Jaké bylo?
Jak jsme se cítili jako děti?
JAk to chodilo v rodinách?

Citila jsem se "normalne"..., jak jinak, kdyz jsem byla decko?
To az mnohem pozdeji (az po mych prvnich vdavkach) jsem zacla premyslet o tom, ze "vsechno vporadku az tak moc nebylo"... :grater:

Nebolo to "detstvo snov", ale ušlo. Naši mali a dodnes majú zlváštny druh nekomunikatívneho vzťahu. sú to dve viac-menej samostatné jedntoky, so samostatným hospodárením, samostatným okruhom priateľov (až na jednu rodinu, ktorá sa neskôr odsťahovala do Prahy, a %dalľiu, s ktorou sa kamošia dodens) a skoro aj samostatným trávením voľného čssu. Sú spolu dodnes a zdajú sa v pohode. To len mne postupne pripadal uich vzťah zvláštny... a mala som problémy vo svojich vzťahoch, Nuž, a našla som si - akože inak - mladéhjo muža postihnutého podobne, ale pritom trochu inak. Jeho rodičia spolu komunikovali dosť, ale rpevážne á la Itália a boli spolu tiež až do smrti jedného z nich - na veľký žiaľ svojich detí.- :D Proste "noumální, Úďo",.

Tak já jsem byla děcko až v letech sedmdesátých. Jaký to dětství bylo? Suprový, my jsme lítali po venku, negepěli jsme doma, jako gepí děcka doma dnes. Jezdili jsme na kole, dělali jsme bunkry, chodili v zimě sáňkovat, celej rok jsme měli co dělat. Žádná nuda. Vždycky když jsme jeli k doktorovi, dostali jsme nějakou hračku, maličkost, ale dostali. S dětstvím mám dodnes spojenou vůni v malé prodejně obuvi, tehdy se boty ještě dělali všechny z kůže a ne z umělé hmoty. Krásně to tam vonělo, na to nemůžu zapomenout, pak na malou cukrárnu, kde měli na stropě obrovský ventilátor, mně tehdy přišel jako vrtule z letadla :) měli tam báječnou smetanovou zmrzlinu, ne z prášku, jako dnes. Jsou to takový útržky vzpomínek. Třeba když jsem v zimě sáňkovali a místní rozhlas vyhrával vánoční písničky, třeba od Zagorky Zima, zima, zima všude je..... Nebo když prababička zatopila v kuchyni v kamnech, nakrájela brambory na plátky a pekla nám je na té velké plotně, nebo bramborový placky, maštěný sádlem a namazaný povidlama. Vzpomínka na každoroční zabíjačku, nebo když se vybírali brambory, přijel Honziňák s koňma a vyorával ty brázdy, my jsem jako děcka lítali kolem, těch koní jsem se strašně bála, dodnes z nich mám respekt, pak jsme ty brambory pekli v popelu. Těch vzpomínek je spousta a všechny jsou krásný, asi proto, že už je to dlouho a na to málo špatnýho už jsem zapomněla. Dětství bylo krásný, bezstarostný, měla jsem pocit, že mi nic nechybí.
Jo a bicí hodiny u prababičky v seknici, kde se spalo, spala jsem uprostřed a ty hodiny každou hodinu bily, prababička mi vyprávěla pohádku o dvanácti měsíčkách, čítávala mi z časopisu Rodina Káju Maříka. Druhá prababička umřela, když mi bylo pět let, ale pamatuju si ji, jak prala v trokách na dvoře prádlo.
A moje babička, moje zlatá babička. Dětství bylo to nejkrásnější, co jsem kdy prožila. Škoda, že se to nedá vrátit, aspoň na chviličku, abych se viděla se svýma babičkama, milovala jsem je.

TAk na tomhle, Ocko, si "posmaknu" az rano..., ted uz spiiiiimmm :sova:
Tak dobrou vsem, pri vzpominkach na prenadherne detstvi... :par: :dudlik: Vazne!

:)
Tak já su též Husákova a má to podobně jako Očko, jen nám nevyhrával rozhlas k tomu sáňkování, ale jinak jak přes kopírák. :)
A mý děti vyrůstaj dneska a když jdou k doktorovi (ne na preventivku) tak dostanou maličkost jako bolestný, když běhaj po venku, tak dělaj bunkry a kraviny, když visej na PC, tak krafou se šesti kámošema, jako my, když jsme si volávali v zimě za kačku (ale to jsme krafali po jednom), když se občas nuděj, hrajeme deskovky, když přijdou ze sáňkování nebo z bruslení, tak maj na stole buchtu a teplý čaj... když jdeme z plovárny, mlsáme zmrzlinu... dneska už si čtou sami, ale čítávala jsem jim pohádky (nebo babi, když spali u prarodičů). Řekla bych, že maj krásný a pohodový dětství, jako jsem měla já. Jedu podle toho, jak jsem to měla v dětství já, protože mně bylo dobře, jako ve vatě :) a tam, kde jsem došla k závěru, že soudruzi rodiče udělali chybu... tam jednám já jinak. :)
Můj názor je, že když dítě visí u kompu, tak asi nemá jinej program... což není až tak jeho chybka. :/ Nedávno jsme s pubošema lítali po kopci a snažili se o vzlet draka, byla prča... a komp šel dobrovolně stranou. ;)
Jen mi bylo smutno z jednoho pána, co přišel s ženou a vnukem (cca 14 let) a sedl si na lavičku a koukal na nás a vnukovi vyprávěl, jak to není ono, tyhle kupovaný draci, že oni za mlada dělali z papíru a to lítalo... No mi tak napadlo, že klukovi je dost na to, aby se to dozvěděl až teď, co jako pán dělal ta leta předtím... proč tam nestojí a nepouští toho úchvatnýho dělanýho... jako tam kdysi stál můj táta s mým synem (tehdy asi 9 let) a dělaným drakem (bo děda je z generace doma dělaných draků) a přišlo mi smutno, že má pán plnou hubu keců a prd z toho a jediný co umí je říkat, jak jsou ty dnešní děti hrozný... že si neuměj udělat draka a akorát seděj u PC. :usch:

Tak tohle tema se mi hrozne libi, ja jsem sice byla taky az dite let 70tych, ale strasne moc rada se divam na stare filmy (nebo novostare ) Obcansky prukaz, Rebelove, Pani kluci, Knoflikova valka..... Tyhle filmy maji neco do sebe. Mentalita dospelych i tech deti byla uplne jina nez dnes. Casto si rikam, ze bych radsi i zila v ty dobe a to i za tu cenu, ze bych nemela PC, mobil a IPod.
V tech 70 letech to taky nebylo spatny, kdyz jsme neco provedli, rodice nam jednoduse narezali, dva dny bylo dusno a pak se atmosfera vycistila a bylo to vyreseny. Dneska kazdy dite vi, jaky ma prava a jeho rodic povinnosti a tim padem vychovavat nelze :/ jelikoz vse je namireno proti rodicum, proti ucitelum a proti dospelym vubec

Dito, co s tím všichni máte? Děti jsou takové, jak je vychováme, ne?
Já teda nemám pocit, že na mě někdo něco namířil... mý děti nejsou jediný, kdo má práva... já je mám přece taky.
Kdybych vystupovala jakože mají práva jen oni... no, asi bych taky fňukala. :/

poslední příspěvek mi připomněl, když bylo dětem 5 a 6 let a já zuřila, něco provedli (už nevím co to bylo). Stáli přede mnou a mladší dcerunka tichým hláskem pronesla: "ale maminko jak jste si nás vychovali takové nás máte" :-)))) moooockrát jsem si na to od té doby vzpomněla:-)

javena napsal(a):

Dito, co s tím všichni máte? Děti jsou takové, jak je vychováme, ne?
Já teda nemám pocit, že na mě někdo něco namířil... mý děti nejsou jediný, kdo má práva... já je mám přece taky.
Kdybych vystupovala jakože mají práva jen oni... no, asi bych taky fňukala. :/

Javeno, ja nevim, co s tim maji ostatni ale ja jsem chtela rict, ze dneska je plno deti a hlavne predpubosu a pubosu kteri zcela zdarne "vydiraji" rodice tim ze je nesmi uhodit nebo to nekde reknou, ze je nesmi potrestat protoze je to proti pravum ditete, ze jim "smeji" jenom domluvit a zalezi na tom jestli to dite uzna nebo ne..... zkratka mluvim o kampani proti rodicum ve prospech deti. Nebudeme se preci tvarit tak jako ze nic takoveho neexistuje. Spousta rodicu take resi nevychovane a drze dite litanim po psychologickych poradnach protoze tu je dite hyperaktivni, tu s nejakym syndromem nebo po nejakem soku a neuvedomuji si, ze by akorat potrebovalo jejich dite poradne na zadek a bylo by razem "vylecene" Nektere si ani neuklidi vlastni pokoj protoze od toho je prece v domacnosti matka a sourozence terorizuji protoze maji syndrom adoptovaneho ditete, syndrom nemilovaneho ditete potvrzene psychiatrem a tudiz je kazdy lituje a nikdo proti tomu nezasahne atd. Dnesni doba to  tak chce, protoze je proste ted v tuto chvili desne moderni pevne objeti, bio potraviny a trapeni novorozenych deti posazovanim na nocnik snad jeste v porodnici, uz ve skolkach "museji" mit vsechny mozne hracky jinak jsou rodice souzeni, na zakladni skole kdyz nemaji ukol nebo se nenaucili rekne se, ze je to vina rodicu protoze se dostatecne nestaraji a na stredni skole se jim "musi" nakupovat znackove obleceni jinak reknou, ze jim rodice ublizuji. Nevnimam to jako vliv vychovy jenotlivce ale spis to vnimam jako beh dnesni doby, proste je to takove.
Je tedy taky pravda, ze je mnoho deti, ktere takove nejsou ale moc jich neznam. No jen jsem chtela napsat, ze v drivejsich dobach to takove nebylo a bylo to jine, sympatictejsi, deti si dospelych jinak vazili a i kdyz tech par facek obcas dostaly, tak zili v milujicim prostredi. A dobre to vedeli. Psychology nepotrebovali a byli, pripada mi, stastnejsi, nez jsou dneska.

zkratka mluvim o kampani proti rodicum ve prospech deti. Nebudeme se preci tvarit tak jako ze nic takoveho neexistuje.
Dito já se přiznám, že jsem takovou kampaň nezaznamenala.

Spousta rodicu take resi nevychovane a drze dite litanim po psychologickych poradnach protoze tu je dite hyperaktivni, tu s nejakym syndromem nebo po nejakem soku a neuvedomuji si, ze by akorat potrebovalo jejich dite poradne na zadek a bylo by razem "vylecene"
S tím já tedy nesouhlasím. I dříve takové děti byly, jen se neléčily (viz můj spolužák), ale putovaly buď do vyrovnávačky, nebo rodiče stálo mnoho úsilí udržet je na normální ZŠ za cenu velmi špatných známek a malých ústupků - malování třídy, šití záclonek... (viz rodiče mého spolužáka). :/


v drivejsich dobach to takove nebylo a bylo to jine, sympatictejsi, deti si dospelych jinak vazili Já bych si tu minulou dobu nijak neidealizovala, neboť já, milované a vychované dítko řvala svýho času na celej autobus spolu se stádem... nepouštěla starší sednout, bo co je mi do báby vo berlích... pařila do rána a nad ránem jela tramvají s roztomilu opičkou... hodila flašku od vína za plot, protože koš byl daleko... ;)

Ale v jednom máš pravdu - moje děti mi připadají šťastnější než mnozí vrstevníci, co nic nemusí, protože rodiče asi slyšeli něco o tý kampani, mají vše, na co si ukážou, nemají mimoškolní aktivity. Ale jsou to chudáci, protože vytáhnout na mě, že je nesmím potrestat... to by asi nerozchodily kampaň nekampaň a moc dobře to vědí. :vissla:

žjova, vás tu je, co jste dříve narozené :vissla: já byla v 50. a 60. letech ještě na houbách :)

Už jsem chtěla začít vrčet, co tu děláš, jehně :lol:

javena napsal(a):

Spousta rodicu take resi nevychovane a drze dite litanim po psychologickych poradnach protoze tu je dite hyperaktivni, tu s nejakym syndromem nebo po nejakem soku a neuvedomuji si, ze by akorat potrebovalo jejich dite poradne na zadek a bylo by razem "vylecene"
S tím já tedy nesouhlasím. I dříve takové děti byly, jen se neléčily (viz můj spolužák), ale putovaly buď do vyrovnávačky, nebo rodiče stálo mnoho úsilí udržet je na normální ZŠ za cenu velmi špatných známek a malých ústupků - malování třídy, šití záclonek... (viz rodiče mého spolužáka). :/

Ano, javeno. A já si pamatuji, že "za nás" (sedmdesátá léta) nebral nikdo z učitelů ohled na dyslektiky, dysgrafiky a podobné dys- , ale pokud dítě z uvedených důvodů ve škole nestačilo, automaticky putovalo do zvláštní školy :/

A pamatuji si i na svoji soudružku učitelku v I. třídě, která na nás děti hystericky řvala, házela po nás počitadélkem, křídou, spolužačku zatahala za culík tak silně, až jí praskla gumička a mně osobně nedovolila jít ve vyučovací hodině na záchod, tak jsem se ve třídě potupně počurala, protože už jsem to nemohla vydržet. Ta ženská byla vyšinutý magor, která u dětí absolutně neměla co dělat :/

Kiaro, taky jsme měli takovou učitelku v první třídě. Akorát jsem se nepočurala já, ale spolužák....hrůza. Já jenom dostávala lepance. A to jsem neměla problémy s učením. Pro ty, co je měli, to muselo být utrpení. Pamatuji si na jednoho spolužáka - cikána - který měl problémy se čtením a on se dokonce jeden článeček naučil nazpaměť, aby to "jako" přečetl dobře. Chudák, co mu to muselo dát za hroznou práci, protože četl fakt blbě.

Já se narodila na samém sklonku 50. let a moje dětství bylo pohodové. Je pravda, že jsme museli topit v kamnech a nakupovali jsme u řezníka, v mlékárně, v pekárně a v zelenině a když vedle v domě udělali samoobsluhu, babička tam nechtěla chodit, že je to takové neosobní a dál chodila za paní Černou do mlékárny, která s každým zákazníkem hezky promluvila. Byla jsem jedináček, mamince bylo už 36, když jsem se narodila, což byla v té době rarita a měla o mě strach, takže mě nepouštěla ven samotnou a sama do Lužánek, což byl velký park v blízkosti našeho domu, jsem mohla až od 6. třídy. A taky jsme každou neděli jezdili za babičkou a dědečkem na Vranov a mně bylo vždycky hrozně zle v autobuse, ale na to se nehledělo, musela jsem to prostě vydržet. Navlékli mě do silonových šatiček, lakýrek a bílých ohrnovacích ponožtiček a nesměla jsem si hrát s Lovkem, což byl babiččin pes, abych se nezamazala. K nejkrásnějším mým zážitkům z dětství ale patří každoroční prázdniny na chatě mojí tety v Beskydech, kde jsme celé dny lítali po venku, stavěli hráz na potoce, bunkry v lese, chytali ryby na silon s háčkem a chodili na houby. Dopisy od maminky mi vozil pošťák na mopedu a kolikrát jsme potkali shrbenou babku ze samoty, jak si jde s holí a batohem několik kilometrů nakoupit do vesnice. Když přijeli na návštěvu v neděli bratrancovi rodiče v naleštěné oktávce, byl to svátek a chodili jsme občuchávat auto. A každý večer místní zvonička zvonila klekání a my museli do chaty, aby nás neodnesla Klekánice. Když pršelo, leželi jsme na verandě na gauči a četli si staré úžasně zajímavé časopisy 100+1. A sousedka chodila každý den kolem nás na pastvu s krávou Milenou, která moudře koukala velikýma očima a nechala se hladit po čumáku.
Nejkrásnější zážitek za 60. let byla ale naše dovolená v roce 1969, kdy jsme letadlem (!) letěli do Bulharska, bydleli tam v hotelu (!) a na pláži se váleli pod slunečníkem. Když jsme jeli na výlet podél pobřeží do Balčiku, chlapi málem převrátili autobus, jak se nahrnuli na jednu stranu, když nám průvodkyně hlásila, že projíždíme kolem dámské nudistické pláže. Bylo to překrásných 14 dní a už žádná dovolená u moře nebyla to, co tahle první.
Ve škole jsem ještě zažila pracovní soboty, ař v páté třídě byly pracovní jen každých 14 dní a pak se zrušily úplně a byly volné soboty (!), to blaho! Spousta děcek od nás ze třídy tehdy ještě bydlela ve starých pavlačácích, kde se z pavlače šlo rovnou do kuchyně, za ní byl jeden pokoj a v tom bydlela celá rodina. Voda a záchod byly na chodbě. Ve svém bytě s koupelnou a telefonem (starým černým, hranatým) jsem si připadala proti nim, jak na zámku. Pamatuju, jak naši přišli odpoledne z práce, babička jim uvařila kafičko a oni seděli v obýváku v hlubokých rozměrných křelech a poslouchali na velikém gramofonu staré desky a přitom si povídali, co bylo v práci a já jim povídala, co jsme zažily s babičkou a babička jim povídala, co sousedky a co paní Černá z mlékárny. Neměli jsme televizi a večer jsme poslouchali rádio a maminka pletla a babička u toho šila a táta pokuřoval cigaretu, o nichž se tehdy ještě nevědělo, že je z nich rakovina, a proto úžasně voněla. Ach jo, naivní dětství!

Já jsem Novotného dítě (teda možná už Zápotockého, ale to mě ještě nezajímalo, byla jsem mladičká). Vyrůstala jsem v poněkud nestandardní rodině, takže těžko se vyjadřovat.
Možná, že se teď pohybuji mezi opravdu pečlivými rodiči, ale co se mi zdá opravdu nápadné, ani ne tolik u generace "našich dětí", ale hlavně dětí současných je téměř absence volného času. Mám pocit, že se tomu říká nestrukturovaný volný čas. S malými dětmi mých známých si pořád někdo hraje, pořád se jim někdo "věnuje", běhají z kursů do kursů, hrají na kdeco, mluví kdejakým jazykem, závodí a soutěží v kdečem, chodí do vybraných jeslí, školek a škol.
A pamatuji se také na učitele své sestry, všichni jásali nad mužem ve školství, ještě s housličkami, prostě kantor ideál ..... sestru si neoblíbil, některé dívenky ano, i na školu v přírodě je sebou bral ....... chuděry děvčátka.

Jinak moje dětství bylo super, vzpomínám na parní lokomotivy. Od narození vlastně bydlím blízko trati, i když jsme se stěhovali. S děckama jsme vždycky čekali na vlak, jelikož jak od něj létali jistry, tak jsme chodili hasit. Pamatujete přece na ty stráně spálené od jisker vlaku? Vlaky mám ráda dodnes.
Jinak prázdniny u babičky - nádhera. Pamatuji si hlavně vůně, jak to u nich vonělo, vlastně všechno medem, už dvůr tak voněl. A vůni čaje z černého rybízu, který se pil studený...
Vzpomínám na to, jak jsme se doma občas mydlili s bráchou, ale vše v dobrém. Jak jsme lítali po venku, kolikrát jsem spadla do řeky a nikdy jsem se neutopila :)

Tak já jsem první třídu odchodila tak, že jsem byli ve třídě prvňáci, druháci, třeťáci, byla to malá venkovská škola, bylo nás celkem asi 18 v jedné třídě a zajímavý je, že pan řídící nás naučil všechny všechno a uměli jsem být i samostatní. Chodil s náma do lesa, učil nás znát stromy, dělali jsem na zahrádce, bylo to báječný, když někdo zapomněl sváču doma, pan řídící šel dolů do svýho bytu, ukrojil chleba, namazal ho sádlem, trochu posolil. Já na to všechno vzpomínám moc ráda a holky, musím se přiznat, že teda teď momentálně u toho psaní docela dost slzím, protože já jsem měla fakt krásný dětství, neměla jsem mobil, neměla jsem počítač, nic, ale byla jsem šťastná. Pravda, chodili jsem do lampionovýho průvodu k VŘSR, ale mně se líbilo, jak jsem šli přes tu moji rodnou vesnici, svítili jsem jako broučci lucerničkama, odrecitovali jsme básničky, zazpívali písničky, lidi nám zatleskali, on to MNV pojal spíš než oslavu VŘSR, tak spíš jako takovou venkovskou společenskou akci v hospodě, lidi viděli, že někdo s děckama něco dělá, poseděli, poklábosili, udělali hospodským útratu. Hospodu vedli její bývalí majitelé.
Chodila jsem do jiskřiček a pak do Pionýra, ale to nebylo nic poplatnýho režimu, jednou týdně jsme se sešli v hospodě v klubovně, hráli jsme různý hry, chodili ven, měli vánoční besídku, i mikulášskou, bylo to super, nám se to líbilo.
Měli jsem super sámošku, prodávaly tam takový tři starší paní, vždycky před Vánocema tam objednaly zboží jako dárky, byly tam hračky a takový různý jiný věci, co jsem chodila kupovat jako dárky, maminka mi na to dala celou stovku. V tom obchodě bylo všechno, maso, sice balený, ale bylo, salámy, Brňák a Hodoňák, Vysočina i Uherák tam měli. Ty salámy byly poctivý, samý maso, ne mouka. Chodili jsem tam na ledňáky, bylo tam mlíko ve skleněných lahvích, deklíky z tvrdýho staniolu, polotučný mlíko stříbrnej, plnotučný takovej fialovej, podmáslí stříbrnej se zeleným pruhem, jogurty, bílej za kačku deset, s marmeládou za ká třicet, máslo jedničku za deset, dvojku za osm, chleba kmínovej a podmáslovej, rohlík za třicet halířů, loupák za pětatřicet halířů. A cukrlata, ve válečku a v pytlíkách, pomerančovej drops, citronovej, lipo.
Pane Bože, jak mi ty vzpomínky lítají v hlavě.
Když jsme jeli do Brna do starýho Rozkvětu, tam měli všechno, oblečení, metráž, hračky, domácí potřeby, byl tam bufet, v něm pořád plno, skvělý obložený chlebíčky, pomerančovej džus a jahodovej koktejl. Bylo to fakt krásný, neboo Pipigril na Svoboďáku, tam měli všechny možný kuřecí speciality. To jsem měla ráda, vždycky jsem jednou za týden, dva jeli s maminkou do Brna,  bylo to fakt super. Nebo nás vzala do Opery, to byla restaurace, dnes je tam banka, na restovaný játra, do Rybeny jsme chodili na rybí jídla, dnes je tam předražená cukrárna.
No jo, fakt na tohle všechno ráda vzpomínám, já jsem měla opravdu báječný dětství a to jsme nijak bohatstvím neoplývali, naši oba byli dělníci, ale nic mi fakt nechybělo, dnes mi chybí jen jedna zásadní věc, ta pohoda toho dětství.

a ještě jsem si vzpomněla, na Gagarince, dříve a teď opět ulice Kobližná, byla taková hračkárna a měli tam takový úhledný sáčky velikosti A4 a v tom byly zbytky látek, stálo to 10 káčé a bylo toho tam docela dost, maminka mi to kupovala a my jsme pak s holkama šily na panenky, seděly jsem u mají babičky před barákem na lavičce, roztahaný šití a švadlenily jsem o stošest. To nás bavilo, měly jsme tolik oblečků pro panenky, nebo jsem si tam taky kreslívaly. Jéžišinku, já tady za chvilku napíšu celej román vzpomínek :)

Očko, krásně se to čte :jojo:

Narodila jsem se přesně v půlce padesátých let,bydleli jsme v nájemním domě,kde sice v bytě byla koupelna,ale záchod byl společný na chodbě pro několik rodin,obojí prarodiče ale měli dokonce suchý záchod nejen  pro více rodin,ale i na dvoře,docela daleko od vlastního bytu,takže pro mne je WC v bytě málem dosud vrchol komfortu,topili jsme v kamnech a žádné dveře se tehdy nezamykaly,jen na noc,takže když šla k někomu návštěva,tak prostě přímo  až do kuchyně,jen na ty dveře do kuchyně se zaklepalo.
Byla jsem dlouho jedináček opečovávaný babičkou,dědou a téměř nevidomou tetou,která byla rozvedená,neměla děti,takže mi věnovala i přes svůj hadicap spoustu svého času.
Oboje prarodiče bydleli poměrně blízko,byli v důchodě,takže jsem si je dost užila.
Bydleli ve dvorních bytech,kde voda byla jen z pumpy a když v zimě náhodou zamrzla,tak nebyla žádná,dodnes vzpomínám,jak matka mých spolužaček,bydlely ve stejném domě co prarodiče, právala prádlo v trokách (necky) na dvoře,ať byla zima nebo léto.
Škola i v sobotu,dokonce na směny,byli jsme silné ročníky.Nákupy...koloniál u Lipčíků,mléko v konvích u paní Pokorné,maso v řeznictví,ale málo,jelikož babička pěstovala králíky,takže jsme se stravovali bio,vajíčka od druhé babičky...zelenina na trhu.Ale na ovoce se stávaly fronty,hlavně před Vánoci,právě ta moje zmiňovaná  teta,jelikož byla v invalidním důchodu,tak měla čas stávat v těch frontách,někdy i já s ní a tak jsme měli  nedostatkové mandarinky,banány,pomeranče,nebo vánoční kolekce.Ženské si kolikrát v těch frontách i vjely do vlasů,obrazně ovšem,kvůli předbíhání a hlídaly se navzájem kolik která čeho bere,aby zbylo na všechny.
V sobotu koupání ve vaničce,k tomu hrál dráťák " O nás dvou"  "Je nás jedenáct" a další "hity" té doby.Večer Hajaja s nezaměnitelým hlasem pana Brodského a v neděli po obědě pohádka.
Televizi jsme měli až jsem byla v nějaké druhé třídě..stejně vysílali až večer.
Běhání po ulici,rodiče ani nanapadlo se o nás bát,prostě jsme řekli,že jdeme ven s tím a s tím, a bylo to.To tak asi od první třídy,jinak do té doby hraní na dvorech v  parku,později, asi tak od třetí třídy sbírání a vymněnování  pohlednic zpěváků,ubrousků,obalů od čokolády,žvýkaček.

