Už to tady spousta z vás zná můj problém _vystudovala jsem práva ale nikdy mě to nebavilo ani nezajímalo, Pak jsem pracovala na národním výboře, kde jsem měla velké štěstí na bezva kolegyni a příjemného šéfa.Když jsem byla na mateřské, proběhla revoluce a já se pak neměla moc kam vrátit, ale hodili mi lano z magistrátu, Prošla jsem tam několika odděleními, až jsem zakotvila v oddělení prozatímní správy, kde jsme likvidovali majetek tzv, odúmrtí. Nejlepší na tom bylo to, že na magistrátu tomu nikdo nezumněl nikdo se do nás nepletl.Dělali jsme si co jsme chtěli, jak jsme chtěli s bylo to nejlepší část mého pracovínho života,Jenže pak majetek státu přešel na okresní úřady, ale i tam jsem zvykla a zažila i legraci. jenže okresní úřady skončily a a naše agenda ořešla na úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,To, co jsme zvládaly my ve dvou, dělá nyní odbor právních služeb , který chodí k jednání na soudy a k notářům a tu fyzickou likivdaci dělají jiní -  jeden realizuje vkadní knížky druhý auta, tretí bytové zařřízení ,šperky,knihy, nemovistoisti,¨Uživí se na tom plno lidí, ačkoliv my jsme to půdvodně dělaly 2.Z tohoto příšerného úřadu, svázaného tisíci vnitřními předpisy a šéfovaného hysterickou kozou s naprostým puntičkářem, jsem odešla,  a myslela jsem, že na lepší, jenže teď vidím, že jsme spadla z bláta pod okap, a moje nová nadřízená je praštěná workoholička, která chödí dö práce od rána do večera,nosí si spisy domů, i když je nemocná, sedí s horečkou u noutbooku a pracuje, Místo dovolené nejezí na zájezdy ale chödí do práce, vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost.A tato dáma si v posledním půl roce zasedla na mě. Dopisy, které mi vždycky hladce procházely, se mi vrací poškrtané, musím je předělávat znovu a znovu kvůli formulačním a nikoli věcným chybám a občas jsou mi hozeny přímo do xichtu,Každé podle mého soudu drobné o¨pochybení (přehodila jsem 2 naprosto podobné smlouvy do dvou různých zastupitelstev, omylem jsem jí o¨předložila k popisu dopis, který mi již vrátila, ačkoliv jsem nový měla udělaný, neodeslala jsem dopis datovou schránkou , protože jsem asi na něj zapomněla, převzala jsem v době šéfčiné nepřítomnosti balík spisů a nechala jí to v kanceláři v domnění, že je to tak OK, hned si toho všimne, ale místo toho mě zdrbala, že jsem jí měla poslat mail atd, atd, atd. Všechno tohle se na mě vyřítilo dnes . v pátek 13. a já zkolabovala, Odjela jsem do krizové centra a tam se mnou probírali skoro 2 hodiny různé možnosti. Řekli mi, že mě ta práce evidentně stresuje, ani já ani šéfka nejsme schopny se změnit a ona se po mně bude vozit dokud     se nezhroutím. Poradili mi hledat novou práci, třeba i míň zaplacenou, mám rezignovat na svůj titul JUDr a nají si klidnou práci, kterou se naučím a buduu vědět, že když ji budu dělat tak a tak, bude to dobře, Jenže kde s takkovou prací na 50 tiletého člověka čekají?Mám něco ušetřeno, mohla bych pár měsíců zastat doma ale nějakou práci mít musím, z čeho by se mi pak počítlk důchod, Kromě toho přispívám dceři, která nenašla žádnou práci než v Lidluza 10000,- čistého a nevychází.Jsem ráda, že jí můžu trošku pomoci. Když o práci přijdu, tak nebudu moct přsïpívat nic. Nemám žádné zázemí, manžel se se mnou rozvedl, má novou rodinu s dítkem a domem na venkově, děti už jsou taky dospělé, kamarádky mám dobré, ale nechci je furt otraviövat svými problémy,mají svoje rodiny, manžele děti. Rodiče mi zemřeli, sourozence nemám, ani moji rodiče byli jedináčci. Cítím se dost sama, nemám se o koho opřít.A ani kvůli komu žít. Možná že by nebylo špatné onemocnět a zemřít, Měla bych klid a ostatní taky.
Co byste mi v této situaci poradili?
Mám tam zůstat, dělat že nic a NECHAT SE DUSIT po*n ŠÉFOVOU? Mám hledat nové nějaké klidné, třeba středoškolské místo, ale jsou ještě vůbec takové a budou mí zájem vzít tam padesátnici? A naučím se vůbec ve svém věku dělat něco úplně jiného? Nebo mám při příští scéně prásknout dveřmi, odejít středem a žít z úspor, než se něco najde? Nemám se s kým poradit,manžela nemaje a kamarádky radí spšč podle toho, jak bohatého ony mají manžela,

Ivano, to je mi líto.
Napíšu ti, co bych dělala já. Ostatně takovou situaci jsem zažila před 17 lety a odešla jsem z velmi dobře placeného šéfa kvůli podobnému důvodu, ale tam to byl muž a nebyl mým vedoucím, ale kolegou náměstkem. Ale v případě nepřítomnosti ředitele byl jeho zástupcem a pak se ke všem - nejenom ke mně choval tak, jak popisuješ chování své šéfové.
Nevydržela jsem to, také jsem se psychicky složila. A pak odešla. Ale to mi bylo o 17 let méně, takže asi nebyl takový problém sehnat jinou práci.
Ale přesto bych odešla i teď. Našla si místo odpovídající mé kvalifikaci jinde a kdyby to nešlo, tak i místo třeba se středoškolským vzděláním, klidnější, kde by mě to bavilo. Jak tě znám, nepochybuji o tom, že by ses nové věci naučila. Neuvažovalas třeba o knihovně?
Držím ti palce a myslím na tebe.

Určitě bych odešla, ale napřed bych se snažila najít něco jiného. Držím palce

Ivi, skús si aspoň hľadať nejaké iné miesto - koniec koncov, nie si z dediny alebo malého mesta, šance sú u vás väčšie. Kľudne menej platené miesto, ale menší kolektív, slušnejší šéf, možno aj zaujímavá práca.... Ja som mala nedávno konflikt v práci, a zdalo sa mi podobné - že som v decembri dvoma chybami napružila človeka, ktorý robí takpovediac "výstup za mnou".... Chyby som urobila, nie že nie, ale on to už bral tak, že aj dýcham nesprávne. :dumbom: Mne sa teda odísť nechcelo, ale hlavne preto, že ma práca zatiaľ veľmi baví. Keď som si predstavila niečo iné niekde inde - a verím, že nejaké meisto by sa našlo - bolo mi ľúto. No ale predbežne sa situácia ukľudnila, riešia sa iné veci, tak uvidíme. :cool: ,
Ja by som pohľadala na internete, kaá je ponuka, napísala personálnym agentúram... možno už myšlienka na zmenu by ti psychicky pomohla. A učiť sa niečo "v tvojom veku"? Bože, nikdy nie je neskoro naučiť sa niečo nové, nestavaj sa k tomu od začiatku negatívne. ;) Čím viac vecí vieš, tým lepšie pre teba. My budeme odchádzať do dôchodku neskoro (ak vôbec nejaký bude), tak v 50tke netreba hádzať flintu do žita. :rock:

Ivanko, to je mi lito :pussa:. Ale jses sama, praci potrebujes nejen z financnich duvodu. Musis byt mezi lidmi! Vim, o cem mluvim, jsem ted par mesicu nezamestnana a neni to zadny med byt doma a premyslet o zpackanem zivote. Ver mi, nic jineho te doma neceka.
Zkus vydrzet a hledat jinou praci. Nebo se nahlas marod z psychickych duvodu. Oni ti nemuzou dat vypoved, kdyz budes na nemocenske a nabidnou ti treba jinou praci na vasem urade....
Tak to alespon chodi u nas.
Preju hodne sily a stesti!

Před 5 lety jsem na tom byla tak trochu podobně. Měla jsem špatně placenou práci, kde to navíc během posledního roku začalo smrdět kriminálem ( jsem účetní). Tak jsem v padesáti dala výpověď, smířená s tím, že asi budu shánět velmi těžko. Na malém městě je pracovních příležitostí fakt málo. K mému překvapení se našla firma, která mě vzala. Jsem tam dodnes a i když je práce moc a občas mám pocit, že to dlouho nevydržím, jsem moc spokojená. Tak neházej flintu do žita.
Já sama bych na tvém místě šla na neschopenku a během této doby si hledala nové místo. S diagnozou na psychické zhroucení budeš mít určitě vycházky a tím pádem i možnost dostavit se na pohovory. Jen bych si dala bacha, abych léčebný režim dodržela a současný zaměstnavatel neměl důvod tě kvůli tomu vyhodit. Pokud bys měla delší neschopenku, tak je i větší šance, že by zaměstnavatel mohl přistoupit na ukončení dohodou pokud bys to potřebovala.

Ivano,ja kvuli dusnu v praci jsem v pulce listopadu podala vypoved.Do prace jsem dojizdela s kolegini se kterou jsme si obe nesedli,byla jsem k ni prirazena na pasovou vyrobu,pracovali jsme ve dvou.Ja svoji praci stihala,ale ona po me chtela,abych ji jeste zaskakovala,kdyz chodila kourit,coz jsem ja,uz ale nestihala.
Ona nekolikrat za smenu do me rypala a buzerovala vetou,zrychli nebo s tebou nebudu chtit delat.Na kurarne me chodila pomlouvat,lidi na me koukali skrz prsty.Do prace jsem vylozene chodila s odporem,vylozene jsem se tesila,az bude vikend a ja budu moci chodit na brigadu pect pecivo a prodavat,proste byt mezi lidma.
Pri jedne dalsi buzerovaci vete v praci,jsem zvedla telefon a zeptala jsem se zastupkyne vedouci v marketu jestli by me prijali natrvalo.Bylo videt na me kolegini jak moc me neprala,aby me prijali,spise chtela,abych zustala bez prace.Do dvou dnu jsem v praci podala vypoved a nastoupila jako prodavacka.Pro me obrovska uleva.Do prace se kazdy den tesim delam svou praci rada.Platove jsem klesla v prumeru o 5 tisic + 1500 kc za brigadu kterou jsem vykonavala jako prodavacka.Ja vim je to hodne prijit mesicne o tolik penez,ale tam bych se psychicky odrovnala.

Ivano na tvem miste bych se hodila marod jak radi Venuse a hledala si jinou praci,rozhodne bych se nenechala nicit nejakou kravkou.

Já myslím že bych jen tak neodešla, počítala bych s odchodem, ale napřed bych si intenzivně hledala nové místo. Nemůžeš usilovat nějak o změnu oddělení, abys měla jiného vedoucího? Měnila jsem zaměstnání před necelými 5 lety, sice z jiných důvodů, ale z původního jsem odešla až jsem měla to nové opravdu jisté.

Bety napsal(a):

Já myslím že bych jen tak neodešla, počítala bych s odchodem, ale napřed bych si intenzivně hledala nové místo. Nemůžeš usilovat nějak o změnu oddělení, abys měla jiného vedoucího? Měnila jsem zaměstnání před necelými 5 lety, sice z jiných důvodů, ale z původního jsem odešla až jsem měla to nové opravdu jisté.

Ja taky odesla,az,kdyz jsem mela nove misto jiste.

Já taky odešel a žádné místo jsem neměl. Já žádné nechtěl. Skončil jsem s budováním socialismu.  A bylo to 1.1.1989!

Bety napsal(a):

Já myslím že bych jen tak neodešla, počítala bych s odchodem, ale napřed bych si intenzivně hledala nové místo. Nemůžeš usilovat nějak o změnu oddělení, abys měla jiného vedoucího? Měnila jsem zaměstnání před necelými 5 lety, sice z jiných důvodů, ale z původního jsem odešla až jsem měla to nové opravdu jisté.

asi bych to udělala stejně .

Petr100 napsal(a):

Já taky odešel a žádné místo jsem neměl. Já žádné nechtěl. Skončil jsem s budováním socialismu.  A bylo to 1.1.1989!

Ale predpopkladám, že si nebol 50-ročný právnik s praxou akurát na úradoch.... :D Peter, máš obdivuhodne vyvinutú empatiu a schopnosť vidieť veci v širších súvislostiach.... :godlike:: godlike:  :godlike:

Petře, Sel to už napsala. Určitě ti nebylo 50 a neměl jsi za sebou 20 let práce na úřadě. Ne každý má odvahu dělat sám na sebe a myslím, že Ivana to v sobě opravdu nemá

Holky 50 mně nebylo, byl jsem mladší, dobu před odchodem jsem strávil u prkna coby projektant. Jistě uznáte, že odejít z "dobře" placeného místa projektanta 1.1.1989 a nechtít již budovat socialismus byla pěkná blbost. :)

Tu nejde len o odvahu, ale právnik NEMOŽE len tak podniakť, na advokáciu musí byť najprv nejaký čas koncipientom a 50-ročná koncipientka by asi bola stredoeurópsky rekord, nehovoriac o tom, že rozbiehať v tomto veku - a v tomto období -  klientelu je tiež dosť veľký adrenalín... ;) Proste nie všetky povolania sa hodia na podnikanie... Ono sa zdá, že každý môže robiť hocičo, ale potom to tu (a zrejme aj v ČR) aj tak vyzerá.
Ja si myslím, že každý by mal robiť to, v čom je dobrý... Iná vec je, že treba vyskúšať aj nejaké trebárs príbuzné obory alebo niečo nové, čo vzniklo len nedávno :jojo: , toho by som sa zasa nebála. Netreba ľpieť na jednom-jedinom zamesntnaní, ale zasa netreba sa rekvalifikovať na šantánovú tanečnicu, taxikárku alebo keramičku... keď človek k týmto veciam vôbec neinklinuje.

Petr100 napsal(a):

Holky 50 mně nebylo, byl jsem mladší, dobu před odchodem jsem strávil u prkna coby projektant. Jistě uznáte, že odejít z "dobře" placeného místa projektanta 1.1.1989 a nechtít již budovat socialismus byla pěkná blbost. :)

ony se ta místa dost rušily, takže asi by jsi dlouho socialismus nebudoval. myslím, že srovnávat to co bylo před 22 lety  a teď je nesrovnatelné :kapitulation:

Aprilko jasně, že se to nedá srovnávat. Můj bývalý podnik ještě přežíval, posléze živořil dalších 18 roků.

Děvčata ( a pane) děkuju, že na mě reagujete, psala jsem to v noci, když jsem nemohla spát ani při dvou prášcích na spaní (podle toho ten příspěvek taky vypadá), ale spíš jsem se z toho potřebovala vypsat.
Petře, na podnikání nemám ani psychicky, ani finančně ani intelektuálně. Advokátkou bych být nemohla. Potřebuju sehnat nějakou klidnější práci v administrativě a hlavně s vlídnějším zacházením. Šéfka tak tvrdě zaměřená na výkon mi prostě nesedne. Ke všemu tam nejsem ani stoprocentně vytížená, mám sice 90 rozdělaných spisů, ale kolikrát se stane, že mám odeslané dopisy, materiály v orgánech a čekám na odpovědi a nemám do čeho píchnout. 3x jsem šéfku žádala, aˇžt mi přidá práci, přidala, ale stejně to nestačí. Jenže na jedné straně mám špatné svědomí, že vlastně beru prachy za "nic", na druhé straně mám strach, že se tedy moje místo zruší a případy se rozdělí jiným kolegům a já budu bez práce  a hlavně bez peněz.
Dnes jsem již trošku klidnější, udělala jsem si ryze odpočinkový den, dopoledne jsem šla na ostrou procházku a odpoledne si zaplavat a vyhřát se v páře.
Budu intenzívně hledat nové místo, projíždět internet, obvolávat známé (moc jich teda nemám). Třeba se něco naskytne. V úterý jdu ke své psychiatričce a se vším se jí svěřím. Uvidíme, co řekne. V pátek jsem teda vůbec nemohla pracovat, jen jsem se třásla jak drahej pes a brečela. Teď je víkend, nemusím tam, tak je mi líp. uvidím v pondělí, jak mi bude. Zas si říkám, co na nemocenské, peněz málo a budu tu sama jak kůl v plotě a užírat se. Mně nevadí pracovat, jen to nesmí být pod tlakem a nesmí na mě nikdo řvát. Jo, dělám chyby, ale kdo ne? možná někdo ne tak často, ale v podstatě si myslím, že to, co dělám jsou omyly z nepozornosti a nikdy jsem nezpůsobila nikomu žádnou škodu. Myslím si, že tohle snad není důvod, aby po mně šéfka ječela, házela mi dopisy do obličeje a podobné taškařice. Všechno se dá přece řešit slušně, s humorem a nadhledem. Ten ale ona nemá, protože pro ni je práce jediným smyslem a náplní života a nechápe lidi, kteří to tak nemají. No, uvidíme, jak to půjde dál. Každopádně budu hledat něco jiného a jsem i smířená s tím, že mě vyhodí. Důvod si najde vždycky, to je jasné.

ivo, držím palce, ať najdeš něco lepšího !

Ivano, je mi líto. Zažila jsem šéfa psychopata. Vydržela jsem 9 měsíců. Pak mi bouchly saze a ještě ten den jsem dala výpověď. Taky už to bylo buď a nebo (buď místo a žaludeční vředy případně šaškec - nebo klid a shánění nové práce v regionu s druhou nejvyšší nezaměstnaností v republice).
Takže si umím představit, jak ti asi je. I když já byla oproti tobě v daleko lepší pozici. Byla jsem o nějaký ten pátek mladší a doma byl chlap, kterýmu jsem mohla chvíli spočinout na krku :) a v době, kdy jsem tu výpověď dala, byla po mé profesi celkem poptávka. Dneska už to taky není taková sláva.
Ale tohle bylo  u soukromníka, a to hovádko bylo zároveň majitelem firmy, takže dovolání nikde.
Ty máš možná v tomhle maličko výhodu, ta tvoje šéfová přece musí mít v úřadě nadřízené. Nebyla by tohle cesta, jak ji přimět ke slušnému chování? Neznám tu situaci, ale třeba by byla šance na nějaké přeřazení. Možná by to stálo za zkoušku, nevím...
Každopádně ti držím palce ať to dobře dopadne.

Xsara napsal(a):

Ivano, je mi líto. Zažila jsem šéfa psychopata. Vydržela jsem 9 měsíců. Pak mi bouchly saze a ještě ten den jsem dala výpověď. Taky už to bylo buď a nebo (buď místo a žaludeční vředy případně šaškec - nebo klid a shánění nové práce v regionu s druhou nejvyšší nezaměstnaností v republice).
Takže si umím představit, jak ti asi je. I když já byla oproti tobě v daleko lepší pozici. Byla jsem o nějaký ten pátek mladší a doma byl chlap, kterýmu jsem mohla chvíli spočinout na krku :) a v době, kdy jsem tu výpověď dala, byla po mé profesi celkem poptávka. Dneska už to taky není taková sláva.
Ale tohle bylo  u soukromníka, a to hovádko bylo zároveň majitelem firmy, takže dovolání nikde.
Ty máš možná v tomhle maličko výhodu, ta tvoje šéfová přece musí mít v úřadě nadřízené. Nebyla by tohle cesta, jak ji přimět ke slušnému chování? Neznám tu situaci, ale třeba by byla šance na nějaké přeřazení. Možná by to stálo za zkoušku, nevím...
Každopádně ti držím palce ať to dobře dopadne.

jj, na úřadech  bývá docela často "volné" místo, které se dá obsadit již zapracovaným pracovníkem ;) ,

Ještě jedna maličkost -  při hledání zaměstnání rychle zjistíte, že skoro všude požadují nástup ihned a nejsou ochotni na vás 2 měsíce čekat, než vám skončí výpovědní lhůta.

Cirilla napsal(a):

Ještě jedna maličkost -  při hledání zaměstnání rychle zjistíte, že skoro všude požadují nástup ihned a nejsou ochotni na vás 2 měsíce čekat, než vám skončí výpovědní lhůta.

to zase není až taková pravda, pokud o pracovníka mají zájem , rádi počkají .

