OSHO řekl, že zodpovědnost je schopnost "odpovídat" na to co se děje. A ten kdo není zodpovědný, tak vlastně na to co se děje neodpovídá.

Jak se projevuje zodpovědnost v běžném životě? V přístupu sám k sobě a k okolí? Je to nějak rozdělené, zodpovědnost k okolí a zodpovědnost sám k sobě?

Stalo se Vám například, že jste něco slíbili, třeba že pojedete za měsíc s někým na víkend a pak jste si to rozmysleli nebo dali přednost jiné činnosti? A ten s kterým jste měli jet Vám řekl, že to je nezodpovědné chování? A nechápali jste to tak, že situace se změnila, došlo Vám, že se Vám tolik nechce a že by nebylo fér jet na ten víkend, protože když byste jeli tak byste tam jeli jen proto, že jste to slíbili a ne skutečně proto, že se Vám chce? Tomu člověku jste to dali vědět týden dopředu, při nejbližší příležitosti, kdy Vám to došlo. Přesto se to toho člověka dotklo a on Vám řekl, že jste nezodpovědní.

Mariposo, myslím, že to, o čem píšeš, není o zodpovědnosti. Podle mě to Osho myslel se zodpovědností jinak, než jak to ten člověk tomu nejedoucímu na víkend vyčítá.
Ten, kdo slíbil a nakonec nejede, je zodpovědný za svoje rozhodnutí a stejně tak by byl zodpovědný za rozhodnutí jet (s tím, že by to bylo vlastně proti jeho pocitům, vůli). To je podle mě pravá zodpovědnost.
Já to mám tak, že když mi někdo něco slíbí a pak dá vědět, že to nedopoadne, určitě mu nevyčítám nezodpovědnost. Beru to tak jak to je a nakonec zjistím, že to tak bylo nejlepší. Snažím se zodpovídát na svůj život tak,jak se vyvíjí...teď to neumím líp napsat,takže kdyby to bylo nesrozumitelné....:D
Je to moc zajímavé téma (určitě aspoň pro mě) :)

Lúthien, napsala jsi to srozumitelně :) vidím to taky tak.
Když ale svému příteli řeknu, že jsem si to rozmyslela (třeba i proto, že mi není dobře), tak on mi řekne, že jsem nezodpovědná. Já ale vím, že je to fér nejet, když nechci. Horší je to, že pak za to rozhodnutí nejet (když vím, že se mi nechce), nechci vzít zodpovědnost... protože on přítel mě "překecá" a já mu uvěřím, že je to vlastně nezodpovědný, když jsem to slíbila. Takže vlastně tedy zodpovědná za svoje činy nejsem. Neumím se za sebe postavit.

Na to mě napadá jedna věc - taky jsem párkrát (kdysi) byla závislá na okolí, na tom kdo kam pojede atd, tudíž mi také pak  skutečnost, že "nejede" (někdo) překazilo moje plány. A to je situace s níž si člověk nemůže poradit, může se vztekat, může nadávat...jo,  ale JEN  na sebe.
Proto už si dávám vždy pozor, abych náhodou nebyla nějak závislá a aby nic a nikdo nezměnil mé plány natolik,aby mě to mrzelo.

Pokud ti to řekne někdo to "nejedu" 10minut předem, tak je to na ránu. To jo. Týden předem - ok. A vůbec dnes nechápu, jak může někdo mít doslova tu drzost a otočit to proti tobě. Jako že TY jsi nezodpovědná a nějaká...Ne. on může být naštvaný na cokoliv, kohokoliv, ale problém je a zůstává  na jeho straně.  Takto si na věc vzpomínám - když jsem ji prožívala aktuálně.

Mari, říkáš, že se ho to dotklo? To znamená, že tě učinil zodpovědnou za to, jak ON se cítí?
A proč ti to dělá?

Wiki napsal(a):

A vůbec dnes nechápu, jak může někdo mít doslova tu drzost a otočit to proti tobě. Jako že TY jsi nezodpovědná a nějaká... Ne. on může být naštvaný na cokoliv, kohokoliv, ale problém je a zůstává  na jeho straně.

Souhlasim :)

Ale ,dejme tomu(predstavme si) ze nezname cele pozadi a cele souvislosti tohodle pribehu. Nezneme vsechno co se deje mezi nima.Mame tady jen malinkaty zrnko pisku.

Mozna ze to Tvuj pritel mariposo nazval pojmem nezodpovednost a pritom mel na mysli neco uplne jineho.
Co kdyz chtel rict, ze na Tve sliby uz neni spolehnuti. ?
Me jen tak napadlo. :)

Vadilo by Tobe samotne kdyby na nekoho nebyl spoleh?
Vadilo by Tobe samotne,kdyby lide meli problem u Tebe s necim co oni vidi jako nespolehlivost. ?

A jsi nebo nejsi spolehliva?

Wiki, děkuji za Tvoji zkušenost :)

Pandorraa napsal(a):

Mari, říkáš, že se ho to dotklo? To znamená, že tě učinil zodpovědnou za to, jak ON se cítí?
A proč ti to dělá?

Pan, přemýšlím proč.

Arcanum napsal(a):

Wiki napsal(a):

A vůbec dnes nechápu, jak může někdo mít doslova tu drzost a otočit to proti tobě. Jako že TY jsi nezodpovědná a nějaká... Ne. on může být naštvaný na cokoliv, kohokoliv, ale problém je a zůstává  na jeho straně.

Souhlasim :)

Ale ,dejme tomu(predstavme si) ze nezname cele pozadi a cele souvislosti tohodle pribehu. Nezneme vsechno co se deje mezi nima.Mame tady jen malinkaty zrnko pisku.

Mozna ze to Tvuj pritel mariposo nazval pojmem nezodpovednost a pritom mel na mysli neco uplne jineho.
Co kdyz chtel rict, ze na Tve sliby uz neni spolehnuti. ?
Me jen tak napadlo. :)

Vadilo by Tobe samotne kdyby na nekoho nebyl spoleh?
Vadilo by Tobe samotne,kdyby lide meli problem u Tebe s necim co oni vidi jako nespolehlivost. ?

A jsi nebo nejsi spolehliva?

Arcanum, můj přítel použil slovo "zodpovědnost". Že nejsem zodpovědná, narozdíl od něj.  Říká to i o svém bráchovi. Můj přítel od něj něco chce, jeho brácha to ale udělat nechce, neudělá to a můj přítel mu pak nadává, že je nezodpovědný.

To o těch slibech a spolehnutí mi můj přítel nikdy neřekl. Nikdy mi neřekl, že na mě není spolehnutí.
To naopak já řekla tisíckrát jemu. Když jsme se domluvili na nějakém čase, že se sejdeme ve městě a nepřišel (často) v čas, tak jsem mu řekla, že na něj není spoleh. (přesto, že já tohle dělám taky, nikdy mi neřekl, že na mě spoleh není, on to bere jako něco běžného chodit pozdě).

Můj táta o mojí mámě před jejich známými často a rád říkává, že na ní není absolutně žádný spoleh. Že to je nezodpovědný a nespolehlivý člověk. V něčem jsem po mámě a tak jsem poslední dobou začala mít obavy z toho, že být nespolehlivý je asi nějaký hrozný zločin.

Mě tady ale šlo o zodpovědnost, ne o spolehlivost.

mariposa napsal(a):

Mě tady ale šlo o zodpovědnost, ne o spolehlivost.

Vim ze Tobe tady slo o zodpovednost ne o spolehlivost.

Pouze jsem napsala co me napadlo.   Nedava me smysl proc to nazyva nezodpovednosti.
Ty to vis?

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Mě tady ale šlo o zodpovědnost, ne o spolehlivost.

Vim ze Tobe tady slo o zodpovednost ne o spolehlivost.

Pouze jsem napsala co me napadlo.   Nedava me smysl proc to nazyva nezodpovednosti.
Ty to vis?

No, on taky když mluví o zodpovědnosti, tak to vždycky doplní tím, že on pracuje a já ne. On, že je zodpovědný a já tím pádem ne. On, že se ke svému životu staví zodpovědně. A já a jeho brácha ne.
Když jsem řekla, že se mi nechce jet s ním na víkend, rozzuřil se a řekl, že jsem nezodpovědná. Že on narozdíl ode mě zodpovědný je. Protože vydělává peníze aby bylo z čeho žít. Když se ho pak zeptám jestli si přeje, abych šla pracovat, řekne že je to dobrý.
Perlička na tom je ta, že on sice pracuje, ale vlastně jen z proto, že musí splácet hypotéku. Ze všeho nejraději by nepracoval. Je to pro něj velké sebezapření. A pak mi to vmete jako jeho zodpovědnost. Když jsem se ptala co to pro něj je zodpovědnost, řekl, že to je plnit své závazky. Aha...

Mariposo,
zda se me to nebo k nemu citis neco negativniho?

On to o te odpovednosti nerika jen tak pro nic za nic.  Neco na tom bude zejo? Neco Ti na tom vadi zejo?

mariposa napsal(a):

OSHO řekl, že zodpovědnost je schopnost "odpovídat" na to co se děje. A ten kdo není zodpovědný, tak vlastně na to co se děje neodpovídá.

Jak se projevuje zodpovědnost v běžném životě? V přístupu sám k sobě a k okolí? Je to nějak rozdělené, zodpovědnost k okolí a zodpovědnost sám k sobě?

Stalo se Vám například, že jste něco slíbili, třeba že pojedete za měsíc s někým na víkend a pak jste si to rozmysleli nebo dali přednost jiné činnosti? A ten s kterým jste měli jet Vám řekl, že to je nezodpovědné chování? A nechápali jste to tak, že situace se změnila, došlo Vám, že se Vám tolik nechce a že by nebylo fér jet na ten víkend, protože když byste jeli tak byste tam jeli jen proto, že jste to slíbili a ne skutečně proto, že se Vám chce? Tomu člověku jste to dali vědět týden dopředu, při nejbližší příležitosti, kdy Vám to došlo. Přesto se to toho člověka dotklo a on Vám řekl, že jste nezodpovědní.

