Káča — 2. 3. 2006 16:38

Neděste se!
Jen se mi před dvěma dny odstěhoval syn (20let) ke své přítelkyni.
JEN? - Teprve včera večer, když jsem ležela v posteli, mi to došlo. Nemohla jsem spát, tak jsem se šla podívat do jeho prázdného (vystěhovaného) pokojíku a tam začla bulit, jak malá holka. Je pryč.....
Už nepovedem večerní hovory, už za mnou nepřijde, ať mu půjčím 20 Kč, už nebudu čekat až uslyším v zámku klíče (při návratu z diskotéky), abych mohla v klidu usnout, už mu nebudu nadávat za špinavé ponožky pod postelí.
Když mi to před dvěma týdny oznámil, jen jsem se smála (něco jsem tušila) a říkala, že konečně snad pozná, co je to život. Byla jsem zvyklá, že poslední měsíce chodil domů jen asi na 3-4 dny v týdnu, většinou zůstával u přítelkyně. Tak jsem si říkala, že mně to nepoloží....No, ale položilo. Byl dlouho jako jedináček a já se na něj upla hodně ještě po smrti druhého syna(jeho bratra,kterého ani nepoznal). Navíc jsem račice, takže můj smysl a upnutí na rodinu(děti) je velmi silné.
Teď jen trapně přemýšlím, jestli mu tam nebude něco chybět, jestli mu bude stačit jídlo, které jeho holka uvaří, jestli se nebudou hádat....Až se stydím, jak uvažuji.
A chybí mi!

VěrčaH — 2. 3. 2006 17:24

Ahoj Káčo, taky jsem se ve svých 22 letech odstěhovala od rodičů jako velká holka a hlavně šťastná, že už mi nikdo nebude kontrolovat. První týden byl takový hodně divný pro mě i pro rodiče, musím přiznat, že se mi i stýskalo. Ale protože jsem chtěla našim dokázat, že to dokážu i bez nich tak jsem to samozřejmě nedala znát. Za pár měsíců jsem skoro každý víkend trávila u nich, protože mi tam bylo daleko líp než mě samotné v bytě a musím říct, že díky tomu, že jsem se odstěhovala se hrozně moc zlepšil i náš vztah. Už jsem nebyla ta dcera, o kterou se starají (i když se starali a starají dodnes, teď už jenom mamka, tatí zemřel), ale brali mě opravdu nějak dospělejš a spíš se náš vztah změnil na přátelský než vztah rodič a dcera. Najednou jsem měla daleko větší potřebu si s nima povídat o čemkoli víc než předtím, říkala jim věci, které bych dřív asi s nimi neřešila, chodila si pro rady. A za rok jsem byla zpátky. A ještě si vzpomínám na ten slastný pocit, jak se mi ulevilo, že už nebydlím jinde, ale zase doma. Samozřejmě s novým přítelem přišlo zase stěhování. Ale ten nový vztah mezi mnou a mamkou trvá dodnes a musím říct, že díky tomu je to dnes moje nejlepší kamarádka.

agata11 — 2. 3. 2006 17:38

Ahoj Káčo!

Neboj, všechno bude dobré. Také jsem to zažila, takže vím o čem mluvíš. Ale věř mi, musiš se naučit to ovládat, protoře si ublížíš jako já. A to psychicky a on také má potom výčitky kvůli Tobě /co na to maminka/ a je to na prd
pro Vás oba. Chce si to skusit, tak mu to přej! Jednou se to muselo stát. Ono je moc mladý a můj syn se vrátil ani ne po roku. Přišel s velkou skušeností, ale věř mi, šel do toho znovu a znovu a hledá lásku dodnes. Protože tyhle děvčata jsou mladé a ve 20 letech se jim to rychle přejí.  Ale ať je šťastný, oni chtějí být šťastni po svém, ne po nmašem. Ahoj a drž se!

mashanka — 2. 3. 2006 17:59

Káčo, vím, že Ti je smutno, ale buď ráda, že máš dítě, které se snaží, postavit na vlastní nohy. Je spousta takových, kteří se nehnou od maminky, nechají se vydržovat do 30 a jsou k ničemu.
A připálené jídlo, které mu naservíruje ta jeho, to patří k věci. Ještě si pamatuji tu slávu, když jsem kdysi předložila manželovi svůj první blaf, uvařený z lásky a on ho s láskou snědl - vždyť je to pěkné.

A když se do nich nebudeš přehnaně vandrovat, určitě Tě rádi budou navštěvovat

ZVYKNEŠ SI

Káča — 2. 3. 2006 18:04

Právě, že já řvu, jen když mně nikdo nevidí a před synem se tvářím, že je vše v pořádku a že mu to přeju. No samozřejmě, že mu to přeju, ale trošku (i když není špatná) mám obavyz jeho přítelkyně. Je podle mně velmi majetnická , žárlivá a hysterická. Hodně ho hlídá, nikam bez ní pomalu nemůže. Nevím, ale asi by mu měla dát více volnosti, takhle si ho neudrží. Navíc u nás nebylo zvykem nějak křičet a problémy jsem se snažila řešit v klidu a rozumně. Ale když ji slyším kolikrát ječet a taky jsem už jednou slyšela, jak mu říká, že mu dá facku. No, to mně teda hodně zarazilo, ale dělala jsem, že nic neslyším. To si musí spolu nějak vyříkat sami a chovat se tak, aby k sobě měli úctu. Zdá se mi, že se to nějak u těch mladých vytrácí.
Jen bych chtěla, aby se měl syn dobře, rozuměl si s partnerkou a byl v klidu. Vybral si ji, tak se musí snažit oba. Syn je velký kliďas, ale v životě už si užil taky své. Nedává své pocity (ty špatné) najevo a to není dobře.

