Dobrý den,

chtěla bych se s Váma nebo s někým zde nezávislým  poradit odledně problému mezi mnou a dcerou , který přetrvává již nějakou dobu.Nějak nevím kudy a kam a at zkusím cokoliv tak nic nefunguje.
Takže od začátku, postupně. Jsem rozvedena 4 roky, mé dceři je skoro 10 let. Od jejího věku 2,5 let se exmanžel se 3x odstěhoval a z toho 2 x vrátil, stání a zájem rodinu  moc neměl,spíše měl své zájmy a s náma zájem být nemě, proto nakonec rozvod. Vše proběhlo v pořádku, svoji  dceru má rád.na víkedny si jí bere, již bohužel nemá, ale čas se s ní s týkat v  týdnu. Nedávno si našel přitelkyni a dcera začala jezdit k nim na víkendy.V tom ani problém není. POdstata je v tom, že u nás doma to nefunguje jak bych si představovala. Dcerka přichází ze školy a já jsem ještě v práci, takové ty povinnosti, které má začínaní od té doby, kdy přijde domu - přichystat si věci do školy na druhý den, domácí ukoly (v přpadě, že nerozumí, je děláme spolu), oblečení na ráno. Jenže když přijedu domu z práce  tak se velmi často stává, že nic není nachystané, po chvilce pauzy řeknu, že se jdu podívat co má do školy a jaké úkoly, na to je mi řečeno , že nemají nic. Podívám se do věcí a někdy i zjistím, že úkol je a ne jeden. tak to chci s dcerou udělat, ale v tom se ve většině případů zvedne vlna argumentů, že to jsou ! blbý debilní ukoly!, nebo že to se mnou dělat nebude. Když jí dám prostor at si to udělá sama, tak sedí a děláš, že si úkol dělá a nic.Je pravda, že to už pak nevydržím a zvyšuji hlas, ale stále mám tu snahu jí pomoct.Nakonec po dlouhých bojích, které někdy trvají hodinu a více se úkoly udělají a vše je v pořádku.
To je co  se týče úkolů. Dále je malá dosti náladová a když se jí nechce, tak třeba neodpovídá, nereaguje, je jí vše jedno (i když já si osobně myslím, že  není) , ale dává to najevo. Někdy se ani nechová k babičkám a dědům hezky, pomalu se jí člověk něco bojí říct! Snažím se vysvětlováním a tám, že to takto nejde, úcta jeden k druhému,občas mi i zalže a nepřizná se, když jde i o malé věci a vydží zapírat. Mne to trápí. Přemýšlím, kde se stala chyba,asi za to mohu já.Vždy se říkalo důslednost. Trvám na svém, ale neustále opakování a připomínání jí něčeho mne nebaví a už i rezignuji. Když jsem se jí zeptala co jí trápí a jestli se takhle chová i u tatky, tak mi řekla, že ne a že jí doma tatínek chybí. myslela si, že jsem neměla nikdy jejího tatku ráda (přitom to bylo naopak - žiji sama, jeho jsem měla ráda a několikrát odpustila. vysvětlila jsem jí, že je to obráceně, ráda jsem ho moc měla, ale tatínek chtě být jinde. Zřejmně se s tím těžko vyrovnává, vždycky se tváří statečně, ale tak to není, teď to vím.\jen nevím co s tím vším udělat, aby to ta dětská hlavička pochopila. Na to když jsem se jí zeptala zda má radost nwebo je smutná, že tatka její má přítelkyni, tak mi řekla, že tak na pul, ano i ne. Přitom myslím, že tu paní má ráda.
Prostě mne to trápí, pak když vznikne nějaká taková to situace, tak vykřikuje, že u mne nechce být a , že chce být s tátou, ale to je jen křik . S  ním být nechce, na víkendy ano.
Mám jí strašně moc ráda,miluju ji, jezdíme na výlety dovolené. Na druhou stranu je to holka milionová, šikovná, ve škole se chová slušně, až ty situace doma.
Stanovili jsme si doma již pravidla, která vydržela týden, pak mi rěkla, že jí to je jedno a nezajímá jí to.
Prosím poradtě někdo, chci se i obrátit na psychologa, snad to k něčemu bude, když si s náma promluví. Uvítám každou radu.

)

Kerrin napsal(a):

aby to ta dětská hlavička pochopila

ona to chápe velice dobře - může si tohle všechno totiž dovolit.... skoro si myslím, že namísto vysvětlování by to spravilo pár facek a zákaz oblíbených činností... a důsledně

Kerrin - řekla bych, že holka začíná pubertu. Nic neobvyklého ;)
Jen když si vzpomenu sama na sebe, když mi bylo deset.
Moje matka taky po mě vyžadovala, když přijde z práce, abych měla úkoly hotový, ustláno, uklizíno. A já prostě nestíhalo. Přilítla jsem totiž domů pět minut před máminým příchodem. Protože jsem po škole byla s kámoškama venku.
Když jsme se o tom s mamkou bavily po letech, řekla mi, že jsem jí to měla říct, že by to po mě ted hned nevyžadovala.
Proč si holka musí věci do školy připravit dřív než přijdeš domů. Proč to nemůže dělat k večeru?
A podle mého, nemá to souvislost s tím, že jste se rozvedli.
Vždyt tatku má, ten se jí o víkendu věnuje. Jiní děti tátu taky nevidí (chlapi jsou do večera v práci).
Držkatost - pokavad jen odmlouvá, vykázat do pokoje. No co, nafoukne pusinku, ale ona je pěkně vyčůraná a umí to s Tebou. Chce ti diktovat, protože ty si pak vinu bereš na sebe. No když se jí tvá výchova nelíbí, tak at  si hezky sbalí kufříček a odstěhuje se od Tebe. Neboj ona to neudělá. Prostě jen zkouší, kam až může zajít.
Nenech se vytáčet a stůj si za svým. (možná bych udělala tu změnu úkolů a tak, ale nenech si od ní poroučet. To je totiž pak opičí láska, ty se budeš snažit pro ni první poslední a bude to spíš ke škodě než k užitku.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1016 … a-mertina/   OKOUKNI TOHLE, TŘEBA ti něco z toho pomůže. Myslím si že dcerce se ty dramatický okolnosti něčím líbí. Otázka je, jestli chce jen získat tvoji pozornost a nebo to dělá jen proto, aby nemusela povinnosti. Bety má hodně pravdu v tom, že pomůže jen důslednost a nastavení hranic. Ty jsi šéf...

Dušička : přesně tak jak píšeš, držkatost...a sbalit si kufříček....to nechce, ale to co po ní chci tak také, až  se jí bude chtít.Když vykážu do pokoje, tak se chgová tak, že začne řvát, že ji vyhazuju

Je asi smutná z toho, že jste se rozvedli. To je normální. A cítí, že ty máš výčitky svědomí a tak ty tvé výčitky zkouší použít, aby získala navrch a rozšířila si prostor. Prostě tě tak trošičku manipuluje a vydírá. To je taky normální.
Abyste mohly v lásce soužít a nevyrostl z ní fracek a padouška, nenech se ani manipulovat, ani vydírat, ani neuplácej.
Buď jistotou. Je zbytečné cokoli dokola vysvětlovat, pochopí to, co může a tak, jak může.
Spíš se zamysli nad tím, co po ní chceš, co z toho je opravdu podstatné a co je "zvykové" - vždycky jsme to doma tak dělali, a tak. Ono když je těch pravidel moc, tak stokrát nic umoří osla a po důslednosti se zem slehne.
A pokud si společně vytváříte pravidla, měla by být asi opravdu společně vytvořená .... nepřikyvovala jen tak hezky hlavinkou?

http://www.emimino.cz/poradny/detske-vydirani/   a zde je úplně jasně napsáno, jak s takovým chováním zatočit. Nepomůže to úplně, ale možné návody to jsou. zase můj oblíbený Mertin ;)

Bety napsal(a):

Kerrin napsal(a):

aby to ta dětská hlavička pochopila

ona to chápe velice dobře - může si tohle všechno totiž dovolit.... skoro si myslím, že namísto vysvětlování by to spravilo pár facek a zákaz oblíbených činností... a důsledně

Blbost. Dite evidentne nevi co samo se sebou. Pokud ji matka zacne fackovat, tak ji ztrati navzdy. To dite se v necem ztraci. MOzna je to vliv rozvodu.

sahleb napsal(a):

Bety napsal(a):

Kerrin napsal(a):

aby to ta dětská hlavička pochopila

ona to chápe velice dobře - může si tohle všechno totiž dovolit.... skoro si myslím, že namísto vysvětlování by to spravilo pár facek a zákaz oblíbených činností... a důsledně

Blbost. Dite evidentne nevi co samo se sebou. Pokud ji matka zacne fackovat, tak ji ztrati navzdy. To dite se v necem ztraci. MOzna je to vliv rozvodu.

Sahleb, dítě moc dobře ví a mazaně umí využívat situaci ve svůj prospěch. Nepodceňuj děti. Já s tím mám hodně bohatý zkušenosti a myslím, že pár facek je na místě. Já vím, u vás ve Švýcarech se děti nebijí, jo, u nás v Česku se sem tam pár facek dá. Já je dostala a měly větší účinek, než hodinový debaty o ničem a bez výsledku. A jsem rodičům za těch pár facek vděčná.
Děti jsou potvůrky mazaný a zkouší to na rodiče, spoléhají na to, že rodiče povolí, protože citové vydírání na rodiče často platí. Zažila jsem to na vlastní kůži.

Kerrin napsal(a):

Dušička : přesně tak jak píšeš, držkatost...a sbalit si kufříček....to nechce, ale to co po ní chci tak také, až  se jí bude chtít.Když vykážu do pokoje, tak se chgová tak, že začne řvát, že ji vyhazuju

a byl by problém, to někdyx nechat na ní , at to udělá až bude chtít?

Já myslím, že pár facek je spíš, než trest, informací pro dítě, že rodič je uzlíček nervů (stále nebo momentálně) nebo že situace je už vážně zoufalá a předchozí akce selhaly, popřípadě ventil, aby rodič sobě nebo dítěti neublížil jinak a více.
Pokud bych měla případně fyzicky trestat, tak bych facky nevolila - té dívence je 10 let, není to žádná pokročilá puberťačka nebo čerstvě neznámým diskotékovým tanečníkem zbouchnutá sedmnáctka. U takové holčičky mi facky příjdou mimo míru a ponižující. To tak za 2 roky .......;)

Modroočka napsal(a):

sahleb napsal(a):

Bety napsal(a):

ona to chápe velice dobře - může si tohle všechno totiž dovolit.... skoro si myslím, že namísto vysvětlování by to spravilo pár facek a zákaz oblíbených činností... a důsledně

Blbost. Dite evidentne nevi co samo se sebou. Pokud ji matka zacne fackovat, tak ji ztrati navzdy. To dite se v necem ztraci. MOzna je to vliv rozvodu.

Sahleb, dítě moc dobře ví a mazaně umí využívat situaci ve svůj prospěch. Nepodceňuj děti. Já s tím mám hodně bohatý zkušenosti a myslím, že pár facek je na místě. Já vím, u vás ve Švýcarech se děti nebijí, jo, u nás v Česku se sem tam pár facek dá. Já je dostala a měly větší účinek, než hodinový debaty o ničem a bez výsledku. A jsem rodičům za těch pár facek vděčná.
Děti jsou potvůrky mazaný a zkouší to na rodiče, spoléhají na to, že rodiče povolí, protože citové vydírání na rodiče často platí. Zažila jsem to na vlastní kůži.