Ta zodpovědnost, co má na mysli Osho, je trochu něco jiného než co myslí ten dotčený člověk.  Ale to je jedno, on tě nazval nezodpovědnou, takže to tak asi vnímá.  Ono dát slib a pak z toho ucuknout je blbý. Proto já se sliby šetřím :D  Dneska je sice taková doba, že je to normální, rušit sliby, ale mně to vadí, tak raději moc neslibuju.  V tom tvým případě bych  - tedy pro příště - už nic neslibovala, ale řekla bych, že bych na ten víkend jela ráda, ale že měsíc dopředu je na mě moc brzo říct napevno, jestli jo nebo ne, že to budu s jistotou vědět týden předem a že dám vědět pak už najisto.  Sliby dávat jenom tehdy, když vím, že je budu moct splnit. Pak ti nikdo nebude předhazovat nezodpovědnost nebo nespolehlivost :)

mariposa napsal(a):

Lúthien, napsala jsi to srozumitelně :) vidím to taky tak.
Když ale svému příteli řeknu, že jsem si to rozmyslela (třeba i proto, že mi není dobře), tak on mi řekne, že jsem nezodpovědná. Já ale vím, že je to fér nejet, když nechci. Horší je to, že pak za to rozhodnutí nejet (když vím, že se mi nechce), nechci vzít zodpovědnost... protože on přítel mě "překecá" a já mu uvěřím, že je to vlastně nezodpovědný, když jsem to slíbila. Takže vlastně tedy zodpovědná za svoje činy nejsem. Neumím se za sebe postavit.

Neboli - neodpovídáš na svoje pocity? Příťa tě trošku vydírá.....kdybys byla drsnější povaha, tak bys příště jela a pořádně mu to osladila, aby věděl, že lépe mít ženušku dobře naloženou, než ji překecat a mít ji šaptně naloženou :lol:
Zodpovědnost chápu zajedno po způsobě Malého prince - že jsi zodpovědná za to, co sis k sobě připoutala. "Připoutala" má ale podmínku - dotyčný tvor nesmí mít možnost volně odejít. Jinými slovy - zodpovědná se cítím za děti (tedy, cítila jsem se) za zvířata a za rostliny.
Dospělý člověk odejít může......
Ovšem Draková to řekla mooc dobře...slibama se nemá plejtvat.
Protože pak máme zodpovědnost sama k sobě a tam můžou nastat potíže.

haiel napsal(a):

Ta zodpovědnost, co má na mysli Osho, je trochu něco jiného než co myslí ten dotčený člověk.  Ale to je jedno, on tě nazval nezodpovědnou, takže to tak asi vnímá.  Ono dát slib a pak z toho ucuknout je blbý. Proto já se sliby šetřím :D  Dneska je sice taková doba, že je to normální, rušit sliby, ale mně to vadí, tak raději moc neslibuju.  V tom tvým případě bych  - tedy pro příště - už nic neslibovala, ale řekla bych, že bych na ten víkend jela ráda, ale že měsíc dopředu je na mě moc brzo říct napevno, jestli jo nebo ne, že to budu s jistotou vědět týden předem a že dám vědět pak už najisto.  Sliby dávat jenom tehdy, když vím, že je budu moct splnit. Pak ti nikdo nebude předhazovat nezodpovědnost nebo nespolehlivost :)

Chápu, já ale neřekla slibuju. Řekla jsem, že nevím, že možná ano.

Chtěla jsem vědět co znamená být zodpovědný třeba pro Vás ostatní?

Lupi, já tu zodpovědnost chápu více jako k sobě sama než za to co si k sobě člověk připoutá. Děti ok, to je už jiná třída. Když ale nemluvíme o dětech a zvířatech, třeba přítel... to že s ním teď momentálně jsem/on se mnou ještě neznamená, že když s ním jsem teď, musím s ním zůstat nadosmrti. Tu schopnost zodpovídat vnímám tak, že když nastanou xyz podmínky, můžu se taky rozhodnout s ním nebýt. To samé on se mnou.
Člověk, který zůstává s druhým jen proto, že má strach odejít, a tomu druhému dalších dvacet let poté opakuje, že mu zkazil život a že život s ním je peklo, přeci není zodpovědný sám k sobě. Neodešel a teď to vyčítá tomu druhému. Zodpovědnost je odejít v momentě kdy už to nelze jinak.

Co třeba zodpovědnost k tomu jakým způsobem života žiju.

Holky já nevím, jen tuším. Když se pro něco rozhodnu a pak nechci nést důsledky toho rozhodnutí, tak nejsem zodpovědná za své rozhodnutí, je tomu tak?

Arcanum napsal(a):

Mariposo,
zda se me to nebo k nemu citis neco negativniho?

On to o te odpovednosti nerika jen tak pro nic za nic.  Neco na tom bude zejo? Neco Ti na tom vadi zejo?

Nezdá se Ti to. Cítím, že bych měla, že chci pracovat. Ale nepracuju. A tak tím, že on mi to připomíná, tak mi otevírá bolestivou ránu. Já si vlastně sama uvnitř myslím, že je nezodpovědný nepracovat a on mi to jen opakuje a připomíná. Jenže navíc ten tón kterým to říká je velice kritický. Jenže, když se ho zeptám, řekne je to v pohodě ať nespěchám. Tak mi příjde blbý, že na jendu stranu mu něco vadí, na druhou stranu říká, že je to tak ok.

mariposa napsal(a):

haiel napsal(a):

Ta zodpovědnost, co má na mysli Osho, je trochu něco jiného než co myslí ten dotčený člověk.  Ale to je jedno, on tě nazval nezodpovědnou, takže to tak asi vnímá.  Ono dát slib a pak z toho ucuknout je blbý. Proto já se sliby šetřím :D  Dneska je sice taková doba, že je to normální, rušit sliby, ale mně to vadí, tak raději moc neslibuju.  V tom tvým případě bych  - tedy pro příště - už nic neslibovala, ale řekla bych, že bych na ten víkend jela ráda, ale že měsíc dopředu je na mě moc brzo říct napevno, jestli jo nebo ne, že to budu s jistotou vědět týden předem a že dám vědět pak už najisto.  Sliby dávat jenom tehdy, když vím, že je budu moct splnit. Pak ti nikdo nebude předhazovat nezodpovědnost nebo nespolehlivost :)

Chápu, já ale neřekla slibuju. Řekla jsem, že nevím, že možná ano.

Chtěla jsem vědět co znamená být zodpovědný třeba pro Vás ostatní?

Jo takhle. Já jsem vycházela z toho tvého úvodního příspěvku, kde píšeš "Stalo se Vám například, že jste něco slíbili, třeba že pojedete za měsíc s někým na víkend...." takže jsem to pochopila tak, žes to slíbila. Když jsi řekla, že možná, tak je to něco jinýho.

Co pro mě znamená zodpovědnost? Vlastně nevím. Mně to slovo připomíná Kozorohy. O těch se všude v horoskopech píše, jak jsou zodpovědní.  Asi je teda zodpovědnost něco moc smutnýho, protože s Kozorohy, které znám, není vůbec žádná sranda. :|

Mariposo - a když chceš pracovat, proč nepracuješ?
Proč koukáš naněho že říká, to je dobrý, že si doma?

mariposa napsal(a):

...Co třeba zodpovědnost k tomu jakým způsobem života žiju.

Holky já nevím, jen tuším. Když se pro něco rozhodnu a pak nechci nést důsledky toho rozhodnutí, tak nejsem zodpovědná za své rozhodnutí, je tomu tak?

Tak nejak. Jenze to neznamena, ze sve rozhodnuti nikdy nemuzes zmenit.
Ja vidim "zodpovednost za sve ciny" tak, ze ucinis jenom takove ciny, kterymi dle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi neublizis jinym.
Napadl me totiz takovy, za vlasy pritazeny priklad:
Vrah. Rozhodl se, ze nekoho zabije. Mel k tomu nejaky vnitrni duvod. Vedel dopredu, ze nasledky ponese: = basa. Mohl by se tedy jevit jako "zodpovedny". Je?

mariposa napsal(a):

...Co třeba zodpovědnost k tomu jakým způsobem života žiju.

Holky já nevím, jen tuším. Když se pro něco rozhodnu a pak nechci nést důsledky toho rozhodnutí, tak nejsem zodpovědná za své rozhodnutí, je tomu tak?

Mari ze Ty si delas prcu? To snad jinak ani neni mozny. :co:

Samozrejme ze za svuj zpusob zivota zodpovidas a zodpovidat si budes az do nejdelsi smrti.

Kdyz se pro neco rozhodnes a pak nechces nest dusledky svych cinu,to povazuju za blaznovstvi.
Nebot Ty je stejne poneses,tak jako tak, at chces ci nechces.

Zodpovednost-odpovednost= dokazes si sama sobe zodpovedet=odpovedet na otazku proc se rozhodujes jak se rozhodujes?

Zodpovidas za sve rozhodnuti a zaroven zodpovidas za dusledky takoveho ci jineho rozhodnuti.
Dusledky (zitra,za rok ,za dva  atd) muzou byt pocitovany jako prijemne -zadouci i neprijemne-nezadouci.
Presto at jsou jakekoli,smir se pak s dusledky svych cinu-rozhodnuti,nebot jsou odezvou za Tve ciny-rozhodnuti a jednani.

.Jake je Tve rozhodnuti ,takovy je Tvuj zivot. Nemusis se zodpovidat nikomu jinemu nez sobe a za sve rozhodnuti a dusledky nest odpovednot. Jinak to podle mne ani nejde.

mariposa napsal(a):

Lupi, já tu zodpovědnost chápu více jako k sobě sama než za to co si k sobě člověk připoutá. Děti ok, to je už jiná třída. Když ale nemluvíme o dětech a zvířatech, třeba přítel... to že s ním teď momentálně jsem/on se mnou ještě neznamená, že když s ním jsem teď, musím s ním zůstat nadosmrti.

Ale vždyť jsem docela jasně napsala, že kdo může svobodně odejít, tak za toho že zodpovědnost necítím.....

Viki, ale takovýho vraha abys pohledala - věznice jsou počítám plný těch, co "přece nemohli nic jinýho dělat" a "on mě k tomu vlastně donutil" - možná jsou tam zavřený spíš proto, aby nešířili tu nezodpovědnost :cool:

ViktorkaM napsal(a):

Vrah. Rozhodl se, ze nekoho zabije. Mel k tomu nejaky vnitrni duvod. Vedel dopredu, ze nasledky ponese: = basa. Mohl by se tedy jevit jako "zodpovedny". Je?