Ivano, je mi to moc líto, co teď prožíváš.
Jestli si dobře pamatuju, tak jsi o rok mladší než moje mamka. Mamka pracovala 25 let ve Vojenské nemocnici v Brně, měla pod sebou 6 lidí. Zažila různé ředitele, ten poslední se choval jako h.o.v.a.d.o. Mamka si s ním zažila svoje. Nejvíc ji dostalo, když jí řekl, že nic nedělá, přitom se její práce dala doložit, každý měsíc dělala vyúčtování. Mamka tam byla hodně nespokojená, ale brala to, že to musí nějak vydržet. Hledala si nové místo a trpěla to h.o.v.a.d.o. Po roce hledání se jí poštěstilo, už druhým rokem pracuje v jedné zdravotní pojišťovně, je tam spokojená, jednání s lidmi je tam na daleko větší úrovni než ve VN Brno. Proč jsem ti to psala? Protože i věku 50plus je možné se zaměstnat. Je to sice těžší, ale jde to. Postupovala bych tak, že bych zatím zůstala ve stávající práci a hledala si intenzivně něco jiného. Kdybys odešla a byla bez práce, čekal by tě pracák, po dvou měsících bys možná musela zametat brněnské chodníky. Po nějaké době bys nic od státu nedostala, byla bys v hrozném stresu z toho, že nemáš peníze. Pokud ovšem je situace ve stávající práci neudržitelná a hroutíš se, tak je asi lepší odtam odejít. To si musíš zvážit sama. Nezávidím ti to rozhodování. Přeju, ať se rozhodneš pro tebe co nejlíp. A neboj, i v 50 je možné se naučit nové věci. Moje mamka se v novém zaměstnání musela spoustu věcí naučit a zvládla to. Držím palce.

Ivano, nenech se zdeptat. Představ si svojí vedoucí jak sedí ráno na záchodě a bude po strachu z ní. Je to člověk jako ty, jen je prostě praštěná. Píšeš že máš práce i málo, že čekáš na odpovědi k dopisům tak prostě v tom čase přepiš co jí vadí a je to. Nediv se, že tě zepsuje za neodeslaný dokument, je to tvoje práce nezapomenout poslat dokumenty. Co by za to jiný v práci dal, vem si eremuss, ta stála u pasu a o odpočinku si mohla nechat v práci zdát. Titul ti zajistí dobrou jinou práci, tak si jí hledej a pak teprve odejdi. I v nové práci budeš muset poslouchat nadřízené a mohou být i náročnější a pokud zapomeneš odeslat přes DS důležitý dokument může tě to stát i velký problém nebo opomeneš něco co ti mohou dát k úhradě. Já když v práci něco opomenu můžou mě za to zavřít. Stres je někdy obrovský a nával práce neodhadnutelný někdy nejdu domů po osmi hodinách, ale třeba po 12 i víc. Podporuješ dceru a tak se peněz zbytečně nevzdávej. Lidi jsou na tom mnohem hůř. Jsou třeba vážně nemocní a nemohou odejít z nevhodné práce, protože by neuživili malé děti a jsou bez vzdělání a krajích kde o práci nezavadíš. Máš práci, zdravou dceru, úspory...to je tvoje deviza. Vidíš jen to špatné, ale lidské neštěstí vypadá jinak...nezoufej a hledej si nové místo, ale počítej s tím, že dneska se maká všude víc /doba kdy, jak si psala, jste si dělali v dobře placené práci co jste chtěli je pryč/, místa na úřech jako je ten tvůj jsou považovaná za dobrá místa...

Xsara napsal(a):

Ivano, je mi líto. Zažila jsem šéfa psychopata. Vydržela jsem 9 měsíců. Pak mi bouchly saze a ještě ten den jsem dala výpověď. Taky už to bylo buď a nebo (buď místo a žaludeční vředy případně šaškec - nebo klid a shánění nové práce v regionu s druhou nejvyšší nezaměstnaností v republice).
Takže si umím představit, jak ti asi je. I když já byla oproti tobě v daleko lepší pozici. Byla jsem o nějaký ten pátek mladší a doma byl chlap, kterýmu jsem mohla chvíli spočinout na krku :) a v době, kdy jsem tu výpověď dala, byla po mé profesi celkem poptávka. Dneska už to taky není taková sláva.
Ale tohle bylo  u soukromníka, a to hovádko bylo zároveň majitelem firmy, takže dovolání nikde.
Ty máš možná v tomhle maličko výhodu, ta tvoje šéfová přece musí mít v úřadě nadřízené. Nebyla by tohle cesta, jak ji přimět ke slušnému chování? Neznám tu situaci, ale třeba by byla šance na nějaké přeřazení. Možná by to stálo za zkoušku, nevím...
Každopádně ti držím palce ať to dobře dopadne.

to by těch, co by si na chování nadřízené stěžovali, muselo být asi víc. takhle kdo ví ..

PPavlaa napsal(a):

Xsara napsal(a):

Ivano, je mi líto. Zažila jsem šéfa psychopata. Vydržela jsem 9 měsíců. Pak mi bouchly saze a ještě ten den jsem dala výpověď. Taky už to bylo buď a nebo (buď místo a žaludeční vředy případně šaškec - nebo klid a shánění nové práce v regionu s druhou nejvyšší nezaměstnaností v republice).
Takže si umím představit, jak ti asi je. I když já byla oproti tobě v daleko lepší pozici. Byla jsem o nějaký ten pátek mladší a doma byl chlap, kterýmu jsem mohla chvíli spočinout na krku :) a v době, kdy jsem tu výpověď dala, byla po mé profesi celkem poptávka. Dneska už to taky není taková sláva.
Ale tohle bylo  u soukromníka, a to hovádko bylo zároveň majitelem firmy, takže dovolání nikde.
Ty máš možná v tomhle maličko výhodu, ta tvoje šéfová přece musí mít v úřadě nadřízené. Nebyla by tohle cesta, jak ji přimět ke slušnému chování? Neznám tu situaci, ale třeba by byla šance na nějaké přeřazení. Možná by to stálo za zkoušku, nevím...
Každopádně ti držím palce ať to dobře dopadne.

to by těch, co by si na chování nadřízené stěžovali, muselo být asi víc. takhle kdo ví ..

Pokud takhle deptá jen Ivanu, protože vycítila "slabšího" jedince, a k ostatním se chová normálně, tak se k ní asi nikdo nepřidá. Těžko říct.
A je fakt, že taky záleží na tom, jaký vztahy má Ivanina šéfová se svým šéfem/šéfovou. :/

otázka je, jestli by se přidali i kdyby po nich šéfka taky jela. jestli by neměli strach, že pak se poveze ještě víc ..
já bych asi na tuhle možnost nesázela, spíš bych hledala jiný místo ..

Tak nejako... ono to bude jednak asi dosť osobné, druhak - šéfka má asi výsledky, a to, že drví podriadených, by sa možno nokimu nechcelo riešiť...
Ad množstvo práce a chyby - množstvo práce si človek nevie vždy sám regulovať a blbé je práve, keď to nie je rovnomerne rozložené. Keď je nával práce, človek v strese ľahšie urobí chyby. A chyby robíme všetci, to si nič nenahovárajme, a po sprdnutí šéfkou sa to u niekoho môže zlepšiť (ak niekto rád pracuje pod tlakom) a u iného naopak, začne robiť zo stresu ešte viac chýb... :/

tak chyby dělají všichni, ale pokud někdo dlouhodobě víc jak ostatní, tak se pak není taky čemu divit, když ho za to spucují. to se prostě nedá nic dělat.

Ivano, nevím, kde bydlíš a jaká je možnost u Vás v okolí sehnat práci, ale já bych sama neodcházela a intenzivně bych si něco hledala. Píšeš, že jsi bez partnera, takže vidím jako hodně riskantní odejít sama z práce a nemít jinou.
Navíc to řešení odejít na neschopenku - no já nevím. Není to teda moc košer a nedokážu si představit, že bych to tak řešila - pokud by to tedy opravdu nebylo kvůli zdravotnímu stavu nutné. A nejsem si jistá, ale mám pocit, že dnes už Tě můžou propustit i během nemocenské.

sis, že se ted několikrát propouštělo?takže na úřadech místa nejsou

aprill napsal(a):

Cirilla napsal(a):

Ještě jedna maličkost -  při hledání zaměstnání rychle zjistíte, že skoro všude požadují nástup ihned a nejsou ochotni na vás 2 měsíce čekat, než vám skončí výpovědní lhůta.

to zase není až taková pravda, pokud o pracovníka mají zájem , rádi počkají .

to je pravda, ovšem při dnešní nezeměstnanosti nemají důvod na někoho konkrétního čekat , když můžou mít jiného hned

aprill napsal(a):

Xsara napsal(a):

Ivano, je mi líto. Zažila jsem šéfa psychopata. Vydržela jsem 9 měsíců. Pak mi bouchly saze a ještě ten den jsem dala výpověď. Taky už to bylo buď a nebo (buď místo a žaludeční vředy případně šaškec - nebo klid a shánění nové práce v regionu s druhou nejvyšší nezaměstnaností v republice).
Takže si umím představit, jak ti asi je. I když já byla oproti tobě v daleko lepší pozici. Byla jsem o nějaký ten pátek mladší a doma byl chlap, kterýmu jsem mohla chvíli spočinout na krku :) a v době, kdy jsem tu výpověď dala, byla po mé profesi celkem poptávka. Dneska už to taky není taková sláva.
Ale tohle bylo  u soukromníka, a to hovádko bylo zároveň majitelem firmy, takže dovolání nikde.
Ty máš možná v tomhle maličko výhodu, ta tvoje šéfová přece musí mít v úřadě nadřízené. Nebyla by tohle cesta, jak ji přimět ke slušnému chování? Neznám tu situaci, ale třeba by byla šance na nějaké přeřazení. Možná by to stálo za zkoušku, nevím...
Každopádně ti držím palce ať to dobře dopadne.

jj, na úřadech  bývá docela často "volné" místo, které se dá obsadit již zapracovaným pracovníkem ;) ,

nevšimla sis , že se ted na úřadech několikrát propouštělo? místa nejsou

agewa napsal(a):

sis, že se ted několikrát propouštělo?takže na úřadech místa nejsou

;), to víš, že jsem si všimla, že se na úřadech propouštělo, sama na úřadu pracuju a vím jaký posun je či není možný ;)
je pravda, že člověk musí vystihnout okamžik

Holky, strašně se bojím zítra do práce. Celý den se tu třesu, jak blbec, i když se snažím na to nemyslet. Furt si říkám, co mně může udělat horšího, než mě vyhodit? Ale stejní z ní mám iracionální strach.
Mám tohle ve svých 52 letech zapotřebí? Měla bych mít určité postavení, jistotu a místo toho se bojím, jak nějaký školáček, na kterého si zasedla paní učitelka.

Ivano, tenkrát jsem to měla stejný, stejné pocity. Dovedu si představit, jak je to strašný. Tolik ti rozumím Měla jsem tenkrát velkou výhodu, že byl se mnou můj BM a moc mi pomáhal. Nevím, co ti poradit. Jestli ti bude velmi zle, stejně do práce nebudeš moct jít, já bych šla k lékaři, napíše ti nemocenskou. Aby tě to nezničilo tak, abys nemusela do nemocnice. :par:

Ach jo, musí to být fakt hrozný. Ono se nám to všem mluví, viď. Snad zítřek proběhne relativně v klidu. Držím palce.

Ivanko,držím ti palce na zítra...někdo tu hezky napsal,ať si jí představíš na záchodě :)...a když ani to nepomůže,představ si všechny nás,kteří za tebou virtuálně stojíme a podpíráme tě...
Jinak, dej si dobrej čajíček,udělej si koupel a večer film,který máš ráda...zkrátka teď a tady...

Mně už v tom stavu nepomáhalo, když mi říkali, že to bude dobrý, představit na záchodě atd. , spíš mě to ještě ubíjelo. To už je za hranicí, kdy tyto věci ještě pomáhají.

Ivo, v každém případě hledej něco jiného, rozhoď sítě po známých a tak.
držím palce, ať to zítra zvládneš :par:

Ivano,  proc si myslis, ze te nejaka vedouci referentka muze jen tak jednoduse vyhodit z prace? Takto to predsi nechodi.
Chapu, ze se ti do prace nechce, chapu, ze v takovych podmikach se strasne zle citis. Ta pani ma sama problem, ktery by zasluhoval odbornou peci, protoze normalni clovek se takto nechova a na vedouci  misto absolutne nepatri. Svym chovanim si neco kompenzuje a ty si zrejme vhodna obet. Citi z tebe neduveru ve vlastni schopnosti, strach, ze prijdes o praci, strach a nechut hledat praci jinou, ma na to vyvinuta tykadla. Nebo se takto chova ke vsem?

Zitrku se tolik bat nemusis, baba se pravdepodobne za vikend uklidnila. To samozrejme neznamena, ze mas snaset rvani a hazeni pisemnostmi, ona ma taky nadrizene.

Po novem miste by ses mela urcite poohlednout, protoze takovy sef je nanic. I u vas na urade jsou volna mista, z toho jedno pro pravnika. Je dost mozna, ze v tech konkretnich zalezitostech nejsi  moc honena, ale naucis se. Nastup od unora. Ja bych to zkusila.

Drzim palce.

elena007 napsal(a):

Ivano,  proc si myslis, ze te nejaka vedouci referentka muze jen tak jednoduse vyhodit z prace? Takto to predsi nechodi.
Chapu, ze se ti do prace nechce, chapu, ze v takovych podmikach se strasne zle citis. Ta pani ma sama problem, ktery by zasluhoval odbornou peci, protoze normalni clovek se takto nechova a na vedouci  misto absolutne nepatri. Svym chovanim si neco kompenzuje a ty si zrejme vhodna obet. Citi z tebe neduveru ve vlastni schopnosti, strach, ze prijdes o praci, strach a nechut hledat praci jinou, ma na to vyvinuta tykadla. Nebo se takto chova ke vsem?

Zitrku se tolik bat nemusis, baba se pravdepodobne za vikend uklidnila. To samozrejme neznamena, ze mas snaset rvani a hazeni pisemnostmi, ona ma taky nadrizene.

Po novem miste by ses mela urcite poohlednout, protoze takovy sef je nanic. I u vas na urade jsou volna mista, z toho jedno pro pravnika. Je dost mozna, ze v tech konkretnich zalezitostech nejsi  moc honena, ale naucis se. Nastup od unora. Ja bych to zkusila.

Drzim palce.

V zamestnani kde jsem drive pracovala meli obrovsky vliv na vyhozeni prave delnici.Nekomu si nepasovala a chodili si stezovat vedoucimu.Ten nemel ani paru jak dotycny pracoval,ale jednoduse ho propustil....zalezelo na sympatiich.Ja jsem se v tomto zamestnani nedokazala spratelit s nikym,protoze jsem tam nikoho neznala,byl to jiny okres.Podle toho jsem usoudila,ze kdybych se prestehovala pratele bych si nenasla a nezvykla bych si tam.
Stejne pocity jako Ivana jsem tam mela i ja,nedokazala jsem se branit.Kdyz si nekdo rejpnul mlcela sem.Tolik jsem se bala,ze prijdu o praci a budu nezamestnana,az to vyvrcholilo a ja konecne zacala jednat.Vim,ze s tech penez prodavacky bych tezko utahla sama domacnost,ale zatim jsem zadana a neresim to...
Pritel vedel jak se v zamestnani trapim,ani slovo nerekl,kdyz jsem mu rekla,ze jsem dala vypoved a jdu pracovat za min penez...

Ivana napsal(a):

Už to tady spousta z vás zná můj problém _vystudovala jsem práva ale nikdy mě to nebavilo ani nezajímalo, Pak jsem pracovala na národním výboře, kde jsem měla velké štěstí na bezva kolegyni a příjemného šéfa.Když jsem byla na mateřské, proběhla revoluce a já se pak neměla moc kam vrátit, ale hodili mi lano z magistrátu, Prošla jsem tam několika odděleními, až jsem zakotvila v oddělení prozatímní správy, kde jsme likvidovali majetek tzv, odúmrtí. Nejlepší na tom bylo to, že na magistrátu tomu nikdo nezumněl nikdo se do nás nepletl.Dělali jsme si co jsme chtěli, jak jsme chtěli s bylo to nejlepší část mého pracovínho života,Jenže pak majetek státu přešel na okresní úřady, ale i tam jsem zvykla a zažila i legraci. jenže okresní úřady skončily a a naše agenda ořešla na úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,To, co jsme zvládaly my ve dvou, dělá nyní odbor právních služeb , který chodí k jednání na soudy a k notářům a tu fyzickou likivdaci dělají jiní -  jeden realizuje vkadní knížky druhý auta, tretí bytové zařřízení ,šperky,knihy, nemovistoisti,¨Uživí se na tom plno lidí, ačkoliv my jsme to půdvodně dělaly 2.Z tohoto příšerného úřadu, svázaného tisíci vnitřními předpisy a šéfovaného hysterickou kozou s naprostým puntičkářem, jsem odešla,  a myslela jsem, že na lepší, jenže teď vidím, že jsme spadla z bláta pod okap, a moje nová nadřízená je praštěná workoholička, která chödí dö práce od rána do večera,nosí si spisy domů, i když je nemocná, sedí s horečkou u noutbooku a pracuje, Místo dovolené nejezí na zájezdy ale chödí do práce, vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost.A tato dáma si v posledním půl roce zasedla na mě. Dopisy, které mi vždycky hladce procházely, se mi vrací poškrtané, musím je předělávat znovu a znovu kvůli formulačním a nikoli věcným chybám a občas jsou mi hozeny přímo do xichtu,Každé podle mého soudu drobné o¨pochybení (přehodila jsem 2 naprosto podobné smlouvy do dvou různých zastupitelstev, omylem jsem jí o¨předložila k popisu dopis, který mi již vrátila, ačkoliv jsem nový měla udělaný, neodeslala jsem dopis datovou schránkou , protože jsem asi na něj zapomněla, převzala jsem v době šéfčiné nepřítomnosti balík spisů a nechala jí to v kanceláři v domnění, že je to tak OK, hned si toho všimne, ale místo toho mě zdrbala, že jsem jí měla poslat mail atd, atd, atd. Všechno tohle se na mě vyřítilo dnes . v pátek 13. a já zkolabovala, Odjela jsem do krizové centra a tam se mnou probírali skoro 2 hodiny různé možnosti. Řekli mi, že mě ta práce evidentně stresuje, ani já ani šéfka nejsme schopny se změnit a ona se po mně bude vozit dokud     se nezhroutím. Poradili mi hledat novou práci, třeba i míň zaplacenou, mám rezignovat na svůj titul JUDr a nají si klidnou práci, kterou se naučím a buduu vědět, že když ji budu dělat tak a tak, bude to dobře, Jenže kde s takkovou prací na 50 tiletého člověka čekají?Mám něco ušetřeno, mohla bych pár měsíců zastat doma ale nějakou práci mít musím, z čeho by se mi pak počítlk důchod, Kromě toho přispívám dceři, která nenašla žádnou práci než v Lidluza 10000,- čistého a nevychází.Jsem ráda, že jí můžu trošku pomoci. Když o práci přijdu, tak nebudu moct přsïpívat nic. Nemám žádné zázemí, manžel se se mnou rozvedl, má novou rodinu s dítkem a domem na venkově, děti už jsou taky dospělé, kamarádky mám dobré, ale nechci je furt otraviövat svými problémy,mají svoje rodiny, manžele děti. Rodiče mi zemřeli, sourozence nemám, ani moji rodiče byli jedináčci. Cítím se dost sama, nemám se o koho opřít.A ani kvůli komu žít. Možná že by nebylo špatné onemocnět a zemřít, Měla bych klid a ostatní taky.
Co byste mi v této situaci poradili?
Mám tam zůstat, dělat že nic a NECHAT SE DUSIT po*n ŠÉFOVOU? Mám hledat nové nějaké klidné, třeba středoškolské místo, ale jsou ještě vůbec takové a budou mí zájem vzít tam padesátnici? A naučím se vůbec ve svém věku dělat něco úplně jiného? Nebo mám při příští scéně prásknout dveřmi, odejít středem a žít z úspor, než se něco najde? Nemám se s kým poradit,manžela nemaje a kamarádky radí spšč podle toho, jak bohatého ony mají manžela,

