Juraj — 5. 9. 2011 16:05

Už před mnoha léty mě napadlo toto téma pro Babinet... Kolik je v každém z nás know-how v této věci? Poznáme teď už věci, které jsme dělali - nebo pořád děláme - dobře - a na straně druhé jsme se ze svých životních chyb a omylů (možná?) poučili... Dělali jsme některé věci špatně... A někteří z nás by se snad chtěli s tím vším podělit s dalšími - ať neudělají stejnou chybu. Nebo ať se jím to rovněž povede tak dobře jako vám... Např. moji prarodiče se spolu dožili diamantové svatby, mé rodiče to snad ještě čeká...

Sám jsem si už dávno řekl, že kdyby byla Vysoká škola manželství (jakože za mého mládí nebyla, a snad ani dnes taková není) - určitě bych ji po mých životních zkušenostech a peripetiích rád absolvoval...

A tak s těmito myšlenkami předstupuji zde před naše babinetky, jestli nemají chuť, čas a náladu se nad tím vším “u kafe” zamyslet, a kdyby měly říci svým dcerám, synům, vnukům či dobrým známým, jak se chovat, co dělat, aby bylo jejich manželství dobré, úspěšné a radostné - co by to mělo být? Stačí jedna věta či myšlenka, žádné dlouhé psaní... Jako byste psaly “váš citát”, který by měl po vás jako jediný jednou zůstat. Co by to bylo ohledně dobrého manželství?

Když vaší “radu” budete mít chuť i nějak zdůvodnit či okořenit nějakým povídáním či příhodou, jak jste k ní došla - určitě to bude pro nás ostatní jen příjemné zpestření...

Dávejte rady vážné i méně vážné - ale myšlené upřímně, takové, že jim skutečně věříte... Sám za chvíli jednou takovou radou, která mě napadla z mého života, začnu. Tou, kterou určitě všem svým třem synům řeknu do očí jednou v rámci “mé školy manželství”...

No, a co víte? Možná se zde najdou tak dobré rady a připomínky, že to jednou Babinet vydá knižně, jako kolektivní dílo... ;-)

Když se to rozběhne, požádám i pár svých známých z oblasti práva a psychologie, jestli by sem rovněž nepřispěli svými radami (např. to, jestli mít předmanželskou smlouvu, zda je to vzhledem k dobrému manželství rada dobrá či špatná - já myslím, že špatná, protože řeší asi zejména rozvod, a to už je situace, kterou špatné manželství končí, k dobrému manželství jí nepotřebuji - ale to jsem odbočil...).

Co vy na to, *dámy? Přidáte se se svým názorem? Pokud ano, tak do toho!

No a abych to ještě trochu podpořil, protože bych se sám rád ještě nečemu přiučil - tak jedna z vás, která přispěje svojí radou v měsíci září, dostane jako dárek náramkové hodinky Rotax, na které se tady koukám... Asi dáme pak někde na Babinet hlasovat, která rada se vám všem nejvíc líbí, a dárek dostane ta z vás, kdo bude mít nejvíce hlasů...

juraj

*nazory a rady panu vitany rovnez, samozrejme...

Juraj — 5. 9. 2011 16:09

Rada: Nikdy nekritizuj večeři, šaty a postavu své partnerky.

Zdůvodnění: Sem-tam jsem tak udělal. Zanechalo to však v ní dlouhou negativni stopu, o které jsem se dověděl až daleko později... Nestojí to dle mého názoru za to.

PetrHl — 5. 9. 2011 16:45

Juraj napsal(a):

Rada: Nikdy nekritizuj večeři, šaty a postavu své partnerky.

Zdůvodnění: Sem-tam jsem tak udělal. Zanechalo to však v ní dlouhou negativni stopu, o které jsem se dověděl až daleko později... Nestojí to dle mého názoru za to.

souhlas :)

tina — 5. 9. 2011 19:16

S úsměvem jde všecko líp a když už nejde smát se, zkus napočítat do deseti, třeba se to změní.

Není moje pravda - tvoje pravda - naše pravda... prostě něco někdy vidíme jinak :) .

