V poslední době v sobě řeším tohle téma .

Nedávno jsme potkala souseda na nádraží -jela jsme na výlet - a on mi vyprávěl , že když byl malej , rodiče ho jako pětiletýho nutili pracovat na zahradě v Bráníku .Tatínek mu naložil kolečko a když už nemoh , tak mu říkal, ještě jedno zvládneš a přidej a snažil se ho vytrénovat k velký vůli a odolnosti, což se mu podařilo .
Ten soused je neuvěřitelně aktivní a pracovitej člověk , vystudoval VŠ , měl skvělou práci , postavil si několik domů a na kontě má pár milionků , důchod má kolem dvacky , dotáhl to daleko ..... Ted zrovna zvelebuje zahradu na venkově a zásobuje rodinu zeleninou , občas si střihne 20 km pěšky nebo na běžkách .

Já jsem si uvědomila, že tohle jsem svoje děti nikdy nenaučila a ani nemohla, protože to nikdo nenaučil mně .
Já jsem doma nikdy pomáhat nemusela , nikdo doma nic nedělal kromě mámy, která dřela na 4 lidi a chodila k tomu do práce . A i dnes toho moc neudělám, stejně tak moje mladší dcera .
Myslím si,  že vztah k práci je hodně důležitej, že člověk potřebuje práci a povinnosti a teprve potom radosti , k tomu aby žil v rovnováze a cítil se dobře .
Proto mě zajímá , jaký máte vztah k práci , kolik práce za den uděláte ??
Potřebujete práci k životu , máte ji rádi?

Bez práce si svůj život vůbec nedovedu představit.Málokdy jsem nemocná, ale když už musím tak jednou za dva roky zůstat ležet, jsem z toho nesvá. Moje rodina tvrdí, že jsem workoholik.
V zaměstnání pracuju hlavou, doma a na chalupě si to vynahrazuju manuální prací.
Nesnáším nepořádek, takže doma udělám denně vše potřebné, abych se cítila dobře.Neobtěžuje mne to, vyčistím si hlavu a rozhodně si nechávám dost času na blízké a koníčky.Děti už mám prakticky z domu, obě musely pomáhat a neuškodilo jim to.:DDD
Jo, na pomoc rodinných příslušníků není, myslím, nikdy pozdě.

Delahey napsal(a):

Bez práce si svůj život vůbec nedovedu představit.Málokdy jsem nemocná, ale když už musím tak jednou za dva roky zůstat ležet, jsem z toho nesvá. Moje rodina tvrdí, že jsem workoholik.
V zaměstnání pracuju hlavou, doma a na chalupě si to vynahrazuju manuální prací.
Nesnáším nepořádek, takže doma udělám denně vše potřebné, abych se cítila dobře.Neobtěžuje mne to, vyčistím si hlavu a rozhodně si nechávám dost času na blízké a koníčky.Děti už mám prakticky z domu, obě musely pomáhat a neuškodilo jim to.:DDD
Jo, na pomoc rodinných příslušníků není, myslím, nikdy pozdě.

Já si myslím, že tohle je druhý extrém, neumět se zastavit a trpět , když člověk nemůže pracovat jako včelička .
To má jeden můj kamarád, v životě nejede na dovolenou , protože by tam nemohl pracovat , o víkendech dělá brigády , aby měl činnost a ted už ho osud tlačí ke zdi , má čím dál větší zdravotní problémy a pořád nechápe, že se musí naučit odpočívat .
Nenaučí se to nikdy , čeká ho hořký konec , kdy ulehne a ještě ho budou svrbět ruce a nohy, jak by rád něco robil a bude trpět  .......:o

Druhej extrém jsem já, většinu času odpočívám a labůžuju a občas něco udělám .
.Ale tý labůže je mnohem víc než práce ...:o

Za mě nikdo práci v mém zaměstnání neudělá,takže už samo o sobě není příjemné potom šturmovat.
Odpočívat dokážu, jak během roku, tak o dovolených,ale zkrátka bez práce se neobejdu. Že bych se třeba doma plácala od ničeho k ničemu, je pro mne nepředstavitelné.
Jenom nevím, co znamená občas něco udělám. A co lábuž.

Co se týká práce jako zaměstnání, tak to mě baví a jsem ráda, že jí mám a tam opravdu pracuju a neflákám se :). Ale co se týká práce doma třeba, tak bych to napsala úplně přesně jako maring: "....většinu času odpočívám a labůžuju a občas něco udělám . .Ale tý labůže je mnohem víc než práce ..." Říkám, že co bych z toho života měla, kdybych jen uklízela (pocházím z rodiny, kde úklid byl snad na prvním místě :usch:, naši snad žijou jen uklízením) - taky je to asi má velká pohodlnost :rodna:, ale jsem spokojená, opravdu nechci život prouklízet, to si radši sednu s hezkou knížkou. V čem mi má lenost vadí, tak je že se nedokopu k nějakým věcem jako např. učení se nějakého jazyka apod. :dumbom:

Delahey napsal(a):

Za mě nikdo práci v mém zaměstnání neudělá,takže už samo o sobě není příjemné potom šturmovat.
Odpočívat dokážu, jak během roku, tak o dovolených,ale zkrátka bez práce se neobejdu. Že bych se třeba doma plácala od ničeho k ničemu, je pro mne nepředstavitelné.
Jenom nevím, co znamená občas něco udělám. A co lábuž.

Jde prostě o to, že doma dělám spíš samý příjemný věci(lábůž ) , třeba si udělám kafe a něco dobrýho k němu a čtu na  netu , hledám něco, nebo se kochám na netu , nebo se dívám na telku a jen labůžuju  a za celý den neudělám žádnou práci a nechává mě to klidnou . Ale když vidím ty včeličky , tak si říkám, že to asi není dobře , jak to mám já.
Já jsem totiž schopná jít spát a mít v kuchyni kopec nádobí , protože vono se to nezblázní .

maring napsal(a):

Delahey napsal(a):

Za mě nikdo práci v mém zaměstnání neudělá,takže už samo o sobě není příjemné potom šturmovat.
Odpočívat dokážu, jak během roku, tak o dovolených,ale zkrátka bez práce se neobejdu. Že bych se třeba doma plácala od ničeho k ničemu, je pro mne nepředstavitelné.
Jenom nevím, co znamená občas něco udělám. A co lábuž.

Jde prostě o to, že doma dělám spíš samý příjemný věci(lábůž ) , třeba si udělám kafe a něco dobrýho k němu a čtu na  netu , hledám něco, nebo se kochám na netu , nebo se dívám na telku a jen labůžuju  a za celý den neudělám žádnou práci a nechává mě to klidnou . Ale když vidím ty včeličky , tak si říkám, že to asi není dobře , jak to mám já.
Já jsem totiž schopná jít spát a mít v kuchyni kopec nádobí , protože vono se to nezblázní .

To ja taky bych v klidu sla spat a v kuchyni bych nechala kopec nadobi,nijak me nevytaci. :D

Tak kdo me opravdu nezna,rekne o me,ze jsem pracovitej clovek.Tahla jsem dve zamestnani a vetsina lidi me rekla,ze jsem strasne pracovita.Denne jsem mela vyprano a povesene pradlo venku,ale za dverma bytu bordel.Nejradci jsem se doma natahla a nic nedelala.Uvarit jsem uvarila denne,ale to nadobi od obeda jsem myla treba,az vecer.Radci jsem si cetla a nebo sedela na netu.Je videt,ze zdani hrozne klame.

Jestli jsem pracovitá nebo líná?
To nejde takhle říct. Protože totiž jak kdy.
KDyž mám náladu a jde mi práce od ruky, stihnu poklidit co se dá, zapnu si radio a jedu. :jojo:
Vypraný a pověšený prádlo nepovažuju za práci,protože prádlo pere pračka ne já. Ovšem horší už je žehlení, to jsem si stanovila neděle podvečer, protože na žehlení jsem strašně líná a nechce se mi do něj.
Nádobí myju hned nebo během vaření, točí mě,když mám špinavé nádobí ve dřezu.
A když jsem unavená, nevyspalá, jsem líná. Nedělám nic, jen pozoruju holku,nebo si s ní hraju,kreslím, ale nechodím po bytě s prachovkou.
A v červenci jsem líná jak vandrák,protože to se vidím u vody ,venku, a jak se říká,  práce neuteče, nemá nožičky.

Jsem dost pracovitej člověk. Každý extrém je špatný,ale já bych třeba nešla v klidu spát,kdyby nádobí nebylo umyté,nebo jsem neměla uklizené to,co chci,aby bylo,tzn. všechno. Jsem dost pořádná,až puntířkářská,vadí mi,když mé věci nejsou na svém místě. Manžel je naštěstí dosti obdobného ražení,takže ho tím asi ne..štvu :D, ale děti.....klasika. Hlavně starší je bordelář,mladší ani ne. Nechci aby měly v pokojích chlívek,ale snažím se to nepřehánět a nes.rat je :lol: .Výhoda je,že mě práce ( úklid,práce na zahradě atd.) baví,protože mám z toho dobrý pocit a cítím se v takovém prostředí pak dobře. Ale je zajímavé,že u druhých mě čurbes nevadí. Ale nemluvím o špíně !!! Mám na mysli nepořádek typu - pohozené oblečení, hory papírů po stolech, a tak...

Já teda taky odpočívám ráda, ať už pasivně nebo aktivně, ale až po práci. Nedokážu si představit lenošení, když mám třeba neumyté nádobí. Já bych si to lenošení neužila. Ale když mám všechno hotovo - to je jiná. Jestli v tom něco udělá výchova, to teda nevím. Snažím se od malička vést syna k "prvně práce, potom zábava", má ve mě i příklad, ale nefunguje to. On to má přesně naopak.
Stejně se to nedá poměřit - někdo řekne, že má hodně práce a pro druhého je ta samá práce brnkačka. Někdo naříká nad každou prkotinou, zveličuje, co všechno udělal a pro druhého to nestojí za řeč.

To si právě myslím taky Judyno , že by člověk měl mít nejdřív povinnosti , třeba i nepříjemný a pak zábavu , jen zábava celej den podle mě vede k malomyslnosti .
Myslím, že tam hrajou roli i geny , moje tchýně byla pilná včelička a starší dcera přesně kopíruje její život , je jí hodně podobná povahově a je taky jako včelka, i když má moji chaotickou línou výchovu.

Zatímco druhou dceru se mi podařilo "zkazit " ,Během roku vstává v 11 , surfuje na netu nebo hraje hry a když má utřít nádobí , je na zhroucení . Ve zkouškovým období potom kolabuje a jako Vilemína chce skončit se životem, protože najednou má povinnosti a nemůže to unýst .:/

Tak já to mám jak kdy, ale celkově si myslím, že jsem línější. Radši si pohovím než bych do noci uklízela a podle toho to taky u nás doma někdy vypadá. Ale nedělám si s tím hlavu, vím, že to stejně zase pak uklidím, takže co. S mytím nádobí mi pomáhají kluci, ale taky se někdy stane, že jdu spát a nádobí zůstane neumyté. Nevadí mi to nijak zvlášť, není to každý den, ale mám dny, kdy fakt nešáhnu vůbec na nic, jen koukám na televizi nebo si čtu a jsou dny, kdy jsem schopná vygruntovat půl baráku.
V práci je to něco jiného, tam dělám v podstatě pořád, takže večer jsem celkem urvaná, takže přes týden toho moc nestihnu. S úklidem mi pomáhají statečně kluci, i když jim musím vždycky říct co mají dělat a dokdy to má být hotové, ale pomůžou, takže si na ně nemůžu stěžovat. To mám nacvičené z domova, taky jsem s bráchou musela pomáhat, takže k tomu vedu i své děti.

Tak to já si nedokážu představit den, kdy bych nic nedělala. Tedy kromě doby, kdy bych byla nějak hodně nemocná.
Když o tom tak přemýšlím, asi to souvisí s povahou člověka. Moje maminka je třeba hodně pracovitá, i ve svém poměrně vysokém věku neustále něco dělá. ale dokáže také všeho nechat a odpočnout si. Dokáže práci hodit za hlavu. To já ne. I když - možná se s věkem lepším. Dřív to bylo horší. A to ne, že by mě třeba uklízení bavilo - ani náhodou. Ale odpočívat v neuklizeném bytě prostě nemůžu. Přesto se za nějak příliš pracovitého člověka nepovažuji. Jen prostě nemohu odpočívat, když vím, že mě ještě čeká nějaká práce.
Myslím si, že opravdu pracovití a činorodí lidé mají daleko bohatší život, pestřejší. A ti, kdo svou pracovitost a činorodost dokáží skloubit s dobrým odpočinkem, no to je výhra.

Judyna napsal(a):

Tak to já si nedokážu představit den, kdy bych nic nedělala. Tedy kromě doby, kdy bych byla nějak hodně nemocná.
Když o tom tak přemýšlím, asi to souvisí s povahou člověka. Moje maminka je třeba hodně pracovitá, i ve svém poměrně vysokém věku neustále něco dělá. ale dokáže také všeho nechat a odpočnout si. Dokáže práci hodit za hlavu. To já ne. I když - možná se s věkem lepším. Dřív to bylo horší. A to ne, že by mě třeba uklízení bavilo - ani náhodou. Ale odpočívat v neuklizeném bytě prostě nemůžu. Přesto se za nějak příliš pracovitého člověka nepovažuji. Jen prostě nemohu odpočívat, když vím, že mě ještě čeká nějaká práce.
Myslím si, že opravdu pracovití a činorodí lidé mají daleko bohatší život, pestřejší. A ti, kdo svou pracovitost a činorodost dokáží skloubit s dobrým odpočinkem, no to je výhra.

No já si hlavně myslím, že žijou dýl, to úplně vidím na tom  sousedovi, jak je nabitej energií, je mu 67 a vypadá tak kolem 50 let , srší energií .
Zatímco moje máma je požád unavená a strhaná a udělá mnohem mín práce než on.

Rosamunda napsal(a):

Tak já to mám jak kdy, ale celkově si myslím, že jsem línější. Radši si pohovím než bych do noci uklízela a podle toho to taky u nás doma někdy vypadá. Ale nedělám si s tím hlavu, vím, že to stejně zase pak uklidím, takže co. S mytím nádobí mi pomáhají kluci, ale taky se někdy stane, že jdu spát a nádobí zůstane neumyté. Nevadí mi to nijak zvlášť, není to každý den, ale mám dny, kdy fakt nešáhnu vůbec na nic, jen koukám na televizi nebo si čtu a jsou dny, kdy jsem schopná vygruntovat půl baráku.
V práci je to něco jiného, tam dělám v podstatě pořád, takže večer jsem celkem urvaná, takže přes týden toho moc nestihnu. S úklidem mi pomáhají statečně kluci, i když jim musím vždycky říct co mají dělat a dokdy to má být hotové, ale pomůžou, takže si na ně nemůžu stěžovat. To mám nacvičené z domova, taky jsem s bráchou musela pomáhat, takže k tomu vedu i své děti.

Tady asi budou hrát roli i léky, já mám malou tabletku a ty máš AD , ty vyloženě člověka zpomalují , ten můj lék asi taky . A deprese člověku bere energii , takže jinak pracovitej člověk má menší výkon .

Jasně Maring, hlavně u starších lidí jde o smysl života. Ti pracovití mají pořád něco na práci a nemají čas tolik stárnout, vždyť je potřeba ještě tohle a tohle udělat....A není čas chodit k doktorovi....
Ale holky, jestli máte deprese, tak to Vás obdivuju, když vůbec nějak fungujete. Kdysi dávno jsem si takovým těžkým obdobím prošla, i když ta opravdová deprese to asi nebyla, to bych se z toho asi sama nedostala. Ale byla to hrůza. Nedalo se dělat prakticky nic nebo jo, ale s obrovským vypětím.

Judyna napsal(a):

Já teda taky odpočívám ráda, ať už pasivně nebo aktivně, ale až po práci. Nedokáž si představit lenošení, když mám třeba neumyté nádobí. Já bych si to lenošení neužila. Ale když mám všechno hotovo - to je jiná. Jestli v tom něco udělá výchova, to teda nevím. Snažím se od malička vést syna k "prvně práce, potom zábava", má ve mě i příklad, ale nefunguje to. On to má přesně naopak.
Stejně se to nedá poměřit - někdo řekne, že má hodně práce a pro druhého je ta samá práce brnkačka. Někdo naříká nad každou prkotinou, zveličuje, co všechno udělal a pro druhého to nestojí za řeč.

