Ahoj, chtela jsem se zeptat, jestli nekdo ma podobny problem... Absolutne si nedokazu predstavit, ze bych rano vstavala, co rano... celou noc pravdepodobne... a starala se o malyho clovicka... ztratila svoji nezavislost a pohodu... A na druhou stranu si zase rikam, ze uz mi bude 32 a ze moc casu nemam. Predstava, ze decku je 10 a me 50 neni moc dobra... A financne si to uz vubec nedokazu predstavit. Ne ze bych se mela spatne, ale perfektni to taky neni... A jako kdyby toho nebylo malo, pritej je o 15 let starsi a uz ma deti. Hned na zacatku vztahu jsem mu rekla, ze deti jednou chci, ale vim, ze z toho nebyl moc nadseny... Mama do me huci, ze uz chce vnoucatka, ze pritel asi deti chtit nebude... A aby toho opravdu nebylo malo, posledni dobou to v praci neni dobre, premejslim o zmene (coz nebude sranda). Obcas mi z toho jde hlava kolem.... :/

Tak v prvom rade by som sa vykašľala na "očakávania" spoločnosti, mamu aj priateľa a zistila si, čo chcem JA: Samozrejme sa to nedá plánovať a túžba po dieťati môže prísť tak neskoro, že už to nebude fyzicky možné, ale... ak sa na to necítiš (a teraz nejde len o vstávanie apod., to je dočasné, ale o celkovú zodpovednosť za život druhého...), tak do toho asi radšej nechoď. Mmch - niekedy spôsobí zázraky výmena priateľa :D - pri zamilovanosti podľa mňa túži po decku s tým druhým každý/každá... V tom je príroda múdra. O výmene partnera si neuvažovala?

když si neumíš představit, že bys měla mít dítě, tak ho prostě neměj.
ale tady je to spíš o tom, že po něm netouží partner, viď ;)

Prave ze vubec ne... Dite urcite jednou chci mit. To je neco, z ceho absolutne neslevim, ani kvuli chlapovi... Hned na zacatku naseho vztahu jsem mu jasne rekla, ze dite chci a pokud on ne, tak v tom vztahu pokracovat nemuzeme (coz me tenkrat stalo docela dost nervu). Velice dobre si uvedomuju, kolik mi je... Ale problem je v tom, ze mi to proste nejak zatim netika a nedokazu si predstavit, ze bych treba za par mesicu zjistila, ze jsem tehotna... a zajimalo me, jestli je na tom nekdo podobne...
A partnera bych nemenila, uz dost :) nikdy jsem sice na starsi nebyla, spis mladsi nebo maly vekovy rozdil... ale vypada to, ze tenhle chlap na me konecne funguje ;)

TerezH napsal(a):

Prave ze vubec ne... Dite urcite jednou chci mit. To je neco, z ceho absolutne neslevim, ani kvuli chlapovi... Hned na zacatku naseho vztahu jsem mu jasne rekla, ze dite chci a pokud on ne, tak v tom vztahu pokracovat nemuzeme (coz me tenkrat stalo docela dost nervu). Velice dobre si uvedomuju, kolik mi je... Ale problem je v tom, ze mi to proste nejak zatim netika a nedokazu si predstavit, ze bych treba za par mesicu zjistila, ze jsem tehotna... a zajimalo me, jestli je na tom nekdo podobne...
A partnera bych nemenila, uz dost :) nikdy jsem sice na starsi nebyla, spis mladsi nebo maly vekovy rozdil... ale vypada to, ze tenhle chlap na me konecne funguje ;)

a co sama pro sebe si dát "nějaké datum" ?
Pravda je , čím jsi starší tím hůře se dá otěhotnět . A ve čtyřiceti ( např.) zjistit, že to nejde a pak dalších 10let zoufale obíhat doktory ....taky nic moc.

mmch. neznám moc žen, které se ráno vzbudily a řekly si.....ták a teď jsem na dítě připravená a chci ho. Skoro každá má strach.

jasne rekla, ze dite chci a pokud on ne, tak v tom vztahu pokracovat nemuzeme
Ale taky říkáš "vim, ze z toho nebyl moc nadseny" - Terez, on byl jenom nenadšený, nebo ti doslova řekl, že ano, že ditě (s ním) bude?
Možná, že tvoje "netikání" souvisí s postojem partnera.