Michaela.43 — 2. 3. 2006 20:04

Káčo,
četla jsem jen tvůj první  příspěvek, takže budu-li se opakovat.. sorry..
tvůj milovaný chlapec se ti odstěhoval...to jsi ostatně tušila, že se stane...prostě nekdy.. a již nastalo. Klid, je o něj určitě dobře postaráno, kdyby nebylo, vrátil by se k mamince domů, jinak určitě mu nic nechybí, a i kdyby holka vařit neuměla (a  takových je hodně), tak hlady nezhynou, jsou mekáči, čínský bufeti a jiná lákadla... proč by dnešní mladá žena měla umět vařit?Jo, svíčková, nebo knedlo,zelo...tak si na něco dojdou do českého restaurantu... neřeš, neboj, až se ti ohlásí, že by náhodou(jdou kolem) tě chtěli navštívit, upeč bábovku a usmívej se...
Máš synka rýda? Máš! Tak měj ráda i jeho vyvolenou! Ona prudit  přeci nebude, tak o o jde? A kdyby prudila, tak si vzpomeň, že bydli jinde a buď v klidu......
Tak to jsou rady...já mám 11 letého, možná za 9, l2, ale třeba i 7 let  mi tu budeš radit ty...takže já radím ne ze zkušeností, ale spíše z pocitu...jinak ze zkušeností  já a tchýně- nemohu si stěžovat, ale je pravda, že navzájem se zbytečně neprudíme... ha ha, protože to ani jedna neumíme....a o tom je život

kamolina — 2. 3. 2006 20:13

Panebože a pro kterého rodiče je ten partner/ka jejich dítěte vhodná? Já jsem taky v 18cti práskla do bot a od té doby, musím zkonstatovat, že se můj vztah s rodiči značně zlepšil. Říká se, že od určitého věku by děti a rodiče neměli žíti pohromadě a já tomu věřím. Nikdy jsem neměla dost dobrého přítele... jeden byl moc starý a majetnický, další jim neseděl a měli pocit, že je v něm něco divného. Je dospělý, on si poradí... Nemusí to být láska na celý život. Možná si toho vyzkouší víc, než se usadí... Znáte to:? " Neraďtě jiným, jak se mohou zmýlit, zmýlit se umí i sami." Ono, když už půjde tlustý do tenkýho, tak ví kam má přijít... Má to být chlap a ne maminčina pr....... :-)

Ero — 2. 3. 2006 21:25

Ahoj, Káčo !!!!! My ze stejného rodného hnízda máme přece silné kořeny !!! Tak bud silná, do mladých se moc nemontuj a uvidíš, že tě budou mít rádi. Já jsem to tak prtaktikovala,k mladým jsem moc nechodila, zato oni byli u mě stále...povídám, vztahy byly moc fajn, i když jsem moc neuznávala přítelkyni syna....také to tak dopadlo - ona si trochu odskočila ze vztahu  a hned byl syn doma zpět - ona byla těhotná, přiznala se a za chvíli se vdávala....i to je život. A jak mi bylo smutno...tak jsme stěhovali do dvoupokopjového bytu ještě jeden dvoupokojový...ale přežili jsme, do práce jsem chodila bez spodního prádla i punčošek, protože jsem se nedostala do skříně. Syn je doma a já si říkám...kdyby chtěl na chvíli zmizet...ale mám ho ráda...tak mu dávám svobodu a on se rád vrací.....

helena — 3. 3. 2006 7:03

Káčo, můj synek bydlel půl roku s přítelkyní u nás. Je to měsíc, co se přestěhovali "do svého" a byt je najednou strašně prázdný. Asi jsi četla, jak jsem psala jinde, že manžel je spíš "slušný podnájemník", další děti už jsou z domu nějaký čas, takže moje domácí komunikace se výrazně omezila na hovory se psem a občas na pár slov se sousedkou, když se náhodou potkáme. Byla jsem zvyklá na plný dům, protože se u nás scházeli děti i s kamarády, pořád se něco dělo a občas jsem byla i ráda, když byl v bytě klid. Jenže teď ten klid mám a občas bych brečela jako ty. Vařívala jsem kotle jídla, teď  si zvykám na malé porce akorát pro chlapa, protože ten je za ty roky na teplé večeře zvyklý (já nevečeřím a o víkendu bych si klidně namazala chleba). Děti chodí domů, ale už jen spíš na návštěvy, mají vlastní život. Bránit jim v něm nemůžu a taky to nedělám, ale určitě ještě chvíli potrvá, než si zvyknu a naučím se na nový způsob života. Tak si nedělej starosti s tím, že to obrečíš, je to ještě příliš čerstvá a velká změna, ale zvládly jsme leccos, zvládneme i tohle. Ozvi se, jak pokračuješ.

Michaela.43 — 3. 3. 2006 7:55

Káčo,
nejen, že jsi nepřišla o syna, ale najednou máš děti 2 - přibyla ti dcera ( sice jsou trochu samostatná jednotka), ale časem ti zřejmě přibudou i další....ber to takhle, a jestliže se teď cítíš trochu osaměle, užívej klidu, protože vnoučátka ti ho seberou....( to myslím v dobrém slova smyslu)