Judyno, tak to sedí. Jak jsem psala níže, moji rodiče jsou uklízecí maniaci (dle mého), vyrůstala jsem v naklizené domácnosti, přijde mi, že naši žijí hlavně uklízením, aby barák byl jak klícka a až pak jsou spokojení. Pro mě tohle je strašné a ten příklad co jsem viděla doma, řekla jsem si, že hlavně nebýt taková. Tím nemyslím, že jsem teď opak a brodím se doma ve špíně, uklízím také :), ale nikdy né tak jako odstrašující příklad moji rodiče, kdy uklizený byt pro ně byl alfou a omegou.

Já jsem tedy spíš líná, než pracovitá. Třeba včera jsem ráno vstala v 9, udělala si snídani a pomalu si ji jedla u televize a pak jsem se jen dívala. Vstala jsem od toho až ve 3/4 na 11 a teprve tehdy šla v kuchyni umýt nádobí od večeře (nikdy je nemyju večer, to se mi nechce). Pak jsem šla nakoupit a na hodinovou procházku do lesa. Potom jsem se ještě hodinu válela na pohovce s kafem a časopisem, pak si udělala něco málo k obědu, pověsila jsem prádlo, které jsem před obědem nacpala do pračky, přemýšlela o tom, že si půjdu zaplavat, ale nechtělo se mi (lenost a zima), tak jsem si znovu četla časopis a koukala na TV, večer jsem snědla večeři (nádobí nechala až na ráno), koukla se v TV na pořad o dějinách Židů, ospršila se a v hodinu si četla v posteli. Báječně strávený den! Dnes chci uklidit byt (cca půl hodiny) a vyžehlit prádlo a to je všechno, zbytek dne se budu válet a odpočívat. Když přijdu ve všední den z práce, tak už kromě přípravy večeře vůbec nic nedělám, čtu si na PC, koukám na TV nebo si čtu v posteli. Je mi tak dobře. Těším se na důchod, kdy už nebudu muset ani do té práce.
Měla jsem tetu a ta byla naprostý workoholik, celý den si nesedla, pořád jen pracovala, vymýšlela si činnosti. V životě by ji nenapadlo jen si tak sednout ke knížce a i u TV aspoň pletla nebo louskala ořechy a podobně. Strašně pomlouvala sousedy, kteří v létě vytáhli na zahradu lehátka a četli si v nich třeba celé odpoledne. Už jako dítě jsem byla vždy na straně těch sousedů a tetě se divila, co to je za život jen samá práce a žádná zábava.

no Ivo, mě by teda zase takovej válecí den bavil jednou za čas, nemohla bych takhle žít, mám pocit, že bych umírala za živa. jo, vyčlenit si pro sebe každej den čas, kdy si můžu číst, dělat co chci, to ano. ale celej den dělat ho :-), válet se v časákách, to by byla moje smrt.
mojí mámě by to takhle vyhovovalo celoživotně, jen časopisy, sedět v křesle a nedělat nic.
musím říct, že mě to odpuzuje.

PPavlaa napsal(a):

no Ivo, mě by teda zase takovej válecí den bavil jednou za čas, nemohla bych takhle žít, mám pocit, že bych umírala za živa. jo, vyčlenit si pro sebe každej den čas, kdy si můžu číst, dělat co chci, to ano. ale celej den dělat ho :-), válet se v časákách, to by byla moje smrt.
mojí mámě by to takhle vyhovovalo celoživotně, jen časopisy, sedět v křesle a nedělat nic.
musím říct, že mě to odpuzuje.

To je zajimavý , jak to máte každá jinak, myslela jsem že se to dědí , předává.
Asi v tom musí bejt rovnováha , práce, zábava .
Pokud člověk nemůže odpočívat dokud nemá vyšurovanej byt, myslím, že už je to patologický, není to dobře .Dokonale uklizenej byt není v životě důležitej, to už je spíš strach z nepořádku, potřeba mít věci pod kontrolou a to už je neuroza a ne pracovitost .
Druhá věc je když to ujede jako mě , že za celej den neudělám skoro žádnou práci (jsem v I. důchodu )

maring napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no Ivo, mě by teda zase takovej válecí den bavil jednou za čas, nemohla bych takhle žít, mám pocit, že bych umírala za živa. jo, vyčlenit si pro sebe každej den čas, kdy si můžu číst, dělat co chci, to ano. ale celej den dělat ho :-), válet se v časákách, to by byla moje smrt.
mojí mámě by to takhle vyhovovalo celoživotně, jen časopisy, sedět v křesle a nedělat nic.
musím říct, že mě to odpuzuje.

To je zajimavý , jak to máte každá jinak, myslela jsem že se to dědí , předává.
Asi v tom musí bejt rovnováha , práce, zábava .
Pokud člověk nemůže odpočívat dokud nemá vyšurovanej byt, myslím, že už je to patologický, není to dobře .Dokonale uklizenej byt není v životě důležitej, to už je spíš strach z nepořádku, potřeba mít věci pod kontrolou a to už je neuroza a ne pracovitost .
Druhá věc je když to ujede jako mě , že za celej den neudělám skoro žádnou práci (jsem v I. důchodu )

u mě nejde o vyšurovanej byt. nepřeháním to. mám ráda uklizeno, ne že ne, ale jestli máš představu, jak přilítnu z práce a chňapnu hadr a uklízím a uklízím a uklízím, tak to určitě ne. mám to tak, že kdyby někdo přišel, nevyvede mě to z míry, nepořádek tu není. nemíním trávit život úklidem.
spíš jen nechápu, jak si někdo může rochnit v tom, že sedí a prohlíží časopisy, kouká na bednu. mě to baví jednou za čas, kdy mám fakt potřebu nedělat nic a jen se povalovat. ale pak už nevím co by, hledám, co dělat, jestli nepřešoupnu skříň jinam, nebo si nepřesadím kytky, nebo se domluvit s někým někam vyrazit, sebrat psa, jít ven, prostě cokoliv, jen ne sedět doma u časopisů a televize. pro mě by to byl stereotyp, kterej by mě nejspíš zabil.

Pavlo tak ty relaxuješ tím, že jsi činorodá a my relaxujeme válením a čtením časáků.

A nejsi pak večer vyflusaná z takový aktivní relaxace? To tě musí stát spoustu energie , pořád někde pobíhat a přesazovat .......

maring, vyfluslá se cítím od doby, kdy mě trápí štítka (občas), do té doby jsem měla celoživotně pocit, že nevím, co s přebytky energie ..
když jsem unavená, klidně dlouho spím, mám dny, kdy se mi nic nechce, tak nic nedělám. ale to trvá chvíli, pak už mám prostě roupy a nevím co bych.

Ivano, tys kromě pár drobností popsala můj včerejší den. :D
Mám ráda uklizeno, tak normálně. Prostě se nikde nic dlouho nepovaluje. Ale nádobí klidně umyju večer a utřu ráno :)
Mám psychicky i časově náročnou práci, takže v pracovním týdnu nedělám téměř nic. Mám pořád uklizeno, bydlím sama a když celý den nejsem doma, kdo by mi udělal nepořádek? :)
O víkendu vyperu, ale ne každý týden, protože nemám plnou pračku. Poslední dobou si nosí věci na vyprání syn, tak je toho víc a já to pro něj ráda dělám. O víkendu i uvařím a syn někdy přijde na jídlo. Když se mi vařit nechce, nevařím.
Můj týdenní úklid spočívá v utření prachu, vyluxování, vytření podlahy tam, kde nemám koberce. Vyčistím křečkovi klec, umyju WC a koupelnu a mám hotovo.
Když jsem měla malé děti, zahradu, velký byt a pak barák, dělala jsem hodně práce, někdy mě to bavilo, někdy ne. Teď nemám co dělat, tak si užívám odpočinek. Takové přechodné období, než budu víc hlídat vnoučátko (vnoučátka, jestli budou další) a tak... Teď mám čas odpočinku a koníčků. A časem se uvidí, co bude.

majkafa napsal(a):

Ivano, tys kromě pár drobností popsala můj včerejší den. :D
Mám ráda uklizeno, tak normálně. Prostě se nikde nic dlouho nepovaluje. Ale nádobí klidně umyju večer a utřu ráno :)
Mám psychicky i časově náročnou práci, takže v pracovním týdnu nedělám téměř nic. Mám pořád uklizeno, bydlím sama a když celý den nejsem doma, kdo by mi udělal nepořádek? :)
O víkendu vyperu, ale ne každý týden, protože nemám plnou pračku. Poslední dobou si nosí věci na vyprání syn, tak je toho víc a já to pro něj ráda dělám. O víkendu i uvařím a syn někdy přijde na jídlo. Když se mi vařit nechce, nevařím.
Můj týdenní úklid spočívá v utření prachu, vyluxování, vytření podlahy tam, kde nemám koberce. Vyčistím křečkovi klec, umyju WC a koupelnu a mám hotovo.
Když jsem měla malé děti, zahradu, velký byt a pak barák, dělala jsem hodně práce, někdy mě to bavilo, někdy ne. Teď nemám co dělat, tak si užívám odpočinek. Takové přechodné období, než budu víc hlídat vnoučátko (vnoučátka, jestli budou další) a tak... Teď mám čas odpočinku a koníčků. A časem se uvidí, co bude.

Díky, je to moc zajímavý dozvědět se jak to mají druzí , jaký mají vztah k práci a jak jsou aktivní .

PPavlaa napsal(a):

no Ivo, mě by teda zase takovej válecí den bavil jednou za čas, nemohla bych takhle žít, mám pocit, že bych umírala za živa. jo, vyčlenit si pro sebe každej den čas, kdy si můžu číst, dělat co chci, to ano. ale celej den dělat ho :-), válet se v časákách, to by byla moje smrt.
mojí mámě by to takhle vyhovovalo celoživotně, jen časopisy, sedět v křesle a nedělat nic.
musím říct, že mě to odpuzuje.

Mám to stejně, Pavlo... i s tou mámou.
Pořád se s tím snažím vyjít, mám ji ráda a nechci se s ní hádat, ale pořád to nemůžu pochopit, pro mně  prostě "zaživa hnije"...

Jess, já už se to prostě snažím neřešit. dělám si tak, abych byla spokojená já a jak to mají ti jiní - na to se snažím kašlat. ale fakt je, že teda někdy mi to leze na nervy.

Jessika napsal(a):

Mám to stejně, Pavlo... i s tou mámou.
Pořád se s tím snažím vyjít, mám ji ráda a nechci se s ní hádat, ale pořád to nemůžu pochopit, pro mně  prostě "zaživa hnije"...

Ty její život nežiješ. Proč jí ho chceš řídit? Tobě by se líbilo, kdyby tobě ona život řídila?
Já zase pořád nemůžu pochopit, proč někteří lidé mají potřebu organizovat život jiným. Dokonce i dávno dospělí lidé...
Živíš ji snad? Nebo jakým právem? :co:

PPavlaa napsal(a):

Jess, já už se to prostě snažím neřešit. dělám si tak, abych byla spokojená já a jak to mají ti jiní - na to se snažím kašlat. ale fakt je, že teda někdy mi to leze na nervy.

To bude celoživotní boj :)
Myslím tím, že je to pro mně celoživotní boj - snažit se to neřešit.
Ale věřím, že na to budu s láskou vzpomínat...

Jessika napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no Ivo, mě by teda zase takovej válecí den bavil jednou za čas, nemohla bych takhle žít, mám pocit, že bych umírala za živa. jo, vyčlenit si pro sebe každej den čas, kdy si můžu číst, dělat co chci, to ano. ale celej den dělat ho :-), válet se v časákách, to by byla moje smrt.
mojí mámě by to takhle vyhovovalo celoživotně, jen časopisy, sedět v křesle a nedělat nic.
musím říct, že mě to odpuzuje.

Mám to stejně, Pavlo... i s tou mámou.
Pořád se s tím snažím vyjít, mám ji ráda a nechci se s ní hádat, ale pořád to nemůžu pochopit, pro mně  prostě "zaživa hnije"...

Ale to je přece jen tvůj pocit a tudíž tvůj problém, ona může být naopak náramně spokojená. Co je těžkého na tom pochopit, že každý člověk je jiný a každého dělají šťastným jiné věci?

majkafa napsal(a):

Jessika napsal(a):

Mám to stejně, Pavlo... i s tou mámou.
Pořád se s tím snažím vyjít, mám ji ráda a nechci se s ní hádat, ale pořád to nemůžu pochopit, pro mně  prostě "zaživa hnije"...

Ty její život nežiješ. Proč jí ho chceš řídit? Tobě by se líbilo, kdyby tobě ona život řídila?
Já zase pořád nemůžu pochopit, proč někteří lidé mají potřebu organizovat život jiným. Dokonce i dávno dospělí lidé...
Živíš ji snad? Nebo jakým právem? :co:

:supr:

maring[b napsal(a):

No já si hlavně myslím, že žijou dýl,[/b]] to úplně vidím na tom  sousedovi, jak je nabitej energií, je mu 67 a vypadá tak kolem 50 let , srší energií .
Zatímco moje máma je požád unavená a strhaná a udělá mnohem mín práce než on.

Maring,jestli to tak je, tak to tu budu strašit do stovky :lol:

maring napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no Ivo, mě by teda zase takovej válecí den bavil jednou za čas, nemohla bych takhle žít, mám pocit, že bych umírala za živa. jo, vyčlenit si pro sebe každej den čas, kdy si můžu číst, dělat co chci, to ano. ale celej den dělat ho :-), válet se v časákách, to by byla moje smrt.
mojí mámě by to takhle vyhovovalo celoživotně, jen časopisy, sedět v křesle a nedělat nic.
musím říct, že mě to odpuzuje.

To je zajimavý , jak to máte každá jinak, myslela jsem že se to dědí , předává.
Asi v tom musí bejt rovnováha , práce, zábava .
Pokud člověk nemůže odpočívat dokud nemá vyšurovanej byt, myslím, že už je to patologický, není to dobře .Dokonale uklizenej byt není v životě důležitej, to už je spíš strach z nepořádku, potřeba mít věci pod kontrolou a to už je neuroza a ne pracovitost
Druhá věc je když to ujede jako mě , že za celej den neudělám skoro žádnou práci (jsem v I. důchodu )

Moje mamka byla taky "postižená" pořádkem a čistotou.Já byla bordelář dokud jsem bydlela u našich.Po přestěhování do vlastního jsem začala být jako ona,i když mamka tvrdí,že jsem ještě "horší" :lol: . Už delší dobu přemýšlím v podstatě nad tím,co jsem výše vytučnila. Hlavně nad spojením - mít věci pod kontrolou. Už kdysi mi tu někdo něco podobného napsal.Ale v jiné souvislosti(ne s uklízením). Obávám se,že opravdu chci mít hodně věcí pod kontrolou. :dumbom:
Ale myslím,že zatím to mám pod kontrolou :lol: a okolí tím netrpí

Tak myslím, že ze mě by se Pavla a Jessika zbláznily, já se totiž hrooozně ráda válím. Je sice pravda, že se snažím mít doma nejdřív uklizeno, ale někdy se mi ani to nevyvede, poslední dobou, od toho zhroucení, se docela rychle unavím, obvzláš´t tedy těmi stereotypními pracemi jako mytí nádobí, vytírání podlahy, luxování ap. Naštěstí mi kluci s mnoha pracemi v domácnosti pomáhají, takže  něčeho jsem naprosto ušetřena, ale to vytírání....chjooo, nemůžu se k tomu dokopat. Naopak žehlení mi nevadí, páč se u toho koukám na televizi a sedím, takže to už se skoro válím :rodna:

rejka napsal(a):

maring[b napsal(a):

No já si hlavně myslím, že žijou dýl,[/b]] to úplně vidím na tom  sousedovi, jak je nabitej energií, je mu 67 a vypadá tak kolem 50 let , srší energií .
Zatímco moje máma je požád unavená a strhaná a udělá mnohem mín práce než on.

Maring,jestli to tak je, tak to tu budu strašit do stovky :lol:

Prima,my navíc máme v rodině dlouhověkost.:fuck:

Delahey napsal(a):

rejka napsal(a):

maring[b napsal(a):

No já si hlavně myslím, že žijou dýl,[/b]] to úplně vidím na tom  sousedovi, jak je nabitej energií, je mu 67 a vypadá tak kolem 50 let , srší energií .
Zatímco moje máma je požád unavená a strhaná a udělá mnohem mín práce než on.

