Jessika — 27. 12. 2011 15:17

Nechci být úplně mimo vánoční mísu, ale jaký máte názor na tuto situaci?
Co všechno byste (kromě zdraví dítěte) zvažovaly... ?

aprill — 27. 12. 2011 15:29

Jessika napsal(a):

Nechci být úplně mimo vánoční mísu, ale jaký máte názor na tuto situaci?
Co všechno byste (kromě zdraví dítěte) zvažovaly... ?

kdo chce kam......
já bych do toho nešla, nechtěla bych dítěti místo matky dělat babičku :dumbom:

AndreaP. — 27. 12. 2011 15:32

Zdraví své, dále skutečnost, že v okamžiku, kdy bude dítě puberťák, já budu defacto v důchodovém věku a v neposlední řadě taky to, zda na to ještě vůbec mám - fyzicky, psychicky.
Když to shrnu, tak já osobně v 45 už ne, asi bych to nezvládla.

sandra — 27. 12. 2011 15:43

Jessika napsal(a):

Nechci být úplně mimo vánoční mísu, ale jaký máte názor na tuto situaci?
Co všechno byste (kromě zdraví dítěte) zvažovaly... ?

kromě výše uvedeného bych také zvažovala finanční zajištění. Jestli budu mít v budoucnu stále finanční prostředky pro zabezpečení dítěte. Může přijít nemoc, úraz, přijdeš o práci a v 60ti se práce hledá ještě hůř než v 45ti s odrostlými a samostatnými dětmi.

aprill — 27. 12. 2011 15:48

sandra napsal(a):

Jessika napsal(a):

Nechci být úplně mimo vánoční mísu, ale jaký máte názor na tuto situaci?
Co všechno byste (kromě zdraví dítěte) zvažovaly... ?

kromě výše uvedeného bych také zvažovala finanční zajištění. Jestli budu mít v budoucnu stále finanční prostředky pro zabezpečení dítěte. Může přijít nemoc, úraz, přijdeš o práci a v 60ti se práce hledá ještě hůř než v 45ti s odrostlými a samostatnými dětmi.

kamarádka měla dcerku v 38, teď je malé 8 let, je OSVČ, pracuje od vidím do nevidím a říká, že nemá tolik elánu jako když měla první v 25 letech. jasně, první rok nebo dva si připadala děsně mladá, ale teď je strhaná :kapitulation:

Jessika — 27. 12. 2011 15:50

Tak zatím nám vycházejí samá negativa :)

Kubula — 27. 12. 2011 15:51

Já měla druhé dítě v 36 a cítila jsem se na to v pohodě. Teď, po pěti letech, už bych to nedala.. ale je to hodně individuální, myslím. Znám lidi, co rodili ve 40 nebo později a zvládají to v pohodě.

Jo to zabezpečení by mě zajímalo taky. Jestli bych měla na dítě opravdu čas, nebo jestli bych lítala z práce do práce.

annie — 27. 12. 2011 16:02

Každý je jiný - jedna čtyřicítka je plná energie, elánu, pohybu a druhá je ráda, že žije...
Osobně bych řešila zdravotní stav miminka, sebe, zajištění - jestli zvládneme platit hypotéku a pod.
A v neposlední řadě - jestli to psychicky zvládnu...Ve 45 mi to připadá už hodně pozdě.
Tu nejvyšší věkovou hranici mám 40, max. 41 let.
Záleží na každém. :reta:

aprill — 27. 12. 2011 16:05

annie napsal(a):

Každý je jiný - jedna čtyřicítka je plná energie, elánu, pohybu a druhá je ráda, že žije...
Osobně bych řešila zdravotní stav miminka, sebe, zajištění - jestli zvládneme platit hypotéku a pod.
A v neposlední řadě - jestli to psychicky zvládnu...Ve 45 mi to připadá už hodně pozdě.
Tu nejvyšší věkovou hranici mám 40, max. 41 let.
Záleží na každém. :reta:

ale toho elánu ubývá a ubývá a ubývá

PPavlaa — 27. 12. 2011 16:05

kdybych v 45 zjistila, že jsem těhotná, asi bych si to dítě nechala. jasně že by záleželo na tom, co na to dr, jestli je v pořádku dítě, těhotenství + spoustu dalších věcí, ale spíš bych se přikláněla k tomu si dítě nechat, když už se to stalo. zvládli to jiní, počítám, že bych to zvládla taky :)
ale jinak bych si dítě v tomhle věku záměrně neplánovala. je mi 34 a doma mám puberťáka. nevím, jestli bych to zvládla i v 60.

Jessika — 27. 12. 2011 16:06

Annie, "Psychicky zvládnu" znamená například  - umět nechat dítě spadnout? Nebo běžet okolo stolu s ostrou hranou?

misha88 — 27. 12. 2011 16:07

Mně naši měli v 37 jako třetí dítě, teta bratránka v 38...tehdy to normální moc nebylo, dnes mají v tolika holky i první dítě. Teď rodila švagrová i moje ségra - opět třetí děti v 35 a 36 letech...
Tam problém rozhodně nevidím, moje mamka měla elánu na rozdávání a je stále akční babičkou...byť jí je 60+...ale myslím že by akční byla i beze mne.
Fin. zajištění je indi vindi záležitost...

Kamaráda maminka měla ještě jeho mladšího bratra v 44letech....zvládají, kluk má nyní asi 10....ona je stále rozhodně mladá duchem, zdá se že i činy...

Pro mě je hranice 40 let u ženy pro děti, nevím proč, nějak jsem si ji sama vytyčila. Ale pokud bych otěhotněla v 44letech, rozhodně bych nešla na potrat...pokud by nebyly vážné zdravot. důvody (moje nebo dítěte) - ostatně nešla bych na něj nikdy, ať mi je kolik je...

Jessika — 27. 12. 2011 16:12

misha88 napsal(a):

Pro mě je hranice 40 let u ženy pro děti, nevím proč, nějak jsem si ji sama vytyčila. Ale pokud bys otěhotněla v 44letech, rozhodně bych nešla na potrat...pokud by nebyly vážné zdravot. důvody (moje nebo dítěte) - ostatně nešla bych na něj nikdy, ať mi je kolik je...

Mish, díky. S narůstajícím věkem se člověku nechce potlačovat nový život...

annie — 27. 12. 2011 16:13

Jess - psychicky zvládnu... musela bych - v případě, že už je dítě na světě, tak udělám maximum, ale s přibývajícím věkem to stojí víc a víc energie, ubývá  postřehu, hbitosti, starší matky jsou - všeobecně řečeno - úzkostlivější...
Takže v mém podání bych se obávala toho, jak zvládnu noční vstávání, nemoci, pobíhat za dítkem, které jezdí na kole, dobíhat ho, když mi uteče k cestě... prostě milion věcí, které člověk v mladším věku ani neřeší...
Ale je to čistě můj postoj a můj způsob, jakým to vnímám...

April - tak tak.

aprill — 27. 12. 2011 16:14

Mě je méně než 45 a mám v plánu si užívat a to neznamemá chodit na třídní schůzky, psát úkoly, prodělat s ditětem znovu všechny ty dětské nemoci, pubertu a pak vysílením umřít :vissla: .
Ale každý svého štěstí strůjce :vissla: .

Jessika — 27. 12. 2011 16:15

aprill napsal(a):

Mě je méně než 45 a mám v plánu si užívat a to neznamemá chodit na třídní schůzky, psát úkoly, prodělat s ditětem znovu všechny ty dětské nemoci, pubertu a pak vysílením umřít :vissla: .
Ale každý svého štěstí strůjce :vissla: .

Možná pro každého má slovo "štěstí" jiný význam. :gloria:

annie — 27. 12. 2011 16:15

A zapomněla jsem dodat - být těhotná - ač ve 45 - přemýšlela bych s jiným nadhledem...
Teď se mi to kecá, protože se mě to v podstatě netýká.
Ovšem dítě beru jako zázrak, takže pokud by nehrozily zdravotní komplikace, nejspíš bych si ho nechala - ale jak píšu, lehko se kecá...

PPavlaa — 27. 12. 2011 16:15

nemyslím si, že jsou úzkostlivější. švihlejch matek znám dost i v 25 :rolleyes:

PPavlaa — 27. 12. 2011 16:17

jessiko, ty jsi těhotná ?

Jessika — 27. 12. 2011 16:17

PPavlaa napsal(a):

jessiko, ty jsi těhotná ?

Neee .... :D

PPavlaa — 27. 12. 2011 16:18

škoda :):D

aprill — 27. 12. 2011 16:18

annie napsal(a):

Jess - psychicky zvládnu... musela bych - v případě, že už je dítě na světě, tak udělám maximum, ale s přibývajícím věkem to stojí víc a víc energie, ubývá  postřehu, hbitosti, starší matky jsou - všeobecně řečeno - úzkostlivější...
Takže v mém podání bych se obávala toho, jak zvládnu noční vstávání, nemoci, pobíhat za dítkem, které jezdí na kole, dobíhat ho, když mi uteče k cestě... prostě milion věcí, které člověk v mladším věku ani neřeší...
Ale je to čistě můj postoj a můj způsob, jakým to vnímám...

April - tak tak.

právě jsem si představila, že mám doma malého caparta k tomu nemohoucí rodiče (a řeknu ti, ti dají fakt zabrat) , uf, až se mi udělalo zle z té představy :kapitulation:

Jessika — 27. 12. 2011 16:18

PPavlaa napsal(a):

škoda :):D

dle výsledků tady to vlastně škoda není :)

aprill — 27. 12. 2011 16:20

Jessika napsal(a):

aprill napsal(a):

Mě je méně než 45 a mám v plánu si užívat a to neznamemá chodit na třídní schůzky, psát úkoly, prodělat s ditětem znovu všechny ty dětské nemoci, pubertu a pak vysílením umřít :vissla: .
Ale každý svého štěstí strůjce :vissla: .

Možná pro každého má slovo "štěstí" jiný význam. :gloria:

máš pravdu, třeba se zmrzačím na motorce :P

PPavlaa — 27. 12. 2011 16:20

Jessika napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

škoda :):D

dle výsledků tady to vlastně škoda není :)

ale to přece nezáleží na tom, co si kdo myslí, nebo jak to cítí někdo tady, ale na tom, co chceš a jak to cítíš ty sama :)

Jessika — 27. 12. 2011 16:22

aprill, přestan si dělat hloupou legraci ty trdlo jedno :dumbom:

aprill — 27. 12. 2011 16:23

Jessika napsal(a):

aprill, přestan si dělat hloupou legraci ty trdlo jedno :dumbom:

;)

annie — 27. 12. 2011 16:32

A co plánované těhotenství ve 45? :cool:

Bramborka — 27. 12. 2011 16:58

annie napsal(a):

A co plánované těhotenství ve 45? :cool:

Hloupá žena (případně i muž). :(

aprill — 27. 12. 2011 17:01

Bramborka napsal(a):

annie napsal(a):

A co plánované těhotenství ve 45? :cool:

Hloupá žena (případně i muž). :(

souhlasím

lea64 — 27. 12. 2011 17:12

Jsem ráda, že mám dítě už dospělé a že jsem ho měla jako mladá. Jsem toho názoru, že dítě má mít mladé rodiče. Chci si teď užít ten čas, který mám jen pro sebe. Moc mě to teď baví. když si můžu dělat, co chci. :D

Dita.L — 27. 12. 2011 17:26

Znam rodinu, kde adoptovali 3 deti, otehotnet se pokouseli 18 let (od svatby a braly se v 29 letech ) a pak pani najednou zjistila, ze je tehotna. Nikdy nebrala antikoncepci :co: Dite si samozrejme nechali i navzdory lekarum, kteri je tlacili k potratu. Tehotenstvi probehlo bez problemu, porod prirozenou cestou a v pohode, holcicka zdrava, maminka stiha s prehledem.
Vubec se jim nedivim, ze za ditko bojovali, prece nedaji pryc "vlastni krev" po tak dlouhe dobe.
Ja spis odsuzuju ty zenske, ktere porodi v 60 aby se o nich psalo, tehotenstvi udrzuji diky umelym hormonum treba jenom proto, ze si padesatileta nasla dvacetileteho :rolleyes: To si vzdycky rikam, ze ne nadarmo dala zenskym priroda prechod, aby nemely deti ty, co uz je mit nemaji.
No a ja osobne? Kdyby to bylo prirozene, tak bych se tomu nebranila ani asi v 50 ;)

majkafa — 27. 12. 2011 17:52

Dávala jsem si hranici 45 pro třetí dítě. Nu, nepovedlo se.
Kromě zdraví - kdybych měla dítě s bohatým mužem, abych už nemusela do práce, nebo maximálně na 4 hodiny denně do takové, co mě bude bavit, abych se dostala mezi lidi - třeba knihovna, až půjde děťátko do 1. třídy, šla bych do toho. Mateřskou bych s děťátkem trávila na horách, v létě u moře,...
Abych si tohle těhotenství a mateřství řádně užila a neměla finanční nouzi jako tenkrát. :)

Mé kamarádce se první dítě narodilo v den jejích 42. narozenin - 9 měsíců od Vánoc, a druhé v den jejich 44. narozenin - 9 měsíců od Vánoc. Byly to dárečky od Ježíška. :D
Teď je jí 48 a je spokojená. Zvládá celkem v pohodě.

elena007 — 27. 12. 2011 17:52

Ja mela prvni dite v 38 a ted o vanocich jsem na nej koukala, jak uz je velky a docela mi bylo lito, ze uz nemame to male detatko. :) Ja bych, kdyby matka priroda tak rozhodla, jeste jedno mimino klidne brala. Jenze ja jsem z v tomto ohledu nestandartni rodiny. U nas se deti uz nemin po dve generace rodi prevazne tricatnikum a benjaminek kolem ctyricitky i po ni je temer pravidlem.

Jedine vystresle a strhane matky, ktere si pamatuji ja, byly moje spoluzacky a pribuzne, ktere mely ditka mlade. Vecne bez penez, bez poradneho bydleni a ty, kterym chybel rok, dva skoly a srotily na zkousky, ci statnice a zaroven mely vedle sebe postylku s rvoucim miminem s horeckou a lezoucimi zoubky, ty byly na skok z okna. A babicky ctyricitky nebo zkraje padesatky nemohly pomoct, protoze pracovaly  a byly v kritickem obdobi pro vypocet duchodu. Vubec jsem v te dobe nechapala, jak si muze nekdo takovou hruzu na sebe dobrovolne privolat. :)
A co se tyce uzivani jedine bezdetne uzivani je bezstarostne. Matka si uz nikdy bezstarostne neuziva.
Tim ale nechci rict, ze ma kazda cekat do ctyriceti, staci do triceti. :)

lea64 — 27. 12. 2011 18:09

Samozřejmě, jak se kdo cítí. Dnes jsem zrovna četla rozhovor s jednou bývalou ministryní, která má dítě ve 44 letech.
Já bych ale do toho nešla, měla bych strach, že  to malé třeba už nevychovám.

eremuruss — 27. 12. 2011 18:15

Nechtela bych resit pubertaka v 65 letech.To je asi vse co bych k tomu dodala...

eremuruss — 27. 12. 2011 18:17

majkafa napsal(a):

Dávala jsem si hranici 45 pro třetí dítě. Nu, nepovedlo se.
Kromě zdraví - kdybych měla dítě s bohatým mužem, abych už nemusela do práce, nebo maximálně na 4 hodiny denně do takové, co mě bude bavit, abych se dostala mezi lidi - třeba knihovna, až půjde děťátko do 1. třídy, šla bych do toho. Mateřskou bych s děťátkem trávila na horách, v létě u moře,...
Abych si tohle těhotenství a mateřství řádně užila a neměla finanční nouzi jako tenkrát. :)

Mé kamarádce se první dítě narodilo v den jejích 42. narozenin - 9 měsíců od Vánoc, a druhé v den jejich 44. narozenin - 9 měsíců od Vánoc. Byly to dárečky od Ježíška. :D
Teď je jí 48 a je spokojená. Zvládá celkem v pohodě.

Jenomze ten bohaty muz nemusi byt po celou dobu vychovy ditete.:jojo:

majkafa — 27. 12. 2011 18:33

erem, to je možný. Ale takový miliardář, jakého mám na mysli, co by mě navíc miloval a já jeho, tam by ty finance mohly vydržet, než bude dítko soběstačné. :D

Ivana — 27. 12. 2011 18:55

V 45 jsem už byla rok po přechodu.:vissla: Ale měla jsem celkem hodně elánu a cítila jsem se úplně stejně jako v 25. Jenže pak se mi překulila padesátka a nějak té energie ubývá.:butter: Jsem ráda, že se můžu o víkendu vyspat, že se můžu po obědě natáhnout s knížkou u kafe, neumím si představit lítat kolem dítěte. Měla jsem děti v 26 a 28, tehdy to bylo celkem pozdě, ale nelituju, myslím, že to bylo tak akorát.

dusička — 27. 12. 2011 18:56

Měla jsem kluky v 23 a ve 26letech. HOlku jsem porodila v 36.
Kolikrát jsem přemýšlela, jak bych se měla, kdybych holku neměla, mohla bych si užívat, spát do oběda, lážo plážo. Je fakt, že jsem někdy unavená, když holka usne, a já si povídám s pubertákama.
Ale...
Jsem štastná,že mám tři děti. Naplnil se mi život. Je to moje zlatíčko. Jsem ráda, že mám jak kluky tak holku, je to uplně jiný mít děti obou pohlaví.
Taky jsem ráda kvůli tomu, že přeci jenom dcera tíhne i v dospělosti víc k mámě jak kluci.
Pro mě osobně je maximum 38 let- pro další dítě. Pro první dítě už těch 35 je dost. 45 mě osobně přijde už hodně - ženská na prahu přechodu.
Ale není to nic obvyklého. To jenom naši rodiče vyrůstatjící v socialismu měli děti za "mlada". Naše babičky ,protože měly víc dětí, měli děti i po čtyřicítce.

dusička — 27. 12. 2011 18:59

A ještě jsem chtěla.
V 35 jsem se po porodu cítila stejně jako v 26ti letech. Takže to není o tom, jestli ženská už je unavená věkem, ale životně tím elánem. Některý ženský ve 30ti vypadaj na padesát. a opačně. JE to o tom šmrncu.
A já jsem po dětech omládla. Cítím se psychicky i fyzicky  pořád stejně na těch třicet.

elena007 — 27. 12. 2011 19:14

Dost mozna, ze muj pohled je trosku zkresleny i tim, ze kdyz jsem konecne mela miminko, mela jsem k nemu i tatinka, ktery velice dobre zivil a vsemozne se staral a ja si jen bezstarostne uzivala prcka a mista, kde jsme zrovna byli. Pro meho muze bylo otcovstvi "na stara kolena" maly zazrak a ve srovnani s jeho prvnim synem, ktreho mel ve dvaceti, mel nas synek tatinka daleko vic pritomneho telem i duchem. Uz se nehonil za skolou, za krierou, za penezi, uz mel vybudovano a trosku jiny rebricek hodnot.

Bramborka — 27. 12. 2011 19:19

Moje babička měla poslední dítě ve čtyřiceti devíti. Mám fajne tetu. A myslím, že když to příjde, tak je to na místě. To, co žena donosí, na to má. Ale neplánovala bych, to opravdu ne ...... To už by byl projev stařecké demence :P.

elena007 — 27. 12. 2011 19:32

dusička napsal(a):

A ještě jsem chtěla.
V 35 jsem se po porodu cítila stejně jako v 26ti letech. Takže to není o tom, jestli ženská už je unavená věkem, ale životně tím elánem. Některý ženský ve 30ti vypadaj na padesát. a opačně. JE to o tom šmrncu.
A já jsem po dětech omládla. Cítím se psychicky i fyzicky  pořád stejně na těch třicet.

Ja srovnani sice nemam, ale taky si to myslim.

Jessika — 27. 12. 2011 19:41

Takže pokud to shrnu:
...tak některé dámy 100% NE (zajímalo by mne, kolik z těch stoprocetních má víc jak 40 let)
...ty ostatní pouze KDYBY ... (kdyby bylo finanční zajištění, kdyby bylo jisté,že dítě bude zdravé, kdyby nebyla jiná možnost)

Je tu bezvýhradní 100% ANO? :dudlik:
Ale neberte si to osobně, jen se ptám.

elena007 — 27. 12. 2011 19:42

Bramborka napsal(a):

Moje babička měla poslední dítě ve čtyřiceti devíti. Mám fajne tetu. A myslím, že když to příjde, tak je to na místě. To, co žena donosí, na to má. Ale neplánovala bych, to opravdu ne ...... To už by byl projev stařecké demence :P.

Porad rikam, ze kdyby priroda nechtela, aby byly zeny po 35 matkami, zaridila by to. :)

Na druhou stranu soucasny rozmnozovaci inzenyring mi prilis sympaticky neni celkove a matky po prechodu mi prijdou dost scestny napad. :rolleyes:

Tvoje babi je lepsi, moji bylo jenom 44 a prababe 48. :)

lea64 — 27. 12. 2011 19:55

Jessika napsal(a):

Takže pokud to shrnu:
...tak některé dámy 100% NE (zajímalo by mne, kolik z těch stoprocetních má víc jak 40 let)
...ty ostatní pouze KDYBY ... (kdyby bylo finanční zajištění, kdyby bylo jisté,že dítě bude zdravé, kdyby nebyla jiná možnost)

Je tu bezvýhradní 100% ANO? :dudlik:
Ale neberte si to osobně, jen se ptám.

Myslím, že ty, co 100 % NE mají přes 40 let všechny a dospělé děti, alespoň co si za tu dobu, co tu jsem,  pamatuji.

elena007 — 27. 12. 2011 19:57

Jessika napsal(a):

Takže pokud to shrnu:
...tak některé dámy 100% NE (zajímalo by mne, kolik z těch stoprocetních má víc jak 40 let)
...ty ostatní pouze KDYBY ... (kdyby bylo finanční zajištění, kdyby bylo jisté,že dítě bude zdravé, kdyby nebyla jiná možnost)

Je tu bezvýhradní 100% ANO? :dudlik:
Ale neberte si to osobně, jen se ptám.

Ja. Kdyby to bylo prirozenou cestou, cestou IVF 100% neeee. :)
Finance a vsechno ostatni muze byt tak, jak je i budouci rizika. To mluvim ovsem za sebe, nenavadim. ;)

Bramborka — 27. 12. 2011 20:01

Čistě teoreticky, protože jsem už za zenitem: kdyby se to přihodilo, stopro ANO, protože to tak evidentně má být (nějak by to dopadlo a tak, jak by to dopadlo, by to bylo dobře). V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ bych ale nic takového neprováděla jako plánované rodičovství.
(Fakt je, že nevím, jak bych se k graviditě v pětačtyřiceti stavěla, kdybych byla prvorodička. To bych možná byla strachy pokakaná až za ušima ;))

Jessika — 27. 12. 2011 20:03

Bramborka napsal(a):

...kdybych byla prvorodička. To bych možná byla strachy pokakaná až za ušima ;))

Aspoň by ses připravila na věci budoucí :)

PPavlaa — 27. 12. 2011 20:12

eremuruss napsal(a):

Nechtela bych resit pubertaka v 65 letech.To je asi vse co bych k tomu dodala...

v 65 by mu bylo 20, to už mají pubertu za sebou ...

eremuruss — 27. 12. 2011 20:17

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Nechtela bych resit pubertaka v 65 letech.To je asi vse co bych k tomu dodala...

v 65 by mu bylo 20, to už mají pubertu za sebou ...

Nekdo ne,nekdo zacne blbnout i dyl

dusička — 27. 12. 2011 20:18

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Nechtela bych resit pubertaka v 65 letech.To je asi vse co bych k tomu dodala...

v 65 by mu bylo 20, to už mají pubertu za sebou ...

Nekdo ne,nekdo zacne blbnout i dyl

Erem - prašt jako uhod, máš ho řešit ve čtyřiceti nebo v šedesáti - si nevybereš. :rolleyes: pubertu nejde přeskočit bohužel

PPavlaa — 27. 12. 2011 20:18

tak pak doufám, že tohle mě nepotká ..

aprill — 27. 12. 2011 20:22

Jessika napsal(a):

Takže pokud to shrnu:
...tak některé dámy 100% NE (zajímalo by mne, kolik z těch stoprocetních má víc jak 40 let)
...ty ostatní pouze KDYBY ... (kdyby bylo finanční zajištění, kdyby bylo jisté,že dítě bude zdravé, kdyby nebyla jiná možnost)

Je tu bezvýhradní 100% ANO? :dudlik:
Ale neberte si to osobně, jen se ptám.

aprill — 27. 12. 2011 20:24

dusička napsal(a):

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):


v 65 by mu bylo 20, to už mají pubertu za sebou ...

Nekdo ne,nekdo zacne blbnout i dyl

Erem - prašt jako uhod, máš ho řešit ve čtyřiceti nebo v šedesáti - si nevybereš. :rolleyes: pubertu nejde přeskočit bohužel

není, myslím, že 40 to řešíš úplně jinak :P

Jessika — 27. 12. 2011 20:26

aprill napsal(a):

Jessika napsal(a):

Takže pokud to shrnu:
...tak některé dámy 100% NE (zajímalo by mne, kolik z těch stoprocetních má víc jak 40 let)
...ty ostatní pouze KDYBY ... (kdyby bylo finanční zajištění, kdyby bylo jisté,že dítě bude zdravé, kdyby nebyla jiná možnost)

Je tu bezvýhradní 100% ANO? :dudlik:
Ale neberte si to osobně, jen se ptám.

ty máš motorku :P

Dita.L — 27. 12. 2011 20:27

Jessika napsal(a):

Takže pokud to shrnu:
...tak některé dámy 100% NE (zajímalo by mne, kolik z těch stoprocetních má víc jak 40 let)
...ty ostatní pouze KDYBY ... (kdyby bylo finanční zajištění, kdyby bylo jisté,že dítě bude zdravé, kdyby nebyla jiná možnost)

Je tu bezvýhradní 100% ANO? :dudlik:
Ale neberte si to osobně, jen se ptám.

No nevim kam me zaradis, kdyby to slo prirozene, tak 100% ano. Proc ne.

aprill — 27. 12. 2011 20:28

Jessika napsal(a):

aprill napsal(a):

Jessika napsal(a):

Takže pokud to shrnu:
...tak některé dámy 100% NE (zajímalo by mne, kolik z těch stoprocetních má víc jak 40 let)
...ty ostatní pouze KDYBY ... (kdyby bylo finanční zajištění, kdyby bylo jisté,že dítě bude zdravé, kdyby nebyla jiná možnost)

Je tu bezvýhradní 100% ANO? :dudlik:
Ale neberte si to osobně, jen se ptám.

ty máš motorku :P

a když má někdo víc než 40 nesmí mít či toužit po motorce?

elena007 — 27. 12. 2011 20:29

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

eremuruss napsal(a):


Nekdo ne,nekdo zacne blbnout i dyl

Erem - prašt jako uhod, máš ho řešit ve čtyřiceti nebo v šedesáti - si nevybereš. :rolleyes: pubertu nejde přeskočit bohužel

není, myslím, že 40 to řešíš úplně jinak :P

Vic.:D V petasedesati te uz nektere veci tolik neberou.:cool:

Jessika — 27. 12. 2011 20:32

aprill napsal(a):

a když má někdo víc než 40 nesmí mít či toužit po motorce?

Ty máš vážně motorku? Pěknou?
Tak to jsi jen tak nekecánkovala?

aprill — 27. 12. 2011 20:37

Jessika napsal(a):

aprill napsal(a):

a když má někdo víc než 40 nesmí mít či toužit po motorce?

Ty máš vážně motorku? Pěknou?
Tak to jsi jen tak nekecánkovala?

ještě ne, ale už je to nadobré cestě :-) , zatím řeším parkování.

Jessika — 27. 12. 2011 20:47

aprill napsal(a):

Jessika napsal(a):

Ty máš vážně motorku? Pěknou?
Tak to jsi jen tak nekecánkovala?

ještě ne, ale už je to nadobré cestě :-) , zatím řeším parkování.

Tak ti jsi mně nalomila... teď nevím, co si vybrat - dítě , motorku.. :supr:
Jak je vidět, život po čtyřicítce nekončí :jojo:

dusička — 27. 12. 2011 20:48

elena007 napsal(a):

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):


Erem - prašt jako uhod, máš ho řešit ve čtyřiceti nebo v šedesáti - si nevybereš. :rolleyes: pubertu nejde přeskočit bohužel

není, myslím, že 40 to řešíš úplně jinak :P

Vic.:D V petasedesati te uz nektere veci tolik neberou.:cool:

Jojo, taky si myslím,že by se dalo o tom polemizovat - jak bychom řešili pubertáky, kdyby nám bylo 65 let. Lidi čím jsou starší, mě osobně přijdou vyzrálejší a nenervujou se, maj jinej úhel pohledu, řeší víc v klidu.

dusička — 27. 12. 2011 20:49

Ale já bych v 45 do těhotenství nešla.
Mám tři za sebou, (nejde o těhotenství) a mám splněno. A neřešila bych, jak bych vychovávala pubertáka v šedesáti, ale přijde mi to pozdě.

Jessika — 27. 12. 2011 20:52

Dušinko, ty už máš opravdu splněno.
Závidím ti, i kdyby cokoli - tři děti už nestihnu :)

aprill — 27. 12. 2011 20:53

Jessika napsal(a):

aprill napsal(a):

Jessika napsal(a):

Ty máš vážně motorku? Pěknou?
Tak to jsi jen tak nekecánkovala?

ještě ne, ale už je to nadobré cestě :-) , zatím řeším parkování.

Tak ti jsi mně nalomila... teď nevím, co si vybrat - dítě , motorku.. :supr:
Jak je vidět, život po čtyřicítce nekončí :jojo:

já hlasuju pro motorku.  ano , život pro 40 rozhodně nekončí a já si ho moc pěkně užívám, žádné utírání nudlí u nosu, strouhání pastelek a šetření na školné . když mám chuť , tak si nějakého caparta půjčím a oni ho moc rádi půjčí i na více dnů a tak hurááááááááááááááááá zase do svého pohodlíčka a klídečku.

aprill — 27. 12. 2011 20:56

dusička napsal(a):

elena007 napsal(a):

aprill napsal(a):


není, myslím, že 40 to řešíš úplně jinak :P

Vic.:D V petasedesati te uz nektere veci tolik neberou.:cool:

Jojo, taky si myslím,že by se dalo o tom polemizovat - jak bychom řešili pubertáky, kdyby nám bylo 65 let. Lidi čím jsou starší, mě osobně přijdou vyzrálejší a nenervujou se, maj jinej úhel pohledu, řeší víc v klidu.

s tím nesouhlasím, nemyslím, že 65 letý rodič nad vylomeninama svých dětí mávne rukou. je více ve stresu než ten mladší rodič.

