Ahojte,

potřebuji poradit, jak postupovat dál, ale, prosím vás, i když vím, že jsem se nezachovala dobře, tak mě neodsuzujte.

Je mi 30, jsem 5 let vdaná a s manželem jsme spolu celkem 10 let. Když jsme spolu začali chodit, tak to byla ta velká pravá láska s opravdovou zamilovaností z obou stran. Fakt jak z pohádky. Pak jsme se vzali a postavili jsme si nádherný dům na obrovské zahradě. Víceméně nám nic nechybí. Při stavbě domu a v poslední době jsme se několikrát dost vážně pohádali, ale víceméně je náš vztah v pohodě.

Čím dál víc to ale vázne v posteli. Nějak mě sex s manželem postupně přestává bavit a snižuje se i jeho frekvence. Není to stereotypem - docela jsme spolu experimentovali, ale prostě už mě to s ním nějak nevzrušuje. Nepovažovala jsem to ale za nějaký zásadní problém.

S manželem jsme v poslední době začali už plánovat děti, jenže se stalo něco...........

............V květnu jsme byli posedět s několika kolegy z práce, jeden kolega mě začal balit, mně se líbil, a tak jsme se spolu vyspali. Nikdy před tím jsem manžela nepodvedla, ani dřív jsem nikdy neměla sex hned první noc a ani na jednu noc. Asi to spustil ten alkohol. Nevím. Když jsem do toho šla, tak jsem si říkala, že to bude jedna noc a dost. Jenže když jsme se pak s kolegou znovu potkali, tak jsme to nevydrželi a zase jsme se začali objímat, líbat, milovat.................. On od začátku ví, že jsem vdaná. Úplně jsme se do sebe zbláznili, začali jsme si volat, psát... Kolega mi píše, jak moc mě miluje, že se mnou chce být a žít...............

Tak moc jsem se zamilovala, že jsem se rozhodla, že se s manželem rozvedu. Jenže když jsme to s manželem začali rozebírat, tak to na mě všechno nějak padlo a najednou jsem si nedokázala představit, že se rozvedu a začnu někde jinde.

Problém je taky v tom, že kolega je o víc jak 4 roky mladší než já a bydlí 200 km ode mě. Nepřichází v úvahu, že by on šel do našeho regionu - kvůli práci - spíš já za ním. Jenže já si nedokážu představit, že bych prodala dům a šla za ním na sídliště do 2+kk, navíc do města, kde nikoho nemám a neznám. Prostě bych musela začít tam, kde jsem byla před 6 lety. Všechny známé a příbuzné mám taky kolem místa bydliště. Věkový rozdíl zmiňuji hlavně kvůli tomu, že já už bych v nejbližší době chtěla děti. Kolega má sice děti moc rád, ale pochybuju, že by je ve 26 chtěl. Pokud by se rozhodl mít je např. až ve 30, tak mě už bude 34!

No, a prostě se to táhne v duchu, že když jsem s kolegou, tak je mi s ním úžasně, chci s ním být, vím, že ho miluju, že mě vzrušuje, že se mi líbí. Když ale přijdu domů, kde na mě čeká manžel, který mě má rád, který je na mě hodný, se kterým mě pojí spousta krásných zážitků, tak vím, že se s ním nikdy nerozvedu. Navíc s manželem už jsme takový sladěný pár, a i když jsme se několikrát pohádali, tak nám to klape. S kolegou jen čekám, kdy mi pošle zamilovanou smsku.

Poraďte mi, co má dělat dál. Srdce mě táhne ke kolegovi, rozum k manželovi. Připadám si hrozně udržovat takhle dva vztahy najednou, ale ani jedno nedokážu ukončit. Připadám si, jako bych žila dva různé životy. Už jsem byla připravená říct kolegovi, že to radši skončíme včas, abychom do toho neinvestovali příliš energie a pak si zbytečně neublížili. Jenže když jsme se na to dostali, tak jsem to nedokázala. Jen jsem mu řekla, jaká je situace (že nemůžu jen tak všechno nechat na Moravě a jít za ním do bytu - ani nevím, kam bych dala všechny věci z obrovského domu - do bytu by se nevešly) a že pochopím, jestli to bude chtít ukončit. Jenže on mi řek, že to ukončit nechce, že mě má moc rád a že to necháme, jak se to dál vyvine. Pak jsme se začali líbat, mazlit ... Já ho prostě miluju a nedokážu to skončit.

Poraďte mi prosím, co dál, ale neodsuzujte mě. Sama vím, že moje chování je špatný.

Děkuju.

hm.
Může se stát - kdo chce víc - nemá nic.

Tak to asi nebude taková úžasná láska, když za ní nepůjdeš do 2+kk. :lol:

On to taky může rozhodnout tvůj manžel, a jaká jsi byla. :D Na jeho místě už bych tě poslala někam.

Poradim ti: Jdi za novym milencem, opust vsechno, co jsi s manzelem vybudovala...
Vsak co, behem deseti let postavis NOVY DUM, treba aj nejake to dite mezitim stihnes... No, a pak se uvidi... mozna si te ten novy manzel necha, nemo mozna potkas jineho, vzrusujiciho muze... :co:

Pálí tě dobré bydlo, tak si zahráváš s ohněm. Nebudeš mít klid, dokud si nezkusíš dlouhodobě žít s kolegou v jeho podmínkách, abys sama mohla posoudit, který z nich  je pro život lepší partner. Pokud kolegu opravdu miluješ, tak by neměl být problém opustit hmotné statky a manžela a začít s milovaným mužem jinde od nuly. V každém vztahu něco zíškáš a něco ztrácíš, nikdo nemá všechno. Poradit ti nemůžu. Záleží na tobě, co je pro tebe nejdůležitější a čemu dáš sama přednost.

Rozhodnout by ses měla sama a co nejdříve. Kloním se k tomu, co napsala majka v první větě. Moje kamarádka se opravdu natvrdo zamilovala po 40 do O MNOHO mladšího muže , opustila vše a stihli i dítě(její třetí). Ta se opravdu ZAMILOVALA.

majkafa napsal(a):

Tak to asi nebude taková úžasná láska, když za ní nepůjdeš do 2+kk. :lol:

On to taky může rozhodnout tvůj manžel, a jaká jsi byla. :D Na jeho místě už bych tě poslala někam.

přesně tak :jojo:

Terko, mě nepřijdeš zamilovaná. to by ti fakt bylo jedno, co manžel, barák, kam půjdeš atd. to už bys byla pryč. tobě tahle situace vyhovuje, máš manžu, na kterýho je spoleh, klid, barák, zázemí, nemusíš nic měnit, žiješ, na co jsi zvyklá. a do toho vzrušení s milencem.
ty se budeš tak dlouho rozhoupávat co dál, až to bude tvůj muž, kdo tě vyrazí. já už bych to na jeho místě udělala.

Srdce mě táhne ke kolegovi, rozum k manželovi.
Prd a vořech, milá Terezko... jako známej cynik to vidím takhle
Kvalitní shookání mě táhne ke kolegovi, hmotný statky k manželovi.

tak me napadlo: Nudny manzel by mel odtahnout, pak by hmotne statky pritahly kvalitniho shookace, a vsecko by bylo OK. :supr:

Terez,
zamilovaná nejsi. Jen poblázněná kvalitním sexem. Ženský hned v sexu hledají lásku.
Jak psala Majka, kdybys ho fakt milovala, tak je ti jedno, kde budete bydlet, hlavně že tam budete spolu. Divím se manželovi, že tě ještě trpí. Vůbec se k němu nechováš s úctou.

Nenech se mýlit lepším sexem, protože u většiny chlapů po nějaké době společného soužití následuje určitý pokles libida, a tím pádem i tebou zmiňovaná nižší frekvence. Chlapi nejlépe fungují s "novými" ženami. Je za tím "Coolidge efekt". Takový chlap se pak jeví o hodně lepší než současný partner, ale je to právě většinou jen kvůli tomuhle. Za nějaký čas bys byla tam kde teď, akorát asi bez baráku.

Terko s kolegou tě spojuje jen to hezké..až přijdou všední dny a starosti, bude to stejné jako s manželem..ale taky to může být horší

Hm, asi je důležitý projít více vztahy, než člověk "zakotví". Aspoň pro většinu z nás. Člověk pak trošku pochopí ty mechanismy. Na začátku je všechno bomba a super a nej a to starý se jeví jako nuda, šeď, okoukání... Je tak snadný podlehnout tomu vzrušení, já to vím. Ale je asi dost důležitý nepodlehnout iluzi, že tohle je láska. Pokud kalkuluješ majetkem, složitostí přestěhování, atd... Myslím, že nejsi zamilovaná.

Zamilovanost to není, jen dočasné poblouznění. Útěk ze stereotypu manželství. Jasně, že teď ti s kolegou přijde vše krásné, nové, bezstarostné... ale za pár let by situace byla obdobná jako s manželem. Zamilovaná nejsi, na to uvažuješ příliš materialisticky. Každopádně ať tak či tak, snaž se udělat rozhodný krok co nejdříve... zpočátku to bude sice hodně bolet (bolet ať už opustíš manžela, nebo kolegu), ale stará známá pravda říká, že čas je nejlepší lékař. A ono to tak skutečně je.

Pokud by ses přece jen rozhodla udělat za dosavadním životem tlustou čáru a začít od začátku s kolegou, určitě bych se nebála toho, že je mladší. Také mám o 6 let mladšího přítele, nikdy předtím jsem mladšího neměla a nemůžu si ho vynachválit. Je mu 25 a děti chce možná ještě víc než já. Je to prostě individuální a věk nehraje vůbec žádnou roli. A nikde přece není ani napsáno, že v 2+kk musíte zůstat navěky. Chce to mít jen pevnou vůli a jít si za tím co tě udělá šťastnou a spokojenou. Každý by měl být svému životu režisérem, ne jeho loutkou. Tak hodně štěstí :)

Terezko,

tahle situace je vyústěním několika věcí.

Zaprvé logicky sympatický neokoukaný člověk, který má taky zájem a možnosti  o to, poznat Tě blíž  v Tvojí situaci, kdy Tě nesvazuje starost o potomky, stárnoucí rodiče či nezaměstnanost a hypotéka, žárlivý puntičkářský manžel, který nepřipustí, abys vybočila z normální každodennosti...zkrátka máte oba podmínky k tomu, aby to nebylo jen první a poslední setkání.

Zadruhé v současné době to je zcela běžné, nemít dlouho děti a vystřídat víc partnerů. Jsou mobily, maily, žije se volněji, i manželské svazky jsou jaksi svobodnější, je normální, že žena nechá i doma muži miminko, když je mají, a jde se bavit sama....

Zatřetí s manželem jste již jeden druhému trošku okoukaní, navíc asi nejste nijak nevzhlední a jednoduší, máte majetek, vzdělání, práci, pěkný dům....něčeho jste dosáhli a něco asi znamenáte.....což činí příležitost potkávat stejně postavené lidi.....

Prostě kdybys měla doma dvě děti a potýkali jste se s problémy nezaměstnanosti atd, asi bys neměla tolik příležitostí a času a možností si někde něco začít. Jasně, spousta lidí si slíbila věrnost při svatbě atd, a spousta ji nedodržuje....ale je potřeba si sama v sobě ujasnit, co vlastně chci. Mohla bys být nevěrná a mlčet o tom, ale Ty tak žít asi nechceš. Chceš se rozhodnout a vědět, že ses rozhodla správně. Dopředu to Terezko nikdo nevíme. Budeš to muset risknout. Docela chápu, že váháš zahodit všechno, co jste vybudovali. Mít dobrou práci a kvalitně vybavený domov, to není záležitost půl roku. To není kalkulování, to znamená, že ještě umíš uvažovat rozumně. Není snadné se odstěhovat zcela jinam. Kde nikoho neznám. Kde ztratím všechny známé a svůj životní standard. Vyváží to ta nová láska...tohle všechno? Zkus poslouchat intuici. Pokud bys byla stoprocentně přesvědčená, že to chceš, jistě bys za tím šla cestou necestou. Je možné, že i přes dosaženou životní a společenskou úroveň nejsi v manželství šťastná a že by to jednou stejně skončilo. Ale jít za člověkem, který je zdaleka a je mladší, nevím. Možná, že ten pravý někde je a tenhle by byl jenom únikem a po čase nepříjemnou vzpomínkou, žes ulítla a nedostala možnost návratu. Protože jakmile to rozetneš a rozhodneš, třeba tam na tom dvoustém kilometru zůstaneš úplně sama....

carlos napsal(a):

Nenech se mýlit lepším sexem, protože u většiny chlapů po nějaké době společného soužití následuje určitý pokles libida, a tím pádem i tebou zmiňovaná nižší frekvence. Chlapi nejlépe fungují s "novými" ženami. Je za tím "Coolidge efekt". Takový chlap se pak jeví o hodně lepší než současný partner, ale je to právě většinou jen kvůli tomuhle. Za nějaký čas bys byla tam kde teď, akorát asi bez baráku.