Dovolené z ROH po vlastech českých,otec fotil a i fotky si dělal sám,takže máme z každé dovolené album,v Luhačovicích v roce 1960 je moje maminka na kolonádě v široké sukni,halence,klobouku a bílých rukavičkách.Byla švadlena a na oblečení si vždycky potrpěla,i když penězi neoplývali,uměla spíchnout model z ledasčeho.
Hodně se chodilo na kus řeči k sousedům,jen tak, a nedělní návštěvy  po rodině byly téměř pravidlem,hlavně v zimě.V létě výlety do přírody.
Vzpomínám,jak spolužačka měla babičku kdesi na vesnici,muselo se jet vlakem asi 25 km,pak přesednout do druhého vlaku a následně ještě asi 2 km lesem.My jsme byly v páté třídě a úplně normálně jsme tam v sobotu odpoledne jezdily samy.A v neděli večer zpátky!
V dnešní době nemyslitelné.
A co jsem v dětství měla nejvíc ráda,knížky,děda i naši mi četli od mala,jak jsem se naučila číst,tak jsem přečetla každý papír a hned jsem začala chodit do knihovny
.Každé Vánoce byly knížky,podpultového Vinetua jsem přečetla za vánoční prázdniny.A vysněné bílé kozačky,asi ve čtvrté třídě....
Později,to už jsme bydleli na sídlišti,tak celodenní bruslení v uhelných  prázdninách,ježdění v partě na kolách,hraní vybíjených a bedmintonových turnajů,lítání jen tak po lesoparku...
Jo,to by se vzpomínalo... :jojo:

Modroočka napsal(a):

Tak já jsem první třídu odchodila tak, že jsem byli ve třídě prvňáci, druháci, třeťáci, byla to malá venkovská škola, bylo nás celkem asi 18 v jedné třídě a zajímavý je, že pan řídící nás naučil všechny všechno a uměli jsem být i samostatní. Chodil s náma do lesa, učil nás znát stromy, dělali jsem na zahrádce, bylo to báječný, když někdo zapomněl sváču doma, pan řídící šel dolů do svýho bytu, ukrojil chleba, namazal ho sádlem, trochu posolil. Já na to všechno vzpomínám moc ráda a holky, musím se přiznat, že teda teď momentálně u toho psaní docela dost slzím, protože já jsem měla fakt krásný dětství, neměla jsem mobil, neměla jsem počítač, nic, ale byla jsem šťastná. Pravda, chodili jsem do lampionovýho průvodu k VŘSR, ale mně se líbilo, jak jsem šli přes tu moji rodnou vesnici, svítili jsem jako broučci lucerničkama, odrecitovali jsme básničky, zazpívali písničky, lidi nám zatleskali, on to MNV pojal spíš než oslavu VŘSR, tak spíš jako takovou venkovskou společenskou akci v hospodě, lidi viděli, že někdo s děckama něco dělá, poseděli, poklábosili, udělali hospodským útratu. Hospodu vedli její bývalí majitelé.
Chodila jsem do jiskřiček a pak do Pionýra, ale to nebylo nic poplatnýho režimu, jednou týdně jsme se sešli v hospodě v klubovně, hráli jsme různý hry, chodili ven, měli vánoční besídku, i mikulášskou, bylo to super, nám se to líbilo.
Měli jsem super sámošku, prodávaly tam takový tři starší paní, vždycky před Vánocema tam objednaly zboží jako dárky, byly tam hračky a takový různý jiný věci, co jsem chodila kupovat jako dárky, maminka mi na to dala celou stovku. V tom obchodě bylo všechno, maso, sice balený, ale bylo, salámy, Brňák a Hodoňák, Vysočina i Uherák tam měli. Ty salámy byly poctivý, samý maso, ne mouka. Chodili jsem tam na ledňáky, bylo tam mlíko ve skleněných lahvích, deklíky z tvrdýho staniolu, polotučný mlíko stříbrnej, plnotučný takovej fialovej, podmáslí stříbrnej se zeleným pruhem, jogurty, bílej za kačku deset, s marmeládou za ká třicet, máslo jedničku za deset, dvojku za osm, chleba kmínovej a podmáslovej, rohlík za třicet halířů, loupák za pětatřicet halířů. A cukrlata, ve válečku a v pytlíkách, pomerančovej drops, citronovej, lipo.
Pane Bože, jak mi ty vzpomínky lítají v hlavě.
Když jsme jeli do Brna do starýho Rozkvětu, tam měli všechno, oblečení, metráž, hračky, domácí potřeby, byl tam bufet, v něm pořád plno, skvělý obložený chlebíčky, pomerančovej džus a jahodovej koktejl. Bylo to fakt krásný, neboo Pipigril na Svoboďáku, tam měli všechny možný kuřecí speciality. To jsem měla ráda, vždycky jsem jednou za týden, dva jeli s maminkou do Brna,  bylo to fakt super. Nebo nás vzala do Opery, to byla restaurace, dnes je tam banka, na restovaný játra, do Rybeny jsme chodili na rybí jídla, dnes je tam předražená cukrárna.
No jo, fakt na tohle všechno ráda vzpomínám, já jsem měla opravdu báječný dětství a to jsme nijak bohatstvím neoplývali, naši oba byli dělníci, ale nic mi fakt nechybělo, dnes mi chybí jen jedna zásadní věc, ta pohoda toho dětství.

spletla ses, byl to soudruh učitel

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

Já si pamatuji na sovětskou okupaci, to mi byly čtyři roky ... to se nedalo zapomenout ... :/ a pak si pamatuji, jak jsem jezdila na prázdniny k babičce a dědečkovi do jižních Čech, ke Strakonicím. Děda s babi měli doma družstevní krávy, takové ty s tou žlutou trojhrannou visačkou v uchu a mně se hrozně líbilo ty krávy pozorovat v chlívě, protože takhle obrovské zvíře jsme přece jenom v Praze neměli.

Vydržela jsem tam sedět na dřevěné stoličce celé hodiny, unvitř chlíva byl smrad z močůvky, okolo lítaly mouchy, ale mně to nevadilo, hlavně že jsem se měla na co koukat :D Uvnitř chléva bylo hnízdo jiřiček, jednu mladou jiřičku jsem zachránila, když vypadla z hnízda a nesla jsem ji dědovi, který ji na žebříku vynesl zpátky do hnízda. Babička a děda měli kočku, které jsem říkala "Paní Růžičková", protože jí voněl kožíšek senem, jak spala nahoře na půdě a vůně usušeného sena mi připomínala sušené růže.

Jo! A pamatuji si, jak jsem chodila s tátou do mlékárny kousek od nás v Košířích, kde jsme tenkrát bydleli a poroučela jsem si tam plněné hořické trubičky :D Každou neděli jsem chodila s mámou na procházku na stráň nad konečnou tramvaje na Kotlářce, kam chodili lidé z širokého okolí s dekami, které si rozprostřeli a za pěkného počasí se slunili. Už v osmdesátých letech se stráň přestala udržovat a postupně zarostla náletovými dřevinami :/

A pamatuji si ještě na staré pražské tramvaje s plošinami a dřevěným interiérem ve vagónech, jakož i na průvodčí v tramvajích :D

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..:D
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..
nebo jak mi babička ušila na gymplu fakt luxusní minisukni,nebo kamaše..já byla tak pyšná a ředitelka mě o přestávce odchytla na chodbě a musela jsem se jít okamžitě převlíct domů,protože jsem si prý zapomněla sukni...
a taky jak jsme s holkama u nás na sídlišti pořád cvičily na klepadle na koberce a taky Sokol...hrozně jsme se za tmy bály chodit zpátky domů,protože jsme musely kolem ruských kasáren a tam se pořád ometali Rusáci v uniformách,vožralí jak Dáni...
a jejich paničky bydleli u nás na sídlišti a chodily v kožichách a smrděly tou jejich voňavkou Důchy Maskvý...
a jak jsme museli mít dopisovacího kamaráda z Ruska a já měla Lénu a hrozně jsem se těšila na její dopisy a odznáčky a připadala jsem si hrozně důležitá...
nebo Puškinův památník...já se prorecitovala až do vítězství okresního kola...!!!
No a spartakiáda...já byla za starší žákyně..až v Praze na Strahově!!!
Sem byla absolutně šťastný dítě....

Ivana napsal(a):

Já se narodila na samém sklonku 50. let a moje dětství bylo pohodové. Je pravda, že jsme museli topit v kamnech a nakupovali jsme u řezníka, v mlékárně, v pekárně a v zelenině a když vedle v domě udělali samoobsluhu, babička tam nechtěla chodit, že je to takové neosobní a dál chodila za paní Černou do mlékárny, která s každým zákazníkem hezky promluvila. Byla jsem jedináček, mamince bylo už 36, když jsem se narodila, což byla v té době rarita a měla o mě strach, takže mě nepouštěla ven samotnou a sama do Lužánek, což byl velký park v blízkosti našeho domu, jsem mohla až od 6. třídy. A taky jsme každou neděli jezdili za babičkou a dědečkem na Vranov a mně bylo vždycky hrozně zle v autobuse, ale na to se nehledělo, musela jsem to prostě vydržet. Navlékli mě do silonových šatiček, lakýrek a bílých ohrnovacích ponožtiček a nesměla jsem si hrát s Lovkem, což byl babiččin pes, abych se nezamazala. K nejkrásnějším mým zážitkům z dětství ale patří každoroční prázdniny na chatě mojí tety v Beskydech, kde jsme celé dny lítali po venku, stavěli hráz na potoce, bunkry v lese, chytali ryby na silon s háčkem a chodili na houby. Dopisy od maminky mi vozil pošťák na mopedu a kolikrát jsme potkali shrbenou babku ze samoty, jak si jde s holí a batohem několik kilometrů nakoupit do vesnice. Když přijeli na návštěvu v neděli bratrancovi rodiče v naleštěné oktávce, byl to svátek a chodili jsme občuchávat auto. A každý večer místní zvonička zvonila klekání a my museli do chaty, aby nás neodnesla Klekánice. Když pršelo, leželi jsme na verandě na gauči a četli si staré úžasně zajímavé časopisy 100+1. A sousedka chodila každý den kolem nás na pastvu s krávou Milenou, která moudře koukala velikýma očima a nechala se hladit po čumáku.
Nejkrásnější zážitek za 60. let byla ale naše dovolená v roce 1969, kdy jsme letadlem (!) letěli do Bulharska, bydleli tam v hotelu (!) a na pláži se váleli pod slunečníkem. Když jsme jeli na výlet podél pobřeží do Balčiku, chlapi málem převrátili autobus, jak se nahrnuli na jednu stranu, když nám průvodkyně hlásila, že projíždíme kolem dámské nudistické pláže. Bylo to překrásných 14 dní a už žádná dovolená u moře nebyla to, co tahle první.
Ve škole jsem ještě zažila pracovní soboty, ař v páté třídě byly pracovní jen každých 14 dní a pak se zrušily úplně a byly volné soboty (!), to blaho! Spousta děcek od nás ze třídy tehdy ještě bydlela ve starých pavlačácích, kde se z pavlače šlo rovnou do kuchyně, za ní byl jeden pokoj a v tom bydlela celá rodina. Voda a záchod byly na chodbě. Ve svém bytě s koupelnou a telefonem (starým černým, hranatým) jsem si připadala proti nim, jak na zámku. Pamatuju, jak naši přišli odpoledne z práce, babička jim uvařila kafičko a oni seděli v obýváku v hlubokých rozměrných křelech a poslouchali na velikém gramofonu staré desky a přitom si povídali, co bylo v práci a já jim povídala, co jsme zažily s babičkou a babička jim povídala, co sousedky a co paní Černá z mlékárny. Neměli jsme televizi a večer jsme poslouchali rádio a maminka pletla a babička u toho šila a táta pokuřoval cigaretu, o nichž se tehdy ještě nevědělo, že je z nich rakovina, a proto úžasně voněla. Ach jo, naivní dětství!

ACH JO TOJE KRÁSA ! ÚPLNĚ TO VIDÍM.

...jeste stesti, ze nemam cas to "docist"... pac mé "cislo pjet zije" cteni mi umoznilo, ze bych moooc chtela a chtela a chtela a "dupi-dup" napsat nadherny vjecy,,, a nemuzu. Musim "makat" = praca, co nas zivi... :grater: :kapitulation:
Jdu NA TO /ha: "N A T O"... :skurt: / a "vykecam se" zitra...
Spinkejte klidne, milacci mi... :rodna: :par: :pussa: :sova:

Hlásím, že Jesenka je ještě k dostání.

Jooo, mmch... ja tusila, ze kdyz tam napisu ten "svuj PRVNI NEUTRALNI prispevek", nekteri se "zbavi sveho OSTYCHU" a... pripoji se... :supr: :godlike: :jojo: :P ;) :reta: :rock:
:styrka:

Taky si pamatuji vůni krmení pro zvířata. Śrot voněl nádherně. Nevím, jestli se dobře pamatuji, ale housatům se k tomu ještě přidávaly mladé sekané kopřivy, pak to bylo dokonalé. Jo a malá kuřátka, která byla v takové ohrádce v kuchyní. Měli tam žárovku, krásně štěbetali. A babička měla na půdě takové velké dřeběné bedny plné zrní. Tam jsem ráda chodila a v tom zrní se přehrabovala.
Taky pamatuju, jak nás taťka učil plavat. Topil nás jak koťata. Až za čas jsme zjistili, že on vlastně vůbec plavat neumí....

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

No tak tiše doufej, že se jich dožiješ.

Modroočko, já pamatuju v Brně na Svoboďáku takovou strašně dobrou cukrárnu. Bylo to myslím kousek za Pipiglrilem směrem do středu náměstí. Nevím, jak se ta cukrárna jmenovala, ale říkalo se tam myslím U mamlasa. Tam byly tak vynikající zákusky, že jsem lepší nikde nejedla. Fakt. A do mlíčňáku pak na koktejl.

To je krásné téma. To se moc pěkně čte
Já jsem se taky narodila na začátku 50 let. Byla nás plná ulice.Lítali jsme venku, jezdili na kolech, dělali motokáry, stavěli stany z dek, šily na panenky , dělali výpravy do nedalokého lesíka, kam jsme nesměli. S klukama jsem hrála fotbal, lezla po stromecha měla věčně odřená kolena. Chodili jsme na třešně.  Koupat jsme se chodili kousek od domu do slepého ramen Labe, kruh na krk , větnamky nebo cvičky a hurá, mamka nám tam přinesla oběd v kastrůlku...Ráda vzpomínám na předvánoční čas. Babička dokrmovala husy, u ní to vonělo pečenými šiškami, husy chodila krmit brzy ráno, seděla jsem na stole a oblékala jsem se do školy, protože se topilo v kamnech a u země ještě byla zima a husy kejaly a padal sníh. Doma to začínalo vonět leštěnkou a vanilkovým cukrem, Babička nám dávala hádanky, co asi bychom mohly se sestrou dostat pod stromeček a vůbec tajemně provokovala,  jejda to bylo nádherný dětství, chodili jsme bruslit (na šlajfkách)na slepé rameno Labe a tam  v takové dřevěné boudě, kde hořel v rohu piliňák a na něm velký hrnec s šípkovým čajem (co by dnes asi řekla hygiena)jsme si sušili tepláky oblepené sněhem a zmrzlými cinkrlaty ledu, taky jsme chodili bruslit na  tenis, který vždy když mrzlo pokropili, tak tam vyhrávali hity : My dva a čas, Suvenir, suvenir, Tereza, O nás dvou,......  To byla nádhera. Snažím se vnoučkovi udělat taky pěkné dětství, Tak jako moje babička mu když u mě spí vypravuju mu jaké to bylo když jsem byla malá, to má moc rád, čtu mu pohádky a u mě moc na počítači není, tohu si užije doma.

Ach děvčata kdeže ty loňské sněhy jsou. Viď te

Judyna napsal(a):

Hlásím, že Jesenka je ještě k dostání.

No nekecej...jí musim mít..

Taky se ráda dívám na staré filmy z této doby. Pamatujete na nalévání mléka v mlékárně z konve měrkou na 1/2 a 1 litr mléka? To se mi moc líbilo a chtěla jsem v mlékárně kvůli tomu prodávat. :-))
Na šumáky co se lízali až jsem měla odřený jazyk.

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..:D
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..

Jj, a pak dělali Pikao, to bylo zahuštěné slazené kakao :jojo: A pamatujete na Vitacit a Celaskon?!? My si kupovali Vitacit, nasypali jsme si ho na dlaň a lízali jsme ho, takže jsme měli žluté, červené a oranžové jazyky, podle toho, kterou příchuť jsme si koupili. A Celaskon (syntetický vitamín C) se prodával v lékárně v takových skleněných tubičkách s plastovým uzávěrem a ten jsme pro změnu cucali - jednak to bylo zdravé a za druhé to bylo kyselé jak šťovík :D

A pamatujete na ty dětské (nejenom) béžové, přízové punčocháče, pletené stylem hladce-obrace a na bílé tričko a modré trenýrky na tělocvik a na jarmilky k nim :D ?!? A pamatujete na ty příšerné limonády, na hořkou Amaru a na Broňu, která chutnala po žlutých rynglích?!?

Tak koukám, že se ze mě stal taky zasloužilej pamětník :lol:

ajko50
pěkně jsi to napsla,nemusím nic připisovat u mě to bylo skoro totožné.
Asi už moc stárnu, stále více vzpomínám na toto a někdy i brečím, že už je to pryč (to dětství)

Kiara napsal(a):

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..:D
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..

Jj, a pak dělali Pikao, to bylo zahuštěné slazené kakao :jojo: A pamatujete na Vitacit a Celaskon?!? My si kupovali Vitacit, nasypali jsme si ho na dlaň a lízali jsme ho, takže jsme měli žluté, červené a oranžové jazyky, podle toho, kterou příchuť jsme si koupili. A Celaskon (syntetický vitamín C) se prodával v lékárně v takových skleněných tubičkách s plastovým uzávěrem a ten jsme pro změnu cucali - jednak to bylo zdravé a za druhé to bylo kyselé jak šťovík :D

A pamatujete na ty dětské (nejenom) béžové, přízové punčocháče, pletené stylem hladce-obrace a na bílé tričko a modré trenýrky na tělocvik a na jarmilky k nim :D ?!? A pamatujete na ty příšerné limonády, na hořkou Amaru a na Broňu, která chutnala po žlutých rynglích?!?

Tak koukám, že se ze mě stal taky zasloužilej pamětník :lol:

No punčocháče jasněěě,živá představa,když mi bylo pět a babička mi je oblíkala tak ,že mě do nich narvala a pak říkala.."teď napytlujem.." a za tu gumu v pase mě chytla a natřásala ve vzduchu... a Vitacit..mňááám,přímo z dlaně..
a igelitky s fotkou nějaký holky v pravejch riflích,co se daly sehnat jenom v Tuzexu..ta se dala koupit na pouti a my jsme jí pak nosili  jako školní tašku..to byl vrchol!!!

aprill napsal(a):

spletla ses, byl to soudruh učitel

Nespletla, holka, nespletla, u nás na vesnici se opravdu říkalo pan řídící ;)

Judyna napsal(a):

Hlásím, že Jesenka je ještě k dostání.

Jo, Jesenka a Piknikmlíko, obojí v tubě, mňamózní.
Judy, je to cukrárna U Mamlasů, je tam pořád, ale už to dávno, dávno není ono.
Ať je to jak chce, ale dřív bylo jídlo a věci vůbec, kvalitnější.
Judy, ještě si pamatuju, jak na Svoboďáku na jednom baráku je to na rohu s ulicí Českou, nahoře na střeše byly na střeše ty světelný noviny, měly tam obrovskej panel a na tom běhával text, v tom baráku byla nějaká redakce. To se mi taky líbilo, jako malá jsem stála, zvedala hlavu a díbala se, jak tam běhají ty písmenka a Sputnik, tam měli dole taky bufet a nahoře v patře byly hotovky. Taky prodej textilu Výběr, líbilo se mi, jak tam měli ty schody ze dvou stran. Maminka tam chodila kupovat nějaký oblečení. A co mám ještě spojený s dětstvím, tak mléčnej bar naproti nádraží, měla tam takovou zdobenou zeď a malinký židličky pro děti, byl to hned zkraje takovej dětskej koutek. Tam jsem chodili na kakako a loupáky, když jsme jeli s našima na výlet do Prahy.
Jo, jo, to dětství, je spousta krásnýho, na co vzpomínám a tohle téma ve mně těch vzpomínek vyvolává spousty. A jsou to fakt nádherný vzpomínky.
S dědou jsem chodila do lesa na houby, každou neděli jsem chodila s babičkou a dědou po obědě na vycházku, doma jsem si pak dali buchty, babička a děda si dali kafíčko, já čaj. Dnes už takhle skoro nikdo nechodí, leda do shopingceter. Jo a babička mi v jednom místě v lese ukazovala, kde bydlela Julinka s Lojzíčkem, to byly vymyšlený děti, který v tom lese bydlely. A děda mi vyprávěl o kamenném stole v lese, kde rokovávali myslivci. Jé, to bylo krásný.