Fiktivní druhá strana:

Mám v práci jednu podřízenou, vystudovala kdysi dávno práva, ale snad ani nikdy pořádně nedělala, léta byla doma s dětmi , skotačila okolo manžela a když jí nakonec opustil, musela se někde uplacírovat. Tak se chytla na magistrátu, tem byl po revoluci pěknej b.ordel, pravá  ruka nevěděla, co dělá levá, tak si tam dělali, co chtěli.  Jenže - narodila se EU, úřední šiml zařehtal ve velkým a na co dřív stačil selskej rozum dvou lidí a tři papíry, na to dneska musí být tři oddělení, papírů dvacet a na každej tři  kulatý razítka, při snaze vyhovět každýmu přiblblýmu předpisu lidi hysterčej a blbnou, někdy se snaží za každou cenu prosadit svý a stávaj se z nich směšný despotové. Tohle pro tu moji majdalenku nebylo, ona je tak trochu nemocná a tak trochu fňukna, má pocit, že život má už za sebou a nejradši by zalezla na pořád do peřin a snila o svým bývalým životě. No a tu jsem vyfásla já…
Mně moje práce baví, je toho fakticky hodně, ale snažím se , co nestihnu v práci, dodělám doma, no co, den má 24 hodin a ještě noc, ne? Ještě  že jsou soboty a neděle. Ale ta moje podřízená, ona mi to snad dělá schválně, píše dopisy s příšernými obraty, já vím, že bych si to měla nejradši napsat sama, že mi do hlavy nevidí, ale copak už se nepoučila? A když jí to nesu zpátky, tak se tváří tak tragicky, že by jí člověk nejradši jednu fláknul, aby se vzpamatovala a nelitovala se pořád… No může se mi někdo divit, že jsem jí ty papíry hodila na hlavu? 
Naposledy mi nechala na stole balík spisů, na který jsem čekala tři dny, pořád jsem se po tom ptala a když už jsem to nakonec vzdala, tak on se mi objevil na stole – no madam ho tam šoupla a mně nic ani neřekla, já už mezitím urgovala třetí stranu a kdo vypadá jako blbec a hysterka? No, zase já,samozřejmě, dáma jenom tiše v koutku štkala.
A nakonec se mi tady složila,  zmizela a já teď akorát můžu přemýšlet, jestli ještě dorazí do práce a dodělá ty rozdělaný případy nebo jestli to zase spadne na mně, bezva, madam si určitě vezme neschopenku a šéf mi bude drbat hlavu … zase za to budu moct jen já … ale vždyť já se tak strašně snažím , aby to ti aspoň trochu klapalo, práce hodně, úřad máme blbej, co člověk okolo sebe vidí jen neštěstí při exekucích a ona vidí pořád jen sebe, aby se jí náhodou něco nedotklo, protože ve svém životě vidí jen tragedii, ale aby pro to zlepšení taky trochu hrábla pařátkem, to jí ani nenapadne...

duplicitni

:cool:
Jess, moc hezky jsi to napsala. Každá mince má dvě strany

Tak koukám, že jsme na tom s Ivanou podobně, na mě sice nikdo neječel, ale ty xichty, to byste museli vidět. Vím, že jsem dělala chyby a to mě stresovalo ještě víc a k tomu ty vzdechy mé skvělé kolegyně - velké kámošky mé šéfové - to mi fakt přidávalo na sebedůvěře, až jsem skončila na neschopence. Teď po přestěhování tam hodlám ještě nějaký čas dojíždět, ale požádám si o přeložení do Prahy, kde teď bydlím, a když to nepůjde, tak se budu muset poohlédnout někde jinde.

Ivo jestli ses neuklidnila ani přes víkend a třepeš se při pomyšlení na práci asi bude problém jinde. Vem si tu neschopenku a léči se. Ten nástin protistrany by ti taky mohl pomoci, protože tak to zase může vidět tvoje vedoucí. Já svoje podřízené za chyby taky kárám i poměrně často propouštím, musím, protože co spackají oni musím napravovat já a někdy to ani není možné. V každé i budoucí práci budeš mít nadřízené a chyby které uděláš oni budou muset řešit. Jedině by si šla pracovat soukromě, pak tě každá chyba bude stát mnohem víc.

Jessika napsal(a):

Ivana napsal(a):

Už to tady spousta z vás zná můj problém _vystudovala jsem práva ale nikdy mě to nebavilo ani nezajímalo, Pak jsem pracovala na národním výboře, kde jsem měla velké štěstí na bezva kolegyni a příjemného šéfa.Když jsem byla na mateřské, proběhla revoluce a já se pak neměla moc kam vrátit, ale hodili mi lano z magistrátu, Prošla jsem tam několika odděleními, až jsem zakotvila v oddělení prozatímní správy, kde jsme likvidovali majetek tzv, odúmrtí. Nejlepší na tom bylo to, že na magistrátu tomu nikdo nezumněl nikdo se do nás nepletl.Dělali jsme si co jsme chtěli, jak jsme chtěli s bylo to nejlepší část mého pracovínho života,Jenže pak majetek státu přešel na okresní úřady, ale i tam jsem zvykla a zažila i legraci. jenže okresní úřady skončily a a naše agenda ořešla na úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,To, co jsme zvládaly my ve dvou, dělá nyní odbor právních služeb , který chodí k jednání na soudy a k notářům a tu fyzickou likivdaci dělají jiní -  jeden realizuje vkadní knížky druhý auta, tretí bytové zařřízení ,šperky,knihy, nemovistoisti,¨Uživí se na tom plno lidí, ačkoliv my jsme to půdvodně dělaly 2.Z tohoto příšerného úřadu, svázaného tisíci vnitřními předpisy a šéfovaného hysterickou kozou s naprostým puntičkářem, jsem odešla,  a myslela jsem, že na lepší, jenže teď vidím, že jsme spadla z bláta pod okap, a moje nová nadřízená je praštěná workoholička, která chödí dö práce od rána do večera,nosí si spisy domů, i když je nemocná, sedí s horečkou u noutbooku a pracuje, Místo dovolené nejezí na zájezdy ale chödí do práce, vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost.A tato dáma si v posledním půl roce zasedla na mě. Dopisy, které mi vždycky hladce procházely, se mi vrací poškrtané, musím je předělávat znovu a znovu kvůli formulačním a nikoli věcným chybám a občas jsou mi hozeny přímo do xichtu,Každé podle mého soudu drobné o¨pochybení (přehodila jsem 2 naprosto podobné smlouvy do dvou různých zastupitelstev, omylem jsem jí o¨předložila k popisu dopis, který mi již vrátila, ačkoliv jsem nový měla udělaný, neodeslala jsem dopis datovou schránkou , protože jsem asi na něj zapomněla, převzala jsem v době šéfčiné nepřítomnosti balík spisů a nechala jí to v kanceláři v domnění, že je to tak OK, hned si toho všimne, ale místo toho mě zdrbala, že jsem jí měla poslat mail atd, atd, atd. Všechno tohle se na mě vyřítilo dnes . v pátek 13. a já zkolabovala, Odjela jsem do krizové centra a tam se mnou probírali skoro 2 hodiny různé možnosti. Řekli mi, že mě ta práce evidentně stresuje, ani já ani šéfka nejsme schopny se změnit a ona se po mně bude vozit dokud     se nezhroutím. Poradili mi hledat novou práci, třeba i míň zaplacenou, mám rezignovat na svůj titul JUDr a nají si klidnou práci, kterou se naučím a buduu vědět, že když ji budu dělat tak a tak, bude to dobře, Jenže kde s takkovou prací na 50 tiletého člověka čekají?Mám něco ušetřeno, mohla bych pár měsíců zastat doma ale nějakou práci mít musím, z čeho by se mi pak počítlk důchod, Kromě toho přispívám dceři, která nenašla žádnou práci než v Lidluza 10000,- čistého a nevychází.Jsem ráda, že jí můžu trošku pomoci. Když o práci přijdu, tak nebudu moct přsïpívat nic. Nemám žádné zázemí, manžel se se mnou rozvedl, má novou rodinu s dítkem a domem na venkově, děti už jsou taky dospělé, kamarádky mám dobré, ale nechci je furt otraviövat svými problémy,mají svoje rodiny, manžele děti. Rodiče mi zemřeli, sourozence nemám, ani moji rodiče byli jedináčci. Cítím se dost sama, nemám se o koho opřít.A ani kvůli komu žít. Možná že by nebylo špatné onemocnět a zemřít, Měla bych klid a ostatní taky.
Co byste mi v této situaci poradili?
Mám tam zůstat, dělat že nic a NECHAT SE DUSIT po*n ŠÉFOVOU? Mám hledat nové nějaké klidné, třeba středoškolské místo, ale jsou ještě vůbec takové a budou mí zájem vzít tam padesátnici? A naučím se vůbec ve svém věku dělat něco úplně jiného? Nebo mám při příští scéně prásknout dveřmi, odejít středem a žít z úspor, než se něco najde? Nemám se s kým poradit,manžela nemaje a kamarádky radí spšč podle toho, jak bohatého ony mají manžela,

Fiktivní druhá strana:

Mám v práci jednu podřízenou, vystudovala kdysi dávno práva, ale snad ani nikdy pořádně nedělala, léta byla doma s dětmi , skotačila okolo manžela a když jí nakonec opustil, musela se někde uplacírovat. Tak se chytla na magistrátu, tem byl po revoluci pěknej b.ordel, pravá  ruka nevěděla, co dělá levá, tak si tam dělali, co chtěli.  Jenže - narodila se EU, úřední šiml zařehtal ve velkým a na co dřív stačil selskej rozum dvou lidí a tři papíry, na to dneska musí být tři oddělení, papírů dvacet a na každej tři  kulatý razítka, při snaze vyhovět každýmu přiblblýmu předpisu lidi hysterčej a blbnou, někdy se snaží za každou cenu prosadit svý a stávaj se z nich směšný despotové. Tohle pro tu moji majdalenku nebylo, ona je tak trochu nemocná a tak trochu fňukna, má pocit, že život má už za sebou a nejradši by zalezla na pořád do peřin a snila o svým bývalým životě. No a tu jsem vyfásla já…
Mně moje práce baví, je toho fakticky hodně, ale snažím se , co nestihnu v práci, dodělám doma, no co, den má 24 hodin a ještě noc, ne? Ještě  že jsou soboty a neděle. Ale ta moje podřízená, ona mi to snad dělá schválně, píše dopisy s příšernými obraty, já vím, že bych si to měla nejradši napsat sama, že mi do hlavy nevidí, ale copak už se nepoučila? A když jí to nesu zpátky, tak se tváří tak tragicky, že by jí člověk nejradši jednu fláknul, aby se vzpamatovala a nelitovala se pořád… No může se mi někdo divit, že jsem jí ty papíry hodila na hlavu? 
Naposledy mi nechala na stole balík spisů, na který jsem čekala tři dny, pořád jsem se po tom ptala a když už jsem to nakonec vzdala, tak on se mi objevil na stole – no madam ho tam šoupla a mně nic ani neřekla, já už mezitím urgovala třetí stranu a kdo vypadá jako blbec a hysterka? No, zase já,samozřejmě, dáma jenom tiše v koutku štkala.
A nakonec se mi tady složila,  zmizela a já teď akorát můžu přemýšlet, jestli ještě dorazí do práce a dodělá ty rozdělaný případy nebo jestli to zase spadne na mně, bezva, madam si určitě vezme neschopenku a šéf mi bude drbat hlavu … zase za to budu moct jen já … ale vždyť já se tak strašně snažím , aby to ti aspoň trochu klapalo, práce hodně, úřad máme blbej, co člověk okolo sebe vidí jen neštěstí při exekucích a ona vidí pořád jen sebe, aby se jí náhodou něco nedotklo, protože ve svém životě vidí jen tragedii, ale aby pro to zlepšení taky trochu hrábla pařátkem, to jí ani nenapadne...

Tak tohle byť je to dlouhé, musím "otočit" znovu, protože je tady moc hezky vidět, že tvé problémy, Ivo, jsou prostě v tobě....
Snad ti to tvá psycholožka vysvětlí a naučí tě, co s tím udělat, abys už konečně mohla být na tom světě sama za sebe a šťastná :):jojo:
Moc ti to přeju a držím place, protože vím, že to jde.
Jde to se sebou udělat "malý zázrak", přestat se bát a prostě ŽÍT.
Nebýt závislá na "zlých" nadřízených a vědomit si, že ne ta příliš pracovitá úřednice nad tebou, ale ty sama si tvoříš svůj vlastní život. TY rozhoduješ, jaký bude. Ne ona. Na to, abys byla na dně, na to ona tu moc nemá. Tu máš protě jen ty, protože ses rozhodla, že to nezvládneš.... Pokud se rozhodneš opačně, bude to opačně. Tak to prostě je.

Jak můžeš Pan vědět, že problémy jsou v Ivě, když tu situaci přesně neznáš? To jsou jen dohady. Vůbec nepředpokládáte možnost, že by mohla být Ivana opravdu šikanovaná? (Další dohad, ovšem s tím rozdílem, že já to netvrdím).
Nedávno jsem si vyslechla příběh jedné mladé holčiny - velice inteligentní, aktivní, sebevědomá (aspoń mně se tak vždy jevila) a s dobrými nápady. Jenže šéf ji začal kvůli její aktivitě tak dusit, že onemocněla a musela odejít. Dokonce se chvilku musela léčit a to jí je pouze kolem 30 let, takže není tak opotřebovaná a unavená, jako je třeba Ivana.

moje nová nadřízená je praštěná workoholička, která chödí dö práce od rána do večera,nosí si spisy domů, i když je nemocná, sedí s horečkou u noutbooku a pracuje, Místo dovolené nejezí na zájezdy ale chödí do práce, vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost.A tato dáma si v posledním půl roce zasedla na mě. Dopisy, které mi vždycky hladce procházely, se mi vrací poškrtané, musím je předělávat znovu a znovu kvůli formulačním a nikoli věcným chybám a občas jsou mi hozeny přímo do xichtu,Každé podle mého soudu drobné o¨pochybení (přehodila jsem 2 naprosto podobné smlouvy do dvou různých zastupitelstev, omylem jsem jí o¨předložila k popisu dopis, který mi již vrátila, ačkoliv jsem nový měla udělaný, neodeslala jsem dopis datovou schránkou , protože jsem asi na něj zapomněla, převzala jsem v době šéfčiné nepřítomnosti balík spisů a nechala jí to v kanceláři v domnění, že je to tak OK, hned si toho všimne, ale místo toho mě zdrbala, že jsem jí měla poslat mail atd, atd, atd.
Jo,Ivano, je to blbý, hledat si novou práci "na starý kolena", když člověk není flexibilní natolik, aby zapadl do mladýho dynamickýho kolektývu (nakonec jsem to měla kdysi podobně).
Jenže nezlob se - přijde mi, že ty trpíš tak trochu provozní slepotou, aneb "Doteď jsme to dělali takhle  šlo to, tak nač nějaký novoty?" - a vidíš jen to, že tvoje šéfová je "praštěná workoholička" (což teda bejt může)... ale ona je možná pod stejným tlakem odněkud shora, což v kombinaci s její precizností atd. v ní skutečně může vyvolávat poněkud nepřiměřené reakce na chyby podřízených.
A že chyby děláš, to přiznáváš sama. Dokonce i v těch dopisech - myslím, že by neměl být až tak velký problém naučit se formulovat podle šéfčinýho gusta (snad ho nemění 3x týdne podle počasí ). No a ty ostatní... to je, promiň Ivano, čirá nedbalost. Může to být rutinou, s kterou spoustu věcí děláš "po paměti" a někdy to holt nevyjde, může to být věkem (jo, taky pozoruju, že si po sobě kontroluju nějak víc ) - ale dovedu pochopit, že v případě tvé nadřízené stokrát ni umořilo osla. Nadřízené totiž nemáme proto, aby hlídali naše pochybení a ne/zapomínání, ale aby si mohli dělat svoji práci s tím, že podřízení zvládnou tu svou samostatně, aniž by případně zavinili nějaký průšvih - neznám tvoji agendu, ale obecně soudím, že například u blbě odeslaného dopisu či jinýho dokladu se může například následně prošvihnout některá lhůta se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Asi jsem tě moc nepotěšila... ale ber to tak, že například hledání jiné židle v rámci stejného zaměstnavatele, jak tu taky padlo, by bylo pravděpodobně zbytečný, protože stačí, aby se tvoje šéfka párkrát třeba v jídelně zmínila, co se ti zas ne/povedlo a potáhne se to za tebou celým barákem.
Možná by sis namísto neschopenky mohla vzít 2-3 dny dovolený, v klidu si doma projít všechny možný dostupný nabídky míst, nechat si projít hlavou co z toho by ti asi tak nejvíc konvenovalo a podle toho pak hledat cíleně. Krom šéfový tě nic nenutí extra spěchat... a nakonec i tobě se bude říkat líp "odcházím na lepší" než "vyštvala mě šéfka", ne?

2x :offtopic:

Ivano, tvá situace má řešení....

já před 20 lety dělala ředitelku malé školy...dostala jsem učitele...mužského...já jásala...1 den
naprosto neschopný, za zadkem maminku, která byla velice vlivná a chránila ho
každý den udělal průser....našla jsem si místo na soukromém gymnáziu...bylo to po revoluci, tak jsem uvěřila, že to půjde...měla jsem báječnou nabídku s mou aprobací..dala jsem výpověď..ani jsem nenastoupila, šílený kolektiv a děcka, které vzali bez přijímaček....čtyřkaře....odhadla jsem, že by to bylo ještě horší......byla jsem ráda, že mne u nás zaměstnali v družině.....
to byly pohledy a úsměšky.....doma, když jsem byla sama, tak jsem si pěkně zabulela
měla jsem málo peněz....ale hodně času.....každý den jsem hledala, telefonovala, chodila na konkurzy......až jsem našla....super místo...kde jsem byla 18 let...báječný kolektiv a super studenti.....

hledání toho místa mi trvalo celý školní rok

Judyna napsal(a):

Jak můžeš Pan vědět, že problémy jsou v Ivě, když tu situaci přesně neznáš? To jsou jen dohady. Vůbec nepředpokládáte možnost, že by mohla být Ivana opravdu šikanovaná? (Další dohad, ovšem s tím rozdílem, že já to netvrdím).
Nedávno jsem si vyslechla příběh jedné mladé holčiny - velice inteligentní, aktivní, sebevědomá (aspoń mně se tak vždy jevila) a s dobrými nápady. Jenže šéf ji začal kvůli její aktivitě tak dusit, že onemocněla a musela odejít. Dokonce se chvilku musela léčit a to jí je pouze kolem 30 let, takže není tak opotřebovaná a unavená, jako je třeba Ivana.

A kde jinde chceš problémy hledat?
Šikanovaná, dušená, přidušená, udušená..... vždy je to v tobě, ve mně....
Osobně si neumím představit, že by si ke mně mohl někdo dovolit něco takového, jako k Ivaně.
Zato si umím docela dobře představit, že s jejím vzděláním bych byla naprosto někde jinde než zahrabaná někde na úřadě.
Čímpak ono to asi bude?


Často a s oblibou říkáme, že všechno je v lidech.
Proč myslíš, že v těhle situacích to neplatí?
Proč jeden se s identickou situací vyrovná dobře a druhý se z ní hroutí?
Proč jednoho šikanují a ke druhémui si totéž tentýž člověk nedovolí ani náhodou?
Hm?

Ještě potřebuji dodat, že pokud je v někom "chyba", zdaleka to neznamená, že je komplet jako člověk špatný a chybný. Naopak.
Jako lidé jsme prostě chybující, na tom není nic špatného a už vůbec né odsouzení hodného.
Každý něco neumí a v něčem jiném je fantastický.