Viktorko, málokterý vrah se jde rovnou po spáchání vraždy udat na policii, drtivá většina je těch, kteří někoho odkrouhnou a marně doufají, že je nechytí ... třeba takový masový vrah Roubal se nikdy ke svým činům nepřiznal a zatlouká ještě teď, i když je odsouzen na doživotí.

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Mariposo,
zda se me to nebo k nemu citis neco negativniho?

On to o te odpovednosti nerika jen tak pro nic za nic.  Neco na tom bude zejo? Neco Ti na tom vadi zejo?

Nezdá se Ti to. Cítím, že bych měla, že chci pracovat. Ale nepracuju. A tak tím, že on mi to připomíná, tak mi otevírá bolestivou ránu. Já si vlastně sama uvnitř myslím, že je nezodpovědný nepracovat a on mi to jen opakuje a připomíná. Jenže navíc ten tón kterým to říká je velice kritický. Jenže, když se ho zeptám, řekne je to v pohodě ať nespěchám. Tak mi příjde blbý, že na jendu stranu mu něco vadí, na druhou stranu říká, že je to tak ok.

tak mě nějak přijde, že ani nevíš co chceš. Chceš pracovat a nepracuješ, chceš skončit školu a neskončila ( zatím). Myslím, že nevíš co chceš, jen nechceš to, co po tobě chtějí ostatní ( otec, přítel) . Možná bys měla začít žít svůj život, tak jak ti vyhovuje a přestat se bouřit proti tomu, co pro tebe chtějí ostatní.

mariposa napsal(a):

Nezdá se Ti to. Cítím, že bych měla, že chci pracovat. Ale nepracuju. A tak tím, že on mi to připomíná, tak mi otevírá bolestivou ránu. Já si vlastně sama uvnitř myslím, že je nezodpovědný nepracovat a on mi to jen opakuje a připomíná. Jenže navíc ten tón kterým to říká je velice kritický. Jenže, když se ho zeptám, řekne je to v pohodě ať nespěchám. Tak mi příjde blbý, že na jendu stranu mu něco vadí, na druhou stranu říká, že je to tak ok.

Jestli je to bolestné, tak něco není v pořádku ...... Můžu se zeptat, na co se ho ptáš? Jakou otázku pokládáš?

mariposa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Mari, říkáš, že se ho to dotklo? To znamená, že tě učinil zodpovědnou za to, jak ON se cítí?
A proč ti to dělá?

Pan, přemýšlím proč.

Klasika - protože netuší, že za své pocity zodpovídá sám. Že si je sám tvoří , reguluje i odstrańuje. Takových lidí jsou mraky - a mám zkušenost, že ti ani nerozumí, když jim toto říkáš.

Z rodiny vím, že také tuto vlastnost má můj bratříček - lev- a trpí tím, respektive dovolí, aby trpěla  jeho manželka (moje původně kamarádka, než jsem si z ní udělala švagrovou :D). on - neustále se vzteká, že mu bud´vzala na výlet pláštenku nebo že mu ji nevzala...cokoliv si dosad´te. Na zabití!. Tak bych to asi zakončila já - na jejím místě. Ale ona, mu nahrává, omlouvá se, a zkouší se obhajovat (třeba, "tys ji přece nechtěl vzít" - :lol:), logicky a pravdivě, ale kdepak... Zbytečné.  Vždycky je za něco "vina". A ona to pokaždé přijme, tudíž to dostane za 5minut znovu.
Zajímavé je, že já jsem za nic vina nebyla :D  (alespoń posledních 10let) , pročpak asi? :D
Ještě doplním, aby to bylo úplně jasné..
On ví co dělá, on ví, že to je špatně, ale přesto to dělá. Jako dítě, kam je puštěn, tam jde..nicméně to dělá více dospělých lidí. U mě ví, že by nepochodil, že bych ho nějak shodila, nějakou legráckou...rozhodně že bych si to nenechala přišít. tak to ani nezkouší. U manželky má však trvalou a výživnou půdu. :D

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Mariposo,
zda se me to nebo k nemu citis neco negativniho?

On to o te odpovednosti nerika jen tak pro nic za nic.  Neco na tom bude zejo? Neco Ti na tom vadi zejo?

Nezdá se Ti to. Cítím, že bych měla, že chci pracovat. Ale nepracuju. A tak tím, že on mi to připomíná, tak mi otevírá bolestivou ránu. Já si vlastně sama uvnitř myslím, že je nezodpovědný nepracovat a on mi to jen opakuje a připomíná. Jenže navíc ten tón kterým to říká je velice kritický. Jenže, když se ho zeptám, řekne je to v pohodě ať nespěchám. Tak mi příjde blbý, že na jendu stranu mu něco vadí, na druhou stranu říká, že je to tak ok.

Není nezodpovědný nepracovat, proč taky?
Jen je nezodpovědné se neuživit. Pro mě. Ne pro dítě a lidi v určité situaci (nemoc apod).  V tom vidím dost velký rozdíl.

mariposa napsal(a):

Lúthien, napsala jsi to srozumitelně :) vidím to taky tak.
Když ale svému příteli řeknu, že jsem si to rozmyslela (třeba i proto, že mi není dobře), tak on mi řekne, že jsem nezodpovědná. Já ale vím, že je to fér nejet, když nechci. Horší je to, že pak za to rozhodnutí nejet (když vím, že se mi nechce), nechci vzít zodpovědnost... protože on přítel mě "překecá" a já mu uvěřím, že je to vlastně nezodpovědný, když jsem to slíbila. Takže vlastně tedy zodpovědná za svoje činy nejsem. Neumím se za sebe postavit.

mariposo, Ty bys podle mého skromného mínění potřebovala intenzivní kurs asertivity jako sůl - buď se na nějaký přihlas, nebo si sežeň potřebou literaturu.
Mně připadá, že jsi jako stvol třtiny ve větru se klátící, které se bojí nahlas vyslovit svůj názor, potažmo si ho ještě přede všemi obhájit :/ Ať čtu Tvé příspěvky na kterémkoliv vlákně, do kterého přispíváš, vždycky se jimi táhne jako červená nit situace, že Tobě se do něčeho nechtělo, něco sis rozmyslela, něco jsi neudělala a ten druhý Tě pokaždé překecal, takže jsi se zachovala nakonec podle toho, jak chtěl ten druhý, nikoliv podle toho, jak jsi chtěla Ty :/

Bramborka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Nezdá se Ti to. Cítím, že bych měla, že chci pracovat. Ale nepracuju. A tak tím, že on mi to připomíná, tak mi otevírá bolestivou ránu. Já si vlastně sama uvnitř myslím, že je nezodpovědný nepracovat a on mi to jen opakuje a připomíná. Jenže navíc ten tón kterým to říká je velice kritický. Jenže, když se ho zeptám, řekne je to v pohodě ať nespěchám. Tak mi příjde blbý, že na jendu stranu mu něco vadí, na druhou stranu říká, že je to tak ok.

Jestli je to bolestné, tak něco není v pořádku ...... Můžu se zeptat, na co se ho ptáš? Jakou otázku pokládáš?

Týká se to mě a vydělávání peněz. Před dvěma roky jsem chtěla seknout se školou a začít si vydělávat. Ale mnoho lidí v mém okolí i můj přítel mě překecali k tomu, abych ve škole pokračovala a pracovat začala až pak. Já sama před sebou si nepříjdu plnohodnotná v tom, že místo práce studuju. Tak to mám celé dva roky. Raději bych pracovala, ale studuji, protože jsem na ně dala, přitom mě to štve, protože si příjdu neplnohodnotná. A pak tedy, když se dostaname na téma práce, zodpovědnost a že já vlastně nepracuju a bydlím v bytě, který přítel platí, tak mě bolí, že mi vlastně vyčítá to k čemu jsem přistoupila i kvůli tomu, že on mě k tomu přmlouval (nepracovat, ale studovat). Prostě mě dokáže dožrat, když nejdřív chce, abych studovala a pak si stěžuje, že nevydělávám.
Celé to není v pořádku, ale začínám to řešit.

Kiara napsal(a):

mariposa napsal(a):

Lúthien, napsala jsi to srozumitelně :) vidím to taky tak.
Když ale svému příteli řeknu, že jsem si to rozmyslela (třeba i proto, že mi není dobře), tak on mi řekne, že jsem nezodpovědná. Já ale vím, že je to fér nejet, když nechci. Horší je to, že pak za to rozhodnutí nejet (když vím, že se mi nechce), nechci vzít zodpovědnost... protože on přítel mě "překecá" a já mu uvěřím, že je to vlastně nezodpovědný, když jsem to slíbila. Takže vlastně tedy zodpovědná za svoje činy nejsem. Neumím se za sebe postavit.

mariposo, Ty bys podle mého skromného mínění potřebovala intenzivní kurs asertivity jako sůl - buď se na nějaký přihlas, nebo si sežeň potřebou literaturu.
Mně připadá, že jsi jako stvol třtiny ve větru se klátící, které se bojí nahlas vyslovit svůj názor, potažmo si ho ještě přede všemi obhájit :/ Ať čtu Tvé příspěvky na kterémkoliv vlákně, do kterého přispíváš, vždycky se jimi táhne jako červená nit situace, že Tobě se do něčeho nechtělo, něco sis rozmyslela, něco jsi neudělala a ten druhý Tě pokaždé překecal, takže jsi se zachovala nakonec podle toho, jak chtěl ten druhý, nikoliv podle toho, jak jsi chtěla Ty :/

Kiaro, právě proto, že to momentálně řeším, tak o tom píšu. Vím o tom, že o tom píšu a začínám vidět, že to tak skutečně žiju. Doteď jsem to přehlížela, mávala jsem nad tím rukou. Teď to vytahuju na denní světlo, abych na to dobře viděla.

...za své pocity zodpovídá sám. Že si je sám tvoří , reguluje i odstrańuje.

No mě tohle zase připadá jako za vlasy přitažený....

