Ametyst — 18. 7. 2011 19:19

Jsem docela akční člověk.
Mám ale teď období, kdy není energie. K něčemu se dokopu, ale je to vyykoupeno velkou únavou, denním spánkem málem  vestoje.

Jím dost a kvalitně.
Taky beru vitamíny a minerály.
Nemám žádnou nemoc, co by únavu způsobovala (když nepočítám depresi, na kterou se léčím ale dost let a a tam únava nebyla taková nikdy).

Trochu se setkávám s nepochopením okolí, už nestíhám jako zamlada, a pořád bych spala. Mám trochu nižší tlak, ale nic neslučitelného se životem. Jinak vše v pořádku. Nevím co se to děje.

Jak si s tím poradit?

majkafa — 18. 7. 2011 19:22

Ametyst, proč ty stále bojuješ? Proč boj? Nešlo by to mírumilovněji? ;)
Unavená jsi z deprese. Ta to prostě nese s sebou. Jen si to zase maskuješ. Proč?

Ametyst — 18. 7. 2011 19:31

Myslíš, že za to může deprese? Ale únavu přece nemají mjen lidé s depresí, resp, i když jsem depresi měla, bývala jsem hyperaktivní.

Arcanum — 18. 7. 2011 19:36

Imunitni system mas podle mne oslabeny a proto jsi unavena. Tva psychika se odrazi ve fyzickem tele.

majkafa — 18. 7. 2011 19:40

Ametyst, hyperaktivita je druhý protipól únavy při diagnoze deprese.
Odstraň důvod deprese.
Nic jiného nepomůže.
Přestaň už konečně řešit následky, řeš původ.

Ametyst — 18. 7. 2011 19:46

Arcanum napsal(a):

Imunitni system mas podle mne oslabeny a proto jsi unavena. Tva psychika se odrazi ve fyzickem tele.

A kdyby to byla pravda, co  s tím jde dělat? Jde to dodat nějak zevnitř?
Jak se dá najít práce ve stavu deprese, když finanční situace je jeden z hlavních faktorů deprese?

Ametyst — 18. 7. 2011 19:49

majkafa napsal(a):

Ametyst, hyperaktivita je druhý protipól únavy při diagnoze deprese.
Odstraň důvod deprese.
Nic jiného nepomůže.
Přestaň už konečně řešit následky, řeš původ.

Původ znám. Je neřešitelný. Některé věci nejdou změnit. Musím pracovat s tím co je, nejde vrátit čas. Takže te´d řešiím nedostatek energie, abych mohla žít s těmi následky.

Arcanum — 18. 7. 2011 19:57

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Imunitni system mas podle mne oslabeny a proto jsi unavena. Tva psychika se odrazi ve fyzickem tele.

A kdyby to byla pravda, co  s tím jde dělat? Jde to dodat nějak zevnitř?
Jak se dá najít práce ve stavu deprese, když finanční situace je jeden z hlavních faktorů deprese?

Podle mne Ame zevnitr ano,ale jedine uzdravenim psychickym.
Ve stavu deprese a s unavou to bude tezky. Je nutne se vylecit. Kdyz je depka pak jsou problemy s praci-v praci,kdyz neni prace nejsou penize a z toho vznika dalsi depka.
Nekdo to ma zacatek.

Modroočka — 18. 7. 2011 20:11

Je to kruh, ale někde je to spojení dvou konců. Tam začni. Podívej, je to jednoduchý, prostě  - najdu si práci, bude víc peněz, ubude finančních starostí a tím pádem pomine i hlavní důvod k depresím. Prostě se seber, seber zbytek sil, co máš a něco s tím dělej, to, že zobeš vitamíny v pilulkách, to nestačí, to ti nepomůže. Když budeš mít práci, tak krom více financí do rodinného rozpočtu tě donutí každý den vylézt ven, upravit se a dostaneš se mezi lidi. To jsou kousky, který se ti spojí ve větší bič na depresi. Prostě to tak je a je jen na tobě, jestli s tím budeš bojovat nebo budeš jen pasivně čekat, až tě pohltí úplně. Nevím, kolik ti je let, ale nepřijde mi, že bys měla v životě složit zbraně a vzdát se, poddat se tomu. Život je boj a musíš bojovat. Jinak to nejde. Je to o tom, co chceš.

majkafa — 18. 7. 2011 20:18

Ametyst napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ametyst, hyperaktivita je druhý protipól únavy při diagnoze deprese.
Odstraň důvod deprese.
Nic jiného nepomůže.
Přestaň už konečně řešit následky, řeš původ.

Původ znám. Je neřešitelný. Některé věci nejdou změnit. Musím pracovat s tím co je, nejde vrátit čas. Takže te´d řešiím nedostatek energie, abych mohla žít s těmi následky.

Nemám na mysli změnu minulosti. Ta změnit nejde.
Ale lze přijmout, vyrovnat se s tím... Nebojovat. NE bojovat.

Ametyst — 18. 7. 2011 20:22

Modroočka napsal(a):

Je to kruh, ale někde je to spojení dvou konců. Tam začni. Podívej, je to jednoduchý, prostě  - najdu si práci, bude víc peněz, ubude finančních starostí a tím pádem pomine i hlavní důvod k depresím. Prostě se seber, seber zbytek sil, co máš a něco s tím dělej, to, že zobeš vitamíny v pilulkách, to nestačí, to ti nepomůže. Když budeš mít práci, tak krom více financí do rodinného rozpočtu tě donutí každý den vylézt ven, upravit se a dostaneš se mezi lidi. To jsou kousky, který se ti spojí ve větší bič na depresi. Prostě to tak je a je jen na tobě, jestli s tím budeš bojovat nebo budeš jen pasivně čekat, až tě pohltí úplně. Nevím, kolik ti je let, ale nepřijde mi, že bys měla v životě složit zbraně a vzdát se, poddat se tomu. Život je boj a musíš bojovat. Jinak to nejde. Je to o tom, co chceš.

Nucena vstát a něco dělat jsem. Mám rodinu, vyžaduje péči. Mám i brigádu, ale jen minimum peněz.Práce mě moc baví, ale v žádném případě to nestačí. Musím začít "normálně vydělávat,  a na to se mi nedostává sil. Po roce mARNÝCH POKUSŮ, ABSOLVOVÁNÍ pohovorů, konkurzů, rozesílání životopisůů...nevím, jestli to znáš...k sebeúctě to nepřispívá. Nechci si stěžovat, chtěla jsem jen poradit nějaký životabudič. Asi si zítra zajdu promluvit k doktorce a na krev, to bude nejlepší.

Ametyst — 18. 7. 2011 20:23

Majkafo, máš na mysli smíření? Pomůže to v tom, abych přestala cítit únavu?

mariposa — 18. 7. 2011 20:28

Jakýkoliv boj, proti čemukoliv, ubírá sílu.

Modroočka — 18. 7. 2011 20:42

No, Mari, mně ne, mně sílu neubírá, naopak mě to posiluje. Asi jak u koho. A pro mě je to výmluva, abych nemusela bojovat, nemusela nic dělat, abych měla omluvu proto, že jsem se vzdala.
Kdo chce, hledá způsoby (jak něco udělat, překonat, zdolat), kdo nechce, hledá důvody (proč to nejde a má milion výmluv). Tak to je.

majkafa — 18. 7. 2011 20:46

Ametyst napsal(a):

Majkafo, máš na mysli smíření? Pomůže to v tom, abych přestala cítit únavu?

Neznám důvod tvé deprese, takže nevím, co potřebuješ. Ale psycholog by tě určitě k tomu dovedl, když mu to dovolíš. Když to sobě dovolíš.

majkafa — 18. 7. 2011 20:48

Modroočka napsal(a):

No, Mari, mně ne, mně sílu neubírá, naopak mě to posiluje. Asi jak u koho. A pro mě je to výmluva, abych nemusela bojovat, nemusela nic dělat, abych měla omluvu proto, že jsem se vzdala.
Kdo chce, hledá způsoby (jak něco udělat, překonat, zdolat), kdo nechce, hledá důvody (proč to nejde a má milion výmluv). Tak to je.

Ale ty netrpíš depresí. To pak funguje jináč.

Modroočka — 18. 7. 2011 20:53

Ametyst napsal(a):

Nucena vstát a něco dělat jsem. Mám rodinu, vyžaduje péči. Mám i brigádu, ale jen minimum peněz.Práce mě moc baví, ale v žádném případě to nestačí. Musím začít "normálně vydělávat,  a na to se mi nedostává sil. Po roce mARNÝCH POKUSŮ, ABSOLVOVÁNÍ pohovorů, konkurzů, rozesílání horoskopů...nevím, jestli to znáš...k sebeúctě to nepřispívá. Nechci si stěžovat, chtěla jsem jen poradit nějaký životabudič. Asi si zítra zajdu promluvit k doktorce a na krev, to bude nejlepší.

Ametyst, neznám chození po konkurzech, to mě čeká ve velice blízké budoucnosti, protože je jen otázka času, kdy se moje místo přesune z Brna do Českých Budějovic. Mám dvě možnosti, buď se postěhuju za prací se svým místem a nebo budu absolvovat hledání práce.
Chápu, že chození po konkurzech a pohovorech a bůhví kolikáté odmítnutí člověku sebevědomí nezvedne.
Ale Ametyst, bohužel, žádný univerzální životabudič neexistuje. Jak píšu, život je boj, vždycky byl.
Únava pramení z frustrace a neutěšeného pohledu na vlastní život, to vyvolá depresi a už se to veze.
Ametyst, co tvoje sebevědomí, sebedůvěra, věříš si? Myslím, že moc ne, zkus si víc věřit, to dělá hodně, jak působíš na lidi. A na potencionálního zaměstnavatele. Prostě pořád je to o tom, že bojuješ, ale bojuj tak, abys vyhrávala, do začátku stačí malý vítězství. I to je vítězství, když si budeš víc věřit.
Člověk dokáže všechno, co od sebe očekává.

Modroočka — 18. 7. 2011 21:03

majkafa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

No, Mari, mně ne, mně sílu neubírá, naopak mě to posiluje. Asi jak u koho. A pro mě je to výmluva, abych nemusela bojovat, nemusela nic dělat, abych měla omluvu proto, že jsem se vzdala.
Kdo chce, hledá způsoby (jak něco udělat, překonat, zdolat), kdo nechce, hledá důvody (proč to nejde a má milion výmluv). Tak to je.

Ale ty netrpíš depresí. To pak funguje jináč.

Majko, ano, ale pokud se tomu úplně poddá, tak se z toho nikdy nedostane. A je deprese a deprese.
I s depresí se dá bojovat, vím to. Prožívala jsem toto před čtyřma rokama, bylo to strašný období, dostala jsem prášky na nervy a doporučení k psychiatrovi a recept na antidepresiva, věděla jsem, že pro mě by to byla cesta do pekel. Přežila jsem to období, stálo mě to spoustu sil a byl to boj, těžkej boj, ale věděla jsem, že nemůžu prohrát. Seděla jsem třeba celý odpoledne na pohovce, kývala se ze strany na stranu, nedokázala jsem udělat nic, nic, měla jsem pocit, že nemůžu vstát a jít ani na záchod. Jediný, co jsem věděla, že musím, je ráno vstát a jít do práce, protože jsem věděla, že bych o tu práci přišla, byla jsem sama, bez manžela, bez partnera. Věděla jsem, že když do toho spadnu, přijdu i o střechu nad hlavou a to by byl definitivní konec. Můj. trvalo to čtyři měsíce, zhubla jsem strašným způsobem, zůstaly mi z té doby kruhy pod očima, trávící potíže se zhoršily, nemohla jsem spát, budila jsem uprostřed noci se strašným pocitem v těle, nesnesitelná bolest, zpocená, hroutila jsem se. Ale prostě jsem to MUSELA zvládnout. A zvládla, nic jinýho mi totiž nezbylo. Když musíš, bojuješ. Do té doby jsem si myslela, že jsem silná a že mě nic neporazí, silná jsem teprve teď. Po tom všem.

Ametyst — 18. 7. 2011 21:41

Modroočka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Nucena vstát a něco dělat jsem. Mám rodinu, vyžaduje péči. Mám i brigádu, ale jen minimum peněz.Práce mě moc baví, ale v žádném případě to nestačí. Musím začít "normálně vydělávat,  a na to se mi nedostává sil. Po roce mARNÝCH POKUSŮ, ABSOLVOVÁNÍ pohovorů, konkurzů, rozesílání horoskopů...nevím, jestli to znáš...k sebeúctě to nepřispívá. Nechci si stěžovat, chtěla jsem jen poradit nějaký životabudič. Asi si zítra zajdu promluvit k doktorce a na krev, to bude nejlepší.

Ametyst, neznám chození po konkurzech, to mě čeká ve velice blízké budoucnosti, protože je jen otázka času, kdy se moje místo přesune z Brna do Českých Budějovic. Mám dvě možnosti, buď se postěhuju za prací se svým místem a nebo budu absolvovat hledání práce.
Chápu, že chození po konkurzech a pohovorech a bůhví kolikáté odmítnutí člověku sebevědomí nezvedne.
Ale Ametyst, bohužel, žádný univerzální životabudič neexistuje. Jak píšu, život je boj, vždycky byl.
Únava pramení z frustrace a neutěšeného pohledu na vlastní život, to vyvolá depresi a už se to veze.
Ametyst, co tvoje sebevědomí, sebedůvěra, věříš si? Myslím, že moc ne, zkus si víc věřit, to dělá hodně, jak působíš na lidi. A na potencionálního zaměstnavatele. Prostě pořád je to o tom, že bojuješ, ale bojuj tak, abys vyhrávala, do začátku stačí malý vítězství. I to je vítězství, když si budeš víc věřit.
Člověk dokáže všechno, co od sebe očekává.

Víš, můj základní "problém" je, že jsem ve svém oboru byla fakt dobrá. Zvykla jsem si na to být fakt dobrá, možná jsem byla příliš hrdá a pyšná, i když myslím, že právem.
Ale už tuhle práci dělat nemůžu a najednou nejsem nic. Všichni na mě zapomněli, moje bublina splaskla, jsou tu jiní dobří, a mladší, a po Ametyst neštěk pes.
Ametyst nechce dokazovat, co v ní je, vždyť je to přece tak jasné.

Ve svém oboru už dělat nemohu a ve všem ostatním jsem začátečník.
Bude mi 40 a začínám od nuly. A síla není, motivace ne ní, chuť žít není, a hlavně došly prachy.

Ametyst — 18. 7. 2011 21:46

Modroočka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

No, Mari, mně ne, mně sílu neubírá, naopak mě to posiluje. Asi jak u koho. A pro mě je to výmluva, abych nemusela bojovat, nemusela nic dělat, abych měla omluvu proto, že jsem se vzdala.
Kdo chce, hledá způsoby (jak něco udělat, překonat, zdolat), kdo nechce, hledá důvody (proč to nejde a má milion výmluv). Tak to je.

Ale ty netrpíš depresí. To pak funguje jináč.

Majko, ano, ale pokud se tomu úplně poddá, tak se z toho nikdy nedostane. A je deprese a deprese.
I s depresí se dá bojovat, vím to. Prožívala jsem toto před čtyřma rokama, bylo to strašný období, dostala jsem prášky na nervy a doporučení k psychiatrovi a recept na antidepresiva, věděla jsem, že pro mě by to byla cesta do pekel. Přežila jsem to období, stálo mě to spoustu sil a byl to boj, těžkej boj, ale věděla jsem, že nemůžu prohrát. Seděla jsem třeba celý odpoledne na pohovce, kývala se ze strany na stranu, nedokázala jsem udělat nic, nic, měla jsem pocit, že nemůžu vstát a jít ani na záchod. Jediný, co jsem věděla, že musím, je ráno vstát a jít do práce, protože jsem věděla, že bych o tu práci přišla, byla jsem sama, bez manžela, bez partnera. Věděla jsem, že když do toho spadnu, přijdu i o střechu nad hlavou a to by byl definitivní konec. Můj. trvalo to čtyři měsíce, zhubla jsem strašným způsobem, zůstaly mi z té doby kruhy pod očima, trávící potíže se zhoršily, nemohla jsem spát, budila jsem uprostřed noci se strašným pocitem v těle, nesnesitelná bolest, zpocená, hroutila jsem se. Ale prostě jsem to MUSELA zvládnout. A zvládla, nic jinýho mi totiž nezbylo. Když musíš, bojuješ. Do té doby jsem si myslela, že jsem silná a že mě nic neporazí, silná jsem teprve teď. Po tom všem.

Modroočko, toto ne každý zvládne. Já si dovolím tvrdit, že bych to nezvládla. Mně by to za to nestálo. Já byh to vzdala.

Modroočka — 18. 7. 2011 21:51

Ametyst, prachy jsou silná motivace, bez peněz se žít nedá. A promiň, kdyby ti opravdu, ale opravdu chyběly, vzepřela by ses a bojovala. Máš muže, vydělává, takže aspoň nějaký příjmy, jestli ty něco pobíráš, to nevím. Ale já jsem tenkrát měla jedinou motivaci, prachy, abych uživila kluky a nepřišla o střechu nad hlavou. A i když bych bývala s raději někde ležela, nehýbala se a třeba i shnila, MUSELA jsem, musela. Nic jinýho mi totiž nezbylo. Věděla jsem, že s AD by mi bylo dočasně líp, ale podvědomě jsem věděla i to, že kdybych se tomu poddala, ten boj o to vzepření se tomu, by asi byl tvrdší a pro mě s nejistým výsledkem. Nemohla jsem si dovolit zůstat doma, nemohla jsem si dovolit ani neschopenku. Já jsem fakt musela. Je mi 42 a vím, že je těžký začít v tomto věku z ničeho, ale nejsi jediná, nejsi ani první, ani poslední a moje máti musela začít od nuly a bylo jí 51, byla sama, musela. Když člověk musí, bojuje, když říká, že nemá sílu, pak je pořád ještě v situaci, kdy nemusí. Až bude muset, bude bojovat. Nebo to vzdá, úplně a definitivně. A to je konec. Vím, že je to těžký a vím jak moc je to těžký.

Modroočka — 18. 7. 2011 21:57

Ametyst napsal(a):

Modroočka napsal(a):

majkafa napsal(a):


Ale ty netrpíš depresí. To pak funguje jináč.

Majko, ano, ale pokud se tomu úplně poddá, tak se z toho nikdy nedostane. A je deprese a deprese.
I s depresí se dá bojovat, vím to. Prožívala jsem toto před čtyřma rokama, bylo to strašný období, dostala jsem prášky na nervy a doporučení k psychiatrovi a recept na antidepresiva, věděla jsem, že pro mě by to byla cesta do pekel. Přežila jsem to období, stálo mě to spoustu sil a byl to boj, těžkej boj, ale věděla jsem, že nemůžu prohrát. Seděla jsem třeba celý odpoledne na pohovce, kývala se ze strany na stranu, nedokázala jsem udělat nic, nic, měla jsem pocit, že nemůžu vstát a jít ani na záchod. Jediný, co jsem věděla, že musím, je ráno vstát a jít do práce, protože jsem věděla, že bych o tu práci přišla, byla jsem sama, bez manžela, bez partnera. Věděla jsem, že když do toho spadnu, přijdu i o střechu nad hlavou a to by byl definitivní konec. Můj. trvalo to čtyři měsíce, zhubla jsem strašným způsobem, zůstaly mi z té doby kruhy pod očima, trávící potíže se zhoršily, nemohla jsem spát, budila jsem uprostřed noci se strašným pocitem v těle, nesnesitelná bolest, zpocená, hroutila jsem se. Ale prostě jsem to MUSELA zvládnout. A zvládla, nic jinýho mi totiž nezbylo. Když musíš, bojuješ. Do té doby jsem si myslela, že jsem silná a že mě nic neporazí, silná jsem teprve teď. Po tom všem.

Modroočko, toto ne každý zvládne. Já si dovolím tvrdit, že bych to nezvládla. Mně by to za to nestálo. Já byh to vzdala.

Ale já jsem nemohla, nemohla, protože jsem pořád měla v hlavě kluky, že je nemůžu nechat jen tak. Mockrát se mi nechtělo ani probudit, když už jsem spala. Ale nemohla jsem se tomu poddat. To je ono, já jsem prostě neměla jinou možnost.

Ametyst — 18. 7. 2011 21:59

Modroočka napsal(a):

Ametyst, prachy jsou silná motivace, bez peněz se žít nedá. A promiň, kdyby ti opravdu, ale opravdu chyběly, vzepřela by ses a bojovala. Máš muže, vydělává, takže aspoň nějaký příjmy, jestli ty něco pobíráš, to nevím. Ale já jsem tenkrát měla jedinou motivaci, prachy, abych uživila kluky a nepřišla o střechu nad hlavou. A i když bych bývala s raději někde ležela, nehýbala se a třeba i shnila, MUSELA jsem, musela. Nic jinýho mi totiž nezbylo. Věděla jsem, že s AD by mi bylo dočasně líp, ale podvědomě jsem věděla i to, že kdybych se tomu poddala, ten boj o to vzepření se tomu, by asi byl tvrdší a pro mě s nejistým výsledkem. Nemohla jsem si dovolit zůstat doma, nemohla jsem si dovolit ani neschopenku. Já jsem fakt musela. Je mi 42 a vím, že je těžký začít v tomto věku z ničeho, ale nejsi jediná, nejsi ani první, ani poslední a moje máti musela začít od nuly a bylo jí 51, byla sama, musela. Když člověk musí, bojuje, když říká, že nemá sílu, pak je pořád ještě v situaci, kdy nemusí. Až bude muset, bude bojovat. Nebo to vzdá, úplně a definitivně. A to je konec. Vím, že je to těžký a vím jak moc je to těžký.

Ano, vstala bych a šla dělat, kdyby bylo kam a co.
Tvé děti ti byly motivací, já mám tu výhodu, že neumřou hlady aspoň oni.
Mají tátu.
I za sebe bych šla bojovat, kdybych opravdu měla tu šichtu kde odpracovat.

Ametyst — 18. 7. 2011 22:04

Modroočka napsal(a):

Ale já jsem nemohla, nemohla, protože jsem pořád měla v hlavě kluky, že je nemůžu nechat jen tak. Mockrát se mi nechtělo ani probudit, když už jsem spala. Ale nemohla jsem se tomu poddat. To je ono, já jsem prostě neměla jinou možnost.

To Ti zcela věřím, našla jsi sílu díky dětem. Když někdo leží s prominutím rozežraný rakovinou, je mu
ta vůle k hovnu, ať má třeba 10 dětí.
Prostě jsi dobrá, zvedla ses, protože to šlo. Mělo to východisko. Obdivuji. Gratuluji.

Zároveň to neznamená, že to musí jít každému, se stejnou motivací.
Já bych ještě ty síly naškrábala. Někdo ale třeba už ne.
Vzpomínám na svou kamarádku, co před 30.umřela na rakovinu dvěma malým dětem. A ta bojovala za všech sil, to mi věř. A bylo jí to k hovnu. Bez pardonu.

Pandorraa — 18. 7. 2011 22:04

Ametest, já myslím,že ty jsi příliš pesymistická, negativní...to samo o sebe tě musí stát spoustu energie...Energie, kterou dobrovolně házíš do kanálu. Do černý díry, která se tak jen zvětšuje a zvětšuje...

Ametyst — 18. 7. 2011 22:08

Pandorraa napsal(a):

Ametest, já myslím,že ty jsi příliš pesymistická, negativní...to samo o sebe tě musí stát spoustu energie...Energie, kterou dobrovolně házíš do kanálu. Do černý díry, která se tak jen zvětšuje a zvětšuje...

Vidíš, a to jsem byla vždy člověk považovaný za nenapravitelného optimistu...
Že by se temperament za života dal otočit o 180°?

Já se ve skutečnosti pořád optimistou cítím. :)
Zní to divně co?
Ale je to tak.

mariposa — 18. 7. 2011 22:09

Modroočka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

No, Mari, mně ne, mně sílu neubírá, naopak mě to posiluje. Asi jak u koho. A pro mě je to výmluva, abych nemusela bojovat, nemusela nic dělat, abych měla omluvu proto, že jsem se vzdala.
Kdo chce, hledá způsoby (jak něco udělat, překonat, zdolat), kdo nechce, hledá důvody (proč to nejde a má milion výmluv). Tak to je.

Ale ty netrpíš depresí. To pak funguje jináč.

Majko, ano, ale pokud se tomu úplně poddá, tak se z toho nikdy nedostane. A je deprese a deprese.
I s depresí se dá bojovat, vím to. Prožívala jsem toto před čtyřma rokama, bylo to strašný období, dostala jsem prášky na nervy a doporučení k psychiatrovi a recept na antidepresiva, věděla jsem, že pro mě by to byla cesta do pekel. Přežila jsem to období, stálo mě to spoustu sil a byl to boj, těžkej boj, ale věděla jsem, že nemůžu prohrát. Seděla jsem třeba celý odpoledne na pohovce, kývala se ze strany na stranu, nedokázala jsem udělat nic, nic, měla jsem pocit, že nemůžu vstát a jít ani na záchod. Jediný, co jsem věděla, že musím, je ráno vstát a jít do práce, protože jsem věděla, že bych o tu práci přišla, byla jsem sama, bez manžela, bez partnera. Věděla jsem, že když do toho spadnu, přijdu i o střechu nad hlavou a to by byl definitivní konec. Můj. trvalo to čtyři měsíce, zhubla jsem strašným způsobem, zůstaly mi z té doby kruhy pod očima, trávící potíže se zhoršily, nemohla jsem spát, budila jsem uprostřed noci se strašným pocitem v těle, nesnesitelná bolest, zpocená, hroutila jsem se. Ale prostě jsem to MUSELA zvládnout. A zvládla, nic jinýho mi totiž nezbylo. Když musíš, bojuješ. Do té doby jsem si myslela, že jsem silná a že mě nic neporazí, silná jsem teprve teď. Po tom všem.

:supr:

To je trochu jiný boj než jaký jsem měla na mysli já. Já myslela boj v tom smyslu, že nepřijímám danou situaci a tak té situaci stále odporuju. Bojuješ vlastně proti. Ale Ty tady říkáš bojovat "za" něco. A to je o něčem jiném! To ANO! Neporazilo Tě to, ale naopak posílilo.

Modroočka — 18. 7. 2011 22:10

Ametyst, srovnáváš nesrovnatelný.

majkafa — 18. 7. 2011 22:16

Ametyst, za ty roky, co tě tu čtu, máš tisíc výmluv, proč ne.
Místo výmluv najdi důvody, proč jo. A pak to udělej.

Já taky hledala, a našla pro mě dobrý důvod, proč jo.
Abych nemusela znovu prožít, že mě vrátí zpět. To už nechci zažít.
A když už tady teda "musím" být, tak ať to za to stojí. A ať jsem k něčemu svým dětem. :jojo:

Ametyst — 18. 7. 2011 22:16

Modroočka napsal(a):

Ametyst, srovnáváš nesrovnatelný.

Deprese je rakovina duše. naprosto srovnatelný. Jen neměřitelný lékařskými přístroji.

Někdo se vyléčí z rakoviny prsu, jiný umře na deprese.
Víš, že deprese je z 15% smrtelná nemoc?


Ale trochu se to tu zvrhlo v depresi...téma znělo únava...

Pandorraa — 18. 7. 2011 22:16

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ametest, já myslím,že ty jsi příliš pesymistická, negativní...to samo o sebe tě musí stát spoustu energie...Energie, kterou dobrovolně házíš do kanálu. Do černý díry, která se tak jen zvětšuje a zvětšuje...

Vidíš, a to jsem byla vždy člověk považovaný za nenapravitelného optimistu...
Že by se temperament za života dal otočit o 180°?

Já se ve skutečnosti pořád optimistou cítím. :)
Zní to divně co?
Ale je to tak.

Copak, cítit se tak můžeš, ale taky bys se tak měla chovat ;)

Modroočka — 18. 7. 2011 22:23

mariposa napsal(a):

To je trochu jiný boj než jaký jsem měla na mysli já. Já myslela boj v tom smyslu, že nepřijímám danou situaci a tak té situaci stále odporuju. Bojuješ vlastně proti. Ale Ty tady říkáš bojovat "za" něco. A to je o něčem jiném! To ANO! Neporazilo Tě to, ale naopak posílilo.

Nepřijmout danou situaci? A jak chceš odporovat, když víš, že je to zbytečný? To je plýtvání energií, kterou můžeš využít na boj za něco, než proti něčemu. Pluješ proti proudu, tu sílu vody nepřekonáš a dřeš se na místě, i když máš pocit, že aspoň nemusíš překonávat překážky, ale nikam se nepohneš. Je lepší vyplout po proudu, sice musíš hodně veslovat, překonávat ty překážky, sjíždět jezy, bojovat s vírem, ale pluješ dopředu a má to nějakej smysl a cíl. A můžeš někam doplout.

Ametyst — 18. 7. 2011 22:23

majkafa napsal(a):

Ametyst, za ty roky, co tě tu čtu, máš tisíc výmluv, proč ne.
Místo výmluv najdi důvody, proč jo. A pak to udělej.

Já taky hledala, a našla pro mě dobrý důvod, proč jo.
Abych nemusela znovu prožít, že mě vrátí zpět. To už nechci zažít.
A když už tady teda "musím" být, tak ať to za to stojí. A ať jsem k něčemu svým dětem. :jojo:

Majko, píšu tu 3 roky, depresi mám rok.

Jinak máš pravdu, mám samé "proč ne".
Ale racionálně ti klidně napíši deset důvodů "proč jo".

Jen ta negativa stále přesahují. Chvíli je líp, a teď ty myšlenky zase vyvolala situace, kdy mi manžel řekl, že musím dělaat, že nás živí jen on. Po tolika pokusech a najití aspoň brigády jse, byla chvíli šťastná. Ale je to pořád málo. A já zjišťuji, že víc ani nemůžu, že fyzicky na to nestačím, že usínám během dne, ztrácím pozornost.
Že jsem ve svém středním věku vlastně už odvařená.

mariposa — 18. 7. 2011 22:24

Ametyst napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale já jsem nemohla, nemohla, protože jsem pořád měla v hlavě kluky, že je nemůžu nechat jen tak. Mockrát se mi nechtělo ani probudit, když už jsem spala. Ale nemohla jsem se tomu poddat. To je ono, já jsem prostě neměla jinou možnost.

To Ti zcela věřím, našla jsi sílu díky dětem. Když někdo leží s prominutím rozežraný rakovinou, je mu
ta vůle k hovnu, ať má třeba 10 dětí.
Prostě jsi dobrá, zvedla ses, protože to šlo. Mělo to východisko. Obdivuji. Gratuluji.

Zároveň to neznamená, že to musí jít každému, se stejnou motivací.
Já bych ještě ty síly naškrábala. Někdo ale třeba už ne.
Vzpomínám na svou kamarádku, co před 30.umřela na rakovinu dvěma malým dětem. A ta bojovala za všech sil, to mi věř. A bylo jí to k hovnu. Bez pardonu.

Ametyst, podle mě motivace buď JE anebo NENÍ. Já věřím tomu, že když člověk chce, tak taky může. Ale když prostě nechce a vymlouvá se na vnější okolnosti (např. práce), tak bojuje jen sám proti sobě.
Modroočka to napsala jasně, ona jinou variantu nebrala na vědomí. Zaměřila se na jeden směr a to zvládnout to a vstát.

majkafa — 18. 7. 2011 22:24

Depresi máš rok? Proč lžeš sama sobě? Proč se sebou hraješ na schovku? Sakra :dumbom::)

Ametyst — 18. 7. 2011 22:25

Pandorraa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ametest, já myslím,že ty jsi příliš pesymistická, negativní...to samo o sebe tě musí stát spoustu energie...Energie, kterou dobrovolně házíš do kanálu. Do černý díry, která se tak jen zvětšuje a zvětšuje...

Vidíš, a to jsem byla vždy člověk považovaný za nenapravitelného optimistu...
Že by se temperament za života dal otočit o 180°?

Já se ve skutečnosti pořád optimistou cítím. :)
Zní to divně co?
Ale je to tak.

Copak, cítit se tak můžeš, ale taky bys se tak měla chovat ;)

Jo, mělaa...

majkafa — 18. 7. 2011 22:26

Ametyst napsal(a):

Jen ta negativa stále přesahují. Chvíli je líp, a teď ty myšlenky zase vyvolala situace, kdy mi manžel řekl, že musím dělaat, že nás živí jen on. Po tolika pokusech a najití aspoň brigády jse, byla chvíli šťastná. Ale je to pořád málo. A já zjišťuji, že víc ani nemůžu, že fyzicky na to nestačím, že usínám během dne, ztrácím pozornost.
Že jsem ve svém středním věku vlastně už odvařená
.

To není věkem. Mně to nenabulíkuješ. Je mi 48.
Zase jen další výmluva. :)

Ametyst — 18. 7. 2011 22:29

majkafa napsal(a):

Depresi máš rok? Proč lžeš sama sobě? Proč se sebou hraješ na schovku? Sakra :dumbom::)

Vůbe ne.
Začala jsem sem psát, když jsem přestala pít, pak jsem měla všechny možné úzkostné poruchy a depresi mám dg. teprve rok.
Možná jsem je měla dřív, ale nevěděla jsem o nich. Protože mi každý říkal, že dokud vstanu z postele...bla bla bla.
A já vstala. A mnohdy i teď vstanu.
Takže podle obecných kritérií jsem vlastně přeháněla. Že jo. ON si každý dneska žekne "mám depku". A tak se to bralo i u mě. A já tomu věřila.

majkafa — 18. 7. 2011 22:30

Ametyst, hned v prvním příspěvku na babinetu jsi napsala slovo deprese. ;)
Kurńa, babo jedna, přestaň fňukat a vymlouvat se a makej. Zřejmě máš dobré bydlo. Přečti si řádně příspěvek Modroočky, jak jí tenkrát bylo. A co dělala.
Jsi zdravá baba v nejlepších letech. Tak se tak chovej.

Revliba — 18. 7. 2011 22:30

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Ale já jsem nemohla, nemohla, protože jsem pořád měla v hlavě kluky, že je nemůžu nechat jen tak. Mockrát se mi nechtělo ani probudit, když už jsem spala. Ale nemohla jsem se tomu poddat. To je ono, já jsem prostě neměla jinou možnost.

To Ti zcela věřím, našla jsi sílu díky dětem. Když někdo leží s prominutím rozežraný rakovinou, je mu
ta vůle k hovnu, ať má třeba 10 dětí.
Prostě jsi dobrá, zvedla ses, protože to šlo. Mělo to východisko. Obdivuji. Gratuluji.

Zároveň to neznamená, že to musí jít každému, se stejnou motivací.
Já bych ještě ty síly naškrábala. Někdo ale třeba už ne.
Vzpomínám na svou kamarádku, co před 30.umřela na rakovinu dvěma malým dětem. A ta bojovala za všech sil, to mi věř. A bylo jí to k hovnu. Bez pardonu.

Ametyst, podle mě motivace buď JE anebo NENÍ. Já věřím tomu, že když člověk chce, tak taky může. Ale když prostě nechce a vymlouvá se na vnější okolnosti (např. práce), tak bojuje jen sám proti sobě.
Modroočka to napsala jasně, ona jinou variantu nebrala na vědomí. Zaměřila se na jeden směr a to zvládnout to a vstát.

Mari, a ty už pracuješ??

mariposa — 18. 7. 2011 22:30

Modroočka napsal(a):

mariposa napsal(a):

To je trochu jiný boj než jaký jsem měla na mysli já. Já myslela boj v tom smyslu, že nepřijímám danou situaci a tak té situaci stále odporuju. Bojuješ vlastně proti. Ale Ty tady říkáš bojovat "za" něco. A to je o něčem jiném! To ANO! Neporazilo Tě to, ale naopak posílilo.

Nepřijmout danou situaci? A jak chceš odporovat, když víš, že je to zbytečný? To je plýtvání energií, kterou můžeš využít na boj za něco, než proti něčemu. Pluješ proti proudu, tu sílu vody nepřekonáš a dřeš se na místě, i když máš pocit, že aspoň nemusíš překonávat překážky, ale nikam se nepohneš. Je lepší vyplout po proudu, sice musíš hodně veslovat, překonávat ty překážky, sjíždět jezy, bojovat s vírem, ale pluješ dopředu a má to nějakej smysl a cíl. A můžeš někam doplout.

Modroočko, tohle je krásně napsaný. Ale já třeba právě tímto způsobem bojovala, stálo mě to obrovské množství energie. V noci se mi opakoval stejný sen, kdy ze všech sil běžím a běžím, ale stále stojím na místě, i přes ten běh se nikam nehýbu.

Ametyst — 18. 7. 2011 22:30

majkafa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Jen ta negativa stále přesahují. Chvíli je líp, a teď ty myšlenky zase vyvolala situace, kdy mi manžel řekl, že musím dělaat, že nás živí jen on. Po tolika pokusech a najití aspoň brigády jse, byla chvíli šťastná. Ale je to pořád málo. A já zjišťuji, že víc ani nemůžu, že fyzicky na to nestačím, že usínám během dne, ztrácím pozornost.
Že jsem ve svém středním věku vlastně už odvařená
.

To není věkem. Mně to nenabulíkuješ. Je mi 48.
Zase jen další výmluva. :)

Samozřejmě že to není věkem. Já si stěžuji, že TEPRVE ve sgtředním věku UŽ jsem odvařená

majkafa — 18. 7. 2011 22:32

Ametyst napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Jen ta negativa stále přesahují. Chvíli je líp, a teď ty myšlenky zase vyvolala situace, kdy mi manžel řekl, že musím dělaat, že nás živí jen on. Po tolika pokusech a najití aspoň brigády jse, byla chvíli šťastná. Ale je to pořád málo. A já zjišťuji, že víc ani nemůžu, že fyzicky na to nestačím, že usínám během dne, ztrácím pozornost.
Že jsem ve svém středním věku vlastně už odvařená
.

To není věkem. Mně to nenabulíkuješ. Je mi 48.
Zase jen další výmluva. :)

Samozřejmě že to není věkem. Já si stěžuji, že TEPRVE ve sgtředním věku UŽ jsem odvařená

Ale h....ouby odvařená. Kecy v kleci :jojo: Odvařená jsi jenom tolik, kolik ty sama chceš být.

Revliba — 18. 7. 2011 22:34

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

mariposa napsal(a):

To je trochu jiný boj než jaký jsem měla na mysli já. Já myslela boj v tom smyslu, že nepřijímám danou situaci a tak té situaci stále odporuju. Bojuješ vlastně proti. Ale Ty tady říkáš bojovat "za" něco. A to je o něčem jiném! To ANO! Neporazilo Tě to, ale naopak posílilo.

Nepřijmout danou situaci? A jak chceš odporovat, když víš, že je to zbytečný? To je plýtvání energií, kterou můžeš využít na boj za něco, než proti něčemu. Pluješ proti proudu, tu sílu vody nepřekonáš a dřeš se na místě, i když máš pocit, že aspoň nemusíš překonávat překážky, ale nikam se nepohneš. Je lepší vyplout po proudu, sice musíš hodně veslovat, překonávat ty překážky, sjíždět jezy, bojovat s vírem, ale pluješ dopředu a má to nějakej smysl a cíl. A můžeš někam doplout.

Modroočko, tohle je krásně napsaný. Ale já třeba právě tímto způsobem bojovala, stálo mě to obrovské množství energie. V noci se mi opakoval stejný sen, kdy ze všech sil běžím a běžím, ale stále stojím na místě, i přes ten běh se nikam nehýbu.

Mari,... buď jsi grafomanka nebo si urychleně zajdi na psychiatrii...opravdu a upřímně to nemyslím ve zlém...držím ti palce :par:

Ametyst — 18. 7. 2011 22:35

majkafa napsal(a):

Ametyst, hned v prvním příspěvku na babinetu jsi napsala slovo deprese. ;)
Kurńa, babo jedna, přestaň fňukat a vymlouvat se a makej. Zřejmě máš dobré bydlo. Přečti si řádně příspěvek Modroočky, jak jí tenkrát bylo. A co dělala.
Jsi zdravá baba v nejlepších letech. Tak se tak chovej.


Hmm, dík.
Zdravá baba...
A proto mě vyhodili z práce a a proto jsem ve stacíku a nemocnici na psychiatrii, jinak jsem úplně zdrvá.
Já vím, do dolu se mnou. To už jsem taky slyšela.
Práce se nebojím, a manuální vůbec ne. Ale...co budu povídat.
Dík za váš čas.

majkafa — 18. 7. 2011 22:37

Ametyst, možná by neškodilo fakty nějakou dobu pobýt na té psychiatrii. :jojo:

Ametyst — 18. 7. 2011 22:44

majkafa napsal(a):

Ametyst, možná by neškodilo fakty nějakou dobu pobýt na té psychiatrii. :jojo:

Nevíš co mám za pobyt za sebou.
Ale ono to tady vypadá jako moje obhajoba.
A já se ptala na zvládání projevů únavy a zase se to zvrhlo  v to, žr stojím na pranýři. Moje únava vůbec nemusí být psyhická, třeba mmi bude stačit čisticí čaj nebo červená řepa.
Víš, když se ví o mé depresi, je snadné ne ni hodit i bolení hlavy i zvrtnutý kotník.

Když jsem chlastala, zase všechny mé zdravotní potíže byly údajně z chlastu, protože se to nabízelo, co s alkoholičkou, nač ji vyšetřovat, že. A ono to ejhle bylo něco zcela jiného a kvůli tomu sv ádění na chlast málem fatálně zanedbaného...

Pandorraa — 18. 7. 2011 22:53

Ametyst,
tělesné projevy většinou úzce souvisí s psychikou.
Je jedno, zda se tak vysílíš a vyždímeš třeba kopáním příkopu kolem domu a nebo to zvládneš pouze psychicky negativními myšlenkami.
Vždycky se to projeví na těle - a může to být pochopilně i jen nedostatek "něčeho".
V tom případě bys ala měla poslouchat ne naše kvákání, ale spíš svou vlastní intuici, nemyslíš?
Obvzláště, když jsi svým založením optimista, měla bys si důvěřovat, co?

Kdo jiný než ty by měl nejlépe vědět, co ti vlastě chybí?
A já myslím, že ty to moc dobře víš :jojo:

Víš to, ale nežiješ to.....

Selima — 18. 7. 2011 23:24

Ametyst napsal(a):

Víš, můj základní "problém" je, že jsem ve svém oboru byla fakt dobrá. Zvykla jsem si na to být fakt dobrá, možná jsem byla příliš hrdá a pyšná, i když myslím, že právem.
Ale už tuhle práci dělat nemůžu a najednou nejsem nic. Všichni na mě zapomněli, moje bublina splaskla, jsou tu jiní dobří, a mladší, a po Ametyst neštěk pes.
Ametyst nechce dokazovat, co v ní je, vždyť je to přece tak jasné.
Ve svém oboru už dělat nemohu a ve všem ostatním jsem začátečník.
Bude mi 40 a začínám od nuly. A síla není, motivace ne ní, chuť žít není, a hlavně došly prachy.

A to ja zasa snívam o tom, že budem začiatočník, možno ešte v niekoľkých oboroch (a mám už nad 40). Môj problém ksôr je, aby ma to uživilo... :dumbom: :D Takže ti v tomto rozumiem... ale riešenie je možno nejaký kompromis. asi tak - keď už začiatočníčka, tak v nejakom odbore, ktorý vynáša...

Selima — 18. 7. 2011 23:29

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ametest, já myslím,že ty jsi příliš pesymistická, negativní...to samo o sebe tě musí stát spoustu energie...Energie, kterou dobrovolně házíš do kanálu. Do černý díry, která se tak jen zvětšuje a zvětšuje...

Vidíš, a to jsem byla vždy člověk považovaný za nenapravitelného optimistu...
Že by se temperament za života dal otočit o 180°?

Já se ve skutečnosti pořád optimistou cítím. :)
Zní to divně co?
Ale je to tak.

Dá sa za života zmeniť temperament... Ja som prešla od šťastného, bezstarostného a dôverčivého optimizmu k absolútnemu, paralyzujúcemu a porazeneckému pesimizmu a späť... a bohvie, čo ma ešte čaká. ;) Ešte to tu nezapichujem. Jeden človek, veľmi zvláštny (spomínam ho na inom vlákne), mi tvrdil, že vôľa je nad všetkým, aj nad Osudom, aj nad Láskou... Nie som si tým istá, ale viem, že silná vôľa, nie boj, ale vnútorné podvedomé presvedčenie, je mocný čarodej.

Selima — 18. 7. 2011 23:31

Ametyst napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ametyst, za ty roky, co tě tu čtu, máš tisíc výmluv, proč ne.
Místo výmluv najdi důvody, proč jo. A pak to udělej.

Já taky hledala, a našla pro mě dobrý důvod, proč jo.
Abych nemusela znovu prožít, že mě vrátí zpět. To už nechci zažít.
A když už tady teda "musím" být, tak ať to za to stojí. A ať jsem k něčemu svým dětem. :jojo:

Majko, píšu tu 3 roky, depresi mám rok.

Jinak máš pravdu, mám samé "proč ne".
Ale racionálně ti klidně napíši deset důvodů "proč jo".