Nevim, zda se ve Svycarech deti biji nebo nebiji. Moje zivotni rozhodnuri je, ze ja deti bit nebudu. I kdyby se ve Svycarech deti bily. Taky nikoho neznam, kdo by deti bil. A znam same slusne deti a slusne rodice. Prave proto, ze deti nepodcenuji, tak je nebiji. Ani zadneho dospeleho nebiji. Koneckoncu je to zakonem zakazane.

Moje deti nebyly a nejsou potvurky anio mazane. Nemam s nimi ani nejmensi problem. Uklizet se jim nechce. Tak nemaj moc uklizeno, no. Neznam zadne dite, kteremu by se chtelo. Ja jsem to taky nenavidela. Dnes to beru s humorem.

Na me facky mely ucinek jen takovy, ze jsem zjistila, ze si na me nekdo vybiji zlost a neschopnost. DUvod biti jsem,nevidela a nevidim dodnes. Nejsem vdecna ani za jednu ranu. Vsechno se dalo zpravit v klidu.

Dam jeste priklad: Jeden muj cesky znamy malem prerazil svoji holcicku, kdyz sedic na nocnicku, se ji prekotila stolicka, ktera stala pred ni. On si mysli, ze mela dostat par facek. Ja si to proste nemyslim. Nepodcenovala jsem tu holcicku. Bylo mi zle.

PS: jak se chova tahle holcicka z pribehu, je pro me nepredstavitelne, moje deti se takhle nikdy nechovaly. V jejim vnitrku musi byt sileny chaos.
Pokud se stal u nas doma nejaky maler, treba zvrhli nechtene vazu, museli to vsechno samy utrit a uklidit. Coz jsem jim naridila. Ja jsem za tohle dostala narez. Dodnes nechapu proc.

Ale proč by vymezení hranic měly být jen facky? Proč by to nemělo být odepření nejaké záliby? Když se chová jako malá, tak je třeba se k ní chovat jako k malé pětileté vzteklounce. Prostě tak, aby tohle chování bylo nevýhodné. Pokud si ubližuje, pak je důležité zastavit i třeba násilím včas, aby nedošlo k újmě. Pokud něco ničí, pak to musí opravit a nebo odpracovat.

Je třeba zavést režim, zkontrolovat holce úkolníček a udělat potřebné. Protože sama to evidentně nezvládá a posilovat žádoucí chování, tedy pochválit i za jednu hotovou úlohu.

Rodič je přece šéf a nemůže se doprošovat dospělého chování svého potomka. Šéf stanovuje pravidla. Třikrát řeknu uklidit a s úklidem jdu pomoc, tohle dej tam tohle onam, sem tam natáhnu minutku, aby viděla, co stihne za 5 minut. Když nestihne - skřítek nepořádník odnese a nebo o to nestojí a chce to dát vyhodit?  Když je třeba zvládnout povinnost. Jasně stanovit dobu. Nezvládá saama, bohužel jednat jako s prvákem. Zvládá? Ocenit a posilovat.  U někoho i pobídka ve formě lepáka (symbolického) může taky zafungovat. osobně bych použila, kdyby mě dítě napadlo slovně nebo tělesně. (Občas použiju v afektu a pomůže spíš mě ;) )

ROzhodně odmítám dětem ustupovat v ejich povinnostech s tím, že si to udělají až budou chtít.

Tak Sahleb, máš výhodu, že máš dokonalý děti, někteří z nás je mají holt nedokonalý, no. DFítě má dostat výchovně, když zaslouží. Jinak jsem proti fyzickýmu násilí, ale na mě si nikdo fackou zlost nevybíjel, já sama jsem měla raději, když jsem toho facana dostala, než když jsem musela poslouchat ty proslovy.

U dětí, který takhle "capčí", to chce hlavně důslednost a vytrvat. Jinak nic moc nepomůže.

Dost by mě děsilo, že je dceři všechno jedno. Možná je to předpuberta, ale s fackama bych ještě dlouho počkala a radši si nenásilně zjistila, jak je na tom ve škole, s kamarády, jestli není šikanovaná, jestli nešikanuje, proč je s mámou nespokojená, proč je náladová. Jestli má mezi dětmi problém s tím, že nemá tátu. Nechala pokecat s někým, komu věří, babičce,a pod.

Facky nic neřeší. Násilí nic neřeší.
Jsem proti fyzickým trestům. Jo dala jsem párkrát klukům facku - ale přesně si vybavuju kdy.
A to: KDyž jeden druhému ubližoval (když se rvali a já je trhala od sebe)
a když mi řekli že jsem blbá, tak facka letěla. Pak si dali pokoj.
Když vykážu do pokoje, tak se chgová tak, že začne řvát, že ji vyhazuju
Kerrin - tak jí nech řvát, klidně at říká že jí vyhazuješ, řekni jí běž vedle do pokoje, až se zklidníš, můžem si promluvit v klidu. Sem máma a mámy se poslouchaj. A hotovo. Ona je vysoce inteligentní a ví jak na Tebe potvůrka jedna. Nenech se zastrašit. :jojo:

Bety napsal(a):

Kerrin napsal(a):

aby to ta dětská hlavička pochopila

ona to chápe velice dobře - může si tohle všechno totiž dovolit.... skoro si myslím, že namísto vysvětlování by to spravilo pár facek a zákaz oblíbených činností... a důsledně

fackama nic nevyřeší :kapitulation:

Slečna si začíná hledat svoje místo... a první, kdo je po ruce, je máma. A ta by jí měla to "místo" vymezit, ukázat... "tohle ano, tohle ne" - a když ne, nastoupí sankce (což nutně nemusí být pár facek, i když rozumím tomu, že někdy... taky jsem měla tři puberťáky ) Děvenka je dost velká na to, aby tomu porozuměla.
Možná bych se došla pozeptat do školy, jak se projevuje tam (u táty zřejmě potíže nejsou) - a jestli si boje, náladovost a držkování "trénuje" akorát na mámě a prarodičích, evidentně to zkouší na těch, kteří jsou z jejího pohledu "slabší" a "manipulovatelní" (protože ji mají rádi, což ona ale zatím nebere). V tom případě by jí tihle všichni měli předvést, že to tak nebude - nechceš dělat úkoly - poneseš si trest, nechceš mluvit - nemluv, nechováš se slušně k babičce - nebude tě chtít vidět... a tak dál. Nehádat se s ní, nevyhrožovat - jen předem informovat o nastavených mantinelech a důsledcích jejich překročení a pak to jen dodržet.

dusička napsal(a):

Facky nic neřeší. Násilí nic neřeší.
Jsem proti fyzickým trestům. Jo dala jsem párkrát klukům facku - ale přesně si vybavuju kdy.
A to: KDyž jeden druhému ubližoval (když se rvali a já je trhala od sebe)
a když mi řekli že jsem blbá, tak facka letěla. Pak si dali pokoj.
Když vykážu do pokoje, tak se chgová tak, že začne řvát, že ji vyhazuju
Kerrin - tak jí nech řvát, klidně at říká že jí vyhazuješ, řekni jí běž vedle do pokoje, až se zklidníš, můžem si promluvit v klidu. Sem máma a mámy se poslouchaj. A hotovo. Ona je vysoce inteligentní a ví jak na Tebe potvůrka jedna. Nenech se zastrašit. :jojo:

Vykázat do pokoje - nejen pro dusičku. Zajděte někdy na Duška na Čtyři dohody. Ten to tam tak krásně podává. Přesně tuto situaci. Jaký je to od nás rodičů nesmysl. Já to dělala taky, teď už bych to nedělala.
A vrcholem je - zmiz. A dítě zmizí, když mu to přikázal rodič - jeho bůh. Ale jednou, jednou se zase objeví. A pak to bude mazec...

Jsem máma  a mámy se poslouchají.
Ano. Pokud mají rozumné příkazy. Ale i mámy jsou jenom lidé. :D A někdy se halt nezadaří. :)

Majkafo - to psala Kerrin co jsem tučně označila.
Je něco jiného vykázat do pokoje, když jsou držkatí a hádaví a chceš aby se uklidnili ,protože v afektu a v šílenosti, v naštvanosti nic řešit nelze. Určitě to je lepší, než dál nadávat (máš pravdu, je to lepší i pro dospělého). Já když jsem vytočená a nadávám, kluci i manžel mě znaj - oni odejdou sami - a to do kůlny, na zahradu - něco ven dělat, A já se zklidním.
Asi jsem to špatně napsala, není to o tom, že bych posílala od sebe děti pryč, že bych s nima nechtěla komunikovat. To vůbec ne. Ale asi takto - ted to nevyřešíme, protože jsme nervozní situací.
Klido přiznám před dítětem že jsem vykolejená,že potřebuju oddych, chvíli klid.
Ale stále vím, že dítě ví, že ho mám ráda. Protože matky maj přeci rády i zlobivý děti. :jojo:

majkafa napsal(a):

Jsem máma  a mámy se poslouchají.
Ano. Pokud mají rozumné příkazy. Ale i mámy jsou jenom lidé. :D A někdy se halt nezadaří. :)

Ano Majkafo, vždyt já ale i psala Kerin aby se koukla na to, proč si má holka připravovat všechno do školy sama než ona přijde z práce.
Když budu mluvit za sebe. Ano, jsem máma, a mámy se poslouchaj. Ale i u dětí dělám kompromisy - a to tak. Nejdřív si sedneme  a domlouváme určitou věc. Třeba - já nevím, dám příklad.
Chci ,aby si uklízeli v pokoji. Neřeknu - ted hned si uklidte. Ale vědí, že v pátek odpoledne musí být uklizeno. (já bych nejradši aby bylo každý den).

Vykázat do pokoje
= odeslat do jejího teritoria.
Proč bych se  - i jako rodič - měla koukat na napučenou hubu držkujícího pubertálního potomka - i když je můj?
OK, můžu odejít sama... ale v nerovnoprávném postavení (což vztah rodič-dítě je), to ten slabší bude považovat za svoje plusový body - takže nemělo by fungovat "vyštvala jsem matku a ještě ji namíchla - hurá", ale "chovám se tak, že bych se asi měla uklidnit někde, kde není "původce" mého vztekání se".

Mně pořád nesedí, že je holka jen v předpubertě. Evidentně jí chybí táta, ale nemusí to znamenat, že chybí jako druhá složka rodiny. Určitě holčičku zasáhl rozvod. Možná si myslí, že máma může za všechno. U táty je na víkend, kdy se úkoly nepíšou a máma je pak jen ten dráb.

Bystřinko - ano, možná že holka obvinuje mámu, že ona může za to, že táta odešel. Ale máma se před ní přeci nebude obhajovat, že za to nemůže. Prostě je to fakt,už se to stalo. Holce by mělo stačit to, že mamka jí miluje nade vše. Kerrin necítí pevno pod nohama a holka to vycejtila, proto to na ní zkouší a obviňuje jí.
Mě však zarazila jiná věc.
Cituju:
Dcerka přichází ze školy a já jsem ještě v práci, takové ty povinnosti, které má začínaní od té doby, kdy přijde domu - přichystat si věci do školy na druhý den, domácí ukoly (v přpadě, že nerozumí, je děláme spolu), oblečení na ráno.
Oblečení na ráno?
To jsem nesnášela,když moje máma tohle na mě vyžadovala. Stejně jsem si každý ráno brala ze skříně co jsem chtěla já. Takže dceru chápu, že jí to přijde zbytečné.
Kerin - v kolik chodíš domu z práce?