Agewa -> dik

Ona ta tvoje rada ma neco do sebe... stanovit si datum... hmmm, ze me to nenapadlo driv.... Ale do 40 urcite cekat nechci, to uz je podle me moc. Hlavne nemuzu to planovat jen u sebe, ale i u nej, vzhledem k tomu, kolik mu je... Videla bych to tak na 2 roky maximalne, coz znamena tak priblizne za rok a pul otehotnet... aaaah... to znamena tak za rok se zacit snazit ?!?! No to je "sranda" :co: rok utece jako voda...

Helena -> uz je to rok a pul, co jsme o tom mluvili. Nadseny nebyl, ale rekl mi, ze kvuli me to udela... Deti ma rad. Posledni dobou o tom prejeslim, jestli a jak se jeho nazor vyvinul nebo zmenil za ten cas... a vim, ze si budeme muset promluvit. Vubec se mi do toho nechce, ale budu to muset udelat. Nechci anit sobecky, ale nechci plytvat drahocenym casem, musim v tom mit jasno... Ale jsem v tom docela optimisticka. Problem je v tom, ze opravdu mam tak 2-3 roky max. vzhledem k nasemu veku... To jsem si to zase zavarila :rolleyes: :)

Obcas me tak napadne, ze by bylo proste lepsi otehotet nahodou... ale to se da tezko, kdyz clovek bere prasky, ze jo... :)

Ahoj Terez, take jsem na tom byla podobne jako Ty a dlouho jsem se rozhodovala zda do toho jit, nakonec jsem se rozhodla ze jo, ve 34 letech. Ukazalo se, ze navzdory veku s otehotnenim celkem nemam problem, ale s donosenim bohuzel ano, mam za sebou opakovane casne potraty. Ten posledni me dost vzal, vic nez jsem si dokazala pripustit. Ted se zase naopak srovnavam s eventualitou, ze dite treba nikdy nebude (IVF podstoupit nechci, o adopci jsem uvazovala, ale z toho zase neni nadsen manzel). Nerikam, ze by se mi totez nemohlo stat i v mladsim veku, ale bylo by vice casu na zjisteni problemu a pripadnou lecbu. Minimalne jeden rok jsem odkladala kvuli praci, kdybych vedela to co vim ted, asi bych zacala o neco driv, i ten rok navic by byl byval dobry. Takhle je to trochu stres.

U Tebe ovsem vidim trochu komplikace v pristupu partnera, pokud se do otcovstvi moc nehrne, mohly by nastat problemy v budoucnu. U nekolika kamaradek jsem videla, ze cerstve rodicovstvi je pro vztah velka zkouska, a to i u paru, kde oba dite aktivne chteli (tedy nejenom vyslovene neodmitali).

agewa napsal(a):

mmch. neznám moc žen, které se ráno vzbudily a řekly si.....ták a teď jsem na dítě připravená a chci ho. Skoro každá má strach.

Já jednu jo :) teda, ne že si řekla, že je připravená, ale že chce :lol: No a má.
Mmch, já měla taky strach, ale ten byl mašlička proti tomu, že jsem chtěla.

anais.de - to je mi opravdu lito... doufam, ze se ti to podari. A je prave to, co me taky desi... Je to proste obcas na hlavu. Na jednu stranu si nedokazu predstavit, ze uz bych se mela starat o malyho clovicka a na druhou stranu, protoze vim, ze deti chci, me strasi to odkladat... Je toho obcas tolik, stres v praci, finance by mohli bejt lepsi, clovek se obcas ani nema cas zastavit a pak do toho planuj dite... Nekdy si tam myslim, ze clovek by se opravdu mel na chvili zastavit, nadechnout a ujasnit si priority, protoze nemladneme... Obcas se mi tahle "dospelost" vubec nelibi...

Skús vypnúť racio, prestať vyratúvať argumenty pre a proti, a len si predstav samu seba o X rokov - s mužom/partnerom a dieťaťom. Aký pocit príde ako prvý? Radosť, strach, bolesť, únava, rezignácia? Čo prevažuje...? Skús sa riadiť podľa toho... Úplne jednoducho, plasticky....

