Dobrý večer,
bloudím po netu a snažím se najít sebemenší naději .... V dubnu 2011 jsem byla na druhé revizi, poprvé v 11tt,po druhé v 10tt. Máme za sebou genetické vyšetření a čeká nás imunologie. Dalšího těhotenství se bojím,ale zárověn po něm toužím a doufám,že to snad přeci nekdy vyjde a :dudlik: se dočkáme. Dost často přemýšlíme o adopci,jen se bojím toho  zdlouhavého koloběhu. Najde se tu někdo,kdo má něco podobného za sebou,někdo s kým bych mohla toto věechno zdílet? Kdo by mi i poradil :)

ahoj Máji, myslím, že tady je mnoho mnoho takových případů, dokonce i jedna sedmirevizová a má krásné dítka teď :D což je pozitivní :D já mám za sebou 2 revize (10 a 9tt) a jedno samovolné opuštění bez povolení :D Zatím jsem pozitivní, nemám žádné špatné výsledky z žádných testů. Prostě je to příroda nebo mutace MTHFR, což se zase těžko prokazuje souvislost. Taky se bojím, naštěstí mám jednu holčičku, takže mě to zase tak netlačí, teda pokud nevidím miminko v kočárku, to bych tulila jak bych mohla....

Holky strašně moc bych Vám přála aby jste se dočkaly vytoužených miminek!!!:hjarta:Máji loni jsem měla zamlklé 2x-9.a 11.týden a letos v mých skoro 40 jsem se dočkala zdravého kluka i když to nevypadalo vůbec dobře.

Holky děkuju za povzbuzení,každej střípek sebemenší naděje mi pomáhá,dokud tedy neuvidím nějakou těhulku,nebo kočárek. Dokola přemýšlím,jestli je dobré,aby nám na vyšetření něco zjistili,nebo aby nic nezjistili. Všechno se strašně vleče,navíc nejsem z těch,které by hned otěhotněli,no prostě to vidím tak,že nám nebylo asi dáno :dudlik:
maminaanýzek1 ty máš teď první mimi?
Misha,to že máš jednu holčičku tu bolest určitě trošku utlumí,ale nevytlačí,že?

přesně tak, vždy jsem si přála 2 děti, ne sice hned po sobě, ale aby Veru měla parťáka, jako já měla ségru.... no a ona je už jedináček a i kdyby se mimi zadařilo, už to budou dva jedináčci. Veru už má jiné zájmy než šišlat :D každopádně bych si chtěla znova užít tu dobu miminka. U Very jsem na to už zapomněla a příjde mi, že ani mimi nebyla. Šup a je velká :( Ještě tu se mnou diskutovala Sachmett, taky měla 2 potraty a teď už je ve vyšším tt :D když nic nenajdou, dá se to svést na přírodu, no ale kolikrát si to člověk vysvětlí ??? Pak už to je trochu klišé :(

No,právě,ta prokletá příroda :-( poprvé jsem slyšela,jak je to běžné,že se to stává,skoro po roce jsem tomu začla věřit taky a začala jsem myslet na další mimi. Po druhé jsem se snažila myslet pozitivně a udusit v sobě ty myšlenky,na to,že by se to mohlo stát znovu a šup najednou mimi znovu nerostlo. Jedinná utěcha je,že o druhém těhu skoro nikdo nevěděl,tentokrát jsme už byli opatrnější,takže jsem se ušetřila těch soucitných pohledů a všech těch povzbudivých řečí,jak je  druhé neuspěšné těhu o.k. Ach jo,říkám si,že kdyby na něco přišli,tak je veliká šance,že by se to dalo léčit a miminka se dočkáme,pak si říkám,že kdyby bylo všechno o.k.,tak to opravdu mohla být náhoda,třebas blbé nachlazení na začátku těhu,nebo neštástný úraz,kterej jsem měla,nebo prostě cokkoli a teď už to vyjde,pokud tedy někdy otěhotním :usch:  Misho vy jste byli na nějakých vyšetřeních a pokud ano,na jakých?

hele jen mi dělali štítnou žlázu a genetiku, kde mi nenašli Leidena, jen to MTHFR, což má prý 40% lidí :( tak nevím :( u mě to svádím na psychiku a těžkou přepracovanost....

Majjo, neblbni, jestli jsi rocnik 79, tak jsi jeste mlada :). Ja mam za sebou tri rane potraty v 5. -6. tydnu (viz me vlakno, pise tam nekolik holek, ktere zazily opakovane potraty a nakonec se dockaly zdravych deti). Je mi 36 a porad doufam, ze to jednou vyjde. Do IVF se mi nechce, mozna bych zkusila nejake mene invazivni metody pokud by to melo smysl, ale jinak to nechavam na prirode. Vysetrit jsem se uz ale nechala, protoze potreti uz to asi neni nahoda. Delali mi zatim stitnou zlazu (v poradku) a mutace, o kterych psala Misha (moje doktorka tvrdi, ze je to nejbeznejsi pricina casnych potratu). Vysledky zatim nemam. Myslim, ze po dvou potratech uz jsou nejaka vysetreni na miste, ale zatim bych se moc nestresovala, je mozne, ze jsi mela dvakrat proste smulu a potreti to vyjde! A pokud Ti neco najdou, spousta veci se dnes uz da resit.

