Montážní manželství. Slyšeli jste tento pojem někdy? Jedná se vlastně o manželství víkendové, kdy jeden z manželů žije přes týden kvůli práci jinde. Montážní manželství není nic pro romantiky, ale může mít spoustu po*ných výhod - nemusíte se spolu hádat o trávení volného času, jste si vzácnější... Zažili jste něco takového? Znáte v okolí někoho, komu takové manželství funguje?

No, já mám dojem, že mně funguje jenom tahle forma :lol:

taky jsem měla takový manželství. vzácnější sice jo, ale taky je ta ženská na všechno sama.

Moji rodiče takhle prakticky žijí,máma na chatě,táta doma neb nesnese v létě kolem sebe moc dlouho děti a máma je tam má...máma říká.."Nejlepší manžel je zdravý a daleko":)

Urcite tam vyhody jsou, ale nezvladne to kazdy...
Znam par takovych paru, a, bohuzel, stejnou "chybkou" u nich je, ze si oba partneri nepritomnost toho druheho nahrazuji neverou. Myslim, ze to aj jeden o druhem vedi, a zrejme s tim souhlasi... ale tohle mi "zdrave" nepripada...
Jinak, kdyby nebylo te nevery, (= partneri se nemanzelskeho styku zdrzeli),  mohlo by to byt zajimavejsi (bez hadek), vzacnejsi a pevnejsi ("neznudeni" dennodenim kolotocem), nez bezne manzelstvi...

Montážní manželství
už před lety jsem ho žila a ted třetí měsíc opět.
Za sebe můžu říct, že nám to vyhovuje. :jojo:
Já si přes týden udělám co potřebuju, stejně bych na manžela neměla náladu,ráno vstávat,do práce, odpoledne věnování dětem,večeře,poklízení (a s třema dětma se pobavit vyžaduje dost energie) takže já ulehám na lože vyčerpaná a padnu za vlast. Když byl manžel doma, ne že by po mě chtěl,abych se mu věnovala, ale když není doma,je i mín nádobí, mín hadrů.
Když odjíždí v neděli loučíme se jak milenci, je pryč od neděle do ob čtvrtka (12dnů). Stýská se nám,píšeme si smsky,občas voláme.
Když je o víkendu doma,věnujeme se sobě,povídáme atd atd.
Nás dálka tedy "montážní manželství" upevnuje vztah.
PRo mě to je takto lepší.

Já taky žiju  v montážním manželství a mám to velmi podobně jako dušička.  Většinou mi to nevadí, jsme zvyklí, ale určitě se naskytnou situace, kdy je to na obtíž.  Za ta léta  co tak žijeme, to máme sehrané. :D
Hlavní je nezabývat se  žárlením a podobnými nesmysly, to by totiž  fakt nefungovalo.

S malými dětmi si to představit neumím, dneska klidně.

Jde to i s dětmi, ale fakt je to někdy docela o život.:kapitulation:

mně to teda vyhovovalo jak kdy a jak v čem. svým způsobem určitá svoboda, na druhou stranu, když mi stříkala voda ze zdi, sral se kotel a jiný "radosti" musela jsem to řešit sama, volat, lítat, jinde se o to staral chlap. taky jsem se doma sama jen s děckem bála. vůbec, když přišla zima a byla brzy tma. to jsem nesla hodně špatně. a taky, když se něco povedlo, z něčeho jsem měla radost, stejně tak, když mě něco trápilo, byla jsem na to víceméně sama. po smskách se spousta věcí sdílí dost špatně, je to jiný, jako když je chlap doma. ale zas - naučilo mě to samostatnosti ;)

Když jsem měla malé děti, děkuju Bohu, že jsem měla klasické manželství - manžela doma, po ruce, mnoho praktického zastal on, a i jeho blízkost byla pro mě a děti důležitá.
Dnes je vše jinak, manžel již 8 let nežije, většinu praktických věcí jsem se naučila obstarat sama.

