Na tyto stránky jsem přišla teď náhodou, když jsem teď čtvrt roku doma po operaci natrženého vazu. Většinu času jsem sama a tak se mi honí hlavou ledacos. Je složité to všechno srozumitelně napsat.
Někdy před deseti lety mně jeden známý mých rodičů řekl, (sám v té době důchodce, celý život pracoval s lidmi, byl velmi empatický a jeho koníčkem i prací byla psychologie), že jsem moc hodná a kdybych to chtěla změnit, dalo by mně to hodně práce a stejně by to o moc lepší nebylo. Tenkrát jsem se v duchu klepala do čela a netušila, o čem mluví. Teď je mi přes čtyřicet let a už asi vím. Často slýchám od kamarádek, kolegů a dokonce i bývalých partnerů, že jsem "hodná", "pro Tebe udělám všechno", "Tobě pomůžu".... Začínám mít pocit, jestli to spíš není synonymum pro "blbá".
Mám vnitřní potřebu vycházet s lidmi dobře, v pohodě, slušně, s tolerancí, pochopením, myslím, že na všem se při dobré vůli dá domluvit, nemám ráda hádky, lhaní, neupřímnost,přetvářku,manipulaci... To je přece normální.
Teď mám pocit, že dva moje vážné vztahy na to dojely. Byla jsem chápavá, tolerantní, ustupovala jsem, pomáhala, řešila jeho problémy, dělala různé pozornosti, překvapení, pekla, žehlila košile, takové ty běžné věci . Ze začátku jsem měla potřebu to tak dělat a protějšek to taky tak dělal. Později jsem měla pocit, že on to dělá míň a míň a zatím mně to nevadilo. Potom mně to vadilo, ale stejně jsem to dělala, často na úkor svých věcí, aktivit a problémů, které on se mnou nesdílel. Byla jsem z toho zklamaná, unavená, ale ještě pořád s úsměvem. Postupně úsměv mizel, dělala jsem to dál. Měla jsem pocit, že nemám energii a takovou tu vnitřní sílu. Potom přišla nemoc. Přítel si během toho roku našel jinou. Řekla jsem si, že jsem to dělala špatně, že jsem měla důrazněji říkat, co se mi nelíbí, a že potřebuju pomoct s problémem nebo s nákupem. Potom přišel další vztah. Teď vidím, že jsem dělala totéž, on byl dominantní a tlačil mě tam, kam chtěl on. Nedokázala jsem se nějak výrazně ohradit, protože jsem se nechtěla hádat. Řešila jsem si to "doplňováním energie" jako reiki, joga, ale bylo jí nějak málo. Potom jsem zase na dva měsíce onemocněla a vztah tak nějak vyšuměl. Nechal jsem si udělat automatickou kresbu a zašla si do poradny a řekli mně, že se mám naučit říkat ne.
V práci s tím problémy nemám, učím na víceletém gymnáziu, tam jsem autoritativní a občas dělám tlumočnici. Obojí mně baví, ale ty děti strašně vysávají energii.
Na podzim mně v kavárně kolegyně řekla, když mně vykradli chatu a zničili skalku, skleník, zimní zahradu, to, co mě baví a na čem si zakládám,že se to na mě všechno hrne a co jsem komu udělala, "taková hodná ženská". Tak jsem si cestou domů řekla, že dost. No a v tom momentě jsem uklouzla na chodníku a jsem tady.
Jak si to tak čtu, vypadá to divně a taky se tak cítím.
V současné době mám partnera, žijeme single, jezdí za mnou tak jednou, dvakrát týdně, jak kdy. Mám pocit, že se ještě usmívám, ale vnitřně už zase cítím, že jsem některé věci nechala zajít daleko, za tu mou čáru, kterou si neumím ohlídat, protože se nerada pouštím do konfliktu a hádek, protože přítel umí být hodně nepříjemný. Nevím, jestli jsem se toho vždycky bála nebo očekávám, že protějšek se bude chovat stejně jako já. Nevím, jak dál, potom, až budu zase zdravá a všechno se nahrne, teď jsem mimo problémy a vyhovuje mi to, což není řešení...

Tak takhle me lide vidi taky.Ale uvnitr sebe jsem jina jen to nedam najevo.

naučit se udržet své hranice je hodně těžké.
taky nemám ráda konflikty a hádky a hodně jsem ustupovala. jenže to není řešení. když si začneš hlídat své hranice a budeš se učit je udržet....možná nějaké hádky budou. Ale možná taky ne. Je to o strachu....být sám sebou, ( být "sobec"), nebýt pořád ten , co ustupuje, pomáhá až za hranice svých  sil.

Potom mně to vadilo, ale stejně jsem to dělala, často na úkor svých věcí, aktivit a problémů, které on se mnou nesdílel.
Proč děláš to, co ti vadí? Jenom proto, že se bojíš hádek? Nebo proto, že "se to musí"? Ale nemusí... Když tě budou tlačit boty, taky je nebudeš pucovat, ale zbavíš se jich.

Přečti si knížku Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč.

Adagio, mně teda připadá, že sis ten vaz natrhla, aby ses nad tím mohla pořádně zamyslet! :lol:
Jj - udržet si vlastní hranice, to je těžká věc pro ženu.....napřed musí zjistit, kde ty hranice vlastně má, pak musí zjistit, jestli to stojí za to, ustupovat z nich - a pak si je udžet.
Jestli se ti to povede, bylo by to báječný - určitě se líp vymezujou na začáku vztahu. Ne jako já, když jsem po dvaceti letech manželství přišla na to, že už fakt není kam ustupovat.
Navíc - muži to opravdu mají jinak, tohle funguje na ženskou - trochu svého obětovat a dostat za to nazpět.
Chlapi myslím neocení žádnou oběť - leda tak ti nejvnímavější a ještě ve výjimečných pádech. Obecně spíš ocení, když si jasně stojíš na svém a jasně dáváš najevo, kam až můžou. Prosté "nechce se mi" funguje daleko líp, je jim to srozumitelnější :)
A hlavně! Pomáhat a řešit jejich problémy je děsnej průser......buď si začnou připadat nemnožný a zbytečný, anebo ještě hůř - začnou to vyžadovat.
Nějakej psycholog kdysi pronesl větu "muži přemítají o tom, o čem přemítají jejich ženy" no a když furt přemítáme o nich................................ :vissla:
A poslyš - s puberťákama přece taky musíš mít jasno o hranicích, ne? ;) I když to trochu chápu - mně nedělalo v životě problém mít autoritu u dětí (dokonce u jednoho supertěžko zvládnutelnýho synka mojí kamarádky) ale s mužem to tak nějak byla jiná :rolleyes:

Lupina píše,že chlapi neocení žádnou oběť - ano a víš koho ocení nejvíc? Právě ty POTVORY. Jenže asi se to nejde naučit,bud jí si nebo nejsi.

Já sama sebe sebekriticky pokládám za tu potvoru,za kterou manžel i kolikrát uklidí,i když on je narozdíl ode mně celý den v práci,ale já to prostě nějak někdy nestihnu,nechce se mi,jsem radši se psem na prochajdě.Ale tohle mu neřeknu,ale naopak ho pochválím a řeknu mu,že je nejlepší,to oni strašně rádi slyší.Tak takhle nějak. Nežehli jim,nepeč jim - necht si koupí bábovku v marketu a v čem bude chodit,jestli ve vyžehleným či ne,to neřeš.

uvádím jen takové příkládky ze života.

Píšeš:teď jsem mimo problémy a vyhovuje mi to, což není řešení...

- já bych byla ráda,že momentálně problémy nemám a je klid,není to u tebe náhodou tak,že když nemusíš pořád něco řešit,že si z toho nesvá?Pokud ti současný přítel taky jaksi nevyhovuje,nechej si ho v záloze po dobu nemoci,zkus ho víc vyzkoušet a využít - třeba k nákupům,vyřídit něco súrného a tak no a mezitím si třeba na netu nebo já nevím kde už hledej lepšího kolouška;)

Já taková jsem, jsem tak vychovaná. Měla jsem starší věřící rodiče a vedli mě k pokoře, nesobeckosti a poslušnosti. To, že jsem to vzala takhle doslova, je moje věc. Asi jsem četla moc dívčích románů a věřila, že platí "sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě" a "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá".
Ve škole si ty hranice držím a prohlašuju, že musí být, protože bez nich se žádná hra nedá hrát. Tak proč to nedokážu sama se sebou.
Být potvorou ve vztahu jsem zkoušela, ale nešlo mně to. Věděla jsem, že je to z mé strany hra a nedokázala jsem ji dohrát.
Domácnost, pečení a vaření mě baví, je to pro mě odreagování, když mám na to náladu. Mám i svoje koníčky, chodím na břišní tance, chodím do kurzu fotografování, na badminton. Moc času mně na ně nezbývá.
Vůbec nejsem nesvá, že nemusím nic řešit. Naopak, vítám to zranění, že jsem mimo ty problémy a nemusím nic řešit a vidina, že mě to zase čeká, mně dělá těžké sny, fyzicky mně to nedělá dobře.
Po příteli toho moc chtít nemůžu, má svoje problémy a starosti. Zajíčka mně doporučovala kamarádka, aspoň na chvíli, na odreagování, pobavení, aby člověk slyšel ty sladký blbosti. Nechci zahýbat anedělám to.  Nevěra je pro mě znamení, že je vztah definitivně v troskách ,kdy ztroskovalo řešení problémů, nebo se vůbec neřešily a mlčelo se a nekomunikovalo. Mlčení je hrob pro každý vztah.
Přítel hodně na sebe obrací pozornost. Někdy mám pocit, že náš telefonický hovor je výslech, kdy on odpovídá při zprávách, dokumentu, filmu, co v práci, jak se má..., a nezeptá se, jak mně dopadla kontrola u doktora. Nevnucuju mu to.
Chci najít řešení, abych se necítila špatně, v pozadí, nevím, co pro to udělat. Rozhodnutí, že zítra to změním, nefungovalo. A tak tchu věřím, že ty moje nemoci jsou reakcí těla na to, co se děje a co mu dělám. Může se to zdát směšné nebo mimotické, kdysi bych to taky tak viděla.

Adagio, já taky nedokážu být potvora - dělá mi to potíže a nedobře, tak proč se do toho nutit. Já myslím, že tak musí být člověk vychovanej odmala, to už se nepředělá.....
Což ovšem neznamená, že budu hadra, žejo. A věř mi, že zatraceně dobře vím, o čem mluvím.
Moji rodiče nebyli ani starší, ani katolíci, ale k poslušnosti mě teda taky vedli hlava-nehlava. Ale to víš - exempla trahunt..... :cool::lol:
Hodně mi připomínáš můj příběh - manžel taky neustále potřebuje být v centru mojí pozornosti a protože takováto služba se v těchto případech neoplácí, začneš toho mít dříve nebo později plný zuby - takže raději dříve. Totiž ve chvíli, kdy se mu ta pozornost přestane věnovat, nastává vynucování všemi prostředky, kterým nepostavíš hranice. Já jsem se postupně propracovala k tomu, že věnuju víc pozornosti sobě a svým blízkým a svým potřebám, než jeho - ale drhne to, strašně to drhne......on se toho prostě nechce vzdát, je to pro něj jako droga. Zjistila jsem, že to dělá už i naší tříletý vnučce, kterou tím ovšem vyplaší a pak o ní prohlásí, že je rozmazlená.
Jak říkám, nadměrná potřeba pozornosti je drogová závislost jako každá jiná, asi tak by se s ní zřejmě mělo zacházet :rolleyes:
A včas diagnostikovat - stejně jako ochota tuhle potřebu naplňovat.....když to tak vezmeš, je to totéž, jen z druhé strany. Jako by člověk nalejval alkoholikovi, žejo.

adagio napsal(a):

A tak tchu věřím, že ty moje nemoci jsou reakcí těla na to, co se děje a co mu dělám. Může se to zdát směšné nebo mimotické, kdysi bych to taky tak viděla.

To nevím, proč by to mělo být směšné? :co: mně naopak přijde směšné, když to někdo popírá - přece mozek ovlivňuje všechno v těle, jak se cítíš, to zase ovlivńuje mozek a jeho chemii....nejsme přece rozkouskovaný, ale celí! Mně by přišlo divný, kdyby tělo nereagovalo na naše silný emoce....

Si mě vůbec nepochopila - nedoporučuji to řešit nevěrou,ale začít si hledat postupně někoho jiného,když ti současný partner nevyhovuje,sama to píšeš a mě by se taky nelíbil zájem jen o sebe sama.Ani neradím pořídit si mladocha - kolouškem prostě myslím jinýho chlapa.

Ženy tvého typu to mají ve vztazích hodně těžké a trápí se vlastně furt,mají svůj rozum a z toho nehodlají slevovat.Jetaky nepatřičné se vymlouvat třeba ve 40ti nato,jak tě vychovávali rodiče - ty žiješ v dnešní době a jsi svépravná a   d á v n o   dospělá,tak bys měla být schopná tyto jejich názory dnes přehodnotit a chovat setak,jak se to od tebe očekává.Představ si,že i já a všichnitady jsme byli vychováváni v jiné době s jinými předsudky a pravidly o poctivosti se kterou nejdál dojdeš,apod.Zatím co ti nepoctiví se vezou - to dodávám dnes:P

No a jestli dáváš studentům rady typu jak se do lesa volá,tak se z něho ozývá,no tě pic teda.

Jaku napsal(a):

a chovat setak,jak se to od tebe očekává.

Což právě dělá, Jaku :cool: a spokojenost nic moc.....

lupina montana napsal(a):

Jaku napsal(a):

a chovat setak,jak se to od tebe očekává.

Což právě dělá, Jaku :cool: a spokojenost nic moc.....

Ale kdeže Lupino,vždyť chlapi,aniž byto vlastně věděli,chtějí potvory,aby měli koho dobývat,žadonit o něco,toužit po pozornosti,ale Agida mu to vše vše servíruje už dopředu a tak je to vlastně nuda.A ona je logicky nespokojená,proč by se zajímal,když sám je středobodem vesmíru:dumbom:

No, na to ovšem člověk nemusí být úplně nutně potvora :) stačí, když se nenechá vláčet a ví, co chce. Tedy člověčice, samozřejmě.
A už vůbec není nutný, aby "dělala, co se po ní chce" :rolleyes: vždyť je to totéž v bleděmodrým, jako jim podstrojovat.
Zase děláš, co "někdo chce" a ne to, co chceš ty......

Adagio, snad ti rozumím.....A budu psát možná zase o hranicích, ale použiji jiný termín, takže snad vytvořím jinou představu, protože je to možná v tvém případě přesnější.
Mně řekla psychoterapeutka, že jsem bezbřehá. Představuju si to tak, že neztrácím své hranice tím, že ustupuji, zmenšuji se, ale vylévám se a změlčuji se. Oslabuji se a ztrácím se vstřícností, pochopením, všeobjímajícností. A mám pocit, že u tebe je to taky tak.
Myslím, že cesta k nápravě rozhodně není stát se tím, koho považují autoři populárně psychologizujících knih za potvoru, nějak se zásadně měnit. Spíš si v každém okamžiku uvědomovat, kde jsem. Jestli jsem se "nevylila". A jak tak budeš vnímat, kde jsi (a zdaleka to nepůjde lehce a pořád ;)), uvidíš lépe to, co jsi nyní, oproti dřívějšku, nezaplavila. A jak to uvidíš lépe, uvidíš také to, co ti třeba vlastně vadí, co tě zneklidňuje. A protože tam nebudeš, buď ti to nebude vadit nebo ti to vadit bude, ale budeš s tím moct něco udělat (protože snáze odstraníme prázdnou židli, než tu, na které sedíme).
A to, že tě studenti vysávají, to asi také není v pořádku. Možná, že příčina je obdobná. Uvidíš. Nakonec, jak tví přátelé a partner, tak tví studenti musí být ve vztahu s tebou ti motivovaní. Jestli nejsou, ať táhnou :P, jinak všechno táhneš ty.

NO, jestli to vypadá, že si na něco vymlouvám, nemá cenu, abych něco psala. Jak jsem psala, jsem většinu času sama a chci si to uspořádat a trochu s někým probrat, slyšet jiný názor. Tak jsem to zkusila tady.
Dnešní doba a vztahy mezi lidma se mně nelíbí a úplně přizpůsobovat tomu se mně nechce, to bych nebyla já. Takhle jsem to já, ale nejsem spokojená. Kdybych byla jako ti někteří dokola, byla bych šťastná?
Studentům tyto věci neříkám, není pro to prostor. Dnes pedagog je jen předavač znalostí, ne vychovatel. Ale to neurčil on, to mu bylo určeno a přikázáno. Rodiče většinou nechtějí, aby jim někdo mluvil do jejich výchovy a názorů. Za chvíli budeme nahrazeni počítačem a robotem.

Hele - kdo ti říká, že se vymlouváš? :co: Všichni? Vždyť ti tu naopak píšem, jak jsme na tom podobně, co s tím děláme a jak to dopadá - snažíme se ti pomoct! :dumbom:
Já konkrétně několikrát opakuju, že není dobré, dělat "co se od tebe žádá", ale naopak......
a poslyš, moje dcera taky učí na gymnáziu, taky má semtam potíže s rodiči, ale u toho i vychovává - alespoň soudím dle toho, jak na ni reagujou děcka......

Ahoj Adagio,
tak já mám pocit, že vlastně píšeš o mně.Vždycky mi všichni říkali,že jsem hodná.Když jsem byla dítě, tak jsem to chápala jako pochvalu, teď jako dospělou mě to štve. (hodná =blbá)
Taky bytostně nesnáším konflikty, já v nich taky většinou prohrávám,protože mě ostatní umlátí argumentama nebo prostě bojovnějším duchem.Prostě se tomu snažím vyhnout.Pak z  toho mám hrozné mindráky,připadám si jako hadr, neschopný prosadit svoji vůli, svoje názory.A já bych tak chtěla, ale prostě mi to nejde.Pro praktický život mám úpně nemožnou povahu.Budu muset navštívit nějakého psychologa - v posledních měsících se mi to nějak sešlo a mě je ze sebe a ze všeho tak zle, že si představuju, jak se vším skončím.
Já to stejně neudělám,protože ani na to neseberu odvahu, ale ty myšlenky na to mě zvláštně uklidňují.
Nijak jsem neporadila, jen jsem přidala svoji zkušenost.

S tím vymlouváním jsem reagovala na jeden příspěvek. Všechno si tady čtu dokola a přemýšlím nad tím. Jsem ráda za vaše reakce. Ta bezbřehost je dobrý termín. Mělká voda snadněji vyschne ve složitějších podmínkách. Četla jsem takové ty populární knížky o rozdílech mezi mužem a ženou, v tom jsem se nenašla a ani jsem se do toho nechtěla naformovat. Pokusím se uhlídat si svoje břehy, hranice, čáru. Možná i nějaká ta hádka pročistí vzduch a on si uvědomí, že minimálně všechno není v pořádku. Možná... Můžu v to doufat, protože mně vykládal o bývalém manželství, kde to tak nešlo. Ale vina byla, podle mého, na obou stranách. Znám to z vlastní zkušenosti.

S tou výchovou ve škole je to těžké. Na kolegyni podali jedni rodiče žalobu, protože ve třídě řekla, že se jí osobně nelíbí, že mladá děvčátka (14 let) chodí silně nalíčené, jako herečky v operetě. Prý to není její věc, dcera je svobodný člověk, oni se tak k ní chovají a nedopustí, aby ji někdo omezoval a narušoval jejich výchovu. Samozřejmě je to ojedinělý případ, ale to si člověk někdy rozmyslí, co řekne. Učitele se zastane málokdo, to na jeho straně je vždycky vina. Dívám se teď na seriál Ulice, co tam zmohla uznávaná profesorka proti drzému floutkovi a jeho tatíčkovi, i když pravda byla na její straně... Je to ve společnosti, v tom, že nemáme pravomoce a primán si zapálí před školou, protože ví, že protější chodník už ke škole nepatří a tím pádem můžeme tak akorát. Můžu říct, že většina studentů taková není a dá se s nimi normálně mluvit, uznají svou chybu, že můžou přidat ve studiu...