A pro Aprill, měli jsem na základce učitelku a ta říkala vždycky o všech svých kolegyních jen "paní učitelka". A my jsme říkali "souška" ne soudružka. Ono slovo soudruh mělo původní význam jiný, dnes má tohle slovo pejorativní nádech.

lupina montana napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

No tak tiše doufej, že se jich dožiješ.

už jsem se jich dožila, ale že bych až tak radostně hýkala na určitými věcmi :kapitulation:.

Modroočka napsal(a):

aprill napsal(a):

spletla ses, byl to soudruh učitel

Nespletla, holka, nespletla, u nás na vesnici se opravdu říkalo pan řídící ;)

chodila jsem do vesnické školy a opravdu jsme měli soudruha učitele, teda soudružku

Modroočka napsal(a):

Judyna napsal(a):

Hlásím, že Jesenka je ještě k dostání.

Jo, Jesenka a Piknikmlíko, obojí v tubě, mňamózní.
Judy, je to cukrárna U Mamlasů, je tam pořád, ale už to dávno, dávno není ono.
Ať je to jak chce, ale dřív bylo jídlo a věci vůbec, kvalitnější.
Judy, ještě si pamatuju, jak na Svoboďáku na jednom baráku je to na rohu s ulicí Českou, nahoře na střeše byly na střeše ty světelný noviny, měly tam obrovskej panel a na tom běhával text, v tom baráku byla nějaká redakce. To se mi taky líbilo, jako malá jsem stála, zvedala hlavu a díbala se, jak tam běhají ty písmenka a Sputnik, tam měli dole taky bufet a nahoře v patře byly hotovky. Taky prodej textilu Výběr, líbilo se mi, jak tam měli ty schody ze dvou stran. Maminka tam chodila kupovat nějaký oblečení. A co mám ještě spojený s dětstvím, tak mléčnej bar naproti nádraží, měla tam takovou zdobenou zeď a malinký židličky pro děti, byl to hned zkraje takovej dětskej koutek. Tam jsem chodili na kakako a loupáky, když jsme jeli s našima na výlet do Prahy.
Jo, jo, to dětství, je spousta krásnýho, na co vzpomínám a tohle téma ve mně těch vzpomínek vyvolává spousty. A jsou to fakt nádherný vzpomínky.
S dědou jsem chodila do lesa na houby, každou neděli jsem chodila s babičkou a dědou po obědě na vycházku, doma jsem si pak dali buchty, babička a děda si dali kafíčko, já čaj. Dnes už takhle skoro nikdo nechodí, leda do shopingceter. Jo a babička mi v jednom místě v lese ukazovala, kde bydlela Julinka s Lojzíčkem, to byly vymyšlený děti, který v tom lese bydlely. A děda mi vyprávěl o kamenném stole v lese, kde rokovávali myslivci. Jé, to bylo krásný.

A pro Aprill, měli jsem na základce učitelku a ta říkala vždycky o všech svých kolegyních jen "paní učitelka". A my jsme říkali "souška" ne soudružka. Ono slovo soudruh mělo původní význam jiný, dnes má tohle slovo pejorativní nádech.

my milujeme výlety do přírody . takže je to  asi v každé rodině jiné ;) . a v šopinu stihneme nakoupit za 1,5 hodiny, víc nepotřebujeme

Krásné téma, některé vzpomínky jsou fakt krásné.;)

Mě mé dětství také nebere. Jsem ráda tady a teď. :)

Pokud na něco vzpomínám a smutním, že je to pryč, je to dětství mých dětí.
Ale krásně si užívám dětství mého zlatíčka, mého vnoučka. :)

Jsem ráda, že doba mého dětství je už dávno pryč. brrr

Jsem husákovo dítě a ročník sedmdesát, takže o mém dětství vypovídá píseň.
Na dětství vzpomínám ráda, měla jsem hezké dětství.
Sice jsem panelácký dítě ale před našim panelákem byla velká neobydlená zahrada s domem, takže tam jsme trávili čas, lezli po stromech, pamatuju si, obrovská třešen a my tam seděli ve větvích hodinu a ládovali se. Pak tam byl starý autobus, v tom jsme se taky vyblbli.
S klukama jsem hrála fotbal.
Jednou jsem dostala tuzexovou nádhernou igelitku a pak ji vyměnila za 15náct céček. (právě začínaly)
Sídliště se množilo a my lezli do rozestavěných paneláků, jezdili v loužích na kusech polystyrenu.
Když jsem se nudila, dokázala jsem dlouho jen tak čučet za oknem a malovat okolí. :jojo:
Mamka mi párkrát upletla svetříky, takže jsem byla in.
V sedmičce jsme se učili šít (už nevím jak se jmenovala ta látka - praporovina? Fakt už nevím) tak jsem si ušila jednoduchou halenku rovně - takže rukávy spadly (jako kimono).
Jednou mě málem zajel ruský tank, vjel až na chodník. :tesi:
Jo dovolená ROH - pět rodin , pět aut, ze severu Čech do různých míst naší krásný vlasti - za sebou jak štrůdl, zastavovalo se, čekalo  - byla legrace.
Ale myslím, že se mé dětství neliší od dětství mých dětí.  :jojo:

To jsou vesměs moc hezké vzpomínky, vybavuje se mi další a další ...... a krom toho i slova Wericha (která pravděpodobně necituji přesně), že první, co se zapomíná, je krutost.

aprill napsal(a):

lupina montana napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

No tak tiše doufej, že se jich dožiješ.

už jsem se jich dožila, ale že bych až tak radostně hýkala na určitými věcmi :kapitulation:.

Tak nehejkej - původne se hejkat stejně podle mojí představy nemělo :lol:

Jsem skoro jako dušička ročník 69, takže si to všichni umí představit. Ale stejně se na to krásně vzpomíná. Bydleli jsme v paneláku, tety (místo babiček) bydlely kousek dál ve městě téměř na vesnici - chodili jsme tam máchat prádlo do řeky, mandlovat na mandl, na záhonek vytáhnout čerstvou mrkvičku a pod pumpou ji omýt. Motykou praštit krtka :dumbom:
Tety s námi byly celé léto na chatě, v lese. To samé jsem praktikovala já s našimi dětmi a miluju to tam dodnes.
S děckama jsme lítali po sídlišti, hráli stopovanou, bydleli jsem v nedostavěných panelácích, chodili za pasákem krav, pže byl děsně exotickej. Na první máj do průvodu, na VŘSR do průvodu a bylo mě upřímně jedno, proč tam jsem, jen mamka nadávala a já nechápala. S děckama ze třídy jsme stavěli motokáry, kuše, praky - není nad barevný skobičky.
Rifle z tuzexu, hadry z Maďarska - skoro ze západu.
U babičky na vesnici jsme měli se sestřenkou svého králíká, děsně hodnýho strejdu truhláře a jeho manželku, kterou taky obdivuju dodnes, je jí skoro 80 a pořád je fajn. Máchalo se prádlo v potoce, popel z kamen se vyvážel na kočárku do lesa, jednou za týden teplá voda v lázeňských kamnech a řízky se jedly lžicí - kromě mě, páč jsem byla zhýčkaný překulturnělý dítě :)
Já si prostě nemám na co stěžovat a připadá mi to všechno krásný.

Vlaďko, na krtky děda chodil jedině s kladivem... jednou se náhodou trefil, když sbíjel králíkům výběh a od tý doby na ně bral jedině kladivo... :D
Jó a skobičák... ten byl děsně praktickej, to byla inovace panečku... klasickej prak mi tahal gumu od tepláků až ke kolenům. :D
A kuš z dřevěnýho ramínka...
Bomba dětství... fakt, že jo. :)

A od strejdy jsme měly se setřenkou vyřezaný dřevěný pistole s přidělaným skolíčkem na prádlo a střílelo se gumičkama. Na nich nápis - Zloději, ve dne v noci chodějí. Prostě boží.
Jo a lízali jsme z ruky ještě Vitakolu.

My jsme na severu dostávali ve škole svačiny - mlíko v pytlíku :jojo:
A vzpomněla jsem si na první magneták - s pěti oranžovými gumovými čudliky.
A naučila jsem se jezdit v první třídě na velkým dámským kole a později táta propašoval z NDR zelenou skládačku. Uf, donedávna jsme jí měli ještě v kůlně - a já se divím, jak jsme na tom mohli jezdit v kopcovité krajině. :tesi:
Taky ráda vzpomínám, že jsem šlapala zelí, to bylo pak u babičky ve sklepě a já v neděli dopoledne chodila pro zelí se sklenicí a cestou domů ujídala - mňam.
A taky si pamatuju, jak chlapi co stavěli sídliště měli tu bunku na převlíkání a my jsme se chodili dívat s dětma za jedno okno bunky - tam byl stůl a pod sklem stolu byli fotky s nahatýma ženskýma. Byli jsme z toho tenkrát paf.
Jo a taky jako naše děti jsme se s jinýma dětma navzájem ukazovali. :lol:

Dita.L napsal(a):

javena napsal(a):

Dito, co s tím všichni máte? Děti jsou takové, jak je vychováme, ne?
Já teda nemám pocit, že na mě někdo něco namířil... mý děti nejsou jediný, kdo má práva... já je mám přece taky.
Kdybych vystupovala jakože mají práva jen oni... no, asi bych taky fňukala. :/

. Spousta rodicu take resi nevychovane a drze dite litanim po psychologickych poradnach protoze tu je dite hyperaktivni, tu s nejakym syndromem nebo po nejakem soku a neuvedomuji si, ze by akorat potrebovalo jejich dite poradne na zadek a bylo by razem "vylecene" Nektere si ani neuklidi vlastni pokoj protoze od toho je prece v domacnosti matka a sourozence terorizuji protoze maji syndrom adoptovaneho ditete, syndrom nemilovaneho ditete potvrzene psychiatrem a tudiz je kazdy lituje a nikdo proti tomu nezasahne atd. Dnesni doba to  tak chce, protoze je proste ted v tuto chvili desne moderni pevne objeti, bio potraviny a trapeni novorozenych deti posazovanim na nocnik snad jeste v porodnici, uz ve skolkach "museji" mit vsechny mozne hracky jinak jsou rodice souzeni, na zakladni skole kdyz nemaji ukol nebo se nenaucili rekne se, ze je to vina rodicu protoze se dostatecne nestaraji a na stredni skole se jim "musi" nakupovat znackove obleceni jinak reknou, ze jim rodice ublizuji. Nevnimam to jako vliv vychovy jenotlivce ale spis to vnimam jako beh dnesni doby, proste je to takove.
Je tedy taky pravda, ze je mnoho deti, ktere takove nejsou ale moc jich neznam. No jen jsem chtela napsat, ze v drivejsich dobach to takove nebylo a bylo to jine, sympatictejsi, deti si dospelych jinak vazili a i kdyz tech par facek obcas dostaly, tak zili v milujicim prostredi. A dobre to vedeli. Psychology nepotrebovali a byli, pripada mi, stastnejsi, nez jsou dneska.

Dito - :co::co::co::co:
Ty si myslíš, že dítě když zlobí, tak pomůže vejřez?
Ano říká se, že se má ohýbat proutek od dětství, ale to přeci neznamená řezat. Já jsem třeba proti fyzickým trestům - protože na děti působí hlavně pochvala a motivace.
Neřeknu dát jednu na zadek, když ubližuje druhýmu to jo, ale za to, že něco provedl. :co:
Tatka mě nikdy neuhodil, řekl, že holky bít nebude a mamka v dětství vůbec ne, až v pubertě běhala za mnou s vařečkou (kterou jsem jí zlomila) s hadicí (vyhodila jsem jí z okna) ale já měla bouřlivou pubertu a ted bych si za svoje chování nafackovala. ALe co už, vyrostla jsem z toho. Byl to můj vývin.

Nesnášela jsem ve družinářku, když jsme byli v jídelně, ona na nás spěchala a pak utírala stoly smradlavým hadrem a kdo se loudal, utřela mu tím hadrem pusu :dumbom:

Dito - píšeš blbosti,
dneska naopak se vrací ke kojení, k tomu, že na nočník nespěchat.
To dělali naše matky v éře socialismu - tolik propagovaná umělá výživa atd.
Jo, a vážení dospělých? :co: Já jsem si třeba v pubertě o nich myslela, jak jsou nemožní a blbí. A vím, že si to o mě někdy myslí i moje děti.
Dnešní generace není o nic horší než ta naše. Už i zä nás nám nadávali, jak jsme zkažený a bla bla bla.

na nočník nespěchat - tak to mě osobně dost vytáčí. Když diskutují maminky na netu, že je děťátku pět a ještě se počůrává a druhá ji ujištuje, že je čas. No kde to jsme? Jeden syn chodil bez plín ve dne v jednom roce a druhý asi v roce a půl. V noci to trvalo dýl. Ale já bych je nechala načůrat si do bot a do tepláků, jako to dělávali nám a našim dětem, a všichni by rychle pochopili.
Ale to je olejíček v plenách a sladký spánek a pak máme děti podělané pomalu ještě ve škole.
O dospělých jsme si mysleli, že jsou blbí :) ale nedávali jsme jim to najevo, pokud vím. Nedovolila jsem si starší osobě odporovat. Naše děcka taky nežalovala, když jim někdo v buse, ve škole, venku poprávu vynadal. Byli rádi, že je to vyřízené a nebude se řešit doma.
Prostě děcka jsou jiný, my jsme jiný, než byli naši a babičky - ty už snad ani nejsou. Která babička je dneska doma?

Tak s tím olejíčkem v plenách a sladkým spánkem to nemá chybu:D,leč mnoho pravdy natom bude,páč v počuraných bavlněných plenách to muselo být mnohem víc ee:/
Nehledě na budoucí potenciál mužských spermií vhodných k rozmnožení.

Je pochopitelné,že tady naprosta většina z vás vzpomíná na své dětství jaké na něco božského - jeto typické pro lidskou paměť,že si časem vše velmi idealizuje a špatné se zapomíná rychle.

taky si nemůžu stěžovat na dětství mezi paneláky,na hry na četníky a zloděje apod.,nicméně si ale taky vzpomínám na kolikrát šílené dětské starosti,kdy dítě není schopno to vůbec posoudit s nadhledem a co je pro dospělé prkotina,z toho jsem měla kolikrát těžkou hlavu - známky,nějaké ty nevinné lumpárny.A na tohle seteda taky tedy pamatuju a právě proto už bych nechtěla,ať se moje dětství opakuje.A taky proto,že jako dítě jsem toho dost musela - turistika,lyže a přitom jsem ták moc nechtěla;dnes řeknu ne a hotovo.

Taky nechci nic vracet.

Líbí se mi, že se spousta dnešních maminek vrací k látkovým plenám, používají šátky a mají jiný vztah ke svým dětem. Přirozený. Samozřejmě ne všechny a pořád je asi víc těch s papírovýma plenama, i když nevím proč se jim říká papírové, když je to spíš umělá hmota. Moc jim fandím

Tak je jasné, že si pamatujeme to hezké. Taky jsem měla třeba nervy z toho, že nemám úkol, jdeme na plavání a jsem tlustá, neumím skočit šipku, co když v noci zhasne plamínek na sporáku a všichni umřeme, ale to je normální. To mají asi všechny děti stejně. Starosti, který přejdou. Dnes řeknu, nejdu plavat, jsem jako vorvań, a je to vyřízené. Ale jinak dětství prostě bylo fajn.

Vlaďko a co říct, jsem sice jak "vorvaň" (co je komu do toho), ale jdu plavat, jdu si to užít... :jojo:

Vlaďka napsal(a):

Tak je jasné, že si pamatujeme to hezké. Taky jsem měla třeba nervy z toho, že nemám úkol, jdeme na plavání a jsem tlustá, neumím skočit šipku, co když v noci zhasne plamínek na sporáku a všichni umřeme, ale to je normální. To mají asi všechny děti stejně. Starosti, který přejdou. Dnes řeknu, nejdu plavat, jsem jako vorvań, a je to vyřízené. Ale jinak dětství prostě bylo fajn.

Tak plavání a tělocvik vůbec patřily u mě k jedněm z mála předmětů,na které jsem se vyloženě těšila;a do plavání jsem chodila už jako předškolák a vzpomínám si,že jsme už dokonce začali i skákat z 3m prkna.Naštěstí jsem vyrůstala ve velkoměstě, a tak 50ka bazén byl pro mě něčím samozřejmým na rozdíl od jiných dětí z malých měst-to jsem ale pak až s údivem všechno zjistila,když jsem se byla nucena taky do podobné tramtárie,už jako vdaná naštěstí,přestěhovat.Ale bazén tu je,byť jen 25ka.

A plamínek n sporáku či kde jsme naštěstí v paneláku vůbec nemuseli řešit a hlídat:D.

Naproti tomu tady koukám,jak tu vrstevnice píší,nebo dokonce o pár let mladší holky,jak na vesnici se pralo v řece.Jezdili jsme samozřejmě taky k příbuzným do úplně zapadlých vísek či ke známým,ale všude měli teda pračku a už jsem se nikdy nesetkala s tím,abych viděla takhle někoho zcela běžně prát u řeky "gangy".

No, to byla trochu nasázka, už nejsem, shodila jsem 10 kg, ale je fakt, že jako dospělý má člověk možnost volby. :) Jako dítě prostě musí poslouchat. To byl asi smysl toho, co jsem napsala.

Já jsem uměla plavat odmalička, mám Zlatého delfína na 200m :) , ale nebylo to prostě mezi tolika děckama pro mě to pravé ořechové.
Pračku taky tety měly - ve společné prádelně. Záchod a špajz přes chodbu a s tím prádlem prostě k řece. Taky ta řeka vypadala jinak. I když je fakt, že dnes tam už syn zase chodí na ryby. :)
Taky se mi u nich podařilo spadnout do šachty na chodbě, kde byly všechny ty uzávěry, obrovský kola a páky na uzávěr vody a bůhví čeho všecho :dumbom: a pak po kom ty moje děti jsou.

Vlaďka napsal(a):

No, to byla trochu nasázka, už nejsem, shodila jsem 10 kg, ale je fakt, že jako dospělý má člověk možnost volby. :) Jako dítě prostě musí poslouchat. To byl asi smysl toho, co jsem napsala.

Ano, přesně tak,dítě je vlastně loutkou v rukách dospělých a proto vl.dětství už nikdy více.Jsem radši zodpovědná sama za sebe no a ještě furt za své děti.

Když jsem byla dítě i mlaďoch dlouho po 20tce,tak jsem si myslela,že ti starší dospělí jsou fakt chytří a tak,prostě jsem k nim měla jakýsi respekt (např.vůči tchánům a tak).Nyní v období stř.věku už jsem dávno zjistila,že jsem si tenkrát namlouvala pěknou blbost,no věk mi byl tenkrát omluvou.

Taky ta řeka vypadala jinak. I když je fakt, že dnes tam už syn zase chodí na ryby. - takže to někteří dotáhly ještě dál,než když tam tetky praly "jen" prádlo.Fuj,takový humáč ještě navíc jíst.Ale co,na něco se umřít musí a sardinky od Fukušimi či z oblasti havárií tankeru taky asi nebudou tím pravým ořechovým,žejo.

Jaku napsal(a):

Vlaďka napsal(a):

Tak je jasné, že si pamatujeme to hezké. Taky jsem měla třeba nervy z toho, že nemám úkol, jdeme na plavání a jsem tlustá, neumím skočit šipku, co když v noci zhasne plamínek na sporáku a všichni umřeme, ale to je normální. To mají asi všechny děti stejně. Starosti, který přejdou. Dnes řeknu, nejdu plavat, jsem jako vorvań, a je to vyřízené. Ale jinak dětství prostě bylo fajn.

Tak plavání a tělocvik vůbec patřily u mě k jedněm z mála předmětů,na které jsem se vyloženě těšila;a do plavání jsem chodila už jako předškolák a vzpomínám si,že jsme už dokonce začali i skákat z 3m prkna.Naštěstí jsem vyrůstala ve velkoměstě, a tak 50ka bazén byl pro mě něčím samozřejmým na rozdíl od jiných dětí z malých měst-to jsem ale pak až s údivem všechno zjistila,když jsem se byla nucena taky do podobné tramtárie,už jako vdaná naštěstí,přestěhovat.Ale bazén tu je,byť jen 25ka.

A plamínek n sporáku či kde jsme naštěstí v paneláku vůbec nemuseli řešit a hlídat:D.

Naproti tomu tady koukám,jak tu vrstevnice píší,nebo dokonce o pár let mladší holky,jak na vesnici se pralo v řece.Jezdili jsme samozřejmě taky k příbuzným do úplně zapadlých vísek či ke známým,ale všude měli teda pračku a už jsem se nikdy nesetkala s tím,abych viděla takhle někoho zcela běžně prát u řeky "gangy".

trošku děvčata ujely ve svých vzpomínkách :vissla:

Možná Vlaďčiny tety máchaly v řece. My jsme měli na chalupě takovou tu starou pračku s ždímačkou, takže jsme v ní (pokud ne na valše) vypraly (všimly/i jste si, jak se mi tu mění i/y v příčestích - to proto, že dbám na shodu i se skutečností :D), pak vymáchaly v potoce a pak zase dovyždímaly ve stroji.

Protože je to o generaci šouplý, berušky......
Sedumdesátý léta prostě nebyly šedesátý - a padesátý už vůbec.

Ad pračka: cca v letech 54-60 byla pračka jako taková poměrně vzácností (upozorňuju, že nejsem původem z pr.elákovic, ale ze Střešovic) a šikovní tatínci to vyráběli na koleně. Bedna, někdo sletoval vanu. šroub kdovíodkud se do toho namontoval. Řvalo to jako kráva, ale pralo. Akorát to tak nějak semtam probíjelo :cool:
My jsme ale byli nóbl rodina - ještě ze třicátých let jsme měli poděděnou ždímačku :vissla:
Takže praní v řece klidně být mohlo.....
Jo a prádlo se neházelo so špíny jen proto, že "nevonělo", ale když bylo samej flek :)
Pamatuju, jak si spřátelená rodina ob ulici přídila automatku ze Švédska tuším - měli tam přízeň. Rok zhruba 67. BYla to atrakce pro celou čtvrť, chodili jsme tam, jak na televizi :lol:
Jo, v týhle samodomo pračce mmch prala tchýně ještě v roce 76 :P - než jsem se k nim přivdala a nacpala tam automatku.

Pořád jsem hledala Klepadlo od Ostravaka - konečně ho mám!

http://zena.centrum.cz/deti/zajimavosti … ?id=704969

K tomu vitacitu: vitacit už byl sofistikovanej - my jsme olizovali něco, co honem  nevím, jak se jmenovalo - byly to takový dvě malý tvrdý kostičky, červená a žlutá. Děsně to pěnilo (předchůdec šumáků a právě vitacitů) jenže se z toho odřel jazyk až do krvava :cool::lol:

Ti-ki se to jmenovalo,ty tvrdé kostičky,já si ale pamatuju dvpubarevná  barevná kolečka,kostičky už byly jednobarevné,ovšem stejně drsné,možná,že mi ty dvoubarevné kostičky vypadly z paměti....

lupina montana napsal(a):

K tomu vitacitu: vitacit už byl sofistikovanej - my jsme olizovali něco, co honem  nevím, jak se jmenovalo - byly to takový dvě malý tvrdý kostičky, červená a žlutá. Děsně to pěnilo (předchůdec šumáků a právě vitacitů) jenže se z toho odřel jazyk až do krvava :cool::lol:

Hele Lupino, ze vzpominek jsem na mekko. To byla "mejdlicka" ! Byl to docela hnus, ale nic jinyho moc nebylo.