Naprostý souhlas :supr:

Já bych neměnila, zůstala bych tam kde jsem si budovala se svým partnerem domov, představa začínat někde v novém městě, nové zaměstnání, přátelé....bylo by to na mně moc změn a stresu... se současným partnerem žádný vážný problém nemáš, tak proč měnit? jen kvůli zamilovanosti? sexu? všechno časem přejde... abys za pár let nelitovala...

Mě přijde hlavně hnusné a slabošské, žes o tom už informovala svého muže. Kterého tou svou nerozhodností těžce trápíš.

Chápala bych, že se člověk zamiluje fatálně mimo manželství. Chápala bych, když se NEJPRVE sám v sobě rozhodne, co vlastně chce - zda manžela, nebo milence a podle toho se pak definitivně rozhodne a zařídí.
Chápala bych, když pak férově řekne tomu svému manželovi: Bohužel - stalo se, zamilovala jsem se jinde, nemůžu tomu poručit, chci být s ním, odpusť - musíme se rozvést. I toto je samozřejmě nesmírně bolestné pro něj, ale aspooň - jakž-takž férové.

Ale zmítat se ve dvou vztazích, a říct to i manželovi a nechávat ho tak v déletrvající vztahové nejistotě - to je zbabělé a slabošksé. Nemůžu si pomoct.

Proč by manžela neinformovala? Proč by měl srab řešit své problémy a vnitřní bouře sám, když to může hodit na partnera a tím si ulevit? :dumbom::(

Terko,nic neni vyloženě špatné ani dobré.Nenávidím já osobně věty začínající že SE něco tak má nebo SE to tak nemá.Kdo to určuje?!Jen my samy.
Sama jsem si podobným vztahem prošla,byť už i s dětmi a zrovna tak jako ty jsem nebyla z těch,které by za sebou honem pálily mosty,naopak jsem si byla vědoma jedné zásadní věci,i když přítel chtěl,abychom bydleli spolu, a to té,že v momentě,jak bych odešla z domu s přítelem,přišla bychom najednou o manžela i o milence.A o tohle jsem teda zájem neměla,byť milenec byl v posteli narozdíl od manžela fakt supr,byla tam ta chemie,fyzično a prostě všechno.
Jakmile ale začneš s milencem bydlet,už se to pozlátko může začít postupně vytrácet,začnete řešit praktické a provozní věci a budeš opět tam,kdes byla se svým mužem.

Dobře ti to psal Carlos a taky helenin příspěvek byl velmi trefný,leč pravdivý a zcela vystihující situaci.

Udělala si blbost,žes to hned za tepla vyklopila manželovi,nám ten vztah utajovný vydržel 6 let než se ucho utrhlo a až do smrti mám na co vzpomínat.A je taky fakt,že od té příhody se moje hormony už poněkud dost zklidnily a náš vztah s manželem je úplně někde jinde,než dřív-je mnohem lepší,i když v té posteli....Ale sex neberu jako prioritu vztahu.

A přiznám,že mezi 30ou a 40ou jsem byla sexem hodně posedlá,potřebovala jsem ho trochu jinak a v jiné míře,než se mi dostávalo tou ofic.cestou.

Tak přeji to správné rozhodnutí:supr:

carlos napsal(a):

Nenech se mýlit lepším sexem, protože u většiny chlapů po nějaké době společného soužití následuje určitý pokles libida, a tím pádem i tebou zmiňovaná nižší frekvence. Chlapi nejlépe fungují s "novými" ženami. Je za tím "Coolidge efekt". Takový chlap se pak jeví o hodně lepší než současný partner, ale je to právě většinou jen kvůli tomuhle. Za nějaký čas bys byla tam kde teď, akorát asi bez baráku.

No však preto asi stále aj hľadajú nový model... a ktovie, či ho nehľadá aj Terkin mangel :gloria: ... preto ten pokles frekvencie, libida... proste ich to už prirodzene ťahá oboch inam... :rodna:

sandra napsal(a):

Terez,
zamilovaná nejsi. Jen poblázněná kvalitním sexem. Ženský hned v sexu hledají lásku.
Jak psala Majka, kdybys ho fakt milovala, tak je ti jedno, kde budete bydlet, hlavně že tam budete spolu. Divím se manželovi, že tě ještě trpí. Vůbec se k němu nechováš s úctou.

To tedy ano. Já vůbec nepochopím, proč jsi manželovi sdělovala, že máš milence, jaký jsi k tomu měla důvod a co sis od toho slibovala :co: Vypadá to, že si jsi stoprocentně jistá, že Tě manžel miluje, že Ti bude poníženě trpět schůzky s milencem a že bude "viset na hřebíčku" a trpělivě čekat, až Tě bouřlivý románek přestane bavit :usch:

To je natolik nestravitelná role jak pro muže tak pro ženu, že podváděného partnera po nějaké době přestane bavit hra na druhé housle, převezme iniciativu do vlastních rukou a začne řešit sám. Uvědom si, že děti nemáte a majetek lze velmi snadno rozdělit, takže žádné extra velké pouto mezi Tebou a manželem neexistuje a tudíž je vaše manželství velice snadno zrušitelné :jojo: A na to, že Tě manžel miluje a třese se strachy, aby Tě neztratil bych v Tvém případě mnoho nespoléhala: jednoho krásného dne může přijít bod zlomu, kdy Tvůj manžel bude mít prostě a jednoduše všeho dost :jojo: obzvlášť, vyskytne-li se v jeho okolí taky nějaká mladá, atraktivní, sotva dvacetiletá kolegyně a Tvůj muž si položí poctivou otázku - Proč já, hlupák, vlastně tak dlouho ty zálety svojí ženě trpím :jojo:

Terezo, Ty jsi neměla manželovi nic přiznávat a mlčet jako hrob, dokud si nebudeš super stoprocentně jistá, jak svoji situaci budeš řešit. Tvoje přiznání je zbraň, která se proti Tobě může jednoho krásného dne obrátit a možná budeš ještě trpce litovat, že jsi nemlčela.

Abys jednou nedopadla jako ta rybářova žena z pohádky, která tak dlouho chtěla všechno, až nakonec nezískala vůbec nic :jojo:

Tvoje přiznání je zbraň, která se proti Tobě může jednoho krásného dne obrátit a možná budeš ještě trpce litovat, že jsi nemlčela.

Tereze podle mne šlo právě o tu zbraň...něco jako sebemrskačství!

No, ženský, docela se do Terezky obouváte:dumbom:
Přijde mi ale taky jako pitomost to hned vytroubit manželovi, vlastně proč? Pomohlo Ti to? Jemu tedy určitě ne.
Nový koště dobře mete..tomu bych přirovnala vztah s přítelem, vždyť píšeš, že sex byl s manželem taky báječn-v počátcích, že až časem je to stereotyp..ale to je normální, udělala jsi ty něco proto, aby to tak nebylo? Jasně, že s novým partnerem je to lepší, jiný, nový, neokoukaný. Víš, jaá bych do toho novýho vztahu  nešla-asi. Zvlášť, pokud Tvůj manžel je prima chlap. O tom novým toho moc nevíš, svýho znáš a můžeš mu věřit(myslím).
CHápu to, jak jsi vzplanula, znám to. Ale dej si chvíli času, vzpomeň si,jak to bylo mezi tebou a manželem ze začátku..určitě taky krásný.
Ale poradit si musíš sama, jak jinak. A držím palce pro dobrou volbu.

Holky,

moc vám děkuju za rady a hlavně za pochopení.

Jinak já jsem samozřejmě manželovi o mé nevěře nic neřekla. Tak pitomá nejsem. My jsme mluvili pouze o rozvodu, ale jeho důvodem nebyla nevěra, ale hádky a neshody z poslední doby. Po té debatě o rozvodu a o tom, jak prodáme náš dům, který jsme tak dlouho budovali, se mi udělalo úplně špatně a prostě jsem to stopla a už jsme se o tom přestali bavit.

Vím, že jsem hrozná, ale já se s tím kolegou prostě rozejít nedokážu. Stačí mi ho slyšet v telefonu, vidět ho, objímat ho........... a prostě to nedokážu ukončit.

Všechno mi to přijde ale nefér jak k manželovi, kterého podvádím, tak ke kolegovi, kterému nemůžu nabídnout normální vztah, ale pouhé tajné se scházení.

Kiara napsal(a):

sandra napsal(a):

Terez,
zamilovaná nejsi. Jen poblázněná kvalitním sexem. Ženský hned v sexu hledají lásku.
Jak psala Majka, kdybys ho fakt milovala, tak je ti jedno, kde budete bydlet, hlavně že tam budete spolu. Divím se manželovi, že tě ještě trpí. Vůbec se k němu nechováš s úctou.

To tedy ano. Já vůbec nepochopím, proč jsi manželovi sdělovala, že máš milence, jaký jsi k tomu měla důvod a co sis od toho slibovala :co: Vypadá to, že si jsi stoprocentně jistá, že Tě manžel miluje, že Ti bude poníženě trpět schůzky s milencem a že bude "viset na hřebíčku" a trpělivě čekat, až Tě bouřlivý románek přestane bavit :usch:

To je natolik nestravitelná role jak pro muže tak pro ženu, že podváděného partnera po nějaké době přestane bavit hra na druhé housle, převezme iniciativu do vlastních rukou a začne řešit sám. Uvědom si, že děti nemáte a majetek lze velmi snadno rozdělit, takže žádné extra velké pouto mezi Tebou a manželem neexistuje a tudíž je vaše manželství velice snadno zrušitelné :jojo: A na to, že Tě manžel miluje a třese se strachy, aby Tě neztratil bych v Tvém případě mnoho nespoléhala: jednoho krásného dne může přijít bod zlomu, kdy Tvůj manžel bude mít prostě a jednoduše všeho dost :jojo: obzvlášť, vyskytne-li se v jeho okolí taky nějaká mladá, atraktivní, sotva dvacetiletá kolegyně a Tvůj muž si položí poctivou otázku - Proč já, hlupák, vlastně tak dlouho ty zálety svojí ženě trpím :jojo:

Terezo, Ty jsi neměla manželovi nic přiznávat a mlčet jako hrob, dokud si nebudeš super stoprocentně jistá, jak svoji situaci budeš řešit. Tvoje přiznání je zbraň, která se proti Tobě může jednoho krásného dne obrátit a možná budeš ještě trpce litovat, že jsi nemlčela.

Abys jednou nedopadla jako ta rybářova žena z pohádky, která tak dlouho chtěla všechno, až nakonec nezískala vůbec nic :jojo:

Jj, máš pravdu. S manželem to bylo na začátku taky úžasný. Sex s ním mě bavil, ale teď by mi to s ním stačilo tak 1x za měsíc. Nejde o to, že bychom neexperimentovali. Ale mě se experimentovat ani nechce. Jak to funguje u vás po takové době vztahu? S kolegou nemáme žádný buhvíjaký sex - normální, ale vždycky se na něj hrozně těším, baví mě to s ním i bez experimentů, kdovíjakých poloh a sexuálních pomůcek........ Prostě mě hrozně přitahuje a vzrušuje, líbí se mi ho dotýkat, líbat ho, dělat to s ním......

mokory napsal(a):

No, ženský, docela se do Terezky obouváte:dumbom:
Přijde mi ale taky jako pitomost to hned vytroubit manželovi, vlastně proč? Pomohlo Ti to? Jemu tedy určitě ne.
Nový koště dobře mete..tomu bych přirovnala vztah s přítelem, vždyť píšeš, že sex byl s manželem taky báječn-v počátcích, že až časem je to stereotyp..ale to je normální, udělala jsi ty něco proto, aby to tak nebylo? Jasně, že s novým partnerem je to lepší, jiný, nový, neokoukaný. Víš, jaá bych do toho novýho vztahu  nešla-asi. Zvlášť, pokud Tvůj manžel je prima chlap. O tom novým toho moc nevíš, svýho znáš a můžeš mu věřit(myslím).
CHápu to, jak jsi vzplanula, znám to. Ale dej si chvíli času, vzpomeň si,jak to bylo mezi tebou a manželem ze začátku..určitě taky krásný.
Ale poradit si musíš sama, jak jinak. A držím palce pro dobrou volbu.

