Prosím, napiště mi něco....cokoli....je mi neskutečně zle, psychicky, nekontrolovatelně brečím, co břečím...vyju. nevěřila bych, že člověku může být tak zle. Nemůžu myslet na nic jiného než na smrt. Nemám to komu říct....ale tady snad můžu, nikdo mě nezná osobně, tak to nikomu nepřidělá strarost. Prosím, klidně mi vynadejte, že jsem hysterka...cokoliv. Bojím se, že udělám nějakou pitomoct, tak strašně toužím po úlevě. Nevím, proč to je tak hrozný, jakoby mě někdo proklel...

Co tě trápí? Proč máš úzkostlivé stavy? Chceš si o tom povídat?

jak jsem dopsala, tak ta nejhorší tenze povolila. už bude dobře...snad

Hanko, když já bych to stejně nedovedla popsat...asi  deprese, nevím přesně...já jen musela něco udělat, i když jen napsat na net, nemohla jsem to vydržet...

bála jsem se, že mi přeskočí...musela jsem něco udělat, cokoli....povolilo to, z nejhoršího

Občas člověka něco schvátí a myslí si, že nejde dál. Občas se člověk cítí sám a zraněný a neumí si představit východisko ze své situace.... Asi každý si něčím takovým prošel, či teprve projde. Já vždycky říkám, že člověk musí znát sebe a své reakce a především své hranice. Pak může přemýšlet nad tím, jak zabránit tomu, co ho zraňuje a může tak všemu lépe čelit. Syn míval úzkostlivé stavy se strachem ze smrti. Propadal panice a neuměl si sám zaradit. Usedavě plakal, ale chudáček ani nevěděl, jak a co mi říct, protože to neuměl pojmenovat, co mu vlastně je. Dnes už ví, že špatná myšlenka se dá zahnat veselou, že věci, které jsou součástí života každého člověka, nelze změnit silou vůle, ani činy, můžeme je jen přijmout a jít dál. A to se musí naučit i malý kluk... a už to umí :o)

Možná jste se dřív zmínila v předešlích diskusích, co vás trápí, ale já jsem tady "mimino". Zaregistrovala jsem se teprve dnes, takže historii zdejších vůbec neznám. Jaké máte trápení, co u Vás způsobuje deprese? A jak dlouho ty deprese trvají, jsou-li to deprese a ne "jen" splín?

Hanko, tak vidíš, mně je už 27 let a mám asi podobné stavy jako tvůj malý syn... Úplně tomu malému šmudlovi rozumím :).

Hm, takže tě trápí myšlenky na smrt? Má to nějakou příčinu? Nebo to přichází bez jakéhokoli podnětu? Pokud to totiž přichází jen tak, je to známka něčeho skrytého a nebezpečného. Pak by možná bylo rozumné své problémy prodiskutovat v poradně.

U mě konkrétně si myslím, že nejde o depresi jako nemoc - nerovnováhu látek v mozku. Jsem spíš zoufalá z jedné části své životní situace a to zoufalství je tak hluboké, že mi z něj občas málem přeskočí. Přitom objektivně vzato to žádná tragédie není.

Konikleci, o co jde? Co se děje? Co tě TAK trápí? KDO ti ublížil?

Působí to jako rozchod s partnerem....?

No, já chodím k psycholožce, jenomže jí nedokážu srozumitelně říct, co cítím. I se tak trochu stydím.

Ve zkratce jde o to, že ve svých 27 letech nemm dokončenou VŠ a už ji asi nedokončím. Nejsem samostatná, žiju z peněz rodičů. Cítím se jako úplně bezcený jedinec, jako někdo kdo totálně selhal. Zabít se nemůžu, protože by tím po sobě nechala zase jen dluhy, navíc zvířata, která mě milujou a přítele, kterému bych zničila život, kdyby se mu před svatbou zabila přítelkyně. Rodičům jsem už stejně život zničila, takže tam bych sebevraždou taky nic nevyřešila. Nezbývá, než tady zůstat a nějak s tím selháním žít. Ale jak.....

koniklec napsal(a):

U mě konkrétně si myslím, že nejde o depresi jako nemoc - nerovnováhu látek v mozku. Jsem spíš zoufalá z jedné části své životní situace a to zoufalství je tak hluboké, že mi z něj občas málem přeskočí. Přitom objektivně vzato to žádná tragédie není.

Chuděro, to je mi líto. Je fajn, že ses mohla aspoň trochu vypsat, a že tu někdo byl, kdo reagoval.

Je jedno, jestli je Tvé zoufalství "oprávněné" nebo ne. Podstatné je, jak to vnímáš Ty.
A zdá se, že dost dramaticky.
ještě že sis nic neudělala. Míváš často takové stavy? Jak dlouho už to tak máš?

Hodnota člověka přeci není o dosaženém vzdělání? A víš co, mám bratra, který taky nedokončil VŠ, ale stejně je to solidní člověk. Jestli ses zadlužila... no co na tom, tolik lidí je zadlužených a ještě svá negativa na účtech prohlubují. A když máš přítele, pak máš vyhráno, protože máš oporu (je-li to dobrý přítel). Co se týče rodičů, s nimi člověk opravdu někdy nedokáže vyjít. Taky znám své, ale to by bylo nadýl.... prostě se snažím říct, že nikdy, ale opravdu nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Tím jsem tě asi moc nepodpořila, ale věř, že z každého maléru se dá vyjít s hlavou vstyčenou. Jen je třeba zvážit všechny faktory a vybrat si cestu.

Fakta jsou fajn,. rozum je fajn, ale pocit...to je zas o něčem jiném. Pocit nedostatečnosti je hnusnej. Já jsem se tak cítila, když jsem přišla o zaměstnání. byla jsem nanic, zadlužená, přebytečná a ani zabít jsem se nemohla...tak nějak to chápu.

Mám pocit, jako by mě "proklela" moje máma - prorokuje, že když tu školu nedodělám, dopadu špatně, teda my všichni dopadneme špatně. Doslova mi prorokovala smrt a to několikrát. Případně, že ona se zhroutí a umře. S takovým tlakem se blbě píše diplomka. Promluvit si s ní nemůžu, je tak trochu mimo...navíc by akorát řekla, že jsem blázen a to už jsem slyšela mockrát.
Cítím se, jako by ten, kdo  mě přivedl na svět chtěl, abych se zabila. Ale já nechci....mám pocit, že musím, ale nechci....

Zítra jdu na pohovor, byla by to moje vysněná práce, i když těžká a za málo peněz. Ale uživila bych se, konečně bych se mohla osamostatnit, sestěhovat s přítelem. Možná jsem se složila i z toho, bojím se, že bude ostuda, až uvidí v životopisu, jak dlouho už jsem na VŠ....jak jim to vysvětlí....

Dnes mám naštěstí volno, do práce jsem nemusela....řvu od rána, je mi šíleně...vyrazila jsem vyřídit nějaké pochůzky, ale řvala jsem na ulici, v obchodě, z pošty jsem musela prchnout....jen jsem doběhla domů, abych se mohla vyřvat pořádně. A pak mě napadlo, že napíšu sem....byl to dobrý nápad, už se necítím ohrožená sama sebou.

koniklec napsal(a):

Mám pocit, jako by mě "proklela" moje máma - prorokuje, že když tu školu nedodělám, dopadu špatně, teda my všichni dopadneme špatně. Doslova mi prorokovala smrt a to několikrát. Případně, že ona se zhroutí a umře. S takovým tlakem se blbě píše diplomka. Promluvit si s ní nemůžu, je tak trochu mimo...navíc by akorát řekla, že jsem blázen a to už jsem slyšela mockrát.
Cítím se, jako by ten, kdo  mě přivedl na svět chtěl, abych se zabila. Ale já nechci....mám pocit, že musím, ale nechci....

Zítra jdu na pohovor, byla by to moje vysněná práce, i když těžká a za málo peněz. Ale uživila bych se, konečně bych se mohla osamostatnit, sestěhovat s přítelem. Možná jsem se složila i z toho, bojím se, že bude ostuda, až uvidí v životopisu, jak dlouho už jsem na VŠ....jak jim to vysvětlí....

Dnes mám naštěstí volno, do práce jsem nemusela....řvu od rána, je mi šíleně...vyrazila jsem vyřídit nějaké pochůzky, ale řvala jsem na ulici, v obchodě, z pošty jsem musela prchnout....jen jsem doběhla domů, abych se mohla vyřvat pořádně. A pak mě napadlo, že napíšu sem....byl to dobrý nápad, už se necítím ohrožená sama sebou.

Je to těžké, moc těžké. Ještě že máš možnost plakat a mluvit o tom. Dva hlavní kanály, kterými ten hnis můžeš pustit ven..

Ano, to je pravda. Taky to chápu. Já jsem se před rokem rozvedla. V důsledku toho, že můj manžel byl syn kamarádky mého šéfa, tak jsem o práci přišla. Kvůli dorovnání podílů na majetku jsem se musela při rozvodu zadlužit a aby toho nebylo málo, od sociálky nedostanu na děti ani kačku, protože je nemám v trv. péči, ale jsou ve střídavé péči. Krom toho se teď chci soudit o děti, které touto péčí trpí a já taky nevím, kudy kam. Taky jsem půlrok musela probrečet odtržením od dětí, pak zase čtvrtrok probrečet kvůli insolvenci a dalšímu zadlužení, ale věřím, že prostě musí přijít ten světlý den, kdy se to vyřeší...... prostě musí!!! Rozhodla jsem se :-)

mamkaHanka napsal(a):

Ano, to je pravda. Taky to chápu. Já jsem se před rokem rozvedla. V důsledku toho, že můj manžel byl syn kamarádky mého šéfa, tak jsem o práci přišla. Kvůli dorovnání podílů na majetku jsem se musela při rozvodu zadlužit a aby toho nebylo málo, od sociálky nedostanu na děti ani kačku, protože je nemám v trv. péči, ale jsou ve střídavé péči. Krom toho se teď chci soudit o děti, které touto péčí trpí a já taky nevím, kudy kam. Taky jsem půlrok musela probrečet odtržením od dětí, pak zase čtvrtrok probrečet kvůli insolvenci a dalšímu zadlužení, ale věřím, že prostě musí přijít ten světlý den, kdy se to vyřeší...... prostě musí!!! Rozhodla jsem se :-)

Ty máš koukám taky "naloženo". Uf.
Obdivuji Tvůj přístup. :supr:

koniklec napsal(a):

No, já chodím k psycholožce, jenomže jí nedokážu srozumitelně říct, co cítím. I se tak trochu stydím.

Ve zkratce jde o to, že ve svých 27 letech nemm dokončenou VŠ a už ji asi nedokončím. Nejsem samostatná, žiju z peněz rodičů. Cítím se jako úplně bezcený jedinec, jako někdo kdo totálně selhal. Zabít se nemůžu, protože by tím po sobě nechala zase jen dluhy, navíc zvířata, která mě milujou a přítele, kterému bych zničila život, kdyby se mu před svatbou zabila přítelkyně. Rodičům jsem už stejně život zničila, takže tam bych sebevraždou taky nic nevyřešila. Nezbývá, než tady zůstat a nějak s tím selháním žít. Ale jak.....

Konikleci, nechci tvou situaci zlehčovat, ale myslím, že ve tvé situaci, tak jak ji popisuješ, je spousta mladých lidí, jen si to tak neberou.
Myslím, že ses octla ve slepé uličce, nebo spíš na rozcestí, na něm tušíš, kam se máš dát, ale nechce se ti, bojíš se, přešlapuješ nebo chodíš dokola (možná je to kruhový objezd a ty se pohybuješ pořád po něm, protože jsi dost bystrá na to, abys věděla, která cesta je asi ta tvoje - nebo možná které tvé určitě nejsou, ale ne dost odvážná nebo možná příliš unavená nebo slabá, abys už po ní vyrazila.
Nedovedu si představit, jak jsi mohla zničit život svým rodičům, nedovedu si představit, jak bys mohla zničit život příteli.
Chystáš se na vdavky? Chceš to?
Podle toho, cos jen naťukla o svém dětství a mládí mi příjde, že si potřebuješ s rodiči leccos vyřídit - třeba alespoň sama v sobě. Ale rozhodně ne jako schlíplá ničitelka jejich životů.
Nemyslím, že by ses měla před svou psycholožkou stydět, Spíš by bylo fajn pokročit s ní nebo s někým jiným, pokud ti tahle nevyhovuje, dál.
A jestli k ní chodíš už delší dobu, možná by se spíš mohla stydět ona před tebou ..........

Ano, to mám naloženo. Občas si říkám, že se sama zpochybňuju, protože můj názor na sebe je, že jsem pesimista, ale kamarád mi kdysi řekl, že jsem optimista s pesimistickým pohledem sama na sebe. A to mě pořád drží nad vodou. Člověku občas pomůže taková krávovina... :-)

Moc vám děkuju.

Ne, nezadlužila jsem se. Naopak se snažím šetřit každou korunu, chodím aspoň na brigádu, abych měla pocit, že si aspoň pár korun vydělám vlastníma rukama (doslova). Dluh cítím jako to, co jsem stála rodiče. A nic z toho. Takže jsem myslela spíš morální dluh.

Víte, já jsem studovala úplně bez problémů, bavilo mě to. občas jsem něco nechala na poslední chvíli, ale opakovala jsem snad jen jednu zkoušku. Naposledy jsem odešla od státnic a jedničkama a s překvapením, jak to bylo lehký. Pak mi zbývalo napsat diplomku a najednou se to zvrtlo. Neodkázala jsem napdsat ani čárku. Jak se to dozvěděli rodiče, začal ještě vetší tlak z jejich strany a bylo to už jen horší. Tak to trvá dodnes. Mám u rodičů další "dluh", když jsem si zařídila prodloužení studia nad limit a muselo se to zpalatit. Jenomže ono to nepomohlo, takže se to jen přičetlo k vyhozeným penězům za mou osobu.

Takže ono nejde o to, že bych měřila hodnotu člověka podle vzdělání. Spíš lituju, že jsem došla skoro nakonec a pak to celé vyletělo oknem. A hlavně jde o můj vztah s rodiči. Kdyby mě nepovažovali za špatného člověka, bylo by to jiné.

Bože, to je zmatený. Hrozně vám děkuju, že jste zareagovaly!

koniklec napsal(a):

Mám pocit, jako by mě "proklela" moje máma - prorokuje, že když tu školu nedodělám, dopadu špatně, teda my všichni dopadneme špatně. Doslova mi prorokovala smrt a to několikrát. Případně, že ona se zhroutí a umře. S takovým tlakem se blbě píše diplomka. Promluvit si s ní nemůžu, je tak trochu mimo...navíc by akorát řekla, že jsem blázen a to už jsem slyšela mockrát.
Cítím se, jako by ten, kdo  mě přivedl na svět chtěl, abych se zabila. Ale já nechci....mám pocit, že musím, ale nechci....

Zítra jdu na pohovor, byla by to moje vysněná práce, i když těžká a za málo peněz. Ale uživila bych se, konečně bych se mohla osamostatnit, sestěhovat s přítelem. Možná jsem se složila i z toho, bojím se, že bude ostuda, až uvidí v životopisu, jak dlouho už jsem na VŠ....jak jim to vysvětlí....

Dnes mám naštěstí volno, do práce jsem nemusela....řvu od rána, je mi šíleně...vyrazila jsem vyřídit nějaké pochůzky, ale řvala jsem na ulici, v obchodě, z pošty jsem musela prchnout....jen jsem doběhla domů, abych se mohla vyřvat pořádně. A pak mě napadlo, že napíšu sem....byl to dobrý nápad, už se necítím ohrožená sama sebou.

Co studuješ? Nedala by se tvoje máti použít jako předmět diplomky? Mám pocit, by to šlo do biologických, sociálních i zdravotnických oborů. Přinejmenším. Do etnografie, teologie, českého jazyka, kulturologie jakbysmet. Potřebuješ se od ní oddělit.

Ametyst napsal(a):

Je to těžké, moc těžké. Ještě že máš možnost plakat a mluvit o tom. Dva hlavní kanály, kterými ten hnis můžeš pustit ven..

Ano, to že můu brečet, je najednu stranu velká úleva. To, že můžu něco cítit a vypustit to. Poslední asi týden jsem se vždycky jednou denně pořádně vybrečela a pak to šlo. Přinášelo mi to obrovskou úlevu, dokonce i odpuštění sama sobě. Až dneska se to nějak zvrhlo, místo úlevy to bolelo víc a víc, až jsem dostala fakt strach. Napsat sem byla opravdu spásná myšlenka. Vždycky jsem si chránila na internetu soukromí, ale když to člověku může pomoct - čert to vem :)

Na podzim jsem zažila stav - nebyla jsem schopná mluvit. To bylo nejhorší, co jsem kdy zažila. Proto jsem si dneska řekla, že budu aspoň psát, aby se to nestalo znova.

Bramborka napsal(a):

koniklec napsal(a):

Mám pocit, jako by mě "proklela" moje máma - prorokuje, že když tu školu nedodělám, dopadu špatně, teda my všichni dopadneme špatně. Doslova mi prorokovala smrt a to několikrát. Případně, že ona se zhroutí a umře. S takovým tlakem se blbě píše diplomka. Promluvit si s ní nemůžu, je tak trochu mimo...navíc by akorát řekla, že jsem blázen a to už jsem slyšela mockrát.
Cítím se, jako by ten, kdo  mě přivedl na svět chtěl, abych se zabila. Ale já nechci....mám pocit, že musím, ale nechci....

Zítra jdu na pohovor, byla by to moje vysněná práce, i když těžká a za málo peněz. Ale uživila bych se, konečně bych se mohla osamostatnit, sestěhovat s přítelem. Možná jsem se složila i z toho, bojím se, že bude ostuda, až uvidí v životopisu, jak dlouho už jsem na VŠ....jak jim to vysvětlí....

Dnes mám naštěstí volno, do práce jsem nemusela....řvu od rána, je mi šíleně...vyrazila jsem vyřídit nějaké pochůzky, ale řvala jsem na ulici, v obchodě, z pošty jsem musela prchnout....jen jsem doběhla domů, abych se mohla vyřvat pořádně. A pak mě napadlo, že napíšu sem....byl to dobrý nápad, už se necítím ohrožená sama sebou.