Jolano, ono jde o ten první krok - když se ti to povede poprvé (třeba jen se prosadit proti vlezlýmu prodavači) tak si tuhle vzpomínku hejčkat, zalejvat jako kytičku, mazlit se s ní - hele, mně se to povedlo! další půjde líp.....
Taky je dobrý "zdravě se nas.at" jak říká můj muž - a má pravdu. Ale to přijde pozdějc.
Říkám to z vlastní zkušenosti, taky jsem bývala "hodná holčička" - a jak!
V tom stát si za vlastním mi taky hodně pomohly internetový dikuse - člověk se tu setká s kdekým, milejším i ostřejším - a má čas se rozmyslet, nemusí reagova okamžitě, navíc plachým hodně pomáhá anonymita.....dobrej trenažér :supr:

Adagio - asi je dobrý zvážit - dát na jednu stranu příspěvky, co ti pomohly, i kdyby tě třeba popíchly - na druhou ty, co jsou ti nanic. A podle toho pak se zařídit :)
Co se týče tvojí práce, vím dobře, že je těžká a moc uznání za ni není...ale zase přece, když dovedeš třídu k maturitě třeba a oni se s tebou haranti dojemně loučej....nestojí to za to? :)

Po příteli toho moc chtít nemůžu, má svoje problémy a starosti... hodně na sebe obrací pozornost. Někdy mám pocit, že náš telefonický hovor je výslech, kdy on odpovídá při zprávách, dokumentu, filmu, co v práci, jak se má..., a nezeptá se, jak mně dopadla kontrola u doktora. Nevnucuju mu to.
Jo tak ty nemůžeš chtít ... ale on může, dělá a ty mu v tom ani nebráníš, aby ses náhodou nevnucovala. Ty žádný problémy a starosti zjevně nemáš, tak proč bys ty jeho nemohla poslouchat, nasávat do sebe jako houba, aby on byl zas čistej... a ještě se vyptáváš, zájem projevuješ - a houby za to. Co kdybys ten "výslech" zkusila omezit? Ne rovnou nezájem o všechno, ale nevyptávat se... možná i zkusit chvíli povídat o sobě.

Upřímně řečeno, netušila jsem, kolik lidí se potýká s tím samým, co já. Asi je to tím, že jsem míň výraznější, nedáváme tak o sobě vědět, jako třeba mladá slečna, která na firemním večírku si stoupla mezi mě a přítele, mě sjela pohledem, co to tady stojí za pometlo a úplně normálně ho balila a natřásala hlubokým výstřihem se silikonovým poprsím.
Ano, jde o první krok, rozhodnout se a možná i zdravě se nas.... To je jedna věc. V prvotním nadšení se to zvládne. Horší je, u toho zůstat, vytrvat a nepovolit.
Kdysi jsem taky považoval, že jsem hodná, za pochvalu. Úplně se vidím, jak stojím, mlčím, usmívám se. Jenže já to někdy mám i teď. Stejně tak na sebe nechám utrhovat se právě nějakého toho prodavače potom mám na sebe vztek. Naposledy se mně stalo, že mě v řeznictví špatně vrátila, všimla jsem si toho až venku, tak jsem se nevrátila. Je to moje hloupost, že si to nezkontroluju hned u pokladny. Měla jsem na sebe vztek, že jsem neschopná.

Jolano, už jenom to, že si to uvědomíš a takhle napíšeš, je pozitivní. Aspoň já to tak vnímám. Je to snad první krůček k tomu, nevylívat se ze svých břehů (používám to, moc se mi to zalíbilo). Život máme jenom jeden a musíme bojovat. Může to znát jako fráze, cítím to tak. Takhle v obýváku se mně to píše snadno, horší potom je, vsoupit do toho konfliktu a když jsem přesvědčená, že mám pravdu, neustoupit. Párkrát se mi to povedlo a ten pocit potom byl úžasný, snad to vyplavilo i nějaký ten endorfin.

S dětma mě baví pracovat, jinak bych to nedělala tolik let. Potkávám je jako dospělé lidi třeba už i se svými dětmi, často zdraví, zastaví se, promluví, zeptají se, jak se mám. To potom hřeje.

Po příteli toho moc nemůžu chtít, protože má dvě děti z prvního manželství a bývalá žena mu je přiveze, když potřebuje. Třeba před chvílí mně volal, že je přiveze i dnes, protože jejímu novému synkovi s druhým manželem lezou zoubky, takže brečí a děcka by se nevyspaly. Takže ke mně nepřijede a nenakoupí mně. Tak budu mít k večeři topínky s česnekem, protože toho doma moc nemám, upeču buchtu, vydělám něco z mrazničky a vydržím. Co mám na to říct. Když se ozvu, budu za babu, co je proti dětem. On na ně nedá dopustit, bývá i nepříjemný a uráží se, když by něco mělo být jinak, než v jejich prospěch nebo proti jejich vůli. To by byl zase konflikt, ve kterém stejně musím ustoupit, tak je zbytečné něco říkat.

adagio napsal(a):

Upřímně řečeno, netušila jsem, kolik lidí se potýká s tím samým, co já. Asi je to tím, že jsem míň výraznější, nedáváme tak o sobě vědět, jako třeba mladá slečna, která na firemním večírku si stoupla mezi mě a přítele, mě sjela pohledem, co to tady stojí za pometlo a úplně normálně ho balila a natřásala hlubokým výstřihem se silikonovým poprsím.
Ano, jde o první krok, rozhodnout se a možná i zdravě se nas.... To je jedna věc. V prvotním nadšení se to zvládne. Horší je, u toho zůstat, vytrvat a nepovolit.
Kdysi jsem taky považoval, že jsem hodná, za pochvalu. Úplně se vidím, jak stojím, mlčím, usmívám se. Jenže já to někdy mám i teď. Stejně tak na sebe nechám utrhovat se právě nějakého toho prodavače potom mám na sebe vztek. Naposledy se mně stalo, že mě v řeznictví špatně vrátila, všimla jsem si toho až venku, tak jsem se nevrátila. Je to moje hloupost, že si to nezkontroluju hned u pokladny. Měla jsem na sebe vztek, že jsem neschopná.

Jolano, už jenom to, že si to uvědomíš a takhle napíšeš, je pozitivní. Aspoň já to tak vnímám. Je to snad první krůček k tomu, nevylívat se ze svých břehů (používám to, moc se mi to zalíbilo). Život máme jenom jeden a musíme bojovat. Může to znát jako fráze, cítím to tak. Takhle v obýváku se mně to píše snadno, horší potom je, vsoupit do toho konfliktu a když jsem přesvědčená, že mám pravdu, neustoupit. Párkrát se mi to povedlo a ten pocit potom byl úžasný, snad to vyplavilo i nějaký ten endorfin.

S dětma mě baví pracovat, jinak bych to nedělala tolik let. Potkávám je jako dospělé lidi třeba už i se svými dětmi, často zdraví, zastaví se, promluví, zeptají se, jak se mám. To potom hřeje.

Po příteli toho moc nemůžu chtít, protože má dvě děti z prvního manželství a bývalá žena mu je přiveze, když potřebuje. Třeba před chvílí mně volal, že je přiveze i dnes, protože jejímu novému synkovi s druhým manželem lezou zoubky, takže brečí a děcka by se nevyspaly. Takže ke mně nepřijede a nenakoupí mně. Tak budu mít k večeři topínky s česnekem, protože toho doma moc nemám, upeču buchtu, vydělám něco z mrazničky a vydržím. Co mám na to říct. Když se ozvu, budu za babu, co je proti dětem. On na ně nedá dopustit, bývá i nepříjemný a uráží se, když by něco mělo být jinak, než v jejich prospěch nebo proti jejich vůli. To by byl zase konflikt, ve kterém stejně musím ustoupit, tak je zbytečné něco říkat.

jak jsou velké? nemůže jet nakoupit i s nimi?

Po příteli toho moc nemůžu chtít, protože má dvě děti z prvního manželství a bývalá žena mu je přiveze, když potřebuje... Když se ozvu, budu za babu, co je proti dětem.
Hm - tak si buď o topinkách, když se nechceš ozvat
Nějak nechápu, proč by ti s dětmi nemohl přivézt nákup... a jestli nevědí o vašem vztahu, tak jsi prostě známá, která se belhá bytem a na nákup si dojít nemůže. Nakonec "nemocné navštěvovati" je skutek milosrdenství
a dětičkám by zřejmě neuškodilo poznat, že bližním se má pomáhat.

Dětem je 13 a 16 let. Známe se, jezdívám k příteli, trávíme víkendy společně. Myslím si, že by s ním nakupovat nejely. Jejich máma by s tím podlě mě nesouhlasila a potom by mu to předhodila s tím, že mu děti příště nedoveze. A tím pádem by nepřijely ani  víkendu, kdy k němu jezdí i jeho rodiče, aby viděli vnoučata. Dostal by od nich kázání, že se nestará a proč si je nebere. Potom by byl naštvaný a nepříjemný. Ta topinka je pro mě snesitelnější:(

adagio napsal(a):

S tou výchovou ve škole je to těžké. Na kolegyni podali jedni rodiče žalobu, protože ve třídě řekla, že se jí osobně nelíbí, že mladá děvčátka (14 let) chodí silně nalíčené, jako herečky v operetě. Prý to není její věc, dcera je svobodný člověk, oni se tak k ní chovají a nedopustí, aby ji někdo omezoval a narušoval jejich výchovu.

No rodice museji byt pekni iiii..oti. Ovsem bezne je, ze seda podat zaloba u soudu na cokoliv. Druha a zasadni vec je,jestli to projde. Ja se domnivam, ze tohle neproslo. A taky by melo neco doplnit reditelstvi skoly, protoze to je reditelstvi -vedeni , ktere urcuje pravidla. Punkt.A zaci je proste musi respektovat.

Jestli tohle dopadlo blbe pro tu ucitelku, tak to je jen dalsi hreb do rakve ceskeho skolstvi. ja bych se tak moc nebala a vzapeti tu holkiu parkrat zavolala predtabuli. Asi nebude nejlepsi.

Jinak s tim co pises tky souhlasim a chapu. Clovek je tak vychovan a ma urcite standardy slusnosti  k ostatnim.

Žalobu nakonec stáhli, nicméně to hnali na stížnost, následovala šetření, komise, přesně už si to nepamatuju, a hlavně hloubková školní inspekce.. Kolegyně byla pokárána, myslím, že na nějaký čas přišla o osobní ohodnocení, nebo jí ho zkrátili, to nevím, nesmíme o tom mluvit. Na poradě nám bylo soukromně doporučeno, ať si myslíme, co chceme, ale neříkáme to nahlas, protože za ty problémy to nestojí, nemluvě o tom, že rodiče to rozšiřují a samozřejmě po svém a škodí to pověsti školy.
Holčina chytrá nebyla. Ještě si vzpomínám, že si stěžovali na matikářku, protože otci inženýrovi nevycházely domácí úkoly z matiky, takže jsou prý nepřiměřené a látka nedostatečně vysvětlena a procvičena a už vůbec není individuální přístup k těm, kteří tomu nerozumí...

Budu trochu :offtopic:, ale Adagio, musím se přiznat, že mně těší tvoje kultivované příspěvky.
Možná to bude tím, že máš dost času, ale já osobně mám radost, když si přečtu něco, co má hlavu a patu.
A možná to bude taky tím, že jsi paní učitelka, což mně těsí dvojnásob - že to s tím školstvím (resp. s těmi, kdo učí) není tak špatné :)

Tady si neodpustím něco k tomu probíranému - že žena má chdit na ty fitka, ke kadeřnici a thááák.... prostě fakt to má něco do sebe - přemýšlejte :jojo:

pár chlapů takhle pravidelně chodí každý den do hospody na dvě pivka...
jednou se jim jeden z nich svěří, že má podezření, že je mu jeho žena nevěrná... ostatní mu doporučí, ať tedy zítra nejde do hospody, schová se doma a uvidí... on souhlasí, následující den zůstane doma a den poté se opět sejdou u píva...
"tak co," ptají se ostatní - "cos zjistil???"
"hoši, je to tak..." odpoví smutně dotyčný... "přišel takovej dvoumetrovej pořízek, manželka mu sundala tričko, kdybyste viděli ty bicepsy, tricepsy, ty prsní svaly, ten pekáč buchet místo břicha, ty vypracovaný nohy... potom sundal on podprsenku mý ženě, prsa jí spadla k pupíku, sundal jí sukni a kalhotky a já uviděl ty dolíčky v kůži na stehnech, tu celulitídu, no a šli na to..."
"no a dál??? cos udělal ty???" netrpělivě vyzvídají kamarádi...
"kucííí, co vám budu povídat, já se za ni tak styděl..."

adagio napsal(a):

Dětem je 13 a 16 let. Známe se, jezdívám k příteli, trávíme víkendy společně. Myslím si, že by s ním nakupovat nejely. Jejich máma by s tím podlě mě nesouhlasila a potom by mu to předhodila s tím, že mu děti příště nedoveze. A tím pádem by nepřijely ani  víkendu, kdy k němu jezdí i jeho rodiče, aby viděli vnoučata. Dostal by od nich kázání, že se nestará a proč si je nebere. Potom by byl naštvaný a nepříjemný. Ta topinka je pro mě snesitelnější:(

věřím, že v tomto věku by se jim s tátou nakupovat nechtělo. klidně by mohl sám, určitě by to sami doma vydrželi.
Ještě anio nevíš,zda by s tím matka souhlasila, ale už dopředu počítáš, že ne a co by bylo ( možná) za problém.K tomu ani dojt nemusí, protože když jsou u otce, taky s nimi jistě netráví celých 24hod. Jistě jdou ven nebo se zabaví sami.
Ty si už asle dopředu hledáš zdůvodnění PROČ radši o pomoc ani nepožádat, PROČ to nezkusit.Jenže děvče pokud chceš najít a udržet svoje hranice.....budeš muset zkusit CO TO UDĚLÁ. Vím , že m áš strach, ovšem ve výsledku to většinou dopadne daleko lépe než se člověk bojí.

Budu se opakovat, ale problem vidim v tom, ze posledni dobou se vzilo, ze pro lidi stredniho veku po jednom ci vice nevydarenych vztazich je nejlepsi vztahovy model, kdyz si kazdy zije sam, ma svuj klid, neni nucen se nekomu prizpusobovat, ani se o nekoho nejak zvlast starat, ale pritom partnera jakoby mit. Ja tomu rikam polovztah. Nerikam, ze to nemuze nekdy fungovat, ale myslim, ze spis vyjimecne.

Muzi to v teto rovine udrzet dokazi lepe. Zeny skoro nikdy. Vedeny zrejme nejakym pecovatelskym pudem a taky vychovou rychle ziskaji muzuv klic od spize a pristup k zehlicce. Zacnou pecovat o blaho telesne, jeho starosti se stavaji jejimi starostmi a z polovztahu se postupne stane vztah cely, tak jak to je vlastne normalni. Pokud muz neni schopen vztah na tuto uroven posunout - tim nemyslim, ze se ti dva musi nutne sestehovat do spolecne domacnosti, nastava nerovnovaha, ktera zapricini frustraci u toho, kdo dava vic. Nevim co s tim. Asi je treba se naucit davat jenom tolik, kolik dostavam. Nebo hledat a hledat, az najdu toho, kdo mi dokaze dat, co potrebuji.

Nepočítám s tím, jak by to bylo, já to vím. Stejná situace byla před vánocema. Děti přivezla mimo soudem určené dny, byli jsme dohodnutí, že mně udělá velký nákup. Chtěl dodržet slovo, tak mně jel nakoupit a potom se vrátil domů někdy kolem osmé. Mládež byla naštvaná a druhý den následoval ostrý telefonát bývalé ženy, že takhle by to teda nešlo, že nepečuje o děti, a to kvůli mně a že kdyby se to mělo opakovat, bude to řešit jinak. Nechci rýpat a sahat jí do svědomí, ale nemyslím si, že ona s dětma tráví 24 hodin denně a že nikdy nejsou samy doma a že chystá teplé večeře (z víkendů s dětmi vím, že gothaj ve vakuovém balení je oblíbené jídlo). Mlčím, protože nechci přilévat oleje do ohně, protože ten požár mezi nima pořád doutná. Mlčím celou dobu, což jsou dva roky. Zase narážím na hranice, tentokrát ne moje, ale ty bývalé ženy. Pročetla jsem tady hodně příspěvků a je mi jasné, že se tady tímto pouštím na tenký led. Nechci řešit "BM", i když její chování se rozlévá na můj břeh. Chci řešit sebe a něčeho se dobrat.

Neodpověděla jsem na ty telefonáty... "Výslechy" už neprovozuju, a když mluvím o sobě, následuje "hm",  nebo nějaká holá nicneříkající věta. Přitom slyším, že sleduje ty věčné dokumenty v televizi. Samozřejmě plně chápu, že vědět, co bude 20tis.let poté, co na zemi nebudou lidi, je nesmírně důležitá a užitečná informace. To potom mlčím a on třeba deset minut taky. Tak si čtu. Má mě v mých kamarádech, tak proč toho času nevyužít, že...
Mám pocit, že dávám víc. On mně taky dává, jenže tady je ta nerovnováha, že jeden člověk dává, co nejvíc může a druhému je to málo. A to jsem já!

No, nevím, jestli to s těmi, kdo učí děti, není tak špatné, když se tady "vypisují" z těchto osobních problémů. Mám pocit, že tady působím moc šroubovaně:rolleyes:

Za těchto podmínek nemám chuť se sestěhovávat do společné domácnosti, když ke všemu vidím tu jeho nehoráznou nepořádnost a lhostejnost k věcem a to je slabým odvarem svých dětí.... Máme polovztah, je to divné. Hledat se mně už moc nechce, zase takovéto seznamovací blabla, dělat duševní striptýz a potom zjistit, že je to úplně někdo z Měsíce.

adagio napsal(a):

Dětem je 13 a 16 let. Známe se, jezdívám k příteli, trávíme víkendy společně. Myslím si, že by s ním nakupovat nejely. Jejich máma by s tím podlě mě nesouhlasila a potom by mu to předhodila s tím, že mu děti příště nedoveze. A tím pádem by nepřijely ani  víkendu, kdy k němu jezdí i jeho rodiče, aby viděli vnoučata. Dostal by od nich kázání, že se nestará a proč si je nebere. Potom by byl naštvaný a nepříjemný. Ta topinka je pro mě snesitelnější:(

Hm, adagio ... mně se zdá, že to z Tebe leze, jako z chlupaté deky.

Na počátku všeho sis jen tak neurčitě stýskala, že jsi příliš hodná, nevíš, co s tím, momentálně jsi podstoupila operaci a díky volnému času, kterého máš následkem rekonvalescence až příliš, nyní tak trochu bilancuješ svůj život. Po několika úvodních příspěvcích jsme se zřejmě dostali k jádru věci - přítele sice máš, ale podle mě to absolutně není vztah, který by Ti přinášel nějaká pozitiva - viz třeba: "bývá i nepříjemný a uráží se, když by něco mělo být jinak, než v jejich prospěch nebo proti jejich vůli."..."Dostal by od nich kázání, že se nestará a proč si je nebere. Potom by byl naštvaný a nepříjemný."... "Za těchto podmínek nemám chuť se sestěhovávat do společné domácnosti, když ke všemu vidím tu jeho nehoráznou nepořádnost a lhostejnost k věcem a to je slabým odvarem svých dětí.... "

adagio, marně si kladu otázku, proč máš zapotřebí být s přítelem, který se věčně uráží, naštvává se a je nepříjemný a proč v takovém vztahu živoříš už celé dva roky. Proč si nekladeš otázku, k čemu je Ti takový partner vlastně užitečný, když si ho ani nemůžeš dovolit požádat o pomoc v krizové situaci, protože bezpečně víš, že by odmítl :grater:

lupina montana tady trefně poznamenala, že se Ti Tvá operace přihodila možná proto, abys získala dostatek času přemýšlet a bilancovat, potažmo podívat se na mnoho věcí jinou optikou. A já se k jejímu názoru rovněž přikláním :jojo: Myslím si, že partner, se kterým se již dva roky scházíš a který Ti v případě nemoci či úrazu ani není schopen dojít nakoupit je Ti platný asi tak, jako myší bobky v kroupech. Navíc na jeho pomyslném žebříčku hodnot je najdříve on sám, potom jeho dětičky, pak nic, pak tři kupky slámy a někde na poslední šprušli zaujímáš nepodstatné místo Ty.

Takové zjištění by mě natolik zneklidnilo, že bych na Tvém místě tento neperspektivní vztah ukončila a svůj život bych si hleděla zařídit jinak. Poněvadž situace, ve kterém se bojím poprosit svého partnera o pomoc, ačkoliv ležím doma s natrženými vazy, nemůžu chodit a nemá mi kdo nakoupit a já mám strach, že na mě bude partner nepříjemný, urazí se a nebude se mnou mluvit, protože ho otravuju v době, kdy "má děti" ... to se na mě nezlob, ale takový vztah není vztah, ale paskvil ... :grater:

Nu vsak podle vseho pan nehleda vztah, ale chce nekoho, za kym bude jezdit jednou dvakrat tydne a kde bude mile a utulne a nikdy jinak. Cosi jako yoga nebo reiki. Nabrat energii na nedoreseny konfliktni vztah s byvalou zenou a kdo vi co jeste.  On nema prilis co dat.