Díky holky,vím,že možná zbytečně plaším,ale ... :-( My máme za seou genetiku,kde vše bylo o.k.,teď jsme obědnaný na imunologii,ale je tam dlouhá čekací lhůta,takže nám nezbývá,než čekat. O štítné žláze jsem toho taky dost vyčetla, v prvním těhu mi zjistili nějaké zvýšené hodnoty,musela jsem se hned obědnat na endokr.,ale než jsem se tam dostala,tak jsem potratila,dr. mi říkala,že to na to nemělo vliv,že už je vše o.k. a nijak se léčit nemusím,ale v případě,že znovu otěhotním,takmusím hned přijít a ona mi nasadí léčbu,když jsem otěhotněla po druhé,hned jsem se šla obědnat a myslela jsem,že mě prostě vezmě dřív,aby se nic nezanedbalo,ale bohužel :-) čekací lhůta 4 měsíce,mezitím potrat,takže jsem tam potom už nešla :-(
Je toho spoustu,co jsem se kde dočetla a vyčetla a šance jsou menší a menší. Ach joooo

Ahoj Májo, nevím, jak začít. Mám za sebou 1 zamlklé těhu zjištěné až ve 3 měsíci, pak v 6 týdnu samovolný potrat, a teď když bylo vše OK a já byla moc šťastná, tak se dostávám z indukovaného potratu v 19. týdnu, je mi už přez 40 a jsem podle všeho zdravá, manžel taky, jen mám šílenou smůlu. Jak píšeš, toužím po miminku a zároveň se i bojím. Jsi mlaďounká a určitě se dočkáš, já chodila i na hematologii, a píchala si denně do bříška preventivně miniheparin na ředění krve, dál mám i problémy se štítnou žlázou, vše bylo OK, lékaři nadšeni, jak miminko prospívá, vysadili mi některé léky i injekce a já měla obrovskou radost. Z plodové vody ale zjistili Douwnův syndrom, a já na doporučení lékařů se vysněného chlapečka vzdala, teď to bude měsíc, jsem stále doma, v nemocnici jsme musela být i hospitalizovaná znovu kvůli komplikacím, a stále mě hlídají. Ale pořád mám nějakou šanci, ikdyž už se hodně bojím. Chci ti jen napsat, že já už bohužel moc času nemám, ale Ty ano a nevzdávej to, moc držím palce.

Milá Lilli, to je mi moc líto,co tě potkalo,moje zamlklá těhu jsou oproti tomu pohádkou,protože ztratit mimi v 19tt,to si snad ani nedovedu představit. Jsi silná a obdivuju tě,že ještě dokážeš dodávat víru jiným!! Ale máš pravdu,nesmíme to vzdávat a jednou se i na nás usměje štěstí,že? Ta smůla se musí prolomit a když jste oba zdraví,tak i u tebe přijde ten správný čas :-)

májja79 napsal(a):

Milá Lilli, to je mi moc líto,co tě potkalo,moje zamlklá těhu jsou oproti tomu pohádkou,protože ztratit mimi v 19tt,to si snad ani nedovedu představit. Jsi silná a obdivuju tě,že ještě dokážeš dodávat víru jiným!! Ale máš pravdu,nesmíme to vzdávat a jednou se i na nás usměje štěstí,že? Ta smůla se musí prolomit a když jste oba zdraví,tak i u tebe přijde ten správný čas :-)

Májo, je to hodně těžký, a nebýt manžela, tak nevím, on mi dává sílu. Je tu ještě sestra, kamarádka a rodiče, co mě drží nad vodou, ale bez něj bych to opravdu nezvládla. Jsou dny, kdy propadám zoufalství, ale pak si říkám, že musím jít dál. Jsou tu lidi, které zajímám a kteří se mi snaží pomoct. Bylo to vše i hodně komplikované, že i lékaři dělali a dělají co můžou. Moc držím palce a vím, jak mi tu Babinetky strašně pomohly a pomáhají, pokud budeš chtít, klidně napiš, budu ráda, pokud ti jen trochu pomůžu. Věřím, že se dočkáš toho vysněného pokladu.

Lilli,je určitě skvělý mít kolem sebe lidi,který tě podrží,to je asi to,co mě chybí,nejspíš je to tím,že nechci nikoho zatěžovat,nikoho svýmá obavama a starostma obtěžovat,takže se snažím být co nejvíc v pohodě a raději se užírám sama uvnitř. Ani manžel netuší,co prožívám. Všechno ho to taky ranilo a v těch nejtěžších chvílích mě podržel,ale teď to bere tak,že se prostě stalo a není důvod proč by sme to dítě někdy prostě neměli mít,proč by to příště nevyšlo. Vůbec nechci,aby věděl,jak jsem zoufalá a proto vše co vyhledám na internetu mažu z historie,aby náhodou na něco nepřišel :-(

májja79 napsal(a):