Po té debatě o rozvodu a o tom, jak prodáme náš dům, který jsme tak dlouho budovali, se mi udělalo úplně špatně a prostě jsem to stopla a už jsme se o tom přestali bavit.
Ovšem pan manžel evidentně nemá ani tušení, že tě doma drží barák a ne on, že... :P
Třeba bys mohla začít uvažovat o tom jak ho z domu dostat...
Všechno mi to přijde ale nefér jak k manželovi, kterého podvádím, tak ke kolegovi, kterému nemůžu nabídnout normální vztah, ale pouhé tajné se scházení.
U manžela ti to zas tak moc nevadí... to by ti bylo špatně z jinejch věcí - a kdybys nelpěla na tom, co pevně svíráš v drápech, tak by ses úplně klidně mohla férově rozejít a mít "normální vztah".
S manželem to bylo na začátku taky úžasný.
Tuhle větu by sis měla opakovat několikrát (hodně několikrát) denně...:vissla:

Ale otázka nezní zda jedno nebo druhé. Při troše moudrosti a odvahy jsi mohla mít dlouhá léta oboje. Takhle se obávám, že nebudeš mít ani jedno ani druhé. Souhlasím s tím, že tahat do toho tímhle způsobem partnera je vůči němu těžce nefér.

Terezo, Ty jsi neměla  vést ani "čistě hypotetické" úvahy o rozvodu, protože pokud nemáš definitivně jasno, slovo "rozvod" jsi neměla vůbec před manželem vypustit z úst. Každý partner, který je "čistě hypoteticky" postaven před takovouhle konfrontaci totiž logicky zbystří a začne si všímat věcí, kterých by si - nebýt oné nešťastné rozpravy - předtím vůbec nevšiml :jojo:

Oni si bohužel totiž všichni ti podvádějící myslí, jak jsou mazaní, jak mají svoje zálety pečlivě zakonspirované a jak je jejich partner s odpuštěním úplně blbý a nechá se opít rohlíkem :rolleyes: Aby ses nespletla, Terezo, protože po té osudné rozpravě bych vsadila krk na to, že si Tě manžel začne nenápadně, leč bedlivě všímat a z jednotlivých indicií si možná začne dávat leccos dohromady. A aby ses nedivila, až na Tebe či nedejbože na kolegu jednoho krásného dne zčistajasna udeří s nezvratnými důkazy o vaší nevěře, které mezitím důkladně schraňoval :jojo:

Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj :rolleyes:

Axi napsal(a):

Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj :rolleyes:

Co ti na tom přijde divného, Axi?

Kdyby před tebou tvá manželka - jen tak čistě hypoteticky :vissla: -  začla mluvit o rozvodu a prodeji domu, co jste si spolu postavili, tak by ses - oprávněně -  taky asi začal pídit, odkud vítr vane.

Mě docela překvapuje, že ti podvádějící jsou si tak jistí tím,že jsou pánem té situace, že situace bude taková - jak oni sami se nakonec rozhodnou. Lámou si hlavu - milenec, nebo manžel? (Milenka, nebo manželka?)
Nějak spoléhají na to, že oba dotyční po nich neustále za všech okolností touží a že tedy je jen na nich, na těch podvádějících, jak se rozhodnou, koho z těch dvou svou přízní nakonec poctí.... :dumbom:

Jenže - situace někdy nabere najednou takový švuňk, že se dotyčný nestane divit, a už vůbec není pánem té situace a jen nevěřícně zírá, jak se to kolem něj rozběhlo a že on sám to už nemůže nějak ovlivnit nebo zastavit.

Axi, jsem moc ráda, že už ti rozumím.

ono, Majko, jde o to, jestli bys byla takhle všechápající a uvědomělá i v případě, že bys měla doma svého partnera, kterého bys měla ráda, případně s ním měla malé děti ;) ...

Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval.
Líbila by se ti víc změna terminologie na "sledovat  na každým kroku, vrazit pár facek, lustrování mobilu a mailu, ukládaní vyšmírovaného"?

Terez, u manžela tě drží ten jen ten barák?V souvislosti s ním se totiž zmiňuješ jen o tom.

mia napsal(a):

ono, Majko, jde o to, jestli bys byla takhle všechápající a uvědomělá i v případě, že bys měla doma svého partnera, kterého bys měla ráda, případně s ním měla malé děti ;) ...

mio, já jsem takhle uvědomělá před 6 lety nebyla a pořádně jsem to podělala. Doufám, že kdyby mě to potkalo příště, už to bude lepší.
Psala jsem, že Aximu rozumím. Neviď za tím to, co tam není, co sis tam dosadila sama, prosím.

Btw o partnerovi, kterého máme skutečně rády, se nevyjadřujeme tak, jak se vyjadřovala Kiara. :)

Btw o partnerovi, kterého máme skutečně rády, se nevyjadřujeme tak, jak se vyjadřovala Kiara.
A to konkrétně jak?

heleno, konkrétně si přečti znovu příspěvek Kiary a reakci Axiho a budeš to vědět, jestlis to zatím nepochopila. Jestli to nepochopíš ani pak, s tím já neudělám nic.

majkafo, zřejmě jsi otázku nepochopila, takže opravuju - co se tobě na Kiary vyjádření přesně nelíbí?

Přesně to, co Aximu.
A ani na tvém příspěvku č. 34 - ironickému podotknutí, jestli by se víc líbilo... blábláblá se mi taky nelíbí vůbec nic. :D
Kapišto?

Blossom napsal(a):

Axi napsal(a):

Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj :rolleyes:

Co ti na tom přijde divného, Axi?

Kdyby před tebou tvá manželka - jen tak čistě hypoteticky :vissla: -  začla mluvit o rozvodu a prodeji domu, co jste si spolu postavili, tak by ses - oprávněně -  taky asi začal pídit, odkud vítr vane.

Mě docela překvapuje, že ti podvádějící jsou si tak jistí tím,že jsou pánem té situace, že situace bude taková - jak oni sami se nakonec rozhodnou. Lámou si hlavu - milenec, nebo manžel? (Milenka, nebo manželka?)
Nějak spoléhají na to, že oba dotyční po nich neustále za všech okolností touží a že tedy je jen na nich, na těch podvádějících, jak se rozhodnou, koho z těch dvou svou přízní nakonec poctí.... :dumbom:

Jenže - situace někdy nabere najednou takový švuňk, že se dotyčný nestane divit, a už vůbec není pánem té situace a jen nevěřícně zírá, jak se to kolem něj rozběhlo a že on sám to už nemůže nějak ovlivnit nebo zastavit.

Ano, Blossom, přesně takovouto situaci a přesně takové důsledky jsem měla na mysli a jsem ráda, žes mě - na rozdíl od jiných - pochopila :D

majkafa napsal(a):

Btw o partnerovi, kterého máme skutečně rády, se nevyjadřujeme tak, jak se vyjadřovala Kiara. :)

:o:co::o ?!?
majkafo, já jsem se nevyjadřovala o partnerovi vlastním, leč o partnerovi cizím. Můžeš mi konkrétně říct, JAK jsem se vyjádřila, NAD ČÍM ses pozastavila a CO KONKRÉTNĚ se Ti na mém příspěvku nelíbilo?!?

Mě by to totiž velmi zajímalo a soudě podle příspěvků ostatních, Tvoje reakce není jasná ani jim :co:

Pozastavila jsem se nad tím samým, co Axi.
Víc se k tomu nebudu vyjadřovat.

Axi napsal(a):

Ale otázka nezní zda jedno nebo druhé. Při troše moudrosti a odvahy jsi mohla mít dlouhá léta oboje. Takhle se obávám, že nebudeš mít ani jedno ani druhé. Souhlasím s tím, že tahat do toho tímhle způsobem partnera je vůči němu těžce nefér.

...a zrovna s tímto bych třeba já měla problém...
Pokud mám partnera, který mě miluje a důvěřuje mi, bych tohoto nebyla schopná. Cítila bych to z mé strany jako jasný podraz a faleš.
Ale věřím, že každý jsme jiný, někomu tohle vyhovuje....a taky to něco vypovídá o něm samém...
Samozřejmě za předpokladu, že oba partneři nehrají stejnou hru a nejsou s tím oba srozuměni.

Blossom napsal(a):

Axi napsal(a):

Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj :rolleyes:

Co ti na tom přijde divného, Axi?

Uvažovat o partnerovi, člověku, kterého nade vše miluju, tímhle způsobem považuju za vadné. Pokud si někdo zakládá na partnera složky (nebo tímto způsobem přemýšlí), je jedině dobře se takového chudáka co nejdřiv zbavit. Ty by ses při takovýhle úvahách nestyděla sama před sebou, Blossom?

Blossom napsal(a):

Kdyby před tebou tvá manželka - jen tak čistě hypoteticky :vissla: -  začla mluvit o rozvodu a prodeji domu, co jste si spolu postavili, tak by ses - oprávněně -  taky asi začal pídit, odkud vítr vane.

Nemusíš mi to věřit, ale nezačal; v tomhle mám úctu jak k ní, tak k sobě.

Blossom napsal(a):

Mě docela překvapuje, že ti podvádějící jsou si tak jistí tím,že jsou pánem té situace, že situace bude taková - jak oni sami se nakonec rozhodnou. Lámou si hlavu - milenec, nebo manžel? (Milenka, nebo manželka?)
Nějak spoléhají na to, že oba dotyční po nich neustále za všech okolností touží a že tedy je jen na nich, na těch podvádějících, jak se rozhodnou, koho z těch dvou svou přízní nakonec poctí.... :dumbom:

Jenže - situace někdy nabere najednou takový švuňk, že se dotyčný nestane divit, a už vůbec není pánem té situace a jen nevěřícně zírá, jak se to kolem něj rozběhlo a že on sám to už nemůže nějak ovlivnit nebo zastavit.

Někdy možná jo, ale asi ne moc často, že? Pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý a je to tak dobře. Tu možnost má totiž každý. By mě zajímalo, proč mají všichni utkvělou představu že buď milenec nebo manžel :rolleyes:

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

Ale otázka nezní zda jedno nebo druhé. Při troše moudrosti a odvahy jsi mohla mít dlouhá léta oboje. Takhle se obávám, že nebudeš mít ani jedno ani druhé. Souhlasím s tím, že tahat do toho tímhle způsobem partnera je vůči němu těžce nefér.

...a zrovna s tímto bych třeba já měla problém...
Pokud mám partnera, který mě miluje a důvěřuje mi, bych tohoto nebyla schopná. Cítila bych to z mé strany jako jasný podraz a faleš.
Ale věřím, že každý jsme jiný, někomu tohle vyhovuje....a taky to něco vypovídá o něm samém...
Samozřejmě za předpokladu, že oba partneři nehrají stejnou hru a nejsou s tím oba srozuměni.

Moudrost a odvaha je potreba ke SMILSTVU?
Mno, to si "ten druhy" mne pesticky... :skurt:

Axi, já neznám Terezina manžela, takže moje spekulace bez čistě s rezervou ;) Málokterému manželu však nezabliká v hlavě varovné světélko, když jeho žena začne doma "čistě hypoteticky" hovořit o rozvodu a rozebírat jednotlivé varianty.

Nevím, co Tě natolik irituje na slovních obratech typu "Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj" že jsi pocítil potřebu je vypíchnout. Ostatně slova, která jsem použila, nejsou z mé hlavy, ani nejdou z mého přesvědčení - stačí si tady pozorně přečíst vlákna, která zakládali pánové, postiženi manželčinou nevěrou. Budeš se tomu divit, ale valná většina z nich reagovala na manželčinu nevěru přesně takovým způsobem, z kterého Ty dostáváš vosypky :D

Máš pravdu v tom, že pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý - jenže já si dovolím skromně připodotknout, že "nezávislost" je velká proměnná. Časy se mění, lidé s nimi, vztahy se úměrně tomu vyvíjejí a přeskupují a nezřídka si závislý partner postupem několika let vypěstuje takovou nezávislost, až druhý z partnerů nestačí zírat :D

Nevím, jak jsi přišel na to, "proč mají všichni utkvělou představu že buď milenec nebo manžel". Já žádné podobné utkvělé představy nemám, naopak jsem si dovolila chmurnou předpověď, že situace by se mohla zvrátit tak, že by nemusel zůstat ani milenec, ani manžel :jojo:

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

Ale otázka nezní zda jedno nebo druhé. Při troše moudrosti a odvahy jsi mohla mít dlouhá léta oboje. Takhle se obávám, že nebudeš mít ani jedno ani druhé. Souhlasím s tím, že tahat do toho tímhle způsobem partnera je vůči němu těžce nefér.

...a zrovna s tímto bych třeba já měla problém...
Pokud mám partnera, který mě miluje a důvěřuje mi, bych tohoto nebyla schopná. Cítila bych to z mé strany jako jasný podraz a faleš.
Ale věřím, že každý jsme jiný, někomu tohle vyhovuje....a taky to něco vypovídá o něm samém...
Samozřejmě za předpokladu, že oba partneři nehrají stejnou hru a nejsou s tím oba srozuměni.

