» Diskuse - Babinet.cz https://fora.babinet.cz/index.php » Vztahy v rodině https://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=96 » ,,Přišla" jsem o syna https://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=4771 |
Káča — 2. 3. 2006 16:38 |
Neděste se! |
VěrčaH — 2. 3. 2006 17:24 |
Ahoj Káčo, taky jsem se ve svých 22 letech odstěhovala od rodičů jako velká holka a hlavně šťastná, že už mi nikdo nebude kontrolovat. První týden byl takový hodně divný pro mě i pro rodiče, musím přiznat, že se mi i stýskalo. Ale protože jsem chtěla našim dokázat, že to dokážu i bez nich tak jsem to samozřejmě nedala znát. Za pár měsíců jsem skoro každý víkend trávila u nich, protože mi tam bylo daleko líp než mě samotné v bytě a musím říct, že díky tomu, že jsem se odstěhovala se hrozně moc zlepšil i náš vztah. Už jsem nebyla ta dcera, o kterou se starají (i když se starali a starají dodnes, teď už jenom mamka, tatí zemřel), ale brali mě opravdu nějak dospělejš a spíš se náš vztah změnil na přátelský než vztah rodič a dcera. Najednou jsem měla daleko větší potřebu si s nima povídat o čemkoli víc než předtím, říkala jim věci, které bych dřív asi s nimi neřešila, chodila si pro rady. A za rok jsem byla zpátky. A ještě si vzpomínám na ten slastný pocit, jak se mi ulevilo, že už nebydlím jinde, ale zase doma. Samozřejmě s novým přítelem přišlo zase stěhování. Ale ten nový vztah mezi mnou a mamkou trvá dodnes a musím říct, že díky tomu je to dnes moje nejlepší kamarádka. |
agata11 — 2. 3. 2006 17:38 |
Ahoj Káčo! |
mashanka — 2. 3. 2006 17:59 |
Káčo, vím, že Ti je smutno, ale buď ráda, že máš dítě, které se snaží, postavit na vlastní nohy. Je spousta takových, kteří se nehnou od maminky, nechají se vydržovat do 30 a jsou k ničemu. |
Káča — 2. 3. 2006 18:04 |
Právě, že já řvu, jen když mně nikdo nevidí a před synem se tvářím, že je vše v pořádku a že mu to přeju. No samozřejmě, že mu to přeju, ale trošku (i když není špatná) mám obavyz jeho přítelkyně. Je podle mně velmi majetnická , žárlivá a hysterická. Hodně ho hlídá, nikam bez ní pomalu nemůže. Nevím, ale asi by mu měla dát více volnosti, takhle si ho neudrží. Navíc u nás nebylo zvykem nějak křičet a problémy jsem se snažila řešit v klidu a rozumně. Ale když ji slyším kolikrát ječet a taky jsem už jednou slyšela, jak mu říká, že mu dá facku. No, to mně teda hodně zarazilo, ale dělala jsem, že nic neslyším. To si musí spolu nějak vyříkat sami a chovat se tak, aby k sobě měli úctu. Zdá se mi, že se to nějak u těch mladých vytrácí. |
Michaela.43 — 2. 3. 2006 20:04 |
Káčo, |
kamolina — 2. 3. 2006 20:13 |
Panebože a pro kterého rodiče je ten partner/ka jejich dítěte vhodná? Já jsem taky v 18cti práskla do bot a od té doby, musím zkonstatovat, že se můj vztah s rodiči značně zlepšil. Říká se, že od určitého věku by děti a rodiče neměli žíti pohromadě a já tomu věřím. Nikdy jsem neměla dost dobrého přítele... jeden byl moc starý a majetnický, další jim neseděl a měli pocit, že je v něm něco divného. Je dospělý, on si poradí... Nemusí to být láska na celý život. Možná si toho vyzkouší víc, než se usadí... Znáte to:? " Neraďtě jiným, jak se mohou zmýlit, zmýlit se umí i sami." Ono, když už půjde tlustý do tenkýho, tak ví kam má přijít... Má to být chlap a ne maminčina pr....... :-) |