Co studuješ? Nedala by se tvoje máti použít jako předmět diplomky? Mám pocit, by to šlo do biologických, sociálních i zdravotnických oborů. Přinejmenším. Do etnografie, teologie, českého jazyka, kulturologie jakbysmet. Potřebuješ se od ní oddělit.

Souhlasím - je třeba se izolovat od negativních podnětů. Musíš být v pohodě, jinak to nepůjde. Můj brácha taky nedokončil VŠ, ale rodiče ho podpořili a přestože toho lituje a ustavičně se k tomu vrací, tak mápráci a je v pohodě...

mamkaHanka napsal(a):

Ano, to je pravda. Taky to chápu. Já jsem se před rokem rozvedla. V důsledku toho, že můj manžel byl syn kamarádky mého šéfa, tak jsem o práci přišla. Kvůli dorovnání podílů na majetku jsem se musela při rozvodu zadlužit a aby toho nebylo málo, od sociálky nedostanu na děti ani kačku, protože je nemám v trv. péči, ale jsou ve střídavé péči. Krom toho se teď chci soudit o děti, které touto péčí trpí a já taky nevím, kudy kam. Taky jsem půlrok musela probrečet odtržením od dětí, pak zase čtvrtrok probrečet kvůli insolvenci a dalšímu zadlužení, ale věřím, že prostě musí přijít ten světlý den, kdy se to vyřeší...... prostě musí!!! Rozhodla jsem se :-)

Jsi skvělá :-)

Já jsem se teda taky několikrát rohodla, že se nebudu ničit, budu na sebe hodná a dovolím si, aby mi bylo dobře. Ale občas holt zakopnu. Je úžasné, když mi někdo pomůže vstát :-)

Koniklec,
Víš, co já napsala na net, a specielně na Babi o sobě věcí? ;)
I to, co bych neřekla ani muži. Mně tohle pomáhá hodně.
Psát mluvit a brečet. To poslední mi moc nejde.

Čím je dnešek pro Tebe jiný, než jiné dny? Proč dnes Tě to dostalo tak na dno? Poslední kapka?

koniklec napsal(a):

mamkaHanka napsal(a):

Ano, to je pravda. Taky to chápu. Já jsem se před rokem rozvedla. V důsledku toho, že můj manžel byl syn kamarádky mého šéfa, tak jsem o práci přišla. Kvůli dorovnání podílů na majetku jsem se musela při rozvodu zadlužit a aby toho nebylo málo, od sociálky nedostanu na děti ani kačku, protože je nemám v trv. péči, ale jsou ve střídavé péči. Krom toho se teď chci soudit o děti, které touto péčí trpí a já taky nevím, kudy kam. Taky jsem půlrok musela probrečet odtržením od dětí, pak zase čtvrtrok probrečet kvůli insolvenci a dalšímu zadlužení, ale věřím, že prostě musí přijít ten světlý den, kdy se to vyřeší...... prostě musí!!! Rozhodla jsem se :-)

Jsi skvělá :-)

Já jsem se teda taky několikrát rohodla, že se nebudu ničit, budu na sebe hodná a dovolím si, aby mi bylo dobře. Ale občas holt zakopnu. Je úžasné, když mi někdo pomůže vstát :-)

Jsem skvělá :-) Nemám na výběr. I ty sama vidíš, že prostě člověk musí, když musí. Jak se říká "Když jsi na dně, níž jít namůžeš, naopak máš od čeho se odrazit" :-)

Ametyst napsal(a):

Koniklec,
Víš, co já napsala na net, a specielně na Babi o sobě věcí? ;)
I to, co bych neřekla ani muži. Mně tohle pomáhá hodně.
Psát mluvit a brečet. To poslední mi moc nejde.

Čím je dnešek pro Tebe jiný, než jiné dny? Proč dnes Tě to dostalo tak na dno? Poslední kapka?

No jasně, já taky... sice ne tady, tady jsem dnes prvně, ale jinde jsem měla i svou fotku a chrlila jsem, protože jsem věděla, že víc hlav víc ví. Taky mně to pomáhalo se uvolnit a současně taky řešit "neřešitelné"

Bramborka napsal(a):

koniklec napsal(a):

No, já chodím k psycholožce, jenomže jí nedokážu srozumitelně říct, co cítím. I se tak trochu stydím.

Ve zkratce jde o to, že ve svých 27 letech nemm dokončenou VŠ a už ji asi nedokončím. Nejsem samostatná, žiju z peněz rodičů. Cítím se jako úplně bezcený jedinec, jako někdo kdo totálně selhal. Zabít se nemůžu, protože by tím po sobě nechala zase jen dluhy, navíc zvířata, která mě milujou a přítele, kterému bych zničila život, kdyby se mu před svatbou zabila přítelkyně. Rodičům jsem už stejně život zničila, takže tam bych sebevraždou taky nic nevyřešila. Nezbývá, než tady zůstat a nějak s tím selháním žít. Ale jak.....

Konikleci, nechci tvou situaci zlehčovat, ale myslím, že ve tvé situaci, tak jak ji popisuješ, je spousta mladých lidí, jen si to tak neberou.
Myslím, že ses octla ve slepé uličce, nebo spíš na rozcestí, na něm tušíš, kam se máš dát, ale nechce se ti, bojíš se, přešlapuješ nebo chodíš dokola (možná je to kruhový objezd a ty se pohybuješ pořád po něm, protože jsi dost bystrá na to, abys věděla, která cesta je asi ta tvoje - nebo možná které tvé určitě nejsou, ale ne dost odvážná nebo možná příliš unavená nebo slabá, abys už po ní vyrazila.
Nedovedu si představit, jak jsi mohla zničit život svým rodičům, nedovedu si představit, jak bys mohla zničit život příteli.
Chystáš se na vdavky? Chceš to?
Podle toho, cos jen naťukla o svém dětství a mládí mi příjde, že si potřebuješ s rodiči leccos vyřídit - třeba alespoň sama v sobě. Ale rozhodně ne jako schlíplá ničitelka jejich životů.
Nemyslím, že by ses měla před svou psycholožkou stydět, Spíš by bylo fajn pokročit s ní nebo s někým jiným, pokud ti tahle nevyhovuje, dál.
A jestli k ní chodíš už delší dobu, možná by se spíš mohla stydět ona před tebou ..........

Tyjo, souhlas!
Žít s přítelem, vzít si ho, pracovat, mít s ním děti - ano, je to skutečně to, co chci. A je to právě ten výjezd z kruháče, kterým hrozně chci vyjet, ale jako by mě nějaká (pupeční) šňůra pořád držela. Takže lítám po tom kruháku jak kůň na lonži. A čím dýl lítám, tím jsem unavenější odrazit se a skočit tak silně, abych konečně vylítla tím mým výjezdem. Vždycky ho minu a jedu další kolo. A už jsem fakt unavená. Mám pocit, že už tam lítám tak dlouho, že to ani nemá smysl.

Přesně říkáš, že průserová nená ani tak moje faktická situace, ale moje vnímání té situace. S tím úplně souhlasím, sama to vidím.

K psycholožce chodím už hrozně dlouho a po pravdě jsem si kolikrát říkala, že už přestanu, protože to nějak nepomáhá. Zrovna dneska jsem na to myslela, mám tam jít pozítří a nějak se mi ani nechce. Těžko ovšem říct, jak by to bylo, kdybych tam nechodila vůbec.

Ohledně toho kruháče hraje asi roli fakt, že moje máma často používá věty jako "tak se odstěhuj a pak už tě nechcem znát", "naše vztahy skončí" atd. Je to v souvislosti s tím, že jsme každá jiná a zkrátka si nerozumíme. Ale když to staví takhle dramaticky, působí to kontraproduktivně.
Hele a upřímně? Nejradši bych jí fakt poslala do háje :D.

koniklec napsal(a):

Bramborka napsal(a):

koniklec napsal(a):

No, já chodím k psycholožce, jenomže jí nedokážu srozumitelně říct, co cítím. I se tak trochu stydím.

Ve zkratce jde o to, že ve svých 27 letech nemm dokončenou VŠ a už ji asi nedokončím. Nejsem samostatná, žiju z peněz rodičů. Cítím se jako úplně bezcený jedinec, jako někdo kdo totálně selhal. Zabít se nemůžu, protože by tím po sobě nechala zase jen dluhy, navíc zvířata, která mě milujou a přítele, kterému bych zničila život, kdyby se mu před svatbou zabila přítelkyně. Rodičům jsem už stejně život zničila, takže tam bych sebevraždou taky nic nevyřešila. Nezbývá, než tady zůstat a nějak s tím selháním žít. Ale jak.....

Konikleci, nechci tvou situaci zlehčovat, ale myslím, že ve tvé situaci, tak jak ji popisuješ, je spousta mladých lidí, jen si to tak neberou.
Myslím, že ses octla ve slepé uličce, nebo spíš na rozcestí, na něm tušíš, kam se máš dát, ale nechce se ti, bojíš se, přešlapuješ nebo chodíš dokola (možná je to kruhový objezd a ty se pohybuješ pořád po něm, protože jsi dost bystrá na to, abys věděla, která cesta je asi ta tvoje - nebo možná které tvé určitě nejsou, ale ne dost odvážná nebo možná příliš unavená nebo slabá, abys už po ní vyrazila.
Nedovedu si představit, jak jsi mohla zničit život svým rodičům, nedovedu si představit, jak bys mohla zničit život příteli.
Chystáš se na vdavky? Chceš to?
Podle toho, cos jen naťukla o svém dětství a mládí mi příjde, že si potřebuješ s rodiči leccos vyřídit - třeba alespoň sama v sobě. Ale rozhodně ne jako schlíplá ničitelka jejich životů.
Nemyslím, že by ses měla před svou psycholožkou stydět, Spíš by bylo fajn pokročit s ní nebo s někým jiným, pokud ti tahle nevyhovuje, dál.
A jestli k ní chodíš už delší dobu, možná by se spíš mohla stydět ona před tebou ..........

Tyjo, souhlas!
Žít s přítelem, vzít si ho, pracovat, mít s ním děti - ano, je to skutečně to, co chci. A je to právě ten výjezd z kruháče, kterým hrozně chci vyjet, ale jako by mě nějaká (pupeční) šňůra pořád držela. Takže lítám po tom kruháku jak kůň na lonži. A čím dýl lítám, tím jsem unavenější odrazit se a skočit tak silně, abych konečně vylítla tím mým výjezdem. Vždycky ho minu a jedu další kolo. A už jsem fakt unavená. Mám pocit, že už tam lítám tak dlouho, že to ani nemá smysl.

Přesně říkáš, že průserová nená ani tak moje faktická situace, ale moje vnímání té situace. S tím úplně souhlasím, sama to vidím.

K psycholožce chodím už hrozně dlouho a po pravdě jsem si kolikrát říkala, že už přestanu, protože to nějak nepomáhá. Zrovna dneska jsem na to myslela, mám tam jít pozítří a nějak se mi ani nechce. Těžko ovšem říct, jak by to bylo, kdybych tam nechodila vůbec.

Já s výše uvedeným souhlasím, přestože zjevně nevím všechno, co jste si holky psaly. Jen k tomu dodám, že mi příjde, že jak jsi psala, že jsi vázaná na rodiče, příjde mi, že nezdravě, že je to proti tvé vůli. Měla bys začít žít jinak. Dál od toho, co tě stahuje k pomyslnému dnu a blíž k tomu, co tě chrání a pomáhá ti. Uvolnit se a začít dýchat - to říkám já. Pochopitelně radit od klávesnice jen tak někomu, není žádné radění. Neznám souvislosti a možnámi něco uniká, či tam i plantám, co tam ve skutečnosti není. Snad jsi už v pohodě. Bramborka tě jistě dobře rozebrala :-)

Konikleci, zítra to dáš, jestli to bude pro tvé dobro. Určitě. Myslím na tebe a držím ti palce.
A nestresuj se otázkami, které třeba ani nedostaneš! Je takový citát, že "neurotici jsou lidé, kteří se stresují věcmi, které se nestaly na rozdíl od nás normálních, kteří se stresujeme věcmi, které se nestanou :). Kdybys náhodou zítra to místo nedostala, věz, že je to jen proto, že jsi díky tomu vyvázla ze strašného prů.eru. Víš, něco jako když potkáš ohromně sympatického kanibala, který tuto svou libůstku tutlá, požírá své manželky a každému vypráví, že jsou všechny na Bali. Ty bys tak ráda na Bali .... už už to vypadá, že je to všechno v cajku, že jsi jeho životní láska, ani tomu nemůžeš věřit ........ a najdnou lup ho, on ti řekne, že zjistil, že nejsi přirozená zrzka. A zrušení zasnoubení, smutek, pláč, skřípění zubů, ostuda, máti ti laje, že jsi nemožná, tak skvělého chlapa sis nedokázala udržet, ty propadneš žalu, živoříš, vdáš se z musu za Pištu Hufnágla, který tě k smrti miluje, ale tobě je to fuk a až do konce života sníš o Bali........
Taková čarodějnice, jako tvoje paní matka, jsem taky. Smrt ti klidně taky zaprorokuju se stoprocentní jistotou, protože kdo z nás na to má, být tu takhle nafurt, že?
Takže říkám, že to místo dostaneš, pokud to nebude propast. Pokud by byla, ať se ti to líbí nebo ne, zastavíš se těsně před ní.:cool::jojo:

mamkaHanka napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Co studuješ? Nedala by se tvoje máti použít jako předmět diplomky? Mám pocit, by to šlo do biologických, sociálních i zdravotnických oborů. Přinejmenším. Do etnografie, teologie, českého jazyka, kulturologie jakbysmet. Potřebuješ se od ní oddělit.

Souhlasím - je třeba se izolovat od negativních podnětů. Musíš být v pohodě, jinak to nepůjde. Můj brácha taky nedokončil VŠ, ale rodiče ho podpořili a přestože toho lituje a ustavičně se k tomu vrací, tak mápráci a je v pohodě...

Bramborko, tak to je dobrý :D. Bohužel na VŠE téma šílené matky neprotlačím :D. Diplomku mám zadanou. Zařídila jsem si změnu půvpdního tématu - bylo moc široké - vymyslela si nové téma, sestavila osnovu - vedoucí se to moc líbilo. Je to na rozvojové téma, o Africe, moc zajímavý... Jenomže termín odevzdání je 9. kvetna a mně opět ujíždí vlak. Sice mám rozpracováno, fakt se snažím, ale....stačí pár smsek od mámy a je mi zase na několik dní nanic. Ale teď mám pocit, že je pozdě a že to už ani nemá smysl zkoušet.... tak se v tom plácám, čím dál tím hůř

mamkaHanka napsal(a):

Já s výše uvedeným souhlasím, přestože zjevně nevím všechno, co jste si holky psaly. Jen k tomu dodám, že mi příjde, že jak jsi psala, že jsi vázaná na rodiče, příjde mi, že nezdravě, že je to proti tvé vůli. Měla bys začít žít jinak. Dál od toho, co tě stahuje k pomyslnému dnu a blíž k tomu, co tě chrání a pomáhá ti. Uvolnit se a začít dýchat - to říkám já. Pochopitelně radit od klávesnice jen tak někomu, není žádné radění. Neznám souvislosti a možnámi něco uniká, či tam i plantám, co tam ve skutečnosti není. Snad jsi už v pohodě. Bramborka tě jistě dobře rozebrala :-)

Naprosto souhlasím.

Ono je mi tak dlouho vtloukáno do hlavy, že jsem neschopná, a sama si s ničím neporadím ("stejně se nám zase pověsíš na krk....a budeme všichni nešťastný"), že tomu sama proti své vůli věřím. Tedy snažím se nevěřit, ale ono je to jako takový externí hlas, který do mě hučí - tedy externí, ale už integrovaný do mého myšlení.

Uvěřit tomu, že vlastní nohy je ta správná volba, odrazit se a skočit.....a uvěřit že poletím a nenamelu si zobák :-)

Jinak nic zásadního ti neuniká - jenom jsem se tady občas zmiňovala, že mám velmi nedobrý vztah s rodiči a na dětsví vzpomínky jako na něco, co bych rozhodně nechtěla zpátky. A moje máma je tak trochu paranoidní a komunikace s ní mi dává pěkně zabrat. To je asi vše.

konikleci... držím palce, ať je líp.
Buď k sobě hodná. :pussa:

koniklec napsal(a):

Ono je mi tak dlouho vtloukáno do hlavy, že jsem neschopná, a sama si s ničím neporadím ("stejně se nám zase pověsíš na krk....a budeme všichni nešťastný"), že tomu sama proti své vůli věřím. Tedy snažím se nevěřit, ale ono je to jako takový externí hlas, který do mě hučí - tedy externí, ale už integrovaný do mého myšlení.

Uvěřit tomu, že vlastní nohy je ta správná volba, odrazit se a skočit.....a uvěřit že poletím a nenamelu si zobák :-)

Jinak nic zásadního ti neuniká - jenom jsem se tady občas zmiňovala, že mám velmi nedobrý vztah s rodiči a na dětsví vzpomínky jako na něco, co bych rozhodně nechtěla zpátky. A moje máma je tak trochu paranoidní a komunikace s ní mi dává pěkně zabrat. To je asi vše.

Je ti vtloukáno? A proč to dovolíš? Nic ti nebude vtlučeno, když to nedovolíš ty sama. ;) Ve tvém věku už odstřihni tu pupeční šňúru. Vem rodiče takové, jací jsou a to je tak všechno. Neudělají ti nic, co ty sama nedovolíš. A proč se trápit vzpomínkami? Minulost je něco, co nezměníme, tak proč se tím týrat naprosto zbytečně. Budoucnost je nejistá. Žij tady  a teď, tuto vteřinu a teď se ti nic zlého neděje. A když budeš zítra u pohovoru,plně se na něj soustředíš a nebudeš vnímat, že tato chvilka je náročná.

A do 9. května je ještě tolik času. To stihneš i tři diplomky, když budeš chtít. Věř pisatelce diplomky. Já vám vlastně v dobrém závidím,kolik máte času. Nám v dubnu končil semestr, pak zkouškové, mezitím psát diplomku a učit se na státnice, na začátku června odevzdat diplomku a na konci června státnice ze všeho najednou. Zvládli jsme to my, zvládneš to i ty. :)

Ametyst napsal(a):

Koniklec,
Víš, co já napsala na net, a specielně na Babi o sobě věcí? ;)
I to, co bych neřekla ani muži. Mně tohle pomáhá hodně.
Psát mluvit a brečet. To poslední mi moc nejde.