Jen ta negativa stále přesahují. Chvíli je líp, a teď ty myšlenky zase vyvolala situace, kdy mi manžel řekl, že musím dělaat, že nás živí jen on. Po tolika pokusech a najití aspoň brigády jse, byla chvíli šťastná. Ale je to pořád málo. A já zjišťuji, že víc ani nemůžu, že fyzicky na to nestačím, že usínám během dne, ztrácím pozornost.
Že jsem ve svém středním věku vlastně už odvařená.

Možno nerobíš to, čo chceš, ale to čo MUSÍŠ. A keďže cítiš ten rozdiel, unavuje ťa to..

Kiara — 18. 7. 2011 23:55

Ametyst napsal(a):

Jsem docela akční člověk.
Mám ale teď období, kdy není energie. K něčemu se dokopu, ale je to vyykoupeno velkou únavou, denním spánkem málem  vestoje.

Jím dost a kvalitně.
Taky beru vitamíny a minerály.
Nemám žádnou nemoc, co by únavu způsobovala (když nepočítám depresi, na kterou se léčím ale dost let a a tam únava nebyla taková nikdy).

Trochu se setkávám s nepochopením okolí, už nestíhám jako zamlada, a pořád bych spala. Mám trochu nižší tlak, ale nic neslučitelného se životem. Jinak vše v pořádku. Nevím co se to děje.

Jak si s tím poradit?

Ametyst, nikdo nemládneme.
Pokud jsi ve středním věku, začneš být prostě unavená a přestaneš stíhat jako zamlada. Holt se nemůžeš snažit o stejnou výkonnost, jako když Ti bylo třicet, protože to prostě nejde, každý organismus stárne a vyžaduje pro stejnou činnost daleko více odpočinku.

Jediné, co Ti můžu poradit je, aby ses přestala pozorovat, přestala ses těchto příznaků děsit a se stavem věcí ses prostě a jednoduše smířila :jojo: Chápu, že se Ti to zdá jako blbá rada, ale nejjednodušší rady bývají zdaleka ty nejúčinnější. Samozřejmě to neznamená, že odteďka zalehneš do postele a přikrytá až po bradu budeš odevzdaně očekávat příchod smrti, to by ses taky mohla načekat až do devadesáti :D chce to si jenom připustit, že už zkrátka nejsme nejmladší a věci, které jsme dělávaly dřív, můžeme dělat i nyní, pouze zvolněným tempem a ve větším klidu :jojo:

Blossom — 19. 7. 2011 8:44

Přečetla jsem tohle vlákno, a taky si Ametyst myslím, že u Tebe je to o nemoci - deprese, jejímž průvodním znakem je i zvýšená únava.

Takže nemá smysl bojovat s únavou (průvodním jevem), ale je potřeba dělat něco s tou depresí. Nejlépe jít do nemocnice. Mě aspoň toto pomohlo a věřím, že Tobě by pomohlo totéž.
Vždyť jak dlouho se už trápíš? A proč se takhle trápíš, když řešení - pár týdnů v nemocnici- je dostupné?

Jinak - když já byla před půl rokem ve fázi akutní deprese, taky jsem si říkala - co proboha budu dělat, pokud skončíme s podnikáním? Kdo mě v 46 letech jako zaměstná, v našem kraji s 15% nezaměstnaností?

No, vyléčila jsem svou depresi pobytem v nemocnici (klepu to nadřevo - už několik měsíců se cítím naprosto OK) a řešení zaměstnání se našlo nečekaně úplně samo: Ještě dřív, než jsem sama začla zaměstnání aktivně hledat, bylo mi nabídnuto od našich obchodních partnerů, kteří mě léta znají a mým schopnostem důvěřují.
Mimochodem - bylo to velmi příjemné, toto překvapivé nalezení místa.

Ametyst, chci tím vším říct: Řeš jádro svých problémů- depresi.
Tu až vyléčíš nebo zmírníš, řešení ostatních věcí (únava, sehnání zaměstnání) přijdou víceméně sama. :jojo:

Ametyst — 19. 7. 2011 10:44

Kiara napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Jsem docela akční člověk.
Mám ale teď období, kdy není energie. K něčemu se dokopu, ale je to vyykoupeno velkou únavou, denním spánkem málem  vestoje.

Jím dost a kvalitně.
Taky beru vitamíny a minerály.
Nemám žádnou nemoc, co by únavu způsobovala (když nepočítám depresi, na kterou se léčím ale dost let a a tam únava nebyla taková nikdy).

Trochu se setkávám s nepochopením okolí, už nestíhám jako zamlada, a pořád bych spala. Mám trochu nižší tlak, ale nic neslučitelného se životem. Jinak vše v pořádku. Nevím co se to děje.

Jak si s tím poradit?

Ametyst, nikdo nemládneme.
Pokud jsi ve středním věku, začneš být prostě unavená a přestaneš stíhat jako zamlada. Holt se nemůžeš snažit o stejnou výkonnost, jako když Ti bylo třicet, protože to prostě nejde, každý organismus stárne a vyžaduje pro stejnou činnost daleko více odpočinku.

Jediné, co Ti můžu poradit je, aby ses přestala pozorovat, přestala ses těchto příznaků děsit a se stavem věcí ses prostě a jednoduše smířila :jojo: Chápu, že se Ti to zdá jako blbá rada, ale nejjednodušší rady bývají zdaleka ty nejúčinnější. Samozřejmě to neznamená, že odteďka zalehneš do postele a přikrytá až po bradu budeš odevzdaně očekávat příchod smrti, to by ses taky mohla načekat až do devadesáti :D chce to si jenom připustit, že už zkrátka nejsme nejmladší a věci, které jsme dělávaly dřív, můžeme dělat i nyní, pouze zvolněným tempem a ve větším klidu :jojo:

Kiaro, tohle, co popisuji, není přirozený úbytek energie. Je to náhlý sešup takový, že mi to brání přes den dělat ty základní věci. Cítím se ne na 37, ale na 80.
Dnes jsem se dokopala k lékařce, poslala mě na krev, jinak krom nízkého tlaku a vysokého tepu nic nenašla. Mívám lehčí až střední anemii. Možná se to trochu zhoršilo.

Nejsem hypochondr, a jsem ráda, když jsem samostatná a soběstačná.

Ametyst — 19. 7. 2011 10:46

Blossom, já bych do nemocnice i šla, fakt se tak cítím, že doma jsem stejně k ničemu.
Ale mě tam nikdo nepošle, pokud nebudu mít opořádný klinický nález. Čekám na výsledky krve.

Selima — 19. 7. 2011 10:47

Ametyst napsal(a):

Kiaro, tohle, co popisuji, není přirozený úbytek energie. Je to náhlý sešup takový, že mi to brání přes den dělat ty základní věci. Cítím se ne na 37, ale na 80.
Dnes jsem se dokopala k lékařce, poslala mě na krev, jinak krom nízkého tlaku a vysokého tepu nic nenašla. Mívám lehčí až střední anemii. Možná se to trochu zhoršilo.

Nejsem hypochondr, a jsem ráda, když jsem samostatná a soběstačná.

Tiež si mylsím, že to je sprievodný jav depresie. Netuším, či a čo sa s tým dá robiť, ale asi by som primárne popracovlaa na depresii, prípadne zmenila lieky. A skúsila si vymyslieť trebárs nejakú prácu z domu, príležitosntú brigádu, diaľkové štúdium - nieoč, čo by ti urobilo radosť a dodalo energiu a sebavedomie.

Blossom — 19. 7. 2011 11:18

Ametyst napsal(a):

Blossom, já bych do nemocnice i šla, fakt se tak cítím, že doma jsem stejně k ničemu.
Ale mě tam nikdo nepošle, pokud nebudu mít opořádný klinický nález. Čekám na výsledky krve.

Ametyst, proč pořád čekáš, že tě někdo někam pošle?
Pošli se sama: Já když jsem cítila, že to přestávám zvládat a že bych mohla být i sama sobě nebezpečná (začala jsem totiž cítit velkou touhu nežít), tak po poradě s mými dospělými dětmi jsem je požádala, aby mě odvezli do nemocnice, na psychiatrické oddělení. Bylo pátek večer.Sbalila jsem si tašku a jeli jsme. Tam jsem sice čekala 3 hodiny, na ambulanci, než na mě konečně měli čas, nicméně pak už to šlo jako na drátkách - milá hodná doktorka, vše mi vysvětlila, co se se mnou děje, a doporučila abych tam už zůstala. Spouhlasila jsem.
Dobře jsem udělala-šla jsem hned.

Ty, kdybys odjela teď okamžitě na příjem, a ukázala jim jizvy na rukách (naznačovala jsi nedávno, že ses hodně pořezala), tak si Tě tam taky nechají.

Na nic nečekej a jednej. Jak píšeš - sama cítíš, že doma jsi stejně k ničemu. Jen své blízké nechtíc stresuješ.
Když budeš v nemocnici, budou mít naději - máma  je v dobrých rukou, odborníci ji z toho vykřešou. Úlevu z mého odjezdu jsem viděla i na svých dětech, a nedivím se jim, už chudáci nevěděli, co si se mnou počít, už vyzkoušeli vše, co mohli....

Ametyst, jdi do toho. Jedině to Ti pomůže. Jeď hned. Nenechávej se objednávat, to budeš čekat týdny a nebo měsíce, než Tě vezmou.

Hele - nemocnice není procházka veselým lunaparkem, samozřejmě. Ale vzpomeň si na mě - mě to pomohlo zpátky na nohy, cítím se fajn, žiju zas spokojený život.
Uvidíš - taky za pár týdnů či měsíců, s pomocí nemocnice, budeš dobrá. Věř tomu a jednej. Držím Ti palce.. :pussa: :hjarta:

Ametyst — 19. 7. 2011 13:17

No, teď mám trochu hokej z těch rozporuplných rad,
Sel mi radí činnost (pracuji na malý úvazek a dálkověě studuji, nic náročného),
Blos
zase lehnout do nemocnice.
Já jsem osobně spíš pro tu nemocnici, a to je u mě fakt co říct..:(

A s tím, že mě tam nikdo nepošle...co když je za tím fakt jen anemie, přišlo by mi zbytečné na sebe "práskat" to řezání, chápeš.

Zítra budu mít výsledky krve. Dnes jsem zase spala. syn mě jen probudil, ať jim dám oběd. Zmohla jsem se na rychlé hranolky s tatarkou pro děti (já už jsem jedla předtím koláčky a kyšku, a rohlík s jogurtem). Využila jsem stavu bdění, vytřela byt a zas tu ležím jak placka.
Mám tu ještě nějaké povinnosti, snad to muži vysvětlím, až se vrátí, že to není jen lenost...

Selima — 19. 7. 2011 13:56

ja som myslela nejakú činnsoť, radosť skôr z dlhodobého poľhadu, ako vyhliadku na niečo radostné pri tvojej apatii. Ale to sa nevylučuje so zmenou medikácie, prípadne akútnou hospitalizáciou. Hlavne neičo urob, SAMO SA TO nezlepší.

Ametyst — 19. 7. 2011 14:08

Selima napsal(a):

ja som myslela nejakú činnsoť, radosť skôr z dlhodobého poľhadu, ako vyhliadku na niečo radostné pri tvojej apatii. Ale to sa nevylučuje so zmenou medikácie, prípadne akútnou hospitalizáciou. Hlavne neičo urob, SAMO SA TO nezlepší.

Já už nevím CO dělat, víš. Zdá se, že už jsem udělala vše.
Během doby, co se léčím na psychické obtíže, jsem udělala 4 kurzy vč. Autoškoly a dvou rekvalifikačních kurzů.
Podařilo se mi získat malý úvazek v jedné neziskovce.(přesto peněz žalostně málo, splácíme dluhy)
Dvakrát jsem se neúspěšně hlásila na VŠ, kde nakonec dělám aspoň kurz v rámci ICV.
Žiju v podstatě normální život, nikdo nic neví, jen manžel se občas diví, co furt ležím a děti jsou zvyklé.
Připadám si jako žíznivý blb v díře, co škemrá o vodu, ale dostává se mu jen chleba.

Jeden mu řekne-vylez z té díry a nedělej fóry, druhý zase - to je blbý že tam jsi, tu máš aspoň ten chleba.

mariposa — 19. 7. 2011 14:18

Ametyst, napíšu Ti jak Tě vidím, můžu se mýlit, ale vidím tohle:

Z nějakého důvodu na sebe bereš roli bezvládného pytle brambor. Kam Tě pošoupnou (manžel, doktorka, děti) tam jsi. Píšeš, že bys chtěla do nemocnice, ale místo toho abys tam tedy šla, když píšeš že tam chceš být, tak jen čekáš a strachuješ se jestli Tě tam doktorka pošle (závislost na doktorce). Ty přeci nezávisíš na doktorce, ale na svém rozhodnutí. A když Tě tam nepošle, budeš lamentovat, že Tě tam neposlala? Že teda jejím přičiněním nejsi tam kde chceš být?
Ptáš se ostatních co máš dělat, ale měla by ses v první řadě zeptat sama sebe. Tady Ti každý řekne jen to co funguje jemu. NE to co bude fungovat Tobě. To víš jen Ty.
Z nějakého důvodu máš snahu ostatním něco dokazovat. Dřív jsi možná dokazovala, že jsi dobrá v práci kterou děláš. To skončilo. Teď jakoby dokazuješ jak nic nejde. Opět dokazuješ, ale opak - že na nic nemáš, že jsi odepsaná.

"Mám tu ještě nějaké povinnosti, snad to muži vysvětlím, až se vrátí, že to není jen lenost..."

Proč bys vysvětlovala? Kdo Tě k tomu vede?


Psala jsi, že si o sobě myslíš, že jsi optimista. Jak ten svůj opitmismus dnes na sobě uplatňuješ?

Ametyst — 19. 7. 2011 14:29

mariposa napsal(a):

Ametyst, napíšu Ti jak Tě vidím, můžu se mýlit, ale vidím tohle:

Z nějakého důvodu na sebe bereš roli bezvládného pytle brambor. Kam Tě pošoupnou (manžel, doktorka, děti) tam jsi. Píšeš, že bys chtěla do nemocnice, ale místo toho abys tam tedy šla, když píšeš že tam chceš být, tak jen čekáš a strachuješ se jestli Tě tam doktorka pošle (závislost na doktorce). Ty přeci nezávisíš na doktorce, ale na svém rozhodnutí. A když Tě tam nepošle, budeš lamentovat, že Tě tam neposlala? Že teda jejím přičiněním nejsi tam kde chceš být?
Ptáš se ostatních co máš dělat, ale měla by ses v první řadě zeptat sama sebe. Tady Ti každý řekne jen to co funguje jemu. NE to co bude fungovat Tobě. To víš jen Ty.
Z nějakého důvodu máš snahu ostatním něco dokazovat. Dřív jsi možná dokazovala, že jsi dobrá v práci kterou děláš. To skončilo. Teď jakoby dokazuješ jak nic nejde. Opět dokazuješ, ale opak - že na nic nemáš, že jsi odepsaná.

"Mám tu ještě nějaké povinnosti, snad to muži vysvětlím, až se vrátí, že to není jen lenost..."

Proč bys vysvětlovala? Kdo Tě k tomu vede?



Psala jsi, že si o sobě myslíš, že jsi optimista. Jak ten svůj opitmismus dnes na sobě uplatňuješ?

Asi máš v mnohém pravdu. stále něco dokazovat. Komu? Proč?
Äsi sobě. Omlouvám sama sebe, že nejsem taková, jak bych chtěla.

K tomu muži, proč se mu zodpovídat? No, člověk, který to nezažil, se prostě diví, že celý den můžu ležet, a že jsem skoro nic neudělala. První bude:
"A tos neudělala ani čaj? Cos tu celé dva dny dělala?"
Takže jdu a udělám čaj.
Můj muž je fajn chlap, a ví o mé depresei, ale "přece beru prášky, ne?"...:(
Tož tak vyhnout se takovým situacím mě nutí mít vše v cajku a mít výčitky z ležení.


Co se týče optimismu.
Jak dokázat (proč zas něco dokazovat, že...), že jsem optimista?
Myslím, že jasným důkazem jsou občasné stavy pohody a nálady, absence bolestí, plánování (chtě nechtě musím), prostě už bych to asi zabalila, kdyby tam nebyl zbyteček naděje a víry ve zlepšení.

Wiki — 19. 7. 2011 16:41

Ametyst napsal(a):

No, teď mám trochu hokej z těch rozporuplných rad,
Sel mi radí činnost (pracuji na malý úvazek a dálkověě studuji, nic náročného),
Blos
zase lehnout do nemocnice.
Já jsem osobně spíš pro tu nemocnici, a to je u mě fakt co říct..:(

A s tím, že mě tam nikdo nepošle...co když je za tím fakt jen anemie, přišlo by mi zbytečné na sebe "práskat" to řezání, chápeš.

Zítra budu mít výsledky krve. Dnes jsem zase spala. syn mě jen probudil, ať jim dám oběd. Zmohla jsem se na rychlé hranolky s tatarkou pro děti (já už jsem jedla předtím koláčky a kyšku, a rohlík s jogurtem). Využila jsem stavu bdění, vytřela byt a zas tu ležím jak placka.
Mám tu ještě nějaké povinnosti, snad to muži vysvětlím, až se vrátí, že to není jen lenost...

holka, já jsem taky měla podobný stav a "vyřešila" jsem ho alkoholem. :rolleyes: Vzpomínám si, jak to bylo příšerný.

Já být na tvém místě, tak se nechám komplet vyšetřit. To za prve. Ale opravdu je nechám, ani depresi jim nenabídnu jako možnost, aby udělali všechna vyšetření.  Vždyt´ty můžeš mít celé spektrum nemocí. Co víš co ti může všechno způsobit blbej virus...někde. Nebo jinej neřád. Od nějaké boreliozy, přes únavový syndrom, poruchy krvetvorby až...až nevím co. A třeba se zbytečně tak dlouho sužuješ, jde li to léčit.
A pokud by fyziologicky nic neshledali, byla bych jako ok., tak bych šla po psychice -  (i podprahové vnímání), přírodní léčiva, bachovky, tisíce možností (ted´jsem objevila někde na netu magnetizující destičky bo co :D ) a třeba bych si pro začátek (já jsem trošku sračka) pomohla i chemicky :rolleyes:
Tahle únava je patologie.  Víš kolik nemocí má únavu za příznak? A víš kolik lidí leží s "únavou " v nemocnici?
Stejně jsi doma k ničemu - jen budeš ležet, neštastná a budeš mít výčistky svědomí, že nemůžeš. Šílený začarovaný kruh.
Fakt už to vem do svých rukou - nikdo jinej ti nepomůže ! to vysvětlování manželovi - znám, některé věci prostě nevysvětlíš...
Ame - holka, myslím na tebe :hjarta:

Ametyst — 19. 7. 2011 17:23

Wiki, díky. :)

Ivana — 19. 7. 2011 17:48

Ametyst, Blossom má pravdu. Nejdřív ze všeho je nutno vyléčit depresi a potom řešit ostatní věci. Já do léčebny záměrně nešla (styděla jsem se) a vím, že jsem udělala chybu. Ale zase jsem po pěti letech strádání aspoň našla kombinaci léků, která mi vyhovuje.
Ta únava je projev deprese. Já ani kolikrát nevstala z postele. Únavou.
Prosím, vykašli se na všechno a řeš svoji depresi! Jakmile ti bude líp, budeš moct řešit zaměstnání a pod. Radím ti dobře, mám své zkušenosti. ono se lehce řekne, musíš být aktivní! To může říct někdo, kdo neví, jak deprese dokáže člověka spoutat. Depresivní člověk nemůže být aktivní, tak jako člověk se zlomenou nohou nemůže tancovat.
Vyléč si depresi a všechno pak půjde!!!!

Ametyst — 19. 7. 2011 17:58

Ivana napsal(a):

Ametyst, Blossom má pravdu. Nejdřív ze všeho je nutno vyléčit depresi a potom řešit ostatní věci. Já do léčebny záměrně nešla (styděla jsem se) a vím, že jsem udělala chybu. Ale zase jsem po pěti letech strádání aspoň našla kombinaci léků, která mi vyhovuje.
Ta únava je projev deprese. Já ani kolikrát nevstala z postele. Únavou.
Prosím, vykašli se na všechno a řeš svoji depresi! Jakmile ti bude líp, budeš moct řešit zaměstnání a pod. Radím ti dobře, mám své zkušenosti. ono se lehce řekne, musíš být aktivní! To může říct někdo, kdo neví, jak deprese dokáže člověka spoutat. Depresivní člověk nemůže být aktivní, tak jako člověk se zlomenou nohou nemůže tancovat.
Vyléč si depresi a všechno pak půjde!!!!

Ivano, ale já přece depresi řeším. Už rok, intenzivně.
Kolik léků už jsem vystřídala, pobyla jsem ve stacionáři (což je v lék. zprávě klasifikováno jako hospitalizace)-ale tam jsem musela být aktivní.
Chodím stále na terapie. Co ještě víc pro léčbu deprese mohu udělat?
Počkám si na ty výsledky, jak píšu, a zítra (když budou v normě) zavolám psychuiatrovi poradit se.

Já z té postele ještě vstanu. :)
Totiž teď je mi psychicky paradoxně docela dobře. Jen jsem unavená. Chápu, že to může být depresí, jen prostě chci mít jistotu, že nelezu do PL kvůli boreliozy nebo tak něco.

Ivana — 19. 7. 2011 18:04

Ametyst, ale to je běh na dlouhou trať. Holt si řekni: teď jsem nemocná, až se uzdravím, budu řešit následující.
Vždyť sama píšu, že mně to trvalo 5 let. A co jsem těch zatracených antidepresiv vystřídala!
Vím, že někomu to může trvat kratší dobu a přeju ti, ať patříš mezi ně. Ale teď máš prostě depresi a nějaké zaměstnání je až druhořadé. To si uvědom.

mariposa — 19. 7. 2011 18:37

Ametyst, velice Ti rozumím, protože ve Tvém příběhu čtu svůj vlastní :hjarta:

Je velikým utrpením nepřijímat sama sebe a snažit se být jiná. Vykašli se na to jaká bys chtěla být a buď taková jaká JSI :pussa:
Nikomu se nemusíš z ničeho zpovídat. Jen sama sobě. Jsi jaká jsi a jiná už nebudeš.
Pokud se s tím nesmíříš, budeš bojovat jen sama proti sobě, Tva drahocenná energie celá zahučí v tomhle nesmyslném boji. Jde o to vyjít z tohohle kruhu (alkohol, sebeničení, deprese, fyzická únava - stále to samé jen v jiných podobách). 

Mám stejný problém, děkuji Ti za zrcadlo a přeju Ti sílu a odvahu

mariposa — 19. 7. 2011 18:43

Ametyst napsal(a):

Ivana napsal(a):

Vyléč si depresi a všechno pak půjde!!!!

Ivano, ale já přece depresi řeším. Už rok, intenzivně.
Kolik léků už jsem vystřídala, pobyla jsem ve stacionáři (což je v lék. zprávě klasifikováno jako hospitalizace)-ale tam jsem musela být aktivní.
Chodím stále na terapie. Co ještě víc pro léčbu deprese mohu udělat?

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

Ivana — 19. 7. 2011 18:46

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Ivana napsal(a):

Vyléč si depresi a všechno pak půjde!!!!

Ivano, ale já přece depresi řeším. Už rok, intenzivně.
Kolik léků už jsem vystřídala, pobyla jsem ve stacionáři (což je v lék. zprávě klasifikováno jako hospitalizace)-ale tam jsem musela být aktivní.
Chodím stále na terapie. Co ještě víc pro léčbu deprese mohu udělat?

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

To není pravda. Leda, že by někdo bral na depresi lexaurin a podobná svinstva - ty opravdu léčí jen příznaky. Ale AD dodávají mozku chybějící serotonin, což je jako při cukrovce inzulín. Takže AD léčí opravdu podstatu nemoci.

Ametyst — 19. 7. 2011 18:49

Ivana napsal(a):

Ale teď máš prostě depresi a nějaké zaměstnání je až druhořadé. To si uvědom.

Přijde mi to jako výmluva. Pro mého manžela. Zdraví se tak na to dívaj. A on nás už rok živí, cítím se vinna, že nepřináším peníze, že děti nebudou už moct do školy v přírodě, na tábor...:(
Není to už jen moje věc. Když to řeknu hodně morbidně, tak i ten vdovský důchod by byl pro rodinu víc..pokud tedy mluvím jen o penězích. A nejsme dnešní, víme, že svět stojí na penězích.

Ametyst — 19. 7. 2011 18:52

mariposa napsal(a):

Ametyst, velice Ti rozumím, protože ve Tvém příběhu čtu svůj vlastní :hjarta:

A nechceš mi ho sem kousek taky napsat? Třeba se inspiruji.

Ametyst — 19. 7. 2011 18:54

mariposa napsal(a):

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Pandorraa — 19. 7. 2011 18:55

Ivana napsal(a):

Ale AD dodávají mozku chybějící serotonin, což je jako při cukrovce inzulín. Takže AD léčí opravdu podstatu nemoci.

Řekla bych, že to tak není - nemoc neléčí, jen udržují satus quo.
Proč by slinivka měla znovu vyrábět inzulín, když ho tělo dostane uměle? Vzhledem k tomu, že nikdo a nic není tak inteligentní jako právě slinivka, která jediná ví, jaké dávky tělo potřebuje, dodávání inzulínu z venku je velmi problematické, výslek nejistý.
Stejně tak mozek a serotonin....
Jako cukrovku neléčí inzulín ze stříkačky, neléčí AD depresi.

mariposa — 19. 7. 2011 19:00

Ivana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):


Ivano, ale já přece depresi řeším. Už rok, intenzivně.
Kolik léků už jsem vystřídala, pobyla jsem ve stacionáři (což je v lék. zprávě klasifikováno jako hospitalizace)-ale tam jsem musela být aktivní.
Chodím stále na terapie. Co ještě víc pro léčbu deprese mohu udělat?

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

To není pravda. Leda, že by někdo bral na depresi lexaurin a podobná svinstva - ty opravdu léčí jen příznaky. Ale AD dodávají mozku chybějící serotonin, což je jako při cukrovce inzulín. Takže AD léčí opravdu podstatu nemoci.

Můj názor je ten, že prášek v sobě ten chybějící hormon serotonin neobsahuje. Vlastní serotonin totiž vytváří samo tělo. Takže pokud tělo tenhle hormon z nějakého důvodu začne vytvářet, není to díky prášku, ale díky tomu, že v těle došlo k nějaké zmeně. V myšlení. Posun v myšlení, které se projevilo do těla, do tvorby chybějícího hormonu.
A může to být třeba i tak, že na 100% uvěříš, že tě ten prášek uzdraví. Ta myšlenka je ten lék, prášek je zástupný, ve skutečnosti jsi uvěřila tomu, že tě něco dokáže uzdravit = chceš se uzdravit. Někdo se uzdraví i bez léků. Můj názor.

Blossom — 19. 7. 2011 19:00

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Ivana napsal(a):

Vyléč si depresi a všechno pak půjde!!!!

Ivano, ale já přece depresi řeším. Už rok, intenzivně.
Kolik léků už jsem vystřídala, pobyla jsem ve stacionáři (což je v lék. zprávě klasifikováno jako hospitalizace)-ale tam jsem musela být aktivní.
Chodím stále na terapie. Co ještě víc pro léčbu deprese mohu udělat?

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin
.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

To, co jsem vytučnila, je podle mě absolutní blbost. Proč přirovnávat antidepresiva k Ibalginu? Mimochodem, mariposo, tys nějaká antidepresiva brala, že tak dobře víš, že "lékama se deprese neléčí, jen se dá zjemnit"? Nebo na základě  čeho jsi dospěla k tomuto tvrzení?

Kdybych už měla k nějakým lékům antidepresiva přirovnat, já bych je přirovnala k antibiotikům při nějakém zánětu. Antibiotika zánět pomůžou rychle vyléčit (možná, že bez nich by se člověk vyléčil taky, ale zbytečně by se dlouho trápil...).

Deprese je především určitá chemická nerovnováha v mozku. Způsobená buď bez příčiny (endogenně) a nebo jako reakce na nějakou tíživou životní situaci. Ty netvořící se látky je tam třeba dodat zvenčí. Chemicky, jak vy říkáte. A já děkuju osudu, že žiju ve 21.století a antidepresiva máme. Mě z  toho vytáhly. A samozřejmě, - následně člověk musí pracovat na sobě, uskutečnit určité životní změny. U mě např. změnu životního stylu, konec s podnikáním, vstoupení do zaměstnaneckého poměru s mnohem menším balvanem zodpovědnosti.

Víš, Ametyst, Tvá otázka Jak bojovat s únavou je asi tak stejná, jako při neštovicích jak bojovat s pupínky. Nebo při zápalu plic jak bojovat s horečkou. Zkrátka - nebojuj s dílčími projevy, zatoč s tou depresí.  Píšeš, žes proto udělala takřka vše. není to pravda: S nászupem do nemocnice otálíš, a před  doktory se nechceš "práskat" svýma pořezanýma rukama - to znamená - toto jim zatajuješ, takto podstatnou věc jsi jim jak se zdá zamlčela. Jak ti mají pomoci, když si nechceš nechat dát pomoct, a říkáš jim jen část pravdy?

Ametyst — 19. 7. 2011 19:02

Ivana napsal(a):

To není pravda. Leda, že by někdo bral na depresi lexaurin a podobná svinstva - ty opravdu léčí jen příznaky. Ale AD dodávají mozku chybějící serotonin, což je jako při cukrovce inzulín. Takže AD léčí opravdu podstatu nemoci.

Ivano, v tomhle opravdu nemáš pravdu. AD nedodávají serotonin, jen zabraňují jeho zpětnému vychytávání na synapsích (nervových spojích), některé nepracují se serotoninem vůbec, ale s dopaminem, noradrenalinem, apod.
Nedávají nám cizí hormony, jen zajišťují jejich delší setrvání a hromadění v moz. spojích. Když přestaneš brát AD, přestane se to tvořit a je to stejný princip, jako když bereš jakýkoliv jiný lék, co neřeší příčinu.

Nicméně AD také beru, dokud budu potřebovat, tak ho brát budu. představuji si to tak, že až v terapii pokročím natolik, že se už přijmu tak jak jsem, tak už AD potřebovat nebudu.
Ale AD opravdu nic neléčí.
To je stejné jako HAK-taky nezpůsobí trvalou neplodnost, když se brát přestane.

Blossom — 19. 7. 2011 19:07

mariposa napsal(a):

Ivana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

To není pravda. Leda, že by někdo bral na depresi lexaurin a podobná svinstva - ty opravdu léčí jen příznaky. Ale AD dodávají mozku chybějící serotonin, což je jako při cukrovce inzulín. Takže AD léčí opravdu podstatu nemoci.

Můj názor je ten, že prášek v sobě ten chybějící hormon serotonin neobsahuje. Vlastní serotonin totiž vytváří samo tělo. Takže pokud tělo tenhle hormon z nějakého důvodu začne vytvářet, není to díky prášku, ale díky tomu, že v těle došlo k nějaké zmeně. V myšlení. Posun v myšlení, které se projevilo do těla, do tvorby chybějícího hormonu.
A může to být třeba i tak, že na 100% uvěříš, že tě ten prášek uzdraví. Ta myšlenka je ten lék, prášek je zástupný, ve skutečnosti jsi uvěřila tomu, že tě něco dokáže uzdravit = chceš se uzdravit. Někdo se uzdraví i bez léků. Můj názor.

Můj názor, mariposo, a braním antidepresiv potvrzený, je to, že to co píšeš není pravda. Není to tak, že ten lék je zástupný - že jsi uvěřila tomu, že tě vyléčí.

Já věřila, že mi léky pomůžou, hodně silně u při prvních nasazených AD, a nezabraly mi. :(
A při druhých už jsem dokonce trochu pochybovala - Zaberou mi, když ty první nezabraly? Kolik jich budu muset vystřídat, než konečně zaberou?
No a vidíš, ty druhé AD mi sedly a už po pár dnech jsem se cítila výrazně líp.

A posun v myšlení? Ten nastal, když mi ty druhé AD zabraly a já zas byla schopná vidět svět normálně, ne skrz černé brýle jako dřív. :jojo: Pak už jsem byla schopná jet i po linii psychoterapií apod. Dřív to nešlo.

mariposa — 19. 7. 2011 19:14

Ametyst napsal(a):

mariposa napsal(a):

Už to tu někdo psal, nevím kdo. Ale Ty neřešíš podstatu té deprese. Proč máš depresi?
Lékama se deprese neléčí, jen se snad dá zjemnit.
Ibalgin Ti taky nevyléčí prožraný zub. Antidepresiva jsou to samé co ibalgin.
Ametyst, já mám ale za to, že Ty tohle všechno víš.

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Příčina je počátek. Rozuzlení problému. Když znáš příčinu víš co máš udělat, aby zmizel problém.

Vždyť nemusíš hledat příčinu, když nechceš. Mužeš pokračovat v tom co děláš teď.

Blossom — 19. 7. 2011 19:14

Jestli AD dodávají tělu serotonin, nebo zabraňují něčemu, aby přenos serotoninu blokoval?

Víte - mě je celkem jedno, jak ty procesy tam fungují. Jsem si vědomá, že mozek je nesmírně složitý, tak se neunavuju přesným studováním toho, co ty léky blokují nebo neblokují. Pro mě je podstatné jediné: FUNGUJÍ. MĚ POMOHLY. :jojo:

A jelikož se  už cítím naprosto dobře, tak už nyní ve spolupráci s mým psychiatrem beru sníženou dávku, a na podzim hodláme to vysadit úplně. :)

PS: Ametyst, ptáš se, co se dá dělat s tou příčinou deprese, kterou v sobě máš. Rozumím tomu tak, že se něco stalo ve Tvé minulosti, co nejde teď změnit.

Víš, v nemocnici na doléčovacím oddělení jsem při skupinových psychoterapiích viděla několikrát podobné případy: měli depresi z věcí, které se staly v jejich dětství.
A když už byli stabilizováni pomocí antidepresiv, byli postupně schopní se o těch bolavých věcech z minulosti zmínit. A s pomocí nás ostatních a psychoterapeutky se s nimi postupně smiřovat.
Ano, co se stalo, nemlůže se odestát, "vyřešit". Ale můžeš se s tím smířit, a nebude tě to nadále zatěžovat.

A strašně může pomoct třeba i to, že se končně vybrečíš. jeden spolupacient ze svého životopisu přečetl 2 věty. Pak se nezadržitelně hlasitě rozplakal. Chlap asi 120 kilo, a plakal jak malé dítě. Psychoterapeutka ho v tom podpořila: nestyďte se, plačte. Vyplačte to.
A on když se asi po půlhodině uklidnil a byl schopen slova, tak řekl, že je to poprvé, kdy si dovolil takto plakat. A že se mu nesmírně ulevilo. A o příčinách svého pláče pak jednal individuelně s psycholožkou. Ale skupina mu pomohla, v tom, že jsme ho všichni podpořili, soucítili s ním, spoluprožili jsme to s ním. A to mu velmi pomohlo.

Takže - až budeš s pomocí AD stabilizovaná, budeš zřejmě schopná se ponořit do své minulosti a toho kostlivce ze skříně vytáhnout. Tak, aby tě nadále už nestresoval, abys dokázala dotyčným odpustit a možná i jejich chyby pochopit. Aby ses s tím smířila a mohla normálně dál žít. :jojo:

mariposa — 19. 7. 2011 19:16

Ametyst napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ametyst, velice Ti rozumím, protože ve Tvém příběhu čtu svůj vlastní :hjarta:

A nechceš mi ho sem kousek taky napsat? Třeba se inspiruji.

V čem se potřebuješ inspirovat? Nech to plavat jak to mám já. Stejně to žiju já. A Ty zase žiješ to své.
Vedu to od deseti k pěti tak jako se mi zdá, že to vedeš Ty. Jinými slovy: nevedu to.

mariposa — 19. 7. 2011 19:21

Ametyst napsal(a):

až v terapii pokročím natolik, že se už přijmu tak jak jsem, tak už AD potřebovat nebudu.

Já vím, že Ty víš vo co de. Jenom to prostě z nějakýho důvodu ignoruješ.

Ametyst — 19. 7. 2011 19:27

Blossom napsal(a):

S nászupem do nemocnice otálíš, a před  doktory se nechceš "práskat" svýma pořezanýma rukama - to znamená - toto jim zatajuješ, takto podstatnou věc jsi jim jak se zdá zamlčela. Jak ti mají pomoci, když si nechceš nechat dát pomoct, a říkáš jim jen část pravdy?

Nechci se zase jen vymlouvat, ale to, proč nevybalím hned vše každému na počkání, k tomu mám své dobré důvody. Kdo to má vědět, tomu to řeknu. Psychiatři, terapeut.
Ale setřičce na přijmu odmítám povídat na chodbě o mém sebepoškozování, to se mi krutě vymstilo.
Nejsem malý hajzl, abych mohla být předváděna všem pro ostudu, tak jako mi to dělávali třeba ve školce, když jsem se ze stresu počůrala...

Takže kdo to má vědět, to ví, nezamlčuji nic zbytečně.

Je to podobné, jako když jdu ke gynekologovi s bolestí v podbřišku, ale nebudu na potkání kdekomu vykládat, že ta bolest se dostavuje jen při styku a jen při té a té poloze...chápeš?

Na psychiatrické pohotovosti jsem se právě také setkala s dost výraznou neprofesionalitou. Ze strany sester, ne lékařů.

Ametyst — 19. 7. 2011 19:29

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

až v terapii pokročím natolik, že se už přijmu tak jak jsem, tak už AD potřebovat nebudu.

Já vím, že Ty víš vo co de. Jenom to prostě z nějakýho důvodu ignoruješ.

Nevím co myslíš. Ale jestli jde o to sebepřijetí, to nestačí vědět, jak víš.
To musím cítit, to musím žít.

mariposa — 19. 7. 2011 19:33

Ametyst napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

až v terapii pokročím natolik, že se už přijmu tak jak jsem, tak už AD potřebovat nebudu.

Já vím, že Ty víš vo co de. Jenom to prostě z nějakýho důvodu ignoruješ.

Nevím co myslíš. Ale jestli jde o to sebepřijetí, to nestačí vědět, jak víš.
To musím cítit, to musím žít.

Vím to a proto říkám, že Ti rozumím :hjarta: Proto jsem psala, že to je "stejný" příběh.

Blossom — 19. 7. 2011 19:42

Ametyst napsal(a):

Blossom napsal(a):

S nászupem do nemocnice otálíš, a před  doktory se nechceš "práskat" svýma pořezanýma rukama - to znamená - toto jim zatajuješ, takto podstatnou věc jsi jim jak se zdá zamlčela. Jak ti mají pomoci, když si nechceš nechat dát pomoct, a říkáš jim jen část pravdy?

Nechci se zase jen vymlouvat, ale to, proč nevybalím hned vše každému na počkání, k tomu mám své dobré důvody. Kdo to má vědět, tomu to řeknu. Psychiatři, terapeut.
Ale setřičce na přijmu odmítám povídat na chodbě o mém sebepoškozování, to se mi krutě vymstilo.
Nejsem malý hajzl, abych mohla být předváděna všem pro ostudu, tak jako mi to dělávali třeba ve školce, když jsem se ze stresu počůrala...

Takže kdo to má vědět, to ví, nezamlčuji nic zbytečně.

Je to podobné, jako když jdu ke gynekologovi s bolestí v podbřišku, ale nebudu na potkání kdekomu vykládat, že ta bolest se dostavuje jen při styku a jen při té a té poloze...chápeš?

Na psychiatrické pohotovosti jsem se právě také setkala s dost výraznou neprofesionalitou. Ze strany sester, ne lékařů.

Já neříkám, že to máš vyprávět lidem na potkání.
A že ses setkala s neprofesionalitou? Ano, i to se může stát. je ale jen Tvá škoda, když se pak uzavřeš a svůj problém dusíš v sobě.

A mimochodem, sebepřijetí, to bylo téma řady skupinových terapií. Překvapilo mě, kolik lidí (většina) s tím tam mělo problémy. Asi i proto, že toto bylo pro mě něco nového, se sebepřijetím jsem nikdy neměla problém....a možná i proto jsem se (ťukám o dřevo) tak rychle dala do kupy, protože u mě příčinou deprese  byla hlavně přetíženost organismu a jako spouštěč prožitá autohavárie...

A asi by ses divila, ale i to sebepřijetí tam v nemocnici  u mnohých postupně přicházelo, a bylo velmi zajímavé to postupné sebepřijímání u jednotlivých lidí pozorovat a podporovat...

mariposa — 19. 7. 2011 20:05

Ametyst napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ametyst, velice Ti rozumím, protože ve Tvém příběhu čtu svůj vlastní :hjarta:

A nechceš mi ho sem kousek taky napsat? Třeba se inspiruji.

Jo a ještě tohle. Taky jsem to dotáhla tak daleko, že jsem fyzicky totálně na dně. Už jsem byla na krvi. Mám oslabenou imunitu. Zítra jdu na imunologii a alergologii, pak mám revmatologii, endokrinologii, ekg a sono štítné žlázy. Na tahle vyšetření jsem se rozhodla jít proto, že chci vědět co mému tělu je - jsem si ale jistá tím, že psychika se projevila do těla. Mám to v hlavě nastavený tak, že vím, že člověk se může vyléčit i bez doktorů (mám zkušenost). Nevěřím, že mě lékaři dokáží vyléčit, když sama nebudu chtít (když nebudu mít přání být zdravá). Nevím jak to máš Ty, ale psala jsi, že dřív Tě zajímaly duchovní věci.

majkafa — 19. 7. 2011 20:28

mariposo, antidepresiva nejsou placebo.

Ametyst — 19. 7. 2011 21:07

*

Ametyst — 19. 7. 2011 21:09

*

Ametyst — 20. 7. 2011 10:37

*

Arcanum — 25. 7. 2011 12:59

Ametyst napsal(a):

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Ame,
Uz znas sama odpoved na tuhle svoji otazku?

Ametyst — 25. 7. 2011 13:24

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Ame,
Uz znas sama odpoved na tuhle svoji otazku?

Kdybych ji znala a uměla zrealizovat, dávno tady neskuhrám a jdu to dělat.
Moje jediná šance je sebrat se zamomenout na své potíže (=potlačit je, zasunout, ignorovat) a jet dál. Na nouzový režim. A čekaž, až mě to samo dostane.

právě se tak děje.

Pracuji. chodím, vařím, přemáhám se, bojuji.
A čím dál víc sil mě to stojí až jednoho dne nezbudou žádné a z té postele nevylezu.

Máš lepší nápad?

Já možná jo. Odjet na dva týdny na samotu a tak být sama sama, sama.

Arcanum — 25. 7. 2011 14:17

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Ame,
Uz znas sama odpoved na tuhle svoji otazku?

Kdybych ji znala a uměla zrealizovat, dávno tady neskuhrám a jdu to dělat.
Moje jediná šance je sebrat se zamomenout na své potíže (=potlačit je, zasunout, ignorovat) a jet dál. Na nouzový režim. A čekaž, až mě to samo dostane.

právě se tak děje.

Pracuji. chodím, vařím, přemáhám se, bojuji.
A čím dál víc sil mě to stojí až jednoho dne nezbudou žádné a z té postele nevylezu.

Máš lepší nápad?

Já možná jo. Odjet na dva týdny na samotu a tak být sama sama, sama.

To neni spatny napad Ame. :) (zvyraznena veta)

Ta odpoved Ame na tomhle vlakne uz lezi. Zajimalo me jestli jsi si ji vsimla.

Minulost nelze zmenit.To znamena ,ze odpovedi je- prijmout  ji takovou jak se stala.
S ni uz nelze nic jineho delat.Pritomnost je tady a na te jedine lze neco delat. :);)

Spravne pises Ame podle mne ,ze Te to samo dostane.Protoze cokoli co se potlacuje,ignoruje,zasouva ,to pak drive ci pozdeji vyleza samo a pak tlaci a tlaci.

Mozna ze se Ame potrebujes proste dokonale nastvat az natolik aby jsi zmenila smer mysleni,smer cesty.
Nevim,pisu co mam na jazyku. :)

Ametyst — 25. 7. 2011 15:18

Jj, přijmout. To je určitě cesta. Ta nejtěžší, ta, která má zslepený vchod. Vůbec netuším kudy vede.
A co hůř, už nemám sílu ji hledat.
Pa

Blossom — 25. 7. 2011 15:26

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Příčin je víc, většinu znám. Ale co s tím?
Už se stalo, proběhlo to. Nejde to vrátit, takové věci se stávají. Lidi umírají, přicházejí o seberealizaci, o prachy, o lásku...a když jsou z toho pak ve sračkách, co můžou udělat s tou příčinou?

Ame,
Uz znas sama odpoved na tuhle svoji otazku?

Kdybych ji znala a uměla zrealizovat, dávno tady neskuhrám a jdu to dělat.
Moje jediná šance je sebrat se zamomenout na své potíže (=potlačit je, zasunout, ignorovat) a jet dál. Na nouzový režim. A čekaž, až mě to samo dostane.

právě se tak děje
.

Pracuji. chodím, vařím, přemáhám se, bojuji.
A čím dál víc sil mě to stojí až jednoho dne nezbudou žádné a z té postele nevylezu.