Ero — 2. 3. 2006 21:25 |
Ahoj, Káčo !!!!! My ze stejného rodného hnízda máme přece silné kořeny !!! Tak bud silná, do mladých se moc nemontuj a uvidíš, že tě budou mít rádi. Já jsem to tak prtaktikovala,k mladým jsem moc nechodila, zato oni byli u mě stále...povídám, vztahy byly moc fajn, i když jsem moc neuznávala přítelkyni syna....také to tak dopadlo - ona si trochu odskočila ze vztahu a hned byl syn doma zpět - ona byla těhotná, přiznala se a za chvíli se vdávala....i to je život. A jak mi bylo smutno...tak jsme stěhovali do dvoupokopjového bytu ještě jeden dvoupokojový...ale přežili jsme, do práce jsem chodila bez spodního prádla i punčošek, protože jsem se nedostala do skříně. Syn je doma a já si říkám...kdyby chtěl na chvíli zmizet...ale mám ho ráda...tak mu dávám svobodu a on se rád vrací..... |
helena — 3. 3. 2006 7:03 |
Káčo, můj synek bydlel půl roku s přítelkyní u nás. Je to měsíc, co se přestěhovali "do svého" a byt je najednou strašně prázdný. Asi jsi četla, jak jsem psala jinde, že manžel je spíš "slušný podnájemník", další děti už jsou z domu nějaký čas, takže moje domácí komunikace se výrazně omezila na hovory se psem a občas na pár slov se sousedkou, když se náhodou potkáme. Byla jsem zvyklá na plný dům, protože se u nás scházeli děti i s kamarády, pořád se něco dělo a občas jsem byla i ráda, když byl v bytě klid. Jenže teď ten klid mám a občas bych brečela jako ty. Vařívala jsem kotle jídla, teď si zvykám na malé porce akorát pro chlapa, protože ten je za ty roky na teplé večeře zvyklý (já nevečeřím a o víkendu bych si klidně namazala chleba). Děti chodí domů, ale už jen spíš na návštěvy, mají vlastní život. Bránit jim v něm nemůžu a taky to nedělám, ale určitě ještě chvíli potrvá, než si zvyknu a naučím se na nový způsob života. Tak si nedělej starosti s tím, že to obrečíš, je to ještě příliš čerstvá a velká změna, ale zvládly jsme leccos, zvládneme i tohle. Ozvi se, jak pokračuješ. |
Michaela.43 — 3. 3. 2006 7:55 |
Káčo, |
Káča — 3. 3. 2006 8:47 |
Holky, děkuju za podporu. S tou samotou a prázdným bytem to u mně není tak hrozné - já mám ještě tříletou ,,dračici"(to jsou ty důchodové děti). Jen mi přišlo strašně líto, že jsme tu samy. A myslela jsem, že když mám dcerku, tak se mi nebude nějak stýskat. Ale holt jsem měla děti dvě. |
helena — 3. 3. 2006 9:35 |
Káčo, fajn. Uvař, upeč, pokecejte (a hlavně nebreč, až se budete loučit) a uvidíš - oni se budou vracet, protože nikdo tak neumí svíčkovou jako maminka A až se tě slečna bude vyptávat, jak vaříš tohle nebo tamhleto, tak jí poraď, ale jen když bude ona chtít - nevnucuj se s tím, co chlapeček rád nebo nerad, ona si na to přijde sama. Buď ráda, že máš sluníčko pro radost, které ti doma ještě dlouho vydrží. |
Paja1 — 3. 3. 2006 9:53 |