ViktorkaM — 6. 9. 2011 7:18

Myslim, ze jsem nadelala spousty chyb... Ta nejzakladnejsi byla, ze jsem si o sobe myslela, ze "jsem sezrala vsecku moudrost sveta"... Hodne jsem o vztazich a psychologii cetla, a udelala jsem si jakousi predstavu o tom, jak veci maji vypadat... Promyslela jsem to docela hodne, a zdalo se, ze ma teorie nema chybu...
Avsak hloupe a naivne jsem "zapomela" na to, ze muj partner nemusi premyslet a predstavovat si veci stejnym zpusobem, jako ja...
Tim padem, zaslepena svoji pychou, jsem casto nevyslechla a neslysela, co rika... Jela jsem si dal "svoji lajnu", jak buldozer.
Nerikam, ze vsechno bylo spatne..., ale -
Doopravdy poslouchat, vyslechnout, pochopit a prizpusobit se jsem dokazala az po trech rozvodech, u ctvrteho partnera.
Jak k tomu doslo? Nevim. Mozna sehralo roli to, ze jsem se zamilovala do cloveka, ktery miloval nekoho jineho (a byl odmitan...). Ja jsem ho chtela ziskat pro sebe, o to jsem usilovala, a tak jsem musela respektovat a vzit ohled na to, ze on chce neco jineho, nez si ja preju a stala pred rozhodnutim: Bud vztah nerozvijet, nebo se s tim smirit...
Zvlastni? Ne. Byla jsem okolnostmi prinucena zamyslet se nad jeho touhami, a hloubat, jak ja je mohu ovlyvnit a "ziskat ho na svoji stranu"...
Kamaradka mi tehdy rekla takovou jednoduchou radu: S muzem musis jednat jako s "malovanym hovnem"... (pardon za vyraz, zni to pomerne vulgarne, ale neni... Ma to totiz obrovskou pointu - pokud ho milujeme, musime velmi, velmi casto, a to dost pokorne, ustoupit od svych predstav a pozadavku a splnit sve drahe polovicce aj takova prani, ktera nam pripadaji naprosto nesmyslna...)
Timhle stylem jsem pripravovala (a doufam, ze uspesne), do zivota i sve dcery...
Poslouchat, vyslechnout, a nestavet se hned na odpor, ale hledat kompromis...
Nejenom v pocatku vztahu, ale v celem jeho prubehu...

ViktorkaM — 6. 9. 2011 7:19

ups, dvakrat :kapitulation:

dusička — 6. 9. 2011 7:48

Šikovná ženská když něco chce udělá to tak,aby to byla myšlenka manžela :jojo:

majkafa — 6. 9. 2011 8:02

Juraj napsal(a):

moji prarodiče se dožili spolu diamantové svatby, mé rodiče to snad ještě čeká...

Zatím se vyjádřím jenom k tomuto.
Délka manželství nemusí vůbec vypovídat o kvalitě manželství.
Dle mého názoru je důležitější kvalita než délka.
Mí rodiče letos oslaví zlatou svatbu a já a mé sestry se shodujeme, že takové manželství, jaké mají rodiče, bychom určitě mít nechtěly. To raději být samy.

Takže - v první řadě je pro mě důležitá kvalita vztahu a ne jeho délka.
Je spousta vztahů, kde má jeden nebo oba partneři milenky - milence a jenom vedle sebe z nějakých důvodů žijí. Nebo ani paralelní vztahy nemají a oba jsou ve vztahu nespokojeni, ale prostě z nějakých důvodu (lenost, zvyk, finance, co by řekli lidé... a tisíc dalších) neřeší.

Blossom — 6. 9. 2011 8:03

Pečlivě si vybrat takového partnera, s kterým si vzájemně sedneme. Což sice bohužel není záruka, že to hezké zůstane napořád, ale je to přinejmenším dobrý základ. :jojo:

A pak potřebujete taky kus štěstí, jako v životě ke všemu.  :)

ViktorkaM — 6. 9. 2011 8:22

Ano, peclivy vyber spravneho partnera je zaklad, ovsem dnesni rozvodovost nasvedcuje spise tomu, ze je silne zanedbavan...
Zname, jak se tristi atom a ktere je hlavni mesto Kuvajtu..., ale jak najit ten spravny protipol k sobe do vztahu, to nevime. A meli bychom se to ucit, doma, ve skole, vsude, cele mladi, az do dospelosti, kdy do toho "stastneho manzelstvi" hodlame vstoupit, a to bez zbytecnych obav (predmanzelska smlouva), rizik a nejistot (no vsak co, kdyz to nepujde, rozvedu se a budu hledat dal... :co: )

dusička — 6. 9. 2011 8:33

Pečlivý výběr partnera ?- jak se to dá Viktorko naučit, jak to chceš učit ve škole doma?
Babička vždycky říkávala,manželství je jako sázka do loterie. Když totiž spolu dva chodí, nemají žádný starosti,nevychovávají děti, jsou zamilovaní, tak to ani nezjistíš,jestli se k Tobě partner hodí.
A jak žena tak muž na začátku vztahu dělaj kompromisy, nevadí jim banality. :cool:

ViktorkaM — 6. 9. 2011 8:45

Jisteze se to da "naucit"... co treba misto par hodin fyziky ci chemie ve skole nahodit neajkou hodinku "psychologickeho rozboru lidskych vztahu"...? Hodila by se aj pro jine oblasti lidskeho byti, nejenom manzelstvi - treba sousedske vztahy, pracovni, pratelske a tak... myslim jako ze bychom se meli venovat vice studiu sebe samotnych, nez badani v praveke historii okolnich ci vzdalenych statu na druhe strane zemekoule...

Blossom — 6. 9. 2011 9:08

Souhlas s Viktorkou: mělo by se, nejen v rodinách, ale i ve školách, víc učit věci praktické, ohledně vztahů, nejen partnerských, ale i pracovních, sousedských apod.

Já bych do hodin občanky zavedla aspoň jakési právní minimum - to by lidi nepsali takové absolutní protimluvy např. jako výpověď dohodou... A mělo by se učit právní minimum i o manželství.

A taky bych do osnov zařadila praktický obor diskuse. Naučit se obhájit svůj názor, asertivně, bez urážek. To se pokud vím, na amerických školách učí. Ne, že bych chtěla přebírat všechny americké novoty, ale tohle fakt našim lidem chybí.

Proto manželská hádka u nás vypadá asi takto:

To je hrozné, zase jdeš z práce pozdě, já tady sama doma na Tebe čekám..

No sakra bodejť bych nechodil pozdě, když musím vydělat tolik, co ty utrácíš...

Tak já že moc utácím, jo, ty šktrte, vždyť ty sis minule kopil nové boty na tenis, a já pak nemám ani na jídlo. Kdybys byl chlap a pořádně vydělal, nemuseli bychom počítat, zda vyjdeme, podívej se na Frantu Vomá¨čkovic, ty jsou za vodou...

Jo, a kdybys ty uměla hospodařit, ty šmudlo, třeba jako Anča Novákovic, tak bychom byli za vodou, a kromě toho jsi s dítětem jen doma a beztak si tady válíš šunky celý den a mě bys uštvala k smrti....
:dumbom: :dumbom: :dumbom:

Přitom by to mohlo jít i takto:

Dnes jsem na tebe čekala, stýskalo se mi po tobě, to je škoda, že jdeš zas pozdě...

To víš, měli jsme poradu, je toho teď v práci nad hlavu, ale za týden to doděláme a pak by se to mělo zlepšit...

Já vím, není to sradna, živit nás všechn z jednoho platu.

Ale vždyť ty se zas perfektně staráš o našeho prcka, já si toho vážím.

To jsi hodný, jo, a tady máš večeři...

Tak díky, to je balada přijít domů... Tak až se najím, vezmu malého chvíli ven, ať si taky můžeš chvíli odpočinout..

dusička — 6. 9. 2011 9:14

řekla bych,že je to hodně o výchově a o vzorcích chování.
Jak vidí děti,jak se k sobě rodiče chovaj.
Jenže ona je teoriie a praxe uplně něco jiného. K čemu bude vzdělávání o tom,jak se chovat,když za pár let v manželství to nebude fungovat?
Protože žít v manželství (a nejenom v něm) se každý učí. Je to krok do neznáma.
A určitá etika, jak se chovat  k druhým to je především na rodičích,jak vychovávají své děti (i když to se může taky někdy vykolejit) ale i tady platí že by jim měli jít příkladem
A když se člověk zamiluje,nekouká na nalevo,napravo, na očích má totiž růžové brýle :vissla:

ViktorkaM — 6. 9. 2011 9:14

Pro Bloss : :jojo: :supr: :godlike: :pussa:

Juraj — 6. 9. 2011 9:15

Blossom napsal(a):

Souhlas s Viktorkou: mělo by se, nejen v rodinách, ale i ve školách, víc učit věci praktické, ohledně vztahů, nejen partnerských, ale i pracovních, sousedských apod.

Já bych do hodin občanky zavedla aspoň jakési právní minimum - to by lidi nepsali takové absolutní protimluvy např. jako výpověď dohodou... A mělo by se učit právní minimum i o manželství.

A taky bych do osnov zařadila praktický obor diskuse. Naučit se obhájit svůj názor, asertivně, bez urážek. To se pokud vím, na amerických školách učí. Ne, že bych chtěla přebírat všechny americké novoty, ale tohle fakt našim lidem chybí.

Proto manželská hádka u nás vypadá asi takto:

To je hrozné, zase jdeš z práce pozdě, já tady sama doma na Tebe čekám..

No sakra bodejť bych nechodil pozdě, když musím vydělat tolik, co ty utrácíš...