Jejich máma by s tím podlě mě nesouhlasila a potom by mu to předhodila s tím, že mu děti příště nedoveze. A tím pádem by nepřijely ani  víkendu, kdy k němu jezdí i jeho rodiče, aby viděli vnoučata. Dostal by od nich kázání, že se nestará a proč si je nebere. Potom by byl naštvaný a nepříjemný.
No tak... jestli se dospělej, svéprávnej a výdělečně činnej muž nechá seřvávat od bejvalky i od rodičů, drží zobák, sklopí uši a poslechne... a pak si svoje frustrace odreagovává na tobě, pak je to skutečně partner jen ho do zlata zasadit
Docela si dovedu představit váš rozhovor:
"Víš, já s tou nohu nemůžu a doma mám jen čtvrtku chleba."
"Hm."
"Nemohl bys mi, prosím, dovézt nákup?"
"Hm... ony by děti se mnou asi nechtěly jet... a samotný je doma nechat nemůžu."
"Tak jo, miláčku... tak já si udělám tu topinku. A hezky si to s dětma užijte."

Za těchto podmínek nemám chuť se sestěhovávat do společné domácnosti... Hledat se mně už moc nechce, zase takovéto seznamovací blabla
Aha... takže perspektiva pro několik hodně příštích let je taková, že budete každej ve svým, stýkat se budete podle jeho představ a podle toho, jak rodiče, BM a dětičky dovolí... a ty budeš tak hezky kysat... jako zelí. Ale to když překyše, není k pozření, víš.

elena007 napsal(a):

Nu vsak podle vseho pan nehleda vztah, ale chce nekoho, za kym bude jezdit jednou dvakrat tydne a kde bude mile a utulne a nikdy jinak. Cosi jako yoga nebo reiki. Nabrat energii na nedoreseny konfliktni vztah s byvalou zenou a kdo vi co jeste.  On nema prilis co dat.

Kdysi tady koloval termín "převozník"
Adagio, necítíš se tak? Jak dlouho po ukončení manželství tvého přítele jste se poznali?

Jessico, taky mám takový pocit, že adagio je v tom vztahu tou "převoznicí". A podle mě nehraje roli, jak dlouho po pánově rozvodu se ti dva poznali, protože jsou jedinci, kteří už to mají po rozvodu jasně nastavený: prioritou je výlučné blaho jejich dětiček a snaha nepohněvat si bejvalku. A nová partnerka musí na takové uspořádání držet ústa a krok :dumbom:

Přizpůsobí-li se a nebude-li pro sebe nic chtít, je dobře, nepřizpůsobí-li se, bývá po sérii ustavičných hádek vyměněna ... :usch:

Já mám pořád takový pocit, že současná situace adagia, která je po operaci vazů částečně odkázána na pomoc okolí - a té pomoci se jí příliš nedostává - jí má ukázat, zač její partner a tím pádem celý její vztah doopravdy stojí ... :usch: Protože nepomoci svému partnerovi v momentě, kdy je po úrazu, nemoci nebo rekonvalescenci odkázán na pomoc druhé osoby je do nebe volající sobecká sprosťárna ... :jojo:

Je to trochu od tématu, ale ex se mi taky kdysi snažila linkovat, co bude s dcerou pokud bude u mne na víkendu, že se nesmí vidět s v té době přítelkyní nyní manželkou (rozvod po nevěrách ex).  No párkrát jsem to nějak řešil, ale kvůli dceři, aby psychicky údajně nestrádala bláblábla. Přitom moji přítelkyni má  moc ráda. Nakonec bouchli saze, a po jedné výměně názorů, kdy jsem měl předepsaný kam o víkendu u mne půjdeme, co budeme dělat, co vařit mně to tak dožralo, že došlo na fakt ostrou výměnu názorů. Výsledek ? Odmítání styku s dítětem. A další výsledek ? Moje žaloba u soudu kvůli nedodržování styku s dítětem. Výsledek soudu ? Po zjištění situace sociálkou atd. že holka je v pořádku atd. atd. soudní nařízení o styku s dítětem, pod pokutou 20 000 pro EX při nedodržování.
Takže jemu se buď chce, nebo mu za to nestojíš (sorry za upřímnost). Býval jsem jako Ty, možná i dneska v některých ohledech, hodný (a blbý, jak říkám). Mám to po mámě, která to měla do extrému, ale to je už minulost. No pár facek od života mně změnilo, mimochodem i to s dcerou. Občas se ta dobrota projeví, a když je to na nepravém místě, pak toho lituju.
Chtěl jsem jen poukázat (i když pro Tebe to není moc veselé) že přítel buď chce klid a neřešit ani za cenu toho že bude ubližovat Tobě (pokud mu to vůbec dochází) a nebo je mu to jedno a bojí se ex. Měl by si ujasnit, co chce a bejt "chlap s gulama" který drží slovo. Kdysi se říkávalo, slovo dělá chlapa (snažím se tím řídit, v dnešní době je možná i tohle = hodný, blbý).

Blackie napsal(a):

Chtěl jsem jen poukázat (i když pro Tebe to není moc veselé) že přítel buď chce klid a neřešit ani za cenu toho že bude ubližovat Tobě (pokud mu to vůbec dochází) a nebo je mu to jedno a bojí se ex. Měl by si ujasnit, co chce a bejt "chlap s gulama" který drží slovo. Kdysi se říkávalo, slovo dělá chlapa (snažím se tím řídit, v dnešní době je možná i tohle = hodný, blbý).

Já teda nevím, ale mít přítelkyni po operaci, vědět, že se sotva belhá po bytě a není schopna si dojít ani na nákup a nechat ji, ať si to nějak zařídí sama, k tomu musí být ten chlap buď naprostý hlupák, nebo ignorantský sobec.

A já bych se na místě adagia zeptala sama sebe, zdali skutečně potřebuji udržovat vztah s naprostým hlupákem, nebo s ignorantským sobcem ... :vissla: Adagio, to máš takový strach tohoto člověka opustit a nějakou dobu žít třeba sama, než si ten život uspořádáš k obrazu svému, že stále setrváváš v takovém paskvilu?!?

Protože nepomoci svému partnerovi v momentě, kdy je po úrazu, nemoci nebo rekonvalescenci odkázán na pomoc druhé osoby je do nebe volající sobecká sprosťárna
Zvlášť v kombinaci s tímhle - "Myslím si, že by s ním nakupovat nejely. Jejich máma by s tím podlě mě nesouhlasila". Panebože, když je máma takováhle, tak snad by aspoň táta mohl ít zájem na tom ty děcka trochu vychovávat, ne?
Já bych nerada zněla příliš mravokárně... ale ony se tyhle kousky opravdu vracejí...

Kiara napsal(a):

Já teda nevím, ale mít přítelkyni po operaci, vědět, že se sotva belhá po bytě a není schopna si dojít ani na nákup a nechat ji, ať si to nějak zařídí sama, k tomu musí být ten chlap buď naprostý hlupák, nebo ignorantský sobec.

A já bych se na místě adagia zeptala sama sebe, zdali skutečně potřebuji udržovat vztah s naprostým hlupákem, nebo s ignorantským sobcem ... :vissla: Adagio, to máš takový strach tohoto člověka opustit a nějakou dobu žít třeba sama, než si ten život uspořádáš k obrazu svému, že stále setrváváš v takovém paskvilu?!?

A je to tady - pán nefunguje v určité oblasti = pryč s ním.
Proč tak silná slova, Kiaro ? "naprostý hlupák, nebo ignorantský sobec" ...
Většinou píšeš velmi, velmi realisticky (a já s tebou ráda souhlasím), ale teď to trochu ujelo, nemyslíš?

Co když ten pán má jiné kvality (duševní nebo i tělesné). Co když Adagio má jiné priority?
Co když si tady chtěla trošku postěžovat, ale přitom velmi dobře ví, koho vedle sebe má - a zatím chce mít, když je s ním...
A pak, až uzná, že to opravdu nejde , rozuměj,až mínusy (pro ni) budu převažovat nad plusy, pak může Adagio largem přejít do singl vlákna od  Bibi.
Proto asi Bibi založila to vedlejší vlákno - aby se prodiskutovalo , co asi tak cítí žena středního věku, když se jí naskytne příležitost žít samostatně.

helena napsal(a):

Protože nepomoci svému partnerovi v momentě, kdy je po úrazu, nemoci nebo rekonvalescenci odkázán na pomoc druhé osoby je do nebe volající sobecká sprosťárna
Zvlášť v kombinaci s tímhle - "Myslím si, že by s ním nakupovat nejely. Jejich máma by s tím podlě mě nesouhlasila". Panebože, když je máma takováhle, tak snad by aspoň táta mohl ít zájem na tom ty děcka trochu vychovávat, ne?
Já bych nerada zněla příliš mravokárně... ale ony se tyhle kousky opravdu vracejí...

Ano, z valné většiny se takovéto kousky opravdu vracejí: obvykle po několika desítkách let, kdy rozvedený otec podřídil veškerý svůj život dětičkám, dirigovaným z povzdálí BM a buď si nikoho nenašel, nebo se mu všechny nově navázané vztahy po rozvodu postupně rozpadly. A rozpadly se mu z toho důvodu, že od něj všechny přítelkyně daly ruce pryč, právě kvůli jeho nepřiměřené preferenci bývalé rodiny. Nikomu se přece nežije dobře ve vztahu, ve kterém je zařazen do kategorie osoby "třetího řádu", na jejíž pocity, potřeby a přání se trvale nebere ohled a celý vztah se nese v duchu hesla: "Vše pro mé děti, které jsou na prvním místě!!!"

Takový tatínek na prahu stáří potom překvapeně hledí, že jeho děti na něj nemají čas, kontaktují ho jen jednou za uherský rok - pokud vůbec - a ocitne-li se tatínek v nouzi, děti se na něj vypípnou nebo mu maximálně zařídí pobyt v pečovateláku či domově důchodců :D Ovšem než se tatínkovi z tohoto příběhu tyto kousky vrátí, uběhne ještě drahná řádka let - a adagio u takovýchto smutných konců opravdu být nemusí ... :D

adagio napsal(a):

Upřímně řečeno, netušila jsem, kolik lidí se potýká s tím samým, co já. Asi je to tím, že jsem míň výraznější, nedáváme tak o sobě vědět, jako třeba mladá slečna, která na firemním večírku si stoupla mezi mě a přítele, mě sjela pohledem, co to tady stojí za pometlo a úplně normálně ho balila a natřásala hlubokým výstřihem se silikonovým poprsím.
Ano, jde o první krok, rozhodnout se a možná i zdravě se nas.... To je jedna věc. V prvotním nadšení se to zvládne. Horší je, u toho zůstat, vytrvat a nepovolit.
Kdysi jsem taky považoval, že jsem hodná, za pochvalu. Úplně se vidím, jak stojím, mlčím, usmívám se. Jenže já to někdy mám i teď. Stejně tak na sebe nechám utrhovat se právě nějakého toho prodavače potom mám na sebe vztek. Naposledy se mně stalo, že mě v řeznictví špatně vrátila, všimla jsem si toho až venku, tak jsem se nevrátila. Je to moje hloupost, že si to nezkontroluju hned u pokladny. Měla jsem na sebe vztek, že jsem neschopná.

Jolano, už jenom to, že si to uvědomíš a takhle napíšeš, je pozitivní. Aspoň já to tak vnímám. Je to snad první krůček k tomu, nevylívat se ze svých břehů (používám to, moc se mi to zalíbilo). Život máme jenom jeden a musíme bojovat. Může to znát jako fráze, cítím to tak. Takhle v obýváku se mně to píše snadno, horší potom je, vsoupit do toho konfliktu a když jsem přesvědčená, že mám pravdu, neustoupit. Párkrát se mi to povedlo a ten pocit potom byl úžasný, snad to vyplavilo i nějaký ten endorfin.

S dětma mě baví pracovat, jinak bych to nedělala tolik let. Potkávám je jako dospělé lidi třeba už i se svými dětmi, často zdraví, zastaví se, promluví, zeptají se, jak se mám. To potom hřeje.

Po příteli toho moc nemůžu chtít, protože má dvě děti z prvního manželství a bývalá žena mu je přiveze, když potřebuje. Třeba před chvílí mně volal, že je přiveze i dnes, protože jejímu novému synkovi s druhým manželem lezou zoubky, takže brečí a děcka by se nevyspaly. Takže ke mně nepřijede a nenakoupí mně. Tak budu mít k večeři topínky s česnekem, protože toho doma moc nemám, upeču buchtu, vydělám něco z mrazničky a vydržím. Co mám na to říct. Když se ozvu, budu za babu, co je proti dětem. On na ně nedá dopustit, bývá i nepříjemný a uráží se, když by něco mělo být jinak, než v jejich prospěch nebo proti jejich vůli. To by byl zase konflikt, ve kterém stejně musím ustoupit, tak je zbytečné něco říkat.

Podľa mňa je slabá a vachrlatá hranica medzi tým byť "hodný" a byť len slabý alebo zbabelý... Náš bývalý triedny z gymnázia vyzeral ako dobrák (a svojím spôsobom aj bol, nepochybne), ale raz, jediný raz prejavil dosť vážnu slabosť v kritickej situácii - na hodine slovenčiny dostala praktikantka (ktorú mal on viesť) epileptický záchvat a on normálne vybehol z triedy a už sa nevrátil... Nebol ani zaovlať biologikárku, ani nešiel na vrátnicu zavolať záchranku (v ére pred mobilmi), normálne si šiel niekam lízať rany a nechal našich chalanov, aby jej dali knihu pod jazyk a nás, baby, aby sme šli po tú biologikárku, čo má kurz prvej pomoci... :kapitulation: No a odvtedy mal po chlebe, boli sme k nemu niekedy až krutí. Mladosť vie byť strašne krutá a kritická, ale v zásade spravodlivá. A ja som ho ovtedy videla skôr ako slabocha než ako strašného dobráka a tak trochu som ním pohŕdala. Zlepšilo sa to až po rokoch, keď som dozrela. :/
A dobrota sa podľa mňa nevylučuje s tým stáť si za svojím... keď viem, že mám pravdu alebo keď cítim, že toto je pre mňa dôležité. Ja som tiež robila chybu, že som sa veľmi nepresadzovala (v partnerskom vzťahu myslím), nekomunikovala som, hlavne keď z toho kukali problémy, no a dozvedela som sa, že vzťah so mnou je ťažký a komplikovaný. :D Niekedy sa nezavďačíš.

grrr, zas to nefunguje, ako má! :dumbom:
2x

Co když Adagio má jiné priority?
Jess, pán může bejt sebekvalitnější... ale obávám se, že při svém založení, bych nezkousla (spíš zakousla ) kteréhokoliv ze svých blízkých, který by mi přímo odmítl pomoc, o kterou bych ho požádala a která by na něj skutečně nekladla vyšší nároky. To není o prioritách, ale o prostý lidský slušnosti.

Jessika napsal(a):

A je to tady - pán nefunguje v určité oblasti = pryč s ním.
Proč tak silná slova, Kiaro ? "naprostý hlupák, nebo ignorantský sobec" ...
Většinou píšeš velmi, velmi realisticky (a já s tebou ráda souhlasím), ale teď to trochu ujelo, nemyslíš?

Co když ten pán má jiné kvality (duševní nebo i tělesné). Co když Adagio má jiné priority?
Co když si tady chtěla trošku postěžovat, ale přitom velmi dobře ví, koho vedle sebe má - a zatím chce mít, když je s ním...
A pak, až uzná, že to opravdu nejde , rozuměj,až mínusy (pro ni) budu převažovat nad plusy, pak může Adagio largem přejít do singl vlákna od  Bibi.
Proto asi Bibi založila to vedlejší vlákno - aby se prodiskutovalo , co asi tak cítí žena středního věku, když se jí naskytne příležitost žít samostatně.

Nu, Jessico, pán selhal v hodně zásadní oblasti. Nebudu se opakovat, ale neposkytnout pomoc partnerovi v nouzi a nechat ho, ať si svoje problémy vyřeší sám je věc, která by mě donutila se hodně vážně zamyslet nad perspektivami takového vztahu.

A o "jiných kvalitách" ať tělesných, nebo duševních bych si také dovolila vážně zapochybovat. Pán, který se permanetně uráží a je nepříjemný, pokud je něco v neprospěch jeho dětí a kterému se zřejmě adagio bojí cokoliv říct, protože má obavy z nepříjemných či urážlivých reakcí - takový chlap asi příliš duševních nebo tělesných kvalit nemá a pokud by je přece jenom měl, po nějakém čase bych přestala takovéto kvality vnímat.

Protože mně by velmi vadil partner, který v komunikaci se mnou reaguje velmi nepříjemně, uráží se a trucuje a pokud chci mít klid, nesmím po něm nic chtít, nebo po mně vyletí :usch:

Kiara, si dosť ostrá... nie úplne neprávom ,ale čisto pragmaticky: ja by som s razantnými krokmi počkala, až budem zdravá a nebduem ho potrebovať VOBEC. Dovtedy by som ho ešte aspoň občas použila.

Dovtedy by som ho ešte aspoň občas použila.
Jenomže, jak vidíš, on se moc nenechá...

Selima napsal(a):

Kiara, si dosť ostrá... nie úplne neprávom ,ale čisto pragmaticky: ja by som s razantnými krokmi počkala, až budem zdravá a nebduem ho potrebovať VOBEC. Dovtedy by som ho ešte aspoň občas použila.

Selimko, používat se dá neživý inventář, třeba kartáček na zuby, kapesník nebo toaletní papír, nikoliv živá lidská bytost ;)

A já si opět dovolím oponovat - k čemu je mi partner, kterého musím PROSIT a tahat ho k sobě domů pomalu párem volů, aby mně - lazarovi - milostivě ráčil přinést alespoň základní nákup, protože jinak si budu opékat k jídlu na pánvičce starý chléb :dumbom: ?!? Já bych to na místě adagia řešila asi tak, že bych si přes internet vyhledala dovážkovou službu, která se zabývá dovozem potravin až na práh domu (skutečně něco takového existuje, mám s tím z rodiny vlastní zkušenosti!!!) a ostatní záležitosti bych si zařídila přes síť přátelů a známých. A partnera, který by se ke mně takto nepěkně zachoval, když jeho pomoc od něj jako od sobě nejbližšího člověka potřebuji nejvíc bych asi poslala rychle do bezu :jojo:

Protože to, co tady adagio popisuje naznačuje, že tohle není jenom ojedinělý exces, ale že to v jejím vztahu dlouhodobě neklape a neposkytnutí pomoci v případě nouze je věc, kterou nefunkční vztah pouze VYKRYSTALIZOVAL. Tam to nebylo tak, že ve vztahu bylo dlouhodobě všechno v naprostém pořádku a přítel jí odmítl pomoci AŽ TEĎ, tam se to špatné táhne už delší dobu ... :jojo:

Pravda je ta, že v krizové situaci se ukazuje, jak člověk reaguje. Ve finále, já jsem schopná donést si v batůžku na zádech základní lehké věci k jídlu, s berlama cestou z rehabilitace tedy nic moc, ale dělám to. Ale o tom to není, že. Mrzí mě to a žere zároveň, že nedodrží slovo. Často říkám, že slovo dělá muže, jenže on má pocit, že musí přednostně dodržovat jiné slovo. Kamarádka mně taky občas něco donese, ale nechci nikoho obtěžovat, protože každý má svého dost. Stejně tak máma, jenže není nejmladší a nakupovat bych měla spíš já jí.

Cítím, že jeden problém je u něho a druhý u mně. Ten můj je ten, že si neumím prosadit a udržet svoje, plus ta nechuť vstupovat do konfliktu, hádat se. V některých věcech jsem liknavá (ale to se týká spíš praní záclon apod.), dělám věci na poslední chvíli, jsem trochu líná. Myslím, že všechno souvisí se vším. Kdybych se dokázala ozvat a prosadit, nejsem tam kde jsem.
Můžu se na něho spolehnout do okamžiku, kdy se ozve jeho bývalá rodina, do té doby je všechno dobré. Možná tím chce dětem vynahradit rozvrácenou rodinu a sobě uklidnit svědomí, že to udělal. Jenže to si měli oba rozmyslet dřív. Jednou řekl, že teda bude sám a žít pro děti, když jsem nechtěla jet společně na dovolenou (děti s ním nechtěly jet vůbec. Připadalo mně, že si chce hrát na rodinu, jako si hraje nový manžel její bývalé, jenže oni rodina jsou).