Takže je-li ve mně někde chyba, znamená to pouze to, že v nějaké oblasti svého života nezvládám tak, jak by zvládat mohla. Něco se mi někde "zašmodrchalo" a je jen na mně, zda to "rozšmodrchám" a nebo si tím  nechám znepříjemňovat život.

Pandorro mas vlastne pravdu a myslim si,ze je to v tom jak byl clovek vychovavan,jake ma sebevedomi.Kdyz si napsala Ivane prvni prispevek moc jsem s tebou nesouhlasila,az kdyz si napsala toto tak jsem pochopila,ze je to tak,ze je to v Ivane,protoze je mozna zakriknuta,ticha a neodporuje a po takovych lidech nekreri vylozene slapou.Bohuzel mam s tim svou zkusenost.Vylozene se bojim s nekym delat.Ted pracuju  sama a vyhovuje me to.

Erem - já bych jen doplnila, že to nemusí být až tak výchovou.
Protože já v mém prvním zaměstnání (po škole - svobodná, bezdětná) jsem zakřiknutá nebyla, uměla jsem si i "otevřít" pusu na šéfku a říct svůj názor. Byla jsem si ve své práci jistá.
Avšak po jedné mateřské, druhé mateřské, jsem v práci jak zajíček, bojím se,abych neudělala chybu (nechápu,kde se to ve mně bere). Vždyt o sobě vím,že pracuju na přesnost. bojím se zbytečně.
Ano, je to v nastavení ve hlavě, s tím s Pandorou souhlasím

Naprosto souhlasím s Helenou, Pandorrou a Jessikou.
Ivano, sama přiznáváš, že děláš chyby. Tam bys měla především začít a snažit se pracovat precizně. Jo, chybička se tu a tam jistě vloudí, ale měla bys vědět, že každá,z tvého pohledu prkotina, může mít dalekosáhlé následky a někdo jiný je bude muset za tebe vyřešit.
Podívej se kolem sebe: Víš, co se stane, když se např. zdravotní sestra "jen"drobně přehmátne a dá ti špatné léky nebo jinou injekci? Nebo výpravčí, když se" jen" drobně přehmátne, může způsobit tragické neštěstí, švadleně se může "jen" trošku shrnout látka a hned je hotový výrobek zmetek, dále řidiči,elektrikáři,  atd. Prostě je to tak, že valná většina zaměstnanců MUSÍ pracovat samostatně, soustředěně a bez chyb, na rozdíl od tebe, často pod tlakem. Ty máš málo práce a ještě ji neodvádíš v nejlepší kvalitě. Nediv se, že tvoje "šílená" vedoucí je z tebe vytočená.
Ty se pohybuješ v kruhu: Odvádíš nekvalitní práci, vytáčíš tím nadřízenou, ta tě potom sprdne, ty seš nespokojená a proto se ti v práci nelíbí. Protože se ti v práci nelíbí, tak na ni kašleš a odflákneš ji.

Měla bys začít opravdu u sebe,  vystoupit ze začarovaného kruhu, začít odvádět práci v nejvyšší možné kvalitě a viděla bys, že se všechno kolem tebe začne měnit. Změna zaměstnání ti nepomůže, každý zaměstnavatel, potažmo vedoucí , od tebe bude očekávat  kvalitně odvedenou práci. Jestliže práci odflákneš, za chvíli budeš mít stejné problémy jako v minulé práci a nic se nevyřeší.

jsem v práci jak zajíček, bojím se,abych neudělala chybu (nechápu,kde se to ve mně bere)
Jednoduchý - jako "svobodná, bezdětná" sis klidně mohla dovolit "otevřít" pusu na šéfku a říct svůj názor", protože v nejhorším případě bys šla jinam.
Jenže jako máma od dětí si to holt nemůžeš tak snadno "dovolit", páč prásknout dveřma bez zajištěnýho jinýho zaměstnání v momentě, kdy jsou doma děti, je přece jen těžší.
Ale zas je to v tý hlavě... ten červíček "co bude s dětma?" Někdo klidně odejde a třeba se nechá chvíli živit sociálkou.

Pan, asi bych s Tebou souhlasila, obecně máš pravdu. Ovšem já právě znám případ té holčiny, o které jeem psala, která rozhodně typ na šikanování není a přesto se jí to stalo. A ono - když tě chcě šéf zdupat, vždy se najde něco, co jsi měla podle něj udělat jinak a určitě lépe. Ta, o které jsem psala, má už jiné místo, kde nemají s její aktivitou a nápady až takový problém  a je spokojená.

Hmmm…teď bez ohledu na to, do jaké míry se Ivana o tu svoji situaci zasloužila sama a nakolik a zda vůbec je šéfka doopravdy chorá,  napadá mě taková obecnější otázka k tomu bossingu.  Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami? Vždyť pracovních míst je tak málo, uchazečů o práci tak mnoho, stále je z čeho vybírat, personalisté jsou přeci výborně proškoleni….. šéfové vědí, co od případných uchazečů chtějí….přesto se tady  bossing rozrůstá kurňašopa jak rakovina. Jak je možné, že takové obludy vůbec dostanou práci? To se na odpovědné pozice nedělají testy? Nebo se dělají a vyhodnocují je lamy nebo jak je to? Velcí šéfové netuší, jak se jejich podšéfové chovají k podřízeným a jak tímto snižují produktivitu práce a vedou firmy a organizace a potažmo společnost do řiti??  Ptám se moc naivně??

aprill napsal(a):

...............

jj, na úřadech  bývá docela často "volné" místo, které se dá obsadit již zapracovaným pracovníkem ;) ,

Pravdaže. Ouřednických seslí bude vždycky dostatek. Lidi, co pracují, za chvílu nebudou mít co do huby, ale krmit zbytečné atrapy budou z daní furt.  Ono se vždycky nějaké místečko vymyslí a stvoří a zdůvodní a ospravedlní a udělá důležitým…… to je velmi povzbudivé :cool:

Já nevím haiel. Možná je to tím, že bossing se dá skrýt právě "neschopností" toho šikanovaného. Proto se to tak těžko prokazuje.

haiel napsal(a):

aprill napsal(a):

...............

jj, na úřadech  bývá docela často "volné" místo, které se dá obsadit již zapracovaným pracovníkem ;) ,

Pravdaže. Ouřednických seslí bude vždycky dostatek. Lidi, co pracují, za chvílu nebudou mít co do huby, ale krmit zbytečné atrapy budou z daní furt.  Ono se vždycky nějaké místečko vymyslí a stvoří a zdůvodní a ospravedlní a udělá důležitým…… to je velmi povzbudivé :cool:

To je pravda. možná by stálo za to porovnat poměr úřadů k počtu obyvatelkstva od vzniku republiky. To bychom se asi divili. Nejhorší na tom je, že oni, aby měli činnost (ti "vyšší"), tak vymýšlí naprosté zhovadilosti a podřízeným tak ztěžují práci.

Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami?
S jakými úchylkami? Myslíš workholiky? No bodejť by se nedostali, když je u nich téměř stoprocentní jistota, že vždycky splní, zajistí, neprošvihnou... čímž svým nadřízeným značně ulehčujou život. (Zlomyslně dodávám - na rozdíl od některých podřízených ;))
A pokud myslíš to, co říká Ivana - "vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost", pak snad jedině o tý "podřízenosti" by se dalo diskutovat. Ovšem je otázka, co tím je míněno... jestli trvání na jisté subordinaci nebo pozice všemocné a neomylné šéfky?
Takže jedině snad úchylka ohledně dopisů - "občas jsou mi hozeny přímo do xichtu" - jenomže aniž bych se chtěla oné dámy zastávat (ono ovládání se taky patří k výbavě vedoucího pracovníka), možná bych ji v některejch momentech dovedla pochopit. Měla jsem totiž kolegu (bohužel protekčního), který ani po pěti letech (!) nebyl schopen si zapamatovat základní informace nutné k práci a buď se opětovně chodil ptát na stejnou 3,14čovinu nebo se na to vykašlal rovnou a nedodal... ovšem slibovat uměl úúúžasně. Takže když jsem mu po Xté vracela něco k dopracování, přiznávám bez mučení, taky bych mu to s chutí nacpala do krku (nebo jinam). Ale když já až tak impulzivní nejsem :D

Nejhorší na tom je, že oni, aby měli činnost (ti "vyšší"), tak vymýšlí naprosté zhovadilosti a podřízeným tak ztěžují práci.
Někdy mám dojem, že poturčenec horší Turka, co se příkazů a doporučení EU týče. Teda ony i to  jsou zhovadilosti na entou - ovšem někteří naši řiťolezci se ze samýho strachu, aby nepřišli o teplou židli je ještě "vylepší"...

2x - už zase :skurt:

Judyna napsal(a):

Já nevím haiel. Možná je to tím, že bossing se dá skrýt právě "neschopností" toho šikanovaného. Proto se to tak těžko prokazuje.

Presne tak a nadrizeny uveri tomu kdo sikanuje.

helena napsal(a):

Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami?
S jakými úchylkami? Myslíš workholiky?

Ne. Myslím ty, kdož se dopouštějí bossingu. Napsala jsem to. K případu Ivany se tím nijako nevyjadřuju. Byla jsem jenom tím, co píše, k té otázce inspirovaná. Proto jsem se ptala.

Jinak - workholismus je závislost jako každá jiná a pokud vím, je léčitelná. Jen jaksi ráda vypadá jako ctnost....
Z nějakého mně neznámého důvodu k ní nedochází u zaměstnanců s nízkým platovým ohodnocením :cool:

a nadrizeny uveri tomu kdo sikanuje
Jak kdy. Ono taky záleží na tom, jak moc se ostatní podřízení bojí o místo, například. Nebo přímo nadřízeného. Pokud je se.re všechny, může se stát, že potáhne šikanující.

Myslím ty, kdož se dopouštějí bossingu.
Tak to jsem jen blbě pochopila... odpusť stařence

haiel napsal(a):

Z nějakého mně neznámého důvodu k ní nedochází u zaměstnanců s nízkým platovým ohodnocením :cool:

Není pravda! :D
I když asi čistej workaholik jsem asi nebyla a na dně platového ohodnocení taky ne ;). Ale myslím, že za ty peníze by fakt nikdo "normální" závislákem nebyl. :D

Myslíš, Haiel, že se u manažerů bossing nějak měří?
Není on, ten bossing, jednou z jejich pracovních metod?
Možná čím víc bossing, tím víc adidas ;)

Bramborka napsal(a):

haiel napsal(a):

Z nějakého mně neznámého důvodu k ní nedochází u zaměstnanců s nízkým platovým ohodnocením :cool:

Není pravda! :D
I když asi čistej workaholik jsem asi nebyla a na dně platového ohodnocení taky ne ;). Ale myslím, že za ty peníze by fakt nikdo "normální" závislákem nebyl. :D

To není workholismus, to je láska k profesi :D

Bramborka napsal(a):

Myslíš, Haiel, že se u manažerů bossing nějak měří?
Není on, ten bossing, jednou z jejich pracovních metod?
Možná čím víc bossing, tím víc adidas ;)

Já jsem si před lety myslela, že to jsou takové ojedinělé úkazy, které se nebudou šířit, že nebudou mít až tak živnou půdu, že si s tím lidi vždycky nějak  poradí ... a ono je to dneska pomalu normou....lidi jsou na sebe jak psi :( jakoby věřili, že štěkání zvýší produktivitu a zajistí jim lepší budoucnost nebo já nevím, nevím, jak tito lidé myslí, netuším, proč se někdo domnívá, že tím něčeho dobrýho dosáhne... to, že podřízení jsou mnohde v situaci, kdy si to musí nechat líbit, protože jinak by měli existenční problémy.... a nechávají si vymývat mozky.... raději nic, no ...takže jsem si fakt myslela, že tohleto zmizí :| tak jsem béélbáá :dumbom:

jakoby věřili, že štěkání zvýší produktivitu a zajistí jim lepší budoucnost
A kterýho hafana si všimneš víc? Toho, co se válí u boudy nebo toho, kterej lítá kolem plotu a řve na každýho, kdo jde kolem?
Což samozřejmě nevypovídá o tom, kterej je lepší hlídač - jenže ten hlasitej se holt dovede "zviditelnit"...

Já si myslím, že v případě Ivany nejde prvoplánově o šikanu od její vedoucí. Dokonce ani vedoucí nemusí být workoholik, může to být jen člověk běžně zavalený prací, který nestíhá a dohání, jak umí.
Ani se nedivím, že ji Ivana svým laxním přístupem k práci může dohnat k zuřivosti. Je pravda, že by se to stát nemělo, ale na druhou stranu, pokud je Ivana nespolehlivá, dělá často chyby, které za ni  musí vedoucí opakovaně řešit, tak se opravdu není čemu divit.

Šikana je další věc. Pokud k ní opravdu dochází, většinou šikanovaný odejde na jiné pracoviště, řeší to jen opravdu silný člověk, ale toho si jen tak okolí šikanovat nedovolí.

helena napsal(a):

jakoby věřili, že štěkání zvýší produktivitu a zajistí jim lepší budoucnost
A kterýho hafana si všimneš víc? Toho, co se válí u boudy nebo toho, kterej lítá kolem plotu a řve na každýho, kdo jde kolem? http://fora.babinet.cz/img/smilies/wink.png
Což samozřejmě nevypovídá o tom, kterej je lepší hlídač - jenže ten hlasitej se holt dovede "zviditelnit"...

No jo, to přirovnání ke psékům bylo takové zavádějící :D

Ono se za takových podmínek může sice okamžitě na místě cosi „vyprodukovat“, ale v širším dosahu to vyprodukuje jenom společnost pomýlených a uštvaných lidí, kteří se potácí po všudypřítomných skládkách produktů vzniknuvších za stejných tristních podmínek, nepotřebných, příp. rychle se kazících, aby se prodaly další a další a další vyprodukované za soustavného poštěkávání manažerských vlčáků….. a když budou mít štěstí, neskončí na psychině, ale budou si moci vybírat z nepřeberných nabídek kursů osobního rozvoje, radosti ze života, srdíčkových lidiček… :/ :)

Hlavně mám pocit, že kdyby se lecos (zhruba 50% všeho) neprodukovalo, bylo by lépe. :/

haiel napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Myslíš, Haiel, že se u manažerů bossing nějak měří?
Není on, ten bossing, jednou z jejich pracovních metod?
Možná čím víc bossing, tím víc adidas ;)

Já jsem si před lety myslela, že to jsou takové ojedinělé úkazy, které se nebudou šířit, že nebudou mít až tak živnou půdu, že si s tím lidi vždycky nějak  poradí ... a ono je to dneska pomalu normou....lidi jsou na sebe jak psi :( jakoby věřili, že štěkání zvýší produktivitu a zajistí jim lepší budoucnost nebo já nevím, nevím, jak tito lidé myslí, netuším, proč se někdo domnívá, že tím něčeho dobrýho dosáhne... to, že podřízení jsou mnohde v situaci, kdy si to musí nechat líbit, protože jinak by měli existenční problémy.... a nechávají si vymývat mozky.... raději nic, no ...takže jsem si fakt myslela, že tohleto zmizí :| tak jsem béélbáá :dumbom:

Asi jak pro koho. Já takové šéfy nepotkávám. A vzhledem k tomu, že jsem už prošla hodně nemyslím, že by to bylo jen štěstí

A mamba má taky pravdu. Mám kolegu, když ho vidím pracovat musím odejít:-) v zájmu svého duševního zdraví

Judyna napsal(a):

Pan, asi bych s Tebou souhlasila, obecně máš pravdu. Ovšem já právě znám případ té holčiny, o které jeem psala, která rozhodně typ na šikanování není a přesto se jí to stalo. A ono - když tě chcě šéf zdupat, vždy se najde něco, co jsi měla podle něj udělat jinak a určitě lépe. Ta, o které jsem psala, má už jiné místo, kde nemají s její aktivitou a nápady až takový problém  a je spokojená.

Ono to není ani tak o tom zda mám a nebo nemám pravdu.
Je to spíš o tom, že každému z nás se děje opřesně to, co potřebujeme pro svůj další vývoj.
Pokud jdeme špatně, objeví se v našem životě vždycky nějaký ten "tlak", který nás nutí vrátit se zpět na tu správnou cestu. Čím víc se s tím perem, tím víc to na nás útočí...

Ta, o které jsi psala, nejspíš pochopila, co jí situace, do které se dostala, říká a změnila svou práci.
Své vnitřní nastavení.
Pochopila, že než se bát šéfa, lepší je si najít práci, kde se nebude muset bát ničeho, třeba tam bude i úplně jiná pracovní  nálpň.

Možná i Ivana by byla mnohem spokojenější někde, kde její introvertní povaha nebude jejím hendikepem, ale naopak předností. Možná jen už roky "znásilňuje" sama sebe. Jde proti své vlastní povaze a schopnostem, protože dělá něco, co ji nejen nebaví a nenaplňuje, ale ještě jí to stresuje.
Čím déle to dělá, tím je jí hůř a tím hůř také svou situaci může změnit...
Kdo ví, jak to je...vlastně to ví jen Ivana.
Teď už jí zbývá se jen "dostat" k tomu, co má ve svém nitru, přes tu hradbu vlastních nastavení, která si vložila mezi své touhy a představy o tom, co se od ní očekává. Musí se dostat přes všechny svá "musím to zvládnout, jinak....."
A to je těžké :jojo:

holcina napsal(a):

A mamba má taky pravdu. Mám kolegu, když ho vidím pracovat musím odejít:-) v zájmu svého duševního zdraví

Já jsem měla takovýho šéfa :)

haiel napsal(a):

Hmmm…teď bez ohledu na to, do jaké míry se Ivana o tu svoji situaci zasloužila sama a nakolik a zda vůbec je šéfka doopravdy chorá,  napadá mě taková obecnější otázka k tomu bossingu.  Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami? Vždyť pracovních míst je tak málo, uchazečů o práci tak mnoho, stále je z čeho vybírat, personalisté jsou přeci výborně proškoleni….. šéfové vědí, co od případných uchazečů chtějí….přesto se tady  bossing rozrůstá kurňašopa jak rakovina. Jak je možné, že takové obludy vůbec dostanou práci? To se na odpovědné pozice nedělají testy? Nebo se dělají a vyhodnocují je lamy nebo jak je to? Velcí šéfové netuší, jak se jejich podšéfové chovají k podřízeným a jak tímto snižují produktivitu práce a vedou firmy a organizace a potažmo společnost do řiti??  Ptám se moc naivně??

Za sebe: ano i ne ;)
Doba a společnost ve které žijeme, bossingu přímo nahrává. Je tu jeho zlatá éra.
Z lidí je potřeba dostat maximum za minimálních nákladů a minimální dobu.

A z jiného úhlu pohledu: přátelské duše se ponořily do toho nejhustšího "bordelu", aby nám pomohly ho z vlastního nitra vynést na světlo boží ;) Dělají to z lásky k nám tím nejhnusnějším způsobem, protože halt na jiný už neslyšíme....

Když na to tak koukám, oboje je vlastně totéž ;):D

haiel napsal(a):

Jinak - workholismus je závislost jako každá jiná a pokud vím, je léčitelná. Jen jaksi ráda vypadá jako ctnost....
Z nějakého mně neznámého důvodu k ní nedochází u zaměstnanců s nízkým platovým ohodnocením :cool:

Já to chápu, proč nedochází.
Znám velmi málo lidí s nízkým platovým ohodnocením, které jejich práce baví a ještě k tomu mají pocit, že čím víc budou pracovat, tím lépe zajistí sebe i rodinu, vytvoří nějaké hodnoty....
Minimálně jeden z těchto motivů vždycky chybí.
Vždycky :lol::jojo::jojo::jojo:

haiel napsal(a):

aprill napsal(a):

...............

jj, na úřadech  bývá docela často "volné" místo, které se dá obsadit již zapracovaným pracovníkem ;) ,

Pravdaže. Ouřednických seslí bude vždycky dostatek. Lidi, co pracují, za chvílu nebudou mít co do huby, ale krmit zbytečné atrapy budou z daní furt.  Ono se vždycky nějaké místečko vymyslí a stvoří a zdůvodní a ospravedlní a udělá důležitým…… to je velmi povzbudivé :cool:

volným místem jsem nemyslela nové, ale stávající někdo odejde za lepším, do důchodu, na mateřskou....

tak jak Ivano? žiješ?

aprill napsal(a):

............
volným místem jsem nemyslela nové, ale stávající někdo odejde za lepším, do důchodu, na mateřskou....