Ty si dala příklad - plátěnka na výletě, hodí vinu na manželku, ona se omlouvá...

ale jiný pocity - například:
smutek
někdo nám zemře - máš pocit smutku, jistě, že sis ho vytvořila, ale proč ten pocit se ukázal je ten, že ten IMPULS přišel zvenčí...jen tak sis přeci neumínila - táák a teď se mi chce bejt smutná a brečet (vytvořím si pocit), tááák, to je málo, zasmutním víc. (reguluju) a no tak a teď už to stačí (odstraňuju)
radost
to samé radost - přijde IMPULS zvenčí - vidíš, slyšíš, někdo něco říká - vtipného, milého apd.
Jistě že uvnitř sebe si tu radost vytvoříš, reguluješ (někdy se usmíváš, jindy řehníš na plné kolo), odstraňuješ, nebo ukončuješ (nebudeš se ještě řehnit příští týden starýmu vtipu)
vztek nemusím rozepisovat - vztek určitě každý zažil...většinou za ním je nějaký IMPULS zvenčí
jistě, že plno pocitů máme i ze sebe, máme ze sebe radost, máme ze sebe smutek, máme na sebe vztek.

a ohledně tématu - ne/zodpovědnost
přislíben byl víkend ve dvou na výletě? (není blíže popsáno, kde, kam - nemohlo to být třeba překvapení?) ono to třeba taky mohlo stát pěknou sumičku peněz - což si někteří vůbec nemusí uvědomit, zejména, pokud ještě sami nevydělávají - možná bylo potřeba "zabukovat" místa, dát zálohu atd, atd. Takže pak není divu, že někdo řekne druhému něco o nezodpovědnosti, když je to přislíbeno, že jo, že pojede, tak ten druhý do toho dává energii na přípravu, možná i ty peníze, kdoví, co to mělo být za překvápko....a týden před termínem to jde do vniveč - že se nechce? Rušit termíny  (jakékoliv) jsou přípustné pouze z důvodu nemoci, smrti - jinak je to nezodpovědnost vůči tomu druhému. Možné je i zrušení termínu z důvodu, že se ti dva rozešli a již nemají co společného.

Jo - a je to můj názor, nepotřebuju rozebírku mého myšlení a nastavení, byť tu je diskuze na duchovním. ;)

Zklamaná napsal(a):

Rušit termíny  (jakékoliv) jsou přípustné pouze z důvodu nemoci, smrti - jinak je to nezodpovědnost vůči tomu druhému. Možné je i zrušení termínu z důvodu, že se ti dva rozešli a již nemají co společného.

Takže Zklamčo, Ty bys jela na víkend i přesto, že se necítíš zdravotně dobře? Ty bys jela i na víkend i přesto, že na Tebe např. leze splín, deprese a víš, že nemáš chuť se tvářit, že jsi v pohodě, když víš, že nejsi? Ty bys jela a všechny své vnitřní pocity bys ignorovala proto, abys vůči druhému byla zodovědná. A je to ještě stále zodpovědné k Tobě samotné? Ke Tvé vnitřní pohodě?

Je to sice jedno, ale víkend nebyl předem zaplacený, jelo se ke kamarádovi, platilo se vše až v den akce, ne předem.
Týden předtím mi nebylo fyzicky dobře. Tři dny před odjezdem mi doktorka naordinovala zánět rohovky. Doporučila přísný klid na lůžku, nechat se obskakovat, rozmazlovat, eliminovat stres. Antibiotika.
Zrovna na tenhle víkend jsem nakonec i s tím zánětem jela (v minulosti jsem na jiné nejela), ale jakmile jsem si jen dovolila říct, že se mi jet nechce, okamžitě jsem uslyšela, že jsem nezodpovědná, že on už s tím počítal a těšil se. Cesta trvala 12 hodin autem, tam na místě jsem se musela starat o psa a přítel se bavil s kamarádama, kterej jsem nerozuměla, protože nemluvím francouzsky. Víkend jsem nakonec pojala po svém, chodila jsem se psem po lese nebo odpočívala v pokoji. Nebylo to špatné, ale kdybych nejela, svět by se nezbořil.

Mar, já myslel, že chodit do práce, kde budeš pracovat pod nějakým šéfem, nechceš, že se právě chceš starat o domácnost, zahradu, děti, zvířata a tak... Proto jsem na jiném vláknu psal, ať se klíďo vykašleš na vš a titul, když to nebudeš potřebovat...
Oni někteří lidé, kteří pracují a jejichž partneři jsou doma či studují, se často povyšují. To je mezi lidmi běžný, bohužel... Jenže práce jako práce. Hodiny odpracované v kanceláři jsou stejné, jako když je odpracuješ doma staráním se o domácnost, děti, zahradu a tak... Dnes jsou velké rozdíly nejen ve finančním odměňování různých zaměstnání, ale také v lidském myšlení co se týče pohledu na práci. Je úplně jedno jestli je člověk prezident nebo uklízí popelnice. Jak říkám, práce jako práce.

Samozřejmě že varianta starání se o domácnost a takové ty věci je možná jen v případě, když druhý člověk dokáže uživit celou rodinu, tjn. Ale ty máš přítele, který by tě měl dokázat uživit, takže pohoda.

mariposa napsal(a):

Ty bys jela na víkend i přesto, že se necítíš zdravotně dobře? Ty bys jela i na víkend i přesto, že na Tebe např. leze splín, deprese a víš, že nemáš chuť se tvářit, že jsi v pohodě, když víš, že nejsi? Ty bys jela a všechny své vnitřní pocity bys ignorovala proto, abys vůči druhému byla zodovědná. A je to ještě stále zodpovědné k Tobě samotné? Ke Tvé vnitřní pohodě?

Mari, tohle vlákno spíš nečtu, ale mám pocit, žes nepsala o zdravotních problémech, dokonce o nařízeném klidu na lůžku - to je určitě o něčem jiném, a přítel by to jistě nejen pochopil a netrval na tvojí přítomnosti, spíš by ti jistě dopřál klid a možná by s tebou zůstal doma, aby o tebe mohl pečovat.
To druhé - leze na tebe splín, nemáš chuť se tvářit, že jsi v pohodě, když nejsi.....to není o zodpovědnosti, spíš o taktu, a ohleduplnosti k příteli. Pokud ti ta společnost nevyhovuje (jistě jsi dopředu věděla, že se bude mluvit francouzsky), neměla jsi to příteli slibovat. Ale když už jsi dala slovo a zdravotně jsi v pořádku, jen nenaložená, je podle mne fér jet a netvářit se tam, žes kousla do kyselého jablka s červem. Partnerství je týmová záležitost, a pokud budeš zkoumat  a upřednostňovat pouze svoje vnitřní pocity a nálady, vzniknou zákonitě skřípoty. Vztah těžko vydrží takovéhle zatěžkávací zkoušky.....já bych na místě tvého přítele už byla dost rozladěná. Možná ale ani jeden nejste "týmový hráč", a takový vztah se často zvrhne jen v přetahování a drobné bitvy.
Tvoje vnitřní pocity a vnitřní pohoda jsou jen tvoje a také jen ty s nimi můžeš něco udělat. A navíc - často se stává, že se nám někam nechce, a nakonec to dopadne v pohodě, člověk "přijde na jiné myšlenky" a je vcelku rád, že nezůstal doma. :)

Arcanum napsal(a):

.Jake je Tve rozhodnuti ,takovy je Tvuj zivot. Nemusis se zodpovidat nikomu jinemu nez sobe a za sve rozhodnuti a dusledky nest odpovednot. Jinak to podle mne ani nejde.

:)

Daphné napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ty bys jela na víkend i přesto, že se necítíš zdravotně dobře? Ty bys jela i na víkend i přesto, že na Tebe např. leze splín, deprese a víš, že nemáš chuť se tvářit, že jsi v pohodě, když víš, že nejsi? Ty bys jela a všechny své vnitřní pocity bys ignorovala proto, abys vůči druhému byla zodovědná. A je to ještě stále zodpovědné k Tobě samotné? Ke Tvé vnitřní pohodě?

Mari, tohle vlákno spíš nečtu, ale mám pocit, žes nepsala o zdravotních problémech, dokonce o nařízeném klidu na lůžku - to je určitě o něčem jiném, a přítel by to jistě nejen pochopil a netrval na tvojí přítomnosti, spíš by ti jistě dopřál klid a možná by s tebou zůstal doma, aby o tebe mohl pečovat.
To druhé - leze na tebe splín, nemáš chuť se tvářit, že jsi v pohodě, když nejsi.....to není o zodpovědnosti, spíš o taktu, a ohleduplnosti k příteli. Pokud ti ta společnost nevyhovuje (jistě jsi dopředu věděla, že se bude mluvit francouzsky), neměla jsi to příteli slibovat. Ale když už jsi dala slovo a zdravotně jsi v pořádku, jen nenaložená, je podle mne fér jet a netvářit se tam, žes kousla do kyselého jablka s červem. Partnerství je týmová záležitost, a pokud budeš zkoumat  a upřednostňovat pouze svoje vnitřní pocity a nálady, vzniknou zákonitě skřípoty. Vztah těžko vydrží takovéhle zatěžkávací zkoušky.....já bych na místě tvého přítele už byla dost rozladěná. Možná ale ani jeden nejste "týmový hráč", a takový vztah se často zvrhne jen v přetahování a drobné bitvy.
Tvoje vnitřní pocity a vnitřní pohoda jsou jen tvoje a také jen ty s nimi můžeš něco udělat. A navíc - často se stává, že se nám někam nechce, a nakonec to dopadne v pohodě, člověk "přijde na jiné myšlenky" a je vcelku rád, že nezůstal doma. :)

:supr:

giorgino napsal(a):

Mar, já myslel, že chodit do práce, kde budeš pracovat pod nějakým šéfem, nechceš, že se právě chceš starat o domácnost, zahradu, děti, zvířata a tak... Proto jsem na jiném vláknu psal, ať se klíďo vykašleš na vš a titul, když to nebudeš potřebovat...
Oni někteří lidé, kteří pracují a jejichž partneři jsou doma či studují, se často povyšují. To je mezi lidmi běžný, bohužel... Jenže práce jako práce. Hodiny odpracované v kanceláři jsou stejné, jako když je odpracuješ doma staráním se o domácnost, děti, zahradu a tak... Dnes jsou velké rozdíly nejen ve finančním odměňování různých zaměstnání, ale také v lidském myšlení co se týče pohledu na práci. Je úplně jedno jestli je člověk prezident nebo uklízí popelnice. Jak říkám, práce jako práce.