Čím je dnešek pro Tebe jiný, než jiné dny? Proč dnes Tě to dostalo tak na dno? Poslední kapka?

Já ti ani nevím. Chtěla jsem si ráno zajet k doktorovi, na kožní s jednou divnou pihou - ale prostě jsem nevstala, místo toho jsem se sice skvěle vyspala, ale už od probuzení začala brečet. Říkala jsem si - fajn, uleví se mi, tím líp, ale nějak to nezafungovalo. Nedokážu to rozebrat, šlo to úplně mimo mojí kontrolu - najednou tam byla myšlenka na smrt a já se jí hrozně chtěla zbavit, ale vůbec to nešlo. Drželo mě to až do teď, než jsem si začala psát s vámi. Teď už je dobře, hrozně se mi líbí, co mi o mě píšete - protože to přesně vystihujete a je to tak krásně přehledný. Jako bych se na tu svou motanici koukala zvenku. A ono to není až tak zamotané.

Ono je to tak, že sice mám přítele - a je fakt bezvadej :) - i pár kamarádek. S nimi můžu popovídat o všem, co se vztahuje k "normálnímu světu". Jak je v tom psychika, tak to není sdělitelné. Zjistila jsem, že snažit se o tom mluvit s někým, kdo to nemůže pochopit mi nepomáhá, spíš naopak. Tedy jedna kamarádka by to pochopila, ale jelikož je těhotná, fakt to na ni nechci valit :-)).

koniklec napsal(a):

mamkaHanka napsal(a):

Já s výše uvedeným souhlasím, přestože zjevně nevím všechno, co jste si holky psaly. Jen k tomu dodám, že mi příjde, že jak jsi psala, že jsi vázaná na rodiče, příjde mi, že nezdravě, že je to proti tvé vůli. Měla bys začít žít jinak. Dál od toho, co tě stahuje k pomyslnému dnu a blíž k tomu, co tě chrání a pomáhá ti. Uvolnit se a začít dýchat - to říkám já. Pochopitelně radit od klávesnice jen tak někomu, není žádné radění. Neznám souvislosti a možnámi něco uniká, či tam i plantám, co tam ve skutečnosti není. Snad jsi už v pohodě. Bramborka tě jistě dobře rozebrala :-)

Naprosto souhlasím.

Ono je mi tak dlouho vtloukáno do hlavy, že jsem neschopná, a sama si s ničím neporadím ("stejně se nám zase pověsíš na krk....a budeme všichni nešťastný"), že tomu sama proti své vůli věřím. Tedy snažím se nevěřit, ale ono je to jako takový externí hlas, který do mě hučí - tedy externí, ale už integrovaný do mého myšlení.

Uvěřit tomu, že vlastní nohy je ta správná volba, odrazit se a skočit.....a uvěřit že poletím a nenamelu si zobák :-)

Jinak nic zásadního ti neuniká - jenom jsem se tady občas zmiňovala, že mám velmi nedobrý vztah s rodiči a na dětsví vzpomínky jako na něco, co bych rozhodně nechtěla zpátky. A moje máma je tak trochu paranoidní a komunikace s ní mi dává pěkně zabrat. To je asi vše.

Myslím, že si uvědomuješ své možnosti, že víš, co chceš udělat, tak ... držím pěsti a hodně štěstí!!! Člověku neuškodí nikdy nic víc, než podlomená sebeúcta a sebedůvěra :-)

Bramborka napsal(a):

Konikleci, zítra to dáš, jestli to bude pro tvé dobro. Určitě. Myslím na tebe a držím ti palce.
A nestresuj se otázkami, které třeba ani nedostaneš! Je takový citát, že "neurotici jsou lidé, kteří se stresují věcmi, které se nestaly na rozdíl od nás normálních, kteří se stresujeme věcmi, které se nestanou :). Kdybys náhodou zítra to místo nedostala, věz, že je to jen proto, že jsi díky tomu vyvázla ze strašného prů.eru. Víš, něco jako když potkáš ohromně sympatického kanibala, který tuto svou libůstku tutlá, požírá své manželky a každému vypráví, že jsou všechny na Bali. Ty bys tak ráda na Bali .... už už to vypadá, že je to všechno v cajku, že jsi jeho životní láska, ani tomu nemůžeš věřit ........ a najdnou lup ho, on ti řekne, že zjistil, že nejsi přirozená zrzka. A zrušení zasnoubení, smutek, pláč, skřípění zubů, ostuda, máti ti laje, že jsi nemožná, tak skvělého chlapa sis nedokázala udržet, ty propadneš žalu, živoříš, vdáš se z musu za Pištu Hufnágla, který tě k smrti miluje, ale tobě je to fuk a až do konce života sníš o Bali........
Taková čarodějnice, jako tvoje paní matka, jsem taky. Smrt ti klidně taky zaprorokuju se stoprocentní jistotou, protože kdo z nás na to má, být tu takhle nafurt, že?
Takže říkám, že to místo dostaneš, pokud to nebude propast. Pokud by byla, ať se ti to líbí nebo ne, zastavíš se těsně před ní.:cool::jojo:

Bramborko,kam ty na to chodíš :D. Co slovo, to perla a sedí to jak hýždě na hrnec :D

Ani nevím, proč jsem ten pohovor dneska začala tak prožívat. Zase o tolik nejde. Možná proto, že to je přes kamarádku a já se bojím, že ji udělám ostudu. Jo, to by mi bylo podobný :).

Díky, Majko!

Za normálních okolností bych to měla jako jste to měli vy, ale na VŠE nám zavedli možnost státnicovat a odevzdávat diplomku odděleně. A to se mi paradoxně vymstilo. Takže jsem ukončila semestr, udělala jedny státnice, pak druhý státnice...pohoda pohoda....a bum.

Když tu první verzi napíšu za 4 týdny, tak je to v pohodě, aby mi to ještě stihla přečíst vedoucí a já abych stihla opravy. Něco mám v hlavě, něco v počítači....mělo by to jít. Pokud mě nezradí psychika jako se stalo dneska....

Ohledně rodičů mám samozřejmě pravdu. Já se ani nechci patlat v minulosti, dětsví mám šťastně za sebou, celý dospělý život před sebou. Byla by škoda ho obětovat minulosti. Od rodičů se chci odpoutat....on bude asi problém, že se "bojím tak úplně chtít". Že si tu pupeční šňůru tak trochu hýčkám, co? :-)

majkafa napsal(a):

koniklec napsal(a):

Ono je mi tak dlouho vtloukáno do hlavy, že jsem neschopná, a sama si s ničím neporadím ("stejně se nám zase pověsíš na krk....a budeme všichni nešťastný"), že tomu sama proti své vůli věřím. Tedy snažím se nevěřit, ale ono je to jako takový externí hlas, který do mě hučí - tedy externí, ale už integrovaný do mého myšlení.

Uvěřit tomu, že vlastní nohy je ta správná volba, odrazit se a skočit.....a uvěřit že poletím a nenamelu si zobák :-)

Jinak nic zásadního ti neuniká - jenom jsem se tady občas zmiňovala, že mám velmi nedobrý vztah s rodiči a na dětsví vzpomínky jako na něco, co bych rozhodně nechtěla zpátky. A moje máma je tak trochu paranoidní a komunikace s ní mi dává pěkně zabrat. To je asi vše.

Je ti vtloukáno? A proč to dovolíš? Nic ti nebude vtlučeno, když to nedovolíš ty sama. ;) Ve tvém věku už odstřihni tu pupeční šňúru. Vem rodiče takové, jací jsou a to je tak všechno. Neudělají ti nic, co ty sama nedovolíš. A proč se trápit vzpomínkami? Minulost je něco, co nezměníme, tak proč se tím týrat naprosto zbytečně. Budoucnost je nejistá. Žij tady  a teď, tuto vteřinu a teď se ti nic zlého neděje. A když budeš zítra u pohovoru,plně se na něj soustředíš a nebudeš vnímat, že tato chvilka je náročná.

A do 9. května je ještě tolik času. To stihneš i tři diplomky, když budeš chtít. Věř pisatelce diplomky. Já vám vlastně v dobrém závidím,kolik máte času. Nám v dubnu končil semestr, pak zkouškové, mezitím psát diplomku a učit se na státnice, na začátku června odevzdat diplomku a na konci června státnice ze všeho najednou. Zvládli jsme to my, zvládneš to i ty. :)

koniklec napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Konikleci, zítra to dáš, jestli to bude pro tvé dobro. Určitě. Myslím na tebe a držím ti palce.
A nestresuj se otázkami, které třeba ani nedostaneš! Je takový citát, že "neurotici jsou lidé, kteří se stresují věcmi, které se nestaly na rozdíl od nás normálních, kteří se stresujeme věcmi, které se nestanou :). Kdybys náhodou zítra to místo nedostala, věz, že je to jen proto, že jsi díky tomu vyvázla ze strašného prů.eru. Víš, něco jako když potkáš ohromně sympatického kanibala, který tuto svou libůstku tutlá, požírá své manželky a každému vypráví, že jsou všechny na Bali. Ty bys tak ráda na Bali .... už už to vypadá, že je to všechno v cajku, že jsi jeho životní láska, ani tomu nemůžeš věřit ........ a najdnou lup ho, on ti řekne, že zjistil, že nejsi přirozená zrzka. A zrušení zasnoubení, smutek, pláč, skřípění zubů, ostuda, máti ti laje, že jsi nemožná, tak skvělého chlapa sis nedokázala udržet, ty propadneš žalu, živoříš, vdáš se z musu za Pištu Hufnágla, který tě k smrti miluje, ale tobě je to fuk a až do konce života sníš o Bali........
Taková čarodějnice, jako tvoje paní matka, jsem taky. Smrt ti klidně taky zaprorokuju se stoprocentní jistotou, protože kdo z nás na to má, být tu takhle nafurt, že?
Takže říkám, že to místo dostaneš, pokud to nebude propast. Pokud by byla, ať se ti to líbí nebo ne, zastavíš se těsně před ní.:cool::jojo:

Bramborko,kam ty na to chodíš :D. Co slovo, to perla a sedí to jak hýždě na hrnec :D

Ani nevím, proč jsem ten pohovor dneska začala tak prožívat. Zase o tolik nejde. Možná proto, že to je přes kamarádku a já se bojím, že ji udělám ostudu. Jo, to by mi bylo podobný :).

A víš co? Zákaz negativních a sebesnižujících myšlenek.... Prostě to zvládneš a když ne.... Já si vždycky říkám, že to nevyšlo proto, protože na mě čeká něco daleko lepšího! :-)
Zákaz platí do odvolání! Dívám se....;-)

Konikleci, vždyť vidíš, že ta, co si s ničím neporadí, je tvoje maminka. Vždyť vidíš tu šílenou paniku,ten strach, co s ní bude. Vypadá, že je úplně ztracená. Možná, že ti ublížila a teď má strach, že se jí to vrátí. A tak to horem dolem maskuje a snaží se uvěřit tomu, že když bude křičet, to ne já, to ta koniklec, ale co mám dělat, když je tak děsná a neschopná a má 5 nohou? Copak ji mohu nechat, když je to moje dítě?!?, tak si nakonec všichni budou myslet, že to tak je. A když si to všichni budou myslet, tak se to tak stane. Jako kdyby se ze lži měla stát pravda tím, že jí mnozí uvěří.
Jediné, co jí snad řekni, je: mami, buď už zticha, když mě nebudeš brzdit tím věčným strachem, věšením se na mě a pruzením a necháš mě dýchat, tak se o tebe postarám.
A tím, jestli poletíš nebo si natlučeš nos, tím se moc netrap. Tak či tak, ten nos bude tvůj a nosy se hojí :).

Ad vtloukání do hlavy....to je právě to, že pořád jsem jak ta malá holčička otevřená tomu, že co řekne maminka, to je pravda. Pak se zase vztekám jak malá. Přitom jsem si v životě x-krát ověřila, že můj instinkt i rozum mi poradily dobře, líp než maminka :D. Ale jsem na ní děsně psychicky vázaná a sama to vnímám jako nezdravé - už proto, že mi to škodí.

Prostě v každé chvíli děláme vše nejlíp, jak jenom v té chvíli umíme.
To je potěšující zjištění, není-liž pravda?
A je pravdivé a logické. Kdybychom to v tu chvíli líp uměli, tak bychom to prostě udělali. :)

konikleci, čeho se bojíš, že tu pupeční šnúru neustřihneš? Ona už stejně dávno existuje pouze ve tvé vlastní hlavě. ;)

mamkaHanka napsal(a):

A víš co? Zákaz negativních a sebesnižujících myšlenek.... Prostě to zvládneš a když ne.... Já si vždycky říkám, že to nevyšlo proto, protože na mě čeká něco daleko lepšího! :-)
Zákaz platí do odvolání! Dívám se....;-)

OK, náčelníku :supr:

Copak pohovor, ale hlavně bych potřebovala takovýhle embargo vyhlásit ohledně diplomky. Tak mě ten strach úplně paralyzuje. Ale já se můžu rozhodnout, jestli se budu paralyzovat nebo ne, že jo,  že jo? :-)

Bramborka napsal(a):

Konikleci, vždyť vidíš, že ta, co si s ničím neporadí, je tvoje maminka. Vždyť vidíš tu šílenou paniku,ten strach, co s ní bude. Vypadá, že je úplně ztracená. Možná, že ti ublížila a teď má strach, že se jí to vrátí. A tak to horem dolem maskuje a snaží se uvěřit tomu, že když bude křičet, to ne já, to ta koniklec, ale co mám dělat, když je tak děsná a neschopná a má 5 nohou? Copak ji mohu nechat, když je to moje dítě?!?, tak si nakonec všichni budou myslet, že to tak je. A když si to všichni budou myslet, tak se to tak stane. Jako kdyby se ze lži měla stát pravda tím, že jí mnozí uvěří.
Jediné, co jí snad řekni, je: mami, buď už zticha, když mě nebudeš brzdit tím věčným strachem, věšením se na mě a pruzením a necháš mě dýchat, tak se o tebe postarám.
A tím, jestli poletíš nebo si natlučeš nos, tím se moc netrap. Tak či tak, ten nos bude tvůj a nosy se hojí :).

No je fakt, žei když jsem ni někdy nos natloukla, tak toho v důsledku nelituju. Jediné, co mě kdy mrzelo bylo, když jsem něco odmítla, protože máma byla proti a já chtěla mít klid. Natlušní nosu je vlastně v důsledku fajn zkušenost.

majkafa napsal(a):

konikleci, čeho se bojíš, že tu pupeční šnúru neustřihneš? Ona už stejně dávno existuje pouze ve tvé vlastní hlavě. ;)

Hmm, dobrá otázka...nevím, po pravdě mě nenapadá, čeho bych se mohla bát. Neznáma? Ale na světě už nějakej pátek jsem a zatím se mi to tu jeví docela fajn :). Co se změní, když se přestanu v myšlenkám upínat k rodičům, k minulosti...? Uvolní se mi myšlenky na to, abych mohla prožívat to, co je teď. Žádné negativní změny mě  teď nenapadají.

Asi se bojím toho, že pode mnou nebude záchranná síť.

EDIT: tak ne, ztráty záchranné sítě se taky nebojim, protože já se ve skutečnosti v životě nebojim průsorů jako takových, ale to, co tomu řekne maminka. To je teprve ten pravý stres. A to drama, jaký ze všeho dokáže udělat, jéje! Takže záchrannou síť můžu s díky vrátit :D.

Vždy pod tebou bude záchranná síť. A hádej, kdo ti tou nejlepší záchrannou sítí je? :D
A víš, kde vždy najdeš pomocnou ruku? :D

Jo a taky jsou tu ještě přátelé. :jojo:

Tím nemyslím tvého přítele. Protože chlap potřebuje partnerku a ne někoho, koho bude zachraňovat. Dříve nebo později ho to přestane bavit a odejde.

majkafa napsal(a):

Vždy pod tebou bude záchranná síť. A hádej, kdo ti tou nejlepší záchrannou sítí je? :D
A víš, kde vždy najdeš pomocnou ruku? :D

Jo a taky jsou tu ještě přátelé. :jojo:

Tím nemyslím tvého přítele. Protože chlap potřebuje partnerku a ne někoho, koho bude zachraňovat. Dříve nebo později ho to přestane bavit a odejde.

Však proto taky píšu sem (když už jsem na tom tak blbě, že musím talhle vysílat sos), rozhodně nechci být pro svého přítele chudinka na zachraňování. To by mě ani netěšilo.

Ad síť  - viz edit příspěvku níže :).

No vidíš, sama sis během chvilky na to se záchrannou sítí přišla. :) A diplomku zvládneš taky.

Btw můj syn nedodělal VŠ na dva pokusy a dcerka na tři, no a co? Až budou chtít, tak si ji dodělají. A když ne, tak taky dobře. Jejich hodnotu to nijak nemění. Jsem na ně pyšná, na takové, jací jsou. :jojo::hjarta:
A nemiluji je o nic méně, než bych je milovala s několika tituly před i za jménem. :jojo:

koniklec napsal(a):

No je fakt, žei když jsem ni někdy nos natloukla, tak toho v důsledku nelituju. Jediné, co mě kdy mrzelo bylo, když jsem něco odmítla, protože máma byla proti a já chtěla mít klid. Natlušní nosu je vlastně v důsledku fajn zkušenost.

No, i když to slovo fajn patří ke zkušenosti, ve chvíli, kdy mi teče krev z nosu, který bolí jak prase, je nakřivo a já se dusím jeho oteklostí, bych tohle slůvko ve svém slovníku hledala marně. V tu chvíli bych si asi řekla, když bych byla pozitivní, že je to lepší, než drátem do voka.:D
Jo, dobrá zkušenost to je.

Ještě jednou moc díky, fakt mi to pomohlo. Dokonce jsem z toho dostala hlad :D. To je velmi pozitivní po tom, jak mi bylo dneska blbě.
Dám si pozdní oběd, kafe a půjdu na tu diplomku. Dnešní den bude nakonec fajn a k něčemu i hodně dobrý...