TerezH napsal(a):

Ahoj, chtela jsem se zeptat, jestli nekdo ma podobny problem... Absolutne si nedokazu predstavit, ze bych rano vstavala, co rano... celou noc pravdepodobne... a starala se o malyho clovicka... ztratila svoji nezavislost a pohodu... A na druhou stranu si zase rikam, ze uz mi bude 32 a ze moc casu nemam. Predstava, ze decku je 10 a me 50 neni moc dobra... A financne si to uz vubec nedokazu predstavit. Ne ze bych se mela spatne, ale perfektni to taky neni... A jako kdyby toho nebylo malo, pritej je o 15 let starsi a uz ma deti. Hned na zacatku vztahu jsem mu rekla, ze deti jednou chci, ale vim, ze z toho nebyl moc nadseny... Mama do me huci, ze uz chce vnoucatka, ze pritel asi deti chtit nebude... A aby toho opravdu nebylo malo, posledni dobou to v praci neni dobre, premejslim o zmene (coz nebude sranda). Obcas mi z toho jde hlava kolem.... :/

Nebo když dítěti bude 20,studující vš a ty 60 a budeš muset kvůli němu makat,až se z tebe bude kouřit:D

Nemluvě třeba o názorové rozdílnosti kvůli věku,atd.

Někdy si tak uvažuju,že kdyby mi bylo dnes tak kolem 30 a byla singl,pořídila bych sisvůj byteček a chlapy pouze jako zpříjemnění.Možná,pokud by se mi vůbec chtělo z domácích tepláků:lol:
A ještě jako děcko?To v žádném píípadě,mít pořád o někoho strach a tak.

TerezH napsal(a):

Prave ze vubec ne... Dite urcite jednou chci mit. To je neco, z ceho absolutne neslevim, ani kvuli chlapovi... Hned na zacatku naseho vztahu jsem mu jasne rekla, ze dite chci a pokud on ne, tak v tom vztahu pokracovat nemuzeme (coz me tenkrat stalo docela dost nervu). Velice dobre si uvedomuju, kolik mi je... Ale problem je v tom, ze mi to proste nejak zatim netika a nedokazu si predstavit, ze bych treba za par mesicu zjistila, ze jsem tehotna... a zajimalo me, jestli je na tom nekdo podobne...
A partnera bych nemenila, uz dost :) nikdy jsem sice na starsi nebyla, spis mladsi nebo maly vekovy rozdil... ale vypada to, ze tenhle chlap na me konecne funguje ;)

Terezo a nemůže to být tak, že ti nic netiká, protože víš, že přítel děti nechce a bojovat proti pohodlnodti svojí a ještě vědět, že půjdu proti příteli, který vlasně už děti má a třeba nebude  nadšený...
Hele já měla děti na svou dobu pozdě - teda v naší generaci se to lámalo, půlka vrstevnic měla děti po dvacítce, půlka až skoro ve čtyřiceti... no a já furt nic, žádný hodiny... jenže popravdě, ti partneři, no to nebylo nic závratnýho... a pak přišel jeden, byl fajn, měl děti rád a já si to najednou uměla představit... ty probdělý noci a pokaděný pr......
Proto se ptám - nemůže to být tak, že tě dopředu zrazuje ten fakt, že víš, že partner o další děti nestojí?

javena napsal(a):

Terezo a nemůže to být tak, že ti nic netiká, protože víš, že přítel děti nechce a bojovat proti pohodlnodti svojí a ještě vědět, že půjdu proti příteli, který vlasně už děti má a třeba nebude  nadšený...
Hele já měla děti na svou dobu pozdě - teda v naší generaci se to lámalo, půlka vrstevnic měla děti po dvacítce, půlka až skoro ve čtyřiceti... no a já furt nic, žádný hodiny... jenže popravdě, ti partneři, no to nebylo nic závratnýho... a pak přišel jeden, byl fajn, měl děti rád a já si to najednou uměla představit... ty probdělý noci a pokaděný pr......
Proto se ptám - nemůže to být tak, že tě dopředu zrazuje ten fakt, že víš, že partner o další děti nestojí?