Samozřejmě že varianta starání se o domácnost a takové ty věci je možná jen v případě, když druhý člověk dokáže uživit celou rodinu, tjn. Ale ty máš přítele, který by tě měl dokázat uživit, takže pohoda.

:)

giorgino napsal(a):

Mar, já myslel, že chodit do práce, kde budeš pracovat pod nějakým šéfem, nechceš, že se právě chceš starat o domácnost, zahradu, děti, zvířata a tak... Proto jsem na jiném vláknu psal, ať se klíďo vykašleš na vš a titul, když to nebudeš potřebovat...
Oni někteří lidé, kteří pracují a jejichž partneři jsou doma či studují, se často povyšují. To je mezi lidmi běžný, bohužel... Jenže práce jako práce. Hodiny odpracované v kanceláři jsou stejné, jako když je odpracuješ doma staráním se o domácnost, děti, zahradu a tak... Dnes jsou velké rozdíly nejen ve finančním odměňování různých zaměstnání, ale také v lidském myšlení co se týče pohledu na práci. Je úplně jedno jestli je člověk prezident nebo uklízí popelnice. Jak říkám, práce jako práce.

Samozřejmě že varianta starání se o domácnost a takové ty věci je možná jen v případě, když druhý člověk dokáže uživit celou rodinu, tjn. Ale ty máš přítele, který by tě měl dokázat uživit, takže pohoda.

Kluku, :pussa:
Nestačím čumět :supr:
Skoro bych řekla, že jsi reinkarnovanej můj táta, ale to by ti muselo být deset :cool:

Daph - do velké míry s tebou souhlasím, ale má to několik podmínek:
Zajedno - vyhovíme si navzájem, ne že jeden je od toho, aby velel a druhý od toho, aby vyhovoval :) Víš co myslím - když se mnou muž půjde někam, kde to až tak moc nemusí, ale chce mi udělat radost, tak mu to ráda oplatím.
Když ale bude mít pocit, že ty moje akce jsou blbostě, nehodné jeho zájmu a že jen ty jeho mají smysl a měli bychom se jich pěkně spořádaně účastnit OBA, no tak to tě veškerá vstřícnost dříve nebo později přejde.
Zadruhé - někam se mi nechce a řeknu proč (nemám se tam s kým bavit, neznám ty lidi, budu se tam cítit blbě) a on mi řekne něco ve smyslu "ale já bych chtěl, abys tam se mnou jela, protože si taky nejsem úplně jistej, jak tu společnost ustojím...." a blabla - prostě vysvětlí důvody a taky to tak bude myslet!
Jenže víš dobře, že tohle chlapi většinou nedělají a v tom případě je nejlepší pro obě strany v klidu říct "nechce se mi". Mám zkušenost nejen svoji, že i chlapi tohle berou jako argument z toho prostého důvodu, že tak jednají často sami a považujou to tím pádem za legitimní :)

Lupinko, s tím, co píšeš, se nedá než souhlasit. Ale

lupina montana napsal(a):

Když ale bude mít pocit, že ty moje akce jsou blbostě, nehodné jeho zájmu a že jen ty jeho mají smysl a měli bychom se jich pěkně spořádaně účastnit OBA, no tak to tě veškerá vstřícnost dříve nebo později přejde.

..... i kdyby to tak bylo, pak je to jen jeden z vnějších projevů většího nesouladu, a tím je nedostatek úcty jednoho z partnerů k názorům druhého, a tím i sebeúcty sám k sobě (nejde o sebevědomí, ale sebeúctu, myslím). Domnívám se, že když chybí úcta k sobě samému (oblíbený slogan nemám se rád), musí chybět i úcta k partnerovi/ce a jejím/jeho názorům. Čím dál víc se kloním k tomu, že to je jedním z nejdůležitějších pilířů vztahu.
Ale to víš, dívám se jen na ten obzor, který mi brýle dovolí. :)

Mariposo, napíšu pouze svůj dojem, který po pročtení mám...

Ty jsi se rozhodla pokračovat ve studiu, ale píšeš, že to bylo kvůli ostatním a příteli... To je špatně a není to pravda. Rozhodnutí pokračovat bylo tvoje. ;)
Tím, že jsi se s tím nevyrovnala a házíš to na své okolí ti pochopitelně vadí, že nepracuješ... přijdeš si možná tak trochu závislá na partnerovi a tvé tělo a psychika to řeší churavěním. A ty se pak dojímáš tím, že on ti předhazuje, že pracuje a ty s ním někam nejedeš.
Tvůj přítel je ale taky dobře v nerovnováze a svou zodpovědnost za to, že ti nabídl podporu ve studiu odmítá, když ti předhazuje, že nepracuješ. Ten teda taky ví, co chce. ;) Na druhou stranu - to je jeho věc, ne tvoje. Za svoje rozhodnutí by měl nést odpovědnost on a ne ji házet na tebe. Možná je tak trochu manipulátor a nabídl ti to proto, že tě chtěl mít pěkně pod dohledem a v podřízeném postavení. Tvoje věc je jen to, že pokud to tak je, byla chyba, žes to nepoznala. A zase jsme u toho - převzít zodpovědnost za svoje rozhodnutí. Byla jsi to opět ty, kdo na to kývl. ;) A měla jsi k tomu jistě nějaký důvod. Jaký. Otázka pro tebe - mě je do toho kulový - ale možná ti napoví, proč jsou věci tak, jak jsou. ;)

Zkouším se zamyslet nad Tvou otázkou mariposo - Být zodpovědný.... a probírám v duchu vše, co o Tobě, i z jiných vláken vím...

Připadá mi, že opravdu nechceš nést důsledky svých rozhodnutí, a snažíš se to vše (možná podvědomně) házet na jiné - To oni za to můžou, zas mě přemluvili.....
Ne, je to jak píše javena: Vždy to bylo Tvé rozhodnutí. Byť ovlivněné tím, co Tě přemlouvalo okolí.

Přemýšlím nad tím vším:
Víš, myslím si, že každý rodič podoruje své dítě ve studiu, jak může. Investuje své peníze (a rád), abydítě vystudovalo a dostudovalo.
Pokud to dítě vystuduje, nic svému rodiči nedluží. "Splatí" to totiž zas svým dětem, až je bude podporovat...takový je života běh.

Pokud však dítě je dlouho podporováno, a těsně před koncem studia z toho cukne, a nenechá si ani zadní vrátka k dokončení studia otevřená (tedy - odmítne přerušit ze zdravotních důvodů, ale rovnou vše šmahem skončí), tak v takovém případě se chová podle mě nezodpovědně a vůči svým rodičům mu zůstává určitý morální dluh - oni ho tolik let podporovali, a ono se těsně před koncem studia rozhodne, že se na to vykašle...

Mimochodem, psalas, že je Ti třicet... to znamená, že na Tě rodiče už 4 roky nemají žádné úlevy, a že Ti ty 4 roky, mimo jiné, platí i zdravotní pojištění.... Jak to vlastně, že jsi ve 30 letech ještě student? nemusíš odpovídat mě, sem na sklo, odpověz si sama sobě.
Každopádně - třicetiletý student - to znamená, že něco nešlo, jak má...normálně bys byla dávno vystudovaná...

Nezlob se, přijde mi, že se chováš hodně nezodpovědně a hodně nedospěle, zvlášť na svůj věk. A že Ti to dělá problémy jak ve vztahu k rodičům, tak ve vztahu k příteli...
Obávám se, že příčina nen v nich, že Tě "neustále k něčemu přemlouvají", ale v Tobě.

Přála bych Ti, aby ses konečně sama v sobě našla.
A pochopila, že celý život už poneseš důsledky svých rozhodnutí, ať se Ti to líbí nebo ne.
Tak to máme všichni a takový je prostě život. Tak to má i musí být.

Souhlasím s tím, že jsem zodpovědná za to, že se nechám druhými ovlivnit, manipulovat a směrovat. Jsem zodpovědná za stav bezmoci, do kterého jsem se tímhle dostala. A teď jsem se rozhodla, že to změním, a i za tohle rozhodnutí zase ponesu svou zodpovědnost.

Moje máma za sebe nepřevzala zodpovědnost dodnes, a to jí je přes 60 let. Ty strašné pocity podřízenosti vůči druhým řeší alkoholem, otupením. Každý opravdu dělá co dokáže. Hodně se toho od ní učím, tím, že si uvědomuji, že nechci žít život, který žije ona.

Pamatuju si na svůj hodně silný zážitek z dětství. Bylo mi asi deset let. Doma me nevychovávali, neurčovali hranice, nechali mě dělat všechno co jsem chtěla. Jediné co jsem chtěla a čeho jsem nemohla dosáhnout, byla jejich láska. A tak jsem se je alespoň snažila mít pod kontrolou tím, že jsem všemožně přitahovala jejich pozornost - dělala jsem ublíženou, aby si mě alespoň tímhle způsobem všimli. Neměla jsem žádné povinnosti, nechodila jsem do žádných koníčků a do pozdních podvečerních hodin jsem bývala sama doma. Nedělala jsem nic, jen jsem ubíjela čas do té doby než rodiče přišli domů a mě skončila moje samota. Tohle všechno ze mě udělalo rozmazlené dítě.
No a když mi bylo deset let, mi máma v návalu rozčilení (na tátu, na mě, na sama sebe, na celý svět), vmetla do tváře, že jsem rozmazlenej fracek, hajzl, který neposlouchá a s kterým se nedá žít. Strašně jsem kvůli tomu pak o samotě brečela, protože desetiletý dítě jen chtělo, aby ho měl někdo rád. To dítě bylo naprosto zoufalý z toho, že ať dělá co dělá, stejně ho jeho rodiče nemají rádi, nepochválí ho, neobejmou ho. To dítě se nemělo vůbec čeho chytnout, neexistoval žádný pevný bod, žádná stabilita.
Dneska mi je třicet a začínám úplně od začátku, vůbec nevím kdo jsem a kam patřím.

mariposa napsal(a):

Souhlasím s tím, že jsem zodpovědná za to, že se nechám druhými ovlivnit, manipulovat a směrovat. Jsem zodpovědná za stav bezmoci, do kterého jsem se tímhle dostala. A teď jsem se rozhodla, že to změním, a i za tohle rozhodnutí zase ponesu svou zodpovědnost.