Ja vzpominam v dobrem. Byla jsem u babicky, dost ostre vychovavana. V detstvi klidne 2-4 km pesky se a pak zpet. Zadny zmrzliny, limonady nebo sladkosti. Ani v lete . Studena koupel na osvezeni a zkouseni ze skolni latky. Pomahani v domacnosti.
Dodnes se kvuli tomu rvu pod tlakem misou-zmrzlinou. mam deficit. :lol:

Pozdeji v Praze vzpominam na kino v nedeli za 1Kcs! Babka tam prodavala eskyma rovnou z krabice. To byl zaaaazitek. Neuveritelny, jak jsem se vzdycky tesila. Taky na nadrazi se obcas prodavala ruzova limca. Ja nevim jak vy, ja jsem ji zboznovala. Ale bylo to hrozne zridka. Opet za 1 Kcs. No a pak zuzu nebo karamelky, treba ty kavove....
:hjarta:

JInak vzpominam na navstevy pamatek kostelu a babickou. Male vylety do okoli.....a hlavne taky ty pohadky v nedeli po obede. To byl vzdycky fantasticky zazitek. A Hajaja, ten by me uspal vzdycky.

Na druhe strane se mi dela dodneska, kdyz slysim takove ty komunisticke znelky a tv.

holcina napsal(a):

Líbí se mi, že se spousta dnešních maminek vrací k látkovým plenám, používají šátky a mají jiný vztah ke svým dětem. Přirozený. Samozřejmě ne všechny a pořád je asi víc těch s papírovýma plenama, i když nevím proč se jim říká papírové, když je to spíš umělá hmota. Moc jim fandím

No tak ja bych se k tem latkovym nevracela. Musi se silene dlouho prat, veset, schnout....zehlit skladat...nikdy. To je nejaky vztah k diteti kdyz vyvarim pleny?

ajka50 napsal(a):

Ti-ki se to jmenovalo,ty tvrdé kostičky,já si ale pamatuju dvpubarevná  barevná kolečka,kostičky už byly jednobarevné,ovšem stejně drsné,možná,že mi ty dvoubarevné kostičky vypadly z paměti....

Dík, dvě kostičky pamatuju, kolečka nepamatuju.
Sahleb, to nebyla mejdlíčka. Mejdlíčka byla žlutá, růžová a možná ještě jiná, nepěnila a měla opravdu mejdlový šmak.
To Ti-ki bylo určeno k "tvorbě" limonád, čili pěnilo a rozpouštělo se ve vodě (jako šumáky a vitacity).
Sahleb, není-li vztah k životnímu prostředí zároveň vztahem k dítěti, pak není.

Kiara napsal(a):

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..:D
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..

Jj, a pak dělali Pikao, to bylo zahuštěné slazené kakao :jojo: A pamatujete na Vitacit a Celaskon?!? My si kupovali Vitacit, nasypali jsme si ho na dlaň a lízali jsme ho, takže jsme měli žluté, červené a oranžové jazyky, podle toho, kterou příchuť jsme si koupili. A Celaskon (syntetický vitamín C) se prodával v lékárně v takových skleněných tubičkách s plastovým uzávěrem a ten jsme pro změnu cucali - jednak to bylo zdravé a za druhé to bylo kyselé jak šťovík :D

A pamatujete na ty dětské (nejenom) béžové, přízové punčocháče, pletené stylem hladce-obrace a na bílé tričko a modré trenýrky na tělocvik a na jarmilky k nim :D ?!? A pamatujete na ty příšerné limonády, na hořkou Amaru a na Broňu, která chutnala po žlutých rynglích?!?

Tak koukám, že se ze mě stal taky zasloužilej pamětník :lol:

Pamatuji si na turecky med ktery prodavali za 20 haleru ten mensi a vetsi tvrdsi za 40 haleru.To byla pochoutka,ale bylo to v 70 letech.

Jo, Ti-ki, dík! :supr:
Mejdlíčka mi přišly hnufný teda už tenkrát :usch::lol:
Copak znělky......nejvíc jsem nenáviděla ranní rozcvičku :dumbom: Tydydydý.....mpampampa dý! Dobré jitro,v ážení přátelé, neulejvejte se, já vás vidím.......
A taky blumblom...blublom
nedělní chvilku poézie :lol:
To ale bylo pozdějc, když my jsme si pořídili první televizor zn. Aleš (1958, nebo 9) tak jsme směli koukat jen na nějakej předchůdce večerníčka se Štěpánkou Haničincovou - dej jí pámbu věčnou slávu. Pamatuju si z toho ale jen takovej kolotoč z hraček - už tehdy mi přišel divnej. A nic mě tenkrát nezaujalo, v tý televizi.

Mně se ale původně, když jsem zakládala tohle vlákno, jednalo o něco jinýho - ale však se k tomu dopracujem.

sahleb napsal(a):

holcina napsal(a):

Líbí se mi, že se spousta dnešních maminek vrací k látkovým plenám, používají šátky a mají jiný vztah ke svým dětem. Přirozený. Samozřejmě ne všechny a pořád je asi víc těch s papírovýma plenama, i když nevím proč se jim říká papírové, když je to spíš umělá hmota. Moc jim fandím

No tak ja bych se k tem latkovym nevracela. Musi se silene dlouho prat, veset, schnout....zehlit skladat...nikdy. To je nejaky vztah k diteti kdyz vyvarim pleny?

A ještě k těm plenám. Na staršího kluka jsem měla látkovky, na mladšího kluka a na holku jednorázovky. KLuci se naučili ze dne naden týden před druhým rokem. A když bych dala plíny - je jedno jakkýkoliv - čůrali by do nich. Jak se říkalo, do dvou let to není ostuda (nepočítám přes noc) a v pěti letech jsem tedy ještě neslyšela, že by měl někdo plíny.
Ale ted se zase vrací doma látkovek - ale maj jiný materiál, tak je to o něčem jiným než dřív.
Já měla spíš na mysli, že dřív naše maminy dávali dítka na nočník v pěti měsících, když ještě dítě neumělo samo sedět (rozumný mamky jako moje to neřešily :jojo:)
A nevzpomínáte na to, jak byly ty dřevěný stolečky ze židličkou - rozkládací a v tom byla díra na nočník - takže když dítě jedlo, mělo holý zádek :dumbom::dumbom:

kdy dítě není schopno to vůbec posoudit s nadhledem a co je pro dospělé prkotina,z toho jsem měla kolikrát těžkou hlavu - známky,nějaké ty nevinné lumpárny.A na tohle seteda taky tedy pamatuju a právě proto už bych nechtěla,ať se moje dětství opakuje
Já bych taky nechtěla vrátit roky zpátky. Znovu chodit do školy, znovu se nervovat u maturity.
Pamatuju si, jak jsem ve třetí třídě dostala svou první trojku (z diktátu) a byla jsem z toho tak špatná, že jsem notýsek schovala pod vanu. :tesi:
Lupi - promin že ti to tu plevelím ze sedmdesátýho

Jako dítě jsem se cítila jako mimoň, ale bylo to mnou.
Jako opravdu malou holku mě hrozně zajímaly (nevím, proč, fakt je, že v té době pravděpodobně byla kubánská krize) mezinárodní vztahy. O socialismu vs. kapitalismu jsem nic moc nevěděla, ačkoli jsem něco tušit musela, protože jsem věděla/cítila tu bipolárnost. I když spíš jsem věděla, že Sovětský svaz a Spojené státy jsou ti velcí. Pamatuju si, jak velmi jsem prožívala smrt Kennedyho. Myslím, že o tom všem rodiče a jejich přátelé museli mluvit a nějak nám to nesmlčovali, zdá se. Protože nás přes den hlídala "babička", která byla romantická duše, celkem jsem prožívala i sňatek knížete Rainiera a spol..
Teď si uvědomuji, jak to píšu, že můj svět byl tehdy jakoby otevřenější, mezinárodnější, více můj, než dnes, ačkoli máme internet, svobodu a rozum.
Ta zavřenost asi přišla až se sedmdesátkami.
Do školky jsem nechodila a do školy jsem začala chodit celkem lhostejně, nijak zvlášť jsem se netěšila, ale ani nechovala odpor. Číst jsem předem neuměla, psát taky ne (myslím, že mě rodiče spíš schválně  zabraňovali, pokud jsem v tomto smyslu vyvinula předškolní aktivitu), takže jsem se ani nenudila.
Rok 1968 pro mě představoval zlom. Vpád vojsk mi přišel pozoruhodný, sprostý, ale zatím pro mě nic neměnil, ale přešla jsem v tom roce na jinou - výběrovou školu. To byla docela velká změna. Samozřejmě futrovaná okupací a následky, ale to nebylo dosud zjevné.
Jak jste vy, moje zhruba vrstevnice, vnímaly rok 1968? Až teď, když si, díky Lupině, vybavuji, začínám si uvědomovat, že v tom roce se asi změnilo víc věcí, než jsem tušila. Teď jen zjistit, byla-li to "pouhá" synchronicita, nebo příčinná souvislost ...:/

Bramborko jestli můžu mluvit za mamku, v 68 jí bylo 16náct. Od 15ti makala ve fabrice a vyprávěla, že když vrthli vojáci, mysleli si všichni, že je válka. Bráchu tenkrát měli na vojně a hodně se o něho báli. Pak vyprávěla, že nevím jestli v 68 nebo v 69 bylo mistrovství světa v hokeji a my byli porazili Rusáky a ona z odpolední když vyšla z práce tak se připojila k průvodu, který slavil vítězství - a LM je rozehnala.
Ale jestli se jí změnil nějak život po události, myslím že ne. Dál pracovala ve fabrice, s tatkou se namluvili a byla svatba.

:lol:
Nojo, do smrti dobrý :cool:
Duši a hrozilo ti něco, nebo jsi byla takovej vzorňas ambiciózní? Moje starší totiž byla a měly jsme na toto téma debatu zhruba ve stejným věku, jako ty - debata byla na téma "nežer tu školu tolik, dítě" "mami, ty jsi hrozná" :lol:

Jaku - o řece mi ani nehovoř! Pamatuju pionýrák v roce 65,nebo 66 - na Vltavě. Co za s.ačky tam vylili ví bůh - ale plavaly tam mrtvý ryby po stovkách a když jsme do toho vlezli, každej škrábanec pak pálil jako čert. Nejspíš čistá kysleina :usch:
A Labe se (naštěstí) nedá srovnat - když sem prvně přijela sestřenka (asi tak v 80 roce), ptala se mně, kde prej tu máme chemičku, že cejtí fenoly......no, nejbližší chemka je v Nerátkách, asi 30 km daleko. Labe jí vonělo....

Duši, tak to jsme s mamkou stejně starý.
Já prožívala 68 hrozně...strašně. Teda, jednak proto, že táta jezdíval docela pravidelně do kapitalistický ciziny a barvitě vyprávěl, konče každý druhý vyprávění větou "komunisti zasraný" :cool::lol:
Takže my jsme ten rok prožívali nějak dramatičtějc, pravděpodobně v naději, že bude větší sranda. Taky jsem ze čtvrtiny Ruska, takže o to hůř.
Navíc jsem koncem srpna odjela na chmel (že mně naši pustili, se dodnes divím) a tam jsme s klukama ruskejma na tancích taky zažili věci.
Pro naši rodinu to byla strašná frustrace - a pro generaci našich už druhá, od Mnichova. Zrada. Takhle to cítil tehdy kdekdo....a ta frustrace se pak změnila v naprostou malomyslnost.
K tomu uzavření v sedmdesátých, jak píšeš, Bramborko, došlo asi logicky - lidi už nevěřili ničemu "venku" ať už to venku bylo cokoliv - a začli si budovat vlastní, vnitřní světy. Do těch už se tehdy tolik nezasahovalo, jako v letech padesátých - vlastně to nikoho "shora" moc nezajímalo. Jim už šlo jen o teplý pelechy, ne o revoluční ideje a nadšení.
Ono to bylo svým způsobem osvobozující - ale až tak od let osmdesátých, kdy jsme se v tom naučili chodit.

Lupi - tak do pátý třídy jsem byla vzornas, snaživá, samý jedničky. KDyž jsme to s mamkou probírali, proč jsem se bála, když jsem dostala z diktátu trojku - dodneska si pamatuju že jsem napsala hloupka. Tak já fakt nevím, nikdo mi za známky nikdy nenadával.

Jo taky vyprávěla, že do toho sedmdesátýho to bylo takový vše volnější, mohli si pouštět v rádiu písničky z ciziny. Ale po sedmdesátým - konec. Buzerace, nic se nesmělo, atd.

Bramborko přesně jak píšeš,v době kubánské krize si vzpomínám,že byl otec povolán na cvičení a všichni se báli co bude dál a vím,že kolem  toho stále mluvili poznamenáni pořád druhou světovou válkou,moje máti říkávala,že měla-li by být znovu válka,tak nás otráví plynem,protože už to nikdy nechce zažít.   
Smrt Kennedyho byl šok,měl v sobě určité charisma,které nepřerazilo ani to,že vedl válku ve Vietnamu,byl synonymem něčeho "nového"jak jsem to tehdy jako malá vnímala.
v 1968 mi bylo 13 a "pražské jaro" jsem  také pod vlivem okolí  vnímala jako pozitivum a ten šok z vpádu vojsk byl velký.
Docela zblízka,na vlastní oči jsem viděla,jak velitelé posádek  v našem městě nepustili tanky do kasáren a na letiště a dohadování lidí se s těmi vojáky na tancích,divím se,že nás rodiče nechali jít přímo do centra dění, zamalované značky,popsané domy různými hesly,polepené plakáty na podporu vládních představitelů a také vylepené fotky tzv.zrádců, ve městě se i střílelo,pamatuju se,jak jsem ležela pod peřinou vyděšená z toho co bude dál.
A cítila jsem to semknutí lidí proti nespravedlnosti a chuť bojovat a posléze jsem byla překvapení z toho,jak se pomalu začalo všechno to nadšení opadávat a než se rok s rokem sešel,tak už bylo všechno jinak,o některých věcech se přestalo úplně mluvit,pak začaly nějaké,pro mě tehdy nepochopitelné prověrky a vyhazování lidí z práce za to,za co se jim předtím klepalo na rameno,viz velitelé posádek,co nepustili Rusy do kasáren.
A to byl začátek.V roce 1970 jsem nastoupila na gymnázium a učitele jsme ještě oslovovali paní profesorko a pane profesore.Následující rok už pouze soudružko....

dusička napsal(a):

Lupi - tak do pátý třídy jsem byla vzornas, snaživá, samý jedničky. KDyž jsme to s mamkou probírali, proč jsem se bála, když jsem dostala z diktátu trojku - dodneska si pamatuju že jsem napsala hloupka. Tak já fakt nevím, nikdo mi za známky nikdy nenadával.

Třeba jste taková generace.....narozená povadlejm, unavenejm rodičům, kteří neměli v co moc věřit. Třeba jste se to snažili kompenzovat.
To rádio a písničky - to byly až léta šedesátý. Zhruba deset let relativně větší volnosti a srandy. Ale stejně byla většinou dechovka, nemysli si  :lol:
Sedmdesátá strašnejch lidí prosedělo u televize. Co taky v tom marastu. Ale komu se povedlo, ten si s tím docela poradil - my třeba jezdili s partou na vodu a hory, hodně lidí víceméně žilo na "osadách" těch chatovejch - a žili tam docela hezky, pokud mohli. Teda, co jim dovolovaly možnosti. VYkašlali jsme se zkrátka na svět v nější a žili jsme si po svým.
Ale ten pocit, že na sobě máme tlustou deku, ten holt byl pořád :/

ajka50 napsal(a):

A to byl začátek.V roce 1970 jsem nastoupila na gymnázium a učitele jsme ještě oslovovali paní profesorko a pane profesore.Následující rok už pouze soudružko....

Já šla na gympl v 68 direktně - ještě pomalu nezačal školní rok a už jsme měli stávkovej výbor :cool:
My jsme si soudruhy už vnutit nenechali, jenže jsme měli do 70 takovýho neškodnýho opilce za říďu. Pak přišel novej koště - jejda :co: A hodně jsme na sebe narazili, my už jsme stihli bejt vzpurný. Dodnes si pamatuju rozhovor mezi ním a mou drzou spolužačkou (děsně jsem jí tu drzost záviděla). Teda rozhovor....no :lol:
"Blablabla, bla, blabla!!"
"Ano prosím, pane řediteli!" (pukrle)
"Já pro vás nejsem žádný PAN ředitel!"
"No, to je pravda, to nejste, pane řediteli..."
"Nebuďte drzá! A vyplivněte okamžitě tu žvejkačku"
"Jéžiš, vodpusťte, pane řediteli,mám si ji nechat v ruce?"
"Ne! Vyhoďte ji! Kam, jdete????"
"Ke koši, pane řediteli"
"Vy mi prostě nebudete říkat pane řediteli, ale soudruhu řediteli, slyšíte??" (Hrozí infarkt)
"Ano prosímpěkně, pane řediteli, slyším dobře"
No....takhle nějak to probíhalo tak průběžně, jen samozřejmě v daleko jemnějších formách :gloria:

Mně bylo v 68. na podzim devět. Byli jsme s rodiči o prázdninách u moře v Jugoslávii a měli odlétat 21. srpna. Vrátili jsme se až po 10 dnech. Nezažila jsem ty obavy přímo zúčastněných, ale pro změnu dezinformace, žádné informace, obavy ztráty domova a vlasti. Na druhou stranu, žili jsme si v hotelu jak pámbů ve Frankrajchu, všichni na nás byli nesmírně laskaví, litovali nás, utěšovali nás, obdivovali nás a tak. Prostě my děti jsme brzo na ty obavy pozapomněly a stalo se z toho takové "dobrodružství ve vatě". Věřím, že dospělí na tom byli mnohem hůř, ale to nám (mně) tehdy bylo dost fuk, jen jsem si občas říkala, že jsou neuvěřitelně protivní.   
A prověrky, to teda byl opravdový hnus. Mám pocit, že tehdy mnoho lidí definitivně zrosolovatělo a už se nikdy nedalo dohromady. Ty mi přišly jako poslední hřebíček po všech těch tanečcích a kličkování desetiletí trvajících ........

V divadle, kde pracoval táta, naštěstí zřejmě pojali prověrky vyloženě formálně....neumím si toho našeho cholerika představit, jak by to dopadlo, kdyby se ho zeptali, jeslti souhlasí se vstupem :co:
Navíc, táta byl 67-68 v Bejrútu, kde učil a vrátil se v červenci, takže spad do živýho a rovnou začal balit kufry, že sebere rodinu a jedem nazpátek. My se ale vzepřeli a nejelo se nikam.
No, tak do toho ještě prověrky.....naštěstí, jak říkám, byly asi velmi formální. Aspoň doufám - nepamatuju si žádný strašlivý nadávání a scény.
Máma totéž - pracovala už tehdy na Památkový péči a to bylo potom léta odkladiště různých živlů :lol: Ve straně tam bylo celkem asi šest lidí, nebo tak nějak.

Jaku napsal(a):

Vlaďka napsal(a):

No, to byla trochu nasázka, už nejsem, shodila jsem 10 kg, ale je fakt, že jako dospělý má člověk možnost volby. :) Jako dítě prostě musí poslouchat. To byl asi smysl toho, co jsem napsala.

Ano, přesně tak,dítě je vlastně loutkou v rukách dospělých a proto vl.dětství už nikdy více.Jsem radši zodpovědná sama za sebe no a ještě furt za své děti.

Když jsem byla dítě i mlaďoch dlouho po 20tce,tak jsem si myslela,že ti starší dospělí jsou fakt chytří a tak,prostě jsem k nim měla jakýsi respekt (např.vůči tchánům a tak).Nyní v období stř.věku už jsem dávno zjistila,že jsem si tenkrát namlouvala pěknou blbost,no věk mi byl tenkrát omluvou.

Taky ta řeka vypadala jinak. I když je fakt, že dnes tam už syn zase chodí na ryby. - takže to někteří dotáhly ještě dál,než když tam tetky praly "jen" prádlo.Fuj,takový humáč ještě navíc jíst.Ale co,na něco se umřít musí a sardinky od Fukušimi či z oblasti havárií tankeru taky asi nebudou tím pravým ořechovým,žejo.

Jaku, zdá se, žes měla dost smutný a drsný dětství.
Buď si zodpovědná sama za sebe a za svý děti, nic to nezmění na tom, že budu hezky vzpomínat na tety - ne tetky - a na řeku. Ćhodili jsme do ní i plavat, později, když jsem už uměli.
Dnes ta řeka je taky čistá - Orlice - nežijeme ve velkoměstě, tam bych do vody teda opravdu nevlezla.
No a odkud si myslíš, že jsou ryby které jíš? Ze skleníku?
A končím, nebudu to tu ničit vzpomínkami na léta sedmdesátá.

Vlaďko, je to jedno - mrzí mě, jestli jsem vás nějak zarazila v rozletu.
Nech to bejt - ono se to nějak vystříbří :)

Mně byly v 68. 3 roky. Prověrky se nás netkly. Ty počáteční byly myslím pouze s příslušníky strany, až později s bezpartijními. Taťka vystoupil ze strany v roce 67, odešel z okresu normálně dělat do továrny, ale nikdy jsem ho nezažila nějak zapšklého či nespokojeného.On prostě udělal to, co cítil a nesl za to odpovědnost. Jsem našim vděčná, že mě do politiky jako dítě nezatahovali. My jsme se naštěstí zabývali jinými věcmi. Myslím, že nás naši dobře vychovali a za to jim děkuji. Měla jsem pohodové dětství a to bych přála všem dětem ve všech dobách.

Nechci vám tady moc zasahovat, vůbec sem nepatřímm, jsem ročník 87 :rodna:
Ale musím vám napsat, jak tu pročítám vaše vzpomínky na život na vesnici,pan řídící, pavlačové domy....atd. To jsou věci, které znám jen z knížek a hodně věcí i závidím. :jojo: Krásně se to čte.

A mimochodem, Pikao, Jesenka i Piknik se normálně prodává, znám to od dětství a často kupujeme. nedávno jsem viděla i Vitacit :D
A mejdlíčko jsem si letos na pouti koupila a je to pěkný hnus :D

Bramborka napsal(a):

ajka50 napsal(a):

Ti-ki se to jmenovalo,ty tvrdé kostičky,já si ale pamatuju dvpubarevná  barevná kolečka,kostičky už byly jednobarevné,ovšem stejně drsné,možná,že mi ty dvoubarevné kostičky vypadly z paměti....

Dík, dvě kostičky pamatuju, kolečka nepamatuju.
Sahleb, to nebyla mejdlíčka. Mejdlíčka byla žlutá, růžová a možná ještě jiná, nepěnila a měla opravdu mejdlový šmak.
To Ti-ki bylo určeno k "tvorbě" limonád, čili pěnilo a rozpouštělo se ve vodě (jako šumáky a vitacity).
Sahleb, není-li vztah k životnímu prostředí zároveň vztahem k dítěti, pak není.

Jezis diky za upresneni. :godlike:  Fakt si matne vzpominam, ze neco takoveho existovalo. Myslim ze jsme si to sumidlo rvali primo do huby!!!!

Ovsem ja jsem zboznovala: syrove oplatky v zelenem obalu nebo muj vecny sen : turecky med v cokolade. Ach jo. Ale misa je muj favorit. Je to trapny...kdyz prijedu do Cech jdu si hned koupit 4 kusy.

Vlaďka napsal(a):

Jaku napsal(a):

Vlaďka napsal(a):

No, to byla trochu nasázka, už nejsem, shodila jsem 10 kg, ale je fakt, že jako dospělý má člověk možnost volby. :) Jako dítě prostě musí poslouchat. To byl asi smysl toho, co jsem napsala.