Já chápu, ale to je jedno, jestli stávající nebo nový. I ty stávající  jsou mnohdy.....na dvě věci. Úřední šiml je odjakživa obézní :/

haiel napsal(a):

aprill napsal(a):

............
volným místem jsem nemyslela nové, ale stávající někdo odejde za lepším, do důchodu, na mateřskou....

Já chápu, ale to je jedno, jestli stávající nebo nový. I ty stávající  jsou mnohdy.....na dvě věci. Úřední šiml je odjakživa obézní :/

evidentně jste nepostřehli, že se loni několikrát propouštělo, slučovaly úřady ( v rámci toho se opět propouštělo). Pokud se tyka vyšších míst, tam se to asi moc nezměnilo ( ale tato místa jsou o známostech). na nižších místecvh je podstav a to dost velký

Ahoj děvčata - přežila jsem!
A Pandora má samozřejmě pravdu - je to ve mně. Vždycky jsem byla zakřiknutá a neprůbojná, naprosto nejistá sama sebou. Pamatuju si to již z předškolního věku, dokonce "předškolkového". Nevím, v čem to je a neumím to změnit. Opět (již po několikáté) jsem se objednala k psycholožce, uvidím, co z toho bude.
Musím se ale ohradit proti tomu, že píšete, že mám laxní přístup k práci, že to flákám - není to pravda. Dělám svoji práci jak nejlíp dokážu. Ano, nejsem žádný super právník, bohužel mně práva nikdy nebavila, ani nešla, jen jsem je vystudovala, protože jsem měla dobrou paměť, sicflajš a nejsem úplně blbá, abych nepochopila, vo co gou. A svými chybami jsem nikdy nezpůsobila nic, co by se nedalo napravit - neprošvihla jsem žádnou lhůtu, ani nezpůsobila škodu, ať už v penězích či dokonce na zdraví. S tím spisem to bylo tak, že jsem ho převzala 23.12. odpoledne, kdy šéfka náhodou nebyla v práci a 27. ráno, jakmile přišla do práce, ho nalezla na své židli. Nic jsem neprošvihla, nic nezpůsobila, jen to, že šéfka přes vánoční svátky nevěděla, že ten spis přišel. A to ji asi nejvíc naštvalo, protože potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.
Jinak šéfka je "stará struktura", sedí na svém místě již od r. 1983, všechny zná, na všechny něco ví a ač nemá žádnou právní odpovědnost, faktickou moc má nebetyčnou. A že je workoholička, to o ní říká každý, nic jiného než práce ji totiž nezajímá. Má sice manžela a syna - dospělého, kterého vychovala její tchýně, protože ona šla do práce v jeho půl roce, nebo´t ji to s ním zoufale nebavilo - to sama říká: děcko furt řvalo a otravovalo. Nikdy nebyla na žádné dovolené, když si bere dovolenou, je to jen na papíře, stejně je v práci. Náhodou byla toho 23.12. odpoledne doma, i když nevím, možná byla někde na jednání. Sama nemá žádnou pracovní náplň, jen kontroluje a vede některá důležitější jednání. Takže že by nevěděla samou prací, kde ji hlava stojí, to ani náhodou, na to má podřízené.
Nechci se tu vymlouvat, jen uvést na pravou míru některé dohady.

Ivano,
já nemohu nic jiného, než ukázat ti, zprostředkovat, to, co vidím já:
Vy dvě jste každá jiná, přesto v jednom jste naprsoto stejné - ani jedna nejste ochotná, možná už ani schopná, se změnit, přizpůsobit, slevit ze svých naučených zvyklostí, pozměnit své vzorce chování, změnit svůj život....
A i když to tak nevypadá, obě za to svým způsobem platíte. Ty vidíš ty svoje "platby", její ti josu pochopitelně skryty.
Možná jste se potkaly v jedné kanceláři, abyste dostaly další, možná jednu z posledních, šancí to změnit.

Pro tebe je zbytečné řešit svou šéfku, to ti nepomůže, ona se podle tvých požadavků  nezmění. Možná by ale stálo za to, kdybys si "vytáhla", uvědomila, procítila, CO ti na celé té situaci nejvíc vadí, které tvé zvyklosti a naučené vzorce chování, postoje a pocity ti nejvíc způsobují problémy a zapracovala na nich.
Co ti vlastně v tobě samotné brání v tom, abys byla spokojená. Třeba to pak dokážeš s pomocí své psycholožky zpracovat a "překročit". Třeba pak v sobě objevíš takové schopnosti a vlastnosti, které tě přivedou ke klidné a pro tebe uspokojivé práci :) Ony náhody totiž neexistují, všemu je potřeba alespoň trochu pomoci a kdo ví, jestli tohle není právě ten impulz, který ti to, co ti teď způsobuje potíže - tvá introvertní povaha - nepomůže přeměnit na tvou přednost. Třeba v sobě tak objevíš něco, co tě přivede k naprosto jiné práci, takové, která tě bude naplňopvat a stejně jako mnohé podvedené manželky, které znám, dnes děkují své "milence" a nevěrníkovi, že jim umožnili získat sebevědfomí a postavit se na vlastní nohy, ty budeš jednou vděčně vzpomínat na děsnou šéfku...:) :jojo:

agewa napsal(a):

...........
evidentně jste nepostřehli, že se loni několikrát propouštělo, slučovaly úřady ( v rámci toho se opět propouštělo). Pokud se tyka vyšších míst, tam se to asi moc nezměnilo ( ale tato místa jsou o známostech). na nižších místecvh je podstav a to dost velký

Podstav? :co:  Že by se fakticky blížil ten konec světa? :co:

Petr100 napsal(a):

Já taky odešel a žádné místo jsem neměl. Já žádné nechtěl. Skončil jsem s budováním socialismu.  A bylo to 1.1.1989!

:supr: to je to nejlepší místo :jojo:

Selima napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Já taky odešel a žádné místo jsem neměl. Já žádné nechtěl. Skončil jsem s budováním socialismu.  A bylo to 1.1.1989!

Ale predpopkladám, že si nebol 50-ročný právnik s praxou akurát na úradoch.... :D Peter, máš obdivuhodne vyvinutú empatiu a schopnosť vidieť veci v širších súvislostiach.... :godlike:: godlike:  :godlike:

No - Ivča byla cca 30-ti letá právnička a vědomosti ze studií mohla uplatnit právě ve vlastní praxi. Ale i nyní, jako cca 50-tileé by mohla začít a díky internetu by mohla pracovat z domova. Stačí jen oprášit znalosti, nastudovat nové zákony a jedéééém.

Je tohle dostatečně široká schopnost vidění?

haiel napsal(a):

agewa napsal(a):

...........
evidentně jste nepostřehli, že se loni několikrát propouštělo, slučovaly úřady ( v rámci toho se opět propouštělo). Pokud se tyka vyšších míst, tam se to asi moc nezměnilo ( ale tato místa jsou o známostech). na nižších místecvh je podstav a to dost velký

Podstav? :co:  Že by se fakticky blížil ten konec světa? :co:

Hmm...já bych to až tak fatálně neviděla, jestli ono to spíš  není tak, že je sice přechodný "podstav" bytokratů, ale stále trvalý nadstav byrokracie :rolleyes:

Pandorraa napsal(a):

haiel napsal(a):

agewa napsal(a):

...........
evidentně jste nepostřehli, že se loni několikrát propouštělo, slučovaly úřady ( v rámci toho se opět propouštělo). Pokud se tyka vyšších míst, tam se to asi moc nezměnilo ( ale tato místa jsou o známostech). na nižších místecvh je podstav a to dost velký

Podstav? :co:  Že by se fakticky blížil ten konec světa? :co:

Hmm...já bych to až tak fatálně neviděla, jestli ono to spíš  není tak, že je sice přechodný "podstav" bytokratů, ale stále trvalý nadstav byrokracie :rolleyes:

Ty jseš takovej rozbíječ iluzí, Pandoro :dumbom: :D

haiel napsal(a):

Ty jseš takovej rozbíječ iluzí, Pandoro :dumbom: :D

:lol::jojo: přesně tak :jojo::lol:
Mám to přímo v popisu práce :gloria:

bohužel mně práva nikdy nebavila, ani nešla, jen jsem je vystudovala, protože jsem měla dobrou paměť, sicflajš a nejsem úplně blbá, abych nepochopila, vo co gou
Panebože... vyštudovat "něco" jen proto, že je to pro mě snadný a budu mít ten titul... dyť to je to samý, jako porodit "syna... kterého vychovala její tchýně, protože ona šla do práce v jeho půl roce, nebo´t ji to s ním zoufale nebavilo - to sama říká: děcko furt řvalo a otravovalo" jen proto, že se jaksi sluší mít dítě.
Vždyť vy jste na tom obě skoro stejně - jednu zoufale nebaví práce, druhou dítě a rodina - a to už nějakejch dobrejch třicet ročků... a přitom jste obě mohly bejt když ne šťastný, tak aspoň spokojený někde úplně jinde...

A to ji asi nejvíc naštvalo, protože potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.
Ivano, když ji znáš, proč jí sakra nevyhovíš?
I odpůldne před Štědrým dnem by ti informativní telefon nebo sms zabraly minimum času, baba by byla spokojená (třeba se těšila, jak si na spisu přes svátky zamaká ) a ty by sis ušetřila další problém, s kterým jsi téměř najisto musela počítat.

Pandorraa napsal(a):

Ivano,
já nemohu nic jiného, než ukázat ti, zprostředkovat, to, co vidím já:
Vy dvě jste každá jiná, přesto v jednom jste naprsoto stejné - ani jedna nejste ochotná, možná už ani schopná, se změnit, přizpůsobit, slevit ze svých naučených zvyklostí, pozměnit své vzorce chování, změnit svůj život....
A i když to tak nevypadá, obě za to svým způsobem platíte. Ty vidíš ty svoje "platby", její ti josu pochopitelně skryty.
Možná jste se potkaly v jedné kanceláři, abyste dostaly další, možná jednu z posledních, šancí to změnit.

Pro tebe je zbytečné řešit svou šéfku, to ti nepomůže, ona se podle tvých požadavků  nezmění. Možná by ale stálo za to, kdybys si "vytáhla", uvědomila, procítila, CO ti na celé té situaci nejvíc vadí, které tvé zvyklosti a naučené vzorce chování, postoje a pocity ti nejvíc způsobují problémy a zapracovala na nich.
Co ti vlastně v tobě samotné brání v tom, abys byla spokojená. Třeba to pak dokážeš s pomocí své psycholožky zpracovat a "překročit". Třeba pak v sobě objevíš takové schopnosti a vlastnosti, které tě přivedou ke klidné a pro tebe uspokojivé práci :) Ony náhody totiž neexistují, všemu je potřeba alespoň trochu pomoci a kdo ví, jestli tohle není právě ten impulz, který ti to, co ti teď způsobuje potíže - tvá introvertní povaha - nepomůže přeměnit na tvou přednost. Třeba v sobě tak objevíš něco, co tě přivede k naprosto jiné práci, takové, která tě bude naplňopvat a stejně jako mnohé podvedené manželky, které znám, dnes děkují své "milence" a nevěrníkovi, že jim umožnili získat sebevědfomí a postavit se na vlastní nohy, ty budeš jednou vděčně vzpomínat na děsnou šéfku...:) :jojo:

Je to až neuvěřitelný, jak pořád potkáváme ty zrcadla , Ivana přece psala, že jí děti brutálně zatěžovaly a že na mateřskou nevzpomíná ráda , přesně jako tahle dáma . Takže se potkaly dvě stejný zvláštní povahy , aby si něco řekly a pochopitelně se ihned srazily .

Ahoj Ivano, tvůj příběh mně velice oslovil, jako bys psala přes kopírák o mně. Taky mám vystudovaný práva, taky jsem je vystudovala díky mé dobré paměti a taky mně to nebaví. Je to těžký, už na výšce jsem si říkala, že to není asi nic pro mě, ale nevěřila jsem svoji intuici, říkala jsem si, že je to tím, že jsem zakomplexovaná, a že když si někde tu, mě nic neříkající teorii spojím s praxí, tak to třeba bude jiné a já to zase budu vnímat jinak. Bylo mi líto i ty investice do vzdělání, chtěla jsem dostudovat také kvůli rodičům, kteří jsi na mém vysokoškolském vzdělání hodně zakládali a taky mi dělalo dobře, že jsem cítila obdiv okolí za to, že studuji práva, dodávalo mi to takový falešný pocit sebejistoty, takové pozlátko pro druhé, ale uvnitř jsem se cítila jako nejneschopnější student práv :). Vystudovala jsem s dobrým prospěchem, ale v podstatě jsem se styděla, jako bych podváděla, když jsem věděla, že je to jen díky domu, že umím výborně memorovat. Po škole jsem na chvíli skončila ve státní správě, můj pocit ztroskotance mně však neopouštěl, spíš jsem si ho v tom prostředí umocnila. Měla jsem hloupé předsudky, že ve státní správě skončí jenom Ti, kteří se jinde neuchytí, a já jsem jeden z nich. Přitom vím, že tam dělá spousta kvalitních lidí a vím, že každý nemá ty ambice být v advokacii, nebo v justici, či podobně. Obdivuji každého, kdo si to umí srovnat v hlavě, vyhodnotí si, co je pro něho nejlepší, jaký život chce žít a jaký už ne, a podle toho se zařídí a stojí si za tím. Pamatuji si, že jsem se pomalu i styděla říkat, že jsem ve státní správě, protože jsem měla pocit, že mně lidi hned zařadí mezi ty neschopné. Pořád jsem si říkala, že mě to právo sice nebaví, ale je to tím, že se nevěnuji té správné oblasti, že jinde by mně to třeba bavilo. Pak se mi povedlo dostat do advokacie a víte co, pořád mám pocit, že jsem nejneschopnější právnička na světě :). Myslím, že nastal čas, abych si přiznala, že jsem si prostě na začátku zvolila špatně a odpustit si ,v mých očích, to velké zlyhání. Jediné, proč ještě stále bojuji je, že nevím, jestli jsem špatná právnička, protože si tak hrozně nevěřím ( i v jiných oblastech svého života) a tak se raději ani nepokouším být dobrá, protože už „dopředu vím, že na to nemám“, anebo to fakt není obor pro mě a když se i rozkrájím na 1000 kousků, tak to prostě nebude jinak. Prozatím jsem se rozhodla to zjistit a tak se snažím pracovat na svém sebevědomí a uvidím, jestli mi to pomůže i v mé profesi a budu mít odvahu to naplno zkusit a zjistit, jestli bych v tom mohla být dobrá, jestli to je to, co mně brzdí, anebo jak již tady psala Pan, prostě se jenom znásilňuji a tlačím někam, co je prostě proti moji přirozenosti.
Ivano, promiň prosím, že jsem se Ti tady takhle vnutila se svým příběhem. Chtěla jsem Ti v podstatě jenom říct, že Ti rozumím, vím, jak je to těžké dělat práci, která člověka nebaví, pohybovat se stále v kruhu a jak je těžké to změnit, protože aspoň já mám pocit, že jako právnička stojím za h…., ale nic jiného vlastně taky neumím :). Drž se, ať to pro tebe dopadne co nejlépe.

Hortenzie a Ivano,vy jste takové kníkalky obecné.Myslíte si,že jste sami,koho jeho práce nebaví,kdo vystudoval školy jen proto,aby měl nějaké vzdělání?Takových je nás spousta,od těch.co jsme třeba studovali ekonomku (fakt velká zábava v kanclu!),přes ty holky,covystudovaly třeba strojárnu,ale nabavilo je stát už dřív u prkna,baví prodavačky prodávat či všechny sestry v nemocnicích umývat a převlíkat třeba staré lidi?Je naprostá většina lidí,kterým jeich nadřízený pije v práci krev,nejste to jenom vy 2.
Taky mě nenaplnovala práce v kanclu,byt jsem měla velmi pestrou práci,nicméně mohla jsem se snažit jak chtěla,tak peníze tak pořád stejné,nanejvýš jsem se mohla těšit na premie či na zvyšování třeba 1xročně.Naštvala jsem se zdravě a šla jsem na volnou nohu co by obchodník a přiznám,že ze začátku se mi zastesklo po teplém kanclu,po zajetém stereotypu,kdy jsem nemusela si vymýšlet,kam pojedu a co ted budu dělat,abych taky vydělala peníze.Dnes bych neměnila a jsem ráda,že jsem nezůstala sedět ustrašeně na zadku ve firmě.Každá změna je pro člověka pozitivní a přinese jen a jen nové zkušenosti.

Je to přesně tak jak píše Zklamča - začněte samy se sebou něco dělat,nečekejte,až vás někdo někde zaměstná,jsou i jiné možnosti a rádi vás do vaší práce každý zaučí.

Ivana napsal(a):

... S tím spisem to bylo tak, že jsem ho převzala 23.12. odpoledne, kdy šéfka náhodou nebyla v práci a 27. ráno, jakmile přišla do práce, ho nalezla na své židli. Nic jsem neprošvihla, nic nezpůsobila, jen to, že šéfka přes vánoční svátky nevěděla, že ten spis přišel. A to ji asi nejvíc naštvalo, protože potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.
Jinak šéfka je "stará struktura", sedí na svém místě již od r. 1983, všechny zná, na všechny něco ví a ač nemá žádnou právní odpovědnost, faktickou moc má nebetyčnou...

... Sama nemá žádnou pracovní náplň, jen kontroluje a vede některá důležitější jednání. Takže že by nevěděla samou prací, kde ji hlava stojí, to ani náhodou, na to má podřízené...
Nechci se tu vymlouvat, jen uvést na pravou míru některé dohady.

Ivano, už to tady psala - tuším - helena: Když VÍŠ, jaká Tvoje šéfka je, že: "potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.", tak proč si na svoji práci nedáváš, proboha, pozor a po příchodu spisů okamžitě vedoucí neinformuješ, že spisy přišly :co: ?!? Nezlob se na mě, ale mezi důležité vlastnosti každého zaměstnance patří umění rozpoznat, na jaké jednání je jeho nadřízený vysloveně alergický a takovému jednání se v rámci sebezáchovy snažit důsledně vyhýbat.