Maring,jestli to tak je, tak to tu budu strašit do stovky :lol:

Prima,my navíc máme v rodině dlouhověkost.:fuck:

:rodna: my taky :vissla:
z mamčiny strany,což je pro mě dobrý,jsem do jejího rodu :reta:

U mne se stridaji obdobi cinorodosti, to kutim, prehazuji skrine, presazuji kytky a podobne s obdobimi utlumu, to prechazime na udrzovaci mode, kdy bez vycitek delam naproste minimum. Zaroven jsem clovek, ktery nesnasi neporadek, ani takzvane provozni a k smrti nerada neco hledam. Muj muz to ma podobne, tudiz se u nas veci soustavne "otrocky" ukladaji na sve misto, nikde se nic nepovaluje a nekupi. Akorat chlapecek si muze ve svem pokoji povolit, ale nikdy ne do stavu jako po vybuchu a pejse se toleruji roztahane hracky, to nam dokonce prijde roztomile. :)

Jednou za tri tydny sem vlitne tezce nevytunena zato velice vykonna uklizeci ceta pozustavajici ze dvou az tri lidi a vycidi to tady do vysokeho lesku. Vymetou kazdou skarku, kazdy roh, vylesti nabytek, dvere proste vsechno. Kdyz jsme v udrzovacim modu,mezi dvema navstevami maximalne dvakra zlehka utreme prach, luxneme a posolichame koupelny a WC a konec. Jinak se valime. Na stari si planuji, ze budou chodit kazdy tyden a ja uz nesahnu skoro na nic. Uklizeni je pro me nutne zlo a vlastne ztrata casu. Neco si precist nebo se podivat na film je pro mne daleko uzitecnejsi. :)

Moje mama vzdy byla a dosud je uklizeci maniak. Taky nemohla odpocivat dokud nemela vse hotovo. Problem byl, ze hotovo podle ni nebylo nikdy. Kdyz se neco stihlo driv nez myslela, vzdy se naslo  neco dalsiho, co by se jeste mohlo udelat nez si dame pohov a pak jeste neco, nejlepe az do tmy. S vekem se to postupne zhorsovalo, takze kdyby bylo podle ni, by nic jineho nez studium, uzitecna prace v domacnosti nebo na zahrade neexistovalo. Nastesti jsme byli s brachou v te dobe uz dost velci a dokazali si prosadit cas na vlastni zajmy.
Nejhorsi je, ze ji to stastnou a spokojenou vubec nedela, naopak si soustavne stezuje, jak by rada sla tam nebo onam, sesla se s tim nebo onym, akorat ten cas kdyby byl, kdyby nemusela byt porad tak zaprazena. Na dotaz, kdo ji zapraha, neodpovida. Je to smutne, ale asi tak i zemre.

V praci, za kterou jsem placena, nejake vykyvy v pracovitosti nemam, tam pracuji porad. Ale ze bych se kazdou chvili dobrovolne hnala do nejakych mimoradnych ukolu, to taky ne. Jen kdyz z toho neco kouka. :)

Já bydlím sama, takže moc nepořádku si nenadělám. Mám taky ráda pořádek, ale ne otrocky furt šůrovat. Já si strašně ráda čtu, včera jsem četla časopis History revue, miluju historii už od dětství, strašně mě zajímá. Minulý týden jsem byla 4 dny na běžkách, to bylo fajn, ale už jsem se těšila na to válení doma. Však jsem byla na procházce, vyprala prádlo, nakoupila, uvařila, umyla nádobí po obědě, pověsila prádlo, úplně furt jsem jen neležela. Dnes jsem si byla bezvadně zaplavat. Ale mám ráda všechno langsam, žádné honění se. Toho jsem si užila s dětmi a teď hodlám žít podle svého. Jsem moc ráda, že je tady pár ženských, co mi rozumí a mají to podobně. Kdybych musela furt něco "smysluplného" dělat, asi bych se zbláznila.

Ivana napsal(a):

Já bydlím sama, takže moc nepořádku si nenadělám. Mám taky ráda pořádek, ale ne otrocky furt šůrovat. Já si strašně ráda čtu, včera jsem četla časopis History revue, miluju historii už od dětství, strašně mě zajímá. Minulý týden jsem byla 4 dny na běžkách, to bylo fajn, ale už jsem se těšila na to válení doma. Však jsem byla na procházce, vyprala prádlo, nakoupila, uvařila, umyla nádobí po obědě, pověsila prádlo, úplně furt jsem jen neležela. Dnes jsem si byla bezvadně zaplavat. Ale mám ráda všechno langsam, žádné honění se. Toho jsem si užila s dětmi a teď hodlám žít podle svého. Jsem moc ráda, že je tady pár ženských, co mi rozumí a mají to podobně. Kdybych musela furt něco "smysluplného" dělat, asi bych se zbláznila.

No tak to je přesně ono, já taky nemůžu nic hrrr, všechno pohoda klídek, jinak jsem hned nervozní jak pes a blbnu a dělám chyby, kterými si tu práci zbytečně komplikuju. Takže podlemě je lepší pomalu, ale jistě, než furt šturmovat a pak všechnodělat zbytečně znova.

Práca ma musí baviť a musím v nej vidieť zmysel, potom mi ide od ruky a "odsýpa". Úplne bez práce si to neviem predstaviť, ale priveľa práce, hlavne rôznej a v zbesilom tempe, ma zmáha. Ja som pôžitkárka, aj čo sa týka práce - potrebujem si ju "vychutnať".

A tiež som skôr gaučová povaľačka a čitateľka, ale nemám k tomu veľmi príležitosť  mám dve zamestnania plus jednu fušku, takže "nič nemusieť" je pre mňa luxus. Ale je fakt, že vážne nič nerobiť (akože v zamestnaní, doma som vtedy mala štvorčlennú domácnosť + pes) som vydržala presne tri mesiace, potom ma začlai žrať mrle. :D A našla som si primerané množstov práce, primerane zapaltenej - aby som sa nezničila, ale ani neunudila na smrť.

Kdybych musela furt něco "smysluplného" dělat, asi bych se zbláznila.
Když já to něco "smysluplného" potřebuju k tomu, abych si mohla dělat i to nesmysluplné
Mnohem líp se mi leží u knížky nebo sedí u štrikování když vím, že jsem s prací ne zrovna v ažuru, ale nesesype se na mě přesně v tom momentě, kdy odložím lektýru nebo jehlice.

O mém vztahu k práci by se dalo psát dlouho. Tedy zaměstnání mě nevadí, jsem ráda, když ho mám, ale domácí práce mně ztrpčují život dá se říct přes dvacet let. Nejdříve to bylo tak, že jsem se vdala a podivila se, cože se to všechno musí doma dělat, a navíc mi moje nové příbuzné z toho dělaly peklo. Doma jsem žila s maminkou, ta měla pracovní dobu asi od sedmi do čtyř, celý den zabitý, a práce se dělaly tak nějak samospádem (babička). Babičku doceňuju až dnes, po její smrti. Mohly jsme s mamkou něco zdobit třeba vánoční cukroví nebo stromeček, číst, vyšívat, blbnout, protože ono se vypralo prádlo, uvařilo, tak jak říkám samospádem. Dneska, když chci dělat to příjemné, musím udělat tolik povinných nepříjemností, že mě chuť přejde, a to doma pracuje v zimě i manžel. Později po svatbě už to jaksi šlo, protože jsem s tchyní a švagrovou soutěžila, brala jsem to jako sport. Jenže pak se stalo něco, co mi moc nesedlo, nálada byla tatam a pak přišly problémy se zaměstnáním a to se táhlo moc let, protože jsem byla tak hloupá a neodešla ze zaměstnání, kde to spělo ke konci. To mně úplně sebralo energii a celé se to obrátilo proti domácnosti. Domácí práce jsem zase začala nenávidět, dokonce už i ty příjemné, jako třeba pečení sladkostí. Teď mám jedno zaměstnání už od listopadu 2010 a pořád jsem se ještě nevzpamatovala, ani psychicky, ani fyzicky. Projevuje se to například tak, že když mám třeba myslet na to, co je potřeba koupit, někomu něco připravit do školy nebo práce, dopírá se mi nedejbůh prádlo, ještě něco ohřívám v troubě, začne mě hlava bolet jako střep. Z každé pitominy. Taky mám strašnou potřebu spánku, asi poslední měsíc internet v noci neexistuje, pořád jen spím. Když potřebuju nastavit třeba noc kvůli nějaké nestihnuté práci, nejde to. Dřív mi nevadil třeba nepořádek ve skříni nebo v kuchyni. Teď už jsem v takovém stavu, že už mi to vadí, už bych se ráda dostala do normálu, ale nějak to nejde.

A taky hrozně zapomínám, stále musím vysvětlovat, co a proč jsem zapomněla, a už to není příjemné. Ono se řekne, piš si to, ale já to zapomenu i napsat.

helena napsal(a):

Kdybych musela furt něco "smysluplného" dělat, asi bych se zbláznila.
Když já to něco "smysluplného" potřebuju k tomu, abych si mohla dělat i to nesmysluplné http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Mnohem líp se mi leží u knížky nebo sedí u štrikování když vím, že jsem s prací ne zrovna v ažuru, ale nesesype se na mě přesně v tom momentě, kdy odložím lektýru nebo jehlice.

Sedí u štrikování jo? Dyt to je taky práce né? :/

To je právě to, že nás lenochy to nechává klidnými ty resty , radši děláme to príjemné.
Já jsem třeba do přítele dostala záclonu do obýváku před pěti lety  - koupili jsme jí na výletě a já jí dodnes neušila , každé Vánoce si říkám, měla bych ušít tu záclonu .....:lol:

luminka napsal(a):

O mém vztahu k práci by se dalo psát dlouho. Tedy zaměstnání mě nevadí, jsem ráda, když ho mám, ale domácí práce mně ztrpčují život dá se říct přes dvacet let. Nejdříve to bylo tak, že jsem se vdala a podivila se, cože se to všechno musí doma dělat, a navíc mi moje nové příbuzné z toho dělaly peklo. Doma jsem žila s maminkou, ta měla pracovní dobu asi od sedmi do čtyř, celý den zabitý, a práce se dělaly tak nějak samospádem (babička). Babičku doceňuju až dnes, po její smrti. Mohly jsme s mamkou něco zdobit třeba vánoční cukroví nebo stromeček, číst, vyšívat, blbnout, protože ono se vypralo prádlo, uvařilo, tak jak říkám samospádem. Dneska, když chci dělat to příjemné, musím udělat tolik povinných nepříjemností, že mě chuť přejde, a to doma pracuje v zimě i manžel. Později po svatbě už to jaksi šlo, protože jsem s tchyní a švagrovou soutěžila, brala jsem to jako sport. Jenže pak se stalo něco, co mi moc nesedlo, nálada byla tatam a pak přišly problémy se zaměstnáním a to se táhlo moc let, protože jsem byla tak hloupá a neodešla ze zaměstnání, kde to spělo ke konci. To mně úplně sebralo energii a celé se to obrátilo proti domácnosti. Domácí práce jsem zase začala nenávidět, dokonce už i ty příjemné, jako třeba pečení sladkostí. Teď mám jedno zaměstnání už od listopadu 2010 a pořád jsem se ještě nevzpamatovala, ani psychicky, ani fyzicky. Projevuje se to například tak, že když mám třeba myslet na to, co je potřeba koupit, někomu něco připravit do školy nebo práce, dopírá se mi nedejbůh prádlo, ještě něco ohřívám v troubě, začne mě hlava bolet jako střep. Z každé pitominy. Taky mám strašnou potřebu spánku, asi poslední měsíc internet v noci neexistuje, pořád jen spím. Když potřebuju nastavit třeba noc kvůli nějaké nestihnuté práci, nejde to. Dřív mi nevadil třeba nepořádek ve skříni nebo v kuchyni. Teď už jsem v takovém stavu, že už mi to vadí, už bych se ráda dostala do normálu, ale nějak to nejde.

Já si to tobě myslím Luminko, že ty máš vrozenou depresi a kdybys měla malinkou tabletku, tvůj život by se úplně změnil, byla bys mnohem spokojenější , takhle pořád trpíš .

Jinak , kdybych tak hodně trpěla domácíma pracema jako ty , rozdělila bych je , máš tam děti, manžela , když je vyžadujou, ať makaj . Ty ses nechala zaháčkovat do situace , kdy musíš dělat domáci práce jako žena, což je blbost .Nějak ti to namluvila manželova rodina a ty si to necháš líbít..Můj bejvalej manžel byl schopnej přebalit dítě a upíct buchtu a ještě z toho měl radost .

Mně práce s dětma bavila a domácnost , až ted se to nějak zvrhlo do lenosti .
Ale pokud bych to měla jako ty ,tak  to by si mohla nějaká švagrová nebo tchýně zkusit mi radit, co mám dělat . To zkusil tchán jednou, že nám narizoval a pak neviděl vnoučata 3 roky , protože to se nedá, mluvit mladý rodince do života a kritizovat  .
Takže pokud manžel vyžaduje nějaký práce, at se zapojí , má tě přece rád .

Doma jsem žila s maminkou, ta měla pracovní dobu asi od sedmi do čtyř, celý den zabitý, a práce se dělaly tak nějak samospádem (babička).
luminko, ale od sedmi do čtyř je celkem normální pracovní doba, při který ženský stíhají domácnost i bez babičky... některý dokonce i s několika dětma, zvířatama nebo koníčkama. Taková babička, to je něco jako nadstandard
začne mě hlava bolet jako střep...Taky mám strašnou potřebu spánku... bych se ráda dostala do normálu, ale nějak to nejde
Asi je zbytečný se ptát, jestli jsi už navštívila nějakýho toho doktora, viď?

Sedí u štrikování jo? Dyt to je taky práce né?
Prd a vořech - to je relax a za odměnu. Velmi výjimečně práce... na kšeft už téměř nepletu a nevyšívám.

Ale manžela domácí práce baví. Jen dřív jsem vždycky dostala záchvat vzteku, protože se mi zdálo, že si bere tu příjemnější práci. On vaří specialitu, bude za to  pochválený, a "blbec" zatopí, odnese, vynese. Už mě to přešlo, už jsem si zvykla, že se v neděli v tomhle střídáme, že to příště bude zase obráceně, ale trvalo mi to.
A manželova rodina - když děti vyrostly, tak samozřejmě, že mají pomáhat. Ale já už byla uražená. Dělala jsem skoro všechno sama, abych tedy nebyla líná, nechala jsem jim jen žehlení a nějaké práce venku a na dvorku.
Teď mám situaci těžší než kdo jiný, každý třetí týden jsem u maminky, potřebovala bych energie za dva, a tu nemám. Donesu jí nákup, zajdu, kam potřebuje, ráda s ní proberu třeba časopisy nebo kulturu, jen ty přízemní řeči, na ty nemám trpělivost, co soused, co popeláři, co listonoška. Koukám na hodiny a schválně stopuju, jestli to tak dlouho trvá, jak se mi to jeví.

Myslím, že vždycky jsem uměla kus práce zastat. Nikdy ale stoprocentně není hotovo všechno. Je mi jasné, že rezervy jsou. To by člověk musel vyšůrovat a pak dveře zapečetit a nebydlet v tom. Samozřejmě že při fajn zábavě jakéhokoli druhu ten čas utíká příjemněji a rychleji. Nicméně jsme pracovitá díky okolnostem. Za dob manželství nebyl muž k domácím pracem a výchově a byl díky dojíždění 12 hodin pryč.Zvykla jsem si vše doma obstarat sama od A do Z a naši pozdější velkou zahradu přibrala se vším všudy od setí a jednocení mrkve přes zavařování okurek po dolování brambor a odnášení beden do sklepa. Bolely mě ruce i hřbet, hlavně to rytí planiny bylo strašné, ale bavilo mě to. Po rozvodu jsem to byla já, kdo nebyl vyplácen, ale naopak vyplácel. Musela jsem si najít vedlejší pracovní činnost. Peněz málo, hodin málo, i přibrala jsem další vedlejší pracovní poměr. Když jsem to sečetla, bylo na jídlo a levné drobnosti jako je šampon atd. Pomohlo mi to, splatila jsem. Při představě volných víkendů jsem ale souhlasila, že zůstanu jako občasná výpomoc. I těcjh pár stovek jsou peníze.Chápu ty stálé zaměstnance-mně by se taky nechtělo být i o víkendu ve svém hlavním zaměstnání. Ovšem obsah práce je tak vzdálen mé původní profesi, že to neberu jako práci, ale koníček. A protože mám dvoje mladé a ti občas potřebují s něčím píchnout, vůbec mi nevadí přijmout klíče, navařit, napéct, když o to požádají. Jedni pracují na tři směny oba a druzí mají dítě, které mám ráda a často si je beru na hlídání. Oni mi zase dovezou nákupy, postarají se o zahradu, kam se už tak často nedostanu a kde jsem si svoje už ospracovala. Bez práce by byl ten život prostě jiný, člověk něco dělat má a mělo by ho to bavit. Myslím, že ale není dobrá dnešní nezaměstnanost a taky prodlužování odchodu do důchodu. Mladí nemají šanci získat praxi a staré odvezou rovnou ze zaměstnání tam, kde už není práce ani zábava. A myslím, že je dobře, když člověka baví to, co dělá. Jsou totiž zaměstnání, která by mě nebavila a lituju lidi, co je dělat musej. Jako třeba zedníky a prodavačky za kasou v marketech. Ale je to třeba baví. Jinak jako dítě jsem doma pomáhat a pracovat musela, byly jsme tři děti a bratry ani otce si s hadrem či vysavačem, utěrkou nebo košem s odpadky fakticky nějak vybavit nemůžu...:styrka:

LENNNA napsal(a):

Judyna napsal(a):

Já teda taky odpočívám ráda, ať už pasivně nebo aktivně, ale až po práci. Nedokáž si představit lenošení, když mám třeba neumyté nádobí. Já bych si to lenošení neužila. Ale když mám všechno hotovo - to je jiná. Jestli v tom něco udělá výchova, to teda nevím. Snažím se od malička vést syna k "prvně práce, potom zábava", má ve mě i příklad, ale nefunguje to. On to má přesně naopak.
Stejně se to nedá poměřit - někdo řekne, že má hodně práce a pro druhého je ta samá práce brnkačka. Někdo naříká nad každou prkotinou, zveličuje, co všechno udělal a pro druhého to nestojí za řeč.