Věřím, že dokonalí a morální lidé řeší svoje partnerské problémy dokonale a elegantně. Akorát, že se jim to stejně tak nějak podivně vyvaluje bokem. Stačí se tu začíst :grater:

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

Ale otázka nezní zda jedno nebo druhé. Při troše moudrosti a odvahy jsi mohla mít dlouhá léta oboje. Takhle se obávám, že nebudeš mít ani jedno ani druhé. Souhlasím s tím, že tahat do toho tímhle způsobem partnera je vůči němu těžce nefér.

...a zrovna s tímto bych třeba já měla problém...
Pokud mám partnera, který mě miluje a důvěřuje mi, bych tohoto nebyla schopná. Cítila bych to z mé strany jako jasný podraz a faleš.
Ale věřím, že každý jsme jiný, někomu tohle vyhovuje....a taky to něco vypovídá o něm samém...
Samozřejmě za předpokladu, že oba partneři nehrají stejnou hru a nejsou s tím oba srozuměni.

Věřím, že dokonalí a morální lidé řeší svoje partnerské problémy dokonale a elegantně. Akorát, že se jim to stejně tak nějak podivně vyvaluje bokem. Stačí se tu začíst :grater:

Axi, jsi schopen připustit, že vztah může i po xx letech fungovat tak, že netřeba bokovek?

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

...a zrovna s tímto bych třeba já měla problém...
Pokud mám partnera, který mě miluje a důvěřuje mi, bych tohoto nebyla schopná. Cítila bych to z mé strany jako jasný podraz a faleš.
Ale věřím, že každý jsme jiný, někomu tohle vyhovuje....a taky to něco vypovídá o něm samém...
Samozřejmě za předpokladu, že oba partneři nehrají stejnou hru a nejsou s tím oba srozuměni.

Věřím, že dokonalí a morální lidé řeší svoje partnerské problémy dokonale a elegantně. Akorát, že se jim to stejně tak nějak podivně vyvaluje bokem. Stačí se tu začíst :grater:

Axi, jsi schopen připustit, že vztah může i po xx letech fungovat tak, že netřeba bokovek?

Ta věta je vadná, na tuhle diskusi nepřistupuju. :storstark:
Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

Věřím, že dokonalí a morální lidé řeší svoje partnerské problémy dokonale a elegantně. Akorát, že se jim to stejně tak nějak podivně vyvaluje bokem. Stačí se tu začíst :grater:

Axi, jsi schopen připustit, že vztah může i po xx letech fungovat tak, že netřeba bokovek?

Ta věta je vadná, na tuhle diskusi nepřistupuju. :storstark:
Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

co vidíš na té větě vadného?

Kiara napsal(a):

Axi, já neznám Terezina manžela, takže moje spekulace bez čistě s rezervou ;) Málokterému manželu však nezabliká v hlavě varovné světélko, když jeho žena začne doma "čistě hypoteticky" hovořit o rozvodu a rozebírat jednotlivé varianty.

Nevím, co Tě natolik irituje na slovních obratech typu "Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj" že jsi pocítil potřebu je vypíchnout. Ostatně slova, která jsem použila, nejsou z mé hlavy, ani nejdou z mého přesvědčení - stačí si tady pozorně přečíst vlákna, která zakládali pánové, postiženi manželčinou nevěrou. Budeš se tomu divit, ale valná většina z nich reagovala na manželčinu nevěru přesně takovým způsobem, z kterého Ty dostáváš vosypky :D

Máš pravdu v tom, že pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý - jenže já si dovolím skromně připodotknout, že "nezávislost" je velká proměnná. Časy se mění, lidé s nimi, vztahy se úměrně tomu vyvíjejí a přeskupují a nezřídka si závislý partner postupem několika let vypěstuje takovou nezávislost, až druhý z partnerů nestačí zírat :D

Nevím, jak jsi přišel na to, "proč mají všichni utkvělou představu že buď milenec nebo manžel". Já žádné podobné utkvělé představy nemám, naopak jsem si dovolila chmurnou předpověď, že situace by se mohla zvrátit tak, že by nemusel zůstat ani milenec, ani manžel :jojo:

Ano, nezávislost je velká proměnná....

A dovolím si podotknout, že například v manželství s dětmi žádný člověk není a ani nemůže být nezávislý. Už proto, že na něm a na jeho životních kotrmelcích jsou závislé jeho děti. :/

Axi napsal(a):

Blossom napsal(a):

Axi napsal(a):

Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj :rolleyes:

Co ti na tom přijde divného, Axi?

Uvažovat o partnerovi, člověku, kterého nade vše miluju, tímhle způsobem považuju za vadné. Pokud si někdo zakládá na partnera složky (nebo tímto způsobem přemýšlí), je jedině dobře se takového chudáka co nejdřiv zbavit. Ty by ses při takovýhle úvahách nestyděla sama před sebou, Blossom?

Blossom napsal(a):

Kdyby před tebou tvá manželka - jen tak čistě hypoteticky :vissla: -  začla mluvit o rozvodu a prodeji domu, co jste si spolu postavili, tak by ses - oprávněně -  taky asi začal pídit, odkud vítr vane.

Nemusíš mi to věřit, ale nezačal; v tomhle mám úctu jak k ní, tak k sobě.

Blossom napsal(a):

Mě docela překvapuje, že ti podvádějící jsou si tak jistí tím,že jsou pánem té situace, že situace bude taková - jak oni sami se nakonec rozhodnou. Lámou si hlavu - milenec, nebo manžel? (Milenka, nebo manželka?)
Nějak spoléhají na to, že oba dotyční po nich neustále za všech okolností touží a že tedy je jen na nich, na těch podvádějících, jak se rozhodnou, koho z těch dvou svou přízní nakonec poctí.... :dumbom:

Jenže - situace někdy nabere najednou takový švuňk, že se dotyčný nestane divit, a už vůbec není pánem té situace a jen nevěřícně zírá, jak se to kolem něj rozběhlo a že on sám to už nemůže nějak ovlivnit nebo zastavit.

Někdy možná jo, ale asi ne moc často, že? Pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý a je to tak dobře. Tu možnost má totiž každý. By mě zajímalo, proč mají všichni utkvělou představu že buď milenec nebo manžel :rolleyes:

Každopádně je tato situace  rozhodně častější, než tvůj údajný bohorovný klid, kdybys jednoho dne zjistil, že jste v manželství tři.
Ve tvém podání to málem vypadá, že kdybys přistihl ženu doma v ložnici s jejím kolegou ty, tak jim ještě přineseš kafe do postele a mezitím jim přeleštíš boty..... :vissla: :D

Nemusíš mi to věřit, ale nezačal; v tomhle mám úctu jak k ní, tak k sobě.
Moment, Axi… můžu ti věřit, že bys "nepátral, odkudže ten vítr fouká" - ale kdyby žena přišla s tím, že se chce rozvádět, skutečně by ses jí nezeptal "proč?"? Třeba už jen proto, abys
"lokalizoval závadu"?
Doopravdy se neptat můžu až tehdy, kdy je mi partner/ka ještě lhostejnější než například kolega nebo sousedka, protože i u nich člověka obvykle zajímá "proč jdou Vopičkovi od sebe?".
Pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý
Tak tak - skoro vždycky
Konflikt zájmů nastává v momentě, kdy ten závislejší položí ruce na děti nebo majetek. To se poměr sil najednou zatraceně změní.

helena napsal(a):

Konflikt zájmů nastává v momentě, kdy ten závislejší položí ruce na děti nebo majetek. To se poměr sil najednou zatraceně změní.

Já myslím, že nezmění, jen to víc bolí. Nezávislý se jen málokdy nechá vydírat, takže ta řešení jsou složitější a bolestivější, pro obě strany.

Nezávislý se jen málokdy nechá vydírat
No - když závislá manželka oznámí "zabiju se a děti vezmu s sebou", pak i sebenezávislejší manžel má dost omezený pole působnosti k řešení. Jedině zajistit okamžitou hospitalizaci na uzavřeném oddělení - ale i tam je určitá časová prodleva, než ji tam někdo dopraví.
Obráceně například odveze-li manžel dítě na neznámé místo a jeho "vrácení" podmiňuje splněním nějakých požadavků.

Axi napsal(a):

Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

No asi být poctivá, ne?
A k tomu se musí dobrat ona, my ji z výše svých domněnek a předsudků a neznalosti konkrétní situace sotva pomůžeme.
A ty někoho dokonalého znáš?

Naprosto rozumím majce, že "už" začala rozumět Aximu, a náležitě okatě to dává o najevo  ;)

Bramborka napsal(a):

Axi napsal(a):

Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

No asi být poctivá, ne?
A k tomu se musí dobrat ona, my ji z výše svých domněnek a předsudků a neznalosti konkrétní situace sotva pomůžeme.
A ty někoho dokonalého znáš?

:rolleyes: tááák chytrá - a přitom tak zásadní mezeru ve vzdělání Babinetí školy...
no přeci Axi je dokonalý :dumbom: :lol:

Zklamaná napsal(a):

Naprosto rozumím majce, že "už" začala rozumět Aximu, a náležitě okatě to dává o najevo  ;)

.....se ti chce říct cosi o vranách, že? ;)

mia napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Naprosto rozumím majce, že "už" začala rozumět Aximu, a náležitě okatě to dává o najevo  ;)

.....se ti chce říct cosi o vranách, že? ;)

:D
..a nebo se taky říká, že si někdo nena*ere do vlastního hnízda :gloria:

Bramborka napsal(a):

Axi napsal(a):

Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

No asi být poctivá, ne?
A k tomu se musí dobrat ona, my ji z výše svých domněnek a předsudků a neznalosti konkrétní situace sotva pomůžeme.
A ty někoho dokonalého znáš?

víte co, mně připadá, že co jsme se jakože "osvobodili" od tradičních hodnot, tak to s námi jde jaksi z kopce...
Člověk by měl být přece šťastný, když si v podstatě může dělat co chce, omrzí se jeden partner, nu což, hned je jiný, nové děti, za pár let zas další...nikdo ho za to neodsuzuje, protože slovo morálka dostalo jaksi hanlivý nádech, takže se ho nikdo radši ani neodvažuje vyslovit, zodpovědnost se už moc nenosí...prostě konzumní způsob života ve všem, i ve vztazích.
A proč teda lidi šťastní nejsou?
Jo, vždycky byly všelijaké smutné případy, ale to, co člověk kolem vidí dnes, nemá asi obdobu...tolik nešťastných , frustrovaných a depresivních lidí.....jasně, nedá se zevšeobecňovat, ale fakt si nejsem jistá, jestli jsme si takto polepšili... :/

mio - až opět morálka a morální hodnoty budou mít ten kredit, který ve své podstatě mají, a který někteří hluboce pošlapali, tak bude opět člověk šťastný - protože zlo bude po zásluze trestáno, člověk se nebude "hanbou propadat" pokud bude vynášet morální soud a posouzení dle objektivní pravdy, přestane se bát a ohlížet na to, co ten druhý tomu řekne a nebude lhostejný k páchání zla. Jenže v první řadě musí znovuobjevit, nebo dokonce nalézt tyto morální hodnoty v sobě.

tohle je éra morální krize. Ano, jste trestáni za zlo, které přinášíte. Avšak tím, kdo je tu nyní souzen není člověk, a tím, kdo je na vině, není lidská přirozenost. Je to vaše morálka, která je nyní u konce. Vaše morálka dosáhla svého vrcholu, slepé uličky na konci své cesty. Chcete-li dál žít, musíte se k morálce nikoli vrátit – žádnou jste nikdy neznali - musíte ji objevit.

Zklamaná napsal(a):

tohle je éra morální krize. Ano, jste trestáni za zlo, které přinášíte. Avšak tím, kdo je tu nyní souzen není člověk, a tím, kdo je na vině, není lidská přirozenost. Je to vaše morálka, která je nyní u konce. Vaše morálka dosáhla svého vrcholu, slepé uličky na konci své cesty. Chcete-li dál žít, musíte se k morálce nikoli vrátit – žádnou jste nikdy neznali - musíte ji objevit.

Koho a co cituješ?

Axi napsal(a):

Při troše moudrosti a odvahy jsi mohla mít dlouhá léta oboje. Takhle se obávám, že nebudeš mít ani jedno ani druhé.

Já myslím, že skutečně lze mít asi dobrý vztah milenecký s jedním mužem a manželský s druhým mužem, ale moudrost a odvahu bych do toho netahala, nemyslím, že to s těmito kvalitami souvisí.

ale moudrost a odvahu bych do toho netahala, nemyslím, že to s těmito kvalitami souvisí
Odvaha je diskutabilní... léta se může člověk bát, kdy to praskne , ale moudrost (nebo něco jí podobného) je velmi nutná, téměř klíčová k tomu, aby po prvním kvalitním sexu, rodinné hádce nebo jakémkoli jiném impulzu na zákonného partnera nevykřičel, jak to vlastně je - aby viděl! - a rovněž k tomu, aby nezavdal příčinu k sebemenšímu podezření... ne kvůli vlastnímu maléru,jednoduše proto, aby neublížil.