Toto je druhá diskuse, do které mohu přispět. Káčo, plně Tě chápu. Můj syn se odstěhoval v lednu. Napřed u nás půl roku bydlel i s přítelkyní, myslím, že to klapalo, já bych takto vydržela žít dál, ale oni samozřejmě chtějí žít jenom spolu. Ano, rozum to chápe, ale srdce mně krvácí stále. Dokonce i on, když si sbalil "poslední igelitku" a v předsíni jsme se loučili, tak brečel. No já brečím dodnes. Ty ještě aspoň někoho doma máš, ale mně zůstal prázdný byt. Napřed se odstěhovala dcera, nedávno mně zemřel manžel, teď odešel syn, je to pro mne hodně náročné. Před 3 lety jsme byla jedna velkká a šťastná rodina, teď zeje byt prázdnotou. Nikomu bych to nepřála. |
Nety — 3. 3. 2006 10:04 |
Když to tady tak čtu, tak se docela děsím toho, až u mne můj přítel začne bydlet. Vařit umím a vařím mu, peru mu, starám se o něj, snažím se, ale při představě, že bude jeho mamka stejně jako vy ve mně vidět tak trošku takovou, jestli to jako dělám dobře, tak už mi je jasné, proč prostě nemohou občas spolu ty dvě strany vyjít. Já prostě budu ta, co ukradla syna? No, nazdar. |
helena — 3. 3. 2006 10:12 |
Ale, ne, Nety, takhle to nikdo nemyslí. To jen my mámy se prostě těžko srovnáváme s tím, že naši "chlapečci", kterým jsme ještě nedávno pusinkovaly faldíčky na pr..., se tak nějak "najednou" proměnili v dospělé chlapy, kteří mají svůj život. Víš, ono rozumem to pochopíš, že nelze dítě (kluka nebo holku, to je fuk) mít neustále na pupeční šňůře, ale tý dušičce a srdci to nějako chvilku trvá, než se s tím vypořádají. A pokud nenarazíš zrovna na takovou matku, která tě bude neustále kontrolovat, ale na normální ženskou, tak ti to "ukradení" prostě najevo nedá, ale bude se s tebou snažit vyjít, což ty bys konečně měla taky dělat - nakonec máte obě stejný zájem na tom, aby ten váš "poklad" byl spokojený. |
Nety — 3. 3. 2006 10:26 |
Partner se odpojil už před lety, teď jsem já jeho partnerka - myslím tím, že přede mnou měl skoro 4 roky jinou přítelkyni. Jsem teď s ním šestý měsíc, ale výhledově budeme v mém bytě. Pořád mám hrůzu potkat se s jeho mamkou, když jsem to tu četla, umocnilo se to. Zkraje jí vozil třeba prádlo na praní, občas přivezl jídlo a tak, vím, že byla asi ráda, protože ho viděla.... Já jsem to malinko posunula jiným směrem - já u něj jsem a on bude vozit své oblečení k mamce? To bych se styděla, co by si o mne pomyslela...Raději to vozím třeba tajně busem na otočku k sobě. vařím, uklízím, starám se. A děsím se, co přijde. V tomhle všem jsem patrně trošku dál než předchozí přítelkyně, která byla i mladší...ale děsím se toho srovnávání, nevím a asi nikdy nebudu vědět, jaký vztah měla s jeho mamkou, jsem z toho celá divoká....Nechci být vetřelec. Na druhou stranu mne i trošku mrzí, že jeho maminku neznám, i když se toho setkání docela děsím. Nevědomost je strašná. Ale nechci vám obracet diskuzi jiným směrem, i když to možná dost souvisí. Ta hrůza a ten pocit je vždycky asi na obou stranách.......... Zajímalo by mne - ona ví, že má nějakou "kamarádku", jestli by mne třeba ona chtěla poznat nebo ne... On nikdy neřekl, zastavíme se u našich, rádi by tě poznali. A nevím, nechce on mne ukazovat :/ a nebo mu to nebylo nabídnuto ze strany rodičů... Možná je brzy, ale prostě v halvince mi to trošku hlodá. |