Máš lepší nápad?

Já možná jo. Odjet na dva týdny na samotu a tak být sama sama, sama.

Ametyst, fakt nechápu, proč pořád zkoušíš donekonečna  slepé uličky. Proč zkoušíš svůj zdravotní stav ignorovat, potlačit, zapomenout, A ČEKAT, AŽ TĚ TO SAMO DOSTANE.

Nerozumím tomu, proč se tady opakovaně ptáš na otázky, na které jsi odpovědi dostala už dávno.

Nechápu, proč nenastoupíš do nemocnice. To je (tedy podle mě) jediná cesta,která Tě někam dovede.

Víš,co se říká: Trp, nebo se braň.

Ty však z nějakého důvodu řešení (nemocnici) odmítáš a raděj chceš trpět.
Nu, je to Tvá volba. Ale pak nechápu, proč tu opakovaně voláš na různých vláknech o pomoc (Tvé příspěvky jsou voláním o pomoc), avšak navržené možnosti řešení ignoruješ a trpíš dál.

Nerozumím tomu, ale je to Tvá cesta..... :kapitulation:

Arcanum — 25. 7. 2011 15:40

Ametyst napsal(a):

A co hůř, už nemám sílu ji hledat.
Pa

Odmitam tomu verit (ano je to ale ma vec Ame)
Vsichni mame potencial,mnohny mnozi z nas ani netusili kolik jeste sil mame.
Je to o volbe Ame. Pokud zvolis neprijimani,pak takovy bude Tvuj smer. Pokud zvolis naopak prijimani ,pak takovy bude Tvuj smer a zivot.

Blossom — 25. 7. 2011 15:46

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

A co hůř, už nemám sílu ji hledat.
Pa

Odmitam tomu verit (ano je to ale ma vec Ame)
Vsichni mame potencial,mnohny mnozi z nas ani netusili kolik jeste sil mame.
Je to o volbe Ame. Pokud zvolis neprijimani,pak takovy bude Tvuj smer. Pokud zvolis naopak prijimani ,pak takovy bude Tvuj smer a zivot.

K tomu vytučněnému:

...a v určitých situacích naopak ani netušíme, jak málo sil nám zbývá do celkového zhroucení. Jak je ten kolaps blízko, blíž, než tušíme..
Potvrzeno vlastní, půl roku starou zkušeností.
Taky jsem si pořád říkala - musím se přeci vzchopit, a ono to zas půjde. Nešlo.
Jde to však velmi dobře, skoro "samo" nyní, po vyléčení deprese.

Ametyst — 25. 7. 2011 15:57

Do nemocnice chci. Vážně chci.
Ale potřebuji doporučení psychiatra, tomu jsem psal, čekám na odpověď.
Jinak by mě odvezli do PL, a to do Opavy, a tam nepůjdu, prostě nepůjdu, to raději zdechno.

Vím o Opavě příliš mnoho, než abych tam šla. Nebyla bych tam poprvé.

Na místo v nemocnici se tuším musí čekat.

Arcanum — 25. 7. 2011 16:02

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

A co hůř, už nemám sílu ji hledat.
Pa

Odmitam tomu verit (ano je to ale ma vec Ame)
Vsichni mame potencial,mnohny mnozi z nas ani netusili kolik jeste sil mame.
Je to o volbe Ame. Pokud zvolis neprijimani,pak takovy bude Tvuj smer. Pokud zvolis naopak prijimani ,pak takovy bude Tvuj smer a zivot.

K tomu vytučněnému:

...a v určitých situacích naopak ani netušíme, jak málo sil nám zbývá do celkového zhroucení. Jak je ten kolaps blízko, blíž, než tušíme..
Potvrzeno vlastní, půl roku starou zkušeností.
Taky jsem si pořád říkala - musím se přeci vzchopit, a ono to zas půjde. Nešlo.
Jde to však velmi dobře, skoro "samo" nyní, po vyléčení deprese.

A to se stava tehdy kdy bytost uz dlouho ignoruje,potlacuje,potira,nenasloucha sobe (protoze se to neucila -nepotlacovat....neignorovat....atd. tak to proste neumi,nepozna a pak se pod tim tlakem zhrouti jako domecek z karet )

Casto se stava ze cesta ven na svobodu vede prave nevyhnutelne skrze kolabs- pad k zemi.
Protoze to clovek sam prave smeruje.

Blossom — 25. 7. 2011 16:14

Ametyst napsal(a):

Do nemocnice chci. Vážně chci.
Ale potřebuji doporučení psychiatra, tomu jsem psal, čekám na odpověď.
Jinak by mě odvezli do PL, a to do Opavy, a tam nepůjdu, prostě nepůjdu, to raději zdechno.

Vím o Opavě příliš mnoho, než abych tam šla. Nebyla bych tam poprvé.

Na místo v nemocnici se tuším musí čekat.

Zase další výmluva.

U nás se taky na místo v nemocnici čeká. Některé mé spolupacientky byly objednané několik měsíců, než "na ně došla řada". Za tu dobu se pochopitelně jejich stav ještě o dost zhoršil. :(

No a já (a většina ostatních) jsem se do té nemocnice dala jednoho večera odvézt nablind, a oni mě vzali hned.
Jde to, když se chce a když se nehledá "proč to nejde".

Ale jak vidím, bohužel, zkušenost je nepřenosná. Škoda. :(

Arcanum — 25. 7. 2011 16:23

Ame,
kdyz jsi dnes mluvila o te samote,premyslela jsi treba take o meditaci?

majkafa — 25. 7. 2011 16:31

Blossom napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Do nemocnice chci. Vážně chci.
Ale potřebuji doporučení psychiatra, tomu jsem psal, čekám na odpověď.
Jinak by mě odvezli do PL, a to do Opavy, a tam nepůjdu, prostě nepůjdu, to raději zdechno.

Vím o Opavě příliš mnoho, než abych tam šla. Nebyla bych tam poprvé.

Na místo v nemocnici se tuším musí čekat.

Zase další výmluva.

U nás se taky na místo v nemocnici čeká. Některé mé spolupacientky byly objednané několik měsíců, než "na ně došla řada". Za tu dobu se pochopitelně jejich stav ještě o dost zhoršil. :(

No a já (a většina ostatních) jsem se do té nemocnice dala jednoho večera odvézt nablind, a oni mě vzali hned.
Jde to, když se chce a když se nehledá "proč to nejde".

Ale jak vidím, bohužel, zkušenost je nepřenosná. Škoda. :(

Ametyst se celé roky jenom vymlouvá. Bohužel.
Já jsem taky udělala blbost, zkolabovala jsem v půlce března 2006. Chtěli mě okamžitě hospitalizovat. Ale já nechtěla nechávat holky samotné v práci, protože byly závěrky, syna samotného doma, protože byla zima a my jsme topili uhlím, tak aby nezůstal ve všem sám...
Až se můj stav do konce června zhoršil natolik, že jsem si sáhla na život...
Ametyst (nezlob se), furt vymýšlíš blbosti, jak uniknout. Místo aby ses začala intenzivně léčit. Vážně si myslíš, že vyřizování živnosťáku ti ve tvém stavu prospěje? :co::co::co:

Arcanum — 25. 7. 2011 17:15

Ametyst napsal(a):

Asi máš v mnohém pravdu. stále něco dokazovat. Komu? Proč?
Äsi sobě.  Omlouvám sama sebe, že nejsem taková, jak bych chtěla.

K tomu muži, proč se mu zodpovídat? No, člověk, který to nezažil, se prostě diví, že celý den můžu ležet, a že jsem skoro nic neudělala. První bude:
"A tos neudělala ani čaj? Cos tu celé dva dny dělala?"
Takže jdu a udělám čaj.
Můj muž je fajn chlap, a ví o mé depresei, ale "přece beru prášky, ne?"...:(
Tož tak vyhnout se takovým situacím mě nutí mít vše v cajku a mít výčitky z ležení.

V tomhle vidim potiz Ame.
Samotna predstava o sobe sama a lpeni na te ci one predstve =byt takova jaka bych chtela byt kdyz takova nejsem prave ted a tady se nemuze obejit bez bolesti a utrpeni.

Cesta z tohodle utrpeni vede opet skrze prijmouti a vyrovnani se s tim ze jsme prave ted takovy jaky jsme (v Tvem pripade lezici cely den v posteli ,protoze mas prave ted tyhle trable s depresi) ,nikoli takovy jaky byt prave ted nemuzeme a uz vubec ne takovy jaky by nas chtel mit nekdo jiny.

Nakonec jakekoli predstirani zpusobuje bolestne blokady v psychice.
Nevim jestli me porozumis. :)

Ivana — 25. 7. 2011 18:51

Ametyst, ani ta samota ti nepomůže. Já jsem byla 4 týdny v lázních a bylo mi tam fajn, ale sotva jsem se vrátila domů, bylo to tu znovu. Já jsem do nemocnice nešla a dodnes si to vyčítám. Všechno mohlo být jinak. Třeba jsem nemusela trpět 5 let jako pes a nemusela jsem si rozvrátit manželství.
Být tebou, fakt dám na Blossom a Majkafu a jedu do nemocnice. Hned.

mariposa — 25. 7. 2011 19:52

Ametyst napsal(a):

Máš lepší nápad?

Já možná jo. Odjet na dva týdny na samotu a tak být sama sama, sama.

Holka, jdi do toho! Nic neztratíš, o nic nepříjdeš. Nechtěj být nadále svou vlastní obětí. Chceš být sama, tak do toho jdi!

Ametyst — 25. 7. 2011 20:32

Blossom napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Do nemocnice chci. Vážně chci.
Ale potřebuji doporučení psychiatra, tomu jsem psal, čekám na odpověď.
Jinak by mě odvezli do PL, a to do Opavy, a tam nepůjdu, prostě nepůjdu, to raději zdechno.

Vím o Opavě příliš mnoho, než abych tam šla. Nebyla bych tam poprvé.

Na místo v nemocnici se tuším musí čekat.

Zase další výmluva.

U nás se taky na místo v nemocnici čeká. Některé mé spolupacientky byly objednané několik měsíců, než "na ně došla řada". Za tu dobu se pochopitelně jejich stav ještě o dost zhoršil. :(

No a já (a většina ostatních) jsem se do té nemocnice dala jednoho večera odvézt nablind, a oni mě vzali hned.
Jde to, když se chce a když se nehledá "proč to nejde".

Ale jak vidím, bohužel, zkušenost je nepřenosná. Škoda. :(

Ne, tak to mám jinou zkušenost.
Jednou jsem se skutečně složila, a odvezli me do nemocnice, ale když tam zjistili, že je to psych. záležitost, hned mě chtěli odvézt do PL.
Přestože v nemocnici máme psychiatr. oddělení. Jenže se na ně čeká. Takže jakmile pomine akutní ohrožení života, šup do léčebny. AS ta, kde jsem měla jet...prostě tam jsem nemohla, příliš jsem informovaná o raktikách, které tam jsou běžné. jak ze strany klientů, tak i jako pomocník na stáži.
Já potřebuji klid, vyspat se, doktor se mnou nekomunikuje, asi toho má moc, ale jestli někam, tak do nemocnice , na do PL, tedy ne do té "naší".
Jela bych do Štramberka, tam ráda. Bohužel pod něj nespadám.

Ametyst — 25. 7. 2011 20:36

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Do nemocnice chci. Vážně chci.
Ale potřebuji doporučení psychiatra, tomu jsem psal, čekám na odpověď.
Jinak by mě odvezli do PL, a to do Opavy, a tam nepůjdu, prostě nepůjdu, to raději zdechno.

Vím o Opavě příliš mnoho, než abych tam šla. Nebyla bych tam poprvé.

Na místo v nemocnici se tuším musí čekat.

Zase další výmluva.

U nás se taky na místo v nemocnici čeká. Některé mé spolupacientky byly objednané několik měsíců, než "na ně došla řada". Za tu dobu se pochopitelně jejich stav ještě o dost zhoršil. :(

No a já (a většina ostatních) jsem se do té nemocnice dala jednoho večera odvézt nablind, a oni mě vzali hned.
Jde to, když se chce a když se nehledá "proč to nejde".

Ale jak vidím, bohužel, zkušenost je nepřenosná. Škoda. :(

Ametyst se celé roky jenom vymlouvá. Bohužel.
Já jsem taky udělala blbost, zkolabovala jsem v půlce března 2006. Chtěli mě okamžitě hospitalizovat. Ale já nechtěla nechávat holky samotné v práci, protože byly závěrky, syna samotného doma, protože byla zima a my jsme topili uhlím, tak aby nezůstal ve všem sám...
Až se můj stav do konce června zhoršil natolik, že jsem si sáhla na život...
Ametyst (nezlob se), furt vymýšlíš blbosti, jak uniknout. Místo aby ses začala intenzivně léčit. Vážně si myslíš, že vyřizování živnosťáku ti ve tvém stavu prospěje? :co::co::co:

Majko, manžel do mě hučí, že bych mohla aspoň něco dělat, přitom ví co mi je, ale žít s někým takovým jako jsem já je prostě moc těžké.
Ležím celé dny v posteli a když není vyžehlené prádlo, jsou blbé poznámky...proto bych chtěla prač, neposlouchat nic a nikoho.

Ametyst — 25. 7. 2011 20:37

Ivana napsal(a):

Ametyst, ani ta samota ti nepomůže. Já jsem byla 4 týdny v lázních a bylo mi tam fajn, ale sotva jsem se vrátila domů, bylo to tu znovu. Já jsem do nemocnice nešla a dodnes si to vyčítám. Všechno mohlo být jinak. Třeba jsem nemusela trpět 5 let jako pes a nemusela jsem si rozvrátit manželství.
Být tebou, fakt dám na Blossom a Majkafu a jedu do nemocnice. Hned.

Do nemocnice jedu hned taky. Doktor se mi neozval a já potřebuji jeho doporučení. Bez něj mě pohotovost šoupne do PL Opava, to jsem si vyzkoušela.

Ametyst — 25. 7. 2011 20:42

Arcanum napsal(a):

Ame,
kdyz jsi dnes mluvila o te samote,premyslela jsi treba take o meditaci?

Meditaci...jojo, to jsme dělali ve stacionáři. Kdysi to býval můj denní chleba. Teď, co jsem nemocná, nejsem schopna "nemyslet", pustit myšlenky.
Taky se bojím dávat reiki komukoliv jinému, než sobě, protože si myslím, že ta energie musí být nějak depresí zdeformovaná a nerada bych ublížila ještě někomu jinému.

I když muž tvrdí, že ubližuji už tím, že jsem ,jak se tvářím, že se furt musí ptát jak mi je a bát se o mě, a že zasahuji druhým lidem do života už tím, když si chci jen ulehčit a pronesu nějakou poznámku coby černý humor. Hned to bere hrozně vážně.
Přitom jsem se nikdy o sebevraždu nepokusila ani jsem tím nikomu nevyhrožovala.

Revliba — 25. 7. 2011 20:48

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Asi máš v mnohém pravdu. stále něco dokazovat. Komu? Proč?
Äsi sobě.  Omlouvám sama sebe, že nejsem taková, jak bych chtěla.

K tomu muži, proč se mu zodpovídat? No, člověk, který to nezažil, se prostě diví, že celý den můžu ležet, a že jsem skoro nic neudělala. První bude:
"A tos neudělala ani čaj? Cos tu celé dva dny dělala?"
Takže jdu a udělám čaj.
Můj muž je fajn chlap, a ví o mé depresei, ale "přece beru prášky, ne?"...:(
Tož tak vyhnout se takovým situacím mě nutí mít vše v cajku a mít výčitky z ležení.

V tomhle vidim potiz Ame.
Samotna predstava o sobe sama a lpeni na te ci one predstve =byt takova jaka bych chtela byt kdyz takova nejsem prave ted a tady se nemuze obejit bez bolesti a utrpeni.

Cesta z tohodle utrpeni vede opet skrze prijmouti a vyrovnani se s tim ze jsme prave ted takovy jaky jsme (v Tvem pripade lezici cely den v posteli ,protoze mas prave ted tyhle trable s depresi) ,nikoli takovy jaky byt prave ted nemuzeme a uz vubec ne takovy jaky by nas chtel mit nekdo jiny.

Nakonec jakekoli predstirani zpusobuje bolestne blokady v psychice.
Nevim jestli me porozumis. :)

Je třeba vnímat jen a jen SVOJE potřeby....to není sobectví...ty je Ametyst nesmyslně dlouhou dobu potlačuješ...nevydržíš,pokud budeš stále řešit potřeby druhých....oni jsou za ně zodpovědni...NE TY....nadechni se,obejmi se a uzdrav se..

Arcanum — 25. 7. 2011 20:51

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ame,
kdyz jsi dnes mluvila o te samote,premyslela jsi treba take o meditaci?

Meditaci...jojo, to jsme dělali ve stacionáři. Kdysi to býval můj denní chleba. Teď, co jsem nemocná, nejsem schopna "nemyslet", pustit myšlenky.

Ame,tim lip ze to byvaval Tvuj denni chleba. :)

Myslenky ted nemusis vubec poustet ,ale sledovat je-jednu po druhe.Tak jak jsou a jak prichazeji do mysli. Sledovat je a proste na nich neulpivat,ale nechat je prijit a odejit ,tim ze se budes trenovat jen sledovat je (to znamena nechopit se jicha nezustavat dal u jejich rozebirani a dalsiho premysleni o nich) zjistis, ze je kazda myslenka poimijiva.
Je to otazkou praxe. :)

Revliba — 25. 7. 2011 20:56

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ame,
kdyz jsi dnes mluvila o te samote,premyslela jsi treba take o meditaci?

Meditaci...jojo, to jsme dělali ve stacionáři. Kdysi to býval můj denní chleba. Teď, co jsem nemocná, nejsem schopna "nemyslet", pustit myšlenky.

Ame,tim lip ze to byvaval Tvuj denni chleba. :)

Myslenky ted nemusis vubec poustet ,ale sledovat je-jednu po druhe.Tak jak jsou a jak prichazeji do mysli. Sledovat je a proste na nich neulpivat,ale nechat je prijit a odejit ,tim ze se budes trenovat jen sledovat je (to znamena nechopit se jicha nezustavat dal u jejich rozebirani a dalsiho premysleni o nich) zjistis, ze je kazda myslenka poimijiva.
Je to otazkou praxe. :)

Jo,jo...nebo jí zhmotnit,jako něco...cokoli a poprosit jí,aby si sedla v koutku a nechala tě teď na pokoji,...ony ty myšlenky fakt poslouchaj....na mou duši,na psí kuši,na kočičí svědomí...:D

Arcanum — 26. 7. 2011 9:14

Ametyst napsal(a):

Taky se bojím dávat reiki komukoliv jinému, než sobě, protože si myslím, že ta energie musí být nějak depresí zdeformovaná a nerada bych ublížila ještě někomu jinému.

Ame,
a proc by jsi mela nekomu davat reiki?  Proc jsi tohle napsala?
Je to neco jako informace o Tobe ze davas reiki? A kde jsi k ni prisla Ty,muzu-li se zeptat?

Ametyst — 26. 7. 2011 15:41

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Taky se bojím dávat reiki komukoliv jinému, než sobě, protože si myslím, že ta energie musí být nějak depresí zdeformovaná a nerada bych ublížila ještě někomu jinému.

Ame,
a proc by jsi mela nekomu davat reiki?  Proc jsi tohle napsala?
Je to neco jako informace o Tobe ze davas reiki? A kde jsi k ni prisla Ty,muzu-li se zeptat?

Psala jsem tu, že jsem se dřív duchovnem dost zabývala, a meditace i reiki k tomu patří. Přišlo mi samozřejmé o tom mluvit, že když nejsem v pohodě, ani mé energie nejsou v pohodě, a že není bezpečné to v tomhle stavu dělat.
Dřív jsem reiky dost používala na všechn členy rodiny, dnes se tomu vyhýbám, to je jediný důvod toho sdělení.

Nebo myslíš, že jde o antireklamu?
:)
Bacha, nechoďte ke m,ně pro reiki, jsem nakažlivá!!! ? :D

Ametyst — 26. 7. 2011 15:47

Jinak jsem nakažlivá asi celkově, protože jsme dnes odpoledne spali celá rodina. To se nám nikdy nestalo.
Jeden tedy chuděra po probdělé noci s blitím a běhavkou, tam se nedivím, ale i náš hyperaktivec  akční táta zalehl...to jsou věci.

Všichni potřžebujem odpočinek.

Jen když jsem se divila, tak se mi od muže dostalo ne zrovna příjemné odpovědi:

"No co myslíš, i ostatní mají právo být unavení, nejen Ty."

Přiznám se, že se mě to dotklo. Jakobych svým spánkem ubírala jiným.

Ale to je můj problém jak si to přeberu. Pořád ještě je muž dost tolerantní na to, jak si se mnou zažíval, a jak od nás neutek, když se zjistilo postižení děcka kdysi...

Takže nepomolouvám, stále si ho vážím. Jen to trochu bodlo. To přiznám.

Arcanum — 26. 7. 2011 16:34

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Taky se bojím dávat reiki komukoliv jinému, než sobě, protože si myslím, že ta energie musí být nějak depresí zdeformovaná a nerada bych ublížila ještě někomu jinému.

Ame,
a proc by jsi mela nekomu davat reiki?  Proc jsi tohle napsala?
Je to neco jako informace o Tobe ze davas reiki? A kde jsi k ni prisla Ty,muzu-li se zeptat?

Psala jsem tu, že jsem se dřív duchovnem dost zabývala, a meditace i reiki k tomu patří. Přišlo mi samozřejmé o tom mluvit, že když nejsem v pohodě, ani mé energie nejsou v pohodě, a že není bezpečné to v tomhle stavu dělat.
Dřív jsem reiky dost používala na všechn členy rodiny, dnes se tomu vyhýbám, to je jediný důvod toho sdělení.

Nebo myslíš, že jde o antireklamu?
:)
Bacha, nechoďte ke m,ně pro reiki, jsem nakažlivá!!! ? :D

Antireklamu? :co::lol: Ale kde ze......to by me vskutku ani nenapadlo. :)

Jasna paka ze o reiki nemuze byt ani rec. ;)
Ovsem napadlo me se Te zeptat na meditaci kdyz jsi mluvila o tom byti o samote.
Nejak verim ze by to mohlo na Tebe zabrat. :)   
Ale jak chtej vasi. ;)

Ametyst — 27. 7. 2011 9:30

Jo, když se sere, tak se sere. Jak bojovat s únavou, když se hroutí i manžel, a děti leží se střevní chřipkou.
Chlap už se naštval, že už na mě bral ohledy dlouho, no, hold, každý pohár jednou přeteče.
ten můj, zdá se, je stále plný, ale ne přeplněný.
Co člověk všechno vydrží!
To je s podivem.
Opět se blížím ke 40 kg, asi budu muset přežít aspoň já, jdu si něco koupit k jídlu.
Páč chlapi jsou nějak křehčí stvoření či co...

Arcanum — 27. 7. 2011 10:05

Ametyst napsal(a):

Jo, když se sere, tak se sere. Jak bojovat s únavou, když se hroutí i manžel, a děti leží se střevní chřipkou.
Chlap už se naštval, že už na mě bral ohledy dlouho, no, hold, každý pohár jednou přeteče.
ten můj, zdá se, je stále plný, ale ne přeplněný.
Co člověk všechno vydrží!
To je s podivem.
Opět se blížím ke 40 kg, asi budu muset přežít aspoň já, jdu si něco koupit k jídlu.
Páč chlapi jsou nějak křehčí stvoření či co...

Tohle je trapny prispevek Ame. (jen muj nazor)

Damila — 27. 7. 2011 10:26

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Jo, když se sere, tak se sere. Jak bojovat s únavou, když se hroutí i manžel, a děti leží se střevní chřipkou.
Chlap už se naštval, že už na mě bral ohledy dlouho, no, hold, každý pohár jednou přeteče.
ten můj, zdá se, je stále plný, ale ne přeplněný.
Co člověk všechno vydrží!
To je s podivem.
Opět se blížím ke 40 kg, asi budu muset přežít aspoň já, jdu si něco koupit k jídlu.
Páč chlapi jsou nějak křehčí stvoření či co...

Tohle je trapny prispevek Ame. (jen muj nazor)

A proč tak soudíš?
Že se tu vypisuje?
Obtěžuje Tě to? Nebo myslíš, že jen touží po porornosti a vůbec nic jí není?

Protože jestli píše pravdu, tak je pěkně v kelu, a nemyslím, že by jí tohle pohrdání nějak mohlo prospět. Jakkoliv.

Někdy je lepší nereagovat, víš. Je  těžko říct, co za tím je. Já mám pocit, že ženská je obvykle vychována v tom, že tu musí vždy a při čemkoliv stát a přežít.
Do padnutí. Že se hroutit nesmí. A když jí to ještě všichni říkají a okolnosti k tomu přispívají-zůstala sama na děti, muž prchnul z té situace...
Nemyslím, že je to jednoduchá situace na to, aby utíkala za doktorem a nechala se hospitalizovat.

Máš děti?
Pro ně se máma dokáže hodně obětovat. A někdy jede, i když už vlastně má nádrž prázdnou.

Nezlehčovala bych to.
A vůbec neviděla tak jednoznačně.

Nemám jak poradit, snad jen popřát Ame hodně sil.

Blossom — 27. 7. 2011 10:45

Ametyst napsal(a):

Jo, když se sere, tak se sere. Jak bojovat s únavou, když se hroutí i manžel, a děti leží se střevní chřipkou.
Chlap už se naštval, že už na mě bral ohledy dlouho, no, hold, každý pohár jednou přeteče.
ten můj, zdá se, je stále plný, ale ne přeplněný.
Co člověk všechno vydrží!
To je s podivem.
Opět se blížím ke 40 kg, asi budu muset přežít aspoň já, jdu si něco koupit k jídlu.
Páč chlapi jsou nějak křehčí stvoření či co...

Ametyst, pro okolí je dlouhodobé soužití s člověkem s depresí nesmírně náročné a vyčerpávající.
Já takhle nechtíc trápila své děti , svého přítele i své rodiče necelé dva měsíce, a viděla jsem, jak jsou z toho všichni čím dál tím víc  nešťastní a pak i bezradní - ač dělali takřka nemožné, pořád jsem se jen horšila.
Když jsem se rozhodla odjet do nemocnice, byla to velká úleva i pro ně.

Ono se to bohužel nedá vydržet věčně, s depresivím člověkem v rodině, a bohužel, když se to neřeší, tak mnohde to partner i nevydrží.... :( A snad se mu to ani nedá brát za zlé....

Vladena — 27. 7. 2011 11:30

Ametyst, řadu dní, týdnů chceš zde pomoci, vyvoláváš soucit.......možná i děkuješ děvčatům za jejich pozornost. Svoji rodinu miluješ, manžela obdivuješ, ale vychází to nějak lacino. Pokud by si opravdu přijala zde rady od děvčat a chtěla jim opravdu poděkovat, tak napíšeš mám sbaleno a čekám na sanitku, která mi odveze na léčení! To by bylo opravdu krásné poděkování a mělo  tohle vlákno smysl a celková diskuze na psychologickém. Jenže Ty zapínáš svoje PC, prosedíš celé hodiny před počítačem a píšeš ,jak máš všechny ráda.  Prosím, nepiš pouze jen a jen o svém trápení, strháváš do něj především svoji rodinu. Z lásky k nim jeď okamžitě na léčení. Pokud to neuděláš, miluješ především sebe. Očekávám tu úžasnou větu: ,,Děvčata už jsem se rozhodla, mám sbaleno a čekám na sanitku." My na Tebe opět budeme čekat a přát Ti brzké uzdravení.
Láska se musí dokazovat , dokaž, že nás máš ráda !!!! :hjarta::hjarta::hjarta:

mariposa — 27. 7. 2011 11:37

Ametyst napsal(a):

Jo, když se sere, tak se sere. Jak bojovat s únavou, když se hroutí i manžel, a děti leží se střevní chřipkou.
Chlap už se naštval, že už na mě bral ohledy dlouho, no, hold, každý pohár jednou přeteče.
ten můj, zdá se, je stále plný, ale ne přeplněný.
Co člověk všechno vydrží!
To je s podivem.
Opět se blížím ke 40 kg, asi budu muset přežít aspoň já, jdu si něco koupit k jídlu.
Páč chlapi jsou nějak křehčí stvoření či co...

A k čemu to sem píšeš? Čemu to má pomoct?

Arcanum — 27. 7. 2011 12:09

Vladena napsal(a):

Očekávám tu úžasnou větu: ,,Děvčata už jsem se rozhodla, mám sbaleno a čekám na sanitku." My na Tebe opět budeme čekat a přát Ti brzké uzdravení.
Láska se musí dokazovat , dokaž, že nás máš ráda !!!! :hjarta::hjarta::hjarta:

:co:

Ivana — 27. 7. 2011 18:28

Ametyst, mě moje deprese připravila o manžela. Snášel to trpělivě 5 let, ale pak to prostě prasklo. A je to velice kvalitní člověk, který mě opravdu miloval a udělal by pro mě všechno na světě. Jenže, jak se říká - tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...

:mad: sakra, já už jsem jako teta Kateřina, už podruhé tady opruzuju s příslovím. Bože...

Damila — 27. 7. 2011 18:46

Ivana napsal(a):

Ametyst, mě moje deprese připravila o manžela. Snášel to trpělivě 5 let, ale pak to prostě prasklo. A je to velice kvalitní člověk, který mě opravdu miloval a udělal by pro mě všechno na světě. Jenže, jak se říká - tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...

:mad: sakra, já už jsem jako teta Kateřina, už podruhé tady opruzuju s příslovím. Bože...

To je moc smutný konec vztahu.
A už jste se nedali dohromady ani když ses "uzdravila"?

Věřím, že to musí být moc těžké, žít s takovým člověkem.
Ale když tak nad tím přemýšlím, pokud třeba žena onemocní rakovinou, stává se podstatně méně často, že by ji muž v takovém stavu opustil. A zátěž na vztah to musí být taky značná, že jo.

Ona deprese je taková nemoc-nenemoc. Jakoby se v ní moc nevěřilo.

Mám stále dojem, že jednak jsou dva tábory-jeden tvrdí-je to o vůli, druhý tvrdí-vůle v tu chvíli nefunguje, nejde to vůbec ovlivnit.

A jednak se mi zdá, že se do deprese zahrnuje spousta jiných potíží, proto je to tak těžké s tou "léčbou".
Nemluvím tak úplně jen teoreticky, též o tom něco vím na vlastní kůži,  a tenhle dojem z toho ve mně zůstal.

Vladena — 27. 7. 2011 19:18

Ametyst napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ametyst, hyperaktivita je druhý protipól únavy při diagnoze deprese.
Odstraň důvod deprese.
Nic jiného nepomůže.
Přestaň už konečně řešit následky, řeš původ.

Původ znám. Je neřešitelný. Některé věci nejdou změnit. Musím pracovat s tím co je, nejde vrátit čas. Takže te´d řešiím nedostatek energie, abych mohla žít s těmi následky.

Ametyst, některé věci prostě nejdou změnit, prostě stala se nějaká ošklivá věc a nemůžeš vrátit čas. Pokud se budeš takto trýznit, tak nejenže nic nezměníš (nejde to),ale psychicky týráš i svoji rodinu, neboť vidí, jak se trápíš,ale ani jim nedáváš naději, že se to zlepší a že chceš,aby se situace změnila. Takže k tomu ošklivému co se stalo přikládáš další polínka. Nesvéprávná nejsi, bláznivá také né, takže jdi na léčení, aby si ukázala, že o manžela ještě stojíš a o šťastnou rodinu.
Celé odpoledne jsi nenapsala, že by si se už rozhodla???!

Damila — 27. 7. 2011 19:55

Vladena napsal(a):

Ametyst napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ametyst, hyperaktivita je druhý protipól únavy při diagnoze deprese.
Odstraň důvod deprese.
Nic jiného nepomůže.
Přestaň už konečně řešit následky, řeš původ.

Původ znám. Je neřešitelný. Některé věci nejdou změnit. Musím pracovat s tím co je, nejde vrátit čas. Takže te´d řešiím nedostatek energie, abych mohla žít s těmi následky.

Ametyst, některé věci prostě nejdou změnit, prostě stala se nějaká ošklivá věc a nemůžeš vrátit čas. Pokud se budeš takto trýznit, tak nejenže nic nezměníš (nejde to),ale psychicky týráš i svoji rodinu, neboť vidí, jak se trápíš,ale ani jim nedáváš naději, že se to zlepší a že chceš,aby se situace změnila. Takže k tomu ošklivému co se stalo přikládáš další polínka. Nesvéprávná nejsi, bláznivá také né, takže jdi na léčení, aby si ukázala, že o manžela ještě stojíš a o šťastnou rodinu.
Celé odpoledne jsi nenapsala, že by si se už rozhodla???!

Dlouho jsem tu nechodila, tak se zas pomalu rozkoukávám, ale na Ametyst si pamatuji, protože je mi její příběh něčím blízký.
Trošičku podobný "osud", ale i ta povaha, zabejčenost, a samé "ale".:dumbom:

Na jednu stranu tady vnímám , jak poní někteří chtějí aktivitu, ať jen neleží a nenaříká, ať dokazuje svá slova, své údajné změny.
Ať řeší příčiny a pak zas ať se nezabývá příčinami, když je změnit nemůže.

Já bych byla z tak rozporuplných rad docela zmatená.

Jediné, v čem se všichni shodnou, je, že se má jít léčit. Ale pokud jsem pochopila, léčí se rok, a byla v nějaké léčebně, bere léky.

Myslím, že nikdo z nás tady nemá potuchy o skutečném řešení její situace. Co vlastně by jí pomohlo.
A myslím, že není rozumné lézt s tak intimními věcmi na veřejné forum, kde bude lehce zpranýřována, což jí moc nedodá.

Asi už musí být zoufalá, anebo má potřebu podělit se o bolest, která má pak údajně být poloviční (no nevím, mně by některé komentáře tady spíš dost srazily).

Ale třeba našla sílu fakt zajít do nemocnice...snad.
Třeba jí tam pomůžou. Záleží na koho narazí.

Blossom — 27. 7. 2011 19:58

Damila napsal(a):

Ivana napsal(a):

Ametyst, mě moje deprese připravila o manžela. Snášel to trpělivě 5 let, ale pak to prostě prasklo. A je to velice kvalitní člověk, který mě opravdu miloval a udělal by pro mě všechno na světě. Jenže, jak se říká - tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu...

:mad: sakra, já už jsem jako teta Kateřina, už podruhé tady opruzuju s příslovím. Bože...

To je moc smutný konec vztahu.
A už jste se nedali dohromady ani když ses "uzdravila"?

Věřím, že to musí být moc těžké, žít s takovým člověkem.
Ale když tak nad tím přemýšlím, pokud třeba žena onemocní rakovinou, stává se podstatně méně často, že by ji muž v takovém stavu opustil. A zátěž na vztah to musí být taky značná, že jo.Ona deprese je taková nemoc-nenemoc. Jakoby se v ní moc nevěřilo.

Mám stále dojem, že jednak jsou dva tábory-jeden tvrdí-je to o vůli, druhý tvrdí-vůle v tu chvíli nefunguje, nejde to vůbec ovlivnit.

A jednak se mi zdá, že se do deprese zahrnuje spousta jiných potíží, proto je to tak těžké s tou "léčbou".
Nemluvím tak úplně jen teoreticky, též o tom něco vím na vlastní kůži,  a tenhle dojem z toho ve mně zůstal.

To, co jsem vytučnila, mě velmi oslovilo, protože se to týká jedné mé spolupacientky. Ona před pár lety prodělala rakovinu, přišla o prso a následně o vaječníky.
A pak prodělala depresi letos na jaře. A když jsme se v nemocnici bavily, ona řekla větu: Když srovnám svůj boj s rakovinou a s depresí, deprese mě smetla mnohem víc. I mou rodinu.
Při rakovině mi totiž zbyl zdravý rozum, chtěla jsem o své zdraví bojovat, a bojovala jsem, a manžel mi byl oporou, bojovali jsme spolu.
Teď při depresi jsem doma jen netečně ležela, neschopná vstát, neschopná komunikovat, manžel byl ze mě už zoufalý, čtyřletá vnučka stála u mé postele, hladila mě po tváři a říkala mi - Babičko, prosím Tě, mluv! a já nebyla schopná, trápili se nade mnou všichni...

Tedy já sama, po osobní zkušenosti s depresí patřím do tábora - o vůli to v žádném případě není, a ani z podstaty deprese být nemůže.
A podle té mé spolupacientky - rakovina se jí i jejímu okolí snášela líp, než deprese...

Bramborka — 27. 7. 2011 20:18

To máš, Blossom, svatou pravdu. Rozjetá deprese je pro okolí NEPOCHOPITELNÁ a  prakticky nesnesitelná. Zvlášť teď, v tom našem současném prapodivném neoliberalismu. A je to trochu jako porodní bolesti, jakmile se z ní otřepeš, zapomeneš .....  Teď si to třeba ještě trochu připomínáš, nebylo to tak dávno, ale mít takovou současnou Ametyst doma ...... asi by ti, při všem pochopení, začala lézt na nervy. Vždyť se podívej, jak ostře tady občas třeba reaguje Majkafa na lidi, kteří přinejmenším podle psaní vypadají, že na tom momentálně dobře nejsou. A jaké měla před pár lety zážitky a v jakém stavu byla.
Další problém je, že jsou deprese a deprese a "deprese". Kolik mylných diagnóz bylo stanoveno v případech daleko prostších a jednoznačnějších, než jsou duševní choroby.
A s tím bojováním - myslím, že zrovna u deprese se člověk bojováním vysílí a depresi si prohloubí. Už proto, že obvykle bojuje proti větrným mlýnům. Mává šavličkou proti větrem hnaným lopatkám a nepřítel sedící za ním na jeho koni  přitom přibírá své kumpány a vše těžkne k neunesení .... hlavně, že bojuje, chudák.

Damila — 27. 7. 2011 20:26

Blossom napsal(a):

To, co jsem vytučnila, mě velmi oslovilo, protože se to týká jedné mé spolupacientky. Ona před pár lety prodělala rakovinu, přišla o prso a následně o vaječníky.
A pak prodělala depresi letos na jaře. A když jsme se v nemocnici bavily, ona řekla větu: Když srovnám svůj boj s rakovinou a s depresí, deprese mě smetla mnohem víc. I mou rodinu.
Při rakovině mi totiž zbyl zdravý rozum, chtěla jsem o své zdraví bojovat, a bojovala jsem, a manžel mi byl oporou, bojovali jsme spolu.
Teď při depresi jsem doma jen netečně ležela, neschopná vstát, neschopná komunikovat, manžel byl ze mě už zoufalý, čtyřletá vnučka stála u mé postele, hladila mě po tváři a říkala mi - Babičko, prosím Tě, mluv! a já nebyla schopná, trápili se nade mnou všichni...


Tedy já sama, po osobní zkušenosti s depresí patřím do tábora - o vůli to v žádném případě není, a ani z podstaty deprese být nemůže.
A podle té mé spolupacientky - rakovina se jí i jejímu okolí snášela líp, než deprese...

!!!

Bohužel jsem si něčeho podobného taky všimla, jak to vnímá okolí.
Nicméně popis Tvé kamarádky se mě hodně dotkl. Brr, šílené.Hlavně ta vnučka, to je tragedie. :(

Prosím Tě a žije ta kamarádka?

V depresi je nejhorší, jak je člověk sám. Moc sám, tak nesdělitelně sám, že i když ostatní říkají, jak budou stát při nemocném, neví do čeho jdou, do jaké temnoty nahlédnou, jak  moc bezmocní zůstanou.

eremuruss — 27. 7. 2011 20:27

Damilo,proc tak osklivy nick?Smutny?

Damila — 27. 7. 2011 20:33

Bramborka napsal(a):

.  Teď si to třeba ještě trochu připomínáš, nebylo to tak dávno, ale mít takovou současnou Ametyst doma ...... asi by ti, při všem pochopení, začala lézt na nervy..

:)
Jj, přesně tak.
I když to nebylo psáno mně, úplně se v tom vidím, jak bych se na ametyst dovedla naštvat, už proto, že jsem taky někdy taková, sakra podobná. A musím lézt na nervy okolí úplně stejně.

Ale třeba už někde hajá v nemocnici, tak snad zas bude líp.Já nakonec musela taky. Nerada.
A vztah byl taky na vlásku. Nakonec vydržel, ale není všem dnům konec.
Deprese jakoby nikdy svině neskončila.
Já jsem tedy teď nějakou dobu "čistá", ale to memento mori nade mnou taky pořád visí...

Damila — 27. 7. 2011 20:35

eremuruss napsal(a):

Damilo,proc tak osklivy nick?Smutny?

Damila se Ti zdá smutný nick?
Nebo myslíš avatar? Ten se trochu usmívá.
Ne moc, protože na velké "happy" je až moc životem poučen, ale usmívá se. :)

eremuruss — 27. 7. 2011 20:38

Damila napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Damilo,proc tak osklivy nick?Smutny?

Damila se Ti zdá smutný nick?
Nebo myslíš avatar? Ten se trochu usmívá.
Ne moc, protože na velké "happy" je až moc životem poučen, ale usmívá se. :)

Jo avatar.Takovy smutny bez vlasu.Alespon na me tak pusobi.

Blossom — 27. 7. 2011 20:39

Ano, já sama jsem si svou nesnesitelnost uvědomovala už tehdy, když mi bylo blbě, ale přesto jsem nebyla schopná uvažovat a myslet jinak.

Pro názornost jsem napíšu jakýsi "modelový" příklad, jaká se mnou tehdy byla komunikace:

Já: To je hrozné, zkrachujeme, děti o všechno přijdou, a ještě je možná zadlužím".

Mí blízcí: O dům děti nepřijdou, nikoho nezadlužíš, koukni se na čísla, jak to vychází (a ukázali mi reálná čísla - můj panický strach to ovšem vůbec neumenšovalo.)

Já: I kdybych je nezadlužila, tak nemám šanci sehnat práci, neuživím se, ani děti, a děti nedostudují...

Mí blízcí: Děti se případně už uživí samy a dostudují, neboj. A proč by ses Ty neuživila? Máš za sebou nějaké výsledky, zkušenosti, vysokou školu, domluvíš se dvěma jazyky...práci najdeš, jen to třeba nebude hned, budeš prostě třeba pár měsíců hledat..

Já: Ale co budu doma přitom dělat? Nezvládnu to, sedět doma, bez práce, bojím se toho..

Mí blízcí: Není se čeho bát, nějaké úspory máš, a takto todnes má fůra lidí..

Já: Ale ty úspory určitě padnou na odstupné, co musíme vyplatit, na zaplacení DPH ze zásob, to nezvládneme, to bude hrozné...

Mí blízcí: Co bychom nezvládli, zvládli jiní, zvládnem taky....

Já: Ale já to nezvládnu, cítím to, mám celkově pocit, že nezvládnu žít v tomhle světě, vždyť podívejte se - v Japonsku Fukušima, tady v novinách smrt té malé Aničky, vždyť ten svět je hrozný, vše jde do háje...


A takhle pořád dokola.
Představte si několik hodin denně takovýchto dialogů a zároveň to, že přitom vidíte, že váš blízký je na tom hůř a hůř, a že začíná hovořit o tom, že by raděj nebyl, vy se o něj strašně bojíte, ale už si zoufáte, nevíte, jak ho přesvědčit, jak mu pomoct...milujete ho, chcete mu pomoct, ale zároveň vám jeho dokola se točící věštění katastrof čím dál tím víc leze na nervy a vysiluje...


Pokusila jsem se aspoň o tuto ukázku pro ty, kdo to nezažili a neumí si tedy soužití  s depresivním pacientem představit... :(


No, takto nějak

Bramborka — 27. 7. 2011 20:46

Mému švagrovi říkal jeho výborný psychoterapeut, že deprese, pokud jde opravdu o depresi, není něco jako zlomená noha nebo chřipka. Je to něco, jako mraky.  Tu jsou v nedohlednu, pak se změní tlak, vlhkost a tak, klesnou, ty projdeš řidším, třeba bez antidepresiv, pak se dostaneš do hustého .... Je to něco, čím procházíš a co prochází tebou ..... Nebojovat, ale projít, a je-li to jen trochu možné, všímat si, o co jde, vidět sebe (ten smutek, ta únava, ta nemohoucnost, ta další a další dna ještě pod Mariánským příkopem - to JE zážitek) a pokud lze, aspoň krapítek využít.

Damila — 27. 7. 2011 20:54

eremuruss napsal(a):

Damila napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Damilo,proc tak osklivy nick?Smutny?

Damila se Ti zdá smutný nick?
Nebo myslíš avatar? Ten se trochu usmívá.
Ne moc, protože na velké "happy" je až moc životem poučen, ale usmívá se. :)

Jo avatar.Takovy smutny bez vlasu.Alespon na me tak pusobi.

Jo, vlastně i ten předešlý byl bez vlasů.
...jsem si uvědomila až teď.
Ztráta vlasů je ztráta identity? Ztráta důstojnosti?
Jak to vnímáš Ty?

majkafa — 27. 7. 2011 20:54

Damila napsal(a):

V depresi je nejhorší, jak je člověk sám. Moc sám, tak nesdělitelně sám, že i když ostatní říkají, jak budou stát při nemocném, neví do čeho jdou, do jaké temnoty nahlédnou, jak  moc bezmocní zůstanou.