Moje máma za sebe nepřevzala zodpovědnost dodnes, a to jí je přes 60 let. Ty strašné pocity podřízenosti vůči druhým řeší alkoholem, otupením. Každý opravdu dělá co dokáže. Hodně se toho od ní učím, tím, že si uvědomuji, že nechci žít život, který žije ona.

Pamatuju si na svůj hodně silný zážitek z dětství. Bylo mi asi deset let. Doma me nevychovávali, neurčovali hranice, nechali mě dělat všechno co jsem chtěla. Jediné co jsem chtěla a čeho jsem nemohla dosáhnout, byla jejich láska. A tak jsem se je alespoň snažila mít pod kontrolou tím, že jsem všemožně přitahovala jejich pozornost - dělala jsem ublíženou, aby si mě alespoň tímhle způsobem všimli. Neměla jsem žádné povinnosti, nechodila jsem do žádných koníčků a do pozdních podvečerních hodin jsem bývala sama doma. Nedělala jsem nic, jen jsem ubíjela čas do té doby než rodiče přišli domů a mě skončila moje samota. Tohle všechno ze mě udělalo rozmazlené dítě.
No a když mi bylo deset let, mi máma v návalu rozčilení (na tátu, na mě, na sama sebe, na celý svět), vmetla do tváře, že jsem rozmazlenej fracek, hajzl, který neposlouchá a s kterým se nedá žít. Strašně jsem kvůli tomu pak o samotě brečela, protože desetiletý dítě jen chtělo, aby ho měl někdo rád. To dítě bylo naprosto zoufalý z toho, že ať dělá co dělá, stejně ho jeho rodiče nemají rádi, nepochválí ho, neobejmou ho. To dítě se nemělo vůbec čeho chytnout, neexistoval žádný pevný bod, žádná stabilita.
Dneska mi je třicet a začínám úplně od začátku, vůbec nevím kdo jsem a kam patřím.

Mariposo, ráda bych Ti pomohla najít cestu:
Ty jsi Ty - mariposa. Jana Nováková. (doplň si své skutečné jméno).
Svébytná, dospělá, jedinečná  ženská
Patříš do tohoto světa a jen se v něm potřebuješ teď najít.

Asi by bylo dobré si srovnat toto: (napíšu to, jak to podle Tvého vyprávění vidím:)
Jsi velmi milované dítě, ač Ti to možná tak nepřipadalo a nepřipadá. Tví rodiče dělali asi maximum,co mohli a a uměli.
Ale i oni jsou lidé - rozuměj lidé chybující. Jako my všichni. Asi neuměli dávat svou lásku dostatečně jasně najevo. A nebo ji dávají najevo způsobem jiným - finančním. Asi to jinak neumějí. Podporovali Tě dosud ve studiu. To by přeci dítěti, na kterém jim nezáleží, nedělali. Tatínek Ti věnoval auto. Slíbil Ti za diplom 200 tisíc. To je jeho způsob vyjádření lásky, tak to vnímej.

Zároveň tatínek (zdá se mi) chce mít ve vaší rodině vše a každého pod kontolou. Prostě už je takový, taková je jeho láska. Maminka se tomu za celý život nedokázala vzepřít, asi svou slabostí trpí a přebíjí nepříjemné pocity alkoholem. :(

To, že Ti matka v deseti vmetla do tváře, že jsi hajzl, rozmazlené dítě, to sice nebylo správné, ale zkus ji lidsky pochopit: Zkrátka, ona sama nežije šťastný život ( to je ale její vina, ne Tvá), a tehdy jí prostě ruply nervy.
Víš, mariposo, vychovávat děti je hodně těžké, a asi každý rodič má v sobě takovou temnou skříňku - pár výbuchů a vět vůči svým dětem, které vyřkl v afektu, pod tlakem toho, že byl tehdy z jiných věcí ve stresu....
Jsme jen lidi.. I já pár takových vyřčených vět, které jsem vykřičela na své děti, a pár zbytečných výprasků, které dostaly, když mi ruply nervy, ve své "temné skříňce" mám. :( Nejraděj bych si za to nafackovala, dodnes, ale bohužel - stalo se, vyřkla jsem, nejde to vzít zpět. :(
A to své děti bezvýhradně miluji. Doufám, že ony v sobě mé krátkodobé selhání a ty věty neživí, a že to celé bylo překryto a amnestováno vším ostatním, co jsem pro ně udělala...

Prosím, ať se k tomuto vyjádří i ostatní, k těm rodičovským rupnutím nervů - jsem přesvědčená, že i ten nejlepší nejlaskavější rodič každý nějakou tu blbě vyřčenou větu v sobě má.

Takže mariposo - přestaň v sobě živit tuhle křivdu, tu větu vyřčenou v afektu. Přestaň v sobě živit ukřivděný pocit nemilovaného dítěte - jednoznačně jsi byla a jsi milovaná.
Jen to vaši vyjadřovali a vyjadřují holt jinak - spíš finančně...

Mariposo, je ti třicet. Je nejvyšší čas opustit staré domnělé dětské křivdy a vykročit do světa sama za sebe: Přerušit školu (pokud to jde ještě to definitivní skončení změnit v přerušení), najít si práci, postavit se na vlastní nohy. Odmítnout s láskou, ale jednoznačně  rodičovské nepřiměřené dary (auto, peníze), které by Tě do budoucna spoutávaly.

A dej sama sobě dejme tomu rok na srovnání se, vzpamatování se, uzdravení.
A až budeš stát pevně na svých nohou, budeš si sebe najednou konečně vážit. Získáš sebedůvěru, která Ti chybí. A pak - věřím, dovedeš dotáhnout tu školu, třeba dálkově. Hele - já taky dělala poslední ročník individuálně, měla jsem už dceru (a to plánovaně!!), ano, ten rok dodělat to s malým dítětem byl záhul, ale taky to šlo.
Nyní, když bych hledala práci, tak se mi titul a skončená VŠ bude tisícrát hodit. A to přesto, že jsem z původně vystudovaného oboru už vše zapomněla, protože čtvt století dělám v oboru jiném...

Mariposo, držím Ti palce, aby ses našla: Jsi a budeš teď tím, co Ty sama se sebou uděláš.

mariposa napsal(a):

Souhlasím s tím, že jsem zodpovědná za to, že se nechám druhými ovlivnit, manipulovat a směrovat. Jsem zodpovědná za stav bezmoci, do kterého jsem se tímhle dostala. A teď jsem se rozhodla, že to změním, a i za tohle rozhodnutí zase ponesu svou zodpovědnost.

Moje máma za sebe nepřevzala zodpovědnost dodnes, a to jí je přes 60 let. Ty strašné pocity podřízenosti vůči druhým řeší alkoholem, otupením. Každý opravdu dělá co dokáže. Hodně se toho od ní učím, tím, že si uvědomuji, že nechci žít život, který žije ona.

Pamatuju si na svůj hodně silný zážitek z dětství. Bylo mi asi deset let. Doma me nevychovávali, neurčovali hranice, nechali mě dělat všechno co jsem chtěla. Jediné co jsem chtěla a čeho jsem nemohla dosáhnout, byla jejich láska. A tak jsem se je alespoň snažila mít pod kontrolou tím, že jsem všemožně přitahovala jejich pozornost - dělala jsem ublíženou, aby si mě alespoň tímhle způsobem všimli. Neměla jsem žádné povinnosti, nechodila jsem do žádných koníčků a do pozdních podvečerních hodin jsem bývala sama doma. Nedělala jsem nic, jen jsem ubíjela čas do té doby než rodiče přišli domů a mě skončila moje samota. Tohle všechno ze mě udělalo rozmazlené dítě.
No a když mi bylo deset let, mi máma v návalu rozčilení (na tátu, na mě, na sama sebe, na celý svět), vmetla do tváře, že jsem rozmazlenej fracek, hajzl, který neposlouchá a s kterým se nedá žít. Strašně jsem kvůli tomu pak o samotě brečela, protože desetiletý dítě jen chtělo, aby ho měl někdo rád. To dítě bylo naprosto zoufalý z toho, že ať dělá co dělá, stejně ho jeho rodiče nemají rádi, nepochválí ho, neobejmou ho. To dítě se nemělo vůbec čeho chytnout, neexistoval žádný pevný bod, žádná stabilita.
Dneska mi je třicet a začínám úplně od začátku, vůbec nevím kdo jsem a kam patřím.

Nevím proč, skočil mi sem můj příspěvek dvakrát. Tak ten druhý mažu...

Mari, nevím a popravdě pochybuju, jestli se dá takto osamělé dítě nazvat rozmazleným...
Dneska je ti třicet, už nejsi malá holčička a nejspíš stále hledáš tu pozornost, která ti tehdy chyběla.
Naprosto laická rada - zkus se odpoutat od toho, že je to tvoje máma a zkus si představit, že máš s mužem, jakým byl tvůj otec dítě, práci a td... jak bys to nejspíš zvládala ty? Možná přijdeš na to, že tvá máma dělala v dané chvíli to, co považovala za nejlepší pro tebe (co by jiný děti daly za to, mít tolik volnosti) a její výbuch byl pouze jejím prozřením, že to tak není. Líp pak třeba pochopíš, proč to tak bylo a leckdy přijdeme na to, že tehdejší postoje rodičů vlastně chápem. Já to tak alespoň mám. Všechny moje jizvy z dětství jsou vlastně jen mnou zbytečně dlouho rozškrábávané odřeninky. ;)
A jedna ze života - mojí mamce svýho času ležela v žaludku jedna známá. Rozvedená, tři děti. Špatně vařila, děti byly často sami, moc s nima nikam nechodila... bla, bla... vnímala jsem to i jako dítě. Aby přišla na to, proč to paní měla tak, jak měla, jsem se musela já rozvést. :vissla: Moje maminka byla totiž šťastně vdaná, v domácnosti, času habakuk, za zadkem manžela co pro rodinu dejchal... a dvě roztomilý vychovaný dětičky. :P Na druhou stranu by se dalo říct, že to není umění, takhle žít. Chyba lávky. Všechno má rub a líc. ;) Má můj obdiv. Dneska... A abych k tomu došla, musela jsem se vdát a mít děti... :D
Kdysi jsem taky nechtěla být jako moje máma. Ani už dneska nevím proč... Jednou jsem se přistihla, že se češu úplně stejně jako ona a měla jsem fakt depku, že budu stejná. :D Je to snad dvacet let.... dneska jsem ráda, že jsem jako mý rodiče. Už vím, kam patřím. Ať se mi to líbí či ne, patřím k nim, ke svým dětem a tak dál. Přijala jsem to jako fakt a nebojuju s tím. Díky tomu, jací jsou, jsem já taková, jaká jsem - dneska už jsem se sebou spokojená.
U mě to má ještě další efekt - své děti učím pohledu na věc z různých stran. Aby nemusely tak dlouho jako já zkoumat, kdo jsou, kam patří a kam chtějí dojít. Dělám, co si myslím, že je nejlepší... možná jim tím stavím překážku... kdo ví. ;)
Moc ti přeju, abys přišla na to, kdo jsi a kam patříš... :pussa: Začátky jsou hezký, i když někdy těžký. ;)