Kerrin, tak myslím že v těch úkolech, chystání věcí a tak je dcera jako každé jiné dítě. Takhle to děti prostě mívají. Zrovna když něco musí dělat, mají na práci důležitější věci. I my to tak mívaly, když jsme byly malé :D

Ale co se týká té držkatosti, je to vina špatné výchovy. Vůbec nechápu, jak 10 leté dítě může začít po své matce řvát (když ji vykážeš do pokoje). Tohle udělat můj syn, tak ho přehnu přes koleno a dostane tak nařezáno, že se na pr... několik dnů neposadí. A můj syn to moc dobře ví, proto si tohle nikdy nedovolil.
A co to je, že sjte stanovily pravidla a po týdnu už neplatily? Ty jsi máma, ty stanovuješ pravidla a tvá dcera je musí dodržovat.

Jo jo, to je ta volná výchova kterou dnešní rodiče prosazují. Kdysi existovaly důtky a děcka poslouchaly jako hodinky.

Po letech jsem došla k poznání, že je moc důležité si uvědomit, kam vlastně svou výchovou směřuji:
zda chci vychovat perfektního a dokonalého jedince, budoucího štvance, kterému nebude nikdy nic dost dokonalé, nejméně on sám, a nebo šťastného a sebevědomého člověka, který si bude věřit, a tím bude věřit i druhým lidem...
Toho druhého direktivně a bez předávání kompetencí, tedy možnosti nést zodpovednost za své činy se všemi následky, dosáhnout nelze.

Desetiletá holka je už dost stará na to, aby se zodpovědnosti sama za sebe začala učit. Řekla bych že víc, než dost stará, je nejvyšší čas.
Vymezit hranice? No pochopitelně. Jak? Nejlépe funguje vždy SPOLEČNĚ. Vyslechout její názor a vyhradit si právo popsledního slova. Dohodnout se na odměnách a sankcích. A to pro obě: jak pro dceru, tak pro matku. Stará zkušenost praví, že každý nejochotněji dodržuje pravidla, na jejíchž formulaci se sám podílel. Ono mu tak totiž ani nic jiného nezbývá. A tak se taky nejlépe naučí zodpovědnosti.
Chce to ale trpělivost a "hrát" fér i když mně, jako dospělákovi se nelíbí, že mně vlastní dítě nachytalo na švestkách :jojo: Slíbila jsem jí kino a pak neměla čas? Lup, "černý bodík" pro mně a dneska meju nádobí po večeři já, byť je to jinak povinnost dcery.
Jinak než vlastním příkladem dítě dodržovat pravidla totiž nenaučím a mohu ho kontrlovat jak chci..
Ukočírovat to tak, aby se to nezvrhlo ve vzájemné "šmírování",soutěžení a dril vzhůru nohama, ale zůstalo to v mezích hravosti a vzájemné důvěry, to chce být silná v kramflecích, tedy být především důsledná a dostatečně hravá.

Takže:Máš úkol? Nemáš? Super, věřím ti.
Dotalas kuli za nepřinesený úkol? Hmm...co že jsme to stanovily jako kompenzaci za lajdáctví a lhaní?
A co s tou kulí budeš dělat? Chceš pomoci?
Ano? Ok, jdeme na to  X  Ne? Ok, věřím, že teď už to zvládneš sama.

Tohle je fuška, chce to velkou trpělivost a především důvěru ve vlastní dítě, v jeho schopnosti a zdravý základ, který jsme do něj stejně vložili hlavně my , táta s mámou společně - genetickou výbavu a vzorce chování si přináší do života jedině od nás, nemáme se tedy na co vymlouvat.

Souhkasím s názorem, že tahle dívenka má v hlavě asi pořádnej mazec...Navíc začínající puberta...nejednala bych s ní jak s pětiletým dítětem, i když se tak projevuje. Určitě ne dřív, než bych se pokusila jí přesvědčit, že se nemusí bát, a to ani o mne, že má mojí důvěru a že ji miluju bez jakýchkoliv podmínek ať je jaká je.

Bystřinka napsal(a):

Mně pořád nesedí, že je holka jen v předpubertě. Evidentně jí chybí táta, ale nemusí to znamenat, že chybí jako druhá složka rodiny. Určitě holčičku zasáhl rozvod. Možná si myslí, že máma může za všechno. U táty je na víkend, kdy se úkoly nepíšou a máma je pak jen ten dráb.

Mě ještě v tomhle zaráží jedna věc. To že máma 10 leté dceři vysvětlije že tátu měla ráda, ale on jí ne (ne jak si dcera myslí že to bylo naopak) a taky to, že se své dcery ptá jestli je ráda, že má táta přítelkyni.
Tady je evidentní, že do dnes není sama maminka vyrovnána s rozvodem. Jak potom má být to dítě?

Jsem dcera (44) a mám syna (25) ...z obojí strany znám něco.
Jak jsem to tady četla , všechny uvedené rady jsou rozumné a použitelné - pouze je třeba zvolit vhodnou dobu a míru. To je na výchově to nejtěžší - vědět, kdy je ta správná doba a co je ta správná míra. Takže bych si nedělala hlavu, jestli jsem konala správně.
Ono totiž to, jak dítě "vychováte" se někdy pozná až po 40ti letech :)

Ono totiž to, jak dítě "vychováte" se někdy pozná až po 40ti letech
Tak to je mazec. :dumbom:
Jak psala Pandora, záleží na tom, jakým směrem výchovu směrovat. Souhlasím :jojo:

Modroočka napsal(a):

Tak Sahleb, máš výhodu, že máš dokonalý děti..............

U dětí, který takhle "capčí", to chce hlavně důslednost a vytrvat. Jinak nic moc nepomůže.

Nikde jsem nepsala, ze mam dokonaly deti. Ja vubec nevim jak vypada dokonale dite. Moje zasada je, ze se deti nebijou. Kupodivu neznam ve svem okoli rodice, ktreri deti biji.

Moje deti me rozcilujou az, az. Ale to se nerovna = ted je mam bit a udelat jim fyzickou bolest.

No, a pokud maji v pokojich bordel, tak je to jejich bordel. Kdyz jim to vyhovuje..... Ja sama nejsem typ, co furt luxuje a meje podlahu apod. Avsak nejake "psotniky" jsem s nimi nikdy nezazila. Ja sama jsem to taky absolutne nedelala, coz vim od rodicu a prarodicu. Vzdycky se ptam, co se asi v takovem diteti asi deje, ze sili a je uplne mimo sebe.

Ja jsem zazila hodne ale hodne prisnou vychovu. A pokud se jednalo o biti, dneska vidim jasne, ze je ponizujici a zbytecny. Me vychovaly jine veci.

dusička napsal(a):

Ono totiž to, jak dítě "vychováte" se někdy pozná až po 40ti letech
Tak to je mazec. :dumbom:
Jak psala Pandora, záleží na tom, jakým směrem výchovu směrovat. Souhlasím :jojo:

Vychovany dite se pozna uz driv. Alespon podle toho jak mluvi a jak se chova.

A pokud se jednalo o biti, dneska vidim jasne, ze je ponizujici a zbytecny.
Jak kdy... pokud mrňousovi Xkrát za sebou řeknu "nedělej to", pak po Xprvé ho přes tu pr*dýlku plácnu. :D Když mu řeknu "jestli vlezeš do silnice, zajede tě auto", nic si pod tím nepředstaví. Slíbím-li mu pár na zadek, ví velmi dobře, o čem je řeč. :D

Vychovany dite se pozna uz driv. Alespon podle toho jak mluvi a jak se chova.
Slušně hovořící a slušně se chovající dítko vychovaný hlavně vypadá ;)
Což neznamená, že to jinak nemůže bejt křivej hajz*lík, kterýmu žádnej podraz není cizí :skurt:

Přiznám se, holku mám skoro pětiletou a na zadek jsem jí plácla za celou dobu snad třikrát. A to jednou když mě vběhla do silnice. Pak jednou když mě hodně vytočila, a to bylo ze vzteku, byla jsem bezradná a takto tedy ne. Není to řešení. Já děti chválím a motivuju.
Když se vzteká, nechám vztekat. Ono jí to přejde a přijde za mnou za chvilku jako sluníčko.
Sahleb - kolik máš dětí? Já myslela, že máš jednoho kluka.

Slušně hovořící a slušně se chovající dítko vychovaný hlavně vypadá
Což neznamená, že to jinak nemůže bejt křivej hajz*lík, kterýmu žádnej podraz není cizí
Ano, říká se tomu honorace, "lepší" rodiny si myslej, jak maj dítka vychovaný líp než rodiny chudší.

Kolikrát jsem se zamýšlela nad výchovou, jestli kluky vychovávám správně.
Protože je vychovávám hlavně tak, aby nikomu neubližovali, nelhali, nekradli, aby se snažili pomoc druhýmu a tak.
Jenže v dnešní době maj zelenou hlavně ty hajzlíci,kteří nekoukaj napravo nalevo a jdou si za svou kariérou a nebojí se přitom podrazit druhého.

On je taky trochu rozdíl mezi lehkým plácnutím prcka přes zadek nebo přes tlapkui, když ji strká někam, kam nesmí a mezi vlepením facky pubertálnímu výrostkovi.
Osobně mi to připadá jako výraz totální bezradnosti a ne prostředek výchovy. :/

dusička napsal(a):

Slušně hovořící a slušně se chovající dítko vychovaný hlavně vypadá
Což neznamená, že to jinak nemůže bejt křivej hajz*lík, kterýmu žádnej podraz není cizí
Ano, říká se tomu honorace, "lepší" rodiny si myslej, jak maj dítka vychovaný líp než rodiny chudší.

No teda Duši - nemyslím si, že by helča tím slušným hajzlíkem měla na mysli právě tu "honoraci" - máš problém s bohatšími lidmi jako vůbec celkově, nebo se ti slušní hajzlíci vyskytují jen v politice? Oni ti chudší vždy těm o něco bohatším, co jim zaviděli větší kost na talíři vždy říkali "honorace" nebo "lepší rodiny"

Nene Zklamčo, nemyslela jsem nikoho. Měla jsem na mysli tchyni, která si hraje na honoraci, a přitom je stejná jako my. Napsala jsem to špatně, nemyslela jsem bohatý lidi.

No a k dotazu pisatelky:
osobně to vidím tak, že holčina moc dobře ví, co si může dovolit a plně toho využívá. Tatínek se může přetrhnout, aby se měla dcerka u něj dobře, maminka taky a dívenka jen těží ze situace. Souhlasím s Bety, že včas a dobře mířený pohlavek ji nasměruje do správných mantinelů.