Lilli,je určitě skvělý mít kolem sebe lidi,který tě podrží,to je asi to,co mě chybí,nejspíš je to tím,že nechci nikoho zatěžovat,nikoho svýmá obavama a starostma obtěžovat,takže se snažím být co nejvíc v pohodě a raději se užírám sama uvnitř. Ani manžel netuší,co prožívám. Všechno ho to taky ranilo a v těch nejtěžších chvílích mě podržel,ale teď to bere tak,že se prostě stalo a není důvod proč by sme to dítě někdy prostě neměli mít,proč by to příště nevyšlo. Vůbec nechci,aby věděl,jak jsem zoufalá a proto vše co vyhledám na internetu mažu z historie,aby náhodou na něco nepřišel :-(

Májo, u nás to bylo tak, že poprvé, když se mi to stalo, tak jsem dokonce díky " řádění emocí a hormonů " chtěla od něj odejít. Nechápal to vůbec, podruhé to bylo něco podobného, nevěřil mi, že je to špatně. Teď se mnu chodil po UTZ a volal kdykoliv jsem šla někam na kontrolu a já sotva dosedla v čekárně, a stejně mě utěšuje slovy " jsou na tom lidi i húř " vím, že ho to zasáhlo, včera přišel a že neví, jak mi pomoct a že ho to ničí, když mě vidí, jak se trápím. Stále mi opakuje, že za rok to může přece být jinak. Byl to náš vysněný chlapeček a já se už moc bojím jít do toho znova, po tom, co mám za sebou, už i kvůli mému věku. Snaží se, ale nemůže nikdy pochopit, co prožíváme my ženský. Taky se zlobil a zlobí, jakmile zjistil, že někde něco čtu nebo hledám na netu. I Babinet mi zakazoval, ale já mu vysvětlila, že holky mi tu moc pomáhají. Ve ČT jsem se vrátila z dalšího pobytu v nemocnici a z opakované revize a přidaly se komplikace, po porodu to bylo to samé a já po týdnu jela do nemocnice zpátky. teď jsem na antibiotikách a v pondělí půjdu s děsem na kontrolu opět do nemocnice, co mi poví. Vím ale o maminkách, které to nevzdaly a mají kráné děti. Kdo ví, až se ze všeho dostanu, budu mít za sebou šestinedělí, pohovor na genetice a zprávu že jsem OK, není vyloučeno, že ten osud budu pokoušet znovu. Kdykoli budeš chtít, napiš, mě se vždy ulevilo, když jsem si tu s holkama psala. Těch starostí mám daleko víc, ale stím ostatním můžu nějak bojovat, ale ze dne na den se dozvědět, že je mi doporučeno toho človíčka dát pryč bylo a je strašné. Musím žít dál, ikdyž nikdy nezapomenu. Moc ti držím palce a jak říkám, máš oproti mě velkou šanci. Věřím, že brzy napíšeš a budou tam dvě // ;)

Taky mám za sebou dva potraty ve třetím měsíci. Teď po tom druhém mě doktorka poslala na různá vyšetření a na genetice mi vyšla mutace podobná Leidenské mutaci, podobná rizika, stejná léčba v těhu - miniheparin. tím, že se to stalo už dvakrát, tak bych si píchala miniheparin od začátku až do konce těhu a v šestinedělí.
Taky máme už strach, ale i naději, že to příště už vyjde. Držím vám palce :hjarta:

Pag napsal(a):

Taky mám za sebou dva potraty ve třetím měsíci. Teď po tom druhém mě doktorka poslala na různá vyšetření a na genetice mi vyšla mutace podobná Leidenské mutaci, podobná rizika, stejná léčba v těhu - miniheparin. tím, že se to stalo už dvakrát, tak bych si píchala miniheparin od začátku až do konce těhu a v šestinedělí.
Taky máme už strach, ale i naději, že to příště už vyjde. Držím vám palce :hjarta:

Pag, držím taky palce, a přeji hodně štěstí a brzy // se šťastným koncem :pussa:

májjí :-) neboj  dočkáte se :-)) mám tu taky někde své vlákno - mám za sebou dvě ZT a prožívala jsem to stejně jako každá co si tohle prožije,dlouho se snaží,pak se to povede a najednou taková rána.........pokaždé jsem myslela,že to nepřežiju,emoce se mnou cloumaly,taky jsem se chtěla rozcházet a pořád jsem hledala odpověď na otázku PROĆ se to stalo,oba dva jsme zdraví tak proč............no po pravdě jsem to už asi vzda,říkala jsem si,že už jsem na miminko asi stará a že to je nějaké znamení nebo tak něco no napadali mě různý hovadiny :-))otěhotněla jsem neplánovaně 3měsíce po druhé revizi a ve svých 40 letech se nám narodil krásnej a zdravej chlapeček:-) nedávno jsme slavili první narozeninky je to lumpíček a dělá nám velkou radost:-)):-))
  Takže držím palečky ať se taky brzy dočkáte :-))

Pag,pro vás může být malou útěchou,že na genetice na něco přišli a jak píšeš o to větší máte naději,že to příště vyjde!! Budu hrozně moc držet palce. My máme za sebou gentetiku,kde na nic nepřišli a před sebou imunologii ....
Macíku,děkuji ti za tvůj příspěvek,přesně "to" potřebuju slyšet :rock: každý,podobný příběh mi dodává sílu a chuť se stím nějak poprat. Jen si říkám,že kdyby na něco dr.přišli,že by asi byla větší šance,těhu úspěšně dokončit,samozřejmně,že jsem ráda "zdravá" ale jsem přesvědčená,že nemohlo jít jen o náhodu,protože takové náhody se dvakrát nestávají,že?