Dnes mám víceméně děti z domu, a mám s přítelem již 3 roky takové to víkendové manželství. A to hlavně proto, že to k sobě máme přes 100 km, autem je to přesně 2 hodiny cesty.

Velmi mě takový vztah vyhovuje. Jen občas, někdy, mi je v týdnu trochu smutno, a nebo bych třeba s ním šla ráda i v týdnu do kina, ke známým (kam chodím v týdnu tedy sama nebo třeba se ségrou).
Kdyby to šlo naprogramovat (jako že nejde ;) ), chtěla bych to takto, ale abychom s přítelem bydleli tak maximálně 15 km od sebe. Aby i když se nám zachce být spolu třebas v týdnu, aby to bylo možné.

Ale i ty společné víkendy, prodloužené víkendy a dovolené jsou super, nerouhám se, jsem za to ráda, co lidí nemá ani to.
(A nebo má naopak doma prudiče, a neustále za zadkem... :/ )

Ted jste mi pripomely, ze jsem vpodstate mela taky takove manzelstvi, chvilku, kdyz manzel pracoval a bydlel v jinem meste... chodil jednou za dva tydny. Deti byly male, prace hodne... no, zadny prinos jsem v tom nevidela...
Jenze v tom nalsedujicim vztahu, kde sice manzel byl "hodnej a pracovitej tatka" ale jinak desnej "komandir a tyran" (= vsecko muselo byt po jeho, a kdyz ne, tak bylo zle!), bych tu jeho obcasnou nepritomnost doma uvitala... fakt byl urcitym zpusobem dobrej, ale to jeho vecne organizovani a komandovani bylo silene vycerpavajici, a tak "cas na oddych" jsem nutne potrebovala..., hm, a ze nedostala, tak jsem to vydrzela JENOM sedm let...

Pro každého to asi fakt není. Za mě - značka ideál.

Já mám taky tu zkušenost, že se doma vždy vše pokazí, když manžel odjede. :dumbom:  Takže v mobilu mám telefony na opraváře a chválabohu, že většinou jsou ochotni a přednostně přijedou.  To jsou pak zrovna ty chvíle, kdy víkendové manželství doslova NESNÁŠÍM.:kapitulation:

jj zákon schválnosti :jojo:

Tak nám rupla zářivka v koupelně. Tak svítíme světlem nad zrcadlem (naštěstí). A zářivka čeká na manžela, až přijede.Ale to je maličkost.

dusička napsal(a):

Tak nám rupla zářivka v koupelně. Tak svítíme světlem nad zrcadlem (naštěstí). A zářivka čeká na manžela, až přijede.Ale to je maličkost.

Takže čekáš, až tam manžel nové osvětlení namontuje.

Teď mi to došlo - toto je ten správný význam termínu montážní manželství!!!! :lol:

Žila jsem tak s BM 9 let - 3 dny byl v Praze a 3 dny doma - ten 1 den byl "cestovací". Vyhovovalo mi to, po 10 letech manželství to byla změna, děti větší, měla jsem klid na domácnost i na koníčky. Nevěra mně ani nenapadla - proč taky, na manžela jsem se těšila, ty dny co byl doma jsme byli naprosto v pohodě, brali jsmeto tak, že proč se hádat, když jsme spolu tak málo, takže věci, které jsme jindy řešili hádkou teď byly bez problémů. Sice jsme se rozvedli, ale z jiného důvodu - ani z jedné strany v tom nevěra nebyla :-)) a "montážní" manželství nám vyhovovalo.

No já nevím, mě by to asi neba, jsem celkem společenský člověk. Ale dovedu si to představit tak po 2 dětech, po dvaceti letech :), kdy už si manželé lezou na nervy.

Já bych raději žila se svým mužem každý den. Pokud mám mít montážní manželství, tak proč se vlastně vdávat?

Jasně Majko, ale ne vždy se holka vdává do "montážního m.". U nás to třeba vzniklo z nedostatku práce v našem regionu, a protože ani já ani BM nejsme typy co přežívají na pracáku, tak vzal BM práci mimo bydliště. Zkusili jsme to a šlo to, tak proč ne? Ale jednoduché to vždy samozřejmě nebylo. Pro nás byla priorita mít práci, tzn. příjem, tzn. hradit náklady na bydlení a zajistit děti. To, že spolu nejsme každý den pro nás bylo druhořadé.

mě to dost vadilo. Manže tehdy jezdil třeba 14 dní montáž, pak 7 dní tady, pak týden atd.
Měli jsme malé děti a bydleli sami. Zákonem schválnosti se vše rozbilo, když nebyl doma, dcera měla uraz taktéž. neměli jsme auto, nebyli mobily ( později ano) a byli jsme na vesnici.
Co mi bylo platné, že jsem mu mohla zavolat , co se děje, když jsem to musela všechno řěšit sama . No a když přijel ....stejně užto nebylo aktualní.No a pak večery, když šli děti spát ...dlouhé, osamocené.

jaspin, chápu.
Já jsem měla problém zvyknout si i na turnus. Denní, noční, 2 nebo 3 dny volna. Víkendy s dětmi, osamělé, večery osamělé, nebylo mi dobře.
Taky záleží na věku a délce vztahu, jak to kdo snáší.
A taky na době. Dnes v době internetu je je to o něčem jiném, než v době, kdy se čekalo spoustu let na pevnou telefonní linku a nedalo se ani zavolat.

majkafa napsal(a):

Já bych raději žila se svým mužem každý den. Pokud mám mít montážní manželství, tak proč se vlastně vdávat?

Tak my máme "víkendové manželství" s přítelem již čtvrtým rokem. Dokonce náš vztah i takto v hovoru označujeme. A přítel mě, k mému tichému údivu, už asi půl roku svým známým představuje - To je moje žena.

Přesto nemám ani nejmenší touhu  náž vztah potvrzovat svatbou (jednou mi to v životě stačilo), a myslím, že ani přítel ne.

Tím chci říct, že vztah označovaný víkendové manželství lze mít i přesto, že nejste oddáni. ;) :)

Blossom, souhlasím. Také se už víckrát vdávat nechci.
Měla jsem na mysli uzavírání prvního manželství s "montérem", když si přejeme mít děti.

No, je fakt, že před těmi 25 lety jako 19ti letá zaláskovaná a těhotná holka bych do takového manželství rozhodně nešla. V dnešní době skype, ICQ, webkamer, mobilů apod. je to asi jednodušší - navíc dnes se žádná holčina ve 20 do manželství nehrne :)

:offtopic: - holky, já se do druhých vdavek taky nehrnula....po předchozích 20 letech manželství....a tak to nějak přišlo samo :D - ale je fakt, že ještě před radnicí jsem odmítala vylézt z auta :D :D

majkafa napsal(a):

Já bych raději žila se svým mužem každý den. Pokud mám mít montážní manželství, tak proč se vlastně vdávat?

To by museli montéři, obchodní cestující a námořníci zůstat na ocet! :lol:

majkafa napsal(a):

Blossom, souhlasím. Také se už víckrát vdávat nechci.
Měla jsem na mysli uzavírání prvního manželství s "montérem", když si přejeme mít děti.

Jo, mě jedno manželství bohatě stačí.
Když jsem se vdávala, samozřejmě jsem chtěla mít manžela furt u sebe. Ale to montážní manželství je takový zpestření stereotypu (začal jezdit když klukům bylo cca 7 a 4 roky)

lupina montana napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já bych raději žila se svým mužem každý den. Pokud mám mít montážní manželství, tak proč se vlastně vdávat?

To by museli montéři, obchodní cestující a námořníci zůstat na ocet! :lol:

Já jsem psala O SOBĚ. Źe MNĚ by to nevyhovovalo. :reta:

Aj my takto fungujeme už cca 5 rokov,akurát na tie "montáže" chodím ja.Manžel sa stará komplet o rodinu aj deti.