A zase se ozvu, ju? :)

majkafa napsal(a):

No vidíš, sama sis během chvilky na to se záchrannou sítí přišla. :) A diplomku zvládneš taky.

Btw můj syn nedodělal VŠ na dva pokusy a dcerka na tři, no a co? Až budou chtít, tak si ji dodělají. A když ne, tak taky dobře. Jejich hodnotu to nijak nemění. Jsem na ně pyšná, na takové, jací jsou. :jojo::hjarta:
A nemiluji je o nic méně, než bych je milovala s několika tituly před i za jménem. :jojo:

To je bezva! Vyřiď jim, že maj super mámu :) :)

Bramborka napsal(a):

koniklec napsal(a):

No je fakt, žei když jsem ni někdy nos natloukla, tak toho v důsledku nelituju. Jediné, co mě kdy mrzelo bylo, když jsem něco odmítla, protože máma byla proti a já chtěla mít klid. Natlušní nosu je vlastně v důsledku fajn zkušenost.

No, i když to slovo fajn patří ke zkušenosti, ve chvíli, kdy mi teče krev z nosu, který bolí jak prase, je nakřivo a já se dusím jeho oteklostí, bych tohle slůvko ve svém slovníku hledala marně. V tu chvíli bych si asi řekla, když bych byla pozitivní, že je to lepší, než drátem do voka.:D
Jo, dobrá zkušenost to je.

Ano, to fajn patří ke zkušenosti už odžité a přežité :D. Je fakt, že já toho zatím moc nemám, jen ňákej rozchod a ten byl v důsledku jen a jen pozitivní :)

koniklec napsal(a):

Moc vám děkuju.



Bože, to je zmatený. Hrozně vám děkuju, že jste zareagovaly!

KOniklec, nekdy tona cloveka padne, a je zle. Ja sice moc nebrecim, ale blbe az velmi blbe nalady mam.

Vubec bych ti nerekla, ze jsi hysterka, to je tak strasne hloupe pojmenovani. Mas blok pri psani.

A na zitrek ti drzim palce.

sahleb napsal(a):

koniklec napsal(a):

Moc vám děkuju.



Bože, to je zmatený. Hrozně vám děkuju, že jste zareagovaly!

KOniklec, nekdy tona cloveka padne, a je zle. Ja sice moc nebrecim, ale blbe az velmi blbe nalady mam.

Vubec bych ti nerekla, ze jsi hysterka, to je tak strasne hloupe pojmenovani. Mas blok pri psani.

A na zitrek ti drzim palce.

Dík, zítra dám vědět, jaké to bylo...docela se těším 

Dneska mi bylo fakt zle, nebyl čas dělat hrdinu :)

majkafa napsal(a):

A do 9. května je ještě tolik času. To stihneš i tři diplomky, když budeš chtít. Věř pisatelce diplomky. Já vám vlastně v dobrém závidím,kolik máte času. Nám v dubnu končil semestr, pak zkouškové, mezitím psát diplomku a učit se na státnice, na začátku června odevzdat diplomku a na konci června státnice ze všeho najednou. Zvládli jsme to my, zvládneš to i ty. :)

Fakt? Budu to tady  sviniti, ale ja jsem psala diplomku (patrily k tomu konzultace a prednaska na kolokquiu pro dilomanty a doktorandy) skoro rok a pak dalsi skoro rok priprava ke zkouskam. Tyhle trvaly od konce unora do zacatku kvetna. Taktez jsem zvladla,muj pan profesor vyhazoval. Ten hoch zrovna prede mnou letel.

koniklec napsal(a):

Dík, zítra dám vědět, jaké to bylo...docela se těším 

Dneska mi bylo fakt zle, nebyl čas dělat hrdinu :)

:dumbom::dumbom::lol:

Koniklec , NO TAK VIDIS!!!!Ze ty si z nas delas legraci! :hjarta:

sahleb napsal(a):

Fakt? Budu to tady  sviniti, ale ja jsem psala diplomku (patrily k tomu konzultace a prednaska na kolokquiu pro dilomanty a doktorandy) skoro rok a pak dalsi skoro rok priprava ke zkouskam. Tyhle trvaly od konce unora do zacatku kvetna. Taktez jsem zvladla,muj pan profesor vyhazoval. Ten hoch zrovna prede mnou letel.

Já měla téma diplomky od začátku třeťáku. Na konci dubna posledního ročníku, v den, kdy končil poslední semestr, si tři studenty včetně mě zavolali, že nám mění téma a vedoucího diplomky, protože to potřebují jako část výzkumu katedry.:dumbom: A nezájem.
A byla jsem těhotná a bylo mi téměř pořád zle. :dumbom:

koniklec, dej si k večeři něco dobrého. Zítra držím palce a ozvi se. :par:

Dík za pochvalu, ale dětem nebudu vyřizovat. :D  To musí vědět ony samy. Podle toho, jaké máme hezké vztahy, to myslím vědí, že se snažím. :rolleyes: Mám co napravovat, co jsem v jejich dětství prostě nezvládla, o tom žádná. :rolleyes:

koniklec napsal(a):

Hanko, když já bych to stejně nedovedla popsat...asi  deprese, nevím přesně...já jen musela něco udělat, i když jen napsat na net, nemohla jsem to vydržet...

bála jsem se, že mi přeskočí...musela jsem něco udělat, cokoli....povolilo to, z nejhoršího

To mi připomíná záchvat paniky....mě se včera večer udělalo z ničeho nic tak zle,točila se mi hlava,bylo mi na omdlení,první nápad bylo - utéct pryč. A protože mám kamarádku,která má panickou poruchu,mám pocit,že to bylo něco obdobného. A u tebe možná taky.
Ale jak rychle to přišlo,tak to odešlo.

To spíš asi ne, mě to jelo od rána, ještě jsem při tom uklidila, obešla nějaké pochůzky, nákup - jen jsem byla pořád hrozně zoufalá se zvyšující se silou. Ke konci už jsem se bála, abych si něco neudělala - myslela jsem na různé prášky, žiletky apod. - proto jsem musela něco udělat. Prostě jsem jen potřebovala zařvat pomoooooc. Jak jsem sem napsala, i když tak zmateně a rozrušeně, tak se mě spadlo to nejhorší pnutí a mohla jsem začít postupně uvažovat a komunikovat tady s holkama, co mi odepsaly.

Teď jsem celkem ok, jen hodně unavená...no aby ne, po tom dnešním zážitku. Mám tady kotel čaje a pracuju na diplomce. Sice mi to moc nemyslí, ale dělám si aspoň nějaké statistiky a výpisky, u toho moc přemýšlet netřeba :).

Panickou ataku bravurně zvládaj krizovky, holky. Bachovy krizový kapky.

Lupiš, a jsou taky nějaký Bachovky na sebeobviňování a pocity s tím spojené? Já se v tom vůbec nevyznám, ale ty je máš asi vyzkoušené na sobě (?).

majkafa napsal(a):

No vidíš, sama sis během chvilky na to se záchrannou sítí přišla. :) A diplomku zvládneš taky.

Btw můj syn nedodělal VŠ na dva pokusy a dcerka na tři, no a co? Až budou chtít, tak si ji dodělají. A když ne, tak taky dobře. Jejich hodnotu to nijak nemění. Jsem na ně pyšná, na takové, jací jsou. :jojo::hjarta:
A nemiluji je o nic méně, než bych je milovala s několika tituly před i za jménem. :jojo:

Teď mi ještě došlo....o tomhle to přesně je. Někdo se naopak nezavděčí, ani kdyby se na hlavu postavil a odrážel se ušima. Když jsem měla dobré výsledky, byla jsem "hnusná, protivná, nesympatická, ctiádostivá šprtka". Nikdy mi máma neuvěřila, že se fakt učím jen proto, aby to nebyla moc velká ostuda (jestli z toho vyleze jednička nebo trojka mi je fakt jedno). Prostě jsem podle ní ctižádostivá šprtka. Přitom mně ve skutečnosti není nic vzdálenější. Jasně, že jsem měla radost, ale ne ze ctižádosti, ale proto že nejsem až tak moc blbá :).

Tím chci říct - proč já se proboha trápím a myslím si, že doděláním školy si snad vysloužím rodičovsou lásku a dobré vztahy?! Když jsem měla školu v pohodě, bylo to stejné. Jen kámen úrazu se vždy našel v něčem jiném. Jestli dodělám nebo nedodělám školu je jen moje věc, vztah rodičů ke mě to NIJAK nezmění.

Po celou dobu studia (které jsem, uznávám, sama chtěla) jsem měla s mámou hrozný nervy, protože se mě pokoušela manipulovat za pomoci toho, že jsem na nich do velké míry fin. závislá. Spoustu hnusů jsem si vyslechla. Že studuju a pracuju mi FAKT nijak nepomohlo. Jak jsem se mohla tak zblbnout.... Populárně řečeno vytvořit si doměnku :), že dokončení školy nějak zásadně ovlivní vztah s rodiči...neovlivní

Proto nemůžu pracovat na diplomce. Dokud nezruším tuhle vzabu, nepůjde to. A já ji můžu zrušit....ona totiž ve skutečnosti není.

koniklec napsal(a):

Mám pocit, jako by mě "proklela" moje máma - prorokuje, že když tu školu nedodělám, dopadu špatně, teda my všichni dopadneme špatně. Doslova mi prorokovala smrt a to několikrát. Případně, že ona se zhroutí a umře. S takovým tlakem se blbě píše diplomka. Promluvit si s ní nemůžu, je tak trochu mimo...navíc by akorát řekla, že jsem blázen a to už jsem slyšela mockrát.
Cítím se, jako by ten, kdo  mě přivedl na svět chtěl, abych se zabila. Ale já nechci....mám pocit, že musím, ale nechci....

Zítra jdu na pohovor, byla by to moje vysněná práce, i když těžká a za málo peněz. Ale uživila bych se, konečně bych se mohla osamostatnit, sestěhovat s přítelem. Možná jsem se složila i z toho, bojím se, že bude ostuda, až uvidí v životopisu, jak dlouho už jsem na VŠ....jak jim to vysvětlí....

Dnes mám naštěstí volno, do práce jsem nemusela....řvu od rána, je mi šíleně...vyrazila jsem vyřídit nějaké pochůzky, ale řvala jsem na ulici, v obchodě, z pošty jsem musela prchnout....jen jsem doběhla domů, abych se mohla vyřvat pořádně. A pak mě napadlo, že napíšu sem....byl to dobrý nápad, už se necítím ohrožená sama sebou.

Blázon je tvoja mama, ale to ti nepomôže...

Selima napsal(a):

koniklec napsal(a):

Mám pocit, jako by mě "proklela" moje máma - prorokuje, že když tu školu nedodělám, dopadu špatně, teda my všichni dopadneme špatně. Doslova mi prorokovala smrt a to několikrát. Případně, že ona se zhroutí a umře. S takovým tlakem se blbě píše diplomka. Promluvit si s ní nemůžu, je tak trochu mimo...navíc by akorát řekla, že jsem blázen a to už jsem slyšela mockrát.
Cítím se, jako by ten, kdo  mě přivedl na svět chtěl, abych se zabila. Ale já nechci....mám pocit, že musím, ale nechci....

Zítra jdu na pohovor, byla by to moje vysněná práce, i když těžká a za málo peněz. Ale uživila bych se, konečně bych se mohla osamostatnit, sestěhovat s přítelem. Možná jsem se složila i z toho, bojím se, že bude ostuda, až uvidí v životopisu, jak dlouho už jsem na VŠ....jak jim to vysvětlí....

Dnes mám naštěstí volno, do práce jsem nemusela....řvu od rána, je mi šíleně...vyrazila jsem vyřídit nějaké pochůzky, ale řvala jsem na ulici, v obchodě, z pošty jsem musela prchnout....jen jsem doběhla domů, abych se mohla vyřvat pořádně. A pak mě napadlo, že napíšu sem....byl to dobrý nápad, už se necítím ohrožená sama sebou.

Blázon je tvoja mama, ale to ti nepomôže...

No, to ne no....to vím, ale o to víc mě to trápí.
Na to teď nemůžu myslet, to by mě zničilo úplně. Hrozně těžko hledám rovnováhu.

koniklec napsal(a):

Díky, Majko!

Za normálních okolností bych to měla jako jste to měli vy, ale na VŠE nám zavedli možnost státnicovat a odevzdávat diplomku odděleně. A to se mi paradoxně vymstilo. Takže jsem ukončila semestr, udělala jedny státnice, pak druhý státnice...pohoda pohoda....a bum.

Když tu první verzi napíšu za 4 týdny, tak je to v pohodě, aby mi to ještě stihla přečíst vedoucí a já abych stihla opravy. Něco mám v hlavě, něco v počítači....mělo by to jít. Pokud mě nezradí psychika jako se stalo dneska....

Ohledně rodičů mám samozřejmě pravdu. Já se ani nechci patlat v minulosti, dětsví mám šťastně za sebou, celý dospělý život před sebou. Byla by škoda ho obětovat minulosti. Od rodičů se chci odpoutat....on bude asi problém, že se "bojím tak úplně chtít". Že si tu pupeční šňůru tak trochu hýčkám, co? :-)

majkafa napsal(a):

koniklec napsal(a):

Ono je mi tak dlouho vtloukáno do hlavy, že jsem neschopná, a sama si s ničím neporadím ("stejně se nám zase pověsíš na krk....a budeme všichni nešťastný"), že tomu sama proti své vůli věřím. Tedy snažím se nevěřit, ale ono je to jako takový externí hlas, který do mě hučí - tedy externí, ale už integrovaný do mého myšlení.

Uvěřit tomu, že vlastní nohy je ta správná volba, odrazit se a skočit.....a uvěřit že poletím a nenamelu si zobák :-)

Jinak nic zásadního ti neuniká - jenom jsem se tady občas zmiňovala, že mám velmi nedobrý vztah s rodiči a na dětsví vzpomínky jako na něco, co bych rozhodně nechtěla zpátky. A moje máma je tak trochu paranoidní a komunikace s ní mi dává pěkně zabrat. To je asi vše.

Je ti vtloukáno? A proč to dovolíš? Nic ti nebude vtlučeno, když to nedovolíš ty sama. ;) Ve tvém věku už odstřihni tu pupeční šňúru. Vem rodiče takové, jací jsou a to je tak všechno. Neudělají ti nic, co ty sama nedovolíš. A proč se trápit vzpomínkami? Minulost je něco, co nezměníme, tak proč se tím týrat naprosto zbytečně. Budoucnost je nejistá. Žij tady  a teď, tuto vteřinu a teď se ti nic zlého neděje. A když budeš zítra u pohovoru,plně se na něj soustředíš a nebudeš vnímat, že tato chvilka je náročná.

A do 9. května je ještě tolik času. To stihneš i tři diplomky, když budeš chtít. Věř pisatelce diplomky. Já vám vlastně v dobrém závidím,kolik máte času. Nám v dubnu končil semestr, pak zkouškové, mezitím psát diplomku a učit se na státnice, na začátku června odevzdat diplomku a na konci června státnice ze všeho najednou. Zvládli jsme to my, zvládneš to i ty. :)

Mne pomoholo, že mi otec, inak skôr spojenec, zrejme v žiarliuvosti alebo nejakej iracionálnej zlosti povedal, že si musím vybrať medzi nimi a priateľom, že nemôžem sedieť naraz na dvoch stoličkách (t.j. tráviť u priateľa toľko alebo viac času ako doma...). A ja, dovtedy poslušná dcéra, som bola taká zamilovaná, že som mala hneď spakované a odsťahovala som sa z domu. A bolo...

A otcovi som, po tom, čo mi po promócii oznámil, že som čierna ovca rodiny a jeho osobne som strašne sklamala (asi výberom partnera a tým, že popri škole so m sa venovala iným veciam, než si predstavoval on sám), že som sa rozhodne nenarodila na to, aby som plnila JEHO želania a očakávania :D . Že neslopem, nedrogujem, neprostituujem, neflákam sa, nevisím im na krku (už som ani u nich nebývala), žijem riadnym občianskym životom a som tak šťastná, tak nech sa s tým láskavo zmieri. A on, keď videl, že mnou nepohne, tak sa ukľudnil a dnes už máme pohodový vzťah - vie, že je zbytočné to na mňa skúšať... Zvláštne, že na bracha to ani neskúsil, tam by narazil hneď. :jojo:
Nie si jedináčik, Koni (alebo Kleci)?

koniklec napsal(a):

Proto nemůžu pracovat na diplomce. Dokud nezruším tuhle vzabu, nepůjde to. A já ji můžu zrušit....ona totiž ve skutečnosti není.

:jojo::par:

Nejdůležitější je být DOST DOBRÁ sama pro sebe. Pro ostatní (pro rodiče) jí být nemusíš, není to tvou povinností. A ty jsi tak nejvíc dobrá sama pro sebe, jak to jenom jde. A můžeš být víc. :) Je to jenom na tobě. Je to jenom ve tvé hlavě.

Ještě mě napadla zajímavá myšlenka - pravda:
Co bolí, je ego. Co nebolí, je duše.
Ztiš se a naslouchej své duši.
Někdy si to taky potřebuju připomenout, když mě egoušek začne strašit svými strachy, obavami a podceňováním. :)

koniklec napsal(a):

Prosím, napiště mi něco....cokoli....je mi neskutečně zle, psychicky, nekontrolovatelně brečím, co břečím...vyju. nevěřila bych, že člověku může být tak zle. Nemůžu myslet na nic jiného než na smrt. Nemám to komu říct....ale tady snad můžu, nikdo mě nezná osobně, tak to nikomu nepřidělá strarost. Prosím, klidně mi vynadejte, že jsem hysterka...cokoliv. Bojím se, že udělám nějakou pitomoct, tak strašně toužím po úlevě. Nevím, proč to je tak hrozný, jakoby mě někdo proklel...