Judyno, tak to sedí. Jak jsem psala níže, moji rodiče jsou uklízecí maniaci (dle mého), vyrůstala jsem v naklizené domácnosti, přijde mi, že naši žijí hlavně uklízením, aby barák byl jak klícka a až pak jsou spokojení. Pro mě tohle je strašné a ten příklad co jsem viděla doma, řekla jsem si, že hlavně nebýt taková. Tím nemyslím, že jsem teď opak a brodím se doma ve špíně, uklízím také :), ale nikdy né tak jako odstrašující příklad moji rodiče, kdy uklizený byt pro ně byl alfou a omegou.

Tak u nás to bylo tak normálně. Já ale byla proti bráchovi bordelář. Ani teď nemusím mít byt jak klícku, uklízím jednou týdně, to úplně stačí. Ale bordel doma nemám, na rozdíl od synova pokojíku - mluvili jsme o výchově. Tak proto si myslím, že výchovou to nebude. Ale jeho nepořádek je jeho nepořádek. Teď už to neřeším.

když děti vyrostly, tak samozřejmě, že mají pomáhat. Ale já už byla uražená
Ale to je tvoje chyba - oboje. Děti mají pomáhat od malinka, v rámci možností. Jasně že takovej prcek nadělá někdy víc nepořádku, než užitku, ale učí se tím. (Zrovna jse měla o víkendu mrňousky - a tříletej prcek ví, že špinavej talířek patří aspoň na linku, když do dřezu ještě nedosáhne.)
A uražená? No když jsi z tý uraženosti dělala "skoro všechno sama, abych tedy nebyla líná" - a možná po nich ještě poštěkávala, že si to teda uděláš sama... pak bych se na jejich místě taky nepřetrhla.
každý třetí týden jsem u maminky, potřebovala bych energie za dva
lumi, neblbni - jednou za tři neděle je brnkačka. Tak si zkus představit, že máš maminku doma a všechno to, na co si stěžuješ, si hezky "užíváš" každej den... A "přízemní řeči"? O čem má asi tak mluvit, když je to pro ni vlastně "denní náplň"? Řekla bych, že tý kultury si užije o moc míň, než pošťačky, popelářů nebo sousedky Boženky.

Bez práce by byl ten život prostě jiný, člověk něco dělat má a mělo by ho to bavit.
Jojo - před lety jsem si říkala, jak to bude fajn, až budu v důchodu... a teď mi penze dejchá za krk a už koukám, jestli bych ještě chvíli vydržela v práci (a není to zdaleka jen o penězích).

A ještě kdybych psala o maminčiných nářcích na nejrůznější choroby, tak bych to tady zahltila. Psala jsem, jak jsme to měly s prací dříve, nedávno babička umřela a mamka má na starosti ještě celý barák. Je ze všeho poděšená, že to na ní leží, a všechno je pro ni zážitek, každá obyčejná věc. Tolik bych potřebovala se odreagovat od domácích starostí, a u maminky to teprve nejde.
Ještě ji hrozně baví vařit, i když to nemůže jíst a debatila by celé hodiny, co do toho jídla dát, jak dlouho to vařit. I manžel, tchán i tchyně jsou posedlí novými recepty. A já jsem ta, co vaří "už zase tohle" pořád dokola, protože mě jedinou to nebere. I když vařím ostatními již objevená jídla.

Je ze všeho poděšená, že to na ní leží, a všechno je pro ni zážitek, každá obyčejná věc.
A jsme doma... až na to, že ty jsi o nějakých dvacet roků mladší.

Ja sa považujem za veľmi pracovitého človeka.  Najspokojnejšia som vtedy, keď mám čas na prácu. V zamestnaní ma to nebaví, ale snažím sa a som od nadriadených za svoj výkon chválená. Zato práca doma a okolo domu je pre mňa radosť. Upratovanie beriem ako nutnosť, nejak zvlášť to nepreháňam, rada upečiem, milujem kosenie trávy a to či už ručnou kosou, kosačkou alebo krovinorezom. Tak isto chystanie dreva na zimu. Viem narábať s motorovou pílou a sekerou. Sama s jedným pomocníkom som postavila plot s pletiva o dĺžke 300 metrov. Postavila som 2 kamenné schody na terasu a polku terasy vyložila s kameňom. Na prístrešok som dokončila latovanie a obila ho doskami. Tak isto starostlivosť o záhradu, zvieratá mi robí veľké potešenie.
Pritom mám ukončené VŠ a v práci ma živí mozog.
Teraz v zime dennodenne v noci vstávam a prikladám do pece, aby sme ušetrili elektriku. Nosím drevo k peci, odpratávam sneh. Ráno vstávam o 5-tej, aby som ešte pred prácou stihla postarať sa o zvieratá, nanosiť drevo, zakúriť do piecky v dielni (aby nezamrzla voda), potom vychystať dcérku (3 roky) do škôlky a seba do práce.
Pre mňa nejlepšia dovolenka je, keď som sama doma a môžom od rána do večera nerušene pracovať. Vtedy zvládam strašne veľa a večer si líham spať s pocitom dobre vykonanej práce.
Kto ma pozná, tvrdí, že som veľmi pracovitá a výnimočná tým, ako som všestranná a v práci vytrvalá.
Ale môj muž mi pri každej príležitosti nadáva, že nič nerobím, sedím na zadku, neviem čo je to práca a že som nikdy ťažko nerobila. Je to, akoby do mňa pichal nožom. Pritom vždy keď sme spolu pracovali, po chvíli začal horekovať, že ho bolí to alebo tamto a že nemá svoj deň a že ho to nebaví a musela som to dotiahnuť sama bez neho, ak to bolo teda v mojich silách. On je zručný, ovláda skoro všetky práce, ale nemá ani zďaleka takú pracovnú výdrž a energiu ako ja.
Priala by som si k sebe niekoho pracovitejšieho. Pozerať sa na to, ako sa niekto váľa na gauči kým ja kmitám, alebo sa furt na niečo sťažuje, a nepomôže ani za nič, namiesto toho ma pouráža, to neviem prekusnuť.
Dcérku tiež vediem k práci. Zatiaľ má záujem, ale je ešte maličká, všetko sa môže zmeniť. Neviem ako je to s genetikou. Ja pochádzam z veľmi pracovitej rodiny po ženskej línii. Moja mamka je veľmi pracovitá, múdra a precízna. Babka (z mamkinej strany) bola tak isto veľmi pracovitá a tak isto dedko. Obaja mali radi prácu, aj keď často krát doslova dreli.
Ako to máte vy pracovití s partnermi? Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?

Ja sa považujem za veľmi pracovitého človeka.  Najspokojnejšia som vtedy, keď mám čas na prácu. V zamestnaní ma to nebaví, ale snažím sa a som od nadriadených za svoj výkon chválená. Zato práca doma a okolo domu je pre mňa radosť. Upratovanie beriem ako nutnosť, nejak zvlášť to nepreháňam, rada upečiem, milujem kosenie trávy a to či už ručnou kosou, kosačkou alebo krovinorezom. Tak isto chystanie dreva na zimu. Viem narábať s motorovou pílou a sekerou. Sama s jedným pomocníkom som postavila plot s pletiva o dĺžke 300 metrov. Postavila som 2 kamenné schody na terasu a polku terasy vyložila s kameňom. Na prístrešok som dokončila latovanie a obila ho doskami. Tak isto starostlivosť o záhradu, zvieratá mi robí veľké potešenie.
Pritom mám ukončené VŠ a v práci ma živí mozog.
Teraz v zime dennodenne v noci vstávam a prikladám do pece, aby sme ušetrili elektriku. Nosím drevo k peci, odpratávam sneh. Ráno vstávam o 5-tej, aby som ešte pred prácou stihla postarať sa o zvieratá, nanosiť drevo, zakúriť do piecky v dielni (aby nezamrzla voda), potom vychystať dcérku (3 roky) do škôlky a seba do práce.
Pre mňa nejlepšia dovolenka je, keď som sama doma a môžom od rána do večera nerušene pracovať. Vtedy zvládam strašne veľa a večer si líham spať s pocitom dobre vykonanej práce.
Kto ma pozná, tvrdí, že som veľmi pracovitá a výnimočná tým, ako som všestranná a v práci vytrvalá.
Ale môj muž mi pri každej príležitosti nadáva, že nič nerobím, sedím na zadku, neviem čo je to práca a že som nikdy ťažko nerobila. Je to, akoby do mňa pichal nožom. Pritom vždy keď sme spolu pracovali, po chvíli začal horekovať, že ho bolí to alebo tamto a že nemá svoj deň a že ho to nebaví a musela som to dotiahnuť sama bez neho, ak to bolo teda v mojich silách. On je zručný, ovláda skoro všetky práce, ale nemá ani zďaleka takú pracovnú výdrž a energiu ako ja.
Priala by som si k sebe niekoho pracovitejšieho. Pozerať sa na to, ako sa niekto váľa na gauči kým ja kmitám, alebo sa furt na niečo sťažuje, a nepomôže ani za nič, namiesto toho ma pouráža, to neviem prekusnuť.
Dcérku tiež vediem k práci. Zatiaľ má záujem, ale je ešte maličká, všetko sa môže zmeniť. Neviem ako je to s genetikou. Ja pochádzam z veľmi pracovitej rodiny po ženskej línii. Moja mamka je veľmi pracovitá, múdra a precízna. Babka (z mamkinej strany) bola tak isto veľmi pracovitá a tak isto dedko. Obaja mali radi prácu, aj keď často krát doslova dreli.
Ako to máte vy pracovití s partnermi? Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?

Sanka, nevim, co  ti odpovi pracovite, ale ja ze sve pozice nepracovite ti uprimne rikam, ze bych te taky neocenila. Nechapala bych totiz, proc bych mela soustavne ocenovat, ze nekdo dela to, co jej bavi nejvic na svete. Vdyt to je samo o sobe odmenou, ne? Ocekavat k tomu, ze bude nekdo jeste porad obdivovat, je uz pres limit podle me.

Kdybys mi k tomu vytrvale naznacovala, ze i ja bych mela delat bez ustani to, co tebe bavi nejvic ze vseho, byla bych, myslim, dost nerudna. A nejlepsi dovolenou bych ti dopravala nejmin dvakrat v roce, ale ja bych jela k mori a na lyze.

Prala by sis k sobe nekoho pracovitejsiho :|, tak proc nemas?

A pokud v praci i doma soutezis, abys byla chvalena a obdivovana, tudiz, aby te nekdo zvenci setrvale ubezpecoval o tve hodnote, neco neni vporadku.

Sanko, mně příjde, že se v tobě perou dvě osoby - premiantka a tvůrčí člověk. Ta první se může strhnout pro pochvalu, tu druhou těší a naplňuje to, co dělá. Nechceš změnit, či opustit zaměstnání, nechat manžela manželem a dělat s radostí, co tě těší? Mně to příjde, že podle mnoha příspěvků jsem lenoch lenochovatej, protože práce je jen to, co většinu lidí nebaví, a úklid....

Sanko , ty jedna z těch hodně pracovitých lidí , kteří práci milují a umí podat velký výkon, ale když s takovým člověkem žije člověk, který nemá jakoukoliv práci jako koníčka , asi hodně trpí .

Já si třeba neumím představit, že bych dovolenou strávila prací, to bych jí  měla úplně zkaženou .

Je to zajímavý , jak se lidi od sebe liší ve vztahu k práci .

Tak jsem se doposud považovala za pracovitou,za dost pracovitou,ale po přečtení toho co napsala Sanka mám pocit,že jsem vlastně lemra líná. Mě teda taky těší pracovat doma i na zahradě,baví mě uklízet,ale dodržuji nedělní nicnedělání a o dovolené se snažím dělat totéž,takže nedělat....samozřejmě,že to není doslovně,ale v rámci možností si dopřávám dostatek odpočinku...

Bramborka napsal(a):

Sanko, mně příjde, že se v tobě perou dvě osoby - premiantka a tvůrčí člověk. Ta první se může strhnout pro pochvalu, tu druhou těší a naplňuje to, co dělá. Nechceš změnit, či opustit zaměstnání, nechat manžela manželem a dělat s radostí, co tě těší? Mně to příjde, že podle mnoha příspěvků jsem lenoch lenochovatej, protože práce je jen to, co většinu lidí nebaví, a úklid....

Ja se obavam, ze Sanka vi, co je spravne a ma cenu. :D

Pro me je taky prace jenom to, co me neba. :D Vymalovat pred vanoci nas bytecek o rozloze asi 250 m2 a natrit vsechny sokly, ramy a zarubne nebyla prace, to byla radost. :jojo: A naramne jsem ocenila, ze mi muj muz tu radost dopral, odtahal nabytek a nevrcel jako ja, kdyz on relaxuje u myti aut.:cool:

Nechápu, jak někdo může relaxovat u práce. Pro mě je práce prostě povinnost a to většinou dost nepříjemná. Udělat se musí, takže se snažím udělat ji co nejrychleji, abych ji měla brzy z krku (a samozřejmě nejlépe jak to umím), ale to, co si opravdu užívám, jsou výlety, procházky, cestování, čtení, kino, divadlo, koncerty, káva s kamarádkami. I to pletení, co píše Helena, ale to neberu jako práci, na kšeft bych to dělat nemohla a ani nechtěla. Strávit dovolenou prací? To bych si připadala jako blázen. pro mě je dovolená to, když nemusím vůbec pracovat, ani vařit a starat se o děti. Miluju ležet na pláži a číst si, koupat se v moři, jezdit po památkách, okukovat krámky se suvenýry, baštit zmrzlinu, koukat na západ slunce nad mořem. To je dovolená, ale práce? To nikdy!

Když jsem byla vdaná,bydleli jsme v bytě se zahradou...hrozně mě bavilo pěstovat kytky,tvarovat křoviny,zryla jsem kus půdy a zasadila si tam růže...pak jsem taky ráda sekala trávník,vždycky jsem si pak pod pergolou dala kafe a zálibně se dívala na to vyluxováno...
Nebo na podzim..když se zadařilo a bylo pěkně..nezapomenu na ta brzká rána,kdy jsem si vstala třeba v 6 (běžně o víkendu vstávám v 9 a později) a v tom tichu si hrabala listí...mňaaam,se úplně dojímám..:D
S láskou vzpomínám na to,jak jsem se těšila po práci domů,že si zapovyleju...:lol:
Moc mi teď zahrada chybí...
Ale nikdy jsem to nepovažovala za pracovitost,spíš za můj koníček,kochala jsem se tou krásnou přírodou,každý nový kvítek mi dělal radost..
Mého BM to vůbec nezajímalo a mě to bylo fuk :)
V bytě mám ráda uklizeno,ale šúrování a vyváření rozhodně není moje hobby,to radši ta kniha po práci...
Ale k Sance....asi by mi taky lezlo na nervy mít vedle sebe motorovou myš...tohle co ty, dělávala moje maminka,říkala,že práce je ctnost a já úplně fyzicky cítila,jak mi tou svou hyperaktivitou naprosto vysává mou energii.....a samozřejmě jsem byla za línou

Ivana napsal(a):

Nechápu, jak někdo může relaxovat u práce. Pro mě je práce prostě povinnost a to většinou dost nepříjemná. Udělat se musí, takže se snažím udělat ji co nejrychleji, abych ji měla brzy z krku (a samozřejmě nejlépe jak to umím), ale to, co si opravdu užívám, jsou výlety, procházky, cestování, čtení, kino, divadlo, koncerty, káva s kamarádkami. I to pletení, co píše Helena, ale to neberu jako práci, na kšeft bych to dělat nemohla a ani nechtěla. Strávit dovolenou prací? To bych si připadala jako blázen. pro mě je dovolená to, když nemusím vůbec pracovat, ani vařit a starat se o děti. Miluju ležet na pláži a číst si, koupat se v moři, jezdit po památkách, okukovat krámky se suvenýry, baštit zmrzlinu, koukat na západ slunce nad mořem. To je dovolená, ale práce? To nikdy!