Káča — 3. 3. 2006 8:47

Holky, děkuju za podporu. S tou samotou a prázdným bytem to u mně není tak hrozné - já mám ještě tříletou ,,dračici"(to jsou ty důchodové děti). Jen mi přišlo strašně líto, že jsme tu samy. A myslela jsem, že když mám dcerku, tak se mi nebude nějak stýskat. Ale holt jsem měla děti dvě.
Se synem jsme prošli i velmi těžká období, asi nás to sblížilo. Nechce se mi už na to vzpomínat a taky to rozepisovat, ale i on mi přidělal hodně vrásek a šedivých vlasů - jeho roky 15 - 18 let, to byl očistec. A pak se najednou zklidnil a i mi řekl, že je mi vděčný za to, že jsem ho nezatratila.
I když mám určité výhrady k jeho přítelkyni, na druhou stranu jsem ráda, že je to holka, která ho spíše bude podporovat v tom dobrém-nekouří, nepije, je to takový rodinný typ, chodí po horách....
Včera tady syn na hodinku byl (dal si čaj, pohrál s malou a popovídali jsme si)a když jsem mu řekla, že může samozřejmě vždy přijít a vždy se vrátit, kdyby to neklapalo, tak mi řekl, že to nemám brát nějak zle, ale kdyby se s přítelkyní rozešel, našel by si (třeba s kamarádem)podnájem.
Tak jsem se na něj včera dívala a říkala jsem si, že je to dospělý chlap, ale vypadá tak na 17 roků (no, je chudák po mně).
Máte pravdu-v neděli mají přijít, tak upeču buchtu, udělám dobrý oběd a užijem si to.

helena — 3. 3. 2006 9:35

Káčo, fajn. Uvař, upeč, pokecejte (a hlavně nebreč, až se budete loučit) a uvidíš - oni se budou vracet, protože nikdo tak neumí svíčkovou jako maminka http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png A až se tě slečna bude vyptávat, jak vaříš tohle nebo tamhleto, tak jí poraď, ale jen když bude ona chtít - nevnucuj se s tím, co chlapeček rád nebo nerad, ona si na to přijde sama. Buď ráda, že máš  sluníčko pro radost, které ti doma ještě dlouho vydrží.

Paja1 — 3. 3. 2006 9:53

Toto je druhá diskuse, do které mohu přispět. Káčo, plně Tě chápu. Můj syn se odstěhoval v lednu. Napřed u nás půl roku bydlel i s přítelkyní, myslím, že to klapalo, já bych takto vydržela žít dál, ale oni samozřejmě chtějí žít jenom spolu. Ano, rozum to chápe, ale srdce mně krvácí stále. Dokonce i on, když si sbalil "poslední igelitku" a v předsíni jsme se loučili, tak brečel. No já brečím dodnes. Ty ještě aspoň někoho doma máš, ale mně zůstal prázdný byt. Napřed se odstěhovala dcera, nedávno mně zemřel manžel, teď odešel syn, je to pro mne hodně náročné. Před 3 lety jsme byla jedna velkká a šťastná rodina, teď zeje byt prázdnotou. Nikomu bych to nepřála.
Takže mám pro Tvůj smutek pochopení, ale vidíš, může být hůře.

Nety — 3. 3. 2006 10:04

Když to tady tak čtu, tak se docela děsím toho, až u mne můj přítel začne bydlet. Vařit umím a vařím mu, peru mu, starám se o něj, snažím se, ale při představě, že bude jeho mamka stejně jako vy ve mně vidět tak trošku takovou, jestli to jako dělám dobře, tak už mi je jasné, proč prostě nemohou občas spolu ty dvě strany vyjít. Já prostě budu ta, co ukradla syna? No, nazdar.

helena — 3. 3. 2006 10:12

Ale, ne, Nety, takhle to nikdo nemyslí. To jen my mámy se prostě těžko srovnáváme s tím, že naši "chlapečci", kterým jsme ještě nedávno pusinkovaly faldíčky na pr..., se tak nějak "najednou" proměnili v dospělé chlapy, kteří mají svůj život. Víš, ono rozumem to pochopíš, že nelze dítě (kluka nebo holku, to je fuk) mít neustále na pupeční šňůře, ale tý dušičce a srdci to nějako chvilku trvá, než se s tím vypořádají. A pokud nenarazíš zrovna na takovou matku, která tě bude neustále kontrolovat, ale na normální ženskou, tak ti to "ukradení" prostě najevo nedá, ale bude se s tebou snažit vyjít, což ty bys konečně měla taky dělat - nakonec máte obě stejný zájem na tom, aby ten váš "poklad" byl spokojený.

Nety — 3. 3. 2006 10:26

Partner se odpojil už před lety, teď jsem já jeho partnerka - myslím tím, že přede mnou měl  skoro 4 roky jinou přítelkyni.  Jsem teď s ním šestý měsíc, ale výhledově budeme v mém bytě. Pořád mám hrůzu potkat se s jeho mamkou, když jsem to tu četla, umocnilo se to. Zkraje jí vozil třeba prádlo na praní, občas přivezl jídlo a tak, vím, že byla asi ráda, protože ho viděla.... Já jsem to malinko posunula jiným směrem - já u něj jsem a on bude vozit své oblečení k mamce? To bych se styděla, co by si o mne pomyslela...Raději to vozím třeba tajně busem na otočku k sobě. vařím, uklízím, starám se. A děsím se, co přijde. V tomhle všem jsem patrně trošku dál než předchozí přítelkyně, která byla i mladší...ale děsím se toho srovnávání, nevím a asi nikdy nebudu vědět, jaký vztah měla s jeho mamkou, jsem z toho celá divoká....Nechci být vetřelec. Na druhou stranu mne i trošku mrzí, že jeho maminku neznám, i když se toho setkání docela děsím. Nevědomost je strašná. Ale nechci vám obracet diskuzi jiným směrem, i když to možná dost souvisí. Ta hrůza a ten pocit je vždycky asi na obou stranách.......... Zajímalo by mne - ona ví, že má nějakou "kamarádku", jestli by mne třeba ona chtěla poznat nebo ne... On nikdy neřekl, zastavíme se u našich, rádi by tě poznali. A nevím, nechce on mne ukazovat :/ a nebo mu to nebylo nabídnuto ze strany rodičů... Možná je brzy, ale prostě v halvince mi to trošku hlodá.

helena — 3. 3. 2006 10:45

Nety, proč by mu měli rodiče nabízet, aby tě přivedl? To by snad měl udělat on - "maminko, tatínku, mám kamarádku a chci, abyste se poznali". Vždyť se nemusíte hned slejzat u slavnostního nedělního oběda, ale klidně jít třeba všichni do divadla - tam je i výhoda neutrálního prostředí. No a buď to bude fajn a můžete si pak jít ještě někam sednout, nebo to tak dobrý nebude, načež se v klidu rozloučíte a půjdete každý k sobě domů. U nás se tyhle "oficiality" nijak zvlášť neřešily - děti přivedly kamaráda/kamarádku na návštěvu jen tak, časem se tam začali vyskytovat častěji... a tak nějak to šlo samospádem.