Ano. Tohle se mě hluboce dotklo.
Tak to u deprese je.

Blossom — 27. 7. 2011 20:55

Damila napsal(a):

Blossom napsal(a):

To, co jsem vytučnila, mě velmi oslovilo, protože se to týká jedné mé spolupacientky. Ona před pár lety prodělala rakovinu, přišla o prso a následně o vaječníky.
A pak prodělala depresi letos na jaře. A když jsme se v nemocnici bavily, ona řekla větu: Když srovnám svůj boj s rakovinou a s depresí, deprese mě smetla mnohem víc. I mou rodinu.
Při rakovině mi totiž zbyl zdravý rozum, chtěla jsem o své zdraví bojovat, a bojovala jsem, a manžel mi byl oporou, bojovali jsme spolu.
Teď při depresi jsem doma jen netečně ležela, neschopná vstát, neschopná komunikovat, manžel byl ze mě už zoufalý, čtyřletá vnučka stála u mé postele, hladila mě po tváři a říkala mi - Babičko, prosím Tě, mluv! a já nebyla schopná, trápili se nade mnou všichni...


Tedy já sama, po osobní zkušenosti s depresí patřím do tábora - o vůli to v žádném případě není, a ani z podstaty deprese být nemůže.
A podle té mé spolupacientky - rakovina se jí i jejímu okolí snášela líp, než deprese...

!!!

Bohužel jsem si něčeho podobného taky všimla, jak to vnímá okolí.
Nicméně popis Tvé kamarádky se mě hodně dotkl. Brr, šílené.Hlavně ta vnučka, to je tragedie. :(

Prosím Tě a žije ta kamarádka?

V depresi je nejhorší, jak je člověk sám. Moc sám, tak nesdělitelně sám, že i když ostatní říkají, jak budou stát při nemocném, neví do čeho jdou, do jaké temnoty nahlédnou, jak  moc bezmocní zůstanou.

Damilo, s velkou radostí Ti popíšu, jak to s touto paní bylo a je:
Ona byla fakt těžký případ, když já přišla do nemocnice, ona tam byla už tři měsíce, byla tam tou dobou vlastně co do délky pobytu rekordman. A bohužel - stále jen ležela na posteli, na psychoterapie se jakž takž dokopala, ane takřka nekomunikovala, a v mezičasech jen ležela v posteli, peřinu přes hlavu. Dokonce se už ani moc nemyla, museli jsme ji poprosit, ať se aspoň někdy osprchuje (protože už byla cítit... :( )
Doktoři na ní zkoušeli už několikáté léky, a bylo vidět, že i oni začínají být zoufalí. Pak opět zkusili další léky...a po třech dnech se paní z ničeho nic posadila na posteli a zapojila se do našeho rozhovoru. Otočily jsme se na ni s radostným úžasem: Hanko, ty mluvíš?!! :supr: :co:

No, a v dalších dnech se nám měnila před očima. I doktoři sami žasli, a říkali - my jsme si vás měli vyfotit "předtím" a "potom" a dávat Vás tu za příklad. Vy jste i pro nás takový zázrak, takové povzbuzení, že se to nesmí vzdávat a nad nikým lámat hůl...

Nakonec Hanka brebentila tak, že nás až z toho hlava brněla, všem radostně ukazovala fotky vnučky, byla z ní čupr baba, líčila se, hezky se oblékla, a říkala nám: Holky, jak je tohle vůbec možné? Ještě před pár dny bych, kdyby to šlo, prosila doktory o eutanázii, protože na to, zabít se sama, jsem moc srab. Fakt jsem po smrti toužila..
A teď si říkám - proč proboha, když život je tak hezký?? :)

Tato paní byla opravdu těžký případ, a tím radostnější byl pro všechny její happy end. :supr: :D

Damila — 27. 7. 2011 21:00

Jůůů, Bloss, já mám ráda dobré konce. Děkuji. :)

majkafa — 27. 7. 2011 21:04

Já....... no.... jak to napsat. Raději bych to nezakřikovala s dobrými konci. U nikoho z nás. Pro jistotu. :par:

Blossom — 27. 7. 2011 21:18

Bramborka napsal(a):

Mému švagrovi říkal jeho výborný psychoterapeut, že deprese, pokud jde opravdu o depresi, není něco jako zlomená noha nebo chřipka. Je to něco, jako mraky.  Tu jsou v nedohlednu, pak se změní tlak, vlhkost a tak, klesnou, ty projdeš řidším, třeba bez antidepresiv, pak se dostaneš do hustého .... Je to něco, čím procházíš a co prochází tebou ..... Nebojovat, ale projít, a je-li to jen trochu možné, všímat si, o co jde, vidět sebe (ten smutek, ta únava, ta nemohoucnost, ta další a další dna ještě pod Mariánským příkopem - to JE zážitek) a pokud lze, aspoň krapítek využít.

Mě přijde, že nejvýstižnější je přirovnání Deprese je rakovina duše
a nebo
Deprese je jako křeč duše -- když máte křeč, vůlí s ní nic nezmůžete.

Ale zaujala mě hodně poslední část Bramborčina příspěvku.

Já mám totiž pocit, že deprese je už za mnou. Definitivně.
Vím, mnozí namítnete - To si tedy moc  fandíš....

Ale já ten pocit definitivního vítězství nad tou potvorou mám (tak mi ho prosím neberte ;) :) ).

A víte, co je zvláštní? Byla to velmi tvrdá zkušenost, nepřála bych ji nejhoršímu nepříteli.
Ale když se na to podívám teď z dnešního pohledu - deprese mi paradoxně mnohé dala. Nasměrovala mě (byť dost krutým způsobem) na cestu, kterou jsem nastoupila a která je podle mě pro mě ta nejlepší.

A svým způsobem - byla to pro mě úžasná zkušenost. :godlike: :jojo: Z prostředí, které bych jinak nepoznala, z pocitů, které bych jinak nepoznala, a z neuvěřitelných lidských osudů, které bych jinak nepoznala. A mám odtamtud i pár prima nových přátel.

Možná si budete ťukat na hlavu, ale já to teď cítím tak, že mě prožitá deprese dokonce velmi obohatila :jojo: , a že ji mám už provždy za sebou (protože jsem odstanila - tedy vlastně odstraňuji příčinu svých úzkostí a stresů = podnikání).

Damila — 27. 7. 2011 21:29

Možná si budete ťukat na hlavu, ale já to teď cítím tak, že mě prožitá deprese dokonce velmi obohatila

Vůbec ne.
Přijde mi to logické, a to, že deprese splnila svůj účel. Posílila Tě. Bez ní bys byla dnes jiná.
Tomu věřím.

Bramborka — 27. 7. 2011 21:35

Blossom napsal(a):

Deprese je jako křeč duše -- když máte křeč, vůlí s ní nic nezmůžete.

No, spíš jako paréza nebo plegie, řekla bych.

mariposa — 27. 7. 2011 21:52

Bloss a Ty myslíš, že příčina Tvé deprese byla podnikání? Ale to je něco vnějšího. Deprese podle mě ale vzniká z nějakých vnitřních pocitů, emocí, z nedostatku něčeho nebo z přebytku nečeho. Deprese vzniká zevnitř ne zvenku - podle mě, samozřejmě. Podnikání je spíš spouštěč něčeho v Tobě. Stres je taky špouštěč. Ale i stres zase vzniká z něčeho uvnitř duše člověka. Podle mě jsi odstranila špouštěč, ale ne příčinu. To je ale jen můj názor, nic víc.

Jinak stoprocentně Ti věřím, že Tě to posílilo :supr: Máš zkušenost, kterou jsi předtím neměla :)

majkafa — 27. 7. 2011 21:54

mariposo, prosím, přečti si na netu o depresích. Deprese vzniká i z vnějších podnětů. Říká se jí reaktivní. Není třeba myslet, stačí si o tom něco přečíst. :)

Blossom — 27. 7. 2011 22:12

mariposa napsal(a):

Bloss a Ty myslíš, že příčina Tvé deprese byla podnikání? Ale to je něco vnějšího. Deprese podle mě ale vzniká z nějakých vnitřních pocitů, emocí, z nedostatku něčeho nebo z přebytku nečeho. Deprese vzniká zevnitř ne zvenku - podle mě, samozřejmě. Podnikání je spíš spouštěč něčeho v Tobě. Stres je taky špouštěč. Ale i stres zase vzniká z něčeho uvnitř duše člověka. Podle mě jsi odstranila špouštěč, ale ne příčinu. To je ale jen můj názor, nic víc.

Jinak stoprocentně Ti věřím, že Tě to posílilo :supr: Máš zkušenost, kterou jsi předtím neměla :)

Ano, ale ono to spolu úzce souvisí:
Já měla např. díky svému osudu (bývalý manžel pil a pak zemřel, na výchovu dětí a vlastně na úplně vše jsem byla mnoho let sama) a díky podnikání (cca 12 let na starost firmu se zaměstnanci- kolem 20 lidí, dnes už naštěstí mnohem míň) měla přemíru stresů a mnoho odpovědnosti za jiné (to byl ten přebytek, o kterém píšeš) a nedostatek skutečného odpočinku .
Můj stres byl podmíněn zvenčí - že nepřijdou zakázky, že nebudu mít na výplaty... Žádný vnitřní stres jsem nikdy nepociťovala a ani dnes nepociťuju.

Já to cítím tak, že příčinou byla dlouhodobá vyčerpanost, a spouštěčem u mě byla prodělaná těžká autohavárie.
Takto mi to aspoň říkali doktoři a psychoterapeuti, a já se s tím ztotožňuju.

Bramborka — 27. 7. 2011 22:14

majkafa napsal(a):

mariposo, prosím, přečti si na netu o depresích. Deprese vzniká i z vnějších podnětů. Říká se jí reaktivní. Není třeba myslet, stačí si o tom něco přečíst. :)

Ne nadarmo se říká, že cestování a čtení jsou nejpříjemnějšími náhražkami myšlení. ;)

Arcanum — 27. 7. 2011 22:18

majkafa napsal(a):

mariposo, prosím, přečti si na netu o depresích. Deprese vzniká i z vnějších podnětů. Říká se jí reaktivní. Není třeba myslet, stačí si o tom něco přečíst. :)

Jako treba umrti blizke osoby majkafo? 
Pokud ano ,pak to jak to ono vne clovek bere-vnima a reaguje na to,je ale uplne odvozene od toho jak to ma nastavene uvnitr a tedy jak to vnima,bere a reaguje.  + bereme v potaz tisice jinych souvislosti (mnohdy neuvedomelych) proc to ma prave takhle -tu reakci na vnejsi podnet. :)

mariposa — 27. 7. 2011 22:33

Podle mě se k depresi člověk dopracuje po mnoha a mnoha situacích, na které nějak vnitřně reaguje. Jde o dlouhodobější věc, něco se ukládá po delší období a pak když už je toho moc, pohár přeteče a člověk už se z toho často nezvedne tak jako se zvedl předtím. Proto si nemyslím, že prodělaná autohavárie může být příčinou. Je to podle mě zase jen spouštěč toho co probíhá uvnitř a co si často plně neuvědomujeme. Může to být poslední kapka, ale ne ta první, ani druhá, ani třetí. Je to podle mě komplikovanější, ale plně vyrovnaného člověka podle mě deprese nesemele.
Podle mě je ta příčina někde uvnitř v psychice člověka. Proto to podle mě nemůže být podnikání, to je jen vnější rám na obraz, který se nachází uvnitř.

Revliba — 27. 7. 2011 22:37

Tak si tu tak čtu a vnímám a vstřebávám příběhy a pohledy  a říkám si....je to prostě osud,co nás zkouší..a zoceluje..a vlastně....jsem vděčná...

Blossom — 27. 7. 2011 22:50

mariposa napsal(a):

Podle mě se k depresi člověk dopracuje po mnoha a mnoha situacích, na které nějak vnitřně reaguje. Jde o dlouhodobější věc, něco se ukládá po delší období a pak když už je toho moc, pohár přeteče a člověk už se z toho často nezvedne tak jako se zvedl předtím. Proto si nemyslím, že prodělaná autohavárie může být příčinou. Je to podle mě zase jen spouštěč toho co probíhá uvnitř a co si často plně neuvědomujeme. Může to být poslední kapka, ale ne ta první, ani druhá, ani třetí. Je to podle mě komplikovanější, ale plně vyrovnaného člověka podle mě deprese nesemele.
Podle mě je ta příčina někde uvnitř v psychice člověka. Proto to podle mě nemůže být podnikání, to je jen vnější rám na obraz, který se nachází uvnitř.

Mariposo, prosím, přečti si ještě jednou a pozorně můj příspěvek č.148.
Nyní mi tady oponuješ, že autohavárie nemůže být příčinou, ale pouze spouštěčem.
Vždyť ale naprosto to samé říkám v příspěvku č.148 já - že autohavárie byla spouštěč.
A že je deprese dlouhodobější záležitost, že se to v člověku ukládá? Ano, v mém případě se mi ty stresy nasčítaly za cca 12 let co mám firmu na starost, a když přičtu neradostné období manželova pití, tak za 17 let.
Doktoři mi říkali - to je spíš zázrak, že při tom všem, co jste měla sama na starost, jste sem přišla až teprve teď.

Každý z nás na depresi pohlíží zřejmě optikou své osobní zkušenosti, i Ty mariposo.

A že prý plně vyrovnaného člověka deprese nesemele?
Nyní čtu zrovna velmi zajímavou knihu Ve spárech Aljašky. Je to o extrémním cyklistickém závodu - jede se asi 1000 mil na kole přes zasněženou Aljašku.
A je tam zajímavé právě to, kolik (velmi dobře trénovaných i vybavených )závodníků poté, co si hrábnou na dno svých fyzických a psychických sil, se dostane z vyčerpanosti do stavu velmi podobného depresi - začnou se náhle chovat zmateně, nejsou schopni nasednout a jet dál.
Prostě zradí je jejich hlava, nebo možná spíš jejich duše - najednou nemůžou jet dál, přestože fyzicky by na to ještě měli.

Takže - možnosti našeho těla nejsou nevyčerpatelné a nikdo předem netušíme, kde je ta hranice, která nás složí.
(To tušíme snad jen my, co jsme již tu depresi prodělali - v tom je naše výhoda).

Revliba — 27. 7. 2011 22:55

Myslím Bloss,že málokdo je plně vyrovnaný člověk...vlastně takového neznám...

Arcanum — 27. 7. 2011 22:59

Blossom napsal(a):

A že prý plně vyrovnaného člověka deprese nesemele?
Nyní čtu zrovna velmi zajímavou knihu Ve spárech Aljašky. Je to o extrémním cyklistickém závodu - jede se asi 1000 mil na kole přes zasněženou Aljašku.
A je tam zajímavé právě to, kolik (velmi dobře trénovaných i vybavených )závodníků poté, co si hrábnou na dno svých fyzických a psychických sil, se dostane z vyčerpanosti do stavu velmi podobného depresi - začnou se náhle chovat zmateně, nejsou schopni nasednout a jet dál.

Poceeeem Bloss a Ty vis jestli ti zavodnici jsou ve sve podstate plne vyrovnani lide?

Blossom — 27. 7. 2011 23:03

Revliba napsal(a):

Myslím Bloss,že málokdo je plně vyrovnaný člověk...vlastně takového neznám...

Pokud by termín plně vyrovnaný člověk mělo znamenat někoho, koho nikdy nic, v žádné situaci nerozházelo a nerozhází, tak takového ani já neznám.
Takový člověk by musel být totiž naprosto bez emocí, tedy de facto psychický robot.
A to myslím ani není oč stát...

Je dobré směřovat k ideálu vyrovnaný člověk, nebo řekněme celkem vyrovnaný člověk. Takových pár znám.

Arcanum — 27. 7. 2011 23:07

Blossom napsal(a):

Revliba napsal(a):

Myslím Bloss,že málokdo je plně vyrovnaný člověk...vlastně takového neznám...

Pokud by termín plně vyrovnaný člověk mělo znamenat někoho, koho nikdy nic, v žádné situaci nerozházelo a nerozhází, tak takového ani já neznám.
Takový člověk by musel být totiž naprosto bez emocí, tedy de facto psychický robot.
A to myslím ani není oč stát...

Je dobré směřovat k ideálu vyrovnaný člověk, nebo řekněme celkem vyrovnaný člověk. Takových pár znám.

:lol:

Myslis ze je treba napriklad Dalajlama,nebo Karmapa robot a bytost bez emoci?

Revliba — 27. 7. 2011 23:08

...alespoň tak nějak vyrovnaný je podle mého cítění ten,kdo se zkamarádí sám ze sebou..se vším co nese..i s tou depresí..

Arcanum — 27. 7. 2011 23:10

Blossom napsal(a):

Pokud by termín plně vyrovnaný člověk mělo znamenat někoho, koho nikdy nic, v žádné situaci nerozházelo a nerozhází, tak takového ani já neznám.

Myslis jako ze dnes (v pritomnosti) plne vyrovnany clovek nemohl byt "vcera" (v minulosti) jeste plne nevyrovnanya nebo nevyrovnany?
Ty mas veci :P

Revliba — 27. 7. 2011 23:17

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud by termín plně vyrovnaný člověk mělo znamenat někoho, koho nikdy nic, v žádné situaci nerozházelo a nerozhází, tak takového ani já neznám.

Myslis jako ze dnes (v pritomnosti) plne vyrovnany clovek nemohl byt "vcera" (v minulosti) jeste plne nevyrovnanya nebo nevyrovnany?
Ty mas veci :P

Bloss,já myslím,že moc kategorizuješ...nikdy,nic,nerozházelo... nikdy a vždycky nefunguje...rozumíš mi?

Blossom — 27. 7. 2011 23:19

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

A že prý plně vyrovnaného člověka deprese nesemele?
Nyní čtu zrovna velmi zajímavou knihu Ve spárech Aljašky. Je to o extrémním cyklistickém závodu - jede se asi 1000 mil na kole přes zasněženou Aljašku.
A je tam zajímavé právě to, kolik (velmi dobře trénovaných i vybavených )závodníků poté, co si hrábnou na dno svých fyzických a psychických sil, se dostane z vyčerpanosti do stavu velmi podobného depresi - začnou se náhle chovat zmateně, nejsou schopni nasednout a jet dál.

Poceeeem Bloss a Ty vis jestli ti zavodnici jsou ve sve podstate plne vyrovnani lide?

Poceeem Arcanum, a Ty víš, jestli jsou ti závodníci ve své podstatě plně nevyrovnaní lidé? ;) :D

Blossom — 27. 7. 2011 23:23

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud by termín plně vyrovnaný člověk mělo znamenat někoho, koho nikdy nic, v žádné situaci nerozházelo a nerozhází, tak takového ani já neznám.

Myslis jako ze dnes (v pritomnosti) plne vyrovnany clovek nemohl byt "vcera" (v minulosti) jeste plne nevyrovnanya nebo nevyrovnany?
Ty mas veci :P

Bloss,já myslím,že moc kategorizuješ...nikdy,nic,nerozházelo... nikdy a vždycky nefunguje...rozumíš mi?

A jak si Ty Revlibo představuješ plně vyrovnaného člověka?

Ale s Tvým vyjádřením
alespoň tak nějak vyrovnaný je podle mého cítění ten,kdo se zkamarádí sám ze sebou..se vším co nese..i s tou depresí..
se víceméně ztotožňuji.

Arcanum — 27. 7. 2011 23:24

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

A že prý plně vyrovnaného člověka deprese nesemele?
Nyní čtu zrovna velmi zajímavou knihu Ve spárech Aljašky. Je to o extrémním cyklistickém závodu - jede se asi 1000 mil na kole přes zasněženou Aljašku.
A je tam zajímavé právě to, kolik (velmi dobře trénovaných i vybavených )závodníků poté, co si hrábnou na dno svých fyzických a psychických sil, se dostane z vyčerpanosti do stavu velmi podobného depresi - začnou se náhle chovat zmateně, nejsou schopni nasednout a jet dál.

Poceeeem Bloss a Ty vis jestli ti zavodnici jsou ve sve podstate plne vyrovnani lide?

Poceeem Arcanum, a Ty víš, jestli jsou ti závodníci ve své podstatě plně nevyrovnaní lidé? ;) :D

:lol:

No, tu vtakovinu s tema zavodnikama (ohledne plne vyrovnanosti) jsem nepsala ja ,ale Ty.
Takze otazka smerem ke mne je mimonova . Panimajes? ;):D

dusička — 27. 7. 2011 23:24

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud by termín plně vyrovnaný člověk mělo znamenat někoho, koho nikdy nic, v žádné situaci nerozházelo a nerozhází, tak takového ani já neznám.

Myslis jako ze dnes (v pritomnosti) plne vyrovnany clovek nemohl byt "vcera" (v minulosti) jeste plne nevyrovnanya nebo nevyrovnany?
Ty mas veci :P

Bloss,já myslím,že moc kategorizuješ...nikdy,nic,nerozházelo... nikdy a vždycky nefunguje...rozumíš mi?

kdybych kategorizovala - tak bych mohla napsat - že všichny - vždycky kdo podniká, kdo je v nerovnáze ,kdo má strach - trpí depkou.
Ametyst - drž se kočko :pussa:

dusička — 27. 7. 2011 23:26

A jak si Ty Revlibo představuješ plně vyrovnaného člověka?
Nejsem sice Revliba
ale plně vyrovnaného člověka si představuje - flegmatika. I když , kdo ví,co cítí uvnitř sebe samého

Blossom — 27. 7. 2011 23:30

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Poceeeem Bloss a Ty vis jestli ti zavodnici jsou ve sve podstate plne vyrovnani lide?

Poceeem Arcanum, a Ty víš, jestli jsou ti závodníci ve své podstatě plně nevyrovnaní lidé? ;) :D

:lol:

No, tu vtakovinu s tema zavodnikama (ohledne plne vyrovnanosti) jsem nepsala ja ,ale Ty.
Takze otazka smerem ke mne je mimonova . Panimajes? ;):D

To je věc názoru... :vissla:
Mě například jako mimoňové připadají zase skoro všechny otázky tvé. :) (A že jich v každém tvém příspěvku je! :) )

Ale pro dnešek už dasvidáňja,
a dobrou noc všem :sova:  :)  .

Revliba — 27. 7. 2011 23:37

Blossom napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Myslis jako ze dnes (v pritomnosti) plne vyrovnany clovek nemohl byt "vcera" (v minulosti) jeste plne nevyrovnanya nebo nevyrovnany?
Ty mas veci :P

Bloss,já myslím,že moc kategorizuješ...nikdy,nic,nerozházelo... nikdy a vždycky nefunguje...rozumíš mi?

A jak si Ty Revlibo představuješ plně vyrovnaného člověka?

Ale s Tvým vyjádřením
alespoň tak nějak vyrovnaný je podle mého cítění ten,kdo se zkamarádí sám ze sebou..se vším co nese..i s tou depresí..
se víceméně ztotožňuji.

Aha,tak to je těžká otázka...myslím,že je to takový člověk,který dokáže vnímat svět pohledem tady Arcanum zmiňovaným Dalajlámou...Tedy..."Má-li problém řešení,není třeba si dělat starosti a nemá-li ho,jsou starosti zbytečné.."..jediný,kdo mi v tuto chvíli vyskočil v mozku,to je můj strejda Milan....mě teď třeba moc pomáhá toto přijetí a pokora a klid...a uvědomění si,že co a v jaké podobě se nám děje...je dar...neumím to lépe vysvětlit,ale tomu věřím a cítím to tak

mariposa — 27. 7. 2011 23:42

Revliba napsal(a):

Tedy..."Má-li problém řešení,není třeba si dělat starosti a nemá-li ho,jsou starosti zbytečné.."..jediný,kdo mi v tuto chvíli vyskočil v mozku,to je můj strejda Milan....mě teď třeba moc pomáhá toto přijetí a pokora a klid...a uvědomění si,že co a v jaké podobě se nám děje...je dar...neumím to lépe vysvětlit,ale tomu věřím a cítím to tak

Pěkné :) těžké

mariposa — 27. 7. 2011 23:47

Blossom napsal(a):

Mariposo, prosím, přečti si ještě jednou a pozorně můj příspěvek č.148.
Nyní mi tady oponuješ, že autohavárie nemůže být příčinou, ale pouze spouštěčem.
Vždyť ale naprosto to samé říkám v příspěvku č.148 já - že autohavárie byla spouštěč.
A že je deprese dlouhodobější záležitost, že se to v člověku ukládá? Ano, v mém případě se mi ty stresy nasčítaly za cca 12 let co mám firmu na starost, a když přičtu neradostné období manželova pití, tak za 17 let.
Doktoři mi říkali - to je spíš zázrak, že při tom všem, co jste měla sama na starost, jste sem přišla až teprve teď.

Každý z nás na depresi pohlíží zřejmě optikou své osobní zkušenosti, i Ty mariposo.

Máš pravdu, přehlídla jsem to s tou havárií, nevšimla jsem si toho.

Ale jinak, jak tady tedy píšeš, tou příčinou nebylo podnikání samo, ale Tvůj PŘÍSTUP k němu (a k sobě = nedostatek odpočinku, stres). To jak ses k celé té věci postavila a stavěla ses 12 let vyvrcholilo tím, že sis chtěla sáhnout na život. Ne podnikání je příčina, ale Tvůj vlastní přístup a to jak ses k tomu postavila. Tak asi tak.

p.s. psala jsi, že Tvůj tehdejší manžel ze stresu začal pít. Taky řešení jak stres obejít a nevěnovat mu pozornost. Ani Ty jsi mu ale těch 12 let nevěnovala pozornost.

Damila — 28. 7. 2011 6:59

majkafa napsal(a):

mariposo, prosím, přečti si na netu o depresích. Deprese vzniká i z vnějších podnětů. Říká se jí reaktivní. Není třeba myslet, stačí si o tom něco přečíst. :)

Číst je dobrá věc. Ale není nad vlastní prožitek.

Doktoři sami plavou v tom, co je vlastně příčinou a jestli příčinu musí mít a zdy je tohle či ono už deprese.

Myslím, že tady řešíme neřešitelné. Pro pacienta je podstatné, jak se z toho dostat. Ta cesta vede zas pro každého jinudy.

Ametyst nepomohlo ani její tehdy silné duchovní zaměření, mně třeba jo, ( spíše jako podpůrná terapie, pomohla mi přežít v nemocnici co jsem si zažila ).

Někomu pomůžou jen a jen léky, a někomu, zdá se, vůbec nic.

Jsme tady chytří všichni jak Šalamounovy gatě (vč. mně), protože se v tom zrovna neplácáme. To je pak po bitvě každý generálem.

Je těžké sledovat bitvu druhých, a taky mívám tendenci pošťouchnout, pomoci.
Ale není to možné.

Ametyst si svůl život musí žít sama. Jak se rozhodne, tak to pro ni bude v tu chvíli nejlepší.


Mně tohle trochu připomíná, když jsem chlastala. Věděla jsem, že je to hnus, že mě to ničí, že mi to ničí kariéru i rodinu. A zároveň jsem nebyla schopna přestat a do PL prostě ne a ne a ne.
No, a pak přišel den dozrání a obešlo se to i bez PL, bez lék. dozoru, bez Antabusu, bez AD).
Nikdo by tehdá neřek, že by to šlo, nikdo mi už nevěřil (nedivím se).

Možná to tak bude i s Ame.
Najde svou cestu.

Damila — 28. 7. 2011 7:11

Revliba napsal(a):

...alespoň tak nějak vyrovnaný je podle mého cítění ten,kdo se zkamarádí sám ze sebou..se vším co nese..i s tou depresí..

Tohle se mi zdá jako zajímavý postřeh....Fakt
Nevím, jestli takový někdo beze zbytku je (páč co by tady ještě dělal, že?)
ale nějak ta věta se mnou docela dost rezonuje.

Damila — 28. 7. 2011 7:13

Bramborka napsal(a):

Ne nadarmo se říká, že cestování a čtení jsou nejpříjemnějšími náhražkami myšlení. ;)

Ty jo, tak dlouho jsem tu nebyla, a tolik moudra se tu mezitím vyrojilo, to se mi taky moc líbí.:supr:
Už vím, proč tak ráda cestuji a čtu. ;)

majkafa — 28. 7. 2011 7:37

Má reakce na mariposu, aby si přečetla, se skutečně týkala POUZE deprese. Pro ty, co "nechtěli" pochopit. Netýkala se myšlení všeobecně. To, že si mariposa myslí, je fakt škoda času. Protože deprese už prozkoumali jiní, a to jsou odborníci. Tak proč si mariposa svým myšlením zbytečně vytváří falešné domněnky o důvodech deprese, že nemůžou pocházet i zvenčí. Někto to má skutečně tak, že když nedojde ke spuštěči zvenčí, depresí trpět nebude.

Btw Damilo, mně se tvůj avatar moc líbí. Přijde mi takový milý, laskavý a čistý.

Blossom — 28. 7. 2011 9:05

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Mariposo, prosím, přečti si ještě jednou a pozorně můj příspěvek č.148.
Nyní mi tady oponuješ, že autohavárie nemůže být příčinou, ale pouze spouštěčem.
Vždyť ale naprosto to samé říkám v příspěvku č.148 já - že autohavárie byla spouštěč.
A že je deprese dlouhodobější záležitost, že se to v člověku ukládá? Ano, v mém případě se mi ty stresy nasčítaly za cca 12 let co mám firmu na starost, a když přičtu neradostné období manželova pití, tak za 17 let.
Doktoři mi říkali - to je spíš zázrak, že při tom všem, co jste měla sama na starost, jste sem přišla až teprve teď.

Každý z nás na depresi pohlíží zřejmě optikou své osobní zkušenosti, i Ty mariposo.

Máš pravdu, přehlídla jsem to s tou havárií, nevšimla jsem si toho.

Ale jinak, jak tady tedy píšeš, tou příčinou nebylo podnikání samo, ale Tvůj PŘÍSTUP k němu (a k sobě = nedostatek odpočinku, stres). To jak ses k celé té věci postavila a stavěla ses 12 let vyvrcholilo tím, že sis chtěla sáhnout na život. Ne podnikání je příčina, ale Tvůj vlastní přístup a to jak ses k tomu postavila. Tak asi tak.p.s. psala jsi, že Tvůj tehdejší manžel ze stresu začal pít. Taky řešení jak stres obejít a nevěnovat mu pozornost. Ani Ty jsi mu ale těch 12 let nevěnovala pozornost.

Ano, dá se říct, že svým způsobem, tedy teoreticky, máš pravdu. :jojo:

Uvědomuji si a vím, že můj přístup k podnikání nebyl a není (když to vezmu čistě ve vztahu ke mě samé) správný: Byla jsem příliš pečlivá, příliš se nervující. Příliš mě trápilo, když nebyly objednávky a když hrozilo, že třeba nebudu moct vyplatit zaměstnancům, co jim náleží.

V podnikání se v podstatě střídají dokolečka dva extrémy - buď máte práce tolik, že se z toho málem střílíte do hlavy, honíte termíny i po nocích, aby jste dostáli svým závazkům vůči zákazníkům.
A nebo extrém druhý - horší - nemáte práci skoro žádnou, nevíte, jak dlouho to období bez objednávek potrvá, jak dlouho to finančně hlavně vůči zaměstnancům ustojíte, a víte, že když to finančně neustojíte, padnou  veškeré finanční zásoby celé rodiny a dokonce se můžete dost lehko dostat do dluhů (pokud jste fyzická osoba). Vzpomeňte třeba na Rosamundu.

Na podnikání  musí mít člověk neobyčejný odstup, nadhled, až flegmatičnost, a tu já nemám. Vím to. Neměl ho, jak se ukázalo, ani můj muž.
Ale nevyčítám si to, ani jemu,  - tento "správný podnikatelský přístup s potřebným nadhledem" jsem u svých známých, podnikatelů, viděla asi tak na 2 případech. Všichni ostatní, které znám - řádově desítky lidí, se taky strachují a trápí, nespí, počítají co jim kdo dluží a kolik toho oni sami musí zaplatit....

Možná vás napadne - tak proč to vlastně děláte?  Můj manžel proto, že podnikání byl jeho sen a obor, v čem vybudoval firmu, měl vystudovaný na SŠ, VŠ a poté asi 5 let zkušeností a praxe, chtěl mít svou firmu a být sám sobě šéfem.
Já jsem podnikala pro to, že mi to přičiněním osudu spadlo do klína (ačkoli jsem vystudovala zcela jiný obor), ale když nezletilé děti zdědily tehdy velmi prosperující firmu, cítila jsem povinnost jim ji do jejich dospělosti a dostudování spravovat.
A obecně - podnikání je ohromný prostor pro seberealizaci. Fakt úžasný.  A když se daří, tak samozřejmě vyděláte mnohem víc, než v pozici zaměstnance.

V nemocnici jsem si uvědomila  několik věcí: Děti v našem oboru pokračovat nechtějí, mají svou cestu. I když se dám "jen" zaměstnat, tak už vím, že děti na studiích udržím, a ony si samy už přivydělávají. A že sama sebe pak v pohodě uživím.
Tudíž najednou - já už podnikat konečně NEMUSÍM! :) :supr:  Můžu si zařídit klidnější život zaměstnance a mít takřka čistou hlavu a mnohem víc času. :jojo: Jakýsi pomyslný úkol, který jsem v sobě cítila, mám splněný.
Tak se to nějak zvláštně sešlo a bezvadně načasovalo. A já se na zklidnění svého života už těším.

Svou pečlivou až někdy úzkostnou povahu totiž nezměním, flegmouš ze mě určitě nebude. Tak to mám nastavené od přírody a nehodlám sama sebe znásilňovat.
Tak pro mě je řešení - přestat podnikat to jediné správné. A teď už si to už konečně  můžu dovolit. :jojo:

Tož tak. :)

Blossom — 28. 7. 2011 9:11

Damila napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Ne nadarmo se říká, že cestování a čtení jsou nejpříjemnějšími náhražkami myšlení. ;)

Ty jo, tak dlouho jsem tu nebyla, a tolik moudra se tu mezitím vyrojilo, to se mi taky moc líbí.:supr:
Už vím, proč tak ráda cestuji a čtu. ;)

Tohle mě velmi zaujalo. Protože i já nesmírně ráda cestuji, a hodně čtu. :)

Zamyslela jsem se nad tím Bramborčiným sloganem, ale já se s ním neztotožňuji: Když to beru podle sebe - cestování a čtení mě naopak poskytují úžasné podněty a inspiraci k myšlení.
Obojí mě obohacuje. Pro mě to žádné náhražky myšlení nejsou. :)

Arcanum — 28. 7. 2011 9:12

majkafa napsal(a):

Protože deprese už prozkoumali jiní, a to jsou odborníci. Tak proč si mariposa svým myšlením zbytečně vytváří falešné domněnky o důvodech deprese, že nemůžou pocházet i zvenčí. Někto to má skutečně tak, že když nedojde ke spuštěči zvenčí, depresí trpět nebude.

Odbornici :lol:   Sami nevedi ,protoze tohle zkoumani je uz za hranici lidskeho mozku.

To jsem taky-odbornik. :lol:  a tvrdim ze zadny podnet z venci nemuze vyvolat depresi pokud uvnitr je clovek vybalancovanej.

Dokonce sama Bloss si uvedomuje jakou spojitost mel jeji spoustec s jejim vnitrnim nevybalancovanim. :);)

Arcanum — 28. 7. 2011 9:23

A k cemu tady ted slouzi ten dlouuuuuhy prispevek cislo 174. ?
Mam ho cist? je tam neco zajimavyho,nebo je to vlakno o Tobe ? :D :vissla:

Blossom — 28. 7. 2011 9:32

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Protože deprese už prozkoumali jiní, a to jsou odborníci. Tak proč si mariposa svým myšlením zbytečně vytváří falešné domněnky o důvodech deprese, že nemůžou pocházet i zvenčí. Někto to má skutečně tak, že když nedojde ke spuštěči zvenčí, depresí trpět nebude.

Odbornici :lol:   Sami nevedi ,protoze tohle zkoumani je uz za hranici lidskeho mozku.

To jsem taky-odbornik. :lol:  a tvrdim ze zadny podnet z venci nemuze vyvolat depresi pokud uvnitr je clovek vybalancovanej.

Dokonce sama Bloss si uvedomuje jakou spojitost mel jeji spoustec s jejim vnitrnim nevybalancovanim. :);)

No, takto, jako ty to prezentuješ, bych to tedy já neformulovala.

Myslím, že obecně vnitřně jsem byla  a zas jsem vybalancovaná dostatečně. Víc, než "je v kraji běžné". ;)

Avšak úkol, který přede mě osud postavil - dovychovat sama děti a postarat se jim o jejich firmu, byl pro mě příliš vyčerpávající.
Přesto jsem mu dostála, byť za cenu (depresi) , která mě samotnou překvapila.

Jenže - to nikdo předem nevíme, když do čehokoli vstupujeme, jakou cenu za to zaplatíme. Do manželství, do mateřství i do podnikání....

Blossom — 28. 7. 2011 9:36

Arcanum napsal(a):

A k cemu tady ted slouzi ten dlouuuuuhy prispevek cislo 174. ?
Mam ho cist? je tam neco zajimavyho,nebo je to vlakno o Tobe ? :D :vissla:

Arcanum, to je na tobě- klidně ho třeba přeskoč.
To je na každého rozhodnutí, čí příběhy chce číst a co si z nich chce odnést..... :jojo:

majkafa — 28. 7. 2011 9:47

Blossom napsal(a):

Damila napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Ne nadarmo se říká, že cestování a čtení jsou nejpříjemnějšími náhražkami myšlení. ;)

Ty jo, tak dlouho jsem tu nebyla, a tolik moudra se tu mezitím vyrojilo, to se mi taky moc líbí.:supr:
Už vím, proč tak ráda cestuji a čtu. ;)

Tohle mě velmi zaujalo. Protože i já nesmírně ráda cestuji, a hodně čtu. :)

Zamyslela jsem se nad tím Bramborčiným sloganem, ale já se s ním neztotožňuji: Když to beru podle sebe - cestování a čtení mě naopak poskytují úžasné podněty a inspiraci k myšlení.
Obojí mě obohacuje. Pro mě to žádné náhražky myšlení nejsou. :)

Taky to tak mám.
Nikdy jsem ani neslyšela, že by se říkalo, že cestování a čtení jsou nejpříjemnjšími náhražkami myšlení.

majkafa — 28. 7. 2011 9:50

Arcanum napsal(a):

A k cemu tady ted slouzi ten dlouuuuuhy prispevek cislo 174. ?
Mam ho cist? je tam neco zajimavyho,nebo je to vlakno o Tobe ? :D :vissla:

Opět ty nesmyslné otázky pro jiné kromě tebe.
K čemu ti bude, že někdo napíše - ano, máš ho číst, a jiný - ne, nečti ho.
Proč se neřídíš podle sebe? heh

Arcanum — 28. 7. 2011 9:58

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A k cemu tady ted slouzi ten dlouuuuuhy prispevek cislo 174. ?
Mam ho cist? je tam neco zajimavyho,nebo je to vlakno o Tobe ? :D :vissla:

Arcanum, to je na tobě- klidně ho třeba přeskoč.
To je na každého rozhodnutí, čí příběhy chce číst a co si z nich chce odnést..... :jojo:

Ja nejak tusim ze je to tam o Tobe,ale nevim jaky to ma ucel,tak se ptam.
Jen jsem to prelitla ale zdalo se me,ze se asi zase opakujes.
Mozna ze to ma hlavne smysl pro Tebe. Ma? :)

Arcanum — 28. 7. 2011 10:00

majkafa napsal(a):

Proč se neřídíš podle sebe? heh

:D:lol: jestli nekdo se neridi podle sebe ,tak ja to urcite nejsem.  :jojo:
Myslela jsem ze Tva intuice to uz vi. :)

majkafa — 28. 7. 2011 10:14

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Proč se neřídíš podle sebe? heh

:D:lol: jestli nekdo se neridi podle sebe ,tak ja to urcite nejsem.  :jojo:
Myslela jsem ze Tva intuice to uz vi. :)

Neřídíš, když se ptáš na skle, jestli to máš číst. Nebo ani tomuhle nerozumíš?
Už zase nesmyslná, řekla bych až hloupá diskuse o ničem.

Arcanum — 28. 7. 2011 10:22

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Dokonce sama Bloss si uvedomuje jakou spojitost mel jeji spoustec s jejim vnitrnim nevybalancovanim. :);)

No, takto, jako ty to prezentuješ, bych to tedy já neformulovala.

Myslím, že obecně vnitřně jsem byla  a zas jsem vybalancovaná dostatečně. Víc, než "je v kraji běžné". ;)

Avšak úkol, který přede mě osud postavil - dovychovat sama děti a postarat se jim o jejich firmu, byl pro mě příliš vyčerpávající.
Přesto jsem mu dostála, byť za cenu (depresi) , která mě samotnou překvapila.

Propanajana. :rolleyes:

Nerikej me Bloss ze nejsi schopna pochopit o cem mluvim. :rolleyes:

Ty si opravdu myslis ze jsi byla vybalancovana? Vynechme ted pritomnost.
Neodpocivala jsi (mela jsi nedostatek odpocinku-,uz jen to je naproste nevybalancovani,panimajes? ;)

Vsechno co se nam deje venku je odrazem naseho uvnitr. To je me poznani. ;) 
Pokud nemas stejne poznani ,pak je mozne ze jen stezi me muzes uverit a nebo stezi to muzes pochopit.

Arcanum — 28. 7. 2011 10:25

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Proč se neřídíš podle sebe? heh

:D:lol: jestli nekdo se neridi podle sebe ,tak ja to urcite nejsem.  :jojo:
Myslela jsem ze Tva intuice to uz vi. :)

Neřídíš, když se ptáš na skle, jestli to máš číst. Nebo ani tomuhle nerozumíš?
Už zase nesmyslná, řekla bych až hloupá diskuse o ničem.

Je tomu tak majkafo ze nerozumis Ty me a v tom je cely vtip. A pritom se Ti zda ze jsem to ja kdo nerozumi. :jojo:
Tak se do tech diskuzi nepoustej .Bylo to smerovane Bloss a ta zda se mi na rozdil od Tebe chape mnohem lepe. ;)

mariposa — 28. 7. 2011 10:27

Bloss, podle mě osud neexistuje, všechno si tvoříme my sami. Pravda dost často o tom ani nevíme, myslíme si, že se to děje zvenku, ale my k tomu svým vnitřním nastavením směřujeme, tedy my jsme těmi kdo si tyto vnější situace sami pro sebe připravujeme - potřebujeme se naučit to co ještě neumíme.
To co sis myslela, že dřív musíš a teď už víš, že nemusíš, jsi vlastně nemusela ani předtím. Jen jsi nevěděla (nedošlo Ti), že to nemusíš dělat. Kdybys věděla, že firmu táhnout nemusíš, mohla ses klidně s nohama na stole vyvarovat (předejít) celému tomu kolotoči co pak následoval, i depresi nebo myšlenkám na smrt. Ale jasný, to co víš teď jsi tenkrát nevěděla a to co víš teď to za nějaký čas zase bude trochu jinak, tak to chodí.
Ty si teď tedy myslíš, že je všechno v Tobě vyrovnané?

Arcanum — 28. 7. 2011 10:30

Blossom napsal(a):

Víc, než "je v kraji běžné". ;)

:co::co::co:

Blossom — 28. 7. 2011 10:41

mariposa napsal(a):

Bloss, podle mě osud neexistuje, všechno si tvoříme my sami. Pravda dost často o tom ani nevíme, myslíme si, že se to děje zvenku, ale my k tomu svým vnitřním nastavením směřujeme, tedy my jsme těmi kdo si tyto vnější situace sami pro sebe připravujeme - potřebujeme se naučit to co ještě neumíme.
To co sis myslela, že dřív musíš a teď už víš, že nemusíš, jsi vlastně nemusela ani předtím. Jen jsi nevěděla (nedošlo Ti), že to nemusíš dělat. Kdybys věděla, že firmu táhnout nemusíš, mohla ses klidně s nohama na stole vyvarovat (předejít) celému tomu kolotoči co pak následoval, i depresi nebo myšlenkám na smrt. Ale jasný, to co víš teď jsi tenkrát nevěděla a to co víš teď to za nějaký čas zase bude trochu jinak, tak to chodí.
Ty si teď tedy myslíš, že je všechno v Tobě vyrovnané?

Mariposo, tak to vidíme každá trochu jinak:
Podle mě cosi jako osud existuje, tedy v tom smyslu, že k nám přicházejí události zvenčí, a my pak na ně reagujeme.
Ty události zvenčí ovlivnit nemůžeme, naši reakci na to však už z velké míry ano.

Ano, nic nemusíme, jen umřít. ;) :jojo:

Nemusela jsem vůbec firmu řídit: Kdybych si tehdy kdysi hodila nohy na stůl, tak bych ovšem já i děti třela x let  bídu s nouzí , nemohla bych tolik cestovat, jak jsem cestovala, dcera by nemohla studovat část studia v zahraničí, a mé děti by teď neměly základ pro další život (oba zajištěné bydlení) atd.