Ja mivam chvile, kdy potrebuji delat neco rukama, ale ne porad a tak, ze ja rozhodnu, kdy budu neco delat. Proto by pro me napriklad zahrada byla trest. Taky nemam, protoze mam jeste v zive pameti, jaka to byla otrava, kdyz se z nasich stali zahradkari megalomani a vse podrizovalo agrotechnickym terminum. Dovolena rychle, rychle mezi jahodami a rybizem a soustavne polevani, likvidace plevelu, od tresni do svestek nepretrzite zavarovani, jak to zralo... Ve sklepe mistnost asi jako panelakovy obyvak plna polic se zavareninami, dzemy a stavami, calamadami, okurkami, vlastni kysane zeli a k tomu narvany mrazak. Nedopestovali jenom to, co u nas neroste. A pak se to postupne rozdavalo nebo kompostovalo. :dumbom:

Ja potrebuji svobodu, cestovat a moci se "valet" jak dlouho se mi chce.

Sanka napsal(a):

....pracovitého  prácu.... práca .....pred prácou .....do práce. . od rána do večera nerušene pracovať......práce.
...veľmi pracovitá a.....v práci vytrvalá.
.... práca ....pracovali.....práce, ...pracovnú výdrž ....niekoho pracovitejšieho. .. práci. . z veľmi pracovitej rodiny po ženskej línii. . :lol: pracovitá, múdra a precízna. , veľmi pracovitá ,....prácu, aj keď často krát doslova dreli.
..... pracovití s partnermi?    Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?   :o

uff to je síla, už jenom čtením jsem se tak unavila, že jdu odpočívat...

to si z nás někdo dělá čoudel a čeká kdo se nachytá ne?

To, co se na první pohled jeví jako pracovitost, může být ve skutečnosti neschopnost správně si práci zorganizovat a vykonat. A taky závislost třeba na uklízení... Domácnost bude vypadat v podstatě naprosto stejně, jestli vyluxuju 1x týdně nebo každý den. :vissla:
Moje sestra luxovala každý den dům 6+1 a velké schodiště. Dneska je po operaci páteře a sama konstatuje, že je tam stejně uklizeno, jako tenkrát a vždy přiznávala, že luxuje proto, že ji luxování baví a ne proto, že je tam tolik špíny. :vissla:
Jsou lidé, kteří si práci "vyrábí" a pak dávají svou pracovitost na obdiv a ještě jsou nafouklí, když je partner nejlépe denně nechválí.

Sanka, zamysli sa nad sebou. Keď si tak strašne pracovitá, že vstaneš ráno o piatej (no to by ma teda mohli milovať, aby som robila takú blbosť ako ty z takého nezmyselného dovodu ako ty) a všetko SAMA obehneš, nemá NÁHODOU tvoj partner pocit nepotrebnosti? Keď má doma takú tryskomyš? Aby nezistil, že by ho vlastne nepotrebuješ, keď si tak úžasne pracovitá a nešiel si hľadať ženu, ktorá ho potrebuje. A keď spolu urobia, čo TREBA, nie nezmyselné činnosti, tak si potom spolu poležia na tom gauči.
No a ty, keď chceš toho pracovitého, máš ho potom mať. Ale aby ťa to nemrzelo.

Ty ešte nevieš, že vesmír nám splní všetky naše želania? Preto POZOR na to, čo si želáme? Pozor na každú myšlienku? Myšlienky majú veľkú silu :vissla:

majkafa napsal(a):

To, co se na první pohled jeví jako pracovitost, může být ve skutečnosti neschopnost správně si práci zorganizovat a vykonat. A taky závislost třeba na uklízení... Domácnost bude vypadat v podstatě naprosto stejně, jestli vyluxuju 1x týdně nebo každý den. :jojo::jojo:

tohle strašně ráda čtu a pak ještě z "domácích" prací miluju to co Ivana:výlety,čtení,kafíčka...

Správně holky,práce není zajíc a tak nám co?Nopřece neuteče!! Nebo že by na mě už alespon rok lezla nějaká depka,jak píše níže Maring,že s depresí se jaksi člověk zpomaluje a leniví?No je fakt,že mám depku jenom co si vzpoemnu,že zas mám uklízet:supr:

Sanka soutěží se svým mužem o zlatou medaili nejpracovitějšího.
Si dovolím ji ještě citovat:
Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?

Hm. Vztah není soutěž.

majkafa napsal(a):

Sanka soutěží se svým mužem o zlatou medaili nejpracovitějšího.
Si dovolím ji ještě citovat:
Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?

Hm. Vztah není soutěž.

Taky si myslim, ze svou potrebou byt nejlepsi i za cenu partnerovy frustrace, kope jejich vztahu hrob.
A nic podle me neni vic demotivujici nez na me stejne nemas, jsem lepsi. :reta:

Revliba napsal(a):

Když jsem:rodna: byla vdaná,bydleli jsme v bytě se zahradou...hrozně mě bavilo pěstovat kytky,tvarovat křoviny,zryla jsem kus půdy a zasadila si tam růže...pak jsem taky ráda sekala trávník,vždycky jsem si pak pod pergolou dala kafe a zálibně se dívala na to vyluxováno...
Nebo na podzim..když se zadařilo a bylo pěkně..nezapomenu na ta brzká rána,kdy jsem si vstala třeba v 6 (běžně o víkendu vstávám v 9 a později) a v tom tichu si hrabala listí...mňaaam,se úplně dojímám..:D
S láskou vzpomínám na to,jak jsem se těšila po práci domů,že si zapovyleju...:lol:
Moc mi teď zahrada chybí...
Ale nikdy jsem to nepovažovala za pracovitost,spíš za můj koníček,kochala jsem se tou krásnou přírodou,každý nový kvítek mi dělal radost..
Mého BM to vůbec nezajímalo a mě to bylo fuk :)
V bytě mám ráda uklizeno,ale šúrování a vyváření rozhodně není moje hobby,to radši ta kniha po práci...
Ale k Sance....asi by mi taky lezlo na nervy mít vedle sebe motorovou myš...tohle co ty, dělávala moje maminka,říkala,že práce je ctnost a já úplně fyzicky cítila,jak mi tou svou hyperaktivitou naprosto vysává mou energii.....a samozřejmě jsem byla za línou

Ó, spolublížo! :par: Jako bys mluvila o mně! Zahrada je jediná fyzická práce, která mě skutečně baví a těší. A pak mi ještě nevadí mytí nádobí :rodna:
Mmch, já mám doma taky motorovou myš a je to děsný :o Kdyby motoroval a já ho mohla od kafíčka chválit, bylo by to oukej - jenže on šílí, když pracuje a jinej sedí :grater:
Tedy - teď už ne, teď už se taky nějak víc poflakuje - já jsem totiž definitivně odmítla se spolupodílet na jeho motoromyšení, tak nemá koho buzerovat :cool: a to ho neba.
Ono totiž, jak vás taková motorová myš ještě k tomu soutěživého charakteru zatáhne do svýho myšení, tak je normální člověk ztracen.....
A to já dokážu být rychlá jako blesk - ke své škodě ovšem. "Jé, tys to už udělala, Tak to bys mohla ještě tuhleto...a támhleto..."
I v práci jsem to musela tajit :gloria: protože já to sice udělám bleskem, ale v takovým tempu se nedá dělat furt, žejo.

Jak si tak cvičím své večerní cviky před spaním, tak mě napadla jedna rada:
Sanko, jestli tě baví být tryskomyší, tak jí buď, ale jiné tím neobtěžuj a nenuť je být stejnými, jako jsi ty. Jestli to děláš, lžes sama sobě a být tryskomyší tě nebaví.
No a jestli tě to nebaví, tak to prostě nedělej. :)

To je fakt. Nikomu by tryskomyši nevadily, nebejt toho, že se z toho nějak plíživě stal úzus naší vyspělý vyčpělý pidlivizace :rolleyes: A teď se volá na vše strany: Ty ještě nejsi Tryskomyš? Přidej se k nám! Bez ohledu na talent, poměr sil a podobné.....a bez ohledu na to, že kdo se tomu volání poddá a není Tryskomyš rodem, bídně na to zahyne v mladém věku :grater:

majkafa napsal(a):

Jak si tak cvičím své večerní cviky před spaním, tak mě napadla jedna rada:
Sanko, jestli tě baví být tryskomyší, tak jí buď, ale jiné tím neobtěžuj a nenuť je být stejnými, jako jsi ty. Jestli to děláš, lžes sama sobě a být tryskomyší tě nebaví.
No a jestli tě to nebaví, tak to prostě nedělej. :)

Já myslím že ona to má vrozený, maminka včelička , babička a dědo včeličky, to je pak těžký z toho vystoupit, určitě je přesvědčená, že jedině tak je správný žít a neumí to jinak .

Důležitý je, že by si takový lidi měli hledat podobný motorový myši  a pak budou šťastný oba.
Ovšem pokud se to jednomu z nich nerozjede do obsese a nebude gruntovat 3 krát za den byt, takový případy taky znám.

To zase u nás chronických lenochů nehrozí, že by  se to rozjelo do  akutní obsesivně kompulzívní  lenory ......:lol::lol::lol:

A navíc se Tryskomyši tak nějak očekávají i v relaxu!!!
V zimě 3x do Alp,každý víkend kolovýlety,nejlépe v těch oblečkách a min. 40km denně,předškolní děti 3 a více kroužků,mnoho jazyků,mnoho sportu,mnoho poznávacích zájezdů....všeho mnoho a musíme to stihnout a zvládnout,abychom proboha nebyli out..
No...a pak...děti umí ve 3letech hrát tenis,na flétnu,začínají s angličtinou,plavou,lyžujou,jezdí na kole s helmou.....jenže sami si hrát neumí,nečtou,bunkry v lese nedělají,už si nehrají na prodavačku,na doktora,na učitelku...a někdy se trochu zakoktávají..:(
A Tryskomyši tleskají,jakou to dokonalou generaci k obrazu svému zmanipulovaly....
Ó pardon...ona je vlastně pracovitá,tvůrčí a dokonale robotovitá...:grater:

Jo. Jako by jediná hodnota byl počet vyrobených ingotů, nebo co :dumbom:
Jo a mmch, všimly jste si, jak neuvěřitelně antisexy jsou ty kolooblečky neonový? :cool::lol: Když slezou z kola?

Já bych vyhlásila Den úcty k lenošení a povalování v jednom ročním období a Globální pyžamový den v protilehlém - nebo z nás fakt budou mašiny!
Teda, z tebe nikdy, Bibi - žádná své cti dbalá mašina by nechodila po světě postrojená jako motýl :pussa:

Nevím teda jak vy, ale mně připadá, že si z nás Sanka dělá srandu, mně ten její příběh připadá jako v tom vtipu, který stručně shrnuto vy práví o ženě, co vše za den udělá: podojí krávy, vyženen kozy, obstará děti, jde do práce, doma pak okope zahradu, uvaří ,vyzvedne děti, zažene kozy a krávy, vyžehlí, všechno nakrmí a pak jde s pát a s hrůzou si vzpomene, že manžel leží celej den neoš...kanej na gauči. 
A jestli je to pravda, tak by se asi měla léčit, to je workoholik jak prase. Mít takového partnera, tak buď to zabije mně nebo bych já zabila jeho.

maring napsal(a):

To zase u nás chronických lenochů nehrozí, že by  se to rozjelo do  akutní obsesivně kompulzívní  lenory

No ale obrligu ve sportovním válení bychom uspořádat mohli, né? :lol:

lupina montana napsal(a):

Já bych vyhlásila Den úcty k lenošení a povalování v jednom ročním období a Globální pyžamový den v protilehlém - nebo z nás fakt budou mašiny!
Teda, z tebe nikdy, Bibi - žádná své cti dbalá mašina by nechodila po světě postrojená jako motýl :pussa:

:supr:souhlaaas!Holky tak jaký datum Dne lenošení a Dne pyžamového, si určíme??
Pozooor,kdo se upíše,musí dodržet,žádná práce ani aktivní relax!!
Jinak Lupi,má mašina má taky jenom jeden motor a tak kamuflujícímu motýlovi trochu začínají povadat křídla...:lol:

Revliba napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Já bych vyhlásila Den úcty k lenošení a povalování v jednom ročním období a Globální pyžamový den v protilehlém - nebo z nás fakt budou mašiny!
Teda, z tebe nikdy, Bibi - žádná své cti dbalá mašina by nechodila po světě postrojená jako motýl :pussa:

:supr:souhlaaas!Holky tak jaký datum Dne lenošení a Dne pyžamového, si určíme??
Pozooor,kdo se upíše,musí dodržet,žádná práce ani aktivní relax!!
Jinak Lupi,má mašina má taky jenom jeden motor a tak kamuflujícímu motýlovi trochu začínají povadat křídla...:lol:

Kazdou druhou a ctvrtou sobotu v mesici? :P

Co je aktivni relax? Do hospody doufam muzu. :cool:

Nechápu, jak někdo může relaxovat u práce.
Jednoduše... když převážně sedím v práci na zadku, pak je relax i přehození kompostu :P. Dokonce i ten úklid sněhu (i když nadávám na nekřesťanskou hodinu vstávání) - dokud to není sedm dní do tejdenka od října do března, pak si docela fajn protáhnu tělo - a mám vejmluvu pro fidorku :lol:
Stejně tak mám vyzkoušeno, že fyzická práce pomáhá léčit různý ty bolesti a šrámy na duši - a poměrně úspěšně i bez farmak. Po půldnu štípání dříví člověk padne jako špalek a nepřemílá si v hlavě coby kdyby - jen bacha, nesmí se to přepísknout, protože tělo unavený přes svoji míru se chová nestandardně.

Oceňujú vás, alebo vidia že sa na vás nechytajú a svoje frustrácie si vybíjajú na vás?
Teda já si nepřipadám jako línej lempl, ale z tebe bych byla frustrovaná taky. Při tvojí aktivitě se manželovi celkem nedivím, že se "váľa na gauči kým ja kmitám, alebo sa furt na niečo sťažuje, a nepomôže ani za nič, namiesto toho ma pouráža" - vypadá to, že než by se k něčemu dostal, už je to hotový a urážka je jediná možnost, jak projevit svoji přítomnost, páč na tu aspoň zareaguješ  a negativní reakce taky reakce :) Trochu mi připomínáš tu pořádkumilovnou choť, která perfektně ustele manželovu postel, než on se v noci vrátí z WC ;)

Co je aktivni relax?
Všechno, co TY SAMA nepovažuješ za práci, ale za zábavu :D

ja jsem k dala na forum co me dnes sokovalo prispevek k pracovitosti. Trochu nme vydesil jeden inzerat v mem oboru. Ovsem nechteji nikoho nastalo . Jen jsko praktikanta a to na castecny spatne placeny uvazek.

lupina montana napsal(a):

Já bych vyhlásila Den úcty k lenošení a povalování v jednom ročním období a Globální pyžamový den v protilehlém - nebo z nás fakt budou mašiny!
Teda, z tebe nikdy, Bibi - žádná své cti dbalá mašina by nechodila po světě postrojená jako motýl :pussa:

Souhlas. Ja rada lenosim. Zni to negativne, jenze co je na tom tak spatneho jit na prochazku, do kina nebo cist knizku.

Ja jsem byla parktat neprimo poucovana zenami, ze se musi luxovat 3x tydne, myt okna jednou za mesic, vyvarovat pradlo........nakadat okurky, varit spenat nejmene pul hodiny.......


uaaaaa, ja to nikdy delat nebudu a nedelam. U pracky jsem zvolila 25 minutovy program bez predpirani a tim to konci. To uz je 25let. Vic ze me nikdo nedostane.