Jessika — 27. 12. 2011 20:57

ale až budeš mít tu motorku, tak už ti nikdo dítě nepůjčí
víš, co to dá práce ... utírání nudlí u nosu, strouhání pastelek a šetření na školné ...
a ty bys s tím hned flákla do příkopu ;)

dusička — 27. 12. 2011 20:58

April - no nevím,
já se třeba nervuju, že kluk lajdačí. a moje máma řekne - no co no, tak propadne a zopákne si ročník. Vždyt se svět nezboří. A o tom bych řekla,že to je.

Bramborka — 27. 12. 2011 20:58

aprill napsal(a):

Jessika napsal(a):

aprill napsal(a):

ještě ne, ale už je to nadobré cestě :-) , zatím řeším parkování.

Tak ti jsi mně nalomila... teď nevím, co si vybrat - dítě , motorku.. :supr:
Jak je vidět, život po čtyřicítce nekončí :jojo:

já hlasuju pro motorku.  ano , život pro 40 rozhodně nekončí a já si ho moc pěkně užívám, žádné utírání nudlí u nosu, strouhání pastelek a šetření na školné . když mám chuť , tak si nějakého caparta půjčím a oni ho moc rádi půjčí i na více dnů a tak hurááááááááááááááááá zase do svého pohodlíčka a klídečku.

Faktem je, že když máš motorku, a jsi zkušená máteř, nemusíš pořizovat kočárek. Stačí helmička :D. Já myslím, že dítě s motorkou se nevylučuje.

aprill — 27. 12. 2011 21:00

Jessika napsal(a):

ale až budeš mít tu motorku, tak už ti nikdo dítě nepůjčí
víš, co to dá práce ... utírání nudlí u nosu, strouhání pastelek a šetření na školné ...
a ty bys s tím hned flákla do příkopu ;)

nejsem blázen, abych dítko brala na motorku, stačí do zoo, na hory, na dovolenou,  do kina. věř tomu, rádi půjčí :lol:

aprill — 27. 12. 2011 21:02

dusička napsal(a):

April - no nevím,
já se třeba nervuju, že kluk lajdačí. a moje máma řekne - no co no, tak propadne a zopákne si ročník. Vždyt se svět nezboří. A o tom bych řekla,že to je.

no vidíš, u nás by to bylo naopak.

haiel — 27. 12. 2011 21:38

dusička napsal(a):

April - no nevím,
já se třeba nervuju, že kluk lajdačí. a moje máma řekne - no co no, tak propadne a zopákne si ročník. Vždyt se svět nezboří. A o tom bych řekla,že to je.

Přesně tak, z perspektivy staršího už je něco takového úplná prkotina. Jenže rodiče mívají tendence se prkotinami zabývat :D
Cítím, že ze mne jednou bude pohádková babička :D

Abych teda taky k věci, když už jsem tady - já bych si na mimino po 40 netroufla. Netroufla jsem si ani po 30. Syna jsem měla v 28 a dnes vidím, že by bylo bývalo lepší, kdybych se rozhoupala dřív....no, kdyby byly v ... ryby...:/  Tohle je hodně individuální.

Selima — 27. 12. 2011 22:14

Jessika napsal(a):

Nechci být úplně mimo vánoční mísu, ale jaký máte názor na tuto situaci?
Co všechno byste (kromě zdraví dítěte) zvažovaly... ?

Sily oboch rodičov a celkovú situáciu... ale nevidím to ako veľký problém, to zdravie je asi provradé... dieťaťa aj matky, poveala by som. Ale u nás sú v rodine - aj u rodinných priateľov - neskôré pôrody skoro tradícia a v poho... vcelku.

Selima — 27. 12. 2011 22:17

Ale hlanvé asi je, KEDY sa tá otázka kladie. Ak preventívne, resp. filozoficky vopred, tak by som váhala a zavžovala, ale keby som už bola tehotná, tak holt by som si ho už nechala. Otehotnieť v 45 itež nie je len tak... trochu už ako osud alebo čo :D . Proste PO otehotnení už by som asi nechala veciam voľný priebeh. PRED by som si napíslaa pre a proti, poradila sa s otcom dieťaťa, s ostatnou rodinou... a počúvala svoj vnútorný pocit.

Selima — 27. 12. 2011 22:25

annie napsal(a):

A co plánované těhotenství ve 45? :cool:

Moja kamoška... po otm, čo v nej dieťa 3x umrelo... ;) Takže šťastie, ale aj popôrodná depresia... ale tú mala aj pri prvom dieťaťi pred 16 rokmi :D, takže tiež nič ovplvynené vekom...Otecko si druhé dieťa užíva viac... ale malá má rok, takže sa ešte uvidí. No ale táto rodina je fin. zabezpečená a majú aj ostatné predpoklady, takže to vidím dobre... Je to fakt indi-vindi, ale nevidím na tom nič zvláštne, ani nehorázne. Len je dobré posúdiť svoje sily, chuť a odhodlanie a prevziať potom zodpovednosť za rozhodnutie - ale to platí rovnako o mamičke v 18 alebo 28...

Selima — 27. 12. 2011 22:31

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Nechtela bych resit pubertaka v 65 letech.To je asi vse co bych k tomu dodala...

v 65 by mu bylo 20, to už mají pubertu za sebou ...

Nekdo ne,nekdo zacne blbnout i dyl

A niekto umrie kao puberťák - ale potom je ejdno, či ho matka mala v 20tke alebo v 40tke. ;) ...

Selima — 27. 12. 2011 22:34

Inak, plánované rodičovstvo je podľa mňa výsmech ako také, lebo "keď chceš Boha rozosmiať, prezraď mu svoje plány"... a taká zhovadilosť a babranie sa v pláne prírody, ako je všelijaké umelé čachrovanie-machrovanie - to zaváňa prúserom, podľa mňa. Prirodzene. z lásky dvoch ľudí a z ich miloania - kedykoľvek. Nielen počatie, ale celé rodičovstvo sa nedá "naplánovať"... Len by som asi dala aspoň poradný hlas aj darcovi spermií....

Selima — 27. 12. 2011 22:36

Jessika napsal(a):

Dušinko, ty už máš opravdu splněno.
Závidím ti, i kdyby cokoli - tři děti už nestihnu :)

Dávaj bacha na to, čo hovoríš - pri umelom zvyknú byť dvoj- a trojčatá... :P

maring — 27. 12. 2011 22:41

Já bych si v 45 dítě nikdy nepořídila, protože bych se bála, že ho nestihnu vychovat ...... mám pořád takovou představu, že po mé smrti se zastaví svět a všichni budou dezorientovaní , zmatení a vyřízení , protože MATKA  tu  není  a oni si nevědí rady :) :)

Toho pocitu se nikdy nezbavím, takže za sebe říkám nikdy.

Jessika — 28. 12. 2011 8:35

Selima napsal(a):

Jessika napsal(a):

Dušinko, ty už máš opravdu splněno.
Závidím ti, i kdyby cokoli - tři děti už nestihnu :)

Dávaj bacha na to, čo hovoríš - pri umelom zvyknú byť dvoj- a trojčatá... :P

Sel, já nezkouším umělé .... je mi skoro 45 :) a fakt nejsem blázen ...
To jen mně tak napadlo, co kdyby se přírodě zachtělo ? Jak bych to brala?
Co bych asi tak dělala...

PPavlaa — 28. 12. 2011 9:21

aprill napsal(a):

Jessika napsal(a):

aprill napsal(a):


ještě ne, ale už je to nadobré cestě :-) , zatím řeším parkování.

Tak ti jsi mně nalomila... teď nevím, co si vybrat - dítě , motorku.. :supr:
Jak je vidět, život po čtyřicítce nekončí :jojo:

já hlasuju pro motorku.  ano , život pro 40 rozhodně nekončí a já si ho moc pěkně užívám, žádné utírání nudlí u nosu, strouhání pastelek a šetření na školné . když mám chuť , tak si nějakého caparta půjčím a oni ho moc rádi půjčí i na více dnů a tak hurááááááááááááááááá zase do svého pohodlíčka a klídečku.

překvapilas mě, přišlas mi, že jsi tak ke sporáku, umytí oken a tak ..

jinak každej si ten život představuje jinak, pro někoho je to utírání nudlí to, co chce.

PPavlaa — 28. 12. 2011 9:28

maring napsal(a):

Já bych si v 45 dítě nikdy nepořídila, protože bych se bála, že ho nestihnu vychovat ...... mám pořád takovou představu, že po mé smrti se zastaví svět a všichni budou dezorientovaní , zmatení a vyřízení , protože MATKA  tu  není  a oni si nevědí rady :) :)

Toho pocitu se nikdy nezbavím, takže za sebe říkám nikdy.

aha, nikdy .. miluju tyhle nikdy :vissla:

Selima — 28. 12. 2011 14:41

Jessika napsal(a):

Selima napsal(a):

Jessika napsal(a):

Dušinko, ty už máš opravdu splněno.
Závidím ti, i kdyby cokoli - tři děti už nestihnu :)

Dávaj bacha na to, čo hovoríš - pri umelom zvyknú byť dvoj- a trojčatá... :P

Sel, já nezkouším umělé .... je mi skoro 45 :) a fakt nejsem blázen ...
To jen mně tak napadlo, co kdyby se přírodě zachtělo ? Jak bych to brala?
Co bych asi tak dělala...

No, čo by si si počlaa, keby si už počala? :D Nič, donosila by si to... a nejako sa pretĺkala. Keby ste na to boli dvaja, nevidím problém...
Je od možno :offtopic: , ale raz som sa pýtala veta, keď som si myslela, že moja 8-ročná fena je tehotná... čo budeme robiť, ako čo s ňou? A on že nič, že príroda je múdra, a keď ju nechala otehotnieť, tak to proste donosí, cisárskym rezom to vyberieme a vypipleme. :jojo: Bol to múdry PÁN DOKTOR. Kým sa človek prírode do toho nekafre, ona si to zariadi presne ideálne tak, ako treba... Kto nechce a nezvládal by, nepočne, kto chce a zvládal by, počne...

Ronja — 28. 12. 2011 15:02

Jessico mě do 45 ještě hodně času zbývá, takže si neumím konkrétně představit, jak na tom budu např. zdravotně. Obecně podle mě platí, co už tu padlo - že záleží na rodinné, finanční i psychické situaci. Pokud bych počala neplánovaně, jen pokročilý věk by pro mě důvodem k potratu nebyl. Když už to dítě mám (a podle mě ho už "mám" v okamžiku, kdy otěhotním), tak ho i donosím a nějak se postarám. Starší rodiče asi nejsou ideální model, ale kdybych se za sebe měla rozhodnout, jestli se mám narodit starším rodičům, nebo se nenarodit vůbec, tak bych mnohem raději ty starší rodiče, prosím :gloria: Takže argument věku pro mě není absolutní.

Děti jsou pro mě požehnání a radost, i když někdy nečekaná. Znám rodiny, které se rozhodly pro rodičovství ve starším věku nebo pro nadprůměrný počet dětí. Obecně z nich mám pocit, že i když si vybraly těžkou cestu, jsou po ní rádi a jsou tím naplnění. Některá rozhodnutí jsou těžká, vyžadují oběť zdraví, pohodlí, finanční oběti...ale vrátí se tisíckrát jinak. Takže asi tak - může to stát za to.

Káča — 28. 12. 2011 15:29

Babička měla mou mamku v 38letech a tenkrát to bylo něco. Já jsem své poslední dítě měla skoro ve 40letech, dnes je malé 8let a teptve v poslední době začínám pociťovat jisté známky únavy a potřebu klidu. Už není ani ta trpělivost a nadšení pro zájmy a hry dcery. Jen si přeji, aby jsme byli zdraví, abychom ji mohli dovést do dospělosti.

elena007 — 28. 12. 2011 16:16

Asi to je skutecne velice individualni. Mne by se prave hrat chtelo, ale chlapecek nam prichazi do veku, kdy na matciny vyzvy ke hram opovida mrucenim a ani neodtrhne oko od nektereho z mnoha displeju, co jich tady mame. Jeste to neni kriticke, ale bojim se, ze bude jen hur. :)

elena007 — 28. 12. 2011 16:26

A jeste k tem starsim rodicum. Nasi byli na dobu, kdy jsem se narodila, stari prvorodicove. Jeste jim tricet pet nebylo, ale moc nechybelo. Mi kamaradi meli rodice o destet i vice let mladsi. Jako mala jsem to nevnimala vubec a jako vetsi vlastne taky ne, nebot, kdyz jsme je rozebrali, ti jejich byli uplne stejne nemozni a meli ty uplne stejne reci a celkove byli nazorove sto let za opicemi a nechapali moderni dobu a mladeho cloveka (rozumej pubertaka) jak ti moji. :)

Revliba — 28. 12. 2011 16:48

Ještě se tu neřešilo,co potom tyhle dospělé děti od starých rodičů...
Jsem moc ráda,že naši žijí a jsou tu se mnou a se sestrou,moje děti mají babičku a dědu,ačkoli jsou dospělé a skorodospělé..
Moc by mi naši chyběli,kdyby odešli v mém úplném mládí,kdy jsem sama začala zakládat rodinu..a dětem by určitě prarodiče chyběli.. a to nemluvím o tom,že starým rodičům by měli jejich děti pomáhat...kde na to vezmou čas?
Mám už delší dobu dojem ,že ze starých matek se stává lehce modní záležitost..u mne v práci je nemálo matek v mém věku,tedy po 40ce,které tlačí kočárek s 3tím,či 4tým děckem...
Nechtěla bych být tím miminem až mu bude 20...
Tento trend vnímám jako další z kroků proti přírodě...

Revliba — 28. 12. 2011 16:53

Ronja napsal(a):

Jessico mě do 45 ještě hodně času zbývá, takže si neumím konkrétně představit, jak na tom budu např. zdravotně. Obecně podle mě platí, co už tu padlo - že záleží na rodinné, finanční i psychické situaci. Pokud bych počala neplánovaně, jen pokročilý věk by pro mě důvodem k potratu nebyl. Když už to dítě mám (a podle mě ho už "mám" v okamžiku, kdy otěhotním), tak ho i donosím a nějak se postarám. Starší rodiče asi nejsou ideální model, ale kdybych se za sebe měla rozhodnout, jestli se mám narodit starším rodičům, nebo se nenarodit vůbec, tak bych mnohem raději ty starší rodiče, prosím :gloria: Takže argument věku pro mě není absolutní.

Děti jsou pro mě požehnání a radost, i když někdy nečekaná. Znám rodiny, které se rozhodly pro rodičovství ve starším věku nebo pro nadprůměrný počet dětí. Obecně z nich mám pocit, že i když si vybraly těžkou cestu, jsou po ní rádi a jsou tím naplnění. Některá rozhodnutí jsou těžká, vyžadují oběť zdraví, pohodlí, finanční oběti...ale vrátí se tisíckrát jinak. Takže asi tak - může to stát za to.

To bezesporu...ti lidé jsou naplněni..
vnoučata bez babiček a dědečků už moc ne...:(

elena007 — 28. 12. 2011 17:20

Nevim, Revlibo, ale mne se zda, ze ted bych se o sve rodice postarala lip a lehceji nez treba az by mne bylo 65 a jim dejme tomu 85. Nehlede na to, ze uz ted spousta lidi pujde do duchodu v 65 a i pozdeji, takze s casem to bude tezke tak ci tak.

Myslim, ze s timto se kalkulovat neda a ani nema, protoze to stejne vzdy jinak. Ale kdyz uz o tom mluvis, tak predstava, ze se v 25 hned po skole vdam, do padesati budu zivit deti, pak plynule prejdu na starost o petasedumdesatilete rodice, budu samozrejme chodit do prace, sem tam hlidat vnoucky a v sedesati si trosku odfouknu, ale ne moc, furt budu jeste pracovat a za chvilku aby se nekdo zacal starat o mne. Toto rovnez nemusi byt  lakavy model pro kazdeho. :)

Mas pravdu, ze starych matek pribyva, a ze je to ted moderni a o to vypouklejsi, ze jsme za komousu zase byli v opacnem extremu a matky byly mladinke. Zajimave je, ze tak mlade byly jenom v byvale CSSR, ani ve zbytku soc. tabora to tak nebylo o zbytku Evropy ani nemluve. Proti prirode to ale rozhodne neni. Proti prirode je spis to, ze v dnesni dobe je potreba se starat a zdrave dospele jednice neprimerene dlouhou dobu.

Revliba — 28. 12. 2011 17:33

elena007 napsal(a):

Nevim, Revlibo, ale mne se zda, ze ted bych se o sve rodice postarala lip a lehceji nez treba az by mne bylo 65 a jim dejme tomu 85. Nehlede na to, ze uz ted spousta lidi pujde do duchodu v 65 a i pozdeji, takze s casem to bude tezke tak ci tak.

Myslim, ze s timto se kalkulovat neda a ani nema, protoze to stejne vzdy jinak. Ale kdyz uz o tom mluvis, tak predstava, ze se v 25 hned po skole vdam, do padesati budu zivit deti, pak plynule prejdu na starost o petasedumdesatilete rodice, budu samozrejme chodit do prace, sem tam hlidat vnoucky a v sedesati si trosku odfouknu, ale ne moc, furt budu jeste pracovat a za chvilku aby se nekdo zacal starat o mne. Toto rovnez nemusi byt  lakavy model pro kazdeho. :)

Mas pravdu, ze starych matek pribyva, a ze je to ted moderni a o to vypouklejsi, ze jsme za komousu zase byli v opacnem extremu a matky byly mladinke. Zajimave je, ze tak mlade byly jenom v byvale CSSR, ani ve zbytku soc. tabora to tak nebylo o zbytku Evropy ani nemluve. Proti prirode to ale rozhodne neni. Proti prirode je spis to, ze v dnesni dobe je potreba se starat a zdrave dospele jednice neprimerene dlouhou dobu.

Úplně souhlasím s tím,že je proti přírodě starat se o dospělé zdravé jedince i s tím,že dříve byly matky mladounké (moje švagrová rodila první dítě v 26ti,před 26ti lety a doktor jí řekl,že je na první dítě stará...)
Ovšem to,že matka v 45ti je proti přírodě,na tom si dovolím trvat..

aprill — 28. 12. 2011 17:34

Revliba napsal(a):

elena007 napsal(a):

Nevim, Revlibo, ale mne se zda, ze ted bych se o sve rodice postarala lip a lehceji nez treba az by mne bylo 65 a jim dejme tomu 85. Nehlede na to, ze uz ted spousta lidi pujde do duchodu v 65 a i pozdeji, takze s casem to bude tezke tak ci tak.

Myslim, ze s timto se kalkulovat neda a ani nema, protoze to stejne vzdy jinak. Ale kdyz uz o tom mluvis, tak predstava, ze se v 25 hned po skole vdam, do padesati budu zivit deti, pak plynule prejdu na starost o petasedumdesatilete rodice, budu samozrejme chodit do prace, sem tam hlidat vnoucky a v sedesati si trosku odfouknu, ale ne moc, furt budu jeste pracovat a za chvilku aby se nekdo zacal starat o mne. Toto rovnez nemusi byt  lakavy model pro kazdeho. :)

Mas pravdu, ze starych matek pribyva, a ze je to ted moderni a o to vypouklejsi, ze jsme za komousu zase byli v opacnem extremu a matky byly mladinke. Zajimave je, ze tak mlade byly jenom v byvale CSSR, ani ve zbytku soc. tabora to tak nebylo o zbytku Evropy ani nemluve. Proti prirode to ale rozhodne neni. Proti prirode je spis to, ze v dnesni dobe je potreba se starat a zdrave dospele jednice neprimerene dlouhou dobu.

Úplně souhlasím s tím,že je proti přírodě starat se o dospělé zdravé jedince i s tím,že dříve byly matky mladounké (moje švagrová rodila první dítě v 26ti,před 26ti lety a doktor jí řekl,že je na první dítě stará...)
Ovšem to,že matka v 45ti je proti přírodě,na tom si dovolím trvat..

souhlasím!

aprill — 28. 12. 2011 17:35

Káča napsal(a):

Babička měla mou mamku v 38letech a tenkrát to bylo něco. Já jsem své poslední dítě měla skoro ve 40letech, dnes je malé 8let a teptve v poslední době začínám pociťovat jisté známky únavy a potřebu klidu. Už není ani ta trpělivost a nadšení pro zájmy a hry dcery. Jen si přeji, aby jsme byli zdraví, abychom ji mohli dovést do dospělosti.

a bude hůř :kapitulation:
Káča, to moc pěkně a upřímně napsala.

elena007 — 28. 12. 2011 17:47

No kdyz je to teda proti prirode, tak ve ctyriceti poslat kazdou povinne na podvazani vajecniku, aby se priroda nahodou nespletla :D.

elena007 — 28. 12. 2011 17:49

aprill, ja taky pisu uprimne. Jen uz ne moc pekne, ze? :D

aprill — 28. 12. 2011 17:50

elena007 napsal(a):

No kdyz je to teda proti prirode, tak ve ctyriceti poslat kazdou povinne na podvazani vajecniku, aby se priroda nahodou nespletla :D.

i příroda občas žertuje :vissla:
ale normální to není ;)

aprill — 28. 12. 2011 17:54

elena007 napsal(a):

aprill, ja taky pisu uprimne. Jen uz ne moc pekne, ze? :D

ale taky mě zaujalo tvoje psaní, neboj.

PPavlaa — 28. 12. 2011 17:57

Revliba napsal(a):

Ronja napsal(a):

Jessico mě do 45 ještě hodně času zbývá, takže si neumím konkrétně představit, jak na tom budu např. zdravotně. Obecně podle mě platí, co už tu padlo - že záleží na rodinné, finanční i psychické situaci. Pokud bych počala neplánovaně, jen pokročilý věk by pro mě důvodem k potratu nebyl. Když už to dítě mám (a podle mě ho už "mám" v okamžiku, kdy otěhotním), tak ho i donosím a nějak se postarám. Starší rodiče asi nejsou ideální model, ale kdybych se za sebe měla rozhodnout, jestli se mám narodit starším rodičům, nebo se nenarodit vůbec, tak bych mnohem raději ty starší rodiče, prosím :gloria: Takže argument věku pro mě není absolutní.

Děti jsou pro mě požehnání a radost, i když někdy nečekaná. Znám rodiny, které se rozhodly pro rodičovství ve starším věku nebo pro nadprůměrný počet dětí. Obecně z nich mám pocit, že i když si vybraly těžkou cestu, jsou po ní rádi a jsou tím naplnění. Některá rozhodnutí jsou těžká, vyžadují oběť zdraví, pohodlí, finanční oběti...ale vrátí se tisíckrát jinak. Takže asi tak - může to stát za to.

To bezesporu...ti lidé jsou naplněni..
vnoučata bez babiček a dědečků už moc ne...:(

nikdy nemáš jistotu, že ta babička bude, bez ohledu na věk. nebo že bude vůbec stát za to, ji mít.

aprill — 28. 12. 2011 17:59

elena007 napsal(a):

Asi to je skutecne velice individualni. Mne by se prave hrat chtelo, ale chlapecek nam prichazi do veku, kdy na matciny vyzvy ke hram opovida mrucenim a ani neodtrhne oko od nektereho z mnoha displeju, co jich tady mame. Jeste to neni kriticke, ale bojim se, ze bude jen hur. :)

ale na to hraní nemusíš mít vlastní ;) , mám chuť si hrát tak si něco půjčím :vissla:
mé děti taky měli období vrčení a mručení, teď jsou zase "mazlivé" kdy vymýšlejí krá.vov.iny, aby matku zabavily a pobavily.  ani nemůžu napsat, co je puboš junior (22) schopen vymyslet, aby svou matičku pobavil :lol:

PPavlaa — 28. 12. 2011 18:00

aprill napsal(a):

Káča napsal(a):

Babička měla mou mamku v 38letech a tenkrát to bylo něco. Já jsem své poslední dítě měla skoro ve 40letech, dnes je malé 8let a teptve v poslední době začínám pociťovat jisté známky únavy a potřebu klidu. Už není ani ta trpělivost a nadšení pro zájmy a hry dcery. Jen si přeji, aby jsme byli zdraví, abychom ji mohli dovést do dospělosti.

a bude hůř :kapitulation:
Káča, to moc pěkně a upřímně napsala.

hm, ale tohle mají kolikrát i mladí rodiče, to nemusí být věkem.

elena007 — 28. 12. 2011 18:12

aprill, myslim, ze nezertuje. V jejim zajmu je, aby se narodilo co nejvic mladat.  Rozsireny nazor jedne skupiny lidi, ze se maji narodit tak nejvys dve a dvacetilete matce s prirodou az tak nesouvisi. To je spis dano socialnim vyvojem, tim jak si lide (zeny) predstavuji svuj zivot. S tim, ze chteji mit radosti raneho materstvi za sebou, aby si mohly ve strednim veku takzvane uzivat bez soustavne pece o mlade potomky, ze uz nejsou ochotny utirat nudle a orezavat ty pastelky a tez s predstavami, co a jak dlouho je nutno diteti poskytovat po materialni strance, aby nebylo nedejzbuh ukraceno.

lea64 — 28. 12. 2011 18:22

Syn se narodil v mých 25 letech a taky jsem si tenkrát vyslechla, že jsem na prvorodičku stará. :D Myslela jsem si, že budu mít více dětí, nestalo se.  Dnes už bych se na miminko necítila, ale starší dítě, holčičku 10 - 12 let, bych brala.

Revliba — 28. 12. 2011 18:26

Mám dojem,že tu tak nějak mluvíme o voze a o koze..
To,že se časy mění a nic není jak dříve je nasnadě..
To,že sociální,kulturní a ekonomické prostředí se mění... také...
Já osobně píšu o Přírodě jako takové,bez odsudků starých matek,či mladých matek..
Naše fyzické tělo je nastaveno přírodou chytře...tak ,aby reproduktovalo v REPRODUKTIVNÍM věku..
Menopauza,přírodou nastavená, začíná od 40ti výš,kus od kusu...
Příroda nám tím dává najevo to,k čemu jsme byli stvořeni....není to nic proti ničemu..
Jen pokud nevnímáme, proti té přírodě...tak trochu..
Ale to bych tu mohla začít polemizovat o protipřírodním zachraňování 500gramových novorozeňat,ve snaze dokazování přírodě,jak jsme skvělí a naše ega nepokorná a to by byl průser...
Všechna srdíčka,lidičky,kostelíčky,dary od pánaboha a požehnání by mě tu rozcupovala na atomy...

elena007 — 28. 12. 2011 18:33

aprill napsal(a):

elena007 napsal(a):

Asi to je skutecne velice individualni. Mne by se prave hrat chtelo, ale chlapecek nam prichazi do veku, kdy na matciny vyzvy ke hram opovida mrucenim a ani neodtrhne oko od nektereho z mnoha displeju, co jich tady mame. Jeste to neni kriticke, ale bojim se, ze bude jen hur. :)

ale na to hraní nemusíš mít vlastní ;) , mám chuť si hrát tak si něco půjčím :vissla:
mé děti taky měli období vrčení a mručení, teď jsou zase "mazlivé" kdy vymýšlejí krá.vov.iny, aby matku zabavily a pobavily.  ani nemůžu napsat, co je puboš junior (22) schopen vymyslet, aby svou matičku pobavil :lol:

aprill, ale ja chci vlastni, chapes? :D Nejake pujcene me nebere. :cool:

aprill — 28. 12. 2011 18:33

Revliba napsal(a):

Mám dojem,že tu tak nějak mluvíme o voze a o koze..
To,že se časy mění a nic není jak dříve je nasnadě..
To,že sociální,kulturní a ekonomické prostředí se mění... také...
Já osobně píšu o Přírodě jako takové,bez odsudků starých matek,či mladých matek..
Naše fyzické tělo je nastaveno přírodou chytře...tak ,aby reproduktovalo v REPRODUKTIVNÍM věku..
Menopauza,přírodou nastavená, začíná od 40ti výš,kus od kusu...
Příroda nám tím dává najevo to,k čemu jsme byli stvořeni....není to nic proti ničemu..
Jen pokud nevnímáme, proti té přírodě...tak trochu..
Ale to bych tu mohla začít polemizovat o protipřírodním zachraňování 500gramových novorozeňat,ve snaze dokazování přírodě,jak jsme skvělí a naše ega nepokorná a to by byl průser...
Všechna srdíčka,lidičky,kostelíčky,dary od pánaboha a požehnání by mě tu rozcupovala na atomy...

bohužel , tady máš taky pravdu, snažíme se přírodu přeprat, ale ona nám to vrátí :kapitulation: .
je úžasné, že  můžou mít děti i ty, který to nějak příroda nechtěla dovolit, ale je to tak správné? nevrátí se nám to? zmrazená embrya - budou z nich v dalších generacích "zdraví" jedinci?  .
kdybych nemohla mít děti, asi bych taky udělala všechno možné, ale je to tak správné?

aprill — 28. 12. 2011 18:35

elena007 napsal(a):

aprill napsal(a):

elena007 napsal(a):

Asi to je skutecne velice individualni. Mne by se prave hrat chtelo, ale chlapecek nam prichazi do veku, kdy na matciny vyzvy ke hram opovida mrucenim a ani neodtrhne oko od nektereho z mnoha displeju, co jich tady mame. Jeste to neni kriticke, ale bojim se, ze bude jen hur. :)

ale na to hraní nemusíš mít vlastní ;) , mám chuť si hrát tak si něco půjčím :vissla:
mé děti taky měli období vrčení a mručení, teď jsou zase "mazlivé" kdy vymýšlejí krá.vov.iny, aby matku zabavily a pobavily.  ani nemůžu napsat, co je puboš junior (22) schopen vymyslet, aby svou matičku pobavil :lol:

aprill, ale ja chci vlastni, chapes? :D Nejake pujcene me nebere. :cool:

a co ti brání? to , že si někteří myslí, že to není normální? záleží přeci jen na tobě, jestli budeš mít dítě v 20 nebo téměř v 50!

Revliba — 28. 12. 2011 18:38

aprill napsal(a):

Revliba napsal(a):

Mám dojem,že tu tak nějak mluvíme o voze a o koze..
To,že se časy mění a nic není jak dříve je nasnadě..
To,že sociální,kulturní a ekonomické prostředí se mění... také...
Já osobně píšu o Přírodě jako takové,bez odsudků starých matek,či mladých matek..
Naše fyzické tělo je nastaveno přírodou chytře...tak ,aby reproduktovalo v REPRODUKTIVNÍM věku..
Menopauza,přírodou nastavená, začíná od 40ti výš,kus od kusu...
Příroda nám tím dává najevo to,k čemu jsme byli stvořeni....není to nic proti ničemu..
Jen pokud nevnímáme, proti té přírodě...tak trochu..
Ale to bych tu mohla začít polemizovat o protipřírodním zachraňování 500gramových novorozeňat,ve snaze dokazování přírodě,jak jsme skvělí a naše ega nepokorná a to by byl průser...
Všechna srdíčka,lidičky,kostelíčky,dary od pánaboha a požehnání by mě tu rozcupovala na atomy...

bohužel , tady máš taky pravdu, snažíme se přírodu přeprat, ale ona nám to vrátí :kapitulation: .
je úžasné, že  můžou mít děti i ty, který to nějak příroda nechtěla dovolit, ale je to tak správné? nevrátí se nám to? zmrazená embrya - budou z nich v dalších generacích "zdraví" jedinci?  .
kdybych nemohla mít děti, asi bych taky udělala všechno možné, ale je to tak správné?