Ano, kdybych věděla dopředu, co nás to jako rodinu "bude stát", tak hlavně kvůli svému manželovi bych si tehdy start jeho firmy nepřála, možná mohl být dnes živý.... :(
Ale možná taky ne, on byl velmi schopný a už před revolucí na vedoucích místech podniku ( nejvýš,kam mohl jako nekomunista dosáhnout). Po revoluci mu nabízeli ředitelování největšího podniku v našem městě. Určitě by i bez vlastního podnikání byl na nějakém zodpovědném a exponovaném místě, samozřejmě se stresy a zodpovědností, a třeba by to dopadlo stejně...kdo ví?

Ano, teď si myslím, že ve mě je takřka vše vyrovnané. Cítím se spokojená. :jojo:

mariposa — 28. 7. 2011 10:57

Blossom napsal(a):

Mariposo, tak to vidíme každá trochu jinak:
Podle mě cosi jako osud existuje, tedy v tom smyslu, že k nám přicházejí události zvenčí, a my pak na ně reagujeme.
Ty události zvenčí ovlivnit nemůžeme, naši reakci na to však už z velké míry ano.

Ano, nic nemusíme, jen umřít. ;) :jojo:

Nemusela jsem vůbec firmu řídit: Kdybych si tehdy kdysi hodila nohy na stůl, tak bych ovšem já i děti třela x let  bídu s nouzí , nemohla bych tolik cestovat, jak jsem cestovala, dcera by nemohla studovat část studia v zahraničí, a mé děti by teď neměly základ pro další život (oba zajištěné bydlení) atd.

Ano, kdybych věděla dopředu, co nás to jako rodinu "bude stát", tak hlavně kvůli svému manželovi bych si tehdy start jeho firmy nepřála, možná mohl být dnes živý.... :(
Ale možná taky ne, on byl velmi schopný a už před revolucí na vedoucích místech podniku ( nejvýš,kam mohl jako nekomunista dosáhnout). Po revoluci mu nabízeli ředitelování největšího podniku v našem městě. Určitě by i bez vlastního podnikání byl na nějakém zodpovědném a exponovaném místě, samozřejmě se stresy a zodpovědností, a třeba by to dopadlo stejně...kdo ví?

Ano, teď si myslím, že ve mě je takřka vše vyrovnané. Cítím se spokojená. :jojo:

Bloss a proč se tady tak chvástáš? Honíš si tu triko. Takže to s tou vnitřní vyrovnaností nebude zase tak žhavý. Věřím tomu, že Tě deprese hodně obohatila, o tom nepochybuju, ale jinak jedeš v podobných kolejích v jakých jsi jela před depresí, myslím co se týče Tvého projevu tady na babinetu.

No a vidíš, takhle velmi schopný člověk jako Tvůj muž a jak skončil. Mnoho méně schopných ještě žije. Jestli ono to nebude o něčem jiném než o té schopnosti to někam ve vnějším světě dotáhnout.

Blossom — 28. 7. 2011 11:17

Mariposo, pokud jsi pojala mou osobní zpověď jako chvástání a honění si trika, tak za to já nemůžu.
To je Tvé pojetí.  :jojo:

Já na Babinetu  i na toto téma ráda diskutuji, vy mi totiž pokládáte otázky z různých a leckdy nečekaných úhlů, no a já tím, jak na ně odpovídám, si je tak lépe a zřetelněji skládám ve své hlavě. Diskuse mě obohacují.
A z příspěvků ostatních (i ze SZ) vidím, že mé prožité zkušenosti můžou být pro někoho i poučné a inspirativní.


Nebo Tě mariposo snad obecně nějak dráždí lidi, kteří napíšou, že se cítí spokojení?

Arcanum — 28. 7. 2011 11:23

Blossom napsal(a):

A z příspěvků ostatních (i ze SZ) vidím, že mé prožité zkušenosti můžou být pro někoho i poučné a inspirativní.

Ano,pro nekoho. Sve k svemu. ;)

majkafa — 28. 7. 2011 11:40

mariposa napsal(a):

Bloss a proč se tady tak chvástáš? Honíš si tu triko. Takže to s tou vnitřní vyrovnaností nebude zase tak žhavý. Věřím tomu, že Tě deprese hodně obohatila, o tom nepochybuju, ale jinak jedeš v podobných kolejích v jakých jsi jela před depresí, myslím co se týče Tvého projevu tady na babinetu.

No a vidíš, takhle velmi schopný člověk jako Tvůj muž a jak skončil. Mnoho méně schopných ještě žije. Jestli ono to nebude o něčem jiném než o té schopnosti to někam ve vnějším světě dotáhnout.

Pro mě je velmi překvapivé, že někdo vnímá psaní Blossom jako chvástání a honění si trika. Já to vnímám jako normální konstatování a normální diskusi.
mariposo, že to vnímáš jako chvástání, není tvou závistí? Nebo čím? :co:

Kiara — 28. 7. 2011 11:59

mariposa napsal(a):

Bloss a proč se tady tak chvástáš? Honíš si tu triko. Takže to s tou vnitřní vyrovnaností nebude zase tak žhavý. Věřím tomu, že Tě deprese hodně obohatila, o tom nepochybuju, ale jinak jedeš v podobných kolejích v jakých jsi jela před depresí, myslím co se týče Tvého projevu tady na babinetu.

No a vidíš, takhle velmi schopný člověk jako Tvůj muž a jak skončil. Mnoho méně schopných ještě žije. Jestli ono to nebude o něčem jiném než o té schopnosti to někam ve vnějším světě dotáhnout.

mariposo, proč zase Ty nedokážeš pochopit, že někteří lidé to opravdu v životě dotáhnou dále, než ti ostatní a že jejich popis situace není žádným chvástáním, ale skutečně pouze věcným popisem situace :co: ?!?

Bohužel, za všechno v životě se platí, aby ten život byl pro každého v rovnováze. Život na výsluní totiž není zadarmo, ale přnáší s sebou i řadu pravidelných stresových situací, nepravidelně po sobě jdoucích, což je daň za úspěch pro ty, kteří se mají lépe nežli většina populace. Častokrát se stává, že takový člověk dlouhodobý stres neunese a dá se buď na pití, začne konzumovat léky na uklidnění nebo se nakonec psychicky zhroutí, potažmo ho v plné síle sklátí náhlá mozková příhoda či infarkt :jojo: a vůbec to není o tom, jestli je schopný anebo neschopný, ale o tom, že tlak, vyvíjený na svoji osobu prostě nedokáže unést.

Já bych si vůbec nedovolila soudit někoho, kdo takovému tlaku více či méně podlehne a pokud se člověk z takového presu dokáže postavit na nohy a jít dál, svědčí to spíše o síle jeho osobnosti než o čemkoliv jiném.

MMCH Ty soudíš schopné lidi, kteří nějakým způsobem v této společnosti "neobstáli" a pozastavuješ se nad tím "jak skončili". Zajímavé ... psala jsi tady, že jsi třicetiletá studentka (?!?), bydlíš v bytě, který platí Tvůj přítel, podporují Tě rodiče. Ve velm zralém věku jsi tedy finančně závislá na svém okolí a až doteď ses nedokázala v životě postavit na vlastní nohy. Na Tvém místě bych pečlivě vážila slova, protože ve spojení s Tebou je věta "Jestli ono to nebude o něčem jiném než o té schopnosti to někam ve vnějším světě dotáhnout. velmi úsměvná :D

majkafa — 28. 7. 2011 12:09

mariposo, Kiara ti to napsala naprosto výstižně.

Opět, jako kdysi, tady píšeš nějaké teoretické poučky a nemáš odžito. Tohle bych očekávala od člověka jednoduššího myšlení nebo od mladičké holčiny, ne od třicítky, která nestojí na svých vlastních nohách.
I náš stát pokládá za "normální" denní studium do věku 26 let,pak už studující nedostane ani rodinné přídavky, ani jeho rodiče je nedostanou.

Arcanum — 28. 7. 2011 12:14

To vis ze jo holky,jak malo staci aby jste se do nekoho poradne obuly zejo? :lol:

majkafa — 28. 7. 2011 12:17

Arcanum napsal(a):

To vis ze jo holky,jak malo staci aby jste se do nekoho poradne obuly zejo? :lol:

Co vysíláš, to se ti vrací :jojo:

Kiara — 28. 7. 2011 12:18

Arcanum, Tobě připadá, že se tady do někoho pořádně obouváme :) ?!?  Jdi Ty ;)

Arcanum — 28. 7. 2011 12:19

Bramborka napsal(a):

Blossom napsal(a):

Deprese je jako křeč duše -- když máte křeč, vůlí s ní nic nezmůžete.

No, spíš jako paréza nebo plegie, řekla bych.

Krec duse? Jak jako?

Proc je duse v kreci holky?

majkafa — 28. 7. 2011 12:21

Kiara napsal(a):

Arcanum, Tobě připadá, že se tady do někoho pořádně obouváme :) ?!?  Jdi Ty ;)

Z nějakého důvodu, to ví jen ona sama, z jakého, jí to tak evidentně připadá, když to napsala.
Arcanum, proč to tak vnímáš?

Arcanum — 28. 7. 2011 12:21

Kiara napsal(a):

Arcanum, Tobě připadá, že se tady do někoho pořádně obouváme :) ?!?  Jdi Ty ;)

Ale nejdu ;)

Chces snad rict ze jsi mariposu presla bez povsimnuti ?

Arcanum — 28. 7. 2011 12:22

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

To vis ze jo holky,jak malo staci aby jste se do nekoho poradne obuly zejo? :lol:

Co vysíláš, to se ti vrací :jojo:

A co ze se ji to teda vraci majkafo?

Blossom — 28. 7. 2011 12:26

Arcanum napsal(a):

Kiara napsal(a):

Arcanum, Tobě připadá, že se tady do někoho pořádně obouváme :) ?!?  Jdi Ty ;)

Ale nejdu ;)

Chces snad rict ze jsi mariposu presla bez povsimnuti ?

Arcanum, tady jsi na diskusním fóru. Tak se tu zkrátka diskutuje, to už tak bývá.... :vissla:

Zkus se zamyslet, proč uvažuješ pouze o dvou extrémech: Když člověk diskutuje, tak se (podle tebe) do někoho obouvá, a nebo by měl mlčet a přecházet příspěvky jiných bez povšimnutí.

mariposa — 28. 7. 2011 12:31

K příspěvku od Bloss č. 189:
Schopný člověk v tomto vnějším světě (společnost) ještě nemusí znamenat, že je také schopný a vyrovnaný ve svém vnitřním světě. Proto se navenek zdánlivě schopný člověk může upít k smrti. A navenek zdánlivě neschopný člověk (pro společnost a její mechanismy) může být vnitřně vyrovnaný, ovšem pro společnost nedostačující.

Já jednoduše z Blossom necítím, že dnes už je (takřka) vyrovnaná. Podle mě něco prožila, ale nešla ještě do úplné hloubky problému.
A proč se kvůli tomuhle názoru tady na mě sesype tolik lidí?

Přiznávám, že je snadné (nebo se to alespoň tak zdá) vidět s čím mají problém druzí, ale zatraceně těžké je spatřit to u sebe. Mě Blossom zajímáš, protože mi v některých věcech připomínáš mě, třeba ve snaze o perfekcionismus a o to jak budeš vypadat před ostatníma. Ale to, že jsi dnes už vyrovananá to mi příjde, že obelháváš sama sebe.

Arcanum — 28. 7. 2011 12:36

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Kiara napsal(a):

Arcanum, Tobě připadá, že se tady do někoho pořádně obouváme :) ?!?  Jdi Ty ;)

Ale nejdu ;)

Chces snad rict ze jsi mariposu presla bez povsimnuti ?

Arcanum, tady jsi na diskusním fóru. Tak se tu zkrátka diskutuje, to už tak bývá.... :vissla:

Zkus se zamyslet, proč uvažuješ pouze o dvou extrémech: Když člověk diskutuje, tak se (podle tebe) do někoho obouvá, a nebo by měl mlčet a přecházet příspěvky jiných bez povšimnutí.

Vaaazne? Nebyt Tebe tak to vazne nevim. :lol::D

Zkus se zamyslet proc si myslis ze uvazuju tak jak Ty si myslis,pises.  :D

Kiara — 28. 7. 2011 12:39

mariposo, já jsem se na Tebe nesesypala, děvenko zlatá, já jsem si Ti jen dovolila připomenout, že ve svých třiceti letech studuješ, studuješ, studuješ a stále ještě nejsi dostudovaná. Život tím pádem znáš opravdu ze školních škamen, až doteď sis vlastními silami a vlastní prací nepořídila ani vlastní střechu nad hlavou, ani sis nezaložila rodinu. Z těchto důvodů se domnívám, že jsi praktickým životem stále ještě nedotčená a proto mi Tvé úvahy nad životem Blossom přijdou značně komické, ne-li nepatřičné. Asi tak něco v tom smyslu, jako když člověk s břevnem ve vlastním oku hledá smítku ve zřítelnici bližšího svého :lol:

majkafa — 28. 7. 2011 12:43

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

To vis ze jo holky,jak malo staci aby jste se do nekoho poradne obuly zejo? :lol:

Co vysíláš, to se ti vrací :jojo:

A co ze se ji to teda vraci majkafo?

Na hloupé otázky nebudu odpovídat. :D

Arcanum — 28. 7. 2011 12:43

mariposa napsal(a):

Jestli ono to nebude o něčem jiném než o té schopnosti to někam ve vnějším světě dotáhnout.

Kiaro,

nejdriv by jsi tuhle vetu vsak mela byt schopna pochopit,pak by se Ti nezdala tak usmevna.

mariposa — 28. 7. 2011 12:43

Kiara napsal(a):

mariposo, já jsem se na Tebe nesesypala, děvenko zlatá, já jsem si Ti jen dovolila připomenout, že ve svých třiceti letech studuješ, studuješ, studuješ a stále ještě nejsi dostudovaná. Život tím pádem znáš opravdu ze školních škamen, až doteď sis vlastními silami a vlastní prací nepořídila ani vlastní střechu nad hlavou, ani sis nezaložila rodinu. Z těchto důvodů se domnívám, že jsi praktickým životem stále ještě nedotčená a proto mi Tvé úvahy nad životem Blossom přijdou značně komické, ne-li nepatřičné. Asi tak něco v tom smyslu, jako když člověk s břevnem ve vlastním oku hledá smítku ve zřítelnici bližšího svého :lol:

Kiaro, nevíš o mě nic jen to co jsem sem napsala, jen drobky na kterých tady teď stavíš tohleto výše napsané. Neznáš mě, Kiaro, ale z nějakého důvodu máš potřebu mi tohle všechno psát.

Arcanum — 28. 7. 2011 12:44

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):


Co vysíláš, to se ti vrací :jojo:

A co ze se ji to teda vraci majkafo?

Píšu o tobě a maripose, že se vám vrací, co vysíláte. ;)
Co se vrací mně, do toho ti nic není. ;)

Ja se ptam co se maripose vraci. Co se vraci me o tom si nic Ty radeji nedomyslej ,nemas na to. :jojo:

majkafa — 28. 7. 2011 12:45

Arcanum hirondel, já jsem si to nesprávně přečetla. Platí, co jsem opravila, nebudu ti odpovídat na tvé otázky, které pokládám za hloupé.

Arcanum — 28. 7. 2011 12:46

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Co vysíláš, to se ti vrací :jojo:

A co ze se ji to teda vraci majkafo?

Na hloupé otázky nebudu odpovídat. :D

Jo holka ,ta ostazka je naopak uplne genialni. Kdyzby jsi na ni dokazala odpovedet,hned by jsi zjistila ze me se nic nezda a nic me jen tak nepripada,vis? :pussa:

Vim co delam.Dobry co? :D

majkafa — 28. 7. 2011 12:48

Arcanum napsal(a):

Jo holka ,ta ostazka je naopak uplne genialni. Kdyzby jsi na ni dokazala odpovedet,hned by jsi zjistila ze me se nic nezda a nic me jen tak nepripada,vis? :pussa:

Vim co delam.Dobry co? :D

Já tvou otázku pokládám za hloupou a nic na tom nezmění ani to, že ty ji pokládáš za geniální.
A nemá to nic společného s ním, jestli na ni dokážu nebo nedokážu odpovědět. Prostě jenom neodpovím.

Arcanum — 28. 7. 2011 12:49

majkafa napsal(a):

Arcanum hirondel, já jsem si to nesprávně přečetla. Platí, co jsem opravila, nebudu ti odpovídat na tvé otázky, které pokládám za hloupé.

Co znamena to slovo hirondel? :co:

Arcanum — 28. 7. 2011 12:50

majkafa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Jo holka ,ta ostazka je naopak uplne genialni. Kdyzby jsi na ni dokazala odpovedet,hned by jsi zjistila ze me se nic nezda a nic me jen tak nepripada,vis? :pussa:

Vim co delam.Dobry co? :D

Já tvou otázku pokládám za hloupou a nic na tom nezmění ani to, že ty ji pokládáš za geniální.
A nemá to nic společného s ním, jestli na ni dokážu nebo nedokážu odpovědět. Prostě jenom neodpovím.

A ja dobre vim proc. :lol:
Tomu ja rikam sach -mat. :pussa::pussa:

Arcanum — 28. 7. 2011 12:52

Kiara napsal(a):

mariposo, ...... děvenko zlatá,

Kiaro ,muzu se zeptat proc ji takhle oslovujes?

majkafa — 28. 7. 2011 12:53

Umíš hrát šachy?
Já končím, nenechám se zatáhnout do hloupé debaty s tebou o ničem, Arcanum. pápá

Revliba — 28. 7. 2011 13:28

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jestli ono to nebude o něčem jiném než o té schopnosti to někam ve vnějším světě dotáhnout.

Kiaro,

nejdriv by jsi tuhle vetu vsak mela byt schopna pochopit,pak by se Ti nezdala tak usmevna.

Arcanum...suchá je teorie,zelený je strom života..

Arcanum — 28. 7. 2011 13:31

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jestli ono to nebude o něčem jiném než o té schopnosti to někam ve vnějším světě dotáhnout.

Kiaro,

nejdriv by jsi tuhle vetu vsak mela byt schopna pochopit,pak by se Ti nezdala tak usmevna.

Arcanum...suchá je teorie,zelený je strom života..

A? Co tim basnik rika?

Revliba — 28. 7. 2011 13:47

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Kiaro,

nejdriv by jsi tuhle vetu vsak mela byt schopna pochopit,pak by se Ti nezdala tak usmevna.

Arcanum...suchá je teorie,zelený je strom života..

A? Co tim basnik rika?

Co tomu říká tvůj básník nevím...každý máme svého..můj básník básní o propojení teorie a praxe,o kázání vody a  pití vína...nebo třeba o lenosti k životu...hm,kdo ví?

Blossom — 28. 7. 2011 13:49

mariposa napsal(a):

K příspěvku od Bloss č. 189:
Schopný člověk v tomto vnějším světě (společnost) ještě nemusí znamenat, že je také schopný a vyrovnaný ve svém vnitřním světě. Proto se navenek zdánlivě schopný člověk může upít k smrti. A navenek zdánlivě neschopný člověk (pro společnost a její mechanismy) může být vnitřně vyrovnaný, ovšem pro společnost nedostačující.

Já jednoduše z Blossom necítím, že dnes už je (takřka) vyrovnaná. Podle mě něco prožila, ale nešla ještě do úplné hloubky problému.
A proč se kvůli tomuhle názoru tady na mě sesype tolik lidí?

Přiznávám, že je snadné (nebo se to alespoň tak zdá) vidět s čím mají problém druzí, ale zatraceně těžké je spatřit to u sebe. Mě Blossom zajímáš, protože mi v některých věcech připomínáš mě, třeba ve snaze o perfekcionismus a o to jak budeš vypadat před ostatníma. Ale to, že jsi dnes už vyrovananá to mi příjde, že obelháváš sama sebe.

No, můj názor zas je, že s tím perfekcionalismem a snahou vypadat hezky před ostatními jsi to moc netrefila, ale prostě - každá máme svůj názor.

A že ti přijde, že (údajně) obelhávám sama sebe, protože se cítím vyrovnaná?
Sice nevím, jak jsi na to přišla, ale to je celkem fuk.

Klidně si to mysli, mě to nevadí, já vím své.
A nemám ani ten nejmenší důvod Tě o něčem přesvědčovat. :)

Blossom — 28. 7. 2011 13:52

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Arcanum hirondel, já jsem si to nesprávně přečetla. Platí, co jsem opravila, nebudu ti odpovídat na tvé otázky, které pokládám za hloupé.

Co znamena to slovo hirondel? :co:

Tvůj předchozí nick, než sis ho změnila na Arcanum. :)

mariposa — 28. 7. 2011 14:13

Je to můj názor.

Fajn, že mě nechceš přesvědčovat, díky :)

Arcanum — 28. 7. 2011 16:07

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Arcanum...suchá je teorie,zelený je strom života..

A? Co tim basnik rika?

Co tomu říká tvůj básník nevím...každý máme svého..můj básník básní o propojení teorie a praxe,o kázání vody a  pití vína...nebo třeba o lenosti k životu...hm,kdo ví?

A co to ma Revli spolecneho s tim co pisu smerem ke Kiare?  :co:

Arcanum — 28. 7. 2011 16:09

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Arcanum hirondel, já jsem si to nesprávně přečetla. Platí, co jsem opravila, nebudu ti odpovídat na tvé otázky, které pokládám za hloupé.

Co znamena to slovo hirondel? :co:

Tvůj předchozí nick, než sis ho změnila na Arcanum. :)

Coze? :co:  To musi byt nejaky omyl ne? :lol:

Ja jsem jak ziva nevidela nikdy to co muzu videt tady. Detske hriste kam se na to hrabe. :lol:

Blossom — 28. 7. 2011 16:11

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Co znamena to slovo hirondel? :co:

Tvůj předchozí nick, než sis ho změnila na Arcanum. :)

Coze? :co:  To musi byt nejaky omyl ne? :lol:

Ja jsem jak ziva nevidela nikdy to co muzu videt tady. Detske hriste kam se na to hrabe. :lol:

Ano.
A ty jsi toho živým důkazem. ;) :D

Arcanum — 28. 7. 2011 16:14

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):


Tvůj předchozí nick, než sis ho změnila na Arcanum. :)

Coze? :co:  To musi byt nejaky omyl ne? :lol:

Ja jsem jak ziva nevidela nikdy to co muzu videt tady. Detske hriste kam se na to hrabe. :lol:

Ano.
A ty jsi toho živým důkazem. ;) :D

Vis co by ti na to rekl muj kamos Crabat?
Zrcadlene jiz nelze zrcadlit. Pobiras to? :vissla::D

Arcanum — 28. 7. 2011 16:20

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

K příspěvku od Bloss č. 189:
Schopný člověk v tomto vnějším světě (společnost) ještě nemusí znamenat, že je také schopný a vyrovnaný ve svém vnitřním světě. Proto se navenek zdánlivě schopný člověk může upít k smrti. A navenek zdánlivě neschopný člověk (pro společnost a její mechanismy) může být vnitřně vyrovnaný, ovšem pro společnost nedostačující.

Já jednoduše z Blossom necítím, že dnes už je (takřka) vyrovnaná. Podle mě něco prožila, ale nešla ještě do úplné hloubky problému.
A proč se kvůli tomuhle názoru tady na mě sesype tolik lidí?

Přiznávám, že je snadné (nebo se to alespoň tak zdá) vidět s čím mají problém druzí, ale zatraceně těžké je spatřit to u sebe. Mě Blossom zajímáš, protože mi v některých věcech připomínáš mě, třeba ve snaze o perfekcionismus a o to jak budeš vypadat před ostatníma. Ale to, že jsi dnes už vyrovananá to mi příjde, že obelháváš sama sebe.

No, můj názor zas je, že s tím perfekcionalismem a snahou vypadat hezky před ostatními jsi to moc netrefila, ale prostě - každá máme svůj názor.

A že ti přijde, že (údajně) obelhávám sama sebe, protože se cítím vyrovnaná?
Sice nevím, jak jsi na to přišla, ale to je celkem fuk.

Klidně si to mysli, mě to nevadí, já vím své.
A nemám ani ten nejmenší důvod Tě o něčem přesvědčovat. :)

Zkouska na prezkouseni jestli je za vodou jeste prijde,co si o tom myslis Ty Bloss?

Blossom jen malo kdo vidi sam sebe a zna sam sebe tak ostre i pod povrchem danlive skutecnosti.
Muj nazor je, ze Ty nekym takovym stale jeste nejsi.   :)

Bramborka — 28. 7. 2011 16:32

Arcanum napsal(a):

Zrcadlene jiz nelze zrcadlit. Pobiras to? :vissla::D

Blossom to asi pobírá, ale já ne ......:/  Jak to, že nelze? Co zrcadlové bludiště, co periskop? Nejsou psychicko-sociální analogie?

Revliba — 28. 7. 2011 16:33

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A? Co tim basnik rika?

Co tomu říká tvůj básník nevím...každý máme svého..můj básník básní o propojení teorie a praxe,o kázání vody a  pití vína...nebo třeba o lenosti k životu...hm,kdo ví?

A co to ma Revli spolecneho s tim co pisu smerem ke Kiare?  :co:

Propojení Arcanum...ty směrem ke Kiaře,ona směrem k Maripose,já směrem k tobě v kontextu Kiary...Kiara v kontextu Mariposy....celkem jednoduché ne?
Kiara rozumí... reaguje v kontextu....tak toto je můj básník..

Arcanum — 28. 7. 2011 16:38

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Co tomu říká tvůj básník nevím...každý máme svého..můj básník básní o propojení teorie a praxe,o kázání vody a  pití vína...nebo třeba o lenosti k životu...hm,kdo ví?

A co to ma Revli spolecneho s tim co pisu smerem ke Kiare?  :co:

Propojení Arcanum...ty směrem ke Kiaře,ona směrem k Maripose,já směrem k tobě v kontextu Kiary...Kiara v kontextu Mariposy....celkem jednoduché ne?
Kiara rozumí...,jen reaguje v kontextu....tak toto je můj básník..

PanenkoMaria :rolleyes:  tohle propojeni neresim,to nemam na mysli.

A cemu Kiara jako podle Tebe rozumi?

Revliba — 28. 7. 2011 16:57

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):


A co to ma Revli spolecneho s tim co pisu smerem ke Kiare?  :co:

Propojení Arcanum...ty směrem ke Kiaře,ona směrem k Maripose,já směrem k tobě v kontextu Kiary...Kiara v kontextu Mariposy....celkem jednoduché ne?
Kiara rozumí...,jen reaguje v kontextu....tak toto je můj básník..

PanenkoMaria :rolleyes:  tohle propojeni neresim,to nemam na mysli.

A cemu Kiara jako podle Tebe rozumi?

Té větě od Mari,cos jí předložila..ale faktem je už s tebou trošku taky ztrácím trpělivost..:kapitulation:
Nějak mi připomínáš mého bývalého přítele...

Arcanum — 28. 7. 2011 17:02

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):


Propojení Arcanum...ty směrem ke Kiaře,ona směrem k Maripose,já směrem k tobě v kontextu Kiary...Kiara v kontextu Mariposy....celkem jednoduché ne?
Kiara rozumí...,jen reaguje v kontextu....tak toto je můj básník..

PanenkoMaria :rolleyes:  tohle propojeni neresim,to nemam na mysli.

A cemu Kiara jako podle Tebe rozumi?

Té větě od Mari,cos jí předložila..ale faktem je už s tebou trošku taky ztrácím trpělivost..:kapitulation:
Nějak mi připomínáš mého bývalého přítele...

Ja s Tebou ne,hec. :D  (to je dobre ze Te stvu,to ma vzdy efekt neco vylecit )

Rekla jsem ale opacny nazora to ten ze Kiara tomu nerozumi. Panimajes.
Pak tedy Tvuj basnik smerem ke mne je mimo misu. :pussa:

Revliba — 28. 7. 2011 17:11

Už vím,co mi u tebe Arcanum pořád rezonuje...je to ta souvislost s bývalým přítelem,co se z něj vyklubal násilník....on pořád lehce tlačil na pilu,dělal,že nerozumí,dokola se ptal,ale sám nejasně definoval..na přímé otázky odpovídal mlžením...dokola chtěl přesné vysvětlování jasných věcí...na otázku odpovídal otázkou....už jsem nevěděla,jestli nejsem cvok,hloupá,nechápavá...
Nebyla jsem...jen jsem mu delší dobu dovolovala,aby mi vymýval mozek...
Výrok Panenkomarjá:co:..používal docela často..
Ve finále mi došlo,že má narcistní poruchu osobnosti...
To jen tak,že mě to teď napadlo..

Arcanum — 28. 7. 2011 17:44

Ale uvedomujes si ze s tim nemam nic spolecneho? Ze se Ti jen neco otevrelo. :)

majkafa — 28. 7. 2011 17:45

hirondel Arcanum je takový úplně nenápadný manipulátor.
Něco, jako jsme mohli vidět třeba v Ordinaci v růžové zahradě. Kam až Kuklová dostala Bělu. Na psychiatrii. A přesně takhle to umí naprosto dokonale Arcanum. Vsadím krk. Ale na rozdíl od té herečky v seriálu, která to dělala cíleně, Arcanum si to bohužel ani neuvědomuje. Ale jak se říká - na každou svini se někde vaří voda.

Arcanum — 28. 7. 2011 17:48

Ty se majkafo predesvim starej o tu vodu ktera se nekde vari na Tebe.
Zajimave je ,ze nekdo rozumi ,jiny uz ne,vid? ;):D

Bramborka — 28. 7. 2011 17:49

Revliba napsal(a):

Už vím,co mi u tebe Arcanum pořád rezonuje...je to ta souvislost s bývalým přítelem,co se z něj vyklubal násilník....on pořád lehce tlačil na pilu,dělal,že nerozumí,dokola se ptal,ale sám nejasně definoval..na přímé otázky odpovídal mlžením...dokola chtěl přesné vysvětlování jasných věcí...na otázku odpovídal otázkou....už jsem nevěděla,jestli nejsem cvok,hloupá,nechápavá...
Nebyla jsem...jen jsem mu delší dobu dovolovala,aby mi vymýval mozek...
Výrok Panenkomarjá:co:..používal docela často..
Ve finále mi došlo,že má narcistní poruchu osobnosti...
To jen tak,že mě to teď napadlo..

Výrok Panenkomarjá je takový rukamalomivý a očivsloupobracející. Odpovídal na otázku: "Proč se ptáš?"? :P

majkafa — 28. 7. 2011 17:49

Konečně mi to došlo. Ale trvalo to.
Jak psala Pandorra, majka pozná manipulátora zcela bezpečně. Tady mi furt nedocházelo, co to vlastně je.

Arcanum — 28. 7. 2011 17:51

majkafa napsal(a):

Konečně mi to došlo. Ale trvalo to.
Jak psala Pandorra, majka pozná manipulátora zcela bezpečně. Tady mi furt nedocházelo, co to vlastně je.

Chces? ,ja Ti vysvetlim jak to taky Pan mohla myslet. :cool:

Ty jsi hlavne mimon a mimonove nemuzou chapat to co jini ano. :jojo:

Blossom — 28. 7. 2011 17:57

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Konečně mi to došlo. Ale trvalo to.
Jak psala Pandorra, majka pozná manipulátora zcela bezpečně. Tady mi furt nedocházelo, co to vlastně je.

Chces? ,ja Ti vysvetlim jak to taky Pan mohla myslet. :cool:

Ty jsi hlavne mimon a mimonove nemuzou chapat to co jini ano. :jojo:

Mimoň je město v severních Čechách...... :vissla: :D

majkafa — 28. 7. 2011 17:57

hirondel, nemám nikoho v ignoru. Ale teď budu mít tebe. Nestojíš mi za čtení. S manipulátory, s těmi dělám krátký proces. Sbohem.

Bramborka — 28. 7. 2011 17:59

Arcanum napsal(a):

Ty jsi hlavne mimon a mimonove nemuzou chapat to co jini ano. :jojo:

Todleto je DOST manipulativní věta! Přímo vytržená z učebnice! :D
Jsem zvědavá, Arcanum :cool:

Revliba — 28. 7. 2011 18:04

Bramborka napsal(a):

Revliba napsal(a):

Už vím,co mi u tebe Arcanum pořád rezonuje...je to ta souvislost s bývalým přítelem,co se z něj vyklubal násilník....on pořád lehce tlačil na pilu,dělal,že nerozumí,dokola se ptal,ale sám nejasně definoval..na přímé otázky odpovídal mlžením...dokola chtěl přesné vysvětlování jasných věcí...na otázku odpovídal otázkou....už jsem nevěděla,jestli nejsem cvok,hloupá,nechápavá...
Nebyla jsem...jen jsem mu delší dobu dovolovala,aby mi vymýval mozek...
Výrok Panenkomarjá:co:..používal docela často..
Ve finále mi došlo,že má narcistní poruchu osobnosti...
To jen tak,že mě to teď napadlo..

Výrok Panenkomarjá je takový rukamalomivý a očivsloupobracející. Odpovídal na otázku: "Proč se ptáš?"? :P

Ano,ano....ale běda pokud bych totéž gesto udělala já směrem k němu...to jsem byla dominantní učitelka,co mává s chlapama....hm

Revliba — 28. 7. 2011 18:06

Arcanum napsal(a):

Ale uvedomujes si ze s tim nemam nic spolecneho? Ze se Ti jen neco otevrelo. :)

JIstě...něco se mi otevřelo..a je mi to velmi nepříjemné..

Kiara — 28. 7. 2011 18:06

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Konečně mi to došlo. Ale trvalo to.
Jak psala Pandorra, majka pozná manipulátora zcela bezpečně. Tady mi furt nedocházelo, co to vlastně je.

Chces? ,ja Ti vysvetlim jak to taky Pan mohla myslet. :cool:

Ty jsi hlavne mimon a mimonove nemuzou chapat to co jini ano. :jojo:

Ale ale, Arcanum ... proč tak agresivně a urážlivě ;) ?!? Majkafa má dle mého skromného mínění velmi břitký úsudek a výtečné orientační schopnosti na všech vláknech, mimoňem bych si ji zcela určitě nedovolila nazvat ... :)

majkafa — 28. 7. 2011 18:13

Ale v tomto případě mi trvalo, než mi došlo, co mě tolik let irituje a přitom je to nabíledni. Tato žena je mistrovský manipulátor, nenápadný ale vytrvalý.
Dala jsem si Airwaves a volně dýchám, jupí! :jojo:

Arcanum — 28. 7. 2011 18:14

Kiara napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Konečně mi to došlo. Ale trvalo to.
Jak psala Pandorra, majka pozná manipulátora zcela bezpečně. Tady mi furt nedocházelo, co to vlastně je.

Chces? ,ja Ti vysvetlim jak to taky Pan mohla myslet. :cool:

Ty jsi hlavne mimon a mimonove nemuzou chapat to co jini ano. :jojo:

Ale ale, Arcanum ... proč tak agresivně a urážlivě ;) ?!? Majkafa má dle mého skromného mínění velmi břitký úsudek a výtečné orientační schopnosti na všech vláknech, mimoňem bych si ji zcela určitě nedovolila nazvat ... :)

Ale ale ale Kiaro,kde se v tobe berou ty domnenky? :D

Mam jine vnimani ohledne majkafy ,to je proste tak. :jojo:  Na tom se nic nemeni.
A jak uz vime Ty si muzes mit zase to sve.

Arcanum — 28. 7. 2011 18:22

Blossom napsal(a):

Mimoň je město v severních Čechách...... :vissla: :D

:supr::lol:

Damila — 28. 7. 2011 18:33

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Damila napsal(a):


Ty jo, tak dlouho jsem tu nebyla, a tolik moudra se tu mezitím vyrojilo, to se mi taky moc líbí.:supr:
Už vím, proč tak ráda cestuji a čtu. ;)

Tohle mě velmi zaujalo. Protože i já nesmírně ráda cestuji, a hodně čtu. :)

Zamyslela jsem se nad tím Bramborčiným sloganem, ale já se s ním neztotožňuji: Když to beru podle sebe - cestování a čtení mě naopak poskytují úžasné podněty a inspiraci k myšlení.
Obojí mě obohacuje. Pro mě to žádné náhražky myšlení nejsou. :)

Taky to tak mám.
Nikdy jsem ani neslyšela, že by se říkalo, že cestování a čtení jsou nejpříjemnjšími náhražkami myšlení.

Průser je, že mě baví jak číst, tak cestovat, tak i myslet...a spoustu jiných věcí. Ale třeba jedeno je únik před druhým, co já vím...

Damila — 28. 7. 2011 18:48

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Arcanum hirondel, já jsem si to nesprávně přečetla. Platí, co jsem opravila, nebudu ti odpovídat na tvé otázky, které pokládám za hloupé.

Co znamena to slovo hirondel? :co:

Tvůj předchozí nick, než sis ho změnila na Arcanum. :)

Tak už dlouho přemýšlím, proč se mi zdá, že někoho jako Arcanum už jsem tu zažila, ale datum registrace mi neseděl...teď už to chápu.

Arcanum — 28. 7. 2011 21:44

Damila napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):


Co znamena to slovo hirondel? :co:

Tvůj předchozí nick, než sis ho změnila na Arcanum. :)

Tak už dlouho přemýšlím, proč se mi zdá, že někoho jako Arcanum už jsem tu zažila, ale datum registrace mi neseděl...teď už to chápu.

A kdy a kde to zdani na Tebe porve vlezlo Dam?

Arcanum — 28. 7. 2011 22:00

Tak a ted zase k veci pratele. :)

Otazka vlakna zni: Jak bojovat s unavou? Odpoved je- nebojovat s nicim.
Protoze boj s cimkoli je nesmyslny. :)

Vznikaji z toho pak i jine ruzne dalsi nemoci a to proto aby se diky nim konecne clovek naucil naslouchat dusi.
Aby se konecne probudil a zjistil co dela -delal spatne. 

Neni to legrace ,to tedy fakt ne. :)

Damila — 28. 7. 2011 22:32

Arcanum napsal(a):

Damila napsal(a):

Blossom napsal(a):


Tvůj předchozí nick, než sis ho změnila na Arcanum. :)

Tak už dlouho přemýšlím, proč se mi zdá, že někoho jako Arcanum už jsem tu zažila, ale datum registrace mi neseděl...teď už to chápu.

A kdy a kde to zdani na Tebe porve vlezlo Dam?

Šmarjá, na mě něco vlezlo? Kde? Fuj! Já to nechci, ať to jde ze mě honem pryč!!!
:D:D:D

Ale ne, vážně.
Jsi čitelná, stejný způsob manipulativních otázek.
Pořád se to opakuje.
Jen se divím, že holky stále ještě s Tebou jsou kolikrát ochotny hrát tuhle hru, a odpovídat. Asi jako já teď. :)

Damila — 28. 7. 2011 22:41

Arcanum napsal(a):

Tak a ted zase k veci pratele. :)

Otazka vlakna zni: Jak bojovat s unavou?

A tak to s Tebou souhlasím. Odchýlili jsme se od tématu místy až mnoho...jen k původní otázce tu už jaksi chybí  hlavní aktérka.

Nicméně musím říct, že s když mám únavu já, taky s ní bojuji, a snažím se nepoddat, pokud to jde. A ono mi to naštěstí většinou jde.

Protože jsem Bejk zabejčenej a pak se někdy po dlouhé době "divím", že už není síla k boji.
Taky vydržím dlouho, zdá se že nekonečně, ale co jednou začne, musí i skončit (nebo se proměnit v cosi jiného).
A i když se znám, opakuji stejný model dále.
A budu tak dlouho, dokud to budu potřebovat.

Chtěla jsem popřát Ametyst hodně sil.
Ale po vlastní zkušenosti a podle toho jak já ji vidím, bych ji přála, aby už konečně uviděla konec těch svých sil, které ji drží v té křeči, v tom šachu, a aby tu sílu přetransformovala v...v to, co se sama rozhodne, v to, co pro ni v tu chvíli vývoje bude nejlepší.

Arcanum — 28. 7. 2011 22:44

Jo Dami,ony reaguji protoze zatim musi. ;) 
Az nebudou uz opet nektere muset, pak je nahle vsemu zase jinak. :jojo::)

Arcanum — 28. 7. 2011 22:48

Damila napsal(a):

....co jednou začne, musí i skončit (nebo se proměnit v cosi jiného).
A i když se znám, opakuji stejný model dále.
A budu tak dlouho, dokud to budu potřebovat.

A ja tomu rikam podle sebe zase takhle: dokud se neprobudis. ;)

Damila — 28. 7. 2011 22:54

Arcanum napsal(a):

Damila napsal(a):

....co jednou začne, musí i skončit (nebo se proměnit v cosi jiného).
A i když se znám, opakuji stejný model dále.
A budu tak dlouho, dokud to budu potřebovat.

A ja tomu rikam podle sebe zase takhle: dokud se neprobudis. ;)

Jo, i tak se to dá říct.

mariposa — 28. 7. 2011 22:55

Přesunula jsem svůj příspěvěk na Chat, tam pro něj bude vhodnější místo

Damila — 28. 7. 2011 22:59

mariposa napsal(a):

Víte tady někdo jak funguje automatické psaní?

Tak teď mi zcela uniká souvislost.
Viděla jsem automatické psaní, ale byla to spíše kresba (dělala ji kinezioložka) a rozhodně ne na PC. Nebo to špatně chápu co myslíš?

mariposa — 28. 7. 2011 23:02

Damilo, jestli chceš můžeme si o tomhle povídat na CHATU :)

Arcanum — 28. 7. 2011 23:02

Dami,
jestli Ti ma otazka nebude vadit-proc to dite v Tvem avataru nema vlasky?  Uz minule jsem se chtela zeptat kdyz jsi jeste mela ten predtim.

Damila — 29. 7. 2011 6:56

Jo, na chatu to bude lepší,, odpovím tam i Arcanum.

Selima — 30. 7. 2011 10:43

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Protože deprese už prozkoumali jiní, a to jsou odborníci. Tak proč si mariposa svým myšlením zbytečně vytváří falešné domněnky o důvodech deprese, že nemůžou pocházet i zvenčí. Někto to má skutečně tak, že když nedojde ke spuštěči zvenčí, depresí trpět nebude.

Odbornici :lol:   Sami nevedi ,protoze tohle zkoumani je uz za hranici lidskeho mozku.

To jsem taky-odbornik. :lol:  a tvrdim ze zadny podnet z venci nemuze vyvolat depresi pokud uvnitr je clovek vybalancovanej.

Dokonce sama Bloss si uvedomuje jakou spojitost mel jeji spoustec s jejim vnitrnim nevybalancovanim. :);)

Až ti vybalansovanej umire napr. dieťa, povieme si, ako NEMOŽE. ;) Až zažiješ vybalansovaná vojnu, regulérnu občiansku vojnu, ako v Irkau alebo na Balkáne, povieme si, ako NEMOŽE. Bože, ty používaš také silné a zovšeobecňujúce slová. Keby si to vyjadirla miernejšie, aj by sa možn odlao súhlasiť, ale takto veru nie. ;)

Selima — 30. 7. 2011 11:16

Blossom napsal(a):

No, můj názor zas je, že s tím perfekcionalismem a snahou vypadat hezky před ostatními jsi to moc netrefila, ale prostě - každá máme svůj názor.
A že ti přijde, že (údajně) obelhávám sama sebe, protože se cítím vyrovnaná?
Sice nevím, jak jsi na to přišla, ale to je celkem fuk.
Klidně si to mysli, mě to nevadí, já vím své.
A nemám ani ten nejmenší důvod Tě o něčem přesvědčovat. :)

Ja si zasa myslím, že tu je Mariposa blízko trefy do čierneho, aj keď tvoju momentálnu vyrovnanosť alebo nevyrovnanosť si netrúfnem hodnotiť. Len nesmelo pípnem, že podobne si tu písala aj krátko pred autonehodou a pred zrútením.... Ja osobne si myslím, že pripustiť si niektoré veci je veci na úžitok, nie na škodu. Slabosť niekedy môže znamenať silu (napríklad silu nenechať si naložiť alebo nenaložiť si sama viac, ako unesiem...) a hodnotiť vonkajšími merítkami môže byť ošidné. Mne pripadáš hlavne dosť súťaživá, ambiciózna a zameraná na merateľný vonkajší úspech - v čom môže byť zakopaný pes. Keď spomalíš, možno objavíš čaro menej hmatateľných a merateľných, ale rovnako uspokojivých vecí... ;) Mne sa to kecá, lebo ja mám ambicióznosť amputovanú, ale zato mám iných démonov ;) , ktorí ma ženú všelikam, občas aj do záhuby. :kapitulation:

Selima — 30. 7. 2011 11:20

majkafa napsal(a):

Ale v tomto případě mi trvalo, než mi došlo, co mě tolik let irituje a přitom je to nabíledni. Tato žena je mistrovský manipulátor, nenápadný ale vytrvalý.
Dala jsem si Airwaves a volně dýchám, jupí! :jojo:

Tak zas ale je fakt, že manipulátora najlepšie rozozná zasa len manipulátor. ;) Nezaložíme nejaký spolok alebo súťaž? :D O najnenápadnejšieho mainulátora?