Ty víš, jaká Tvoje vedoucí je, přesto jí příchozí spisy šoupneš na židli (proč ne na stůl, proboha?!?), necháš si jejich existenci pro sebe a čekáš, až si je tam po svátcích vedoucí sama najde. Nezlob se na mě, ale v subalterní pozici si nikdo nemůže dělat věci podle své libovůle a vždycky se musí chovat podle toho, co vyžaduje od podřízených vedoucí, i kdyby si o něm a jeho metodách desetkrát myslel svoje. A jakmile začne dotyčný podřízený svoje pracovní povinnosti vykonávat jinak, než vedoucí chce, potom se nesmí divit, že si na něj vedoucí buďto zasedne, nebo mu vedoucí rovnou naznačí, že v jeho kolektivu pro něj není místo :/

A nezlob se, ale pokud spisy patřily do rukou Tvé vedoucí, tak Tvoje vedoucí má přece jenom nějakou náplň práce, určitě je potřebovala ne proto, aby se na ně mohla koukat, ale aby je nějakým způsobem zpracovala :) Mně to připadá, že v současném zaměstnání se tak trochu snažíš vykonávat si přidělenou práci po svém a neohlížíš se na pokyny, potřeby a zvyklosti, které pro práci v kolektivu nastolila Tvá přímá nadřízená. Pak se ale nemůžeš divit, že stačí pár takových střetů a vedoucí se na Tebe stane přímo alergická, načež na Tebe reaguje jako bejk na červenej hadr, sotva Tě jenom spatří ve dveřích kanceláře :jojo:

Pamatuj si, že v každé podřízené pozici musíš držet ústa a krok a plnit do puntíku všechno, co a jak po Tobě chce Tvůj nadřízený, nikoliv dělat všechno přesně obráceně proti vůli a zvyklostem vedoucího a můžeš mít třeba deset titulů VŠ, jakmile jsi v subalterní pozici, takové excesy si prostě dovolit nemůžeš ani na této pozici, ani nikde jinde. A jakmile toto své nastavení nezměníš, budeš narážet nejenom tam, kde jsi, ale pokaždé a všude :jojo:

Ivano,
nevim, jestli to co se ti deje, je zprava odnekud, aby sis  hledala uplne jine misto a nekde uplne jinde nebo zprava, ze mas zabojovat se svymi nejistotami a sebepodcenovaninim. Ja bych si tipla, ze to druhe, protoze bez toho zmena mista nic nevyresi. Nekdo se na tebe krive podiva a budes tam, kde jsi ted. Ale ja nejsem odbornik. :)

Na tvem miste, bych urcite popremyslela, proc bylo nutne tady vysvetlovat, ze ke svym pracovnim povinnostem nemas laxni pristup a ani nezpusobujes soustavne malery, ktere za tebe musi tva sefka resit. Proc te tady tak hodne lidi vidi? Jestli nahodou i nazivo nesiris kolem sebe uplne zbytecne nespravne vibrace? ;)

Protoze tva soucasna prace neni to jedine, co jsi v zivote chtela delat a je tam dusno, zmena mista muze pomoci, ale mela by sis to poradne uvazit. Trava na druhe strane plotu se zda vzdy zelenjesi, jak se tady rika. Pokud vezmes praci mene kvalifikovanou, s nejvetsi pravdepodobnosti pujdes platove dolu a nikdo ti nezaruci klid az do penze, ktera bude taky nizsi. Cim niz pujdes a cim kratsi dobu na tom miste budes, tim jednoduseji budes nahraditelna a jak vidis, erem mela podobne potize v delnicke profesi. Neprijemny sef te muze postihnout kdekoli. Nerikam, ze se mas leknout, zatnout zuby a trpet, jen, ze si to mas dobre rozmyslet a nejednat v rozcileni.

helena napsal(a):

bohužel mně práva nikdy nebavila, ani nešla, jen jsem je vystudovala, protože jsem měla dobrou paměť, sicflajš a nejsem úplně blbá, abych nepochopila, vo co gou
Panebože... vyštudovat "něco" jen proto, že je to pro mě snadný a budu mít ten titul... dyť to je to samý, jako porodit "syna... kterého vychovala její tchýně, protože ona šla do práce v jeho půl roce, nebo´t ji to s ním zoufale nebavilo - to sama říká: děcko furt řvalo a otravovalo" jen proto, že se jaksi sluší mít dítě.
Vždyť vy jste na tom obě skoro stejně - jednu zoufale nebaví práce, druhou dítě a rodina - a to už nějakejch dobrejch třicet ročků... a přitom jste obě mohly bejt když ne šťastný, tak aspoň spokojený někde úplně jinde...

A to ji asi nejvíc naštvalo, protože potřebuje "být v obraze" 24 hodin 7 dní v týdnu, pátky, svátky.
Ivano, když ji znáš, proč jí sakra nevyhovíš?
I odpůldne před Štědrým dnem by ti informativní telefon nebo sms zabraly minimum času, baba by byla spokojená (třeba se těšila, jak si na spisu přes svátky zamaká http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png) a ty by sis ušetřila další problém, s kterým jsi téměř najisto musela počítat.

Heleno, nikdy jsem žádný "její" spis nepřebírala - asi ani nebyl její, ona svoje spisy nemá. A prostě mě to nenapadlo. Vím, že jsem hloupá, ale je to tak. mě spousta věcí, co ostatní považují za přirozené, ani nenapadne (např. mě nikdy ani nenapadlo, že by mě můj muž mohl opustit a když to přišlo, zůstala jsem, jako by mě praštil palicí do hlavy, přitom každý člověk na světě asi ví, že partnerství není napořád).

Kiaro, na židli jsem jí to dala, protože mě kdysi její sekretářka instruovala, že když je něco důležité, mám jí to vždycky dát na židli, aby si toho určitě všimla, že to tak sama chce.

Zklamaná, ano v roce 1989 mi bylo 30, byla jsem na mateřské se svým druhým dítětem a práci jsem opravdu neřešila - byla jsem ráda, že zvládám to, co zvládám a snažila se být svým dětem v rámci možností dobrou mámou. V roce 1992 jsem na podzim nastoupila do práce celá vyjevená ze změn, které v právním řádu mezitím nastaly a snažila se "chytit druhý dech". Na to, abych se stala advokátkou prostě nemám povahu ani schopnosti.

Hortenzie - ano já šla na práva kvůli rodičům, kteří byli pyšní, že jsem vystudovala VŠ bez jakýchkoli problémů - nikdy mě nevyhodili ze zkoušky a měla jsem jen 1 trojku a ani jsem neměla problém udělat si doktorát. Já jsem se vždycky dobře a ráda učila, jenže v praxi jsem bohužel selhala. Můj exmanžel vždycky tvrdil, že jsem na VŠ neměla vůbec chodit, že nejsem tvůrčí a samostatný typ - a nejsem: potřebuju, aby mi někdo řekl, co mám dělat a pak se to snažím dělat jak nejlíp umím, ale stále stejně, nic nového prostě nevymyslím. A ještě udělám občas nějaký sek. Vím, že i ostatní chybují, ale šéfka si prostě zasedla na mě. Asi jí jdu něčím na nervy, ačkoliv se div nepřerazím, abych splnila vždy to, co po mně chce. Jenže asi nejsem dost chytrá, někdy to nepochopím, a je z toho další malér.

Eleno, přesně tohle, cos napsala, si po několika dnech usilovného přemýšlení o své situaci myslím taky. Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.

Když tak o tom přemýšlím, nejlepší pro mě bylo období asi 7 let, kdy jsem tvořila s jednou svou kamarádkou malé odděleníčko, kde jsem si svou práci organizovala sama, jezdily jsme na školení, radily se s ostatními z jiných okresů, kteří dělali totéž, co my. Byla to celkem výlučná práce, takže šéfové do ní nezasahovali a pokud jsem někdy něco popletla, jakože jo, a spoustu, musela jsem si to napravit nějak sama, žádný šéf mi do toho nezasahoval. Bohužel tuto agendu nejdřív převedli jinam, kam jsem s ní odešla, ale pak na ni zřídili úplně jiný úřad, kde už se to zorganizovalo jinak a já se dostala do maléru, z něhož se nedokážu vyhrabat dodnes. Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.

hortenzie,
nemyslím, že ty jsi "kníkalka obecná".
A myslím si, že ty jsi pro sebe už udělala to, co někteří za celý svůj život nedokáží: přiznala sis svoje stíny, svoje omyly, svoje pochybnosti o sobě samotné.
To je hrozně důležité proto, abys se sebou mohla  něco udělat :jojo:
Pokud neustrneš a nezměníš tenhle pohled sama na sebe v sebemrskačství a sebeobviňování, tak si myslím, že máš velkou šanci zjistit, že jsi vlastně velmi dobrá právnička :jojo:
A nebo taky ne.
No a?
Nezhroutíš se z toho, prostě budeš jen hledat jinou práci, jinou profesi. Na tom není nic divného.
Taky už vlastně nedělám to, co jsem roky studovala a pak dělala, i když mnoho z toho stále používám a na některých znalostech a návycích dokonce dál stavím. Jen to, co jsem se naučila a mnohokrát si v praxi ohmatala dnes používám jinak a jinde.  A baví mne to mnohem víc, než dřív.
Měnit profesi je stejně NORMÁLNÍ, jako ji neměnit.

Ivana napsal(a):

Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.

Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.

Ivano, super :)
Držím palce :par:

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.

Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.

Ivano, super :)
Držím palce :par:

Ivano,je dobře,že ti ještě optimismus zůstal-chceš se změnit - to ti přeju,i když pochybuju že se člověk po 52 let nějak radikálněji,když ne radikálně,změní a to vč.myšlení.

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

Já se musím nejdřív změnit sama, nová práce to nevyřeší.

Chápu, že je to všechno ve mně, mám nízké sebevědomí, nejsem dobrá ani v osobním,ani v pracovním životě. Zkusím, jestli mě paní psycholožka dokáže nějak přivést k lepšímu postoji, ale moc si od ní neslibuju. Vím, že musím zapracovat já, ale potřebuju vědět jak. Třeba mi právě s tím pomůže.

Já si nemyslím , že nejsi dobrá , ty jsi prostě jinak udělaná , někdo je takovej a někdo makovej , každej má něco .
Ty máš podobný problém jako Vilemína , máš poruchu osobnosti , možná hodně lehoulinký autismus a proto špatně chápeš vztahy , lidi , neumíš s nimi souznít . Je to taková sociální slepota , nevšimneš si . A to jak špatně snášíš šéfy a omezování a nejradši pracuješ sama je taky typický .

Svět je pro tebe nečitelnej, proto pořád narážíš ......proto se snaž si o tom co nejvíc přečíst a dozvědět, jak to řeší jiní podobní lidé .
Ale určitě to nezměníš , na to je ta porucha moc velká .
Jen si neříkej já jsem špatná , ve spoustě věcí jsi skvělá .
Já jsem v životě zvorala asi tisíc věcí , ale to co se mi povedlo s tím se všude chlubím a dělám na lidi : héééééč .

Tak jsem si děvčata a chlapče početla, když jsem čirou náhodou ( :D při gůglení "50 +bez práce") narazila na tuto diskusi.

Ivano, nevěš hlavu. Já jsem od padesátky pošesté nezaměstnaná, už při druhém "zaměstnání po nezaměstnanosti" jsem musela "zvolnit" na poloviční plat. No a už v těch padesáti mi na ÚP tvrdili: "paní, vy se musíte smířit s tím, že UŽ Vás nikdo nezaměstná..." Ani pro rekvalifikaci jsem se jim nejevila jako vhodná, anžto jsem nedokázala odpovědět kladně na dotaz: "Vy znáte někoho, kdo Vás zaměstná?"

Mám univerzitní vzdělání, akademický titul a dlouhatándsou praxi ve vystudovaném oboru, ale jsem taky samoživitelka. Prožila jsem si léta slávy, kdy jsem byla považována za "domácí stříbro" mých zaměstnavatelů. Ale najednou začali zaměstnavatelé krachovat a já se ocitla, sice s odstupným, na ÚP. Práci jsem si sice opakovaně, bez jakékoliv pomoci či součinnosti ÚP "nějakou" našla, ale byla jsem čím dál víc nešťastná. Najít kolektiv, který by přijal člověka, který už (a to ať si to je či není ochoten přiznat) nestíhá stejně jako to mládí, je zatížen stereotypy, trápí ho nějaké ty tělesné neduhy... je jako vyhrát v loterii.
I kdybys byla zlatá, pro současný svět jsi stará. A to je to, co si musíš přiznat, protože to ti pravděpodobně žádný případný nový pracovní kolektiv neodpustí. No a možná ti to tak natvrdo neřekne ani psycholožka - v každé profesi se vyskytují jak schopní, tak neschopní jedinci.

Takže zanechej sebeobviňování, i když pokud vidíš prostor k nápravě, proč ji nezrealizovat? a pokud si myslíš, že jsi ještě schopná a ochotná současnou pracovní situaci řešit, tak to zkus (za zkoušku nic nedáš, stejně tam toho máš plný kecky a jsi napůl na odchodu) - zajdi za šéfkou a promluv si s ní přímo o tom, co tě štve. A pokud na to nemáš sílu, odvahu, vůli a nevím co ještě, tak se netrap a zkus něco jiného - třeba nezaměstnanost. Moje poslední šéfka mi při oznámení, že musí mé místo zrušit mimo jiné nezapomněla zdůraznit, ať nevěším hlavu, že je to pro mne "njů čelindž". A já "to" tentokrát poprvé vzala z jiného konce. Konečně jsem se začala starat o své zdraví, poprvé v životě chodím na rehabilitace, po obědě si dávám šlofíčka, vařím, peču a jím, co mi chutná a ne ty mnohdy hrozné blafy z Eurestu, ze kterých jsem každou chvíli měla "zažívací potíže", chodím na procházky, čučím na bednu, čtu knížky, na které nezbýval čas, občas se potěším s dětmi a ... Možná nějaká :rolleyes: psychokrize časem dorazí, ale důležité je v téhle nepříliš perspektivní době "mít se rád a rozmazlovat se".
Nějak jsem tím svým novým pojetím nezaměstnanosti začala problém spatřovat více ve společnosti než v sobě samé, protože společnost sice posouvá věk pro odchod do důchodu, ale nějak zapomněla na zákony přírody, tj. na to, že mít 50 a více může být stejně tak výhodou jako nevýhodou. Záleží na tom, z jakého úhlu či pro jaký účel se tato situace posuzuje. A pro zaměstnavatele, který musí, chce, potřebuje v konkurenci přežít, je to dnes jednodušší s mladými a zdravými a pokud možno zcela nenáročnými workoholiky.
Jo a počti si tady, je to čerstvé.
http://www.novinky.cz/ekonomika/256510- … lizeji.htm
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/25647 … e-zen.html
Takže hlavu vzhůru a Keep Smiling. Až bude nejhůř, vyjedou Blaničtí rytíři :D

Hmm, novinky přemístily jeden z článků, na který jsem tu dala odkaz, stihla jsem ráno z něho vykopírovat toto (pobavilo mě to, tak jsem si to uložila do "archivu vládních přešlapů"):

Pokud se nepodaří zvýšit procento zaměstnaných lidí po padesátce, reálně hrozí velký ekonomický problém. Skupina lidí nad 50 let se podle demografických expertů stane v průběhu několika desítek let počet nejsilnější skupinou občanů a velká část z nich nebude mít kde pracovat. Česku tak hrozí, že výrazně vzroste počet lidí závislých na dávkách, kteří navíc nebudou aktivně přispívat na sociální a zdravotní pojištění.
„Na rozdíl od Finska se v České republice nepodařilo skloubit podmínky pro odchody do důchodu v připravované důchodové reformě s aktivní politikou zaměstnanosti a podporou pracovní schopnosti stárnoucí generace,“ řekla při prezentaci projektu Strategie Age managementu v ČR jedna z expertek, Milada Rabušicová z Ústavu pedagogických věd brněnské Masarykovy univerzity.

A v plném znění je článek teď tady: http://www.novinky.cz/ekonomika/256510- … tni-clanky

Ivano, docela ti rozumím ....... Řekni mi, řekni, co tě v životě bavilo dělat? Krom čtení, protože to už vím :). Kdykoli, v dětství, v dívčím věku (nevíš, existuje-li ženská forma slova  jinošství?), v rané i pozdnější dospělosti? Jaké činění ti působilo radost samo o sobě, ani tě někdo nemusel chválit, jak jsi šikovná, jak je to krásné a spol.?
Co jsi chtěla dělat za zaměstnání jako malá holčička, co jako základní školačka, co jako gymnasistka?
Nebo to řekni jen sobě :par:.
Jsem taky spíš introvertka, ale uvědomila jsem si, že víc, než práce zcela o samotě nebo v poměrně úzkém, neproměnném kolektivu, mi svědčí kontakt s lidmi, s nimiž se mohu stýkat z titulu své pozice. Nevím, jestli to píšu srozumitelně, ale lepší je pro mě být prodavačkou, než dejme tomu skladnicí, jejíž zboží odváží již léta titíž 3 lidé a s nimiž bývá delší čas pohromadě.

Ela007 napsal(a):

Tak jsem si děvčata a chlapče početla, když jsem čirou náhodou ( :D při gůglení "50 +bez práce") narazila na tuto diskusi.

Ivano, nevěš hlavu. Já jsem od padesátky pošesté nezaměstnaná, už při druhém "zaměstnání po nezaměstnanosti" jsem musela "zvolnit" na poloviční plat. No a už v těch padesáti mi na ÚP tvrdili: "paní, vy se musíte smířit s tím, že UŽ Vás nikdo nezaměstná..." Ani pro rekvalifikaci jsem se jim nejevila jako vhodná, anžto jsem nedokázala odpovědět kladně na dotaz: "Vy znáte někoho, kdo Vás zaměstná?"

Mám univerzitní vzdělání, akademický titul a dlouhatándsou praxi ve vystudovaném oboru, ale jsem taky samoživitelka. Prožila jsem si léta slávy, kdy jsem byla považována za "domácí stříbro" mých zaměstnavatelů. Ale najednou začali zaměstnavatelé krachovat a já se ocitla, sice s odstupným, na ÚP. Práci jsem si sice opakovaně, bez jakékoliv pomoci či součinnosti ÚP "nějakou" našla, ale byla jsem čím dál víc nešťastná. Najít kolektiv, který by přijal člověka, který už (a to ať si to je či není ochoten přiznat) nestíhá stejně jako to mládí, je zatížen stereotypy, trápí ho nějaké ty tělesné neduhy... je jako vyhrát v loterii.
I kdybys byla zlatá, pro současný svět jsi stará. A to je to, co si musíš přiznat, protože to ti pravděpodobně žádný případný nový pracovní kolektiv neodpustí. No a možná ti to tak natvrdo neřekne ani psycholožka - v každé profesi se vyskytují jak schopní, tak neschopní jedinci.

Takže zanechej sebeobviňování, i když pokud vidíš prostor k nápravě, proč ji nezrealizovat? a pokud si myslíš, že jsi ještě schopná a ochotná současnou pracovní situaci řešit, tak to zkus (za zkoušku nic nedáš, stejně tam toho máš plný kecky a jsi napůl na odchodu) - zajdi za šéfkou a promluv si s ní přímo o tom, co tě štve.
http://www.novinky.cz/ekonomika/256510- … lizeji.htm
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/25647 … e-zen.html
Takže hlavu vzhůru a Keep Smiling. Až bude nejhůř, vyjedou Blaničtí rytíři :D

Nazdar Elo, napsala jsi peknou odpoved, realistickou.
ja se k padestace blizim a uz nejako u dobu nemohu najit , to co jsem akademickys titulem  vystudovala a kde mam letitou praxi.  Mam ted daleko mensi prijem a vydaje daleko vetsi. mam castecny uvazek a okoli mi dava najevo, ze v tomto veku me nikdo nezamestna. Ovsem s nezamestnanosti se smirot nechci a nemohu, zcela z praktickych duvodu.

Ten link o paranoie je zajimavy.
""Mnohdy se jedná o vzdělané a úspěšné ženy," potvrzuje profesor Freeman a dodává: "Porucha obvykle začíná úzkostí ze špatně zvládnuté práce, anebo čtením špatných zpráv typu vysokého propouštění ze zaměstnání či vysoké míry nevěry a rozvodovosti."

Uffff....snad me to netrefi.....

Pro současný svět jsem už stará i já a to je mi 42. Prý mám posílat životopis s fotkou :lol:
Jako vtip dobrý, ale co z toho? Že vypadám mladší? Ale věk už prostě mám.

Ivanko, já bych neodcházela, pokud nic jinýho nemáš, nechoď do nejistoty. Nauč se myslet si něco o "pr.deli", já jsem se to naučila, protože jinak bych se v práci musela složit už dávno.
Je to složitý a je blbá doba, ale nemůžeš zůstat v nejistotš bez práce a věř, že úspory se brzo roukutálí. Práce je nedostatkový zboží, myslím slušně placená práce.
Držím ti palce, dej se do kupy a nenech se deptat. Odnášíš to jen ty sama. Hledej si jinou práci a u toho se snaž nezavdávat své šéfové příčinu, aby se po tobě vozila. A až si najdeš jiný místo, pak s tímhle můžeš seknout. Dřív ne.

Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?

Ivana napsal(a):

Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?

Proboha, za 2+1 tolik tisíc?To je asi nějaké hooodně prominentní bydlení,jnak to nevidím.K tomu ty režie+jídlo a oblečení, a jdou na mě mrákoty znovu,a to když si spočítám,jak stát rozhazuje na všechny strany a jakou tam ty kancel.krysy mají zašívárn za takový těžký prachy,radši nevědět.HRUZA!!!!!

Jaku, už toho nech.

Ivana napsal(a):

Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?