Tiina — 3. 3. 2006 11:13

Nety klídek, děs se až bude čeho, třeba je jeho maminka úplně v pohodě, dyť nevíš.  Tedy nevím jak dlouho jste spolu, ale podle mě představení rodičům je něco, s čím se nespěchá. Pamatuju si, že když mě bylo 15, chodila s mým tehdejším přítelem necelý měsíc a už dostal doma příkaz, že mu MUSÍ přivézt ukázat...připadala jsem si docela divně, přišlo mi to brzo.

Můj manžel mě přivedl domů představit asi až skoro po roce, to dobou už jsme spolu pár měsíců žili. Byla jsem nervozní jak pes, ale nakonec to docela dobře dopadlo. Tedy ne, že bych si s tchýní padla do náruče, fungujeme na bázi zdvořilosti, ale v pohodě.

Nety — 3. 3. 2006 11:21

helena napsal(a):

Nety, proč by mu měli rodiče nabízet, aby tě přivedl? To by snad měl udělat on - "maminko, tatínku, mám kamarádku a chci, abyste se poznali". Vždyť se nemusíte hned slejzat u slavnostního nedělního oběda, ale klidně jít třeba všichni do divadla - tam je i výhoda neutrálního prostředí. No a buď to bude fajn a můžete si pak jít ještě někam sednout, nebo to tak dobrý nebude, načež se v klidu rozloučíte a půjdete každý k sobě domů. U nás se tyhle "oficiality" nijak zvlášť neřešily - děti přivedly kamaráda/kamarádku na návštěvu jen tak, časem se tam začali vyskytovat častěji... a tak nějak to šlo samospádem.

No, já už zase nejsem dvacítka, tak s kamarádkama na návštěvy, nevím... divadlo asi ne, to ne! Já nevím, naši třeba, když vědí, že s někým jsem, tak úplně baží ho poznat a jsou zvědaví  a když nevyrukuji s návštěvou já, většinou to udělají oni. Tak jako přirozeně, prostě, kdo je rychlejší. tady se neděje zatím nic :-) Ve třiceti už je to holt na hraně :D

Nety — 3. 3. 2006 11:25

Tiina napsal(a):

Nety klídek, děs se až bude čeho, třeba je jeho maminka úplně v pohodě, dyť nevíš.  Tedy nevím jak dlouho jste spolu, ale podle mě představení rodičům je něco, s čím se nespěchá. Pamatuju si, že když mě bylo 15, chodila s mým tehdejším přítelem necelý měsíc a už dostal doma příkaz, že mu MUSÍ přivézt ukázat...připadala jsem si docela divně, přišlo mi to brzo.

Můj manžel mě přivedl domů představit asi až skoro po roce, to dobou už jsme spolu pár měsíců žili. Byla jsem nervozní jak pes, ale nakonec to docela dobře dopadlo. Tedy ne, že bych si s tchýní padla do náruče, fungujeme na bázi zdvořilosti, ale v pohodě.

Jo já vím, já to netlačím nikam na nějaké nutné seznamování. Kdyby s něčím přišel, patrně bych řekla, že to můžeme zrealizovat, ale malinko bych se to snažila ještě posunout časově  trošku dál, nespěchat. MNE ZARÁŽÍ SPÍŠ, ŽE TO NI NEPADLO. Tak jako myslím. Já vím, bude to půlrok, tak spěchat není kam, bydlíme spolu čtvrtý měsíc. Ani nevím vlastně, co třeba doma řekne nebo ne a nevrtám se v tom.  Ale hodně často se mi to honí hlavou....to mi věřte. Jací jsou? Nebudu se jim zdát horší než ta před tím? no, to asi ne, připouštím. Jsem snad asi jen zvědavá a trošku mne mrzí, že se se mnou nechce ještě pochlubit? Možná to bude tak. :D

tina — 3. 3. 2006 11:31

Nety napsal(a):

No, já už zase nejsem dvacítka, tak s kamarádkama na návštěvy, nevím... divadlo asi ne, to ne! Já nevím, naši třeba, když vědí, že s někým jsem, tak úplně baží ho poznat a jsou zvědaví  a když nevyrukuji s návštěvou já, většinou to udělají oni. Tak jako přirozeně, prostě, kdo je rychlejší. tady se neděje zatím nic :-) Ve třiceti už je to holt na hraně :D