Ano Maji, je to těžko pochopitelné pro někoho, kdo nezažil, ale jsem ráda, že na něco přišli, protože teď můžeme řešit něco konkrétního.

Maji, mně dělala vyšetření z krve na hormony štítné žlázy gyndařka, tedy až po, ale dělala. Taky protilátky na nemoci zvířat - toxoplazmózu a další...

májjí :-) buď ráda že jsi zdravá.......já jsem taky pořád hledala nějaký důvody proč se to stalo,taky jsme měli za sebou genetiku a před sebou imunologii,na imuno jsme už nešli měli dlouhé objednací lhůty,si pamatuju,jak jsem se vztekala že musíme tak dlouho čekat,ale mezi tím jsem otěhotněla,takže ještě že se musí tak dlouho čekat,aspoň jsme tam už nemuseli......... jo a ten měsíc jsme s manžou ""sexíkovali"" jen jednou a ono to zrovna klaplo to píšu pro zasmání,vůbec jsem tomu nemohla věřit .....takže i takhle se to někdy semele:-))
a náhoda to být může co dr.to jiný názor,ale asi nejrozumější mi přišlo,že se oplodnilo špatné vajíčko,tak si to příroda vyřešila po svém................

Mací,toto je tvoje první dítko? Nebo už máš nějaké před temi zamlklinama? Promiň ty otázky,ale všechno mi dokola šrotuje v hlavě :-) No,tak mě nehrozí nějaké brzké otěhotnění,pokáždé jsem otěhotněla v době,kdy jsme začínali s dr.řešit neplodnost :-) v tu chvíly jsem i věřila,že to je vážně v hlave :-)
Pag,je dobře,že už budete řešit konkrétní věc,teď už to určitě vyjde!!!

májjí :-)za ty otázky se neomlouvej klidně se zeptej nač chceš:-)) po mé první revizi jsem taky sháněla informace do té doby jsem totiž vůbec nevěděla,že se něco takového může stát:-(.........
já mám už 21 letého syna z prvního manželství :-)):-)):-))
jo a pamatuju se, že dr. mi vždy po revizi říkal,že když mi jde otěhotnět(a s tím jsem opravdu problém neměla) tak že to je pozitivní (v mém věku :-) )
obě ty revize jsem si zpětně vysvětlila po svém .........

Ahoj holky, tak jsem hodně nešťastná, nevím, co mám dělat. Už od třech doktorů jsem slyšela, abych šla vzhledem k mému věku na umělé oplodnění, jenže mě už to pojišťovna neuhradí, a manžel mi už po prvním nezdaru tam odmítl jít. Teď se ho ani neodvažuji zeptat. Ten strach aby to vyšlo, ta vyšetření atd, je to pro mě noční múrou. Ale žít bez dětí? To si taky nedokážu představit. Omlouvám se, že vám sem píšu,ale jsem toho plná a nevím jak dál, jsem k tomu po tom všem stále na PN a asi ještě dlouho budu. Mám už toho za sebou hodně, těch vyšetření atd. Když už jsem si řekla, že na to nemám, a končím, tak jsem byla těhotná a moc štástná, první 3 měsíce jsem se moc bála, abych mimi udržela, ale bohužel jsem se chlapečka vzdala vzhledem k VV. Je mi hodně ouvej. Všude slyším, že jsem udělala dobře, ale vyrovnat se stím ...

Lilli,to je mi moc líto!! Ale v čem by bylo umělé oplodnění jiné,než přirozené početí? Promiň,že se ptám,asi dost hloupě,ale zas tolik o tom nevím. Pokud jsem dobře pochopila,tak u tebe není problém otěhotnět,ale mimi donosit,nebo ne? Můžou snad při umělem oplodnění nějak ovlivnit vývin mimi? Vím,že umělé je dost nákladné i při tom,když to hradí pojišťovna,natož,když si to budete muset platit sami. Každopádně se neboj zeptat manžela a promluvit si sním o tom,tím přeci nic neztratíš,samozřejmně si dovedu představit,jak je to těžké s těmi chlapi něco řešit. U nás kdykoli začnu řešit adopci,tak vlastně ani nic neřešíme,protože to vždy zkončí tím,že proč ne,ale proč teď a proč ještě nepočkáme,nezkusíme atd. Nepřizná mi,že adopci nechce (má dvě děti z prvního manželství). Takže u nás je to taky stále na bodu mrazu,umělé si nepřipouští,podle něj je zbytečné,protože to prostě jednou snad vyjde a já jsem z toho akorát na mrtvíci. Taky jsem si řekla,že zatím nebudu tlačit na oilu,počkam na imunologii a do konce roku se rozhodne co dál. Taky si říkám,že roky utíkají a já nemůžu čekat,jestli to vyjde,jednou bych se z toho taky mohla klidně zbláznit :-(

májja79 napsal(a):