Bloss, díky za reakci, díky za Tvůj úhel pohledu.
Jen ještě toto: tisíckrát za své dětství jsem slyšela, že máma nechtěla abych se narodila, že mě měla jen proto, aby vyhověla tátovi. Bylo jí 36 a děti už nechtěla. Ona to ví, já to vím. Děti prostě nejsou její hobby. Když jsem tohle slyšela jako dítě, byla jsem zoufalá, chtěla jsem, aby mě měla ráda. Všechno se to někde uložilo. Dneska vím, že mě svým vlastním způsobem ráda má. Ovšem psychika alkoholika je velice složitá věc, člověk se musí připravit, že přicházejí podpásovky, nepřiměřené reakce, neočekávané obraty z minuty na minutu. Jako dítě jsem na to musela reagovat.

Jav, často si zkouším představit jak bych se ke svému dítěti, kdybych ho dnes měla já, chovala. A docházím k tomu, že by to byla asi katastrofa, protože bych mu nemohla dát to co dítě potřebuje: lásku. Proto taky pro tuhle chvíli volím dítě nemít. Dítě vnímá veškerou energii, kterou z mámy cítí. Nerozlišuje, bere všechno.

Hmmm, tak sdělovat svému dítěti, že bylo vlastně nechtěné, tak to je to nejblbější vylévání si srdce, jaké jsem kdy slyšela... :dumbom: :dumbom: :dumbom:
To je asi tak stejně na pěst, jako když nevěrný manžel brečí na rameni své manželce, že ta jeho milenka už ho nechce a on neví, co chudák s tím, jak to přežije...

No, ale jednou jsi mariposo na světě, tak si svůj život nenech takto nadosmrti podivným přístupem rodičů znechutit.
Zkus už odhodit dětství, to je něco, co bylo, na čem nic nezměníš. Svou přítomnost a hlavně svou budoucnost si však už tvoříš Ty sama. :pussa:

Odhodit to co už nepotřebuju, jasně Bloss :)

Mariposo,
99% lidí, se kterými pracuji, jsou nechtěné děti. A pravdou je, že "nesnesitelných fracků" je mezi nimi taky hodně...
Jenže tohle všechno je jen "maska", kterou si nasadíš, abys tu bolest přežila. Většinou nás ego přesvědčí, že tak to bude snesitelnější.

K úplnému vyléčení dochází, když ti lidé přestanou za sebeou vláčet svoji minulost. Přestnou utíkat sami před sebou, zastaví se a vyrovnají se se svými srachy. Příjmou to, co je tolik bolelo a svou bolest, na kteoru by tak rádi zapomněli, promění ve vidoucí zkušenost.
Jde to.
Existuje mnoho metod, které na to můžeš použít. Musíš prostě hledat a zkoušet.
Mám klietku, které je 35 let a prošla si peklem, mnohokrát už ztrácela naději, ale nevzdala to. Teď teprv po mnoha letech říká, že to, co se tak dlouho a tak bolestně učila, konečně začíná chápat. Stává se to součástíé jejího života přináší jí to svobodu. Ona začíná žít :)
Je to moc statečné děvče, mockrát jsem měla chuť s ní pořádně zatřást a dalo mi velkou práci to neudělat, počkat si. Dobře jsem udělala, počiily jsme se obě.
Velmi si té ženy vážím. Naučila mne minimálně tolik, co já ji :jojo:

Ona by ti nejspíš řekla: nepatlej se v tom, co bylo, zpracuj si to, proměň to ve své bohatství - ve zkušenost a jdi dál :jojo:

Mari,
ještě mne napadlo: co bylo, to nezměníš a vláčet to sebou budeš tak dlouho, jak dlouho to budeš potřebovat. Ty můžeš tisíckrát ROZUMEM vědět, že je to hloupost se v tom stále pitvat, ale stejně to budeš děat, dokud tě to bude bolet.
Nu a bolet tě to přestane, až si to zpracuješ, tedy změníš EMOCE spojené s tím co bylo.
Abys je mohla změnit, musíš si je znovu prožít, jinak to bohužel nejde. Jenže teď si je prožiješ VĚDOMĚ, to jest v chráněném postředí a s vědomím, že měníš zažíté vzorce, odpouštíš sobě i druhým, zbavuješ se negativní emoční zítěže. Jen tak se z bolesti nůže zrodit neutrální zkušenost, kterou pak můžeš zařadit do své "klenotnice" životních zkušeností.

Účelem totiž není zapomínat, ale umět přijmout, vyrovnat se, zpracovat a pak následně použít pro dobro druhých i svoje.
Proto se nám taky ty věci dějí, proto si tím vším procházíme :jojo:

Ne, mari... ne teď a tady a tvoje dítě. S mužem, jakým byl tvůj otec, v těch máminých 36 letech a za podmínek, co měla ona... tak jsem to myslela.
Možná pochopíš, že tě měla ráda, ale díky něčemu zvítězila ta rovina, že "má dítě kvůli tátovi", která tě tak smetla. A když to odkryješ a přijmeš, budeš pro svoje dítě máma přímo libová, vyrovnaná a plná lásky... BI.
A podpásovky... na to stačí cholerik, uštvaná máma, babička, co nemusí nevěstu... hodný sousedi. Každej si s sebou neseme z rodiny nějakou tu kládu. :/ Jen je dobrý ji nevláčet s sebou nějak dlouho. Zaraž ji do země a vytesej z ní totem, co ti bude připomínat, žes to neměla jednoduchý a kterej ti vždycky ukáže, že jsi to zvládla.
Je to lepší, než si k tý kládě přihazovat cestou ještě nějaký to klestí.

Promiň, Mariposo, jestli jsem to nepostřehla dřív, ale máš starší sourozence?
A z jiného soudku: já jsem až v dost hluboké dospělosti (až přezrálosti) po mnoha nevyřčených a málo vyřčených výčitkách svým rodičům a všem okolo, kdy jsem dokola probírala, jak se co mohlo stát, kdo za to může, jak to vlastně je, co (všechno) mi chybí, chápala jsem jak divá, odpouštěla jsem jak divá ..... přišla na to, že i kdyby moji rodiče byli naprosto ideální, stejně by mi nedali víc, než tito mí vlastní opravdoví. Že všechno, co postrádám, co očekávám, čeho se mi nedostává, co jim vyčítám, to všechno mám v sobě. Že mi NIKDO nemůže nic z toho dát. Ani partner, ani manžel, ani dítě, NIKDO. Všechno si musím dát sama. Ostatní, to co není ode mne a moje, je náhražka, která je z velmi vachrlatého materiálu.A není to až takový problém, máš to všechno v sobě. Stačí to vytahovat, jak králíky z klobouku. Jediné , co ti může bránit je, že budeš věřit, až ti někdo bude nakukávat, že bez toho a tohodle nemůžeš žít a být šťastná .....

lupina montana napsal(a):

giorgino napsal(a):

Mar, já myslel, že chodit do práce, kde budeš pracovat pod nějakým šéfem, nechceš, že se právě chceš starat o domácnost, zahradu, děti, zvířata a tak... Proto jsem na jiném vláknu psal, ať se klíďo vykašleš na vš a titul, když to nebudeš potřebovat...
Oni někteří lidé, kteří pracují a jejichž partneři jsou doma či studují, se často povyšují. To je mezi lidmi běžný, bohužel... Jenže práce jako práce. Hodiny odpracované v kanceláři jsou stejné, jako když je odpracuješ doma staráním se o domácnost, děti, zahradu a tak... Dnes jsou velké rozdíly nejen ve finančním odměňování různých zaměstnání, ale také v lidském myšlení co se týče pohledu na práci. Je úplně jedno jestli je člověk prezident nebo uklízí popelnice. Jak říkám, práce jako práce.

Samozřejmě že varianta starání se o domácnost a takové ty věci je možná jen v případě, když druhý člověk dokáže uživit celou rodinu, tjn. Ale ty máš přítele, který by tě měl dokázat uživit, takže pohoda.

Kluku, :pussa:
Nestačím čumět :supr:
Skoro bych řekla, že jsi reinkarnovanej můj táta, ale to by ti muselo být deset :cool:

Ahoj dcero, ty jedna vlčice. Až budeš babičkou, já budu v pubertě. :storstark:

Bramborka napsal(a):

Promiň, Mariposo, jestli jsem to nepostřehla dřív, ale máš starší sourozence?
A z jiného soudku: já jsem až v dost hluboké dospělosti (až přezrálosti) po mnoha nevyřčených a málo vyřčených výčitkách svým rodičům a všem okolo, kdy jsem dokola probírala, jak se co mohlo stát, kdo za to může, jak to vlastně je, co (všechno) mi chybí, chápala jsem jak divá, odpouštěla jsem jak divá ..... přišla na to, že i kdyby moji rodiče byli naprosto ideální, stejně by mi nedali víc, než tito mí vlastní opravdoví. Že všechno, co postrádám, co očekávám, čeho se mi nedostává, co jim vyčítám, to všechno mám v sobě. Že mi NIKDO nemůže nic z toho dát. Ani partner, ani manžel, ani dítě, NIKDO. Všechno si musím dát sama. Ostatní, to co není ode mne a moje, je náhražka, která je z velmi vachrlatého materiálu.A není to až takový problém, máš to všechno v sobě. Stačí to vytahovat, jak králíky z klobouku. Jediné , co ti může bránit je, že budeš věřit, až ti někdo bude nakukávat, že bez toho a tohodle nemůžeš žít a být šťastná .....