Selima — 30. 7. 2011 11:24

Súhlasím, že s úvanou netreba bojovať, ale prísť na to, čo ju zaháňa. Ale neviem, ako tento poznaotk pomôže autorke vlákna. ;) Mne pomáha výdatne sa vyspať a potom robiť to, čo ma baví a teší - ale to, pravda, nejde vždy. :/

mariposa — 30. 7. 2011 11:33

Selima napsal(a):

Blossom napsal(a):

No, můj názor zas je, že s tím perfekcionalismem a snahou vypadat hezky před ostatními jsi to moc netrefila, ale prostě - každá máme svůj názor.
A že ti přijde, že (údajně) obelhávám sama sebe, protože se cítím vyrovnaná?
Sice nevím, jak jsi na to přišla, ale to je celkem fuk.
Klidně si to mysli, mě to nevadí, já vím své.
A nemám ani ten nejmenší důvod Tě o něčem přesvědčovat. :)

Ja si zasa myslím, že tu je Mariposa blízko trefy do čierneho, aj keď tvoju momentálnu vyrovnanosť alebo nevyrovnanosť si netrúfnem hodnotiť. Len nesmelo pípnem, že podobne si tu písala aj krátko pred autonehodou a pred zrútením.... Ja osobne si myslím, že pripustiť si niektoré veci je veci na úžitok, nie na škodu. Slabosť niekedy môže znamenať silu (napríklad silu nenechať si naložiť alebo nenaložiť si sama viac, ako unesiem...) a hodnotiť vonkajšími merítkami môže byť ošidné. Mne pripadáš hlavne dosť súťaživá, ambiciózna a zameraná na merateľný vonkajší úspech - v čom môže byť zakopaný pes. Keď spomalíš, možno objavíš čaro menej hmatateľných a merateľných, ale rovnako uspokojivých vecí... ;) Mne sa to kecá, lebo ja mám ambicióznosť amputovanú, ale zato mám iných démonov ;) , ktorí ma ženú všelikam, občas aj do záhuby. :kapitulation:

Ano, přesně Seli. To tady Blossom opakovaně psala jak je v pohodě, sebevědomá, jak zná sama sebe, a hups všemu bylo jinak, protože člověk, který přemýšlí o vlastní smrti podle mě sám sebe prostě nezná.
A s tím dalším taky souhlasím, takhle Tě Bloss prostě vidím i já.

majkafa — 30. 7. 2011 11:37

mariposo, tys na duchovním psala skoro jako dalajláma a kde jsi ty? :)
Samá teorie. Blossom má na rozdíl od tebe I odžito. Mimo jiné. A stojí na svých vlastních nohách. :jojo:

mariposa — 30. 7. 2011 11:55

majkafa napsal(a):

mariposo, tys na duchovním psala skoro jako dalajláma a kde jsi ty? :)
Samá teorie. Blossom má na rozdíl od tebe I odžito. Mimo jiné. A stojí na svých vlastních nohách. :jojo:

Jsem právě tam kde jsem. A Ty???
Majko, Ty si myslíš, že nemám odžito, že nežiju každý den, že se mi nedějí věci a že na ně nemusím reagovat? :co:
A to co teď děláš, že mi tohle píšeš, myslíš, že to k něčemu je? Já vím jak to mám, vím co žiju - protože to žiju já.
Jen jsem napsala svůj názor na Blossom (jako reakci na její zpověď o tom, jak je dnes už takřka vyrovnaná - to samé psala už před depresí, pamatuju si to), myslím si, že není sama k sobě upřímná, myslím si, že si spoustu věcí sama sobě nepřizná. Píšu svůj názor, ve finále to Blossom (i Tobě) přece může být jedno, že tady mariposa píše svůj názor, no ne?

Arcanum — 30. 7. 2011 12:49

Selima napsal(a):

Až ti vybalansovanej umire napr. dieťa, povieme si, ako NEMOŽE. ;) Až zažiješ vybalansovaná vojnu, regulérnu občiansku vojnu, ako v Irkau alebo na Balkáne, povieme si, ako NEMOŽE. Bože, ty používaš také silné a zovšeobecňujúce slová. Keby si to vyjadirla miernejšie, aj by sa možn odlao súhlasiť, ale takto veru nie. ;)

Kdyby....kdyby....kdyby  :lol:

Arcanum — 30. 7. 2011 12:58

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

[b]Mne pripadáš hlavne dosť súťaživá, ambiciózna a zameraná na merateľný vonkajší úspech ......

Ano, přesně Seli. To tady Blossom opakovaně psala jak je v pohodě, sebevědomá, jak zná sama sebe, a hups všemu bylo jinak.......

Tak to Ti Seli pripada dost trefne. Je takova. :jojo:

Vypozorovano -ze prave taci dostavaji od vyssich pater sebe sama od vyssiho  >Ja< pres pazoury.  :D

A kdo se nepoucil ten se nepoucil. Nastava opakovani. :)

Arcanum — 30. 7. 2011 13:07

majkafa napsal(a):

Blossom má na rozdíl od tebe I odžito. Mimo jiné. A stojí na svých vlastních nohách. :jojo:

:lol::lol:  To je hlina. :jojo:

Selima — 31. 7. 2011 0:08

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Až ti vybalansovanej umire napr. dieťa, povieme si, ako NEMOŽE. ;) Až zažiješ vybalansovaná vojnu, regulérnu občiansku vojnu, ako v Irkau alebo na Balkáne, povieme si, ako NEMOŽE. Bože, ty používaš také silné a zovšeobecňujúce slová. Keby si to vyjadirla miernejšie, aj by sa možn odlao súhlasiť, ale takto veru nie. ;)

Kdyby....kdyby....kdyby  :lol:

No, tvoje pravdy sú tvoje a nie sú moje ani Blossomine (tfuj to sa zle privlastňuje...!), nehovoriac už o ďalších ľuďoch.

Arcanum — 31. 7. 2011 8:58

Selima napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Selima napsal(a):

Až ti vybalansovanej umire napr. dieťa, povieme si, ako NEMOŽE. ;) Až zažiješ vybalansovaná vojnu, regulérnu občiansku vojnu, ako v Irkau alebo na Balkáne, povieme si, ako NEMOŽE. Bože, ty používaš také silné a zovšeobecňujúce slová. Keby si to vyjadirla miernejšie, aj by sa možn odlao súhlasiť, ale takto veru nie. ;)

Kdyby....kdyby....kdyby  :lol:

No, tvoje pravdy sú tvoje a nie sú moje ani Blossomine (tfuj to sa zle privlastňuje...!), nehovoriac už o ďalších ľuďoch.

No ,to ale netvrdis ted nic noveho,ze kazdy ma svoji pravdu na zaklade subjektivniho poznani pravdy.

Tvoje- keby ,Seli je Tva podminka,ne moje.  :)  Ja nepotrebuju ani zadny soulas.
Na mem poznani nezmeni nic ani souhlas ani nesouhlas. ;)

Damila — 31. 7. 2011 11:11

...dovolila bych si snad připomenout původní název vlákna...ehm.

Já jsem tedy dneska zdechlá a vycucaná jako citrón, tak  se přidávám k unaveným. Ale včera jsem si trochu mákla u mamči (rekonstrukce), a dnes vařím obět svému mužíčkovi co má dnes narozeniny.
Ale přijde mi to jako taková pozitivní únava. :)

Blossom — 31. 7. 2011 20:49

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

Blossom napsal(a):

No, můj názor zas je, že s tím perfekcionalismem a snahou vypadat hezky před ostatními jsi to moc netrefila, ale prostě - každá máme svůj názor.
A že ti přijde, že (údajně) obelhávám sama sebe, protože se cítím vyrovnaná?
Sice nevím, jak jsi na to přišla, ale to je celkem fuk.
Klidně si to mysli, mě to nevadí, já vím své.
A nemám ani ten nejmenší důvod Tě o něčem přesvědčovat. :)

Ja si zasa myslím, že tu je Mariposa blízko trefy do čierneho, aj keď tvoju momentálnu vyrovnanosť alebo nevyrovnanosť si netrúfnem hodnotiť. Len nesmelo pípnem, že podobne si tu písala aj krátko pred autonehodou a pred zrútením.... Ja osobne si myslím, že pripustiť si niektoré veci je veci na úžitok, nie na škodu. Slabosť niekedy môže znamenať silu (napríklad silu nenechať si naložiť alebo nenaložiť si sama viac, ako unesiem...) a hodnotiť vonkajšími merítkami môže byť ošidné. Mne pripadáš hlavne dosť súťaživá, ambiciózna a zameraná na merateľný vonkajší úspech - v čom môže byť zakopaný pes. Keď spomalíš, možno objavíš čaro menej hmatateľných a merateľných, ale rovnako uspokojivých vecí... ;) Mne sa to kecá, lebo ja mám ambicióznosť amputovanú, ale zato mám iných démonov ;) , ktorí ma ženú všelikam, občas aj do záhuby. :kapitulation:

Ano, přesně Seli. To tady Blossom opakovaně psala jak je v pohodě, sebevědomá, jak zná sama sebe, a hups všemu bylo jinak, protože člověk, který přemýšlí o vlastní smrti podle mě sám sebe prostě nezná.
A s tím dalším taky souhlasím, takhle Tě Bloss prostě vidím i já.

A možnost, že jsem byla v pohodě, pak jsem onemocněla depresí a bylo mi pár měsíců hodně blbě, a nyní jsem opět v pohodě, děvčata nepřipouštíte? ;)

A pobavila mě věta " Nenechat si naložit viac, ako sama unesem".
Selimo, ty máš snad nějakou křišťálovou kouli?
Pokud vím, když jste se rozšeli  s tím partnerem, cos byla s ním 9 let, tak někde jsi psala, žes tehdy uvažovala i o sebevraždě, jak Tě to sebralo.
Jaktože sis tedy "nechala naložit viac, ako unesieš"?

A navíc-když ženská zůstane s dětmi sama, tak jí tím život, Bůh nebo osud (každý to nazývá jinak), naloží fakt hodně velký náklad, aniž by se jí kdokoli zeptal, jakže to ona unese....... :vissla: :/

Blossom — 31. 7. 2011 20:52

Ale ať se vrátím k názvu vlákna - dnes cítím únavu, ale takovou příjemnou únavu po celodenním výletě...s tou je příjemné nebojovat, té je bezva se poddat... :)

mariposa — 31. 7. 2011 22:51

Blossom napsal(a):

A pobavila mě věta " Nenechat si naložit viac, ako sama unesem".
Selimo, ty máš snad nějakou křišťálovou kouli?
Pokud vím, když jste se rozšeli  s tím partnerem, cos byla s ním 9 let, tak někde jsi psala, žes tehdy uvažovala i o sebevraždě, jak Tě to sebralo.
Jaktože sis tedy "nechala naložit viac, ako unesieš"?

A navíc-když ženská zůstane s dětmi sama, tak jí tím život, Bůh nebo osud (každý to nazývá jinak), naloží fakt hodně velký náklad, aniž by se jí kdokoli zeptal, jakže to ona unese....... :vissla: :/

Jakto Bloss? No prostě proto, že se člověk nezná. Nezná se a proto si nechá naložit víc než unese. Jak jednoduché, viď? Už jsi o tom někdy přemýšlela, že když se člověk zná, tak nemá potřebu myslet na sebevraždu?

Bloss a ještě tohle Ti řeknu, Ty to pořád nějak nechceš vidět, ale osud Ti nic nepřichystal, to Ty sis vybrala muže, který se sice zdál, že je schopný v tomto světě obstát, ale taky se neznal a stálo ho to život. Toho muže sis vybrala, žila s ním a spoluvytvářela s ním rodinu... podrobnosti jak jsi zvládala jeho alkoholismus neznám, ale taky je to Tvá část, kterou sis tvořila to co Ty nazýváš osudem. Takže není to osud, ale jen a jen my si nakládáme.

mariposa — 31. 7. 2011 22:53

Blossom napsal(a):

A možnost, že jsem byla v pohodě, pak jsem onemocněla depresí a bylo mi pár měsíců hodně blbě, a nyní jsem opět v pohodě, děvčata nepřipouštíte? ;):/

A víš proč jsi onemocněla depresí?
Přemýšlíš o tom, aby se Ti to už příště nestalo? Mimochodem pamatuju si, že jsi psala, že jsi jeden stav podobný depresi v minulosti už prodělala. Nepamatuju si podrobnosti, ale myslím, že to bylo v souvislosti se smrtí manžela. Takže jak si vysvětluješ tuto předešlou depresi?

Vzpomínám jak jsi psala, že se Ti to už nestane, že už to máš za sebou a že jsi už v pohodě. Pamatuješ si to taky?

Selima — 31. 7. 2011 23:13

Blossom napsal(a):

A možnost, že jsem byla v pohodě, pak jsem onemocněla depresí a bylo mi pár měsíců hodně blbě, a nyní jsem opět v pohodě, děvčata nepřipouštíte? ;)
A pobavila mě věta " Nenechat si naložit viac, ako sama unesem".
Selimo, ty máš snad nějakou křišťálovou kouli?
Pokud vím, když jste se rozšeli  s tím partnerem, cos byla s ním 9 let, tak někde jsi psala, žes tehdy uvažovala i o sebevraždě, jak Tě to sebralo.
Jaktože sis tedy "nechala naložit viac, ako unesieš"?
A navíc-když ženská zůstane s dětmi sama, tak jí tím život, Bůh nebo osud (každý to nazývá jinak), naloží fakt hodně velký náklad, aniž by se jí kdokoli zeptal, jakže to ona unese....... :vissla: :/

Nemám krištáľovú guľu, ale zato môžem mať nejaké predpoklady a nápady, nie? Neviem, prečo si hneď taká rozčertená. Stačí napísať "Nie, mýliš sa" - a vec je jasná, nie? Na druhej strane - zamyslieť sa nad tým, ako ťa tu vidí pár ľudí, môžeš, nie?
Práveže aj ja som si občas naložila viac, a keďže ten pocit poznám (aj to, že "musím", aj keď moje telo a podvedomie kričí DOSŤ!), preto som to napísala. Ale príklad porozchodovej traumy nebol dobrý, to bolo o niečom inom, podľa mňa... To bolo ako u teba po rozvode, asi si tiež cítila smútok, ľútosť (plus mne sa zmenilo dosť veľa vecí, aj praktických, bol to vtedy rok zmien...). Neviem, prečo tu zasa bojuješ, akoby sme ti chceli zle. Ja teda určite zle nechcem, len hádam, ako to s tebou je - ale ak máš problém, dám si ťa do Ignoru a budem ignorovať, nerada by som ti spôsobila ďalšiu traumu ;) .

Selima — 31. 7. 2011 23:17

A práveže mám pocit, Bloss, že sa proste príliš skoro po tej "nehode" znovu ženieš pôvodnou rýchlosoťu, tlačíš veci silou kao buldozér, aj vo voľnom čase meriaš znovu kilometre, zdolané pamiatky... Je to len môj dojem z tvojho písania, môžem sa mýliť, ale na mňa to tak pôsobí. Že tá nehoda a nsáledná hospitlaizácia ťa mali torchu pribrdziť, ale asi to clekom nepodarilo. Hoci ktovie- ako to naozaj máš, vieš len ty... :jojo: A deti už máš práve vekľé, preto som asi trochu čakala, že "si odfrkneš", ale ono nič...

Blossom — 1. 8. 2011 8:55

Selima napsal(a):

Blossom napsal(a):

A možnost, že jsem byla v pohodě, pak jsem onemocněla depresí a bylo mi pár měsíců hodně blbě, a nyní jsem opět v pohodě, děvčata nepřipouštíte? ;)
A pobavila mě věta " Nenechat si naložit viac, ako sama unesem".
Selimo, ty máš snad nějakou křišťálovou kouli?
Pokud vím, když jste se rozšeli  s tím partnerem, cos byla s ním 9 let, tak někde jsi psala, žes tehdy uvažovala i o sebevraždě, jak Tě to sebralo.
Jaktože sis tedy "nechala naložit viac, ako unesieš"?
A navíc-když ženská zůstane s dětmi sama, tak jí tím život, Bůh nebo osud (každý to nazývá jinak), naloží fakt hodně velký náklad, aniž by se jí kdokoli zeptal, jakže to ona unese....... :vissla: :/

Nemám krištáľovú guľu, ale zato môžem mať nejaké predpoklady a nápady, nie? Neviem, prečo si hneď taká rozčertená. Stačí napísať "Nie, mýliš sa" - a vec je jasná, nie? Na druhej strane - zamyslieť sa nad tým, ako ťa tu vidí pár ľudí, môžeš, nie?
Práveže aj ja som si občas naložila viac, a keďže ten pocit poznám (aj to, že "musím", aj keď moje telo a podvedomie kričí DOSŤ!), preto som to napísala. Ale príklad porozchodovej traumy nebol dobrý, to bolo o niečom inom, podľa mňa... To bolo ako u teba po rozvode, asi si tiež cítila smútok, ľútosť (plus mne sa zmenilo dosť veľa vecí, aj praktických, bol to vtedy rok zmien...). Neviem, prečo tu zasa bojuješ, akoby sme ti chceli zle. Ja teda určite zle nechcem, len hádam, ako to s tebou je - ale ak máš problém, dám si ťa do Ignoru a budem ignorovať, nerada by som ti spôsobila ďalšiu traumu ;) .

Selimo, proč najednou diskusi bereš tak osobně a dramaticky? ( ("si hned taká rozčertená..neviem, prečo tu zasa bojuješ...ak máš problém, dám si ťa do ignoru, nerada by som ti sposobila další traumu...")

Já to tady beru jako diskusi, kde Ty napíšeš svůj názor, a já napíšu svůj názor, zkrátka kdokoli napíše svůj názor, a já nic jako čertění se, trauma, bojování atd.v tom, narozdíl od Tebe, nevidím.

Zda si mě dáš nebo nedáš do Ignoru, je jen Tvé rozhodnutí. :jojo:
Mě jsi nikdy žádné trauma, Ty ani nikdo jiný tady na Babinetu, nezpůsobila.
Tak vážně já virtuální diskuse neberu, Ty snad jo? :co:

Blossom — 1. 8. 2011 8:56

[
Zkopíroval se mi sem jeden příspěvek dvakrát, tak jednou ho mažu.

Blossom — 1. 8. 2011 9:08

Selima napsal(a):

A práveže mám pocit, Bloss, že sa proste príliš skoro po tej "nehode" znovu ženieš pôvodnou rýchlosoťu, tlačíš veci silou kao buldozér, aj vo voľnom čase meriaš znovu kilometre, zdolané pamiatky... Je to len môj dojem z tvojho písania, môžem sa mýliť, ale na mňa to tak pôsobí. Že tá nehoda a nsáledná hospitlaizácia ťa mali torchu pribrdziť, ale asi to clekom nepodarilo. Hoci ktovie- ako to naozaj máš, vieš len ty... :jojo: A deti už máš práve vekľé, preto som asi trochu čakala, že "si odfrkneš", ale ono nič...



Selimo, pocity můžeš mít, jaké chceš, a nezapomeň, že Tvé pocity jsou opravdu jen Tvé pocity, nikoli reálný stav věcí.

Osobně se mi zdá, že někteří z vás si mě do té vámi vytvořené škatulky ve smyslu - "nepoučila se, zas se žene jak buldozer" stále cpete. Že vám jaksi tato vámi stvořená charakteristika - "Blossom je nepoučitelná" - nějak dělá dobře.... :vissla:

To, že zgruntu měním svůj život, že se z pozice podnikatele přesouvám do mnohem klidnější pozice zaměstnance, jaksi přehlížíte...
A další změny jsem sem ani nepsala, nemám důvod sem dopodrobna popisovat svůj životní rytmus a náplň...

A že ve volném čase cestuji, baví mě památky, baví mě jezdit na kole, baví mě číst a baví mě i něco psát?
Nemám důvod vzdávat se věcí, které jsem měla ráda a mám, a jejich míru mám pečlivě prokonzultovanou se svým doktorem, který je na dané věci fundovaným odborníkem.
To je zas názor můj. :jojo:

Pokud vám však někomu  škatulka "Bloss je nepoučitelná, přepíná se dál, a určitě není v pohodě, jak píše, určitě si sama sobě lže do kapsy, a hrozí jí recidiva, a stejně nakonec blbě dopadne" nějak dělá dobře, no tak si to klidně myslete dál. :jojo:

PS: A proč Ty se Selimo, ženeš několikrát týdně do divadla nebo na koncert, mezitím lítáš z tanečků na tanečky, a do toho děláš práci na hlavní pracovní poměr, a k tomu ještě 2 fušky? Nenakládáš si toho nějak příliš? Proč se tedy řítíš životem jako uragán a buldozer?

(Doufám, že jsi pochopila, že toto není můj názor, pouze jsem záměrně a názorně  použila Tvůj způsob rétoriky na Tvůj způsob života... :vissla: ;)

Arcanum — 1. 8. 2011 11:39

Blossom napsal(a):

Pokud vám však někomu  škatulka "Bloss je nepoučitelná, přepíná se dál, a určitě není v pohodě, jak píše, určitě si sama sobě lže do kapsy, a hrozí jí recidiva, a stejně nakonec blbě dopadne" nějak dělá dobře, no tak si to klidně myslete dál. :jojo:

A Ty jsi Bloss na tuhle myslenku ze by to nekomu delalo dobre prisla jak?
Vlastni interpretaci? Zda se Ti ze lidem neco takoveho dela dobre? Proc? Proc by melo?

Blossom — 1. 8. 2011 12:26

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud vám však někomu  škatulka "Bloss je nepoučitelná, přepíná se dál, a určitě není v pohodě, jak píše, určitě si sama sobě lže do kapsy, a hrozí jí recidiva, a stejně nakonec blbě dopadne" nějak dělá dobře, no tak si to klidně myslete dál. :jojo:

A Ty jsi Bloss na tuhle myslenku ze by to nekomu delalo dobre prisla jak?
Vlastni interpretaci? Zda se Ti ze lidem neco takoveho dela dobre? Proc? Proc by melo?

Opět zas samé otázky.....
Když se hirondel naučíš používat hlavu, tak zjistíš, že na mnohé z tvých otázek by sis dovedla odpovědět sama.  ;)  :)  :jojo:

matemateska — 1. 8. 2011 12:31

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud vám však někomu  škatulka "Bloss je nepoučitelná, přepíná se dál, a určitě není v pohodě, jak píše, určitě si sama sobě lže do kapsy, a hrozí jí recidiva, a stejně nakonec blbě dopadne" nějak dělá dobře, no tak si to klidně myslete dál. :jojo:

A Ty jsi Bloss na tuhle myslenku ze by to nekomu delalo dobre prisla jak?
Vlastni interpretaci? Zda se Ti ze lidem neco takoveho dela dobre? Proc? Proc by melo?

Opět zas samé otázky.....
Když se hirondel naučíš používat hlavu, tak zjistíš, že na mnohé z tvých otázek by sis dovedla odpovědět sama.  ;)  :)  :jojo:

Já věřím, že Arcanum by odpověď zvládla levou zadní, ale umíš si odpovědět ty sama? :)

majkafa — 1. 8. 2011 12:48

matemateska napsal(a):

Já věřím, že Arcanum by odpověď zvládla levou zadní, ale umíš si odpovědět ty sama? :)

Zase si někdo hraje. Rozmarila?

Blossom — 1. 8. 2011 12:49

majkafa napsal(a):

matemateska napsal(a):

Já věřím, že Arcanum by odpověď zvládla levou zadní, ale umíš si odpovědět ty sama? :)

Zase si někdo hraje. Rozmarila?

Jo, taky to tipuji na Rozmarilu. :)

matemateska — 1. 8. 2011 12:54

majkafa napsal(a):

matemateska napsal(a):

Já věřím, že Arcanum by odpověď zvládla levou zadní, ale umíš si odpovědět ty sama? :)

Zase si někdo hraje. Rozmarila?

To vzešlo  z tvé intuice? :cool:

Vladena — 1. 8. 2011 12:56

Blossom napsal(a):

Selima napsal(a):

A práveže mám pocit, Bloss, že sa proste príliš skoro po tej "nehode" znovu ženieš pôvodnou rýchlosoťu, tlačíš veci silou kao buldozér, aj vo voľnom čase meriaš znovu kilometre, zdolané pamiatky... Je to len môj dojem z tvojho písania, môžem sa mýliť, ale na mňa to tak pôsobí. Že tá nehoda a nsáledná hospitlaizácia ťa mali torchu pribrdziť, ale asi to clekom nepodarilo. Hoci ktovie- ako to naozaj máš, vieš len ty... :jojo: A deti už máš práve vekľé, preto som asi trochu čakala, že "si odfrkneš", ale ono nič...



Selimo, pocity můžeš mít, jaké chceš, a nezapomeň, že Tvé pocity jsou opravdu jen Tvé pocity, nikoli reálný stav věcí.

Osobně se mi zdá, že někteří z vás si mě do té vámi vytvořené škatulky ve smyslu - "nepoučila se, zas se žene jak buldozer" stále cpete. Že vám jaksi tato vámi stvořená charakteristika - "Blossom je nepoučitelná" - nějak dělá dobře.... :vissla:

To, že zgruntu měním svůj život, že se z pozice podnikatele přesouvám do mnohem klidnější pozice zaměstnance, jaksi přehlížíte...
A další změny jsem sem ani nepsala, nemám důvod sem dopodrobna popisovat svůj životní rytmus a náplň...

A že ve volném čase cestuji, baví mě památky, baví mě jezdit na kole, baví mě číst a baví mě i něco psát?
Nemám důvod vzdávat se věcí, které jsem měla ráda a mám, a jejich míru mám pečlivě prokonzultovanou se svým doktorem, který je na dané věci fundovaným odborníkem.
To je zas názor můj. :jojo:

Pokud vám však někomu  škatulka "Bloss je nepoučitelná, přepíná se dál, a určitě není v pohodě, jak píše, určitě si sama sobě lže do kapsy, a hrozí jí recidiva, a stejně nakonec blbě dopadne" nějak dělá dobře, no tak si to klidně myslete dál. :jojo:

PS: A proč Ty se Selimo, ženeš několikrát týdně do divadla nebo na koncert, mezitím lítáš z tanečků na tanečky, a do toho děláš práci na hlavní pracovní poměr, a k tomu ještě 2 fušky? Nenakládáš si toho nějak příliš? Proč se tedy řítíš životem jako uragán a buldozer?

(Doufám, že jsi pochopila, že toto není můj názor, pouze jsem záměrně a názorně  použila Tvůj způsob rétoriky na Tvůj způsob života... :vissla: ;)

Bloss, víš, že jsem Tě ráda četla a hodně obhajovala (samozřejmě bez tvého zájmu)....ale musím napsat svůj názor. Pořád mi svrběly prsty nad klávesnicí. :D Nějak si mi vyskočila z té mé pomyslné škatulky a ocitla si se, nevím jak to slušně napsat, ach jó...matematicky v množině ....nechci urazit,ale v množině slepiček v místním kurníku. Jsi úplně jiná, (podle mne) a ztratila si nadhled a lehkost diskutérky Bloss. Ach jó! :butter:

Arcanum — 1. 8. 2011 12:56

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Pokud vám však někomu  škatulka "Bloss je nepoučitelná, přepíná se dál, a určitě není v pohodě, jak píše, určitě si sama sobě lže do kapsy, a hrozí jí recidiva, a stejně nakonec blbě dopadne" nějak dělá dobře, no tak si to klidně myslete dál. :jojo:

A Ty jsi Bloss na tuhle myslenku ze by to nekomu delalo dobre prisla jak?
Vlastni interpretaci? Zda se Ti ze lidem neco takoveho dela dobre? Proc? Proc by melo?

Opět zas samé otázky.....
Když se hirondel naučíš používat hlavu, tak zjistíš, že na mnohé z tvých otázek by sis dovedla odpovědět sama.  ;)  :)  :jojo:

Ano otazky na ktere muzes a nemusis hledat odpoved. :jojo:

Neni tady zadna hirondel Blossom. :) 
Dokazes respektovat jmeno pod kterym tady vystupuju? Co myslis?
Jestli ne,mas podle mne problem prave s timhle. :jojo::)

matemateska — 1. 8. 2011 12:57

Všichni jsou Rozmařilá, jen já jsem letadlo. :lol:

matemateska — 1. 8. 2011 13:03

Vladena napsal(a):

Bloss, víš, že jsem Tě ráda četla a hodně obhajovala (samozřejmě bez tvého zájmu)....ale musím napsat svůj názor. Pořád mi svrběly prsty nad klávesnicí. :D Nějak si mi vyskočila z té mé pomyslné škatulky a ocitla si se, nevím jak to slušně napsat, ach jó...matematicky v množině ....nechci urazit,ale v množině slepiček v místním kurníku. Jsi úplně jiná, (podle mne) a ztratila si nadhled a lehkost diskutérky Bloss. Ach jó! :butter:

zdejší klíma je hodně infekční, Bloss za to nemůže.
Některé diskuze rozhodí i jinší tvrďáky. Kolikrát člověk neví , čí je  a jak se doopravdy jmenuje :D

Damila — 1. 8. 2011 13:03

Buďte tak hodní a respektujte téma, nejsem moderátor, ale fakt na to máte chat...
Já bych tady ráda zase časem četla Ametyst, zajímá mě jak dopadla, ale když jí takle odkloníme vlákno..., no nevím, zkuste, holky, tohle řešit fakt jinde.

Jinak k únavě- po dvou dnech fyzického makání na úklidu po malířích jsem hotovka, ještě zbývají koberce ale to v tom dešti nejde. Ve středu má přijít slunko, a s ním snad i lepší nálada a úbytek únavy.

Jinak mi přijde únava jako hodně rozšířená teď, zvláště už i mezi střední generací.

Avšak děti jsou neutahatelné. Hezky nehezky. Únavu neznají.

Dnes jsem jela s několika kluky v buse (kolem 10-12 let) a Ti měli tedy energie na rozdávání.
Málem jsem si "sosla" od nich, kdyby se to mohlo...:)

Arcanum — 1. 8. 2011 13:09

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Selima — 1. 8. 2011 13:16

Blossom napsal(a):

Selima napsal(a):

A práveže mám pocit, Bloss, že sa proste príliš skoro po tej "nehode" znovu ženieš pôvodnou rýchlosoťu, tlačíš veci silou kao buldozér, aj vo voľnom čase meriaš znovu kilometre, zdolané pamiatky... Je to len môj dojem z tvojho písania, môžem sa mýliť, ale na mňa to tak pôsobí. Že tá nehoda a nsáledná hospitlaizácia ťa mali torchu pribrdziť, ale asi to clekom nepodarilo. Hoci ktovie- ako to naozaj máš, vieš len ty... :jojo: A deti už máš práve vekľé, preto som asi trochu čakala, že "si odfrkneš", ale ono nič...



Selimo, pocity můžeš mít, jaké chceš, a nezapomeň, že Tvé pocity jsou opravdu jen Tvé pocity, nikoli reálný stav věcí.

Osobně se mi zdá, že někteří z vás si mě do té vámi vytvořené škatulky ve smyslu - "nepoučila se, zas se žene jak buldozer" stále cpete. Že vám jaksi tato vámi stvořená charakteristika - "Blossom je nepoučitelná" - nějak dělá dobře.... :vissla:

To, že zgruntu měním svůj život, že se z pozice podnikatele přesouvám do mnohem klidnější pozice zaměstnance, jaksi přehlížíte...
A další změny jsem sem ani nepsala, nemám důvod sem dopodrobna popisovat svůj životní rytmus a náplň...

A že ve volném čase cestuji, baví mě památky, baví mě jezdit na kole, baví mě číst a baví mě i něco psát?
Nemám důvod vzdávat se věcí, které jsem měla ráda a mám, a jejich míru mám pečlivě prokonzultovanou se svým doktorem, který je na dané věci fundovaným odborníkem.
To je zas názor můj. :jojo:

Pokud vám však někomu  škatulka "Bloss je nepoučitelná, přepíná se dál, a určitě není v pohodě, jak píše, určitě si sama sobě lže do kapsy, a hrozí jí recidiva, a stejně nakonec blbě dopadne" nějak dělá dobře, no tak si to klidně myslete dál. :jojo:

PS: A proč Ty se Selimo, ženeš několikrát týdně do divadla nebo na koncert, mezitím lítáš z tanečků na tanečky, a do toho děláš práci na hlavní pracovní poměr, a k tomu ještě 2 fušky? Nenakládáš si toho nějak příliš? Proč se tedy řítíš životem jako uragán a buldozer?

(Doufám, že jsi pochopila, že toto není můj názor, pouze jsem záměrně a názorně  použila Tvůj způsob rétoriky na Tvůj způsob života... :vissla: ;)

Kultúra - to ma čiastočne aj živí... :jojo: Plus 2 fušky mám na streidačku. A ja neživím deti, ale hypotéku, sama - tvorí väčšiu polovicu môjho momentálneho príjmu z HPP. Čestne prehlasujem, že až vyhrám v športke alebo zdedím prachy :D , zvoľním míleráda tempo a budem robiť tak polovicu vecí, čo teraz. ;) Ja som od prirodzenia lenivec a pripúšťam si to. Som tak nastavená a snažím sa to rešpektovať, pokiaľ sa dám ale nie vždy sa to, bohužiaľ, dá. Až splatím hypotéku, nasadím úplne iný životný štýl (a pripúšťam, že nebudem ani tak lúštiť krížovky a kŕmiť holuby, ale vymyslím si niečo menej náročné...).

Damila — 1. 8. 2011 13:23

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Ame únava souvisí s její depresí, vím.
Byl to pokus přiblížit se k tématu. Jak vidím, marně, ostatní stále pojedou ve svých slovíčkářských hádkách i tady téma netéma.

Vladena — 1. 8. 2011 13:25

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Damila má kobercovou únavu. :lol: Podle mne Ametyst převlékla kabát a působí na jiném vlákně. Těžko se přiznává, že se nehnula z místa. Jinak Rozmarila má svérázný humor, který mne baví! Rozmarilo, drž se a drápky nevystrkuj, a bude s tebou sranda. :D

Damila — 1. 8. 2011 13:34

Vladena napsal(a):

Damila má kobercovou únavu. :lol:

Téda, Ty sprosťáku. :lol:

No ale koukni ven, není to počasí na spinkání?

Damila — 1. 8. 2011 13:36

Vladena napsal(a):

Podle mne Ametyst převlékla kabát a působí na jiném vlákně. Těžko se přiznává, že se nehnula z místa. :D

Možná.
Na jiném vlákně nebo úplně jiném dis. fóru?
Myslíš, že by ji tu nikdo nepoznal, tak jako Arcanum nebo Rozmarilu?

matemateska — 1. 8. 2011 13:37

Vladena napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Damila má kobercovou únavu. :lol: Podle mne Ametyst převlékla kabát a působí na jiném vlákně. Těžko se přiznává, že se nehnula z místa. Jinak Rozmarila má svérázný humor, který mne baví! Rozmarilo, drž se a drápky nevystrkuj, a bude s tebou sranda. :D

:co: :co: infekce se šíří závratným tempem.
Jeden něco plácne a 4 další už v tom jedou s ním. :grater:
To je blázinec.

matemateska — 1. 8. 2011 13:39

Damila napsal(a):

Vladena napsal(a):

Podle mne Ametyst převlékla kabát a působí na jiném vlákně. Těžko se přiznává, že se nehnula z místa. :D

Možná.
Na jiném vlákně nebo úplně jiném dis. fóru?
Myslíš, že by ji tu nikdo nepoznal, tak jako Arcanum nebo Rozmarilu?

:co: i ty, Brute???????? :co:

majkafa — 1. 8. 2011 13:49

matematesko, copak se ti přihodilo, žes převlékla kabát?

matemateska — 1. 8. 2011 14:05

majkafa napsal(a):

matematesko, copak se ti přihodilo, žes převlékla kabát?

Venku je mizerně, po létu ani památka, děvče, to se mi přihodilo . :D

mariposa — 1. 8. 2011 15:21

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Únavu svým vlastním způsobem života, únavu svými nenaplněnými a především nesplnitelnými přáními a představami o sobě samé? Únavu z boje proti tomu, že věci se neplní jak jsem si vysnila? Únavu z boje proti něčemu co vlastně vůbec neexistuje. Tak nějak by to mohlo být, Ametyst?

majkafa — 1. 8. 2011 16:30

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Únavu svým vlastním způsobem života, únavu svými nenaplněnými a především nesplnitelnými přáními a představami o sobě samé? Únavu z boje proti tomu, že věci se neplní jak jsem si vysnila? Únavu z boje proti něčemu co vlastně vůbec neexistuje. Tak nějak by to mohlo být, Ametyst?

Neopisuj, mariposo hirondel. heh

Damila — 1. 8. 2011 17:24

majkafa napsal(a):

matematesko, copak se ti přihodilo, žes převlékla kabát?

Matemateska je Rozmarila?

Sakra, už se v tom taky začínám ztrácet...
Doufám, že si budu pamatovat aspoň svůj nick, ať se sem nemusím přihlašovat pod jiným...
Vlastně jo, jednou jsem popletla heslo a byla jsem tu chvilku jako Damila 1 nebo tak nějak, ale admin byl tak hodný a  vrátil mi můj nick (resp. poslal mi nové heslo. :))

Damila — 1. 8. 2011 17:26

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Únavu svým vlastním způsobem života, únavu svými nenaplněnými a především nesplnitelnými přáními a představami o sobě samé? Únavu z boje proti tomu, že věci se neplní jak jsem si vysnila? Únavu z boje proti něčemu co vlastně vůbec neexistuje. Tak nějak by to mohlo být, Ametyst?

A prosím, kdo je vlastně teď Ametyst, ať to máme jasné?
Mariposo, to píšeš jen tak do pléna nebo víš kdo je Ametyst?

Holky, já se tu začínám bát. Nevím kdo je kdo .:o

Vladena — 1. 8. 2011 17:45

Damila napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Únavu svým vlastním způsobem života, únavu svými nenaplněnými a především nesplnitelnými přáními a představami o sobě samé? Únavu z boje proti tomu, že věci se neplní jak jsem si vysnila? Únavu z boje proti něčemu co vlastně vůbec neexistuje. Tak nějak by to mohlo být, Ametyst?

A prosím, kdo je vlastně teď Ametyst, ať to máme jasné?
Mariposo, to píšeš jen tak do pléna nebo víš kdo je Ametyst?

Holky, já se tu začínám bát. Nevím kdo je kdo .:o

Když ses přihlásila na toto diskuzní vlákno, tak si zřejmě něco načetla z předešlých příspěvků, přeci víš o co jde. Já se divím, že se divíš ?! :P

Selima — 1. 8. 2011 18:46

Damila napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Únavu svým vlastním způsobem života, únavu svými nenaplněnými a především nesplnitelnými přáními a představami o sobě samé? Únavu z boje proti tomu, že věci se neplní jak jsem si vysnila? Únavu z boje proti něčemu co vlastně vůbec neexistuje. Tak nějak by to mohlo být, Ametyst?

A prosím, kdo je vlastně teď Ametyst, ať to máme jasné?
Mariposo, to píšeš jen tak do pléna nebo víš kdo je Ametyst?

Holky, já se tu začínám bát. Nevím kdo je kdo .:o

Všetci ste blázni, len ja som lietadlo... ;) ono je to v podstate ejdno, každá/ý tu píšeme presne ako ja... Dá sa to rýchlo rozoznať.

Vladena — 1. 8. 2011 19:14

Selima napsal(a):

Damila napsal(a):

mariposa napsal(a):

Únavu svým vlastním způsobem života, únavu svými nenaplněnými a především nesplnitelnými přáními a představami o sobě samé? Únavu z boje proti tomu, že věci se neplní jak jsem si vysnila? Únavu z boje proti něčemu co vlastně vůbec neexistuje. Tak nějak by to mohlo být, Ametyst?

A prosím, kdo je vlastně teď Ametyst, ať to máme jasné?
Mariposo, to píšeš jen tak do pléna nebo víš kdo je Ametyst?

Holky, já se tu začínám bát. Nevím kdo je kdo .:o

Všetci ste blázni, len ja som lietadlo... ;) ono je to v podstate ejdno, každá/ý tu píšeme presne ako ja... Dá sa to rýchlo rozoznať.

O letadle psala Rozmarila a byla to trefa. :/

mariposa — 1. 8. 2011 22:12

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Damilo i Ty sama jsi na odklonu od tematu. :)

Ametyst podle mne resi uplne jinou unavu nez o ktere tu ted mluvis na jejim vlakne. :)

Únavu svým vlastním způsobem života, únavu svými nenaplněnými a především nesplnitelnými přáními a představami o sobě samé? Únavu z boje proti tomu, že věci se neplní jak jsem si vysnila? Únavu z boje proti něčemu co vlastně vůbec neexistuje. Tak nějak by to mohlo být, Ametyst?

Neopisuj, mariposo hirondel. heh

Majkafo, proč tohle děláš? :/

Psala jsem o tom jak svoji únavu vnímám momentálně já sama. Popsala jsem svou vlastní únavu formou otázek pro Ametyst. Která tu ovšem není.

mariposa — 1. 8. 2011 22:14

Majkafa tady zase rozjíždí schýzu, už zase Majko!
Ty už teda zase nevěříš, že mariposa jsem jenom já a žádná hirondel ani nikdo jiný? :co::co::co:

majkafa — 2. 8. 2011 7:10

mariposa napsal(a):

Majkafa tady zase rozjíždí schýzu, už zase Majko!
Ty už teda zase nevěříš, že mariposa jsem jenom já a žádná hirondel ani nikdo jiný? :co::co::co:

Jen ti ukazuji, jak "dobrý" manipulátor jsi v tomhle jako hirondel. Copak nevidíš, jak jsou ty otázky manipulativní? Ty jí rovnou řešíš, PROČ. Kdyby ses zeptala, proč, to je normální způsob. Ale ty jí rovnou podsouváš. A ani to nevidíš, jak ji manipuluješ. :(

Blossom — 2. 8. 2011 8:32

Ametyst, jsi tu?
Přemýšlím, jak se to asi u Tebe vyvíjí...

Neozýváš se už nějaký čas - to může znamenat různé věci: Buď jsi odjela do té nemocnice a už jsi na dobré cestě k uzdravení :supr: (a jen teď nemáš přístup na internet) a nebo je Ti hůř :( , o tolik hůř, že ani nemáš sílu a chuť sem psát.

Ametyst, prosím, ozvi se aspoň krátkou zprávou, myslím na Tebe a držím Ti palce (a řekla bych, že tu zdaleka nejsem jediná, jen jsem nechtěla mluvit i za ostatní).

Damila — 2. 8. 2011 10:29

Taky přemýšlím občas co s tou holkou je.
Ametyst, myslím.

Mám dojem, že tu dostala pěkné kapky, ale co čekat od diskuzního fóra, že jo. Ostatně v terapii to asi nemá o moc lepší terapeuti bývají taky docela drsní v tom rzcadle.

Narozdíl od mnohých zde si nemyslím, že by pro ni nemocnice byla jedinou a tou nejsprávnější spásou.
Možná si tam odpočine, ale rozhodně to nevyřeší nic z jejích potíží ani nezmění její postoje, je to dlouhodobá záležitost, měsíc dva tři v PL nebo nemocnici, byť i rok kdyby tam byla, to prostě není řešení.
Vrátí se zpět a bude tam kde byla.

Pokud je na pokraji zhroucení, pak ji můžou dát prvních pár týdnů aspoň metabolicky dohromady.
Zjevně to potřebuje, jestli píše, že má 40 kg, a jsem asi nějak přecitlivělá, protože se mě docela (za Ametyst) dotkly komenty některých právě na to, že to sem píše, že je to trapné, apod.

Možná se mě to dotýká tolik proto, že jsem kdysi s AMe byla hodně ve spojení, když přestala pít a zrovna přišla sem na Babinet.

A taky asi proto, že jejímu způsobu myšlení rozumím, protože jsem podobně zabejčenej typ. Vidím jak to dokonce sama vidí, a já vidím v ní sama sebe, jak se v tom plácá, páč jsem nedávno měla podobné období.

V nemocnici jsem taky skončila, nemůžu říct, že by mě vyléčili. :)
To fakt ne.
Ale Ame si potřebuje odpočinout, a možná i od Babinetu, jako jsem to udělala já
(ale jsem zas tu, závislost je závislost. :D ).

Odpočinek od rodiny snad mít bude, ale jinak se v nemocnici člověk moc nevyspí, známe to.
Normální prášky na spaní jako abstinujícímu alkoholikovi jí taky nedají (tedy pokud si dají tu práci a přečtou vůbec její kartu, ten kdo zrovna bude mít službu).

Jak já to vnímám, její příběh, její osobnost...tak jí chybí laskavost k sobě.
Domnívám se, že by měla zažít více laskavosti z vnějšku, aby nemusela neustále unikat do depresí, nebo se trestat.
Možná jí chybí přijetí¨, takové to: "pocééém, Ame" ;)
Hodně hodně přijetí, aby uvěřila, že může přijmout i sama sebe.

Proč to tady tak rozepisuji. Já si to píšu vlastně i pro sebe, protože to v mnohém platí i pro mě.
A řekla bych že nejen pro mě.