Nie, nič nie je vymyslené a robiť si mojím príspevkom z niekoho srandu, to mi ani náhodou nenapadlo.
Len som zrejme zvolila nesprávne spoločenstvo ľudí na vyspovedanie sa. Viem dobre, čo je dnešný bežný štandard a nakoniec ľudia v panelákoch predsa nemajú veľmi čo na práci.
Niekto tu poznamenal, že keď ma niečo baví, nie je to práca. Takže keď ma baví rúbať drevo, tak teda to sa za prácu nepovažuje? To som mala zrejme napísať, že rada relaxujem a popri mojom oddychovaní sa prichystá drevo na zimu, udržiava záhrada, obstarajú zvieratá, domácnosť, dieťa atď. Urobím všetko čo je potrebné a čo viem urobiť bez ohľadu na to, či ma to baví alebo nie. Pravda, skôr ma bavia ťažšie práce.
Dcérka má 3 roky a nemá žiadne krúžky, rozpráva pekne plynulo bez koktania a že jej ten jazýček ide. Zastaví sa len počas spánku:) Anglicky sa neučí, už sa konečne teda začína hrať samostatne, doteraz bola stále zavesená na mne.
Manžel. Náš vzťah ide k šípku už dlhšie a je v tom podstatne viac faktorov. Takto, keď vidím, že sa k niečomu nemá (napr. už nie je drevo pri peci a treba priložiť), tak proste sa ho nebudem prosiť aby láskavo doniesol drevo, ale urobím to sama. Nie že by som ho o to nikdy nepožiadala, ale efekt to nemalo. A či ho potrebujem? Áno a nie. V bežnom každodennom zhone nie. Všetko beží aj bez jeho pričinenia, možno ešte lepšie. No nie všetky práce ovládam a kolo domu je často potreba niečo opraviť.
Mne až tak celkom nevadí (trochu áno), že nezvláda toľko ako ja, ale že neocení moju snahu. Možno že v byte je celkom jedno, či niečo spravím alebo nie, lenže keď nenachystám drevo, vyhasne v peci, bude dnu zima. Keď sa nepostarám o zvieratá, budú strádať. Keď nepokosím trávnik, tráva bude vysoká a už to kosačka nevezme. A skúste si 3000 štvorákov kosiť ručne alebo krovinorezom. Mne to trvalo 2 dni, spolu 14 hodín bez prestávky a presilila som si pri tom ruku. Takže radšej ho raz za týždeň za 2 hodiny pokosím kosačkou.
Upratujem raz za týždeň. Denne len poukladám rozhádzané veci a poumývam riad.

Sanka napsal(a):

Nie, nič nie je vymyslené a robiť si mojím príspevkom z niekoho srandu, to mi ani náhodou nenapadlo.
Len som zrejme zvolila nesprávne spoločenstvo ľudí na vyspovedanie sa. Viem dobre, čo je dnešný bežný štandard a nakoniec ľudia v panelákoch predsa nemajú veľmi čo na práci.
Niekto tu poznamenal, že keď ma niečo baví, nie je to práca. Takže keď ma baví rúbať drevo, tak teda to sa za prácu nepovažuje? To som mala zrejme napísať, že rada relaxujem a popri mojom oddychovaní sa prichystá drevo na zimu, udržiava záhrada, obstarajú zvieratá, domácnosť, dieťa atď. Urobím všetko čo je potrebné a čo viem urobiť bez ohľadu na to, či ma to baví alebo nie. Pravda, skôr ma bavia ťažšie práce.
Dcérka má 3 roky a nemá žiadne krúžky, rozpráva pekne plynulo bez koktania a že jej ten jazýček ide. Zastaví sa len počas spánku:) Anglicky sa neučí, už sa konečne teda začína hrať samostatne, doteraz bola stále zavesená na mne.
Manžel. Náš vzťah ide k šípku už dlhšie a je v tom podstatne viac faktorov. Takto, keď vidím, že sa k niečomu nemá (napr. už nie je drevo pri peci a treba priložiť), tak proste sa ho nebudem prosiť aby láskavo doniesol drevo, ale urobím to sama. Nie že by som ho o to nikdy nepožiadala, ale efekt to nemalo. A či ho potrebujem? Áno a nie. V bežnom každodennom zhone nie. Všetko beží aj bez jeho pričinenia, možno ešte lepšie. No nie všetky práce ovládam a kolo domu je často potreba niečo opraviť.
Mne až tak celkom nevadí (trochu áno), že nezvláda toľko ako ja, ale že neocení moju snahu. Možno že v byte je celkom jedno, či niečo spravím alebo nie, lenže keď nenachystám drevo, vyhasne v peci, bude dnu zima. Keď sa nepostarám o zvieratá, budú strádať. Keď nepokosím trávnik, tráva bude vysoká a už to kosačka nevezme. A skúste si 3000 štvorákov kosiť ručne alebo krovinorezom. Mne to trvalo 2 dni, spolu 14 hodín bez prestávky a presilila som si pri tom ruku. Takže radšej ho raz za týždeň za 2 hodiny pokosím kosačkou.
Upratujem raz za týždeň. Denne len poukladám rozhádzané veci a poumývam riad.

nožná se manželovi nechce stebou přetahovat, kdo je lepší, pracovitější, šikovnější.....vždyt to zvládáš sama a lépe.

Rosamunda napsal(a):

maring napsal(a):

To zase u nás chronických lenochů nehrozí, že by  se to rozjelo do  akutní obsesivně kompulzívní  lenory

No ale obrligu ve sportovním válení bychom uspořádat mohli, né? :lol:

Obávám se, dámy, že tuto sportovní aktivitu (gaučing) vám již vyfoukli muži ... :lol:

agewa napsal(a):

Sanka napsal(a):

Nie, nič nie je vymyslené a robiť si mojím príspevkom z niekoho srandu, to mi ani náhodou nenapadlo.
Len som zrejme zvolila nesprávne spoločenstvo ľudí na vyspovedanie sa. Viem dobre, čo je dnešný bežný štandard a nakoniec ľudia v panelákoch predsa nemajú veľmi čo na práci.
Niekto tu poznamenal, že keď ma niečo baví, nie je to práca. Takže keď ma baví rúbať drevo, tak teda to sa za prácu nepovažuje? To som mala zrejme napísať, že rada relaxujem a popri mojom oddychovaní sa prichystá drevo na zimu, udržiava záhrada, obstarajú zvieratá, domácnosť, dieťa atď. Urobím všetko čo je potrebné a čo viem urobiť bez ohľadu na to, či ma to baví alebo nie. Pravda, skôr ma bavia ťažšie práce.
Dcérka má 3 roky a nemá žiadne krúžky, rozpráva pekne plynulo bez koktania a že jej ten jazýček ide. Zastaví sa len počas spánku:) Anglicky sa neučí, už sa konečne teda začína hrať samostatne, doteraz bola stále zavesená na mne.
Manžel. Náš vzťah ide k šípku už dlhšie a je v tom podstatne viac faktorov. Takto, keď vidím, že sa k niečomu nemá (napr. už nie je drevo pri peci a treba priložiť), tak proste sa ho nebudem prosiť aby láskavo doniesol drevo, ale urobím to sama. Nie že by som ho o to nikdy nepožiadala, ale efekt to nemalo. A či ho potrebujem? Áno a nie. V bežnom každodennom zhone nie. Všetko beží aj bez jeho pričinenia, možno ešte lepšie. No nie všetky práce ovládam a kolo domu je často potreba niečo opraviť.
Mne až tak celkom nevadí (trochu áno), že nezvláda toľko ako ja, ale že neocení moju snahu. Možno že v byte je celkom jedno, či niečo spravím alebo nie, lenže keď nenachystám drevo, vyhasne v peci, bude dnu zima. Keď sa nepostarám o zvieratá, budú strádať. Keď nepokosím trávnik, tráva bude vysoká a už to kosačka nevezme. A skúste si 3000 štvorákov kosiť ručne alebo krovinorezom. Mne to trvalo 2 dni, spolu 14 hodín bez prestávky a presilila som si pri tom ruku. Takže radšej ho raz za týždeň za 2 hodiny pokosím kosačkou.
Upratujem raz za týždeň. Denne len poukladám rozhádzané veci a poumývam riad.

nožná se manželovi nechce stebou přetahovat, kdo je lepší, pracovitější, šikovnější.....vždyt to zvládáš sama a lépe.

Veď on sa nijako nesnaží so mnou pretekať. Ale často ma uráža a zhadzuje. Neviem si nijako vysvetliť slová ako - len sedíš na zadku a nevieš čo je to poriadna práca. Na pravde sa jeho slová nezakladajú, takže to môže mať jediný cieľ a tým je ublížiť mi. Čo sa mu aj darí. Lenže ja mám pocit, že on je o tom presvädčený, že moja práca a starostlivosť o rodinu nie je nič hodná. Lebo iba mužská ťažká práca má hodnotu a navyše len vtedy, ak ju robí muž :-(

keď vidím, že sa k niečomu nemá (napr. už nie je drevo pri peci a treba priložiť), tak proste sa ho nebudem prosiť aby láskavo doniesol drevo, ale urobím to sama. Nie že by som ho o to nikdy nepožiadala, ale efekt to nemalo...
Nojo,no... když ty to tak všechno zvládáš sama... rychleji a lépe... To se pak nediv, že efekt nevidět - skoro bych si tipla, že když manžel neudělá hned, jak je požádán, provedeš sama, aby ses "nemusela prosit".
Mne až tak celkom nevadí (trochu áno), že nezvláda toľko ako ja, ale že neocení moju snahu. Možno že v byte je celkom jedno, či niečo spravím alebo nie, lenže keď nenachystám drevo, vyhasne v peci, bude dnu zima. Keď sa nepostarám o zvieratá, budú strádať. Keď nepokosím trávnik, tráva bude vysoká a už to kosačka nevezme.
Kromě těch zvířat - co se stane tak strašnýho, když nenachystáš, nepřiložíš, neposekáš?
Proč si myslíš, že musíš mít domácí zoo, zahradu jak městskej park a možná i topení dřevem? Proč si myslíš, že musíš  sama udělat "všetko čo je potrebné a čo viem urobiť bez ohľadu na to, či ma to baví alebo nie"? Aby se ti dostalo uznání? Proč o něj tak strašně stojíš?
A kacířská otázka nakonec - když "ľudia v panelákoch predsa nemajú veľmi čo na práci", proč tam nejdeš taky bydlet?

Obávám se, dámy, že tuto sportovní aktivitu (gaučing) vám již vyfoukli muži ...
A má bejt? Před pár lety byl taky nepředstavitelnej dámskej fotbal, box, skoky na lyžích...
Třeba by se ukázalo, že máme pro tenhle sport lepší předpoklady

".....Ja jsem byla parktat neprimo poucovana zenami, ze se musi luxovat 3x tydne, myt okna jednou za mesic, vyvarovat pradlo........nakadat okurky, varit spenat nejmene pul hodiny......."
Takové věci mi jdou jedním uchem tam a druhým ven. :gloria:. Když to někoho baví, ať to dělá, skoro bych řekla, že je to jejich problém.

".....Ale často ma uráža a zhadzuje....."

Jo jo, to neschopní muži rádi dělávají....

Já jsem asi v podstatě lenoch, ale jelikož mám v sobě zakódovanou zodpovědnost, tak uklízím, vařím, peču, peru ... Ale rozhodně ne ráda a s elánem. Prostě jak kdy se sejde konstelace hvězd :)
V práci sedím osm až deset hodin u PC, přemýšlím nad účetnictvím, DPH a různýma jinýma hovadinama, takže když přijedu na chatu, vezmu sekačku a sjedu 600m2 jako nic. Pak si dám kafíčko a vyrazím se psem do lesa.
Taky letos bylo hezký dva dny se synem na cirguli řezat dřevo a večer vyrazit na vinobraní. Odpracovala jsem si svoje a pak vyrazila za odměnou :)
Doma máme uklizeno, luxuju dle potřeby, teď máme dva psy, takže častěji jen ručním vysavačem, nádobí se tak nějak likviduje samo - kdo je doma první tak uklízí, stele atd.
Já potom vyrazím s psíkem na hoďku na procházku, protáhnu tělo, udělám si kafíčko a můžu se dát třeba do pečení nebo do čehokoliv jiného. Ale musí to být vyrovnané. Nucená práce, která musí být teď hned mně vytáčí a nejde mi od ruky.
Jinak taky ráda pletu, pořád "mlátím jehlicema" dle manžela, háčkuju, čtu, stahuju filmy.
Nevím - není to snad lenost, ale ráda si pohovím i ráda pracuju, ale jen takovou práci, která mě baví.

helena napsal(a):

Obávám se, dámy, že tuto sportovní aktivitu (gaučing) vám již vyfoukli muži ...
A má bejt? Před pár lety byl taky nepředstavitelnej dámskej fotbal, box, skoky na lyžích... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Třeba by se ukázalo, že máme pro tenhle sport lepší předpoklady http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Zvedla si mi naladu!
:D:D:D

Sanka - ja napríklad si tiež myslím, že ty pracuješ takto tvrdo iba kvoli tomu uznaniu - a to ti tvoj muž za žiadnu cenu nedožičí.
Vieš prečo? Práve preto, že to tak veľmi chceš a potrebuješ :pussa: Nieže by som ti nerozumela - mám podobné skúsenosti (až na tie kravy a hydinu, alebo čo to máš - my sme mali "iba" králiky, psa, mačku atď. :cool: )
Moj muž ma ale týmto svojim postojom prakticky donútil sa tak neštvať, čo je vlastne dobre. :)
No - a prečo si myslím, že ťa to v skutočnosti nebaví a iba sa chceš vyrovnať rodine: písala som tu, že veľmi rada robím v záhrade. Skutočne ma to baví a teším sa z toho, čo značí, že robím veľa hodín, zabudnúc často aj na oddych.
A NEVADÍ mi, ak robím na tej záhrade, že sa niekto iný povaľuje s kávičkou, alebo pri futbale :lol: je mi to jedno. Lebo ja robím, čo ma teší.
Preto si myslím, že teba to v skutočnosti nebaví, vieš?

A chcem ťa ale veľmi pochváliť - lebo to ja rada, ak mám dojem, že sa  niečo podarilo :) A síce za to, že si sa ani neurazila, ani nezačala tuná plakať, že sme na teba zlé - a že sme ťa nešetrili :lol:

Lupina, ja ti tvoj názor neberiem. Nepoznáš ma. Ja zas viem čo cítim a aká som. Vždy som bola pracovitá. Už ako dieťa a tak to pokračuje ďalej. Mám rada pochvalu, to nepopieram, ale nerobím to len preto. Hlavne mám potom dobrý pocit z vykonanej práce a to je môj hnací motor. Pochvala môže byť a nemusí, ale moja spokojnosť je konštantná.

V práci jsem pracovitá, ale co se domácích prací týká, ty mě nebaví tak ty dělám co nejméně:-)

lupina montana napsal(a):

A chcem ťa ale veľmi pochváliť - lebo to ja rada, ak mám dojem, že sa  niečo podarilo :) A síce za to, že si sa ani neurazila, ani nezačala tuná plakať, že sme na teba zlé - a že sme ťa nešetrili :lol:

Ďakujem. A vieš ako si ma teraz potešila? :)

Vážené dámy, jak vás tady čtu, tak bych si dovolila pozvat vás všechny v létě ke mně na chatu.
Ty pracovité si rozdělí svou zábavu - každá dle svého gusta (sekačka se najde, plít je taky co... nádobí se taky samo neumeje a chata celá volá po nátěru fermeží..)
Ty ne tak činorodé budou HLASITĚ a zcela UPŘÍMNĚ chválit ty pracující...
A spokojené budou obě strany :P :lol:

helena napsal(a):

keď vidím, že sa k niečomu nemá (napr. už nie je drevo pri peci a treba priložiť), tak proste sa ho nebudem prosiť aby láskavo doniesol drevo, ale urobím to sama. Nie že by som ho o to nikdy nepožiadala, ale efekt to nemalo...
Nojo,no... když ty to tak všechno zvládáš sama... rychleji a lépe... To se pak nediv, že efekt nevidět - skoro bych si tipla, že když manžel neudělá hned, jak je požádán, provedeš sama, aby ses "nemusela prosit".
Mne až tak celkom nevadí (trochu áno), že nezvláda toľko ako ja, ale že neocení moju snahu. Možno že v byte je celkom jedno, či niečo spravím alebo nie, lenže keď nenachystám drevo, vyhasne v peci, bude dnu zima. Keď sa nepostarám o zvieratá, budú strádať. Keď nepokosím trávnik, tráva bude vysoká a už to kosačka nevezme.
Kromě těch zvířat - co se stane tak strašnýho, když nenachystáš, nepřiložíš, neposekáš?
Proč si myslíš, že musíš mít domácí zoo, zahradu jak městskej park a možná i topení dřevem? Proč si myslíš, že musíš  sama udělat "všetko čo je potrebné a čo viem urobiť bez ohľadu na to, či ma to baví alebo nie"? Aby se ti dostalo uznání? Proč o něj tak strašně stojíš?
A kacířská otázka nakonec - když "ľudia v panelákoch predsa nemajú veľmi čo na práci", proč tam nejdeš taky bydlet?