Volná výchova se podepsal právě na tom, že tu je plno nevycjhovaných hajzlíků. Jistě, že oi dřív děcka měly mouchy, jenže rodič vzal plácačku a ty mouchy vyhnal, v současné době se už takto malý jedinec moc dobře umí ohánět právem, byť právu neporozuměl. Takže se stává (v dřívější době neslýchané), že děti udávají své rodiče, jak na běžícím páse, klidně i za výchovný lepanec. A proč si myslím, že je to v dnešní době s tou volnou výchovou přehnané? Právě v mnoha případech tuto volnou výchovu nastolili rodiče, co byli sami v dětství fyzicky potrestáni za své přestupky vůči chování, a tak zaujali postoj "já teda své děti nikdy bít nebudu" - a tak tedy včas nedají tu výchovnou a pak se diví, že jim děti skáčou po hlavě.
Vůbec neberu jako selhání, že rodič uštědří výchonou lekci fyzickým způsobem. Je to totiž prospěšné pro obě strany - rodič si neničí nervy hodinovými přednáškami (které stejně nikam nevedou - leda tak jedním uchem tam a druhým ven) a ušetří si zdraví, než by zobal AD a dítě má hranici nastavenou natotata, kterou si kupodivu i pamatuje.

Moji rodiče mi uštědřili pár ručně stručných lekcí, já svým dětem také - a jsem s jejich chováním a charakterem naprosto spokojena. Nefetovaly, netahaly se po nocí, neměly první sexuální zážitek ještě před patnáctým rokem, a rozhodně to nejsou slušní hajzlíci z lepší rodiny.

dusička napsal(a):

Nene Zklamčo, nemyslela jsem nikoho. Měla jsem na mysli tchyni, která si hraje na honoraci, a přitom je stejná jako my. Napsala jsem to špatně, nemyslela jsem bohatý lidi.

tak proč si ji zařadila do honorace, nebo "lepší" rodiny, když víš, že je na tom tak nějak stejně?
ale to je jedno - prostě jsi to tak myslela, já z toho vyvodila právě ty bohatší.
takovou tchyni mám pojmenovanou jinak - na srdci jed, na jazyku med - typický křivák.
Viděla jsi zfilmovanou podívku od nedávno zavražděné spisovatelky - "Tchyně a uzený"? Tak tenhle typ mám na mysli....pasuje i na toho "slušného hajzlíka" :lol:

dusička napsal(a):

Slušně hovořící a slušně se chovající dítko vychovaný hlavně vypadá
Což neznamená, že to jinak nemůže bejt křivej hajz*lík, kterýmu žádnej podraz není cizí
Ano, říká se tomu honorace, "lepší" rodiny si myslej, jak maj dítka vychovaný líp než rodiny chudší.

Tohle je naprostý nesmysl. Odkud to, dusičko, máš? :co: To jsem jakživa neslyšela ani jsem se s tím nesetkala. :co:
TY tomu říkáš honorace? Pročpak? :co: Proč se schováváš za ŘÍKÁ SE? :co: Máš problém s "chudý" a "bohatý" a "lepší" a "horší"? Cítíš se být chudá z horší rodiny, když píšeš s takovým despektem? Kdo je vůbec chudý z horší rodiny? A kdo z lepší? Co je to lepší? ...

Majko, také jsem to slyšela - o lepších rodinách a vychovanějších dětech. Mimochodem, vy jste neměly paní učitelky, které si "předcházely" děti z lepších rodin, na nichž smítko nenašly?
Sama jsem tohle při návštěvách třídních schůzek v rodičovské roli zažívala opakovaně.  A nebyly to jen paní učitelky, ale i páni učitelé a ředitelé a dámy a páni spoluúčastníci. Když dcera přešla ve 4. třídě na jinou školu a já jsem šla poprve na třídní schůzky, dorazil tam jeden tatínek slušně předupravený alkeholem. Pohoršovala jsem se nad ním až do doby, kdy vypuklo takové plédování paní učitelky na konto jednoho mladistvého padoucha  a jeho tatínka a vice versa na konto paní učitelky, že jsem se tatínkovi přestala divit, začala jsem mu přát, aby školní docházku rodičovské povinnosti během školní docházky svého syna přestál bez úhony. Když se pak v polovině schůzek zvedl a se slovy, že tohle on poslouchat nemusí, kývavým krokem odešel, záviděla jsem mu a myslím, že jsem nebyla sama.:/
A jinak by možná bylo fajn trochu sjednotit názvosloví: Myslím si, že facka je úder dlaní do tváře, jako fyzický trest desetileté dívky ho považuji za nevhodný. Pohlavek je úder dlaní do hlavy ze strany nebo ze zadu - záhlavec - vhodnější.

Bramborko, my jsme měli súdružky učiteľky, které se ke všem chovaly stejně. V naší dědině byly rodiny. Ne lepší,horší, chudší, bohatší... My všichni jsme byly děti. Bez přívlastků. Díkybohu.

majkafa napsal(a):

Bramborko, my jsme měli súdružky učiteľky, které se ke všem chovaly stejně. V naší dědině byly rodiny. Ne lepší,horší, chudší, bohatší... My všichni jsme byly děti. Bez přívlastků. Díkybohu.

Nojo, ta Praha, to bylo hnízdo zkaženosti :P. A s vlastníma dětma?
Mně to bylo jako dítěti celkem šuma fuk, byla jsem natroublá, ale myslím, že jako rodič jsem to
spíš vnímala.

Bramborko, s vlastními dětmi? Hm, mám jednu zkušenost. Když si mě pozvala paní učitelka mé dcerky v první třídě a řekla mi, že když má dítě rodiče s VŠ, tak si myslela, že to bude teda lepší, než to je. Já ji tak zpucovala, že na to už nikdy nezapomněla, že děti jsou si rovné.
Nedokázala mi ukázat předpis, který říká, že dítě vysokoškoláků je POVINNO být naprosto vzorné a dokonalé. :)

ROdič má být především šéf a nemůže se stavět na stejnou úroveň. Tady a teď už bohužel vidím, co tenhle omyl může způsobit. Nelze připustit, aby dítko hlídalo rodiče. To musí on sám.

Ano, velká pravda je v tom, že pravidla by si měli stanovit společně. Ale ne každé desetileté dítě je stejně vyzrálé. Mám takovou "lekcičku" zrovna doma. Jedna holka zvládá dřív , druhá o mnoho později než je průměr a já jsem rodič, který se k tomuto faktu musí postavit. Je li dítko nevyzrálé, je třeba se k němu tak chovat. Nedokáže- li samo uposlechnout, je třeba ho vést BEZ PONIŽOVÁNÍ jako dítko věkově mladší. Aby se to naučilo. Což s sebou nese výhody i nevýhody pro oba. Dospělí musí stále dozírat, jako na dítko mladší a dítko nedostane pravomoci dítka staršího. Oba jsou tak vedeni ke společnému cíli. Prostě pro dítě by mělo být výhodnější uposlechnout a rodič by se měl naučit předvídat.

Mže se chovat laskavě, nemusí vůbec použít tělesné tresty, ale měl by být důsledný. Mluvit se mnou budeš v klidu, pokud nemáš zájem, máš svůj prostor, kam se můžeš uchýlit, pokud máš ráda tě vyposlechnu. Uprostřed afektu lze popadnout i tu desetiletou holku a jasně jí zopakovat pravidlo a odnést ji do pokoje.  Na druhou stranu lze se jí přizpůsobit (i když to způsobí komplikaci rodiči) a všechny povinnosti jí pomoct zvládnout.

A ještě jeden postřeh. Ne každé desetileté dítko si dokáže vyndat úkolníček a zkontrolovat =úkoly. To by měl dělat rodič. ten je od kontroly, na druhou stranu zase nemusí společně vypracovávat úkol - to je právě zodpovědnost toho dítka.

To, že někdo svoje děti nebije (resp. je nevychovává občas několika dobře mířenými) přece neznamená, že děti mají volnou výchovu a rostou z nich nevychovaní hajzlíci.
Já si třeba nepamatuju, že by na mě rodiče někdy vztáhli ruku. Asi to bylo tím, že mi uměli nastavit hranice jinak. Bez facek.
Když si představím, že bych dostala přes hubu, když bych nevyšlapovala tak, jak rodiče chtějí, tak je mi průzračně jasný, jak by to dopadlo. Jsem beran beranovič, takže... :vissla:

Xsara jsem taky beran beranovič. A maminka mě hodně bila. Vím, že si dovedeš představit, co jsem dělala. Taky jsem utíkala z domova. Do lesa. Seděla na stromě a plakala. Že jsem cizí... Když mi bylo 20, maminka mi badmintonovou pálkou zlomila ruku, protože jsem přišla domů AŽ v půl 11, hráli jsme venku badminton... Byla jsem studentkou VŠ.
Své děti jsem nebila. A přesto z nich vyrostli prima lidé. Nebo možná právě proto. Ne s psychickými problémy, jaké jsem měla v důsledku takové výchovy já.

Uff... :grater:

Majkafo - to je smutný , posílám :pussa:

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Slušně hovořící a slušně se chovající dítko vychovaný hlavně vypadá
Což neznamená, že to jinak nemůže bejt křivej hajz*lík, kterýmu žádnej podraz není cizí
Ano, říká se tomu honorace, "lepší" rodiny si myslej, jak maj dítka vychovaný líp než rodiny chudší.

Tohle je naprostý nesmysl. Odkud to, dusičko, máš? :co: To jsem jakživa neslyšela ani jsem se s tím nesetkala. :co:
TY tomu říkáš honorace? Pročpak? :co: Proč se schováváš za ŘÍKÁ SE? :co: Máš problém s "chudý" a "bohatý" a "lepší" a "horší"? Cítíš se být chudá z horší rodiny, když píšeš s takovým despektem? Kdo je vůbec chudý z horší rodiny? A kdo z lepší? Co je to lepší? ...

Majkafo - napsala jsem to asi nesrozumitelně.
Já nemám problém s chudými a bohatými. Osobně ne. Pocházím z průměrné dělnické rodiny. :jojo:
A když jsem mluvila o tchyni - ta honorace - ano, ona si hraje, že je něco lepšího než moji rodiče. Možná proto,že byla jedináček, moje mamka z osmi dětí. Moje mamka chodila do školy v teplákách, k vánocům dostávala třeba jen omalovánky. Tchyně se nad mou mamkou nadřazuje, a to tím, že plácne - já bych nikdy nedělala u mašiny (mamka šla z devítky rovnou makat).
Prý by se nikdy nebavila jen tak s dělníkem :usch: z toho mi je na blití. Proto píšu,že je to hra na honoraci. Jak takoví dospělí lidi můžou vychovat své děti k úctě k druhému?
A nejvíc před lety mě dorazilo. Přišla tchyně - a prý že nám pohlídá kluky, at jdeme volit (nevím jestli ještě ted, ale byli v KSČ a žrali to a chodili na schůze). Já naopak byla vychovávaná proti komunistům.
Nijak extra mi kluky nehlídala, tak jsem jí řekla,že když budeme chtít jít volit, tak to zvládneme i s klukama. No a ona začala vyprávět - cituju: Starýho jsem musela vrátit převlíknout si ponožky, měl je děravý, jak by to vypadalo, na volbách v roztrhaných. :dumbom: Přišlo mi to právě to hraní na honoraci - navrch... vespod...
Ale to jsem :offtopic:

majkafa napsal(a):

Xsara jsem taky beran beranovič. A maminka mě hodně bila. Vím, že si dovedeš představit, co jsem dělala. Taky jsem utíkala z domova. Do lesa. Seděla na stromě a plakala. Že jsem cizí... Když mi bylo 20, maminka mi badmintonovou pálkou zlomila ruku, protože jsem přišla domů AŽ v půl 11, hráli jsme venku badminton... Byla jsem studentkou VŠ.
Své děti jsem nebila. A přesto z nich vyrostli prima lidé. Nebo možná právě proto. Ne s psychickými problémy, jaké jsem měla v důsledku takové výchovy já.