Ano, přesně tak,dítě je vlastně loutkou v rukách dospělých a proto vl.dětství už nikdy více.Jsem radši zodpovědná sama za sebe no a ještě furt za své děti.

Když jsem byla dítě i mlaďoch dlouho po 20tce,tak jsem si myslela,že ti starší dospělí jsou fakt chytří a tak,prostě jsem k nim měla jakýsi respekt (např.vůči tchánům a tak).Nyní v období stř.věku už jsem dávno zjistila,že jsem si tenkrát namlouvala pěknou blbost,no věk mi byl tenkrát omluvou.

Taky ta řeka vypadala jinak. I když je fakt, že dnes tam už syn zase chodí na ryby. - takže to někteří dotáhly ještě dál,než když tam tetky praly "jen" prádlo.Fuj,takový humáč ještě navíc jíst.Ale co,na něco se umřít musí a sardinky od Fukušimi či z oblasti havárií tankeru taky asi nebudou tím pravým ořechovým,žejo.

Jaku, zdá se, žes měla dost smutný a drsný dětství.
Buď si zodpovědná sama za sebe a za svý děti, nic to nezmění na tom, že budu hezky vzpomínat na tety - ne tetky - a na řeku. Ćhodili jsme do ní i plavat, později, když jsem už uměli.
Dnes ta řeka je taky čistá - Orlice - nežijeme ve velkoměstě, tam bych do vody teda opravdu nevlezla.
No a odkud si myslíš, že jsou ryby které jíš? Ze skleníku?
A končím, nebudu to tu ničit vzpomínkami na léta sedmdesátá.

Vlaďko, dětství jsem měla fajn,neříkám že úplně nejpohádkovější,ale vo to tady nejde.A ničí vzpomínky ani ty tvoje ti samozřejmě brát nechci.A když píšeš o té Orlici - no tak to je jiná a konkrétně Klášterec nad Orlicí je vesničkou mých letních prázdnin,kam jsme jezdívaly s mamkou na dovču,Orlice a vše kolem,táboráky s buřtama i násl.nevolnost z přejedení (slušně napsáno),to opravdu nemělo chybu.V Orlických horách to byl úplně jiný svět - jak se dnes říká: tam byl svět ještě v pořádku:D

A ohl.těch ryb - však jsem to taky psala - že i dnes nevíme co jíme,je zamořeno už snad všechno,Fukušimou počínaje.

Lupino,je škoda,že jen ta padesátá a šedesátá léta - většina je nás tady těch,kteří byly v 68.školkové děcka,a tak by se to mohlo vzít z jedné vody na čisto,ni?;) Protože jinak je to pěkné a takové milé téma,které už to dlouho nebylo.

Jj, Klášterec je fajn. Manžel a kluci tam jezdí na soustředění do toho bývalého tábora.
Když tu byl ještě Ota, vzpomínali jsme na tábor a řeku u Brandýsa nad Orlicí :)
Na rok 68 jaksi nemám vzpomínky - jen moje mamka při příjezdu Ruských tanků potratila  moji starší sestřičku v šestém měsíci. :(

Já vám do toho nechci zasahovat, pač jsem rozená až v letech 80tých.
Ale když jste u té Orlice a tábora u Brandýsa, Vlaďko Řadov ještě funguje (ten blíž k UO) ale ten druhý je rozmlácený na cucky, jaká škoda.
A Orlice, Tichá i Divoká...paráda. Od té Tiché jsem bydlela asi 300m, tam bylo lumpáren !
A možná proto že jsme bydleli u lesa, kde dávají lišky dobrou noc, tak plno zážitků mám totožných i se staršími ročníky. To lítání po venku, lezení po stromech a třešních zvlášť. I to klepadlo :D

Krásný téma :supr: a jak si krásně žije svým krásným životem :D  Strašně ráda jsem si to pročítala, ty vaše vzpomínky..…nejde se tomu vyhnout, nevzpomenout ty reálie, přestože Lupina mířila asi spíš na ty vztahy rodičů a dětí …a i když si je člověk vědom, že čas mění optiku…stejně se to moc hezky čte :)

Mně byly 4 roky v tom 68. Pamatuju z té doby jenom takové útržky. Jak k nám chodili tátovi kolegové. Dostala jsem bonbóny a mohla jsem být potichu zalezlá v peřiňáku a čumět dírkama. Měli saka a kravaty a kouřili a hovořili. „Hovořit“ jsem říkala mluvení, kterému jsem nerozuměla. Oni hodně mluvili a táta hodně mlčel. Jen semtam něco řekl, nějakou stručnou větu. Po jejich odchodu zůstával velký popelník plný vajglů.

  Pak si pamatuju další zimu, jak mě táta vodíval na dlouhé procházky  lesem. Chodili jsme a mlčeli. Když kolem proběhla srnka, táta řekl „srnka“, já jsem řekla „srnka“ a šli jsme dál. Pak bylo „a druhá“, já řekla „a druhá“ a zase jsme šli dál a pak byl třeba „zajíc“ nebo „jabko“, to když někde utrhl pár těch zimních – kožuchů - a jedno mi podal. Nevěděla jsem nic o tom, že ho vyhodili z práce ….bylo mu tehdy přes padesát, nevěděl,  co s ním bude…na jeho místo odborníka přišel straník, ti kolegové už k nám pak nechodili kouřit a hovořit….chodil po lese, někdy sám, někdy se mnou….až po letech jsem se dozvěděla, jak to probíhalo a že tehdy měl velmi zlé myšlenky. Kvůli ztracené práci, mnoha letům úsilí než se dopracoval výsledků, po přestálých životních tragédiích, kdy už si myslel, že bude mít konečně hezký život….. kvůli lidem, kterým do té doby věřil….

Asi díky mamce a její  vitalitě a jejímu mládí to nějak pomaloučku vydýchával, ona mu tehdy byla oporou, i když samotné jí asi taky nebylo bůhvíjak.  Já ji moc neužila, brzy ráno mě vodila k chůvě, později do školky, vyzvedávala mě až mezi posledníma dětma, někdy starší sestra, než se došlo domů, rychle kdesi cosi, pak večeře a po večerníčku spat. Nejdelší čas, co jsme spolu tehdy bývaly, byly vlastně ty cesty k chůvě a do školky. Hodně mi povídala. Znala jsem všechny stromy při cestě, ptáky, co bydleli v korunách, věděla, kdo sedí za každým oknem kancelářské budovy a kde je jaká dílna,když jsme šly kolem fabriky,  kterou paní jsme zrovna potkaly, kam se vozí starý papír, kde mají asi 12 koček..…a tak.

Když jsem pak začala chodit do školy, vídala jsem rodiče až po večerech, teda s vyjímkou svátků. Sestra se vdala a odstěhovala, a co bych sama doma, tak jsem trajdala, kde mě napadlo.  Večer jsem byla bita, že není uklizeno a nedělám úkoly. Den za dnem. Už jsem měla reflex, máma vešla do dveří a já už jsem si kryla hlavu. Stejně mě to nepřinutilo se líp učit nebo víc pomáhat.  Kromě dnů, kdy bývala u nás babička, to si naši před ní nedovolili na mě ani zle pohledět, natož mě uhodit. Táta s odstupem času vyhodnotil svoji výchovu jako zbytečně tvrdou, já jsem vůči němu ale  hořkost nechovala, znala jsem jeho minulost a věděla, že má nárok mít nervy v hajzlu, on byl jako ten  Kodet v Pelíškách…..  Mamce jsem to měla víc za zlý, ona to bití ospravedlňovala tím, že však oni doma jako děcka taky byli bitý.

Moji kamarádi a spolužáci to měli doma podobný a někteří ještě horší.  Z našeho baráku jsme byli doma bitý všichni, kdo byl na dvoře, tak slyšel řev z oken bytů, protože jsme měli společný dvůr.  A tak se vědělo, kdo zas co vymastil, přinesl poznámku nebo přišel pozdě dom.  Dospěláky jsme museli zdravit a poslouchat a neodmlouvat, takže jsme všecko odkejvali a pak si tajně žili po svým.

Hezky se to čte, tak děvčata pište. Odjíždím na dloooouhý víkend bez TV a netu do hvozdů svého dětství, budu dočítat v ponědlí. Ahojte. :)

haiel napsal(a):

Moji kamarádi a spolužáci to měli doma podobný a někteří ještě horší.  Z našeho baráku jsme byli doma bitý všichni, kdo byl na dvoře, tak slyšel řev z oken bytů, protože jsme měli společný dvůr.  A tak se vědělo, kdo zas co vymastil, přinesl poznámku nebo přišel pozdě dom.  Dospěláky jsme museli zdravit a poslouchat a neodmlouvat, takže jsme všecko odkejvali a pak si tajně žili po svým.

Jj, haiel :jojo: Jsme stejný ročník a co se týče fyzických trestů, tak si pamatuju, že to bylo bohužel v té době úplně normální. Moje kamarádky bývaly bity, já jsem doma také bývala bita (vařečkou, hadičkou na stáčení vína, matka o mě jednou přerazila tu velkou prádelní vařečku na vytahování prádla atd. atd.). V dnešní době by taková matka měla problémy se sociálkou, tenkrát když dítě dostalo vejřez, tak se to bralo jako "výchova" a pokud dítěti nebylo nijak vážně ublíženo, nikdo to moc neřešil :grater:

I když se bavím se svými vrstevníky nebo s lidmi o něco málo staršími, výchovu s pravidelným používáním tělesných trestů měli doma všichni :)

Holky, už toho nechte - jo, měla jsem jakési oumysle, ale je to fuk.
Žije si to svým vlastním životem a to je dobře - na oumysle se vykašlem, vzpomínejte si, jak chcete :pussa:

jj, nás taky řezali. Tedy, táta hlava-nehlava, když si vzpomněl, sebral řemen - ale jednou se mu to nevyplatilo, brácha uhnul a táta si udělal výron ve všech prstech na ruce - naštěstí pravý, ta držela smyčec - ale stejnak :lol:
Máma bráchu řezala, jen když byl malej, pak ne - ale on byl vztekloun. To nešlo - necha vztekat se dítě na ulici, nebo nedejbóže v krámě, nebo tramvaji! Hnedle byl člověk za vyvrhele, až asociála.
Mně máma fackovala, což bylo horší. A měli dlooooouhý přednášky typu "co si vůbec (o sobě) myslíš"?
Zkusila jsem na tu otázku odpovědět jen jednou :cool: To jsem vždycky seděla, bulela dovnitř a modlila se, ať mi radši nařežou.

A vzpomněla jsem si, jak se bavívávali dlouze se jedním metařem, co chodil s koštětem od tramvaje k nám dolů. Bylo mně to divný, protože máma byla dost snob a bavit se s metařem rozhodně nebyla její parketa - až jsem někde zaslechla, že je doktor filosofie. Páč jsem nevěděla, co je filosofie, tak mi utkvěl jen ten doktor a bylo mi divný, proč zametá - ale neptala jsem se, my jsme si zvykli se dost brzo neptat. I když se mnou měli při mý zvědavosti co dělat :)

Napadlo mě, že naopak bude dost zajímavý to srovnávat, jak se věci změnily a chtěla jsem opravit nadpis, ale už se mi to nepovedlo :grater:

Kiara napsal(a):

............
Jj, haiel :jojo: Jsme stejný ročník a co se týče fyzických trestů, tak si pamatuju, že to bylo bohužel v té době úplně normální. Moje kamarádky bývaly bity, já jsem doma také bývala bita (vařečkou, hadičkou na stáčení vína, matka o mě jednou přerazila tu velkou prádelní vařečku na vytahování prádla atd. atd.). V dnešní době by taková matka měla problémy se sociálkou, tenkrát když dítě dostalo vejřez, tak se to bralo jako "výchova" a pokud dítěti nebylo nijak vážně ublíženo, nikdo to moc neřešil :grater:

I když se bavím se svými vrstevníky nebo s lidmi o něco málo staršími, výchovu s pravidelným používáním tělesných trestů měli doma všichni :)

Hadičkou na stáčení vína dostával můj soused,já jsem dostávala vařechou nebo rukama. Ta prádelní u nás byla zlomená taky, ale nepamatuju, jestli o mě nebo prádlem. A ve škole nás mydlili taky. Ještě v první třídě – pamatuju, že jsme dostali ukazovátkem na zadek a klečeli v koutě. V družině prý dostávali výprask taky, ale tam jsem nechodila. Nemusela jsem mít všecko :vissla:

lupina montana napsal(a):

Napadlo mě, že naopak bude dost zajímavý to srovnávat, jak se věci změnily a chtěla jsem opravit nadpis, ale už se mi to nepovedlo :grater:

A proč brečíš? Vždyť píšeme, jak je dobře, že se ti to povedlo tak, jak se to povedlo :pussa:
A na všecko dojde. Povzpomínáme a pak budeme srovnávat.  :storstark:

Nojo, v koutě! U radiátoru, v našem případě. Pamatuju si, že mi to přišlo strašně ponižující - jednak to, že klečím, ale hlavně spíš to, že jsem zády.
ale to byl asi účel.

Co mi přijde divný dneska je to, jak děcka vůbec nejsou venku - natož samy :co: U nás v ulici je 5 chlapečků ve věku od 3 do asi 10 let - ještě jsem je neviděla hrát si na ulici......

lupina montana napsal(a):

Nojo, v koutě! U radiátoru, v našem případě. Pamatuju si, že mi to přišlo strašně ponižující - jednak to, že klečím, ale hlavně spíš to, že jsem zády.
ale to byl asi účel.

Co mi přijde divný dneska je to, jak děcka vůbec nejsou venku - natož samy :co: U nás v ulici je 5 chlapečků ve věku od 3 do asi 10 let - ještě jsem je neviděla hrát si na ulici......

Často projíždím vesničkami tady v okolí, mám trasu snad tisíckrát projetou, takže většinou jedu na "automatickýho pilota" a nedávno , někdy v září - brzy odpoledne - krve by se ve mně nedořezal": děcka kolem 8 - 10 let - poletovaly venku a přebíhaly silnici. Všichni svatí při tom byli, že jsem stihla zabrzdit, i když moc rychle nejezdím. To, co bylo dřív úplně normální a na co se muselo myslet při projíždění každou dědinou, tak dneska je Úkaz, který člověka zaskočí. Děcka venku.

lupina montana napsal(a):

Nojo, v koutě! U radiátoru, v našem případě. Pamatuju si, že mi to přišlo strašně ponižující - jednak to, že klečím, ale hlavně spíš to, že jsem zády.
ale to byl asi účel.

Co mi přijde divný dneska je to, jak děcka vůbec nejsou venku - natož samy :co: U nás v ulici je 5 chlapečků ve věku od 3 do asi 10 let - ještě jsem je neviděla hrát si na ulici......

Ĺupčo, já vyrůstala v Praze a sama jsem mohla chodit ven cca od deseti let. Ono něco jiného byla vesnice nebo maloměsto a něco jiného byla Praha. Navíc jsem bydlela v malé uličce, ohraničené z jedné strany dvouproudovkou na Plzeň a z druhé strany dvouproudovkou do centra, po Plzeňské jezdily v obou směrech tramvaje, takže samotné malé dítě by nikdo ven nepustil, maximálně v doprovodu staršího sourozence, kterého jsem ovšem neměla.

Čtvrť, kde jsem bydlela, byla navíc plná nepřizpůsobivých občanů a později - v 80. letech i feťáků a podobných líbezných existencí :/ Dneska?!? U dětského hřiště, kam jsem si jako dítě chodila hrát zabili nějakého Bělorusa a na dětském hřišti prakticky nevídám pobíhat bílé dítě :/ Nad hřištěm je totiž přírodní kopcovitý park, kde bivakují bezďáci a narkomani, kteří to mají odtamtud na Anděl jen pár minut (pro mimopražské - Anděl je pražská křižovatka s nákupními centry, kde se nejvíc v podvečer a v noci scházejí podivné existence).

Tam, kde jsem bydlela, to nikdy nebyla žádná selanka, ale dneska už je to tam v noci fakticky "o hubu" :jojo:

Pravda :co: taky jsem se přestala koukat tak bedlivě. Fakt je, že dneska je daleko víc aut a jezděj jako šílený - my tu máme 40ku a že by ji krom mně ještě někdo dodržoval..... :rolleyes:
Já mám přece jen pořád někde v hlavě, že se někdo může po tý silnici motat.
Tuhle některá z madých maminek povídala, že na veřjných hřišťatech, kde se scházívala celá ves, nebo čtvrť, už nikdo nebývá. Krátce na to jsem byla na jednom takovým s naší malou a bylo tam lidí dost i podivila jsem se, než jsem zaslechla jazyk - nějaká srbština, nebo ukrajinština a ruština. Asi ještě nemají vlastní  na zahradě.
Tak tohle je škoda.....ale zrovna na tomhle hřišťátku udělali přes léto minigolf, tak snad tam začnou chodit i domorodci.
Jinak u nás na vsi je fakt, že v létě všichni seděj venku v hospodě na hřišti, tak děcka řáděj alespoň tam. I psové pomalu začínaj....

Kiar, pravda je, že bezďáci nebyli a feťáci se schovávali doma :lol: ale selanka to teda taky nebyla. já se přistěhovala prakticky na Václavák v roce 70 a můžu ti říct, že chodit tam v noci bylo tehdy némlich takový, jako dneska - spíš horší, tehdy jsi tam o policajta nezavadila.

U nás na vesnici děti lítají venku, teda spíš kluci, jezdí na kole, vyrábí si kárky, bunkry, stejně jako jejich otcové. Myslím, že děti ve městě to mají v tomhle těžší, hrozí víc nebezpečí. My taky lítali, kolem potoka, na kole, pořád v trapu:-)))

lupina montana napsal(a):

Kiar, pravda je, že bezďáci nebyli a feťáci se schovávali doma :lol: ale selanka to teda taky nebyla. já se přistěhovala prakticky na Václavák v roce 70 a můžu ti říct, že chodit tam v noci bylo tehdy némlich takový, jako dneska - spíš horší, tehdy jsi tam o policajta nezavadila.

Já mám pocit, že za mého mlada bylo víc exhibicionistů :P. Ale oni mají tito pánové asi taky své preference a každé se neukážou :D.

:lol:
No já ti nevím, Karle.....tenkrát mi kdekdo říkal, že "Václavák? V noci?? Pro mladou holku???"
Jo, exibicionisti, vlezlí otrapové, opilci....kdekdo.
A těch exíků - co jich bylo druhů! Jojo, to se dneska už nevidí, pani :cool::lol:

Holčino, to jste šťastná víska - my jsme taky vesnice, ale asi nebezpečně blízko Prahy, nebo co :rolleyes:

Jéžiš, když už jsme u těch exhibicionistů a jiných úchylů, na tohle má až dodneška vzpomínky moje matka. Až do počátku šedesátých let minulého století bydlela na výlučně ženské ubytovně poblíž Václaváku a skutečně tam ty ženské každou chvíli otravoval nějaký úchyl. Měli tam dokonce domovníka, který bydlel v přízemí a sloužil jak k odplašování nežádoucích návštěv, tak především úchylů a měl s tím plné ruce práce. Naštěstí se matka brzo vdala a pikantním zážitkům odzvonilo.

Ale historek o nahatých chlapech, chlapech zahalených pouze do baloňáku, úchylech, kteří po ženských žadonili o vlasy z kartáčů a hřebenů a pak je před jejich očima pojídali - takových historek má matka na rozdávání. Jestli jsem někomu zkazila chuť, tak se omlouvám, ale historka o pojídači vlasů je fakt pravdivá :lol:

holcina napsal(a):

U nás na vesnici děti lítají venku, teda spíš kluci, jezdí na kole, vyrábí si kárky, bunkry, stejně jako jejich otcové. Myslím, že děti ve městě to mají v tomhle těžší, hrozí víc nebezpečí. My taky lítali, kolem potoka, na kole, pořád v trapu:-)))

Tohle bylo na dětství super, u nás na vesnici to kluci taky dělali, ve městech to ale kluci neměli možnost dělat ani za mým dětských let, já jsem ročník 69.
To byly časy, když jsme si jako děcka užívaly té bezstarostnosti. U nás se v zimě jezdívalo, krom sáněk, na igelitových pytlích naplněných senem, to byla naprostá bomba. Jenže jsem musela jezdit tajně, pytel jsem měla u prababičky, protože maminka šílela, že se zmrzačíme, babička to taky neviděla ráda, ale prababička, ta mi dovolila kdeco. Jo a taky vzpomínám, jak jsem chodili skákat do stohu slámy, marně mi maminka říkala, že jak zapadnu někde uprostřed stohu, že se tam zadusím a nikdo mě nenajde. Chodila jsem tam s děckama skoro denně, celej podzim, doma jsem tvrdila, že ne, že jsem tam nebyla, maminka to poznala a nadávala mi, jednak, že tam chodím a pak, že jí lžu. Jasně, že to poznala, když jsem měla zbytky plev a toho bince až v kalhotkách a v ponožkách. Ale bylo to něco úžasnýho, to skákání z výšky do měkkýho, paráda.

Kiara napsal(a):

Jestli jsem někomu zkazila chuť, tak se omlouvám, ale historka o pojídači vlasů je fakt pravdivá :lol:

Pojídače vlasů jsem nepotkala, třeba už umřel - ale jinak potvrzuju na 100% i o deset let později :lol:
Velmi častí byli nátlakáři v tramvajích :usch: Třeba se teď ukájej po*n, kdoví.

Očko, asi to mizelo z měst směrem ven - my jsme ještě stavěli bunkry i káry - ale to holt nebyly Střešovice žádná vyprtíčkovná a vymetená čtvrť.....našly se tam divoký kouty :)
Ono je to těžký: člověk se přistěhuje na kraj vesnice, či města a během života se posune skoro do centra.....

Mně občas propleskla jenom mamka. Taťka nikdy. Nebylo to často, ale dodnes si to ponížení pamatuju a spíš ten hrozný pocit, co jsem měla vůči ní...No a klečení v koutě, pěkně v chodbě, v rohu. Já klečela daleko dýl, než jsem musela, abych jako ukázala, že mě to vůbec nevadí. Po mnoha letech mi mamka říkala, jak vždycky čekala na to, že příjdu a omluvím se, abych jako nemusela klečet. Ale to se nestalo.

Jsem z malého města a děcka u nás ještě po venku lítají, i když ne tolik, jako my.

A když jsem byla u babičky, pamatuju, jak jsme chodili s klukama z vedlejší vesnice pást krávy. To byla fakt idylka.

lupina montana napsal(a):

Kiara napsal(a):

Jestli jsem někomu zkazila chuť, tak se omlouvám, ale historka o pojídači vlasů je fakt pravdivá :lol:

Pojídače vlasů jsem nepotkala, třeba už umřel - ale jinak potvrzuju na 100% i o deset let později :lol:
Velmi častí byli nátlakáři v tramvajích :usch: Třeba se teď ukájej po*n, kdoví.