Ak by som musela, išla by som bývať do paneláku. Venovala by som sa potom 100 % svojmu koníčku, na ktorý mám teraz málo času. Nakoniec, vyrastala som v bytovke. Ale ak mám tú možnosť, volím radšej dom a život na vidieku. Všetko má svoje opodstatnenie. Je to voľba priorít v kombinácii s možnosťami.

Jessika napsal(a):

Vážené dámy, jak vás tady čtu, tak bych si dovolila pozvat vás všechny v létě ke mně na chatu.
Ty pracovité si rozdělí svou zábavu - každá dle svého gusta (sekačka se najde, plít je taky co... nádobí se taky samo neumeje a chata celá volá po nátěru fermeží..)
Ty ne tak činorodé budou HLASITĚ a zcela UPŘÍMNĚ chválit ty pracující...
A spokojené budou obě strany :P :lol:

To je dobré :supr:

Já to beru, Jess :lol: Vlastně nemůžu :grater: mám velkýho černýho pesa....
Jo, všimly jste si, že když se někde sejde vícero bab, tak často člověk rád udělá i práci, která by ho jinak nebavila? Přičítám to faktu, že se v mezičase vždycky najde chvíle, jak probrat důležitý záležitosti :cool: takže jest uspokojena celá škála potřeb. Tedy, nehledě k tomu, že se vždycky nadělá neskutečnýho díla.
Vzpomínám takto s láskou na zavařování meruněk u kamarádky (nenávidím zavařování osamotě!) Celou obrovskou meruni jsme zpracovaly za sobotu, v mezičase jsme si daly něco moc dobrýho, vyložily karty, probraly bolístky a radůstky :jojo: moc povedená sobota!

Jo a nehledě k tomu, že se nakonec s láskou a potěšením pochválíme navzájem :lol:

lupina montana napsal(a):

Já to beru, Jess :lol: Vlastně nemůžu :grater: mám velkýho černýho pesa....

Vlastně, na jeden den bych mohla :rock:

Ak by som musela, išla by som bývať do paneláku. Venovala by som sa potom 100 % svojmu koníčku, na ktorý mám teraz málo času. Nakoniec, vyrastala som v bytovke. Ale ak mám tú možnosť, volím radšej dom a život na vidieku. Všetko má svoje opodstatnenie. Je to voľba priorít v kombinácii s možnosťami
Fajn - vybrala sis. V tom případě by sis ale neměla stěžovat co všechno musíš dělat, když máš barák... a co všechno manžel nedělá. Kdybyste totiž bydleli v paneláku, ani by ti nepřišlo, že tak moc doma nepracuje.
A ještě mě napadlo - ale je to čirá spekulace - jestli ta generačně dědičná pracovitost tak trochu neznamená, že jen pracovitá holčička je správná holčička... a k vodě se půjde až bude očesanej rybíz - ne jako ta odvedle, co ho nechá spadat a válí se s děckama u rybníka.

Vzpomínám takto s láskou na zavařování meruněk u kamarádky
Já zase na výpravy s dětma - smečka matek, smečka harantů, vždycky někdo utřel nos, uvařil kafe, pofoukal kolínko, dodělal polívku - lehce prvobytně pospolný soužití, ale takový...hm, úlevný?

Judyna napsal(a):

".....Ja jsem byla parktat neprimo poucovana zenami, ze se musi luxovat 3x tydne, myt okna jednou za mesic, vyvarovat pradlo........nakadat okurky, varit spenat nejmene pul hodiny......."
Takové věci mi jdou jedním uchem tam a druhým ven. :gloria:. Když to někoho baví, ať to dělá, skoro bych řekla, že je to jejich problém.

u nás jeden čas bylo i takové rčení.....vidíš, tvoje sestra žehlí i ponožky.....no já tedy ne a divte se....moje děti přežili ve zdraví  a spokojenosti:D

Sanka napsal(a):

Lupina, ja ti tvoj názor neberiem. Nepoznáš ma. Ja zas viem čo cítim a aká som. Vždy som bola pracovitá. Už ako dieťa a tak to pokračuje ďalej. Mám rada pochvalu, to nepopieram, ale nerobím to len preto. Hlavne mám potom dobrý pocit z vykonanej práce a to je môj hnací motor. Pochvala môže byť a nemusí, ale moja spokojnosť je konštantná.

ale při tom v každém tvém příspěvku je alespon věta o tom, že manžel to neocení. Proč?

sahleb napsal(a):

helena napsal(a):

Obávám se, dámy, že tuto sportovní aktivitu (gaučing) vám již vyfoukli muži ...
A má bejt? Před pár lety byl taky nepředstavitelnej dámskej fotbal, box, skoky na lyžích... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png
Třeba by se ukázalo, že máme pro tenhle sport lepší předpoklady http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Zvedla si mi naladu!
:D:D:D

Mně taky! Přímo cítím, jak jsem na tenhle sport talentovaná a každý talent se přeci musí rozvíjet, no ne? Bohužel se mi často gaučovat nepoštěstí, ale umím si to užít :-)

agewa napsal(a):

Sanka napsal(a):

Lupina, ja ti tvoj názor neberiem. Nepoznáš ma. Ja zas viem čo cítim a aká som. Vždy som bola pracovitá. Už ako dieťa a tak to pokračuje ďalej. Mám rada pochvalu, to nepopieram, ale nerobím to len preto. Hlavne mám potom dobrý pocit z vykonanej práce a to je môj hnací motor. Pochvala môže byť a nemusí, ale moja spokojnosť je konštantná.

ale při tom v každém tvém příspěvku je alespon věta o tom, že manžel to neocení. Proč?

Ja budem pracovať bez ohľadu na to, či to manžel ocení alebo nie, ale tvoju otázku celkom nechápem. Akože by mi malo byť jedno, čo si o mne myslí človek, ktorý by mi mal byť najbližšie?

helena napsal(a):

Ak by som musela, išla by som bývať do paneláku. Venovala by som sa potom 100 % svojmu koníčku, na ktorý mám teraz málo času. Nakoniec, vyrastala som v bytovke. Ale ak mám tú možnosť, volím radšej dom a život na vidieku. Všetko má svoje opodstatnenie. Je to voľba priorít v kombinácii s možnosťami
Fajn - vybrala sis. V tom případě by sis ale neměla stěžovat co všechno musíš dělat, když máš barák... a co všechno manžel nedělá. Kdybyste totiž bydleli v paneláku, ani by ti nepřišlo, že tak moc doma nepracuje.
A ještě mě napadlo - ale je to čirá spekulace - jestli ta generačně dědičná pracovitost tak trochu neznamená, že jen pracovitá holčička je správná holčička... a k vodě se půjde až bude očesanej rybíz - ne jako ta odvedle, co ho nechá spadat a válí se s děckama u rybníka.

Vzpomínám takto s láskou na zavařování meruněk u kamarádky
Já zase na výpravy s dětma - smečka matek, smečka harantů, vždycky někdo utřel nos, uvařil kafe, pofoukal kolínko, dodělal polívku - lehce prvobytně pospolný soužití, ale takový...hm, úlevný?

Presne tak. Je to moja - naša voľba, takýto štýl bývania a mňa takto žiť baví. A tým, že tu píšem čo všetko musím - chcem robiť, som sa nechcela posťažovať na množstvo práce, ale na postoj môjho muža k mojej snahe.

Ešte trochu z inej strany. Bez ohľadu na to, čo koho baví a čo nie. Bežná žena, ktorá má rodinu, robí nákupy, upratuje, varí, stará sa o deti a normálny chod domácnosti. Nemyslím žiadne prehnané upratovanie, nič také. Popri svojom zamestnaní. No a muž  chodí do práce a po práci si potrebuje oddýchnuť. Príde domov a namiesto ocenenia, že sa žena samostatne stará a nezaťažuje ho, ju psychicky zhodí a správa sa k nej pohŕdavo. Takto to má byť? Takto je to OK?
Neviem ako to inde funguje. Ja som okrem tohto muža žiadneho iného nemala.

Je to moja - naša voľba... som sa nechcela posťažovať na množstvo práce, ale na postoj môjho muža k mojej snahe
Tvoje nebo vaše? Jeho to baví tolik jako tebe?
A proč si jeho postoj necháš líbit? Proč reaguješ "nebudu se prosit" namísto abys mu nějakou tu práci "přenechala" s tím, že když ji neudělá, tak prostě udělaná nebude? On by se zbořil svět?
Príde domov a namiesto ocenenia, že sa žena samostatne stará a nezaťažuje ho, ju psychicky zhodí a správa sa k nej pohŕdavo.
Víš, čím víc ho nebudeš "zatěžovat", tím víc on nabude dojmu, že je to vlastně brnkačka, co děláš. Celkem vím, o čem mluvím, protože když jsem byla na MD s třema prckama a všechno jsem se snažila stihnout přes den = než se pán vrátil, taky jsem s úžasem zjistila, že ženská na mateřský NIC nedělá...

Jojo, jako každá ženská na mateřský! :lol: Mně přestal prudit v okamžiku, kdy mi to začlo být jedno, co si o mně v tomhle směru myslí :)
Občas to ještě zkusí, ale to jsou drobečky proti tomu, co bývalo.
Člověčice má holt mít o sobě vysoké mínění sama a ne být závislá na mužovi............ovšem, jak to udělat, to už je jiná kapitolka :vissla:

Jessika napsal(a):

Vážené dámy, jak vás tady čtu, tak bych si dovolila pozvat vás všechny v létě ke mně na chatu.
Ty pracovité si rozdělí svou zábavu - každá dle svého gusta (sekačka se najde, plít je taky co... nádobí se taky samo neumeje a chata celá volá po nátěru fermeží..)
Ty ne tak činorodé budou HLASITĚ a zcela UPŘÍMNĚ chválit ty pracující...
A spokojené budou obě strany :P :lol:

GENIÁLNÍ...vypleju si z hlavy mozek na skalce,pak dám kopyta hore s kafem a budu chválit myčky a vařky!!...no a vůni fermeže miluju ;)

sahleb napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Já bych vyhlásila Den úcty k lenošení a povalování v jednom ročním období a Globální pyžamový den v protilehlém - nebo z nás fakt budou mašiny!
Teda, z tebe nikdy, Bibi - žádná své cti dbalá mašina by nechodila po světě postrojená jako motýl :pussa:

Souhlas. Ja rada lenosim. Zni to negativne, jenze co je na tom tak spatneho jit na prochazku, do kina nebo cist knizku.

Ja jsem byla parktat neprimo poucovana zenami, ze se musi luxovat 3x tydne, myt okna jednou za mesic, vyvarovat pradlo........nakadat okurky, varit spenat nejmene pul hodiny.......


uaaaaa, ja to nikdy delat nebudu a nedelam. U pracky jsem zvolila 25 minutovy program bez predpirani a tim to konci. To uz je 25let. Vic ze me nikdo nedostane.

k tomu povalování se:je to strašně prima,jednou za nějaký ten víkend si dáme s manželem doma prostě úplný oraz - ani neopouštíme pyžamo či postele,jenom pouzetehdy,kdo se chce dívat třeba nafilm či něco v TV,tak ten se přesune do obýváku,jinak si něco nechámedovézt k snědku a taky se na to třeba den předem předzásobíme i nějakými dobrůtkami.Tohel vše ale lze,když jsme fakt úplně sami doma,bez dětí.

Revlibo,tomu říkáš lenošení:procházky,kino,čtení - vždyt to už jsou aktiviti!!:co::co:

helena napsal(a):

Je to moja - naša voľba... som sa nechcela posťažovať na množstvo práce, ale na postoj môjho muža k mojej snahe
Tvoje nebo vaše? Jeho to baví tolik jako tebe?
A proč si jeho postoj necháš líbit? Proč reaguješ "nebudu se prosit" namísto abys mu nějakou tu práci "přenechala" s tím, že když ji neudělá, tak prostě udělaná nebude? On by se zbořil svět?
Príde domov a namiesto ocenenia, že sa žena samostatne stará a nezaťažuje ho, ju psychicky zhodí a správa sa k nej pohŕdavo.
Víš, čím víc ho nebudeš "zatěžovat", tím víc on nabude dojmu, že je to vlastně brnkačka, co děláš. Celkem vím, o čem mluvím, protože když jsem byla na MD s třema prckama a všechno jsem se snažila stihnout přes den = než se pán vrátil, taky jsem s úžasem zjistila, že ženská na mateřský NIC nedělá...

Štýl bývania - vidiek, dom, veľká záhrada, zvieratá - sme chceli a chceme obaja. Je to naša spoločná voľba. Práca ktorú robím je moja voľba. Niečo, a nie je toho málo, je potrebné urobiť, a niečo by som urobiť nemusela, ale chcem a baví ma to.
Prečo sa ho nebudem prosiť? Lebo rozdelenie prác sme už veľa krát preberali. Po dobrom aj po zlom a končí to rovnako. On má veľa vecí na háku a ja sa nedokážem hodiť za hlavu napr. takú vec, že keď sa nepostarám o drevo, budeme mať zimu. Ak už nie kôli nám dvom, tak pre našu dcérku nie. Nenechám dieťa mrznúť. A na vykurovanie len elektrikou nemáme dosť finančných prostriedkov.

Nevím, jestli jsem to tu někde už nepsala: kamarádka a spolužačka se ještě za totáče provdala do Německa, tehdy západního. Vzhledem k tomu, že studovala dosti náročnou vysokou školu, u jejíchž absoloventek se nikde nepředpokládá, že by se staly hausfrauen, vyrazila hledat práci. Obcházela různá místa a nikde ji moc nechtěli. Argumentovali tím, že její manžel je státním úředníkem pod penzí a se slušným platem, ona v jádru cizinka, a že Němci s jejím vzděláním shánějící práci ji potřebují více. Pak byl v televizi pořad o českých ženách, jak ráno vstanou, udělají snídani pro manžely a děti, mastí s dětmi do školky, utíkají do práce, pracují, až se z nich kouří, pak hurá do školky, do sámošky, domů, rychle večeři, úklid, na aerobik, zpátky, postel a další den znova. Druhý den jí doma začal drnčet telefon - přetahovali se o ni všichni ti, u nichž se ucházela o práci.:D

Tak nevím, jestli :lol: nebo :grater: Brambůrko! jojo, česká žena a švédská ocel vydrží všechno.
Jenže to není dobře - já jsem se takhle taky přepínala celoživotně: "už nemůžu...potřebovala bych si na chvíli apoň senout...ale to překonám, určitě ještě můžu"
Až jsem na to málem dojela. To víš, maminka mně dávala dobrý rady typu "Musíš! Zatni zuby a musíš!" až jsem od toho zatínání zubů měla málem smrtelný křeče :cool:
Takže nezatínat zuby!

lupina montana napsal(a):

Já to beru, Jess :lol: Vlastně nemůžu :grater: mám velkýho černýho pesa....
Jo, všimly jste si, že když se někde sejde vícero bab, tak často člověk rád udělá i práci, která by ho jinak nebavila? Přičítám to faktu, že se v mezičase vždycky najde chvíle, jak probrat důležitý záležitosti :cool: takže jest uspokojena celá škála potřeb. Tedy, nehledě k tomu, že se vždycky nadělá neskutečnýho díla.
Vzpomínám takto s láskou na zavařování meruněk u kamarádky (nenávidím zavařování osamotě!) Celou obrovskou meruni jsme zpracovaly za sobotu, v mezičase jsme si daly něco moc dobrýho, vyložily karty, probraly bolístky a radůstky :jojo: moc povedená sobota!

S laskou vzpominam na doby, kdyz si nasi jeste nezavedli velkostatek a my meststi - my, mamy sestra a bratr a vsichni bratranci a sestrenice - jsme jezdili k pribuznym na venkov a tam chodili na boruvky, na maliny a houby a to se potom zavarovalo, delaly se stavy, vsechno jen tak mimochodem a uzilo se u toho spousta zabavy.