Z čeho žiju? No prozatím jsem na nemocenské, takže z ní. Pokud po uschopnění neseženu práci, tak nějakou dobu budu žít z podpory. A pokud ani po jejím doběhnutí nebudu mít práci, tak to je přesně to, co neřeším. Už mě to v tomhle státě, kde se mění zákony jak na běžícím páse a trestají se cíleně ti, kteří se na vědomém a cíleném rozšustrování jeho majetku nepodíleli, přestalo bavit. Třeba se té doby ani nedožiju, takže se snažím žít teď a ne to odkládat na později. Prostě až ta doba nastane, budu řešit, co přinese. Stresu a útrap a odříkání jsem si zažila už dost. A taky spoléhám na své děti, slíbili mi, že těch několik málo let mi v případě, že to bude nutné, oplatí to, co jsem pro ně dělala celý jejich život.
Pokud jde Ivanko o tvou starost s bytem po mamince - opravdu nevím, jak to funguje v tomhle Absurdistánu, ale bydlet přeci někde musíš a pokud bydlíš ve vlastním, stát by měl být rád a vděčný, že alespoň v tom jsi mu ušetřila investici. Netuším, pod jakou záminkou bys neměla mít nárok na dávky v hmotné nouzi.
Vyspělost národa se pozná podle toho, jak se stará o své postižené, staré a nemocné... Jestliže nás stát postavil do role prosebníků o práci kvůli stáří, když současně takovou práci nikomu z nás nemůže nabídnout, :) určitě má připraveno řešení, jak se o nás postarat.
Slyšela jsi někdy o "porcování medvěda"? A teď cituji z Wikipedie: "V některých letech, například 2007, poslanci pro „porcování medvěda“ využili i prostředky původně určené na důchody nebo podporu stavebního spoření." Takže nejen demografický vývoj je za prázdnou kasou na důchody a proto se odsouvá věk pro odchod do důchodu, přestože bylo a je již delší dobu zřejmé, že práce není. Jedno z mých dětí po absolvování VŠ bylo skoro rok bez práce. Mám si dělat iluze, že já v tomhle roce 2012, který má být ještě horší než ten předchozí, najdu práci se slušnými podmínkami? Opravdu 15 hodin denně za minimální mzdu dělat vola ze sebe nehodlám. Na to jsem příliš hrdá. Raději budu žalovat stát. Předpokládám, že v Absurdistánu to jde :D

majkafa napsal(a):

Jaku, už toho nech.

Jo,souhlasím,s tímhle Jaku spíše na politickou....tady jde o konkrétní lidskou bytost s jejími strachy a osobním nastavením..

Ivana napsal(a):

Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?

Ivano,nedělej si starosti s tím kdo a jak žije,či mohl by žít,to se tě teď netýká.Máš velké štěstí,že máš byt po mamince a nemusíš do pronájmu..ničeho se neboj,žij přítomností,nedělej si katastrofické scénáře...tak,jak myslíš ,vytváříš svojí realitu,věř tomu a usmívej se...zatím jsi zdravá a hoooodně mladá!!

sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie
To je hodně. Nevyplatilo by se ti začít hledat něco menšího, tedy levnějšího? Asi by to nebylo hned, ale s perspektivou houby peněz v důchodu bys o tom mohla uvažovat, ne?
Já už jsem taky přemejšlela o tom, že kdyby něco, sama bych jen z penze byt neutáhla a musela bych jinam. Jen doufám, že by dětičky souhlasily, protože kus bude jejich.

Jaku, samozřejmě, že vím, že nejsem jediná, kdo nevystudoval to, co by ho bavilo. Vím, že je nás spousta. Jenomže já už jsem unavená z toho, žít něco, i když mně to nenaplňuje, jenom proto, že jsem to kdysi ze špatných důvodů vystudovala. Celý život se jenom srovnávám s druhými a přesně si říkám to, co tady píšeš: „Nefňukej, vždyť druzí to mají taky tak, tak to nějak vydržíš, podívej se na některé, jak nemají vůbec žádnou práci, tak si važ toho, co máš…apod.“. Ano jsem si vědomá všech věci, které mám a jsem za ně vděčná, tedy učím se vděčnosti a pokoře. Jenomže si taky říkám, že by bylo hezké žít život, který by mně naplňoval a snažím se překročit svůj vlastní stín a najít odvahu to zkusit jinak. Zatím jsem však plná strachů a hodně se nechávám ovládat katastrofickými scénáři zvenčí, takže i já jsem si nechala nakecat, že mi v mých 36 letech už v podstatě ujel vlak a pomalu jsem rezignovala na nějaké pokusy o změnu. Jenomže tam ve vnitř pořád ještě slyším tichoučký hlásek té části mého já, které to nechce vzdát a chce to mít jinak. Toužím po klidu a harmonii, kdysi jsem toužila po úspěchu, moci a penězích, myslela jsem si, že jenom takhle mně budou lidi respektovat a uznávat a myslela jsem si, že si to touto profesí zabezpečím. Jenomže chyba lávky, pokud člověk není ve svém talentu a nebaví ho to, ani ten úspěch se nedostaví a stojí ho spoustu energie, aby dosáhl alespoň průměru. A také je mi už jasné, že pokud nezměním své vnitřní nastavení „neschopáka a ztroskotance“, tak mi nepomůže ani změna práce, ani cokoli jiného, protože se tak budu cítit úplně všude.

Děkuji Ti Pan za tvá povzbudivá slova. Moc bych si přála, kdybych už měla období sebemrskačství a sebeobviňování definitivně za sebou, hodně jsem na tom pracovala a myslím, že už se na sebe dokážu dívat laskavěji a s větším pochopením. Teď jsem však tak nějak ustrnula na místě, hodně věci jsem pochopila, vím, co nechci, jaký život nechci žít, ale zatím nemám páru, jak to změnit a co vlastně chci :). Snažím se olupovat ty nánosy různých přesvědčení, bloků, špatných návyků a přiblížit se tak své podstatě a vzpomenout si tak na své skutečné Já, svoje dávné tužby a přání a poslání, něco, co by mi udalo směr, kudy bych měla nesměřovat svůj život, no zatím hodně tápu v mlze.

Ivano, vidím, že to máme skutečně hodně podobné a já Ti z celého srdce děkuji za toto téma.

já už jsem unavená z toho, žít něco, i když mně to nenaplňuje, jenom proto, že jsem to kdysi ze špatných důvodů vystudovala
Proč teda neposlechneš ten "tichoučký hlásek", co tě poňouká ke změně? Zvlášť když víš nebo tušíš, že by nemusela bejt k horšímu?
Možná bys někde jinde našla právě ten klid, o který stojíš... jenže se to nedozvíš, když budeš průměrná (a taky vyčerpaná a otrávená) v tom, co děláš teď, ale budeš se toho držt, protože je to, řekněme, "jistota".

hortenzie napsal(a):

Děkuji Ti Pan za tvá povzbudivá slova. Moc bych si přála, kdybych už měla období sebemrskačství a sebeobviňování definitivně za sebou, hodně jsem na tom pracovala a myslím, že už se na sebe dokážu dívat laskavěji a s větším pochopením. Teď jsem však tak nějak ustrnula na místě, hodně věci jsem pochopila, vím, co nechci, jaký život nechci žít, ale zatím nemám páru, jak to změnit a co vlastně chci :). Snažím se olupovat ty nánosy různých přesvědčení, bloků, špatných návyků a přiblížit se tak své podstatě a vzpomenout si tak na své skutečné Já, svoje dávné tužby a přání a poslání, něco, co by mi udalo směr, kudy bych měla nesměřovat svůj život, no zatím hodně tápu v mlze.

Zkus se zaměři ne na to, co chceš či po čem toužíš, ale na to, co skutečně potřebuješ k tomu, aby ti bylo dobře. Když se naučíš tyhle věci rozlišovat: chci - toužím - potřebuji...., tak se mlha brzy rozplyne :jojo:

majkafa napsal(a):

Jaku, už toho nech.

Proč zavírat oči před takovou drsnou pravdou?!Je to tak a jefuk kam to patří,jestli na pol.nebo sem.

Proč zavírat oči před takovou drsnou pravdou?!
Ty máš nějaký mizerný vzdělání, že taky nemůžeš mít "zašívárn za takový těžký prachy"?

helena napsal(a):

Proč zavírat oči před takovou drsnou pravdou?!
Ty máš nějaký mizerný vzdělání, že taky nemůžeš mít "zašívárn za takový těžký prachy"?

taky mne to napadlo


ale Hortenzie, Ivano.....zapracujte na sobě, na sobě....

Ivano, já tě viděla....jsi hezká žena....tys mi na to napala, že to není pravda, že se koukáš do zrcadla a že já už nevím co....zkrátka, že to není pravda......no to taky něco vypovídá

tak ještě jednou.....jsi hezká, příjemná žena.....bylas před  4 roky.....jsi vzdělaná, kultivovaná a....
psalas, že jsi pohodlná, nesportuješ.....začni tím, že si řekneš, že toto překonáš....něco, co ti nesedí....přinuť se cvičit každý den 15 minut.....třeba to budeš dělat s nechutí, ale to se dá zvládnout

no a uvidíš, že to jde a další nepříjemnější úkol taky zvládneš a...

tak bych laicky poradila

Jaku napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jaku, už toho nech.

Proč zavírat oči před takovou drsnou pravdou?!Je to tak a jefuk kam to patří,jestli na pol.nebo sem.

pravdou nebo tvými doměnkami?

haiel napsal(a):

Hmmm…teď bez ohledu na to, do jaké míry se Ivana o tu svoji situaci zasloužila sama a nakolik a zda vůbec je šéfka doopravdy chorá,  napadá mě taková obecnější otázka k tomu bossingu.  Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami? Vždyť pracovních míst je tak málo, uchazečů o práci tak mnoho, stále je z čeho vybírat, personalisté jsou přeci výborně proškoleni….. šéfové vědí, co od případných uchazečů chtějí….přesto se tady  bossing rozrůstá kurňašopa jak rakovina. Jak je možné, že takové obludy vůbec dostanou práci? To se na odpovědné pozice nedělají testy? Nebo se dělají a vyhodnocují je lamy nebo jak je to? Velcí šéfové netuší, jak se jejich podšéfové chovají k podřízeným a jak tímto snižují produktivitu práce a vedou firmy a organizace a potažmo společnost do řiti??  Ptám se moc naivně??

Lebo krátkodobé výsledky sú dležitješie ako dlhodobá atmosféra v kolektíve, prípadne vôbec existencia kolektívu... alebo aj firmy.

helena napsal(a):

Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami?
S jakými úchylkami? Myslíš workholiky? No bodejť by se nedostali, když je u nich téměř stoprocentní jistota, že vždycky splní, zajistí, neprošvihnou... čímž svým nadřízeným značně ulehčujou život. (Zlomyslně dodávám - na rozdíl od některých podřízených ;))
A pokud myslíš to, co říká Ivana - "vyžaduje naprostou preciznost, sebevědomé vystupování, rychlé reakce a naprostou podřízenost", pak snad jedině o tý "podřízenosti" by se dalo diskutovat. Ovšem je otázka, co tím je míněno... jestli trvání na jisté subordinaci nebo pozice všemocné a neomylné šéfky?
Takže jedině snad úchylka ohledně dopisů - "občas jsou mi hozeny přímo do xichtu" - jenomže aniž bych se chtěla oné dámy zastávat (ono ovládání se taky patří k výbavě vedoucího pracovníka), možná bych ji v některejch momentech dovedla pochopit. Měla jsem totiž kolegu (bohužel protekčního), který ani po pěti letech (!) nebyl schopen si zapamatovat základní informace nutné k práci a buď se opětovně chodil ptát na stejnou 3,14čovinu nebo se na to vykašlal rovnou a nedodal... ovšem slibovat uměl úúúžasně. Takže když jsem mu po Xté vracela něco k dopracování, přiznávám bez mučení, taky bych mu to s chutí nacpala do krku (nebo jinam). Ale když já až tak impulzivní nejsem :D

Nejhorší na tom je, že oni, aby měli činnost (ti "vyšší"), tak vymýšlí naprosté zhovadilosti a podřízeným tak ztěžují práci.
Někdy mám dojem, že poturčenec horší Turka, co se příkazů a doporučení EU týče. Teda ony i to  jsou zhovadilosti na entou - ovšem někteří naši řiťolezci se ze samýho strachu, aby nepřišli o teplou židli je ještě "vylepší"...

My (a vy ešte viac) sme vycepovaní rakúsko-uhorskou byrokraciou, kam sa na tú hrabe nejaká EÚ!

helena napsal(a):

Proč zavírat oči před takovou drsnou pravdou?!
Ty máš nějaký mizerný vzdělání, že taky nemůžeš mít "zašívárn za takový těžký prachy"?

jsem ráda,že jsem byla správně pochopena a že to nazýváte stejně to předstírání práce.:jojo::jojo:

haiel napsal(a):

Hmmm…teď bez ohledu na to, do jaké míry se Ivana o tu svoji situaci zasloužila sama a nakolik a zda vůbec je šéfka doopravdy chorá,  napadá mě taková obecnější otázka k tomu bossingu.  Jak je vůbec možné, že se na odpovědná místa dostávají lidé s takovými úchylkami? Vždyť pracovních míst je tak málo, uchazečů o práci tak mnoho, stále je z čeho vybírat, personalisté jsou přeci výborně proškoleni….. šéfové vědí, co od případných uchazečů chtějí….přesto se tady  bossing rozrůstá kurňašopa jak rakovina. Jak je možné, že takové obludy vůbec dostanou práci? To se na odpovědné pozice nedělají testy? Nebo se dělají a vyhodnocují je lamy nebo jak je to? Velcí šéfové netuší, jak se jejich podšéfové chovají k podřízeným a jak tímto snižují produktivitu práce a vedou firmy a organizace a potažmo společnost do řiti??  Ptám se moc naivně??

To ti mohu objasnit zcela přesně. Protože zaměstnance, který je ti svým stylem práce a přístupem k ní na nic, prostě nemůžeš vyhodit z jiných, než zákonných důvodů ... a pomalost, nespolehlivost nebo trvalá nechuť k práci mezi těmito důvody prostě nejsou ... Takže co uděláš? Znepříjemníš tomuto zaměstnanci jeho práci buď vědomě (pokud umíš být svině) anebo nevědomě (pokud jsi sice slušný zaměstnavatel, ale dokonale otrávený, ne-li přímo nas*atý) ... každopádně ho tak přinutíš, aby přistoupil na dohodu nebo tu výpověď podal sám, bo on uvádět důvody nemusí ... a dosáhneš kýženého výsledku.

Pořád říkám, že zákony, které mají zaměstnance chránit, jsou jim spíše ke škodě.

Miso nejsou, protoze kdyz vyfasujes sefa jako Konopasek v Usti, budou zamestnankyne na oslavach sefovskych narozenin tancovat nejen v krepovych sukynkach, ale rovnou u tyce. A kdyz odmitnou, neoplati jim to jenom tim, ze nedostanou odmenu, ale rovnou poleti.

Mimochodem porad sedi na sve zidli. Tady by uz davno byl jen neprijemna vzpominka. Ale nejspis by jej neco takoveho ani nenapadlo.

Jaku napsal(a):

Ivana napsal(a):

Děvčata, vím, že sehnat práci pro padesátnici je problém. A tím myslím jakoukoli práci. Vždt i moje dcera po VŠ s červeným diplomem a cenou rektora dostala tu blbou práci v Lidlu na kase jen po známosti.
Byl to jen takový výkřik zoufalství. od té doby jsem se s šéfkou neviděla, kromě toho že jsem ji párkrát zahlédla, a trochu jsem se uklidnila. Je fakt, že musím být tvrdší a všechno si tak nebrat. Mně se každá kritika šíleně dotkne, hlavně ta neoprávněná a podaná s křikem a výhrůžkami. Musím holt vydržet ještě 9 let do důchodu a pak hodlám žít jako tady psala Ela. Jen nevím, z čeho žije, když nemá práci. Já bych třeba neměla ani nárok na dávky v hmotné nouzi, protože mám byt po mamince, kdybych spotřebovala všechny úspory. Z čeho žijí takoví lidé? Přece kdybych ten byt prodala, tak nemám kde bydlet a podnájmy jsou drahý, sama platím za 2+1 skoro 12.000 + energie. Na to by mi asi příspěvek na bydlení nedali. A z čeho pak lidé platí jídlo a oblečení? z čeho žijí lidé, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, ale mají barák někde v oblasti, kde ho nikdo nekoupí, protože tam není práce?

Proboha, za 2+1 tolik tisíc?To je asi nějaké hooodně prominentní bydlení,jnak to nevidím.K tomu ty režie+jídlo a oblečení, a jdou na mě mrákoty znovu,a to když si spočítám,jak stát rozhazuje na všechny strany a jakou tam ty kancel.krysy mají zašívárn za takový těžký prachy,radši nevědět.HRUZA!!!!!

To je normální tržní nájemné. Není to žádné prominentní bydlení, nýbrž byt v paneláku. Dcera platí za garsonku 7000,- + energie. A dovolit si to můžu, protože pronajímám 3+1 po mamince. Pro rejpaly - nemůžu v něm bydlet, protože jsem ho dlouhodobě pronajala na dobu určitou jedné rodině, netušíc, že budu muset tak brzy prodat náš společný být s BM. Takže místo abych rodinu z bytu vyhodila, pronajala jsem si byt, než doběhne jejich nájemní smlouva. Pokud někdo chce vědět, kolik vydělávám, může si najít platové tabulky. Žádná horentní suma to není.

elena007 napsal(a):

Miso nejsou, protoze kdyz vyfasujes sefa jako Konopasek v Usti, budou zamestnankyne na oslavach sefovskych narozenin tancovat nejen v krepovych sukynkach, ale rovnou u tyce. A kdyz odmitnou, neoplati jim to jenom tim, ze nedostanou odmenu, ale rovnou poleti.

Mimochodem porad sedi na sve zidli. Tady by uz davno byl jen neprijemna vzpominka. Ale nejspis by jej neco takoveho ani nenapadlo.

A že si to ty dámy nechají líbit? Resp. ten pan Konopásek, o kterém jsem v životě neslyšela, by si zřejmě nedovolil to, co dělá, kdyby jeho okolí na jeho hru nepřistoupilo ...

Ivano, mně by se tedy rozhodně nechtělo cpát do krku někomu 12.000,- Kč za 2+1, ve kterém žiji notabene sama. Ty nejsi já, ale já na Tvém místě bych si nepronajala byt tak velký, ale bohatě by mi jako samotné ženské postačila garsonka. Obzvlášť když bych věděla, že je to bydlení pouze na dobu přechodnou a že až nájemníkům v maminčině bytě skončí smlouva, postěhuju se tam zase nazpátek :jojo:

To potom podle mě pozbývá pronajímání bytu po mamince veškerý smysl - co dostaneš do jedné kapsy, vydáš z druhé kapsy a čistého zisku Ti moc nezůstane. A Ty bys měla myslet především na vytváření nějakých úspor na horší časy, pokud máš z čeho a ne takhle neuváženě vyhazovat peníze za drahý podnájem, který je pro samotnou ženskou navíc zbytečně velký :jojo:

Míša Kulička napsal(a):

elena007 napsal(a):

Miso nejsou, protoze kdyz vyfasujes sefa jako Konopasek v Usti, budou zamestnankyne na oslavach sefovskych narozenin tancovat nejen v krepovych sukynkach, ale rovnou u tyce. A kdyz odmitnou, neoplati jim to jenom tim, ze nedostanou odmenu, ale rovnou poleti.

Mimochodem porad sedi na sve zidli. Tady by uz davno byl jen neprijemna vzpominka. Ale nejspis by jej neco takoveho ani nenapadlo.

A že si to ty dámy nechají líbit? Resp. ten pan Konopásek, o kterém jsem v životě neslyšela, by si zřejmě nedovolil to, co dělá, kdyby jeho okolí na jeho hru nepřistoupilo ...

http://zpravy.idnes.cz/sef-nas-nutil-ta … zpravy_alh

Asi ze je v Cechach takova atmosfera. Neumim si to vysvetlit, protoze ziju jinde a zkusenost z prvni ruky nemam.