Neťule, nekecej, že je ti už třicet.... tomu nevěřím... na fotce, co jsi tu měla, vypadáš mladší než já :dumbom:

elementgirl — 3. 3. 2006 13:49

Neděste se!
Jen se mi před dvěma dny odstěhoval syn (20let) ke své přítelkyni.
JEN? - Teprve včera večer, když jsem ležela v posteli, mi to došlo. Nemohla jsem spát, tak jsem se šla podívat do jeho prázdného (vystěhovaného) pokojíku a tam začla bulit, jak malá holka. Je pryč.....
Už nepovedem večerní hovory, už za mnou nepřijde, ať mu půjčím 20 Kč, už nebudu čekat až uslyším v zámku klíče (při návratu z diskotéky), abych mohla v klidu usnout, už mu nebudu nadávat za špinavé ponožky pod postelí.
Když mi to před dvěma týdny oznámil, jen jsem se smála (něco jsem tušila) a říkala, že konečně snad pozná, co je to život. Byla jsem zvyklá, že poslední měsíce chodil domů jen asi na 3-4 dny v týdnu, většinou zůstával u přítelkyně. Tak jsem si říkala, že mně to nepoloží....No, ale položilo. Byl dlouho jako jedináček a já se na něj upla hodně ještě po smrti druhého syna(jeho bratra,kterého ani nepoznal). Navíc jsem račice, takže můj smysl a upnutí na rodinu(děti) je velmi silné.
Teď jen trapně přemýšlím, jestli mu tam nebude něco chybět, jestli mu bude stačit jídlo, které jeho holka uvaří, jestli se nebudou hádat....Až se stydím, jak uvažuji.
A chybí mi!
       


No ja si myslim ze o tu dvacku obcas prijde pozadat stejne:)))Káčo:rekla bych ze vi do ceho jde takze to nech byt.muzete se prece navstevovat:)A ver ze pokud ho ta holka ma rada tak se neboj ze by mu tam neco chybelo:)))A ze se budou hadat?Noa?Vzdyt se kazdey par nekdy pohada ne?A vidat se budete stejne dal:)Sice ne kazdy den ale budete:)Takze hlavu vzhuru:)Navic ber to taky z te dobre stranky...budes ted mit vice casu na sebe!!!Vyraz nekam s kamaradkama:)Hlavne si svuj smutek probuh nevybijej na jeho pritelkyni a nedavej ji najevo ze Ti vzala syna§Bud ta hodna tchyne!!!:)Je jich malo:)A nesmutni uz:)

Káča — 3. 3. 2006 17:11

Nety, já to v žádném případě neberu tak, že mi ho někdo krade! Dokonce jsem dělala srandu, když mu pomáhala se stěhovat, že jí ho tedy předávám se vším, všudy a že má na něj být přísná, že se třeba konečně naučí uklízet atd. Nedávno měla narozeniny, tak jsem jí koupila dárek a i na vánoce. To si zase nemyslím, že bych byla ta špatná tchýně, vždyť není to zase tak dávno (je!), co jsem byla v její situaci. Myslím, že za mnou může i ona kdykoli přijít a popovídat si, poradit...
Dnes už je zase o něco líp.

Stelička — 4. 3. 2006 18:05

Káčo, posílala jsem Ti "soukromou" ...

Nety — 6. 3. 2006 7:59

tina napsal(a):

Nety napsal(a):

No, já už zase nejsem dvacítka, tak s kamarádkama na návštěvy, nevím... divadlo asi ne, to ne! Já nevím, naši třeba, když vědí, že s někým jsem, tak úplně baží ho poznat a jsou zvědaví  a když nevyrukuji s návštěvou já, většinou to udělají oni. Tak jako přirozeně, prostě, kdo je rychlejší. tady se neděje zatím nic :-) Ve třiceti už je to holt na hraně :D

Neťule, nekecej, že je ti už třicet.... tomu nevěřím... na fotce, co jsi tu měla, vypadáš mladší než já :dumbom:

Je mi 29, 30 mi bude zaaaaa....počkej, necelých pět měsíců ! Chystejte dary :gloria:

Nety — 6. 3. 2006 8:05

Já myslím, že rodičovství a partnerství jde báječně skloubit, na tom se asi shodneme. Hlavně, když je snacha milá - ale snachy  většinou bývají, ale občas mám tu zkušenost z okolí, že přehnaná starostlivost tchýně a jejich vazba se synem může tropit neplechu..... Ale vždycky je to asi náhoda podle charakteru člověka,  sem tam je někdo žárlivější a když žárlí matka na syna, tak je to pak průšvih. ALe to nebude případ nikoho z vás....
No a každopádně vím, proč se za rodinou na "druhé straně" hned tak nepodívám...stačilo se zeptat přímo jeho, tedy ne zeptat, ale navést hovor na moji rodinu a hned  sám od sebe začal...takže tím můj problém končí, pochopila jsem, uf :dumbom: Budu dělat radši mrtvého brouka, myslím, že třeba další půl rok si v klidu počkám. Ale budu pak tak napjatá, že tam samou hrůzou nebudu chtít a asi budu trvat na tom, že se vlastně vidět nemusíme ;):vissla::vissla:

Káča — 6. 3. 2006 8:35

Nety, s tím seznamováním s jeho přítelkyní to bylo tak, že jsem věděla, že s někým chodí a když u ní už několikrát přespal, řekla jsem mu, že bych docela ráda už poznala tu, u které občas stráví noc.
A bylo!
První setkání proběhlo v létě u nás na chatě (já tam byla s malou)řekla jsem ať přijedou a zůstanou tam na pár dní, že pojedu domů. Myslím, že jsme si popovídaly hned jako kámošky. Dokonce mi řekla, že měla hrozný strach a že ji překvapilo, že vypadám jak mladá holka a tak se se mnou i povídá. Tak to byla pro mně poklona, nechtěla jsem, aby ze mně měla nahnáno.
Nety, až budete bydlet spolu, měl by Tě určitě už představit (no, podle mně ale ještě před bydlením). Pokud to bude oddalovat a jeho rodiče taky nebudou mít zájem, je něco špatně!