Jj, lupino, takoví nemocní chudáci to měli za dob hluboké totality velmi těžké, teď alespoň některých ubylo, poněvadž por*nografie je k dostání těměř na každém kroku, spousta náhražkových šidítek v erotic-shopech taktéž a nabídka placených sexuálních společnic, ochotných k bizarnímu či netradičnímu sexu je rovněž nepřeberná :)

Ti, co mají svoje úchylky vyhraněné, tak mohou se svými zálibami zalézt někam do ústraní a nezapojovat do nich veřejnost, potažmo si mohou za peníze zaplatit nějakou profesionálku a předvádět se před ní - zkrátka mají mnohem širší spektrum vybití, než za totáče :)

Zpátky k tématu - my, co jsme vyrůstali za dob hluboké totality jsme byli podobných vymožeností ušetřeni: lechtivé časopisy se nikde nevyskytovaly, filmy podléhaly přísné cenzuře a existovaly filmy přístupné pouze od patnácti roků a někdy i od osmnácti roků :D Já si pamatuji, že mě jednou matčin přítel s matkou propašovali na film od patnácti, kdy mi bylo snad dvanáct :D jmenovalo se to "Slaměný klobouk" (Miloš Kopecký, Iva Janžurová, Květa Fialová a další). Proti dnešním filmům naprosto nevinná zábava, ale tenkrát to bylo zkrátka mládeži nepřístupno :jojo:

Proboha, co mohlo být na Slaměným klobouku nepřístupnýho? :co:

Mě se neptej ... :D to bylo víc filmů, nad jejichž nepřístupností pro mládež bychom se dnes shovívavě pousmály ... :jojo:

Jejda tuto hlášku taky moc rádi u nás v rodině používáme " No já ti nevím Karle, přivezou to uhlí nebo nepřivezou, co myslíš??

Pamatuji si na maďarský film Výdech, byl od 18 let, v polovině filmu
byly vidět ženské nahaté ve sprše asi na 1/2 minuty, pak už nic. Nacpané vyprodané kino ani nedutalo.

lupina montana napsal(a):

:lol:
No já ti nevím, Karle.....tenkrát mi kdekdo říkal, že "Václavák? V noci?? Pro mladou holku???"
Jo, exibicionisti, vlezlí otrapové, opilci....kdekdo.
A těch exíků - co jich bylo druhů! Jojo, to se dneska už nevidí, pani :cool::lol:

Krajinou mého dětství bylo cebtrum města. Když byl sníh sáňkovalo se ve strmých uličkách, třeba kolem Rajské zahrady podél Regrových sadů, dojezd byl dole u budouvy ÚRA. Nejvíc jme si hráli v v dnešním šervůdu, což byl poklidný park s nmoha vzácnými stromy. Blízko Opletalky v něm byl dost velký rybníček, s umělým romantickým vodopádem směrem od hlavního nádraží. V rohu parku bylo oplocené dětské hřiště, s klidnější částí pro malé děti. na té zbylé prosroře nám pan hlídač, který tam bydlel v takové malé boudičce, vytvářel v zimě kluziště, polejval to a shrnoval. Jezdili jsme ba "šlajfkách, jen někteří měli brusle. Každou neděli byl karneval, doma jsme si vyráběli škrobové masky. V létě to hřiště naopak pan hlídač poléval, aby se neprášilo, a my hráli hry jako Král vysílá své vojsko....a tak. Na stromy jsme lezli taky, tis byl úplně ohlazený,z těch vzácnějších nás pan hlídač honil dolů. Na víkendy jsme jezdili do malé trempské boudičky do Skochovic. Rodiče nebo babička s dědou nás vypustili, a na oběd a večeři nás pískáním a voláním svolávali, jinak jsme byli neustále v čudu, většinou v lese. V sobotu přijížděli tatínci s melouny. Mí rodiče razili heslo - škoda rány, která padne vedle, pár pohlavků nebo na zadek byl normál, přirozená sočást výchovy.

Modroočka napsal(a):

a ještě jsem si vzpomněla, na Gagarince, dříve a teď opět ulice Kobližná, byla taková hračkárna a měli tam takový úhledný sáčky velikosti A4 a v tom byly zbytky látek, stálo to 10 káčé a bylo toho tam docela dost, maminka mi to kupovala a my jsme pak s holkama šily na panenky, seděly jsem u mají babičky před barákem na lavičce, roztahaný šití a švadlenily jsem o stošest. To nás bavilo, měly jsme tolik oblečků pro panenky, nebo jsem si tam taky kreslívaly. Jéžišinku, já tady za chvilku napíšu celej román vzpomínek :)

Mne sa urobilo smutno za bratislavksým Mliečnym barom na Korze... dne sje tam McDonalds. :grater: :kapitulation:
Moji starí rodičia učili v takej dedinskej škole, deduško bol riaditeľ a učil ročníky 3.-4., babička učila 1. a 2. ročník. Niektorým deťom občas podstrčili desiatu :rodna: , a deti z mnohodetnej rodiny, ktoré doma spávali po 4 na jednom gauči :par: , nechali vyspať sa v lavici - čo bolo asi najviac, čo mohli pre ich vzdelanie urobiť. :jojo: Ja som mala pekné detstvo asi hlavne vďaka svojej flegmatickej povahe, láske ku knihám a potom aj vďaka starým rodičom. Všetkým 3, okrem starého otca, ktorý bol už 22 rokov mŕtvy, keď som sa narodila. :grater: Ja som strávila detstvo zahrabaná v knihách, vyliezla som odtiaľ len občas na jazykový kurz :gloria: alebo medzi kamošky.

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..:D
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..
nebo jak mi babička ušila na gymplu fakt luxusní minisukni,nebo kamaše..já byla tak pyšná a ředitelka mě o přestávce odchytla na chodbě a musela jsem se jít okamžitě převlíct domů,protože jsem si prý zapomněla sukni...
a taky jak jsme s holkama u nás na sídlišti pořád cvičily na klepadle na koberce a taky Sokol...hrozně jsme se za tmy bály chodit zpátky domů,protože jsme musely kolem ruských kasáren a tam se pořád ometali Rusáci v uniformách,vožralí jak Dáni...
a jejich paničky bydleli u nás na sídlišti a chodily v kožichách a smrděly tou jejich voňavkou Důchy Maskvý...
a jak jsme museli mít dopisovacího kamaráda z Ruska a já měla Lénu a hrozně jsem se těšila na její dopisy a odznáčky a připadala jsem si hrozně důležitá...
nebo Puškinův památník...já se prorecitovala až do vítězství okresního kola...!!!
No a spartakiáda...já byla za starší žákyně..až v Praze na Strahově!!!
Sem byla absolutně šťastný dítě....

Jesienku a Piako v tube (ja som mala ardšej pikao) vídam dodnes... :jojo: ale nie v supermarketoch, to je fakt.

Judyna napsal(a):

Taky si pamatuji vůni krmení pro zvířata. Śrot voněl nádherně. Nevím, jestli se dobře pamatuji, ale housatům se k tomu ještě přidávaly mladé sekané kopřivy, pak to bylo dokonalé. Jo a malá kuřátka, která byla v takové ohrádce v kuchyní. Měli tam žárovku, krásně štěbetali. A babička měla na půdě takové velké dřeběné bedny plné zrní. Tam jsem ráda chodila a v tom zrní se přehrabovala.
Taky pamatuju, jak nás taťka učil plavat. Topil nás jak koťata. Až za čas jsme zjistili, že on vlastně vůbec plavat neumí....

Moja babička štopala husi a kačice :kapitulation: :grater: - chytila ich násilím, dala si ich medzi kolená  a rvala im kukuricu do gágora - a pritom im ju tam tak utlapkávala a uhládzala... No úplná tyranka :dumbom: ...

Kiara napsal(a):

Revliba napsal(a):

aprill napsal(a):

šmankote, já jsem tak ráda, že nemám takové prazážitky jako někteří :kapitulation:

Cha cha..jsi mě rozesmála..všechno je relativní,za pár let budeš v prazážitcích ani nemrkneš..:D
Já jsem Husákovo dítě a pamatuju si Salko v tubě...mňáám a taky Jesenku...taky jsem hrozně toužila po papírový bundě,kterou měli jenom v Tůzu a naši mi jí nikdy nekoupili..

Jj, a pak dělali Pikao, to bylo zahuštěné slazené kakao :jojo: A pamatujete na Vitacit a Celaskon?!? My si kupovali Vitacit, nasypali jsme si ho na dlaň a lízali jsme ho, takže jsme měli žluté, červené a oranžové jazyky, podle toho, kterou příchuť jsme si koupili. A Celaskon (syntetický vitamín C) se prodával v lékárně v takových skleněných tubičkách s plastovým uzávěrem a ten jsme pro změnu cucali - jednak to bylo zdravé a za druhé to bylo kyselé jak šťovík :D

A pamatujete na ty dětské (nejenom) béžové, přízové punčocháče, pletené stylem hladce-obrace a na bílé tričko a modré trenýrky na tělocvik a na jarmilky k nim :D ?!? A pamatujete na ty příšerné limonády, na hořkou Amaru a na Broňu, která chutnala po žlutých rynglích?!?

Tak koukám, že se ze mě stal taky zasloužilej pamětník :lol:

Mne chýba taká tá mrazená ovocná dreň v kockách... :grater: :kapitulation: a hašlerky a lekorky.

dusička napsal(a):

My jsme na severu dostávali ve škole svačiny - mlíko v pytlíku :jojo:
A vzpomněla jsem si na první magneták - s pěti oranžovými gumovými čudliky.
A naučila jsem se jezdit v první třídě na velkým dámským kole a později táta propašoval z NDR zelenou skládačku. Uf, donedávna jsme jí měli ještě v kůlně - a já se divím, jak jsme na tom mohli jezdit v kopcovité krajině. :tesi:
Taky ráda vzpomínám, že jsem šlapala zelí, to bylo pak u babičky ve sklepě a já v neděli dopoledne chodila pro zelí se sklenicí a cestou domů ujídala - mňam.
A taky si pamatuju, jak chlapi co stavěli sídliště měli tu bunku na převlíkání a my jsme se chodili dívat s dětma za jedno okno bunky - tam byl stůl a pod sklem stolu byli fotky s nahatýma ženskýma. Byli jsme z toho tenkrát paf.
Jo a taky jako naše děti jsme se s jinýma dětma navzájem ukazovali. :lol:

Ja som si na prvý kazeťák 5 orkov šetrila - zbierla aosm dovjkoruny a päťkoruny do veľkého plastového prasaťa. Potom som is pyšná kúpila kazeťák značky JVC - a on sa mi furt kazil.... Keď mi otcov známy z Kanady tento kus reklamoval u výrobcu (mohol napísať z Kanady priamo), dozvedel sa, že náš štátny PZO Kerametal kúpil sériu výrobkov, ktoré pri preprave spadli do mora... :dumbom: a vykúpali sa v slanej vode. Nám ich, samozrejme, predali  v- Tuzexe - za plnú cenu, ten môj stál bratku v prepočte 5,500 Kčs (bony boli tuším po 5 Kčs kus). :skurt:

lupina montana napsal(a):

Duši, tak to jsme s mamkou stejně starý.
Já prožívala 68 hrozně...strašně. Teda, jednak proto, že táta jezdíval docela pravidelně do kapitalistický ciziny a barvitě vyprávěl, konče každý druhý vyprávění větou "komunisti zasraný" :cool::lol:
Takže my jsme ten rok prožívali nějak dramatičtějc, pravděpodobně v naději, že bude větší sranda. Taky jsem ze čtvrtiny Ruska, takže o to hůř.
Navíc jsem koncem srpna odjela na chmel (že mně naši pustili, se dodnes divím) a tam jsme s klukama ruskejma na tancích taky zažili věci.
Pro naši rodinu to byla strašná frustrace - a pro generaci našich už druhá, od Mnichova. Zrada. Takhle to cítil tehdy kdekdo....a ta frustrace se pak změnila v naprostou malomyslnost.
K tomu uzavření v sedmdesátých, jak píšeš, Bramborko, došlo asi logicky - lidi už nevěřili ničemu "venku" ať už to venku bylo cokoliv - a začli si budovat vlastní, vnitřní světy. Do těch už se tehdy tolik nezasahovalo, jako v letech padesátých - vlastně to nikoho "shora" moc nezajímalo. Jim už šlo jen o teplý pelechy, ne o revoluční ideje a nadšení.
Ono to bylo svým způsobem osvobozující - ale až tak od let osmdesátých, kdy jsme se v tom naučili chodit.

Ja som mala rok... ale môj otec uveril v "socializmus s ľudskou tvárou" a púšťaval si hubu na špacír... A po invázii okupačných vojsk prišiel o prácu a niekoľko rokov sme žili len z maminho platu. :usch: Potom mohol občas niečo, tajne, načierno... Trvalo niekoľko rokov, kým ho znovu riadne zamestnali. Jj, zlatý socík. :skurt:

Selima napsal(a):

Mne chýba taká tá mrazená ovocná dreň v kockách... :grater: :kapitulation: a hašlerky a lekorky.

Jáj, to som mala vedieť! Mrazenú dreň nie - ale hašlerky a lekorky by som ti doviezla! :pussa:
Mliečny bar bol ozaj lepší,ako mekáč - a kútik detskej radosti, ten už tiež nejestvuje, ak sa nemýlim.

A viete, čo je blbé? Že pre dnešnú mládež je už aj ten dnešný sviatok, 17. november, niečo ako Druhá svetová! :D Občas sa ma pýtajú, či to bolo ako naozaj, a či som teda aj ja nejako... a aké to bolo. Bože, ja už som pamätníčka, keď sa to tak vezme... :rolleyes: Ale tajím to. Zuzana Fialová povedala,  že dáma v istom veku by sa nemala priznať k maturite z ruštiny :lol: a ja sa tým riadim. A štátnicu z marxizmu-leninizmu už vyslovene zatĺkam. :jojo:

Kiara napsal(a):

haiel napsal(a):

Moji kamarádi a spolužáci to měli doma podobný a někteří ještě horší.  Z našeho baráku jsme byli doma bitý všichni, kdo byl na dvoře, tak slyšel řev z oken bytů, protože jsme měli společný dvůr.  A tak se vědělo, kdo zas co vymastil, přinesl poznámku nebo přišel pozdě dom.  Dospěláky jsme museli zdravit a poslouchat a neodmlouvat, takže jsme všecko odkejvali a pak si tajně žili po svým.

Jj, haiel :jojo: Jsme stejný ročník a co se týče fyzických trestů, tak si pamatuju, že to bylo bohužel v té době úplně normální. Moje kamarádky bývaly bity, já jsem doma také bývala bita (vařečkou, hadičkou na stáčení vína, matka o mě jednou přerazila tu velkou prádelní vařečku na vytahování prádla atd. atd.). V dnešní době by taková matka měla problémy se sociálkou, tenkrát když dítě dostalo vejřez, tak se to bralo jako "výchova" a pokud dítěti nebylo nijak vážně ublíženo, nikdo to moc neřešil :grater:

I když se bavím se svými vrstevníky nebo s lidmi o něco málo staršími, výchovu s pravidelným používáním tělesných trestů měli doma všichni :)

Moja matka, učiteľka, tiež na men zlomila tú varechu na vyváranie - podotýkam, že kvôli škaredému písmu... :grater: :kapitulation: Inak som nijako nevyvádzala, až do neskoršej puberty som bola neskutočne poslušné decko, tak nejako od prirodzenia. Až dnes, pri neteri (a jej vnučke) dysgrafičke a dyslektičke, uznáva, že možno to nebola vtedy len moja vina... mmch, dys- som asi dodnes, je to asi vidno aj na mojich príspevkoch tu. :jojo:

Jóóó, mražená dřeň v kostkách ... ty barevné, plastové kostky vypadaly jako zvětšenina kostek od "Clověče, nezlob se" a měly na každé ze šesti stran vyražená i kolečka od jedné do šesti a bílý deklík nahoře :jojo: Tak tuhle cukrovinku jsem taky nesměla, protože matka tvrdila, že mražené výrobky způsobují nachlazení a bolest v krku :lol: nicméně já si vždycky nějak poradila, abych se k mražené dřeni dostala ;) MMCH ty prázdné kostky si někteří frajeři potom dávali dozadu na auto, tuším, že nad výfuk na tažnou kouli.

A pamatujete se na Ovonky?!? Ne Ovocit, Ovonky - tekuté ovoce, prodávali to v takových malých skleněných lahvích: broskvovou, meruňkovou a jahodovou, jak si tak matně vzpomínám.

A pamatujete na lidovou tvořivost v letech šedesátých až sedmdesátých?!? Kdo měl ruce, tak pletl, háčkoval nebo šil: buď oděvy, nebo různé zhůvěřilosti do interiéru. Kvalitní oděvy nebyly, všichni chodili v jednom, nebylo výjimkou potkat v létě deset ženských ve stejných šatech, akorát ve žluté, modré nebo zelené variantě :usch: Na mě jako na dítě matka ustavičně pletla, šila nebo háčkovala a pokud si pamatuju, dělal to každý, kdo to uměl.

K té lidové tvořivosti mi utkvěly v paměti různé "ozdoby" do bytu, třeba háčkované hračky z chemlonu - matka kamarádky měla doma háčkovaného chemlonového pudlíka. To se vzala prázdná láhev od pěny do koupele AVELA, protože měla kónický tvar, celá se obháčkovala krátkými sloupky odzdola až nahoru a to bylo tělíčko psa. Pak se udělaly chemlonové bambule jako uši a obličej , přišily se černé knoflíky - to byly oči - a jedna chemlonová bambule dozadu - to byl ocásek. Když mi bylo 12-13, přišla do módy drhaná krajka - macramé, to byly zase nejrůznější tašky, kabelky, závěsy na zdi a závěsy na květináče. A pak se pamatuji ještě na TAPIKO, ale to už jsme hodně v osmdesátých létech ...

My sme si do tých kociek dávali zmraziť džús a dúfali sme, že budeme mať novú dreň... :P

Jo tak na kostku si taky pamatuju :jojo:
A chemlon - háčkovali se z toho i domácí papuče.
Já jsem se naučila plést v šestý třídě, s mamkou jsme čučeli na tv a pletly u toho obě dvě. Tenkrát nás třeba háčkovaný tričko z dvojtý sněhurky vyšlo na dvacku a byly jsme in.
Drhali jsme ve škole v přírodě závěs na květináč.
JO a v 82 byla modní rubikova kostka.

MOja babička sa poznala s jednou takou šikovnou pani, takže som skoro celé detstov chodila v pleteno-háčkovaných originál modeloch :skurt: :supermario: :dumbom: . A babička háčkovala, rôzne dečky a tak. :/ Boli hlavne z umelých priadzí, čo ma nerajcovalo. A druhá stará mama, ktorá nás celé detstvo obštrikúvala,  ma nútila yvšívať, ale aspoň to boli - niektoré - pekné veci. Pliesť som sa naučila sama a chvíľu ma to aj bavilo, ale mám pomerne malú rodinu a koľko už hrubých vlnených svetrov potrebuje jedna osoba? Čoskoro som nemala odber. :grater:

Tak to já pletla třeba půl roku jeden svetr. To byla moda - třeba od rukávu k rukávu, s netopýříma rukávama a nic hrubýho, pěkně na trojkách a vyplejtat. čím složitější vzory, tím lepší. Ale střihy jsme si dělali podomácky, na arch papíru míru, pěkně dvacet oček na zkoušku a počítat. Návody z praktický ženy nebyly moc extra a k použití. :tesi:

Ja som robila z Vereny a Sandry... :rodna: u nás ich predávlai a toľko osm po nemecky vedela... Vo Verene boli krásne obrázkové vzory :rock: ... ale babička mi potom pomáhala vylepšovať výsledky. :gloria:

Verena a Sandra jsou fajn. Já si pak kupovala i Sabrinu, ale to až po revoluci.

Kiara napsal(a):

nebylo výjimkou potkat v létě deset ženských ve stejných šatech, akorát ve žluté, modré nebo zelené variantě :usch: Na mě jako na dítě matka ustavičně pletla, šila nebo háčkovala a pokud si pamatuju, dělal to každý, kdo to uměl.

Nejhorší to bylo, když přišly do Domu módy nějaký luxusnější kousky, kterých ale přišlo vagon a chodilo v tom půl Prahy :mad: Nejvíc si pamatuju úúúžasnej maxikabát s velkým kožešinovým límcem - takový jakože tkaný proužky to mělo. Když jsem viděla první, zařekla jsem se, že si najdu brigádu, nebo vyloupím tátovi tajnou skrýš - když jsem viděla desátej, přešlo mě to :lol:
A co jsem se našila a napletla taky - a přitom mně to nebaví! Jenže, co bych neudělala, když jsem měla dvě holčičky, že.....pamatuju si, že jsem jim šila ještě v nějakým 91-2, když jely s tatíčkem do Itálie - takový krásný šortky, že byly tázány, kde že v tý Itálii jim to tatínek stihnul koupit :tesi:

My jsme byli s našima naposledy od ROH v Rostoku u moře. Našily jsme si tenkrát sukni se sedlem abysme v  NDR v létě v roce 89 nedělaly ostutu. My tam byly za frajerky - Němky nechoděj hezky oblečený.
A přitom v NDR byli v obchodě krásný kousky za pár marek, ale nesmělo se převážet.
A ty stejný věci - snad skoro všichni sousedi měli stejný obyvák jako naši, a tapety co jsme tenkrát měli jsem viděla v televizi v nějakým starým komunistickým filmu. :P

dusička napsal(a):

Verena a Sandra jsou fajn. Já si pak kupovala i Sabrinu, ale to až po revoluci.

Mne to možno niekto nosil z Rakúska :rodna: - ale možno to občas bol odostať kúpiť, alebo som si to vozila z Maďarska, tam mali aj kazety Doors, Queen, Locomotiv Gt a samú dobrú muzičku. :jojo:

Já si pamatuju, jak mamka chemlon strčila myslím do versatilky, nahřálo se to nad kahánkem a přilepilo na látku. Dělaly se z toho zakové šílené obrázky na zeď ebo polštářky. Hrozně to smrdělo. A taky jsme motaly korálky z papíru a z toho jsme měli v kuchyni závěs, heč!

:D:D chemlonový obrázek nám visel na záchodě :D šílenost. bráchův kamarád vozil z NDR Bravo - to bylo něco, seděli jsme nad tím se slovníkem a louskali oc tam píšou o naših oblíbených skupinách, bomba

To ja jsem zboznovala DUm potravin na Vaclavaku a Dum mody. To byla nadhera. Jednou jsem se mamince v Dome mody ztratila, u bot. Myslim, ze jsem brecela. A pak me nasli.

Kdyz jsme byli vetsi, chodili jsme do kina Alfa na Vaclavak. To bylo nadherny kino a taky krasny bylo Kotva. Vzdy jsem z navstevy uplne vysinuta, silene  jsem se tesila a pak se slo nekdy do mlecneho baru nahore na Vaclavaku. Ale do toho pod kinem , bylo to v prvnim patre. Nevim jak se to jmenovalo,meli uzasnou bananovou zmrzlinu.
Taky jsme s rodicema chodili v nedeli do restauraci v centru Prahy. Treba do Kavarny Slavia nebo na prochazky podle Vltavy az do zoologicke zahrady a na zamek Troja.

Na jednom úžasným chemlonovým koberečku jezdí moje čuba v autě :cool::lol:

Sahleb, hele:

http://www.youtube.com/watch?v=h9O7eTqB7iE

Opravny punčoch :) Uteklé očičko spravili, stávala se tam fronta...protože punčochy se "sháněly" a tenké punčocháče.....ó, to byl nedostatkový luxus. Pěkně podvazkový pás a punčochy, v zimě omrzlá stehna (protože druhou alternativou byly jégrovky). A ty punčochy byly "švé" a šev se musel hlídat.