Takže, Ametyst, aspoň za mě:

:pussa:

Bramborka — 2. 8. 2011 11:05

Ano, vesměs s tebou souhlasím, Damilo. Taky se mi to zdá. Navíc jsem v poslední době nevím proč nabyla pocitu, že Ametyst se někdy v minulosti stalo něco ošklivého (někomu ublížila, zranila, zabila třeba......nebo někdo ublížil opravdu ošklivě jí), za co si klade vinu a NEMŮŽE SI ODPUSTIT. :(
Něco, kolem čeho krouží, není schopna se toho vzdát, na co se nabalují další vrstvy a je to k neunesení, nezdá se ti? Přitom jakoby se už dostala do stádia, kdy se toho vlastně ani vzdát nechce. (Proto se mi občas zdá, že "koketuje"). Stále se "trestá", je ve "výkonu trestu" - možná, že už i podle ní by měl ten trest vypršet, ale ona se bojí, že neví, co by si na svobodě počala.

Damila — 2. 8. 2011 11:55

Bramborka napsal(a):

Něco, kolem čeho krouží, není schopna se toho vzdát, na co se nabalují další vrstvy a je to k neunesení, nezdá se ti? Přitom jakoby se už dostala do stádia, kdy se toho vlastně ani vzdát nechce. (Proto se mi občas zdá, že "koketuje"). Stále se "trestá", je ve "výkonu trestu" - možná, že už i podle ní by měl ten trest vypršet, ale ona se bojí, že neví, co by si na svobodě počala.

Ty jo, to mě docela zaujalo, hlavně ty vytučněné věty.

Nechce se pustit svého trestu, poskytuje jí jakousi "ochranu".
Před kým, před čím?

Co by se stalo, kdyby se "uzdravila"?
Už by nemohla naříkat, trestat se, možná poutat pozornost (sorry, Ame, podle sebe soudím Tebe, jsem taky malý narcis :)), vzbuzovat lítost, a vynucovat si tak přijetí a to "Pocééém", které mám  (třeba nejen já) jí potřebu říkat.
Když se neumí přijmout sama, chce být maličká (40 kg) a politováníhodná, chce být taková, aby (byť nevědomě) vyvolala přijetí od druhých, a dokázala si tak, že je "přijetíhodná"...

Ame, to není jen o Tobě, já se v tom zcela vidím, tohle je pro i mě poměrně čerstvý zážitek sebepoznání, proto o tom píšu.

A co kdyby sis prostě přiznala, že taková prostě jsi. A že to není špatně. Proč by ses nemohla mít ráda i s tímhle. Nebo právě pro tohle?

Víš kolik lidí si tohle nikdy nepřipustí? Vidíš, jak jsi na tom vlastně líp, jak jsi o schůdek dál, když tohle o sobě víš a nepopíráš to?

Já mám doma tedy skvělý vzor v tomhle. Muže, který se rochní v tom, jak si umí užívat všech svých dobrých i horších vlastností.
Jak si umí dělat legraci a přednost z toho, za co se já třeba u sebe trochu ještě stydím.
V tomhle to mám fakt snazší, když vidím, jak to prakticky funguje.

Damila — 2. 8. 2011 11:59

...nemůže si odpustit...nemůže si odpustit...

Tohle mi vrtá hlavou.

Co člověk musí provést takového, že si nemůže odpustit?

Bramborka — 2. 8. 2011 12:29

Fajn, to je tvoje :).
U Ametyst mám dojem, že se, krom určitého vrozeného životního nastavení a výchovy a já nevím čeho, NĚCO STALO. A to NĚCO, kdybychom to věděly, co to je, by nám mohlo přijít jako zanedbatelné, a nebo třeba taky ne, ale to je jedno, protože ta, kterou to trýzní, kterou to prorůstá, je Ametyst. Teď mi přijde, že jí to zároveň pohlcuje a zároveň ona to obrůstá. Zdá se mi, že se potřebuje vyrovnat především, konečně a zásadně s tím, co se stalo. Že to nezmizí, pořád tím zůstane "narušená", ale bude se moci uzdravit a jít. Něco jako třeba gangréna na noze. Tisíckrát můžeš dělat, že jí tam nemáš, dokonce to vypadá náramně hrdinsky, akorát že nemůžeš chodit. Jo, občas poposkočíš, vypadáš v tu chvíli i jako čilouš a sportovec, ..... No a tak jednou se na tu svoji shnilou nohu podíváš, přestaneš ji stříkat voňkama, aby tak nesmrděla, tak zjistíš, jak moc OPRAVDU smrdí a pak, když to jinak nejde si ji necháš uříznout (třeba to jinak jde, ale to vlastně nevíš), protože tvým cílem není mít obě vlastní nohy, ale chodit. Zahojíš se (aktivně si ránu čistíš, ošetřuješ, ale nereješ si v tom), pak si opatříš protézu, která sedí co nejlépe, a vyrazíš... napřed nedaleko a pak dál. A pořád, až do smrti jsi vnímavá k tomu svému pahýlu, jestli na něj protéza moc netlačí, jestli je to to ono, jestli někde nepraskla, nedře a tak, pořád ošetřuješ, jakmile se objeví něco malého. Přece jenom je to cizorodé. Nejsi dokonalá, jakos bývala a třeba jsou všichni kolem tebe, ale žiješ naprosto jinou kvalitu - opravdu chodíš.  Nikdo nemá kožku jak dětskou pr..lku, každý máme jizvy, ale je fajn mít jizvy a ne mokvající boláky. Proto je třeba smířit se se ztrátou neporušenosti.

Bramborka — 2. 8. 2011 12:31

Damila napsal(a):

...nemůže si odpustit...nemůže si odpustit...

Tohle mi vrtá hlavou.

Co člověk musí provést takového, že si nemůže odpustit?

Cokoli ......nevěra, zabití, zranění, nesplnění očekávání, nedostudování školy, potrat, cokoli .... A máme to v sobě mnohé.

Damila — 2. 8. 2011 12:42

Bramborka napsal(a):

Damila napsal(a):

...nemůže si odpustit...nemůže si odpustit...

Tohle mi vrtá hlavou.

Co člověk musí provést takového, že si nemůže odpustit?

Cokoli ......nevěra, zabití, zranění, nesplnění očekávání, nedostudování školy, potrat, cokoli .... A máme to v sobě mnohé.

Takže si myslíš, že Ametyst něco udělala , doopravdy udělala (protože to co jsi jmenovala jsou realistické věci, ne jen představy o ní samé, ale něco co se skutečně stalo), a to si nemůže odpustit. Tedy že Její problém fyzicky existuje jako ta bolavá noha a nejde dělat že to není nebylo nebude...?
Tak,

A myslíš, že Ametyst ví, co to je? Co si neumí odpustit?

majkafa — 2. 8. 2011 12:45

Co si člověk nemůže odpustit?
Pro každého to může být něco jiného. A někdy bohužel opravdu prkotina, která se nám ale zdá být něčím kolosálním.

majkafa — 2. 8. 2011 12:47

Damila napsal(a):

A myslíš, že Ametyst ví, co to je? Co si neumí odpustit?

Neptala ses mě, ale já si myslím, že Ametyst to ví podle jejího psaní tady. A snaží se to pohřbít, ututlat,zamést pod koberec,... hlavně sama před sebou. Ale stejně to na ní vždy někde vykoukne, dokud si to nepořeší.
A nemusí to být ani nic kolosálního, jen jí se to tak může jevit z nějakých důvodů.

Arcanum — 2. 8. 2011 12:55

Damila napsal(a):

Pokud je na pokraji zhroucení, pak ji můžou dát prvních pár týdnů aspoň metabolicky dohromady.
Zjevně to potřebuje, jestli píše, že má 40 kg, a jsem asi nějak přecitlivělá, protože se mě docela (za Ametyst) dotkly komenty některých právě na to, že to sem píše, že je to trapné, apod.

Možná se mě to dotýká tolik proto, že jsem kdysi s AMe byla hodně ve spojení, když přestala pít a zrovna přišla sem na Babinet.

....a já vidím v ní sama sebe, jak se v tom plácá, páč jsem nedávno měla podobné období.
Já si to píšu vlastně i pro sebe, protože to v mnohém platí i pro mě.

Takze takhle se veci maji Damilo.

Ty v ni vidis sebe aha a proto se Te dotykaji prispevky urcene ji.
Dokonce je nechces -odmitas prijmout takove jake jsou. A dokonce se Te dotykaji.

Alespon mas nad cim premyslet a nepasovat se hned do role dotcene. To je program na pytel ,ver ci never. :jojo:

Jestlize Ametyst bude premyslet jako Ty a hrat si na dotcenou,pak si tuhle cestu zvolila ona.
Ma vsak jine moznosti a zalezi jen na ni.

Nepritel se vzdycky skryva uvnitr. Venku zadny neni. :)

Damila — 2. 8. 2011 13:04

Arcanum, ano, jsem si vědoma toho, že to co píšu, je více o mně než o ní. Tak to máme všicho. Nikdo se na druhého nemůže podívat jinak, než přes sebe.
A někdy to zarezonuje víc, někdy méně.
Podle toho, jak moc se to týká i nás samotných.

Ametyst bych nerada něco vnucovala, zvlášť když se tu teď nemůže bránit. Tak to asi nechám na ní. Co je o ní.

To co jsem psala, to jsem si spíše chtěla něco ujasnit o sobě. Možná sobecké...na jejím vlákně, že jo.

Bramborka — 2. 8. 2011 13:09

Damila napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Damila napsal(a):

...nemůže si odpustit...nemůže si odpustit...

Tohle mi vrtá hlavou.

Co člověk musí provést takového, že si nemůže odpustit?

Cokoli ......nevěra, zabití, zranění, nesplnění očekávání, nedostudování školy, potrat, cokoli .... A máme to v sobě mnohé.

Takže si myslíš, že Ametyst něco udělala , doopravdy udělala (protože to co jsi jmenovala jsou realistické věci, ne jen představy o ní samé, ale něco co se skutečně stalo), a to si nemůže odpustit. Tedy že Její problém fyzicky existuje jako ta bolavá noha a nejde dělat že to není nebylo nebude...?
Tak,

A myslíš, že Ametyst ví, co to je? Co si neumí odpustit?

Já si nemyslím, já mám pocit :).
Mám pocit, že něco je, něco se stalo. Myslím, že Ametyst ví, co to je, nebo si to aspoň myslí.
Krom toho má určitě spoustu dalšího :D. Zdá se mi, že je ale naprosto nutné na to kouknout a oddělit se od toho. Prostě kouknout Medůze (je-li to Medůza) do ksichtu.  Udělat Perseova opatření (já si myslím, že už je Ametyst dělala a udělala, nejspíš s tím svým dobře vypadajícím psychoterapeutem) a kouknout. A distancovat se. A možná to i předložit , třeba potřebuje vědět, zda se někdo zhrozí, přehlédne, nevšimne si, zakopne o to ....Ale pořád není sto se podívat ..... aby se od toho oddělila, třeba je to strašné, třeba je to jenom červíček. Třeba zjistí, že to vůbec není ono, i když je to strašné, že jde vlastně o něco úplně jiného.

Arcanum — 2. 8. 2011 13:12

Damila napsal(a):

Ametyst bych nerada něco vnucovala,.....

Uz se stalo. Z meho pohledu je prave tohle a prave od Tebe a prave pro ni podsunuti. Je to jako hnisava podpora z Tve strany. Amen.

Blossom — 2. 8. 2011 13:23

Damila napsal(a):

Arcanum, ano, jsem si vědoma toho, že to co píšu, je více o mně než o ní. Tak to máme všicho. Nikdo se na druhého nemůže podívat jinak, než přes sebe.
A někdy to zarezonuje víc, někdy méně.
Podle toho, jak moc se to týká i nás samotných.

Ametyst bych nerada něco vnucovala, zvlášť když se tu teď nemůže bránit. Tak to asi nechám na ní. Co je o ní.

To co jsem psala, to jsem si spíše chtěla něco ujasnit o sobě. Možná sobecké...na jejím vlákně, že jo.

Myslím si, že nikomu nic Damilo nevnucuješ.
A že ani není špatně, když tu píšeš své pocity, které jsou podobné Ametystiným.

Naopak - myslím si, že pokud sem píšou své pojetí lidi, co něco podobného zažili nebo prožívají, tak jednak  pro Ametyst může být pozitivní to sdílení problému s někým, kdo ví o čem je řeč, a jednak si Ametyst může nějaké poučení nebo inspiraci vzít z příběhu Tvého (a naopak Ty z jejího).

Aspoň já osobně tady na Babinetu čtu především prožité příběhy a zkušenosti lidí, kteří mě něčím oslovují, zajímají. Teorii si můžu nastudovat z odborných knížek.
Osobní zkušenosti jsou tady na Babinetu pro mě tisíckrát přínosnější, než nějaké nekonečné teoretizování.

Takže - nedej se Damilo odradit a piš sem dál.
Podle mě - nikomu nic nevnucuješ a Tvé příspěvky naopak mohou , myslím si, Ametyst pomoci. :pussa:

majkafa — 2. 8. 2011 13:29

Damilo, vnímám to stejně jako Blossom. To ti jen někdo chce zřejmě implementovat své manipulování, protože mu ho zrcadlíš. :jojo:

Bramborka — 2. 8. 2011 13:50

Blossom napsal(a):

Naopak - myslím si, že pokud sem píšou své pojetí lidi, co něco podobného zažili nebo prožívají, tak jednak  pro Ametyst může být pozitivní to sdílení problému s někým, kdo ví o čem je řeč, a jednak si Ametyst může nějaké poučení nebo inspiraci vzít z příběhu Tvého (a naopak Ty z jejího).

Tam je bohužel spousta možností k misinterpretacím a chybám. :) Ty si třeba teď myslíš, že Damilin příběh je podobný Ametystinému. Myslíš si to třeba, protože Damila napsala, že si to myslí (a krom toho problesklo slůvko alkohol, tak moc spojující mnohé z nás). Jenomže holinky jako hodinky, oboje se natahují, a tak to je ... Takže Ametyst bude vědět přesný čas po kolena v bahně, zatímco Damila se bude divit, proč jí, ač je v tak nádherných holinách, ujel vlak. Ono je skutečně důležité, aby si člověk přiznal, že je naprosto JEDINEČNÝ, aniž by to bral jako klad, a že nikomu kolem sebe ve skutečnosti pořádně nerozumí. A tak se vnímal. A věděl, že ostatní ho nejspíš ani tak nevnímají, ani to nevědí. Tys tady teď napsala hodně o sobě Damilo a možnás ani nechtěla. Může to být fajn pro tebe a jenom pro tebe :).

Arcanum — 2. 8. 2011 14:06

majkafa napsal(a):

Damilo, vnímám to stejně jako Blossom. To ti jen někdo chce zřejmě implementovat své manipulování, protože mu ho zrcadlíš. :jojo:

Tohle je manipulace kterou majkafa prirazuje jinym. :D

Sama jsi rekla Damilo (vyslo to z Tebe) ,ze nechces Ametyst nic vnucovat.

Damila — 2. 8. 2011 14:28

[b]Udělat Perseova opatření (já si myslím, že už je Ametyst dělala a udělala, nejspíš s tím svým dobře vypadajícím psychoterapeutem) a kouknout. [/b]


Tak teď jsem na chvíli zapochybovala o tom, co vlastně myslíš, že spolu dělají a udělají... když píšeš o tom, že její psychoterapeut dobře vypadá...
No ale Ty asi myslíš jako profesně, že dobře vypadá, jako dobrý odborník, což? ;)
Omlouvám se za dvojsmysl, který mě u toho napadl, ale fakt mi to tak vyznělo.

Jasně, nechala bych to na nich, tedy hlavně Ametyst, ať si z toho vezme co potřebuje.
Co ji osloví a co ne, z toho co tu každý o sobě písnem.
.

Bramborka — 2. 8. 2011 14:39

Ano, napsala jsem to neobratně.

Arcanum — 2. 8. 2011 15:04

Blossom napsal(a):

Myslím si, že nikomu nic Damilo nevnucuješ.
A že ani není špatně, když tu píšeš své pocity, které jsou podobné Ametystiným.

Velice viditelny tady je,ze skutecne nevis ktera bije. :jojo: a mluvi z Tebe nevedomost. :)

Damila — 2. 8. 2011 16:48

Bramborka napsal(a):

Ano, napsala jsem to neobratně.

Ne, náhodou mi to přišlo roztomilé.

Můj muž nemůže třeba doteď pochopit, proč terapeuti s klientkami nemůžou mít během terapie jiný, než terapeutický vztah.
Myslím, že je dobře, že není můj muž terapeut. :D

Selima — 2. 8. 2011 16:57

Bramborka napsal(a):

Ano, napsala jsem to neobratně.

:D Škoda, ja som si predstavila takého nejakého Richarda Gerea (tuším hral psychoanalytika v nejakom filme) :rodna: a prišli na mňa hriešne myšlienky.

Damila — 2. 8. 2011 19:15

Selima napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Ano, napsala jsem to neobratně.

:D Škoda, ja som si predstavila takého nejakého Richarda Gerea (tuším hral psychoanalytika v nejakom filme) :rodna: a prišli na mňa hriešne myšlienky.

Šak co, představy a přání jsou povoleny i v terapii. :)

Ale ten film by mě vážně moc zajímal!;)
Nevzpomeneš název?

lea64 — 2. 8. 2011 19:26

Mrazivá vášeň?

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Ano, napsala jsem to neobratně.

:D Škoda, ja som si predstavila takého nejakého Richarda Gerea (tuším hral psychoanalytika v nejakom filme) :rodna: a prišli na mňa hriešne myšlienky.

Šak co, představy a přání jsou povoleny i v terapii. :)

Ale ten film by mě vážně moc zajímal!;)
Nevzpomeneš název?

Damila — 2. 8. 2011 19:46

Děkujůůů, stahujůůů. ;)

Si aspoň trochu dnes zvednu náladu, doufám, že to je milostný příběh a končí dobře, páč mám dnes fakt ubrečený den. :(

lupina montana — 3. 8. 2011 0:19

Bramborka napsal(a):

Takže Ametyst bude vědět přesný čas po kolena v bahně.......

:lol::lol::lol: já tě prostě miluju! :lol:
Něco tak absurdního mě naprosto nadchlo. Absurdího a dokonale přesnýho :)

Damila — 3. 8. 2011 0:53

lea64 napsal(a):

Mrazivá vášeň?

Damila napsal(a):

Selima napsal(a):


:D Škoda, ja som si predstavila takého nejakého Richarda Gerea (tuším hral psychoanalytika v nejakom filme) :rodna: a prišli na mňa hriešne myšlienky.

Šak co, představy a přání jsou povoleny i v terapii. :)

Ale ten film by mě vážně moc zajímal!;)
Nevzpomeneš název?

Dokoukala jsem na ten film.
No, drama docela. A já čekala něco uklidňujícího.
Nějakou červenou knihovnu...
:sjuk:

Ametyst — 8. 8. 2011 14:24

Zdravím.
Píšu jen krátce, z ozdravného pobytu.
Půjčila jsem si tu noťas s internetem od spolubydlící.
Snažím se bojovat, jsem tu daleko od domova, ale je to hodně náročné.

Nemám žádný fyzický nález, který by mě opravňoval k tomu, abych byla i nadále hospitalizovaná na interně v nemocnici.
Jeden můj příbuzný (bratranec) je lékař, i když v jiné specializaci, dojednal mi tady ozdravný pobyt. je to něco jako lázně, jsou tu psychiatrické případy, terapeutický program, procházky, cvičení, relaxace.
Ale je to hodně pro mě náročné.
Já bych si představovala jen ležet. To jsem mohla, první týden v nemocnici. O klidu jsem si ale mohla nechat jen zdát.
Dokud mi nohy trochu chodí, tak oni mě tu už ležet nenechají.:|

Terapie je tu trochu jiná, než jsem zvyklá, ale člověk má vyzkoušet vše, že jo.
Nečetla jsem to vlákno od mé min. návštěvy celé, až bude víc času a síly, přečtu  a odpovím někomu, co se mě ptal.

Píšu, protože tu kdosi chtěl ať dám vědět. :)
Mějte se tu hezky.

dusička — 8. 8. 2011 14:34

Ametyst - posílám :pussa::pussa::pussa::pussa::pussa:

Vladena — 8. 8. 2011 16:31

Ametyst, díky, díky, díky ! :hjarta::hjarta::hjarta:

Selima — 8. 8. 2011 16:44

Drž sa, kočka. ;)

Bramborka — 8. 8. 2011 16:48

Ať se ti daří! A jestli to jde, nepůjčůj si noťas s připojením, ani si nenech opatřit pro sebe .......
Nepřipojeným chodívají věci snáz - mohou se soustředit na to, o co jde! ;)

Damila — 8. 8. 2011 16:52

Ráda Tě čtu. :)
Snad se am zvetíš. Až bude líp, ráda bych pak vyslechla, jak to tam funguje, kde jsi.
Přeji moc, ať Ti to pomůže.

Ametyst — 8. 8. 2011 17:44

Tak zkusím před večeří něco napsat, a pak vracím přístroj. Neměla jsem na Net pomyšlení, u mě je úspěch už jen to, že zas chci komunikovat, byť je to zase závislost.
A krom několika mailů je Babinet kupodivu první adresou, na kterou jsem zamířila,
protože byla i poslední, kde jsem komunikovala před mým odchodem.

Především moc děkuji za podporu všech tady.
Vím, že se mnou to není lehké komunikovat.

Situace mě donutila udělat co jsem udělala. No, vypadalo to, že se zboří svět, můj muž docela vyšiloval, vlastně to bral jako podraz, ale bylo to jen jeho zoufalství, co z něj mluvilo. Co on si počne s dětmi sám...naše vztahy jsou narušené, chová se trochu odměřeně, chladně, ale plní "povinnosti", tak jak má, nebo jak se od něj společností očekává. A pomalinku si zvyká. Co mu zbývá.
Byl za mnou v nemocnici, přijede i sem s dětmi (jsem daleko od domova).
Naštěstí má prázdniny, tak zatím není problém.

Co se netu týče, tak tu nehrozí, že bych chodila nějak častěji (Bramborko), protože spolubydlící půjde domů a já na svém noťasu nemám mobilní net.
Ale teď mám záchvěv aktivity, tak to chci využít ke komunikaci.
Vlastně to je asi i známka zlepšení, že jsem na Babinci.

Zaznělo tu cosi, že si nemůžu odpustit, a co si nemůžu odpustit.
Já svůj problém mám racionálně zvládnutý, já si nemůžu odpustit pouze to, jaká jsem.
Nikoho jsem nezabila, neukradla, nepotratila, apod. Nic tak velkého.
Trpím jakýmsi perfekcionalismem, a nikdy se nedorovnám tomu, co po sobě požaduji. To totiž není možné.
To vím.

Mám těžkou volbu, kterou je-brát léky a netrápit se, nebo nebrat a přijmout se s tím, že jsem takto citlivá.
Protože to nevypadá, že bych měla nějakou nemoc, ale deprese je jen důsledkem ztráty sebeúcty. Věci, co se dají ovlivnit, vůlí, snahou, terapií, okolnostmi.
Léky mohou být v tomto kontraproduktivní, ale v akutní fázi nutné. Kvůli hrozící suicidě.
I když tvrdím, že bych se nezabila, neustále nad tím přemýšlím, jak a kolik by to muže stálo, apod.

Ametyst — 8. 8. 2011 17:55

majkafa napsal(a):

Damila napsal(a):

V depresi je nejhorší, jak je člověk sám. Moc sám, tak nesdělitelně sám, že i když ostatní říkají, jak budou stát při nemocném, neví do čeho jdou, do jaké temnoty nahlédnou, jak  moc bezmocní zůstanou.

Ano. Tohle se mě hluboce dotklo.
Tak to u deprese je.

Jj, taky to tak vnímám.
Nyní, když mi doznívají somatické projevy deprese. Protože moje emoce byly léky dlouhodobě potlačeny, po vysazení AD se vrátily emoce s celou parádou, a já se topím v slzách-ale nejen slzách bolesti, já se dokážu i pořádně smát:D
Fakt silně.
Vše je silnější. Ostřejší. Bolestivější, ale i barevnější.
Tohle jsem já. Takhle se musím vzít. I s tou přecitlivělostí.
Obávám se, že je to úkol na celý život. Ale třeba tu jsem právě od toho, abych se toto naučila.

Ametyst — 8. 8. 2011 18:01

Damila napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Jo, když se sere, tak se sere. Jak bojovat s únavou, když se hroutí i manžel, a děti leží se střevní chřipkou.
Chlap už se naštval, že už na mě bral ohledy dlouho, no, hold, každý pohár jednou přeteče.
ten můj, zdá se, je stále plný, ale ne přeplněný.
Co člověk všechno vydrží!
To je s podivem.
Opět se blížím ke 40 kg, asi budu muset přežít aspoň já, jdu si něco koupit k jídlu.
Páč chlapi jsou nějak křehčí stvoření či co...

Tohle je trapny prispevek Ame. (jen muj nazor)

A proč tak soudíš?
Že se tu vypisuje?
Obtěžuje Tě to? Nebo myslíš, že jen touží po porornosti a vůbec nic jí není?

Protože jestli píše pravdu, tak je pěkně v kelu, a nemyslím, že by jí tohle pohrdání nějak mohlo prospět. Jakkoliv.

Někdy je lepší nereagovat, víš. Je  těžko říct, co za tím je. Já mám pocit, že ženská je obvykle vychována v tom, že tu musí vždy a při čemkoliv stát a přežít.
Do padnutí. Že se hroutit nesmí. A když jí to ještě všichni říkají a okolnosti k tomu přispívají-zůstala sama na děti, muž prchnul z té situace...
Nemyslím, že je to jednoduchá situace na to, aby utíkala za doktorem a nechala se hospitalizovat.

Máš děti?
Pro ně se máma dokáže hodně obětovat. A někdy jede, i když už vlastně má nádrž prázdnou.

Nezlehčovala bych to.
A vůbec neviděla tak jednoznačně.

Nemám jak poradit, snad jen popřát Ame hodně sil.

Asi jo, jsem narcisek, co touží po pozornosti...fakt, to nepřeháním.
Ale nehraju, to ne. Jen silně prožívám.

Arcanum — 8. 8. 2011 18:07

Prijmout se takova jaka jsi. :) ;)

Ametyst — 9. 8. 2011 13:35

Arcanum napsal(a):

Prijmout se takova jaka jsi. :) ;)

Ano ano, to je mým cílem, ale už se o to snažím dlouho, proto ty relapsy. Nahoru dolů.

Momentálně se tu učím normálně jíst.
Takže jsem už asi dvě kila stihla přibrat. Vím, že to je pro mé tělo i psychiku dobře...vím to.
Vědět je fajn, ale víme, jak to je.
Trochu se zlobí moje tělo, když prostě dělám něco proti svému pocitu.
Takže somatika zažívání se ozývá.
Nicméně je nutné setrvat a vydržet.

Damila — 10. 8. 2011 19:11

Ametyst, co se toho jídla týče, ono to fakt úzce souvisí s tím sebepřijetím. Jestli si můžeš dopřát tolik jídla, kolik si dopřáváš a jak sneseš své nabývající tělo.
Jasně že hlava ví, že máš podváhu a přibrat potřebuješ.
Ale co dělat s tím pocitem, že jo.

Tomuhle už nepomůže jen nemocnice, klid na lůžku, nebo naopak aktivity, které Tě odvedou od myšlenek.
Na to jídlo je bohužel potřeba nahlédnout důrazněji, v terapii, opravdu to vybalit a zabývat se tím.
Máš čas, jasně, teď se dej do kupy energeticky, pak to můžeš řešit.

Zajímá mě, jestli téma jídla v terapii řešíte?

Jak dlouho tam ještě budeš, myslím v té ozdravovně nebo v lázních či kde to jsi?

Blossom — 10. 8. 2011 19:45

Ametyst, to jsem ráda, že už i nabíráš, a žes tam vůbec šla. Myslím, že Ti to pomůže.
Hlavně se zkus zcela otevřít při psychoterapiích to by Ti myslím mohlo dost pomoct.

Jsi na dobré cestě. Posílám hodně síly k uzdravení :pussa:

mariposa — 10. 8. 2011 23:23

Ametyst napsal(a):

Nyní, když mi doznívají somatické projevy deprese. Protože moje emoce byly léky dlouhodobě potlačeny, po vysazení AD se vrátily emoce s celou parádou, a já se topím v slzách-ale nejen slzách bolesti, já se dokážu i pořádně smát:D
Fakt silně.
Vše je silnější. Ostřejší. Bolestivější, ale i barevnější.
Tohle jsem já. Takhle se musím vzít. I s tou přecitlivělostí.
Obávám se, že je to úkol na celý život. Ale třeba tu jsem právě od toho, abych se toto naučila.

Ty barvy! Poslední dva roky vidím tolik barev, tolik šťávy v přírodě! A vidím i skutečně trojrozměrně, což ale nelze slovy popsat, ten pocit je monumentální :) Vím, že dřív jsem tak neviděla.

Ametyst ano! mám to stejně a vnímám to tak, že to co bylo dlouho potlačeno, se začíná projevovat. A především je potřeba, aby se projevilo! Jsem také velice citlivá, ale učím se jako takovou sama sebe přijímat, přijmout (vím, že jsem jiná než jakou jsem si sebe v představě vysnila ;) ), měním myšlení o sobě sama a vnímám to tak, že být citlivý je obrovskou předností pro toho kdo chce život opravdu prožít (a ne přežít) :D:D:D Ametyst držím Ti ze všech sil palce, mám radoooooooooooost! :D

Arcanum — 11. 8. 2011 10:44

Ametyst napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Prijmout se takova jaka jsi. :) ;)

Ano ano, to je mým cílem, ale už se o to snažím dlouho, proto ty relapsy. Nahoru dolů.

Nicméně je nutné setrvat a vydržet.

Drzuim Ti pesti. :pussa:

Ametyst — 12. 8. 2011 19:47

Tak tohle je asi můj poslední záznam zas na pár dní, týdnů.
Můj stav se zhoršil po jedné meditační katarzní terapii.
Opět ležím, a plahočím se na jídlo, aktivity v přírodě budu muset přerušit.
Spolubydlící s noťasem jede domů a tak tu zas budu bojovat sama.

Já nevím, jak dlouho se mi ty stavy můžou vracet, ale do úplného vyléčení tu nemůžu zůstat, to by bylo n měsíce, roky...a ta pálka pak za pobyt, to by náš fakt zrujnovalo.
Už tak jsem z pojistky vytáhla 5 tisíc.
Tohle mě trápí. a pak mještě to, že muž to doma těžce nese, děti začínají být z něho neurotičtí víc než ze mně  a dokonce i mladší puboš chce abch už se uzdravila.
Ještě vydržím. Nejpozději do konce prázdnin ale musím domů. To tu budu 5 týnů. Snad mi to něco dá. Dnes jsem tedy mimo, rozhozená, a znovu mi dali uklidňující léky.

Sakra práce...
Pa
A děkuji všem, co se mnou sdílejí můj příběh. Pomáhá mi to sem psát.

majkafa — 12. 8. 2011 19:52

Ametyst, proč jsi v zařízení, kde pobyt nehradí zdravotní pojišťovna?
Já bych neriskovala ve stavu, v jakém se nacházíš, být v nějakém soukromém zařízení, obzvláště když píšeš, že se tvůj stav zhoršil po katarzní meditační terapii. Bála bych se neprofesionálů.
Určitě bych se svěřila do rukou nějaké "státní" psychiatrické léčebny, určitě takové, kterou hradí pojišťovna.
Příbuznými a jejich reakcemi se teď netrap. Zaměř se na zlepšení svého stavu.
Držím ti palce a myslím na tebe. :pussa:

Damila — 12. 8. 2011 19:59

Majko, ale když si vezmeš, že za pobyt vPL se taky platí (teď nevím, jestli ještě 60 nebo už 100 Kč denně, tak to za měsíc pěkně naskočí.

Navíc Ame asi nebude mezi neprofesionály, když jí naordinovali léky, to by jen tak nemohli, jistě tam má lékaře, odborníky, toho
bych se nebála.
Rozhodně si nemyslím, že v PL v Opavě, kam spadá, je péče lepší, než tam kde je (snad v Jeseníku???).
Nevím, za co vše si platí, ale za 3 týdny 5 tisíc mi nepřijde tak moc.

Kiara — 12. 8. 2011 20:04

majkafo, i pobyt ve státní PL něco stojí, je to nemocnice jako každá jiná a za měsíc pobytu zde vyplázneš cca 3.000,- Kč, jen to hvízdne. Osvobozena od poplatku můžeš být pouze tehdy, prokážeš-li, že se nacházíš ve stavu hmotné nouze :/

Takže podle mě vyjde úplně nastejno, je-li Ametyst v některém z nestátních zdravotnických zařízení nebo zda by se léčila ve státní PL, ani tady už to dnes není bohužel zadarmo ... :/

Ametyst — 23. 8. 2011 23:02

Hlásím návrat, únava je zatím fuč. V rámci možností.
Pobyt prospěl, návrat rozpačitý, ale hledám se.

Jen jsem tu trochu zabloudila a přispěla kam jsem neměla v domění, že je to moje vlákno
,  protože řešilo potíže s váhou, s jakými se srovnávám taky já sama, takže omlouvám se.

Není mi dobře fyzicky , ale to je nic proti depresi.

Terapeut mě dnes viděl a byl nadšen. Málem mě přesvědčil, že je to O.K., když jsem o 5 kg přibrala.
Samozřejmě má pravdu. Jak jinak.

Blossom — 23. 8. 2011 23:06

Ametyst napsal(a):

Hlásím návrat, únava je zatím fuč. V rámci možností.
Pobyt prospěl, návrat rozpačitý, ale hledám se.

Jen jsem tu trochu zabloudila a přispěla kam jsem neměla v domění, že je to moje vlákno
,  protože řešilo potíže s váhou, s jakými se srovnávám taky já sama, takže omlouvám se.

Není mi dobře fyzicky , ale to je nic proti depresi.

Terapeut mě dnes viděl a byl nadšen. Málem mě přesvědčil, že je to O.K., když jsem o 5 kg přibrala.
Samozřejmě má pravdu. Jak jinak.

Ametyst, mám velkou radost z obratu k lepšímu u Tebe. I když jsi pořád asi teprv na půli cesty, máš rozhodně dobře nakročeno. Jen tak dál! :supr: :supr: :supr: :pussa:

Damila — 24. 8. 2011 5:49

Ametyst napsal(a):

Hlásím návrat, únava je zatím fuč. V rámci možností.
Pobyt prospěl, návrat rozpačitý, ale hledám se.

Jen jsem tu trochu zabloudila a přispěla kam jsem neměla v domění, že je to moje vlákno
,  protože řešilo potíže s váhou, s jakými se srovnávám taky já sama, takže omlouvám se.

Není mi dobře fyzicky , ale to je nic proti depresi.

Terapeut mě dnes viděl a byl nadšen. Málem mě přesvědčil, že je to O.K., když jsem o 5 kg přibrala.
Samozřejmě má pravdu. Jak jinak.

Ahoj, Ametyst.

Jak se tedy cítíč Ty?
Píšeš, že terapeut byl nadšen, ale co Ty? Jak to vnímáš Ty?
Co znamená, že návrat byl rozpačitý a hledáš se?

Já po návratu z nemocnice. Měla pěknou krizi...dostat se z chráněného prostoru do toho šíleného světa. Klidně to napiš, jestli to není O.K., není povinnost být okamžitě po hospitalizaci fit.

Hodnotíš to celkově jak, ten pobyt? Pomohl?

Asi je ještě brzy na závěry, co?

PPavlaa — 24. 8. 2011 9:27

Dam ahoj :) moc ráda Tě vidím, to je dost, že se tu ukážeš ;)

majkafa — 24. 8. 2011 11:56

Obávám se, že jsi odešla ze skleníku příliš brzy zase, Ametyst. Řekla bych, že to není poprvé. :(
Kéž bych se mýlila.

Ametyst — 24. 8. 2011 21:39

majkafa napsal(a):

Obávám se, že jsi odešla ze skleníku příliš brzy zase, Ametyst. Řekla bych, že to není poprvé. :(
Kéž bych se mýlila.

Neodešlajsem na vlastnínžádost.

Pobyt byl limitován a prostě skončit.



Trochu mi to tady přijde, že si vždy někdo najde něco, co jsem udělala špatně nebo málo, a "proto" se nemůžu uzdravit.
Já mám naopak pocit, že jsem pro sebe udělala úplné maximum. V mé situaci až přepych.

Ve skleníku nemůžu být celý život. Měsíc je kus života.

Život musím žít, ne se před ním zavírat...to jsem se tam taky mj. naučila.
Že deprese není nepřítel.
Že divné by spíše bylo kdybych ji v takové situaci neměla.
Připomněla jsem si tam nové techniky terapie, sugesce, meditace.

Celkově to pro mě bylo přínosné. Tedy především proto, že jsem opravdu nešla do klasické PL, ale naskytla se mi tato možnost regenerační léčby.

Ale je to jako když se vrátí člověk z daleké ciziny. Musí si znovu zvykat na obyčejné věci, problémy, třeba jsem zjistila, kolik nevyřízené pošty tu mám...to za m nikdo nevyřídí, že jo.

Děti a muž jedli všelijak, těšili se, až jim uvařím, taky jsem do toho musela vpadnout.
Takže když se člověk vrátí do prostředí, kde byl, vrací se i staré symptomy. Ale snad jsem posílena, snad...

lupina montana — 25. 8. 2011 8:29

Ametyst napsal(a):

Trochu mi to tady? přijde, že si vždy někdo najde něco, co jsem udělala špatně nebo málo, a "proto" se nemůžu uzdravit.
Já mám naopak pocit, že jsem pro sebe udělala úplné maximum. V mé situaci až přepych..

;)

Ametyst — 26. 8. 2011 11:25

Lupí, moc jsem nepochopila cos myslela tím vytučněným písmem.

Já před pár dny mluvila se dvěma  chlapíky, z nichž jeden byl začínající psychoterapeut.
A ten mě tak "nakazil" svou pozitivitou...
ne že by to člověk nevěděl. Někdy si něco ale připomenout je dobrá věc. Vzpomenout si, kdo jsem a jaké mám možnosti, schopnosti.
Je to jako rozpomenutí ze zapomnění.

Vytáhla jsem staré knihy a nacházím v nich ty moudrosti, co jsem vlivem deprese pozapomněla.

Mám dojem, že pravé lidi potkávám v pravou chvíli.

lupina montana — 26. 8. 2011 12:57

Myslela jsem tím, čeho si všímáš a co má pro tebe větší váhu: podpora (která je vysoce většinová) nebo kritika?
Vypadalo to, že ta jedna "kritika", která valstně ani nebyla kritika.
Program "nikdy neděláš dost" je strašně rozšířenej, možná kdysi dávno přispěl k neuvěřitelný pracovitosti a tím i vzestupu naší civilizace; jenže dneska nás spíše hubí a proto se jej kdekdo snaží zbavit.
Mně připadlo, že tobě se aktivuje na ťuknutí - což možná myslela Majka tím, žes "odešla příliš brzy".
Jestliže ti totiž stačí takovejhle malej podnět k tomu, aby ses zase cítila jako lenoch a flákač..... :/
Napadá mě k tomu jedna věc - co deprese člověka bezpodmínečně donutí dělat? ;)
Dethleffsen má jednoduchou a účinnou radu: zamyslete se nad tím, co vám nemoc nedovolí a k čemu vás naopak donutí - a máte směr, kudy dál.
:pussa:
To nevypadá jako "přepych", žejo?

lupina montana — 26. 8. 2011 12:59

Že potkáváš pravé lidi v pravou chvíli mi ale připadá jako báječné znamení...on je člověk totiž potkává takhle furt, jen je většinou nerozezná. Když rozezná, je jasný, že se začíná stávat řidičem svého osudu :)

majkafa — 26. 8. 2011 13:09

lupina montana napsal(a):

Myslela jsem tím, čeho si všímáš a co má pro tebe větší váhu: podpora (která je vysoce většinová) nebo kritika?
Vypadalo to, že ta jedna "kritika", která valstně ani nebyla kritika.
Program "nikdy neděláš dost" je strašně rozšířenej, možná kdysi dávno přispěl k neuvěřitelný pracovitosti a tím i vzestupu naší civilizace; jenže dneska nás spíše hubí a proto se jej kdekdo snaží zbavit.
Mně připadlo, že tobě se aktivuje na ťuknutí - což možná myslela Majka tím, žes "odešla příliš brzy".Jestliže ti totiž stačí takovejhle malej podnět k tomu, aby ses zase cítila jako lenoch a flákač..... :/
Napadá mě k tomu jedna věc - co deprese člověka bezpodmínečně donutí dělat? ;)
Dethleffsen má jednoduchou a účinnou radu: zamyslete se nad tím, co vám nemoc nedovolí a k čemu vás naopak donutí - a máte směr, kudy dál.
:pussa:
To nevypadá jako "přepych", žejo?

:jojo::jojo:

lupina montana — 26. 8. 2011 13:26

Ametyst, prosímtě: aby sis nevysvětlal jako kritiku i mně - domnívám se, že bys naopak měla víc myslet na sebe, svoje potřeby a pocity, na svoje zdraví a na to, co SE ti chce.
A snažit se naopak zbavit toho biče v hlavě. :storstark:

majkafa — 26. 8. 2011 13:28

lupina montana napsal(a):

Ametyst, prosímtě: aby sis nevysvětlal jako kritiku i mně - domnívám se, že bys naopak měla víc myslet na sebe, svoje potřeby a pocity, na svoje zdraví a na to, co SE ti chce.
A snažit se naopak zbavit toho biče v hlavě. :storstark:

Přesně tak jsem to taky myslela. Už jsem raději nechtěla nic psát, když mé psaní Ametyst brala jako kritiku.

Ametyst — 26. 8. 2011 13:54

lupina montana napsal(a):

Mně připadlo, že tobě se aktivuje na ťuknutí - což možná myslela Majka tím, žes "odešla příliš brzy".
Jestliže ti totiž stačí takovejhle malej podnět k tomu, aby ses zase cítila jako lenoch a flákač....?

Ano, přesně tak jsem to cítila. Jako kritiku.

Ani te´d si neumím představit jak jinak to mohla myslet, když ve svém příspěvku dvakrát použila "zase" nebo "opět", jako kdyby to bylo u mě tak typické a samozřejmé, že nic nedokončím, přesně tak to na mě působilo.

Kdyby chtěla, mohla mi to vysvětlit, ale asi to nestojí za to. třeba bych zas slašela jen kritiku...

Ametyst — 26. 8. 2011 13:57

lupina montana napsal(a):

Ametyst, prosímtě: aby sis nevysvětlal jako kritiku i mně - domnívám se, že bys naopak měla víc myslet na sebe, svoje potřeby a pocity, na svoje zdraví a na to, co SE ti chce.
A snažit se naopak zbavit toho biče v hlavě. :storstark:

Tohle jako kritiku necítím. Prostě to není ani tak o použitých slovech, jako o tom, co z toho příspěvku cítím.

Přitom mám Majkafu docela ráda, jen z ní tu kritiku prostě cítím, od Tebe ne, tak to prostě mám.
Možná jsem na to přecitlivělá, ale kritika není nic tak strašného.
Může stimulovat.

Bramborka — 26. 8. 2011 14:09

Ametyst napsal(a):

Já mám naopak pocit, že jsem pro sebe udělala úplné maximum. V mé situaci až přepych.

Naprostý souhlas s Lupinou.:jojo:
A Ametyst, ty jsi jediná, která pro sebe může udělat maximum. Po sobě jediné to můžeš, neřku-li musíš, chtít. 
Nedělej pro sebe míň! Příjde-li ti to jako přepych, znamená to, že jsi stvořena pro přepych. U tebe je prostě takovýto luxus poznaná nutnost. :D
No božíčku, každý jsme nějaký! Tys přepyšnice. :D

Ametyst — 26. 8. 2011 19:14

Ó, jak luxusní , přepychové, cítit se tak vzácná a hodná takovéhle akce...



Jasně že si zasloužím vše, co jsem pro sebe udělala, proto jsem to taky udělala.

Damila — 28. 8. 2011 14:52

Ametyst,
tak co, jak je?
se mi zdáš tak nějak jo a pak zas ne.
Tak je ti dobře nebo ne?

Nebudu Ti říkat co máš dělat nebo si myslet, mám dojem, že to stejně víš.
Zajímá mě, jak se to daří, a jak se daří Tvé duši.

Zlepšila ses od toho pobytu? Je něco jinak? Víš jak si to udržet?

Ametyst — 10. 9. 2011 18:00

Jo, po tom pobytu jsem byla docela dobrá.
Jak se mi daří? Já nevím, nemůžu se vzpamatovat, všchno přišlo tak náhle, to s tou prací, nic jsem nestihle zařídit, musela jsem nastoupit hned.
Teď jsem ve stavu, kdy nedovedu objektivně posoudit svůj stav.
Jen vnímám hlavu jako střep a neustálou touhu spát spát spát...

morpheus — 15. 9. 2011 8:36

Ametyst napsal(a):

Mám ale teď období, kdy není energie. K něčemu se dokopu, ale je to vyykoupeno velkou únavou, denním spánkem málem  vestoje.