Nety — 6. 3. 2006 9:00

My už spolu bydlíme čtvrtý měsíc :rodna: Ne, špatně není nic, rodiny funkci plní jak mají, to je v pořádku....Zbytek se prostě nějak vyvine časem, tak to bude nejlepší. Aspoň se mne jeho rodiče neleknou teď, ale třeba až za pár měsíců ;)
Možná je to taky tím, že se oproti jiným synům hodně brzy osamostatnil a spoustu let zpátky nebydlel u rodičů, ale hned kolem dvaceti let si pronajal byt a staral se sám o sebe. A asi taky hůř přehazuje kolej..... Myslím to tak, že pro men bylo taky takové nepříjemné, když jsem ho k nám poprvé vzala, všechno bylo sice fajn, ale přeci jen má člověk před očima ještě předcházející partnerství a to, že tam prostě byli zvyklí na někoho jiného. Já to řeším tím, že to "přebiji" novou tváří. Že se toho prostě nebojím. On nechá větší odstup, toť vše. No, tak hlavně abych jim jednou byla sympatická...a co, aspoň se teď vyhnu tomu nepříjemnému srovnávání s předchozí přítelkyní. Moje noční můra :usch::rolleyes::rolleyes:

Káča — 6. 3. 2006 9:09

Jestli jsi to Ty na fotce(kdo jiný), tak se nemáš čeho bát-jsi hodně sympatická.

Nety — 6. 3. 2006 9:32

Je, Káčo, díky :D:D:rodna: Já se nebojím příliš toho, že bych na "čistém terénu" způsobila nějaké vyděšení, spíš se děsím toho srovnání s  předchůdkyní...ale to je asi běžné. Prostě nevím, jaký měly vztah ona a mamča...asi tak. Připadám si jak prvnička. Já vím, že neudělám žádnou botu, za těch pár let na světě už mám poměrně rozumné vystupování, alr prostě mi to tam v té hlavě hlodá a hlodá a hlodá... asi nebudu zdráva. Patrně :/:dumbom:

helena — 6. 3. 2006 11:21

Netynko, ale s "předchůdkyní" tě budou srovnávat všude - v novém zaměstnání třeba, nebo noví sousedé, prostě v každé situaci, kdy ty budeš "ta nová". Píšeš, že přítel s rodiči už dlouho nebydlí, tak si možná zvykli na to, že on si svůj život řeší sám a po svém a to, že tě zatím netouží poznat, je jen jejich způsob "nezasahování" do synkova soukromí. Pokud vztahy jinak fungujou, tak si nedělej starosti, až přijde čas, poznáte se.

Kubula — 17. 5. 2006 15:34

Vím, že tahle diskuse je o něčem jiném, ale nepřeháníte to (skoro) všichni trochu s tím "jestli mu bude dobře vařit", "jestli se o něj dobře postará" apod.? Proč nikoho nenapadlo, jestli váš chlapeček nepřipálí přítelkyni šaty žehličkou nebo jestli jí bude chutnat jeho svíčková? :o:o:o

Eva36 — 17. 5. 2006 16:04

Kubula: Ty nemáš děti? Já myslím, že zase maminku přítelkyně Káčinýho syna napadá třeba, jestli on jí vyčistí kolo (jako dělal její tatínek) nebo jestli ji nenechá tahat těžký nákup....chci říct, že prostě každá máma má trošku "obavu", aby si její dítě nenabilo čumáček. A ženy žehlí nejspíš častěji než muži, takže proto asi nikoho nenapadlo, jestli chlapeček nepřipálí přítelkyni šaty. Ale myslím, že Káča a jí podobné "opuštěné" matky jsou rozumné a tyhle svoje obavy neventilují před dospělými dětmi, ale někde se svěřit musí. A i na to je babinet.

Káča a spol.: Nesmutněte. Moje mamina říká, že všechny děti vyletí z hnízda. Ale jen některé se rády vracejí. Takže když se vám vracejí, buďte rády. (Ha ha, chci vidět sebe za pár let. Bych si to měla asi vytisknout a někde schovat, abych se k tomu mohla vracet. Se mi to radí, když se mě to ještě netýká ;)

Kubula — 17. 5. 2006 16:33

Evo,
mám děti, teda zatím jedno, pětiletého kluka. No a právě proto, že se začíná osamostatňovat, občas přemýšlím o tom, jaké to bude, až se osamostatní úplně. A připouštím, že jsem mírně přecitlivělá na striktní dělení prací na mužské a ženské, takže doufám (i když to samozřejmě nemůžu zaručit), že můj syn se jednou s partnerkou DOHODNE, kdo co bude dělat, a pokud by mu její jídlo nevyhovovalo, asi by to byl spíš jeho problém než její. Jen mi z některých příspěvků přišlo trošku nefér k té holce, jakoby tam zaznívalo, jestli bude dost dobrá... nikdo se netrápil tím, jestli bude dost dobrý ten syn:/ (nebo už jsem tak zaslepená, že to tam bylo a já to neviděla?:/. Já jsem asi drsná matka, protože nabití čumáku svým dětem v podstatě přeju - nevím o ničem, co by mě kdy postrčilo dál víc, než si pořádně nabít čumák. (Samozřejmě jim nepřeju, aby si čumák nabili tak, že by se jim chudák čumák neuzdravil:D). S tím žehlením šatů to mělo bejt takový jakoby vtipný (my nežehlíme vůbec, tak mi tahle představa přišla joooo přitažená za vlasy:D). Ale nechtěla jsem nikomu z diskutujících mejt hlavu, podle mě se k tomu staví rozumně, jen jsem trošku chtěla šťournout do toho obecného přístupu. Jo a nepochybně na to měla vliv taky nedávná reklama na Vodafone - "tak si to na měsíc vyzkoušejte, ať víte, jak vaří a uklízí...":dumbom::dumbom::dumbom:

chomáček — 17. 5. 2006 17:07

Holky, to je fakt vtipné. Já to tu čtu a bulím jak malá želva, když si představím, že můj, nyní 17-ti MĚSÍČNÍ syn odejde z domu. :o))))))) ježiš, některé matky jsou fakt prdlý. :)
Dokud nebyl malý, tak jsem nedokázala pochopit mojí maminku , která mě v 15-ti letech načapala s mým přítelem (byli jsme spolu pak 6 let), jak mě kouše na postli do nosu. Zrovna šli s tátou na cvičák (za psem) a Petr (táta) mi pak říkal, že to celé probulela. Jak já jsem nad ní kroutila hlavou. :o))))))))))))))))) Chtěli jsme děti? Tak musíme "trpět". :)

