Dobry vecer, nikdy jsem nikam takhle nepsala je to moje premiera tak uvidime. Jak zacit. Memu manzelovi je 34 let. Vyrustal v rodine ve ktere otec byl neustale v praci (vlastnil pohostinstvi) a lasku svych synu opecovava tzv. opici laskou a manzelova maminka nikdy nedbala na nejakou vychovu. Kdyz jsem manzela poznala, tak i kdyz byl clovek oslepen tou krasnou zamilovanosti tak se mi jevil jako velmi mily, vtipny se smyslem pro zodpovednost ...aj. Sam rikal ze by chtel mit jednou se svymi detmi jiny a lepsi vztah nez on ma se svymi rodici. Mame dva syny. Starsimu jsou 3 roky a druhy je jeste miminko. Ale nastal problem. Vzdy se bal okriknout ci dat pres ruku ci na zadek tomu starsimu kdyz cokoliv udelal spatne ci udelal neco co by si k rodici nemel dovolit. A ted je synovi 3 roky a on je jak alenka v risi divu ze ho syn neposloucha a nema u nej zadnou autoritu, podotykam ze jsem ho vzdy upozornovala a vysvetlovala nasledky ale v te dobe mu to prisl vtipne, ze on to vse zvladne. A ted nema s klukem trpelivost, pokud ho po dvou napomenutich neposlechne tak je to pry rozmazleny fracek....aj a ja uz jsem zoufala jak tento kolotoc vyresit jelikoz syna nechci aby takhle osklive oslovoval jen pro to ze on neco nezvladl. Predem dekujiza vsechny rady

Rozmazlený fracek ve 3 letech? :rolleyes: Já teda nevím, ale vždyť to je právě doba, kdy se začínají tak nějak "nastavovat hranice", je to typická doba vzdoru, kdy dítě zkouší a je jen a jen na rodičích, co dovolí. Mimochodem autorita se nezískává "plácáním" přes zadek či po ruce, když dítě něco udělá špatně...

Znam tehle typ muzu /otcu... Jejich postoj je mi docela sympaticky.
Jenze do "tandemu" s nim jde jenom urcity typ zen..., ty, ktere jeho berou za zivitele rodiny a sebe za "udrzovatelku rodinneho krbu". Potom veskera "vychova" zustane na ni... a jejim ukolem je vychovat dite k obrazu otcovu. Jak? No bud musi byt "jasnovidka" (ze by intuitivni a vnimava k manzelovym pozadavkum?), nebo ji to sam sdelil/sdeli, pokud ho vyzve... A ve trech letech ditete je teda uz nejvyssi cas toto resit, ptz. brzo bude jeho temperament, povaha a charakter "dotvoren" a ustalen...

Společná činnost je nad všechno vysvětlování, hraní her, která mají pravidla. Společně trávený čas. Myslím si, že se u vás střetávají dva druhy výchovy. I tvůj manžel může být laskavý a bude si umět stanovit hranice po svém. jen mu to hledání bude déle trvat. Bitím autority nedosáhne.

DGabro -
neznamená, že když manžel moc neviděl svého otce, že se mu otec nevěnoval. Ono totiž jde o věnování a věnování. K čemu bude dítěti celá odpoledne doma táta, když ho bude vidět gaučinkovat a čučet na tv. A nebo ho nevidět třeba týden a pak v sobotu vyrazit na výlet.
Za druhé - neodvážila bych se posuzovat druhého, jestli to je nebo není opičí láska.
Vždy se bál okřiknout či dát přes ruku či na zadek tomu staršímu
A třeba neuznává fyzický tresty, proč by měl mlátit malý dítě?
Já kdybych měla chlapa, který by řval a mlátil dítě, jednu bych mu vrazila. Já totiž jsem proti fyzickým trestům.
A že ho syn neposlouchá?
A Tebe poslouchá?
Ve třech letech totiž začnou zkoušet kam můžou, kam nemůžou. Manželovi bych to vysvětlila, dala přečíst nějakou knihu o výchově dětí.
A hlavně - vy dva jste mu příkladem. Na tom se učí, jak se chovat.
A kdyby můj manžel řekl o našem dítěti že je rozmazlený fracek - odpověděla bych mu takto. Vid, celý tatínek. :dumbom:

Tak já ve větě Vždy se bál okřiknout či dát přes ruku či na zadek tomu staršímu nevidím žádné mlácení. Spíš mám dojem, že tatínek si s chlapečkem hrál a hrál... jinak nechával výchovu na mamince a teď se diví, že synáček ho má zafixovaného jako velkýho pána na blbiny a když tento vydá pokyn neutíkej - např. do silnice - vyhodnotí informaci jako hrajem na to, kdo předhoní auto... :/
Ale zase je to projekce, jak vychovával mýho syna můj muž. Ten byl taky na hraní, samý blbiny, kotrmelce... po koupání největší bengál... to se to pak uspávalo :P... no a v době, kdy zkoušel hranice, už dávno věděl, že u táty žádný nejsou. Tatík byl rozčarován, že neposlouchá... a jak neměl ty nervy, tak ho taky kolikrát okřikl. Něco o rozmazlenosti tedy u nás nepadalo, protože jsem prostě manželovi vysvětlila, proč to tak je. A že musí mít trpělivost. A hlavně stát si za svým. Když ne, tak ne... a ne že řekne už nebudem běhat, jsi uřícenej, když předtím hráli na babu a pak provokuje a dělá, že vyběhne a čapne kluka... To prostě dostal vynadáno tatínek a je mi fuk, jestli to tu někdo vyhodnotí jakože jsem dělala manželovi maminku, protože takhle dostal vynadáno každej, kdo se choval jako malej a po dítěti pak chtěl, aby se choval dospěle - viz má matka s čajem v peřinách. :P
Mě tenhle model - táta na hraní nevadí... vyrostla jsem v podobném... ale moje máma měla v otci oporu a pokud se vyskytl problém, stala se z otce na hraní autorita, která nás postavila do latě. Nevím, jak to ten chlap dokázal, ale bylo to tak. :)

pokud ho po dvou napomenutich neposlechne tak je to pry rozmazleny fracek....
Když "se bal okriknout ci dat pres ruku ci na zadek tomu starsimu kdyz cokoliv udelal spatne ci udelal neco co by si k rodici nemel dovolit", tak se nemůže moc divit... Bodejť by ho poslouchal, když ví, že si může prakticky všechno beztrestně dovolit.
Ono takový plácnutí dělá zázraky - nemyslím ublížit aby to bolelo (nakonec taková kočka je sakra milující máma a přesto zlobivý kotě dostane lepanec ani nemrkne ) - ale vždycky říkám, že dvou- tříletý dítě nepochopí, co znamená "přejede tě auto", ale zatraceně dobře ví, co znamená "ještě jednou a dostaneš na zadek" = máma/táta se na mě zlobí.