Myslíte na to, jak budete bydlet v důchodu? Většina Čechů prý na bydlení ve stáří nepamatuje.  Viz náš článek. Řešení je spousta - sestěhování se k dospělým dětem, odchod do menšího bytu,  nebo rekonstrukce stávajícího bydlení, aby lépe vyhovovalo potřebám seniorů. Jak to plánujete vy? Nebo na to také zatím nemyslíte? A museli jste řešit bydlení Vašich starých rodičů, popř. tchánovců?

Tak na o tom docela intenzivně přemýšlím.  Je mi 43 a manželovi 46.   Bydlíme ve dvojdomku s mou mamkou a řešíme, jestli investovat do oprav  (dům má přes 20 let, tedy žádná hrůza) a splácet  úvěr, nebo  bydlení vyměnit za malinký bungalov (což by se nám líbílo více), ale  zase bychom museli zajistit bydlení pro mamku, nevidíme šťastné řešení, že by bydlela na stará kolena sama.

Další variantou by bylo pořídit dva byty v nějaké novostavbě, na kraji města - proti je však cena nových bytů a zase musíme koupit dva.  Proti je částečně i manžel, který celý život vyrůstal v RD, takže do bytu moc nechce.  Prý by si musel pořídit ještě zahradu, kde by relaxoval.

Asi nejvíc pravděpodobné bude, že   až přijde čas, podáme  si žádost do nějakého pečovatelského domu, prodáme stávající nemovitost a  snad si zpříjemníme stáři, pokud se ho ve zdraví dožijeme.

No tak pokud se vůbec důchodu dožiju,tak rozhodně nechci zůstat v našem bytě 3+1,poněvadž si myslím,že,už pro nás bude příliš velký a příliš vysoko. Představuji si něco menšího,nejlépe,kdyby to mělo malou předzahrádku,což v našem městě asi těžko,no a tam bychom spolu s manželem,teda doufám, dožili stáří. Ale nejsem i proti pečovatelskému domu,obzvlášť pokud bych měla jisté zdravotní problémy,ale tady ceny za byty v pečovatelských domech,jsou nehorázné k poměru k tomu,jaký někteří důchodci mají důchod..viz.má matka,která celý život pracovala.
No a bydlet s dětmi,no nevím,jsem myslím dost tolerantní a nemám ráda,když se někdo plete do života svým dospělým dětem nebo jiným lidem a snaží se jim ho organizovat,ale nejsem teda moc pro,pokud by tedy vyloženě o to nestály.

Nevím, jak budu bydlet v důchodu.
Ale pokud se ho dožiju, ráda bych bydlela v domě s pečovatelskou službou nebo v domově důchodců, abych nebyla sama.

Doufám, že i v tom "opravdovém" důchodu budu natolik soběstačná, abych mohla bydlet tam, kde jsem zvyklá... čímž se nebráním menšímu bytu ve stejném místě. Teprve kdyby to nešlo, uvažovala bych o nějakém zařízení.
Naštěstí mám děti dost rozumné na to, aby akceptovaly moje přání a nechtěly si mě vzít domů, aniž by měly "pocit viny", že za mnou nechodí každej tejden ať tam nebo tam.

zatím jsem o tom nepřemýšlela, doufám,že podědím vitalitu po své babičce, která ještě v 90 letech je schopná se postarat téměř ve všem sama o  sebe.

Tak to nevím a docela by mě to zajímalo. :-)
No te´d vážně.Chtěla bych být soběstačná co to jen půjde.
.

Doufám, že budu bydlet ve svém bytě. Hlavně nechci bydlet s nějakou cizí babkou na pokoji v domově důchodců, to bych opravdu radši umřela. Jsem introvert a potřebuji samotu.

Jelikož mám do "důchodu" tři roky a zatím ! jsem zdravá a soběstačná,tak ve svém bytě.A až to nepůjde tak uvažuju stejně jak Helena, v nějakém zařízení. A to,že nechci viset  dětem na krku jsem už hodila pro každý případ na papír.
Moje maminka má 80 let všechno si kolem sebe udělá a bydlí stále ve svém původním bytě,takže jsem zatím její bydlení nemusela řešit.