Pohodlnost a partner trosku ano, ALE rozhodne me to nezastavi a neni to ten hlavni problem. V tom mam jasno... Partner trosku ano, protoze kdyby prisel a rekl, ze by dite ted chtel, tak bych o tom vic premyslela, takhle je to jen "na me"... ale jak rikam, mam v tom jasno... Vypada to na vice "problemu" najednou, ze.... Vim, co rikas, ale to by pak opravdu byla otazka vymeny partnera a to si mi nechce, tedy aspon do te doby, kdy si o tom poradne promluvime a on by byl kategoricky proti... A to se doufam nestane, protoze to by mi zlomilo srdce... Co je dulezitejsi, chlap nebo dite.......?

Muzu se zeptat, v kolika si mela deti?

Já měla naprosto podobný přístup, tedy já děti vyloženě nechtěla. A jedna moudrá osoba mi řekla, že až poznám toho pravého, tak s ním ty děti budu chtít mít... Což se stalo...
Je to fakt hodně o tom pocitu, který Ti dává vztah a Ty tu zmiňuješ případnou výměnu partnera atd., takže ono to ve Tvém vztahu tak úplně jednoznačné není že...
Jinak tedy chlap Ti může zdrhnout hned, ani nestačíš mrknout...:) A lze to i v případě, že máte spolu děti.. neboli - nechápu, že někdo jakoby zvažuje výběr: chlap nebo dítě...
A to vstávání každou noc/ráno, tak člověk se nevyspí v životě z různých důvodů...
Navíc to se týká hlavně malých dětí a čas běží hrozně rychle :)

Možná by sis nejdřív měla vyřešit zaměstnání... jestli zůstat - ano nebo ne, jestli ti případná změna nebude dál komplikovat ne/chtění mít dítě atd.
Ale přístup partnera "Nadseny nebyl, ale rekl mi, ze kvuli me to udela" by mě varoval. On je přece jen spíš ve věku dědečků, než novopečených otců - a spíš, než batole, by asi přivítal klid. Skutečně byste si měli promluvit... a pozor - "kvůli tobě" by taky mohlo znamenat, že dítě bude hlavně "tvoje", protože "tys ho chtěla".

Mne nic netikalo az do 33. Do ty doby jsem mela jasno, ze ja deti mit nebudu, protoze je vlastne nechci. Pak jsem potkala nekoho kdo je chtel a ja postupne zjistila, ze ja je chci taky. Tudiz zas tak pozde u tebe neni, ale na postoji partnera bude hodne zalezet.

TerezH napsal(a):

javena napsal(a):

Terezo a nemůže to být tak, že ti nic netiká, protože víš, že přítel děti nechce a bojovat proti pohodlnodti svojí a ještě vědět, že půjdu proti příteli, který vlasně už děti má a třeba nebude  nadšený...
Hele já měla děti na svou dobu pozdě - teda v naší generaci se to lámalo, půlka vrstevnic měla děti po dvacítce, půlka až skoro ve čtyřiceti... no a já furt nic, žádný hodiny... jenže popravdě, ti partneři, no to nebylo nic závratnýho... a pak přišel jeden, byl fajn, měl děti rád a já si to najednou uměla představit... ty probdělý noci a pokaděný pr......
Proto se ptám - nemůže to být tak, že tě dopředu zrazuje ten fakt, že víš, že partner o další děti nestojí?

Pohodlnost a partner trosku ano, ALE rozhodne me to nezastavi a neni to ten hlavni problem. V tom mam jasno... Partner trosku ano, protoze kdyby prisel a rekl, ze by dite ted chtel, tak bych o tom vic premyslela, takhle je to jen "na me"... ale jak rikam, mam v tom jasno... Vypada to na vice "problemu" najednou, ze.... Vim, co rikas, ale to by pak opravdu byla otazka vymeny partnera a to si mi nechce, tedy aspon do te doby, kdy si o tom poradne promluvime a on by byl kategoricky proti... A to se doufam nestane, protoze to by mi zlomilo srdce... Co je dulezitejsi, chlap nebo dite.......?