Jestlis odpustila mamince,tak to je prima,teď ještě sobě a bude... a už nebudeš muset mít ministrem!!:par:

Kerrin,
vztahy dětí a rodičů bývají problémové. Najít společnou řeč někdy trvá i léta. Vám se chtělo poslouchat rodiče a vždycky ihned dělat, co se od Vás chtělo? Dítě dost dobře v deseti letech nepochopí to, co víme my dospělí až po x letých zkušenostech: že totiž ty povinnosti, do nichž se nám nechce, stejně musíme udělat a čím dřív tak bude, tím dřív je máme z krku. Asi taky neběžíte domů ve svatém nadšení, jak si parádně zažehlíte tu kupu prádla, co na Vás zírá už dva týdny z přetékajícího koše. A že si nedáte si kafe dřív, než umyjete podlahy v celém bytě. Od Vás chce plnění povinností třeba šéf v práci a Vy je požadujete zase jinou formou od dcery. Zkuste krom mantinelů, příkazů a vysvětlování přenechat dceři úměrně věku a schopnostem její díl odpovědnosti. Neuklidila sis pokoj, jak jsem Ti řekla včera? Škoda. Budeš tam mít binec a stejně to budeš muset udělat zítra. Mohlas to mít za sebou. Tys dostala poznámku za zapomenutý úkol? Hm, chtěla jsem Tě vzít odpoledne pro nový svetr do města, nedá se nic dělat, budeš doma, abys měla na přípravu víc času. Asi to nestíháš. Ty sis nepřipravila věci na sebe večer? Aha. Já letím do práce a nemám čas Ti teď ráno pomoct. Vezmi si na sebe třeba tepláky, já spěchám. Tys chtěla k babičce? Zapomněla jsem Ti říct, že mi povídala o tvém drzém chování a dneska s Tvojí obvyklou návštěvou nepočítá. Kerrin, dokud se budete chovat ve stylu - jsem matka, zodpovídám za Tebe, dělám co můžu, Ty mě jen rozčiluješ svými postoji a neposlušností - moc daleko se spolu nedostanete. Jste první na ráně, prarodiče a otec jsou opodál, vše se sveze prvně po Vás, když bude problém kdekoli. Vy jste ta, co každodenně odvede největší díl práce ve výchově. Zkuste pro dceru dělat méně tak, aby ji to motivovalo k větším výkonům. Ne stylem - ode dneška na Tebe kašlu, dělej si sama, jak myslíš, ale nedělejte za ní její věci! Je jejím zájmem mít úkoly hotové a oblečení připravené. A ona musí nést důsledky, pokud to tak nebude. Neplýtvejte energií zbytečně. Naopak: Pokud se dáte obě do úklidu svého pokoje a ona se ani nehne, klidně řekněte, no já mám hotovo, já jdu na ten film co jsme si řekly, že se budem koukat, já si dám zmrzlinu, co jsme si řekly, že si k němu dáme...no, Tobě to asi bude trvat déle, jdi po úklidu hned spát, dobrou noc. Klid, důslednost. Žádná křeč. Nerozumí-li každodennímu domlouvání, snad ji trkne, až bude po škole za zapomenutý úkol a až se její spolužáci podiví nad tím, jak dorazila oblečená do vyučování. nenajde-li svoje kalhoty, ať jde v teplákách. Drsné, ale třeba to zabere...

Ja treba sve matce i kdyz je po smrti ,jeji chovani ke me neodpustila,Casto jsem byla bita,hlavne kvuli znamkam ve skole.Vecne me ponizovala a ja si tu menecennost nesu cely zivot.....

eremuruss napsal(a):

Ja treba sve matce i kdyz je po smrti ,jeji chovani ke me neodpustila,Casto jsem byla bita,hlavne kvuli znamkam ve skole.Vecne me ponizovala a ja si tu menecennost nesu cely zivot.....

U dospělé ženy a v našem věku už je to jen výmluva, že si méněcennost neseme celý život kvůli naší mamince nebo kvůlli komu/čemukoliv jinému. Protože už dávno je to jenom na nás, jak se se svými handicapy vypořádáme.

majkafa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ja treba sve matce i kdyz je po smrti ,jeji chovani ke me neodpustila,Casto jsem byla bita,hlavne kvuli znamkam ve skole.Vecne me ponizovala a ja si tu menecennost nesu cely zivot.....

U dospělé ženy a v našem věku už je to jen výmluva, že si méněcennost neseme celý život kvůli naší mamince nebo kvůlli komu/čemukoliv jinému. Protože už dávno je to jenom na nás, jak se se svými handicapy vypořádáme.

myslím si, že nemáš pravdu, bohužel jsou věci, které si neseme celý život :kapitulation:

Ale jak se k nim postavíme a vypořádáme s nimi, je na nás. Můžeme to udělat. A měli bychom odpouštět. Kvůli nám samotným. Jestli je co odpouštět.

Erem - zkus si říct, že si to právě Ty, kdo sis je vybral jako své rodiče. :jojo:
Erem - jak píše Majkafa, už si dospělá ženská, vím,že ty zážitky v Tobě zůstávaj, ale už to bylo. PRoč se s nima stále zaobírat, jak Ti bylo ubližováno. S tím už stejně nic neuděláš.

Kerin, holka se s toho dostane a bude fajn, uvidíš. Já bych to vůbec nehrotila... nechala bych to volně běžet. Akorát bych jí dávala najevo, jak jí mám ráda. Neudělá úkol - je to její průser..  Má nějaký koníček ? Nebo chodí jen ze školy domů, tedy jednu povinnosti nahradí další povinností, kterou tys ji poručila dělat ?
Taky jsem kolem 10ti let měla s dcerou docela těžkosti, vydrželo to docela dlouho a dneska je to bezva holka, na střední je  mezi nejlepšími, začala se sama učit... žbrblá sice, ale učí se, aniž by ji do toho někdo tlačil.. nařizoval jí to. Facku jsem jí dala pouze jednou, už ani pořádně nevím, proč to bylo, ale ta promáčklá lednice mi to připomíná.  Hodně si s ní povídám, velmi vyjímečně jí řeknu, že nemám čas.  Asi jsem nikdo moc nenařizovala nezakazovala.. ale oběma dětem jsem "bednila", že je to jejich život a ž je to na nich, jak to budou mít.  Když mi požádá o pomoc, tak pomůžu, ale nevnucuji se.

Taky bych to zatím nechala být, trvala si na svém a jak tu pár lidí řeklo, přenechala bych jí část zodpovědnosti za svý věci. Já se synem bojovala co se školy týkalo v páté třídě. Ale párkrát jsem ho v tom nechala vymáchat, nenachystal sis věci a dostal poznámku? Tvůj problém, nezapneš PC. Nenapsal sis úkol? Tvůj problém. Opravdu to byl boj, učitelka mě volala do školy co se děje. Té jsem řekla, ať má trpělivost, že potřebuju aby se začal starat sám. A šlo to. Kamarádka kontrolovala každé ráno batoh i osmákovi, to už mě vůbec nezajímalo co v tom batohu má, už to uměl. Trošku zodpovědnosti předat na dítě a třeba to bude fungovat

Jsem jedináček...a protože můj táta (voják z povolání) říkal, že to nesmí být poznat, měla jsem tzv.tvrdší výchovu. Pamatuji si, jak jsem lezla před mámou pod postel a máma s vařechou za mnou:-). Dnes máme spolu úžasný vztah, tenkrát jsem ji i (stydím se) nenáviděla. Byli holt přísní a je to jen dobře, vůbec si nedovedu představit, že bych si dovolila odporovat.
Svého syna (teď 26)jsem valila hlava nehlava, myslím, že byly chvíle, kdy mě taky nenáviděl, ale bohužel si nemohl dělat, co chtěl. Když odcházel bydlet ke své přítelkyni, řekl mi, že mě má moc rád, že budu pro něj vždy na 1.místě a že ví, že jsem to s ním neměla lehké a za to mi patří omluva. Tak to je pak taková slast... :-). Mám ale doma ještě dcerku (8let) a už s hrůzou čekám, co z toho vznikne. Ale už vím, co jsem dělala za chyby a snad to bude dobrý. Je třeba hodně komunikovat, ptát se, být součástí...ale s jasnýma pravidlama.

Vím, že známá měla podobný problém jako tady a psycholog jí řekl, že dcera strádá, že je sama. Koupila jí štěně a holka se jí úplně proměnila před očima.

Ještě chci napsat, že syn na mě taky zkoušel, že se odstěhuje k tátovi, tak jsem řekla, že pokud si myslí, že se bude mít lépe, prosím. Šel a vydržel tam rok (a to jen proto, že musel vydržet do konce roku ve škole v jiném městě), poté se stěhoval zpátky. Ony si ty děti myslí, že ten veget co mají u táty na víkend, by byl  kdyby tam bydlely stále. Omyl, taky nastanou problémy a dodržování povinností.

Kerrin, mý holce je 11. Jsem rozvedená a jejího otce jsem vyrazila ze společnýho života já. Než dojdu z práce, jsou děti doma nějakou dobu sami a sami i vstávají a vypravují se do školy... Dost podobný... ;)
Takže - holka byla vždy zlatíčko, dobře se učí, vše měla vždy připravený - pomůcky do školy, oblečení... no, než přišla puberta. Dneska, když nakouknu do školního batohu mám tmu před očima a holka načuřenou hubu. nechápu, jak se jí tolik krámů do batohu vůbec vejde a její výraz nabubřelý kušny má souvislost s tím, že musí vyndat alespoň zmuchlaný papíry a věci typu - ulomená tužka, rozlomené pravítko... ostatní brání vlastním tělem, páč jsou potřeba. ;)
Co s tím? Nic. Žádný řvaní, žádný facky... když si nepřipraví věci na sebe večer (tedy nechápu, proč si tvá dcera musí připravit věci když přijde ze školy), tak je musí vyhrabat ráno... když neudělají svý povinnosti, tak je udělám já - ale oni si musejí udělat sami sváču a večeři... když neudělají - no, já hlad mít nebudu. ;) Nebo je udělají oni místo oblíbených Simpsonů nebo počítače...
Otázka je, jestli má holčina čas na pohodu lahodu. Já taky přijdu z práce a dám si kafe nebo čaj... ne, že se hned honím. Aby přišly děti domů a jely jak fretky, to zas ne. Školu si připravují taky až večer. Mají mimoškolní aktivity a taky potřebují ten pocit, že si můžou lehnout k telce a mít klid.
Víš, taky jim táta chybí... to ale neznamená, že se mnou budou kejvat, jak jim blikne... ;) Taky na ně nechci řvát, proč... zapoměls vynést smetí - překročeno na prahu bytu, když jdou na trénink... nevadí, skočíš s ním, až dojdeš domů. ;) Už nezapomínají. :P
A rada? Neber jí její svobodu a chraň si tu svojí. Už je velká. Alespoň si to teď myslí... ;)

Modroočka napsal(a):

sahleb napsal(a):

Bety napsal(a):

ona to chápe velice dobře - může si tohle všechno totiž dovolit.... skoro si myslím, že namísto vysvětlování by to spravilo pár facek a zákaz oblíbených činností... a důsledně

Blbost. Dite evidentne nevi co samo se sebou. Pokud ji matka zacne fackovat, tak ji ztrati navzdy. To dite se v necem ztraci. MOzna je to vliv rozvodu.