Bramborka napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

tohle je éra morální krize. Ano, jste trestáni za zlo, které přinášíte. Avšak tím, kdo je tu nyní souzen není člověk, a tím, kdo je na vině, není lidská přirozenost. Je to vaše morálka, která je nyní u konce. Vaše morálka dosáhla svého vrcholu, slepé uličky na konci své cesty. Chcete-li dál žít, musíte se k morálce nikoli vrátit – žádnou jste nikdy neznali - musíte ji objevit.

Koho a co cituješ?

Ayn Rand, Atlas Shrugged, str. 929, vydání k 35. výročí, Signet, New York., 1992 :D

helena napsal(a):

ale moudrost a odvahu bych do toho netahala, nemyslím, že to s těmito kvalitami souvisí
Odvaha je diskutabilní... léta se může člověk bát, kdy to praskne http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png, ale moudrost (nebo něco jí podobného) je velmi nutná, téměř klíčová k tomu, aby po prvním kvalitním sexu, rodinné hádce nebo jakémkoli jiném impulzu na zákonného partnera nevykřičel, jak to vlastně je - aby viděl! - a rovněž k tomu, aby nezavdal příčinu k sebemenšímu podezření... ne kvůli vlastnímu maléru,jednoduše proto, aby neublížil.

Tomu bych asi říkala sociální inteligence.
Vygůglovala jsem si moudrost, abych se neomezovala jen na své představy ;), a mám dojem, že ta to ani podle wiki není, že to může být součástí, ale nemusí.

Blossom napsal(a):

Axi napsal(a):

Blossom napsal(a):

Co ti na tom přijde divného, Axi?

Uvažovat o partnerovi, člověku, kterého nade vše miluju, tímhle způsobem považuju za vadné. Pokud si někdo zakládá na partnera složky (nebo tímto způsobem přemýšlí), je jedině dobře se takového chudáka co nejdřiv zbavit. Ty by ses při takovýhle úvahách nestyděla sama před sebou, Blossom?

Blossom napsal(a):

Kdyby před tebou tvá manželka - jen tak čistě hypoteticky :vissla: -  začla mluvit o rozvodu a prodeji domu, co jste si spolu postavili, tak by ses - oprávněně -  taky asi začal pídit, odkud vítr vane.

Nemusíš mi to věřit, ale nezačal; v tomhle mám úctu jak k ní, tak k sobě.

Blossom napsal(a):

Mě docela překvapuje, že ti podvádějící jsou si tak jistí tím,že jsou pánem té situace, že situace bude taková - jak oni sami se nakonec rozhodnou. Lámou si hlavu - milenec, nebo manžel? (Milenka, nebo manželka?)
Nějak spoléhají na to, že oba dotyční po nich neustále za všech okolností touží a že tedy je jen na nich, na těch podvádějících, jak se rozhodnou, koho z těch dvou svou přízní nakonec poctí.... :dumbom:

Jenže - situace někdy nabere najednou takový švuňk, že se dotyčný nestane divit, a už vůbec není pánem té situace a jen nevěřícně zírá, jak se to kolem něj rozběhlo a že on sám to už nemůže nějak ovlivnit nebo zastavit.

Někdy možná jo, ale asi ne moc často, že? Pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý a je to tak dobře. Tu možnost má totiž každý. By mě zajímalo, proč mají všichni utkvělou představu že buď milenec nebo manžel :rolleyes:

Každopádně je tato situace  rozhodně častější, než tvůj údajný bohorovný klid, kdybys jednoho dne zjistil, že jste v manželství tři.
Ve tvém podání to málem vypadá, že kdybys přistihl ženu doma v ložnici s jejím kolegou ty, tak jim ještě přineseš kafe do postele a mezitím jim přeleštíš boty..... :vissla: :D

To je ale podivný obraz, že, Blossom? Muž a žena spolu souloží a třetí jim při tom nosí kafe a leští boty. Kde se taková věc v tvojí hlavě bere, hmm?

Svojí ženu miluju a záleží mi na všech aspektech našeho vztahu, ale jak bych jí mohl hovořit do toho, koho smí milovat, to by přece bylo směšné. Ty, a fak jsi napsala oprávněně a myslela to vážně? Ve věcech lásky máme k něčemu nějaké oprávnění? :grater:

Blossom napsal(a):

Kiara napsal(a):

Axi, já neznám Terezina manžela, takže moje spekulace bez čistě s rezervou ;) Málokterému manželu však nezabliká v hlavě varovné světélko, když jeho žena začne doma "čistě hypoteticky" hovořit o rozvodu a rozebírat jednotlivé varianty.

Nevím, co Tě natolik irituje na slovních obratech typu "Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj" že jsi pocítil potřebu je vypíchnout. Ostatně slova, která jsem použila, nejsou z mé hlavy, ani nejdou z mého přesvědčení - stačí si tady pozorně přečíst vlákna, která zakládali pánové, postiženi manželčinou nevěrou. Budeš se tomu divit, ale valná většina z nich reagovala na manželčinu nevěru přesně takovým způsobem, z kterého Ty dostáváš vosypky :D

Máš pravdu v tom, že pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý - jenže já si dovolím skromně připodotknout, že "nezávislost" je velká proměnná. Časy se mění, lidé s nimi, vztahy se úměrně tomu vyvíjejí a přeskupují a nezřídka si závislý partner postupem několika let vypěstuje takovou nezávislost, až druhý z partnerů nestačí zírat :D

Nevím, jak jsi přišel na to, "proč mají všichni utkvělou představu že buď milenec nebo manžel". Já žádné podobné utkvělé představy nemám, naopak jsem si dovolila chmurnou předpověď, že situace by se mohla zvrátit tak, že by nemusel zůstat ani milenec, ani manžel :jojo:

Ano, nezávislost je velká proměnná....

A dovolím si podotknout, že například v manželství s dětmi žádný člověk není a ani nemůže být nezávislý. Už proto, že na něm a na jeho životních kotrmelcích jsou závislé jeho děti. :/

Zodpovědnost za děti a závislost ve vztahu jsou dvě naprosto různé roviny, je nutné je plést takhle dohromady?

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

Axi, jsi schopen připustit, že vztah může i po xx letech fungovat tak, že netřeba bokovek?

Ta věta je vadná, na tuhle diskusi nepřistupuju. :storstark:
Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

co vidíš na té větě vadného?

Asi jsi chtěla říct, že partnerský vztah může mít i po xx letech svoji hloubku a udržet si jiskru. Vymezovat dobrý a jiskřivý vztah takhle negativně je choré. Nepřitomnost jiného partnera (jak ty, v souladu se svým malým ustrašeným obrazem světa říkáš bokovky) dobrý vztaj rozhodně neznamená.

Opakuji otázku, co má paní, které je 30, a jeden důležitý aspekt vztahu s partnerem jí nefunguje, dělat, aby se zachovala poctivě vůči všem stranám, včetně sebe. Ptám se bez ironie.

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

Ta věta je vadná, na tuhle diskusi nepřistupuju. :storstark:
Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

co vidíš na té větě vadného?

Asi jsi chtěla říct, že partnerský vztah může mít i po xx letech svoji hloubku a udržet si jiskru. Vymezovat dobrý a jiskřivý vztah takhle negativně je choré. Nepřitomnost jiného partnera (jak ty, v souladu se svým malým ustrašeným obrazem světa říkáš bokovky) dobrý vztaj rozhodně neznamená.

Opakuji otázku, co má paní, které je 30, a jeden důležitý aspekt vztahu s partnerem jí nefunguje, dělat, aby se zachovala poctivě vůči všem stranám, včetně sebe. Ptám se bez ironie.

Myslím, že jsem se zeptala docela jasně....
Já takový vztah mám a co ty si o tom myslíš, stejně jako o hloubce mého světa, je mi popravdě docela jedno...jasně, že to není jen o nepřítomnosti jiného partnera...mám to třeba stejně jako ty, s tím rozdílem, že třetího ve vztahu bychom zřejmě oba těžko vydýchávali...jako většina ostatních, kterým se to stane...

Co má dělat ta paní jí já tedy neporadím...snad zvážit i všechny ostatní aspekty a podle toho se zařídit...s vědomím, co všecko je v sázce a co je ochotna obětovat. Ne každý muž je totiž ve vztahu tak velkorysý, jako ty...

se nám nějak Axi převtělil do Arcanum - domáhá se zodpovězení otázek :lol:

mia napsal(a):

Co má dělat ta paní jí já tedy neporadím...snad zvážit i všechny ostatní aspekty a podle toho se zařídit...s vědomím, co všecko je v sázce a co je ochotna obětovat. Ne každý muž je totiž ve vztahu tak velkorysý, jako ty...

zajisté - Axi by jim to kafe přinesl až po souloži...přeci by je nerušil ;)

Axi napsal(a):

Svojí ženu miluju a záleží mi na všech aspektech našeho vztahu, ale jak bych jí mohl hovořit do toho, koho smí milovat, to by přece bylo směšné. Ty, a fak jsi napsala oprávněně a myslela to vážně? Ve věcech lásky máme k něčemu nějaké oprávnění? :grater:

svoji ženu miluješ.....mohl bys současně udržovat paralelní vztah s jinou ženou?
A jak bys reagoval na případného milence svojí ženy?

Samozřejmě mi po tom nic není, jen se snažím tě pochopit.
Zkus být konkrétní.

Zklamaná napsal(a):

mia napsal(a):

Co má dělat ta paní jí já tedy neporadím...snad zvážit i všechny ostatní aspekty a podle toho se zařídit...s vědomím, co všecko je v sázce a co je ochotna obětovat. Ne každý muž je totiž ve vztahu tak velkorysý, jako ty...

zajisté - Axi by jim to kafe přinesl až po souloži...přeci by je nerušil ;)

jistě jako gentleman ví, co se sluší a patří :gloria:

co má paní, které je 30, a jeden důležitý aspekt vztahu s partnerem jí nefunguje, dělat, aby se zachovala poctivě vůči všem stranám, včetně sebe
Správně píšeš, že "JÍ nefunguje".
Možná by si nejdřív měla udělat sama pro sebe jasno v tom, co ne/chce... manžela, barák, milence, majetek... protože na to, aby si udržela všechno, (zatím) nemá  - a sorry, nezdá se mi, že ausgerechnet téhle paní jde o nějaké "poctivé zachování se".

Obecně záleží na tom, který aspekt nefunguje (tedy ne jen nudný domácí sex), jak je důležitý pro "postiženého" a jak by varianty v úvahu přicházejících řešení ne/ovlivnily jeho okolí... což znamená, že nelze říci "tohle je poctivé a tamto už ne".

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

Svojí ženu miluju a záleží mi na všech aspektech našeho vztahu, ale jak bych jí mohl hovořit do toho, koho smí milovat, to by přece bylo směšné. Ty, a fak jsi napsala oprávněně a myslela to vážně? Ve věcech lásky máme k něčemu nějaké oprávnění? :grater:

svoji ženu miluješ.....mohl bys současně udržovat paralelní vztah s jinou ženou?
A jak bys reagoval na případného milence svojí ženy?

Samozřejmě mi po tom nic není, jen se snažím tě pochopit.
Zkus být konkrétní.

Bez pochyby mohl. K druhé otázce jsem se už vyjádřil.

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

Svojí ženu miluju a záleží mi na všech aspektech našeho vztahu, ale jak bych jí mohl hovořit do toho, koho smí milovat, to by přece bylo směšné. Ty, a fak jsi napsala oprávněně a myslela to vážně? Ve věcech lásky máme k něčemu nějaké oprávnění? :grater:

svoji ženu miluješ.....mohl bys současně udržovat paralelní vztah s jinou ženou?
A jak bys reagoval na případného milence svojí ženy?

Samozřejmě mi po tom nic není, jen se snažím tě pochopit.
Zkus být konkrétní.

Bez pochyby mohl. K druhé otázce jsem se už vyjádřil.

bez pochyby mohl? U mě se tohle tedy navzájem vylučuje.... nerozumím....:/

mia napsal(a):

bez pochyby mohl? U mě se tohle tedy navzájem vylučuje.... nerozumím....:/

To už je o dost poctivější vyjádření, než moralistická přednáška o tom, jak to jde s námi všemi z kopce.

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

bez pochyby mohl? U mě se tohle tedy navzájem vylučuje.... nerozumím....:/

To už je o dost poctivější vyjádření, než moralistická přednáška o tom, jak to jde s námi všemi z kopce.

podle mě tedy u tvé ženy, přestože ji miluješ, něco postrádáš....a to něco tedy hledáš u jiných žen.
Ale pak ta láska není taková, jak říkáš.....prostě jí něco chybí.