Muzu se zeptat, v kolika si mela deti?

25 a jako prvorodička jsem byla nejstarší na pokoji. :D Mý vrstevnice měly už tou dobou z větší části tak šesti, osmiletý děti... Kde ty doby jsou... :) Ale já jsem ráda, že jsem stihla dvě děti do třicítky... Neměnila bych to, bylo to akorát. :)
A odpověď na otázku, co je důležitější jestli chlap nebo dítě... za mě dítě. :)

Taky si myslím, že v \tvým případě to brzdí partner..je ti s ním fajn, ale tak, jak jste teď. Kdybys měla vedle sebe někoho, kdo bude nakukovat do kočárku a večer se budete bavit o tom, jaký to bude, až budete mít svý bejby..asi bys na to koukala jinak. Hodiny můžou tikat klidně od zítřka..jde o to, že potřebuješ nakopnout..partnerem, kamarádkou...Zkus o tom víc začít mluvit a uvidíš, co si o tom tvůj milý myslí.Navíc i to, žes napsala, že hodiny netikají, je už první krok k tomu, že se připravuješ na "tikání".Si myslím

No já bych řekla, že už Ti tikaj, když o tom přemýšlíš.

TerezH napsal(a):

Dite urcite jednou chci mit. To je neco, z ceho absolutne neslevim, ani kvuli chlapovi... Hned na zacatku naseho vztahu jsem mu jasne rekla, ze dite chci a pokud on ne, tak v tom vztahu pokracovat nemuzeme (coz me tenkrat stalo docela dost nervu). Velice dobre si uvedomuju, kolik mi je... Ale problem je v tom, ze mi to proste nejak zatim netika

Zda se ze stojis pred volbou si proste zvolit. Rikas ze netikas,to znamena ze ta vasen po diteti tam neni ale je tam rozum co hlasa (+ mozna vliv z okolo),ze dite by jsi chtela ( mela by jsi ho  mit)
Takze si bud vyber rozumem nebo podle toho ze netikas.

Mit ale dite s rozumu a jeste ke vsemu s partnerem ktery deti nechce,muze a nemusi byt zacatkem konce. Tohle se neda posoudit.

Mam znamou ktere zaclo tikat tak ze v te dobe naopak naprosto ztracela rozum. Hrnula se primo do nesmyslnych akci,do jednani kde nedomyslela dusledky, jako jezdec bez hlavy.
Byla to skutecne sila.
Nevim,ale mozna mit dite z rozumu je rozumnejsi nez rozum nemit a byt rizena takovou silou.
Idealni je mit oboji v rovnovaze.

U Tebe to vnimam jako volbu z rozumu. Takze ted uz Jen si vybrat. ( kdyz si uvedomujes ze mas na to idealni vek) :)

Omlouvam se, ze jsem se odmlcela... mela jsem a vlastne jeste mam docela osklivou virozu a travim bezesne noci se zachvatama kasle :usch:

Dekuju moc za komentare... Moc se libil ten od Selimy :) kterej jsem predtim nevidela.... protoze se mi pri ty myslence docela objevi usmev na tvari :) sice nevim, jak to za tech x let zvladnu, ale mam rozhodne kladnej pocit... Mno tak ted jeste nahodit tema a konverzaci s polovickou, jak to vidi... abych x let necekala a pak se taky nedockala, ze jo....

dusička napsal(a):

No já bych řekla, že už Ti tikaj, když o tom přemýšlíš.

Hmmmmm :)

TerezH napsal(a):

... sice nevim, jak to za tech x let zvladnu, ale mam rozhodne kladnej pocit... Mno tak ted jeste nahodit tema a konverzaci s polovickou, jak to vidi... abych x let necekala a pak se taky nedockala, ze jo....