Anna M — 17. 5. 2006 19:19

Káča napsal(a):

Neděste se!
Jen se mi před dvěma dny odstěhoval syn (20let) ke své přítelkyni.
JEN? - Teprve včera večer, když jsem ležela v posteli, mi to došlo. Nemohla jsem spát, tak jsem se šla podívat do jeho prázdného (vystěhovaného) pokojíku a tam začla bulit, jak malá holka. Je pryč.....
Už nepovedem večerní hovory, už za mnou nepřijde, ať mu půjčím 20 Kč, už nebudu čekat až uslyším v zámku klíče (při návratu z diskotéky), abych mohla v klidu usnout, už mu nebudu nadávat za špinavé ponožky pod postelí.
Když mi to před dvěma týdny oznámil, jen jsem se smála (něco jsem tušila) a říkala, že konečně snad pozná, co je to život. Byla jsem zvyklá, že poslední měsíce chodil domů jen asi na 3-4 dny v týdnu, většinou zůstával u přítelkyně. Tak jsem si říkala, že mně to nepoloží....No, ale položilo. Byl dlouho jako jedináček a já se na něj upla hodně ještě po smrti druhého syna(jeho bratra,kterého ani nepoznal). Navíc jsem račice, takže můj smysl a upnutí na rodinu(děti) je velmi silné.
Teď jen trapně přemýšlím, jestli mu tam nebude něco chybět, jestli mu bude stačit jídlo, které jeho holka uvaří, jestli se nebudou hádat....Až se stydím, jak uvažuji.
A chybí mi!

Promiň zlatíčko, jsi opravdu káča, vzdyť jsi získla i dceru. Jen jí musíš umět správně příjmout. :hjarta::)

helena — 18. 5. 2006 6:52

Tak jo - ten "chlapeček", který se v zimě odstěhoval k přítelkyni, mi spolu s ní před pár dny přinesl svatební oznámení. Holky, dovedete si představit, jak já budu na veselce krásně brečet...http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Eva36 — 18. 5. 2006 8:21

Kubula napsal(a):

Evo,
mám děti, teda zatím jedno, pětiletého kluka. No a právě proto, že se začíná osamostatňovat, občas přemýšlím o tom, jaké to bude, až se osamostatní úplně. A připouštím, že jsem mírně přecitlivělá na striktní dělení prací na mužské a ženské, takže doufám (i když to samozřejmě nemůžu zaručit), že můj syn se jednou s partnerkou DOHODNE, kdo co bude dělat, a pokud by mu její jídlo nevyhovovalo, asi by to byl spíš jeho problém než její. Jen mi z některých příspěvků přišlo trošku nefér k té holce, jakoby tam zaznívalo, jestli bude dost dobrá... nikdo se netrápil tím, jestli bude dost dobrý ten syn:/ (nebo už jsem tak zaslepená, že to tam bylo a já to neviděla?:/. Já jsem asi drsná matka, protože nabití čumáku svým dětem v podstatě přeju - nevím o ničem, co by mě kdy postrčilo dál víc, než si pořádně nabít čumák. (Samozřejmě jim nepřeju, aby si čumák nabili tak, že by se jim chudák čumák neuzdravil:D). S tím žehlením šatů to mělo bejt takový jakoby vtipný (my nežehlíme vůbec, tak mi tahle představa přišla joooo přitažená za vlasy:D). Ale nechtěla jsem nikomu z diskutujících mejt hlavu, podle mě se k tomu staví rozumně, jen jsem trošku chtěla šťournout do toho obecného přístupu. Jo a nepochybně na to měla vliv taky nedávná reklama na Vodafone - "tak si to na měsíc vyzkoušejte, ať víte, jak vaří a uklízí...":dumbom::dumbom::dumbom:

:) Chápu. Tahle reklama mě vytáčí taky a ještě třeba na Happy Hippo, jak ten kluk kouká do akvárka, tatínek je rozvalenej na gauči s novinama a maminka maká u kuchyňský linky. To je síla. Nebo v rádiu reklama na Ramu, kdy tatínek vysvětluje holčičce, že semínka z řepky jsou v Ramě, co jí maminka maže na rohlík (nebo co)....proč by ten rohlík nemohl mazat on, to nechápu. Proč se pořád do nás, ženských, cpe z médií, že máme mazat rohlíky a obskakovat manžely rozvalené na gauči s novinama? Dělení prací na mužské a ženské taky nemusím a když už ženská pracuje, tak nevím, proč muž se prezentuje vedle ní jako nemakačenko.

helena — 18. 5. 2006 8:50

Protože tatínek na tu Ramu přece těžce dře, aby se maminka mohla válet doma a mazat rohlíky nejen holčice, ale i jemu http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Káča — 18. 5. 2006 8:55