Kiara napsal(a):

Nevím, co Tě natolik irituje na slovních obratech typu "Nenápadně, leč bedlivě všímat, zčistajasna udeří, nezvratné důkazy, důkladně schraňoval. Bože můj" že jsi pocítil potřebu je vypíchnout.  :/

Pardon, vstupuju doprosted debaty trošku bez souvislostí - ale tohle mě zaujalo:
Kiar - naježení? Zbrojnoši na hradbách? Nepřátelský tón?
Nevím tedy, co iritovalo Axiho - tohle by na tom iritovalo mně.

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

bez pochyby mohl? U mě se tohle tedy navzájem vylučuje.... nerozumím....:/

To už je o dost poctivější vyjádření, než moralistická přednáška o tom, jak to jde s námi všemi z kopce.

podle mě tedy u tvé ženy, přestože ji miluješ, něco postrádáš....a to něco tedy hledáš u jiných žen.
Ale pak ta láska není taková, jak říkáš.....prostě jí něco chybí.

Možná jo, možná ne. Ta tvoje písmenka o bokovkách a morálce, není to náhodou jenom převlečený strach z toho, že se tě takové věci ve vašem vztahu také týkají, hmm?

Axi napsal(a):

Blossom napsal(a):

Axi napsal(a):

Uvažovat o partnerovi, člověku, kterého nade vše miluju, tímhle způsobem považuju za vadné. Pokud si někdo zakládá na partnera složky (nebo tímto způsobem přemýšlí), je jedině dobře se takového chudáka co nejdřiv zbavit. Ty by ses při takovýhle úvahách nestyděla sama před sebou, Blossom?


Nemusíš mi to věřit, ale nezačal; v tomhle mám úctu jak k ní, tak k sobě.


Někdy možná jo, ale asi ne moc často, že? Pánem situace je skoro vždycky ten nezávislý a je to tak dobře. Tu možnost má totiž každý. By mě zajímalo, proč mají všichni utkvělou představu že buď milenec nebo manžel :rolleyes:

Každopádně je tato situace  rozhodně častější, než tvůj údajný bohorovný klid, kdybys jednoho dne zjistil, že jste v manželství tři.
Ve tvém podání to málem vypadá, že kdybys přistihl ženu doma v ložnici s jejím kolegou ty, tak jim ještě přineseš kafe do postele a mezitím jim přeleštíš boty..... :vissla: :D

To je ale podivný obraz, že, Blossom? Muž a žena spolu souloží a třetí jim při tom nosí kafe a leští boty. Kde se taková věc v tvojí hlavě bere, hmm?

Svojí ženu miluju a záleží mi na všech aspektech našeho vztahu, ale jak bych jí mohl hovořit do toho, koho smí milovat, to by přece bylo směšné. Ty, a fak jsi napsala oprávněně a myslela to vážně? Ve věcech lásky máme k něčemu nějaké oprávnění? :grater:

MÁM OTÁZKU Axi.Už si se dostal někdy do situace že by nebylo vhodné hovořit do toho,koho smí tvoje manželka milovat??? Nechce se mi lovit v předešlých diskuzích.Protože pokud ano, jsi asi v nějakém vyšším levelu než všichni ostatní.Pokud ne, tvoje příspěvky jsou mlácení prázdné slámy.

jak bych jí mohl hovořit do toho, koho smí milovat
sasasa mě přivedla k jiné otázce - mohl bys, Axi, stejně tak říkat jak bych jí mohl hovořit do toho, s kým spí, pokud to bude vysvětlovat "láskou"?

Axi napsal(a):

Opakuji otázku, co má paní, které je 30, a jeden důležitý aspekt vztahu s partnerem jí nefunguje, dělat, aby se zachovala poctivě vůči všem stranám, včetně sebe. Ptám se bez ironie.

Neopakuješ, posouváš.
Toho, že jí jeden z aspektů vztahu nefunguje, se domýšlíme. Tušíme - myslíme si, že na aspekty svého manželství nyní pohlíží jiným úhlem pohledu, než dříve. Možná, že dříve se jí zdály všechny aspekty manželství v pořádku. To neznamená, že v pořádku byly. Ona je součástí toho vztahu. Nebude-li ona (spolu)tvořit vztah, nebude vztah. Takže si myslím, že primární je poctivost k sobě. Ostatní se odvíjí.

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

To už je o dost poctivější vyjádření, než moralistická přednáška o tom, jak to jde s námi všemi z kopce.

podle mě tedy u tvé ženy, přestože ji miluješ, něco postrádáš....a to něco tedy hledáš u jiných žen.
Ale pak ta láska není taková, jak říkáš.....prostě jí něco chybí.

Možná jo, možná ne. Ta tvoje písmenka o bokovkách a morálce, není to náhodou jenom převlečený strach z toho, že se tě takové věci ve vašem vztahu také týkají, hmm?

Pokud tě tak dráždí slovo morálka, dosaď si tam místo toho třeba „slušnost“…

Ne, myslím, že do svých písmen o „morálce“ neprojektuju svůj vztah….spíš se zamýšlím nad tím, co tady kolikrát čtu, čím to, že chlapi dnes tak lehce a sobecky opouští své ženy a rodiny, kam se poděly jejich ochranitelské pudy….i když vlastně vím kam …proč i ty holky tak lehko zblbnou a klidně rozkopou rodiny svým dětem….nechci moralizovat, jen mě to fakt udivuje.
Asi jsem hodně ovlivněná  absencí rozvodů v rodině… všichni se společně dožili vysokého věku a vždycky tam vládl poměrně klid a pohoda…tím jsem asi diskvalifikovaná v dnešní vztahové džungli.
To jen na vysvětlenou k tomu „moralizování“ …

Jinak už jsem pochopila důvod tvojí benevolence k případným jiným partnerům tvé ženy a došla k závěru, že jsme asi všichni stejní….jen si to někteří nechceme přiznat…. u tebe mě tam mátla ta „láska se všemi aspekty“. Pokud u jednoho aspektu slevíš, hned je mi to jasnější.  Jsem ráda, žes sestoupil z piedestalu, božský …;)

Ale máš pravdu v tom, že tvůj přístup je asi elegantnější řešení, než prásknout do koní a nechat za sebou spáleniště….

Ale paní ten aspekt ve vztahu funguje - jen se "přežrala" a unavila z těch přílišných experimentů. Asi nemá co nového objevit, tak se stala průzkumníkem jinde.
A kdo chce moc, nemá často nic. ;) A co má dělat? Má myslet - od toho má mozek (tedy doufám) ;)

helena napsal(a):

jak bych jí mohl hovořit do toho, koho smí milovat
sasasa mě přivedla k jiné otázce - mohl bys, Axi, stejně tak říkat jak bych jí mohl hovořit do toho, s kým spí, pokud to bude vysvětlovat "láskou"?

Heli, pokud má člověk sám "rozjednáno" jinde, pak je tolerantnější i ke svému partnerovi...

A co má dělat? Má myslet - od toho má mozek
Anatomicky zcela jistě , jinak by těžko mohla konat, jak koná... ale funkce myšlení jsou momentálně delegovány jinam

pokud má člověk sám "rozjednáno" jinde, pak je tolerantnější
OK - ale pak jdou ty ostatní "aspekty" do 3,14či :P

helena napsal(a):

A co má dělat? Má myslet - od toho má mozek
Anatomicky zcela jistě http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png, jinak by těžko mohla konat, jak koná... ale funkce myšlení jsou momentálně delegovány jinam http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

pokud má člověk sám "rozjednáno" jinde, pak je tolerantnější
OK - ale pak jdou ty ostatní "aspekty" do 3,14či :P

proto to Axi řeší tak, jak to řeší....s elegancí jemu vlastní....:P

Jak praví klasik - "Já nosím v nitru svém své elegance květ…"

helena napsal(a):

Jak praví klasik - "Já nosím v nitru svém své elegance květ…" http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

ono se nabízí několik variant -dotyčný má paní zmáklou natolik, že ví a tiše toleruje
                                          -paní ví a tak si taky rozjednala
                                          -paní neví a tudíž je ono elegantní řešení elegantním jen do doby,
                                           než se to provalí :cool:

Ale každý děláme, jak nejlíp umíme...

mia - já i chápu jak to všechno Axi myslí.Ano je to všechno daleko elegantnější a asi i správné.Myslím nepátrat,nesledovat, zkrátka "nedělat si složky" na partnera. Jenže nemůžu si pomoct, takhle jsem uvažovala já než jsem se dostala na druhou stranu barikády.A chápu i Majkafu,že už takhle uvažuje.Ani pro jednoho asi není aktuální role podváděného.To pak ta elegance jde stranou.

sasasa napsal(a):

mia - já i chápu jak to všechno Axi myslí.Ano je to všechno daleko elegantnější a asi i správné.Myslím nepátrat,nesledovat, zkrátka "nedělat si složky" na partnera. Jenže nemůžu si pomoct, takhle jsem uvažovala já než jsem se dostala na druhou stranu barikády.A chápu i Majkafu,že už takhle uvažuje.Ani pro jednoho asi není aktuální role podváděného.To pak ta elegance jde stranou.

přesně tak, záleží na tom, na které straně barikády se zrovna nacházíme a hlavně jak to ten moment máme se vztahem k podvádějícímu partnerovi.

Ahoj, Terezko. Poslala jsem ti SZ. Pa a drz se ....

Axi napsal(a):

Uvažovat o partnerovi, člověku, kterého nade vše miluju, tímhle způsobem považuju za vadné. Pokud si někdo zakládá na partnera složky (nebo tímto způsobem přemýšlí), je jedině dobře se takového chudáka co nejdřiv zbavit. Ty by ses při takovýhle úvahách nestyděla sama před sebou, Blossom?

Rozdmychávám uhlíky, ale zdá se mi, že tady došlo k nedorozumění.
Já myslím, že to, že někoho miluji, neznamená, že ho stavím na piedestal. Pokud si zakládá složky, asi nebudu dělat, že nezakládá, jakkoli nebo možná právě proto, že ho miluji. Láska není slepá, naopak.
To, co je špatně, je despekt vůči partnerovi. A s despektem Kiara o hypotetickém partnerovi nepsala. Jestli o něčem, tak myšlenkových schopnostech hlav nesených nohama s hořícími lýtky.

mia napsal(a):

Axi napsal(a):

mia napsal(a):

Axi, jsi schopen připustit, že vztah může i po xx letech fungovat tak, že netřeba bokovek?

Ta věta je vadná, na tuhle diskusi nepřistupuju. :storstark:
Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

co vidíš na té větě vadného?

Že tá pani zjavne potrebu bokovky má... Takže je zbytočné rozoberať, podľa mňa, či je fakt nutné, aby slnko vyšlo každé ráno... a aby sa striedali štyri ročné obdobia, keď to tak už raz je. Keby to tak nebolo, môžeme morfondírovať... Inak, podľa mňa je potreba byť úprimný - najprv voči sebe a potom voči partnerovi - dôležitejšia ako fyzická vernosť. Respektíve istá lojalita a úcta, ktorá ma prinúti premyslieť si najprv v sebe, čo chcem a čo nechcem, a potom to prípadne povedať partnerovi.  Nie vybliť mu na plecia niečo, čo sám/sama nezvládam, a počkať si, čo urobí... :/

mia napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Axi napsal(a):

Co má udělat ta paní, která založila vlákno, aby byla poctivá vůči okolí i vůči sobě, hmm?

No asi být poctivá, ne?
A k tomu se musí dobrat ona, my ji z výše svých domněnek a předsudků a neznalosti konkrétní situace sotva pomůžeme.
A ty někoho dokonalého znáš?

víte co, mně připadá, že co jsme se jakože "osvobodili" od tradičních hodnot, tak to s námi jde jaksi z kopce...
Člověk by měl být přece šťastný, když si v podstatě může dělat co chce, omrzí se jeden partner, nu což, hned je jiný, nové děti, za pár let zas další...nikdo ho za to neodsuzuje, protože slovo morálka dostalo jaksi hanlivý nádech, takže se ho nikdo radši ani neodvažuje vyslovit, zodpovědnost se už moc nenosí...prostě konzumní způsob života ve všem, i ve vztazích.
A proč teda lidi šťastní nejsou?
Jo, vždycky byly všelijaké smutné případy, ale to, co člověk kolem vidí dnes, nemá asi obdobu...tolik nešťastných , frustrovaných a depresivních lidí.....jasně, nedá se zevšeobecňovat, ale fakt si nejsem jistá, jestli jsme si takto polepšili... :/

Tradičné hodnoty? Čo to je? Tá falošná morálka, keď muži chodili do nevestincov a ženy zataiľ sedeli doma a modlili sa? :D Alebo až incest ako u Borgiovcov? Nepleťme si pojmy s dojmami a suverénov so suvenírmi... Tradičná morálka bola odjakživa ideál a mýtus, realita trošku pokrivkávala.
Poctivosť a úprimnosť k sebe v prvom rade a následne k ostatným je pre mňa tá najtradičnejšia a najlepšia morálka, bez ohľadu na vonkajšie trendy. Inak, na rozdiel od minulosti dnes nikto "verníkov" a prívržencov tradičnej morálky nenúti s pištoľou pri hlave smilniť, takže si skôr myslím, že máme pluralitu morálok a každý si môže slobodne vybrať, čo sa mu páči a čím sa bude riadiť. Len holt niektoré úradnícko-kazateľské duše ťažko nesú tú bohapustú anarchiu...  :D

sasasa napsal(a):

mia - já i chápu jak to všechno Axi myslí.Ano je to všechno daleko elegantnější a asi i správné.Myslím nepátrat,nesledovat, zkrátka "nedělat si složky" na partnera. Jenže nemůžu si pomoct, takhle jsem uvažovala já než jsem se dostala na druhou stranu barikády.A chápu i Majkafu,že už takhle uvažuje.Ani pro jednoho asi není aktuální role podváděného.To pak ta elegance jde stranou.