Lilli,to je mi moc líto!! Ale v čem by bylo umělé oplodnění jiné,než přirozené početí? Promiň,že se ptám,asi dost hloupě,ale zas tolik o tom nevím. Pokud jsem dobře pochopila,tak u tebe není problém otěhotnět,ale mimi donosit,nebo ne? Můžou snad při umělem oplodnění nějak ovlivnit vývin mimi? Vím,že umělé je dost nákladné i při tom,když to hradí pojišťovna,natož,když si to budete muset platit sami. Každopádně se neboj zeptat manžela a promluvit si sním o tom,tím přeci nic neztratíš,samozřejmně si dovedu představit,jak je to těžké s těmi chlapi něco řešit. U nás kdykoli začnu řešit adopci,tak vlastně ani nic neřešíme,protože to vždy zkončí tím,že proč ne,ale proč teď a proč ještě nepočkáme,nezkusíme atd. Nepřizná mi,že adopci nechce (má dvě děti z prvního manželství). Takže u nás je to taky stále na bodu mrazu,umělé si nepřipouští,podle něj je zbytečné,protože to prostě jednou snad vyjde a já jsem z toho akorát na mrtvíci. Taky jsem si řekla,že zatím nebudu tlačit na oilu,počkam na imunologii a do konce roku se rozhodne co dál. Taky si říkám,že roky utíkají a já nemůžu čekat,jestli to vyjde,jednou bych se z toho taky mohla klidně zbláznit :-(

Májo, díky moc za řádky. Je to u nás hodně podobné. Taky má manžel z prvního manželství dvě dospělé dcery, ale ty ho znají pouze tehdy, pokud potřebují peníze. A provádějí takové věci, že rozum zůstává stát. Na to naše miminko jsme se oba opravdu těšili. Mě umělé doporučili z důvodu, že by se vybralo správné vajíčko a spermie, aby vše bylo od začátku na dobré cestě. Už jen teď co jsme počali miminko bez problémů, tak mě to stálo hodně peněz. A bojím se, že pokud do toho půjdu, a peníze nějak seženeme abych nedopadla jako kamarádka. Umělé oplodnění jí stálo hodně stresu, peněz a nakonec to bohužel nevyšlo. Mě to doporučují kvůli věku, že nemám už čas, pokoušet se o mimi přirozeně. O adopci jsem taky uvažovala, ale tam je taky problém čas, trvá to vše dlouho a manžel se na to netváří moc dobře. Známe totiž oba případy, kdy rodiče se snažili, osvojili si děti a v jejich dospělosti řešili u sebe doma exekutory, a dokonce pak i vazby jejich vysněných dětiček. Geny člověk neovlivní sebelepší výchovou a  snahou, všechny tři páry si prošly doslova peklem a jedna rodina si dokonce vzala k sobě na vychování svého adoptovaného syna dceru. Její matka je nikdo neví kde a on po vazbě odešel do Anglie a psal aby mu poslali jídlo. Bylo by to nadlouho. Vím, že ne všechny děti jsou stejné, jen máme smutné zkušenosti. Na toho našeho chlapečka jsme se strašně těšila, chtěla jsem ho vychovat tak, aby manžel měl syna, který si ho váží a mají spolu báječný vztah. On to totiž nikdy se svými dcerami nezažil, ale to je jiná kapitola.

Májo díky za řádky, pomáháš mi tím. Tobě se musí zadařit, jsi daleko mladší a já věřím, že to musí vyjít, ikdyž vím, jak je to těžké. Kdybych byla mladší, tak bych určitě nebya v takovém stresu jako jsem teď.

Lillinko, moc ti držím palce. Mě taky posílá dr.  na umělé. Já nechci kvůli hormonům. Těžko s nimi bojuju a taky se oplodním, tak mi to příjde zbytečně složité. Sice mi to teda bude platit pojištovna, ale stejně se mi do toho nechce.  Prý taky vyberou zdravé vajíčko a spermii, aby to dobře začalo... Nevím, já vím, že každé moje těhu probíhá tak, že najednou dostanu zimnici v zádech a mimi se přestává vyvíjet. Do té doby vše ok, takže já nevím, zda věřím tomu, že to je od začátku špatně.  Možná když se objednáte na IVF, tak do té doby se oplodníte přirozeně. Stává se to. A třeba teď vše bude ok. Moc bych ti to přála. Já zatím vždy o mimi přišla před 3měs. takže jsem jakoby nic neměla, ale když to je takhle jak to máš ty.... posílám obětí...

Kamrádka měla přepážku v děloze a jiné gyn. problémy, pak se  jim podařilo otehotnit a její tělo mimi vytlačilo v 5.měs. Doteď se z toho nemohla dostat a to si ji pak vzali v apolináři na starosti jako spec. případ a donosila 2 děti (i podle kartářek děti mít  neměla) a stejně po nocích bulela. Teď ji pomohla regresní léčba, prý si konečně odpustila a dokonce jsem ji slyšela poprvé říci - potrat. Takže doporučuju si přiznat, že nás to trápí a klidně zajít k psychologovi, kartářce, regresní pracovnici, za kámoškou, no kamkoli, kde nás vyslechnou. Já nemít BB, tak nevím jak bych to nesla... Přišlo by mi, že jsem ET a nikdo neví jak mi pomoci. Chlapi jsou fajn, ale nesnáší pořád fňukání, ale my se musíme vyfňukat. Můj vztah potraty dost narušily, neuměli jsme si dát podporu v pravé chvíli. A třeba jsme měli i stejé pocity, ale každý je dáváme jinak najevo :(

Pag jaká mutace je podobná laidenu? jak se jmenuje prosím?