Já si myslím že se ti jarní deprese spojila se strachem z diplomky , máš křehkou psychiku , tak to s tebou cvičí .
Moje dcera takhle vyšiluje při každým zkouškovým a vždycky řeší nějaký zástupný problém, například mně a to ,jak jí ubližuju a taky že "jí nutím studovat " :):)
Můj bejvalej manžel v takových jarních depresích řešil mě a mou hnusnou povahu , která ho chce zničit :)
A moje tchýně měla hnusnou původní rodinu , hrozně jí mučili a ubližovali jí., dokud byla doma......:) :)

Novavila: To zní dost logicky, co píšeš. Ale na druhou stranu jsem tohle nikdy za celé studium neřešila. Třeba ohledně státnic jsem až pak napsala mámě smskou, že jsem odstátnicovala. Dopředu jsem jí termín záměrně ani neříkala. Stejně tak u ostatních zkoušek. Na většinu jsem šla s klidem, nebo spíš s takovou zdravou koncentrací, kdy si člověk plně uvědomuje sám sebe a to, že jde sám za sebe. Vlastně jsem tyhle předzkouškové stavy měla svým způsobem ráda :D. Před státnicema jsem si v noci pobrečela, že nic neumím, ale šla jsem tam, udělala a šla domů (teda do hospody).

U té diplomky je rozdíl v tom, že jsem dávno, snad ještě před nástupem na VŠ, poslouchala mámy story, jak ona psala diplomku, historky okolo toho a jak byla nakonec nejlepší atd. Chtěla mi tím pomoct, že já to zvládnu taky, ale nějak blbě se to ve mě vzpříčilo, že já to takhle nedovedu atd.

Pak jsem měla tu svoji samozřejmě na "blbý téma, kdyby ses se radši věnovala něčemu pořádnému, co s rozvojovýma zeměma, ty jsi asi divná, že tě to zajímá, to chceš jako jet do Afriky nebo co, kdyby ses radši zajímala o naši rodinu....". Radila mi, jak na to a ptala se co a jak....zkrátka to začala "řešit". A když jsem jí prosila, aby mi do toho nemluvila, že mě to jen stresuje řekla, že to je blbost, že mi přece pomáhá. A že jsem asi vystresovaná málo, když to ještě nemám napsaný. A přidala, jak nám všem zničím život, když to nedodělám...

Tak myslím, že úplně tak jako u tvé dcery to nebude... I když ji na jednu stranu chápu a taky to v sobě možná mám - na gymplu, když jsem ještě bydlela "doma", jsem taky před maturou vyšilovala. Kdybych se neodstěhovala, nešla bych ani na první bakalářku a moje VŠ studium by šupem skončilo. Jak jsem se odstěhovala, šlo to krásně, protože jsem mámu prostě informovala až pak :). Ale nechám si to ještě projít hlavou....nechci vynášet šmahem závěry

majkafa napsal(a):

koniklec napsal(a):

Proto nemůžu pracovat na diplomce. Dokud nezruším tuhle vzabu, nepůjde to. A já ji můžu zrušit....ona totiž ve skutečnosti není.

:jojo::par:

Nejdůležitější je být DOST DOBRÁ sama pro sebe. Pro ostatní (pro rodiče) jí být nemusíš, není to tvou povinností. A ty jsi tak nejvíc dobrá sama pro sebe, jak to jenom jde. A můžeš být víc. :) Je to jenom na tobě. Je to jenom ve tvé hlavě.

Ještě mě napadla zajímavá myšlenka - pravda:
Co bolí, je ego. Co nebolí, je duše.
Ztiš se a naslouchej své duši.
Někdy si to taky potřebuju připomenout, když mě egoušek začne strašit svými strachy, obavami a podceňováním. :)

No fakt, když si tak uvědomím, většinou se "vztekám" kvůli tomu - já to neumím, já jsem hloupá, já budu mít ostudu,.... jedno velký ego...

Jinak od včerejšího večera se mi neskutečně ulevilo, úplně fyzicky! Je mi tak volněji. Z toho soudím, že na tom, na co jsem tu včera s vámi přišla, bude hodně hřebíčků na hlavičku :).
Odpoledne se ještě ozvu, jak dopadl pohovor, jsem na to fakt zvědavá, ale už ne nervozní - jen zvědavá a těším se.

novavila napsal(a):

koniklec napsal(a):

Prosím, napiště mi něco....cokoli....je mi neskutečně zle, psychicky, nekontrolovatelně brečím, co břečím...vyju. nevěřila bych, že člověku může být tak zle. Nemůžu myslet na nic jiného než na smrt. Nemám to komu říct....ale tady snad můžu, nikdo mě nezná osobně, tak to nikomu nepřidělá strarost. Prosím, klidně mi vynadejte, že jsem hysterka...cokoliv. Bojím se, že udělám nějakou pitomoct, tak strašně toužím po úlevě. Nevím, proč to je tak hrozný, jakoby mě někdo proklel...

Já si myslím že se ti jarní deprese spojila se strachem z diplomky , máš křehkou psychiku , tak to s tebou cvičí .
Moje dcera takhle vyšiluje při každým zkouškovým a vždycky řeší nějaký zástupný problém, například mně a to ,jak jí ubližuju a taky že "jí nutím studovat " :):)
Můj bejvalej manžel v takových jarních depresích řešil mě a mou hnusnou povahu , která ho chce zničit :)
A moje tchýně měla hnusnou původní rodinu , hrozně jí mučili a ubližovali jí., dokud byla doma......:) :)

Fakt je, že tohle máme v rodině taky. Mámu týrala její rodina, ségra.... Já svoje bylední "doma" taky vnímám jako děsný utrpení....fuj, ani vzpomínat na to nechci. Takže mám to v sobě taky.

Ale víš co, my si to nevymýšlíme, my to opravdu tak vnímáme. Nedokážeme posoudit, na kolik je to zkreslené vnímání a na kolik realita. Já to tedy opravdu posoudit nedokážu. Jen vím, jak to vnímám a že jsem doslova prchla minutu před tím, než bych se zbláznila. Ale objektivně to nejsem schopná zhodnotit, kdybych se rozkrájela.

koniklec napsal(a):

novavila napsal(a):

koniklec napsal(a):

Prosím, napiště mi něco....cokoli....je mi neskutečně zle, psychicky, nekontrolovatelně brečím, co břečím...vyju. nevěřila bych, že člověku může být tak zle. Nemůžu myslet na nic jiného než na smrt. Nemám to komu říct....ale tady snad můžu, nikdo mě nezná osobně, tak to nikomu nepřidělá strarost. Prosím, klidně mi vynadejte, že jsem hysterka...cokoliv. Bojím se, že udělám nějakou pitomoct, tak strašně toužím po úlevě. Nevím, proč to je tak hrozný, jakoby mě někdo proklel...

Já si myslím že se ti jarní deprese spojila se strachem z diplomky , máš křehkou psychiku , tak to s tebou cvičí .
...:) :)[/b]

Fakt je, že tohle máme v rodině taky. Mámu týrala její rodina, ségra.... Já svoje bylední "doma" taky vnímám jako děsný utrpení....fuj, ani vzpomínat na to nechci. Takže mám to v sobě taky.

Ale víš co, my si to nevymýšlíme, my to opravdu tak vnímáme. Nedokážeme posoudit, na kolik je to zkreslené vnímání a na kolik realita. Já to tedy opravdu posoudit nedokážu. Jen vím, jak to vnímám a že jsem doslova prchla minutu před tím, než bych se zbláznila. Ale objektivně to nejsem schopná zhodnotit, kdybych se rozkrájela.

To já vím že to tak cítíš, je mi to jasný .Prostě nějaká zátěž (diplomka nebo cokoliv )v kombinaci s předjařím tě dostala do depky a ty hledáš způsob, jak z toho ven , na koho to hodit . A nejblíž je máma , která taky není psychicky v pořádku , takže občas řekne něco, čím tě rozhodí .

Já jsem to dřív taky brala vážně , když dcera říkala nemůžu dál.
Ona si během roku užívá lábuž, vstane v 11 (pokud nemá cvičení ) , posnídá nějakou dobrotu a otevře hodnotnou knihu , čte pět knih za týden , pořád chodí do knihovny a pak si jde zahrát na PC nějakou oblíbenou hru :)
A když nastane zkouškový, přijde za mnou a říká, že chce umřít :) :)

Jistě uznáš, že když se to opakuje po šestý , tak je to spíš k smíchu a já to nemůžu brát vážně ,ale ona mě zuřivě přesvědčuje , že musí umřít, protože je k ničemu a zbytečnej člověk  :) :)
Pak udělá zkoušky na A a B na strojní fakultě a jedna jí zbyde na podzim no.

Za ty zkoušky si dosad co chceš , příště to bude zase něco jinýho .
Běž se podívat jak naposledy Vilemína umírala na svým vlákně a osočovala mě , že jsem saň, protže jí radím , aby školu těsně  před ukončením nenechávala :) A co myslíš že se stalo? Ve škole samozřejmě pokračuje, to byly jen obvyklé tanečky .

koniklec napsal(a):

Lupiš, a jsou taky nějaký Bachovky na sebeobviňování a pocity s tím spojené? Já se v tom vůbec nevyznám, ale ty je máš asi vyzkoušené na sobě (?).

Sice je otazka primo adresovana, ale dovolim si odpovedet ze sve zkusenosti: Doporucuju krizovky v kombinaci s borovici(Pine) a oresakem (Walnut). Aspon 2-3 tydny.

Myslim, ze ti pomuze dodelat skolu a osamostatnit se. Ale pracuj se svou pupecni snurou, jak radi ostatni. Dobre ti to mysli a vidis veci jasne, takze to urcite brzy rozklicujes, budes s tim moci pracovat, zvladnout to a zit si po svym.

Tyto stavy velice dobre znam. Moc drzim palce.  :hjarta:

novavila napsal(a):

To já vím že to tak cítíš, je mi to jasný .Prostě nějaká zátěž (diplomka nebo cokoliv )v kombinaci s předjařím tě dostala do depky a ty hledáš způsob, jak z toho ven , na koho to hodit . A nejblíž je máma , která taky není psychicky v pořádku , takže občas řekne něco, čím tě rozhodí .

Já jsem to dřív taky brala vážně , když dcera říkala nemůžu dál.
Ona si během roku užívá lábuž, vstane v 11 (pokud nemá cvičení ) , posnídá nějakou dobrotu a otevře hodnotnou knihu , čte pět knih za týden , pořád chodí do knihovny a pak si jde zahrát na PC nějakou oblíbenou hru :)
A když nastane zkouškový, přijde za mnou a říká, že chce umřít :) :)

Jistě uznáš, že když se to opakuje po šestý , tak je to spíš k smíchu a já to nemůžu brát vážně ,ale ona mě zuřivě přesvědčuje , že musí umřít, protože je k ničemu a zbytečnej člověk  :) :)
Pak udělá zkoušky na A a B na strojní fakultě a jedna jí zbyde na podzim no.

Za ty zkoušky si dosad co chceš , příště to bude zase něco jinýho .
Běž se podívat jak naposledy Vilemína umírala na svým vlákně a osočovala mě , že jsem saň, protže jí radím , aby školu těsně  před ukončením nenechávala :) A co myslíš že se stalo? Ve škole samozřejmě pokračuje, to byly jen obvyklé tanečky .

No jéje, to si můžeme podat ruce :D.
Možná máš pravdu. Nechám si to ještě projít hlavou a budu tohle vést v patrnosti jako možnost... Zní to logicky, o tom žádná. U mě se to sice neopakuje každé zkouškové, ale tak může to býtt, že se to objevilo teď, kdy ta zodpovědnost na mě je najednou větší, než na obyčejné zkoušky, které se dají opakovat. To by mohlo být.

Aino napsal(a):

koniklec napsal(a):

Lupiš, a jsou taky nějaký Bachovky na sebeobviňování a pocity s tím spojené? Já se v tom vůbec nevyznám, ale ty je máš asi vyzkoušené na sobě (?).

Sice je otazka primo adresovana, ale dovolim si odpovedet ze sve zkusenosti: Doporucuju krizovky v kombinaci s borovici(Pine) a oresakem (Walnut). Aspon 2-3 tydny.

Myslim, ze ti pomuze dodelat skolu a osamostatnit se. Ale pracuj se svou pupecni snurou, jak radi ostatni. Dobre ti to mysli a vidis veci jasne, takze to urcite brzy rozklicujes, budes s tim moci pracovat, zvladnout to a zit si po svym.

Tyto stavy velice dobre znam. Moc drzim palce.  :hjarta:

Děkuju moc, podívám se po nich. Sice třeba dneska jsem v pohodě, ale krize může zase přijít. A s blížícím se termínem diplomky určitě ještě přijde. Chtělo by to vybalancovat :).

Dělá mi vyloženě dobře, když se můžu na svojí situaci podívat očima jiných, i když bych se třeba mohla rozčilovat, že moji situaci nevidíte dostatečně dramaticky a mě jako dostatečnou chudinku :D. Ale to je právě super.

Hlásím, že pohovor byl super :). Moc se mi tam líbilo, bezva lidi a vypadá to velmi nadějně. Začnu tam hned ve svém volnu chodit, abych si to vyzkoušela a pokud to bude klapat, tak můžu v červnu nastoupit :). I peníze budou nakonec lepší, než jsem myslela - na uživení v pohodě :).  :storstark:

Jo a co je pro mě dobrý - není to vázané na to, jestli a jak dostuduju. Takže školu samozřejmě dodělat zkusím, ale nebude to pro mě další stres, že to musí dobře dopadnout, jinak o tuhle možnost přijdu.

Tak to je super ;) - držím palce, zase bude líp :jojo:

To koniklec, jsem ráda, že ti dnešní pohovor proběhl dobře. Jseš silná osobnost, jistě se ti pomalu podaří své problémy vyřešit. Moc ti držím palce!

koniklec napsal(a):

Hlásím, že pohovor byl super :). Moc se mi tam líbilo, bezva lidi a vypadá to velmi nadějně. Začnu tam hned ve svém volnu chodit, abych si to vyzkoušela a pokud to bude klapat, tak můžu v červnu nastoupit :). I peníze budou nakonec lepší, než jsem myslela - na uživení v pohodě :).  :storstark:

Jo a co je pro mě dobrý - není to vázané na to, jestli a jak dostuduju. Takže školu samozřejmě dodělat zkusím, ale nebude to pro mě další stres, že to musí dobře dopadnout, jinak o tuhle možnost přijdu.

Super, skvělý.
To se mi líbí, takový optimizmus.

Koniklec, uplne super!!! Fakt moc drzim palce.
A nezapomen, ze to je dlouhodobej proces (i ty Bachovky) a nevzdavej to. Budes se sebou zit celej zivot, i kdyz okolnosti se muzou menit, tak se sebou bud kamoska!

Ale jestli te to potesi - ja jsem z toho nejhorsiho v podstate vyrostla ;) I kdyz s tim cas od casu bojuju porad, uz to docela dobre zvladam a uz je to jen takovy vlneni misto tsunami. Drz se. Urcite to zvladnes :par:

Aino napsal(a):

Koniklec, uplne super!!! Fakt moc drzim palce.
A nezapomen, ze to je dlouhodobej proces (i ty Bachovky) a nevzdavej to. Budes se sebou zit celej zivot, i kdyz okolnosti se muzou menit, tak se sebou bud kamoska!

Ale jestli te to potesi - ja jsem z toho nejhorsiho v podstate vyrostla ;) I kdyz s tim cas od casu bojuju porad, uz to docela dobre zvladam a uz je to jen takovy vlneni misto tsunami. Drz se. Urcite to zvladnes :par:

To je hezký, to si budu pamatovat


A děkuju za milá slova - všem :)

konikleci, super. Blahopřeji, jak jsi to hezky zvládla. :supr:

koniklec napsal(a):

majkafa napsal(a):

No vidíš, sama sis během chvilky na to se záchrannou sítí přišla. :) A diplomku zvládneš taky.

Btw můj syn nedodělal VŠ na dva pokusy a dcerka na tři, no a co? Až budou chtít, tak si ji dodělají. A když ne, tak taky dobře. Jejich hodnotu to nijak nemění. Jsem na ně pyšná, na takové, jací jsou. :jojo::hjarta:
A nemiluji je o nic méně, než bych je milovala s několika tituly před i za jménem. :jojo:

Teď mi ještě došlo....o tomhle to přesně je. Někdo se naopak nezavděčí, ani kdyby se na hlavu postavil a odrážel se ušima. Když jsem měla dobré výsledky, byla jsem "hnusná, protivná, nesympatická, ctiádostivá šprtka". Nikdy mi máma neuvěřila, že se fakt učím jen proto, aby to nebyla moc velká ostuda (jestli z toho vyleze jednička nebo trojka mi je fakt jedno). Prostě jsem podle ní ctižádostivá šprtka. Přitom mně ve skutečnosti není nic vzdálenější. Jasně, že jsem měla radost, ale ne ze ctižádosti, ale proto že nejsem až tak moc blbá :).

Tím chci říct - proč já se proboha trápím a myslím si, že doděláním školy si snad vysloužím rodičovsou lásku a dobré vztahy?! Když jsem měla školu v pohodě, bylo to stejné. Jen kámen úrazu se vždy našel v něčem jiném. Jestli dodělám nebo nedodělám školu je jen moje věc, vztah rodičů ke mě to NIJAK nezmění.

Po celou dobu studia (které jsem, uznávám, sama chtěla) jsem měla s mámou hrozný nervy, protože se mě pokoušela manipulovat za pomoci toho, že jsem na nich do velké míry fin. závislá. Spoustu hnusů jsem si vyslechla. Že studuju a pracuju mi FAKT nijak nepomohlo. Jak jsem se mohla tak zblbnout.... Populárně řečeno vytvořit si doměnku :), že dokončení školy nějak zásadně ovlivní vztah s rodiči...neovlivní

Proto nemůžu pracovat na diplomce. Dokud nezruším tuhle vzabu, nepůjde to. A já ji můžu zrušit....ona totiž ve skutečnosti není.

Tvoje máma, koniklec, je s prominutím magor......to je neskutečné....tohle je psychické týrání.
Snaž se co nejdřív osamostatnit a odstěhovat od ní a uvidíš, jak se ti uleví.

mio, ono je taky vážně možné, že je to tak, jak mi psala novavila....že to není tak hrozný, že to jen tak hrozně vnímám...je možné, že si to, co slyším překrucuju....

nejpravděpodobnější se mi jeví, že pravda bude někde uprostřed (že jsme magor obě - máma i já :D) Tomu by nahrávalo, jak přesně opačně vnímáme tytéž situace. Jak je každá z náš ochotná přísahat, že ta druhá je na ní hnusná a zlá....  realita možná nebude přesně taková, jaká se mi zdá být (spolu se sovama :D)

Zatím poslouchám své pocity a ty mi říkají, že jak mi svitla naděje na tu práci, hrozně se mi ulevilo. To postavení se na vlastní nohy je reálné. I kdyby tohle nakonec z nějakého důvodu nevyšlo, vidím, že to jde. To je super :).