To vytucnene je nejdulezitejsi, a svedci o tom, ze se ditete vzdat nechces... a udelat to (kvuli partnerovi, ktery nechce), by pro tebe urcite lehke nebylo.
... "nahodit tema a konverzaci s polovickou" - mne napadlo hned pri cteni tveho prvniho prispevku, kdy jsem jeste zadny dalsi necetla... Z meho pohledu opravdu nejvyssi cas...
Mam jeste jiny postreh, pokud ti k necemu bude.
Ma nejstarsi dcera mela prvni vazny vztah s rozvedenym muzem s ditetem, chlapci tehdy bylo pet let.... Vztah trval sest let, kdy ona po diteti touzila, velmi, (v pocatku vztahu ji bylo dvacet, pritelovi 30), on se k tomu "moc nemel". O jeho syna kazdy druhy vikend pecovali bez problemu spolecne. Dcera ale pochopila, ze tento muz "ji dite neda"... a po sesti letech se rozesli.
Nasla si jineho partnera, take otce dvou malych deti (dnes maji 4 a 6), pece o ne probiha uplne stejne, bez problemu kazdy druhy vikend..., ale ejhle, ubehl nejaky cas, a dcera z nejakeho duvodu po "vlastnim" diteti prestava touzit i presto, ze jeji soucasny partner nema proti dalsimu otcovstvi zadne vyhrady...
Zmena postoju? Priorit? Vzhledem k veku? (Dnes uz ji je 30) Nevim. Vypada to, ze od ni vnoucata uz mit nebudu...

helena napsal(a):

Možná by sis nejdřív měla vyřešit zaměstnání... jestli zůstat - ano nebo ne, jestli ti případná změna nebude dál komplikovat ne/chtění mít dítě atd.
Ale přístup partnera "Nadseny nebyl, ale rekl mi, ze kvuli me to udela" by mě varoval. On je přece jen spíš ve věku dědečků, než novopečených otců - a spíš, než batole, by asi přivítal klid. Skutečně byste si měli promluvit... a pozor - "kvůli tobě" by taky mohlo znamenat, že dítě bude hlavně "tvoje", protože "tys ho chtěla".

Jéé, to je hezky napsaná reakce, hlavně v tom, že "to pro Tebe udělá". To mi můj bývalý manžel taky říkal a správně jsem usoudila, že by to skončilo tím, že dítě je "moje" a jemu do toho nic! No a moje řešení: Někdy kolem 30 jsem řešila úplně stejnou otázku, zda není náhodou nejvyšší čas si dítě pořídit. Varováním byl přístup manžela, který by to pro mne udělal :-) a navíc by si mne tím pojistil. Tak jsem se na to vykašlala, neměla jsem nikdy žádné velké touhy, spíš jsem viděla negativa zejména v narušení mé osobní svobody a jiné.
No a dnes mi je 38, děti nemám a po zralé úvaze ani neplánuju, když vidím ten cirkus kolem děcek, tak se bez něj obejdu. Věnuju se práci, svým koníčkům a jsem naprosto spokojená.

"cirkus kolem děcek", to je ale studený a bezcitný ...

Báro, každá to máme jinak.
Já taky vidím ten cirkus kolem dětí, ale... bez toho "cirkusu" by mi bylo smutno a nenaplnil by se mi život.

PPavlaa napsal(a):

"cirkus kolem děcek", to je ale studený a bezcitný ...

Možná, Pavli - i když mně to tak nepřišlo.
Nicméně - ve vší té vřelosti semtam přijde vhod i trocha studeného :cool:
Pravda je, že dneska skutečně je daleko větší "cirkus" kolem děcek, než bývával kolem vás - dneska je to téměř kult.
Mně to až tak nevadí, protože za nás naopak byla matka persona non grata kamkoliv přišla - a tohle je jen přirozený důsledek.
Ale fakt je, že to tak je a někomu to vadit může :)

jak studeného ? já v tom cítila spíš takovou nějákou štiplavost, že se bez toho cirkusu obejde. však může mít dítě a cirkus kolem toho nedělat, ne :cool:
trochu mi to připomíná řeči kolegyně, která sama děti nemá - ne proto, že by nechtěla - ale teď prostě posuzuje všechny děcka okolo moc přísně, je z ní taková trochu megera, když to řeknu škaredě.
jinak já mám děti moc ráda - ale teď už tak ze dvou metrů ..
fakt je, že mi kolikrát lezou na nervy nejen děti, ale hlavně jejich blbé matky, puberťáci a tak, tak jak tak koukám, ta megera už je ze mě taky :lol: