Ahoj holky, tentokrát prosím o radu pro svou kamarádku :)
Má 1,5 roku starou holčičku, která odmala trpěla na bolesti bříška a naučila se usínat jen v náručí (usne v kočárku, v autě nebo v hacce - prostě když to houpe, jinak ne). Večer je to obzvlášť blbý, s manželem na střídačku nosí  v náručí, dokud malá nezabere. Teď čekají druhé a potřebují malou naučit, aby usínala v postýlce - klidně s držením za ruku, podáváním dudlíka nebo cokoli, ale aby to bylo v postýlce a nemusela se s ní kamarádka tahat.

Jsou už trochu zoufalí a uchýlil by se klidně k nějaké drastičtější metodě typu chodit tam každých pět minut kontrolovat a uklidnit, ale z postýlky ji nezvedat, dokud neusne, jenže malá se v postýlce postaví a tluče hlavičkou o šprušle, takže je to docela i nebezpečný. Nemáte někdo nějaký nápad, co se vám osdvědčilo - co se dá zkusit, případně jak to udělat, aby si tam neublížila? Obalovali jste někdo třeba ty šprušle něčím, nebo jste dítě poutali tak, aby nemohlo vstát, prostě něco, co by jim pomohlo?

Díky :)

Jo zapoměla jsem říct, že postýlku s malou mají v ložnici u sebe, jestli je to důležitý.

Ronji, myslím že bez drastičtějšího opatření to už nepůjde :rolleyes: je už dost velká. Jestli to chtějí řešit drsněji, přes Estivila, můžu ti poslat knížku od něj. Ale na mě je to moc drsný. Nechat dítě zvracet atd. to je na mě moc. Ale je pravda že už několikrát jsem byla tak zoufalá že jsem o tom i uvažovala.
Ale každé dítě je jiné, Ališa z našeho chlívku tak Dádu naučila spát snad během jednoho večera, bez jakýchkoli scén (taky by nenechala dítě nějak trápit), já jednou nechala Vojtu a řval hodinu a půl a vůbec nejevil známky nějakého uklidŇování, prostě stál v postýlce a hystericky řičel čím dál víc :rolleyes: a já na to prostě neměla.
U nás se do roku a něco usínalo u prsa, pak jsem to chtěla změnit a začala jsem ho dávat do postýlky. Pak už je nejdůležitější se rozhodnout a vydržet. Začali jsme dělat ty samé věci v tu samou dobu, počínaje koupání čištěním zubů, stejné pohádky, písničky, broukání a pak jsem u něj seděla tak dlouho dokud neusnul. Prvních pár nocí i třeba dvě hodiny než usnul. Asi první dva dny příšerný řev, neustálé zvedání do sedu do stoje přetáčení atd. no hrozný. POkaždé jsem ho jenom položila, popř. ho rukou držela v poloze na boku aby se nemohl zvednout. Řekla jsem si že jednou prostě usnout musí a vydržela jsem. První dvě noci se budil co hodinu a řval jak tur, třeba další hodinu, pokaždé jsem u něj seděla než usnul, v noci už jsem nezpívala ani nic jiného, jen ho držela za ruku.
Musí to být pro ty děcka katastrofa tak dlouho považovat něco za samozřejmý a najednou je všechno jinak, já prostě nedokázala odejít a nechat ho v tom plácat.
Ale po cca dvou dnech se to začalo zlepšovat a asi po týdnu začal usínat úplně v pohodě třeba ještě při písničce :supr:
Postýlku mám taky v ložnici a když se v noci vzbudil stačil prostrčit přes šprušle ruku a hned usnul.

Takže jde jenom o to se rozhodnout a pak vydržet. Zachovat klid ale neustoupit z toho co si stanoví. POkud by jí jednou nechali řvát a nevzali a druhou noc by povolili jen by jí ubližovali a udělali by si to stokrát horší. I jí. Doporučuju to udělat s velkým předstihem než se narodí druhé, aby si to nespojila a nebyla ještě víc zmatená a případně miminu neubližovala. I tak je to pro ty děti maglajs :)

U nás to pak zhatila nemocnice, takže teď usínáme spolu ve velké posteli v objetí :dumbom:

držím jim palce ať to jde rychle. Pak si budou říkat že už to měli udělat dávno :lol:

Ahojky, já osobně si myslím, že to bude moc těžké spíš nemožné z těsného kontaktu ji uplně odstřihnout..navrhovala bych jim - pokud to jde - postýlku přirazit k posteli dát do zvýšené polohy a otevřít jejich posteli - v roce  apůl už by mohla vědět, jak se z postele případně slejzá..a mít s ní těsný kontakt - držet za ruku, zpívat, číst pohádku, mazlit, dokud neusne...ale vydržet a nezvedat. Je dobré, že začínají už teď před narozením druhého dítěte, neměla by ani náznakem cítit, že to je kvůli bříšku a nsáledně miminku, jinak by byl problém...

tak držím palce, jednoduché to nebude - a funguje omýlané - zvládnou to, když budou DOOPRAVDY chtít..až budou pěvně rozhodnuti že chtějí změnu stůj co stůj..křik, pláč ani vydírání třískáním hlavou o šprušle apod..s nima nic neudělá

gall - Jiříka sme měli ve velké posteli do 2 let a 10 měsíců - a pak - ze dne na den je u sebe a je moc spokojenej..brášku miluje a vše proběhlo v klidu... :) děti jsou miminka  a prťat ajen chvilku... :)

Jo vždyť jo, mě to nevadí že ho mám u sebe, naopak. Nedovedu si představit ten okamžik kdy bude spát sám :dumbom: :lol:

Ale shodly jsme se na tom že nejdůležitější je se rozhodnout. Pak je jedno jaký způsob stanoví, hlavně musí vydržet.

Ronji ted jsem to taky řešila uspavala jsem malou ne sice nošeník ale musela jsem ležet vedle ni v ložnici dokud neusla a já ji mohla dát do postýlky ale poslední dobou usínala v 9 a později zakže jsem s ní ležela hodinu a víc a nemusím říkat že přes den nic neuděla až večer kdy malá spí a začínat žehlit po 9 a později a pak se učit do školy mě už zmahalo takže jsem předevčírem zvolila taktiku dát do postýlky pustit cd s pohádkama a nechat zaplou malou lampičku (postýlku máme v ložnici a lampičku jsem strčila pod postel aby to bylo tlumené) pořála jsem dobrou noc a šla pryč no řev ukrutný :( po 20 minutách si peřinku nakumulovala pod sebe tak že vyskočila z postýlky naštěsti mám postýlku hne vedle postele skočila teda do ní takže v pohodě nakonec jsem ji opět uspala vedle sebe s hrozným vzlíkaním bylo to fakt srdcervoucí , včera jsem ale udělala to samé položila do postýlky popřála dobrou noc zapla lampičku pustila cd a šla pryč (dala jsem jen lehkou deku aby nemohla vyskočit z postýlky) dala jsem ji tam ještě panenku řvala 20 minut po té se napila čajičku který má v postýlce vždycky a uložila se a usla takže před 8 už jsem opět měla klid a dneska 3 den jsem to samé udělala a vše proběhlo bez jediné ho zamrčení bez kepky slzy hrala si chvilku s panenkou a usla už před půl 8 nevím jestli to pomůže ale u mě to zabralo poradila mi to známa u nich to teda trvalo asi měsíc. Prý hlavně nechodit když dítě řve aby si nespojilo řev - maminka příjde samo asi každý rodič odhadne hranici kdy už to opravdu nejde a za ditětem příjde nenechame ho přece poblinka a přidusit Tak přeju hodně pevné nervy kamaradce je to těžky ale fakt to jde

Holky díky moc za postřehy - ale jak vyřešit konkrétně to, že když ji nechají samotnou, začne se vztekat a mlátit hlavou do těch šprušlí? :mad: To ji tam přece nemůžou nechat, ale zase když se tam vrátí, tak malá zjistí, že to funguje, že...

Ronji s tím mlacení hlavou do šprušlí to fakt nevím jak vyřešit a co takhle mantinel nechat si ušít nějaký vyšší kolem celé postýlky

ještě mě napadlo než se naučí na postýlku a přestane bouchat hlavou do šprušlí davat ji do cestovní ta je přece síťovaná :co: nepomohlo by to

Ronji a co naučit jí napřed usínat ve velké posteli s rodičema. Neztratí hned ten kontakt, ale nebude u toho mít to houpání. A postup je úplně stejný, jak holky psaly.  Tím se zamezí tomu, aby si ubližovala. A pak už ten přechod do postýlky nebude tak náročný.¨

Tak ať jí tam samotnou nenechávají. Holt zezačátku tam budou sedět delší dobu, časem začne usínat dřív. U nás jsme se z počátečních dvou hodin dostali na 20 minut, to zas není tolik. Podle mě to musí být obrovský šok, jeden den jí uspávat na rukách, pěkně u mámy nebo táty a druhý den jí nechat samotnou v postýlce. Asi bych taky bušila hlavou do čehokoli.

Peti já zase moc nedoporučuju nějaký mezičlánek, aby si zvykla na uspávání ve velké a pak jí učili usínat v postýlce, mě přijde že je to jen stres navíc pro to dítě.
Ale nejsem znalec, jen si to myslím :kapitulation:

PetraP napsal(a):

Ronji a co naučit jí napřed usínat ve velké posteli s rodičema. Neztratí hned ten kontakt, ale nebude u toho mít to houpání. A postup je úplně stejný, jak holky psaly.  Tím se zamezí tomu, aby si ubližovala. A pak už ten přechod do postýlky nebude tak náročný.¨

Aj mňa napadlo toto. Ja ale nemôžem do toho moc kecať, lebo ja mám 8 ročnú slečnu, čo ma ešte potrebuje pri zaspávaní. :P A do 2 rokov zaspávanie len na rukách, z toho pár mesiacov som sa s ňou hojdala na hojdacom kresle, lebo som ju nevládala už nosiť a v tých 2 rokoch už jej to bolo nepohodlné, sama sa vypýtala si ľahnúť do našej postele, ale musela som ju držať za ruku.....aj tých zvyšných 6 rokov máme problémy so spaním, buď spí s nami, alebo musím byť pri nej, aby zaspala, no s miminom, čo treba tiež uspávať na rukách to nie je bohviečo, tak ju nechám radšej zaspať na gauči a prenášam (27kg :dumbom:). Ja som s uspávaním naplno zlyhala, ale zase si hovorím, že to tak nebude naveky, ešte budem so slzou v oku si želať, aby som ju držala za ruku v posteli a nie rozmýšľať na akej diskotéke je alebo u koho v posteli leží. :dumbom::lol:

Zrovna jsem tento týden taky řešila tento problém, ani ne z důvodu usínání (usíná zatím u kojení), ale z  důvodu častého nočního buzení a vyžadování si kojení.
Taky jsem ho nechala v pondělí půl hodiny řvát, xkrát jsem ho položila, slovně konejšila, hladila, věřila jsem, že každou minutu musí usnout a po půlhodině jsem to psych. nevydržela já. Tak strašlivě se zalykal, že mi to lámalo srdce. Ptala jsem se na to i sestry na RHB a ta mi říkala, že to nemám dělat, že to taky zkoušeli u dcery a ta se jim pozvracela a posmolila.
Opravdu se netěším na ten okamžik, kdy budu muset přistoupit na tuto razantní a pro mě drastickou metodu. Normálně mi jde mráz po zádech. Asi jsem moc citlivá. Ale když člověk musí dítě odnaučit, tak to musí vydržet. Těžko říct, jestli to ty děti nesou tak tragicky nebo jsou jen dobří herci a ví jak na nás.
Mě Tomášek usínal krásně a sám do doby, kdy se naučil lozit a stát, to je konečná, postaví se a chi chi chi.
Zkouším to s ním přes den, že ho po jídle dám do postýlky a nenakojím už ho a hladím ho, trochu přidržuji, aby se netočil na čtyři a zpívám a vykládám pohádky. Někdy mu s úsměvem na tváři vyhrožuji :lol:

Je to strašná věda, jako celá výchova. ;)

Najskôr som myslela, že dám súhlas s krtkou - priraziť postieľku k manželskej posteli, ale keďže čakajú dieťa, budú asi potrebovať miesto pre postieľku bejbátka, jedine že by boli obkolesení postieľkami z oboch strán :)  Takže mi napadá dať do postieľky a hladkať kým nezaspí, keď sa postaví, zložiť a stále dookola.  Alebo jej už kúpiť veľkú posteľ so zábranou, tam ju uspať a len sa vzdialiť. Neviem ako majú riešenú spálňu a ako to plánujú po pôrode, či budú všetci v jednej izbe, alebo presunú  slečnu do svojej izbičky.  Bolo by fajn sa nad tým zamyslieť už teraz a riešiť to v predstihu aby zase o pár mesiacov nepreúčali dievčatko na niečo iné, už toto bude zmena ako hrom.
Ja som Natáliu učila zaspať samu už dávno, položiť, prísť a tak dokola, ale nijaký estvil a 5minútovky. Teraz som ju odstavila a kým zaspí tak som pri nej, aby to nebolo také kruté. Ale len večer, na obed zaspí sama.

Hlavné je sa odhodlať, vedieť prečo to robím a vytrvať. Dieťa si zvykne. A ja si myslím, že v tomto veku už to ani to dieťa neberie tak, že "opustili maaaaaaaaa" , už má trošku rozum, vie že mama je blízko keď sa jej ohlási a príde a plačom dáva najavo nespokojnosť, nie a priori zúfalstvo z opustenia. Chce to citlivý ale dôrazný prístup :) ako vždy a pri všetkom čo sa detí týka :hjarta:

Ronjí u nás fungovalo to, že jsem seděla u holek v pokojíčku a držela je za ruku... byly v té době o trošku mladší než holčička, o které píšeš... seděla jsem tam, držela je a třeba šimrala na zádech nebo bříšku... pár večerů bylo se řevem, ale vydržela jsem a ony si zvykly... v 1,5 roce jsme se stěhovaly - jelikož v té době začaly přelejzat postýlky, šly rovnou do "velkých" postelí... měla jsem strach, že budou chtít vylejzat, ale vůbec... žádný problém... jen se naučily, že usínaly při zpívání nebo říkání básniček... nevadilo mi to.. tak nějak jsem to brala, že jsem je přeci chtěla a za pár let co by člověk dal za to, že by stály o naší přítomnost.. :-))) no a jak se blížil nástup do školky, musela jsem zrušit i to zpívání... proběhlo to celkem v pohodě - zazpívala jsem 3 písničky, opusinkovala pošimrala a šla vedle... párkrát jsem se tam musela vrátit ( a to tedy musím do teď) ale usínají sami...
prostě já sama nejsem člověk, který by měl na to, nechat je vyřvat... a osvědčilo se mi, že tak nějak nechám holky do spousty věcí "dozrát" a neřeším je jen proto, že dle tabulek by to mělo být tak a tak nebo dle všeobecného mínění by měly něco dělat tak a tak...
takže za mě - v tuhle chvíli bych zkusila sedět u holčičky, zazpívat jí písničky (pokud to má ráda) a počkat až usne... třeba i tak trochu "otročina", ale prostě to takhle cítím...