Aprill,řekla bych,že toto je spíš na duchovní...možná bych tu nedráždila či nechtěně nezraňovala některé,které to cítí jinak...
Jinak souhlasím.

aprill — 28. 12. 2011 18:44

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

Revliba napsal(a):

Mám dojem,že tu tak nějak mluvíme o voze a o koze..
To,že se časy mění a nic není jak dříve je nasnadě..
To,že sociální,kulturní a ekonomické prostředí se mění... také...
Já osobně píšu o Přírodě jako takové,bez odsudků starých matek,či mladých matek..
Naše fyzické tělo je nastaveno přírodou chytře...tak ,aby reproduktovalo v REPRODUKTIVNÍM věku..
Menopauza,přírodou nastavená, začíná od 40ti výš,kus od kusu...
Příroda nám tím dává najevo to,k čemu jsme byli stvořeni....není to nic proti ničemu..
Jen pokud nevnímáme, proti té přírodě...tak trochu..
Ale to bych tu mohla začít polemizovat o protipřírodním zachraňování 500gramových novorozeňat,ve snaze dokazování přírodě,jak jsme skvělí a naše ega nepokorná a to by byl průser...
Všechna srdíčka,lidičky,kostelíčky,dary od pánaboha a požehnání by mě tu rozcupovala na atomy...

bohužel , tady máš taky pravdu, snažíme se přírodu přeprat, ale ona nám to vrátí :kapitulation: .
je úžasné, že  můžou mít děti i ty, který to nějak příroda nechtěla dovolit, ale je to tak správné? nevrátí se nám to? zmrazená embrya - budou z nich v dalších generacích "zdraví" jedinci?  .
kdybych nemohla mít děti, asi bych taky udělala všechno možné, ale je to tak správné?

Aprill,řekla bych,že toto je spíš na duchovní...možná bych tu nedráždila či nechtěně nezraňovala některé,které to cítí jinak...
Jinak souhlasím.

nechci nikoho dráždit ani zraňovat

elena007 — 28. 12. 2011 18:48

Revliba napsal(a):

Mám dojem,že tu tak nějak mluvíme o voze a o koze..
To,že se časy mění a nic není jak dříve je nasnadě..
To,že sociální,kulturní a ekonomické prostředí se mění... také...
Já osobně píšu o Přírodě jako takové,bez odsudků starých matek,či mladých matek..
Naše fyzické tělo je nastaveno přírodou chytře...tak ,aby reproduktovalo v REPRODUKTIVNÍM věku..
Menopauza,přírodou nastavená, začíná od 40ti výš,kus od kusu...
Příroda nám tím dává najevo to,k čemu jsme byli stvořeni....není to nic proti ničemu..
Jen pokud nevnímáme, proti té přírodě...tak trochu..
Ale to bych tu mohla začít polemizovat o protipřírodním zachraňování 500gramových novorozeňat,ve snaze dokazování přírodě,jak jsme skvělí a naše ega nepokorná a to by byl průser...
Všechna srdíčka,lidičky,kostelíčky,dary od pánaboha a požehnání by mě tu rozcupovala na atomy...

No vsak reproduktivni vek zeny konci menopauzou ne? Nekdy i v petatriceti.

A ano ctyricitka, ktera otehotni prirozenou cestou, je vnimana jako neco, co by nemelo byt, neco neprirozeneho, ale mlada zena, ktera otehotni po tretim IVF a s tezkostmi donosi nebo i nedonosi, je v poradku. Tim se nechci nikoho dotknout, jen myslim, ze prirodu si bereme do ust, jak se nam to hodi do kramu.

Revliba — 28. 12. 2011 18:55

elena007 napsal(a):

Revliba napsal(a):

Mám dojem,že tu tak nějak mluvíme o voze a o koze..
To,že se časy mění a nic není jak dříve je nasnadě..
To,že sociální,kulturní a ekonomické prostředí se mění... také...
Já osobně píšu o Přírodě jako takové,bez odsudků starých matek,či mladých matek..
Naše fyzické tělo je nastaveno přírodou chytře...tak ,aby reproduktovalo v REPRODUKTIVNÍM věku..
Menopauza,přírodou nastavená, začíná od 40ti výš,kus od kusu...
Příroda nám tím dává najevo to,k čemu jsme byli stvořeni....není to nic proti ničemu..
Jen pokud nevnímáme, proti té přírodě...tak trochu..
Ale to bych tu mohla začít polemizovat o protipřírodním zachraňování 500gramových novorozeňat,ve snaze dokazování přírodě,jak jsme skvělí a naše ega nepokorná a to by byl průser...
Všechna srdíčka,lidičky,kostelíčky,dary od pánaboha a požehnání by mě tu rozcupovala na atomy...

No vsak reproduktivni vek zeny konci menopauzou ne? Nekdy i v petatriceti.

A ano ctyricitka, ktera otehotni prirozenou cestou, je vnimana jako neco, co by nemelo byt, neco neprirozeneho, ale mlada zena, ktera otehotni po tretim IVF a s tezkostmi donosi nebo i nedonosi, je v poradku. Tim se nechci nikoho dotknout, jen myslim, ze prirodu si bereme do ust, jak se nam to hodi do kramu.

Eleno,mám dojem,že si tuhle diskuzi bereš osobně...znovu opakuji,je to jen můj názor,tak,jak tuto otázku vnímám já, svým pohledem...to neznamená,že je to dogma,...máš právo si myslet co chceš a jak to sama cítíš,respektuji to..

elena007 — 28. 12. 2011 18:58

aprill, mne brani hlavne priroda. Tatinek mel potize uz pri prvnim kvuliva blbosti mladi a ja jsem uz taky baba letita, sance, ze zaroven vyprodukujeme zivotaschopne vajicko i spermii se pomalu ale jiste blizi k nule, mozna uz i je nulova. A do IVF bych nesla, to jsem nechtela, ani nez se narodil maly. Takze tak.

elena007 — 28. 12. 2011 19:10

Revlibo, prave ze ne, neberu si to osobne, jen mam jiny nazor na to, co je prirozene. :) Myslim, ze stejny nazor bych mela, i kdybych mela dite (deti) mladsi. Jestli bych se v tom pripade hnala do dalsich pred ctyricitkou, ci po anebo jestli by se mi uz nechtelo a sporadane bych polykala antikoncepci, tot otazka. :) Jak jsem uz psala, vyrostla jsem v tom. Vsichni stari v rodine deti vychovali, vsechny deti byly zdrave, vsichni jsou v pohode a vsechny stare matky rikaji, ze byly nakonec rady, ze ty deti mely, tak jim verim. :)

Ronja — 28. 12. 2011 19:15

PPavlaa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ronja napsal(a):

Jessico mě do 45 ještě hodně času zbývá, takže si neumím konkrétně představit, jak na tom budu např. zdravotně. Obecně podle mě platí, co už tu padlo - že záleží na rodinné, finanční i psychické situaci. Pokud bych počala neplánovaně, jen pokročilý věk by pro mě důvodem k potratu nebyl. Když už to dítě mám (a podle mě ho už "mám" v okamžiku, kdy otěhotním), tak ho i donosím a nějak se postarám. Starší rodiče asi nejsou ideální model, ale kdybych se za sebe měla rozhodnout, jestli se mám narodit starším rodičům, nebo se nenarodit vůbec, tak bych mnohem raději ty starší rodiče, prosím :gloria: Takže argument věku pro mě není absolutní.

Děti jsou pro mě požehnání a radost, i když někdy nečekaná. Znám rodiny, které se rozhodly pro rodičovství ve starším věku nebo pro nadprůměrný počet dětí. Obecně z nich mám pocit, že i když si vybraly těžkou cestu, jsou po ní rádi a jsou tím naplnění. Některá rozhodnutí jsou těžká, vyžadují oběť zdraví, pohodlí, finanční oběti...ale vrátí se tisíckrát jinak. Takže asi tak - může to stát za to.

To bezesporu...ti lidé jsou naplněni..
vnoučata bez babiček a dědečků už moc ne...:(

nikdy nemáš jistotu, že ta babička bude, bez ohledu na věk. nebo že bude vůbec stát za to, ji mít.

Přesně tak, Pavla má pravdu - navíc nemít dítě po 40 jen proto, že nebude mít chudák babičku - to mi nepřijde jako zásadní důvod. Já tady "staré" matky nechci obhajovat, znám klientelu center asistované reprodukce a když se tam náhle v 45 letech nějaká paní, co honila kariéru, utrhne, že chce mít dítě a postupuje deset cyklů IVF jen aby si dítě vyvzdorovala na přírodě, tak si taky říkám, jestli je tohle ok. Jenže diskuze nad etičností/neetičností asistované reprodukce by byla úplně na samostatné vlákno, protože jsou tisíce důvodů a situací a desítky různých metod, nejde to všechno šmahem hodit do jednoho pytle a mít názor hotový.

Zásadně jiná mi ale přijde situace, kdy žena po čtyřicítce otěhotní neplánovaně, dvě děti už třeba má a řeší, jestli si tohle "nad plán" nechat. V takové situaci prostě držím pěsti novému životu, pokud to jde a nejsou zde závažné zdravotní nebo jiné okolosti.

Ronja — 28. 12. 2011 19:21

Pravda, Revlibo, polemizovat se dá o čemkoli, včetně "přiměřenosti" zachraňování extrémně nedonošených dětí. Diskuze to může být i zajímavá, jen mívá tendeci nabýt úplně jiných rozměrů a argumentů, když se přejde od teorie k bolestivé praxi života - tím chci říct, že většině lidí se argumentace hodně posune, když diskutované nedonošeně najednou není abstraktní, ale je to jejich vnouček, neteř nebo přímo vlastní potomek.

Tím samozřejmě nechci říct, že "kdo to nezažil, nemůže mít názor", jen mám prostě takovou zkušenost, že vyhrocené postoje se jednodušeji drží, když se tě téma osobně nedotýká.

Axi — 28. 12. 2011 19:40

Revliba napsal(a):

Ovšem to,že matka v 45ti je proti přírodě,na tom si dovolím trvat..

Naštěstí to je tak všechno co s tím můžeš dělat. Zaplať bůh si o tomhle rozhoduje každý sám.

Ronja — 28. 12. 2011 19:42

Revliba napsal(a):

Ovšem to,že matka v 45ti je proti přírodě,na tom si dovolím trvat..

Počkej to ona je proti přírodě i když otěhotní přirozeně? Zajímavý.

majkafa — 28. 12. 2011 19:44

Já si myslím, že žena - matka není nikdy proti přírodě, když otěhotní přirozeně.

Ronja — 28. 12. 2011 19:49

Mě hlavně termín "proti přírodě" přijde vtipný... Dřív se používal jako argument proti létání, dnes např. proti asistované reprodukci, bude zajímavé, co bude proti přírodě za 50 let - držím palce teleportaci :D

dusička — 28. 12. 2011 19:52

Ronja napsal(a):

Revliba napsal(a):

Ovšem to,že matka v 45ti je proti přírodě,na tom si dovolím trvat..

Počkej to ona je proti přírodě i když otěhotní přirozeně? Zajímavý.

Ronjo, a co třeba dvanáctiletá holka, ta přeci může taky přirozeně otěhotnět

Revliba — 28. 12. 2011 19:56

Ronja napsal(a):

Pravda, Revlibo, polemizovat se dá o čemkoli, včetně "přiměřenosti" zachraňování extrémně nedonošených dětí. Diskuze to může být i zajímavá, jen mívá tendeci nabýt úplně jiných rozměrů a argumentů, když se přejde od teorie k bolestivé praxi života - tím chci říct, že většině lidí se argumentace hodně posune, když diskutované nedonošeně najednou není abstraktní, ale je to jejich vnouček, neteř nebo přímo vlastní potomek.

Tím samozřejmě nechci říct, že "kdo to nezažil, nemůže mít názor", jen mám prostě takovou zkušenost, že vyhrocené postoje se jednodušeji drží, když se tě téma osobně nedotýká.

Bezpochyby Ronjo,
každý názor je názor vycházející de facto z osobní zkušenosti...
Je to nějaký čas,kdy jsem viděla v televizi velmi zajímavý a dobře objektivně podaný dokumentv o nedonošených dětech.Myslím,že tam byly popisovány 2 případy v podstatě se stejnou startovací pozicí...
Miminka měla obě kol 600g..Jedno mimino se nádherně vylízalo a bylo z něj zdravé děcko,druhé zůstalo těžce postižené,vlastně doživotně odkázané na péči okolí,ať už rodiny,či postupně státu...
Já sama jsem měla kliku a děti ve 24ech a 30ti bez sebemenších potíží s otěhotněním...můžeš si říci,tý se to kecá..
V práci se dnes a denně setkávám s dětmi,krom zdravých i těžce postižených...velmi často díky urputnosti medicíny,matek,společnosti...
Pokud bych byla matkou,která porodí takovýhle uzlíček,byla bych samozřejmě šťastná,že ho zachránili.....ale zároveň,protože jsem pár let pracovala v Jedličkárně (a nejen proto),bych nešla do těhotenství po 40ce...
Je to pro mne veliké zahrávání si s Přírodou...nevnímám to,jako vyhrocený postoj,ale jako souhru srdce a rozumu..

Ronja — 28. 12. 2011 19:57

Duši promiň, já nechápu, na co se mě ptáš?

Ronja — 28. 12. 2011 19:58

Revliba napsal(a):

Ronja napsal(a):

Pravda, Revlibo, polemizovat se dá o čemkoli, včetně "přiměřenosti" zachraňování extrémně nedonošených dětí. Diskuze to může být i zajímavá, jen mívá tendeci nabýt úplně jiných rozměrů a argumentů, když se přejde od teorie k bolestivé praxi života - tím chci říct, že většině lidí se argumentace hodně posune, když diskutované nedonošeně najednou není abstraktní, ale je to jejich vnouček, neteř nebo přímo vlastní potomek.

Tím samozřejmě nechci říct, že "kdo to nezažil, nemůže mít názor", jen mám prostě takovou zkušenost, že vyhrocené postoje se jednodušeji drží, když se tě téma osobně nedotýká.

Bezpochyby Ronjo,
každý názor je názor vycházející de facto z osobní zkušenosti...
Je to nějaký čas,kdy jsem viděla v televizi velmi zajímavý a dobře objektivně podaný dokumentv o nedonošených dětech.Myslím,že tam byly popisovány 2 případy v podstatě se stejnou startovací pozicí...
Miminka měla obě kol 600g..Jedno mimino se nádherně vylízalo a bylo z něj zdravé děcko,druhé zůstalo těžce postižené,vlastně doživotně odkázané na péči okolí,ať už rodiny,či postupně státu...
Já sama jsem měla kliku a děti ve 24ech a 30ti bez sebemenších potíží s otěhotněním...můžeš si říci,tý se to kecá..
V práci se dnes a denně setkávám s dětmi,krom zdravých i těžce postižených...velmi často díky urputnosti medicíny,matek,společnosti...
Pokud bych byla matkou,která porodí takovýhle uzlíček,byla bych samozřejmě šťastná,že ho zachránili.....ale zároveň,protože jsem pár let pracovala v Jedličkárně (a nejen proto),bych nešla do těhotenství po 40ce...
Je to pro mne veliké zahrávání si s Přírodou...nevnímám to,jako vyhrocený postoj,ale jako souhru srdce a rozumu..

To je samozřejmě legitimní názor podpořený osobní zkušeností, takový můžu jen respektovat :jojo:

rejka — 28. 12. 2011 20:05

Já myslím,že je to individuální...já bych ve svých 40-ti uý dítě mít nechtěla,přestože mám děti moc ráda,baví mě si s nimi hrát,vymýšlet zábavné činnosti,miminka a batolata jsou pro mě úžasným antidepresivem,ale vlastní mimčo už ne. Můj mladší syn je ještě dost "malý",potřebuje mou péči,ale na druhou stranu už je natolik "velkým",že mám svůj klid i pohodlí. Přiznám se,že bych měla velké dilema,kdybych otěhotněla. Myslím si,že bych si dítě nenechala,ale nevím,možná bych se divila jak bych se v té situaci rozhodla. Podle mě je to nezodpovědné mít dítě v takovém věku,kdy je mnohem větší pravděpodobnost zdravotních problémů,komplikací a onemocnění. A bohužel já to velmi často vidím,jak se ženy okolo 50-tky léčí na různá nádorová onemocnění.

majkafa — 28. 12. 2011 20:15

Měla jsem děti ve 22 a 25, obě v rizikovém těhotenství s velkými potížemi, hlavně první dcerku. Kdoví, možná zrovna ve 45 by mé tělo bylo připraveno lépe. :)

dusička — 28. 12. 2011 20:26

Ronja napsal(a):

Duši promiň, já nechápu, na co se mě ptáš?

Ronjo, já jsem se až tak neptala, to byla jen položená otázka, ne k zodpovězení, ale spíše k zamyšlení.
ženská,která může otěhotnět je žena, která má menstruaci. Ta začíná cca kolem 12tého roku, končí individ. kolem 50ti? Po padesátce.
12tiletá holčina byt už teoretick by otěhotnět mohla , donosit, porodit - je extrém. Je to dítě. Jak se může dítě starat o dítě. Navíc nemá finanční prostředky atd atd. Ale v souladu s přírodou je připravená.
ženská v 45 je finančně zajištěná, ale... už je na konci svého plodného období.

Jsem ráda, že mám děti a že nemusím řešit, jeslti dítě po 40cítce nebo ne. PRotože ono když děti máš se o tom dost dobře kecá, že v 45 už nikdy. Ale kdybych je neměla, nebo nemohla otěhotnět, asi bych mluvila jinak. A kdybych otěhotněla i po čtyřicítce, byla bych štastná.

KDyž o tom tak přemýšlím, rok si říkám, že bych mohla podstoupit sterilizaci, měla bych jí od pojištovny zadarmo, nemusela bych do sebe cpát hormony, nemusela bych se chránit kondomy. Ale já to oddaluju. A vím proč. Podvědomě. Vím, že dítě nechci, ale nechci si připustit to, že už jsem žena staršího věku (na dítě).

Revliba nastínila to, o čem se dá, ale jenom polemizovat. Zachranovat půlkilová nedonošená miminka nebo je to proti přírodě? Matka dítěte to vidí jinak , druhý člověk zase jinak. JE to složité a těžké říct tak to je správně. Kdo určuje měřítka?

Jessika — 28. 12. 2011 20:27

Já bych s dovolením upřesnila, co bylo mým původním námětem k zamyšlení. Blbě jsem to asi na začátku podala.

Co byste řešily, kdyby vám bylo 45 let a neplánovaně otěhotněly - přírodně, tedy po standardní souloži... ;)

Ronja — 28. 12. 2011 20:37

Díky za dovysvětlení Jessiko! (mé ironické já se chce zeptat, jaká soulož je "standardní", ale raději si to odpustím :lol:)

Zcela vážně ale ještě k tématu (alespoň částečně) - pokud má žena rodičovské touhy i ve věku, kdy už vlastní těhotenství není zdravotně vhodné či možné, může si taky dítě osvojit, tak se k sobě můžou líp hodit i věkově.

majkafa — 28. 12. 2011 20:42

Standardní soulož mě taky rozesmála. :lol:
Já se raději budu nestandardně milovat. :gloria:
A pokud bych v takové situaci otěhotněla, děťátko bych si nechala.

Jessika — 28. 12. 2011 20:42

Ronja napsal(a):

Díky za dovysvětlení Jessiko! (mé ironické já se chce zeptat, jaká soulož je "standardní", ale raději si to odpustím :lol:)

Zcela vážně ale ještě k tématu (alespoň částečně) - pokud má žena rodičovské touhy i ve věku, kdy už vlastní těhotenství není zdravotně vhodné či možné, může si taky dítě osvojit, tak se k sobě můžou líp hodit i věkově.

Ale když je to moje vlákno, tak si můžu trošku zaplevelit...
Standardní (ve střední Evropě, kde se nás většina teď nalézá) je misionářská poloha.
To je když muž leží na ženě a jsou obrácení tváří v tvář.
Ještě něco potřebuješ osvětlit ? :D :D :D

majkafa — 28. 12. 2011 20:44

Jess :lol: Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo... :vissla::lol:

majkafa — 28. 12. 2011 20:47

dusi, je spousta míst na světě, kde 12-ti leté ženy rodí běžně. To je věc zvyku, národa, období. Kdysi byl průměrný věk 30 let. Kdysi se vdávaly i pětileté dívenky :vissla:

Jessika — 28. 12. 2011 20:47

majkafa napsal(a):

Jess :lol: Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo... :vissla::lol:

Jen jestli milování po čtyřícítce není proti přírodě :)

Revliba — 28. 12. 2011 20:48

Jessika napsal(a):

Já bych s dovolením upřesnila, co bylo mým původním námětem k zamyšlení. Blbě jsem to asi na začátku podala.

Co byste řešily, kdyby vám bylo 45 let a neplánovaně otěhotněly - přírodně, tedy po standardní souloži... ;)

Pokud žena nebere antikoncepci,či se jinak nebrání nechtěnému těhotenství,musí počítat s otěhotněním a být připravená dopředu na možnost rozhodování,víceméně tedy být rozhodnutá.
Pokud tedy není úplně simplexní sociální případ..
Kdyby se to stalo mně i přes chráněný sex,šla bych na přerušení.

majkafa — 28. 12. 2011 20:58

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jess :lol: Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo... :vissla::lol:

Jen jestli milování po čtyřícítce není proti přírodě :)

Tý jofka, to mě nenapadlo. Budu s tím muset skončit? :D Když mně se to zrovna teď náramně líbí :vissla:

dusička — 28. 12. 2011 21:19

Nevím, co bych dělala kdybych náhodou otěhotněla . Bylo by to těžké rozhodování. Proto se já spolejhám na ochranu,abych neotěhotněla.

Selima — 28. 12. 2011 22:44

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jess :lol: Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo... :vissla::lol:

Jen jestli milování po čtyřícítce není proti přírodě :)

Nanajvýš proti estetike... :D alebo kultu mladosti a krásy. Milovanie nie je proti prírode ani v 80tke, ak k tomu ľudia nepotrebujú Viagry, doktorov, lekárnikov a celý support team. ;)

Selima — 28. 12. 2011 22:50

Revliba napsal(a):

Ronja napsal(a):

Jessico mě do 45 ještě hodně času zbývá, takže si neumím konkrétně představit, jak na tom budu např. zdravotně. Obecně podle mě platí, co už tu padlo - že záleží na rodinné, finanční i psychické situaci. Pokud bych počala neplánovaně, jen pokročilý věk by pro mě důvodem k potratu nebyl. Když už to dítě mám (a podle mě ho už "mám" v okamžiku, kdy otěhotním), tak ho i donosím a nějak se postarám. Starší rodiče asi nejsou ideální model, ale kdybych se za sebe měla rozhodnout, jestli se mám narodit starším rodičům, nebo se nenarodit vůbec, tak bych mnohem raději ty starší rodiče, prosím :gloria: Takže argument věku pro mě není absolutní.

Děti jsou pro mě požehnání a radost, i když někdy nečekaná. Znám rodiny, které se rozhodly pro rodičovství ve starším věku nebo pro nadprůměrný počet dětí. Obecně z nich mám pocit, že i když si vybraly těžkou cestu, jsou po ní rádi a jsou tím naplnění. Některá rozhodnutí jsou těžká, vyžadují oběť zdraví, pohodlí, finanční oběti...ale vrátí se tisíckrát jinak. Takže asi tak - může to stát za to.

To bezesporu...ti lidé jsou naplněni..
vnoučata bez babiček a dědečků už moc ne...:(

Revli,  a máš nejakú záruku, že mladší ľudia nezomrú? Môjmu otcovi zomrel otec, keď mal 4 roky, na následky banálnej operácie... smola, zlé našasovanie, a tak. NEEXISTUJÚ záruky, a nedá sa spoliehať ani na štatistiky... Navyše moja kamoška - tá, čo má jedno dieťa v 28 a druhé v 44 - má jendu babičku nefunkčnú pre obe deti a durhú funkčnú pre obe... Moja švagriná, ktorá mala prvú dcéru v 21 r. a druhú v 42. bola úplná sirota už pri narodneí tej prvej... kdežto naši fungovali a fungujú aspoň čiastočne pre obe baby ako starí rodičia, pre tú druhú, pokrvnú, ešte o niečo viac - hlavne vďaka tomu, že sú už na dôchodku a majú čas, lásku a trpezlivosť ;) ...

Selima — 28. 12. 2011 22:54

Revliba napsal(a):

elena007 napsal(a):

Nevim, Revlibo, ale mne se zda, ze ted bych se o sve rodice postarala lip a lehceji nez treba az by mne bylo 65 a jim dejme tomu 85. Nehlede na to, ze uz ted spousta lidi pujde do duchodu v 65 a i pozdeji, takze s casem to bude tezke tak ci tak.

Myslim, ze s timto se kalkulovat neda a ani nema, protoze to stejne vzdy jinak. Ale kdyz uz o tom mluvis, tak predstava, ze se v 25 hned po skole vdam, do padesati budu zivit deti, pak plynule prejdu na starost o petasedumdesatilete rodice, budu samozrejme chodit do prace, sem tam hlidat vnoucky a v sedesati si trosku odfouknu, ale ne moc, furt budu jeste pracovat a za chvilku aby se nekdo zacal starat o mne. Toto rovnez nemusi byt  lakavy model pro kazdeho. :)

Mas pravdu, ze starych matek pribyva, a ze je to ted moderni a o to vypouklejsi, ze jsme za komousu zase byli v opacnem extremu a matky byly mladinke. Zajimave je, ze tak mlade byly jenom v byvale CSSR, ani ve zbytku soc. tabora to tak nebylo o zbytku Evropy ani nemluve. Proti prirode to ale rozhodne neni. Proti prirode je spis to, ze v dnesni dobe je potreba se starat a zdrave dospele jednice neprimerene dlouhou dobu.

Úplně souhlasím s tím,že je proti přírodě starat se o dospělé zdravé jedince i s tím,že dříve byly matky mladounké (moje švagrová rodila první dítě v 26ti,před 26ti lety a doktor jí řekl,že je na první dítě stará...)
Ovšem to,že matka v 45ti je proti přírodě,na tom si dovolím trvat..

:D Trvaj si na čom cceš, prírode je to fuck... Kedysi mali ženy deti plynule - ak teda nezomreli pri pôrode - od cca 16 do cca 40-43... Vrátane napríklad cisárovnej Marišky Terezky. To bol síce možno extrém vyplývajúci zo silnej viery a nedostatku antikoncepcie - a v prípade Marišky Terezky aj z chtíča rodiť genofond pre európske kráľovské dvory - ale šlo to prírodnou cestou a bolo to tu, už pred stáročiami...

Selima — 28. 12. 2011 22:56

elena007 napsal(a):

Revliba napsal(a):

Mám dojem,že tu tak nějak mluvíme o voze a o koze..
To,že se časy mění a nic není jak dříve je nasnadě..
To,že sociální,kulturní a ekonomické prostředí se mění... také...
Já osobně píšu o Přírodě jako takové,bez odsudků starých matek,či mladých matek..
Naše fyzické tělo je nastaveno přírodou chytře...tak ,aby reproduktovalo v REPRODUKTIVNÍM věku..
Menopauza,přírodou nastavená, začíná od 40ti výš,kus od kusu...
Příroda nám tím dává najevo to,k čemu jsme byli stvořeni....není to nic proti ničemu..
Jen pokud nevnímáme, proti té přírodě...tak trochu..
Ale to bych tu mohla začít polemizovat o protipřírodním zachraňování 500gramových novorozeňat,ve snaze dokazování přírodě,jak jsme skvělí a naše ega nepokorná a to by byl průser...
Všechna srdíčka,lidičky,kostelíčky,dary od pánaboha a požehnání by mě tu rozcupovala na atomy...

No vsak reproduktivni vek zeny konci menopauzou ne? Nekdy i v petatriceti.

A ano ctyricitka, ktera otehotni prirozenou cestou, je vnimana jako neco, co by nemelo byt, neco neprirozeneho, ale mlada zena, ktera otehotni po tretim IVF a s tezkostmi donosi nebo i nedonosi, je v poradku. Tim se nechci nikoho dotknout, jen myslim, ze prirodu si bereme do ust, jak se nam to hodi do kramu.

:jojo:

Selima — 28. 12. 2011 22:59

Ešte som chcela napísať, že mi pripadá alibistické oháňať sa "prírodou" v spoločnosti  a kultúre, kde sa chemické a hormonálne hnusy podávajú dievčatám od cca 16tich rokov - čo je na TOM prriodzené? Že keď ju trebrás po rokoch vysadia, telo nevie začať znovu menštruovať, je zmätené, sú problémy  s otehotneném - hoci mladá môže mať 24 rokov - to sa vám zdá prirodzené? Mne nie. :/ My už podľa mňa ani omylom nevieme posúdiť, čo je prirodzené a čo nie... sme chorá spoločnosť. Len si osobujeme právo naprávať prírodu, a keď nám to nejde podľa našich rpedstáv, remcáme, že to je "proti prírode"...

Selima — 28. 12. 2011 23:05

dusička napsal(a):

Ronja napsal(a):

Duši promiň, já nechápu, na co se mě ptáš?

Ronjo, já jsem se až tak neptala, to byla jen položená otázka, ne k zodpovězení, ale spíše k zamyšlení.
ženská,která může otěhotnět je žena, která má menstruaci. Ta začíná cca kolem 12tého roku, končí individ. kolem 50ti? Po padesátce.
12tiletá holčina byt už teoretick by otěhotnět mohla , donosit, porodit - je extrém. Je to dítě. Jak se může dítě starat o dítě. Navíc nemá finanční prostředky atd atd. Ale v souladu s přírodou je připravená.
ženská v 45 je finančně zajištěná, ale... už je na konci svého plodného období.

Jsem ráda, že mám děti a že nemusím řešit, jeslti dítě po 40cítce nebo ne. PRotože ono když děti máš se o tom dost dobře kecá, že v 45 už nikdy. Ale kdybych je neměla, nebo nemohla otěhotnět, asi bych mluvila jinak. A kdybych otěhotněla i po čtyřicítce, byla bych štastná.

KDyž o tom tak přemýšlím, rok si říkám, že bych mohla podstoupit sterilizaci, měla bych jí od pojištovny zadarmo, nemusela bych do sebe cpát hormony, nemusela bych se chránit kondomy. Ale já to oddaluju. A vím proč. Podvědomě. Vím, že dítě nechci, ale nechci si připustit to, že už jsem žena staršího věku (na dítě).

Revliba nastínila to, o čem se dá, ale jenom polemizovat. Zachranovat půlkilová nedonošená miminka nebo je to proti přírodě? Matka dítěte to vidí jinak , druhý člověk zase jinak. JE to složité a těžké říct tak to je správně. Kdo určuje měřítka?