Misho, díky :pussa:
Nám to taky vztah narušilo, jak jsem psala, chtěla jsem odejít. Ale nedokázala jsem to, dokonce jsem šla ke kartářce a ta řekla, že bych litovala já a i manžel. Snažil se tenkrát moc a dokonce jel za mými rodiči, aby mi to rozmluvili, ale měli jsme i jiné starosti a hodně vážné, bylo toho víc a sypalo se to na nás ze všech stran a já to nezvládala. Letos, když mě moje nová lékařka dala čas do léta, a jinak mě zase chtěla poslat na různá vyšetření, jsem si řekla, že už ne, že už nemůžu a pak jsem byla hrozně překvapená, protože jsem našla // a nevěřila tomu, manžel měl hned velkou radost, moc mě to překvapilo, a začal plánovat, nosil mi vitamíny, nechával mě odpočinout, někdy taky proběhla výměna názorů, ale byl strašně milý a ohleduplný, vybírali jsme spolu i těhotenské oblečení, protože jsem běžné věci už nosit nemohla. Bylo to nádherné období. Je mi teď velkou oporou, a jsem moc ráda, že jsem od něj tenkrát neodešla. Píšu Ti to proto, že se dokážu vžít do Tvojí situace, bude líp, věř mi, oni to nesou úplně jinak.

Mě chtějí poslat na umělé oplodnění, abych neztrácela čas a mimi bylo ohlídané od samého začátku. Je mi moc smutno, ale asi to nepodstoupím, nedokážu si představit běhat zase na samá vyšetření, a být ve stresu. A k tomu ta finanční částka a riziko, jak to dopadne. Teď mě ještě toho docela dost po tom všem čeká, když jsem doma, docela jsem v klidu, ale přijdu někam do čekárny a vše se mi připomíná, a je mi ouvej, naštěstí všude se mnou chodí manžel, ikdyž by už nemusel, ale strašně mě tím pomáhá a nechce mě v tom nechat samotnou. Kartářka mi řekla, že miminko mít budeme, dokonce se spletla jen o měsíc, kdy mám otěhotnět, přepověděla mi na den moji práci. Ale řekla mi, že si mám miminko nechat za každou cenu, a já to neudělala, vážně je mi to moc líto, ale co bych tomu drobečkovi připravila za život, když jsem od několika lékařů slyšela tu smutnou zprávu, že by neměl plnohodnotný život. Myslím na něj stejně. 

Já se dozvěděla o tom, že mám v děloze přepážku až při tomhle otěhotnění, musím se doktorky zeptat, co dál. Teď mi řekla, že to vážné není, ale nikdo mi o ní před tím neřekl.

Misho držím moc palce :pussa:

Lilli, na žádné mimi se nedá zapomenout,ani na to nenarozené,taky si pořád připomínám dny,kdy by se nám dětátka narodila,dny,kdy jsem o ně přišla a i dny,kdy jsem zjistila,že jsme těhotní :-) je to pořád dokola. Určitě bych nevzdávala šanci a na umělé bych šla,alespon bych to zkusila :-) ačkoli,ono se dobře radí a ve zkutečnosti bych do toho šla s obavama,zda se zadaří,protože každým nezdárným pokusem přicházím o iluze a propadám se do větší a větší beznaděje :-(
Obdivuju tvojí odvahu jít ke kartářce,taky jsem o tom přemýšlela,ale bojím se toho,že bych se dozvěděla,že děti nebudu mít nikdy a to nevím,jak bych to rodejchala,takhle přeci jen ve mě dřímá maličká naděje,i když je čím,dál menší.
Lilli, zatím jsem ještě nikdy neslyšela nic o žádné přepážce v děloze,zjištuju,že je ještě spusta věcí mě neznámých :-) ale když ti dr.řekla,že to není vážné,tak to tak snad bude a určitě je způsob,jak se stím poprat!! Držím palce,musíš být mooc silná!!!

Ahoj dievčatá. Som čerstvo po zamklom, zistené v 13tt, nevyvíjali sa od 7tt. Boli to dvojičky, po druhom IVF, prvé sa ani nechytilo. Prosím Vás, ako to chodí s tou genetikou? V nemocnici mi radili ísť na to vyšetrenie, síce to bol prvý potrat, ale boli dve. Gynek. ma chce poslat len na hematologiu kvôli nejakej trombofilii-či čo. Rozmýšľam objednať sa na konzultáciu do CAR kde nás "robili" a kde máme ešte dva mraziačiky. Len mám akosi strach že o babo znovu prídem, tak by som chcela absolvovať tie vyšetrenia. Môžete mi napísať aké skúsenosti v tejto súvislosti máte vy? Budem vďačná.

Mě po druhém potratu poslala gyndr na genetiku (i manžu) i hematologii, na hematologii jsem šla náhodou již s výsledky z genetiky, kde mi zjistili genetickou poruchu srážlivosti krve. Naštěstí vše ostatní ok, tak máme dovoleno snažení. Ale už naprosto plánované, hned jak zjistím že jsem těhu, mám přijít k doktorce - jak ke gyndr, tak na hematologii, a dostanu minihepariny na ředění krve.