Na diplomce pracuju (zrovna teď) a najednou mě to docela i baví. Nezažívám u toho ten šílený stres, který mi vždy vyblokuje mozek. Najednou vidím, že i když bych to třeba nestihla, není to otázka života a smrti...a tak si říkám - proč to nezkusit... Nastoupila bych stejně až v červnu, tak do té doby můžu zkusit pracovat na diplomce, než sedět se založenýma rukama. 

Nechci jásat předčasně, krize určitě ještě přijdou. Ale když budou menší než včera, je to pořád dobře.

majkafa napsal(a):

konikleci, super. Blahopřeji, jak jsi to hezky zvládla. :supr:

Děkuju :) Bylo to nakonec úplně v pohodě, spíš seznamovací pokec u kafe....takový pohovor bych si dala líbit každý den :). A nikdo se nepozastavoval nad mým věkem a tím, že jsem ještě na škole.

koniklec napsal(a):

mio, ono je taky vážně možné, že je to tak, jak mi psala novavila....že to není tak hrozný, že to jen tak hrozně vnímám...je možné, že si to, co slyším překrucuju....

nejpravděpodobnější se mi jeví, že pravda bude někde uprostřed (že jsme magor obě - máma i já :D) Tomu by nahrávalo, jak přesně opačně vnímáme tytéž situace. Jak je každá z náš ochotná přísahat, že ta druhá je na ní hnusná a zlá....  realita možná nebude přesně taková, jaká se mi zdá být (spolu se sovama :D)

Zatím poslouchám své pocity a ty mi říkají, že jak mi svitla naděje na tu práci, hrozně se mi ulevilo. To postavení se na vlastní nohy je reálné. I kdyby tohle nakonec z nějakého důvodu nevyšlo, vidím, že to jde. To je super :).

Na diplomce pracuju (zrovna teď) a najednou mě to docela i baví. Nezažívám u toho ten šílený stres, který mi vždy vyblokuje mozek. Najednou vidím, že i když bych to třeba nestihla, není to otázka života a smrti...a tak si říkám - proč to nezkusit... Nastoupila bych stejně až v červnu, tak do té doby můžu zkusit pracovat na diplomce, než sedět se založenýma rukama. 

Nechci jásat předčasně, krize určitě ještě přijdou. Ale když budou menší než včera, je to pořád dobře.

Každopádně paráda, žes to takhle překonala.....nervy jistě ještě budou, ale to je normální, pokud člověk není flegmoš, ti to mají v životě mnohem jednodušší.
Mám dceru ve stejné situaci, jako jsi ty, taky závěr studia a stres....... ale po celou dobu studií jí spíš dávám najevo, že musí jen to, co chce ona sama  (i když si samozřejmě v duchu přeju, aby to zvládla), přesto se stresuje......tak ji aspoň uklidňuju, že teď už spurtuje cílovou rovinku a cíl je na dohled.........takže vydržte, holky!!!!!!!

Ono - nervujú sa aj flegmoši, len inak, viac dovnútra... Podľa mňa v dôležitých veciach a pri náročných výkonoch sa nervujú všetci, ide len o to, ako sa k tomu kto postaví. Ja som mávala  s prepáčením hnačky pred skúškami, štátnicami a potom dôležitými pracovnými vecami... a to mám sklony k flegmatizmu, povedala by som.

koniklec napsal(a):

Nikdy mi máma neuvěřila, že se fakt učím jen proto, aby to nebyla moc velká ostuda (jestli z toho vyleze jednička nebo trojka mi je fakt jedno). Prostě jsem podle ní ctižádostivá šprtka. Přitom mně ve skutečnosti není nic vzdálenější. Jasně, že jsem měla radost, ale ne ze ctižádosti, ale proto že nejsem až tak moc blbá :).
...........Proto nemůžu pracovat na diplomce. Dokud nezruším tuhle vzabu, nepůjde to. A já ji můžu zrušit....ona totiž ve skutečnosti není.

Tak, a teď se zkus učit a psát diplomku protože to chceš, protože tě to zajímá, baví, má to pro tebe smysl.
Už studuješ dost dlouho (a to nemyslím jako kritiku toho, že sis prodloužila studium, ale jako konstatování, že už máš za sebou taková ta síta, jimiž člověk musí projít, aby se dostal k tomu, co chce), máš přehled, jsi bystrá a inteligentní, spoustu toho umíš, máš zkušenosti, tvůj názor má váhu. Tak se podle toho zařiď. :)

Konikleci, jsem v hodně podobné situaci. Moc dobře tě chápu, jak se asi cítíš.
Studuju šestým rokem PdF MU. Beru to jako své obrovské selhání, že hloupý "pajdák", jednu z nejjednodušších škol, jak to vnímá hodně lidí, studuju tak dlouho. Mám teda dystýmii - chronickou lehkou depresi - beru antidepresiva, léčím se již čtvrtým rokem. Mám milujícího přítele, který je mi velkou oporou. S diplomkou taktéž bojuji. Mám to stížené v tom, že ji píšu v němčině (studuju učitelství němčiny). Snažím se ji psát po troškách každý den, jde to ale strašně pomalu. Zatím mám napsáno cca 20 stránek. Státnicovat mám v plánu v zimě 2013. Původně jsem měla v plánu státnicovat letos v červnu, celý říjen jsem chodila do knihovny, hledala si knížky k diplomce, fakt jsem se snažila. Jenže v půli listopadu se mi výrazně zhoršil stav. Vždycky jsem se jeden den zabývala diplomkou, po dvou hodinách jsem se na sebe tak naštvala, že jsem nemožná, naprostý nýmand, že to nikdy nemůžu napsat. Druhý den jsem si dala oddech, třetí den jsem se psychicky připravovala na psaní diplomky, čtvrtý den jsem se do toho opět pustila, bohužel to dopadlo stejně jako před pár dny. Samozřejmě jsem nijak nepokročila. Ve zkouškovém jsem na psaní diplomky neměla mysl, po poslední zkoušce jsem se připravovala na C1 zkoušku, tu jsem nakonec neuděla, resp. udělala písemnou část, ústní budu opakovat... tudíž na diplomce pracuju někdy od poloviny února. Myslím, že se mi hodně uleví, až budu Mgr. nebo skončím se školou (i s tím musím počítat).
Strašně moc se bojím budoucnosti - že nenajdu práci, že nebudu zvládat se postarat o své děti (nejraději bych děti neměla, je to obrovská zodpovědnost, nejsem mateřský typ, mimina jen slintají, blijí, řvou, vydávají neidentifikovatelné skřeky... a vypadají jak rozpláclí koblížci), nedovedu si představit, že se budu muset 24 hodin denně starat o mimino (počítám s tím, že bude řvát, nenechá mě v noci vyspat, tj. budu šíleně unavená, bude mě rozčilovat řev, nenávidím řev). Přítel moc chce děti, do inzerátu (poznali jsme se na seznamce) jsem napsala, že nechci mít děti, hned v druhém mailu se mě na to ptal, to jsem mu odpověděla, že nesnáším mimina a uvedla další důvody, proč nechci mít děti. Krátce nato jsme spolu začali chodit, přítel to pojal tak, že můj názor na děti se s největší pravděpodobností změní (je mi 25 let). Mívám takové stavy, kdy si říkám, že bych s Tonym chtěla mít dítě, věřím, že by byl skvělým otcem. Když je mi ale zle, mám tendence se s přítelem rozejít.
Často myslím na sebevraždu, ale nemám na to to udělat. Bojím se trvalých následků, když by se to nepovedlo, vím, že bych strašně moc ublížila mamce a Tonymu.
Bojím se i vzdálenější budoucnosti - zda budu mít důchod (jestli se vůbec dožiju důchodového věku). Nejsem ten typ člověka, který žije na dluh, jsem hodně spořivá, dovedu si našetřit peníze, ale přesto mám obavy. Navíc jsem přesvědčena, že zažiji třetí světovou válku. Dnešní pojetí rasismu a práv různých etnických či národnostních skupin není v pořádku. Začíná se to obracet na rasismus naruby. Myslím, že nejsem rasista, ale všeho s mírou. Není normální, aby učitelka (vyučovala v americké škole, kde se mluví anglicky) v USA byla souzena za to, že na dotaz Mexičana, zda může psát test ve španělštině, když je Mexičan, odvětila, že se má vrátit do Mexika. Nedávno to bylo ve zprávách. Oni totiž rádi zdůrazňují svá práva, ale povinnosti opomíjí. No, ale to jsem odbočila.
Koniklec, držím palce při psaní diplomky.

Tak jsem se před chvílí vrátila z prvního zkušebního - koukacího půldne v (snad) nové práci. Jsem tak nadšená, že ze mě všechny depresivní nálady spadly. Diplomka mi teď připadná jenom jako drobný opruz :). Který se samozřejmě pokusím vyřešit, ale není to otázka života a smrti. Stejně se právě snažím emigrovat totálně mimo svůj obor studia. 

No nic, jdu si uvařit oběd a do večera mám čas na ten můj "opruz" :).

Koniklec dneska jsi mi udelala opravdu radost.

Urcite vse dobre dopadne. Ja sama jsem taky mela stavy silenstvi pred zkouskami. byly dny ,kdy jsem byla presvedcena, ze to nikdy nedokazu. U nas se zkouselo v prubehu nekolika mesicu, k tomu 2 pisemne testy, jeden na 4 hodiny, jeden dokonce na 4 dny! Avsak jsem to udelala. I s malymi detmi.

Vilemína napsal(a):

Konikleci, jsem v hodně podobné situaci.
Není normální, aby učitelka (vyučovala v americké škole, kde se mluví anglicky) v USA byla souzena za to, že na dotaz Mexičana, zda může psát test ve španělštině, když je Mexičan, odvětila, že se má vrátit do Mexika. Nedávno to bylo ve zprávách. Oni totiž rádi zdůrazňují svá práva, ale povinnosti opomíjí. No, ale to jsem odbočila.
Koniklec, držím palce při psaní diplomky.

Hele Vilemino, v Americe se na jihu normalne mluvi spanelsky. jak tona te skole bylo
konkretne nevime. Me prijde ta ucitelka pitoma.

konikleci, to jsou skvělé zprávy. Super. Držím palce, ať ten "opruz" rychle přibývá a máš co nejdříve hotovo. :par: Jsi šikulka.

Děkuju za milá slova.

Bohužel ohledně školy to nedávám...nevím, co s tím....asi to budu muset zabalit.

Novavilo....mně určitě taky napíšeš, žes mi to říkala....já vím, že jo a máš pravdu. Ale jak si pomoct? Nevíš? Není něco, co pomáhá tvé dceři?

Vilemíno, já už jsem tě tu zmiňovala, jak občas v depresi píšeš to samý jako Koniklec , bud končíš se školou  nebo se životem , nebo s přítelem a dokola rozebíráš tyhle problémy, ovšem nikdy nic nezměníš , jen hledáš energii od lidí tady.

Jinak pokud jde o dítě , máš výbornou intuici , skutečně by sis dítě neměla pořizovat , protože jednak na to nemáš psychiku , sebepoškozuješ se a máš těžký propady , který se samozřejmě prudce zhorší v těhotenství a při kojení .
A jednak máš výraznou rodinnou zátěž , tři lidi ve vaší rodině mají vážnou duševní nemoc, takže je reálné, že ty budeš kolabovat a dítě nebude v pořádku. Čím starší budeš matka, tím větší je pravděpodobnost nemoci u dítěte .
Musíš si pořídit rozumnýho psychiatra , kterej ti udělá pořádnou diagnozu (člověk s dystymií nemá sebezraňovaní a netluše hlavou do zdi ) A kterej tě upozorní na ty rizika a vysvětlí to i Tonymu .

Konikleci, zaujalo mě téma Tvé diplomky, držím Ti palce, aby jsi to zvládla dopsat! Pokud jsem něco nepřehlédla, Tvoje nová práce se ale vůbec netýká toho co studuješ? Můžeš napsat víc, co je ta nová práce a jak se Ti povedlo se tam dostat? Zajímala by mě něčí zkušenost, protože sama mám práci, která mě nijak extra nebaví, uvažuju o nové třeba i v úplně novém oboru, ale vůbec netuším, kudy do toho, když i práci relativně v oboru jsem našla po dlouhém hledání víceméně jen díky náhodě.
A hezký den přeju, bez nějakých černých myšlenek :-)

novavila napsal(a):

Vilemíno, já už jsem tě tu zmiňovala, jak občas v depresi píšeš to samý jako Koniklec , bud končíš se školou  nebo se životem , nebo s přítelem a dokola rozebíráš tyhle problémy, ovšem nikdy nic nezměníš , jen hledáš energii od lidí tady.

A dela spravne. Tohle je psychologicka poradna.

Lunaria napsal(a):

Konikleci, zaujalo mě téma Tvé diplomky, držím Ti palce, aby jsi to zvládla dopsat! Pokud jsem něco nepřehlédla, Tvoje nová práce se ale vůbec netýká toho co studuješ? Můžeš napsat víc, co je ta nová práce a jak se Ti povedlo se tam dostat? Zajímala by mě něčí zkušenost, protože sama mám práci, která mě nijak extra nebaví, uvažuju o nové třeba i v úplně novém oboru, ale vůbec netuším, kudy do toho, když i práci relativně v oboru jsem našla po dlouhém hledání víceméně jen díky náhodě.
A hezký den přeju, bez nějakých černých myšlenek :-)

Ahoj Lunario, ta práce je úplně mimo můj obor a dostala jsem se k ní jenom náhodou přes kamarádku. Téma na diplomku je sice zajímavý a samo o sobě mě to baví, ale bohužel, dopsat už jí nestihnu. Kdyby teď bylo o měsíc dřív, byla by to pohoda, ale teď už je pozdě. Napsala bych, že je mi to líto...ale ono už je mi to nějak jedno.

novavila napsal(a):

Vilemíno, já už jsem tě tu zmiňovala, jak občas v depresi píšeš to samý jako Koniklec , bud končíš se školou  nebo se životem , nebo s přítelem a dokola rozebíráš tyhle problémy, ovšem nikdy nic nezměníš , jen hledáš energii od lidí tady.

Jinak pokud jde o dítě , máš výbornou intuici , skutečně by sis dítě neměla pořizovat , protože jednak na to nemáš psychiku , sebepoškozuješ se a máš těžký propady , který se samozřejmě prudce zhorší v těhotenství a při kojení .
A jednak máš výraznou rodinnou zátěž , tři lidi ve vaší rodině mají vážnou duševní nemoc, takže je reálné, že ty budeš kolabovat a dítě nebude v pořádku. Čím starší budeš matka, tím větší je pravděpodobnost nemoci u dítěte .
Musíš si pořídit rozumnýho psychiatra , kterej ti udělá pořádnou diagnozu (člověk s dystymií nemá sebezraňovaní a netluše hlavou do zdi ) A kterej tě upozorní na ty rizika a vysvětlí to i Tonymu.

Vilemíno, neuraž se, ale v tomhle musím souhlasit s novavilou :jojo: Velmi důležitá je i poslední část jejího příspěvku, co jde o Tonyho pohovor s lékařem ohledně Tvého možného těhotenství :jojo: Mně totiž připadá, že ten mladý muž je buď naivní, nebo stále přikládá Tvým zdravotním omezením malou váhu a vůbec si nedokáže připustit veškerá rizika z Tvého případného mateřství vyplývající :grater:

Kiaro, myslím, že Tony je spíš jednodušší, tak mu to nedochází. Takový z něj mám pocit dle Vilemínina popisu. Ale je to jenom můj osobní závěr a může to být i jinak. A že je jednodušší, to nemyslím negativně. Jsme prostě lidé různí a každý z nás je pro něco nadaný a pro něco zase ne.

majkafa napsal(a):

Kiaro, myslím, že Tony je spíš jednodušší, tak mu to nedochází. Takový z něj mám pocit dle Vilemínina popisu. Ale je to jenom můj osobní závěr a může to být i jinak. A že je jednodušší, to nemyslím negativně. Jsme prostě lidé různí a každý z nás je pro něco nadaný a pro něco zase ne.

V tom je právě naděje, že je Tony takovej obyčejnej člověk , protože se to naředí a dítě  může bejt zdravý po něm , horší by bylo kdyby to byl introvertní intelektuál.
Na druhou stranu se Tonymu nedivím, normální lidi co nemají zkušenost s duševníma nemocema zůstávají klidní, nevědí co to obnáší, jaký je utrpení mít třeba psychicky nemocný  dítě .

No, neviem - tuná máte nejakú psychiatirckú diagnozu skoro všetky a zároveň skoro všetky máte deti... :D ;) A dystýmia mi nepripadá ako úplná kontraindikácia na dieťa... Druhá vec je, že keď niekto dieťa nechce, tak by ho podľa mňa nemal mať, bez ohľadu na diagnózu laebo nediagnózu... Vychovávala som nechcené dieťa a je to smutná situácia.

novavila napsal(a):

majkafa napsal(a):

Kiaro, myslím, že Tony je spíš jednodušší, tak mu to nedochází. Takový z něj mám pocit dle Vilemínina popisu. Ale je to jenom můj osobní závěr a může to být i jinak. A že je jednodušší, to nemyslím negativně. Jsme prostě lidé různí a každý z nás je pro něco nadaný a pro něco zase ne.

V tom je právě naděje, že je Tony takovej obyčejnej člověk , protože se to naředí a dítě  může bejt zdravý po něm , horší by bylo kdyby to byl introvertní intelektuál.
Na druhou stranu se Tonymu nedivím, normální lidi co nemají zkušenost s duševníma nemocema zůstávají klidní, nevědí co to obnáší, jaký je utrpení mít třeba psychicky nemocný  dítě .

To taky, ale já si nedovedu představit, co by si například počal mladý, nezkušený partner s kojencem, batoletem nebo předškolákem, jehož matka by pravidelně upadala do depresí a nebyla schopna se postarat ani sama o sebe, natož o dítě :kapitulation:

Fakt si nedovedu představit, jak Tony zvládá péči o plačícího kojence a Vilemínu navíc, jak by to řešil, když by dítěti rostly zoubky, probrečelo by celou noc a Vilemína by nebyla schopná kvůli depresím vstát celé dny z postele a postarat se o dítě i domácnost, natož jít do práce ...