Tak já že moc utácím, jo, ty šktrte, vždyť ty sis minule kopil nové boty na tenis, a já pak nemám ani na jídlo. Kdybys byl chlap a pořádně vydělal, nemuseli bychom počítat, zda vyjdeme, podívej se na Frantu Vomá¨čkovic, ty jsou za vodou...

Jo, a kdybys ty uměla hospodařit, ty šmudlo, třeba jako Anča Novákovic, tak bychom byli za vodou, a kromě toho jsi s dítětem jen doma a beztak si tady válíš šunky celý den a mě bys uštvala k smrti....
:dumbom: :dumbom: :dumbom:

Přitom by to mohlo jít i takto:

Dnes jsem na tebe čekala, stýskalo se mi po tobě, to je škoda, že jdeš zas pozdě...

To víš, měli jsme poradu, je toho teď v práci nad hlavu, ale za týden to doděláme a pak by se to mělo zlepšit...

Já vím, není to sradna, živit nás všechn z jednoho platu.

Ale vždyť ty se zas perfektně staráš o našeho prcka, já si toho vážím.

To jsi hodný, jo, a tady máš večeři...

Tak díky, to je balada přijít domů... Tak až se najím, vezmu malého chvíli ven, ať si taky můžeš chvíli odpočinout..

:) Pekny, Blossom... Beru Te za ucitelku jak diskutovat... Ano, i ja myslim, ze to neumime, porad musime mit PRAVDU, nestaci nam jen mit nazor - a respektovat k tomu i nazor druheho...

ViktorkaM — 6. 9. 2011 9:22

dusička napsal(a):

řekla bych,že je to hodně o výchově a o vzorcích chování.
Jak vidí děti,jak se k sobě rodiče chovaj.
Jenže ona je teoriie a praxe uplně něco jiného. K čemu bude vzdělávání o tom,jak se chovat,když za pár let v manželství to nebude fungovat?
Protože žít v manželství (a nejenom v něm) se každý učí. Je to krok do neznáma.
A určitá etika, jak se chovat  k druhým to je především na matkách,jak vychovávají své děti (i když to se může taky někdy vykolejit)
A když se člověk zamiluje,nekouká na nalevo,napravo, na očích má totiž růžové brýle :vissla:

Ano Dusi, takhle muze premyslet a konat clovek, ktery byl "hozen do zivota" bez predesleho "teoretickeho ponauceni" - je to jako kdyz ti nekdo da sici stroj bez navodu a predesleho kurzu siti - a rekne: ŠIJ, jak umis, jak jsi nekde okoukal... Bud budes mit stesti, a usijes, nebo taky ne-e... Jenomze takhle zit nelze, na to jsme uz dost vyvinuti a metodou "pokus - omyl" snad dostatecne ponauceni, abychom naivne verili, ze co jsme kdesi videli, a libilo se nam, ci nelibilo, tak to budem umet aplikovat do praxe... Takze kdyz "babicka rikala", ze manzelstvi je krok do neznama, nemusi to nutne znamenat, ze je to univerzalni pravda... :kapitulation:

dusička — 6. 9. 2011 9:35

Jenomže chování ke druhým se nelze naučit teorií, to děti okoukaj od dospělých jak se k nim chovají. Jestli jim nechaj říct svůj názor, udělaj hranice, jestli dělaj kompromisy.
Toto se nedá přirovnat k šití na šicím stroji. Protože zadní steh je stále stejný - šije se stále stejně.
Ale v životě je každá situace jiná, na každou situaci se nedá reagovat stejně.
Ano - s rozvahou, bez rozčilování, bez emocí řešit problémy. A to si myslím stejně naučená teorie nepomůže,protože člověk by i věděl jak na to jít, ale ty emoce :dumbom: dělaj svý.
A jak naučit se nerozčilovat a počítat do deseti? Hm, to by byl dokonalý učitel,který by to dokázal.
a tady zase nastupuje povaha. Někdo je klidnější od přírody,někdo je horká hlava. Jak to chcete učit když každý člověk jiná povaha, jinak se zachová?
Ano, snažit se porozumět druhému. Ale to člověk by měl chtít sám od sebe,a pak je to o něčem jiném

Blossom — 6. 9. 2011 9:45

Juraji, aniž bych chtěla pochlebovat - ohledně principu diskuse je obrovská škola právě Babinet.

A možná, že by se diskutovat  ty děti ve škole taky mohly učit přes nějakou řízenou diskusi na netu, to by je bavilo.

Jo, ale kromě té výuky na netu, by měly děti taky se učit diskutovat před třídou nahlas, aby uměly pak  vystoupit a mluvit i před pár lidmi.
Tohle našim studentům zoufale chybí, mívám tu lidi ze SŠ na praxi, chci aby taky mluvili se zákazníky, aby jim podali výklad o naší firmě a tradiční výrobě, kterou děláme....a oni mě prosí - proboha, všechno jiné budu dělat, ale nenuťte mě mluvit s nikým.... :( , to nezvládnu, to bych raděj kopal kanály....  :dumbom:

A i lidi spolu neumí argumentovat, diskutovat, nejen v manželství, ale i v práci, v sousedských sporech...to se lidi okamžitě urazej, začnou sprostě druhému nadávat, vytahovat dávné křivdy, co kdo kdy komu... a pak není možné se dohodnout na vůbec ničem. :(

dusička — 6. 9. 2011 10:04

Bloss - na to musí být povaha - mluvit před lidmi.
Osobně i já bych měla problém, a prostě bych nemluvila. Já si vyřídím co potřebuju, umím mluvit, ale někde stát a podávat výklad naučenej ,tak to ne. To si prostě myslím,že se to až tak naučit nedá.
A jen nechápu, k čemu to je jako do manželství dobrý - naučit se dělat proslovy. :tesi:

dusička — 6. 9. 2011 10:07

A i lidi spolu neumí argumentovat, diskutovat, nejen v manželství, ale i v práci, v sousedských sporech...to se lidi okamžitě urazej, začnou sprostě druhému nadávat, vytahovat dávné křivdy, co kdo kdy komu... a pak není možné se dohodnout na vůbec ničem.
Bloss - jak kdo,jak kde.
Já např.v zaměstnání vidím,že si lidé vycházejí vstříc,že komunikace nevázne.
Ani vlastně nevázla v předešlém zaměstnání.
Sousedský spory? Jo to je na další kapitolu,i tady bych řekla,že nemáme problém. Dá se vyjít i po dobrým.
Já nevím tedy, ale já neznám moc lidí,kteří se hned urážej a sprostě nadávaj,vytahují křivdy. Těch je co znám já minimum.

majkafa — 6. 9. 2011 10:18

dusička napsal(a):

Bloss - na to musí být povaha - mluvit před lidmi.
Osobně i já bych měla problém, a prostě bych nemluvila. Já si vyřídím co potřebuju, umím mluvit, ale někde stát a podávat výklad naučenej ,tak to ne. To si prostě myslím,že se to až tak naučit nedá.A jen nechápu, k čemu to je jako do manželství dobrý - naučit se dělat proslovy. :tesi:

Má zkušenost je, že se to naučit dá. Taky jsem měla ve své práci kdysi problém promluvit na představenstvu nebo poradě ředitelů a dalších daleko větších fórech. Dá se to naučit. Teď už to zvládám jako nic.
Dá se naučit i komunikovat ve vztahu.
Ale v našich školách tohle stále chybí.
Školy nás pro praktický život jak profesní tak vztahový nepřipravují dostatečně, když už vynechám, že by nás měli připravovat rodiče - aspoň co se týká vztahů, a my zase své děti. Když to neumíme my, těžko tomu vlastním příkladem naučíme své děti. :(

helena — 6. 9. 2011 10:20

Blossom, dovolím si s tvým textem trošku pohrát, ju? http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
"Dnes jsem na tebe čekala, stýskalo se mi po tobě, to je škoda, že jdeš zas pozdě..."
"No sakra bodejť bych nechodil pozdě, když musím vydělat tolik, co ty utrácíš..."
"Já vím, není to sranda, živit nás všechn z jednoho platu."
"Jo, a kdybys ty uměla hospodařit, ty šmudlo, třeba jako Anča Novákovic, tak bychom byli za vodou, a kromě toho jsi s dítětem jen doma a beztak si tady válíš šunky celý den a mě bys uštvala k smrti..."

Jistě... pána mohl třeba naštvat šéf, bolí ho zuby a Novák mu zabral poslední parkovací místo před barákem... ale někdy můžeš bejt sebeasertivnější a druhej si bude neustále mlít to svoje, aniž by na něm bylo vidět, zda vůbec poslouchá - a dokonce tomu bude i věřit.
Opačně to samozřejmě platí stejně.

Bramborka — 6. 9. 2011 10:39

Viktorko, tvůj příspěvek č. 5 je výborný! Jdeš opravdu s kůží na trh, jsi statečná a inspirativní. Dík! :godlike:

dusička — 6. 9. 2011 11:02

Jenomže já bych řekla,že vztahy k manželovi (když se bavíme o manželství) jsou trochu jiné než k ostatním lidem.
Svý protějšek kde kdo bare,jako že mu patří, že je jeho "majetek" takže by se měl chovat tak, jak chci já.
Možná by se vyplatilo jednat s protějšek jako s "cizími " lidmi  nehledat chyby,nevyčítat, protože to jak jsme si vysnili v dětství,jak žít v manželství je jen náš sen.
a hlavně - v krizi si připomenout ty kladné vlastnosti druhého.

javena — 6. 9. 2011 11:14

No, Blossom, podle mě jsou ty dva hovory oba dost extrém. Jeden je útočnej, druhej moc úlisnej.
Dnešní doba má zajímavou pachuť, pachuť peněz. Musím vydělávat, ty se musíš starat o dítě. Ty tak krásně vyděláváš a všechny nás živíš... ty se zas krásně staráš o domácnost a děti... Proč to ale dělají, když vlastně nejsou spolu? Proč spolu lidi mají děti? Aby měli koho živit? Aby se večer vzájemně pochopili, jak to mají těžký a jak jsou si vděční? Za mě teda dost smutný. :/
Naučit děti komunikaci - na to nepotřebujou školu, ale dobrý rodinný prostředí. Děti mají spoustu zajímavých názorů, umí si obhájit svý hranice - my dospělí je ale musíme nechat. Řízená debata je o ničem, tyhle věci musí jít přirozeně a většinou to ve škole jde - a doma vázne - takže se pak nestačí rodiče divit, cože to paní učitelka o nás ví a jak to vidí naše děti. :P
Musíme se naučit především my svým dětem naslouchat. Když to nebudeme dělat, můžou je diskusi učit už ve školce, ale dopadne to podobně jako kdyby je učili bruslit, občas je pustili na led v erárních bruslích a my na ně kašlali, brusle jim nekoupili a na led je nebrali. Po letech budou teoreticky vědět, ale rozbijou si kušnu hned, jak na ten led naskočej, takže se to budou muset naučit stejně sami postupně znova. :/
A jak moc může naslouchat svýmu dítěti někdo, kdo je od rána do večera v práci je otázka... ;)

Nela — 6. 9. 2011 11:24

Já  bych řekla, že důležitá je tolerance, nezabývat se prkotinama, tedy být trochu nad věcí, když se spletu, či něco přeženu, tak to přiznám a omluvím se.

ViktorkaM — 6. 9. 2011 11:40

Ano.
A kdybychom o tom "vice vedeli" z "odbornych zdroju" (ve vyuce ve skole, ze statistik, odborne literatury temahle problemama se zabyvajici...), mozna i z tech Blosssom zpominanych diskusnich for...,    . . .
... nezvladali bychom to, nahodou, lepe? :co: :rock:

ViktorkaM — 6. 9. 2011 11:44

Ano, Jav, "druhej" rozhovor dle vzoru Blosss je "prilis nasladlej"...
Jenze ten PRVNI je beznej (zazitej, univerzalni, vsichni ho zname.... :grater: ), a ten druhej je tim dalsim, "snovym" :supr: :godlike: - vetsina z nas si to tak preje . . .  a uskutecnit to neumi, prave diky te chybejici "asertivite", kterou nezvladame... a to je chyba toho nedostatecneho proskoleni ve skole a doma... :grater: :kapitulation:

javena — 6. 9. 2011 12:05

ViktorkaM napsal(a):

Ano.
A kdybychom o tom "vice vedeli" z "odbornych zdroju" (ve vyuce ve skole, ze statistik, odborne literatury temahle problemama se zabyvajici...), mozna i z tech Blosssom zpominanych diskusnich for...,    . . .
... nezvladali bychom to, nahodou, lepe? :co: :rock:

Moje babky byly z dnešního pohledu jednoduchý ženský a odborný debaty zažily až tak po osumačtyřicátým, a to ještě o dobytku a polích a imperialistech, hádám :P a přesto dokázaly naslouchat svým dětem, mužům... tchyním... vnoučatům... Já nevím, někdy to chce možná selskej rozum spíš, než naučnou literaturu. :/
No a jestli někomu přijde první rozhovor běžnej, a to druhý je to, o čem většina sní... tak pak já jsem naštěstí někde úplně mimo standard. Ne, že by mě to překvapovalo... a že bych litovala. :P

dusička — 6. 9. 2011 12:08

Jo Javeno - souhlasím s Tebou :godlike:
a dík, za to slovo "selský " rozum.
já tady přemýšlím,proč se mi to příčí něco učit ve škole. Další hodiny teorie - a Ty si mi na to odpověděla.
Používat selký rozum. :jojo: to je ono.

ViktorkaM — 6. 9. 2011 12:19

Bramborka napsal(a):

Viktorko, tvůj příspěvek č. 5 je výborný! Jdeš opravdu s kůží na trh, jsi statečná a inspirativní. Dík! :godlike:

Ja vim. Ale, ver, ze "jit se svoji kuzi na trh" pro mne neni nikterak jednoduche, ac jsem exibicionista kazdym coulem... :rodna:

Jenom jsem (opravdu skromne, a nekdy pro sebe i "hodne tezce") chtela, aby "lidicky", rikali uprimne, cehoz lituji a cehoz si ceni... :rodna: :rock:
... pac je to tuuuze "inspirativni"... :godlike:  (lip, nez "vyumelkovane fiktivni CESKE novely" v TV... :skurt: ) :jojo:

ViktorkaM — 6. 9. 2011 12:33

Dusi, "selsky rozum" je prenosnej, stejne jak v davnych dobach byla Bozi prikazani... - prenaselo se to z generace na generaci, ale, bohuzel, bylo zkreslovano, zkresleno, vytratilo se (jak se lidska = Bozi moudra, rozdrobila, rozmelnila tim, ze se roztristla na mnoho stran - a kazdej si to vylozil po svym...)... - tak i kouzlo a moudra SELSKEHO ROZUMU jsou dnes potlacena "vydobytky vedy" - vyzkumy, statistikami, take bludy, ktere nektera individiua chvilama povazovana za genie, a pozdeji uznana CVOKY, vynesla a prohlasila za MOUDRA STOLETI...
Krasnej zivelnej a prostej selskej rozum byl zatlacen do uzadi UNIVERZALNIM poznanim CMV (=centralni mozek vesmiru)... Nekteri se potesili, a nekteri zplakali... :grater:

Jaka je pavda, ukaze CAS :styrka:

dusička — 6. 9. 2011 12:38

Takže se ve školách bude učit selský rozum ? :vissla:
řekla bych, že nevymizel,neztratil se.
Selským rozumem matka vychovává své dítě, protože poslouchá hlas srdce ,instinkt. Nemusí mít naštudované jak se starat o dítě. řídí se pudově.

dusička — 6. 9. 2011 12:52

A ženská by se měla i řídit ženským instinktem k manželovi.
Proč je ženská "babochlap" a musí předvádět,že dělá víc než chlap? Proč se chlapovi chce vyrovnat? proč chce být lepší než on?

majkafa — 6. 9. 2011 12:58

dusička napsal(a):

A ženská by se měla i řídit ženským instinktem k manželovi.
Proč je ženská "babochlap" a musí předvádět,že dělá víc než chlap? Proč se chlapovi chce vyrovnat? proč chce být lepší než on?

Protože to jinak neumí. Proč jsi/byla babochlap ty?
Já jím byla taky, o tom žádná, a učím se jím nebýt.

Nesprávné vzorce z domova? Jiné jsme prostě neznaly. Nebo proč? Prostě to neumíme, instinkt jsme v sobě někam zatloukly a přestaly ho poslouchat. Musíme se naučit, nebo jak to nazvat, být zase ženami. A že je to setsakra těžké.

dusička — 6. 9. 2011 13:03

Majkafo - já bych neřekla nesprávné vzorce z domova.
Vždyt moje mamka byla někdy ženská v pravým slova smyslu, někdy ten "babochlap"
Moje babička byla ženská :supr:
Takže vzorcem to nebude.
Nevím,možná dobou, uspěchanou, ženská si chce něco dokázat? Sama sobě? Ale proč?

majkafa — 6. 9. 2011 13:06

Za sebe - intuitivně jsem v každé vteřině nevychovávala ani své děti. Kdybych svou intuici slyšela, hodně věcí bych nepodělala tak, jak jsem je podělala.
A všeobecně si troufám tvrdit, že my "moderní lidé" neslyšíme intuici, nebo si to, co nám říká, často nesprávně vyložíme.

ViktorkaM — 6. 9. 2011 13:08

dusička napsal(a):

A ženská by se měla i řídit ženským instinktem k manželovi.
Proč je ženská "babochlap" a musí předvádět,že dělá víc než chlap? Proč se chlapovi chce vyrovnat? proč chce být lepší než on?

Na to si, Dusi, ODPOVEZ SAMA!!!
Pak budes vedet, proc to delas... :rodna:

Dokud to nedokazes, budes tim "babochlapem" furt - chte,... ci nechte.... :jojo:
A TO se na Pandorinych skolickach zcela jiste neuci, ze jo? :rodna: :co: (Nepisu to ted s jinym cilem, nez s tim, "abys procitla"... PROZRELA, bez cizich zasahu..., pac NA TO TED MAS!!! :godlike: )

javena — 6. 9. 2011 13:11

Eštěže mi nestihli našroubovat anténku na ten příjem CMV... jsem tak nucena selský rozum používat již několik let a zatím dobrý. Pořád ho používám a dost na něj spoléhám.
Zatím nezklamal. Naopak, když ho nepoužívám, ztroskotávám. Naposledy jsem si přečetla, že mám kojit po dvou a půl hodinách a přestala jsem kojit prakticky úplně... Podruhý jsem se na čtení vybodla (ještěže ta první knížka byla půjčená) a šlo to samo...
Naši mi nějak naslouchali, nebo co... že ho umím používat. ;) Jako taky nebyli bez chyby, ale oproti některým spolužákům...
Nevím, základy si bereme z rodiny. Ta je důležitá. Naštětstí, protože škola mi naučila akorát, že Marxs byl fajn, Lenin v Ječný, zdrávstvujtě a to, že jak vyčníváš, už jsi podezřelá...  a s tím bych byla popravdě v pérdeli hned. :P
Základ je rodina a pokud to nezvládá, alibisticky přehazuje svou odpovědnost na školu a společnost.
Můj názor.

majkafa — 6. 9. 2011 13:15

Moji rodiče to nezvládli. To už jim nevyčítám, přijala jsem to, stejně to nijak nezměním. Teď už je to jenom konstatování.
Bohužel jsem spoustu toho špatného mých rodičů předala svým dětem. :(:dumbom: Protože jsem často ani neviděla, že je to špatně, jak kdybych měla klapky na očích. :dumbom::(
Jsem ráda, že jsem nepředala dál to zásadní, co jsem dostala od rodičů já - že jsem nemehlo a naprosto k ničemu. Aspoň to se mi povedlo zarazit a nedat dál.

dusička — 6. 9. 2011 13:20

Javeno :lol::lol::lol:
k dětem - já bych řekla,že jsem je podle instinktu vychovala. Když jsem si nevěděla rady,poslechla jsem svůj hlas srdce a nikdo mi do výchovy nekecal. Jen si občas vyčítám, že jsem zbytečně na ně řvala a hysterčila,že by to šlo i po dobrém :grater: Pak jsem večer za dětma chodila a pokecali jsme znova o problému a probrali ho.
Viki - mám si odpovědět sama za sebe? Proč jsem byla babochlap a proč jsem si chtěla dokázat,že jsem lepší než manžel?
No protože jem blbka, on to přeci o mě ví,že jsem šikovná,tak proč to dokazovat? šikovný člověk přeci nemusí dokazovat,jak bez něho to nejde.
Malé sebevědomí z dětství? Vztahovačnost? :vissla:

ViktorkaM — 6. 9. 2011 13:25

Jo, Majko, to je dobre...
..."nepredalas", co JE DULE pro tebe... ale mozna jsi predala to, co "bude spatne" pro tech x dalsich generaci (o cem nevis, co netusis...), takze az tak nadsena bych na tvem miste nebyla...
:grater:
Kdyz pises, ze rodicum nevycitas... tak vpodstate vycitats, pac jinac bys to nepsala...

MTR, Majko, a ber to, jak chces... :kapitulation:

PPavlaa — 6. 9. 2011 20:29

javena napsal(a):

No, Blossom, podle mě jsou ty dva hovory oba dost extrém. Jeden je útočnej, druhej moc úlisnej.
Dnešní doba má zajímavou pachuť, pachuť peněz. Musím vydělávat, ty se musíš starat o dítě. Ty tak krásně vyděláváš a všechny nás živíš... ty se zas krásně staráš o domácnost a děti... Proč to ale dělají, když vlastně nejsou spolu? Proč spolu lidi mají děti? Aby měli koho živit? Aby se večer vzájemně pochopili, jak to mají těžký a jak jsou si vděční? Za mě teda dost smutný. :/

Naučit děti komunikaci - na to nepotřebujou školu, ale dobrý rodinný prostředí. Děti mají spoustu zajímavých názorů, umí si obhájit svý hranice - my dospělí je ale musíme nechat. Řízená debata je o ničem, tyhle věci musí jít přirozeně a většinou to ve škole jde - a doma vázne - takže se pak nestačí rodiče divit, cože to paní učitelka o nás ví a jak to vidí naše děti. :P
Musíme se naučit především my svým dětem naslouchat. Když to nebudeme dělat, můžou je diskusi učit už ve školce, ale dopadne to podobně jako kdyby je učili bruslit, občas je pustili na led v erárních bruslích a my na ně kašlali, brusle jim nekoupili a na led je nebrali. Po letech budou teoreticky vědět, ale rozbijou si kušnu hned, jak na ten led naskočej, takže se to budou muset naučit stejně sami postupně znova. :/
A jak moc může naslouchat svýmu dítěti někdo, kdo je od rána do večera v práci je otázka... ;)

souhlasím.