To je spis na odbornika z oblasti mediciny, ale laicky : Uvar si silny cerny caj ! ;) ... a pak si jdi zabehat, tak to delavam ja.

lupina montana — 15. 9. 2011 11:05

Tak tady přemítám, Morfe, jestli máš tak morbidní a zvrácenej smysl pro "humor", nebo jestli jsi nic nečetl?
Nebo jestli jsi jednoduše zabedněnej až po nos?
A moc nevím, kterou variantu si vybrat, abys z toho vyšel nějak se ctí :/

Když zvažuju tvoje excelování v diskuzi o sebevrazích, tak asi připadá v úvahu možnost c) ...

helena — 15. 9. 2011 11:13

abys z toho vyšel nějak se ctí
Proč? http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

lupina montana — 15. 9. 2011 11:16

Hm....nojo vlastně, proč? :lol:
Nevím, Helčo. Nějak mám potřebu, aby z toho každej vyšel se ctí - dokavad tomu sám všema silama nezabrání :cool:

Damila — 15. 9. 2011 17:11

lupina montana napsal(a):

Tak tady přemítám, Morfe, jestli máš tak morbidní a zvrácenej smysl pro "humor", nebo jestli jsi nic nečetl?
Nebo jestli jsi jednoduše zabedněnej až po nos?
A moc nevím, kterou variantu si vybrat, abys z toho vyšel nějak se ctí :/

Když zvažuju tvoje excelování v diskuzi o sebevrazích, tak asi připadá v úvahu možnost c) ...

Morf radi z pozice zdravého. neví, kdo je Ametyst.
Tak to těžko může napsat něco jiného.
Že blbá nálada není deprese, to neví většina licí.

Mmch. jeho příspěvky k sebevraždě? To mi nějak tady uniklo, to bylo asi v době, kdy jsem to zrovna nebyla...

lupina montana — 15. 9. 2011 19:17

Proto byla jedna z variant, že to nečetl, Dam.
Nicméně, jeho postoj k lidem, kteří zvolí sebevraždu je natolik podobný tomuto tady, že se obávám, že tím to nebylo :/
Jo - to bylataková mezidiskuze myslímže na PSychině na chatu - ale sotva to ž bude dohledatelný.
Co mi to hergot dělá?? Když přepíšu písmeno, jiný se mi rovnou smaže :grater:

Ametyst — 16. 10. 2011 16:36

Tak si to tady pročítám, jelikož jsem zrovna zase v posteli.
A musím říct, že jak to po sobě čtu, některé příspěvky, tak se i docela stydím. :(
Stydím se za to, co tady předvádím.

Jak malá uvzatá holka, co křičí ne ne ne. A přitom ví, že jedno ANO by mohlo docela změnit její život.

Mám z toho tady dojem, jako bych si ty své problémy hýčkala a nechtěla se jich pustit. Jako kdybych je k životu potřebovala.

Koukejte, já má problém!
Když nemůžu být středem pozornosti ve své profesi, budu aspoň vynikat "neřešitelností" svých psychických obtíží!
A jako malé děcko toužící po pozornosti rodičů tu na sebe strhávám pozornost vypisováním svých obtíží.

Je děsivé to takhle po sobě číst a vidět to.  :usch:

Arcanum — 16. 10. 2011 16:50

Ametyst napsal(a):

Jak malá uvzatá holka, co křičí ne ne ne. A přitom ví, že jedno ANO by mohlo docela změnit její život.

Když nemůžu být středem pozornosti ve své profesi, budu aspoň vynikat " ne řešitelností" svých psychických obtíží!

Zajimave poohlednuti. :D

Revliba — 16. 10. 2011 19:15

Ametyst napsal(a):

Tak si to tady pročítám, jelikož jsem zrovna zase v posteli.
A musím říct, že jak to po sobě čtu, některé příspěvky, tak se i docela stydím. :(
Stydím se za to, co tady předvádím.

Jak malá uvzatá holka, co křičí ne ne ne. A přitom ví, že jedno ANO by mohlo docela změnit její život.

Mám z toho tady dojem, jako bych si ty své problémy hýčkala a nechtěla se jich pustit. Jako kdybych je k životu potřebovala.

Koukejte, já má problém!
Když nemůžu být středem pozornosti ve své profesi, budu aspoň vynikat "neřešitelností" svých psychických obtíží!

A jako malé děcko toužící po pozornosti rodičů tu na sebe strhávám pozornost vypisováním svých obtíží.

Je děsivé to takhle po sobě číst a vidět to.  :usch:

Ty jo Ametyst...jsi mě dostala...jestli to myslíš vážně,jsi hvězda,úžasná,šikovná baba...ty to nakonec dáš!!:supr::supr::supr:

Kiara — 16. 10. 2011 19:57

Ametyst, tak se mi zdá, že začínáš mít na svoji situaci docela správný náhled :supr: a získat správný náhled na své problémy je první krůček ne-li k úzdravě, tak alespoň k citelné úlevě :jojo:

Je vidět, že jsi se na svůj problém podívala úplně z jiného pohledu a podle mě jsi některé podstatné věci už "uchopila". Fajn ... jak s nimi hodláš pracovat dál?!?

Ametyst — 16. 10. 2011 20:10

O, díky za uznání.
Mně to tak skvělé nepřijde, páč fakt se není čím chlubit.

Tohle vlákno jsem pročítala hlavně z toho důvodu, že jsem znovu začala padat do únavy.
Ne že bych byla vyléčena, ale náhled na to snad mám.
Vím teď docela přesně, že tahle únava je opravdu vracející se deprese,  a (možná zbaběle) si jdu zítra pro AD, dokud mám sil. Chci být fit.
Za to skuhrání se opravdu stydím. Ale možná není od věci, že to tu takhle zůstalo viset, jako připomínka toho, jak se chovám. A že si můžu uvědomit, že se tak chovat už nechci.

Kiara — 16. 10. 2011 21:47

Ametyst, pro AD si jdi, v tom nevidím nic zbabělého. Zbabělost by naopak byla, kdyby sis pro žádné léky nešla :) A že skuhráš?!? Ametyst, Ty vůbec neskuhráš, Ty jsi ještě v pohodě ... sem chodí skuhrat přebornice, které jsou na rozdíl od Tebe opravdu na :dumbom:

Ametyst — 19. 10. 2011 8:31

Kiara napsal(a):

Ametyst, pro AD si jdi, v tom nevidím nic zbabělého. Zbabělost by naopak byla, kdyby sis pro žádné léky nešla :) A že skuhráš?!? Ametyst, Ty vůbec neskuhráš, Ty jsi ještě v pohodě ... sem chodí skuhrat přebornice, které jsou na rozdíl od Tebe opravdu na :dumbom:

Ale jo, skuhrám. Když si to čtu zpátky.
pořád mám potřebu o tom mluvit, ani jsem nevěděla kolik vláken jsem tu založila a je to furt o tom samém.:rodna:

Baštím prášky, únava se trochu zhoršila, snad je to jen přechodné.
Ale docela to jde, chodím do práce (kde mě to baví), o což mi šlo. Nechci zase skončit v nemocnici.
Zatím vnímám jen ty nežádoucí účinky, ale to je zezačátku normál. Navíc se mi podařilo s terapeutem najít termín, tak jsem ráda, určitě to tentokrát zvládnem. Dík za podporu.:supr:

Bramborka — 19. 10. 2011 10:45

Nemůže to být také počasím, ta únava? Zjistila jsem nedávno, že mnou počasí cloumá víc, než je mi milo.

lupina montana — 19. 10. 2011 11:00

Ametyst napsal(a):

O, díky za uznání.
Mně to tak skvělé nepřijde, páč fakt se není čím chlubit.

Nojo, no.......tak když není, tak není, co se dá dělat :vissla::cool:

Bramborka — 19. 10. 2011 11:23

Ametyst napsal(a):

O, díky za uznání.
Mně to tak skvělé nepřijde, páč fakt se není čím chlubit.

Za to skuhrání se opravdu stydím. Ale možná není od věci, že to tu takhle zůstalo viset, jako připomínka toho, jak se chovám. A že si můžu uvědomit, že se tak chovat už nechci.

Není to vysilující, to nechlubení se a stydění? :D

Damila — 20. 10. 2011 19:01

No, myslím, že sypat si popel na hlavu není nutné. každej jsme nějakej. Já už tady tako po sobě četla věci, které bych podruhé nenapsala. Člověk se vyvíjí, a to je fajn.

Ametyst — 3. 12. 2011 12:46

Nebudu zakládat další téma, tak chci jen připsat, že únava je tu chvíli, několik dnů, kdy usínám brzy večer, ani s mužem se nepotkám. Ten už se trochu durdí, co to je za život , když mu žena furt spí. No jo, ale já zase jsem docela ranní ptáče, takže nemůžu všechno vždy a všude...ještě že už máme velké děti. teď bych si s miminem poradila jen hodně těžko.

Jsou ale dny, které jsopu aktivní, a někdy se prostě snažím zůstat vzhůru za každou cenu, kvůli muži, potřebujem si taky někdy popovídat. Dokonce jsem s ním začala jezdit o víkendu na hory, protože on vždy jezdil sám (děti nechtějí) a takhle to je jediný způsob, jak s ním být a mluvit.
¨
Napadlo mě, že tohle jsou všechno ale kroky jen z mé strany (přemáhání únavy, ježdění na hory kvůli němu...)ale zase kdybych to nechtěla, tak to asi nedělám, že jo. Asi je ten dův od pro mě dostatečnou motivací.

Taky mám o něj docela strach (je přepracovaný, max. vytížený, hubne...- a peněz stejně furt nějak není), bojím se, aby z toho neonemocněl. Přece jen už mu bude padesát a  jeho otec zemřel na selhání srdce když byl ještě manžel malý kluk.

Prášky jsem nedávno už vysadila. Deprese vypadá že je stále fuč, což je prima.
Co se ale vrátilov plné síle, to je bulimie, a to prostě musím vyřešit jinak, než prášky. Pilule dobrý, jenže nezmění můj vztah k jídlu a svému tělu. Takže bojuju.
Bojuju na záchodě, denně, několikrát, a bojuji v kuchyni nebo jinde kde je přístup k jídlu, a to velmi.

Připadá mi, že bulimie se vyléčit snad nedá. Můžu abstinovat od chlastu, od drogy, od cigarety.
To všechno už nikdy nemusím vzít do huby.

Ale bez jídla se žít nedá, a jíst jen tak akorát, to už prostě neumím, nedokážu.


Uff, práce je to. Ale vidím to zatím docela realisticky a pozitivně. Spíš se smiřuji s doživotním bojem.
terapeut mi odchází do důchodu a já už se k jiníému stěhovat nechci. V zásadě vím co mám dělat. Jen tělo mi někdy ukazuje jak moc to dělat nechce.

Dnes si po obědě taky plánuji zdřímnout, až rodina poobědvá, odpoledne mě čeká seminárka do školy, na niž se netěším, ani nevím proč, přitom je to téma, co mě baví a zajímá, jen se mi do toho nechce.

Ach ta lenost.
Asi to znáte.

nechci si moc stěžovat, vlastně nemám na co.
na Bulimi se skoro neumírá (když neberu v úvahu následnopu depresi a suicidu...což tedy zatím rozhodně nehrozí), tak si nenám ani na co stěžovat.
jen se chci trochu nakopnout a překonat lenost, proto to tu zas cvakám, jinak sem moc nechodím...

Rosamunda — 4. 12. 2011 21:49

Ahoj Ametyst, tak Tys zvítězila nad depresí? gratuluju, jsi ted dobrá, mě ta potvora naopak dostala. A když jsi přeprala depresi, tak si myslím, že s tou bulimií to taky dokážeš, páč jsi silná holka. Nedokážu si to představit, jaký to asi musí být boj, mě by toho jídla bylo líto, ale to je :offtopic: poznámka, páč to určitě není žádná sranda. A z toho boje asi holt pramení ta Tvá únava, to se nedá nic dělat. Tak Ti budu i nadále držet pěsti, měj se a drž se.

Ametyst — 4. 12. 2011 22:37

Rosamunda napsal(a):

Ahoj Ametyst, tak Tys zvítězila nad depresí? gratuluju, jsi ted dobrá, mě ta potvora naopak dostala. A když jsi přeprala depresi, tak si myslím, že s tou bulimií to taky dokážeš, páč jsi silná holka. Nedokážu si to představit, jaký to asi musí být boj, mě by toho jídla bylo líto, ale to je :offtopic: poznámka, páč to určitě není žádná sranda. A z toho boje asi holt pramení ta Tvá únava, to se nedá nic dělat. Tak Ti budu i nadále držet pěsti, měj se a drž se.

U mě bulimie není žádná novinka, a deprese na ni přímo navazuje. Když to trvá nějakou dobu, tak přijde frustrace z nezdaru a , pocit méněcennosti, a hnusu ze sebe sama...a je to tam.
Z deprese jsem teď venku, sama se divím, akle jsem ráda. Jen se snažím pracovat na tom, aby to tam zas nespadlo, protože bulimie je k ní spolehlivou cestou...

A co že se stalo Tobě, že do toho padáš? Finance, asi, co?
Tys toho taky pobrala v životě dost, se vůbec nedivím, jak to s tebou zametlo, to bys musela být z kamene, abys to přežila bez problémů.

Jak bojuješ s depresí?

Víš, deprese nejde přeprat, v´ždy bude silnější, vždy bude mít navrch. Dobré je ji neodmítat, přijmout.

Tu únavu mámk čertví z čeho, řekla bych že nejím zrovna zdravě...tak asi proto.
Tobě držím pěsti, ať Ti už konečně vysvitne slunko.

Ametyst — 11. 3. 2012 15:28

To je zvláštní,
"Jak bojovat s únavou"...že si na tohle téma vždycky vzpomenu zrovna když s ní bojuji? Spíš když jí podléhám. A vždycky tu píšu ze své postele, jakož i zrovna nyní.

Tentokrát mám k únavě racionální důvod. Jsem přes pracovní  týden hodně vytížená. To mi hoví, cítím se tak užitečná.
Nicméně mě to vyhouplo do jakési spíše až hypománie, začala jsem se chovat neobvykle, hyperaktivně, hyperspolečensky, skoro jsem nespala a moc jsem toho nepotřebovala k jídlu.
Teď jsem zase žuchla dolů. Ono není dobré pohybovat se v extrémech, ale já to snad ani jinak neumím.

Několik týdnů jsem teď perfektně fungovala. V práci, doma, stíhala jsem vše, spravily se vztahy doma s mužem, byla jsem tak vzorná, že jsem na sebe byla pyšná.
Tolik práce mít, nááádhera!
Tak nepostradatelná být...nááádhera.
Cítila jsem, jak to dělá dobře na moje ego. Uspokojovalo mě to.
Jako zasloužený trest. Skutečně, tak jsem to vnímala. jako takové jakési:
"Tak teď to máš, dobře ti tak, užij si to, máš cos chtěla..."
Ale nebylo to štěstí, nebo euforie, bylo to nutkání, co mě tlačilo k činnosti.
Nicméně musela jsem někde tu energii mít, jinak by to nešlo, že jo.
Teď jsem pár dní zase dole.. Ne snad úplně v depresi, jen zas nohama na zemi.

Potřebuju já k životu opravdu takové extrémy? Asi jo. Ochutnat to pořádně, ze všech stran, užít si to. Jen ono to dost bolí. Zní to divně, ale ta intenzita fakt až bolí.

To nic, to jen píšu, že ani moc energie a velká aktivita není řešením, a může způsobovat podobnou bolest. Jak deprese, tak hypomanické stavy...

Ametyst — 11. 3. 2012 15:37

Ale jinak mi vlastně nic nechybí. Nemám si nač stěžovat. Moje pocity vycházejí zásadně jen ze mě, ne z vnějšku. Já si rozhoduji o tom, co budu cítit.

lupina montana — 11. 3. 2012 16:36

Zdarec, drahokame :) Já to měla taky tak a protože zespoda z tý vlny se šplhá nahoru blbě, tak jsem to začla dělat obráceně - když na mě leze euforie, tak se mírním :lol: Prostě trochu oleje na ty rozbouřený vody.

Ing. Iva Veselá — 11. 3. 2012 16:57

Holky, ono je do dost také změnou počasí ze zimy na teplo. Zajistěte si hlavně dostatek spánku a ve stravě hlavně dbejte na ovoce a zeleninu. Vím, že je to hodně omýlané, ale opravdu to funguje a nadopuje vás to energií. K tomu doporučuji hlídat si příjem hořčíku, vitaminu B a železa - nebo ještě nejlépe doplnit nějakým multivitamínem.

lupina montana — 11. 3. 2012 17:32

Hele, výživová poradkyně - já vím, že musíš být k tý výživě loajální, ale deprese tím FAKT nespasíš.....kdyby fungoval špenát, tak nikdo nebude ládovat ádéčka, přece :dumbom:

aprill — 11. 3. 2012 17:56

lupina montana napsal(a):

Hele, výživová poradkyně - já vím, že musíš být k tý výživě loajální, ale deprese tím FAKT nespasíš.....kdyby fungoval špenát, tak nikdo nebude ládovat ádéčka, přece :dumbom:

:lol::supr:

majkafa — 11. 3. 2012 17:58

Ametyst, tím, co prožíváš, je deprese typická. Euforie a pak propady.

Ametyst — 11. 3. 2012 19:54

majkafa napsal(a):

Ametyst, tím, co prožíváš, je deprese typická. Euforie a pak propady.

´Deprese je deprese, tedy propad. Ty stavy "nad normál" jsou spíše manické, nebo tedy hypomanické, to má pak ta "nemoc" zcela jiný rozměr. Doslova bipolární.
V té hypomanické fázi se necítím přímo euforicky, šťastně, ani uvolněně. Je to jen pnutí druhým směrem. Nutkání dělat takové věci, co pro mě nejsou typické. Sice jsem společensky aktivní a hovorná, a akční...ale kolikrát v tom stavu řeknu nebo udělám něco jaksi "moc". Nejde to ovládnout. Už mě to štve, že jakoby "se mi něco děje".
Už bych konečně ráda byla pánem svých nálad a jejich pitomých excesů.
Už nevím, co to je, cítit se normálně. Nevím, jestli to ještě umím.
Patrně budu muset dožít do konce s touto nenormálností. Je to fuška...ale zas se člověk nenudí. To fakt mně nějak nehrozí. :kapitulation:

venuše — 11. 3. 2012 21:02

Ametyst napsal(a):

Už bych konečně ráda byla pánem svých nálad a jejich pitomých excesů.
Už nevím, co to je, cítit se normálně. Nevím, jestli to ještě umím.
Patrně budu muset dožít do konce s touto nenormálností. Je to fuška...ale zas se člověk nenudí. To fakt mně nějak nehrozí. :kapitulation:

To vypada na hranicni poruchu. Taky tim trpim, neumim zit normalne, jsem bud nahore nebo dole.
Je to hodne unavujici pro me i pro me okoli.....

novavila — 11. 3. 2012 21:06

Ametyst napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ametyst, tím, co prožíváš, je deprese typická. Euforie a pak propady.

´Deprese je deprese, tedy propad. Ty stavy "nad normál" jsou spíše manické, nebo tedy hypomanické, to má pak ta "nemoc" zcela jiný rozměr. Doslova bipolární.
V té hypomanické fázi se necítím přímo euforicky, šťastně, ani uvolněně. Je to jen pnutí druhým směrem. Nutkání dělat takové věci, co pro mě nejsou typické. Sice jsem společensky aktivní a hovorná, a akční...ale kolikrát v tom stavu řeknu nebo udělám něco jaksi "moc". Nejde to ovládnout. Už mě to štve, že jakoby "se mi něco děje".
Už bych konečně ráda byla pánem svých nálad a jejich pitomých excesů.
Už nevím, co to je, cítit se normálně. Nevím, jestli to ještě umím.
Patrně budu muset dožít do konce s touto nenormálností. Je to fuška...ale zas se člověk nenudí. To fakt mně nějak nehrozí. :kapitulation:

Mně to skutečně připadá jako bipolární i vzhledem k tý intenzitě .
Ale unavení jsme všichni ted zjara, já nemám ani manii ani depku a unavená jsem šíleně .
Pořád si slibuju, že změním jídelníček ,abych nabrala trochu síly.

Ametyst — 11. 3. 2012 21:53

lupina montana napsal(a):

Zdarec, drahokame :) Já to měla taky tak a protože zespoda z tý vlny se šplhá nahoru blbě, tak jsem to začla dělat obráceně - když na mě leze euforie, tak se mírním :lol: Prostě trochu oleje na ty rozbouřený vody.

Polodrahokam jsem. ;)
Ale je mi to prd platné, i kdybych byla diamant. :( Furt se budu cítit stejně.
Tvým příměrům ne zcela rozumím. Olej do vody....to je v praxi co?
Já bohužel nemám euforii, je to jen nějaká nutnost být aktivní, ale š´TASTNÁ Z TOHO NEJSEM.
Nicménbě skutečnou mánii jsem nepoznala, a to tedy musí být jinej mazec-rozfofrovat prachy, chovat se sexuálně bezuzdně, na veřejnosti vulgárně, apod. To jsem ještě slabý odvar. Aspoň k něčemu mi je ta staženost, sucharství a stydlivost...možná mě to chrání. I tak je mé chování občas podivné.

eremuruss — 11. 3. 2012 21:54

Mam to taky tak,jsem strasne unavena,porad bych jen spala a boli me,uz cely tyden hlava,takze kazdy den spolknu valetol.Nic me nebavi, nemuzu se k nicemu prinutit.

Ametyst — 11. 3. 2012 21:58

Venuše, jo HPO mám, to jo. To už proto, jak jsem se řezala, hned mi vetli tuhle dg. Extrémy, to je moje, jo. ;)

Novavila,
jídlo jistě má nějaký vliv. Patrně jsem nikdy neměla příležitost ho docenit, když máím PPP. Jím to, co mi káže moje momentální potřeba. Někdy velmi zdravě, jindy jsem na sladkostech a pečivu, protože tělo to chce, dožaduje se dohnat deficit cukru, rychlé to živiny do mozku...kterému upírám právo na názor a potřeby.
Jinak samo o sobě by mě asi jídlo nespasilo, ne v tomhle stavu.
I když zrovna dnes večer je to už celkem O.K. Cítím se dobře.

Ametyst — 11. 3. 2012 22:03

eremuruss napsal(a):

Mam to taky tak,jsem strasne unavena,porad bych jen spala a boli me,uz cely tyden hlava,takze kazdy den spolknu valetol.Nic me nebavi, nemuzu se k nicemu prinutit.

A neleze na Tebe něco? Nebo máš tyhle stavy pravidelně v tomto období?

eremuruss — 11. 3. 2012 22:06

Ametyst napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Mam to taky tak,jsem strasne unavena,porad bych jen spala a boli me,uz cely tyden hlava,takze kazdy den spolknu valetol.Nic me nebavi, nemuzu se k nicemu prinutit.

A neleze na Tebe něco? Nebo máš tyhle stavy pravidelně v tomto období?

Obcas takove stavy jsem mela i drive.

Ametyst — 11. 3. 2012 22:07

Eremuss,
a jak se vyléčily? Samy odešly?

Judyna — 11. 3. 2012 22:20

Ing. Iva Veselá napsal(a):

Holky, ono je do dost také změnou počasí ze zimy na teplo. Zajistěte si hlavně dostatek spánku a ve stravě hlavně dbejte na ovoce a zeleninu. Vím, že je to hodně omýlané, ale opravdu to funguje a nadopuje vás to energií. K tomu doporučuji hlídat si příjem hořčíku, vitaminu B a železa - nebo ještě nejlépe doplnit nějakým multivitamínem.

Tak to teď doplňuju a to ve formě piva. Po velice dlouhé době jsem na ně dostala chuť, tak si ho dávám. A myslím, že hořčík a B + další minerály jsou tam zastoupeny hojně. Omlouvám se za :offtopic:, jelikož unavená v poslední době nejsem, takže k tématu vlastně nemám co říct.

lupina montana — 11. 3. 2012 23:15

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Zdarec, drahokame :) Já to měla taky tak a protože zespoda z tý vlny se šplhá nahoru blbě, tak jsem to začla dělat obráceně - když na mě leze euforie, tak se mírním :lol: Prostě trochu oleje na ty rozbouřený vody.

Polodrahokam jsem. ;)
Ale je mi to prd platné, i kdybych byla diamant. :( Furt se budu cítit stejně.
Tvým příměrům ne zcela rozumím. Olej do vody....to je v praxi co?
Já bohužel nemám euforii, je to jen nějaká nutnost být aktivní, ale š´TASTNÁ Z TOHO NEJSEM.
Nicménbě skutečnou mánii jsem nepoznala, a to tedy musí být jinej mazec-rozfofrovat prachy, chovat se sexuálně bezuzdně, na veřejnosti vulgárně, apod. To jsem ještě slabý odvar. Aspoň k něčemu mi je ta staženost, sucharství a stydlivost...možná mě to chrání. I tak je mé chování občas podivné.

:o ale dej pokoj......takhle jsem žádnýho depresanta neviděla vyvádět :lol: ani sebe. Spíš je to podobný tomu, jak jsi to popisovala - energie, která tě žene, jedno kam.
Když se to stane momentálně mně, tak se cítím povzneseně a euforicky - jeslti šťastně, to jsem nezkoumala. Ovšem je to už čajíček proti tomu, co bývalo. I tak "leju olej na vodu" (když naleješ olej na rozvlněnou hladinu, zklidní se) nejen proto, že jsem ve stavu euforie schopná naslibovat leccos, ale hlavně proto, že člověk v tom výbuchu energie vyčerpá zásoby a oč víc je vyčerpá, o to více se propadne.
Musím se pochválit - už se mi to skoro nestává. Ale taky procházím homeoléčbou, tak to bude kombinací více věcí, asi. A ty se kurňa taky pochval - nebo aspoň nebraň druhým......prej POLO drahokam :cool::lol: Já to vím, co je ametyst!

novavila — 11. 3. 2012 23:30

Ametyst napsal(a):

Venuše, jo HPO mám, to jo. To už proto, jak jsem se řezala, hned mi vetli tuhle dg. Extrémy, to je moje, jo. ;)

Novavila,
jídlo jistě má nějaký vliv. Patrně jsem nikdy neměla příležitost ho docenit, když máím PPP. Jím to, co mi káže moje momentální potřeba. Někdy velmi zdravě, jindy jsem na sladkostech a pečivu, protože tělo to chce, dožaduje se dohnat deficit cukru, rychlé to živiny do mozku...kterému upírám právo na názor a potřeby.
Jinak samo o sobě by mě asi jídlo nespasilo, ne v tomhle stavu.
I když zrovna dnes večer je to už celkem O.K. Cítím se dobře.

Ano přesně tak, když ten stav není dobrý celkově , tak jídlo nic nespasí .
Když jsem měla psychozu dělala jsem všechno možný, kromě meditace a jogy a autogenu jedla kila B komplexu a zeleniny a ovoce atd......a stav byl horší a horší .
Tam už je potřeba vhodný lék a ten vyřešíš všechno , možná máš prostě špatnou medikaci , ty skutečně nejsi typickej depresák.

A moje tělo si taky řekne, když jdu Václavskou pasáží, že potřebuje 20 dkg pomerančové kůry v hořké čokoládě za 70 kč , ale to ještě neznamená, že mu to prospěje .:)
To může být jen naučená závislost na sladkostech, která ti tu unavu prohlubuje a mně taky .

Ametyst — 12. 3. 2012 7:15

ale dej pokoj......takhle jsem žádnýho depresanta neviděla vyvádět :lol: ani sebe.

To jsem popisovala mánii, ne depresi.
Ale nemusím mít všechno, že.
:)

Ametyst — 12. 3. 2012 7:20

novavila napsal(a):

Ano přesně tak, když ten stav není dobrý celkově , tak jídlo nic nespasí .
Když jsem měla psychozu dělala jsem všechno možný, kromě meditace a jogy a autogenu jedla kila B komplexu a zeleniny a ovoce atd......a stav byl horší a horší .
Tam už je potřeba vhodný lék a ten vyřešíš všechno , možná máš prostě špatnou medikaci , ty skutečně nejsi typickej depresák.

A moje tělo si taky řekne, když jdu Václavskou pasáží, že potřebuje 20 dkg pomerančové kůry v hořké čokoládě za 70 kč , ale to ještě neznamená, že mu to prospěje .:)
To může být jen naučená závislost na sladkostech, která ti tu unavu prohlubuje a mně taky .

Můj vztah k jídlu je pokřivenej, ale když tělu odpírám živiny a energii, pochopitelně se pak snaží ho dostat zpět co nejrychleji, a i ne moc zdravě, což v tu chvíli není prioritní. V tu chvíli mu jde o to doplnit deficit.
První co trpí při nedostatku sacharidů, je mozek. Nejcitlivější orgán. Tak vyšle signál:
!Žer zákusky!,
a já papám, no. ;)
Já myslím, že nemám špatnou medikaci, jen deprese se někdy do mánie prostě zkoupne, ale je fakt, že na AD je to nebezpečí větší. A u extrémistů (hraničářů) obzvlášť.:godlike:

PPavlaa — 12. 3. 2012 17:20

eremuruss napsal(a):

Mam to taky tak,jsem strasne unavena,porad bych jen spala a boli me,uz cely tyden hlava,takze kazdy den spolknu valetol.Nic me nebavi, nemuzu se k nicemu prinutit.

na tohle si stěžuje 90% lidí v mém okolí. mám to podobně, ale sebe nezahrnuju do normálu.

Ametyst — 12. 3. 2012 20:12

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Mam to taky tak,jsem strasne unavena,porad bych jen spala a boli me,uz cely tyden hlava,takze kazdy den spolknu valetol.Nic me nebavi, nemuzu se k nicemu prinutit.

na tohle si stěžuje 90% lidí v mém okolí. mám to podobně, ale sebe nezahrnuju do normálu.

To je divné, že jo, tolik unavených lidí.

Selima — 13. 3. 2012 7:58

Ani nie. U nás s ahovorí "Marec, poberaj sa starec." Takže asi každoročne náročné obdobie...

novavila — 13. 3. 2012 8:47

Letos bychom právě neměli být tak unavení , protože skoro celou zimu bylo jaro .
Když jsem byla v lednu na výletě , svítilo slunce , ptáčci zpívali a stromy pučely :):)

Ale pravda je, že na jaře je nejvíc sebevražd, lidi nemaj sílu a energii čelit problémům, tak jako po celý rok.
A svatby v květnu byly taky zakázaný , protože rodičky na začátku jara měly větší úmrtnost , byly vysílený . Svatba v máji , nevěsta na máry .

Takže to není nic novýho ta naše únava.

Judyna — 13. 3. 2012 10:53

Přesně tak. Je to každým rokem a za chvilku to přejde.

Ametyst — 13. 3. 2012 17:08

Judyna napsal(a):

Přesně tak. Je to každým rokem a za chvilku to přejde.

Aha, tak já to mám nějak nezávisle na časovém období, pásmu, roční době a světové straně i podnebí. ;)

Jinak na jaře se přece rodí většina mláďat, ne? Tak proč ne děti?
Mně by se dnes taky tedy rodit nechtělo, ale to už asi ani v létě, už mám svůj věk, tak nejspíš proto.
Chtěla jsem vždy jarňátko. Tak mám děti narozené v zimě a na podzim. :)

Dneska jsem tedy\ grogy. Ale to asi proto, jak mám spánkový deficit. V pět ráno už jsem čumákovala v práci. V pohodě a tichu, ale v jednu už jsem měla fakt dost. Teď mi třeští hlava a tom mám jít ještě na jednu akci večer. Ale třeba mě to přivede na jiné myšlenky, než jen na to, jak je mi blbě a jak žeru.
Lidi, já toho dnes snědla, to je až divné, že se to do mě vlezlo. No doufám, že si zas dám chvilku s jídlem klid.
:/

PPavlaa — 13. 3. 2012 17:19

Ametyst napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Mam to taky tak,jsem strasne unavena,porad bych jen spala a boli me,uz cely tyden hlava,takze kazdy den spolknu valetol.Nic me nebavi, nemuzu se k nicemu prinutit.

na tohle si stěžuje 90% lidí v mém okolí. mám to podobně, ale sebe nezahrnuju do normálu.

To je divné, že jo, tolik unavených lidí.

jaro, no :)

lupina montana — 13. 3. 2012 22:11

Ametyst napsal(a):

ale dej pokoj......takhle jsem žádnýho depresanta neviděla vyvádět :lol: ani sebe.

To jsem popisovala mánii, ne depresi.
Ale nemusím mít všechno, že.
:)

No dobře...tak maniodepresanta, ať má dušička pokoj :lol:
Co jsou extrémisti-hraničáři?

Ametyst — 13. 3. 2012 23:17

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

ale dej pokoj......takhle jsem žádnýho depresanta neviděla vyvádět :lol: ani sebe.

To jsem popisovala mánii, ne depresi.
Ale nemusím mít všechno, že.
:)

No dobře...tak maniodepresanta, ať má dušička pokoj :lol:
Co jsou extrémisti-hraničáři?

Lupí,
ale to co jsem popsala, to je fakt slabý odvar skutečné mánie. Lidi dělaj v tom stavu horší věci. Prodávají baráky, hrajou ruletu, nakupují, chovají se promiskuitně, apod.
Proto jsou ty stavy taky tak nebezpečné, a to nejen společensky, ale i tělesně. Mánie vyčerpává. Člověk nejí nespí, pak se sesype a je v depresi.

Nicméně já měla jen hypománii, a už doznívá. přes víkend jsem se piplala v hnusnejch stavech. Teď jsem zase nastartovaná z práce (spouštěč).- Zato doma jsem pak jak kožka králíka. Prázdná.

Extrémisti-hraničáři?

Pacienti s HPO (hraniční porucha osobnosti) se pohybují na hranici mezi neurozou a psychozou. To má společné i s BAP (bipolární afektivní porucha, neboli maniodepresivní psychoza). V mánii ztrácejí náhled na situaci a nemoc. Vlastně podléhají jakému si velikášskému bludu.

Hraničáři mají svůj hodnotový systém obvykle jasně daný-když něco dělám, tak pořádně, anebo radši nic. Extrémy. Když nemůžou něco dělat, často raději nedělají nic. Je v tom i perfekcionismus. 
Typické je ode zdi ke zdi, od deprese k mánii.

Dnes jsem byla tak zdechlá z práce, ale te%d už je to lepší. Vyčerpanost ve mně vzbuzuje pocit zadostiučinění

lupina montana — 14. 3. 2012 14:29

Ametyst napsal(a):

Vyčerpanost ve mně vzbuzuje pocit zadostiučinění

:co: ???
Tak to se mi ale zdá jako dost nebezpečnej prográmek.......

novavila — 14. 3. 2012 15:19

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):


To jsem popisovala mánii, ne depresi.
Ale nemusím mít všechno, že.
:)

No dobře...tak maniodepresanta, ať má dušička pokoj :lol:
Co jsou extrémisti-hraničáři?

Lupí,
ale to co jsem popsala, to je fakt slabý odvar skutečné mánie. Lidi dělaj v tom stavu horší věci. Prodávají baráky, hrajou ruletu, nakupují, chovají se promiskuitně, apod.
Proto jsou ty stavy taky tak nebezpečné, a to nejen společensky, ale i tělesně. Mánie vyčerpává. Člověk nejí nespí, pak se sesype a je v depresi.

Nicméně já měla jen hypománii, a už doznívá. přes víkend jsem se piplala v hnusnejch stavech. Teď jsem zase nastartovaná z práce (spouštěč).- Zato doma jsem pak jak kožka králíka. Prázdná.

Extrémisti-hraničáři?

Pacienti s HPO (hraniční porucha osobnosti) se pohybují na hranici mezi neurozou a psychozou. To má společné i s BAP (bipolární afektivní porucha, neboli maniodepresivní psychoza). V mánii ztrácejí náhled na situaci a nemoc. Vlastně podléhají jakému si velikášskému bludu.

Hraničáři mají svůj hodnotový systém obvykle jasně daný-když něco dělám, tak pořádně, anebo radši nic. Extrémy. Když nemůžou něco dělat, často raději nedělají nic. Je v tom i perfekcionismus. 
Typické je ode zdi ke zdi, od deprese k mánii.

í

Počkej já jsem taky hraničář, když mám lék a žádnou mániíí netrpím a depresí už vůbec né .

Asi to záleží na tom, k jaký psychoze se ten hraničář blíží , ty sklouzáváš do bipolární, tak podle mě by ti při zátěži měli dávat lék, jako mají BP.
Mě totiž kdysi, když jsem jezdívala na psychoterapie, kde byl náročný program , po čase vždycky začali dávat Perfenazin na podezřívavost .

Ametyst — 14. 3. 2012 18:44

novavila napsal(a):

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No dobře...tak maniodepresanta, ať má dušička pokoj :lol:
Co jsou extrémisti-hraničáři?

Lupí,
ale to co jsem popsala, to je fakt slabý odvar skutečné mánie. Lidi dělaj v tom stavu horší věci. Prodávají baráky, hrajou ruletu, nakupují, chovají se promiskuitně, apod.
Proto jsou ty stavy taky tak nebezpečné, a to nejen společensky, ale i tělesně. Mánie vyčerpává. Člověk nejí nespí, pak se sesype a je v depresi.

Nicméně já měla jen hypománii, a už doznívá. přes víkend jsem se piplala v hnusnejch stavech. Teď jsem zase nastartovaná z práce (spouštěč).- Zato doma jsem pak jak kožka králíka. Prázdná.

Extrémisti-hraničáři?

Pacienti s HPO (hraniční porucha osobnosti) se pohybují na hranici mezi neurozou a psychozou. To má společné i s BAP (bipolární afektivní porucha, neboli maniodepresivní psychoza). V mánii ztrácejí náhled na situaci a nemoc. Vlastně podléhají jakému si velikášskému bludu.

Hraničáři mají svůj hodnotový systém obvykle jasně daný-když něco dělám, tak pořádně, anebo radši nic. Extrémy. Když nemůžou něco dělat, často raději nedělají nic. Je v tom i perfekcionismus. 
Typické je ode zdi ke zdi, od deprese k mánii.

í

Počkej já jsem taky hraničář, když mám lék a žádnou mániíí netrpím a depresí už vůbec né .

Asi to záleží na tom, k jaký psychoze se ten hraničář blíží , ty sklouzáváš do bipolární, tak podle mě by ti při zátěži měli dávat lék, jako mají BP.
Mě totiž kdysi, když jsem jezdívala na psychoterapie, kde byl náročný program , po čase vždycky začali dávat Perfenazin na podezřívavost .

HPO není totéž co BAP.
Jsou to dvě rozdílné poruchy.  Já myslím, že hraničář nemusí sklouzávat k jiné poruše, nebo přímo psychoze.
Ale máš pravdu, že to tak často je, málokdo má čistou dg. jen jednu. většinou se jich prolíná víc.

Ametyst — 14. 3. 2012 18:45

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Vyčerpanost ve mně vzbuzuje pocit zadostiučinění

:co: ???
Tak to se mi ale zdá jako dost nebezpečnej prográmek.......

A to taky je. Moje sebepoškozovací starej program se občas ozve. Já ho už ale poznám, mrchu.:D

Ametyst — 14. 3. 2012 18:47

...
to jsem tu nechtěně cosi zkopírovala

novavila — 14. 3. 2012 21:13

Ametyst napsal(a):

novavila napsal(a):

Ametyst napsal(a):

.

HPO není totéž co BAP.
Jsou to dvě rozdílné poruchy.  Já myslím, že hraničář nemusí zklouzávat k jiné poruše, nebo přímo psychoze.
Ale máš pravdu, že to tak často je, málokdo má čistou dg. jen jednu. většinou se jich prolíná víc.

To vůbec nejsou rozdílné poruchy , dyt ti píšu, že jsem půl života byla hraničář , pak asi pět let psychotik a ted s lékem jsem zase hraničář, nedávno jsem se na to ptala svýho psychiatra .
Moje projevy jsou jako u hraniční osobnosti , akorát bych řekla, že jsem ted spokojenější, než když jsme neměla lék.
A i hraničářům se běžně dávají antipsychotika , pokud mají výrazný potíže . Hraniční porucha je porucha osobnosti kdy je člověk jakoby mezi neurozou a psychozou .

Ametyst — 14. 3. 2012 21:35

No, já to vnímám jako rozhodně rozdílné poruchy.
Můžou mít leccos společné (v tomto případě je to jakýsi extrémismus), ale je to jiná škatulka.
Psychoza, neuroza a porucha osobnosti jsou tři samostatné kategorie. Jenže člověk není škatulka, hold se nedá jen tak zařadit. Tak se stává, že se hodí do více šuplíčků naráz.

JÁ si teď zrovna nemyslím, že mám BAP, před pár dny jsem si tím jistá tolik nebyla.

A|ntipsychotika mi byla nabídnuta jednou doktorkou kdysi, ale já jsem to odmítla. Dost se jim vyhýbám, mám špatnou zkušenost.
Naštěstí můj doktor má na můj stav jiný názor (řekla bych, že mě zas tak moc neřeší, aspoň ne nějak komplexneji), takže mi napíše lék podle toho, jak se zrovna cítím.
AD a nějaké BZD. S tím si vystačím od doby své první psychiatrické dg. |Podle něj jsem spíše neurotik, snad s hysterickými prvky. Myslíom, že ze mě má dojem, že trochu přeháním. A možná má pravdu. Asi bych nemohla dělat některé běžné  věci, fungovat v práci a doma, kdyby to bylo tak hrozné, jak říkám.

Bramborka — 15. 3. 2012 9:35

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Vyčerpanost ve mně vzbuzuje pocit zadostiučinění

:co: ???
Tak to se mi ale zdá jako dost nebezpečnej prográmek.......

A to taky je. Moje sebepoškozovací starej program se občas ozve. Já ho už ale poznám, mrchu.:D

Podle pocitu zadostiučinění?:/

Ametyst — 15. 3. 2012 13:23

Bramborka napsal(a):

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):


:co: ???
Tak to se mi ale zdá jako dost nebezpečnej prográmek.......

A to taky je. Moje sebepoškozovací starej program se občas ozve. Já ho už ale poznám, mrchu.:D

Podle pocitu zadostiučinění?:/

Ale no tak...
Poznám ten program celkově, vždyť už s ním žiju tolik let.
Pocit zadostiučinění v nepříjemných situacích je jen jeden z ukazatelů, že se zase ozývá to nezralé ve mně.
Důležité je tu část rozpoznat, případně označit, pojmenovat, ona pak ztratí nade mnou moc. Dostanu ji pod kontrolu.
Proto je třeba u mně tak důležitá psychoterapie, dokonce důležitější, než medikace. U mně to tak funguje. Že slovo léčí.

Ametyst — 10. 5. 2012 22:13

Jdu si jen odplivnout do svého tématu, ať neplevelím jinde.
Tfuj tfuj tfuj,
hnus fialovej.
Fakt dlouho mi bylo dobře, tak mám nárok trochu selhat, a potřebuji si zanadávat.
Ty krááávo nebeská, Ametyst, všechno je objektivně O.K., tak co vyvádíš?
Proč jen pocity nekorespondují s vnější realitou.
Zatracená PPP, a zpropadené porouchané myšlení...chjo.
Tak, snad se mi ulevilo

lupina montana — 10. 5. 2012 22:26

Vyprdni se na objektivitu - copak seš objekt? :) Jen si klidně postěžuj :supr:

PPavlaa — 11. 5. 2012 19:42

ametyst, dneska jsem si na tebe vzpomněla, když jsem se v krámku prohrabávala kamenama. bylas tam taky  :)

Ametyst — 11. 5. 2012 22:03

PPavlaa napsal(a):

ametyst, dneska jsem si na tebe vzpomněla, když jsem se v krámku prohrabávala kamenama. bylas tam taky  :)

Kdysi jsem nosila malý ametystek na krku. Jako mladé děvče. přišla jsem si děsně duchovně. :D
Pak jsem se dočetla, že pomáhá při porodu, tak jsem si říkala fajn, použiji to jako anestetikum. Ale prdlačky to fungovalo.:P

Já se včera v obchodě zase probírala korálky. Nikdy mě to nelákalo, ale teď jsem tím dost ujetá. Ale fialovou fakt nějak nevyhledávám. Ve šperku, v oblékání, v prostředí...čertví, proč jsem zrovna Ametyst vložila do ikonky...
Vnímám se teď jinak, než před 4 lety, kdy jsem si nick zakládala. Člověk se mění, a nicky zůstávají...

Judyna — 11. 5. 2012 22:57

Ametyst, ty s ohledem na sebe přece nemůžeš o ničem říct  "hnus fialovej".
Já teda fialovou taky nemusím, až právě na ametysty- mám je ráda, jeden mám hned vedle monitoru. I jako přívěšek, ale na ten se jen zálibněv koukám, moc ho nenosím.
Třeba se ametystu podobáš, proto sis ho zvolila nebo ho podvědomě potřebuješ
Takže Ametyst - už nikdy žádnej hnus fialovej!

Ametyst — 12. 5. 2012 6:04

Judyna napsal(a):

Ametyst, ty s ohledem na sebe přece nemůžeš o ničem říct  "hnus fialovej".
!

Vidíš, je to tak zjevné, a mě tohle vůbec nenapadlo, ta souvislost.
:D