thanka — 20. 1. 2012 11:15

Dobrý den,

posledných dňoch mám poriadne depky. Moj 4-ročný syn si so mnou nechce hrať, čítať, kúpať... takmer nič. Všetko može robiť iba tatínek.
Nie, že by ma odmietal úplne...keď som doma iba ja, tak sa s tým celkom zmieri, ale keď sme doma obaja, tak existuje iba tatínek.
Je pravda, že manžel je fantastický tatínek. Venuje sa mu fakt hodne, robia spolu blbosti, hrajú fotbal...ja pripravujem jedlo, periem, žehlím a každopádne ani neviem tak blbnúť ako on.
Do 3 rokov to bolo naopak. Všetko som s ním mohla robiť iba ja. Postupne sa to začalo vyrovnávať a teraz prevažuje tatínek.
Máte rovnaké skúsenosti? Vyrovná sa to zese niekedy?
Fakt dík za každú radu alebo skúsenosť.
Tana

Judyna — 20. 1. 2012 11:23

Thanko, buď ráda, že máš tak fantastického chlapa. Je obvyklé, že do třech let jsou děti velice závislé na mamince, pak ale potřebují i další lidi. A koho lepšího, než je jejich táta? Zvlášť když se mu tak věnuje. A my ženské povětšinou fakt tak blbnout neumíme, tatínci jsou v tom super. Tvůj synek má štěstí.

tes1 — 20. 1. 2012 13:43

U nás je to stejný neboj! Jelikož je můj syn velice technicky zručný, a když si s ním hraji já, vše je špatně, jen tatínek tomu rozumí, jen tatínek umí postavit autodráhu, jen tatínek mu umí opravit rozbité a polámané hračky, jen tatínek chodí odpo pro prcka do školky, jen tatínek se s ním ve vaně cáká a blbne, jen tatíne....
  Vím, že mě taky miluje, že má zase se mnou každý den půl hodinku s pohádkou před spaním, že když ho něco bolí, příjde za mnou, když jdeme ráno do školky, jsem to já kdo ho vede a jsem to já - komu mává z okýnka...

Určitě máš taky některé chvilky, které máte jen spolu...

myslím, že je to normální, že v tomto věku kluci inklinují k chlapům, protože začínají více bádat po klučičích věcech, hrách a na to jsou přece tátové experti.

Bu´d ráda, že to je tak, že se tatínek synovi věnuje, že si spolu rozumí, jiná by za to dala cokoli!!!!

mvkoty — 20. 1. 2012 22:39

Já mám tedy zatím prcíka oproti vám holky, ale je to u nás taky tak. Malá ráno vstává a volá táta  když je domatak se k němu hrně a já v tu chvíli přestávám skoro existovat. A upřímně jsem za to ráda, protože tatínek si to užívá stejně jako malá a já mám chvilenku na to vydechnout :-) takže bych to viděla jako pozitivum a ne negativum.