Kiara napsal(a):

Ivano, mně by se tedy rozhodně nechtělo cpát do krku někomu 12.000,- Kč za 2+1, ve kterém žiji notabene sama. Ty nejsi já, ale já na Tvém místě bych si nepronajala byt tak velký, ale bohatě by mi jako samotné ženské postačila garsonka. Obzvlášť když bych věděla, že je to bydlení pouze na dobu přechodnou a že až nájemníkům v maminčině bytě skončí smlouva, postěhuju se tam zase nazpátek :jojo:

To potom podle mě pozbývá pronajímání bytu po mamince veškerý smysl - co dostaneš do jedné kapsy, vydáš z druhé kapsy a čistého zisku Ti moc nezůstane. A Ty bys měla myslet především na vytváření nějakých úspor na horší časy, pokud máš z čeho a ne takhle neuváženě vyhazovat peníze za drahý podnájem, který je pro samotnou ženskou navíc zbytečně velký :jojo:

Já bych se do garsonky nevešla se všemi svými knihami a vyhazovat je teda nebudu. Mně přijde byt 2+1 pro mě akorát. Dcera se tísní v garsonce a téměř se tam nehne. To by pak nebyl žádný život a já jsem tak strašně ráda doma!

Ivana napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ivano, mně by se tedy rozhodně nechtělo cpát do krku někomu 12.000,- Kč za 2+1, ve kterém žiji notabene sama. Ty nejsi já, ale já na Tvém místě bych si nepronajala byt tak velký, ale bohatě by mi jako samotné ženské postačila garsonka. Obzvlášť když bych věděla, že je to bydlení pouze na dobu přechodnou a že až nájemníkům v maminčině bytě skončí smlouva, postěhuju se tam zase nazpátek :jojo:

To potom podle mě pozbývá pronajímání bytu po mamince veškerý smysl - co dostaneš do jedné kapsy, vydáš z druhé kapsy a čistého zisku Ti moc nezůstane. A Ty bys měla myslet především na vytváření nějakých úspor na horší časy, pokud máš z čeho a ne takhle neuváženě vyhazovat peníze za drahý podnájem, který je pro samotnou ženskou navíc zbytečně velký :jojo:

Já bych se do garsonky nevešla se všemi svými knihami a vyhazovat je teda nebudu. Mně přijde byt 2+1 pro mě akorát. Dcera se tísní v garsonce a téměř se tam nehne. To by pak nebyl žádný život a já jsem tak strašně ráda doma!

Jednou jsem chvili bydlela v dvougarsonce a uz jen to, ze jsem mela zvlast pidimistnost na spani, navysilo kvalitu meho zivota nejmin o 100%.  Zivot na 25m2 je pro mne nocni mura. Nekdy to jinak nejde, ale vzdy, pokud by to jen trochu slo, bych volila jinou moznost.

Ivana napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ivano, mně by se tedy rozhodně nechtělo cpát do krku někomu 12.000,- Kč za 2+1, ve kterém žiji notabene sama. Ty nejsi já, ale já na Tvém místě bych si nepronajala byt tak velký, ale bohatě by mi jako samotné ženské postačila garsonka. Obzvlášť když bych věděla, že je to bydlení pouze na dobu přechodnou a že až nájemníkům v maminčině bytě skončí smlouva, postěhuju se tam zase nazpátek :jojo:

To potom podle mě pozbývá pronajímání bytu po mamince veškerý smysl - co dostaneš do jedné kapsy, vydáš z druhé kapsy a čistého zisku Ti moc nezůstane. A Ty bys měla myslet především na vytváření nějakých úspor na horší časy, pokud máš z čeho a ne takhle neuváženě vyhazovat peníze za drahý podnájem, který je pro samotnou ženskou navíc zbytečně velký :jojo:

Já bych se do garsonky nevešla se všemi svými knihami a vyhazovat je teda nebudu. Mně přijde byt 2+1 pro mě akorát. Dcera se tísní v garsonce a téměř se tam nehne. To by pak nebyl žádný život a já jsem tak strašně ráda doma!

Souhlasím,někdy peníze nejsou všechno a pokud je zázemí tvou prioritou,neměnila bych...tedy pokud to uplatíš..

elena007 napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

elena007 napsal(a):

Miso nejsou, protoze kdyz vyfasujes sefa jako Konopasek v Usti, budou zamestnankyne na oslavach sefovskych narozenin tancovat nejen v krepovych sukynkach, ale rovnou u tyce. A kdyz odmitnou, neoplati jim to jenom tim, ze nedostanou odmenu, ale rovnou poleti.

Mimochodem porad sedi na sve zidli. Tady by uz davno byl jen neprijemna vzpominka. Ale nejspis by jej neco takoveho ani nenapadlo.

A že si to ty dámy nechají líbit? Resp. ten pan Konopásek, o kterém jsem v životě neslyšela, by si zřejmě nedovolil to, co dělá, kdyby jeho okolí na jeho hru nepřistoupilo ...

http://zpravy.idnes.cz/sef-nas-nutil-ta … zpravy_alh

Asi ze je v Cechach takova atmosfera. Neumim si to vysvetlit, protoze ziju jinde a zkusenost z prvni ruky nemam.

Já teda žiju na Moravě, ale takovou atmosféru jsem zažila naposled za totáče ... ale to jsem byla mladá, blbá a naivní a s otevřenými ústy hleděla na to, jak jistý aparátčík velmi nahlas vyhrožuje technickému redaktorovi, že jestli okamžitě cosi nepodepíše, nedostane se jeho žena včas na dialýzu. Od té doby už jsem měla vždycky svobodnou volbu - vydržet x jít jinam.

haiel napsal(a):

Jinak - workholismus je závislost jako každá jiná a pokud vím, je léčitelná. Jen jaksi ráda vypadá jako ctnost....
Z nějakého mně neznámého důvodu k ní nedochází u zaměstnanců s nízkým platovým ohodnocením :cool:

Sú aj výnimky! :rock: (Učitelia, vedci, apod...) Ale asi len potvrdzujú pravidlo.

jsem ráda,že jsem byla správně pochopena a že to nazýváte stejně to předstírání práce
Hele, Jaku, pokud sis nevšimla, to není "stejné nazývání, ale citát...
Vypadá to, že jsem se s tím mizerným vzděláním asi trefila :vissla:


To by pak nebyl žádný život a já jsem tak strašně ráda doma!
Nojo, holka zlatá... ale co až budeš v důchodu? Taky to utáhneš? Ať ten pronajatý byt nebo ten větší, co máš po mamince?
Já bych teda taky, co se knížek a blbinek na ruční práce týče, potřebovala Vladislavskej sál :lol:, takže ti rozumím - jenže až nebudu mít ani zaměstnání ani vedlejšák, vidím to spíš na chatrč v podhradí :skurt:

Ivana srozumitelně psala o době určité, na kterou pronajala maminčin byt. Když bude v důchodu, určitě nebude mít dva byty.......:vissla: A není hloupá, aby jí nebylo jasné, že kdyby to jinak nešlo, tak bude bydlet v garsonce.

Ivana srozumitelně psala o době určité, na kterou pronajala maminčin byt. Když bude v důchodu, určitě nebude mít dva byty... A není hloupá, aby jí nebylo jasné, že kdyby to jinak nešlo, tak bude bydlet v garsonce.
Jo - ale jednak nevíme, jak je doba určitá dlouhá, druhak ten její byt je dost velkej na to, aby za něj byly i vyšší platby, než za 1+1 nebo garsonku.
A jestlis dobře četla, tak taky srozumitelně píše
"Já bych se do garsonky nevešla se všemi svými knihami a vyhazovat je teda nebudu. Mně přijde byt 2+1 pro mě akorát. Dcera se tísní v garsonce a téměř se tam nehne. To by pak nebyl žádný život a já jsem tak strašně ráda doma!"
což zrovna nevypadá jako úvaha  "kdyby to jinak nešlo".

Míša Kulička napsal(a):

elena007 napsal(a):

Miso nejsou, protoze kdyz vyfasujes sefa jako Konopasek v Usti, budou zamestnankyne na oslavach sefovskych narozenin tancovat nejen v krepovych sukynkach, ale rovnou u tyce. A kdyz odmitnou, neoplati jim to jenom tim, ze nedostanou odmenu, ale rovnou poleti.

Mimochodem porad sedi na sve zidli. Tady by uz davno byl jen neprijemna vzpominka. Ale nejspis by jej neco takoveho ani nenapadlo.

A že si to ty dámy nechají líbit? Resp. ten pan Konopásek, o kterém jsem v životě neslyšela, by si zřejmě nedovolil to, co dělá, kdyby jeho okolí na jeho hru nepřistoupilo ...

Ale tak zasa, Míši, nehrajme sa na to, že nevieme, kde žijeme.... Známosti a úplatky, vzájomné službičky sú všemocné. A je rozdiel "nechat si to líbit" v Prahe alebo Brne - alebo keď mám kam odísť - a rozdiel v kraji s druhou najvyššou nezamestnanosťou v republike, ak som samoživiteľka, mám nezamestnaného muža, sama platím hypotéku, apod.

Bohužiaľ, obávam sa, že oba štáty majú Konopáskov dosť...
Ivi, knižky sú fajn a ja ako knihomoľ ti rozumiem (u mňa plus ešte asi 700 CD a neviem koľko DVD), ale potom sa mi zdá rozumnejšie prenajať si trebárs jednu miestnosť niekde na vidieku, kam ich zložíš, a k sebe si brať vždy len to najnutnejšie alebo najakútnejšie. Ja mám garsónku, ale 38m2 a zatiaľ mi stačí - hoci uznávam, že 2/3 vecí mám ešte u rodičov... :rodna: a prenášam si ich len pomaly.

Selima napsal(a):

Ivi, knižky sú fajn a ja ako knihomoľ ti rozumiem (u mňa plus ešte asi 700 CD a neviem koľko DVD), ale potom sa mi zdá rozumnejšie prenajať si trebárs jednu miestnosť niekde na vidieku, kam ich zložíš, a k sebe si brať vždy len to najnutnejšie alebo najakútnejšie. Ja mám garsónku, ale 38m2 a zatiaľ mi stačí - hoci uznávam, že 2/3 vecí mám ešte u rodičov... :rodna: a prenášam si ich len pomaly.

Dovolím si zareagovat, protože jsem na tom s bydlením jako Ivana, tj. 2+1, a ten zdánlivě nadbytečný pokoj nemám jen kvůli "věcem", ale kvůli klidnému spánku. Já potřebuji spát "jinde", než kde žiju. Přišlo to tak s věkem a beru to jako praktické i pro případ, že by u mne chtěly přespat děti, vnuci... A je to tak pro mne pohodlné a příjemné, nedovedu si představit svoje bydlení v 1+1. Asi bych na to brzy umřela. Časem se to možná změní, ale teď ještě nenastal ten určený čas.
Já platím cca 40 Kč za čtvereční metr, takže ten jeden pokoj (necelých 12 m2) na spaní mi rozhodně jako nadstandard nepřipadá. Navíc potřebuju ke spánku chladno, takže tam dohromady nic neprotopím. Když to teda spočtu, tak to ročně na nákladech obnáší kolem 6 tisíc. Mi to za tu pětistovku měsíčně fakt stojí. Ale chápu, že někomu ne. A nebo je v situaci, kdy si ani tu pětistovku měsíčně navíc nemůže dovolit vydat. Třeba proto, že ji nemá.

Selima napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

elena007 napsal(a):

Miso nejsou, protoze kdyz vyfasujes sefa jako Konopasek v Usti, budou zamestnankyne na oslavach sefovskych narozenin tancovat nejen v krepovych sukynkach, ale rovnou u tyce. A kdyz odmitnou, neoplati jim to jenom tim, ze nedostanou odmenu, ale rovnou poleti.

Mimochodem porad sedi na sve zidli. Tady by uz davno byl jen neprijemna vzpominka. Ale nejspis by jej neco takoveho ani nenapadlo.

A že si to ty dámy nechají líbit? Resp. ten pan Konopásek, o kterém jsem v životě neslyšela, by si zřejmě nedovolil to, co dělá, kdyby jeho okolí na jeho hru nepřistoupilo ...

Ale tak zasa, Míši, nehrajme sa na to, že nevieme, kde žijeme.... Známosti a úplatky, vzájomné službičky sú všemocné. A je rozdiel "nechat si to líbit" v Prahe alebo Brne - alebo keď mám kam odísť - a rozdiel v kraji s druhou najvyššou nezamestnanosťou v republike, ak som samoživiteľka, mám nezamestnaného muža, sama platím hypotéku, apod.

Seli, to se stalo na nějakém úřadu a nelíbilo se to celé skupině žen ... tak jako nevidím problém, aby se všechny sebraly a šly si na dotyčného pána stěžovat jeho nadřízenému, inspekci práce, nadřízené organizaci atd. ... něco jiného je šéf, který je současně majitel firmy, kde ti nic jiného, jak odchod, nezbývá a něco jiného je státní úřad kde je v podstatě každý zaměstnanec někomu podřízen ... koneckonců ten odkaz, co sem dala Elen vyzněl jasně. Nadřízená onoho pána je připravená ho propustit. Tak mě jen překvapilo, proč to ty ženské nechaly zajít až ke krepovým sukýnkám.

Míša Kulička napsal(a):

... koneckonců ten odkaz, co sem dala Elen vyzněl jasně. Nadřízená onoho pána je připravená ho propustit. Tak mě jen překvapilo, proč to ty ženské nechaly zajít až ke krepovým sukýnkám.

Míšo, mně ten článek spolu s ostatními navazujícími vyzněl dost jinak ........
Myslím si, že právní řád a stát je také kvůli tomu, aby i jedinec měl dovolání a nemusel se grupkovat.;)

Bramborka napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

... koneckonců ten odkaz, co sem dala Elen vyzněl jasně. Nadřízená onoho pána je připravená ho propustit. Tak mě jen překvapilo, proč to ty ženské nechaly zajít až ke krepovým sukýnkám.

Míšo, mně ten článek spolu s ostatními navazujícími vyzněl dost jinak ........
Myslím si, že právní řád a stát je také kvůli tomu, aby i jedinec měl dovolání a nemusel se grupkovat.;)

No články obecně vyznívají podle toho, kdo a kdy je čte ... na mě tedy působí ještě trochu jinak, ale o to tu teď nejde ...

Já chápu, že se třebas jedinec nechce pouštět do nějakých konfrontací, nebo že se ostýchá ... ale toto byla skupina žen, v podstatě přesilovka ... a klidně se nechají šikanovat ... a to jako proč?

Míša Kulička napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

... koneckonců ten odkaz, co sem dala Elen vyzněl jasně. Nadřízená onoho pána je připravená ho propustit. Tak mě jen překvapilo, proč to ty ženské nechaly zajít až ke krepovým sukýnkám.

Míšo, mně ten článek spolu s ostatními navazujícími vyzněl dost jinak ........
Myslím si, že právní řád a stát je také kvůli tomu, aby i jedinec měl dovolání a nemusel se grupkovat.;)

No články obecně vyznívají podle toho, kdo a kdy je čte ... na mě tedy působí ještě trochu jinak, ale o to tu teď nejde ...

Já chápu, že se třebas jedinec nechce pouštět do nějakých konfrontací, nebo že se ostýchá ... ale toto byla skupina žen, v podstatě přesilovka ... a klidně se nechají šikanovat ... a to jako proč?

i když je to skupina, musí někdo vystoupit jako první. A to se každý bojí. Bohužel dost často to totiž dopadne tak, že v tom zůstane sám.

agewa napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Míšo, mně ten článek spolu s ostatními navazujícími vyzněl dost jinak ........
Myslím si, že právní řád a stát je také kvůli tomu, aby i jedinec měl dovolání a nemusel se grupkovat.;)

No články obecně vyznívají podle toho, kdo a kdy je čte ... na mě tedy působí ještě trochu jinak, ale o to tu teď nejde ...

Já chápu, že se třebas jedinec nechce pouštět do nějakých konfrontací, nebo že se ostýchá ... ale toto byla skupina žen, v podstatě přesilovka ... a klidně se nechají šikanovat ... a to jako proč?

i když je to skupina, musí někdo vystoupit jako první. A to se každý bojí. Bohužel dost často to totiž dopadne tak, že v tom zůstane sám.

Aha ... no a o tom to je, radši sklonit hlavu a tančit v krepových sukýnkách ... pak si ale děvčata nemohou stěžovat, páč ten pán si dovolil jen to, co mu ony samy svým chováním umožnily ...

Ono je teda též možné, že některé z těch dam dokonce ty krepové sukýnky bavily a prostě si na večírku dobře zablbly ... a teď se z nějakého důvodu účastní honu na čarodejnice ... a možná se toho honu ani účastnit nechtějí, jen do něj byly vtaženy a teď se bojí ozvat a šéfa se zastat ...

No prostě - ani jedna z nás u toho není, takže nevíme, co se tam skutečně děje.

Takže hypoteticky - já ze své pozice nerozumím tomu, že si někdo něco takového nechá líbit, páč já bych si to líbit nenechala.
Na druhé straně - mě zase možná nechápe někdo, kdo je ostýchavý a než by to hrotil, tak raději skloní hlavu a jde si postěžovat na net. Lidi jsou holt různí :)

Měla jsem némlich takovou šéfovou,puntíčkářka co by pro práci dýchala a to samé čekala od ostatních.Nebyla jsem dost rychlá (rozuměj místo běhu jsem z bodu A do bodu B použila chůzi atd.atd...,ne legraci si nedělám) i když nejsem Judr. práci jsem našla. Na mém předešlém místě bych se za čas asi zhroutila. Držím palce ať to dobře dopadne,pokud není nic hned ještě chvíli zatnout zuby a hledat:rock:

Bramborka napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

... koneckonců ten odkaz, co sem dala Elen vyzněl jasně. Nadřízená onoho pána je připravená ho propustit. Tak mě jen překvapilo, proč to ty ženské nechaly zajít až ke krepovým sukýnkám.

Míšo, mně ten článek spolu s ostatními navazujícími vyzněl dost jinak ........
Myslím si, že právní řád a stát je také kvůli tomu, aby i jedinec měl dovolání a nemusel se grupkovat.;)

:jojo: On to robil roky, ženy možno o sebe - tie nespokojné, nie tie, čo boli ochotné tančiť aj okolo tyče - ani nevedeli.... a pán Konopásek mal zrejme yvplyv a chcel mať ešte väčší. ;) Nikde podľa mňa nie je taká korupcia, kamarátšofty a napoleonstvo ako v lokálnej politike... resp. regionálnej. Kam sa na to hrabe parlament alebo vláda.

Ja som to tiež nezažila na vlastnej koži, v práci mám nejako dosť šťastie celý život  -ťuk-ťuk, ale zas asi viem predstaviť, že sú situácie, lokaliky a tak, že ľudia sú fakt vďační za skoro akúkoľvek prácu a proste takých Konopáskov berú ako daň za každomesačnú výplatu. Čo ale neznamená, že to je dobre... A nevieme, ako skončili tie (jednotlivé), ktoré sa prípadne na p. Konopáska sťažovali - ako samozrejme nevieme ani to, aké to bolo zlé. Zasa - je to relatívne, ale myslím, že mimo dohodnutú náplň práce by nikto nemal nútený robiť nič proti svojej vôli... Niekomu nevadí ani chodiť iným po desiatu a niekomu sa to môže zdať zneužívanie a šikana...

mamba napsal(a):

Já si myslím, že v případě Ivany nejde prvoplánově o šikanu od její vedoucí. Dokonce ani vedoucí nemusí být workoholik, může to být jen člověk běžně zavalený prací, který nestíhá a dohání, jak umí.
Ani se nedivím, že ji Ivana svým laxním přístupem k práci může dohnat k zuřivosti. Je pravda, že by se to stát nemělo, ale na druhou stranu, pokud je Ivana nespolehlivá, dělá často chyby, které za ni  musí vedoucí opakovaně řešit, tak se opravdu není čemu divit.

Šikana je další věc. Pokud k ní opravdu dochází, většinou šikanovaný odejde na jiné pracoviště, řeší to jen opravdu silný člověk, ale toho si jen tak okolí šikanovat nedovolí.

souhlasím :)