Duši, je to kultúrna vec... V Afrike dievčatá vydávajú okolo 12 rokov a očkaáva sa, že čoskoro začnú rodiť deti... a ony často aj začnú. Že sú potom často zničené a umeirajú skôr (alebo pri pôrode alebo na následné komplikácie) je vec druhá, ale čisto prírodne vzaté - áno, 12 ročné dievča môže mať dieťa a občas ho aj má. A keďže sa nedá predpokladať, že by ho mala po umelom oplodneníí, tak asi áno - asi to je v súlade s prírodou... Keby príroda nechcela, dievča by neotehotnelo.

Selima — 28. 12. 2011 23:07

Jessika napsal(a):

Já bych s dovolením upřesnila, co bylo mým původním námětem k zamyšlení. Blbě jsem to asi na začátku podala.

Co byste řešily, kdyby vám bylo 45 let a neplánovaně otěhotněly - přírodně, tedy po standardní souloži... ;)

Nič... donosila, porodila a modlila sa za dzravie dieťaťa a seba.

dusička — 28. 12. 2011 23:15

Jessiko - jestli toužíš po miminku, jestli se Ti na povrch bere mateřský pud. Odpověz si srdcem a jdi do toho, je to Tvé rozhodnutí.
Záleží jen na Tobě, ne tady na anketě, každá ženská to má totiž jinak, a Ty žiješ svůj život.

Modroočka — 29. 12. 2011 6:20

Já osobně jsem si ještě tak před dvěma lety říkala, i když jsme to neplánovali a nechtěli, že kdyby se stalo a já otěhotněla, zvažovali bysme. Dnes jsem ráda, že se to nestalo. Je mi 42 a dítě už nechci. Nebudu sobecká, protože vím, že v šedesáti budu přece jenom už unavená životem, nebudu mít tolik elánu, co mám teď a je to fakt sobecký vůči tomu děcku, protože vím, že mu nedám to, co by potřebovalo a chtělo. Nemyslím jen materiálně, ale i duševně, prostě už na to nestačíš. V šedesáti máš víc strachu, víc vidíš to, co by se mohlo stát a podobně. Vím tohle od známých, co měli dítě po čtyřicítce. Všichni svorně řekli, že kdyby věděli to, co dnes, nešli by do toho. A že se od tohoto pozdního dítěte ani nedočkají vnoučat a že už o to je to dítě ošizený.
Ale tohle je můj názor. Jedna kolegyně nemohla přirozeně otěhotnět, měla sny ve 35ti letech a řekla, že kdyby měla jinou možnost, tak pozdě by dítě neměla.
Takže já osobně bych do toho nešla, dítě má mít mladý rodiče, ne že si je pak ve škole pletou s babičkou a dědou.
Ale zase chápu, že když někdo dítě nemá vůbec, zatouží po něm i v pozdním věku.
A dítě není věc, která, když na to nemáš, se dá odložit. Nedá.

Modroočka — 29. 12. 2011 6:25

Jessika napsal(a):

Já bych s dovolením upřesnila, co bylo mým původním námětem k zamyšlení. Blbě jsem to asi na začátku podala.

Co byste řešily, kdyby vám bylo 45 let a neplánovaně otěhotněly - přírodně, tedy po standardní souloži... ;)

Nedonosila, neporodila. Je to ode mě hnusný, ale upřímný. Nemám na to, ani duševně, ani fyzicky a ani zdravotně, obě těhotenství jsem "přežila" s vypětím všech sil. Proto se snažím do takové situace nedostat, protože proti potratům v zásadě nejsem, ale sama bych to absolvovat nechtěla. Celej zbytek života bych na to dítě musela myslet, jestli to byl kluk nebo holčička, jak by vypadalo, že už by mu bylo tolik a tolik let, bylo by to pro mě doživotní trauma a popravdě, věřím na Boží mlýny a tohle by mi asi neprošlo. Nechtěla bych tuhle situaci řešit.

Jessika — 29. 12. 2011 8:13

dusička napsal(a):

Jessiko - jestli toužíš po miminku, jestli se Ti na povrch bere mateřský pud. Odpověz si srdcem a jdi do toho, je to Tvé rozhodnutí.
Záleží jen na Tobě, ne tady na anketě, každá ženská to má totiž jinak, a Ty žiješ svůj život.

Jeje... teď ne !!!
Já budu mít želvu....  :supr:

Dámy, nechtěla jsem vás některé uvést v omyl. Nejsem v tom a neplánuji mít :dudlik:
Jedná se o to, že když jsem byla mladší (dejme tomu o 20 let), tak pro mně potrat nepředstavoval nic divného... bylo to pro mně jediné možné řešení (pokud už je člověk tak nezodpovědný, že nepoužívá antikoncepci, nebo pokud ze zdravotních důvodů nemůže, nebo pokud by selhala antikoncepce)
Ale dnes, když o tom tak uvažuju, by mi bylo líto "přerušit"nový život.
V širším měřítku jsem chtěla teda vědět, jak se k tomu staví ostatní, ovlivněné/neovlivněné věkem.

Ale prosím vás, zda přerušení ano nebo ne - to je na jiné vlákno.
A určitě nechci prosazovat ANO nebo NE. To je každého věc, aspoň tohle vím přesně.

Tož tak.

Do nového roku zdravou mysl a trpělivé tělo (nebo i naopak).
Jess.

helena — 29. 12. 2011 8:18

Co byste řešily, kdyby vám bylo 45 let a neplánovaně otěhotněly
Špatně položená otázka - podle mého názoru.
Každá by řešila něco jiného, podle momentální situace, počtu dětí, celkového nastavení, postoje, pohledu partnera...
Těžko se dobereš relevantní odpovědi... tak nanejvejš procent pro ANO, NE a NEVÍM... a to ještě silně ovlivněných okruhem těch, které se scházejí zrovna tady.

Jessika — 29. 12. 2011 8:25

Těžko se dobereš relevantní odpovědi... tak nanejvejš procent pro ANO, NE a NEVÍM... a to ještě silně ovlivněných okruhem těch, které se scházejí zrovna tady.
Samozřejmě, že jsou tady samé relevantní odpovědi... mají rozhodující význam pro každou odpovídající pisatelku ;)

maring — 29. 12. 2011 8:38

Jessika napsal(a):

dusička napsal(a):

Jeje... teď ne !!!
Já budu mít želvu....  :supr:

Dámy, nechtěla jsem vás některé uvést v omyl. Nejsem v tom a neplánuji mít :dudlik:
Jedná se o to, že když jsem byla mladší (dejme tomu o 20 let), tak pro mně potrat nepředstavoval nic divného... bylo to pro mně jediné možné řešení (pokud už je člověk tak nezodpovědný, že nepoužívá antikoncepci, nebo pokud ze zdravotních důvodů nemůže, nebo pokud by selhala antikoncepce)
Ale dnes, když o tom tak uvažuju, by mi bylo líto "přerušit"nový život.
V širším měřítku jsem chtěla teda vědět, jak se k tomu staví ostatní, ovlivněné/neovlivněné věkem.

Ale prosím vás, zda přerušení ano nebo ne - to je na jiné vlákno.
A určitě nechci prosazovat ANO nebo NE. To je každého věc, aspoň tohle vím přesně.

Tož tak.

Do nového roku zdravou mysl a trpělivé tělo (nebo i naopak).
Jess.

Tak tohle mužu potvrdit , já jsem ve 23 letech  šla na potrat bez jediné výčitky a zaváhání , ani na minutu jsem neuvažovala o tom človíčkovi, jediný co bylo důležitý , že dcera vysokoškolského učitele nemohla mít přece nemanželské dítě  :(
Dnes bych se hodně rozmýšlela .
A někdy si říkám, že to všechno potom , mohla být i daň za ten zmařený život .

PPavlaa — 29. 12. 2011 10:26

Revliba napsal(a):

Ronja napsal(a):

Pravda, Revlibo, polemizovat se dá o čemkoli, včetně "přiměřenosti" zachraňování extrémně nedonošených dětí. Diskuze to může být i zajímavá, jen mívá tendeci nabýt úplně jiných rozměrů a argumentů, když se přejde od teorie k bolestivé praxi života - tím chci říct, že většině lidí se argumentace hodně posune, když diskutované nedonošeně najednou není abstraktní, ale je to jejich vnouček, neteř nebo přímo vlastní potomek.

Tím samozřejmě nechci říct, že "kdo to nezažil, nemůže mít názor", jen mám prostě takovou zkušenost, že vyhrocené postoje se jednodušeji drží, když se tě téma osobně nedotýká.

Bezpochyby Ronjo,
každý názor je názor vycházející de facto z osobní zkušenosti...
Je to nějaký čas,kdy jsem viděla v televizi velmi zajímavý a dobře objektivně podaný dokumentv o nedonošených dětech.Myslím,že tam byly popisovány 2 případy v podstatě se stejnou startovací pozicí...
Miminka měla obě kol 600g..Jedno mimino se nádherně vylízalo a bylo z něj zdravé děcko,druhé zůstalo těžce postižené,vlastně doživotně odkázané na péči okolí,ať už rodiny,či postupně státu...
Já sama jsem měla kliku a děti ve 24ech a 30ti bez sebemenších potíží s otěhotněním...můžeš si říci,tý se to kecá..
V práci se dnes a denně setkávám s dětmi,krom zdravých i těžce postižených...velmi často díky urputnosti medicíny,matek,společnosti...
Pokud bych byla matkou,která porodí takovýhle uzlíček,byla bych samozřejmě šťastná,že ho zachránili.....ale zároveň,protože jsem pár let pracovala v Jedličkárně (a nejen proto),bych nešla do těhotenství po 40ce...
Je to pro mne veliké zahrávání si s Přírodou...nevnímám to,jako vyhrocený postoj,ale jako souhru srdce a rozumu..

kdyby moji rodiče uvažovali stejně jako ty - nejít do těhotenství po 40, nebyla bych tady :cool:

PPavlaa — 29. 12. 2011 10:29

Jessika napsal(a):

Ronja napsal(a):

Díky za dovysvětlení Jessiko! (mé ironické já se chce zeptat, jaká soulož je "standardní", ale raději si to odpustím :lol:)

Zcela vážně ale ještě k tématu (alespoň částečně) - pokud má žena rodičovské touhy i ve věku, kdy už vlastní těhotenství není zdravotně vhodné či možné, může si taky dítě osvojit, tak se k sobě můžou líp hodit i věkově.

Ale když je to moje vlákno, tak si můžu trošku zaplevelit...
Standardní (ve střední Evropě, kde se nás většina teď nalézá) je misionářská poloha.
To je když muž leží na ženě a jsou obrácení tváří v tvář.
Ještě něco potřebuješ osvětlit ? :D :D :D

:lol:

PPavlaa — 29. 12. 2011 10:37

Modroočka napsal(a):

Já osobně jsem si ještě tak před dvěma lety říkala, i když jsme to neplánovali a nechtěli, že kdyby se stalo a já otěhotněla, zvažovali bysme. Dnes jsem ráda, že se to nestalo. Je mi 42 a dítě už nechci. Nebudu sobecká, protože vím, že v šedesáti budu přece jenom už unavená životem, nebudu mít tolik elánu, co mám teď a je to fakt sobecký vůči tomu děcku, protože vím, že mu nedám to, co by potřebovalo a chtělo. Nemyslím jen materiálně, ale i duševně, prostě už na to nestačíš. V šedesáti máš víc strachu, víc vidíš to, co by se mohlo stát a podobně. Vím tohle od známých, co měli dítě po čtyřicítce. Všichni svorně řekli, že kdyby věděli to, co dnes, nešli by do toho. A že se od tohoto pozdního dítěte ani nedočkají vnoučat a že už o to je to dítě ošizený.
Ale tohle je můj názor. Jedna kolegyně nemohla přirozeně otěhotnět, měla sny ve 35ti letech a řekla, že kdyby měla jinou možnost, tak pozdě by dítě neměla.
Takže já osobně bych do toho nešla, dítě má mít mladý rodiče, ne že si je pak ve škole pletou s babičkou a dědou.
Ale zase chápu, že když někdo dítě nemá vůbec, zatouží po něm i v pozdním věku.
A dítě není věc, která, když na to nemáš, se dá odložit. Nedá.

vidíš a já zase mám známý, kteří měli třeba třetí dítě kolem té 40. a naopak říkali, že si to daleko víc užívali, byli klidnější, jak když měli předchozí dvě a celkově to bylo úplně o něčem jiným.
a že se od toho pozdního dítěte nedočkají vnoučat ? mě měli naši pozdě, mají 16 leté vnouče od toho pozdního dítěte :) + pravnoučata ..
na tohle se prostě nedá udělat žádná šablona, co je dobrý a co už ne. je to konkrétně o lidech, o tom, co a jak cítí, jaký mají žebříček hodnot, jak jsou na tom zdravotně a další věci ..

helena — 29. 12. 2011 11:01

je to konkrétně o lidech
Ono je to trochu složitější, protože v těch plus mínus pětačtyřiceti hoiuby víme, jak na tom budeme za pár let http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png Jasně, to nemůžeme tušit ani v pětadvaceti, ale tam je přece jen vyšší pravděpodobnost "zvládnutí situace" - ve všech směrech.
Kdybych měla mluvit za sebe (a možná se někdo přidá), tak od určitého věku se to "kazí" v takovejch skocích... pořád dobrý - a najednou horší... a zas chvíli rovinka a hup dolů. Není to plynulej proces, bohužel, aby člověk "odhadnul", že napřesrok bude o tolik a tolik % unavenější, například.
Takže v těch 40-45 fajn, dobrý, plno energie... a klidně už za rok za dva výraznej pokles, nezpůsobenej novým dítětem, ale prostým procesem stárnutí. Jo, každej to má(me) jinak... ale myslím, že by bylo při rozhodování vhodný vzít v úvahu i tohle... i když to sousedce větších potíží nečiní.

Jaku — 29. 12. 2011 14:38

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jess :lol: Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo... :vissla::lol:

Jen jestli milování po čtyřícítce není proti přírodě :)

Jessiko, tobě je 15 nebo max.20 let,že 40níci jsou už pro tebe beznadějní starci?! Naopak - za mne to jsou lidi v nejlepším věku vhodným pro veškeré lidské jednání a činy,krom tedy toho těhotenství u žen,když pominu ty fyz.mínusy tak taky pro velký generační odstup,který se zákonitě při výchově musí negativně projevit.

elena007 — 29. 12. 2011 15:44

Chtela bych se zeptat mladych matek, jestli pro ne bylo tehotenstvi a materstvi v mladem veku natolik namahave a zatezujici a proto si neumi predstavit, ze by to treba o patnact let starsi jeste zvladly?

Protoze ja jsem byla podle jejich meritek uz hodne stara, ale tehotenstvi az na rostouci bricho a nepohodu pri spani ke konci bylo, jako kdybych tehotna nebyla. A ano, kdyz se prcek narodil, doslo samozrejme k revoluci v zabehanem zivotnim stylu (a ze jsem na to mela dostatek casu, ne jako dvacetileta holka) a ano, vstavali jsme i v noci a obcas rval, a cim byl vetsi, tim vici pozornosti vyzadoval a nemohla jsem sedet v klidu u knizky nebo kafe, a jako ctyricetileta jsem musela dokonce i popobehnout :), aby nesel nekam, kam nema, proste mela jsem malinke dite se vsim vsudy a byla nekdy i unavena, ale nikdy jsem to necitila jako prenesmirnou, temer nezvladutelnou zatez, naopak jsem si to uzivala. A od prckova osumnacti mesicu jsem si jeste delala dalkove skolu.

Do debat, o tom, ze kvuli vetchemu veku, musim dite nutne vychovavat hur nez nekdo o deset nebo patnact let mladsi, se poustet nebudu. :D

majkafa — 29. 12. 2011 15:51

Jaku napsal(a):

Jessika napsal(a):

majkafa napsal(a):

Jess :lol: Já bych si děťátko nechala i ze soulože nestandardní, třeba ... zezadu, nebo.. nebo... :vissla::lol:

Jen jestli milování po čtyřícítce není proti přírodě :)

Jessiko, tobě je 15 nebo max.20 let,že 40níci jsou už pro tebe beznadějní starci?! Naopak - za mne to jsou lidi v nejlepším věku vhodným pro veškeré lidské jednání a činy,krom tedy toho těhotenství u žen,když pominu ty fyz.mínusy tak taky pro velký generační odstup,který se zákonitě při výchově musí negativně projevit.

To byl přeciž vtip. :D Právě proto, že Jessice je tipuji kolem 40. :) Takže jistě ví, o čem mluví. Že je to teď daleko lepší, než ve dvaceti. :jojo:

elena007 — 29. 12. 2011 16:19

Modroocko, s vnoucatky nikdy nevis. Muj strejda by treba vnoucata vubec nemel, kdyby nebylo nejmladsiho hooodne pozdniho syna. Starsi syn ma zenu, ktera nemuze, spis uz nemohla - je ji 50, mit deti a dceri je 47 a je svobodna a bezdetna a momentalne i bez chlapa. Akorat nejmladsi ma dva syny - pokracovatele rodu. :) Tyto veci si nenaplanujes.

Želvička17 — 29. 12. 2011 16:32

No a co má bejt? Já plánuju, že si ke čtyřicátinám nadělím třetí holčičku :dudlik:

elena007 — 29. 12. 2011 17:45

Ja si ted spocitala, co by se stalo, kdyby se v nasi rodine utlo rozeni deti  u zen v triceti sesti a zbytek zustal tak, jak byl. Uz moje babicka by nemela vnoucata. Nahore zmineneho strejdu bychom neresili, protoze by se nenarodil, ani muj otec a s nimi dalsich 26 lidi, z kterych by se taky vetsina nenarodila, kdyby se pravidlo uplatnilo az v nasledujici generaci (a predpokladam, ze se jeste dalsi casem narodi). Pro mou rodinu by to byl holocaust. A to je jenom tatova strana, u mamy by to bylo o neco lepsi, ale tez by nas polovina nebyla. Mela bych napsat jich, protoze moje mama by se sice narodila, ale mela by jine dite, brachu by uz nemela.

Ivana — 29. 12. 2011 18:18

Kdybych neplánovaně otěhotněla v 45 (teoreticky), šla bych určitě na potrat. Já šílela už ve 30, že bych mohla mít nedejbože třetí dítě a i v té době bych to asi řešila potratem. Nejsem mateřský typ a obě těhotenství, oba porody a hlavně péče o děti mi přišly šíleně zatěžující. Mateřská dovolená a roky po ní byly pro mě nejhorší léta mého života.

holcina — 29. 12. 2011 18:18

V 45 letech bych dítě neplánovala, neplánuji ho už ani teď. Ale kdyby i přesto přišlo a zdraví by dovolilo, nechala bych si ho

rejka — 29. 12. 2011 19:35

Ivana napsal(a):

Kdybych neplánovaně otěhotněla v 45 (teoreticky), šla bych určitě na potrat. Já šílela už ve 30, že bych mohla mít nedejbože třetí dítě a i v té době bych to asi řešila potratem. Nejsem mateřský typ a obě těhotenství, oba porody a hlavně péče o děti mi přišly šíleně zatěžující. Mateřská dovolená a roky po ní byly pro mě nejhorší léta mého života.

To je hodně smutný co píšeš,Ivano. Proč jsi tedy děti měla,když nejsi mateřský typ a o děti jsi nejspíš nestála? Kvůli udržení vztahu?

rejka — 29. 12. 2011 19:40

Želvička17 napsal(a):

No a co má bejt? Já plánuju, že si ke čtyřicátinám nadělím třetí holčičku :dudlik:

Člověk si toho naplánuje.....já příliš neplánuju,pak jsem naštvaná,že to třeba nevyjde. Kdysi to ale bylo jinak.Taky jsem měla naplánováno v 35 mít třetí dítko. Všechno bylo jinak. Po všech stránkách.Dnes by mě třetí dítě mohlo zabít,respektive další těhotenství......takže raději zůstanu živá.

Judyna — 29. 12. 2011 20:16

Já si myslím, že každý věk má svoje a dítě po 40 bych rozhodně neplánovala. Pokud by ale k tomu "došlo", tak fakt nevím, asi bych neměla sílu si to nechat vzít.
Mám dvě kamarádky, obě mají dvě velké - dospělé děti a třetí měly ve 43 letech. Vypadají úžasně, děti jsou v pořádku. Jedna ovšem říká, že už by do toho nešla, u té druhé to nebylo plánované.

Jessika — 29. 12. 2011 20:32

majkafa napsal(a):

Jaku napsal(a):

Jessiko, tobě je 15 nebo max.20 let,že 40níci jsou už pro tebe beznadějní starci?!

To byl přeciž vtip. :D Právě proto, že Jessice je tipuji kolem 40. :) Takže jistě ví, o čem mluví. Že je to teď daleko lepší, než ve dvaceti. :jojo:

No baže je to lepší :)
Jen méně častěji, to víte, po 20 letech stálého milování se to trochu nám to trochu ošoupalo :gloria:

Daniela M — 29. 12. 2011 20:34

Jessika napsal(a):

Nechci být úplně mimo vánoční mísu, ale jaký máte názor na tuto situaci?
Co všechno byste (kromě zdraví dítěte) zvažovaly... ?

Začnu ze začátku. Žena je stvořena pro lásku. Většinou, když děti odrostou, pořídí si psa nebo milence. Potřebuje svojí lásku někomu dát. Dříve ženy rodily běžně v pozdějším věku. Má to své výhody a nevýhody. Výhody v tom, že už ví co chce, nedělá zbytečné chyby ve výchově (ale dělá chyby jiné:D) a vkládá ještě více lásky do dalšího potomka, než u předešlých, už je  (většinou) finančně zajištěná. Nevýhodou je, časový limit, kdy může pomáhat svému potomkovi v případě studii, pomoc při jeho zakládání rodiny ...atd.  Jistotu v tomto nemá nikdo i když je mu 25 l. při zrození prvního potomka. Znám několik matek, které následně měly omylem potomka v pozdějším věku, měly s ním  větší trpělivost, než když byly mladší.:) Takže neodrazuji pokud už se stalo a je na cestě. Neusilovala bych o něj v tomto věku ale za každou cenu.:hjarta:

Želvička17 — 30. 12. 2011 8:56

rejka napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

No a co má bejt? Já plánuju, že si ke čtyřicátinám nadělím třetí holčičku :dudlik:

Člověk si toho naplánuje.....já příliš neplánuju,pak jsem naštvaná,že to třeba nevyjde. Kdysi to ale bylo jinak.Taky jsem měla naplánováno v 35 mít třetí dítko. Všechno bylo jinak. Po všech stránkách.Dnes by mě třetí dítě mohlo zabít,respektive další těhotenství......takže raději zůstanu živá.

O.K. Až půjde moje druhé dítě do první třídy, tak když to půjde, tak si uděláme třetí.
Na svoji vlastní zodpovědnost. A o tom to je. :)

helena — 30. 12. 2011 9:14

Chtela bych se zeptat mladych matek, jestli pro ne bylo tehotenstvi a materstvi v mladem veku natolik namahave a zatezujici a proto si neumi predstavit, ze by to treba o patnact let starsi jeste zvladly?
Sice už dávno nejsem mladá matka http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png, ale z představy, že bych ve věku 40+ měla znova dvojčata (jenom - bez toho třetího dítěte, co jsem měla tehdá nádavkem), se lehce osypávám...

Ivana — 30. 12. 2011 9:23

rejka napsal(a):

Ivana napsal(a):

Kdybych neplánovaně otěhotněla v 45 (teoreticky), šla bych určitě na potrat. Já šílela už ve 30, že bych mohla mít nedejbože třetí dítě a i v té době bych to asi řešila potratem. Nejsem mateřský typ a obě těhotenství, oba porody a hlavně péče o děti mi přišly šíleně zatěžující. Mateřská dovolená a roky po ní byly pro mě nejhorší léta mého života.

To je hodně smutný co píšeš,Ivano. Proč jsi tedy děti měla,když nejsi mateřský typ a o děti jsi nejspíš nestála? Kvůli udržení vztahu?

Já jsem děti chtěla s mým mužem, kterého jsem velmi milovala a chtěla jsem, abychom spolu měli potomky. Jen tak samotnou by mě nenapadlo mít dítě. A s mým mužem jsem o tom přemýšlela už v době, kdy jsme spolu zatím jen chodili a studovali takže to ani nešlo.
A svoje děti mám moc ráda, ale prostě mě šíleně unavovalo být jim 24 hodin k dispozici. Nebavilo mě uklízet, vařit, prát, hrát si s nimi, odpovídat na tisíce dotazů, neustále být ve střehu. Já jsem introvert, potřebuju být část dne sama v klídku a to při dětech nešlo. Myslím si, že ten neustálý stres, který jsem prožívala, se velkou měrou pak podepsal na vzniku mojí deprese. Tři děti bych nezvládla ani omylem, to už bych rovnou skončila v šaškecu. Nebo na hřbitově.

dusička — 30. 12. 2011 9:32

Někdy se cítím na Beřkovice díky třem dětem. :dumbom: Je jak se první kluk nařval, byla jsem kolikrát spocená až na pr.. A těch lumpáren, když jezdili venku na kole, trnula jsem doma hrůzou. Ale ted na to vzpomínám, jako na krásný časy.
To je jako když jsem byla na mateřský, chtěla jsem jít do práce, děti mě brzdily. Ted když sedím v práci vzpomínám, jaký to byly časy doma s dětma.
Ale tohle prožívá i ženská v 25 nebo v 35. To není o věku.

helena — 30. 12. 2011 9:36

Tři děti bych nezvládla ani omylem, to už bych rovnou skončila v šaškecu. Nebo na hřbitově.
Ale zvládla, kdyby ti nic jinýho nezbývalo... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

PPavlaa — 30. 12. 2011 10:32

elena007 napsal(a):

Chtela bych se zeptat mladych matek, jestli pro ne bylo tehotenstvi a materstvi v mladem veku natolik namahave a zatezujici a proto si neumi predstavit, ze by to treba o patnact let starsi jeste zvladly?

Protoze ja jsem byla podle jejich meritek uz hodne stara, ale tehotenstvi az na rostouci bricho a nepohodu pri spani ke konci bylo, jako kdybych tehotna nebyla. A ano, kdyz se prcek narodil, doslo samozrejme k revoluci v zabehanem zivotnim stylu (a ze jsem na to mela dostatek casu, ne jako dvacetileta holka) a ano, vstavali jsme i v noci a obcas rval, a cim byl vetsi, tim vici pozornosti vyzadoval a nemohla jsem sedet v klidu u knizky nebo kafe, a jako ctyricetileta jsem musela dokonce i popobehnout :), aby nesel nekam, kam nema, proste mela jsem malinke dite se vsim vsudy a byla nekdy i unavena, ale nikdy jsem to necitila jako prenesmirnou, temer nezvladutelnou zatez, naopak jsem si to uzivala. A od prckova osumnacti mesicu jsem si jeste delala dalkove skolu.

Do debat, o tom, ze kvuli vetchemu veku, musim dite nutne vychovavat hur nez nekdo o deset nebo patnact let mladsi, se poustet nebudu. :D

každý dítě je jiný, to, žes tohle těhotenství a mateřství zvládla takhle v pohodě, může být u dalšího úplně jinak.

PPavlaa — 30. 12. 2011 10:39

rejka napsal(a):

Ivana napsal(a):

Kdybych neplánovaně otěhotněla v 45 (teoreticky), šla bych určitě na potrat. Já šílela už ve 30, že bych mohla mít nedejbože třetí dítě a i v té době bych to asi řešila potratem. Nejsem mateřský typ a obě těhotenství, oba porody a hlavně péče o děti mi přišly šíleně zatěžující. Mateřská dovolená a roky po ní byly pro mě nejhorší léta mého života.

To je hodně smutný co píšeš,Ivano. Proč jsi tedy děti měla,když nejsi mateřský typ a o děti jsi nejspíš nestála? Kvůli udržení vztahu?

já to, co píše nechápu jako že o děti nestála.

Selima — 30. 12. 2011 10:39

helena napsal(a):

Tři děti bych nezvládla ani omylem, to už bych rovnou skončila v šaškecu. Nebo na hřbitově.
Ale zvládla, kdyby ti nic jinýho nezbývalo... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Mno, možno by si sa divila, koľko žien na materskej - alebo celkovo matiek - je v bláznici - alebo na práškoch... Lenže ono to zasa nesúvisí s vekom, podľa mňa, ale skôr s predispozíciou, hormónmi... a bolo to tak odjakživa, len skôr s tým neveeli nič robiť, neboli AD, HA, tak proste ženy rodili, umierali pri pôrodoch, trpeli popôrodnými depresiami, laktačnou psychózou... :/

helena — 30. 12. 2011 10:55

možno by si sa divila, koľko žien na materskej - alebo celkovo matiek - je v bláznici - alebo na práškoch... tak proste ženy rodili, umierali pri pôrodoch, trpeli popôrodnými depresiami, laktačnou psychózou...
Jednak... a druhak se to tehdy bralo jinak - jako téměř běžná věc - až na to, že namísto prášků měly bylinky a zaříkávání... ale možná právě kvůli tý "běžnosti" a nutnosti fungovat (statek bez hospodyně šel do háje, nenašla-li se nějaká dobrá duše z příbuzenstva) byly ženský přece jen, řekněme, odolnější. Nechci říct necitelný, to v žádným případě, ale třeba míň zhejčkaný...
Já vím, že svět jde dopředu - ale ony ty vymoženosti s sebou taky nesou právě tu nižší odolnost... i ve vztahu k potomkům.

Želvička17 — 30. 12. 2011 12:06

Já to beru tak, že i ty prášky jsou dneska naprosto běžnou věcí. A jako u někoho může k depresi vést stres v zaměstnání, tak u jiného stres při starosti o děti.
A když jsem nemocná, tak jdu k doktorovi.Často slýchávám/čtu, že ženské na MD "skončí" buď na antidepresivech nebo chlastu. Osobně mi nepřijde MD více stresovější než náročná pozice v zaměstnání.

helena — 30. 12. 2011 12:16

Osobně mi nepřijde MD více stresovější než náročná pozice v zaměstnání...
... nebo šéf-blbec. Na toho navíc, na rozdíl od potomka, nemáš páky, jak ho srovnat http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Selima — 30. 12. 2011 13:23

helena napsal(a):

možno by si sa divila, koľko žien na materskej - alebo celkovo matiek - je v bláznici - alebo na práškoch... tak proste ženy rodili, umierali pri pôrodoch, trpeli popôrodnými depresiami, laktačnou psychózou...
Jednak... a druhak se to tehdy bralo jinak - jako téměř běžná věc - až na to, že namísto prášků měly bylinky a zaříkávání... ale možná právě kvůli tý "běžnosti" a nutnosti fungovat (statek bez hospodyně šel do háje, nenašla-li se nějaká dobrá duše z příbuzenstva) byly ženský přece jen, řekněme, odolnější. Nechci říct necitelný, to v žádným případě, ale třeba míň zhejčkaný...
Já vím, že svět jde dopředu - ale ony ty vymoženosti s sebou taky nesou právě tu nižší odolnost... i ve vztahu k potomkům.