Ja som tak uvažovala aj ako podvádzaná. Ale ono je to vo finále jedno, ten nezávislejší si urobí aj tak, čo chce, len ten závislejší sa možno bude cítiť lepšie, zachová si viac vlastnej dôstojnosti, veľkorysosti a možno pochopí, že na ľudksých vzťahoch a hlavne citoch je krásna práve tá voľnosť a dobrovoľnosť. :) (To sa mi podaril pekný rým...) A možno ten nezávislejší raz zaľutuje za veľkorysosťou (alebo aj nie) a pokúsi sa vniesť ju do vlastného života.... Lebo fyzická vernosť či fyzická prítomnosť sa dá vydupať, ale city nie... A mne osobne by bolo :usch: , keby chlap bol fyzicky so mnou a pritom mal pred očami niekoho iného... To fakt radšej nech si zbalí aj fyzické saky-paky a ide. Iné je, ak zvláda mať naraz rád dve. :P :jojo: V tom przypadku Au.

helena napsal(a):

Jak praví klasik - "Já nosím v nitru svém své elegance květ…" http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

Heleno, prosím tě, co je to za klasika? Tak inspirativní pravděpodobně muž, a já taková ignorantka!

Technická - proč ho nosí v nitru? :)

Taky bych chtěla vědět, mio, co to přesně je - ty tradiční hodnoty. Ze které tradice jsou. A pak proč právě z té a ne z jiné. :)

majkafa napsal(a):

Technická - proč ho nosí v nitru? :)

To je jedna z věcí, které se dozvím - doufám, až vyzvím, o koho se jedná.
Jinak, nějaký anglický šlechtic prý řekl, když přišel na nějakou slavnost, že se jde domů převléci, protože je příliš elegantní. Tento muž třeba, při podobné příležitosti, uschoval dočasně květ své elegance v nitru, aby nebyl nepřiměřený. :)

Já nosím v nitru svém elegance květ a jen praví prátelé dokáží na něj pohledět - to je Cyrano z Bergeracu (ve Vrchlického překladu) doufám, teda, že cituji přesně. Tam je to ve smyslu - narozdíl od toho, co vidíte zvenku, vevnitř jsem krasavec...

Ronja napsal(a):

Já nosím v nitru svém elegance květ a jen praví prátelé dokáží na něj pohledět - to je Cyrano z Bergeracu (ve Vrchlického překladu) doufám, teda, že cituji přesně. Tam je to ve smyslu - narozdíl od toho, co vidíte zvenku, vevnitř jsem krasavec...

A joo, Cyrano. Takhle celé je to moc hezké. A pravdivé.

Ronja napsal(a):

Já nosím v nitru svém elegance květ a jen praví prátelé dokáží na něj pohledět - to je Cyrano z Bergeracu (ve Vrchlického překladu) doufám, teda, že cituji přesně. Tam je to ve smyslu - narozdíl od toho, co vidíte zvenku, vevnitř jsem krasavec...

Ronjo, dík! :jojo: I ignorant se dozví :rodna:

Bramborko nejsi ignorant, já jen byla na střední do Cyrana zamilovaná :D :gloria: A něco mi v hlavě utkvělo...jinak běžně taky necituju klasiky z patra, jedině snad Cimrmana :lol:

majkafa napsal(a):

Taky bych chtěla vědět, mio, co to přesně je - ty tradiční hodnoty. Ze které tradice jsou. A pak proč právě z té a ne z jiné. :)

Zrovna ty se ptáš, co jsou ty tradiční hodnoty? Tak třeba to, že když dva zplodí spolu potomky, měli by se o ně taky oba postarat. Co tebe položilo na lopatky? To, že tvůj muž na tohle zapomněl, protože šel za „hlasem svého srdce“ a dodnes se k svým dětem nehlásí…
A tos byla zdaleka ještě ten lepší případ, protože děti jsi měla už docela velké a zřejmě ti na ně aspoň přispíval.

Co tady čte občas člověk za hrůzy, to mě hlava nebere….nejenže se chlap vykašle na rodinu, děti, nebo na těhotnou partnerku, ještě je obere o co může, pomalu vytáhne děcku peřinu zpod hlavy, aby ji mohl natřepat milence, korunu alimentů od něj nikdo nevidí a ještě se potutelně směje, jak na ně vyzrál, případně ještě vyhrožuje……a když se podaří zodpovědný tatínek, zase se zamiluje maminka a tatínka odkopne, protože ona přece konečně potkala tu „pravou velkou lásku“ a na to má přece právo, ne? Vždycky se dělo leccos, ale ne v takové míře jak dnes.
Ono i když šel chlap občas  třeba do toho bordelu, jak tady horlila Salima, přesto většinou aspoň zabezpečil rodinu….nikdy na to ženská nebyla sama tak, jak dnes (s výjimkou válečných let).
No zas „moralizuju“…..vždyť si o tom klidně mysli svoje…. já ti to neberu….asi si to my „moderní“ ženy zasloužíme…

Ano, mio. I já se ptám. Neboť já jsem se "položila na lopatky" sama. To byla moje blbost a mé chyby. Bylo na mně, jak to ustojím. A já jsem to nezvládla. A ani já nejsem bez viny, že můj BM ode mě odešel.
Kdybych byla tenkrát moudřejší, jako jsem (doufám) teď, možná se to vůbec nemuselo stát.

Neodpovědělas na mou otázku.
Jsou "tradiční hodnoty" třeba ty z časů lovcůa a sběračů? Když žil člověk v tlupě? Nebo ty popsané ve Starém zákoně? Nebo muslimské? Nebo které vlastně? Kdo určil, které jsou zrovna ty "správné"? A co to přesně je - ty správné tradiční hodnoty? Hm.

Být sám, jak píšeš, není otázka toho, kolik je vedle mě momentálně lidí. Zřejmě máš na mysli osamělost. Protože samota nebolí. Osamělost ano.
I v davu, i s partnerem... může být člověk osamělý.
I bez partnera nemusí být člověk nutně osamělý.

Tuhle jsem jela na pracovní cestu s jedním manažerem, který má dvě malé děti. Poslouchala jsem ho, jak je nešťastný, protože jeho paní si přeje, aby byl doma s ní a dětmi víc, častěji. A on v tomto zaměstnání a této funkci nemůže. Chtěl by vydělávat, aby rodina nestrádala, když je paní na mateřské, aby si zajistili bydlení... A když přijede domů dříve, stejně dostane vynadáno, že ale včera přijel pozdě a předevčírem taky. A nemá doma laskavé zázemí a harmonii.
Tolik jsem mu rozuměla.
A tolik jsem rozuměla jeho paní. Která se na rodičovské "dovolené" cítí osamělá a je vzteklá, unavená, naštvaná a když manžel přijede domů dříve, je uvnitř ráda, ale už překročila ten bod, kdy se dovedla radovat z tady a teď a dívá se do minulosti a budoucnosti, že dneska sice přijel brzy ale včera ne a zítra taky nepřijde. :( A tak si vzájemně ubližují a odcizují se, i když by si tolik chtěli být blízko. Protože to už jinak neumí a ani jeden z nich nezmění sebe, protože si myslí, že on je ten, co to dělá dobře a změnit svůj postoj by měl ten druhý.
A tak paní svého muže od sebe nevědomky odhání a on utíká a raději nepřijede domů brzy nikdy, protože o to pak déle poslouchá výčitky, když se snaží někdy přijet dřív, jak je to jenom možné.
Hluboce s nimi soucítím. Zpětně vidím, jak to bylo u nás. Zpětně vidím, co jsem měla dělat jinak, co jsem dělala špatně. Jak jsem ho od sebe vyháněla, až jsem ho nakonec vyhnala...

Víš co, předešlé generace nebyly o nic moudřejší ani lepší a bez chyb, než my přesto se asi dokázaly nějak líp podřídit společnému cíli a to dětem. To, na co jsi ty došla svým několikaletým sebezpytem a zaplatila rozpadem rodiny, věděla každá hloupá selka. Že totiž když má chlap doma neschopnou fňuknu, hysterku nebo panovačnou semetriku, tak se tomu domovu brzo začne obloukem vyhýbat…..kdo z nás se rád stýká s nepříjemnýma lidma? Není pak divu, že ho lehko dostane jiná, která má trochu víc fištrónu a umí líp používat ženské zbraně...

Já jsem se brzo naučila řešit si svoje špatné nálady sama a neotravovat s tím chlapa, protože on má zrovna tak ty svoje a z těch mých byl akorát nešťastný a bezradný….i když postupem času už ty špatné nálady (s výjimkou PMS) snad ani nemám…

Ta tvoje paní „manažerová“ je bohužel poměrně typická žena dnešní doby.....nejradši aby chlap nosil domů pěkné peníze a ještě k tomu pucoval dětem pr......….rozmazlenost, neschopnost zabavit se sama….
Na ten rozbor „tradičních  hodnot“ se už vykašli…..prostě zatím žijeme v době, kdy se děti vychovávají v rodinách, proto bychom si to měli udělat tak, aby to bylo pro nás co nejpříjemnější a ne si vzájemně dělat ze života peklo….

Mio, to není tak jednoznačné s tou minulostí. Můj děda a babička se nerozvedli. Ani maminka a tatínek. Ale že by maminku a následně maminka a tatínek mě vychovali ve zdravého sebevědomého člověka, to ani náhodou. Řekla bych, že je lepší mít třeba rodiče rozvedené, ale takové, co děti vychovávají správně. Než mít rodiče nerozvedené, kteří v dětech vytvářejí mindráky, nízké sebevědomí, ponižují je a bijí.
Nemyslím si, že předešlé generace se dokázaly lépe podřídit společnému cíli - dětem. Možná počtu dětí a tomu, že je budou mít, ano. Ale jejich výchově ne. Samozřejmě, našli se i tací, co poslali do života zdravě sebevědomé děti. Ale myslím si, že jich byla menšina.

Myslíš, že kdyby se tvoji rodiče rozvedli, stali by se z nich rázem jiní lidé, s jinými vlastnostmi, s lepšími předpoklady k výchově dětí?

Jistě, vždycky byli lidi takoví i makoví, ale nemyslím, že dnes je míň týraných, zneužívaných dětí či jakkoliv jinak postižených dětí...

mia napsal(a):

Myslíš, že kdyby se tvoji rodiče rozvedli, stali by se z nich rázem jiní lidé, s jinými vlastnostmi, s lepšími předpoklady k výchově dětí?

Jistě, vždycky byli lidi takoví i makoví, ale nemyslím, že dnes je míň týraných, zneužívaných dětí či jakkoliv jinak postižených dětí...

Ne, nestli. To jsem taky nikde nepsala. Rážem určitě ne. Ale třeba časem, když by se na sebe pravdivě podívali a rozhodli se měnit. Jako každý z nás. A k tomu nemusí být nutně manželství.