Přítelův problém je ten, že hodně věcí je mu jedno a tohoto okamžiku využívá bývalá žena i máma, teď už i děti, a prostě mu naordinují, co potřevují a on sklapne paty a udělá to. Když nevyhodí, následuje ten ostrý až vulgární telefonát, další víkend děti nepřijdou a když volá, kde jsou, tak ona mu řekne, že nechtějí k němu jít, protože je nudný. Takže on jede koupit karty, PC hru a ty moderní voloviny, aby společně mohli hrát a děti se nenudily. Přidá nějakou tu stovku a je to v pořádku do momentu, kdy zase nevyhoví. Nemůžu se na to dívat. On to taky vidí, ale říká, že když to nebude dělat, tak děti neuvidí vůbec. A jestli řeknou i u toho soudu, že k němu nechtějí, tak co může soud určit... 
Já mu nebudu předepisovat, co má dělat, i když je na to zvyklý.
Začali jsem spolu chodit tři roky po rozvodu, ale těsně potom měl jinou. Chtěla děti, tak se s ní rozešel. Teď vypadá, že by se i znovu oženil, dokonce by byl ochoten pokusit se se mnou o dítě i v tomhle věku. Jenže to bylo před tím odmítnutím společné dovolené.
Nějak se v tom nedokážu zorientovat a nevyznám se v jeho myšlenkách, je to pořád zleva doprava, takové nevyrovnané, nejisté, pořád je tam ta jeho nerozhodnost a hrozící a výhružný stín bývalé.

Mlčením a urážením se mně snaží citově vydírat, abych si ho udobřovala a ustoupila. Teď mu to hezky vrací děti stejnou mincí. U nich se to pochopit ještě dá, ale u dospělého...

Vím, že je mu se mnou dobře, říkává, že se mnou zažívá věci, které dřív neznal, ale chtěla bych říct totéž. Ono není těžké přebít PC hry a televizi, nahradit je jinými zážitky, to jsem měla snadné, o to horší to má on, mě nezaujme střílečkou na počítači. Vyloženě vidím, že se mně snaží materiálně nahradit nějakou tu křivdu ze strany bývalé, jenže právě na to já neslyším. Nedokáže pochopit, že když to platilo doma dřív a teď u dětí, že to nezabírá na mě.

Myslím, že řešení toho všeho musí začít u mě, nechci být nově "zlá", nechci měnit svou povahu a založení, nebudu kvůli tomu házet botama jako bývalá ani ječet ani citově vydírat, ale něco změnit musím. Nevím, co a jak...

Proč jsem s ním? Je mi s ním dobře a mám ho ráda. Aspoň zatím. I když cítím, že některé věci z toho sladkého koláče kladů a dobrých pocitů odkrajují. Po těch odkousnutých kousíčcích zůstává prázdno, ale já cítím, že z toho prázdna něco může být. Nevím co, a trochu se toho děsím.

adagio,tak letmo jsem přečetla pár příspěvků,ale tento tvůj poslední dlouhý docela pečlivě.
A to co v něm čtu by mě od manželství s ním a od případného založení rodiny docela odradilo.
Vztahy s rozvedeným partnerem jsou vždy složité,ale záleží na každém jak si svůj "minulý" život uspořádá. Jestliže se nechá tvůj přítel využívat bývalkou, ale i vlastními dětmi je to špatný. Samozřejmě je otázka,jestli to ,že je využívaný je fakt,nebo to tak vidíš ty.To lze takhle těžko posoudit.Nicméně,když to tak vnímáš a vadí ti to,je to problém.
Můžu se na něho spolehnout do okamžiku, kdy se ozve jeho bývalá rodina, do té doby je všechno dobré.
Neoddělil svůj nový soukromý život od starého, to není pro budoucnost příliš lichotivé.
Jednou řekl, že teda bude sám a žít pro děti, když jsem nechtěla jet společně na dovolenou (děti s ním nechtěly jet vůbec. Připadalo mně, že si chce hrát na rodinu, jako si hraje nový manžel její bývalé, jenže oni rodina jsou).
Děti nechtěly jet s NÍM nebo s VÁMI ? Oni jsou rodina....proč ? Že jsou sezdaný? Oddací list a snubní prstýnky rodinu nedělají. Nemusíte si na rodinu hrát. Když jedete společně na dovolenou,tak v tu chvíli rodina jste.
Já mu nebudu předepisovat, co má dělat, i když je na to zvyklý.
No a tohle bych mít doma teda vůbec nechtěla.Dospělýho chlapa co je zvyklý dělat to co se mu řekne...
Na můj vkus příliš mnoho problémů. Z takového vztahu já vych rozhodně vycouvala...

adagio napsal(a):

Proč jsem s ním? Je mi s ním dobře a mám ho ráda. Aspoň zatím. I když cítím, že některé věci z toho sladkého koláče kladů a dobrých pocitů odkrajují. Po těch odkousnutých kousíčcích zůstává prázdno, ale já cítím, že z toho prázdna něco může být. Nevím co, a trochu se toho děsím.

To je hezké,ale pro společný život žalostně málo...

Já si nemyslím, že problém je v tom, že jsi moc hodná a ustupuješ .

Tvůj problém je v tom, že jsi si našla chlapa s dvouma dětma . Už to samo o sobě je konfliktní a pro něj je to taky těžký .
Kdybys neustupovalaa a nebyla hodná, dávno bys byla v čudu , zbavil by se tě .

Já musím říct,  že  ho chápu, děti máme jenom jedny , zatímco partneři odcházejí a přicházejí, takže rozumnej člověk preferuje tu svoji krev .
Já to dělala úplně stejně jako on, když mi někdo začal vadit v souvislosti s dětma , třeba vadil dětem, zbavila jsem se ho . Taky jsem si mohla domů nastěhovat novýho tatínka, abych nebyla sama , ale já měla radši ty děti .

Mnohem horší je, když třeba můj bejvalej obráceně udělá všechno, co si přeje jeho nová žena , dokonce ho dotlačila do psychologický poradny, kde mu vysvětlili,, že nová žena má přednost ..........a on ted živoří na Vysočině v novém domě , jeho stará manželka dělá za minimální plat v Praze  a on nezná svoje vnoučata.  Navíc je vážně nemocnej , proč asi ?

Takže já docela oceňuju chlapa , co dává přednost dětem, koukni jak dopad náš táta...........tohle tvůj přítel asi tuší .
A že mu to děti vrátí ? Tohle přesně říká naše macecha , že jsou děti nevděčné a neváží si otce ......přitom sama děti nikdy neměla a výchově nerozumí .

Jemu se tam tlučou dva světy , láska k dětem a touha po novém vztahu .

On je jako ve dvou ohních a on je ten typ, co dává přednost dětem, jsou takoví muži .
Já ho chápu, já jsem stejná .
To je jako Sophiina volba a to uznáš, že je hodně těžká situace .
Ať se rozhodneš jakkoliv, je to prohra  . A on vidí jistoty v těch dětech .

Takže dokud budeš hodná , budeš s ním, jak začneš otravovat, bude hledat tu hodnou jinde .

maning, to je sice šlechetné dávat přednost dětem, ale ... děti by ti neměly řídit osobní život, snadno by to mohlo přejít k vydírání, děti jsou od toho aby byly dobře vychovávány a ne nám určovaly s kým máme žít a s kým ne

PetrHl napsal(a):

maning, to je sice šlechetné dávat přednost dětem, ale ... děti by ti neměly řídit osobní život, snadno by to mohlo přejít k vydírání, děti jsou od toho aby byly dobře vychovávány a ne nám určovaly s kým máme žít a s kým ne

Ale já píšu o svým pocitu, mě by prostě strašně vadilo, kdyby jim někdo vadil, trápila bych se .

Ony mají právo říct, mami mě se ten pán nelíbí, mě vadí , vždyt přišly o úplnou rodinu a já jim tam nacpu cizího člověka kvůli sobě ?  Prostě ta situace je těžká , málokdy to je bez problémů .

Já mám svoje děti radši , než kohokoliv na světě, proto jim dávám přednost . A vnoučata mám ještě radši .

maring napsal(a):

PetrHl napsal(a):

maning, to je sice šlechetné dávat přednost dětem, ale ... děti by ti neměly řídit osobní život, snadno by to mohlo přejít k vydírání, děti jsou od toho aby byly dobře vychovávány a ne nám určovaly s kým máme žít a s kým ne

Ale já píšu o svým pocitu, mě by prostě strašně vadilo, kdyby jim někdo vadil, trápila bych se .

Ony mají právo říct, mami mě se ten pán nelíbí, mě vadí , vždyt přišly o úplnou rodinu a já jim tam nacpu cizího člověka kvůli sobě ?  Prostě ta situace je těžká , málokdy to je bez problémů .

Já mám svoje děti radši , než kohokoliv na světě, proto jim dávám přednost . A vnoučata mám ještě radši .

Jenomze rekni sama za sebe,kdyz se vzijes do pocitu deti a vratis se zpatky do detstvi.Tobe by se libil nejaky chlap,kdyby si privedla domu mama?Me teda ne.Ja bych doma zadnyho ciziho chlapa mit doma nechtela.

eremuruss napsal(a):

maring napsal(a):

PetrHl napsal(a):

Ale já píšu o svým pocitu, mě by prostě strašně vadilo, kdyby jim někdo vadil, trápila bych se .

Já mám svoje děti radši , než kohokoliv na světě, proto jim dávám přednost . A vnoučata mám ještě radši .

Jenomze rekni sama za sebe,kdyz se vzijes do pocitu deti a vratis se zpatky do detstvi.Tobe by se libil nejaky chlap,kdyby si privedla domu mama?Me teda ne.Ja bych doma zadnyho ciziho chlapa mit doma nechtela.

To já si neumím představit , vůbec, to je absurdní , rodiče se nerozvedli .
Já píšu o sobě , o tom  co já cítím, trpěla bych, kdyby moje děti trpěly, to by  byla moje NEJVĚTŠÍ ŽIVOTNÍ PROHRA .

Já bych nikdy nedovolila to, co se dělo u vás , aby cizí muž něco nařizoval mýmu dítěti . To by letěl ze schodů, ani by nestačil počítat .
Dobře se pamatuju, jak mi soused vyprávěl, jak jeho děti nenávidí novýho tatínka, ty děti měly uplně zkaženej život ., popisoval děsný story .

Ale vím, že jsi to měla moc těžký, byla jsi v pasti .....netuším, jak bych to řešila, být tebou .

maring napsal(a):

PetrHl napsal(a):

maning, to je sice šlechetné dávat přednost dětem, ale ... děti by ti neměly řídit osobní život, snadno by to mohlo přejít k vydírání, děti jsou od toho aby byly dobře vychovávány a ne nám určovaly s kým máme žít a s kým ne

Ale já píšu o svým pocitu, mě by prostě strašně vadilo, kdyby jim někdo vadil, trápila bych se .

Ony mají právo říct, mami mě se ten pán nelíbí, mě vadí , vždyt přišly o úplnou rodinu a já jim tam nacpu cizího člověka kvůli sobě ?  Prostě ta situace je těžká , málokdy to je bez problémů .

Já mám svoje děti radši , než kohokoliv na světě, proto jim dávám přednost . A vnoučata mám ještě radši .

Ano, děti mají právo říct mámě že ten pán se jim nelíbí, ale máma má povinnost jim vysvětlit proč tam ten pán je. Jakmile si děti zvyknou že houknou a bude po jejich, tak jim jen zadělává na velké problémy v dospělosti.
Asi by se ti nelíbilo kdyby tvoje dcera jednou byla nešťastná a sama, protože její děti jí neschválili partnera se kterým chtěla být ;)

maring napsal(a):

To já si neumím představit , vůbec, to je absurdní , rodiče se nerozvedli .
Já píšu o sobě , o tom  co já cítím, trpěla bych, kdyby moje děti trpěly, to by  byla moje NEJVĚTŠÍ ŽIVOTNÍ PROHRA .

Já bych nikdy nedovolila to, co se dělo u vás , aby cizí muž něco nařizoval mýmu dítěti . To by letěl ze schodů, ani by nestačil počítat .
Dobře se pamatuju, jak mi soused vyprávěl, jak jeho děti nenávidí novýho tatínka, ty děti měly uplně zkaženej život ., popisoval děsný story .

Ale vím, že jsi to měla moc těžký, byla jsi v pasti .....netuším, jak bych to řešila, být tebou .

nojo, tak to se holt neměly rodiče dětiček rozvádět. Taky to ale mohlo být tak, že děti moc dobtře ví co chce jejich tatínek slyšet, tak mu to naservírují a on se jim odměňuje.

adagio napsal(a):

Proč jsem s ním? Je mi s ním dobře a mám ho ráda. Aspoň zatím. I když cítím, že některé věci z toho sladkého koláče kladů a dobrých pocitů odkrajují. Po těch odkousnutých kousíčcích zůstává prázdno, ale já cítím, že z toho prázdna něco může být. Nevím co, a trochu se toho děsím.

Nepochybuji, ze jsou chvile, kdy ti s nim je dobre, jinak bys s nim nebyla preci. :) Nevim, jak to je u vas, protoze tady samozrejme pises prevazne o tom, co te trapi a skoro nic o tom, co te v tom vztahu tesi, z toho muze vzniknout pekne pokrouceny obrazek od reality hodne vzdaleny. V uspokojivem vztahu by mely ale prevazovat prijemne nebo aspon neutralni pocity.

I ja si myslim, ze tvuj partner je porad vic nez jednou nohou ve svem predchozim vztahu, ktery nemohl byt dobry, kdyz skoncil rozvodem. Malo lidi dokaze dat sve pedchozi krivdy do karanteny a zacit se k tomu druhem chovat jinak a lepe. A zase se dostaneme k nastavovani hranic. S nastavovanim hranic nemas problem jen ty, ale i tvuj partner. On to aspon zkousi, bohuzel hlavne na tobe, aby v novem vztahu zas nebyl zahnan nekam, kde byt nechce. I prohlaseni, ze bude radsi sam a zit pro deti, je o tom. Myslim, ze kdybys byla min citove zaangazovana, paradoxne bys mu byla schopna poskytnou vic toho, co momentalne chce a sama se min trapit.


Tvuj pritel je momentalne mirne poskozene zbozi a je na tobe, co s tim udelas. Co ti jeste stoji za to a co uz ne.

maring napsal(a):

eremuruss napsal(a):

maring napsal(a):

Ale já píšu o svým pocitu, mě by prostě strašně vadilo, kdyby jim někdo vadil, trápila bych se .

Já mám svoje děti radši , než kohokoliv na světě, proto jim dávám přednost . A vnoučata mám ještě radši .

Jenomze rekni sama za sebe,kdyz se vzijes do pocitu deti a vratis se zpatky do detstvi.Tobe by se libil nejaky chlap,kdyby si privedla domu mama?Me teda ne.Ja bych doma zadnyho ciziho chlapa mit doma nechtela.

To já si neumím představit , vůbec, to je absurdní , rodiče se nerozvedli .
Já píšu o sobě , o tom  co já cítím, trpěla bych, kdyby moje děti trpěly, to by  byla moje NEJVĚTŠÍ ŽIVOTNÍ PROHRA .

Já bych nikdy nedovolila to, co se dělo u vás , aby cizí muž něco nařizoval mýmu dítěti . To by letěl ze schodů, ani by nestačil počítat .
Dobře se pamatuju, jak mi soused vyprávěl, jak jeho děti nenávidí novýho tatínka, ty děti měly uplně zkaženej život ., popisoval děsný story .

Ale vím, že jsi to měla moc těžký, byla jsi v pasti .....netuším, jak bych to řešila, být tebou .

Mozna jim naridi,aby umyli po sobe nadobi,kdyz nebyli zvykle ho myt po sobe,ale zato pro me deti udelal moc.Spis me ted trapi,ze pritelovo rodice tlaci na pritele,aby koupil byt a odstehovali jsme se od meho syna.
Pritom v nedavne dobe jsme resili pritelovo 21 leteho syna ktery chtel zustat v byte z ktereho se odstehovala jeho matka.Pritelovo rodice hned meli reci,aby ses bydlet s mamou,protoze jak by on chudak se uzivil kdyby platil byt navic ma prijem 18000 kc.
Holt s ciziho krev netece.:(

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

holcina napsal(a):

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

Jednou řekl, že teda bude sám a žít pro děti, když jsem nechtěla jet společně na dovolenou (děti s ním nechtěly jet vůbec. Připadalo mně, že si chce hrát na rodinu, jako si hraje nový manžel její bývalé, jenže oni rodina jsou).
Počkej, adagio, tohleto Ti řekl ve chvíli, když jsi nechtěla jet na společnou dovolenou s ním a s jeho dětmi, jestli jsem to dobře pochopila :co: ?!? A děti s ním - potažmo s vámi oběma - nechtěly jet vůbec?!? Já nevím, co je tohleto za móresy, manipulací a nátlakem někoho "sestrkávat k sobě" a nutit ho, aby proti své vůli trávil dovolenou s někým, koho vůbec nemusí :/
Mlčením a urážením se mně snaží citově vydírat, abych si ho udobřovala a ustoupila. Teď mu to hezky vrací děti stejnou mincí. U nich se to pochopit ještě dá, ale u dospělého...
Já Ti nevím, adagio, ale na lidi, kteří se mlčením, trucováním a urážením snaží někoho manipulovat tak, aby skákali, jak dotyčný píská - na takové lidi jsem přímo vysazená. Takové chování svědčí o tom, že tito lidé jsou velmi nezralí jedinci - jsou jako malé dítě, které kyblíčkem uraženě tříská o podlahu tak dlouho, dokud mu rodiče nevyhoví nebo dokud rodičům nepovolí nervy a nedostane na zadek. Ty tomu svému přerostlému dítěti nedokážeš "dát na zadek" tím, že se vůči jeho trucování vymezíš, Ty mu ze strachu raději vyhovíš, aby se přítel na Tebe příliš dlouho nezlobil a začal s Tebou zase mluvit :dumbom:

Mimochodem s člověkem, kterého mi tady popisuješ bych já osobně vůbec neuvažovala o nějakém sestěhovávání se, natož o založení společné domácnosti nebo nedejbože o svatbě. Teď nemám vůbec na mysli jeho bývalou rodinu a peripetie s dětmi, teď mám na mysli výlučně jeho "zářnou" povahu. Asi jsme každá jiná, ale já bych na svoji povahu NESNESLA, kdyby mě někdo nátlakem nutil něco konat či trpět a používal k tomu trucování, nemluvení, urážení se a podobné manipulace. A abych za každé "provinění" či "prohřešek" byla trestána "tichou domácností" a koukala se ve společném obydlí permanentně na nějakej kyselej ksift, to vůbec nemám zapotřebí :jojo:

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

A co by tak v tom prázdném bytě - kdybyste se odstěhovali pryč - dělal sám asi Tvůj syn ?!? Z čeho by platil nájem a režii bytu, když ztratil práci, má jenom základní vzdělání a vyhlídky na nové zaměstnání jsou v nedohlednu :rolleyes: ?!? To by všechno platila Tvoje dcera, která je sotva po vyučení :co: ?!? Protože Ty nemáš jenom toho syna, ty máš ty děti dvě!!! MMCH psala jsi, že uvažujete o tom, že by šel Tvůj syn bydlet ke svému dědečkovi - Tvému otci. To byl asi taky jenom takový výkřik do tmy - koukám, že syn s vámi bydlí pořád ... :D

MMCH není mi jasné, z čeho by kupoval Tvůj přítel byt, když má minimální mzdu a platí alimenty ... to má někde nějaký rodinný majetek, který by prodal a z toho by koupil byt?!?

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

nepochopila jsem s kým bydlí jejich syn. Ale co je rodičům po tom s kým bydlí tvůj syn? nenechej se do takových věcí tlačit. Do žádných rádoby dobrých nápadů.

PetrHl napsal(a):

maring napsal(a):

PetrHl napsal(a):

maning, to je sice šlechetné dávat přednost dětem, ale ... děti by ti neměly řídit osobní život, snadno by to mohlo přejít k vydírání, děti jsou od toho aby byly dobře vychovávány a ne nám určovaly s kým máme žít a s kým ne

Ale já píšu o svým pocitu, mě by prostě strašně vadilo, kdyby jim někdo vadil, trápila bych se .

Ony mají právo říct, mami mě se ten pán nelíbí, mě vadí , vždyt přišly o úplnou rodinu a já jim tam nacpu cizího člověka kvůli sobě ?  Prostě ta situace je těžká , málokdy to je bez problémů .

Já mám svoje děti radši , než kohokoliv na světě, proto jim dávám přednost . A vnoučata mám ještě radši .