Mno, niektoré obli odolnejšie, iné nevydržali a zabili sa... alebo skončili v nejakom dom blázinci - alebo kláštore, povedzme - aj vtedy... Neidealizujme si minulosť. Navyše, bol nižší priemerný vek, mnoho žien umrelo rovno v tehotenstve alebo pri pôrode-  celkovo sa nikto  s nikým veľmi necrcal... Chlapi umierali vo vojnách, pri prácach v lese a na poli... detská úmrtnosť bola 50 a viac % - už len ten fakt sám mohol byť na blázinec pre citlivejšie, nie? Proste veci boli inak ako dnes, ťažko povedať, či lepšie alebo horšie.

elena007 — 30. 12. 2011 14:15

Pavla: každý dítě je jiný, to, žes tohle těhotenství a mateřství zvládla takhle v pohodě, může být u dalšího úplně jinak....

No vzdyt proto jsem se ptala. Ja byla tehotna zaroven se zenou jednoho kolegy meho muze, byla stejne stara a taky prvorodicka a taky tehotenstvi v pohode. Ona potom mela jeste ve 42 k holce chlapecka, mne uz se nepovedlo. Obe jsme si na zaklade toho, co nam rikaly zkusene matky, predstavovaly, ze co nas ceka po porodu, je neco jako gulag nebo galeje - tezka drina a konec svobody. Braly jsme to tak, ze bude jako bude, uz jsme si uzily dost, neco vydrzime. Skutecnost potom nebyla ani zdaleka tak strasna. Decko jsem mela myslim prumerne, nektre mely ve srovnani snim vyslovene andilky.

elena007 — 30. 12. 2011 14:22

helena napsal(a):

Chtela bych se zeptat mladych matek, jestli pro ne bylo tehotenstvi a materstvi v mladem veku natolik namahave a zatezujici a proto si neumi predstavit, ze by to treba o patnact let starsi jeste zvladly?
Sice už dávno nejsem mladá matka http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png, ale z představy, že bych ve věku 40+ měla znova dvojčata (jenom - bez toho třetího dítěte, co jsem měla tehdá nádavkem), se lehce osypávám...

Moje babi mela v 39 sestiletou, ctyrletou a k nim si porodila dvojcata chlapecky - divocaky. Nidky nerikala, ze takovouo blbost nemam delat. My jsme fakt asi prdly rod. :D

Ji ale prvni dve deti uz trochu odrostlejsi zemrely, to se potom asi na vsechno kouka uplne jinak.

PPavlaa — 30. 12. 2011 14:24

no vidíš a já měla doma malýho uřvance, a první rok byl pro mě strašnej. teda ne že nebylo to hezký a neužila jsem si to, ale prostě nespal, řval, byla jsem chronicky nevyspaná a dodneška, když se přiblížím ke kočárku, tak mám tendence ho lapnout a začít pořádně houpat :)

eremuruss — 30. 12. 2011 14:52

helena napsal(a):

Tři děti bych nezvládla ani omylem, to už bych rovnou skončila v šaškecu. Nebo na hřbitově.
Ale zvládla, kdyby ti nic jinýho nezbývalo... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

Kdyz bylo synovi pul roku,zjistila jsem,ze jsem znovu tehotna.Navic syn byl hrozny nespavec,teda spaves,ale jenom ve dne v noci rval.Byla jsem s neho nevyspala a unavena.
Myslela jsem si,ze dve deti po sobe vychovat nedokazu,ze to bude sileny zaprach mit dve deti v plenach.Nebylo to tak hrozne,myslela jsem,ze to bude horsi.....
Takte starat se o dve nebo o 3 deti nemuze byt takovy rozdil....
A co se tyce unavy,myslim,ze jsem na tom stejne jak ve 22 letech tak ve 42 letech.

elena007 — 30. 12. 2011 14:52

PPavlaa napsal(a):

no vidíš a já měla doma malýho uřvance, a první rok byl pro mě strašnej. teda ne že nebylo to hezký a neužila jsem si to, ale prostě nespal, řval, byla jsem chronicky nevyspaná a dodneška, když se přiblížím ke kočárku, tak mám tendence ho lapnout a začít pořádně houpat :)

Nas prcek taky dost dlouho neprospal celou noc a musel dostat najist, to by jeste slo, ale nez si rihnul, trvalo i hodinu a musel byt ve vertikalni poloze, jinak se okamzite neskutecne poblinkal a muselo se s nim chodit, jinak knoural. Na nocni pochody taky nespominam v nejlepsim. :)

eremuruss — 30. 12. 2011 14:57

elena007 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no vidíš a já měla doma malýho uřvance, a první rok byl pro mě strašnej. teda ne že nebylo to hezký a neužila jsem si to, ale prostě nespal, řval, byla jsem chronicky nevyspaná a dodneška, když se přiblížím ke kočárku, tak mám tendence ho lapnout a začít pořádně houpat :)

Nas prcek taky dost dlouho neprospal celou noc a musel dostat najist, to by jeste slo, ale nez si rihnul, trvalo i hodinu a musel byt ve vertikalni poloze, jinak se okamzite neskutecne poblinkal a muselo se s nim chodit, jinak knoural. Na nocni pochody taky nespominam v nejlepsim. :)

Taky vzpominam na jezdeni kocarem po byte pres prah,na dudlik do medu,nahrivani plenky na brisko a porad rval a rval.....nedokazal sam zabrat a spat.Trvalo to vice nez pul roku...

PPavlaa — 30. 12. 2011 15:14

elena007 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no vidíš a já měla doma malýho uřvance, a první rok byl pro mě strašnej. teda ne že nebylo to hezký a neužila jsem si to, ale prostě nespal, řval, byla jsem chronicky nevyspaná a dodneška, když se přiblížím ke kočárku, tak mám tendence ho lapnout a začít pořádně houpat :)

Nas prcek taky dost dlouho neprospal celou noc a musel dostat najist, to by jeste slo, ale nez si rihnul, trvalo i hodinu a musel byt ve vertikalni poloze, jinak se okamzite neskutecne poblinkal a muselo se s nim chodit, jinak knoural. Na nocni pochody taky nespominam v nejlepsim. :)

náš to měl převrácený, v noci se mu nechtělo spát, přes den ano, ale taky to později s tím spaním přes den nepřeháněl, co kdyby si máma náhodou měla čas lehnout s ním :)

rejka — 30. 12. 2011 16:02

PPavla napsal(a):

já to, co píše nechápu jako že o děti nestála.

já ano,Pavlo. Ivana napsala obě těhotenství, oba porody a hlavně péče o děti mi přišly šíleně zatěžující. Mateřská dovolená a roky po ní byly pro mě nejhorší léta mého života.
A já usuzuju podle sebe. První porod trval 18 hodin,rok po druhém dítěti jsem se začala rozvádět. Na všechno jsem byla sama,byly to příšerné roky,ale děti mi byly velkou motivací a oporou.Nikdy jsem nebrala jako obět to několikaleté noční vstávání,stále se opakující otázky - PROČ? apod. Kdybych měla pocit,že by mě děti omezovaly v životě a vadilo by mi,že se jim musím přizpůsobovat,myslím,že bych si je nepořídila.

rejka — 30. 12. 2011 16:09

Ivana napsal(a):

Já jsem děti chtěla s mým mužem, kterého jsem velmi milovala a chtěla jsem, abychom spolu měli potomky. Jen tak samotnou by mě nenapadlo mít dítě. A s mým mužem jsem o tom přemýšlela už v době, kdy jsme spolu zatím jen chodili a studovali takže to ani nešlo.
A svoje děti mám moc ráda, ale prostě mě šíleně unavovalo být jim 24 hodin k dispozici. Nebavilo mě uklízet, vařit, prát, hrát si s nimi, odpovídat na tisíce dotazů, neustále být ve střehu. Já jsem introvert, potřebuju být část dne sama v klídku a to při dětech nešlo. Myslím si, že ten neustálý stres, který jsem prožívala, se velkou měrou pak podepsal na vzniku mojí deprese. Tři děti bych nezvládla ani omylem, to už bych rovnou skončila v šaškecu. Nebo na hřbitově.

To co píšeš mi připomíná mojí babičku. Jednou mi povídala,že péče o domácnost a děti byla pro ni únavná a stresující,že jí to vrcholově nebavilo. Ale ona měla děti jen kvůli dědovi. Nechtěla je vůbec,ale milovala dědu a ten děti chtěl. Také trpěla depresemi,úzkostí a neustálým strachem právě o své děti,takže nepochybuji o tom,že své děti máš ráda.

PPavlaa — 30. 12. 2011 16:10

rejko, každá nemá tu trpělivost, fyzický, psychický síly. tak to prostě je. ale není to nic o tom, že ty děti nemiluje.

Ivana — 30. 12. 2011 16:15

Mně teda děti omezovaly brutálně, ale než se narodily, tak jsem to vůbec neřešila. Já jsem je chtěla, protože jsem je chtěla se svým mužem, přišlo mi přirozené mít děti. Když už se narodily a já zjistila, jak je to všechno doopravdy, tak jsem s tím už nemohla nic dělat. Já píšu, že nejsem mateřský typ, protože mě prostě děsně nebavilo se o ně starat, já mám ráda klídek, pohodičku, číst si, chodit na výlety, zajít si na výstavu, do kina, do divadla, na dovolené si číst pod slunečníkem a dlouze si plavat v moři ... místo toho jsem musela být 24 hodin ve střehu, neustále odpovídat na otázky, starat, aby byli správně oblečení, obutí, zda nemají hlad, žízeň, nechce se jim čurat, kakat, jestli se nenudí, jestli nejsou nemocní, něco je nebolí, musela jsem denně vařit, furt po nich uklízet, všechno se muselo řídit podle nich a když jsem se jednou týdně na dvě hodinky trhla, že jsme šli třeba na procházku nebo do kina, ani jsem si to starostmi nedokázala užít. Svoje děti mám a měla jsem ráda, nikdy bych jim nedokázala ublížit a jsem ráda, že je mám, ale bylo to pro mě šíleně náročné a nevzpomínám na to ráda.
Takže dítě v 45 letech je pro mě naprostá noční můra.

velkaholka — 30. 12. 2011 16:29

Já už bych do toho teda v tom věku nešla...měla jsem děti v 21 a 25, ted´je mi 48 a neumím si představit, že bych ted´měla malý dítě. Jsem ráda, že už jsou moje děti dospělí a že se můžu věnovat sama sobě. Jen představa těhotentsví, že bych zase přibrala 25 kg, oteklý nohy, prsa o několik čísel větší, bleee.... V 21 jsem to všechno zvládla, ale teď už asi ne.
Pak mě taky děsí představa školy - úlohy, třídní schůzky, ježdění do kroužků.
Mýho strejdu měli rodiče pozdě, měli oba přes 40. Když byl na VŠ, oba byli už v důchodu a měli všichni co dělat, aby přežili. Oba prarodiče umřeli, aniž by se dožili vnoučete.

elena007 — 30. 12. 2011 16:30

Nas se pak rozespal, proto jsem mohla delat tu skolu, ale taky samozrejme spal nejhur, kdyz jsem to nejmin potrebovala. Jenze ta skola nebyla pro mne az natolik kriticka, tak jsem se nejak nenervnila. Rikala jsem si, ze s tim v klidu prastim. A pak jsme ho strcili na par hodin do predskoniho zarizeni, aby se naucil poradne mluvit, protoze ja nejsem rodily mluvci a i kdyz mluvim dobre, rodily mluvci, je rodily mluvci a ja se bala, ze by mohl mit treba ve skole problem. Ja tim teda docela trpela, chlapecek, soudim, vubec ne, jak jsem jej tam vyklopila, hrnul se za detmi a na matinku se ani neohledl. :) On je vubec do sveta. I v teto chvili mam pocit, ze jsem si to dost neuzila. :) No nic, radsi jedu nakoupit nejake bublinky, pokud jeste budou, abychom meli co bouchnout.

agewa — 30. 12. 2011 18:31

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

vera — 30. 12. 2011 18:53

z mého okolí znám 3 matky....všechny mají VŠ.....a všechny si pořídily po 40 dítě....ale to není všechno....pořídily si čtvrté dítě
jsem na mrtvici.....dcera má 3 děti.....a s těmi matkami tuze kamarádí....aby se nenakazila
ony to čtvrté dítě velmi uvítaly.....nebylo plánované....ale vítané....a moc pěkně se starají i s manželem .......jedna má už 18 dceru...ale já se děsím i jako babi....i když nic nenadělám

Ronja — 30. 12. 2011 19:13

elena007 napsal(a):

Chtela bych se zeptat mladych matek, jestli pro ne bylo tehotenstvi a materstvi v mladem veku natolik namahave a zatezujici a proto si neumi predstavit, ze by to treba o patnact let starsi jeste zvladly?

Protoze ja jsem byla podle jejich meritek uz hodne stara, ale tehotenstvi az na rostouci bricho a nepohodu pri spani ke konci bylo, jako kdybych tehotna nebyla. A ano, kdyz se prcek narodil, doslo samozrejme k revoluci v zabehanem zivotnim stylu (a ze jsem na to mela dostatek casu, ne jako dvacetileta holka) a ano, vstavali jsme i v noci a obcas rval, a cim byl vetsi, tim vici pozornosti vyzadoval a nemohla jsem sedet v klidu u knizky nebo kafe, a jako ctyricetileta jsem musela dokonce i popobehnout :), aby nesel nekam, kam nema, proste mela jsem malinke dite se vsim vsudy a byla nekdy i unavena, ale nikdy jsem to necitila jako prenesmirnou, temer nezvladutelnou zatez, naopak jsem si to uzivala. A od prckova osumnacti mesicu jsem si jeste delala dalkove skolu.

Do debat, o tom, ze kvuli vetchemu veku, musim dite nutne vychovavat hur nez nekdo o deset nebo patnact let mladsi, se poustet nebudu. :D

Nejsem až tak extra mladá matka, ale za mě: těhotenství fyzicky náročné, v prvním trimestru dvakrát nemocnice, ke konci taky, mezitím mi haprovaly záda, nemohla jsem chodit ani sedět. A blila jsem až do konce, poctivě. Naskonec akutní císař kvůli šíleným otokům a špatnému krevnímu obrazu. Jsem asi jedna z mála matek, která se i těsně po císaři cítila podstatně líp než před ním :lol: Přesto jsem si to těhotenství užila, psychicky to bylo krásný, vzpomínám na to ráda (teď už).
Holkám je teď půl roku, samozřejmě nevím, jak to bude dál, ale zatím dobrý, ani zdaleka takový drama, co slýchám popisovat. Jasně že jsem někdy nevyspaná a unavená, ale moc nepláčou a tím že jsem zmírnila v práci mi to pořád připadá jako pohoda ve srovnání se zaměstnáním. Děti mě nabíjí, po večerech normálně pracuju jako před tím, cca. na půl úvazek. Nevím, co bude za 15 let, ale každopádně doufám, že se ještě nějaké děti povedou, mateřství mě naplňuje a užívám si to. Jenže ono strašně záleží, jaký dítě se narodí. Trochu se bojím, že rozmlsaně půjdeme do dalšího a pak to bude uřvánek, ze kterého budu na nervy, protože večerní hodinové uspávání řvoucího děcka fakt neznám :vissla:

Ronja — 30. 12. 2011 19:14

vera napsal(a):

z mého okolí znám 3 matky....všechny mají VŠ.....a všechny si pořídily po 40 dítě....ale to není všechno....pořídily si čtvrté dítě
jsem na mrtvici.....dcera má 3 děti.....a s těmi matkami tuze kamarádí....aby se nenakazila
ony to čtvrté dítě velmi uvítaly.....nebylo plánované....ale vítané....a moc pěkně se starají i s manželem .......jedna má už 18 dceru...ale já se děsím i jako babi....i když nic nenadělám

Vero a co by na čtvrtém dítěti bylo tak strašného, že se děsíš, aby se tvoje dcera "nenakazila"?

Želvička17 — 30. 12. 2011 19:28

Ronji neboj, přijde i to večerní hodinové uspávání :) :dudlik::supr: Co já vím, tak spánek u dětí je jedna z věcí, která se mění a mění se kolikrát ze dne na den :D:D:D
Jak já jsem se bála jaké budu mít hrozně zlobivé uřvané to druhé miminko, už v břiše mě pořád tak kopalo, na CTG jsem chodívala opakovaně, jak mi tam malá řádila :D
A vylezla ven a já nevycházím z údivu, že já mám tak hrozně hodné miminko - zase :D

Ronja — 30. 12. 2011 20:37

Želvička17 napsal(a):

Ronji neboj, přijde i to večerní hodinové uspávání :)

nebo taky ne :reta: :P

Vilemína — 30. 12. 2011 21:08

Mám to hodně podobně jako Ivana. Nejsem mateřský typ, mimina mi nic neříkají. Mám ovšem partnera, kterého velmi miluju, ale který chce děti. Vím, že by se Tony o děti krásně staral a hodně se jim věnoval. Asi do toho s ním půjdu. Jsem připravena na nejhorší scénáře.

Ivano, moje mamka se několikrát nechala slyšet, že pro ni byla mateřská nejhorší období života. S bráchou jsme strašně málo spali, mamka byla tak nevyspalá, že kolikrát narážela do věcí, neměla ten správný odhad. Měli jsme tehdy hodně málo peněz. Mamka se o nás vzorně starala, hodně zhubla, jelikož všechno dělala poctivě - podle doporučení se mělo chodit s děckem dvakrát denně ven, tak to tak dělala atd. Byl to pro ni BLBÁKOV, to je mamčin termín. Vůbec ji to neuspokojovalo. Když mi byly dva roky, šla na rok do práce a já chodila do jeslí, což ji v žádném případě nemám za zlé. Pak se narodil brácha. V jeho dvou a půl letech se vrátila do práce.

Jsem dítě "starých" rodičů, tedy na tehdejší poměry ano. Když jsem se narodila, bylo mamce necelých 29 a otcovi 39 let. Naši jsou vysokoškoláci, introverti, kteří se těžko seznamují. Na mamku přišly mateřské pudy až v 28 letech, dříve se jí děcka protivily. Asi to bude znít divně, ale chtěla bych mít mladší rodiče. Ne, že by se o mě nestarali, otec s náma třeba chodil pouštět draky, sáňkoval s náma, ale jsem trochu ochuzena o prarodiče. Poznala jsem jen prarodiče z mamčiny strany, děda umřel, když mi bylo 8, a babička v mých 16 letech. Kdyby mě mamka měla ve 45 letech, nepoznala bych ani milovanou babičku, na kterou mám nádherné vzpomínky. Taky se mi párkrát stalo, že když mí spolužáci viděli mého otce, mysleli si, že je to můj děda.
Na svých rodičích vidím, že jim ubývá sil. To je skutečnost, málokdo se po padesátce cítí jako třicátník.
Já říkám jednoznačně NE pro to mít dítě v 45 letech. Své první dítě bych chtěla zvládnout těsně před třicítkou a druhé po třicítce. Bude to ještě velké rozhodování. Je mi jasné, že na víc než dvě děti nemám. Vůbec si nedovedu představit, jak zvládnu se starat o mimino. Mám chronickou depresi (dystýmii) a kolikrát spím 12 hodin denně (jsem schopna usnout i ve stoje). Představa, že spím třeba jen čtyři hodiny, je hrůzostrašná. Dále mi hodně vadí dětský pláč, slintání a zvracení. Vždycky, když někdo zvrací, uteču a mám z toho úzkosti. Bude to stát velké odříkání. Z okolí jsem vypozorovala, že tříleté děti jsou už relativně v pohodě, láme se to ve dvou letech, období do dvou let je kritické. Jako velké pozitivum vnímám obrovskou podporu Tonyho, podniká, pracuje doma (vlastně v okolí, je soukromý zemědělec) a taky mé nastávající tchýně, která bude bydlet s náma, tedy za předpokladu, že se s Tonym vezmeme, a která mi několikrát slíbila, že by případně vnouče občas pohlídala.

vera — 30. 12. 2011 21:21

Ronja napsal(a):

vera napsal(a):

z mého okolí znám 3 matky....všechny mají VŠ.....a všechny si pořídily po 40 dítě....ale to není všechno....pořídily si čtvrté dítě
jsem na mrtvici.....dcera má 3 děti.....a s těmi matkami tuze kamarádí....aby se nenakazila
ony to čtvrté dítě velmi uvítaly.....nebylo plánované....ale vítané....a moc pěkně se starají i s manželem .......jedna má už 18 dceru...ale já se děsím i jako babi....i když nic nenadělám

Vero a co by na čtvrtém dítěti bylo tak strašného, že se děsíš, aby se tvoje dcera "nenakazila"?

hm.......myslím si, že vychovat 4 děti, připravit je na život, něco jim poskytnout.....je aspoň pro mne.....nadlidský čin...

Selima — 30. 12. 2011 21:30

agewa napsal(a):

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

:jojo: Ja som vychovávala dieťa jednej takej... a to dieťa má teraz syn tiež  s podobnou, ktorá ho nevychováva, ale je zverený otcovi a tete do opatery... :rolleyes: A tú prvú matku-nematku do toho ani nikto netlačil, ale nejako sa jej to zdalo ako dobrý psôsob, ako nepracovať a nechať sa živiť... ale  realita ju po necelých 7 mesiacoch vyliečila.

pecule — 30. 12. 2011 21:38

A ja bych rekla, ze je to hooodne individualni. Pokud nekdo mel dite mlady, nechtel by ho mit pozdejc. Ja mela dite po tricitce a zase jsem rada, ze jsem ho nemela driv. A po 40? Neumim posoudit, teda u sebe. To budi vedet az mi tech 40 bude. Ale v mem pripade uz jen teoreticky vedet, myslim, ze dalsi ditko uz bych nechtela. Ale pokud ma zena dostatek sil, fyzickych i psychickych, tak si rikam, proc ne? Ja to, ze deti maji mit mlade rodice beru jako frazi a to hlavne od tech, co deti meli brzo (nebo spis mladi, ale v mem pohledu je proste pod 30 zbytecne brzo, prestoze to urcite ma svoje vyhody). Je jasne, ze s rokama sily ubyvaji, ale to nic nemeni ma tom, ze i tak muze mit ctyricatnice vic energie nez jina ve 20. Ja mela starsi rodice, aspon na tehdejsi dobu, mame bylo pres 30, sama byla stejne jako tata takovy to pozdni ditko, babicka ji mela po 40 a ja sice babicku nezazila, ale ani mama nikdy nevzpomina, ze by ji trapilo, ze babi byla uz stara a ja tenhle problem s mamou taky nemam. Bude ji 70 za par let a je aktivnejsi nez jiny babci v 50. Hraje ochotnicky divadlo, chodi na country, pochody, hlida mi holky.. Proste neni to zas tak o veku, ale o tom, jak se na to kdo citi.. :)

sandra — 30. 12. 2011 21:41

agewa napsal(a):

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

Agewo, souhlasím. Jen je dost těžké, poslouchat kecy o tom, že přivést na svět dítě, je to jediné, kvůli čemu jsme tady a co dává smysl a že je to naším posláním. Nebo také to, že když si dopředu rozumově zhodnotíme, že dítě nejspíš opravdu ne a řekneme to nahlas, tak jsme sobecké, které myslí jen na svoje blaho. Jen málo lidí chápe, že to není o sobeckosti, ale o tvém vnitřním pocitu a upřímnosti vůči sama sobě.

Jaku — 30. 12. 2011 23:04

vera napsal(a):

Ronja napsal(a):

vera napsal(a):

z mého okolí znám 3 matky....všechny mají VŠ.....a všechny si pořídily po 40 dítě....ale to není všechno....pořídily si čtvrté dítě
jsem na mrtvici.....dcera má 3 děti.....a s těmi matkami tuze kamarádí....aby se nenakazila
ony to čtvrté dítě velmi uvítaly.....nebylo plánované....ale vítané....a moc pěkně se starají i s manželem .......jedna má už 18 dceru...ale já se děsím i jako babi....i když nic nenadělám

Vero a co by na čtvrtém dítěti bylo tak strašného, že se děsíš, aby se tvoje dcera "nenakazila"?

hm.......myslím si, že vychovat 4 děti, připravit je na život, něco jim poskytnout.....je aspoň pro mne.....nadlidský čin...

Jsem ráda,že obě děti jsem měla do svých 25 let.Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.

Mě to přijde víceméně jako hodně sobecké uvažování např.ten příklad,co uvádí Vera-jen tak protože chci si ve 40 pořídit ještě 4.dítě.Většinou to ale bývá v těchto rodinách tak,že je tento mladý bnjamínek nechán hodně na pospas starším sourozencům a rodiče také tajně počítají i s tím,že kdyby něco-nejhoršího,tak že ti nestarší se o tohio nejmladšíhoo přece už postarají;ale oni ted chtějí miminko sladké růžové,tak proč ho nemít,chování jak malé uminuté a nerozumné děcko.,.Tak to přijde mě.A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit (lyže,tenis,fotbal,turistika???)),atd.Ve škole je to pak tak,že mu   radši ani nezaplatí kolikrát lyžák,at už kvůli financím nebo jen z lenosti shánět a pořizovat výbavu a to je tak potom jedno s druhým.
Fyzicky není problém většinou to dítě mít,ale porodit ho nestačí,ani mu zajistit zákl.potřeby,to je pro život podle mě trochu málo a hodně sobecké.
Ve věku po 40ce u některých žen se už začíná schylovaat třeba i k té menopauze-příroda sama zde dá á jaksi najevo že už by se to s rozením dětí po tomtověku nemělo přehánět,ale na řadu by mělo přijít především reálné zvážení veškerých možností a zajištění,jak budem schopni zabezopečit své dítě nejen v porodnici,ale i za 25 let,pokud bude chtít studovat vš-a že tady si v už nedalekém budoucnu normální lidi budou muset sakra sáhnout hodně hluboko do kapsy!

elena007 — 30. 12. 2011 23:11

Jaku, a co si s muzem zas plne uzivate? Pravidelne pohybove aktivity: lyze, turistika, kolo.... nebo sedite doma na gauci a vzpominate, jake to bylo hezke, kdyz jste byli mladi a jeste mohli na nohy a meli penize? :D

Selima — 30. 12. 2011 23:13

:D Tsss, moji rodičia ma mali v 26 a 27 rokoch a že by so mnou - okrem plávania - nejako vyvádzali, to sa nedá povedať... Makali obaja ako šrouby a mňa vychovávali hodne starí rodičia, potom platení opatrovatelia - starší pár - a hlavne škôlky, školy a družiny. Na dovolenke sme spolu boli párkrát - prsty jednej ruky by mi stačili - a VŠ som skončila vďaka tomu, že panoval ešte socík... Dnes si mnohí študenti privyrábajú na vysokú, ak si ju už nefinancujú úplne sami... Realita je proste trochu inde a plánovať dnes, čo bude za 25 rokov, mi prirpadá aj vzhľadom na politické a spoločenské otrasy trochu smiešne...

Jaku — 30. 12. 2011 23:31

Selima,Elena: nevycházím žennské z údivu nad vaším uvažováním,na druhou stranu co se divím,ti kteří si dnes vidí jen na špičku nosu a neplánují Selimo dopředu a ani tak neuvažují dopadají hodně  bídně a kdyby bral člověk ty kviky v médiích vážně,tak to bude dnes víc jak polovina republiky.Plánování není až tak to správné slovo možná,výstižnější je zvažovat své možnosti s výhledem na dalších 25 let,pokud si dnes jako 40letá chci pořídit baby.A pokud si h pořídit nechci,tak opět dnes ještě nemohu točit palcema a musím ještě trrochu mákmout na tom,at nemusím ani v těch 60ti někde otročit v práci-tak to alespon děláme my a že se to vyplácí!!!Tady vím moc dobře,o čem mluvím,je to jen vaše škoda,že to nechápete a mě jste zcela volné,takže mi na to téma už nemusíš psát další úvahy,které jsou pod mou rozumoviou úroven poněkud.

Eleno,co to prosím tě meleš,že na něco vzpomínáme:dumbom:prdlajs,žijem a to naplno,vč.těch sportů,které jsem jmenovala,lítáme si k moři na all inc.-to bude třeba letos v červnu a dokonce celá rodinka,tj.4 dospělí,byt kluci ještě nějaký ten rok budou na vš.
A ano máš pravdu,i se válíme a to neskutečně a brutálně-kluci nejsou doma,tak z postele jsme zrovna dnes i včera vylezli až odpoledne,hlad nás vyhnal,ne že bychom furt byli pořád nějaké aktivity.
Ale my holt,když máme nějaké povinnosti a tím teed myslím děti,tak jsmetak odpověšdní,že děláme vše naplno,tudíž nám to nedalo a vedli jsme kluky k sportování,znají dovolené xkrát za rok,atd.bez veškeré podpory třeeba prarodičů či soc.dávek.A protože jsme taky jenom lidi,už se těšíme až zcela zvolníme tempo,já už si to můžu jakž tak dovolit,manžel si začne pěkně vybírat práci jen tak pro kraatochvíli,když mu bude lehce přes 50.Ale zamlada,právě abychom si mohli dovolit vše možné i nemožné,jsme vždy měli a občas ještě máme i několik nutných zdrojů věýdělečné činnosti,které postupem času rádi pošlem k šípku.
Celkem tě lituju eleno,že dost pravděpodobnšě ani netušíš,jak si může člověk přima užívat život a to nejen ve vzpomínkách.

pecule — 30. 12. 2011 23:46

No, ja vidim v okoli mlade maminky, ktere diteti moc casu nevenuji a i ty, ktere mu ho venuji. Stejne tak ty starsi. To neni o veku, ale o cloveku jako takovem. Kdyz ma nekdo zaplatit diteti nejake aktivity, tak s tim muze mit problem jako mlady rodic stejne jako starsi rodic, nemam na mysli z financnich duvodu, ale protoze to proste je treba jen "skoda" nebo jak pises Jaku, ze je liny shanet vybavu. I kdyz uprimne jsem o nikom takovem, kdo by byl liny shanet treba vybavu na lyze, neslysela - ani o mladem ani o starsim. Jo, z financnich duvodu, to ano, ale to spis u tech mladsich, i kdyz to neni nutne pravidlo. Nekdo je rad, ze mel deti zavcasu a ted si "uziva", nekdo si naopak "uzival" nejdriv a ted je rad, ze ma deti. Kazde ma svoje a vse ma nejakou vyhodu i nevyhodu. Hlavni je, ze to vyhovuje tem dotycnym a asi nema smysl ostatni presvedcovat, ze jak to mam ja je to nejlepsi. Jo, je, ale pro me. Ale ne pro ostatni. Ja bych deti pred 30 nechtela, ale to neznamena, ze nerozumim tomu, ze jinemu to vyhovuje.

pecule — 30. 12. 2011 23:57

Jaku ja myslim, ze kdyz si nekdo rozhodne, ze si dite poridi nebo neplanovane dite necha, tak logicky vi, ze jde o zavazek na dalsich 20, 25 let, mysleno v tom smyslu se musi o nej postarat. A je opet je vcelku fuk, kolik budoucimu rodici je let. Mel by si to uvedomit jak ve 20, tak ve 40. A kdyz si nekdo poridi dite ve veku vyssim, tak zrejme ma i tuhle otazku poresenou.