Heleno-gratuluji!!!
Evo36-víš, jak píšeš o tom, že zase její maminku napadá něco podobného (ale naopak): bohužel její ,,maminka" se o dceru nijak zvlášť nikdy nestarala. Měla 4 děti s dvěma muži (je rozvedená) a má celý život trošku více ráda (a na 1. místě) chlast a chlapy. Tož tak! Je mi jasné, že za to mladá nemůže a o hodně přišla, ale musím tajně konstatovat, že mám strach, aby to neměla v sobě, každý si bereme z domova chování svých rodičů (tak jsme byli naučeni a celý život to brali, že tak to má být a tak je to správné). V některých chvílích to ,,vidím". Syn je klidný člověk (nebyl zvyklý na křik a hádky (před ním) a učila jsem ho úctě k ostatním. Jeho přítelkyně pořád zvyšuje hlas, je věčně uražená za prkotiny a je hodně netolerantní (vše podle ní, jinak nic). Nemají teď moc peněz (ona jde ještě studovat dál) a pro ni je na 1.místě solárko, hadry, parfém....Syn chodí v botech, které se na něm rozpadají.
V životě bych si ale nedovolila nic říct, nebo naznačit, opravdu si to musím někde ,,vylít" a vy jste bohužel na mušce.

helena — 18. 5. 2006 9:07

Káčo, Kačenko - klidně si vylejvej srdíčko, děvče moje. Já si víceméně na zetě ani novou snachu stěžovat nemůžu, vycházíme skoro nadstadardně oproti tomu, co občas vidím, slyším, čtu, ale taky to v obou rodinách vedou jinak, než bych to dělala já. Jenže, víš, vždycky si vzpomenu na dobu, kdy jsem byla krátce vdaná a moje vlastní máma se mi snažila dávat rady "kterak s manželem zacházeti a jeho vychovávati". Tehdy jsem jí řekla, že ji kdykoli ráda uvidím, ale pokud nezmění chování, tak se prostě sejdeme v parku, ukážu jí vnoučátka a půjdeme každá po svém. Nerada bych se dočkala něčeho podobného, tak holt se občas kousnu do (jedovatého http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png) jazyka, maximálně suše zkonstatuju, že já bych to asi dělala jinak - což kupodivu občas zabere a děti zjistí, že "stará matka" by i mohla mít pravdu http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png

Svas — 18. 5. 2006 9:38

Ahoj holky,
taky se mě to týká, mému synovi je 26. Už 6 let má přítelkyni a žijí střídavě u nás a u nich. Ona nemá rodiče (zahynuli) a vychovávala ji od malička babička. Bylo mi jí moc líto, že vlastně nikdy nepoznala rodinu, ale pak jsem zjistila, že došlo k druhému extrému. Tím, že byla "ta chudinky bez rodičů" jí zbytek příbuzenstva od mala plnil všechno, co jí na očích viděl a to je špatně. Špatně taky bylo, že já jsem to komentovala, ale můj syn se jí vždy zastal a byl na její straně. Než mi došlo, že z jeho strany to byl a je správný přístup, chvilku to trvalo. Dneska si odpuštím jakékoli poznámky, chválím a nekritizuji a vycházíme spolu výborně. Doufám, že to vydrží, i když si taky občas koušu jazyk, pak si ale vzpomenu na své soužití s tchýní a rychle se vzpamatuju.

Hahnčí — 19. 5. 2006 12:14

Svas napsal(a):

Ahoj holky,
taky se mě to týká, mému synovi je 26. Už 6 let má přítelkyni a žijí střídavě u nás a u nich. Ona nemá rodiče (zahynuli) a vychovávala ji od malička babička. Bylo mi jí moc líto, že vlastně nikdy nepoznala rodinu, ale pak jsem zjistila, že došlo k druhému extrému. Tím, že byla "ta chudinky bez rodičů" jí zbytek příbuzenstva od mala plnil všechno, co jí na očích viděl a to je špatně. Špatně taky bylo, že já jsem to komentovala, ale můj syn se jí vždy zastal a byl na její straně. Než mi došlo, že z jeho strany to byl a je správný přístup, chvilku to trvalo. Dneska si odpuštím jakékoli poznámky, chválím a nekritizuji a vycházíme spolu výborně. Doufám, že to vydrží, i když si taky občas koušu jazyk, pak si ale vzpomenu na své soužití s tchýní a rychle se vzpamatuju.

Víš, Svas, každý máme nějakou chybičku..........

Svas — 22. 5. 2006 15:16

No to samozřejmě, ale tvoji poznámku jsem nějak nepochopila, čí chybičku myslíš?

anela — 22. 5. 2006 17:25

Káčo!!!  Co děláš? Jednou máš dospělého syna, tak se s tím smiř. Musela jsi vědět, že když si jednou přivede holku, že s ní s největší pravděpodobností bude trávit většinu času a pak dojde na to, že s ní bude zůstávat čím dál tím déle, až ti jednou oznámí, že budou bydlet spolu. Jsi přece rozumná ženská, která vychovala syna a on prostě odešel do života, který si chce žít podle svého. Je to normální a správné. Už mu budeš jen vyvařovat, když přijde se svou přítelkyní na návštěvu. V noci tě nikdo nebude budit, když přijde domů z diskotéky, nebudou se po zemi válet špinavé ponožky a v kuchyni neumyté nádobí od jeho svačiny. Nebudeš muset pořád vymýšlet, co mu uvařit, hlavně, aby mu chutnalo. Nebude z pokoje slyšet jen jeho cédéčka puštěná na plné pecky, v bytě bude klid. Tak se chovej jako matka dospělého syna a měj radost, že je spokojený se svým děvčetem!
Jo, tak takhle si to říkám pořád dokola. Už měsíc. Jen jsem to všechno měla trochu rychlejší, syn si našel holku a za týden už s ní bydlel. Teď je pryč měsíc, úplně na druhém konci Prahy. Ta dálka! Je spokojený, dvakrát za týden se tu objeví buď sám nebo s ní. Holčina se mi moc líbí a syn je spokojený a v pohodě. Jo a teď už musím letět, protože musím udělat řízky. Přijdou na večeři :) :)