Ronjí já jsem u Davídka v roce aplikovala tady tolik nenáviděného dr. Estivilla, a to opravdu poctivě a do tří dnů spal jak miminko a spí dodnes. A vůbec to nebylo drastické (no u nás, první den čtvrt hodiny, druhý den čtyři minuty a další den niente, je mi jasné, že u někoho je to daleko, daleko horší).  A dr. Estivill píše. I když si dítě ubližuje, je to jen proto, aby na sebe upozornilo a nikdy, nikdy si neublíží natolik, aby si způsobilo strašnou bolest.

1,5 leté dítě už je podle mého veliké a bude daleko horší jej tohle naučit, ale myslím, že to asi jinak nepůjde. jako vyřvat ho tam a jít pryč to je fakt nesmysl, už bych zaváděla rituály stylem pohádky, písničky, hračku, se kterou bude chodit spinkat. My třeba chodíme s bagříkem a kladívkem. :lol: :lol:

Asi fakt jedině vydržet a kontrolovat, jestli si dítě neublížilo. Tohle je prostě kdo s koho.
Já u první dělala přesně to, že jsem chovala v náručí a tak jsem to dělala nakonec až do dvou let. V noci také nic příjemného. Dodnes uspávám večer v mé přítomnosti a postýlka je stále v ložnici.
Myslím že by dítě nikdy nemělo v tom být samo, tedy nechat natvrdo vyřvat mi přijde docela necitlivé. Ale takový ten tzv. kontrolovaný pláč... mně se to zatím osvědčilo už i u miminka, po týdnu už chápe po večerním rituálu, co se po ní chce a je to ohromná úleva a já mám čas se věnovat té starší. Krásný postup je v knížce Čekáme děťátko od Martina Gregory, je to citlivé a (zatím) funkční :)

a

Holky moc děkuju za vaše postřehy. Všechno jsem to kamarádce předala a snad to pomůže. Je to moje zlatíčko a je mi líto, že mají takovej problém.

U nás, díky Bohu, usínání zatím v pohodě. Každá ve svém, občas podám dudlík, občas dokrmím, ale položím je nespící a ony usnou samy. Kéž by to vydrželo :gloria:

Ronji to vydrží. Jakmile kočky takhle umí usínat bez pomoci, tak to nezapomenou. Budou mírné obměny ve stylu písnička, pohádka, držet prstík, ale usínat se prostě naučily a hotovo ;)

PetraP napsal(a):

Ronji to vydrží. Jakmile kočky takhle umí usínat bez pomoci, tak to nezapomenou. Budou mírné obměny ve stylu písnička, pohádka, držet prstík, ale usínat se prostě naučily a hotovo ;)

No nevím, my jsme to takhle měli pár měsíců a pak se to najednou neuvěřitelně zvrtlo a syn musel usínat se mnou ve velké posteli. A opravdu to nebylo tím, že bych vyměkla, prostě utíkal pryč.
Ale hlavně jsem chtěla napsat, že jsme měli i takový problém jako Ronji kamarádka. A myslím, že se nedá dělat nic, než obalit špruslata a nechat dítě pár večerů se vztekat než usne. Ale být tam s ním, nikdy jsem nepřistoupila na to, abych takhle malé dítko nechala večer samotné. Přijde mi to jako příliš velký šok, zvlášť když je zvyklé na těsný tělesný kontakt. Ale prostě ho nechat, ať se vzteká, podat mu ruku, občas pohladit, hlavně být v klidu a dát najevo, že tam je maminka s ním :) Brzy to přejde :)

Ronji, nevim jestli je to jeste aktualni, my takhle nosili Evu do 2 let a 4 mesicu (ja byla v te dobe v 7mym mesici :dumbom: )! A ze dne na den jsme to odbourali sundanim sprusli a vysvetlenim, ze ve velke postylce se uz usina sama a ne nosenim. Jen jsem ji zacala pri usinani hladit, ted teda kdyz mam Nelu, tak nehladim, ale jsem tam s ni nez usne, coz taky zacina byt komplikace, tak by me zajimalo jak odnaucit tohle.. :lol: Abych mohla poprat dobrou noc a odejit..