Sahleb, dítě moc dobře ví a mazaně umí využívat situaci ve svůj prospěch. Nepodceňuj děti. Já s tím mám hodně bohatý zkušenosti a myslím, že pár facek je na místě. Já vím, u vás ve Švýcarech se děti nebijí, jo, u nás v Česku se sem tam pár facek dá. Já je dostala a měly větší účinek, než hodinový debaty o ničem a bez výsledku. A jsem rodičům za těch pár facek vděčná.
Děti jsou potvůrky mazaný a zkouší to na rodiče, spoléhají na to, že rodiče povolí, protože citové vydírání na rodiče často platí. Zažila jsem to na vlastní kůži.

Modroočko, na mě zase facky a výprasky naplatily - jen jsem se víc zabejčil protože jsem cítil že jsem byl nespravedlivě potrestán. Daleko víc pomohlo se mnou diskutovat a "zničit" mě argumenty - musel jsem uznat že má matka pravdu

Kerin, jak se to říká? Dítě je šťastné když je šťastný jeho milující rodič?
Nikde jsem na vlákně nečetl jak je to s tebou, jestli žiješ sama s dcerou, nebo s někým,
jestli je tvůj osobní život spokojený nebo jestli jsi nešťastná. Tipl bych si to druhé.
Dítě to sakra moc umí vycítit a samozřejmě že může dát přednost rodiči který je sám ale v pohodě, před rodičem který má plný barák lidí ale každý tam je vlastně osamocen.
Sám něco takového právě musím řešit a přemýšlim proč chce dcera na stálo ke mně i když jsem sám a pryč od mámy která má doma přítele + další dítě navíc je tam daleko lépúe zabezpečena než bude u mě. Zamysli se nad tím. Nechci se tě dotknout, ale dost možná jí doma chybí ta spokojenost a pohoda.
PS: a taky vyjadřovat se negativně o druhém rodiči může škodit vztahu ty a dcera. V jejích očích je táta asi Bůh, dost možná i proto, že o Tobě před ní mluví hezky

PetrHl napsal(a):

Kerin, jak se to říká? Dítě je šťastné když je šťastný jeho milující rodič?
Nikde jsem na vlákně nečetl jak je to s tebou, jestli žiješ sama s dcerou, nebo s někým,
jestli je tvůj osobní život spokojený nebo jestli jsi nešťastná. Tipl bych si to druhé.

Ano Peto,dite je stastne kdyz je stastny jeho milujici rodic.
Pod to se podepisuju. ;)

Dite svych chovanim odrazi- znazornuje rodicum nejake jejich vlastni chybne postoje.

Rekla bych ze dcerce maminka leze na nervy (pak zakonite dcerka mamince a tak pored do kola),vznikaji pak boje a trenice.

proč chce dcera na stálo ke mně i když jsem sám
Možná právě proto. Přítel + nový dítě znamenají a)míň máminýho času, b) víc práce, c) víc nucený samostatnosti, d) asi i špetku žárlivosti a "odstrčenosti" a e) pocit, že u tebe nebude tolik "muset".

Javeno, :jojo:

Sama deti nemam, ale tenhle pristup se mi zda nejmene skodlivy..pro obe strany ;)

helena napsal(a):

proč chce dcera na stálo ke mně i když jsem sám
Možná právě proto. Přítel + nový dítě znamenají a)míň máminýho času, b) víc práce, c) víc nucený samostatnosti, d) asi i špetku žárlivosti a "odstrčenosti" a e) pocit, že u tebe nebude tolik "muset".

úplně mimo Helčo :) už jen proto že u mě bude muset daleko víc - nejen kvuli vzdálenosti do školy. Nejspíš to má souvislost např s tím, že když ji opustil kluk tak ubrečená volala mě do práce místo toho aby se šla vyplakat šla o patro níž za mámou.
Vztahy rodičů a dětí bývají někdy složité i v úplných rodinách, natož v rozvedených.
S Javeny přístupem naprosto souhlasím - i dítě jako dospělý potřebuje povinnosti i svobodu

aprill napsal(a):

majkafa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ja treba sve matce i kdyz je po smrti ,jeji chovani ke me neodpustila,Casto jsem byla bita,hlavne kvuli znamkam ve skole.Vecne me ponizovala a ja si tu menecennost nesu cely zivot.....

U dospělé ženy a v našem věku už je to jen výmluva, že si méněcennost neseme celý život kvůli naší mamince nebo kvůlli komu/čemukoliv jinému. Protože už dávno je to jenom na nás, jak se se svými handicapy vypořádáme.

myslím si, že nemáš pravdu, bohužel jsou věci, které si neseme celý život :kapitulation:

Ano neseme a taky jsme dospělí jak psala majkafa a už se nemůžeme vymlouvat na minulost. Nikoho v dospělosti nezajímá, že nám bylo v dětství ukřivděno. To je náš boj, život.

Tak jsem to poctivě přečetla, ale kde je Kerrin?

Taky si rikam ze je to "s Kerin" ,o Kerin,bez Kerin.

Děkuji Vám všem za Vaše názory , rady, příspěvky. Musím si je všechny důkladně pročíst a reagovat postupně.

Souhlasím s Dušičkou, Javenou, Káčou, Helenou, Pandorrou.

K tomu jak jsem na tom já, jsem sama, s nikým nežiji. Necítím se již nijak nešťastná, upřímně po těch letech to ze mne vše opadlo a ulevilo se z trablu  s ex, kdy odcházel a ja ho  x vzala zpet. Psala jsem kdysi na vlakno nevera.  Věstí problémy nastaly až ted, kdy ex si našel další přítelkyni a leta co bydlel s matkou se odstěhoval, tak malá dochází k němu, kde je ještě její dcera, cca 15 let.Naše holčina má svého tátu moc ráda, je jí líto, že není u nás a vím, že jí chybí. Musí to pochopit. Myslí si právě, že jsem tatínka neměla nikdy ráda, to jsou prostě pro mne novinky co mi rekla po těch letech, myslela jsem si , že to moc nekoume, ale leží jí to v hlavince. Samozřejmně je tam i odraz toho, že jí tatínek dává na jevo jak je ted spokojený, štastný a jakou má pohodu, jak je jeho přítekyne užasná, jak se na dceru strašně těší atd.
Dcera je štastná za každý telefonní hovor s ním, volá mu denně, píše. Zlom nastal až ted od prázdnin,kdy se za ní stavuje méně často a méně si ji bere, spíše vůbec.Dcera je tedy vděčná a strašně stastná , kdy tam muže být a jet.Nebráním jí v tom.
Na začátku školy, jsem se chtěla s ex dohodnout na dnech a pravidelnosti, kdy by si chtěl v týdnu jezdit  pro dceru. Sděli mi , že žádná pravidelnost, nic takovýho nebude a že když se mu to bude hodit zavolá.Nechala jsem ho být, když nechtěl, tak již si dceru v týdnu vůbec nebere, skončilo to, že ona mu jen volá. O tech víkendech je to tak jak někdo psal, že je bez povinností,pomáhání,  čehokoliv.
Ve škole se malinko zhoršila, ale tam problém s chováním není. Dohodla jsem se s paní učitelkou, že zkontroluje zda má zapsané ukoly a poznámky v deníčku (když dcera přišla domu nevěděla co má dělat, nezapsané ukoly, co mají na kdy mít), tak v tom paní učitelka vypomohla.
Jinak ještě myšlením mi přijde na 14 let, opravdu se mi zdá, že využívá mých slabin, a těch všech co jí mají rádi (prarodiče). Snaží se s ní všichni opatrně, ale vím, že to není dobře. Ano přiznávám, že taky dostala párkrát na zadek,ale nic si z toho nedělá, jí to je jedno a na no to neplatí. )V afektu se nic řešit nedá a tak když  "řve" nechám ji a odcházím třeba se psem  ven, s tím, že se na ni dívat nebudu.
Zatím to funguje tak, že nemusí tedy dělat ukoly než přijdu z práce, ale společně jsme se dohodly na 6 hodinu pravidelně. Někdo psal proč má mít nachystané oblečení večer? ....protože ráno s tím má problém a dlouho jí to trvá.Pak jsou vzteky, že toto nechce na sebe a tohle. proto musím trvat na tom, aby si věci nachystala sama večer. Nejsem z těch , co se k ní chovají jako k 5 letému dítěti, vím , že je už skoro 10 setiletá a dost věcí umí zvládnout sama ....jen musí chtít.

....pokračovat budu dále až vás dočtu

Kerrin napsal(a):

....proto musím trvat na tom, aby si věci nachystala sama večer. Nejsem z těch , co se k ní chovají jako k 5 letému dítěti, vím , že je už skoro 10 setiletá a dost věcí umí zvládnout sama ....jen musí chtít.

Ty musis trvat na tom aby si veci nachystala sama?
Dcerka musi chtit? (protoze takhle by to melo byt podle Tvych predstav.....aha)

Jestli ji prave to Tve -muset- neleze na nervy. Prilisne tlaceni-museni prinasi jeji odezvu.
+ Tve slabiny ktere podvedome citi a na ne reaguje (to je prirozena vec)
Az nastolis zmenu v sobe,zmeni se i reakce Tve dcery.   

Kerrin napsal(a):

Snaží se s ní všichni opatrně, ale vím, že to není dobře. Ano přiznávám, že taky dostala párkrát na zadek,ale nic si z toho nedělá, jí to je jedno a na no to neplatí. )V afektu se nic řešit nedá a tak když  "řve" nechám ji a odcházím třeba se psem  ven, s tím, že se na ni dívat nebudu.

Bodejd by si z toho neco delala kdyzpodvedome vnima Tve slabiny.
Nakonec ani Tvuj krik a Tve boje s ni nic nezmuzou,protoze se bude k Tobe chovat tak jak podvedome vnima.
Ano,v afektu a afektem se neda nic resit. Takze bych si na Tvem miste posvitila na ten svuj aby Ti to pak Tva dcera nemusela ukazovat svym krikem apd.

Myslí si právě, že jsem tatínka neměla nikdy ráda... žádná pravidelnost, nic takovýho nebude a že když se mu to bude hodit zavolá...již si dceru v týdnu vůbec nebere, skončilo to, že ona mu jen volá.
Možná bys jí to "neměla ráda" mohla zkusit vysvětlit právě na taťkově laxnosti - žes ho ráda měla, stejně jako ho má ráda dcerka, ale on měl pořád míň času a jiný zájmy... třeba by to takhle aspoň trochu pochopila.
Někdo psal proč má mít nachystané oblečení večer? ....protože ráno s tím má problém a dlouho jí to trvá.Pak jsou vzteky, že toto nechce na sebe a tohle. proto musím trvat na tom, aby si věci nachystala sama večer.
Že se na to nevykašleš... no fakt. Co znamená "toto nechce na sebe"? Že jí určuješ a vybíráš oblečení na zejtra? Co kdybys jí nechala volnou ruku, aby nebyla přesvědčená (jak už to tak puberťáci dovedou), že jí kecáš úplně do všeho?