Ja nevim proc, ale mam nejak (stejne jako nekdo kdo uz to tady psal) nastavenou hranici, ze dite do 40. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak proc vlastne? Kdyz to priroda te zene umozni, tak asi vi proc. :)

elena007 — 31. 12. 2011 0:07

Jaku, pozor, aby ti nepraskla zilka. :D Neuzijes duchodu.

Sice o mne nevis nic, ale diky za lekci, zacnu setrit a planovat, abych se nekdy mohla taky mit tak dobre jako ty. :D

Jaku — 31. 12. 2011 0:32

pecule napsal(a):

Jaku ja myslim, ze kdyz si nekdo rozhodne, ze si dite poridi nebo neplanovane dite necha, tak logicky vi, ze jde o zavazek na dalsich 20, 25 let, mysleno v tom smyslu se musi o nej postarat. A je opet je vcelku fuk, kolik budoucimu rodici je let. Mel by si to uvedomit jak ve 20, tak ve 40. A kdyz si nekdo poridi dite ve veku vyssim, tak zrejme ma i tuhle otazku poresenou.

Ja nevim proc, ale mam nejak (stejne jako nekdo kdo uz to tady psal) nastavenou hranici, ze dite do 40. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak proc vlastne? Kdyz to priroda te zene umozni, tak asi vi proc. :)

No víš Pecule,právě ta logika,logicky si to vše zvážit xlet dopředu a nejen tyhle věci jestli a kdy mít děti - to mnoha lidem tato schopnost chybí,bohužel pro ně,mě osobně to může být fuk a nechápu,proč mě i přesto tahle lidská hloupost mnohdy nenechává v klidu,no to je můj problém.
Jen ještě teda k tebou zminované matce přírodě - takže i pastva není vyloučena,nebude-li na jídlo?:D:D

Jaku — 31. 12. 2011 0:42

elena007 napsal(a):

Jaku, pozor, aby ti nepraskla zilka. :D Neuzijes duchodu.

Sice o mne nevis nic, ale diky za lekci, zacnu setrit a planovat, abych se nekdy mohla taky mit tak dobre jako ty. :D

tak to jsem vážně ráda,že můj příspěvek nebyl jen co do počtu v této diskusi.Mít děti je fajn,ale jako celoživotní nápln produktivního života je mít tedy nemusím,vždyt dnes je tolik,tolik nepřeberných možností,jak trávit příjemně čas a navíc když je ještě s kým - vínko,welnes,příjemný pokec s partnerem,se kterým si mám pořád co říct,víkendové pobyty a výlety leckde a leckam,takže fakt nechápu že tohle si mnohé starší maminy snad neumí představit ani ve snu a myslí si,že život je jen o porodech,vaření,plenách a kašičkách.

elena007 — 31. 12. 2011 1:58

Jaku napsal(a):

elena007 napsal(a):

Jaku, pozor, aby ti nepraskla zilka. :D Neuzijes duchodu.

Sice o mne nevis nic, ale diky za lekci, zacnu setrit a planovat, abych se nekdy mohla taky mit tak dobre jako ty. :D

tak to jsem vážně ráda,že můj příspěvek nebyl jen co do počtu v této diskusi.Mít děti je fajn,ale jako celoživotní nápln produktivního života je mít tedy nemusím,vždyt dnes je tolik,tolik nepřeberných možností,jak trávit příjemně čas a navíc když je ještě s kým - vínko,welnes,příjemný pokec s partnerem,se kterým si mám pořád co říct,víkendové pobyty a výlety leckde a leckam,takže fakt nechápu že tohle si mnohé starší maminy snad neumí představit ani ve snu a myslí si,že život je jen o porodech,vaření,plenách a kašičkách.

Nechces, nemas a je to v naprostem poradku. Ja wellnessila, cestovala, sportovala a celkove si delala, co chtela cely zivot. I ted. Kasicky po dvaceti letech wellness byly docela vitana zmena a netrvaly dlouho. :D Ale mycka, se mi zda, uz bzuci, to znamena, ze chlapecek s tatinkem uz uklidili nadobi po veceri, jdu se jim venovat. ;)

aprill — 31. 12. 2011 7:24

elena007 napsal(a):

Jaku, pozor, aby ti nepraskla zilka. :D Neuzijes duchodu.

Sice o mne nevis nic, ale diky za lekci, zacnu setrit a planovat, abych se nekdy mohla taky mit tak dobre jako ty. :D

na to, aby sis mohla užívat nepotřebuješ spoustu peněz

pecule — 31. 12. 2011 9:02

Jaku napsal(a):

pecule napsal(a):

Jaku ja myslim, ze kdyz si nekdo rozhodne, ze si dite poridi nebo neplanovane dite necha, tak logicky vi, ze jde o zavazek na dalsich 20, 25 let, mysleno v tom smyslu se musi o nej postarat. A je opet je vcelku fuk, kolik budoucimu rodici je let. Mel by si to uvedomit jak ve 20, tak ve 40. A kdyz si nekdo poridi dite ve veku vyssim, tak zrejme ma i tuhle otazku poresenou.

Ja nevim proc, ale mam nejak (stejne jako nekdo kdo uz to tady psal) nastavenou hranici, ze dite do 40. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak proc vlastne? Kdyz to priroda te zene umozni, tak asi vi proc. :)

No víš Pecule,právě ta logika,logicky si to vše zvážit xlet dopředu a nejen tyhle věci jestli a kdy mít děti - to mnoha lidem tato schopnost chybí,bohužel pro ně,mě osobně to může být fuk a nechápu,proč mě i přesto tahle lidská hloupost mnohdy nenechává v klidu,no to je můj problém.
Jen ještě teda k tebou zminované matce přírodě - takže i pastva není vyloučena,nebude-li na jídlo?:D:D

Ale to opet nesouvisi s vekem. Nekdo si naseka deti mlady a nema na to je uzivit a vi to uz v dobe, kdy dite cekaji. Tudiz kdyz bude nekdo cekat dite, tak si to sam musi zvazit a neni podstatne, jestli mu je 20, 30 nebo 40. Po strance fyzicke, psychicke, ekonomicke. V mladsim veku ( podle me) vic zvazuje penize, ve starsim to ostatni, zpravidla uz jsou ti lide zabezpeceni. I kdyz asi jak kdo, kazdopadne to ve finale neni jen o veku, ale o cloveku vubec. Poznamku k matce prirode jsem nepopochopila. Tykala se totiz ciste te fyzicke stranky, ze kdyz zena neni po prechodu, tak asi ma (fyzicky) na to byt matkou. Nemelo to nic spolecneho s penezma.

pecule — 31. 12. 2011 9:14

Jaku napsal(a):

elena007 napsal(a):

Jaku, pozor, aby ti nepraskla zilka. :D Neuzijes duchodu.

Sice o mne nevis nic, ale diky za lekci, zacnu setrit a planovat, abych se nekdy mohla taky mit tak dobre jako ty. :D

tak to jsem vážně ráda,že můj příspěvek nebyl jen co do počtu v této diskusi.Mít děti je fajn,ale jako celoživotní nápln produktivního života je mít tedy nemusím,vždyt dnes je tolik,tolik nepřeberných možností,jak trávit příjemně čas a navíc když je ještě s kým - vínko,welnes,příjemný pokec s partnerem,se kterým si mám pořád co říct,víkendové pobyty a výlety leckde a leckam,takže fakt nechápu že tohle si mnohé starší maminy snad neumí představit ani ve snu a myslí si,že život je jen o porodech,vaření,plenách a kašičkách.

No, vzhledem k tomu, ze plno tech starsich matek takhle zilo i pred detma, tak takhle zije i dal, jen jezdi do baby friendly hotelu, i kdyz urcite ne tak casto, protoze nechteji to mimco nekam stale tahat. To co pises opet neni o veku, nekdo se s ditetem "zakope" doma i mlady.
Ty nejake starsi matky znas osobne? Ja totiz ano a tenhle tvuj popis je, abych rekla pravdu, legracni, protoze naopak zrovna tyhle jsou daleko vic akcnejsi. No, mozna to bude i souviset s penezma, protoze vsechny jsou uz slusne zabezpecene ( a ne chlapem, i kdyz dve z nich i tim chlapem). Ale i tak, kdyz nikam nejedou, tak to nejsou mamky zalezle u plotny ;)

agewa — 31. 12. 2011 9:58

sandra napsal(a):

agewa napsal(a):

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

Agewo, souhlasím. Jen je dost těžké, poslouchat kecy o tom, že přivést na svět dítě, je to jediné, kvůli čemu jsme tady a co dává smysl a že je to naším posláním. Nebo také to, že když si dopředu rozumově zhodnotíme, že dítě nejspíš opravdu ne a řekneme to nahlas, tak jsme sobecké, které myslí jen na svoje blaho. Jen málo lidí chápe, že to není o sobeckosti, ale o tvém vnitřním pocitu a upřímnosti vůči sama sobě.

já věřím tomu, že je to těžké a někdy asi i demoralizující. Právě proto by si to měla žena uvědomit, PROČ dítě chce a zda má na výchovu. A pak si stát za svým.

pecule — 31. 12. 2011 10:06

agewa napsal(a):

sandra napsal(a):

agewa napsal(a):

tvrdím, že některé ženy by děti mít prostě neměly.
Není to ani jejich odsouzení ani  jejich   kritika, ale konstatování. pokud mě obtěžuje být matkou , neměla bych podlehnout nátlaku okolí ani manžela.
znám osobně nejméně dvě .

Agewo, souhlasím. Jen je dost těžké, poslouchat kecy o tom, že přivést na svět dítě, je to jediné, kvůli čemu jsme tady a co dává smysl a že je to naším posláním. Nebo také to, že když si dopředu rozumově zhodnotíme, že dítě nejspíš opravdu ne a řekneme to nahlas, tak jsme sobecké, které myslí jen na svoje blaho. Jen málo lidí chápe, že to není o sobeckosti, ale o tvém vnitřním pocitu a upřímnosti vůči sama sobě.

já věřím tomu, že je to těžké a někdy asi i demoralizující. Právě proto by si to měla žena uvědomit, PROČ dítě chce a zda má na výchovu. A pak si stát za svým.

Ja jsem treba pred 30 dite nechtela, v tom jsem mela jasno a bylo na hlavu poslouchat nejen chytre reci okoli o biologickych hodinach, ale co me vadilo asi nejvic, kdyz holky co dite taky odkladaly, tak kdyz se jim pak narodilo, tak se me snazily presvedcit, ze se jim ohromne zmenil zivot a at na nic necekam atd. Ano, jasne, zmenil se mi zivot a rozhodne bych nemenila. Ale naprosto chapu holky, ktere se rozhodnou dite nemit. Vzdyt se da zit hezky i bez nej. A ze tlaci partner? Tak snad vedel do ceho jde. Tohle by si lidi meli vyjasnit v zacatcich, stejne tak i muz, pokud deti nechce, aby pak nebylo zbytecne dusno.

PPavlaa — 31. 12. 2011 10:45

Vilemína napsal(a):

Mám to hodně podobně jako Ivana. Nejsem mateřský typ, mimina mi nic neříkají. Mám ovšem partnera, kterého velmi miluju, ale který chce děti. Vím, že by se Tony o děti krásně staral a hodně se jim věnoval. Asi do toho s ním půjdu. Jsem připravena na nejhorší scénáře.

Ivano, moje mamka se několikrát nechala slyšet, že pro ni byla mateřská nejhorší období života. S bráchou jsme strašně málo spali, mamka byla tak nevyspalá, že kolikrát narážela do věcí, neměla ten správný odhad. Měli jsme tehdy hodně málo peněz. Mamka se o nás vzorně starala, hodně zhubla, jelikož všechno dělala poctivě - podle doporučení se mělo chodit s děckem dvakrát denně ven, tak to tak dělala atd. Byl to pro ni BLBÁKOV, to je mamčin termín. Vůbec ji to neuspokojovalo. Když mi byly dva roky, šla na rok do práce a já chodila do jeslí, což ji v žádném případě nemám za zlé. Pak se narodil brácha. V jeho dvou a půl letech se vrátila do práce.

Jsem dítě "starých" rodičů, tedy na tehdejší poměry ano. Když jsem se narodila, bylo mamce necelých 29 a otcovi 39 let. Naši jsou vysokoškoláci, introverti, kteří se těžko seznamují. Na mamku přišly mateřské pudy až v 28 letech, dříve se jí děcka protivily. Asi to bude znít divně, ale chtěla bych mít mladší rodiče. Ne, že by se o mě nestarali, otec s náma třeba chodil pouštět draky, sáňkoval s náma, ale jsem trochu ochuzena o prarodiče. Poznala jsem jen prarodiče z mamčiny strany, děda umřel, když mi bylo 8, a babička v mých 16 letech. Kdyby mě mamka měla ve 45 letech, nepoznala bych ani milovanou babičku, na kterou mám nádherné vzpomínky. Taky se mi párkrát stalo, že když mí spolužáci viděli mého otce, mysleli si, že je to můj děda.
Na svých rodičích vidím, že jim ubývá sil. To je skutečnost, málokdo se po padesátce cítí jako třicátník.
Já říkám jednoznačně NE pro to mít dítě v 45 letech. Své první dítě bych chtěla zvládnout těsně před třicítkou a druhé po třicítce. Bude to ještě velké rozhodování. Je mi jasné, že na víc než dvě děti nemám. Vůbec si nedovedu představit, jak zvládnu se starat o mimino. Mám chronickou depresi (dystýmii) a kolikrát spím 12 hodin denně (jsem schopna usnout i ve stoje). Představa, že spím třeba jen čtyři hodiny, je hrůzostrašná. Dále mi hodně vadí dětský pláč, slintání a zvracení. Vždycky, když někdo zvrací, uteču a mám z toho úzkosti. Bude to stát velké odříkání. Z okolí jsem vypozorovala, že tříleté děti jsou už relativně v pohodě, láme se to ve dvou letech, období do dvou let je kritické. Jako velké pozitivum vnímám obrovskou podporu Tonyho, podniká, pracuje doma (vlastně v okolí, je soukromý zemědělec) a taky mé nastávající tchýně, která bude bydlet s náma, tedy za předpokladu, že se s Tonym vezmeme, a která mi několikrát slíbila, že by případně vnouče občas pohlídala.

plánovat, kdy budeš chtít první dítě, kdy druhé, kdo ti s tím bude pomáhat atd můžeš jak chceš. ono to stejně může být ve finále úplně jinak, tohle nejsou věci, které se dají dopředu nalinkovat ..
to, že děti rodičů, kteří je měli pozdě nepoznají babičku a dědu bych do toho vůbec nepletla. tohle uvažování mi přijde hloupý. mě měli naši pozdě, je fakt, že babičku jsem měla jen jednu - umřela, když mi bylo 10. ale i kdyby mě měli brzy, stejně by to ničemu nepomohlo. druhá babička umřela, když byl můj táta malej kluk. jeho táta taky celkem brzo a z toho, co jsem slyšela od táty, nebylo ani o co stát. než takovej děda, lepší žádnej.
kamarádčiny děti taky nemají babičku a dědu, ne proto, že by ji měli rodiče pozdě, ale jednoduše ji táta umřel, když byla na základce, máma si nabrnkla jinýho chlapa a nestojí a nějáký stýkání se ani s dětmi, natož s vnoučaty. vídá je tak 1 - 2x do roka.
a jedna moje kamarádka umřela před 3 lety. její dcera čeká mrně, ale to babičku mít nebude. možná dědu a to, kdo ví jestli.

Selima — 31. 12. 2011 10:46

Jaku napsal(a):

Selima,Elena: nevycházím žennské z údivu nad vaším uvažováním,na druhou stranu co se divím,ti kteří si dnes vidí jen na špičku nosu a neplánují Selimo dopředu a ani tak neuvažují dopadají hodně  bídně a kdyby bral člověk ty kviky v médiích vážně,tak to bude dnes víc jak polovina republiky.Plánování není až tak to správné slovo možná,výstižnější je zvažovat své možnosti s výhledem na dalších 25 let,pokud si dnes jako 40letá chci pořídit baby.A pokud si h pořídit nechci,tak opět dnes ještě nemohu točit palcema a musím ještě trrochu mákmout na tom,at nemusím ani v těch 60ti někde otročit v práci-tak to alespon děláme my a že se to vyplácí!!!Tady vím moc dobře,o čem mluvím,je to jen vaše škoda,že to nechápete a mě jste zcela volné,takže mi na to téma už nemusíš psát další úvahy,které jsou pod mou rozumoviou úroven poněkud.

Eleno,co to prosím tě meleš,že na něco vzpomínáme:dumbom:prdlajs,žijem a to naplno,vč.těch sportů,které jsem jmenovala,lítáme si k moři na all inc.-to bude třeba letos v červnu a dokonce celá rodinka,tj.4 dospělí,byt kluci ještě nějaký ten rok budou na vš.
A ano máš pravdu,i se válíme a to neskutečně a brutálně-kluci nejsou doma,tak z postele jsme zrovna dnes i včera vylezli až odpoledne,hlad nás vyhnal,ne že bychom furt byli pořád nějaké aktivity.
Ale my holt,když máme nějaké povinnosti a tím teed myslím děti,tak jsmetak odpověšdní,že děláme vše naplno,tudíž nám to nedalo a vedli jsme kluky k sportování,znají dovolené xkrát za rok,atd.bez veškeré podpory třeeba prarodičů či soc.dávek.A protože jsme taky jenom lidi,už se těšíme až zcela zvolníme tempo,já už si to můžu jakž tak dovolit,manžel si začne pěkně vybírat práci jen tak pro kraatochvíli,když mu bude lehce přes 50.Ale zamlada,právě abychom si mohli dovolit vše možné i nemožné,jsme vždy měli a občas ještě máme i několik nutných zdrojů věýdělečné činnosti,které postupem času rádi pošlem k šípku.
Celkem tě lituju eleno,že dost pravděpodobnšě ani netušíš,jak si může člověk přima užívat život a to nejen ve vzpomínkách.

Jéj, čau, Kuty, si dobrá, že som ťa spoznala až teraz! :D A bola si mi písaním nejaká povedomá, ale nevedela som ťa zaradiť... :storstark: Tak sa Ti zasa bduem vyhýbať a kľudne aj Ty mne,  abudmee obe spokojné... ;)

PPavlaa — 31. 12. 2011 10:50

Jaku napsal(a):

vera napsal(a):

Ronja napsal(a):


Vero a co by na čtvrtém dítěti bylo tak strašného, že se děsíš, aby se tvoje dcera "nenakazila"?

hm.......myslím si, že vychovat 4 děti, připravit je na život, něco jim poskytnout.....je aspoň pro mne.....nadlidský čin...

Jsem ráda,že obě děti jsem měla do svých 25 let.Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.

Mě to přijde víceméně jako hodně sobecké uvažování např.ten příklad,co uvádí Vera-jen tak protože chci si ve 40 pořídit ještě 4.dítě.Většinou to ale bývá v těchto rodinách tak,že je tento mladý bnjamínek nechán hodně na pospas starším sourozencům a rodiče také tajně počítají i s tím,že kdyby něco-nejhoršího,tak že ti nestarší se o tohio nejmladšíhoo přece už postarají;ale oni ted chtějí miminko sladké růžové,tak proč ho nemít,chování jak malé uminuté a nerozumné děcko.,.Tak to přijde mě.A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit (lyže,tenis,fotbal,turistika???)),atd.Ve škole je to pak tak,že mu   radši ani nezaplatí kolikrát lyžák,at už kvůli financím nebo jen z lenosti shánět a pořizovat výbavu a to je tak potom jedno s druhým.
Fyzicky není problém většinou to dítě mít,ale porodit ho nestačí,ani mu zajistit zákl.potřeby,to je pro život podle mě trochu málo a hodně sobecké.
Ve věku po 40ce u některých žen se už začíná schylovaat třeba i k té menopauze-příroda sama zde dá á jaksi najevo že už by se to s rozením dětí po tomtověku nemělo přehánět,ale na řadu by mělo přijít především reálné zvážení veškerých možností a zajištění,jak budem schopni zabezopečit své dítě nejen v porodnici,ale i za 25 let,pokud bude chtít studovat vš-a že tady si v už nedalekém budoucnu normální lidi budou muset sakra sáhnout hodně hluboko do kapsy!

:lol: a to já bych tohle ráda viděla i u těch mladých rodičů ;) tohle totiž není o věku. líný rodiče, co se dítěti nevěnují jsou bez ohledu na to, jestli jim je 25 nebo 45 ..

aprill — 31. 12. 2011 10:55

PPavlaa napsal(a):

Jaku napsal(a):

vera napsal(a):


hm.......myslím si, že vychovat 4 děti, připravit je na život, něco jim poskytnout.....je aspoň pro mne.....nadlidský čin...

Jsem ráda,že obě děti jsem měla do svých 25 let.Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.

Mě to přijde víceméně jako hodně sobecké uvažování např.ten příklad,co uvádí Vera-jen tak protože chci si ve 40 pořídit ještě 4.dítě.Většinou to ale bývá v těchto rodinách tak,že je tento mladý bnjamínek nechán hodně na pospas starším sourozencům a rodiče také tajně počítají i s tím,že kdyby něco-nejhoršího,tak že ti nestarší se o tohio nejmladšíhoo přece už postarají;ale oni ted chtějí miminko sladké růžové,tak proč ho nemít,chování jak malé uminuté a nerozumné děcko.,.Tak to přijde mě.A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit (lyže,tenis,fotbal,turistika???)),atd.Ve škole je to pak tak,že mu   radši ani nezaplatí kolikrát lyžák,at už kvůli financím nebo jen z lenosti shánět a pořizovat výbavu a to je tak potom jedno s druhým.
Fyzicky není problém většinou to dítě mít,ale porodit ho nestačí,ani mu zajistit zákl.potřeby,to je pro život podle mě trochu málo a hodně sobecké.
Ve věku po 40ce u některých žen se už začíná schylovaat třeba i k té menopauze-příroda sama zde dá á jaksi najevo že už by se to s rozením dětí po tomtověku nemělo přehánět,ale na řadu by mělo přijít především reálné zvážení veškerých možností a zajištění,jak budem schopni zabezopečit své dítě nejen v porodnici,ale i za 25 let,pokud bude chtít studovat vš-a že tady si v už nedalekém budoucnu normální lidi budou muset sakra sáhnout hodně hluboko do kapsy!

:lol: a to já bych tohle ráda viděla i u těch mladých rodičů ;) tohle totiž není o věku. líný rodiče, co se dítěti nevěnují jsou bez ohledu na to, jestli jim je 25 nebo 45 ..

jedna věc je lenost a druhá "unavenost" životem. jak jsem už psala moje kamarádka (45) je akční, to já jsem proti ní lenoch obecný a sama přiznává, že nemá tolik sil, aby se po práci (MVDr) se ještě naplno věnovala své osmileté dceři a je jí líto, že pro jejího bráchu měla více sil.

PPavlaa — 31. 12. 2011 10:57

pecule napsal(a):

No, ja vidim v okoli mlade maminky, ktere diteti moc casu nevenuji a i ty, ktere mu ho venuji. Stejne tak ty starsi. To neni o veku, ale o cloveku jako takovem. Kdyz ma nekdo zaplatit diteti nejake aktivity, tak s tim muze mit problem jako mlady rodic stejne jako starsi rodic, nemam na mysli z financnich duvodu, ale protoze to proste je treba jen "skoda" nebo jak pises Jaku, ze je liny shanet vybavu. I kdyz uprimne jsem o nikom takovem, kdo by byl liny shanet treba vybavu na lyze, neslysela - ani o mladem ani o starsim. Jo, z financnich duvodu, to ano, ale to spis u tech mladsich, i kdyz to neni nutne pravidlo. Nekdo je rad, ze mel deti zavcasu a ted si "uziva", nekdo si naopak "uzival" nejdriv a ted je rad, ze ma deti. Kazde ma svoje a vse ma nejakou vyhodu i nevyhodu. Hlavni je, ze to vyhovuje tem dotycnym a asi nema smysl ostatni presvedcovat, ze jak to mam ja je to nejlepsi. Jo, je, ale pro me. Ale ne pro ostatni. Ja bych deti pred 30 nechtela, ale to neznamena, ze nerozumim tomu, ze jinemu to vyhovuje.

:jojo:

Selima — 31. 12. 2011 10:58

Tipujem ale, že keby si sa všetkých zúčastnených, vrátane dcérky, opýtala, či by bolo lepšie, keby VOBEC nebola na svete (lebo to je akosi jediná možná alternatíva), tak odpoveď by bola jednoznačná... :D To totiž už nie je plánovanie rozostupu medzi deťmi niekedy na prahu života, to je proste už len rozhodnutie dieťa ÁNO - dieťa NIE.

PPavlaa — 31. 12. 2011 11:03

pecule napsal(a):

agewa napsal(a):

sandra napsal(a):


Agewo, souhlasím. Jen je dost těžké, poslouchat kecy o tom, že přivést na svět dítě, je to jediné, kvůli čemu jsme tady a co dává smysl a že je to naším posláním. Nebo také to, že když si dopředu rozumově zhodnotíme, že dítě nejspíš opravdu ne a řekneme to nahlas, tak jsme sobecké, které myslí jen na svoje blaho. Jen málo lidí chápe, že to není o sobeckosti, ale o tvém vnitřním pocitu a upřímnosti vůči sama sobě.

já věřím tomu, že je to těžké a někdy asi i demoralizující. Právě proto by si to měla žena uvědomit, PROČ dítě chce a zda má na výchovu. A pak si stát za svým.

Ja jsem treba pred 30 dite nechtela, v tom jsem mela jasno a bylo na hlavu poslouchat nejen chytre reci okoli o biologickych hodinach, ale co me vadilo asi nejvic, kdyz holky co dite taky odkladaly, tak kdyz se jim pak narodilo, tak se me snazily presvedcit, ze se jim ohromne zmenil zivot a at na nic necekam atd. Ano, jasne, zmenil se mi zivot a rozhodne bych nemenila. Ale naprosto chapu holky, ktere se rozhodnou dite nemit. Vzdyt se da zit hezky i bez nej. A ze tlaci partner? Tak snad vedel do ceho jde. Tohle by si lidi meli vyjasnit v zacatcich, stejne tak i muz, pokud deti nechce, aby pak nebylo zbytecne dusno.

jenže on se ten pohled na to, jestli dítě chceš mít nebo nechceš, může časem měnit. klidně se ti může stát, že budeš přesvědčená, že dítě nechceš, najdeš si partnera, kterej to má stejně a pak se stane něco, co ten názor u jednoho z vás změní. jak pak chceš zabránit tomu dusnu ?

PPavlaa — 31. 12. 2011 11:07

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Jaku napsal(a):


Jsem ráda,že obě děti jsem měla do svých 25 let.Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.

Mě to přijde víceméně jako hodně sobecké uvažování např.ten příklad,co uvádí Vera-jen tak protože chci si ve 40 pořídit ještě 4.dítě.Většinou to ale bývá v těchto rodinách tak,že je tento mladý bnjamínek nechán hodně na pospas starším sourozencům a rodiče také tajně počítají i s tím,že kdyby něco-nejhoršího,tak že ti nestarší se o tohio nejmladšíhoo přece už postarají;ale oni ted chtějí miminko sladké růžové,tak proč ho nemít,chování jak malé uminuté a nerozumné děcko.,.Tak to přijde mě.A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit (lyže,tenis,fotbal,turistika???)),atd.Ve škole je to pak tak,že mu   radši ani nezaplatí kolikrát lyžák,at už kvůli financím nebo jen z lenosti shánět a pořizovat výbavu a to je tak potom jedno s druhým.
Fyzicky není problém většinou to dítě mít,ale porodit ho nestačí,ani mu zajistit zákl.potřeby,to je pro život podle mě trochu málo a hodně sobecké.
Ve věku po 40ce u některých žen se už začíná schylovaat třeba i k té menopauze-příroda sama zde dá á jaksi najevo že už by se to s rozením dětí po tomtověku nemělo přehánět,ale na řadu by mělo přijít především reálné zvážení veškerých možností a zajištění,jak budem schopni zabezopečit své dítě nejen v porodnici,ale i za 25 let,pokud bude chtít studovat vš-a že tady si v už nedalekém budoucnu normální lidi budou muset sakra sáhnout hodně hluboko do kapsy!

:lol: a to já bych tohle ráda viděla i u těch mladých rodičů ;) tohle totiž není o věku. líný rodiče, co se dítěti nevěnují jsou bez ohledu na to, jestli jim je 25 nebo 45 ..

jedna věc je lenost a druhá "unavenost" životem. jak jsem už psala moje kamarádka (45) je akční, to já jsem proti ní lenoch obecný a sama přiznává, že nemá tolik sil, aby se po práci (MVDr) se ještě naplno věnovala své osmileté dceři a je jí líto, že pro jejího bráchu měla více sil.

ale já nemluvím o unavenosti, mluvím o tom, že někteří rodiče se prostě dětem nevěnují ani v 25, nevím, proč se automaticky bere, že mladí rodiče jsou akční a věnují se děcku na 100% a děti těch starších prostě ostrouhaj, protože rodiče už na to nemaj fyzicky, psychicky ..

aprill — 31. 12. 2011 11:10

PPavlaa napsal(a):

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):


:lol: a to já bych tohle ráda viděla i u těch mladých rodičů ;) tohle totiž není o věku. líný rodiče, co se dítěti nevěnují jsou bez ohledu na to, jestli jim je 25 nebo 45 ..

jedna věc je lenost a druhá "unavenost" životem. jak jsem už psala moje kamarádka (45) je akční, to já jsem proti ní lenoch obecný a sama přiznává, že nemá tolik sil, aby se po práci (MVDr) se ještě naplno věnovala své osmileté dceři a je jí líto, že pro jejího bráchu měla více sil.

ale já nemluvím o unavenosti, mluvím o tom, že někteří rodiče se prostě dětem nevěnují ani v 25, nevím, proč se automaticky bere, že mladí rodiče jsou akční a věnují se děcku na 100% a děti těch starších prostě ostrouhaj, protože rodiče už na to nemaj fyzicky, psychicky ..

protože ti co byli v 25 akční, jsou za dvacet let už na tom jinak, ti co jsou lenoši už v mládí, to těžko na stáří změní.
rozhodnutí záleží jen na tom jedinci. já za sebe říkám ne a pokud se někdo rozhodně, že ano, tak ať jich má třeba 10 :vissla:

PPavlaa — 31. 12. 2011 11:21

souhlasím, aprill :)

Želvička17 — 31. 12. 2011 12:15

Ronja napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Ronji neboj, přijde i to večerní hodinové uspávání :)

nebo taky ne :reta: :P

To víš že ne, Tvoje děti jsou přece jiný :D:pussa: (pokus o vtip)

Želvička17 — 31. 12. 2011 12:20

Já mít dítě ve dvaceti, tak je chudák asi. Protože bych měla pocit, že kvůli dítěti jsem přišla o tohle a tamto... mám to naprosto obráceně. Dost jsem si užívala do třiceti, byla jsem tenkrát myslím i jiná než dneska. Samorost. A do větru.
A teda musím říct, že teď teprve mě ty děti začaly fakt bavit a troufám si říct, že mě to i naplňuje (i když oba začátky zatím byly hodně náročné na psychiku) a fakt se těším na jaro, léto, až si to s dětma užiju na plný pecky - takový ty pro někoho nezáživný činnosti jako bábovičky, dětské oslavy, chození do ZOO atd...
Hlavně každýho věc. tak se tady kvůli tomu nehádejte přeci :dudlik:

pecule — 31. 12. 2011 13:03

PPavlaa napsal(a):

pecule napsal(a):

agewa napsal(a):


já věřím tomu, že je to těžké a někdy asi i demoralizující. Právě proto by si to měla žena uvědomit, PROČ dítě chce a zda má na výchovu. A pak si stát za svým.