Jj - a když pásu upad knoflíček, strčil se tam pětník :lol:

Pjetnik... juuu :godlike: :supr:
Ja nemela cas cist, ale dobre, pridam "taky to SVE"...
Kdyz jsem byla decko, neumela jsem posoudit, jestli to detstvi mam stastne, ci nikoliv...
Kdyz jsem byla schopna to posoudit, rozdelila jsem sve detstvi na "prijemne" a ... hm, no proste nejak "negativni" (chvile)...
To, co bylo KRASNE, jsem se snazila i ja zprostredkovat svym detem: zajmove krouzky, spolecne pobyty v rekreac. zarizenich (=skolky a skoly v prirode, pozdeji /v dospelosti/ rekreace v zahranici a tak pod.)...
Co bylo smutne, jsem chtela vygenerovat (aby se tomu vyhnuly  . . .  nepritomnost rodicu doma, to JA VZDY citila jako "silne minus" - a proto jsem vetsinou, coby mama deti predskolniho a ranne skolniho veku,.. doma byla, kdyz ony se domu vracely... a "cosik potrebovaly"...), a co bylo krasne, mi SILNE UTKVELO v pameti...

Jsem se zas "nostalgicky agresivne" rozhodila...:co: :styrka: :dudlik: :rodna: :rock:

Modroočka napsal(a):

Tak já jsem byla děcko až v letech sedmdesátých. Jaký to dětství bylo? Suprový, my jsme lítali po venku, negepěli jsme doma, jako gepí děcka doma dnes. Jezdili jsme na kole, dělali jsme bunkry, chodili v zimě sáňkovat, celej rok jsme měli co dělat. Žádná nuda. Vždycky když jsme jeli k doktorovi, dostali jsme nějakou hračku, maličkost, ale dostali. S dětstvím mám dodnes spojenou vůni v malé prodejně obuvi, tehdy se boty ještě dělali všechny z kůže a ne z umělé hmoty. Krásně to tam vonělo, na to nemůžu zapomenout, pak na malou cukrárnu, kde měli na stropě obrovský ventilátor, mně tehdy přišel jako vrtule z letadla :) měli tam báječnou smetanovou zmrzlinu, ne z prášku, jako dnes. Jsou to takový útržky vzpomínek. Třeba když jsem v zimě sáňkovali a místní rozhlas vyhrával vánoční písničky, třeba od Zagorky Zima, zima, zima všude je..... Nebo když prababička zatopila v kuchyni v kamnech, nakrájela brambory na plátky a pekla nám je na té velké plotně, nebo bramborový placky, maštěný sádlem a namazaný povidlama. Vzpomínka na každoroční zabíjačku, nebo když se vybírali brambory, přijel Honziňák s koňma a vyorával ty brázdy, my jsem jako děcka lítali kolem, těch koní jsem se strašně bála, dodnes z nich mám respekt, pak jsme ty brambory pekli v popelu. Těch vzpomínek je spousta a všechny jsou krásný, asi proto, že už je to dlouho a na to málo špatnýho už jsem zapomněla. Dětství bylo krásný, bezstarostný, měla jsem pocit, že mi nic nechybí.
Jo a bicí hodiny u prababičky v seknici, kde se spalo, spala jsem uprostřed a ty hodiny každou hodinu bily, prababička mi vyprávěla pohádku o dvanácti měsíčkách, čítávala mi z časopisu Rodina Káju Maříka. Druhá prababička umřela, když mi bylo pět let, ale pamatuju si ji, jak prala v trokách na dvoře prádlo.
:hjarta:
A moje babička, moje zlatá babička. Dětství bylo to nejkrásnější, co jsem kdy prožila. Škoda, že se to nedá vrátit, aspoň na chviličku, abych se viděla se svýma babičkama, milovala jsem je.

Modroočko....jé, mám to podobné
přišla jsem ze školy, prásk s aktovkou.....brusle a celé odpoledne na kluzišti
na kole....lyže....taky jsme pekli brambory na poli.....chodili na "pajtl"...
moc hezké

Mela jsem to take tak, cely dny venku,hrali jsme si s panenkama venku,sili na ne oblecky....je zajimave,ze,kdyz dneska deti litaji venku,tak z nich udelaji lidi deti ulice,to za meho detstvi by jsme museli byt vsichni deti ulice.

Jo, to je fakt. Všichni byli venku s klíčama na krku a nikdo to neřešil.

lupina montana napsal(a):

Na jednom úžasným chemlonovým koberečku jezdí moje čuba v autě :cool::lol:

Sahleb, hele:

http://www.youtube.com/watch?v=h9O7eTqB7iE

Jezisi diky Lupino!!

To nebylo moje detstvi ale konec detstvi, jeden z tech dvou z videa me silene balil:godlike::godlike::godlike::godlike::godlike:.

Byla jsem uplne pitoma a nevedela co delat.

Judyna napsal(a):

Jo, to je fakt. Všichni byli venku s klíčama na krku a nikdo to neřešil.

Jenze zrejme tady nebylo tolik tech, co to v zajmu "financniho" zisku CHTELI ZNEUZIT...

http://www.youtube.com/watch?v=IfOPCcLB … re=related

...myslenka narku, zastupy strachu...

Judyna napsal(a):

Jo, to je fakt. Všichni byli venku s klíčama na krku a nikdo to neřešil.

Děti si dneka nehrajou venku ani u nás na vesnici :grater: ulice bez dětí. Pár těch malinkých, co se ještě držej za ruku a někam jdou s někým - jináč ne....
Ještěže člověk občas narazí někde v roští na muckající se pouboše......

No nevím, žiju v městečku - 5000obyvatel, a děti potkávám venku. :jojo: řekla bych,že u nás beze změny

My jsme Duši asi moc blízko Prahy....semka se teď přestěhovalo strašnejch Pražáků, poněvadž tu jsou dostupný parcely, po dálnici čtvrt hoďka a i vlak.....
Tak se sem asi přenášejí městský móresy, bo co....ale u nás v ulici jsou 4 chlapečci ve věku 3-cca7 let a v životě jsem je neviděla spolu venku. Snad se člověče ani neznaj :co:

Já prožila dětství  v šedesátých a začátku 70. letech a nikdy jsem nebyla venku s klíčem na krku. Bydleli jsme na velice frekventované ulici, kterou člověk musel přejít, aby se dostal do parku, semafory tam tehdy nebyly, ani přechody pro chodce si nepamatuju. Do parku jsem ve všední dny chodila s družinou, o víkendech jsem byla s našima buď u babičky na venkově, nebo někde na výletě. Na dvoře se nedalo hrát, byl malý a zaprášený. Poprvé mě naši pustili samotnou až na konci páté třídy.

A u nás na sídlišti běhají venku děti samy, sice ne tříleté, ale tak cca od osmi let nahoru.
Moje děti jsem na začátku 90. let pouštěla samotné na hřiště za domem asi od 4 let, koukala jsem na ně z okna, ale je to nebavilo, vydržely 10 minut a už na mě zvonily, že chtějí domů.

Já měla výhodu, že jsem bydlela v paneláku, kde byly děti cca stejně starý jako já. Měli jsme dost prostoru na hraní, hodně času jsme strávili na klepáku. :cool:
Moje děti vyrůstaj v baráku, na zahradě je to moc nebavilo, chtěli za dětma ven. Samotný jsem je do parku pustila asi až v první třídě.
Lupi - 3 až 7 let mi přijde malí na to, aby courali po venku sami. Na vesnici je to něco jinýho. Ale přeci jenom, nevíš co napadne tříleté děcko.
Jo jsem si ted vzpomněla, naši bydleli v podnájmu v baráčku a čekali na byt. A já vzala jednou mýho souseda (2,5 roku) a šla se s ním podívat do města,kde budeme bydlet. Uměla jsem otevřít branku. Máma mě naháněla, nakonec nás přivedla domů jedna paní,která nás odchytla ve městě. :dumbom:

dusička napsal(a):

Já měla výhodu, že jsem bydlela v paneláku, kde byly děti cca stejně starý jako já. Měli jsme dost prostoru na hraní, hodně času jsme strávili na klepáku. :cool:
Moje děti vyrůstaj v baráku, na zahradě je to moc nebavilo, chtěli za dětma ven. Samotný jsem je do parku pustila asi až v první třídě.
Lupi - 3 až 7 let mi přijde malí na to, aby courali po venku sami. Na vesnici je to něco jinýho. Ale přeci jenom, nevíš co napadne tříleté děcko.
Jo jsem si ted vzpomněla, naši bydleli v podnájmu v baráčku a čekali na byt. A já vzala jednou mýho souseda (2,5 roku) a šla se s ním podívat do města,kde budeme bydlet. Uměla jsem otevřít branku. Máma mě naháněla, nakonec nás přivedla domů jedna paní,která nás odchytla ve městě. :dumbom:

Tak ja deti poustela pred barak ve 4 letech,videla jsem na ne s okna.Bylo plne sidliste takhle stejne starych deti.Vsude dokola jsou  panelaky a lide se tu znaji.

Erem - jasný, ale sídliště je něco jiného než ulice plná domků. Kdybych na ně viděla z okna, pustila bych je ve čtyřech , ale do parku nevidím,proto až od první třídy.

dusička napsal(a):

Lupi - 3 až 7 let mi přijde malí na to, aby courali po venku sami. Na vesnici je to něco jinýho. Ale přeci jenom, nevíš co napadne tříleté děcko.

Duši, samotný ne, ale s většíma děckama naše holky na ulici chodily i takhle malý. Ne daleko, jen abych na ně viděla z okna, to měly nakázaný. Je pravda, že tehdy bylo daleko míň aut, ale taky je fakt, že jsme superklidňoučká ulice na vesnici, ulice, která vpodstatě nikam nevede, takže provoz nulanula prd. Jezdí sem jen ti, co tu bydlí a ti vědí, že se stejně furt někdo po tý ulici motá, takže nikdo se tu neřítí. To víš, že přes docela frekventovanou hlavní jsem je taky nepouštěla, naštěstí se dá na druhou stranu vsi přejít pod viaduktem, tak do první třídy chodily tudy. Pravda, prudily, že chtěj dříve, neb jsou už světaznalé - měly přece ve školce dopravní výchovu! :cool::lol: Ale mně prostě přišly do těch šesti moc hemživý.

Mrkněte: http://infografika.idnes.cz/ekonomika/s … odkazy.xml

misha88 napsal(a):

Mrkněte: http://infografika.idnes.cz/ekonomika/s … odkazy.xml

Krasna stranka,tak jsem to prolistovala a zavzpominala si.:jojo:
A pak,ze nebylo dost vyrobku,tim myslim potraviny,urcite bych je hned vymenila za ty dnesni hnusy.

A oblečky by si Erem taky vyměnila. :lol::lol::lol: Za mě - jsem ráda, že jsem tady a ted.

Taky jsem prolistovala a docela se zasmála:-))) měnit bych určitě nechtěla

misha, děkuji za odkaz.
Zajímavé, na něco hezké vzpomínky.
Ale měnit bych také nechtěla.

tož když už tak vzpomínáme :)

http://www.youtube.com/watch?v=P_atIh56M7I

misha88 napsal(a):

Mrkněte: http://infografika.idnes.cz/ekonomika/s … odkazy.xml

Ježiš, to je nostalgia! Poháre Duritky! Kotpčový magenťák! Rádio Eurydika! :hjarta: Sifón! :hjarta: :hjarta: Bože, ja som stará a sentimentálna...

:D Tá hirošima je super, Hai...

dusička napsal(a):

A oblečky by si Erem taky vyměnila. :lol::lol::lol: Za mě - jsem ráda, že jsem tady a ted.

Tak oblecky bych nevymenila,vadi me umela vlakna :jojo:
Ale ty potraviny zpet bych brala hned.Byli uzasne....:jojo:

Misho, to je super odkaz! Jen jak budu mít víc času, pořádně to prohlídnu. Najela jsem zatím jen na hračky a Optik a Inspiro byly mé nejoblíbenější! Paráda!

eremuruss napsal(a):

misha88 napsal(a):

Mrkněte: http://infografika.idnes.cz/ekonomika/s … odkazy.xml

Krasna stranka,tak jsem to prolistovala a zavzpominala si.:jojo:
A pak,ze nebylo dost vyrobku,tim myslim potraviny,urcite bych je hned vymenila za ty dnesni hnusy.

Nu, erem, já jsem zase viděla nábytek do obývacího pokoje, který stál tenkrát 13.000,- Kčs a průměrný plat byl v té době něco okolo 1.500,- Kčs. Tobě se stýská po časech, když by sis zařizovala byt a za nábytek do obýváku bys musela vysolit v přepočtu 130.000,- Kč :co:?!?

Pamatujete tuhle kočku? :)
http://www.youtube.com/watch?v=_S4SOJ7P … re=related

http://www.youtube.com/watch?v=6fkEoH1PRSs

haiel napsal(a):

Pamatujete tuhle kočku? :)

Jojo, dývídýčka mají v Levných knihách. Než jsem si pustila odkaz, myslela jsem, že půjde o tu plastovou hračku kočky, co navrhla maminka Petra Nikla :).

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

misha88 napsal(a):

Mrkněte: http://infografika.idnes.cz/ekonomika/s … odkazy.xml

Krasna stranka,tak jsem to prolistovala a zavzpominala si.:jojo:
A pak,ze nebylo dost vyrobku,tim myslim potraviny,urcite bych je hned vymenila za ty dnesni hnusy.

Nu, erem, já jsem zase viděla nábytek do obývacího pokoje, který stál tenkrát 13.000,- Kčs a průměrný plat byl v té době něco okolo 1.500,- Kčs. Tobě se stýská po časech, když by sis zařizovala byt a za nábytek do obýváku bys musela vysolit v přepočtu 130.000,- Kč :co:?!?

Nabytek byl drahy,ale kolikrat ho kupujes za zivot,ale ja psala o potravinach,byli o hodne lepsi nez ted.Vcera jsem si cetla u nas v marketu slozeni salatu a pomazanek,hruza sama chemie.Treba pomazanka s nivou ma jen 10% nivy.....a co je to ostatni???

No, mně teda potraviny lepší než teď nepřišly. A ten sortiment, ubohost.

To jo  sortiment je super. Jak v chemické laboratoři :rodna:

Marjápanno, Erem - copak ty si nepamatuješ ty absolutně vybílený zeleniny s pěti shnilejma mrkvema? :co: Mlíko jeden druh - a to odtředěnej až na samou hranici, sýrů nulanula prd......prosímtě, kdybychom do šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých let přenesli dnešní nejobyčejnější sámošku, tak se lidi ušlapou!
Pamatuju se docela přesně, jak jsem v nějakým pětaosmdesátým zhruba seděla n zápraží a prudce zatoužila jen po jednom - po křupavým rohlíku k marmeládě, kterou jsem zrovna vařila.
A když  pak zřídili ve stanici metra pekárnu, nemohla jsem se nabažit vůně čerstvýho pečiva; po cestě do práce mi to vždycky zvedlo náladu.
Ostaně, zpívávala se přece taková písnička:
Nebude uzenej sejra
nebude tavenej sejra
nebude vůbec nic...
Už není uzenej sejra
už není tavenej sejra
už není vůbec nic!

Lupi, mlíko bylo polotučné (1.5%) a plnotučné(3%). Jaký jiný druh bys chtěla? Trvanlivé nekupuji ani teď, kondenzované  a sušené bylo i před tím. O křupavé rozlíky nouze taky nebyla. Zelenina - ano, moc toho tam nebylo, ale to, co bylo mělo chuť. Víš, jaká teď sháním jablka? Se strupama, protože ta jsou méně chemicky ošetřená a nejsou to ta krásná umělá z obchoďáku. O jogurtech se snad bavit nemusíme, o zmrzlinách - to je teď taky samá voda....jo, výběr je teď opravdu o moc lepší, ale kvalita je nevalná. Valí se sem ze zahraničí samé šunty a náhražky a naši to kupují, jelikož je to laciné. A ta chemie trochu chuti taky dodá.

Lupino a co myslis,ze je ted v cerstvem pecivu?Do chleba je pridavany jiny plesnivy chleba takze vydrzi neplesnivet maximalne 3 dny.V pekarnach se uplne nedopeka,aby byl mekci.Je to tak,kdyz ho v praci rozkrajuju je jako guma.Drive chleba vydrzel i tyden dnes je to humac.Nerikej me,ze krupavy rohlik byl nedostatkovy zbozi.Me ho mama nosila kazdy rano k snidani cerstvy.
Jogurty jsou sami skrob,vsechny co prodavaji v marketech nejsou jogurty vyjimkou je jogurt holandia jinak sama chemie.
Je pravda,ze drive byli 3 druhy,ale byli to jogurty.To same uzeniny bylo par druhu,ale chutnych.Radci bych mela 3 druhy,ale salamy s masa a ne z rozemletych kosti a peri bez chuti jen presolenych.
Na zeleninu si ani nepamatuji za dob davno minulych,asi proto,ze jsme ji nekupovali meli jsme zahradku.Urcite nebylo tolik druhu a urcite nebyli rajcata myty v chloru dovazeny od nekud s ciziny.

Judyna napsal(a):

Lupi, mlíko bylo polotučné (1.5%) a plnotučné(3%). Jaký jiný druh bys chtěla? Trvanlivé nekupuji ani teď, kondenzované  a sušené bylo i před tím. O křupavé rozlíky nouze taky nebyla. Zelenina - ano, moc toho tam nebylo, ale to, co bylo mělo chuť. Víš, jaká teď sháním jablka? Se strupama, protože ta jsou méně chemicky ošetřená a nejsou to ta krásná umělá z obchoďáku. O jogurtech se snad bavit nemusíme, o zmrzlinách - to je teď taky samá voda....jo, výběr je teď opravdu o moc lepší, ale kvalita je nevalná. Valí se sem ze zahraničí samé šunty a náhražky a naši to kupují, jelikož je to laciné. A ta chemie trochu chuti taky dodá.

Jeste existovalo mleko ochucene jahodove,to byla pochoutka a mlecny dezert milacek,poprve a naposledy ho ochunala moje dcera na jare roku 1993.

Jo mlíko v lahvi s bílým nebo růžovým víčkem - z hliníku.
Hm, a třeba kvalita hygienických potřeb. :dumbom: Ta byla dřív na jedničku co.
dá sehnat kvalitní jídlo, ale nechce to nakupovat v hypermarketech, ale u soukromníků.

Erem - v šestnácti za totáče jsem dělala brigádu v potravinách. Ty párky - už tam mleli co se dalo tenkrát. :lol: To není o době.
A čerstvý chleba kupuju ted, a moc mi chutná. Dřív byl obyčejný a podmáslový ne?
A ty tři druhy jogurtů? Myslíš Erem, že to byly doopravdy jogurty? že měly mléčnou kulturu, o které se ani nevědělo?

Jo, je to pravda, plnotučný mlíko taky začlo časem být.
No....tak já když byla maličká, prodávalo se u nás ještě mlíko z konví, naběračkou, majonéza, tvaroh a máslo na váhu.....jenže fronta na maso se stála od brzkého rána, zelenina chutná teda nebyla, to se na mě holky nezlobte. Bylo to špinavý, plesnivý - pokud vůbec.
Měla jsem kamaráda. vedl zeleninu - hrnulo se k němu celý Brandýsko, protože kupoval načerno od zahrádkářů - ale furt na štíru se zákonem :rolleyes: a o dnešním sortimentu se mu ani nesnilo. Byli jsme celý šťastný, že měl čerstvý jabka, celer a mrkev.
Mám přízeň v Blavě, tam přese všechny časy zůstalo alespoň jedno tržiště - Centrálne trhovisko. Vždycky jsem si tam připadala, jak v jiříkově vidění...
No a jahodový mlíko snad seženete dneska taky, polárkáč a Míša zůstaly - jinak bylo už jen eskymo a polárka (ta ovšem zmizela v propadlišti dějin někdy v sedmdesátých letech) takže zmrzliny byc hom měly vyčerpaný :cool:
Akorát nevím, kde jste chodily na ty křupavý rohlíky - v Praze byla jediná taková pekárna, a to v Mostecký - nosila jsem odtama rohlíky pro všechny kolegy.
Jinde jsem je nezažila....
Mlíko přešlo z konví do hnufnejch pytlíků, máslo, majonéza a tvaroh zůstaly - jogurty....no byly ty sklenkový! A ty jsou i dnes, tytéž jako tehdy.

lupina montana napsal(a):

My jsme Duši asi moc blízko Prahy....semka se teď přestěhovalo strašnejch Pražáků, poněvadž tu jsou dostupný parcely, po dálnici čtvrt hoďka a i vlak.....
Tak se sem asi přenášejí městský móresy, bo co....ale u nás v ulici jsou 4 chlapečci ve věku 3-cca7 let a v životě jsem je neviděla spolu venku. Snad se člověče ani neznaj :co:

Ufff, jsem strašnej Pražák... děsný zjištění
Vlčice, brzdi - na chatě jsem jediná, kdo každýho v lese zdraví, tu a tam slůvko prohodí , zatímco domorodci po mně podezřívavě až vyděšeně zírají...

Jo a víte, kde mají pečivo, který chutná jako opravdová houska?
Marks&Spencer, bagely... ty nesladký ...to dá jíst samo, bez ničeho , mňam...

dusička napsal(a):

Jo mlíko v lahvi s bílým nebo růžovým víčkem - z hliníku.
Hm, a třeba kvalita hygienických potřeb. :dumbom: Ta byla dřív na jedničku co.
dá sehnat kvalitní jídlo, ale nechce to nakupovat v hypermarketech, ale u soukromníků.

Ano, dusičko - já když si vzpomenu na vložky Violetta - na kusy tvrdé buničiny, potažené gázou, co se musely špendlit ke spodnímu prádlu, jinak při chůzi klouzaly a ženská měla po několika krocích vložku posunutou až na záda ... :usch:

Nebo když si vzpomenu na éru, kdy vložky nebyly vůbec, protože byly nedostatkovým zbožím a ženská byla ráda, když sehnala alespoň ty předpotopní Violetty :usch: a to bylo prosím v polovině 80. let.

erem, je zajímavé, že si pamatuješ akorát jídlo, jídlo, jídlo a zase jídlo - ale to ostatní, to už jsi buďto zapomněla, nebo to nechceš vidět ... :dumbom:

Kiara napsal(a):

dusička napsal(a):

Jo mlíko v lahvi s bílým nebo růžovým víčkem - z hliníku.
Hm, a třeba kvalita hygienických potřeb. :dumbom: Ta byla dřív na jedničku co.
dá sehnat kvalitní jídlo, ale nechce to nakupovat v hypermarketech, ale u soukromníků.

Ano, dusičko - já když si vzpomenu na vložky Violetta - na kusy tvrdé buničiny, potažené gázou, co se musely špendlit ke spodnímu prádlu, jinak při chůzi klouzaly a ženská měla po několika krocích vložku posunutou až na záda ... :usch:

Nebo když si vzpomenu na éru, kdy vložky nebyly vůbec, protože byly nedostatkovým zbožím a ženská byla ráda, když sehnala alespoň ty předpotopní Violetty :usch: a to bylo prosím v polovině 80. let.

erem, je zajímavé, že si pamatuješ akorát jídlo, jídlo, jídlo a zase jídlo - ale to ostatní, to už jsi buďto zapomněla, nebo to nechceš vidět ... :dumbom:

To ostatni,uz bylo horsi,ale jidlo melo alespon nejakou chut.No a vlozky nejsou o nic lepsi,kdyby neexistovali tampony tak nevim ,nevim.S vlozkama ja fungovat vubec nemuzu,vyzkousela jsem vsechny mozny a vzdy uspinene pradlo.Nedavno jsem si vzpomnela na ty z 80 let co byli delane jen z vaty a gazy,ty by snad prilnuli k telu.

erem, o vložkách píšeš nesmysly.
Allways s křidélky nemají chybu a nic se nešpiní. Jsou dražší, ale ty peníze za to stojí.

majkafa napsal(a):

erem, o vložkách píšeš nesmysly.
Allways s křidélky nemají chybu a nic se nešpiní. Jsou dražší, ale ty peníze za to stojí.