Taky si myslim že v 10 letech by si holka už měla oblečení do školy vybírat sama, měla by už mít svůj vkus, maximálně jí zkontrolovat jestli je oblečená vhodně v zhledem k ročnímu období.

Dost možná malá o tatínka nyní tak trochu bojuje když on má v domácnosti 15letou dceru přítelky

No já to s tím oblečením pochopila tak, že když si to nepřipraví večer, tak ráno prudí, protože je rozespalá... a nic nechce, tohle triko je hrozný, tohle divný a tohle už vůbec... to jí škrtí u krku... ;) To se nedivím, že chce kerin, aby měla věci nachystané, protože to je jen kousek k tomu, aby se člověk zhádal už ráno. ;) A to ani nemusí člověk určovat, co si maj vzít. My máme komodu plnou nenositelnejch hadrů, když nemá kočička náladu. :P
Já jsem ráno už v rachotě, čili dobrý. Když mám dovču a jsem u toho.... no zlatá rachota. :D
Původně jsem to pochopila, že si musí věci připravit hned, jak přijde ze školy. To se mi zdálo přehnané, večer to chápu. Pokud jsou ráno spolu.
Moje holka tahá nejoblíbenější džíny... už jí čuměj kotníky, ale ty nový jsou děsný )nevim, proč jsem tuto informaci neslyšela už v obchodě při koupi ;))... tak to mi stačí i odpoledne jí vidět a jdou na mě mrákoty. Jako chápu, že ty nový nemaj tak oužasnou díru na stehně... ale si vždycky vzpomenu na Holubovou - nemusí každej vědět, jak na tom jsme... :lol:
A rada ohledně táty - každej jsme nějakej a táta to má holt tak, že tě má strašně rád, ale věnuje se ti, jen když má čas. Neuděláme s tím nic, musíme to tak brát, i když nás to může mrzet. Kdyby byl s námi - a když byl - fungovalo to stejně.
A co se týká tatínkovi přítelkyně... na tohle téma bych mohla napsat knihu. :D Nejlíp vaří... tohle ví... tahle bylinka je na kašel - věděla jsi to?, takhle to dělá teta... teta umí... Kdybych si to měla brát. ;) Ale víš co, už jen to, že tohle doma řeknou je pro mě indikátor toho, že mám k tomu dobrej přístup. Kamarádky syn nikdy doma neříkal, co u táty a tety... děti toho spoustu vycítí. Ale na druhou stranu zas nevím, jestli u táty a tety nebásněj o tom, jak jsme jeli na výlet, jak jsem byla s nima pouštět draka... jak jsme budovali v děckým pokojíku... jak jsem šikovná... to by mě mrzelo, kdyby si někde - a je fuk na který straně - musely dávat pozor na pusu.
Já tenkrát a pak i několikrát musela dětem vysvětlit, že máme s tátou jiný přístup k životu a proto nemůžeme být spolu. A když jsou u něj, ať si to užijou na plný kule. Je mi fuk, že tam nemají povinnosti. Doma i s těma povinostma máme bez táty pohodu a u něj jí maj taky. Dohromady to nešlo, takže jsme na tý situaci vlastně všichni vydělali. A to je hlavní. :)

Ja osobne jsem to pochopila tak, ze si dcerka prave veci ma-musi podle maminky pripravovat sama vecer (protoze rano s tim ma problem) a ne ze ji je Kerrin pripravuje.
Mozna ze se ji v tom pripravovani Kerrin vrta az rano a nebo tehdy kdyz holka nema veci nachystany od vecera a rano nevi co na sebe hodit. :D
To jsou nam to zapletky. :D

Kerrin, myslím, že je třeba mluvit, mluvit, mluvit. A lísat se.
Třeba i pro sebe, budeš před holkou za tichého blázna (teda spíš hlasitého), ale povídej si… a když nechceš mluvit jen tak, mluv na vašeho pejska.
A veselým přístupem taky nic nezkazíš - hele , třeba holčina přijde ze školy, mrskne taškou do předsíně, zapráskne za sebou dveře svého pokojíku a ticho… Ty tam za chvilku nakoukneš a vidíš nafučenej kyselej ksichtík, řekneš "Co se stalo?" A nafučnej ksichtík utrousí "Ale nic…“
A ty: "Jak nic, proč se tak tváříš?" A ksichtík "Já se netvářím… „ A ty "Tak když se nic nestalo, tak si jdi napsat úkoly“… v tu ránu uvidíš nafučenej ksichtík na n-tou :)
Lepší reakce je " a jejda, jsme zase načuřený, podívej se pejsku náš, jak to má ta holka se mnou těžký, no nic, my jí uděláme něco dobrého k papů a pak spolu napíšeme úkoly, ty to určitě zvládneš líp než já, to víš, já stará máma nablblá… Ale tuto řeč musíš směřovat na psa, nikoli na dceru. Taky je dobrý kanárek nebo morče…
A pak, nezapomeň jí objímat a líbat. Takové mámino přitulení nevynahradí sebemladší, sebekrásnější a sebenovější tátova přítelkyně nikdy!

helena napsal(a):

Možná bys jí to "neměla ráda" mohla zkusit vysvětlit právě na taťkově laxnosti - žes ho ráda měla, stejně jako ho má ráda dcerka, ale on měl pořád míň času a jiný zájmy... třeba by to takhle aspoň trochu pochopila.
[b]Někdo psal proč má mít nachystané oblečení večer? ....protože ráno s tím má problém a dlouho jí to trvá.Pak jsou vzteky, že toto nechce na sebe a tohle. proto musím trvat na tom, aby si věci nachystala sama večer.
Že se na to nevykašleš... no fakt. Co znamená "toto nechce na sebe"? Že jí určuješ a vybíráš oblečení na zejtra? Co kdybys jí nechala volnou ruku, aby nebyla přesvědčená (jak už to tak puberťáci dovedou), že jí kecáš úplně do všeho?

Vše jsem vysvětlila, pak mi sama řekla , že to ví, že si vzpomíná , jak pořád tatka někam musel jet, jednou tam a pak zase tam. Oblečení si vybírá sama, jen opravdu ráno v tom má  pak chaos a najednou si uvědomí, že tohle na sebe nechce a chce něco jiného a nebo chce jít jen tak na lehko (třeba když ,mrzne). S tím oblečením, nechala jsem jít a odpoledne mrzla, takže ví sama jaké to je.

Jessika: to je pravda, tomuto typu hovoru se vyhýbám, protože vím, že je hned nabubřelá, pokud bych talto začala rozhovor, když přijde ze školy

Jessiko, u mý holky platí jediný - nechat vybublat a pak dát najevo, že i když to má teď hormonově těžký, tak ji stejně miluju. ;) Dokud má hubu nataženou... je fuk co dělám. Vždycky je to blbě. Protože v tu chvíli jsem blbá - ať mluvim na psa, sousedku nebo do kastrolu... ona podvědomě ví, že se chová jako pako... ale nemůže s tím dělat nic. To je jako těhu, šestinedělí nebo přechod... tak to beru. Ale dá to zabrat...
No, to je za mě... já měla stejnou pubertu. ;) Přešlo to mě, přejde to i jí... A nemá to jen směrem ke mě... nějak to z ní tryská ať je kde je... čili je otázkou, kdy se projeví i u tatínka. Tam se zatím drží, to je fakt. :)

No já to s tím oblečením pochopila tak, že když si to nepřipraví večer, tak ráno prudí, protože je rozespalá... a nic nechce, tohle triko je hrozný, tohle divný a tohle už vůbec... to jí škrtí u krku...  To se nedivím, že chce kerin, aby měla věci nachystané, protože to je jen kousek k tomu, aby se člověk zhádal už ráno.

Jak to napsala Javena, takhle jsem to myslela.

Kerrin, ty se bráníš myšlence, že je potřeba k ní přistupovat jako k menšímu dítěti?  Ale ve svém popisu řešení to přece děláš?! Výpomoc s paní učitelkou a úkoly v tvé přítomnosti, to je přesně ono. Takhle je to myšleno. A je dobře, že to funguje. Přijde ti myšlenkově starší? A je taková a nebo bys ji takovou ráda měla? Nenavážím se do tebe, jen přemýšlím.
Na druhou stranu tvoje chystání oblečka na druhý den chápu. Ty tanečky u holek bývají sem tam děsivé  :) a mít rituál chystání oblečení večer není vůbec nic špatného.

ALe jak už tady padlo, je třeba, abys osvětlila dceři svůj vztah k BM. ta holka v tom má hokej. Tátu vidí v pohodě, ty jsi možná (?) utahanější. Je třeba aby věděla, že s ním prostě nemůžeš žít, ale že ona ho jako tátu neztrácí. Může mít ten pocit. MOžná se ptá, proč to všecko je. A trocha chování a tulení - děti chováme abychom vychovali ;) že. Vzpomínám si že i v šestnácti jsem se ráda přitulila, když mě máma nechala a já zrovna nebojovala proti celýmu světu včetně nemožných rodičů. Budu ti držet palce. Je vidět, že ti na tvých vztazích záleží a přemýšlíš o nich.

Ahojky,
Pavla: přijde mi myšlenkově straší, ale rozhodně nechci, aby přicházela o dětství.Je to ještě dítě.
Co se týče vztahu s BM tak jsem to osvětlovala několikrát, sama mi řekla, že to ví, chápe. Někdy pak v tom amoku vykřikla, že jistě jsem ho něměla ráda...
Je to složité, snad se tím správně spolu prohrabeme a dojdeme k pěkným vztahům, ztratit ji nechci.
Každá rada, názor co sem přispíváte, jsem za to ráda.Jistě si z toho beru vždy něco.Každý má jiné zkušenosti.
Díky

S tím oblečením, nechala jsem jít a odpoledne mrzla
A dobře´s udělala
Vždycky je lepší, když dítko dojde k názoru "jsem blbá, měla jsem si vzít svetr" (i když ho samozřejmě nahlas nevysloví ), než aby si stěžovala kámoškám, jak je ta matka nemožná, když jí zatrhla to nový letní triko v prosinci...
Někdy pak v tom amoku vykřikla, že jistě jsem ho něměla ráda...
To je něco jako obrana... proti tomu, že táta - ten báječnej, skvělej táta - už s ní není doma. Když je tak skvělej, přece by svoji holčičku jen tak nevopustil... za tím něco musí bejt... A ty jsi nejblíž jako "vhodnej důvod".

Ano Kelčo, pak když ,mrzla, tak neřekla ani slovo, že je blbá, jen byla hodně nabubřelá, že jí byla kosa

Zdravím všechny,

tak jsem tady zase....situace....nic moc, ji ak bych sem nepsala, ale zase čím více rad, náúpadů,tak se z toho dá těžit.