Ano, děti mají právo říct mámě že ten pán se jim nelíbí, ale máma má povinnost jim vysvětlit proč tam ten pán je. Jakmile si děti zvyknou že houknou a bude po jejich, tak jim jen zadělává na velké problémy v dospělosti.
Asi by se ti nelíbilo kdyby tvoje dcera jednou byla nešťastná a sama, protože její děti jí neschválili partnera se kterým chtěla být ;)

Ale já toho pána nemám ráda, když se nelíbí dětem chápeš ?
To je první podmínka , aby ho děti snesly , pokud je to jinak , bez milosti se ho zbavím, stejně jako přítel tazatelky všechno podřizuje dětem .

Kdyby se dcera nedej bože rozešla s manželem , pochopila bych , kdyby nechtěla jinýho chlapa kvůli dětem .
Tragedie NENÍ ZŮSTAT SAMA, TRAGEDIE JE ZNIČIT ŽIVOT SVÝM DĚTEM.

holcina napsal(a):

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

nepochopila jsem s kým bydlí jejich syn. Ale co je rodičům po tom s kým bydlí tvůj syn? nenechej se do takových věcí tlačit. Do žádných rádoby dobrých nápadů.

Asi tak, erem. Rodičům Tvého přítele jde výlučně o blaho jejich dítěte, nikoliv o to tvoje :jojo: a pokud to myslí dobře, myslí to dobře především s vlastním synem, nikoliv s Tebou.

Kdyby ses odstěhovala z bytu pryč, řekněme si to otevřeně - neměl by ho kdo platit a o byt bys tak přišla. Kdyby přítel koupil byt do osobního vlastnictví, má dvě děti, takže i kdybyste se vzali a něco se s ním stalo, musela bys vyplácet buďto Ty je, nebo oni Tebe. Zase starost navíc. A kdyby to neklapalo a Ty jsi musela odejít - a mezitím bys přišla o byt - tak by ses musela vrátit k tátovi a bráchovi do svojí části rodného baráku. A tam - si myslím - se Ti asi moc nechce ;)

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

A co by tak v tom prázdném bytě - kdybyste se odstěhovali pryč - dělal sám asi Tvůj syn ?!? Z čeho by platil nájem a režii bytu, když ztratil práci, má jenom základní vzdělání a vyhlídky na nové zaměstnání jsou v nedohlednu :rolleyes: ?!? To by všechno platila Tvoje dcera, která je sotva po vyučení :co: ?!? Protože Ty nemáš jenom toho syna, ty máš ty děti dvě!!! MMCH psala jsi, že uvažujete o tom, že by šel Tvůj syn bydlet ke svému dědečkovi - Tvému otci. To byl asi taky jenom takový výkřik do tmy - koukám, že syn s vámi bydlí pořád ... :D

MMCH není mi jasné, z čeho by kupoval Tvůj přítel byt, když má minimální mzdu a platí alimenty ... to má někde nějaký rodinný majetek, který by prodal a z toho by koupil byt?!?

Syn se k dedovi neprestehoval,protoze muj bracha a deda ho tam nechteji.
Pritel ma nasetrene penize od rodicu z dedictvi po babicce.
To co by delal muj syn v byte sam bohuzel nikoho nezajima.Proto jsem pritelovi rekla,ze ja se nikam stehovat nebudu.
Jeho rodice to,uz nekolikrat prede mnou nadhodili a ja jim na to neodpovidala.

Kiara napsal(a):

holcina napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

nepochopila jsem s kým bydlí jejich syn. Ale co je rodičům po tom s kým bydlí tvůj syn? nenechej se do takových věcí tlačit. Do žádných rádoby dobrých nápadů.

Asi tak, erem. Rodičům Tvého přítele jde výlučně o blaho jejich dítěte, nikoliv o to tvoje :jojo: a pokud to myslí dobře, myslí to dobře především s vlastním synem, nikoliv s Tebou.

Kdyby ses odstěhovala z bytu pryč, řekněme si to otevřeně - neměl by ho kdo platit a o byt bys tak přišla. Kdyby přítel koupil byt do osobního vlastnictví, má dvě děti, takže i kdybyste se vzali a něco se s ním stalo, musela bys vyplácet buďto Ty je, nebo oni Tebe. Zase starost navíc. A kdyby to neklapalo a Ty jsi musela odejít - a mezitím bys přišla o byt - tak by ses musela vrátit k tátovi a bráchovi do svojí části rodného baráku. A tam - si myslím - se Ti asi moc nechce ;)

Kiaro toho jsem si plne vedoma a pritelovi jsem to rekla.

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

Nenech si od nikoho kecat do tvých věcí, nechápu jak můžeš bejt takhle pasivní , prostě bych je poslala někam .
Já si právě myslím, že tou svou pasivitou jsi dětem ublížila , dovolila jsi přítelovi věci, který já bych nikdy nedovololila .
Kdyby mi dítě řeklo, já si to hodím, už by mi začala hodně blikat kontrolka .a snažila bych se mu pomoct .

jasně, když neodpovídáš můžou si myslet, že si necháš projít hlavou. Až to nadhodí příště, řekla bych - ne, stěhovat se nebudu

holcina napsal(a):

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

erem, proboha co je přítelovým rodičům do toho jestli bydlíš se synem? Těm to může být úplně jedno

Bydli s nim i jejich syn o to jim jde a muj syn ted navic ztratil praci a nadeje na nejakou praci je nulova.Navic je problematicky.

nepochopila jsem s kým bydlí jejich syn. Ale co je rodičům po tom s kým bydlí tvůj syn? nenechej se do takových věcí tlačit. Do žádných rádoby dobrých nápadů.

Pritelovo byvala manzelka se prestehovala do jineho bytu a chtela ten predchozi pustit,ale syn ktery s ni bydlel ve spolecne domacnosti v nem chtel zustat. Sveril se s tim sve babicce a ta mu to rozmluvila,jakpak by chtel on platit sam ten byt pritom ma prijem 18 tisic. a je take nevyuceny.

Aha, hele babička a´t si řeší vnuky, když jí to dovolí. Ty jí řekni, že se stěhovat nebudeš a máš klid. Mimochodem, kluk má možnost sehnat si práci mimo region a tím se i osamostatnit

holcina napsal(a):

jasně, když neodpovídáš můžou si myslet, že si necháš projít hlavou. Až to nadhodí příště, řekla bych - ne, stěhovat se nebudu

Uz to nadhodili nekolikrat.Vyhybam se jim jak muzu.S pritelem o tom mluvim otevrene pred nimi mam nejaky blok.Prece jenom mam respekt,protoze jeho otec je byvaly profesor.Jsou zvykli zit jinak nez ja byla zvykla.Za vsechno si dekuji i nekolikrat denne....

erem, nestarej se o to, co přítelovi rodiče a přítelovy děti, Ty se starej o svoje vlastní blaho. Do cizích lidí Ti nic není, Ty si chraň radši svoje vlastní jistoty :jojo:

A přítelovým rodičům to na rovinu řekni, že Ty se ze svého bytu nikam stěhovat nebudeš, aby bylo jednou provždy jasno. Aby si nemysleli, že kdo mlčí, ten souhlasí a jednoho dne jsi nebyla překvapená, až by Tě přítel postavil před hotovou věc: koupil jsem byt, jdeme se stěhovat :jojo:

holcina napsal(a):

Aha, hele babička a´t si řeší vnuky, když jí to dovolí. Ty jí řekni, že se stěhovat nebudeš a máš klid. Mimochodem, kluk má možnost sehnat si práci mimo region a tím se i osamostatnit

To by mozna mel,ale nema s cim dojizdet....a sam do jinyho mesta,kdyz nevytahl paty s naseho mestecka by tam byl jako ten Otik s te vesnicky me strediskove.

Bojíš se říct jim něco co by se jim nelíbilo? To přece nemusíš. Ale můžeš. Je to tvoje volba

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

Aha, hele babička a´t si řeší vnuky, když jí to dovolí. Ty jí řekni, že se stěhovat nebudeš a máš klid. Mimochodem, kluk má možnost sehnat si práci mimo region a tím se i osamostatnit

To by mozna mel,ale nema s cim dojizdet....a sam do jinyho mesta,kdyz nevytahl paty s naseho mestecka by tam byl jako ten Otik s te vesnicky me strediskove.

Nepodceňuj ho :-) přece nebude mladej zdravej chlap sedět doma? Buchty, raneček a do světa

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

Aha, hele babička a´t si řeší vnuky, když jí to dovolí. Ty jí řekni, že se stěhovat nebudeš a máš klid. Mimochodem, kluk má možnost sehnat si práci mimo region a tím se i osamostatnit

To by mozna mel,ale nema s cim dojizdet....a sam do jinyho mesta,kdyz nevytahl paty s naseho mestecka by tam byl jako ten Otik s te vesnicky me strediskove.

Ale nedělej z něj zase momentálně retardovanýho, erem ... :D ono kdyby nebylo zbytí, to bys koukala, jak by se mladý pán rychle osamostatnil. Ale bohužel on nemá žádnou motivaci, to je to :/

Kiara napsal(a):

erem, nestarej se o to, co přítelovi rodiče a přítelovy děti, Ty se starej o svoje vlastní blaho. Do cizích lidí Ti nic není, Ty si chraň radši svoje vlastní jistoty :jojo:

A přítelovým rodičům to na rovinu řekni, že Ty se ze svého bytu nikam stěhovat nebudeš, aby bylo jednou provždy jasno. Aby si nemysleli, že kdo mlčí, ten souhlasí a jednoho dne jsi nebyla překvapená, až by Tě přítel postavil před hotovou věc: koupil jsem byt, jdeme se stěhovat :jojo:

Pritel vi,ze ja se nikam stehovat nebudu.Touzi po byte 2+1 a ja se ho jednou zeptala kam chce jednou nastehoval sveho postizeneho bratra.On me rekl,ze to ted vubec neresi....

rejka napsal(a):

Můžu se na něho spolehnout do okamžiku, kdy se ozve jeho bývalá rodina, do té doby je všechno dobré.
Neoddělil svůj nový soukromý život od starého, to není pro budoucnost příliš lichotivé.
Jednou řekl, že teda bude sám a žít pro děti, když jsem nechtěla jet společně na dovolenou (děti s ním nechtěly jet vůbec. Připadalo mně, že si chce hrát na rodinu, jako si hraje nový manžel její bývalé, jenže oni rodina jsou).
Děti nechtěly jet s NÍM nebo s VÁMI ? Oni jsou rodina....proč ? Že jsou sezdaný? Oddací list a snubní prstýnky rodinu nedělají. Nemusíte si na rodinu hrát. Když jedete společně na dovolenou,tak v tu chvíli rodina jste.
Já mu nebudu předepisovat, co má dělat, i když je na to zvyklý.
No a tohle bych mít doma teda vůbec nechtěla.Dospělýho chlapa co je zvyklý dělat to co se mu řekne...
Na můj vkus příliš mnoho problémů. Z takového vztahu já vych rozhodně vycouvala...

dámy, nebude tomu věřit , ale je to tak
milenky a manželky...

muž (do 25.století) vždy bude jen rozšiřovat harém

a je jen na vás, zda-li dokážete předstírat, že s ním tu hru hrajete
pokud tedy jste milenky rozvedeného muže , tak doporučuji smíření s touto situací:
muž (ten, co za "to" stojí) , se nikdy nezřekne svých dětí a s tím "matky svých dětí"
a vy, pokud jste ženské , co za "to" stojí , to budete považovat za přednost

Jessika napsal(a):

dámy, nebude tomu věřit , ale je to tak
milenky a manželky...

muž (do 25.století) vždy bude jen rozšiřovat harém

a je jen na vás, zda-li dokážete předstírat, že s ním tu hru hrajete
pokud tedy jste milenky rozvedeného muže , tak doporučuji smíření s touto situací:
muž (ten, co za "to" stojí) , se nikdy nezřekne svých dětí a s tím "matky svých dětí"
a vy, pokud jste ženské , co za "to" stojí , to budete považovat za přednost

Jessiko, ja tomu rozhodne verit nebudu, protoze mam zkusenost z prvni ruky. :)

Muz, co za to stoji se urcite nevzda svych deti, to mas pravdu, jen se mi zda, ze matka jeho deti miva kolikrat dojem, ze se sveze. Rozvodem se zbavi toho, s cim nedokazala zit a to lepsi si pridrzi nebo se o to - a nezridka velice neomalene - snazi. :)

On to taky vidí, ale říká, že když to nebude dělat, tak děti neuvidí vůbec. A jestli řeknou i u toho soudu, že k němu nechtějí, tak co může soud určit...
No... ono lze taky například nařídit psychologický vyšetření ke zjištění toho PROČ děti nechtějí... a tam se dá například rozpoznat, jestli jsou nebo nejsou zmanipulovaný. Ale ono to stejně na dlouho nebude - akorát do jejich 18 let, což je u toho staršího za pár. A docela by mě zajímalo, jestli i potom bude maminka takhle vyhrožovat... respektive jestli děti nebudou s tátou cvičit i nadále způsobem "dej, udělej, kup - nebo nepřijdeme".

Já bych nikdy nedovolila to, co se dělo u vás , aby cizí muž něco nařizoval mýmu dítěti
Možná to vidím jinak - ale jestliže někoho uznám za schopna se mnou a mými dětmi žít, pak přece není "cizí". A pokud už teda s námi žije, tak má plný právo vyžadovat od mejch dětí slušný chování - a jestli něco běžnýho "nařídí" za mě ("Franto, ukliď si ten binec, cos nechal v kuchyni!"), tak s tím budu jen souhlasit.
Jo, kdyby tam byl opravdu velkej odpor a neshody, pak je to něo jinýho. Ale nechat dětičky cvičit s rodičem jen proto, že ten pán/ta paní si "troufne" po nich požadovat, aby po sobě umyly vanu... to bych je zkvakla.

Jessika napsal(a):

rejka napsal(a):

Můžu se na něho spolehnout do okamžiku, kdy se ozve jeho bývalá rodina, do té doby je všechno dobré.
Neoddělil svůj nový soukromý život od starého, to není pro budoucnost příliš lichotivé.
Jednou řekl, že teda bude sám a žít pro děti, když jsem nechtěla jet společně na dovolenou (děti s ním nechtěly jet vůbec. Připadalo mně, že si chce hrát na rodinu, jako si hraje nový manžel její bývalé, jenže oni rodina jsou).
Děti nechtěly jet s NÍM nebo s VÁMI ? Oni jsou rodina....proč ? Že jsou sezdaný? Oddací list a snubní prstýnky rodinu nedělají. Nemusíte si na rodinu hrát. Když jedete společně na dovolenou,tak v tu chvíli rodina jste.
Já mu nebudu předepisovat, co má dělat, i když je na to zvyklý.
No a tohle bych mít doma teda vůbec nechtěla.Dospělýho chlapa co je zvyklý dělat to co se mu řekne...
Na můj vkus příliš mnoho problémů. Z takového vztahu já vych rozhodně vycouvala...

dámy, nebude tomu věřit , ale je to tak
milenky a manželky...

muž (do 25.století) vždy bude jen rozšiřovat harém

a je jen na vás, zda-li dokážete předstírat, že s ním tu hru hrajete
pokud tedy jste milenky rozvedeného muže , tak doporučuji smíření s touto situací:
muž (ten, co za "to" stojí) , se nikdy nezřekne svých dětí a s tím "matky svých dětí"
a vy, pokud jste ženské , co za "to" stojí , to budete považovat za přednost

Ano je to tak, pravej chlap si hledí svých dětí a má je rád , nová partnerka se musí přizpůsobit .

Chlap kterej nestojí za nic, se vzdá svých dětí a věnuje se nové rodině a pak nové rodině a pak ......

Tazatelka, kdyby sama měla děti, věděla by o čem mluvíme , ale protože je nemá, pořád klade sebe na první místo , to celý je daň, za to, že má muže  s dětma , musí si tedy najít volnýho , když tím trpí.

Já bych nikdy nedovolila to, co se dělo u vás , aby cizí muž něco nařizoval mýmu dítěti
Možná to vidím jinak - ale jestliže někoho uznám za schopna se mnou a mými dětmi žít, pak přece není "cizí". A pokud už teda s námi žije, tak má plný právo vyžadovat od mejch dětí slušný chování - a jestli něco běžnýho "nařídí" za mě ("Franto, ukliď si ten binec, cos nechal v kuchyni!"), tak s tím budu jen souhlasit.
Jo, kdyby tam byl opravdu velkej odpor a neshody, pak je to něo jinýho. Ale nechat dětičky cvičit s rodičem jen proto, že ten pán/ta paní si "troufne" po nich požadovat, aby po sobě umyly vanu... to bych je zkvakla.
No onoc odsud podsud.

Pokavad by to dítě bralo jako nařizování a poroučení tak bych měla kontrolky, že něco je špatně.
Mám ted na mysli Erem, která klukovi nic moc neřekne a seřvává ho partner Erem. A to je špatně. Pak se kluk jeví jako problemovej. že si nechává hrníčky u počítače - no a co. U nás to je taky. Ale já jsem nad nima vyzrála.
Pod stromeček dostali každý svůj velký hrnek s obrázkem,aby si ho poznali, a do jiných si čajíčky nedělaj. :P

helena napsal(a):

On to taky vidí, ale říká, že když to nebude dělat, tak děti neuvidí vůbec. A jestli řeknou i u toho soudu, že k němu nechtějí, tak co může soud určit...


Já bych nikdy nedovolila to, co se dělo u vás , aby cizí muž něco nařizoval mýmu dítěti
Možná to vidím jinak - ale jestliže někoho uznám za schopna se mnou a mými dětmi žít, pak přece není "cizí". A pokud už teda s námi žije, tak má plný právo vyžadovat od mejch dětí slušný chování - a jestli něco běžnýho "nařídí" za mě ("Franto, ukliď si ten binec, cos nechal v kuchyni!"), tak s tím budu jen souhlasit.
Jo, kdyby tam byl opravdu velkej odpor a neshody, pak je to něo jinýho. Ale nechat dětičky cvičit s rodičem jen proto, že ten pán/ta paní si "troufne" po nich požadovat, aby po sobě umyly vanu... to bych je zkvakla.

Ten velkej odpor tam je dycky , cizí pán je cizí element a ještě jim  narušuje soužití s maminkou .

Zrovna včéra byl pořad a Dvořákovi a jeho nevlastní dcera mluvila o tom, jak ho nesnášela, když k nim přišel do rodiny a začal s nima žít.. Moje děti reagovaly stejně , na nové pány .
Prostě cizí muž nemá co mluvit do života mých dětí i kdybych ho stokrát milovala .

A když je to navíc ještě takovej podivín jako má Erem, tak to bych si to taky šla hodit, bejt její syn .

Ano je to tak, pravej chlap si hledí svých dětí a má je rád , nová partnerka se musí přizpůsobit
Prd a vořech... teda přizpůsobit se vším všudy, včetně toho, že bude skákat tak, jak rodina jejího přítele píská. Třeba i proto, aby se dětičky naučily respektovat i jiné lidi, než samy sebe. Ono jeto pak pro ně zatracený překvápko, když zjistí, že na někoho neplatí jejich kaprice a dokonce ani maminčino vyhrožování :lol: Jenomže to by si měl primárně zajistit tatínek... no a když je bačkora tak ano - půjde cestou nejmenšího odporu, ergo nejslabšího článku, kterým je v takovým případě nová přítelkyně. Zvlášť když si holka nechá všechno líbit, ab "neobtěžovala".
cizí pán je cizí element a ještě jim  narušuje soužití s maminkou
Až tak? No, hlavně že to soužití bude fungovat i poté, co si pořídí vlastní rodiny, zaměstnání a děti a maminka bude nenarušeně žít bez cizího elementu - rozumějme "sama" - a čekat, kdy a jestli vůbec budou mít potomci na ni čas :vissla:

Pokavad by to dítě bralo jako nařizování a poroučení tak bych měla kontrolky, že něco je špatně.
Hele, dusi - já nevím jak u vás, ale takovej dobře uzrálej puberťák považuje za "nařizování a poroučení" a "zásah do vlastní osobnosti" prakticky cokoli, co přes muziku nebo permanentní zasněnost náhodou zaslechne i od vlastního rodiče ;)

Kiara napsal(a):

Selima napsal(a):

Kiara, si dosť ostrá... nie úplne neprávom ,ale čisto pragmaticky: ja by som s razantnými krokmi počkala, až budem zdravá a nebduem ho potrebovať VOBEC. Dovtedy by som ho ešte aspoň občas použila.

Selimko, používat se dá neživý inventář, třeba kartáček na zuby, kapesník nebo toaletní papír, nikoliv živá lidská bytost ;)

A já si opět dovolím oponovat - k čemu je mi partner, kterého musím PROSIT a tahat ho k sobě domů pomalu párem volů, aby mně - lazarovi - milostivě ráčil přinést alespoň základní nákup, protože jinak si budu opékat k jídlu na pánvičce starý chléb :dumbom: ?!? Já bych to na místě adagia řešila asi tak, že bych si přes internet vyhledala dovážkovou službu, která se zabývá dovozem potravin až na práh domu (skutečně něco takového existuje, mám s tím z rodiny vlastní zkušenosti!!!) a ostatní záležitosti bych si zařídila přes síť přátelů a známých. A partnera, který by se ke mně takto nepěkně zachoval, když jeho pomoc od něj jako od sobě nejbližšího člověka potřebuji nejvíc bych asi poslala rychle do bezu :jojo:

Protože to, co tady adagio popisuje naznačuje, že tohle není jenom ojedinělý exces, ale že to v jejím vztahu dlouhodobě neklape a neposkytnutí pomoci v případě nouze je věc, kterou nefunkční vztah pouze VYKRYSTALIZOVAL. Tam to nebylo tak, že ve vztahu bylo dlouhodobě všechno v naprostém pořádku a přítel jí odmítl pomoci AŽ TEĎ, tam se to špatné táhne už delší dobu ... :jojo:

To bol humor, Kiara, nadsázka. Sorry, myslela som, že zvládaš takéto vyjadrovanie aj bez návodu na použitie. Moja domnienka, moja chyba.

helena napsal(a):

Ano je to tak, pravej chlap si hledí svých dětí a má je rád , nová partnerka se musí přizpůsobit
Prd a vořech... teda přizpůsobit se vším všudy, včetně toho, že bude skákat tak, jak rodina jejího přítele píská. Třeba i proto, aby se dětičky naučily respektovat i jiné lidi, než samy sebe. Ono jeto pak pro ně zatracený překvápko, když zjistí, že na někoho neplatí jejich kaprice a dokonce ani maminčino vyhrožování http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Jenomže to by si měl primárně zajistit tatínek... no a když je bačkora tak ano - půjde cestou nejmenšího odporu, ergo nejslabšího článku, kterým je v takovým případě nová přítelkyně. Zvlášť když si holka nechá všechno líbit, ab "neobtěžovala".

Pokavad by to dítě bralo jako nařizování a poroučení tak bych měla kontrolky, že něco je špatně.
Hele, dusi - já nevím jak u vás, ale takovej dobře uzrálej puberťák považuje za "nařizování a poroučení" a "zásah do vlastní osobnosti" prakticky cokoli, co přes muziku nebo permanentní zasněnost náhodou zaslechne i od vlastního rodiče http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png

Podívej Helčo , když někdo bezmezně nemiluje cizího chlapa, kterej se jim nacpe do rodiny , tak to vůbc neznamená , že nebude respektovat jiné lidi .......:o
Tohle přesně říká naše macecha o mých dětech, že jsou nevychované ..........přitom když přišla dcera do rodiny svýho dnes už muže, byli nadšení, jakoiu maj slušnou , neprůbojnou , vychovanou holku , která nekouří , jako ta předešlá a nelítá po mejdanech . To jsou dvě různý věci , to že někdo nemá rád cizího muže doma neznamená, že je rozmazlenej .

Uvědom si , že tohle tu píše Tazatelka, to je její VÝKLAD SITUACE  , její výklad ...... kdyby tu psala naše macecha , vypadalo by to stejně. A vůbec jí nevadí, že prohlašuje o druhé dceři, že se neumí chovat , přitom dcera je autistická a celý tým psychologů a doktorů se snaží jí naučit se pohybovat mezi lidma . Jenže vysvětluj to ženský bez vzdělání, která se narodila na slovenský vesnici a jí polívku a hlavní jídlo z jednoho talíře.......:lol:

Pokavad by to dítě bralo jako nařizování a poroučení tak bych měla kontrolky, že něco je špatně.
Hele, dusi - já nevím jak u vás, ale takovej dobře uzrálej puberťák považuje za "nařizování a poroučení" a "zásah do vlastní osobnosti" prakticky cokoli, co přes muziku nebo permanentní zasněnost náhodou zaslechne i od vlastního rodiče
Heli, je fakt,že u nás doma jsem za hysterku já. Ale to beru. Můj chlap s nima nemá problém, jeho poslouchaj, on jim to umí říct normálně. To jen já poroučím a buzeruju  :dumbom:

když někdo bezmezně nemiluje cizího chlapa, kterej se jim nacpe do rodiny , tak to vůbc neznamená , že nebude respektovat jiné lidi
Jestli ti neuniklo, že píšu o partnerce, která se do původní rodiny evidentně nijak necpe...
vysvětluj to ženský bez vzdělání, která se narodila na slovenský vesnici a jí polívku a hlavní jídlo z jednoho talíře
Člověče maring - to skoro zavání národnostní urážkou

dusička napsal(a):

Pokavad by to dítě bralo jako nařizování a poroučení tak bych měla kontrolky, že něco je špatně.
Hele, dusi - já nevím jak u vás, ale takovej dobře uzrálej puberťák považuje za "nařizování a poroučení" a "zásah do vlastní osobnosti" prakticky cokoli, co přes muziku nebo permanentní zasněnost náhodou zaslechne i od vlastního rodiče
Heli, je fakt,že u nás doma jsem za hysterku já. Ale to beru. Můj chlap s nima nemá problém, jeho poslouchaj, on jim to umí říct normálně. To jen já poroučím a buzeruju  :dumbom:

Ešze dpbre, že si dokázateľne ich vlastná matka. keby si nebola ich bio matka, určite by si bola osočená z hyenizmu a cpania sa do rodiny a traumatizovania nebohých detičiek... :P
No ale Adag táto diskusia veľmi nepomôže. Ja by som asi zvážila, nakoľko mi to stojí za to. Detičky už nie sú malé (pri malých deťoch chápem náročnejšiu starostlivosť od oboch rodičov, pri tínedžeroch už by som to videla na vedenie k samostatnosti) a ak sa otecko ani nepokúsi nastoliť nejaký řád - ktorý podľa mňa potrebuýjú VŠETKY deti, z úplných rodín aj z neúplných - tak by som to radšej vzdala. Existujú aj rozvedení chlapi s vychovanými, slušnými a milými deťmi - a povezdme, že ak sú to pubertiaci, tak sú aspoň zdvorilí :D - a netreba sa trápiť kvôli niekomu, kto nezvláda svoju minulosť a zarába si na problematickú budúcnosť. Strach je zlý motivátor - a uňho podľa mňa nejde o lásku k deťom, ale o strach, bohužiaľ. Láska znamená aj to, že budme občas nepríjemný/á pre dobro veci a risknem, že detičky vytočím... ale niečo ich aspoň naučím, pre ich dobro. Ustupovať zo strachu až do bodu, keď už nemám kam ustúpiť :/ - a stiahnuť so sebou aj partnerku (ak sa dá), to je nič moč vyhliadka.

Na tu dovolenou nechtěly jet vůbec. Před rokem byli s tátou a brátili se asi po třech dnech, protože to nefungovalo. CO jsem tak pochopila, tak v momentě, když si táta trval na svém, že něco bude taka tak, jako že si třeba dopumpují kola, tak konec idylky a následoval telefonát mámě. ¨Ta ho sprdla, proč je teda nutí do kola, když nechtějí. Na kolo chtěly, jen ta malá prácička byla napřekážku. Já matka nejsem, tak třeba to nechápu, že. Já bych dovolenou po celém roce v tomto duchu nesnesla.

Jinak děti ví dobře, co chce táta slyšet. Jsou vychovávány svou matkou, která je dost vypočítavá. Znovu říkám, že on si toto všechno uvědomuje, párkrát jsem o tom mluvili, kdy už to na něho bylo moc, tak o tom začal mluvit a řekl, že má pocit, že je pro ně pokladnička a že k němu chodí, protože je matka nutí, aby ji nežaloval.
Je to těžká situace, jenže to si asi měli uvědomit dřív, když ještě byli svoji. Slyšela jsem to od jeho kamaráda. Děti rozhodně nebyly na prvním místě, oba zahýbali, hádali se a vyčítali, kdo kdy kde byl, dokonce tam chodila sociálka, protože je udali sousedi, byli docela hluční i v nočních hodinách, jeho rodiče je dofinancovávali, aby to nějak srovnali (podle mě , to jen podtrhli, protože drahý nárek snaše podle jejího přání jí nezabrání, aby jejich synáčka nepodváděla a místo intimních chvilek ho poslala někam s tím, že "dnes už to měla a bylo so super"). Až teď , po rozvodu, se oba ohání dětma a jejich prospěchem, zájmem a tím, že jsou pro ně nejdůležitější. Teď už děti tu pozornost tak nevyžadují, jako v pěti letech, kdy jim evidentně musela chybět pozornost rodičů, péče, hry, společně trávený čas.
Já osobně u těch dětí postrádám nějaký cit (nemyslím ke mně), ale k tomu tátovi, pocity, dojmy, tam je to všechno o "chci". Nechtěla bych být na místech dětí rozvedencýh rodičů, maji to hodně těžké. Jenže ti dospělí také, jenže ty děti si za chvíli zařídí svůj život a dospělí tak nějak nemůžou.
V práci dělám s dětma tohoto věku a problémů.Často to od nich slýchávám, někdy si přijdou i popovídat, což považuju za úžasné, když přijdou za učitelkou s osobním problémem. Většina z nich ale z této rodinné situace úmyslně a cíleně těží. Právě tyto děti mají nejvíc peněz v peněžence, nejdražší mobily a ty moderní voloviny. Rodiče a prarodiče si tímto způsobem žehlí svědomí, kterým dětem křiví páteř. Samozřjmě ne všichni. Na toto téma bych tady toho mohla napsat hodně z toho, s čím se setkávám v práci.
No a do toho přijde nový partner a dovoluje si chtít normálně žít...

Někde jsem tady v příspěvku četla "já bych nikdy...". Ooh živote, kdyby to tak opravdu fungovalo. Jak snadno se takové věty vypouští do světa a jak těžko se pod vlivem okolností dodržují...

Přijde mi, že to je pořád jedno a to samé. Milenka versus bývala manželka. A chlap je mimoň a za nic nemůže. :lol:

adagio napsal(a):

Někde jsem tady v příspěvku četla "já bych nikdy...". Ooh živote, kdyby to tak opravdu fungovalo. Jak snadno se takové věty vypouští do světa a jak těžko se pod vlivem okolností dodržují...

souhlas :) uz jsem to psala i jinde ... nikdy nerikej nikdy

cizí pán je cizí element a ještě jim  narušuje soužití s maminkou  ...

mamca se rozvedla s bio tatinkem pred 30 lety, byla jsem mala (3, 4 roky) a brachovi 7 let .
Potkala byvaleho spoluzaka (byl rozvedeny a mel 2 deti) a zacali spolu zit... A tenhle jeji soucasny pan a manzel je muj opravdovy tatinek. Ano, byl to pro nas ze zacatku cizi element, ale choval se k nam uplne stejne jako ke svym detem. Pokud nas upozornil na bordel, nebo chovani nebo na cokoliv, nikdy matka nerekla ¨Hele jsou to moje deti ...¨ ... Dneska mu rikame TATA a neni to tim, ze nas to mamka naucila, ale tim, ze to tak to citime... je to pro nas tata se vsim vsude ... resil nase prusery v mladi, staral se o nas, udelal pro nas prvni posledni .....

tak jen neco malo k tomu cizimu elementu

JuliePraha napsal(a):

cizí pán je cizí element a ještě jim  narušuje soužití s maminkou  ...

mamca se rozvedla s bio tatinkem pred 30 lety, byla jsem mala (3, 4 roky) a brachovi 7 let .
Potkala byvaleho spoluzaka (byl rozvedeny a mel 2 deti) a zacali spolu zit... A tenhle jeji soucasny pan a manzel je muj opravdovy tatinek. Ano, byl to pro nas ze zacatku cizi element, ale choval se k nam uplne stejne jako ke svym detem. Pokud nas upozornil na bordel, nebo chovani nebo na cokoliv, nikdy matka nerekla ¨Hele jsou to moje deti ...¨ ... Dneska mu rikame TATA a neni to tim, ze nas to mamka naucila, ale tim, ze to tak to citime... je to pro nas tata se vsim vsude ... resil nase prusery v mladi, staral se o nas, udelal pro nas prvni posledni .....

tak jen neco malo k tomu cizimu elementu

Krasne a takovych je malo.

eremuruss napsal(a):

JuliePraha napsal(a):

cizí pán je cizí element a ještě jim  narušuje soužití s maminkou  ...

mamca se rozvedla s bio tatinkem pred 30 lety, byla jsem mala (3, 4 roky) a brachovi 7 let .
Potkala byvaleho spoluzaka (byl rozvedeny a mel 2 deti) a zacali spolu zit... A tenhle jeji soucasny pan a manzel je muj opravdovy tatinek. Ano, byl to pro nas ze zacatku cizi element, ale choval se k nam uplne stejne jako ke svym detem. Pokud nas upozornil na bordel, nebo chovani nebo na cokoliv, nikdy matka nerekla ¨Hele jsou to moje deti ...¨ ... Dneska mu rikame TATA a neni to tim, ze nas to mamka naucila, ale tim, ze to tak to citime... je to pro nas tata se vsim vsude ... resil nase prusery v mladi, staral se o nas, udelal pro nas prvni posledni .....

tak jen neco malo k tomu cizimu elementu

Krasne a takovych je malo.

není děvče.
I já s takovým "cizím elementem" vyrostla. A je fakt skvělý otec i děda.

Já nějaký čas vyrůstala s pánem (tatínkem mých dvou bratrů), který mně nutil říkat mu táto (přiženil se v mých 10ti letech).
Tento pán přišel domů a přinesl 2 čokolády - jednu pro mého bratra (ten druhý byl miminko)
a druhou pro svou neteř.
Já nedostala nic...
Tolik k cizímu elementu.

agewa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

JuliePraha napsal(a):

cizí pán je cizí element a ještě jim  narušuje soužití s maminkou  ...

mamca se rozvedla s bio tatinkem pred 30 lety, byla jsem mala (3, 4 roky) a brachovi 7 let .
Potkala byvaleho spoluzaka (byl rozvedeny a mel 2 deti) a zacali spolu zit... A tenhle jeji soucasny pan a manzel je muj opravdovy tatinek. Ano, byl to pro nas ze zacatku cizi element, ale choval se k nam uplne stejne jako ke svym detem. Pokud nas upozornil na bordel, nebo chovani nebo na cokoliv, nikdy matka nerekla ¨Hele jsou to moje deti ...¨ ... Dneska mu rikame TATA a neni to tim, ze nas to mamka naucila, ale tim, ze to tak to citime... je to pro nas tata se vsim vsude ... resil nase prusery v mladi, staral se o nas, udelal pro nas prvni posledni .....

tak jen neco malo k tomu cizimu elementu

Krasne a takovych je malo.

není děvče.
I já s takovým "cizím elementem" vyrostla. A je fakt skvělý otec i děda.

To seš druhá .............a vedle toho stojí stovky rodin, kde příchod cizího pána byl průšvih a zdroj nenávisti a utrpení dětí .

maring napsal(a):

agewa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Krasne a takovych je malo.

není děvče.
I já s takovým "cizím elementem" vyrostla. A je fakt skvělý otec i děda.

To seš druhá .............a vedle toho stojí stovky rodin, kde příchod cizího pána byl průšvih a zdroj nenávisti a utrpení dětí .

zajímavá statistiky...tu jsi našla KDE ?

agewa napsal(a):

maring napsal(a):

agewa napsal(a):

není děvče.
I já s takovým "cizím elementem" vyrostla. A je fakt skvělý otec i děda.

To seš druhá .............a vedle toho stojí stovky rodin, kde příchod cizího pána byl průšvih a zdroj nenávisti a utrpení dětí .

zajímavá statistiky...tu jsi našla KDE ?

Dle těch opakovaných úpo*ných tvrzení bych řekla, že se jedná o vlastní zkušenost s přečetnými mladými muži.:)

Ségra si našla přítele, když bylo neteři cca 10 let. ODstěhovala se s dcerou. Holka sice partnerovi mamky říká jménem, ale proč taky táto, když tátu má. On je má rád obě, jsou ok.
Já jsem se vdala, když mému synovi byli dva roky. Po týdnu chození říkal mému přítelovi tatapan. Manžel nedělal nikdy rozdíl mezi svými pokrevními dětmi a vyženěným klukem.

Delahey napsal(a):

agewa napsal(a):

maring napsal(a):

To seš druhá .............a vedle toho stojí stovky rodin, kde příchod cizího pána byl průšvih a zdroj nenávisti a utrpení dětí .

zajímavá statistiky...tu jsi našla KDE ?

Dle těch opakovaných úpo*ných tvrzení bych řekla, že se jedná o vlastní zkušenost s přečetnými mladými muži.:)

Ano, taky bych řekla, že se jedná o vlastní zkušenosti Maring.
Ale mmch - neberte mě vážně, protože já jsem chronický lhář. :vissla:

Jessika napsal(a):

Já nějaký čas vyrůstala s pánem (tatínkem mých dvou bratrů), který mně nutil říkat mu táto (přiženil se v mých 10ti letech).
Tento pán přišel domů a přinesl 2 čokolády - jednu pro mého bratra (ten druhý byl miminko)
a druhou pro svou neteř.
Já nedostala nic...
Tolik k cizímu elementu.

Toto je dohnano do dokonalosti az ad absurdum deleni deti na nase a tvoje. :(

Predstavuji si, ze bych se znovu provdala, mela dalsi dite a muj novy manzel by dodrzoval, ze starsi je jenom moje. Vzdy a naprosto dusledne - v kazde situaci odesilal starsi za mnou, aby se zeptalo, jestli neco nebo nekam muze, u mladsiho by rozhodl sam z pozice rodice, sve dite by vyplisnil, strasimju by rekl, s tebou si to vybavi mama. Stokrat denne by mu bylo davano najevo, ty nejsi nas, nas je jenom tvuj bratr. Pro male dite zvlast by to muselo byt peklo.

dusička napsal(a):

Ségra si našla přítele, když bylo neteři cca 10 let. ODstěhovala se s dcerou. Holka sice partnerovi mamky říká jménem, ale proč taky táto, když tátu má. On je má rád obě, jsou ok.
Já jsem se vdala, když mému synovi byli dva roky. Po týdnu chození říkal mému přítelovi tatapan. Manžel nedělal nikdy rozdíl mezi svými pokrevními dětmi a vyženěným klukem.

Dusičko , vždyt jsi psala, jak tě starší kluk strašně prosil ,abyste se od něj odstěhovali !
Když ses chtěla rozvádět , chtěl za každou cenu odejít , proč píšeš pokaždý něco jinýho?
To soužítí asi nebylo dobrý, když chtělo starší syn za každou cenu pryč .

maring napsal(a):

dusička napsal(a):

Ségra si našla přítele, když bylo neteři cca 10 let. ODstěhovala se s dcerou. Holka sice partnerovi mamky říká jménem, ale proč taky táto, když tátu má. On je má rád obě, jsou ok.
Já jsem se vdala, když mému synovi byli dva roky. Po týdnu chození říkal mému přítelovi tatapan. Manžel nedělal nikdy rozdíl mezi svými pokrevními dětmi a vyženěným klukem.

Dusičko , vždyt jsi psala, jak tě starší kluk strašně prosil ,abyste se od něj odstěhovali !
Když ses chtěla rozvádět , chtěl za každou cenu odejít , proč píšeš pokaždý něco jinýho?
To soužítí asi nebylo dobrý, když chtělo starší syn za každou cenu pryč .

Kdyz se rozvadela moje sestrenice, jeji syn strasne prosil, aby se odstehovali, jeho o rok mladsi sestra strasne prosila, aby to nedelali. Otce meli stejneho.

Delahey napsal(a):

Dle těch opakovaných úpo*ných tvrzení bych řekla, že se jedná o vlastní zkušenost s přečetnými mladými muži.:)

:supr:

jen dle vlastni zkusenost, ano hodne zalezi na tom, zda ten novy pan nebo tata (na tom nezalezi) chce a bere novou rodinu se vsim vsude ... pokud je to hodny clovek tak nevidim na vychove nevlastnich deti nic spatneho, pokud ale matka rekne neco ve smyslu 'Já bych nikdy nedovolila to, co se dělo u vás , aby cizí muž něco nařizoval mýmu dítěti . To by letěl ze schodů, ani by nestačil počítat . '  .... pak se neni cemu divit ...

maring napsal(a):

dusička napsal(a):

Ségra si našla přítele, když bylo neteři cca 10 let. ODstěhovala se s dcerou. Holka sice partnerovi mamky říká jménem, ale proč taky táto, když tátu má. On je má rád obě, jsou ok.
Já jsem se vdala, když mému synovi byli dva roky. Po týdnu chození říkal mému přítelovi tatapan. Manžel nedělal nikdy rozdíl mezi svými pokrevními dětmi a vyženěným klukem.