Tobě držím palce!

spam

ďakujem za odpoveď. Ešte sa chcem spýtať, mali ste v rodine, alebo ty s manželom máte nejaké genetické alebo krvné choroby? Ja som čo to čítala na nete, a podľa nášho zdrav.stavu aj príbuzenstva nemám podozrenie na nejakú genetickú chybu ani krvné ochorenie. Viem, že aj tak sa môže nájsť čokoľvek. Akurát som zvedavá :) Stále kadečo zisťujem, ľahšie sa mi tak zmieruje so situáciou :)

Katarino, mne take delali tato geneticka vysetreni pote, co jsem prodelala 3 rane potraty v 5.-6. tydnu. Nenasli mi udajne nic, cemuz se trochu divim, jezto jsem slysela, ze nejakou tu mutaci ma kdekdo (viz info vyse na vlakne). V rodine nic takoveho nemame, manzel vysetren nebyl, ale ma dve zdrave deti z predchoziho vztahu, obe tehotenstvi byla bez komplikaci. Pristi cyklus jdu na vysetreni hormonalniho profilu (mozna problem s hladinami progesteronu ve druhe fazi cyklu), ale predpokladam, ze pokud jsi byla tehotna z IVF, toto uz mas davno za sebou. Mohu se zeptat, jaka byla u vas pricina neplodnosti? Jinak Ti moc preji, at to priste uz vyjde.

Snažili sme sa pár rokov normálne, potom plánovaný styk nič. HSG 2008 -nepriechodnosť jedného vajcovodu. Potom akútna operácia pre cystu na vaječníku 2010 -tak mi zistili endometriozu. Skúsili sme aj insemináciu. Pri 1.IVF pred rokom mi dozrievali velmi zle vajička, tri slabé embrya, jedno vhodné na transfer-neujalo sa. Vtedy prišli na to, že mám voľačo s krčkom maternice, nemohli sa do mňa dostať-to opakovane. Pri druhom IVF sme si dali ICSI, dve babiky sme vlozili a dve mame zmrazene. Manžel je v poriadku a u mňa mám pocit, že mám asi všetko. Ešte sa aj liečim na depresiu :D Dala som ti asi vyčerpávajúcu odpoveď. Všetci v rodine majú deti bez problemov, kamošky, len ja som taký exemplár a trochu mi je z toho smutno. Ďakujem  za odpovede :)

U nás v rodině nevím o někom, u koho bych předpokládala nějakou poruchu srážlivosti, žádné embolie, apod.
Já jsem měla problémy asi od 18 let, silné migrény, pak vysoký tlak. Až tak, že mi gyndr nařídil vysadit antiko a všechny problémy zmizely do dvou měsíců.  Až teď po těch testech mi to do sebe zapadlo.

Tak dnes jsem se vrátila z nemocnice - po revizi :(

Holky zjišťovali u vás krevní skupinu? Já mám RH - a tam pokud je přítel/manžel s krevní skupinou RH+ může být problém

Zrovna včera mi náhodou volala kamarátka, že ako sa máme, pár dní sme sa nevideli. Tak som jej povedala, že zle. Ona potratila pred rokom, ibaže dobrovolne, podarilo sa im to velmi rýchlo so ženatým milencom. Boli sme nešťastné obidve, sčasti k tomu bola donútená. Prečo sa nám stávajú takého veci? A kde je na svete spravodlivosť? Kde je dobro pre tých dobrých? Aj keď čo-to má za ušami asi každý.

čo sa týka Rh faktoru, tak v druhom tehotenstve to môže robiť problém-podľa toho či mimi zdedí Rh+ po otcovi. Od začiatku sa dajú dávať voľajaké lieky, už neviem presne ako to  funguje, ale vedia to doktori ošetriť.

Ahoj, k tomu RH-... Mam Rh-, prvni tehu se to sleduje, delaji se testy na protilatky. Hned po porodu se zjisti Rh mimca, pokud stejny jako Rh- matky, tak se to neresi, pokud je Rh+ tak matka dostane do 24h injekci, aby se nevytvorila protilatky...

U mne po prvním porodu, zapomněli protilátky podat i když já i miminko jsme měli RH- - přišli mi to říct 2. den, že na to zapomněli, v naší porodnici, dávají preventivně. teď po revizi jsem pro sichr tu injekci dostala.

Jinak přeji všem brzké zotavení a sílu a štěstí při novém snažení ;-)

hrozinka napsal(a):

U mne po prvním porodu, zapomněli protilátky podat i když já i miminko jsme měli RH- - přišli mi to říct 2. den, že na to zapomněli, v naší porodnici, dávají preventivně. teď po revizi jsem pro sichr tu injekci dostala.