I ty mam vyzkousene,kdyz nemam flek ve predu,tak ho mam vzadu.Jsou asi pro me kratke.Vlozky nosim pouze na noc a to 2 a musim je mit pres sebe.
Do prace z vlozkou bych jit nemohla,protoze bych se strachovala kde mam zase flek.

eremuruss napsal(a):

majkafa napsal(a):

erem, o vložkách píšeš nesmysly.
Allways s křidélky nemají chybu a nic se nešpiní. Jsou dražší, ale ty peníze za to stojí.

I ty mam vyzkousene,kdyz nemam flek ve predu,tak ho mam vzadu.Jsou asi pro me kratke.Vlozky nosim pouze na noc a to 2 a musim je mit pres sebe.
Do prace z vlozkou bych jit nemohla,protoze bych se strachovala kde mam zase flek.

Tak si kupuj delší. Mají různé délky. Ty "na noc" jsou hodně dlouhé. Podívej se na obal.

erem a jak jsi to dělala v časech minulých? To už byly tampony?

kusy tvrdé buničiny, potažené gázou, co se musely špendlit ke spodnímu prádlu, jinak při chůzi klouzaly
Týý voe... jednou mi vypadla na školní chodbě při povinném korzování . Naštěstí si v tom davu nikdo nevšimnul, páč jinak bych musela spáchat veřejný harakiri.

jak jsi to dělala v časech minulých? To už byly tampony?
Náhodou - když byla v roce 1975 spartakiáda, drogerie v centru tampony měly... dokonce za výlohou. Chuděry cvičenky - zásoby jsme si dělaly my

:lol: tak to jo, já viděla první tampon v životě někdy v devadesátých letech .-)

holcina napsal(a):

:lol: tak to jo, já viděla první tampon v životě někdy v devadesátých letech .-)

Bohuzel jsem pouzivala vlozky,taky to tak vypadalo.Tampony,az v pozdejsi dobe,az,kdyz je dcera prinesla domu ze skoly jako reklamu a od te doby je pouzivam.Kvuli tamponum nemohu mit zavedene ani telisko.

Tak to slyším Erem poprvé, že když máš tělísko, tak nemůžeš používat tampony? :co::co::co::co:

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

:lol: tak to jo, já viděla první tampon v životě někdy v devadesátých letech .-)

Bohuzel jsem pouzivala vlozky,taky to tak vypadalo.Tampony,az v pozdejsi dobe,az,kdyz je dcera prinesla domu ze skoly jako reklamu a od te doby je pouzivam.Kvuli tamponum nemohu mit zavedene ani telisko.

Já zas nemám ráda tampony. Připadá mi to hygienicky ne moc košer. Používám jen vyjímečně.

Jsem na tom jako erem. s vložkama jsem měla vždycky problém, i s těmi s křidélky. Nevím, jak to, ale mně to vždycky steklo někam za křidélko. Od začátku 90. let jsem používala výhradně tampóny, díky bohu za ně! A teď už mám 8 let svatý pokoj, jsem tak ráda! To je taková balada, že můžu jet kdy chci, kam chci, chodit plavat, jezdit na dovolenou a nemusím se stresovat. A't žije časná menopauza!

eremuruss napsal(a):

holcina napsal(a):

:lol: tak to jo, já viděla první tampon v životě někdy v devadesátých letech .-)

Bohuzel jsem pouzivala vlozky,taky to tak vypadalo.Tampony,az v pozdejsi dobe,az,kdyz je dcera prinesla domu ze skoly jako reklamu a od te doby je pouzivam.Kvuli tamponum nemohu mit zavedene ani telisko.

S tím jsem se ještě nikdy nesetkala, aby ženská měla zavedené tělísko a to jí bránilo v používání tampónů - nebo obráceně: aby ženská používala tampóny a kvůli tomu jí lékař nemohl zavést tělísko ... :co::co::co:

K těm vložkám - taky nedám na ty s křidélky dopustit, a když je potřeba, lupnu si dozadu ještě normální vložku a je to. Protože i ty delší jsou někdy krátké. Ale víte, co je zajímavé? Narazily jsem na téma vložky s mojí gynekoložkou a ta říkala, že z lékařského hlediska (tedy z jejího) není nad ty z buničiny, jelikož jsou prodyšné. Teď se prý ženy zapařují.
Jinak když se vrátím do minulosti - vložky Hygema - to byl tenkrát vynález!

Ale ale kam jsme se to přesunuly :)
Z dětství rovnou do puberty  :supr:

dusička napsal(a):

Tak to slyším Erem poprvé, že když máš tělísko, tak nemůžeš používat tampony? :co::co::co::co:

Opravdu to tak je,doktorka me vylozene zakazala pouzivat tampony,ja si totiz tamponem povytahla to telisko a neplnilo tak svou funkci.Protoze to telisko ma dole takovy hacek.

Ivana napsal(a):

Jsem na tom jako erem. s vložkama jsem měla vždycky problém, i s těmi s křidélky. Nevím, jak to, ale mně to vždycky steklo někam za křidélko. Od začátku 90. let jsem používala výhradně tampóny, díky bohu za ně! A teď už mám 8 let svatý pokoj, jsem tak ráda! To je taková balada, že můžu jet kdy chci, kam chci, chodit plavat, jezdit na dovolenou a nemusím se stresovat. A't žije časná menopauza!

Ja mela ten sami problem,mohla jsem mit vlozky s kridylkama jak chtela,vysledek byl stale stejny,nedam na tampony dopustit.

:offtopic:  Jste malinko ne :)!!     To je nit hovoru :)

Jessika napsal(a):

Ufff, jsem strašnej Pražák... děsný zjištění
Vlčice, brzdi - na chatě jsem jediná, kdo každýho v lese zdraví, tu a tam slůvko prohodí , zatímco domorodci po mně podezřívavě až vyděšeně zírají...

Jess - strašnejch=mnoho :pussa: Jsem původem ten nejpražštější pražák, (Střešovice, Štěpánská) tak jsem si myslela, že si to můžu lajsnout :cool:

Jessika napsal(a):

Ale ale kam jsme se to přesunuly :)
Z dětství rovnou do puberty  :supr:

To víš, rostem :rodna:

dusička napsal(a):

Erem - v šestnácti za totáče jsem dělala brigádu v potravinách. Ty párky - už tam mleli co se dalo tenkrát. :lol: To není o době.
A čerstvý chleba kupuju ted, a moc mi chutná. Dřív byl obyčejný a podmáslový ne?
A ty tři druhy jogurtů? Myslíš Erem, že to byly doopravdy jogurty? že měly mléčnou kulturu, o které se ani nevědělo?

Neviem, či jogurty mali nejakú kultúru :D , ale keď som uvarila skysnuté mlieko, mala som z neho tvaroh. Keby som to urobila dnes, mám zvarený plast. :cool: A to bolo, prosím, mlieko z obchodu, nie od súromníka, aby bolo jasné... Mňa nechytá nostalgia za starými dobýrmi časmi, lebo mne najviac vadila nesloboda - fyzická aj myšlienková - a tá sa etraz nedá porovnať. Ale je fakt, že by sa snáď dlao násjť aj niečo MEDZI socíkovým sortimentom a týmto aušusom, čo nám vnucujú teraz. ;)
Ad nábytok: bol relatívne drahý, ale maldomanželská pôžička 50 (alebo možno 30) 000 bola bezúročná, a za to sa dla zariadiť celý byt. Nikto nepýtal potvrdenie od zamestnávateľa :D , o výške patau, apod. Mohol ju dostať každý. :jojo: teda, každý mladomanžel. A mmch, dnešný nábytok nevydrží už vôbec nič, kdežto časť toho socíkového sme museli s krvácajúcim srdcom rozrúbať :jojo: , keď sme u našich prezariaďovali.
Odporúčam vaše Juhočeské jogurty v skle, možno Hollandiu a naše Zvolenské. Ostatné je bohužiaľ umelina. :jojo: A nech žijú staré dobré Tatranky, Horalky, Halšerky a Kofola či Vinea! :storstark:

Ivana napsal(a):

Jsem na tom jako erem. s vložkama jsem měla vždycky problém, i s těmi s křidélky. Nevím, jak to, ale mně to vždycky steklo někam za křidélko. Od začátku 90. let jsem používala výhradně tampóny, díky bohu za ně! A teď už mám 8 let svatý pokoj, jsem tak ráda! To je taková balada, že můžu jet kdy chci, kam chci, chodit plavat, jezdit na dovolenou a nemusím se stresovat. A't žije časná menopauza!

To je jednoduchá, krídielka sú ideálna odtoková rpra :D - takže ich tiež nemám rada. Používam jedny dobre lepivé, bez bezkrídle. :jojo: Ale ej to fuška objaviť niečo, čo je použiteľné.... kedysi to bola hrôza, ale nemyslím, že by kvantita výberu automaticky zaručila kvalitu, bohužiaľ. To sme si mysleli, ale skutek utek. Zelenina je najlepšia z trhoviska, vždy bola a vždy bude, len  v zime je trochu ošemetnejšie. Holt sa treba obmedziť na kyslú kapustu a "prirodzené" druhy, ja osobne nedôverujem paradajkám a jablkám dovezeným cez pol sveta v treskúcich mrazoch: to je buď podfuk alebo proste zhnilotina, to sa nedá svítit.

maldomanželská pôžička 50 (alebo možno 30) 000 bola bezúročná... Nikto nepýtal potvrdenie od zamestnávateľa o výške platu
Trochu se pleteš - max. bylo (za mě) 30.000,- Kč, ale... potvrzení o zaměstnání bylo nutno doložit a musela jsi mít 2 ručitele, rovněž zaměstnané. Úrok byl minimální, snad 2 %, ale za první dítě se půjčená suma snižovala o dva a za každé další o čtyři tisíce. Já takhle na státu "vydělala" 10 táců

:godlike: Ja som nikdy mladomanželka nebola, takže nemám presné informcáie... Ale toto znie dobre, nie? Mmch, potvrdenie o zamestnaní msuela byť formalita, lebo však vtedy bol zamesntnaný každý, aj ten, čo nerobil... :jojo:

vtedy bol zamesntnaný každý, aj ten, čo nerobil
Bane - i tehdá někteří byli ba volné noze. Kumštýři, překladatelé například... a podobná zaměstnání.
Takže taková formalita to nebyla a dokonce ani u těch, co byli zaměstnaní "normálně" - někteří měli srážky třeba na výživný a tak - a nějaký minimální příjem být musel.

O kumštýřoch  a překladatelích niečo viem - a jednoduché to nemali, museli byť niekde organizovaní, musel byť prehľad - proste aj tá voľná noha bola len taká polovoľná. :jojo: Ale je fakt, že ordnung muss sein a asi potvrdneia tiež museli byť.

helena napsal(a):

vtedy bol zamesntnaný každý, aj ten, čo nerobil
Bane - i tehdá někteří byli ba volné noze. Kumštýři, překladatelé například... a podobná zaměstnání.
Takže taková formalita to nebyla a dokonce ani u těch, co byli zaměstnaní "normálně" - někteří měli srážky třeba na výživný a tak - a nějaký minimální příjem být musel.

Ano, žádná formalita to skutečně nebyla. Potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmu být muselo a stejně tak museli být dva ručitelé. A v případě, že novomanželé půjčku nespláceli, museli ji zaplatit zmínění ručitelé, což bylo každému známo a z toho důvodu se do ručení nikdo dvakrát nehrnul, takže sehnat rovnou dva ručitele na novomanželskou půjčku nebyla žádná sranda :jojo:

Já si pamatuju, že matka si brala v 70. letech půjčku na nábytek, aby měla čím zařídit prázdný byt, který jí byl po rozvodu přidělen a musela mít taky bezpodmínečně ručitele, jinak by žádnou půjčku nedostala. A aby to všechno zaplatila, musela si vzít druhé zaměstnání a chodit po večerech uklízet, takže taková selanka to za socíku taky nebyla :jojo:

Kiara a skúšala si si zariadiť prázdny byt TERAZ? Ja to robím, za pochodu, a splácam pri tom hypotéku (žiadna ďalšia pôžička teda nepripadá do úvahy, hoci mi ju MOJA banka furt vnucuje, ako keby nevedela, že by som nesplácala... :dumbom: ). A do selanky to teda má ďaleko. Myslím, že socík mal kopec nevýhod a negatív, ale že by bolo nejako prehanne draho oproti dnešku :/ - to by som netvrdila.

helena napsal(a):

maldomanželská pôžička 50 (alebo možno 30) 000 bola bezúročná... Nikto nepýtal potvrdenie od zamestnávateľa o výške platu
Trochu se pleteš - max. bylo (za mě) 30.000,- Kč, ale... potvrzení o zaměstnání bylo nutno doložit a musela jsi mít 2 ručitele, rovněž zaměstnané. Úrok byl minimální, snad 2 %, ale za první dítě se půjčená suma snižovala o dva a za každé další o čtyři tisíce. Já takhle na státu "vydělala" 10 táců http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ja vim,ze bylo 50 tisic,my si teda brali 30 tisic a rucitele jsme meli jednoho.Splaceli jsme to po 300 kc mesicne

Kiara napsal(a):

helena napsal(a):

vtedy bol zamesntnaný každý, aj ten, čo nerobil
Bane - i tehdá někteří byli ba volné noze. Kumštýři, překladatelé například... a podobná zaměstnání.
Takže taková formalita to nebyla a dokonce ani u těch, co byli zaměstnaní "normálně" - někteří měli srážky třeba na výživný a tak - a nějaký minimální příjem být musel.

Ano, žádná formalita to skutečně nebyla. Potvrzení od zaměstnavatele o výši příjmu být muselo a stejně tak museli být dva ručitelé. A v případě, že novomanželé půjčku nespláceli, museli ji zaplatit zmínění ručitelé, což bylo každému známo a z toho důvodu se do ručení nikdo dvakrát nehrnul, takže sehnat rovnou dva ručitele na novomanželskou půjčku nebyla žádná sranda :jojo:

Já si pamatuju, že matka si brala v 70. letech půjčku na nábytek, aby měla čím zařídit prázdný byt, který jí byl po rozvodu přidělen a musela mít taky bezpodmínečně ručitele, jinak by žádnou půjčku nedostala. A aby to všechno zaplatila, musela si vzít druhé zaměstnání a chodit po večerech uklízet, takže taková selanka to za socíku taky nebyla :jojo:

;)

ale že by bolo nejako prehanne draho oproti dnešku - to by som netvrdila
Jak co - takový ty záležitosti, co se týkaly právě třeba podpory mladých rodin, teda hlavně porodnosti, ty drahý nebyly - relativně. Takže ano, za výhodnou půjčku se dalo pořídit základní vybavení od nábytku po kastroly - nesměla jsi ovšem hledět na vzhled a na to, že na jednom sídlišti se točily 3 kuchyňský linky a možná 5 obýváků (pokud nebyl děda truhlář ) a to včetně doplňků kupovaných i doma ubastlených.
Ovšem to, co bylo tenkrát "nadstandard" buď stálo hodně peněz nebo bylo jen po známosti a za všimný do kapsičky - od zájezdů po léky.

helena napsal(a):

maldomanželská pôžička 50 (alebo možno 30) 000 bola bezúročná... Nikto nepýtal potvrdenie od zamestnávateľa o výške platu
Trochu se pleteš - max. bylo (za mě) 30.000,- Kč, ale... potvrzení o zaměstnání bylo nutno doložit a musela jsi mít 2 ručitele, rovněž zaměstnané. Úrok byl minimální, snad 2 %, ale za první dítě se půjčená suma snižovala o dva a za každé další o čtyři tisíce. Já takhle na státu "vydělala" 10 táců http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Bylo 30 a myslím že od roku 1988 bylo 50 a my, co jsme měli 30 a splňovali nějaké podmínky, myslím věkové, jsme si mohli ještě dobrat těch 20. My jsme si těch 20 dobírali.
Dva ručitele byli také "záživní". Má sestra ručila kamarádce, která přes Jugoslávii emigrovala do SRN a musela pak za ni splácet. Takže jen chvalte, chvalte. :(

Majko, ale to je i teď. pokud ručíš někomu a ten někdo přestane splácet, přechází ta povinnost na Tebe.
Já si zhruba před 13 lety chtěla půjčit od banky na byt. Na můj malý plat mi byli ochotni půjčit jenom třetinu toho, co jsem potřebovala a k tomu chtěli 2 ručitele. Bylo to v ČS. Takže nic. Naštěstí jsem peníz sehnala jinak.
Co by za to dnešní mladí dali (myslím, že ta věková hranice byla do 35 let), kdyby jim někdo půjčil za tak malý úrok.

Já přece neříkám, že to teď není. Malý úrok, malý úrok. A kolik jsme vydělávali tenkrát a kolik teď? Jak velký je rodičovský příspěvek teď a jaký byl tenkrát?... ?

Tak si sestra asi nevybrala tu pravou kamarádku, které chtěla ručit. Manžel měl s 1. manželkou 50 tis. Po rozvodu si rozdělili zakoupené věci zhruba na půlku a my jsme zbytek dopláceli. Taky 300,- Kč měsíčně.
Nástupní plat jsem v r. 1988 měla 1450,- Kč a mateřskou v r. 1991 tuším 900,- takže to byla zhruba jako dnes. Dnes si větina normálních lidí vydělá 12-15 tis. a rodičák je 7600,- nebo tak nějak. Takže procentuelně to není nijak velký rozdíl.

majkafa napsal(a):

Já přece neříkám, že to teď není. Malý úrok, malý úrok. A kolik jsme vydělávali tenkrát a kolik teď? Jak velký je rodičovský příspěvek teď a jaký byl tenkrát?... ?

Majko, nikdo tady neporovnává příjmy. Ale novomanželská půjčka s velice malým úrokem by se hodila začínajícím rodinám v každé době. A 1 nebo 2% úroku z např. 50 000 jsou pořád stejná částka bez ohledu na státní zřízení, výši příjmu či rodičovského příspěvku.

helena napsal(a):

ale že by bolo nejako prehanne draho oproti dnešku - to by som netvrdila
Jak co - takový ty záležitosti, co se týkaly právě třeba podpory mladých rodin, teda hlavně porodnosti, ty drahý nebyly - relativně. Takže ano, za výhodnou půjčku se dalo pořídit základní vybavení od nábytku po kastroly - nesměla jsi ovšem hledět na vzhled a na to, že na jednom sídlišti se točily 3 kuchyňský linky a možná 5 obýváků (pokud nebyl děda truhlář http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png) a to včetně doplňků kupovaných i doma ubastlených.
Ovšem to, co bylo tenkrát "nadstandard" buď stálo hodně peněz nebo bylo jen po známosti a za všimný do kapsičky - od zájezdů po léky.

Nábytok - no, ak chceš niečo iné ako IKEA(mmch, u nás drahšia ako v Rakúsku, možno aj Švédsku) alebo dokonca KIKA. tak sa tiež tľapneš po vrecku... a čo stojí tĺčik na mäso alebo poriadna pavnica, to ani nejdem komentovať... A drahý nadštandard je vcelku OK, tak to funguje aj dnes, ale lieky stoja polovicu dôchodku a to za "nadštandard" nepovažujem. :/
Zájazdy boli tristná záležitosť, ale skôr obmedzenosťou výberu či nedostupnosoťu, to je dnes neporovnateľne lepšie... ale drahé je to furt. No a naši síce museli kúpiť družstevný byt, čo nebol práve lacný, ale mnohí dostali byt od štátu zadamro, kdežto ja som si v tomto zbabranom nedonosenom kapitalizme musela kúpiť 38m2 za ťažké prachy, a to som ešte v podstate mala šťastie na malý byt za dobrú cenu. :jojo: Kdeže byt zadarmo od štátu, kdeže pozemok prenajatý od obce za pár šupov, kdeže pôžička za 2% úrok! :dumbom:
Ad kuchyňa: Bývalá kolegyňa si s mužom kúpila novostavbu, byt v Karlovej Vsi v Bratislave. Byt vcelku pekný, dobre riešený - ale kuchyňu mali hroznú, vraj najotrasnejšiu socíkovú :dumbom: :D - a to ten byt bol nie lacný trojizbák! Jej muž je architekt, tak trpel ako zviera a nakoniec kuchyňu vytrhali, rozrúbali a kúpili za drahé prachy novú. :P Takže možno dobre, že ja som mala holobyt a kuchyňu som si dala vlastnú. :jojo:

majkafa napsal(a):

Já přece neříkám, že to teď není. Malý úrok, malý úrok. A kolik jsme vydělávali tenkrát a kolik teď? Jak velký je rodičovský příspěvek teď a jaký byl tenkrát?... ?

V roce 1991 byl 900 kc,plat meho manzela byl 3600 kc,mam dodnes schovanou vyplatni pasku.Taky si pamatuji,ze v roce 1990 stalo maslo 25 kcs a to jeste primo v mlekarne.

Vlaďka napsal(a):

Tak si sestra asi nevybrala tu pravou kamarádku, které chtěla ručit. Manžel měl s 1. manželkou 50 tis. Po rozvodu si rozdělili zakoupené věci zhruba na půlku a my jsme zbytek dopláceli. Taky 300,- Kč měsíčně.
Nástupní plat jsem v r. 1988 měla 1450,- Kč a mateřskou v r. 1991 tuším 900,- takže to byla zhruba jako dnes. Dnes si větina normálních lidí vydělá 12-15 tis. a rodičák je 7600,- nebo tak nějak. Takže procentuelně to není nijak velký rozdíl.

To si moc velky plat nemela.Ja v roce 89 mela 2200 kc jako delnice v tovarne, je fakt,ze nase znama ucitelka na zakladni skole v te dobe mela plat 1700 kc.

Jj, to jsou paradoxy... alebo obli,teda. Hoci učitleia to nai dne snemajú bohviekaé. :D Ale už ani robotníci. Dnes asi len ajťáci, bankári a tak...

V roce 1991 jsem nastupovala do práce po VŠ a mateřské za 1750,- hrubého.

eremuruss napsal(a):

Vlaďka napsal(a):

Tak si sestra asi nevybrala tu pravou kamarádku, které chtěla ručit. Manžel měl s 1. manželkou 50 tis. Po rozvodu si rozdělili zakoupené věci zhruba na půlku a my jsme zbytek dopláceli. Taky 300,- Kč měsíčně.
Nástupní plat jsem v r. 1988 měla 1450,- Kč a mateřskou v r. 1991 tuším 900,- takže to byla zhruba jako dnes. Dnes si větina normálních lidí vydělá 12-15 tis. a rodičák je 7600,- nebo tak nějak. Takže procentuelně to není nijak velký rozdíl.

To si moc velky plat nemela.Ja v roce 89 mela 2200 kc jako delnice v tovarne, je fakt,ze nase znama ucitelka na zakladni skole v te dobe mela plat 1700 kc.

No to neměla, ale pak se mi to nějak rychle zdvihlo na těch 1750,-. Manžel měl v té době cca 4500,- na hlavní i vedlejší v jedné firmě, tak to docela šlo. Pak jsem v 94. nastupovala po mateřské za 4600,- a to už bylo slušný.

si pamatuju, že jsem měla v 93 před nástupem na mateřskou 3500Kč - hrubého - mzdová účetní.

lupina montana napsal(a):

Jessika napsal(a):

Ufff, jsem strašnej Pražák... děsný zjištění
Vlčice, brzdi - na chatě jsem jediná, kdo každýho v lese zdraví, tu a tam slůvko prohodí , zatímco domorodci po mně podezřívavě až vyděšeně zírají...

Jess - strašnejch=mnoho :pussa: Jsem původem ten nejpražštější pražák, (Střešovice, Štěpánská) tak jsem si myslela, že si to můžu lajsnout :cool:

Ty můžeš všechno. Tebe já ctím. BI