Jenze potom nasi koupili zahradu 50x60 a najednou jsme meli 100 beznych metru rybizu, dlouhy rad angrestu, tak 50m malin a casem 4 obrovske merune, nevim kolik jabloni, svestek, hrusni, oresaku, u baraku dve velike tresne a broskvone a tusim dve jablone. Jahody se vysazovaly po cele delce zahrady v nekolika radach. Kolikrat jsme si privezli domu treba sedum kyblu, zmlaceni jsme byli ze sbirani a hned se to muselo zpracovat, protoze jahody stat nemuzou a za dva dny zas. :o K tomu se dopestovala vsechna zelenina vcetne bramor, hrachu a fazole. Nic jsme nekupovali, meli jsme vlastni. Pamatuji si, ze jednou se uz mak nevesel, tak se od kohosi pujcil jeste kus pole za plotem. :supr: :dumbom:
Galeje hadr. Na me se podepsalo natolik, ze az po desitkach let, jsem se ohodlala si tady jit nabrat jahod k mistnimu pestiteli na sest porci knedliku do mrazaku a pet malych sklenicek dzemu a stejne tak s boruvkami.

O prázdninách jsem se setkala prakticky se všemi holkami, které přesídlily do takzvané kapitalistické ciziny - žádná z nich už aspoň 5 let nepracuje na plný úvazek. Ze začátku jsem se poněkud podivovala, později jsem s tím přestala, protože poslouchat pořád: No ty si se zbláznila! Víš, jak bych vypadala?!? mě až tak nebvilo.

Jestli my nejsme kapu retardovaný? :cool::lol:

lupina montana napsal(a):

Tak nevím, jestli :lol: nebo :grater: Brambůrko! jojo, česká žena a švédská ocel vydrží všechno.
Jenže to není dobře - já jsem se takhle taky přepínala celoživotně: "už nemůžu...potřebovala bych si na chvíli apoň senout...ale to překonám, určitě ještě můžu"
Až jsem na to málem dojela. To víš, maminka mně dávala dobrý rady typu "Musíš! Zatni zuby a musíš!" až jsem od toho zatínání zubů měla málem smrtelný křeče :cool:
Takže nezatínat zuby!

No ja bych vlastne mela byt sve mame vdecna, protoze ona vlastne zpusobila, ze ja se do niceho takoveho nahnat nenecham. Pravda jsem za pohodlnou - mama nerika linou, ale ten ton. :D

Bramborka napsal(a):

O prázdninách jsem se setkala prakticky se všemi holkami, které přesídlily do takzvané kapitalistické ciziny - žádná z nich už aspoň 5 let nepracuje na plný úvazek. Ze začátku jsem se poněkud podivovala, později jsem s tím přestala, protože poslouchat pořád: No ty si se zbláznila! Víš, jak bych vypadala?!? mě až tak nebvilo.

Ani ja nepracuji na cely. Vlastne od ledna az do pulky dubna ano, ale pak si to vykompenzuji. A delam to jen proto, ze kdybych byla porad doma, asi by mi hrablo.  Byt reditelkou domacnosti by mi nestacilo.

Tomu vytucnenemu nerozumim. Jak by vypadala, kdyby pracovala na cely nebo jak?

Mojí se to bohužel povedlo - ale ona byla teda těžkej kalibr - a já zase nejsem žádnej Bejk.....Fakt je, že teď jsem se rozhodla vybrat si všechno to nevybraný osobní volno za ty léta :cool::lol:

No jak by vypadala...asi upracovaně, ne? :gloria:

Ztrhaně a trapně (po pětačtyřicítce v jejich profesi - to už se zřejmě jen vyzobávaj třešničky na dortu ;)).

tady je něco, co už asidávno znáte, ale jen tak pro přípomínku :)


Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde stopa po druhém psu.
Muž vejde do domu a uvidí doslova spoušť. Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hraje televize a jídelna je zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni ve dřezu hromada nádobí, rádio hraje na plné pecky. Zbytky snídaně rozházené po stole, na prostírání se povaluje kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhne schody, stoupaje na další hračky a šlapaje po oblečení. Ale nehledí na to, hledá svou manželku. Bojí se, že se jí něco vážného stalo.
Vidí, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukne tam a vidí mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi tím vším se vinou kilometry toaletního papíru. Zrcadlo a stěny jsou pomalované zubní pastou.
Rychle se otočí a spěchá do ložnice, kde najde svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívá se na něj, usměje se a zeptá se ho, jak se celý den měl.
On jen polkne a vyhrkne: "Co se tu dnes stalo?"
Manželka se usměje a odpoví: "Pamatuješ se, drahý, jak se mě každý den, když se vracíš z práce, ptáš: Co jsi, do pr*ele, celý den dělala?"
"Ano," odpověděl muž nejistě."Tak dnes, dnes jsem nedělala nic!"

:lol: jj, taky jsem si na to vzpomněla, ale nedohledala :lol:
Často jsem měla chuť něco podobnýho udělat, ale bohužel, manžel se za nos nechytí, nemělo by to oučinek. :rolleyes:

Sanka: Mne až tak celkom nevadí (trochu áno), že nezvláda toľko ako ja, ale že neocení moju snahu. Možno že v byte je celkom jedno, či niečo spravím alebo nie, lenže keď nenachystám drevo, vyhasne v peci, bude dnu zima. Keď sa nepostarám o zvieratá, budú strádať. Keď nepokosím trávnik, tráva bude vysoká a už to kosačka nevezme. A skúste si 3000 štvorákov kosiť ručne alebo krovinorezom. Mne to trvalo 2 dni, spolu 14 hodín bez prestávky a presilila som si pri tom ruku. Takže radšej ho raz za týždeň za 2 hodiny pokosím kosačkou.
Upratujem raz za týždeň. Denne len poukladám rozhádzané veci a poumývam riad.

Sanka, doufam, ze nejblizsi sousedi jsou nekolik km od vas. Kdybys mne tady vrcela dva dny po sedmi hodinach krovinorezem, tak..... radeji si ani nepredstavuj, co by se stalo. :) :D

Kdyz jste si ten zivotni styl zvolili oba a manzel podle tebe neodvadi svuj dil prace, zredukuj to na to, co te bavi  a kolik stihas bez vysileni. Tes se z toho a uznani necekej. Neprima umernost mezi kmitanim a uznanim skutecne plati. Moje mama se jiste taky  kolikrat citila nedocenena a my nejenom nepomahali, ale jeste odmlouvali a snazili se ji vyhnout, aby zas neco nechtela, protoze se nase zadnice zrovna dotykala zidle nebo kresla.

Bramborka napsal(a):

Ztrhaně a trapně (po pětačtyřicítce v jejich profesi - to už se zřejmě jen vyzobávaj třešničky na dortu ;)).

No dyt ;) a nejenom v profesi, ale i v zivote. :jojo:

Sanka napsal(a):

agewa napsal(a):

Sanka napsal(a):

Lupina, ja ti tvoj názor neberiem. Nepoznáš ma. Ja zas viem čo cítim a aká som. Vždy som bola pracovitá. Už ako dieťa a tak to pokračuje ďalej. Mám rada pochvalu, to nepopieram, ale nerobím to len preto. Hlavne mám potom dobrý pocit z vykonanej práce a to je môj hnací motor. Pochvala môže byť a nemusí, ale moja spokojnosť je konštantná.

ale při tom v každém tvém příspěvku je alespon věta o tom, že manžel to neocení. Proč?

Ja budem pracovať bez ohľadu na to, či to manžel ocení alebo nie, ale tvoju otázku celkom nechápem. Akože by mi malo byť jedno, čo si o mne myslí človek, ktorý by mi mal byť najbližšie?

Sanko já ti to věřím, že tě ta práce baví a že tě dobíjí , znám takový lidi .
Ale uvědom si, že ty jsi ho vykastrovala, tím jak jsi schopná rychlá , pracovitá, všestranná  .
Ty jsi ho skutečně odsunula na druhou kolej , proto se snaží tě srazit , aby se necítil tak moc vykastrovanej . Musíš na to jít jinak, jinak se tím podepíšeš na rozpadu vaší rodiny,  muži jsou slabá zranitelná stvoření .

Ty jsi mu sebrala sebevědomí , možná to podvědomě i dáváš najevo, že je pomalej a línej, nemusíš to říkat, jen to vyzařuješ .
A ještě chceš, aby tě chválil za to, že jsi lepší než on , dyt to je teď jeho největší trauma.

elena007 napsal(a):

Sanka: Mne až tak celkom nevadí (trochu áno), že nezvláda toľko ako ja, ale že neocení moju snahu. Možno že v byte je celkom jedno, či niečo spravím alebo nie, lenže keď nenachystám drevo, vyhasne v peci, bude dnu zima. Keď sa nepostarám o zvieratá, budú strádať. Keď nepokosím trávnik, tráva bude vysoká a už to kosačka nevezme. A skúste si 3000 štvorákov kosiť ručne alebo krovinorezom. Mne to trvalo 2 dni, spolu 14 hodín bez prestávky a presilila som si pri tom ruku. Takže radšej ho raz za týždeň za 2 hodiny pokosím kosačkou.
Upratujem raz za týždeň. Denne len poukladám rozhádzané veci a poumývam riad.

Sanka, doufam, ze nejblizsi sousedi jsou nekolik km od vas. Kdybys mne tady vrcela dva dny po sedmi hodinach krovinorezem, tak..... radeji si ani nepredstavuj, co by se stalo. :) :D

Kdyz jste si ten zivotni styl zvolili oba a manzel podle tebe neodvadi svuj dil prace, zredukuj to na to, co te bavi  a kolik stihas bez vysileni. Tes se z toho a uznani necekej. Neprima umernost mezi kmitanim a uznanim skutecne plati. Moje mama se jiste taky  kolikrat citila nedocenena a my nejenom nepomahali, ale jeste odmlouvali a snazili se ji vyhnout, aby zas neco nechtela, protoze se nase zadnice zrovna dotykala zidle nebo kresla.

Naši najbližší susedia sú za kopcom pol km od nás :)
Pravda je, že prácu redukovať nechcem. Limituje ma len čas. K vysileniu u mňa nedochádza. Vtedy pri kosení krovinorezom som si síce presilila ruku (mnoho stlačení plynu za sebou po dobu mnohých hodím), ale unavená som nebola. Lenže keby muž prevzal niektoré moje súčasné práce, mne by sa uvoľnil čas na to, čo nestíham.
Koľko krát som si už hovorila, že si budem proste žiť podľa svojho a jeho slová hádzať za hlavu. Nejak mi to ale nejde. Stále sa ma dotknú.

maring napsal(a):

Sanka napsal(a):

agewa napsal(a):

ale při tom v každém tvém příspěvku je alespon věta o tom, že manžel to neocení. Proč?

Ja budem pracovať bez ohľadu na to, či to manžel ocení alebo nie, ale tvoju otázku celkom nechápem. Akože by mi malo byť jedno, čo si o mne myslí človek, ktorý by mi mal byť najbližšie?

Sanko já ti to věřím, že tě ta práce baví a že tě dobíjí , znám takový lidi .
Ale uvědom si, že ty jsi ho vykastrovala, tím jak jsi schopná rychlá , pracovitá, všestranná  .
Ty jsi ho skutečně odsunula na druhou kolej , proto se snaží tě srazit , aby se necítil tak moc vykastrovanej . Musíš na to jít jinak, jinak se tím podepíšeš na rozpadu vaší rodiny,  muži jsou slabá zranitelná stvoření .

Ty jsi mu sebrala sebevědomí , možná to podvědomě i dáváš najevo, že je pomalej a línej, nemusíš to říkat, jen to vyzařuješ .
A ještě chceš, aby tě chválil za to, že jsi lepší než on , dyt to je teď jeho největší trauma.

Ano? Takto som to nikdy nevnímala.

On má veľa vecí na háku a ja sa nedokážem hodiť za hlavu napr. takú vec, že keď sa nepostarám o drevo, budeme mať zimu. Ak už nie kôli nám dvom, tak pre našu dcérku nie. Nenechám dieťa mrznúť.
Sanko, tvůj manžel je skutečně tak mizernej táta, že by nechal malý dítě mrznout?
V tom případě by mě zajímaly sakra jiný věci, než "jenomů to, že mě dostatečně neoceňuje.
Lenže keby muž prevzal niektoré moje súčasné práce, mne by sa uvoľnil čas na to, čo nestíham.
Jestli to dobře čtu - manžel by se měl podílet ne proto, aby sis odpočinula nebo se věnovala nějakýmu hobby, ale proto, abys mohla pracovat... akorát na něčem jiným

helena napsal(a):

On má veľa vecí na háku a ja sa nedokážem hodiť za hlavu napr. takú vec, že keď sa nepostarám o drevo, budeme mať zimu. Ak už nie kôli nám dvom, tak pre našu dcérku nie. Nenechám dieťa mrznúť.
Sanko, tvůj manžel je skutečně tak mizernej táta, že by nechal malý dítě mrznout?
V tom případě by mě zajímaly sakra jiný věci, než "jenomů to, že mě dostatečně neoceňuje.
Lenže keby muž prevzal niektoré moje súčasné práce, mne by sa uvoľnil čas na to, čo nestíham.
Jestli to dobře čtu - manžel by se měl podílet ne proto, aby sis odpočinula nebo se věnovala nějakýmu hobby, ale proto, abys mohla pracovat... akorát na něčem jiným http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

No, je to zamotané. A je toho viac.
Čo viem určite, že ma baví pracovať, hlavne fyzicky. Oddychovať neviem a nechcem.
Čo sa týka môjho muža, mám na neho už značne skreslený a neobjektívny pohľad. To je dané mnohými a nie práve pozitívnymi zážitkami z našej minulosti.

Sanka napsal(a):

maring napsal(a):

Sanka napsal(a):

Ja budem pracovať bez ohľadu na to, či to manžel ocení alebo nie, ale tvoju otázku celkom nechápem. Akože by mi malo byť jedno, čo si o mne myslí človek, ktorý by mi mal byť najbližšie?

Sanko já ti to věřím, že tě ta práce baví a že tě dobíjí , znám takový lidi .
Ale uvědom si, že ty jsi ho vykastrovala, tím jak jsi schopná rychlá , pracovitá, všestranná  .
Ty jsi ho skutečně odsunula na druhou kolej , proto se snaží tě srazit , aby se necítil tak moc vykastrovanej . Musíš na to jít jinak, jinak se tím podepíšeš na rozpadu vaší rodiny,  muži jsou slabá zranitelná stvoření .

Ty jsi mu sebrala sebevědomí , možná to podvědomě i dáváš najevo, že je pomalej a línej, nemusíš to říkat, jen to vyzařuješ .
A ještě chceš, aby tě chválil za to, že jsi lepší než on , dyt to je teď jeho největší trauma.

Ano? Takto som to nikdy nevnímala.

No hlavně se bojím, že tě to ani moc nezajímá .:dumbom:
Pokud ti záleží na rodině , skoč si s manželem do poradny nebo sama a řeknou ti to,  co já . Druhýho nemůžeš předělávat k obrazu svýmu , ta tvoje pracovitost je patologická , rodiče ti udělali medvědí službu . A ještě stejný program naučíš svoji dceru a ta bude jednou řešit podobný problémy .
Můj soused mluví o své bývalé manželce úplně stejně jako ty , hrozně trpěl rozpadem rodiny ,ale tak ustoupit a zvolnit nedokázal . A teď pomlouvá jejího dalšího parnera , jak je línej a k ničemu ....:lol:
A jak už jsem tu psala, už ho to tlačí k odpočinku , má spoustu nemocí a problémů, ale nikdo s ním nehne , žádná varování nebere vážně .

Přijde mi, že sanka je totálně splachovací.

Sanka, to mas tezke, kdyz menit nic nechces, krom sveho muze tedy. Uz ted vam to skripe a jak myslis, ze to bude dal, kdyz ty nejsi ochotna k zadnym ustupkum a cekas je jenom od sveho muze.

Taky me napadlo, ze i kdyz jste dum na venkove a hospodarstvi chteli oba, co z toho vzniklo se muze od predstavy tveho muze zasadne lisit. Rodice tu zminovanou zahradu taky chteli oba, ale mel to byt sad. Stromy a trava, k tomu chaticka. Chaticku tata vyprojektoval a postavil, vykopala se studna, zasadily stromky a nastal cas, kdy se dalo u chaticky na terasce posedet a koukat na tu krasu nebo jit  na prochazku do okoli. V ten moment mama prisla s tim, ze ona by si kousek tamhle v koute odkopala a neco si tam zasadila a behem ctyr let jsme postupne byli bez travy a makali jak mourovati. Po dalsich peti tata zapichl ryc a prohlasil, ze neni blazen ani otrok a byl spatny, protoze vzdyt on to taky chtel. Sice se zas zatravnovalo, ale myslim, ze mama dosud uplne nepochopila.

Myslim, ze nemas uplne objektnivni pohled nejenom na sveho muze, ale ani na sebe a asi by skutecne nebylo marne, kdybyses poradila i nekde jinde nez tady, nez se vam to uplne vymkne z ruky.