Dusičko , vždyt jsi psala, jak tě starší kluk strašně prosil ,abyste se od něj odstěhovali !
Když ses chtěla rozvádět , chtěl za každou cenu odejít , proč píšeš pokaždý něco jinýho?
To soužítí asi nebylo dobrý, když chtělo starší syn za každou cenu pryč .

Jo když jsme měli krizi, tak se chtěl odstěhovat.
Ale ted se už nehádáme, situace se uklidnila a odstěhovat se nechce. KDyž potřebuje prašule, poprosí fotříka. A on mu  je dá. I si sem občas zve svou holčinu, přespí tady,když nejsem doma. To byla naše krize, bylo to strašný období.
a on se chtěl stěhovat kvůli tomu,že já jsem byla neštastná, oni dva spolu problémy osobní neměli. On mě chtěl ochránit.

Mám si založit jinou místnost?

adagio napsal(a):

Mám si založit jinou místnost?

:) Muzes, ale i tam se ti deti budou bavit i mezi sebou. :)

adagio napsal(a):

Mám si založit jinou místnost?

adagio,ono se to většinou takhle zvrtne...neber si to osobně...se to zas vrátí,neboj:)

To je v pořádku, byla jsem včera krapítek vytočená. Absolvovala jsem při telefonátu s přítelem jeho rozmluvu s dětma. Včera večer mně chtěl jet konečně nakoupit, protože se mně povážně krátí zásoby masa, drogerie a vůbec, přece jenom čtvrt roku se ze zásob vyžít dá těžko. Jenže bávalá přivezla děti už včera večer místo dnes ráno, protože jela na nějaký sraz a nechtěla je nechat současnému manželovi, aby se mohl postarat o jejich mimino. Nedala to dopředu vědět.
Tak jsem slyšela, že děti přijeli s plánem, že chtějí jít o víkendu do kina, bruslit, na plavečák a na kuželky. Přítel nebruslí, tak jim chtěl zítra dát peníze na ty dvě hoďky, aby se tam pobavili a že mně zajede pro ten nákup. Začaly po něm doslova štěkat, že tam půjde s nima, jinak volají mámě a jedou domů.
Už jenom když jsem slyšela ten tón, tak jsem rostla. Já takhle mluvit s mýma rodičema, tak jednu chytnu a právem.
Nevím, asi jsem staromódní a jako bězdětná nerozumím dětské duši, ale toto je na mě moc. Můžu vám upřímně říct, že jsem byla mooc ráda, že tam nemusím být s nima, a v tomhle být celý víkend a ještě se radostně účastnit všech těch atrakcí. Nevím, co budu dělat, až budu zdravá, jestli to ještě budu zvládat jako dřív. Mlčet, vařit a dělat, že jsem ráda.

Chápu, že přítel je mezi dvěma mlýnskými kameny, ale taky má svou důstojnost a kruci taky jako otec nějakou autoritu. Kdysi mně řekl, že chce, abych jim dělala o víkendech matku. Tohle opravdu nezvládnu:(

adagio, pritelovy deti nebudou jen cista esence spratkovitosti a nevychovanosti. Je mozne, ze jsou dost nestastne. Sama rikas, ze kdyz byly male, rodice misto toho, aby se jim venovali, valcili mezi sebou. Mama ma ted noveho manzela a s nim dite. Kazdou chvili jim zbali saky paky a jedou k tatovi. I kdyby ji skutecne lezelo na srdci jen jejich pohodli, nejsem si jista, jestli to ty deti tak vidi, mozna se citi odstrkovane. Kdovi taky, jaky maji vztah s novym partnerem. Tak velke deti nepotrebuji tolik pece, aby novy muz nezvladl jeden vecer je i mimino, kdyby chtel. Kdyby to byly jeho deti, musel by, ze. Tata si nasel taky novou pani. Reknu ti, ze z pohledu tech deti nic moc situace.

Bohuzel ty s tim nic nenadelas. Napad, ze bys jim o vikendech delala maminku, je samozrejme nesmysl. Ty deti mamu maji a na nic takoveho nepristoupi. Mlcet, varit a tvarit se, ze jsi rada, je zbytecne, tebe to vycerpa a ty decka budou stejne vedet, jak to ve skutecnosti je. Tak by jsi naopak mela  svemu priteli doprat vic casu s detmi osamote a schazet se s nim, jen kdyz deti nema a vubec se neangazovat co se tyce jejich vztahu a vztahu s byvalou zenou, tim myslim ani neposlouchat stiznosti na ne. Sobe tim jenom skodis a nic vyresit nemuzes. A uvidis. No a ty zasoby ti bude muset doplnit asi nekdo jiny.

Souhlasím s Elen, ty jsi dospělá, náš svůj život a (snad) si ho dokážeš řídit.
Ale ty děti, jakkoli jsou nevycválané, jsou teď  hozené do nejistoty a mají jen to, co jim dospělí okolo nich naservírují.
Ona ta střídavá péče je krásná věc (taky jsme to u nás tak praktikovali), ale tak trošku mi připadá, že je to takové pohodlnější řešení pro rodiče. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá, protože spolu ty rodiče nezůstanou, takže nemusí řešit rozpory mezi sebou, ale děti si "berou", takže svojí povinnost splní. Ty lidi mnohdy zapomínají, že to, co mají mezi sebou, nejsou věci nebo třeba želvička, kterou lze kdykoli popadnout a přestěhovat. Pak se jim to vrátí... :/

A jak píše Elen - vykašli se na náhradní mámovství.
Pokud vám to dobře dopadne, můžeš být pro ty děti kámoška a věř mi, že kolikrát je to ta lepší role. Budeš mít na starosti akorát blbnutí a srandu, to ostatní obstará zodpovědný táta.
Snad k té dospělosti spěje taky :jojo:
Držím palce, je to cesta nelehká, ale vybrala sis ji.
Jess.

adagio, nerozumím, že s tím chlapem jsi. leze ti to všechno na nervy, tak co se takhle ničit ? máš strach, že nikoho dalšího už nepotkáš, nebo co ?
prostě je nech, ať se třeba pokrájí a ty si jdi svou cestou.

Ja si nemylsím, že by hoci aj nešťasnté deti mali byť tým, kto určuje tón a dianie v rodine. :/ Možno sú nešťastné tak torchu aj z toho, že fakt sa nikto nenamáha zaviesť nejaký "řád", niečo, čo by sa dodržiavalo. Poznám dievčinu, ktorúp endlovanie medzi rodičmi po rozvode tak ničilo, že teraz žije u strýka. Síce to tiež nie je také ružové, kao si maľovala, ale zdá sa trochu kľudnejšia a spokojnejšia. A to, pokiaľ viem, otec nikoho nemal a "venoval" sa len jej, ale aj tak ju to skôr nudilo a hovorila, že spolu nič moc nerobia... Neviem to posúdiť, ale je fakt, že sa nikto nestaral o to, či sa učí do školy, či má úlohy apod. A ona na to hrešila. Je síce už stredoškoláčka a má 17 rokov, ale správa sa v podstate ako malé decko - a myslím, že by aspoň minimálnym záujmom a kontrolou nepohrdla. Tieto deti majú opak, otecko skáče, ako ony pískajú a stará sa, ale otázka je, či je práve TOTO dobre. S tým ale Adagio veľa neurobí, tu sa dá fakt len pribrzdiť, porozprávať sa s priateľom (určite nerobiť deťom mamu :/ ) a buď si zvyknúť na menej intenzívny vzťah, alebo z neho úplne vycúvať. Deti neprerobíš a je otázne, či si otecko dá povedať.

Mámu jsem jim nikdy dělat nechtěla. Mámu mají a náhradní se dělá, když žádná není. A "vychovávat" v tomhle stylu bych neuměla a tomu mému by ani moc nerozumněly.

Paradoxně si myslím, že nový manžel do rodiny vnesl režim, řád a hranice. Neposlouchá přítelovu bývalou a určuje pravidla jí, dětem i chodu domácnosti, to tam po čertech chybělo a podle mého to prospělo hlavně těm dětem, protože kdo nemá hranice, neví, co má dělat a experimentuje a zkouší, co mu kdo dovolí, jejich vlastní táta jim toho dovolí až za ty hranice, protože chce být hodný a bojí se, že za ním přestanou chodit, kolem toho se to celé točí. Jenže jedna věc je být hodný a druhá - být hodný ve smyslu chápavý a vědět, že z dítěte chci mít slušného člověka a tomu tu svou "hosnost" přizpůsobit.
Nový táta s nima jede na čundr a chodí pěšky s báglem na zádech a neprotestují, že si musí napumpovat kolo, aby popojely pár kilometrů a potom se zase vezly v autě, bez scén umyjí nádobí a uklidí si sovje oblečení. Chlapec je celkem povídavý a při řeči ledacos řekne, jak to doma chodí.

Mám odejít od chlapa, se kterým je mně dobře, protože ho poznamenalo minulé manželství a nedokáže se vzepřít citovému vydírání své vlastní krve...

a co bys tak chtěla dělat jinýho, jak odejít ? dyť ty pořád celou dobu meleš jen co jeho exka, co jeho děti, jak jsou nevychovaný a pořád dokola.
tak se s ním prostě stýkej buď fakt jen v době, kdy děti nemá a vůbec s ním neřeš, co jeho děti nebo bývalá - jako kdyby neexistovali, nebo jdi od něj. on se prostě změnit nechce, nechce nic měnit na vztahu ke svým dětem - kdyby jo, dávno by to udělal.
na co čekáš, na zázrak ? stěžování si a dohady s ním ti nepomůžou. buď to vem, jak to je, nebo jdi. jiná možnost není.

adagio napsal(a):

Mám odejít od chlapa, se kterým je mně dobře, protože ho poznamenalo minulé manželství a nedokáže se vzepřít citovému vydírání své vlastní krve...

Zatím na mne působíš jako člověk, který není ochoten platit.
Pokud je ti s ním dobře, tak si to užívej...
Ale jak víš, každá mince má dvě strany - na té "špatné" jsi nalezla nedořešený vztah svého přítele.
Takže - jsi schopná akceptovat tento "nedostatek"?

platit ? za co by měla platit :co:

Ano, asi melu. Dostala jsem se tím někam, kam jsem nemířila a ani nemyslela, že se tam dostanu.
Platit zřejmě za blbost, protože jsem si vybrala to "použité zboží" a zřejmě nekvalitní, když bylo po použití vráceno. Jenže takového "zboží" je většina v dnešní společnosti. Měli by vymyslet nějaký manuál.
Opravdu nevím, proč bych měla platit za to, že chci žít normálně jako třeba jeho bývalá, která si bez ohledu na vlastní děti pořídila novou rodinu a já se kvůli nim mám nějak omezovat a nechat si skákat po hlavě? Jo, zní to nedobře, jenže to tak je. Taky jsem udělala chyby, ale vyžrala jsem si je sama do dna.
Nestačím zírat, co to ze mě padá. Samo se to dere ven. Už chápu, proč lidi navštěvují terapeuty, nashromážděná enrgie, ať už pozitivní nebo negativní, musí ven. Já mám teď tu negativní..

Opravdu nevím, proč bych měla platit za to, že chci žít normálně jako třeba jeho bývalá, která si bez ohledu na vlastní děti pořídila novou rodinu a já se kvůli nim mám nějak omezovat a nechat si skákat po hlavě?
Protože jeho bývalá - a jak jsem si všimla, ani její nový partner - si po tý hlavě prostě skákat nenechají. Zřejmě si "to svoje" dokážou obhájit, zajistit, vydržkovat... jenže ty, v hrůze, aby pán opět nebyl náááhodou uraženej nějakým tvým (oprávněným) požadavkem, případně ti nevpálil, že ty můžeš za to, že neuvidí dětičky, radši zalezeš do boudy a loutáš suchej chleba.
Takže, milá zlatá, ty platíš za to, že si po tý hlavě necháš skákat dobrovolně a ještě dotyčnýho přidržuješ, aby při tom skákání náhodou nespadnul.

adagio napsal(a):

Mámu jsem jim nikdy dělat nechtěla. Mámu mají a náhradní se dělá, když žádná není. A "vychovávat" v tomhle stylu bych neuměla a tomu mému by ani moc nerozumněly.

Paradoxně si myslím, že nový manžel do rodiny vnesl režim, řád a hranice. Neposlouchá přítelovu bývalou a určuje pravidla jí, dětem i chodu domácnosti, to tam po čertech chybělo a podle mého to prospělo hlavně těm dětem, protože kdo nemá hranice, neví, co má dělat a experimentuje a zkouší, co mu kdo dovolí, jejich vlastní táta jim toho dovolí až za ty hranice, protože chce být hodný a bojí se, že za ním přestanou chodit, kolem toho se to celé točí. Jenže jedna věc je být hodný a druhá - být hodný ve smyslu chápavý a vědět, že z dítěte chci mít slušného člověka a tomu tu svou "hosnost" přizpůsobit.
Nový táta s nima jede na čundr a chodí pěšky s báglem na zádech a neprotestují, že si musí napumpovat kolo, aby popojely pár kilometrů a potom se zase vezly v autě, bez scén umyjí nádobí a uklidí si sovje oblečení. Chlapec je celkem povídavý a při řeči ledacos řekne, jak to doma chodí.

Mám odejít od chlapa, se kterým je mně dobře, protože ho poznamenalo minulé manželství a nedokáže se vzepřít citovému vydírání své vlastní krve...

koho mi to připomíná??
a ty už máš svoje hranice zmáknuté?

adagio napsal(a):

Opravdu nevím, proč bych měla platit za to, že chci žít normálně jako třeba jeho bývalá, která si bez ohledu na vlastní děti pořídila novou rodinu a já se kvůli nim mám nějak omezovat a nechat si skákat po hlavě? Jo, zní to nedobře, jenže to tak je. Taky jsem udělala chyby, ale vyžrala jsem si je sama do dna.
Nestačím zírat, co to ze mě padá. Samo se to dere ven. Už chápu, proč lidi navštěvují terapeuty, nashromážděná enrgie, ať už pozitivní nebo negativní, musí ven. Já mám teď tu negativní..

adagio, ta paní má ty děti tři, pokud dobře počítám a všechny tvoří její rodinu, ačkoliv má první dvě děti s jiným partnerem. Určitě jsi to tak nemyslela, ale vyznělo to tak, jako by byla rozvedená ženská povinna "brát ohledy" na své stávající děti a novou rodinu, potažmo další děti už mít nesměla :rolleyes:

A znovu Ti připomínám, že tak, jak to teď máš není vina bývalky, ale zcela výlučně Tvého přítele. Kdyby byl schopen nastavit si pevná pravidla a trvat na jejich dodržování, potažmo se nenechával vydírat, nemusela bys teď řešit to, co řešíš. Našla sis slabocha, který je celý poprděný ze svých dětiček a má to nastaveno tak, že jeho partnerka se vždycky musí podřídit zájmům jeho dětí. Nehledej viníka v bývalce a v jeho dětech, ale vinu za svá nesplněná očekávání a frustrace z nich vyplývající hledej výlučně u sebe a ve své volbě nesprávného partnera :jojo:

Adagio, nějak nechápu obavy tvého přítele, resp.  výhružky jeho BM a dětí, že když on nebude tančit podle toho, jak mu pískají, nebude mu děti dávat, nebudou k němu chtít chodit?  Kam by si matka odkládala děti, když je "nepotřebuje" doma? Vždyť za těch pár dnů, co sem píšeš, je to už podruhé, kdy k němu děti "odložila" a ještě si kladou podmínky!? Na můj vkus dost silná káva.
Jak tě tady čtu, napadá mě jediné: jaký si to uděláš, takový to máš - ty i tvůj přitel.

Adagio, já jsem měla pocit, že ti s ním není až tak dobře, a proto si stěžuješ.
Jinak bych se chtěla vrátit k vašemu telefonickému rozhovoru, kdy ty jsi mu vykládala o sobě a on přitom sledoval přírodopisný dokument, či co a říkal "hm, hm".......... myslím, že ses chovala nepřiměřeně, neadekvátně, nesrozumitelně a myslím, že to je jedna z tvých podstatných, leč odstranitelných chyb.
Představ si, že jedeš na cyklovýlet, chceš se občerstvit v hospodě, vstoupíš, objednáš pivo a začneš se rozhlížet po lokále ..... V rohu na polici televize, v ní hokej, u vedlejšího stolu sedí chlapík a ženská. Chlapík cucá pivo, čumí na hokej, ženská do něho furt něco hučí. Chlapík občas řekne hm, hm. Přinesou ti pivo, upíjíš, ženská dál hučí, svěřuje a chlapík na ni dál dlabe, těžkej nezájem. Začíná ti to vadit, jsi nesvá, tak trochu ti za tu ženskou začíná být trapně. Říkáš si, proč se na něj nevykašle, proč nezmlkne, proč se nesebere a neodejde. Má toho zapotřebí? Je to nějaká nána blbá? Nebo k němu ta ženská nepatří a je to nějaká místní akvizice, která si myslí, že vydyndá na panáka?
Myslím si, spíše vím, že když něco říkáš (do telefonu) a ten, ke komu mluvíš evidentně projevuje nezájem, jediná adekvátní reakce je hovor rychle, leč zdvořile ukončit. Představa, že pokračuji-li ve vypravování,  zaujmu  a zvítězím nad televizí, je na místě při hovoru k  retardovaným dětem a dospělým (tady i senilním). Nebo toužíš-li se zoufale prosadit se svým vynálezem a pod., kde však považuji za vhodnější osobní setkání. ;)
Je důležité být srozumitelná. Sama srozumitelnost, jasnost už (spolu)tvoří hranici. Pokud ti něco vadí a říkáš slovy, že ti to vadí, ale chováš se, jako by sis chování, o kterém deklaruješ, že ti vadí, ani nevšimla, vzniká zmatení a rozpor. Pokud se tě někdo snaží zabít ranami do hlavy a říká, že tě miluje a v životě by ti neublížil, na řeči nedáš, dáš na činy - chování. A je to tak v pořádku, ne?

Můj příspěvek je tak krásný, že se udělal 2x :D

Ketyket napsal(a):

Adagio, nějak nechápu obavy tvého přítele, resp.  výhružky jeho BM a dětí, že když on nebude tančit podle toho, jak mu pískají, nebude mu děti dávat, nebudou k němu chtít chodit?  Kam by si matka odkládala děti, když je "nepotřebuje" doma? Vždyť za těch pár dnů, co sem píšeš, je to už podruhé, kdy k němu děti "odložila" a ještě si kladou podmínky!? Na můj vkus dost silná káva.
Jak tě tady čtu, napadá mě jediné: jaký si to uděláš, takový to máš - ty i tvůj přitel.

:jojo: Jenomže to chce silnou náturu a odvahu "praštit do stolu", adagio a já se obávám, že na takovýto rázný přístup Tvůj přítel nemá.