Ja jsem treba pred 30 dite nechtela, v tom jsem mela jasno a bylo na hlavu poslouchat nejen chytre reci okoli o biologickych hodinach, ale co me vadilo asi nejvic, kdyz holky co dite taky odkladaly, tak kdyz se jim pak narodilo, tak se me snazily presvedcit, ze se jim ohromne zmenil zivot a at na nic necekam atd. Ano, jasne, zmenil se mi zivot a rozhodne bych nemenila. Ale naprosto chapu holky, ktere se rozhodnou dite nemit. Vzdyt se da zit hezky i bez nej. A ze tlaci partner? Tak snad vedel do ceho jde. Tohle by si lidi meli vyjasnit v zacatcich, stejne tak i muz, pokud deti nechce, aby pak nebylo zbytecne dusno.

jenže on se ten pohled na to, jestli dítě chceš mít nebo nechceš, může časem měnit. klidně se ti může stát, že budeš přesvědčená, že dítě nechceš, najdeš si partnera, kterej to má stejně a pak se stane něco, co ten názor u jednoho z vás změní. jak pak chceš zabránit tomu dusnu ?

V takovym pripade tomu nezabranis. To nemela byt nejaka univerzalni rada, ktera vse vyresi. Takova asi ani neexistuje. Jen si myslim, ze je dobry rict podstatny veci v zacatku (a tohle je podle me jedna z nich). Aby se predeslo nejakym zbytecnym ocekavanim a rozcarovani. Ale kdyz jeden nebo druhy nazor zmeni, tak to dusno a rozhodovani co dal, tomu se pak nevyhnou.

pecule — 31. 12. 2011 13:08

aprill napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

aprill napsal(a):


jedna věc je lenost a druhá "unavenost" životem. jak jsem už psala moje kamarádka (45) je akční, to já jsem proti ní lenoch obecný a sama přiznává, že nemá tolik sil, aby se po práci (MVDr) se ještě naplno věnovala své osmileté dceři a je jí líto, že pro jejího bráchu měla více sil.

ale já nemluvím o unavenosti, mluvím o tom, že někteří rodiče se prostě dětem nevěnují ani v 25, nevím, proč se automaticky bere, že mladí rodiče jsou akční a věnují se děcku na 100% a děti těch starších prostě ostrouhaj, protože rodiče už na to nemaj fyzicky, psychicky ..

protože ti co byli v 25 akční, jsou za dvacet let už na tom jinak, ti co jsou lenoši už v mládí, to těžko na stáří změní.
rozhodnutí záleží jen na tom jedinci. já za sebe říkám ne a pokud se někdo rozhodně, že ano, tak ať jich má třeba 10 :vissla:

Presne, kazdy to ma proste jinak. Ja za sebe v 45 nevim, neumim posoudit, v 35 pohoda, v 25 blazinec a radsi ne.

elena007 — 31. 12. 2011 15:26

Ja za sebe do triceti skutecne ne. Pred tricitkou bylo dite uplne to posledni, co bych byvala chtela a obavam se, ze kdybych ho mela, zaradila bych se mezi ty, co rikaji, ze to bylo namahave a desne omezujici. V dobe, kdy jsem ho mela, pohoda a ted take nemam pocit, ze bych s tim mela problem. :) Ale u nas to je jen teorie.

A co se tyce venovani se diteti. Moje znama ucitelka v MS (v Praze) rika, ze podle toho, co deti rikaji, ze delaly o vikdendu, se jim rodice obecne venuji malo a specialne tatinkove. PC je pry  mor.

Želvička17 — 31. 12. 2011 15:37

Asi mi to uteklo elen, omlouvám se,ale proč jen teorie?

helena — 31. 12. 2011 16:35

Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.
Kdybych měla dítě ve 40, bylo by dneska taky prakticky dospělé a mohla bych si to teda užívat stejně, jako si užívám i bez předklimakterického porodu http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png Takže JENOM s věkem matky to nesouvisí.

A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit
Hele, máš rodiny, kde pohybová aktivita je něco jako sprostý slovo http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png - a rodiče jsou sakra mladší, než čtyřicet.

elena007 — 31. 12. 2011 16:44

Želvička17 napsal(a):

Asi mi to uteklo elen, omlouvám se,ale proč jen teorie?

Tatinek, udelal v mladi nepredlozene rozhodnuti, ktere se uz nepovedlo 100% napravit. S jeho plodnosti to bylo hodne spatne  uz pri prvnim a rikali nam, ze bude jen hur. Pocitam, ze ja jsem na tom taky o dost hur nez v 38. Myslim, ze kdyz se nepovedlo dosud, sance jsou uz mizive.

majkafa — 1. 1. 2012 11:52

Po třídenním hlídání vnoučka říkám, že je to hodně fyzicky náročné. Krásné, nabíjející, ale fyzicky už to není jako mezi 20 a 30 lety.

Jaku — 1. 1. 2012 13:48

helena napsal(a):

Dnes,ve 47 si to už s mužem užíváme opět jako zamlada a jsme schopni si to vychutnat se vším všudy.
Kdybych měla dítě ve 40, bylo by dneska taky prakticky dospělé a mohla bych si to teda užívat stejně, jako si užívám i bez předklimakterického porodu http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png Takže JENOM s věkem matky to nesouvisí.

A moc ráda  bych viděla,jak se oba tito staří rodiče dítěti opravdu věnují,vč.pravidelných pohybových aktivit
Hele, máš rodiny, kde pohybová aktivita je něco jako sprostý slovo http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png - a rodiče jsou sakra mladší, než čtyřicet.

máš naprostou pravdu s tou aktivitou:D.Ano,nelze házet všechny do jednoho pytle a skutečně nelze říct,že by jen ti starší rodiče na svá děcka kašlali,v tom až tak není ten zádrhel.
Ale nesouhlasím s tím,že píšeš,že v dnešní době  kdyby si měla téměř dospěláka,že už si užíváš taky - ale jako totálně vycucaný bonbon a je taky poněkud rozdíl užívat si to už od cca 45 nebo od 65.Neznamená,že když se cítím ok v 45,že tomu tak bude i za 5,10 let:dumbom:
A nejde jen o užívání - spousta ml.lidí,si to skutečně do těch 30,35 dovede užívat se vším všudy,stáří a zajištování se na něj jsou pro ml.čechy stále ještě kviky z oblasti scifi jakoby.A v momentě,kdy se tedy tito lidé rozhodnou pro rodinu,jdou do obrovských hypoték,nemají dosud kupodivu našetřeno ani floka.Do toho se jim v 35 narodí dítě,první,možná i druhé,a pokud budou studovat vš,dřív než v 24-25 letech neskončí.Těmto starším rodičům půjde přitom pára z uší postupem věku - stres už jen z pomyšlení na splácdené dluhy a jejich výši,platba školného a kdy a z čeho mají tito lidé ještě tvořit rezervy pro sebe,aby pak nezůstaly jednou mladým na krku?
Taky proto jsem pro nejít proti přírodě,mít děti do 30 let,at mám ještě čas jednak na vl.život a pak taky na tvorbu vl.rezerv,protože spoléhat se dnes na někoho jiného než na sebe je tresstuhodné,hloupé a sobecké.

ViktorkaM — 1. 1. 2012 14:03

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

Jessika — 1. 1. 2012 15:30

majkafa napsal(a):

Po třídenním hlídání vnoučka říkám, že je to hodně fyzicky náročné. Krásné, nabíjející, ale fyzicky už to není jako mezi 20 a 30 lety.

Ale je to radost, ne? Teda, ten vnouček.
Já mám zatím na půjčování jenom synovečka a vždycky zůstanu zírat, jak ten kluk vyrostl a co všechno už zase umí.

Želvička17 — 1. 1. 2012 15:38

ViktorkaM napsal(a):

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky :)

helena — 1. 1. 2012 15:53

Ale nesouhlasím s tím,že píšeš,že v dnešní době  kdyby si měla téměř dospěláka,že už si užíváš taky - ale jako totálně vycucaný bonbon
A na to jsi přišla jak? Na to vycucání? http://fora.babinet.cz/img/smilies/va.gif
Já se tak teda fakt necítím.

Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky
Bych řekla, že i tu duševní http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png - když tak tu a tam zaslechnu, co je pro některý dvacítky "děsný, příšerný a k nepřežití".

PPavlaa — 1. 1. 2012 16:07

Želvička17 napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky :)

to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

PPavlaa — 1. 1. 2012 16:11

Bych řekla, že i tu duševní  - když tak tu a tam zaslechnu, co je pro některý dvacítky "děsný, příšerný a k nepřežití".
pro nás možná byly taky některý věci v tom věku k nepřežití a starší ženský si ťukaly na čelo, když to slyšely. ony i ty dnešní dvacítky to budou postupem času vidět jinak.

mia — 1. 1. 2012 16:14

V tomto naprosto souhlasím s majkou, půjčit a užít si prcka dosyta, ale pak zas hupky dupky zpátky pěkně k rodičům.....taky už jsem objevila a konečně si naplno vychutnávám kouzlo svobody a nezávislosti na potřebách dětí ...

Což neznamená, že kdyby neplánovaně přišlo další, člověk by ho nevychoval stejně jako ty předešlé, se stejnou láskou a rád by obětoval i své pohodlí.
Pokud si ale můžu vybrat a můžu srovnávat, tak za mě rozhodně radši dřív, než později.... já si to teď tááák užívám....:sova:

Želvička17 — 1. 1. 2012 16:17

Myslím si, že přístup prarodičů k vnoučátkům je jiný než byl jejich k jejich vlastním dětem, když byly malé. Je tam větší úzkostnost, starostlivost, obavy, aby se mu nestalo tohle a tamto... Prarodiče řeší často to, co jako rodiče možná ani neřešili.
Jestli je to věkem, to ale nevím...

Želvička17 — 1. 1. 2012 16:20

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

A ja si zas myslim, ze kdyz nekdo po diteti touzi, tak ho uzivi a vychova i z minimalni mzdy (ba i za "tezsich" podminek), a to v kteremkoliv veku...

Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky :)

to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

ViktorkaM — 1. 1. 2012 16:22

Želvička17 napsal(a):

... Prarodiče řeší často to, co jako rodiče možná ani neřešili...

A neresi to, co jako rodice resili... :P

mia — 1. 1. 2012 16:28

Želvička17 napsal(a):

Myslím si, že přístup prarodičů k vnoučátkům je jiný než byl jejich k jejich vlastním dětem, když byly malé. Je tam větší úzkostnost, starostlivost, obavy, aby se mu nestalo tohle a tamto... Prarodiče řeší často to, co jako rodiče možná ani neřešili.
Jestli je to věkem, to ale nevím...

za mě ne, já svým děckám podvědomě asi jaksi věřím, že zvládají a ví, co dělají.....tohle mě fakt netrápí....proto jim ani do ničeho nekecám a spokojenost na všech stranách....

Jo, člověk možná jaksi víc předvídá, ale že bych se tím stresovala, to rozhodně ne. Tento rys osobnosti, ta úzkostlivost, tam asi musí být už od mládí....

aprill — 1. 1. 2012 16:29

Želvička17 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):


Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky :)

to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

běhat za vnoučatama je radost, za vlastníma povinnost.

mia — 1. 1. 2012 16:30

Želvička17 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):


Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky :)

to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

to si to nesmíš takhle blbě zařídit :P

mia — 1. 1. 2012 16:31

aprill napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):


to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

běhat za vnoučatama je radost, za vlastníma povinnost.

jo a hlavně jen když má člověk čas a chuť....

PPavlaa — 1. 1. 2012 16:35

Želvička17 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):


Navíc dneska kdejaká čtyřicítka má lepší fyzickou kondici než dvacetiletý holky :)

to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

nj, kdybych je měla později, musela bych se o ně postarat i v těch 50 :) u těch vnoučat to bude jiný, když budu chtít, budu hlídat a běhat za nimi, když ne, mají rodiče, kteří k nim mají povinnosti :)

PPavlaa — 1. 1. 2012 16:35

mia napsal(a):

aprill napsal(a):

Želvička17 napsal(a):


V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

běhat za vnoučatama je radost, za vlastníma povinnost.

jo a hlavně jen když má člověk čas a chuť....

přesně tak :jojo:

Želvička17 — 1. 1. 2012 16:49

Jo to je hezký, když budu chtít..

Poslední dobou kolem sebe mám fakt hodně kamarádek mého věku (tedy 30 a výše) co si děti pořídily, protože už jim tikaly hodiny, následně partnerem nakopnuty do zadní části těla skončily zpět v domě rodičů...  a maminky těch holek jak kmitají...


Ale jo, těch 45 let, to už je moc a stejně to příroda tak zařídila, že málokdy to vyjde...

Želvička17 — 1. 1. 2012 16:50

mia napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):


to ano, jen u těch čtyřicítek není jistota, že ta kondička bude i za 10 let, u těch dvacítek je ten předpoklad, že ve třiceti ještě budou ok přece jen větší.

V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

to si to nesmíš takhle blbě zařídit :P

Přivázat za nohu k židli lepší co :dudlik:

zuzi777a — 1. 1. 2012 16:56

Nedá mi to- můj nejmladší se narodil  plánovaně a hluboko po 40.  Pro své okolí  nejsem úzkostlivá matka- spíš naopak.  Moje vnoučata jsou daleko víc  omezovaná  ambicemi svých rodičů a jejich nezkušeností. Chápu je a  vím, že to tak má být. Prostě vidí priority ještě trochu jinak. Oni časem také poleví...  To , co si vzpomínám, že jsme prováděla se svým nejstarším synem ( knížky , příručky- vše "akurát" ) mě s nejmladším míjí.  Je zdravý jak řepa- ve svých 6,5 letech neměl ještě ATB, je  spokojený v rámci možností- NIKDY jsem se žádnému dítěti nemohla věnovat tolik , co jemu. To těm starším naopak dlužím Pořád jsem řešila jiné věci než je  dítě ( bydlení , vztahy, práce). Tomuhle  skřítkovi jsme podřídili život a aktivity. Plave od 6 týdnů, jezdí na lyže,  zná hrady a zámky... Co zvládneme , to budeme absolvovat  s ním. A možná víc , než kdejaký mladý rodič "ve formě". Tuhle jsem šokovala  vyvdanou dospělou dceru, když jsem potvrdila synkovu obhajobu, proč má v ruce nožík a sirky.  Asistované říznutí a spálení toleruji. Furt líp , než aby mi tajně podpaloval kuchyň nebo opižlával nohy u stolu...   
Takže asi tak-  kdo si ve vyšším věku dítě pořídí,musí počítat s  tím, že  je to jinak než u jeho vrstevníků, že nebude mít pochopení ani u mladších rodičů ani u vrstevníků s odrostlými dětmi. Ale pokud  žijí pro sebe a své dítě berou jako dar- nic není překážkou.   Myslím i na nejhorší- kdyby NĚCO- spořím mu,  závěť je nachystaná, ale vzhledem k tomu, že ho VŠICHNI  sourozenci   ( moje i mužovy děti) milují, nebojím se , že by  ho někdo z nich nechal strčit do děcáku, kdybych zaklepala bačkorama. :jojo:

helena — 1. 1. 2012 16:57

přístup prarodičů k vnoučátkům je jiný než byl jejich k jejich vlastním dětem... větší úzkostnost, starostlivost, obavy... Jestli je to věkem, to ale nevím
Věkem asi tak úplně ne-e... protože jako jsem nijak zvlášť neřešila například rozbitý koleno nebo "nebudu papat" u dětí, nebere mě to ani u vnoučat. Kolínko se očistí a pofouká, talíř s jídlem se odloží k večeři - ale znám maminy, pro který je onen silniční lišej důkaz jejich "selhání" a oběd nežeroucímu dítku celý odpůldne nabízejí všechno možný, páč má chudinka určitě hladíček.
Jenže já holt mluvím z pozice trojnásobný matky a (zatím) čtyřnásobný báby... mít jedno, možná bych se tak mohla z miláčta posjat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

mia — 1. 1. 2012 16:57

Želvička17 napsal(a):

mia napsal(a):

Želvička17 napsal(a):


V padesáti tedy se budu starat o své malé děti, zatímco když děti budu mít dřív, tak v padesáti budu běhat  za vnoučatama...:)

to si to nesmíš takhle blbě zařídit :P

Přivázat za nohu k židli lepší co :dudlik:

nene, myslím tím nechat za nima běhat jejich rodiče :P

Želvička17 — 1. 1. 2012 17:03

helena napsal(a):

přístup prarodičů k vnoučátkům je jiný než byl jejich k jejich vlastním dětem... větší úzkostnost, starostlivost, obavy... Jestli je to věkem, to ale nevím
Věkem asi tak úplně ne-e... protože jako jsem nijak zvlášť neřešila například rozbitý koleno nebo "nebudu papat" u dětí, nebere mě to ani u vnoučat. Kolínko se očistí a pofouká, talíř s jídlem se odloží k večeři - ale znám maminy, pro který je onen silniční lišej důkaz jejich "selhání" a oběd nežeroucímu dítku celý odpůldne nabízejí všechno možný, páč má chudinka určitě hladíček.
Jenže já holt mluvím z pozice trojnásobný matky a (zatím) čtyřnásobný báby... mít jedno, možná bych se tak mohla z miláčta posjat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

:D:D:D
No to je fakt :D

Počet dětí asi taky dělá svoje :) U třetího už asi člověku stačí, že dejchá (prosím nebrat doslovně :D)

mia — 1. 1. 2012 17:12

Já jsem nebyla přecitlivělá matka ani "zamlada" a tentýž přístup u sebe pozoruju i teď v případě vnouč/ete (zanedlouho -čat). Zřejmě vrozená odolnost vůči stresu. A děcka vyrostla poměrně bez úhony do solidní samostatnosti, takže nemám důvod ani teď se stresovat, že by nezvládli výchovu zase svého potomstva a já ji musela suplovat. Což neznamená, že v případě potřeby nevypomůžu.

mia — 1. 1. 2012 17:15

helena napsal(a):

přístup prarodičů k vnoučátkům je jiný než byl jejich k jejich vlastním dětem... větší úzkostnost, starostlivost, obavy... Jestli je to věkem, to ale nevím
Věkem asi tak úplně ne-e... protože jako jsem nijak zvlášť neřešila například rozbitý koleno nebo "nebudu papat" u dětí, nebere mě to ani u vnoučat. Kolínko se očistí a pofouká, talíř s jídlem se odloží k večeři - ale znám maminy, pro který je onen silniční lišej důkaz jejich "selhání" a oběd nežeroucímu dítku celý odpůldne nabízejí všechno možný, páč má chudinka určitě hladíček.Jenže já holt mluvím z pozice trojnásobný matky a (zatím) čtyřnásobný báby... mít jedno, možná bych se tak mohla z miláčta posjat... http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

chudák mamina s tím to nastavením ale i chudák děcko do budoucna...:skurt:

helena — 1. 1. 2012 17:22

chudák mamina s tím to nastavením ale i chudák děcko do budoucna
Proč myslíš?
Mimochodem - moje děti si nijak nestěžovaly a nestěžujou http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Nakonec tohle určitě znáte :lol:
http://family.cz/scripts/journal/articl … _kid=10000

Ronja — 1. 1. 2012 17:26

Helčo - já myslím, že Mia myslela úzkostlivou matku, kterou jsi dávala za příklad - ne tebe :)
A jinak souhlasím, že míra "poprděnosti" z dítěte hodně souvisí s jejich počtem :D

Želvička17 — 1. 1. 2012 17:29

To je hezký heleno, jsem se zasmála :D

helena — 1. 1. 2012 17:36

Jo, Želvi... takový ze života.
My teda ale měli psa až k větším dětem bez dudlíků http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Želvička17 — 1. 1. 2012 17:42

helena napsal(a):

Jo, Želvi... takový ze života.
My teda ale měli psa až k větším dětem bez dudlíků http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Já zas to cvičení rodičů s dětmi nemusím už teď :)

helena — 1. 1. 2012 17:47

Já zas to cvičení rodičů s dětmi nemusím už teď
To si, kočko, nevybereš... za chvíli se to vobrátí a začnou snahy o cvičení dětí s rodičema http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Želvička17 — 1. 1. 2012 17:50

Tak ty snahy k životu nějak patří :storstark:

Ale fakt jako mateřská centra a další spolky... mám osypky...:sjuk:

helena — 1. 1. 2012 17:55

Jak ti rozumím... a to za nás nic takovýho nebylo. Jen ten parčík, kde jsme se denně scházeli a odkud jsem se hrnula do práce téměř s nadšením, protože ta úžasná možnost vypít si aspoň jednou denně v klidu kafe a moci osm hodin hovořit s dospělými lidmi i na jiná témata, než papání, kakání a panizasnemělihovězízčehojámutupolifkuuvařimtotedanevim... jó, to bylo něco.

PPavlaa — 1. 1. 2012 17:58

Želvička17 napsal(a):

Jo to je hezký, když budu chtít..

Poslední dobou kolem sebe mám fakt hodně kamarádek mého věku (tedy 30 a výše) co si děti pořídily, protože už jim tikaly hodiny, následně partnerem nakopnuty do zadní části těla skončily zpět v domě rodičů...  a maminky těch holek jak kmitají...


Ale jo, těch 45 let, to už je moc a stejně to příroda tak zařídila, že málokdy to vyjde...

jak to myslíš, že kmitají ?

xxxx — 1. 1. 2012 18:00

...miminko v tak pokročilém věku je pro zastánce výbornej nápad. Maminka pak bude v šedesáti letech vnímat schovívavě dětskou pubertu jakoby  byla hodná babička vlastního potomka /leda, že by ne a byla naopak vyčerpaná?/ ...dožije-li se té puberty. Jinak děti, kterým zemřou rodiče v pubertě bývají životem hodně poznamenáni a je to určitě traumatizující přijít o rodiče v tak ranném mládí. Jistě lze o rodiče přijít i pokud se jimi stanou mladí, ale pokud matka rodí ve věku, kdy jiné ženy se stávají babičkami, je pravděpodobnost, že svoje děti opustí nedospělé mnohonásobně vyšší. Pro mě je rození dětí po 40cítce docela hazard nejen kvůli genetickým vadám a hůře zvládnutélném porodu a poporodním období, ale i třeba proto, že důchodkyně těžko utáhne dítě na studiích.

ViktorkaM — 1. 1. 2012 18:01

To bylo pro Pavlu: Tak tomu ja moooc rozumim. Kdyz neni tata a babicka je ve vedlejsi mistnosti - hm, reseni je velice snadne...

eremuruss — 1. 1. 2012 18:19

xxxx napsal(a):

...miminko v tak pokročilém věku je pro zastánce výbornej nápad. Maminka pak bude v šedesáti letech vnímat schovívavě dětskou pubertu jakoby  byla hodná babička vlastního potomka /leda, že by ne a byla naopak vyčerpaná?/ ...dožije-li se té puberty. Jinak děti, kterým zemřou rodiče v pubertě bývají životem hodně poznamenáni a je to určitě traumatizující přijít o rodiče v tak ranném mládí. Jistě lze o rodiče přijít i pokud se jimi stanou mladí, ale pokud matka rodí ve věku, kdy jiné ženy se stávají babičkami, je pravděpodobnost, že svoje děti opustí nedospělé mnohonásobně vyšší. Pro mě je rození dětí po 40cítce docela hazard nejen kvůli genetickým vadám a hůře zvládnutélném porodu a poporodním období, ale i třeba proto, že důchodkyně těžko utáhne dítě na studiích.

:supr:

Vilemína — 1. 1. 2012 18:21

xxxx napsal(a):

...miminko v tak pokročilém věku je pro zastánce výbornej nápad. Maminka pak bude v šedesáti letech vnímat schovívavě dětskou pubertu jakoby  byla hodná babička vlastního potomka /leda, že by ne a byla naopak vyčerpaná?/ ...dožije-li se té puberty. Jinak děti, kterým zemřou rodiče v pubertě bývají životem hodně poznamenáni a je to určitě traumatizující přijít o rodiče v tak ranném mládí. Jistě lze o rodiče přijít i pokud se jimi stanou mladí, ale pokud matka rodí ve věku, kdy jiné ženy se stávají babičkami, je pravděpodobnost, že svoje děti opustí nedospělé mnohonásobně vyšší. Pro mě je rození dětí po 40cítce docela hazard nejen kvůli genetickým vadám a hůře zvládnutélném porodu a poporodním období, ale i třeba proto, že důchodkyně těžko utáhne dítě na studiích.

Vnímám to hodně podobně.
Pravděpodobnost, že takové děti v podstatě nepoznají své prarodiče a že jejich rodiče budou fyzicky vyčerpaní, je daleko vyšší, než u mladších rodičů. To mi nikdo nevymluví. Moje mamka má 53 let, nedovedu si představit, že by teď měla osmileté dítě. Cítím, jak jí po padesátce ubývá sil. Třeba dneska si stěžovala, jak jí všude bolí a to není ten případ, že by naříkala každý den, jen to občas konstatuje jako fakt. Většina lidí taky chce mít v pozdnějším produktivním věku svůj klid a ne poslouchat vřískající děcko nebo děcko, které vyžaduje pozornost (pětileté děcko nelze zavřít do pokoje a půl dne se o něho nestarat).
Samozřejmě, že můžete argumentovat konkrétními případy ze svého okolí nebo rodiny, které toto všechno vyvrací, ale já říkám jednoznačně NE, nemít dítě v 45 letech.
Jo a včera jsem se dívala na Zitu Kabátovou na Wikipedii, za rok a něco bude mít 100 let. Má jednoho syna, narodil se jí v 44 letech. Tak ta se pravděpodobně vnoučat dočkala, ale je spíše výjimka, málokdo se dožije skoro stovky. My máme v rodině krátkověkost, takže kdybych měla dítě v 45 letech, nepozná mé dítě prarodiče (i z Tonyho strany se nedožívají vysokého věku).

elena007 — 1. 1. 2012 18:25

Kdyby mi ted nekdo jednou zacas dal dvouleteho prcka na hlidani, taky bych z nej byla unavena, protoze by to byla nahla obrovska zmena do naseho uz klidku. Ale unavena az vyrizena jsem byvala i za uplneho mlada, kdyz k nam nekdo prijel na navstevu ( na pul dne) s malymi detmi a ty si me vybraly na hrani.
Kdyz  ma clovek dite doma od mimina a 24 hodin denne, postupne jak roste,  se rodic vytrenuje a nektere veci dela automaticky, uz je ani nevnima.

Poprdenost podle me uzce souvisi s nastavenim, ne vekem.
Kdyz si vzpomenu, jak vyvadel jeden o dost mladsi pribuzny v Tescu, kdyz jeho sedmileta holka, podotykam druhorozena, smatala po zahradnickych nuzkach a strihla si trosicku do prstu, jak se letelo do lekarny a div ne sit .... byt to nas chlapecek, podala bych mu maximalne papirovy kapesnicek a nakupovali bychom dal. Holku jsem chtela brat s nami na vylet, po te scene mela smulu. Co kdyby si tam odrela kolinko?


Ja mela hned druhe az treti dite. :D

mia — 1. 1. 2012 18:26

helena napsal(a):

chudák mamina s tím to nastavením ale i chudák děcko do budoucna
Proč myslíš?
Mimochodem - moje děti si nijak nestěžovaly a nestěžujou http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Nakonec tohle určitě znáte :lol:
http://family.cz/scripts/journal/articl … _kid=10000

no tak z tohohle konkrétně tebe tedy rozhodně nepodezřívám..... i když jistý "kvoční syndrom" bych tam viděla, ale furt tak jaksi v rozumné míře.....:P ;)....mám to asi tak nějak podobně :dudlik:

mia — 1. 1. 2012 18:33

helena napsal(a):

Já zas to cvičení rodičů s dětmi nemusím už teď
To si, kočko, nevybereš... za chvíli se to vobrátí a začnou snahy o cvičení dětí s rodičema http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

no tfuj, neděs tady národ :usch: :lol:

Stádní aktivity mě vždycky děsily a děsit budou....:usch: :usch: :usch:.....mám obavy, že ani případná senilita to nepřerazí :dudlik:

dusička — 1. 1. 2012 18:39

První dítě je vždycky šok - jak pro 25tiletou maminu, tak pro čtyřicetiletou. Než si zajedou ty koleje, než se srovnaj, máma musí 24hodin být servis. U druhého dítěte to už tak není, druhé dítě je oproti prvního procházka růžovou zahradou. Samozřejmě že záleží, jestli je dítko uřvané nebo spací.
Já si s nejstarším synem užila muka. :dumbom: Chtěl jenom prso, nechtěl flašku ani jí nikdy neměl, neměl dudlík, dávil se s ním. Když jsem byla těhotná podruhé, obávala jsem se, že nebudu stíhat. Dvě děti jsem tíhali líp než toho prvního (v 26) Protože druhý dítě nakojeno spalo 4 hodiny.
V 36 třetí - holku. Byl to záhul ze zečátku. Taky řvala,přikládám to předčasnýmu porodu v 34 týdnu (rupla mi voda, byla KP) ale pak jsem si pořídila šátek a byli jsme OK.
Není to o věku.

dusička — 1. 1. 2012 18:40

A když jsem hlídala roční holčičku ( bylo mi 30) byla jsem z hlídání hotová a unavená. A cizí děti máš větší strach, větší zodpovědnost či co.

helena — 1. 1. 2012 18:42

i když jistý "kvoční syndrom" bych tam viděla
Hele, pokud nejsme diagnostikovaný jako "chladný matky" nebo anetický psychopati, tak jsme kvočny všechny... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png Akorát že na tom žebříčku některá šplhá hrrr, aby byla nejlepší... a my se snažíme rozumně držet spíš dole (a víme proč http://fora.babinet.cz/img/smilies/tongue.png)

Stádní aktivity mě vždycky děsily a děsit budou
Počkej - cvičení dětí s rodičema není stádní aktivita, ale pokus potomka, kterak maminku s tatínkem naučit panáčkovat http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

elena007 — 1. 1. 2012 18:48

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Jo to je hezký, když budu chtít..