helena — 3. 3. 2006 10:45 |
Nety, proč by mu měli rodiče nabízet, aby tě přivedl? To by snad měl udělat on - "maminko, tatínku, mám kamarádku a chci, abyste se poznali". Vždyť se nemusíte hned slejzat u slavnostního nedělního oběda, ale klidně jít třeba všichni do divadla - tam je i výhoda neutrálního prostředí. No a buď to bude fajn a můžete si pak jít ještě někam sednout, nebo to tak dobrý nebude, načež se v klidu rozloučíte a půjdete každý k sobě domů. U nás se tyhle "oficiality" nijak zvlášť neřešily - děti přivedly kamaráda/kamarádku na návštěvu jen tak, časem se tam začali vyskytovat častěji... a tak nějak to šlo samospádem. |
Tiina — 3. 3. 2006 11:13 |
Nety klídek, děs se až bude čeho, třeba je jeho maminka úplně v pohodě, dyť nevíš. Tedy nevím jak dlouho jste spolu, ale podle mě představení rodičům je něco, s čím se nespěchá. Pamatuju si, že když mě bylo 15, chodila s mým tehdejším přítelem necelý měsíc a už dostal doma příkaz, že mu MUSÍ přivézt ukázat...připadala jsem si docela divně, přišlo mi to brzo. |
Nety — 3. 3. 2006 11:21 |
No, já už zase nejsem dvacítka, tak s kamarádkama na návštěvy, nevím... divadlo asi ne, to ne! Já nevím, naši třeba, když vědí, že s někým jsem, tak úplně baží ho poznat a jsou zvědaví a když nevyrukuji s návštěvou já, většinou to udělají oni. Tak jako přirozeně, prostě, kdo je rychlejší. tady se neděje zatím nic :-) Ve třiceti už je to holt na hraně :D |
Nety — 3. 3. 2006 11:25 |
Jo já vím, já to netlačím nikam na nějaké nutné seznamování. Kdyby s něčím přišel, patrně bych řekla, že to můžeme zrealizovat, ale malinko bych se to snažila ještě posunout časově trošku dál, nespěchat. MNE ZARÁŽÍ SPÍŠ, ŽE TO NI NEPADLO. Tak jako myslím. Já vím, bude to půlrok, tak spěchat není kam, bydlíme spolu čtvrtý měsíc. Ani nevím vlastně, co třeba doma řekne nebo ne a nevrtám se v tom. Ale hodně často se mi to honí hlavou....to mi věřte. Jací jsou? Nebudu se jim zdát horší než ta před tím? no, to asi ne, připouštím. Jsem snad asi jen zvědavá a trošku mne mrzí, že se se mnou nechce ještě pochlubit? Možná to bude tak. :D |
tina — 3. 3. 2006 11:31 |
Neťule, nekecej, že je ti už třicet.... tomu nevěřím... na fotce, co jsi tu měla, vypadáš mladší než já :dumbom: |
elementgirl — 3. 3. 2006 13:49 |
Neděste se! |
Káča — 3. 3. 2006 17:11 |
Nety, já to v žádném případě neberu tak, že mi ho někdo krade! Dokonce jsem dělala srandu, když mu pomáhala se stěhovat, že jí ho tedy předávám se vším, všudy a že má na něj být přísná, že se třeba konečně naučí uklízet atd. Nedávno měla narozeniny, tak jsem jí koupila dárek a i na vánoce. To si zase nemyslím, že bych byla ta špatná tchýně, vždyť není to zase tak dávno (je!), co jsem byla v její situaci. Myslím, že za mnou může i ona kdykoli přijít a popovídat si, poradit... |
Stelička — 4. 3. 2006 18:05 |
Káčo, posílala jsem Ti "soukromou" ... |
Nety — 6. 3. 2006 7:59 |
Je mi 29, 30 mi bude zaaaaa....počkej, necelých pět měsíců ! Chystejte dary :gloria: |
Nety — 6. 3. 2006 8:05 |