Byla jsem s dcerou nejprve v pedagogicko-psycholog. poradně (unor). Závěr byl v tom, že dcera těžce nese odchod svého táty od rodiny a i současně jeho novou rodinu (kde je ještě 14 dcera přítelkyne)a vybíjí si zlost na mě.Nejednotná výchova (což vím, ale je mi to asi k ničemu, když se ex manžel k tomu nestaví s vážným přístupem).
Dále jsme byli i u dětského psychiatra a bylo to jen potvrzeno a dohoda na další kontrole.Máme sjednanou terapii u klinického psychologa na doporučení PPP to ale čekáme až do června.
Problém mám ten, že jsem neštastná z chování mé dcerky ke mě, že je oštěklá, na vše má svou odpověd,at se zeptám na cokoliv.... v zápalu vzteku dokáže říct cokoliv a slova si nevybírá....nejhorší je, že nevidím radost ze života sama i řekne, že má "hnusnej život", že má nejraději tátu, tátu. Pak když je jakoby po boji, tak řekne, že mi to řekla jen ze vzteku, že to tak nemyslela.
Navíc se i občas poškozuje...(zase jen když je v tom svém vzteku)...škrábání do obličeje, mlátá hlavou do zdi, kouše polštář.

třeba poslední scena vznikla tak, že bylo před pul 10 , čas kdy chodí spát.... řekla jsem jí, že pujdeme spat a malá, že si chce něco dočíst, chvilku jsem jí nechala,ale zase, tak má reakce byla, že jsem se tedy sebrala sama a šla jsem do ložnice k sobě, ale v tom byl strašný výbuch, že jsem hrozná, kam jdu no a dál ani nemluvě.Nechtěla jsem zase dělat obecenstvo, ale dcera se nedala a rozpoutala hádku, začala za mnou chodit a předemnou se vztekat (zbytečně), ale je k nezastavení.prostě toto není normální, hledám stále co je kde špatně,už jsem v koncích.
Pedagogicko psychol poradna moc nepomohla. Jednak neměli čas, at tam chodíme na konzultace, tak jsme se musely objednat ke klinickému psychologovi , ale jak jsem psala tak čekat ještě měsíc.
Ex manžel se ptal dcery proč to dělá, sama přiznala, že ho nemá doma a že kdyby tady byl, nedělala by to. Jenže nejsme ani první ani poslední, to ví, ale jak dál?
Když nereaguji.....špatně, když to rozeberem a bavíme se o tom, tak dcera chápe, uzná, ale pak změna žádná.Prostě na sebemenší podnět reaguje nepřiměřeně, podrážděne, vztekle......je mi ze všeho strašně smutno.
Kdysi pro mne bylo těžké se vyrovnat s rozchodem, ale jak ta malá , jak jí mám pomoci, aby pochopila situaci.....nevím jak dál...

pozn...ex manžel mi ted začne říkat,že se s dcerou  ńebaví, že jsem to měla řešit dávno, že to mám dělat asi jinak....sám nikdy neviděl to co se děje, on je sám v pohodě, klídek...jen se stavit, pujčit, vrátit.¨Děkuji za rady a tipy, píšu tak na přeskáčku, ale snad se v tom vyznáte.

mimochodem....oba dva jak ex tak i já osobně jsem dcerce několikrát osvětlila náš vztah, že o tatínka nepřichází, jen že se rozhodl sám žít jinde.

Kerrin, dlouho se to kazilo, tak nečekej, že se to rychle spraví. nespraví. Všechno má svůj čas. Pokud je to u tvé dcer takový problém, zkus pro příští rok okouknout sportovní, dramatický nebo výtvarný kroužek, keramiku. Ačkoli se to nezdá, tyto typy kroužků, pokud nejsou orientovány na výkon a jcou kvalitně vedeny, mají velký terapeutický vliv na dítě.

Počkej na psychologa. Určitě vám pomůže, ale počítej s během na delší trať.

Kerrin napsal(a):

Zdravím všechny,

tak jsem tady zase....situace....nic moc, ji ak bych sem nepsala, ale zase čím více rad, náúpadů,tak se z toho dá těžit.

Byla jsem s dcerou nejprve v pedagogicko-psycholog. poradně (unor). Závěr byl v tom, že dcera těžce nese odchod svého táty od rodiny a i současně jeho novou rodinu (kde je ještě 14 dcera přítelkyne)a vybíjí si zlost na mě.Nejednotná výchova (což vím, ale je mi to asi k ničemu, když se ex manžel k tomu nestaví s vážným přístupem).
Dále jsme byli i u dětského psychiatra a bylo to jen potvrzeno a dohoda na další kontrole.Máme sjednanou terapii u klinického psychologa na doporučení PPP to ale čekáme až do června.
Problém mám ten, že jsem neštastná z chování mé dcerky ke mě, že je oštěklá, na vše má svou odpověd,at se zeptám na cokoliv.... v zápalu vzteku dokáže říct cokoliv a slova si nevybírá....nejhorší je, že nevidím radost ze života sama i řekne, že má "hnusnej život", že má nejraději tátu, tátu. Pak když je jakoby po boji, tak řekne, že mi to řekla jen ze vzteku, že to tak nemyslela.
Navíc se i občas poškozuje...(zase jen když je v tom svém vzteku)...škrábání do obličeje, mlátá hlavou do zdi, kouše polštář.

třeba poslední scena vznikla tak, že bylo před pul 10 , čas kdy chodí spát.... řekla jsem jí, že pujdeme spat a malá, že si chce něco dočíst, chvilku jsem jí nechala,ale zase, tak má reakce byla, že jsem se tedy sebrala sama a šla jsem do ložnice k sobě, ale v tom byl strašný výbuch, že jsem hrozná, kam jdu no a dál ani nemluvě.Nechtěla jsem zase dělat obecenstvo, ale dcera se nedala a rozpoutala hádku, začala za mnou chodit a předemnou se vztekat (zbytečně), ale je k nezastavení.prostě toto není normální, hledám stále co je kde špatně,už jsem v koncích.
Pedagogicko psychol poradna moc nepomohla. Jednak neměli čas, at tam chodíme na konzultace, tak jsme se musely objednat ke klinickému psychologovi , ale jak jsem psala tak čekat ještě měsíc.
Ex manžel se ptal dcery proč to dělá, sama přiznala, že ho nemá doma a že kdyby tady byl, nedělala by to. Jenže nejsme ani první ani poslední, to ví, ale jak dál?
Když nereaguji.....špatně, když to rozeberem a bavíme se o tom, tak dcera chápe, uzná, ale pak změna žádná.Prostě na sebemenší podnět reaguje nepřiměřeně, podrážděne, vztekle......je mi ze všeho strašně smutno.
Kdysi pro mne bylo těžké se vyrovnat s rozchodem, ale jak ta malá , jak jí mám pomoci, aby pochopila situaci.....nevím jak dál...

pozn...ex manžel mi ted začne říkat,že se s dcerou  ńebaví, že jsem to měla řešit dávno, že to mám dělat asi jinak....sám nikdy neviděl to co se děje, on je sám v pohodě, klídek...jen se stavit, pujčit, vrátit.¨Děkuji za rady a tipy, píšu tak na přeskáčku, ale snad se v tom vyznáte.

Kerrin,tohle jsem si myslela,to,že dítě ví,že se takové věci dějí,neznamená,že je s tím smířeno a vyrovnáno. Tvá dcerka v tom hodně tápe,je můj dojem. Víš Kerrin,já jsem teď zvažovala,zda mám vůbec reagovat,protože tady na Babi se ta diskuze potom většinou semele na debatu o přispěvateli. Je dobře,že jste zašli do poradny,ono totiž x nás Ti tady poradí a napíše jeho osvědčené výchovné metody,můžeš si z toho něco vzít,ale nejlepší bude,když si tu svou cestu k dceři najdeš sama. V poradně nebudou řešit nikoho jiného,jak to dělají druzí,ale jen Vás konkrétně a to je dobře. Troufnu si říct,že Ti rozumím,jak je tohle období pro Tebe těžké. Víš v některých okamžicích,které jsi popsala mi Tvá dcerka připomíná mou. To možná i v něčem jiným. Já teda mám dvě děti  a s manželem,ale žijeme spolu. V něčem jsou mé děti stejné,ale naopak v něčem rozdílné a tak to asi má být. Se synem(15) je to jednodušší,s dcerou(11) složitější,syn je citlivý,ale ona je zas extrémně citlivá na některé jiné věci a podněty,zároveň by se právě tak jako Tvá dcera mohla často zdát jako malý rebelant. Není vždy jednoduché s ní vyjít.  Ale ještě  jsem k tomu chtěla  něco napsat,některé tady psaly o těch výchovných fackách apod... Na tohle bych chtěla napsat,to,že dítě,které se navenek může jevit jako malý rebelant a manipulátor,může být ve skutečnosti extrémně citlivé dítě,které má třeba problémy samo se sebou,může se cítit nejisté,mít pocity o kterých nám ani není známo apod. a v tomto případě si já osobně nemyslím,že facka je nejlepší řešení.. Situace se může změnit naopak ještě ve větší stres.. To poškozování taky svědčí o tom,že asi stres nezvládá úplně dobře a takto reaguje,ale nevím,jen si myslím,nejsem odborník.. U nás se také pár věcí projevilo a proto si to myslím. Jsou situace,kdy se člověk,už neudrží a ruka mu ujede a stejně nedojde k rozřešení. Ono to co platí na jedno dítě nemusí platit na druhé. Tak to je asi vše,co jsem chtěla napsat. Držím pěsti Kerrin,ať to vše zvládnete a ať je zas lépe! :pussa:

Kerrin napsal(a):

Zdravím všechny,

tak jsem tady zase....situace....nic moc, ji ak bych sem nepsala, ale zase čím více rad, náúpadů,tak se z toho dá těžit...

Kerrin, chtěla jsem napsat už dříve, ale asi bys mi nevěřila. Takže, vykašli se prosím na všechny ty tzv. odborníky z různých poraden. To neznamená, že bys to neměla zkoušet, jen nespoléhej, že dojde k nějakému zázraku. Já si tím taky prošla a škoda mluvit. Mi dokonce v podobné situaci jako jsi ty dělal psycholog nemravné návrhy a pak byl na mě nechutně sprostý, když jsem ho vyděšeně a "taktně" odmítla. Nakonec -  dověděla ses od těch odborníků něco, co sama nevíš???
Věř, že pomoc musíš najít v sobě. Prostě dcera je jaká je, ty jsi jaká jsi. Obě máte svůj život, kdoví jak dlouhý, tak to neprošvihněte. To, jak se dcera chová, je její vizitkou a zodpovědnost za svůj život má ona, ona už i v těch deseti letech buduje svoji budoucnost, tzn. nedělá nic kvůli tobě, ale jen a jen kvůli sobě, tomu musí moc dobře rozumět. Vidí v tobě slabost, tak to zkouší, de facto trénuje pro další život.
Hlavu vzhůru, spočti si počet dnů do jejích ;) osmnáctých narozenin a odpočítávej, veřejně, třeba je to právě ten druh "krutosti", který ten malý tyran pochopí.

A tady jsem ti vykopírovala něco o rodičovských povinnostech:
Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností:
- při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
- při zastupování nezletilého dítěte,
- při správě jeho jmění.

Takže nezapomínej na své ;) povinnosti určené zákonem a tyrana nechej, ať se vzteká bez obecenstva.
A pokud to nepomůže, každý den jsi blíže k jejím osmnáctinám a :D svému Osvobození.

A ještě několik dalších vykopírovaných řádek:
Kam se ztrácejí princezny?
Kde najednou je vaše doposud pilná a snaživá holčička, která vás plně respektovala? Podle psychologů přešlo vaše dítě z vývojové fáze snaživé píle do stadia hledání identity. Nejdříve hledá své místo ve společnosti – rodiče jsou najednou pamětníky druhohor, vzorem je parta. Tam chce vyniknout.

Hlavu vzhůru & keep smiling.