Mio, obávám se, že je to hlavně věc informovanosti - dříve se to prostě neřešilo, jestli je dítě týrané, nebo není. A jak se cítí, to už vůbec. Ještě v mojí generaci to nejenže nikoho nezajímalo, ale dítě nemělo vpodstatě nárok na nějaké "líbí/nelíbí". To byla vzpoura naší generace.
Právě jsem si vygůglila, že listina dětských práv je stará jako Internet a sametová revoluce - tak si to vem.....
Souhlasím s Majkou v tom, že pokud je rodič ve vztahu nešťasten a nevidí východisko, může z toho b ýt jenom ještě nešťastnější, což určitě nepřispěje k dobré atmosféře.
Už Fromm někdy v šedesátých letech pronesl památnou větu, že jediná skutečná revoluce, která proběhla v těch stoletích, revolucemi narvaných, byla revoluce žen a dětí :)

majkafa napsal(a):

Mio, to není tak jednoznačné s tou minulostí. Můj děda a babička se nerozvedli. Ani maminka a tatínek. Ale že by maminku a následně maminka a tatínek mě vychovali ve zdravého sebevědomého člověka, to ani náhodou. Řekla bych, že je lepší mít třeba rodiče rozvedené, ale takové, co děti vychovávají správně. Než mít rodiče nerozvedené, kteří v dětech vytvářejí mindráky, nízké sebevědomí, ponižují je a bijí.
Nemyslím si, že předešlé generace se dokázaly lépe podřídit společnému cíli - dětem. Možná počtu dětí a tomu, že je budou mít, ano. Ale jejich výchově ne. Samozřejmě, našli se i tací, co poslali do života zdravě sebevědomé děti. Ale myslím si, že jich byla menšina.

Dříve byli lidé schopni více snášet příkoří. ale uměli si i více odpouštět. Říkávalo se, že základ je rodina...ale kde je ta správná míra, co máme snášet a co ne, to je jenom v nás. Přesto bych si dovolil tvrdit, že v prvé řadě by se mělo brát ohled na děti. Možná právě na Tebe brali Tvoje rodiče ohled..

Já můžu mluvit pouze za to "dříve", které jsem zažila - a v něm se ohled na děti moc nebral všeobecně. Respektive bral na děti, ne na jejich potřeby. Počítalo se, že děti potřebují oba rodiče, ne to, co děti potřebují doopravdy.
Nicméně to nepovažuju za nějakou křivdu, aby bylo jasno. Byla to prostě vývojová etapa. Ke všemu se musí dojít...

Mandragora napsal(a):

Možná právě na Tebe brali Tvoje rodiče ohled..

Troufám si zodpovědně říct, že má maminka brala vždy ohled především sama na sebe. Brala a bere. A nahlas to říká a stále tak koná, i když je nám dětem mezi 40 a 50.

Ale vlastně máš pravdu. I když možná nechca, brala na nás ohled. Musely bychom zůstat asi s ní. Kdoví, co by z nás bylo, možná by psychika nešla už ani v dospělosti napravit. Díkybohu za tatínka. Zamrazilo mě, když jsem si představila, že by tam nebyl. :(

Nechtěl jsem se Tě dotknout Majkafínko citově!!! :kapitulation:  Někdy však musíme projít něčím, abychom určité věci pochopili a napravili chyby našich rodičů. Nejhorší je, když se chyby opakují a my se z nich nepoučíme. Naše babička říkávala, "vše je tak, jak má být i to zlo je k něčemu dobré".

mia napsal(a):

helena napsal(a):

A co má dělat? Má myslet - od toho má mozek
Anatomicky zcela jistě http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png, jinak by těžko mohla konat, jak koná... ale funkce myšlení jsou momentálně delegovány jinam http://fora.babinet.cz/img/smilies/vissla.gif

pokud má člověk sám "rozjednáno" jinde, pak je tolerantnější
OK - ale pak jdou ty ostatní "aspekty" do 3,14či :P

proto to Axi řeší tak, jak to řeší....s elegancí jemu vlastní....:P

Ty fakt VIEŠ, ako to Axi rieši? Alebo sa len domnievaš z toho, čo si tu dosadzuješ... z jeho písmeniek...?

mia napsal(a):

majkafa napsal(a):

Taky bych chtěla vědět, mio, co to přesně je - ty tradiční hodnoty. Ze které tradice jsou. A pak proč právě z té a ne z jiné. :)

Zrovna ty se ptáš, co jsou ty tradiční hodnoty? Tak třeba to, že když dva zplodí spolu potomky, měli by se o ně taky oba postarat. Co tebe položilo na lopatky? To, že tvůj muž na tohle zapomněl, protože šel za „hlasem svého srdce“ a dodnes se k svým dětem nehlásí…
A tos byla zdaleka ještě ten lepší případ, protože děti jsi měla už docela velké a zřejmě ti na ně aspoň přispíval.

Co tady čte občas člověk za hrůzy, to mě hlava nebere….nejenže se chlap vykašle na rodinu, děti, nebo na těhotnou partnerku, ještě je obere o co může, pomalu vytáhne děcku peřinu zpod hlavy, aby ji mohl natřepat milence, korunu alimentů od něj nikdo nevidí a ještě se potutelně směje, jak na ně vyzrál, případně ještě vyhrožuje……a když se podaří zodpovědný tatínek, zase se zamiluje maminka a tatínka odkopne, protože ona přece konečně potkala tu „pravou velkou lásku“ a na to má přece právo, ne? Vždycky se dělo leccos, ale ne v takové míře jak dnes.
Ono i když šel chlap občas  třeba do toho bordelu, jak tady horlila Salima, přesto většinou aspoň zabezpečil rodinu….nikdy na to ženská nebyla sama tak, jak dnes (s výjimkou válečných let).
No zas „moralizuju“…..vždyť si o tom klidně mysli svoje…. já ti to neberu….asi si to my „moderní“ ženy zasloužíme…

Hm, zaujal ma ten myšlienkový premet... na tomto vlákne, ktoré je o samých bezdetných... a zrazu hups! Tradičná morálka, deti... ČIE DETI? Kde sú tu aké deti? Ja síce chápem, že každý si do každého vlákna dosadí TO SVOJE, ale predsa len, malo by to asi byť otál-potál...

Mandragora napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mio, to není tak jednoznačné s tou minulostí. Můj děda a babička se nerozvedli. Ani maminka a tatínek. Ale že by maminku a následně maminka a tatínek mě vychovali ve zdravého sebevědomého člověka, to ani náhodou. Řekla bych, že je lepší mít třeba rodiče rozvedené, ale takové, co děti vychovávají správně. Než mít rodiče nerozvedené, kteří v dětech vytvářejí mindráky, nízké sebevědomí, ponižují je a bijí.
Nemyslím si, že předešlé generace se dokázaly lépe podřídit společnému cíli - dětem. Možná počtu dětí a tomu, že je budou mít, ano. Ale jejich výchově ne. Samozřejmě, našli se i tací, co poslali do života zdravě sebevědomé děti. Ale myslím si, že jich byla menšina.

Dříve byli lidé schopni více snášet příkoří. ale uměli si i více odpouštět. Říkávalo se, že základ je rodina...ale kde je ta správná míra, co máme snášet a co ne, to je jenom v nás. Přesto bych si dovolil tvrdit, že v prvé řadě by se mělo brát ohled na děti. Možná právě na Tebe brali Tvoje rodiče ohled..

Mama môjho bývalého brala "ohľad na deti" a ešte viac na Boha a "čo by ľudia povedali". A v rámci tradičných hodôt a v mene  ich zachovania prežila celý život s ožranom, ktorý prepil aj to, čo nezarobil, deti boli povestné svojou chudobou, otec bol dlho násilnícky (kým ho raz synovia nepremohli a nezbili :grater: :kapitulation: ) a bývalý mame vyčítal až prakticky do otcovej smrti, že sa s ním nerozviedla,  a tým im prirpavila strašné detstvo, na ktoré sa usilovali zabudnúť. :/ Toľko k zachovaniou tradičných hodnôt a "braniu ohľadov na deti".

Selima napsal(a):

Mama môjho bývalého brala "ohľad na deti" a ešte viac na Boha a "čo by ľudia povedali". A v rámci tradičných hodôt a v mene  ich zachovania prežila celý život s ožranom, ktorý prepil aj to, čo nezarobil, deti boli povestné svojou chudobou, otec bol dlho násilnícky (kým ho raz synovia nepremohli a nezbili :grater: :kapitulation: ) a bývalý mame vyčítal až prakticky do otcovej smrti, že sa s ním nerozviedla,  a tým im prirpavila strašné detstvo, na ktoré sa usilovali zabudnúť. :/ Toľko k zachovaniou tradičných hodnôt a "braniu ohľadov na deti".

Selimko, předpokládám, že se děj tohoto smutného příběhu odehrával za hluboké totality.

Když se tenkrát manželé rozvedli, rozvodem jejich martýrium zdaleka nekončilo: pronájmy bytů neexistovaly a rozvedení manželé museli čekat, až jednomu z nich - zpravidla manželovi - bude přidělen náhradní byt, což mohlo trvat třeba pět-deset let :kapitulation: Takže manželka, která se rozvedla s opilcem a nemohla jít bydlet třeba k rodičům na venkov byla odsouzena žít s takovým dárečkem ve společné domácnosti ještě několik let po rozvodu, protože prostě byty nebyly :/

předešlé generace nebyly o nic moudřejší ani lepší a bez chyb, než my přesto se asi dokázaly nějak líp podřídit společnému cíli a to dětem
Zas budu za cynickou mrchu - ale tím "společným cílem" byl v první řadě majetek. "Každá hloupá selka" totiž věděla, že dělit statek se nemá... a (pokud nebyl majetek její), chovala se tak, aby z výnosů ona, potažmo děti, taky něco měly a proto se jednak chovala "jako řádná manželka", druhak byla ochotná leccos spolknout.
Krom toho poměrně dlouho nebyly děti brány jako děti, ale jako pracovní síla. Žádný extra mazlení se s nima, žádná velká péče... mrňata měli na starost ti starší, ale jen do té doby, než byli "práce schopní", úmrtí mimina se nebralo jako velká tragédie, spíš stylem "Pán Bůh dal, Pán Bůh vzal"... až cca po první válce se začlo propagovat "vše pro dítě" - a to ještě spíš ve městech.

Njn, já jsem vyrostlá a zrozená za socialismu a tudíž ušteřená majetkoprávních vazeb - a přesto jsem opravdu kolem dokola neměla pocit, že by platilo "blaho dětí nade vše".....tedy, z pohledu těch dětí.
Byli jsme supervzpurná generace už jen proto, že jsme začínali tušit, že naše potřeby by případně mohly být i legitimní.

Kiara má do jisté míry pravdu s tím dělením rodin - ono to ovšem platilo i pro generační dělení.
Nicméně, rozvod byl ještě za mého prckovatovství divnej.....nezvyklej, nebyly s tím zkušenosti a tlak rodičů našich rodičů byl "nerozvádět, co by tomu řekli lidi".
Udělejme spíše anketu lidí, narozených cca mezi lety 50-65 (dejme tomu) jaké měli dětství :)

lupi, měla jsi na mysli ročníky narození 1950-1965 nebo lidi, kterým je dnes padesát až pětašedesát :D ?!? Já dneska nějak nechápu ... :D

Ročník - ale ono to vyjde nastejno :lol:

lupina montana napsal(a):

Ročník - ale ono to vyjde nastejno :lol:

Tak nějak skorem nastejno :D jsem to zrovna chtěla napsat :D
Tohle by možná stálo za nový vlákno...

Pomalu jo :lol:

Já spadám podle ročníku narození do první kategorie. Naši se rozvedli rok po mém narození a než se rozestěhovali, žili jsme pohromadě v jednom bytě 1+1 ještě pět let. Můžu říct, že rodiče se k sobě chovali korektně, nezažila jsem - až na jednu výjimku - žádné hádky a i po rozvodu, když už táta bydlel zvlášť, pomáhal s mojí výchovou, tzn. pravidelně mě vodil ráno do školy, chodil k nám na večeři a vídával mě v průměru 5x - 6x do týdne. Na tu dobu - začátek 70. let - to bylo velmi liberální uspořádání rozvedené rodiny :jojo: Ovšem idylka neměla dlouhého trvání, protože otec zanedlouho zemřel :/ a mě čekala role dítěte matky-samoživitelky se vším všudy ... :/

Ale mým rodičům všechna čest, že žili tak, že jsem skutečně nevěděla, že jsou rozvedeni :supr: Po letech jsem byla velmi překvapena, když jsem zjistila, že se rozvedli už rok po mém narození, protože jsem dlouhou dobu žila v tom, že se rozvedli až těsně předtím, než jsme se rozestěhovali :jojo: MMCH já si nedovedu představit, že bych se rozvedla a byla bych odsouzena sdílet s BM společnou domácnost ještě pět let poté, ještě ke všemu spát s ním v jedné místnosti (protože dispozice obývaného bytu 1+1 jiné a lepší řešení nenabízela) :rolleyes:

Pamatuji si, že se říkávalo .....ženská má dlouhou sukni, aby za ní mohla lecos schovat.

To mi říkávala ještě tchýně- ale se zástěrou. :usch: Já se jí jednou ptala, jestli jí fakt nevadí, že se s ní zachází, jako s hadrem na podlahu - hrdě mi odvětila že ne, páč drží rodinu pohromadě :grater:
No, následky si nesem dodnes.

Tak jo - pišu vlákno, sem na Vztahy.