Já myslím, že rodičovství a partnerství jde báječně skloubit, na tom se asi shodneme. Hlavně, když je snacha milá - ale snachy většinou bývají, ale občas mám tu zkušenost z okolí, že přehnaná starostlivost tchýně a jejich vazba se synem může tropit neplechu..... Ale vždycky je to asi náhoda podle charakteru člověka, sem tam je někdo žárlivější a když žárlí matka na syna, tak je to pak průšvih. ALe to nebude případ nikoho z vás.... |
Káča — 6. 3. 2006 8:35 |
Nety, s tím seznamováním s jeho přítelkyní to bylo tak, že jsem věděla, že s někým chodí a když u ní už několikrát přespal, řekla jsem mu, že bych docela ráda už poznala tu, u které občas stráví noc. |
Nety — 6. 3. 2006 9:00 |
My už spolu bydlíme čtvrtý měsíc :rodna: Ne, špatně není nic, rodiny funkci plní jak mají, to je v pořádku....Zbytek se prostě nějak vyvine časem, tak to bude nejlepší. Aspoň se mne jeho rodiče neleknou teď, ale třeba až za pár měsíců ;) |
Káča — 6. 3. 2006 9:09 |
Jestli jsi to Ty na fotce(kdo jiný), tak se nemáš čeho bát-jsi hodně sympatická. |
Nety — 6. 3. 2006 9:32 |
Je, Káčo, díky :D:D:rodna: Já se nebojím příliš toho, že bych na "čistém terénu" způsobila nějaké vyděšení, spíš se děsím toho srovnání s předchůdkyní...ale to je asi běžné. Prostě nevím, jaký měly vztah ona a mamča...asi tak. Připadám si jak prvnička. Já vím, že neudělám žádnou botu, za těch pár let na světě už mám poměrně rozumné vystupování, alr prostě mi to tam v té hlavě hlodá a hlodá a hlodá... asi nebudu zdráva. Patrně :/:dumbom: |
helena — 6. 3. 2006 11:21 |
Netynko, ale s "předchůdkyní" tě budou srovnávat všude - v novém zaměstnání třeba, nebo noví sousedé, prostě v každé situaci, kdy ty budeš "ta nová". Píšeš, že přítel s rodiči už dlouho nebydlí, tak si možná zvykli na to, že on si svůj život řeší sám a po svém a to, že tě zatím netouží poznat, je jen jejich způsob "nezasahování" do synkova soukromí. Pokud vztahy jinak fungujou, tak si nedělej starosti, až přijde čas, poznáte se. |
Kubula — 17. 5. 2006 15:34 |
Vím, že tahle diskuse je o něčem jiném, ale nepřeháníte to (skoro) všichni trochu s tím "jestli mu bude dobře vařit", "jestli se o něj dobře postará" apod.? Proč nikoho nenapadlo, jestli váš chlapeček nepřipálí přítelkyni šaty žehličkou nebo jestli jí bude chutnat jeho svíčková? :o:o:o |
Eva36 — 17. 5. 2006 16:04 |
Kubula: Ty nemáš děti? Já myslím, že zase maminku přítelkyně Káčinýho syna napadá třeba, jestli on jí vyčistí kolo (jako dělal její tatínek) nebo jestli ji nenechá tahat těžký nákup....chci říct, že prostě každá máma má trošku "obavu", aby si její dítě nenabilo čumáček. A ženy žehlí nejspíš častěji než muži, takže proto asi nikoho nenapadlo, jestli chlapeček nepřipálí přítelkyni šaty. Ale myslím, že Káča a jí podobné "opuštěné" matky jsou rozumné a tyhle svoje obavy neventilují před dospělými dětmi, ale někde se svěřit musí. A i na to je babinet. |
Kubula — 17. 5. 2006 16:33 |
Evo, |
chomáček — 17. 5. 2006 17:07 |
Holky, to je fakt vtipné. Já to tu čtu a bulím jak malá želva, když si představím, že můj, nyní 17-ti MĚSÍČNÍ syn odejde z domu. :o))))))) ježiš, některé matky jsou fakt prdlý. :) |
Anna M — 17. 5. 2006 19:19 |