Jinak přeji všem brzké zotavení a sílu a štěstí při novém snažení ;-)

nezapomeli, pokud mimco melo RH- tak se nic nedava, pouze pokud ty jses Rh- a mimco Rh+...
po revizi asi se dava, protoze se nevi jestli mimco melo Rh- nebo Rh+

Pag napsal(a):

Taky mám za sebou dva potraty ve třetím měsíci. Teď po tom druhém mě doktorka poslala na různá vyšetření a na genetice mi vyšla mutace podobná Leidenské mutaci, podobná rizika, stejná léčba v těhu - miniheparin. tím, že se to stalo už dvakrát, tak bych si píchala miniheparin od začátku až do konce těhu a v šestinedělí.
Taky máme už strach, ale i naději, že to příště už vyjde. Držím vám palce :hjarta:

Zkoušely jste se třeba zaměřit i na zlepšení výživy a pročištění organismu? Mám s tím u klientů velmi dobré zkušenosti.

JuliePraha napsal(a):

hrozinka napsal(a):

U mne po prvním porodu, zapomněli protilátky podat i když já i miminko jsme měli RH- - přišli mi to říct 2. den, že na to zapomněli, v naší porodnici, dávají preventivně. teď po revizi jsem pro sichr tu injekci dostala.

Jinak přeji všem brzké zotavení a sílu a štěstí při novém snažení ;-)

nezapomeli, pokud mimco melo RH- tak se nic nedava, pouze pokud ty jses Rh- a mimco Rh+...
po revizi asi se dava, protoze se nevi jestli mimco melo Rh- nebo Rh+

No ale oni 2. den po porodu za mnou sami přišli a řekli mi že mi tu injekci zapomněli dát, protože mojí krevní skupinu věděli, krevní skupinu miminka zjišťovali až déle, tzn. že mi jí měli dát preventivně, tím že jsem věděla, jak to máme, jsem byla klidná, v opačném, případě by to byl průšvih veliký

No tak ještě po porodu to bylo celé divoké - protože krev miminka ztratili a museli jí nabírat druhý den znovu :(

hrozinka napsal(a):

No tak ještě po porodu to bylo celé divoké - protože krev miminka ztratili a museli jí nabírat druhý den znovu :(

tak to je spis bordel v porodnici ... po porodu se bere krev z pupecni snury a zjisti se Rh-, maji na to 24h ....

No tak tu pupečníkovou krev Vojtíškovi ztratili a řešilo se to 2.den kvůli mě i jemu

hrozinka napsal(a):

No tak tu pupečníkovou krev Vojtíškovi ztratili a řešilo se to 2.den kvůli mě i jemu

a co ze to byla za porodnice??? ze tam maji takovy bordel???

Porodnice Benešov,ale já se na ně nezlobím, měli tam tehdy (2009) těžký podstav zaměstnanců a rodiček bylo moc, tím že jsem věděla, jakou má krevní skupinu přítel, jsem byla v klidu jinak bych si šla tvrdě za svým a určitě bych to nenechala být. Já si myslím, že všude jsou jen lidi a každý může udělat chybu, jen třeba u mne jako u sekretářky je to s menším dopadem než třeba jinde.

fittka napsal(a):

Pag napsal(a):

Taky mám za sebou dva potraty ve třetím měsíci. Teď po tom druhém mě doktorka poslala na různá vyšetření a na genetice mi vyšla mutace podobná Leidenské mutaci, podobná rizika, stejná léčba v těhu - miniheparin. tím, že se to stalo už dvakrát, tak bych si píchala miniheparin od začátku až do konce těhu a v šestinedělí.
Taky máme už strach, ale i naději, že to příště už vyjde. Držím vám palce :hjarta:

Zkoušely jste se třeba zaměřit i na zlepšení výživy a pročištění organismu? Mám s tím u klientů velmi dobré zkušenosti.

Při prvním jsem se hodně zaměřila na stravu při těhu, žádné čištění dopředu, mimi bylo neplánované. Před druhým jsem půl roku čistila. Teď jen beru listovku od doktorky, jím hodně ryb, ale spíš na ně mám chuť, jinak nic speciálního.

Tak já mám za sebou 2 zamklý a 1 samovolný.
I přesto,že genetika výborné výsledky a na imunologii na pár drobností taky super.
Tak nevím proč se tak děje a  vždy do 3 měsíce.
Na umělý nepůjdu,abych do sebe rvala hormony a měla nervy a pak to dopadlo zas takhle....
všem držím palečky

hrozinka napsal(a):

Tak dnes jsem se vrátila z nemocnice - po revizi :(

Holky zjišťovali u vás krevní skupinu? Já mám RH - a tam pokud je přítel/manžel s krevní skupinou RH+ může být problém

Hrozinko :pussa: u mě po revizi zjišťovali krevní skupinu,mám RH +,pokud bych měla - musela bych na nějakou injekci....tak mi to bylo řečeno ;)

Ahojky Kaťul no já jsem právě ten "exot" co má RH- a prý nás moc není asi jen 5-10% obyvatelstva, prý RH+ je dominantní a tu extra včelku jsem v nemocnici po revizi dostala jako bonus i když vím že přítel má taky RH- proto si myslím, že RH faktor u mne ZT nezpůsobil.

Ahojky Hrozinko aha vidíš to,já ani nevím,že by negat.faktor mohl způsobit ZT :co: ale hlavně že si tu extra včelku dostala,to je důležitý....vím,že kámoška má rh - a dostala tu včelku po porodu,prý už příprava na případné další těhu,ale já to tenkrát nějak nezjišťovala,bližší info atd....když mi řekli,že u mě je to o.k.