Selima napsal(a):

No, neviem - tuná máte nejakú psychiatirckú diagnozu skoro všetky a zároveň skoro všetky máte deti... :D ;) A dystýmia mi nepripadá ako úplná kontraindikácia na dieťa... Druhá vec je, že keď niekto dieťa nechce, tak by ho podľa mňa nemal mať, bez ohľadu na diagnózu laebo nediagnózu... Vychovávala som nechcené dieťa a je to smutná situácia.

Taky máme ty děti nemocný a u Vilemíny je ta pravděpodobnost obrovská, protože má tři lidi z rodiny dost psychicky nemocný .
Vilemína navíc nemá žádnou dystymii, u dystymie není agresivita a sebepožkozování , fackování sebe sama, afekty  ani ty další zvláštnosti, které Vil má .

Myslím že Tony by to právě zvládnul, že je to takovej poctivej pracovitej člověk, zvyklej překonávat překážky .
Mnohem víc bych se bála toho , že Vilemína dostane afekt a vyvede nějakou blbost , třeba bude dítěti okusovat ve stresu prstíčky místo svých nehtů, nebo dítě bude řvát a Vilemína vedle něj tlouct hlavou do zdi :):)Nebo se rozhodne že umře , když přijde troška nepohodlí.

Já jsem se třeba přo kojení výrazně zhoršila a to jsem v tý době neměla ani zdaleka takový výkyvy jako Vilenína . Ale tekly mi nervy a nevěděla jsem čí jsem a na děti jsem se přitom  moc těšila.

No práve- máte tie deti choré, ale MALI STE ICH. Zrejme aj s vedomím rizika. Kto chce, tak ich má, kto nechce, nech ich nemá. Zlé je len, keď má žena deti preto, lebo to chce niekto iný (alebo kvôli nehode :P ), tam to vidím horšie. Chýba tam to vedomie, že som to chcela, že je to moje rozhodnutie... tak sa s tým vysporiadam.
Inak, je to ťažké takto kategorizovať, moja dokonale normálna kamoška (pravda, jej mama mala podľa mňa už pred rokmi manio-depresívne výkyvy, ale liečiť sa začala až na dôchodku, lebo sa to zhoršilo) dostala laktačnú psychózu a hroznú depku po dieťati, po ktorom strašne túžila, po niekoľkých odumrelých tehotenstvách robila pomaly stojky a psie kusy, len aby otehotnela (druhýkrát, mala už veľkú dcéru) a potom začala depkatieť už počas rizikového tehu a po narodení - škoda reči. Nedá sa to celkom predvídať, totok.

Vilemíno - já bych tě moc ráda nějak podpořila, ale bohužel nevím jak. Můžu jenom napsat, že ti držím palce, aby se ti dařilo lépe a lépe. Nedovolím si psát ti, co bys podle mého názoru měla nebo neměla dělat. Palce držím, i když vím, že ti to moc nepomůže :).

Zapíšu (si) sem jen pár bodů - myšlenek, které mě napadly behem dnešního dne....

Chci a můžu být na sebe hodná. Stačí, co jsem si dosud vyslechla od mámy, nemusím být sama na sebe stejná.

Právo na svůj život mám jenom já. Nikdo nemůže rozhodovat o tom, jestli můj život má či nemá cenu. Ani ten, kdo mě porodil. Kdyby to tak nebylo, byly by vraždy vlastních dětí povolené.

Od doby, co jsem se odstěhovala od rodičů se můj život postupně zlepšuje. Dostala jsem se z poruch příjmu potravy (anorexie/přejídání), definitivně přestala kouřit, zbavila se sociální fobie. Navázala jsem skvělý vztah. Našla si několik kamarádek. Začala se věnovat tomu, co mě naplňuje a baví. Dokážu zapadnout mezi lidi a nebýt za "mimoně". 

Zjistila jsem, že můžu být šťastná a spokojená. Že můžu žít normální a príma život.

Moje intuice a přesvědčení o správnsti/nesprávnosti nějakého rozhodnutí mě ještě nikdy nezklamalo. UMÍM leccost vyřešit a zařídit.

Jsem velice šťastná. Stačí vyřešit pár drobných praktických záležitostí - a já vím, které to jsou a jak je vyřešit. Nemám depresi.

Jediný můj problém momentálně je, jestli získám titul ing. nebo zůstanu "jen" bakalář. To opravdu není problém, který by mě měl ohrožovat na životě.

Výsledek - nejsem nesamostatná. Nejsem ani postižená. Nemám žádnou poruchu, nejsem aspociál, ani uječená hysterka. (tj. vše, co jsem "byla" doma)

Během posledních let se mnou mluvili asi 4 psychologové. Z toho u dvou jsem byla v dlouhodobé individ. terapii, u jednoho na skupinové. Ani jeden z nich neměl nejmenší pochybnost o mé "normálnosti". Naopak ode všech se mi dostalo velmi pozitivní zpětné vazby. Hodně pozitivní zpětné vazby se mi dostává i od lidí, se kterými se setkávám....upřímně mě to velmi překvapuje, sama si nijak sympatická nejsem :D.

Jediný, kdo má o mě pochybnosti je moje matka - a o té mám zase vážné pochybnosti já (a nejsem sama).

konikleci, s velkým uspokojením shledávám, že to máš v sobě celkem dobře srovnáno :supr:. Troufám si tvrdit, že Tvým největším problémem je pouze Tvoje matka, která by podle všeho sama potřebovala dlouhodobou odbornou terapii jako sůl :jojo: Je dobře, že ses vymanila z jejího vlivu, protože kdybys s ní žila pod jednou střechou ještě déle, skončila bys nikoliv v péči psychologů, alev péči psychiatrů.

Nejsou řídké případy, kdy psychicky vyšinutý jedinec týrá svými vrtochy zdravého člena rodiny až tak, že nakonec psychiatrickou péči potřebují oba dva - zkrátka že ten psychicky vyšinutý udělá ze své zdravé oběti ještě většího magora, nežli je on sám :jojo: a vůbec to nemusí být konstelace rodič x dítě, může to být klidně i manžel x manželka. Náprava je možná, ale trvá dlouho, protože postižený jedinec se jen velmi obtížně zbavuje následků psychického teroru, jemuž byl třeba i dlouhá léta vystavován :grater:

Jsi šikovná, mladá slečna, máš v životě nakročeno tím správným směrem, už jsi udělala první krok - osamostatnění od podivínské matky. Držím palce, ať se Ti v novém životě jen daří :pussa: !!!

Nejlíp se mi to v sobě rovná při uklízení :).

Určitě se zase objeví nějaké krizovky - jako třeba dneska jedna byla, ale nakonec jsem jí zpracovala tak, jak jsem napsala níž. Krizovka znamená, že jakoby zapadnu do toho starého pocitu - závislosti na mámě. Je to hodně o síle zvyku a taky odvaze připustit, že to jde i jinak. Že vlastně na těch vlastních nohou už dávno stát umím. Jako když jsem se učila jezdit na kole. Postranní kolečka jsem už nepotřebovala, přesto jsem se lekla, když jsem zjistila, že už vlastně jezdím úplně bez nich :).

konikleci, to jsou samé pozitivní myšlenky, co sis sepsala.

Jen bych řekla k tomu závěru - jediný, kdo je pro tebe důležitý a má o tobě pochybnosti, jsi ty sama. Nepochybuj o sobě. Čti si ve slabších chvilkách, co sis tady vypsala. Jsi šikovná mladá slečna.

Svou matku přijmi, jaká je. Ona to prostě lépe neumí. Odpusť jí to.
Nenechej se jí srážet dolů. Netrap se tím, co ti říká. :par:

Konikleci, tvé podpory si moc vážím.
Jak pokračuješ s diplomkou? Mně včera zastřelili Mussoliniho, Hitler a Goebbels spáchal sebevraždu, Američani shodili dvě bomby - na Hirošimu s Nagasaki a vůbec - je po válce :). Dnes jsem nepokročila - doučovala jsem, čistila klece a měnila podestýlku křečkům. Ještě se teď chystám pozjišťovat něco o Lebensborn, než půjdu spát. Zítra mě čeká "upír", snad se mi neudělá špatně, už dvakrát jsem při odběru krve málem omdlela. Večer mám jógu a pak dávají Pevnost Boyard, u toho vždy vyšívám.

Musím se ohradit, Tony není v žádném případě jednoduchý. Je to chytrý člověk, leccos má v hlavě srovnané. Je pracovitý, hodný, má ušlechtilé záliby.
Ještě se mi nestalo, že bych někdy na tom byla tak špatně, že bych jen ležela. Ano, někdy mám potřebu spát 12 hodin v kuse, ale dokážu vstát z postele, pečuju o sebe a zvládám každodenní povinnosti. Psychiatr mi tvrdí, že až dokončím školu, výrazně se mi uleví a zlepší se mi zdravotní stav. Několikrát jsem se mu zmiňovala o dětech a nikdy mě neodrazoval, že bych je neměla mít.
S největší pravděpodobností se tak do dvou let k Tonymu přistěhuju. Mají velký dům, momentálně tam bydlí jeho rodiče a tři sourozenci. My budeme bydlet v podkroví (teda pokud se nerozejdeme, momentálně tomu ale nic nenasvědčuje). Podkroví bude samostatný byt, společná bude jen chodba. Tony se nemůže přestěhovat, je soukromý zemědělec, má tam pozemky... a podkroví je nejlevnější varianta, byt bude dostatečně velký. Tonyho maminka se na vnoučata moc těší, prý kdybychom měli děti, tak by nám pomáhala. Já jí to věřím.

Vilemíno, co znamená - ušlechtilé záliby? Neumím si pod tím nic představit. Nedělím záliby na ušlechtilé a neušlechtilé. Je pro tebe důležité, aby měl záliby "ušlechtilé"? A co kdyby měl neušlechtilé?

Jéééžiš, majkafo, nechytej tu Vilemínu tak za slovíčko :D vždyť je úplně jedno, jestli Tony pěstuje záliby ušlechtilé nebo neušlechtilé, důležité přece je, že vůbec nějaké záliby má ...

majkafa napsal(a):

Vilemíno, co znamená - ušlechtilé záliby? Neumím si pod tím nic představit. Nedělím záliby na ušlechtilé a neušlechtilé. Je pro tebe důležité, aby měl záliby "ušlechtilé"? A co kdyby měl neušlechtilé?

Měla jsem na mysli, že nevysedává každý druhý večer v hospodě či se nechodí porvat na fotbalové zápasy. Jeho velký koníček je myslivost, dále psi (výcvik, procházky), má rád přírodu, je včelař.

Vilemína napsal(a):

Psychiatr mi tvrdí, že až dokončím školu, výrazně se mi uleví a zlepší se mi zdravotní stav. Několikrát jsem se mu zmiňovala o dětech a nikdy mě neodrazoval, že bych je neměla mít.
S největší pravděpodobností se tak do dvou let k Tonymu přistěhuju. Mají velký dům, momentálně tam bydlí jeho rodiče a tři sourozenci. My budeme bydlet v podkroví (teda pokud se nerozejdeme, momentálně tomu ale nic nenasvědčuje). Podkroví bude samostatný byt, společná bude jen chodba. Tony se nemůže přestěhovat, je soukromý zemědělec, má tam pozemky... a podkroví je nejlevnější varianta, byt bude dostatečně velký. Tonyho maminka se na vnoučata moc těší, prý kdybychom měli děti, tak by nám pomáhala. Já jí to věřím.

Protože tvůj psychiatr je na baterky, tyhle propady budeš mít celej život a těhotenstvím se to zhorší, protože hormony vždycky zhoršují psychický reakce .
Tvůj psychiatr ti klidně předepíše neurol , což žádnej solidní vzdělanej doktor neudělá ,aby napsal 25 letý holce neurol .
Znova říkám , já neměla ZDALEKA  takový potíže jako ty a dnes mám ID po dětech .
Každopádně to bude zajímavá situace , až se tam nastěhuješ a pořídíte si děti , ráda si o tom přečtu .

koniklec napsal(a):

Zapíšu (si) sem jen pár bodů - myšlenek, které mě napadly behem dnešního dne....

Chci a můžu být na sebe hodná. Stačí, co jsem si dosud vyslechla od mámy, nemusím být sama na sebe stejná.

Právo na svůj život mám jenom já. Nikdo nemůže rozhodovat o tom, jestli můj život má či nemá cenu. Ani ten, kdo mě porodil. Kdyby to tak nebylo, byly by vraždy vlastních dětí povolené.

Od doby, co jsem se odstěhovala od rodičů se můj život postupně zlepšuje. Dostala jsem se z poruch příjmu potravy (anorexie/přejídání), definitivně přestala kouřit, zbavila se sociální fobie. Navázala jsem skvělý vztah. Našla si několik kamarádek. Začala se věnovat tomu, co mě naplňuje a baví. Dokážu zapadnout mezi lidi a nebýt za "mimoně". 

Zjistila jsem, že můžu být šťastná a spokojená. Že můžu žít normální a príma život.

Moje intuice a přesvědčení o správnsti/nesprávnosti nějakého rozhodnutí mě ještě nikdy nezklamalo. UMÍM leccost vyřešit a zařídit.

Jsem velice šťastná. Stačí vyřešit pár drobných praktických záležitostí - a já vím, které to jsou a jak je vyřešit. Nemám depresi.

Jediný můj problém momentálně je, jestli získám titul ing. nebo zůstanu "jen" bakalář. To opravdu není problém, který by mě měl ohrožovat na životě.

Výsledek - nejsem nesamostatná. Nejsem ani postižená. Nemám žádnou poruchu, nejsem aspociál, ani uječená hysterka. (tj. vše, co jsem "byla" doma)

Během posledních let se mnou mluvili asi 4 psychologové. Z toho u dvou jsem byla v dlouhodobé individ. terapii, u jednoho na skupinové. Ani jeden z nich neměl nejmenší pochybnost o mé "normálnosti". Naopak ode všech se mi dostalo velmi pozitivní zpětné vazby. Hodně pozitivní zpětné vazby se mi dostává i od lidí, se kterými se setkávám....upřímně mě to velmi překvapuje, sama si nijak sympatická nejsem :D.

Jediný, kdo má o mě pochybnosti je moje matka - a o té mám zase vážné pochybnosti já (a nejsem sama).

Já si bohužel myslím, že jsi tu křehkou psychiku zdědila po mámě , přečti si svůj úvodní příspěvek, to skutečně není normální projev vyrovnanýho člověka .
Máma asi bude nemocná a rozhozená ,ale ty to v sobě máš taky .
Už jen to chronický řešitelství, furt něco řešíš a rozebíráš, když je ti blbě , stejně jako Vilemína , svědčí o sklonu k depkám a křehké psychice .
Normální lidi nemaj potřebu pořád naléhavě rozebírat nějaký "problémy " a hledat stále viníka .
Prostě když je malér, zaujmeme k němu postoj a pustíme ho.
Vám je blbě , sednete si na nějaký téma a to řešíte za pomoci lidí , nic nevyřešíte, depka odpadne a problém zůstane takový jaký byl , viz Vilemína a její pravidelné odchody ze školy a od Tonyho a jiné.

Vilemína napsal(a):

Měla jsem na mysli, že nevysedává každý druhý večer v hospodě či se nechodí porvat na fotbalové zápasy. Jeho velký koníček je myslivost, dále psi (výcvik, procházky), má rád přírodu, je včelař.

Děkuji za vysvětlení.

novavila napsal(a):

Protože tvůj psychiatr je na baterky, tyhle propady budeš mít celej život a těhotenstvím se to zhorší, protože hormony vždycky zhoršují psychický reakce .
Tvůj psychiatr ti klidně předepíše neurol , což žádnej solidní vzdělanej doktor neudělá ,aby napsal 25 letý holce neurol .
Znova říkám , já neměla ZDALEKA  takový potíže jako ty a dnes mám ID po dětech .
Každopádně to bude zajímavá situace , až se tam nastěhuješ a pořídíte si děti , ráda si o tom přečtu .

Co ta zloba? Jak vis co ma Vilemina za diagnozu? jak vis, ze se to tehotenstvim zhorsi? Mimochodem, kazdy ma svuj prubeh nemoci, vse je urcite individualni. A stejne nevis jake ma Vilemina stavy.

novavila napsal(a):

Já si bohužel myslím, že jsi tu křehkou psychiku zdědila po mámě , přečti si svůj úvodní příspěvek, to skutečně není normální projev vyrovnanýho člověka .
Máma asi bude nemocná a rozhozená ,ale ty to v sobě máš taky .
Už jen to chronický řešitelství, furt něco řešíš a rozebíráš, když je ti blbě , stejně jako Vilemína , svědčí o sklonu k depkám a křehké psychice .
Normální lidi nemaj potřebu pořád naléhavě rozebírat nějaký "problémy " a hledat stále viníka .
Prostě když je malér, zaujmeme k němu postoj a pustíme ho.
Vám je blbě , sednete si na nějaký téma a to řešíte za pomoci lidí , nic nevyřešíte, depka odpadne a problém zůstane takový jaký byl , viz Vilemína a její pravidelné odchody ze školy a od Tonyho a jiné.

Novavilo, já nevím, jestli lze hodnotit koniklecinu psychiku ........ znám osobně spoustu lidí, které rozhodně nepovažuji za psychicky křehké, kteří ve zkouškovém nebo podobné situaci trojčili jak diví. Takových je spousta, někteří to neventilují vůbec, někteří jinému fóru.
Co se Vilemíny týče, taky mi příjde, že by bylo fajn požádat lékaře, aby se nad Neurolem znovu  zamyslel, jestli by to celé nešlo trochu jinak. A s tím těhotenstvím - ví Bůh.
Já myslím, že zatím válčí dobře......:)

koniklec napsal(a):

Zapíšu (si) sem jen pár bodů - myšlenek, které mě napadly behem dnešního dne....

Chci a můžu být na sebe hodná. Stačí, co jsem si dosud vyslechla od mámy, nemusím být sama na sebe stejná.

Právo na svůj život mám jenom já. Nikdo nemůže rozhodovat o tom, jestli můj život má či nemá cenu. Ani ten, kdo mě porodil. Kdyby to tak nebylo, byly by vraždy vlastních dětí povolené.