Promiň zlatíčko, jsi opravdu káča, vzdyť jsi získla i dceru. Jen jí musíš umět správně příjmout. :hjarta::) |
helena — 18. 5. 2006 6:52 |
Tak jo - ten "chlapeček", který se v zimě odstěhoval k přítelkyni, mi spolu s ní před pár dny přinesl svatební oznámení. Holky, dovedete si představit, jak já budu na veselce krásně brečet... |
Eva36 — 18. 5. 2006 8:21 |
:) Chápu. Tahle reklama mě vytáčí taky a ještě třeba na Happy Hippo, jak ten kluk kouká do akvárka, tatínek je rozvalenej na gauči s novinama a maminka maká u kuchyňský linky. To je síla. Nebo v rádiu reklama na Ramu, kdy tatínek vysvětluje holčičce, že semínka z řepky jsou v Ramě, co jí maminka maže na rohlík (nebo co)....proč by ten rohlík nemohl mazat on, to nechápu. Proč se pořád do nás, ženských, cpe z médií, že máme mazat rohlíky a obskakovat manžely rozvalené na gauči s novinama? Dělení prací na mužské a ženské taky nemusím a když už ženská pracuje, tak nevím, proč muž se prezentuje vedle ní jako nemakačenko. |
helena — 18. 5. 2006 8:50 |
Protože tatínek na tu Ramu přece těžce dře, aby se maminka mohla válet doma a mazat rohlíky nejen holčice, ale i jemu |
Káča — 18. 5. 2006 8:55 |
Heleno-gratuluji!!! |
helena — 18. 5. 2006 9:07 |
Káčo, Kačenko - klidně si vylejvej srdíčko, děvče moje. Já si víceméně na zetě ani novou snachu stěžovat nemůžu, vycházíme skoro nadstadardně oproti tomu, co občas vidím, slyším, čtu, ale taky to v obou rodinách vedou jinak, než bych to dělala já. Jenže, víš, vždycky si vzpomenu na dobu, kdy jsem byla krátce vdaná a moje vlastní máma se mi snažila dávat rady "kterak s manželem zacházeti a jeho vychovávati". Tehdy jsem jí řekla, že ji kdykoli ráda uvidím, ale pokud nezmění chování, tak se prostě sejdeme v parku, ukážu jí vnoučátka a půjdeme každá po svém. Nerada bych se dočkala něčeho podobného, tak holt se občas kousnu do (jedovatého ) jazyka, maximálně suše zkonstatuju, že já bych to asi dělala jinak - což kupodivu občas zabere a děti zjistí, že "stará matka" by i mohla mít pravdu |
Svas — 18. 5. 2006 9:38 |
Ahoj holky, |
Hahnčí — 19. 5. 2006 12:14 |
Víš, Svas, každý máme nějakou chybičku.......... |
Svas — 22. 5. 2006 15:16 |
No to samozřejmě, ale tvoji poznámku jsem nějak nepochopila, čí chybičku myslíš? |
anela — 22. 5. 2006 17:25 |
Káčo!!! Co děláš? Jednou máš dospělého syna, tak se s tím smiř. Musela jsi vědět, že když si jednou přivede holku, že s ní s největší pravděpodobností bude trávit většinu času a pak dojde na to, že s ní bude zůstávat čím dál tím déle, až ti jednou oznámí, že budou bydlet spolu. Jsi přece rozumná ženská, která vychovala syna a on prostě odešel do života, který si chce žít podle svého. Je to normální a správné. Už mu budeš jen vyvařovat, když přijde se svou přítelkyní na návštěvu. V noci tě nikdo nebude budit, když přijde domů z diskotéky, nebudou se po zemi válet špinavé ponožky a v kuchyni neumyté nádobí od jeho svačiny. Nebudeš muset pořád vymýšlet, co mu uvařit, hlavně, aby mu chutnalo. Nebude z pokoje slyšet jen jeho cédéčka puštěná na plné pecky, v bytě bude klid. Tak se chovej jako matka dospělého syna a měj radost, že je spokojený se svým děvčetem! |