Poslední dobou kolem sebe mám fakt hodně kamarádek mého věku (tedy 30 a výše) co si děti pořídily, protože už jim tikaly hodiny, následně partnerem nakopnuty do zadní části těla skončily zpět v domě rodičů...  a maminky těch holek jak kmitají...


Ale jo, těch 45 let, to už je moc a stejně to příroda tak zařídila, že málokdy to vyjde...

jak to myslíš, že kmitají ?

Nektere babicky maji pocit, ze musi pomahat. A kdyz je vnouce v dome o to vic. Takze maminka chodi do prace, babicka hlida, pozdeji vodi do skoly a vyzvedava, vari a pece, kdyz si dcera nekoho najde, tak hlida i o vikedndech, aby mladi nekam mohli i sami, hlida o prazdninach..., tak nejak v se stane, ze padesati i sedesati-leta baba, jednou nohou v hrobe, je s tim deckem vic nez matka.

Nakonec i  moje babi s nami byla vic, kdyz byla u nas, protoze jsme prestali chodit do druziny a do skoni jidelny taky :). Rano nas vypravila, po skole jsme sli domu a nasi dorazili az za dalsi ctyri hodiny i pozdeji.

dusička — 1. 1. 2012 18:52

A že mluvíte o těch babičkách.
Když jsem měla kluky, babičky byly ještě v pracovním procesu, žádný hlídání.
Poslední vnouče si ted na starý kolena užívaj nejvíc (jsou v důchodu) i můj táta, který léta dřel, neměl na nás, na vnoučata čas, si s malou sedne a maluje si s ní, povídá.

aprill — 1. 1. 2012 19:00

dusička napsal(a):

A že mluvíte o těch babičkách.
Když jsem měla kluky, babičky byly ještě v pracovním procesu, žádný hlídání.
Poslední vnouče si ted na starý kolena užívaj nejvíc (jsou v důchodu) i můj táta, který léta dřel, neměl na nás, na vnoučata čas, si s malou sedne a maluje si s ní, povídá.

kolik je tatínkovi?

dusička — 1. 1. 2012 19:02

bude mu 65 koncem roku 2012.
Mamka mě měla v osmnácti. Takže šla do důchodu,až když jsem měla holku.

aprill — 1. 1. 2012 19:04

dusička napsal(a):

bude mu 65 koncem roku 2012.
Mamka mě měla v osmnácti. Takže šla do důchodu,až když jsem měla holku.

jen jsem chtěla říct, my do důchodu půjdeme kolem 70 , takže s hlídám to nevidím růžově

dusička — 1. 1. 2012 19:07

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

bude mu 65 koncem roku 2012.
Mamka mě měla v osmnácti. Takže šla do důchodu,až když jsem měla holku.

jen jsem chtěla říct, my do důchodu půjdeme kolem 70 , takže s hlídám to nevidím růžově

Hm, to je fakt.
Ale moje mamka říkala, že je to prostě jiný vnoučata než svý děti. Samo,že jsou vnoučata jejich, ale vnoučata jsou naplněný života, nevím, jak bych to napsala .
Ted si v současné době ještě nedokáže představit, že bych měla vnouče od syna. Ještě je moc brzo.

dusička — 1. 1. 2012 19:09

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

bude mu 65 koncem roku 2012.
Mamka mě měla v osmnácti. Takže šla do důchodu,až když jsem měla holku.

jen jsem chtěla říct, my do důchodu půjdeme kolem 70 , takže s hlídám to nevidím růžově

April - on je ale 8let v plně invalidním. Jinak asi kdyby byl zdravej, do práce by chodil ještě ted. Takže to je taky o něčem jiným. Ale myslela jsem to tak, že když byli kluci malí, že na ně neměl čas

aprill — 1. 1. 2012 19:16

dusička napsal(a):

aprill napsal(a):

dusička napsal(a):

bude mu 65 koncem roku 2012.
Mamka mě měla v osmnácti. Takže šla do důchodu,až když jsem měla holku.

jen jsem chtěla říct, my do důchodu půjdeme kolem 70 , takže s hlídám to nevidím růžově

April - on je ale 8let v plně invalidním. Jinak asi kdyby byl zdravej, do práce by chodil ještě ted. Takže to je taky o něčem jiným. Ale myslela jsem to tak, že když byli kluci malí, že na ně neměl čas

takže kdyby byl zdravý, na vnučku by taky asi moc času neměl

PPavlaa — 1. 1. 2012 19:19

dusička napsal(a):

První dítě je vždycky šok - jak pro 25tiletou maminu, tak pro čtyřicetiletou. Než si zajedou ty koleje, než se srovnaj, máma musí 24hodin být servis. U druhého dítěte to už tak není, druhé dítě je oproti prvního procházka růžovou zahradou. Samozřejmě že záleží, jestli je dítko uřvané nebo spací.
Já si s nejstarším synem užila muka. :dumbom: Chtěl jenom prso, nechtěl flašku ani jí nikdy neměl, neměl dudlík, dávil se s ním. Když jsem byla těhotná podruhé, obávala jsem se, že nebudu stíhat. Dvě děti jsem tíhali líp než toho prvního (v 26) Protože druhý dítě nakojeno spalo 4 hodiny.
V 36 třetí - holku. Byl to záhul ze zečátku. Taky řvala,přikládám to předčasnýmu porodu v 34 týdnu (rupla mi voda, byla KP) ale pak jsem si pořídila šátek a byli jsme OK.
Není to o věku.

:lol: tak tohle znám a ošidit se ho nedalo :vissla:

Jaku — 1. 1. 2012 19:22

Ale nesouhlasím s tím,že píšeš,že v dnešní době  kdyby si měla téměř dospěláka,že už si užíváš taky - ale jako totálně vycucaný bonbon
A na to jsi přišla jak? Na to vycucání?  Já se tak teda fakt necítím.

To Helena: jestli to nebude tím,že nemusíš právě vychovávat až dosud toho pubertáka:dumbom::vissla:

PPavlaa — 1. 1. 2012 19:22

elena007 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Jo to je hezký, když budu chtít..

Poslední dobou kolem sebe mám fakt hodně kamarádek mého věku (tedy 30 a výše) co si děti pořídily, protože už jim tikaly hodiny, následně partnerem nakopnuty do zadní části těla skončily zpět v domě rodičů...  a maminky těch holek jak kmitají...


Ale jo, těch 45 let, to už je moc a stejně to příroda tak zařídila, že málokdy to vyjde...

jak to myslíš, že kmitají ?

Nektere babicky maji pocit, ze musi pomahat. A kdyz je vnouce v dome o to vic. Takze maminka chodi do prace, babicka hlida, pozdeji vodi do skoly a vyzvedava, vari a pece, kdyz si dcera nekoho najde, tak hlida i o vikedndech, aby mladi nekam mohli i sami, hlida o prazdninach..., tak nejak v se stane, ze padesati i sedesati-leta baba, jednou nohou v hrobe, je s tim deckem vic nez matka.

Nakonec i  moje babi s nami byla vic, kdyz byla u nas, protoze jsme prestali chodit do druziny a do skoni jidelny taky :). Rano nas vypravila, po skole jsme sli domu a nasi dorazili az za dalsi ctyri hodiny i pozdeji.

tak tohle jsem viděla asi jen u jedné kamarádky, že to fungovalo až takhle .. ale s tím voděním do školy to možná funguje i tam, kde jsou rodiče oba :)

elena007 — 1. 1. 2012 19:30

Kdyz bylo mym babi pres padesat prisel bolsevik, sebral jim majetek a ony sly poprve regulerne do prace, do delnickych profesi.  Pak jim hloubeji po sedesatce vymeril dost smesny duchod, jinak by snad nemely nic.  Hlidat ale hlidaly i po sedumdesatce.

Jaku — 1. 1. 2012 19:38

mia napsal(a):

helena napsal(a):

Já zas to cvičení rodičů s dětmi nemusím už teď
To si, kočko, nevybereš... za chvíli se to vobrátí a začnou snahy o cvičení dětí s rodičema http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

no tfuj, neděs tady národ :usch: :lol:

Stádní aktivity mě vždycky děsily a děsit budou....:usch: :usch: :usch:.....mám obavy, že ani případná senilita to nepřerazí :dudlik:

Já se nedostala ani tak daleko-ke cvičení rodičů s dětmi - pro mě to byl opruz už jen cvičení pro těhotné.Poprvé jsem tam přišla a chtěli po mě průkazku,kterou jsem já lajdák neměla u sebe a ani mě nenapadlo,že ji o mě tam bude někdo chtít a podruhé to bylo v čase po obědě,kdy se mi těsně po jídle necičilo zrovna 2xdobře.No a to mi úplně stačilo a žádné potřdtí se už nekonalo a oba porody v poho,teda především z mé strany.
Plavání miminek jsme ale absolvovali.To už bylo fajn.

elena007 — 1. 1. 2012 19:59

Pavli, ja to videla vickrat. I ted to kolem sebe vidim, protoze mam dost postarsich sousedu a hlidaji porad. Jesle a skolky jsou strasne drahe a pokud jsou prarodice fyzicky fit, snazi se pomoct. Nekteri se i odstehovali, kdyz se stehovali mladi, jen aby byli nablizku a mohli hlidat.

eremuruss — 1. 1. 2012 20:12

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

První dítě je vždycky šok - jak pro 25tiletou maminu, tak pro čtyřicetiletou. Než si zajedou ty koleje, než se srovnaj, máma musí 24hodin být servis. U druhého dítěte to už tak není, druhé dítě je oproti prvního procházka růžovou zahradou. Samozřejmě že záleží, jestli je dítko uřvané nebo spací.
Já si s nejstarším synem užila muka. :dumbom: Chtěl jenom prso, nechtěl flašku ani jí nikdy neměl, neměl dudlík, dávil se s ním. Když jsem byla těhotná podruhé, obávala jsem se, že nebudu stíhat. Dvě děti jsem tíhali líp než toho prvního (v 26) Protože druhý dítě nakojeno spalo 4 hodiny.
V 36 třetí - holku. Byl to záhul ze zečátku. Taky řvala,přikládám to předčasnýmu porodu v 34 týdnu (rupla mi voda, byla KP) ale pak jsem si pořídila šátek a byli jsme OK.
Není to o věku.

:lol: tak tohle znám a ošidit se ho nedalo :vissla:

U me syn nechtel prso,ja mela mlika hodne a na radu zdravotni sestry jsem mela kluka nechat hlady,protoze pry zadna mama nema spatne mliko,ze se musi chytnout.Neumel zabrat ke spanku,nedokazal se uklidnit,az ,kdyz dostal dudlik do medu tak zavrel ocicka a zklidnil se a usnul.

dusička — 1. 1. 2012 20:24

elena007 napsal(a):

Pavli, ja to videla vickrat. I ted to kolem sebe vidim, protoze mam dost postarsich sousedu a hlidaji porad. Jesle a skolky jsou strasne drahe a pokud jsou prarodice fyzicky fit, snazi se pomoct. Nekteri se i odstehovali, kdyz se stehovali mladi, jen aby byli nablizku a mohli hlidat.

Elen - školky nejsou strašně drahé.
V průměru za měsíc je to tisícovka (já platím 900Kč) a spíš jde ale o to, že malá chodí do školky a mamka ji vyzvedává nebo když je holka nemocná nemusím s ní zůstávat doma.

dusička — 1. 1. 2012 20:27

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

První dítě je vždycky šok - jak pro 25tiletou maminu, tak pro čtyřicetiletou. Než si zajedou ty koleje, než se srovnaj, máma musí 24hodin být servis. U druhého dítěte to už tak není, druhé dítě je oproti prvního procházka růžovou zahradou. Samozřejmě že záleží, jestli je dítko uřvané nebo spací.
Já si s nejstarším synem užila muka. :dumbom: Chtěl jenom prso, nechtěl flašku ani jí nikdy neměl, neměl dudlík, dávil se s ním. Když jsem byla těhotná podruhé, obávala jsem se, že nebudu stíhat. Dvě děti jsem tíhali líp než toho prvního (v 26) Protože druhý dítě nakojeno spalo 4 hodiny.
V 36 třetí - holku. Byl to záhul ze zečátku. Taky řvala,přikládám to předčasnýmu porodu v 34 týdnu (rupla mi voda, byla KP) ale pak jsem si pořídila šátek a byli jsme OK.
Není to o věku.

:lol: tak tohle znám a ošidit se ho nedalo :vissla:

U me syn nechtel prso,ja mela mlika hodne a na radu zdravotni sestry jsem mela kluka nechat hlady,protoze pry zadna mama nema spatne mliko,ze se musi chytnout.Neumel zabrat ke spanku,nedokazal se uklidnit,az ,kdyz dostal dudlik do medu tak zavrel ocicka a zklidnil se a usnul.

Med jsem nezkoušela, protože med je vysoký alergen a neměl by se dávat dětem alespon do dvou let.
Erem - špatná technika přiložení prsa. žádný nechat hlady a řvát, ale zkoušet všelijak nabídnou prso ze všech stran.
Kluk se narodil v 36 týdnu, odvezli ho do Mostu (tenkrát špičková Jipka) a tam mě učili kojit. Měla jsem zapadlý bradavky, nemohl se chytit. Oni mu tvářičku rvali do prsa, štípali do paty. Ale chytil se. Mladší kluk - ukázkový porod, ten se chytl hned po porodu.
Holka - císař, dávali jí i flašku, nechtěla sát, ale já už po zkušenostech jsem to dokázala a rozkojila jsem se. Ale bylo to o fous.

elena007 — 1. 1. 2012 20:33

dusička napsal(a):

elena007 napsal(a):

Pavli, ja to videla vickrat. I ted to kolem sebe vidim, protoze mam dost postarsich sousedu a hlidaji porad. Jesle a skolky jsou strasne drahe a pokud jsou prarodice fyzicky fit, snazi se pomoct. Nekteri se i odstehovali, kdyz se stehovali mladi, jen aby byli nablizku a mohli hlidat.

Elen - školky nejsou strašně drahé.
V průměru za měsíc je to tisícovka (já platím 900Kč) a spíš jde ale o to, že malá chodí do školky a mamka ji vyzvedává nebo když je holka nemocná nemusím s ní zůstávat doma.

Tady jsou. Za prcka zaplatis treba 12000 dolaru rocne, na dalsiho ti daji nejakou slevu, ale za dva je to uz pro hodne lidi skutecne palka a to nejsou zadne extra skolky se specialnimi programy, ty jsou mnohem drazsi. Materska v nasem pojeti neexistuje.

eremuruss — 1. 1. 2012 20:44

dusička napsal(a):

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

:lol: tak tohle znám a ošidit se ho nedalo :vissla:

U me syn nechtel prso,ja mela mlika hodne a na radu zdravotni sestry jsem mela kluka nechat hlady,protoze pry zadna mama nema spatne mliko,ze se musi chytnout.Neumel zabrat ke spanku,nedokazal se uklidnit,az ,kdyz dostal dudlik do medu tak zavrel ocicka a zklidnil se a usnul.

Med jsem nezkoušela, protože med je vysoký alergen a neměl by se dávat dětem alespon do dvou let.
Erem - špatná technika přiložení prsa. žádný nechat hlady a řvát, ale zkoušet všelijak nabídnou prso ze všech stran.
Kluk se narodil v 36 týdnu, odvezli ho do Mostu (tenkrát špičková Jipka) a tam mě učili kojit. Měla jsem zapadlý bradavky, nemohl se chytit. Oni mu tvářičku rvali do prsa, štípali do paty. Ale chytil se. Mladší kluk - ukázkový porod, ten se chytl hned po porodu.
Holka - císař, dávali jí i flašku, nechtěla sát, ale já už po zkušenostech jsem to dokázala a rozkojila jsem se. Ale bylo to o fous.

Zkousela se v porodnici i ta savicka co se prikladala k prsu,prvni moje mysleka v porodnici byla na to,ze kluka odstavim a dam mu feminar z flasky,odstavovala jsem 4 mesice.Mlika jsem se nemohla zbavit.S flasky kluk pil dobre,ale jakmile jsem vyndala prso a on ho videl zacal priserne rvat.No asi se mu nelibilo a nechutnalo. :D
S dcerou takovy problem nebyl te mlicko chutnalo,ale kojit jsem ji nemohla,protoze me odvezli se zlucnikem a musela jsem ji odstavit.....
Co se tyce toho medu,tak lekari upozornovali,ze se diteti po nem kazi zuby u meho syna to tak nebylo.Mel zuby pekne.

dusička — 1. 1. 2012 20:53

Ségra kojila holku jenom z jednoho prsa od tří měsíců. Normálně taky, jak viděla holka pravý prso, otáčela hlavu a řvala jak pominutá. Z levýho prsa kojila přes dva roky.
Nojo Erem, z flašky se mu táhlo líp. Ale hlavně, že jste se nenervovali a on byl spokojený mimino.
Mně kluk řval a tak jsem tu flašku udělala, ale on to prostě z ní pít neuměl. Kojila jsem 14 měsíců ,pak mě začal kousat. Do tří let nechtěl mlíko, ale jogurty, sýry jo.
Mladšího kluka jsem kojila 9 měsíců, taky začal kousat ale ten měl dudlíka sem tam i flašku v poho.
Holce měla flašku už v porodnice a já ji občas při hlídání nechala. Kojila jsem jí 18 měsíců a bude jí pět. (a pije ještě sunárek, mladší kluk ho pil do šesti)
A musím zatukat, oba mladší nezamarodili, holka neměla ještě antibiotika, kluk první ve třinácti.

dusička — 1. 1. 2012 20:54

A už jsem tu trošku :offtopic: jsem si zavzpomínala. :rodna:

eremuruss — 1. 1. 2012 21:00

dusička napsal(a):

A už jsem tu trošku :offtopic: jsem si zavzpomínala. :rodna:

Ja taky zavzpominala jak to rychle uteklo.Taky neznam co je to nemoc deti.Antibiotika mela dcera ve 2 letech a to jeste na vyrazene zuby...Kluk snad jeste vubec.....

PPavlaa — 1. 1. 2012 22:26

eremuruss napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

První dítě je vždycky šok - jak pro 25tiletou maminu, tak pro čtyřicetiletou. Než si zajedou ty koleje, než se srovnaj, máma musí 24hodin být servis. U druhého dítěte to už tak není, druhé dítě je oproti prvního procházka růžovou zahradou. Samozřejmě že záleží, jestli je dítko uřvané nebo spací.
Já si s nejstarším synem užila muka. :dumbom: Chtěl jenom prso, nechtěl flašku ani jí nikdy neměl, neměl dudlík, dávil se s ním. Když jsem byla těhotná podruhé, obávala jsem se, že nebudu stíhat. Dvě děti jsem tíhali líp než toho prvního (v 26) Protože druhý dítě nakojeno spalo 4 hodiny.
V 36 třetí - holku. Byl to záhul ze zečátku. Taky řvala,přikládám to předčasnýmu porodu v 34 týdnu (rupla mi voda, byla KP) ale pak jsem si pořídila šátek a byli jsme OK.
Není to o věku.

:lol: tak tohle znám a ošidit se ho nedalo :vissla:

U me syn nechtel prso,ja mela mlika hodne a na radu zdravotni sestry jsem mela kluka nechat hlady,protoze pry zadna mama nema spatne mliko,ze se musi chytnout.Neumel zabrat ke spanku,nedokazal se uklidnit,az ,kdyz dostal dudlik do medu tak zavrel ocicka a zklidnil se a usnul.

já mu jako takhle malýmu med nedávala.

elena007 — 2. 1. 2012 1:49

Zato ja dostavala preslazene zeleninove prikrmy, vejce i dve denne, med, jatra... V zivote nezapomenu na ty smradlave jatrove knedlicky v hovezi polevce, se kterymi se mama delala a me do nich nutila, protoze byly zdrave a vyzivne pro dite. :D Prezila jsem vsechno, ty vyvary s jatry teda bezmala ne. :D Snad denne me machali v hermanku, pry taky alergen :D  A vsechno se  to delalo pro me dobro.

Chlapecek med nedostaval jen proto, ze jsem mela pomerne dlouhe meduproste obdobi, nechutnal mi, tak jsme ho doma nemeli. Nepochybne jsem mu zas skodila necim jinym, o cem dosud ani nevim, protoze se to provali az za dalsich deset let. :D

elena007 — 2. 1. 2012 1:49

2krat. :dumbom:

eremuruss — 2. 1. 2012 6:04

elena007 napsal(a):

Zato ja dostavala preslazene zeleninove prikrmy, vejce i dve denne, med, jatra... V zivote nezapomenu na ty smradlave jatrove knedlicky v hovezi polevce, se kterymi se mama delala a me do nich nutila, protoze byly zdrave a vyzivne pro dite. :D Prezila jsem vsechno, ty vyvary s jatry teda bezmala ne. :D Snad denne me machali v hermanku, pry taky alergen :D  A vsechno se  to delalo pro me dobro.

Chlapecek med nedostaval jen proto, ze jsem mela pomerne dlouhe meduproste obdobi, nechutnal mi, tak jsme ho doma nemeli. Nepochybne jsem mu zas skodila necim jinym, o cem dosud ani nevim, protoze se to provali az za dalsich deset let. :D

Hermanek byl alergen pro alergicke dite.Pokud dite neni alegik,tak proc ho nedavat.
Ja detem taky doslazovala polevku,ale jen tu ve flasce,aby ji vypili.

dusička — 2. 1. 2012 6:51

Proč jim doslazovat polívky? Děti milovaly ty zeleninové pyre, nemastný,neslaný ještě ve dvou letech. Tady jde také o to,že když jim doslazujete, vytváříte bunky tukové, který se můžou objevit obezitou - kdykoliv během života - tedy v pubertě, nebo i v dospělosti.
Ale to jen na okraj. To se nedá tahle říct, mámě mě to dávala tak proč to nedat svým dětem. Nemám děti skleníkové, ale brala jsem to tak, na co je zvykat na cukru , sůl v ranném dětství. A do roka solit - jsem nesolila ještě dýl a všeobecně i ted málo solím.

eremuruss — 2. 1. 2012 7:06

dusička napsal(a):

Proč jim doslazovat polívky? Děti milovaly ty zeleninové pyre, nemastný,neslaný ještě ve dvou letech. Tady jde také o to,že když jim doslazujete, vytváříte bunky tukové, který se můžou objevit obezitou - kdykoliv během života - tedy v pubertě, nebo i v dospělosti.
Ale to jen na okraj. To se nedá tahle říct, mámě mě to dávala tak proč to nedat svým dětem. Nemám děti skleníkové, ale brala jsem to tak, na co je zvykat na cukru , sůl v ranném dětství. A do roka solit - jsem nesolila ještě dýl a všeobecně i ted málo solím.

Detem jsem taky nesolila a co se tyce obezity tak synovi jsem hodne davala prave sladke potraviny jako je med a doslazovani pokrmu.Dneska je spise vychrtly a vysoky. S obezitou ma problem prave dcera,ktera v roce mela podvahu,jak napsal lekar do karty a ted ma 157 cm a 64 kilo a ta sladky moc nemusi.

Želvička17 — 2. 1. 2012 8:08

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Jo to je hezký, když budu chtít..

Poslední dobou kolem sebe mám fakt hodně kamarádek mého věku (tedy 30 a výše) co si děti pořídily, protože už jim tikaly hodiny, následně partnerem nakopnuty do zadní části těla skončily zpět v domě rodičů...  a maminky těch holek jak kmitají...


Ale jo, těch 45 let, to už je moc a stejně to příroda tak zařídila, že málokdy to vyjde...

jak to myslíš, že kmitají ?

No Pavlí, prostě holka třeba se rozhodla, že si udělá vejšku či se začne jinak vzdělávat a tak babička vlastně supluje maminku. Jeden případ máme třeba u nás v baráku a tam paní prostě dělá všechno, vodí kluka do školy, ze školy, chodí s ním na hřiště atd. a fakt je vidět, že jí to dost zmáhá.

helena — 2. 1. 2012 8:24

Ani se nemusí vzdělávat... kamarádka takhle supluje maminku už roky. Od péče o vnoučata přes vaření až po žehlení atd. Nejdřív to byla běžná pomoc - a pak si snacha zvykla, že babička je furt k dispozici, zdrzla a začla toho docela zneužívat. Já bych s ní už dávno vyběhla, kdyby si troufla mi "vytknout", že jsme já nebo děti něco neudělaly podle jejích představ, zatímco ona courala po krámech, například. Jenže babi je měkká a nechce bejt za zlou tchýni... tak drží hubu a pečuje.

elena007 — 2. 1. 2012 17:01

Nekdy je v tom matka i nevinne. Kdyz mela dite jedna moje pribuzna, tchyne i jeji mama byly prvobabicky a tak se na vnouce trasly, ze ona od pulky tehotensvi dostavala jidlo uz uvarene od jedne nebo druhe, chodily ji uklizet, budouci prababa zehlila a kdyz se decko narodilo, jeste pritvrdily. Hlidaly nadsene a kdykoli. Mladi nevynechali zadny ples, mozna prvni sezonu, to byla jeste v sestinedeli . Ples byl v sobotu, dite u babicky uz od ctvrtka a do pondeli :). Kdyz potom jeli v lete na ctrnact dni k mori sami, po navratu byla tak zvalchovana, ze decko zas muselo k babicce, aby se vzpamatovala. Neni divu, kdyz to bylo jedinych ctrnact dni, kdy s nim byla bez pomoci, jenom s chlapem, ktery na tom byl stejne. :D Pak meli druhe, prubeh uplne stejny. Ted uz jsou oba odrostli a samostatni . Jejich maminka taky rika, ze uz je to mnohem lepsi, ale kdyby ji pry babicky obcas :D nepomohly, kdyz byly deti male, nevi, jak by to zvladla, i tak toho pry mela dost. Mysli to smrtelne vazne. :D A nelze. :)

Moje mama na to koukala a ubezpecovala me, ze se nemusim bat, ze ona to urcite delat nebude. :D

PPavlaa — 2. 1. 2012 17:47

Želvička17 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Želvička17 napsal(a):

Jo to je hezký, když budu chtít..

Poslední dobou kolem sebe mám fakt hodně kamarádek mého věku (tedy 30 a výše) co si děti pořídily, protože už jim tikaly hodiny, následně partnerem nakopnuty do zadní části těla skončily zpět v domě rodičů...  a maminky těch holek jak kmitají...


Ale jo, těch 45 let, to už je moc a stejně to příroda tak zařídila, že málokdy to vyjde...

jak to myslíš, že kmitají ?

No Pavlí, prostě holka třeba se rozhodla, že si udělá vejšku či se začne jinak vzdělávat a tak babička vlastně supluje maminku. Jeden případ máme třeba u nás v baráku a tam paní prostě dělá všechno, vodí kluka do školy, ze školy, chodí s ním na hřiště atd. a fakt je vidět, že jí to dost zmáhá.

já kolem sebe až takhle do extrému znám asi jen jeden případ, tam fakt babička všem vaří, pere, žehlí, uklízí, stará se o kluka, ráno ho vypravuje, máma je v práci, pak u přítele, vrátí se až večer, kdy je doma všechno hotovo, o kluka postaráno. takhle to jde cca 10 let. teď se teda jeho máma znovu vdala, tak se odstěhovali. ale kluk je stejně když to jde u babičky.

zase víš jak, ty babičky si za to můžou samy. ono pomoct jo, kdo není rád za pomoc. ale pořád je rodič rodičem a ten především má k tomu děcku povinnosti.

PPavlaa — 2. 1. 2012 17:49

elena007 napsal(a):

Nekdy je v tom matka i nevinne. Kdyz mela dite jedna moje pribuzna, tchyne i jeji mama byly prvobabicky a tak se na vnouce trasly, ze ona od pulky tehotensvi dostavala jidlo uz uvarene od jedne nebo druhe, chodily ji uklizet, budouci prababa zehlila a kdyz se decko narodilo, jeste pritvrdily. Hlidaly nadsene a kdykoli. Mladi nevynechali zadny ples, mozna prvni sezonu, to byla jeste v sestinedeli . Ples byl v sobotu, dite u babicky uz od ctvrtka a do pondeli :). Kdyz potom jeli v lete na ctrnact dni k mori sami, po navratu byla tak zvalchovana, ze decko zas muselo k babicce, aby se vzpamatovala. Neni divu, kdyz to bylo jedinych ctrnact dni, kdy s nim byla bez pomoci, jenom s chlapem, ktery na tom byl stejne. :D Pak meli druhe, prubeh uplne stejny. Ted uz jsou oba odrostli a samostatni . Jejich maminka taky rika, ze uz je to mnohem lepsi, ale kdyby ji pry babicky obcas :D nepomohly, kdyz byly deti male, nevi, jak by to zvladla, i tak toho pry mela dost. Mysli to smrtelne vazne. :D A nelze. :)

Moje mama na to koukala a ubezpecovala me, ze se nemusim bat, ze ona to urcite delat nebude. :D

:lol:

Želvička17 — 3. 1. 2012 13:38

No ale zas mně třeba teď občas tchán odpoledne vozí a to je pro mě fakt svátek, jak to není samozřejmost, tak si to ohromně vychutnávám :)

lucrezia — 18. 1. 2012 21:06

Aj keby zena bola pripravena na dieta psychicky a fyzicky, tak pravdepodobnost otehotnenia v 45 je jedno percento. Pravdepodobnost potratu - skoro 100 %. Obycajne iba zeny, ktore maju darovane vajicko od mladsej zeny su schopne donosit dieta vo veku 45 a viac.

lupina montana — 18. 1. 2012 22:21

Já jsem tohle vlákno objevila teprve teď.
Jess, myslím, že je to o dobrém odhadu vlastních sil - měla jsem děi v 25 a 30, obě dcery - manžel mě velice přemlouval, abychom zkusili ještě jedno, že by to jako třeba byl ten chlapeček....a že můj manžel vymámí z jalový krávy tele! Ale z fertilní manželky teda nevymámil :cool::lol: Byla jsem si tehdy absolutně jistá tím, že dvě děti jsou přesně dost na to, abych se jim věnovala tak, jak mám představu - a nepadala u toho na hubu.
U vnučky to vidím jasně - miluju ji samosebou nejvíc na světě, ale po celém dni hlídání jsem prostě utahaná - to není nic o lásce, nebo nelásce....ono je to taky tím, že s dítětem je člověk furt "na příjmu", což je sice vpořádku, ale pro mě velice namáhavý.

Jessika — 28. 1. 2012 16:16

Tak a je to tady...
Máme doma miminko. :dudlik:
Má asi 10 dkg, 8 cm a (možná) je to holčička.
Asi to teda bude Amálka, jinak je to Testudo hermanni.
:)

Selima — 28. 1. 2012 17:19

takú máme v práci... :hjarta: :hjarta: Je to Luis, vlastne Lujza, lebo nám zle určili pohlavie. :D Ale voláme ju Louis a ona je spokojná. Teraz teda hibernuje.