Ahoj, s dvouletou Natálkou jsme nespali s manželem celé noci. Bylo to fakt na hraně, po nocích jsme se střídali, ve
dne chodil Vojta do práce, večer už jsem byla vždycky na dně jen z toho, že jde malá do postýlky. Pomohla nám usínací
metoda na minuty, asi nejlíp je popsaná tady: http://www.erada.cz/?p=155 Musí se vydržet a nevzdat to. První dvě noci jsme museli i převlékat postýlku. Držím vám palce!

Ja jsem uspavala tak,ze jsem si sla s nima lehnout,az usnuli ja odesla.

Moje dcera se taky v určitým věku rozhodla, že děti dá do psstýlky a zkoušela zhora uvedenou metodu .
Nakonec to vzdala a s dětma spí dodnes , myslím že vnouček plynule přejde v 17 letech ke slečně v posteli , protože si neumím představit , jak ho ze svý postele dostane .
Ale pro psychiku dětí je nejlepší bejt v bezpečí u maminky.

Děti spaly od narození v postýlce a má vnoučátka taky. S usínáním žádný problém. Zazpívala jsem uspávanku, později přečetla pohádku, pusinka na dobrou noc a děti v klidu usnuly.
Kdyby děti spaly s námi v posteli, bála bych se, abychom jim neublížili. A taky by si nikdo z nás neodpočinul, tak k čemu by to bylo dobré, mačkat se a nemít pohodlí ani my, ani děti. Pokud je to jen trochu možné z prostorových důvodů, myslím si, že děti by od narození měly spát ve své postýlce.
Ostatně, vzpomněla jsem si, když jsme bydleli v cikánské kolonii, tam chodila dětská zdravotní sestra kontrolovat, jestli má dítě své vlastní lůžko. Nu a aby to cikáni nebrali jako diskriminaci, kontrolovalo se i v necikánských domácnostech. (To bylo ještě za socializmu)

Eva. napsal(a):

Děti spaly od narození v postýlce a má vnoučátka taky. S usínáním žádný problém. Zazpívala jsem uspávanku, později přečetla pohádku, pusinka na dobrou noc a děti v klidu usnuly.
Kdyby děti spaly s námi v posteli, bála bych se, abychom jim neublížili. A taky by si nikdo z nás neodpočinul, tak k čemu by to bylo dobré, mačkat se a nemít pohodlí ani my, ani děti. Pokud je to jen trochu možné z prostorových důvodů, myslím si, že děti by od narození měly spát ve své postýlce.
Ostatně, vzpomněla jsem si, když jsme bydleli v cikánské kolonii, tam chodila dětská zdravotní sestra kontrolovat, jestli má dítě své vlastní lůžko. Nu a aby to cikáni nebrali jako diskriminaci, kontrolovalo se i v necikánských domácnostech. (To bylo ještě za socializmu)

Tam je právě trošku problém s kojením, moje vnoučata byly kojený skoro do 2 let a běžně usínaly u prsu , vnučka jinak neusnula, než u prsu . Takže když se v noci probudila , spala neklidně , dostala prs a byla hned v limbu .To by musela maminka vstávat k postýlce někoikrát za noc a vůbec by se nevyspala .

olasik napsal(a):

Moje dcera se taky v určitým věku rozhodla, že děti dá do psstýlky a zkoušela zhora uvedenou metodu .
Nakonec to vzdala a s dětma spí dodnes , myslím že vnouček plynule přejde v 17 letech ke slečně v posteli , protože si neumím představit , jak ho ze svý postele dostane .
Ale pro psychiku dětí je nejlepší bejt v bezpečí u maminky.

:lol:

Moje děti měly své postýlky, ale stejně spaly se mnou. U kojení to je prostě nejpohodlnější, usly u prsa a bylo. Samostatně kluci spali v pokojíku 6 a 3 roky (předtím spali se mnou na letišti ) a holka od 4 let :)
Pro mě to bylo jednodušší ,že jsem je měla při ruce a nemusela vylejzat, když mě potřebovali.