Od doby, co jsem se odstěhovala od rodičů se můj život postupně zlepšuje. Dostala jsem se z poruch příjmu potravy (anorexie/přejídání), definitivně přestala kouřit, zbavila se sociální fobie. Navázala jsem skvělý vztah. Našla si několik kamarádek. Začala se věnovat tomu, co mě naplňuje a baví. Dokážu zapadnout mezi lidi a nebýt za "mimoně". 

Zjistila jsem, že můžu být šťastná a spokojená. Že můžu žít normální a príma život.

Moje intuice a přesvědčení o správnsti/nesprávnosti nějakého rozhodnutí mě ještě nikdy nezklamalo. UMÍM leccost vyřešit a zařídit.

Jsem velice šťastná. Stačí vyřešit pár drobných praktických záležitostí - a já vím, které to jsou a jak je vyřešit. Nemám depresi.

Jediný můj problém momentálně je, jestli získám titul ing. nebo zůstanu "jen" bakalář. To opravdu není problém, který by mě měl ohrožovat na životě.

Výsledek - nejsem nesamostatná. Nejsem ani postižená. Nemám žádnou poruchu, nejsem aspociál, ani uječená hysterka. (tj. vše, co jsem "byla" doma)

Během posledních let se mnou mluvili asi 4 psychologové. Z toho u dvou jsem byla v dlouhodobé individ. terapii, u jednoho na skupinové. Ani jeden z nich neměl nejmenší pochybnost o mé "normálnosti". Naopak ode všech se mi dostalo velmi pozitivní zpětné vazby. Hodně pozitivní zpětné vazby se mi dostává i od lidí, se kterými se setkávám....upřímně mě to velmi překvapuje, sama si nijak sympatická nejsem :D.

Jediný, kdo má o mě pochybnosti je moje matka - a o té mám zase vážné pochybnosti já (a nejsem sama).

Konikleci, to je všechno moc fajn.
S tou maminkou a blízkými je to vždycky svízelné, protože to jsou ti, kteří ti nastavují normu, to jsou tví normotvůrci.
Nevím, jestli jsem tě kdysi správně pochopila - psalas o hnusném chování tvého příbuzného, či příbuzných k tobě a (podle mě) neadekvátní reakci tvé maminky na tuhle věc. Jak píšu, možná dezinterpretuju a nechci ti zamořovat mozek, ale myslím, že pokud to takhle je, budeš to muset vyřešit a pravděpodobně vyjevit, pokud nechceš, aby ti to sedělo za krkem a občas seskočilo a podrazilo nohy.

sahleb napsal(a):

novavila napsal(a):

Protože tvůj psychiatr je na baterky, tyhle propady budeš mít celej život a těhotenstvím se to zhorší, protože hormony vždycky zhoršují psychický reakce .
Tvůj psychiatr ti klidně předepíše neurol , což žádnej solidní vzdělanej doktor neudělá ,aby napsal 25 letý holce neurol .
Znova říkám , já neměla ZDALEKA  takový potíže jako ty a dnes mám ID po dětech .
Každopádně to bude zajímavá situace , až se tam nastěhuješ a pořídíte si děti , ráda si o tom přečtu .

Co ta zloba? Jak vis co ma Vilemina za diagnozu? jak vis, ze se to tehotenstvim zhorsi? Mimochodem, kazdy ma svuj prubeh nemoci, vse je urcite individualni. A stejne nevis jake ma Vilemina stavy.

Ne, že každý má svůj průběh nemoci, Vilemína má potíže které jsou neměnné a vždycky je bude mít , jaksi se v to vyznám líp než ty , celej život se v tom prostředí pohybuju .
To co tu popisuje celý roky, není dystymie . A vím přesně jaké má potíže, protože je tu už 50 krát podrobně popsala . Každá taková psychická porucha se těhotenstvím a kojením vždycky zhorší.

Bramborka napsal(a):

Konikleci, to je všechno moc fajn.
S tou maminkou a blízkými je to vždycky svízelné, protože to jsou ti, kteří ti nastavují normu, to jsou tví normotvůrci.
Nevím, jestli jsem tě kdysi správně pochopila - psalas o hnusném chování tvého příbuzného, či příbuzných k tobě a (podle mě) neadekvátní reakci tvé maminky na tuhle věc. Jak píšu, možná dezinterpretuju a nechci ti zamořovat mozek, ale myslím, že pokud to takhle je, budeš to muset vyřešit a pravděpodobně vyjevit, pokud nechceš, aby ti to sedělo za krkem a občas seskočilo a podrazilo nohy.

Velmi volně přeloženo si to pamatuješ správně - však jsem taky konkrétnější verzi tady nepsala. Tuhle "aféru" mám už probranou tam i zpět, nejen sama se sebou, ale hlavně "nahlas" s psycholožkou. Výsledek je pro mě ten, že jsem v tom byla zcela nevinně. To je podstatné. Nijak mě to už nestraší, takže moc není, kde bych to ještě vyjevovala :)

Vilemína napsal(a):

Konikleci, tvé podpory si moc vážím.
Jak pokračuješ s diplomkou? Mně včera zastřelili Mussoliniho, Hitler a Goebbels spáchal sebevraždu, Američani shodili dvě bomby - na Hirošimu s Nagasaki a vůbec - je po válce :). Dnes jsem nepokročila - doučovala jsem, čistila klece a měnila podestýlku křečkům. Ještě se teď chystám pozjišťovat něco o Lebensborn, než půjdu spát. Zítra mě čeká "upír", snad se mi neudělá špatně, už dvakrát jsem při odběru krve málem omdlela. Večer mám jógu a pak dávají Pevnost Boyard, u toho vždy vyšívám.

Tak to máš pohodu, když jsi už všechny odkrouhla :). U nás se investuje do zbrojení, zabíjejí se prezidenti a snižuje se index demokracie :).

Na upíra držím palce, koukej radši jinam...ale mě se to radí, já jsem úchyl, co se zájmem sleduje vlastní ruku, jakže se to ten odběr dělá :).

majkafa napsal(a):

konikleci, to jsou samé pozitivní myšlenky, co sis sepsala.

Jen bych řekla k tomu závěru - jediný, kdo je pro tebe důležitý a má o tobě pochybnosti, jsi ty sama. Nepochybuj o sobě. Čti si ve slabších chvilkách, co sis tady vypsala. Jsi šikovná mladá slečna.

Svou matku přijmi, jaká je. Ona to prostě lépe neumí. Odpusť jí to.
Nenechej se jí srážet dolů. Netrap se tím, co ti říká. :par:

A to já se absolutně nezlobím. Ani by mě nenapadlo na nějaké zlobení plýtvat energií. Jen chci mít pokoj :).

koniklec napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Konikleci, to je všechno moc fajn.
S tou maminkou a blízkými je to vždycky svízelné, protože to jsou ti, kteří ti nastavují normu, to jsou tví normotvůrci.
Nevím, jestli jsem tě kdysi správně pochopila - psalas o hnusném chování tvého příbuzného, či příbuzných k tobě a (podle mě) neadekvátní reakci tvé maminky na tuhle věc. Jak píšu, možná dezinterpretuju a nechci ti zamořovat mozek, ale myslím, že pokud to takhle je, budeš to muset vyřešit a pravděpodobně vyjevit, pokud nechceš, aby ti to sedělo za krkem a občas seskočilo a podrazilo nohy.

Velmi volně přeloženo si to pamatuješ správně - však jsem taky konkrétnější verzi tady nepsala. Tuhle "aféru" mám už probranou tam i zpět, nejen sama se sebou, ale hlavně "nahlas" s psycholožkou. Výsledek je pro mě ten, že jsem v tom byla zcela nevinně. To je podstatné. Nijak mě to už nestraší, takže moc není, kde bych to ještě vyjevovala :)

Omlouvám se. Měla jsem navíc pocit, že se ti zdá zbytečné o tom s někým mluvit.

Tak zase využiju tohle vlákno, abych si trochu srovnala myšlenky.
Předesílám, že nechci  nokoho sosat energii ani hledat viníky. Stejně bych mohla použít skuhrací vlákno, ale když už tady mám tohleto svoje, tak to plácnu sem :).

Nemám motivaci. Myšleno k té pitomé diplomce. Paradoxně se cítím dobře fyzicky i psychicky. Bavilo by mě kde co, vnímám pozitivně jaro - jak je víc světla a venku zpívají ptáčci. Ale sakra, jsem obyčejně líná jak veš....klasická studentská lenora. Podpořená ovšem tím, že se mi ta škola táhne už tak dlouho a že už jsem z toho celá přetažená. A přestárlá :D. Mám pocit, že už to ani nemá cenu. Navíc vědomí, že je pozdě a i když bych to ještě mohla zkusit, velmi pravděpodobně to nedopadne a veškerá práce vyjde nadarmo.

Pokrok je, že si uvědomuju, že kdybych to zkusila, bylo by to jen a jen kvůli mě. Uvědomuju si, že bych měla fajn pocit, že jsem to dokázala, že bych nemusela v budoucnu nikdy nikde vysvětlovat proč jsem nedostudovala a otravovat se tím po zbytek života. Že bych měla pocit dobře uzavřené kapitoly. I když se svému oboru - ekonomii - pokud možno nechci věnovat, bylo by mi lépe, kdybych školu dokončila a ten titul ing. měla aspoň pro srandu králíkům :).

Jó, kdybych tohohle rozpoložení dosáhla aspoň před měsícem.....(...nebyly by rybníky, já vim :D)

EDIT - oukej, aspoň na dvě hodiny si k tomu sednu - stejně nemám co lepšího na práci. Teda šla bych si zaběhat, ale ono mě to právě ani nebaví, když nemám tohleto dořešeno....

Ono se to (škola) rozřeší samo a to už za 6 týdnů a kousek. Prostě diplomku do 9.května odevzdám nebo ne. Uteče to jako voda....asi to ještě zkusím. Když budu vědět, že jsem to zkusila, bude se mi s neúspěchem srovnávat líp.

koniklec napsal(a):

Tak zase využiju tohle vlákno, abych si trochu srovnala myšlenky.
Předesílám, že nechci  nokoho sosat energii ani hledat viníky. Stejně bych mohla použít skuhrací vlákno, ale když už tady mám tohleto svoje, tak to plácnu sem :).

Nemám motivaci. Myšleno k té pitomé diplomce. Paradoxně se cítím dobře fyzicky i psychicky. Bavilo by mě kde co, vnímám pozitivně jaro - jak je víc světla a venku zpívají ptáčci. Ale sakra, jsem obyčejně líná jak veš....klasická studentská lenora. Podpořená ovšem tím, že se mi ta škola táhne už tak dlouho a že už jsem z toho celá přetažená. A přestárlá :D. Mám pocit, že už to ani nemá cenu. Navíc vědomí, že je pozdě a i když bych to ještě mohla zkusit, velmi pravděpodobně to nedopadne a veškerá práce vyjde nadarmo.

Pokrok je, že si uvědomuju, že kdybych to zkusila, bylo by to jen a jen kvůli mě. Uvědomuju si, že bych měla fajn pocit, že jsem to dokázala, že bych nemusela v budoucnu nikdy nikde vysvětlovat proč jsem nedostudovala a otravovat se tím po zbytek života. Že bych měla pocit dobře uzavřené kapitoly. I když se svému oboru - ekonomii - pokud možno nechci věnovat, bylo by mi lépe, kdybych školu dokončila a ten titul ing. měla aspoň pro srandu králíkům :).

Jó, kdybych tohohle rozpoložení dosáhla aspoň před měsícem.....(...nebyly by rybníky, já vim :D)

EDIT - oukej, aspoň na dvě hodiny si k tomu sednu - stejně nemám co lepšího na práci. Teda šla bych si zaběhat, ale ono mě to právě ani nebaví, když nemám tohleto dořešeno....

Ono se to (škola) rozřeší samo a to už za 6 týdnů a kousek. Prostě diplomku do 9.května odevzdám nebo ne. Uteče to jako voda....asi to ještě zkusím. Když budu vědět, že jsem to zkusila, bude se mi s neúspěchem srovnávat líp.

Koniklec, necetla jsem cele vlakno, ale rozumim tomu dobre, ze mas jeste vice nez 6 tydnu k odevzdani a diplomku uz mas rozpracovanou? Proc by se to nemelo dat stihnout? Ja jsem dala dohromady PhD dizertaci v cizim jazyce od nuly za cca 8 tydnu. Jednalo se o experimentalni praci a nektere pokusy jeste ani nebyly dodelane. Nebylo to prijemne, ale muselo to byt, protoze jsem dostala zajimavou pracovni nabidku a podminkou bylo ukoncene doktorandske studium.

A kdyz to nahodou nestihnes, tak proc by Ti ukoncili studium, to uz jsi o tolik pretahla?

Moje depresivní  dcera si jednou stěžovala svojí psychiatričce , že se jí strašně nechce se učit na zkoušky , že je hrozně líná .
A doktorka jí řekla: tak na tohle bohužel žádný léky ještě nevyrábějí a já jsem to měla taky :) :)

anais.de - skutečně mám odevzdání až 9.5. a rozpracováno to mám. Navíc všechny zkoušky i státnice dávno hotové. Tolik pozitiva :). Mezitím to musím dát přečíst vedoucí, takže reálně na to mám 3 týdny, abych jí to donesla včas. Už mám prodlouženo nad limit, takže tenhle semestr už je fakt poslední. Potěšila jsi mě s tou tvou rychlo-dizeratcí. Ve škole jsem spíš slyšela, jak nad  diplomkou strávili "tisíce hodin práce" atd. To nevím, co tam dělali :D. Je ale fakt, že o tom nejvíc mluví ti, co mají potřebu o tom mluvit. Tím, že VŠE je taková anonymní škola a já nejsem zrovna typ, co by si dělal kamarády na přednáškách, jsem to to neměla s kým pokecat. To mi docela chybí.

U mě není problém, že by mi to nešlo - studovala jsem bez problémů vč. státnic - ale psychický blok, který jsem si vytvořila na to, že tu diplomku prostě napsat neumím. Podpořilo se to tlakem ze strany rodičů, který mi moc nepřidal. A tím, že už jsem to neodevzdala už před rokem a mám už tu dobu studia tak dlouhou, jsem už taková skeptická.

Nicméně, když jsem si teď udělala jakože tabulku počtu stránek denně, nevypadá to nijak hrozivě. Se 2-4 stránkami denně bych to měla do 10. dubna - to je přece super :). Přece nejsem negramot, abych nenapsala 3 stránky za den.... :D

novavila napsal(a):

Moje depresivní  dcera si jednou stěžovala svojí psychiatričce , že se jí strašně nechce se učit na zkoušky , že je hrozně líná .
A doktorka jí řekla: tak na tohle bohužel žádný léky ještě nevyrábějí a já jsem to měla taky :) :)

No vždyť taky nikde nepíšu, že na to chci prášky. Snad jsem to napsala dost polopatě, že jde o obyčenou studentskou lenost a potřebuju si na ní zaskuhrat. (Viz začátek příspěvku.)

Konikleci, držím palce.

Musím se pochlubit. Já nakonec dala tu C1 zkoušku. Takže teď mi zbývají dvě zkoušky, dopsání diplomky a pak státnice (v zimě). Začínám pomalu věřit, že budu Mgr., o doktorandském studiu neuvažuju ani ve snu.

Ještě k té diplomce. Já ji třeba píšu strašně pomalu. Píšu to v němčině, čerpám z x zdrojů, moje téma se týká německé dětské literatury, tudíž musím načíst i knížky (které jsou v německy mluvících zemích řazeny do dětské literatury, ale v ČR by to byly knihy pro dospělé). A nejsem na tom tak, že bych byla schopná se nějaké činnosti věnovat třeba 12 denně.

Vilemína napsal(a):

Konikleci, držím palce.

Musím se pochlubit. Já nakonec dala tu C1 zkoušku. Takže teď mi zbývají dvě zkoušky, dopsání diplomky a pak státnice (v zimě). Začínám pomalu věřit, že budu Mgr., o doktorandském studiu neuvažuju ani ve snu.

Ještě k té diplomce. Já ji třeba píšu strašně pomalu. Píšu to v němčině, čerpám z x zdrojů, moje téma se týká německé dětské literatury, tudíž musím načíst i knížky (které jsou v německy mluvících zemích řazeny do dětské literatury, ale v ČR by to byly knihy pro dospělé). A nejsem na tom tak, že bych byla schopná se nějaké činnosti věnovat třeba 12 denně.

Supééééér!!! Moc gratuluju, jsi skvělá :supr::supr::supr:

Ahoj,

ta nová krásná práce mi nevyšla a ohledně stíhání diplomky jsem velmi - velmi - skeptická.

Ale co, nejde o život. Fakt, nejde.   

Jak to bylo v tom Přeletu nad kukaččím hnízdem - aspoň jsem to zkusil.

koniklec napsal(a):

Ahoj,

ta nová krásná práce mi nevyšla a ohledně stíhání diplomky jsem velmi - velmi - skeptická.

Ale co, nejde o život. Fakt, nejde.   

Jak to bylo v tom Přeletu nad kukaččím hnízdem - aspoň jsem to zkusil.

Zatim pis diplomku. Ti kdo to delaji se naprosotu vetsinou ani za mak nezajimaji ani nezkousi nejake pozice v zamestnani. A tys to zkusila. ASPON!!!!A to je hodne pozitivni.

Práca- asi to tak nemalo z nejakého dôvodu byť... Niekde čaká niečo lepšie. A diplomku dáš... Ja som si vymyslela úplnú hovaidnu, s ktouo um ikonzultant nepomohol vôbec, otec ma akurát zvozil, že čo je to za hovadinu :D , ale nakoniec som to nejako doklepala a oni sa zmilovali a po porovnaní s ostatnými diplomkami som nakoniec dostala za 1. ;). Aj keď -  ja by som si ju nikdy nedala, ale všetko je relatívne.

Selima napsal(a):

Práca- asi to tak nemalo z nejakého dôvodu byť... Niekde čaká niečo lepšie. A .

Něco se rýsuje.... :) Ale pšt! :vissla:

:storstark:

Začíná se to rýsovat docela konkrétně a vypadá to moc príma :D. Hlavně to nezakřiknout....