Kdyby vzal Tvůj přítel rozum do hrsti a uvědomil si, že bývalka ho v podstatě nutně potřebuje jako "odkladiště" pro děti, mohl by taktizováním získat pro sebe mnohem víc prostoru, než má teď. Já mám ale pocit, že jemu vůbec nejde o to, aby byla jeho nová partnerka šťastná a spokojená, protože on hledá do vztahu a-priori takovou partnerku, která je schopna a ochotna se pokaždé přizpůsobit. A mám rovněž pocit, že on ani o nastolování nějakých nových pořádků nestojí, jemu celá situace vyhovuje tak, jak je a co cítí nebo prožívá jeho přítelkyně, to je mu zcela ukradené :/

Já vím, adagio, že je velmi těžké něco takového vůbec připustit, natož se s tím smířit a ještě horší je k něčemu takovému zaujmout určité stanovisko. Protože máš-li k něčemu takovému zaujmout nějaké stanovisko, nabízejí se Ti pouze dvě možnosti, z nichž je jedna horší než druhá: buď celou situaci i nadále trpně snášet, nebo vztah ukončit. Jiné řešení bohužel neexistuje :jojo:

Určitě jsem nemyslela, že by rozvedené ženy neměly mít dalšího partnera nebo rodinu. Ale to snad chlapi jsou ve stejné situaci. A pokud bývalá se chová jako ta naše za výrazné neschopnosti se vzepřít bývalého, tak on nemá šanci si tu novou rodinu pořídit.
Když chci takový senzační telefonát ukončit, tak on nechce a navíc volá on mně, tak předpokládám, že mluvit chce. Když to řeknu nadneseně, tak mám pocit, že mu stačí, že můžeme spolu mlčet...
Asi jsem málo čitelná. Chlapům nestačí naznačit. Já spíš tak nějak naivně čekám, že jako dospělý člověk přece některé věci musí vědět.
Jak to tak vypadá, tak my dva jsme se hledali, až jsme se našli: slaboška slabocha:kapitulation:

Adagio, mně se opravdu neosvědčilo sebe nebo někoho jiného nějak označovat - slaboch, hulvát, lhář, skvělý, ..... a tak. Naopak se mi osvědčilo říct, že tohle, cos udělal bylo podraz, tohle děláš/udělal jsi, v tom jsi skvěle/skvělý, tohle bylo slabošské, mluvíš se mnou jako hulvát, a tak. Protože z toho ti jasně vyplyne, o co jde, kde je případná chybka. Navíc je možné to změnit, na rozdíl od povahových vlastností. Nemá cenu navážet se do člověka, o němž a jeho pohnutkách konec konců nikdy nemůžeš pořádně vědět, ale do jeho chování, konání, slov, o nichž víš, vidíš a slyšíš je.
Zkus si říct, co očekáváš, že má člověk, jako dospělý, vědět. Já jsem na stará kolena zaskočená tím, co vědí všichni kromě mě, častěji, než je mi to příjemné. :D
Ještě si myslím, protože jsem chytrá jak rádio, že není nutné se bývalé vzpírat, z toho je našinec strašně udřenej, z těch věčných bojů, a nedostává se mu pak dostatek elánu na vztah, jako spíš si zařídit svoje. Včetně svých (již žijících) dětí.

adagio, Tobě zřejmě schází ve vztazích schopnost jasně a zřetelně formulovat svoje pocity a požadavky :pussa: Nemůžeš čekat, že má protějšek křišťálovou kouli či je nadán nadpřirozenými schopnostmi, aby přesně poznal, jak se cítíš a o co Ti vlastně jde. Obzvlášť chlapům musíš všechno vyložit po lopatě jako malým dětem, protože oni se bohužel obvykle nedovtípí - buď se opravdu nedovtípí, nebo dělají nechápavé :jojo:

Když to, co máš na srdci, řekneš příteli otevřeně, srozumitelně a jasně - a navíc se ujistíš, že Ti opravdu rozuměl, co jsi mu tím chtěla říci - tak už ve vztahu nenecháš prostor k nějakým nedorozuměním a dohadům, ale pinkneš míček na jeho stranu hřiště. Buďto ho zvedne a začne hrát, nebo míček nechá ležet a ve hře odmítne pokračovat. A v ten moment už to bude na Tobě, jestli budeš na svojí straně  hřiště jenom útrpně stát a necháš se pasivně vláčet životem, nebo jestli hřiště opustíš :jojo:

A pokud bývalá se chová jako ta naše za výrazné neschopnosti se vzepřít bývalého, tak on nemá šanci si tu novou rodinu pořídit.
Jenže to je jeho šance, kterou on pouští... a ty nemáš žádnou páku, jak ho "donutit", bohužel.
tak mám pocit, že mu stačí, že můžeme spolu mlčet...
Nebo tě má svým způsobem "pod kontrolou" i na dálku - zase (!) děláš to, co chce on. Je až takový problém mu ten telefon nevzít - nebo vypnout s tím, že se ti zrovna teď vybil?
Já spíš tak nějak naivně čekám, že jako dospělý člověk přece některé věci musí vědět.
Nemusí. Neb spíš není povinen ti "číst přání z očí". Navíc když mu pravidelně ustupuješ, jen a jen ho utvrzuješ v tom, že co činí činí správně...

helena napsal(a):

A pokud bývalá se chová jako ta naše za výrazné neschopnosti se vzepřít bývalého, tak on nemá šanci si tu novou rodinu pořídit.
Jenže to je jeho šance, kterou on pouští... a ty nemáš žádnou páku, jak ho "donutit", bohužel.

MMCH adagio, kde bereš tu neochvějnou jistotu, že si skutečně Tvůj přítel CHCE pořídit novou rodinu?!? Na základě čeho jsi nabyla přesvědčení, že Tvůj přítel by si tu novou rodinu založil celkem rád, kdyby ovšem nebylo prokleté bývalky, toho, jak ho pořád úkoluje a jejich dětiček :) ?!? Tvůj přítel Tě snad požádal o ruku, plánovali jste snad spolu společnou budoucnost, společné sestěhování, příchod dítěte/dětí, řekl Ti někdy jasně a srozumitelně, že si Tě chce vzít, bydlet s Tebou a mít s Tebou děti?!?

Pokud tomu tak není, jsou Tvoje úvahy o tom "že nemá šanci si tu novou rodinu pořídit" pouhé naivní domněnky, viděné navíc přes růžové brýle :jojo: Já rozumím tomu, že ty naivní domněnky jsou asi z Tvojí strany obrana před syrovou skutečností: zamilovaná žena stokrát raději věří tomu, že by si ji ten její strašně rád vzal, nebýt bejvalky, která jim ze života dělá peklo, nežli tomu, že ten její o žádné další svatbě, potažmo založení nové rodiny neuvažuje ani omylem a bohatě mu stačí pouze schůzky několikrát týdně ;)

Řekl mně, jestli bych si ho vzala. Zeptala jsem se, jak by si představoval soužití a všechno kolem, odpověděl, že neví. Jak mám vstoupit do hry, když neznám hřiště ani pravidla hry.
Předtím i potom několikrát řekl, že chce další dítě, protože toto otcovství ho neuspokojuje, že ho děti jen využívají, když se jim to hodí, a že je má rád, ale oni za za moc nepovažují, že nejsou jeho, to nemyslí biologicky (i když u toho staršího pochybuje).

No, musím si to všechno nechat projít hlavou...

hm, adagio ... nejradši mám ty otce, kteří - pokud byli ženatí - o svém otcovství ani na okamžik nezapochybovali, zato po rozvodu o něm pochybují velmi často a pokud možno v přítomnosti jejich nové partnerky ... :vissla:

Je sice hezké, že se Tě partner zeptal, zda by sis ho vzala a že chce další dítě. Jenomže aby takové uspořádání do budoucna vůbec fungovalo, musíte mít OBA DVA už dopředu STEJNOU, alespoň rámcovou představu, jak to ve vaší nové rodině bude fungovat a tu - zatím - nemáte.

MMCH proč jsi partnerovi nepředestřela, jak si pravidla soužití v nové rodině představuješ Ty?!? Bude to přece i o Tobě, to přece nejde, aby se ohledně stávajících pravidel už dopředu jeden vyjádřil tak, že neví a ten druhý mlčel ... :rolleyes:

adagio napsal(a):

Řekl mně, jestli bych si ho vzala. Zeptala jsem se, jak by si představoval soužití a všechno kolem, odpověděl, že neví. Jak mám vstoupit do hry, když neznám hřiště ani pravidla hry.
Předtím i potom několikrát řekl, že chce další dítě, protože toto otcovství ho neuspokojuje, že ho děti jen využívají, když se jim to hodí, a že je má rád, ale oni za za moc nepovažují, že nejsou jeho, to nemyslí biologicky (i když u toho staršího pochybuje).

No, musím si to všechno nechat projít hlavou...

Fakt moc šikovnej tatík. Děti se mu nehodí, tak hodí vinu na to, že jsou nevychované. (taky je snad vychovává ne? )
Nedhledě na to, že v budoucnu,kdybyste měli dítě, může se to opakovat. Vy si přestanete rozumět, a pak řekne, že to dítě vlastně ani není jeho. (nemyslím biologicky)

Jak mám vstoupit do hry, když neznám hřiště ani pravidla hry.
Co třeba tak, že navrhneš VLASTNÍ? Samozřejmě s tím, že se případně upraví podle požadavků obou hráčů... a dojde-li k dohodě, budou plati.
Předtím i potom několikrát řekl, že chce další dítě, protože toto otcovství ho neuspokojuje
Hmm... to mi připadá skoro tak, jako když rozpadající se manželství má spravit nový miminko... nebo v horší asociaci - "Ten pes je strašně nevychovanej, dáme ho pryč a koupíme si nový štěňátko."

No, podľa mňa je zbytočné rozoberať teraz prípadnú novú rodinu, keď zatiaľ nefunguje ani už existujúci vzorec... :D First things first. Najrpv by som sa na meiste Adagia naučila komunikovať jasnejšie, presadzovať miernym, ale nestúpčivým spôsobom svoje predstavy - viem, o čom hovorím, ja som sa to pracne učila vo vzťahu, lebo u nás doma panoval taký zvláštny model - a potom sa pozrela, aký je výsledok. Nemyslím, že ten chlap je nejaký extra hulvát a zločinec, ale ide cestou najmenšieho odporu (čo vcelku chápem) a odmieta vciťovať sa a snažiť uhádnuť priania svojej partnerky (čo chápem ešte viac): Až budú jasne a nástojčivo formulované, tak sa k nim bude musieť rovnako jasne postaviť a hneď bude jasné, či je ochotný a schopný robiť kompromisy ahľadať riešenia prijateľné pre všetkých - alebo nie. ;) Držím päste, Ad.

On jde cestou nejmenšího odporu, co nehoří, neřeší a až řeší, je to v plném plameni a tam už moc pomoci není. Někdy mám pocit, že je od rodičů rozmazlený, kteří mu sice vynadají, nicméně potom udělají, co chce, i co nechce. Máma mu i uklidí, vyžehlí, zajistí opravu pračky. To je pro mě hodně nepřijatelný. Neříká, někdy člověk pomoc potřebuje, viz.teď já, kdy moje máma ke mně chodí a ten nákup už mám od ní, za což se svým způsobem stydím.
Už několikrát mě poslední dobou napadalo, že od lidí z jeho strany (rodiče, sourozenci, bývalá, děti) jsem tolerovaná jako hračka, protože ví, že toto se nedá vydržet napořád, že délka vztahu záleží na mně, dokud budu mlčet a nechám si to líbit (ono toho za ty dva roky bylo hodně a nechce se mně to vytahovat dodatečně, když jsem to neudělala hned). Přesto mně s ním hodně dlouho bylo dobře, ještě do nedávna, kdy je mně už hodně věcí jedno. Začalo to tím, že jsem po něm přestala fyzicky toužit a už chápu výmluvy na bolesti hlavy. Předtím to bylo s ním moc fajn. Dnes má přijet a skoro bych byla raději, kdyby nejezdil. Možná je to tím, že se v tom vnitřně pořád "hnípu" a to je většinou to negativní.

K dětem... Podlě mně on nemá už teď možnost je vychovávat. Jednak člověk s občankou se vychovává těžko a co se nevloží do pěti let, tak tam není. V té době oba rodiče řešili, kde se užít mimo manželství a druhému za to samé znepříjemnit život, a děti byly na okraji jejich pozornosti, tu rodiče nahrazovali dárky. Takže toto všechno si pečlivě napěstovali a teď sklízí plody. Mám ani tak moc ne, protože děti skoro vždycky stojí na straně mámy, taky s ní žijí a podle všeho to tam funguje a je tam klid (myslím si, žo to je věc, která přítele hodně štve, že se teď mají s tím cizím chlapem líp, než s ním. Jenže on to s jejich mámou prokaučoval).
Další věc je, že když je on teď chce "vychovávat", oni se nedají za výrazné podpory mámy. Třeba klukovi řekne, že večer bude v osm doma, ten začne prskat, zavolá mámě a ta mu večerku prodlouží do deseti a tátovi řekne, že kluk už není malý a ať neprudí. Potom holce řekne, aby umyla nádobí, tu začne bolet hlava, takže to umyje sám, mezitím hlava přestane bolet a v pondělí mu volá bývalá, proč ji nutí něco dělat, když ji není dobře a vůbec že ona to není zvyklá dělat, protože oni mají myčku a ať si ji pořídí taky a bude po problémech...
Myslím, že přítel uvítal, že jsem učitelka, že mu s "víkendovou výchovou" pomůžu. Asi po dvou měsících snažení jsem se stáhla, protože to by nedopadlo dobře. On hodně věcí nevnímá a nevšímá, kdežto já mám oči i na zádech, a chtěl, abych mu všechno říkala. Potom to chtěl řešit, jenže bylo jasné odkud vítr vane a navíc tu situaci nedokázal vyřešit, děti vždy "zvítězily" a následovalo dusno, kdy všichni tři byli mezi sebou uražení. Přitom to byly maličkosti, jako odnést slupku od banánu do odpadků, aby neležela v obýváku na stolku (mmch.na lakovaném dřevě). Nikdo ji tam samozřejmě nedal. Je zvyklý to raději udělat sám, než by šel do konfliktu (jako já).

Vypisuju to proto, abych vysvětlila, že se mi tam nechce trávit víkend, kdy bych si ráda odpočinula. Jenže to je přítel dotčený, že nejsem s nima. Sice hned nic neřekne, ale potom mi to jednou vpálí.

Musím s tím něco udělat...

Ještě spolu ani pořádně nežijete a už máš zmapovanou spoustu jeho chyb.
Co dáváš vašemu vztahu ty?
Co by tvůj přítel například psal do podobného netu o tobě?

To nevím, nikdo nejsme bez chyb... Nemám růžové brýle, není mně 17, tak vidím chyby a i přesto s ním jsem. Řešit to chci, ale na to nestačím sama. Neutíkám při prvním problému. Ani při druhém.

adagio napsal(a):

To nevím, nikdo nejsme bez chyb... Nemám růžové brýle, není mně 17, tak vidím chyby a i přesto s ním jsem. Řešit to chci, ale na to nestačím sama. Neutíkám při prvním problému. Ani při druhém.

Nepovažujui věk za záruku, že člověk umí vidět svět poučeně.
Spíše zkušenosti, které se dají pouze získat.

Na mne působí, že nechceš řešit svoje chyby, ale jeho - a třeba i chyby v tvých očích.
Právě proto jsem se ptala, jesti víš, co tvému parnterovi vadí na tobě.
Třeba ty bys to nepovažovala za chybu.

Je zvyklý to raději udělat sám, než by šel do konfliktu (jako já)... Neutíkám při prvním problému. Ani při druhém.
Nojo - ty jdeš do konfliktu s děckem kvůli prkotině, ale v závažnějších věcech ustupuješ stejně - "dokud budu mlčet a nechám si to líbit... ono toho za ty dva roky bylo hodně". Takže ano, neutíkáš... protože i to by byl pohyb.

mě přijdeš jako zoufalka. uvázala ses na chlapa, kterej je sám neschopnej a rozmazlenej od svých rodičů, neumí si poradit s vlastními dětmi, s bejvalou,  vlastně tě s ním už nebaví ani sex. to jsou tvý vlastní slova. to na tom musíš být hodně blbě, když s ním přes to všechno jsi.

Sex ju nebaví v poslednej dobe, a vlastne to asi celé eskaluje v poslednej dobre... Ja chápem, Pavli, že každý vzťah má vývoj,  a nie vždy je to vývoj šťastný...

Partnerovi na mě vadí, že nejsem všechny víkendy u něho, když má děti. Ptala jsem se ho.
Pohyb by to chtělo. Nějaký...
Každopádně vám všem děkuji za reakce a názory. Někdy je potřeba nakopnout do zadku, aby se něco hnulo v hlavě.
Včera jsem mluvili, není spokojený se svým životem. Se mnou prý "spokojený" je (ne ve smyslu vyhovovat, ale že je se mnou rád a chce se mnou být), až na ty občasné absence o víkendech. Štve ho, že mu do života mluví rodiče, že ho svým způsobem řídí bývalá, že děti nestojí o to, že je má rád. Jenže neudělal a neudělá nic, co by to změnilo. Chtěl vědět ode mně, co má dělat. Jo, to chlapec musí vědět sám. Sama bych momentálně potřebovala ukázat správnou cestu, protože přešlapuju v bahně na místě, a čím víc přešlapuju, tím hlouběji se propadám.

jeho to neštve, nebo ne kvůli němu, jen kvůli tobě, protože ty s tím máš problém. kdyby chtěl, dávno by to něják řešil.

adagio napsal(a):

Partnerovi na mě vadí, že nejsem všechny víkendy u něho, když má děti. Ptala jsem se ho.
Pohyb by to chtělo. Nějaký...
Každopádně vám všem děkuji za reakce a názory. Někdy je potřeba nakopnout do zadku, aby se něco hnulo v hlavě.
Včera jsem mluvili, není spokojený se svým životem. Se mnou prý "spokojený" je (ne ve smyslu vyhovovat, ale že je se mnou rád a chce se mnou být), až na ty občasné absence o víkendech. Štve ho, že mu do života mluví rodiče, že ho svým způsobem řídí bývalá, že děti nestojí o to, že je má rád. Jenže neudělal a neudělá nic, co by to změnilo. Chtěl vědět ode mně, co má dělat. Jo, to chlapec musí vědět sám. Sama bych momentálně potřebovala ukázat správnou cestu, protože přešlapuju v bahně na místě, a čím víc přešlapuju, tím hlouběji se propadám.

Tohle je velmi zvláštní formulace rodičovské lásky.
A že ho řídí bývalá? Nu, když se nechá.

Ahoj adagio,

pises, ze si skusala byt aj za potvoru a neslo ti to, pretoze si to nebola ty. Ja si myslim, ze dobra zenska zo seba potvoru tazko spravi. Proste su tam tie vzorce z rodiny a vychovy a to je prilis silne. To, co mozes zmenit na sebe, je prave ta velka miera starostlivosti o partnera. To sa podla mna da ukocirovat. Ono to cele suvisi aj s tvojej sebaucte a sebavedomi. Tam to asi pokulhava. Celkovo ale budes vzdy za tu obetavu zenu. Ja to vidim tak, zeby si mozno mala zmenit typ chlapa, ku ktoremu inklinujes. Vyberas si dominantne typy, ktore ale dokazu byt casto neprijemni a vysavaju z teba energiu. To, ze este aj ochories, je podla mna dost zavazne. Myslim, ze sa musis naucit viac pouzivat rozum a vyslovene zvazovat koho k sebe pustis. Cize ho predtym spoznat.

lini, aj potvora je dobrá ženská. :lol:
Alebo potom nechápeš, čo znamená tá správna potvora v partnerskom vzťahu. A potvora, predstav si, sa nevylučuje ani s obetavou ženou. Pretože je obeť a "obeť". Tie nesprávne obete, ktoré takým svojím nastavením samy trpí a on mizera tú ich obeť neprijíma :dumbom: , to nie sú tie Ženy pre skutočné Vzťahy s Mužmi, kde ani jeden z nich netrpí. :)
To nie sú obetavé ženy. To nie sú dobré ženy.
(tu sa ponúka otázka - čo to je obetavá žena, dobrá žena? :D )
To sú ženy, nepripravené na skutočný vzťah, ktoré majú samy so sebou a v sebe zatiaľ ešte problém.
A špatné rodinné vzorce sú od toho, aby sme ich opravili. ;):)

V podání autorky vlákna hodná znamená jediné = blbá. :jojo: Ostatně, ona to sama píše hned v prvním příspěvku. Takováhle "hodná" je opravdu synonymem pro "blbá" - vztahově blbá. Ne že by byla hloupá, to ne.
S takovými se muži rozcházejí se slovy - jsi pro mě příliš dobrá. :)

majkafa napsal(a):

V podání autorky vlákna hodná znamená jediné = blbá. :jojo: Ostatně, ona to sama píše hned v prvním příspěvku. Takováhle "hodná" je opravdu synonymem pro "blbá" - vztahově blbá. Ne že by byla hloupá, to ne.
S takovými se muži rozcházejí se slovy - jsi pro mě příliš dobrá. :)

a já bych řekla, že s takovými slovy se nerozcházejí muži, ale puboši. chlap - dospělej by to tak podle mého neřekl.

PPavlaa napsal(a):

majkafa napsal(a):

V podání autorky vlákna hodná znamená jediné = blbá. :jojo: Ostatně, ona to sama píše hned v prvním příspěvku. Takováhle "hodná" je opravdu synonymem pro "blbá" - vztahově blbá. Ne že by byla hloupá, to ne.
S takovými se muži rozcházejí se slovy - jsi pro mě příliš dobrá. :)

a já bych řekla, že s takovými slovy se nerozcházejí muži, ale puboši. chlap - dospělej by to tak podle mého neřekl.

Dospělej Muž by s takovou ženou ani nezačal být, tudíž máš pravdu, protože by se s takovou ani nerozcházel. :) Takže by to neřekl. :)
A ten, který by dospěl v Muže v partnerství s takovou ženou, by se rozcházel jiným způsobem, když by se případně rozhodl se ženou už dál nebýt z jakýchkoliv důvodů.