Nakonec stejně člověk zůstane sám.

Trochu mě překvapilo, že zrovna mariposa má problémy, co si pamatuji, tak to tady lítalo samou radou, až některým jedincům ta její jakási duchovní příchuť lezla krkem. Tak proto mě překvapuje, že takové maličkosti jako rodiče, partnerství, děti - se ji dotýkají, zvláště když už jí je tolik let.

Chybějící rodičovská láska nebyla ani v deseti letech a prostě nebude ani ve třiceti a basta-fidli! Není to její chyba, přijde mi, že její rodiče jsou něco jako podle sebe soudím tebe, a kdyby na tom byli vnitřně lépe a neměli ego až k sousedům na zahradu (což je v dnešní době úplně normální), asi se svojí dcerunkou jednali lépe a nenadělali by ji takové emocionální problémy, které se nyní táhnou i ve třiceti. Když už tedy začíná odznova, chtělo by udělat i čáru za tímto a říci si - za to já nemůžu a prostě brát rodiče a tak jaký jsou, neboť není v naší moci je v něčem přesvědčovat, mají svojí hlavu, svůj úhel pohledu na věci, výchovu a podobně... U mě to bylo podobné - žádná rodičovská láska, nechali si mě dělat co chci, proto taky ještě nemám střední školu, jenže svůj rozum mám až nyní... otec jen pracoval, matka nikoho nepochválí, žádné rodičovské pohlazení se nekonalo. a co jako? co já s tím jako mám dělat? trápit se, mít na ně vztek a bůhvíco ještě - to si akorát přidělávám připoutanosti, jenže my se snažíme připoutaností zbavit, že?

mariposa psala, že by nyní nebyla schopna dát lásku svému dítěti. to si nemyslím. má v sobě hodně lásky a něhy, viděl jsem to na jejím webu, že až toho prcka uvidí, že to bude oukej. a pokud potřebuje lásku, pohlazení a obejmutí, tak na to má přítele a na tu lásku přátele. a hlavně PEJSKA!

P.S. Tu mateřskou lásku by to chtělo spíš hledat u toho opravdového rodiče, všudypřítomné energie, tu je třeba milovat a ona lásku opětuje. Sice nemluví, ale zase nenadává, neříká, jak jsi nešikovný a tak. Jenže nic není zadara, kámo. Proboha, vždyť tenhle fotr je jedinej smysl života, kua. Jen s tím, že ne se na něj zaměřovat, ale být jím, splynout v jedno, jinak je to dualita... Proč to píši, protože jsem těhlech duchovních písmenek tady četl již hafo a právě ten dotyčnej je teď potřebuje. Něco se sebou dělej, žij v míru a pohodě a uvolnění!!!

Mari, co na to říct (napsat :-D). Držím ti palec, hodně tvých pocitů cos tu napsala,  znám od sebe. Hlavně vydrž, mnoho hořkosti, co si s sebou neseš životem si holt musíš "vyžrat". Když budeš dost odvážná a trpělivá, nakonec si vylížeš smetanu ;). Už jseš na dobré cestě, když o tom přemýšlíš a seš schopná to tady rozebírat.  Doufám, že jsem to napsala dost srozumitelně, líp to neumím.

Pandorraa napsal(a):

Mari,
ještě mne napadlo: co bylo, to nezměníš a vláčet to sebou budeš tak dlouho, jak dlouho to budeš potřebovat. Ty můžeš tisíckrát ROZUMEM vědět, že je to hloupost se v tom stále pitvat, ale stejně to budeš děat, dokud tě to bude bolet.
Nu a bolet tě to přestane, až si to zpracuješ, tedy změníš EMOCE spojené s tím co bylo.
Abys je mohla změnit, musíš si je znovu prožít, jinak to bohužel nejde. Jenže teď si je prožiješ VĚDOMĚ, to jest v chráněném postředí a s vědomím, že měníš zažíté vzorce, odpouštíš sobě i druhým, zbavuješ se negativní emoční zítěže. Jen tak se z bolesti nůže zrodit neutrální zkušenost, kterou pak můžeš zařadit do své "klenotnice" životních zkušeností.

Účelem totiž není zapomínat, ale umět přijmout, vyrovnat se, zpracovat a pak následně použít pro dobro druhých i svoje.
Proto se nám taky ty věci dějí, proto si tím vším procházíme :jojo:

Pane Bože Pan...ty jsi pořád tak úžasná?? no že se divím:-)) každý Tvoje slovo vytesat do zlata!!:supr::supr::godlike:

pusa:-)) pa

giorgino napsal(a):

Trochu mě překvapilo, že zrovna mariposa má problémy, co si pamatuji, tak to tady lítalo samou radou, až některým jedincům ta její jakási duchovní příchuť lezla krkem. Tak proto mě překvapuje, že takové maličkosti jako rodiče, partnerství, děti - se ji dotýkají, zvláště když už jí je tolik let.

Me taky. :)

Arcanum napsal(a):

giorgino napsal(a):

Trochu mě překvapilo, že zrovna mariposa má problémy, co si pamatuji, tak to tady lítalo samou radou, až některým jedincům ta její jakási duchovní příchuť lezla krkem. Tak proto mě překvapuje, že takové maličkosti jako rodiče, partnerství, děti - se ji dotýkají, zvláště když už jí je tolik let.

Me taky. :)

Džordžo :), třicet let má jen mé tělo, ego se zašprajclo u desetiletýho dítěte. Ještě vloni jsem nebyla schopna si to přiznat, hrála jsem komedii :dumbom: Jak už jsem psala, teoreticky trochu chápu kam a k čemu má člověk směřovat, prakticky to ale nežiju. Řečy nejsou to samé jako činy. Nakonec se ale všechny lži k člověku vrátí a on se jim bude muset podívat do tváře.


A Arcanum, nějak se mi nezdá, že bys tohle o mě nevěděla. Vím, že Ty vidíš dále než kam sahají pouhá slova.

Pandorro, Javeno, Bramborko, Giorgino, Taylor, Arcanum z každého příspěvku si beru něco, děkuji :)

Mě taky hodně překvapilo, když si vzpomenu, jak jsi tady, mariposo, radila. Už tenkrát jsem psala, že mi to přijde příliš učebnicové a málo prožité.
Tak teď opusť teorii a vzhůru do praxe, změnit podle toho, co máš naučené, sama sebe. Uvést to do praxe.

Tak já tedy překvapená nejsem, že zrovna mariposa... někdo, kdo radí, až se ježej druhým chlupy, protože je to až moc načtený a neodžitý. Je to logický. Tápu, hledám odpovědi, čtu... jsem toho plná a všechno to, co do mě nasáklo chci předat dál... abych se sama utvrdila v tom, že jsem to báječně zvládla a pochopila. Narozdíl od mari si ale málokdo přizná, že se radoval předčasně a okolí mělo pravdu. ;)
Taky mi překvapila spíš Arcanum, že byla překvapená. :)

javena napsal(a):

Tak já tedy překvapená nejsem, že zrovna mariposa... někdo, kdo radí, až se ježej druhým chlupy, protože je to až moc načtený a neodžitý. Je to logický. Tápu, hledám odpovědi, čtu... jsem toho plná a všechno to, co do mě nasáklo chci předat dál... abych se sama utvrdila v tom, že jsem to báječně zvládla a pochopila. Narozdíl od mari si ale málokdo přizná, že se radoval předčasně a okolí mělo pravdu. ;)

... abych se sama utvrdila v tom, že tohle je to čemu skutečně věřím a ne to co mi okolí celou dobu ukazovalo a co mám tendence přebírat.
Že jsem to pochopila to vím, protože jsem to na malou chvíli mohla prožít, mohla jsem prožít svůj střed, je to nepopsatelné, a jakmile se z toho středu člověk zase vychýlí a lítá ze strany na stranu, tak se tam chce zase zpět dostat, protože ví, že jedině tam se nachází VŠE. Všechno to co hledá.

javena napsal(a):

Taky mi překvapila spíš Arcanum, že byla překvapená. :)

:D

majkafa napsal(a):

Mě taky hodně překvapilo, když si vzpomenu, jak jsi tady, mariposo, radila. Už tenkrát jsem psala, že mi to přijde příliš učebnicové a málo prožité.
Tak teď opusť teorii a vzhůru do praxe, změnit podle toho, co máš naučené, sama sebe. Uvést to do praxe.

Já to nechápala jako rady, ale jako svoje názory, jako svoje vnímání toho na co jsem se dívala. Sice načtené, minimum prožitého, ale já tomu co říkala věřila a stále věřím. Jen to nežiju. Čím víc jsem měla potřebu kecat o lásce, tím víc jsem to vlastně směrovala sama sobě, protože mi to chybělo (a chybí). Mnohokrát jsem ale psala automaticky, spontánně, samo se psalo to co jsem pak si já sama četla a učila se z toho. Mnohokrát jsem měla pocit, že to píšu sama sobě. Že to je hlavně pro mě samotnou.

ADRA10 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Mari,
ještě mne napadlo: co bylo, to nezměníš a vláčet to sebou budeš tak dlouho, jak dlouho to budeš potřebovat. Ty můžeš tisíckrát ROZUMEM vědět, že je to hloupost se v tom stále pitvat, ale stejně to budeš děat, dokud tě to bude bolet.
Nu a bolet tě to přestane, až si to zpracuješ, tedy změníš EMOCE spojené s tím co bylo.
Abys je mohla změnit, musíš si je znovu prožít, jinak to bohužel nejde. Jenže teď si je prožiješ VĚDOMĚ, to jest v chráněném postředí a s vědomím, že měníš zažíté vzorce, odpouštíš sobě i druhým, zbavuješ se negativní emoční zítěže. Jen tak se z bolesti nůže zrodit neutrální zkušenost, kterou pak můžeš zařadit do své "klenotnice" životních zkušeností.

Účelem totiž není zapomínat, ale umět přijmout, vyrovnat se, zpracovat a pak následně použít pro dobro druhých i svoje.
Proto se nám taky ty věci dějí, proto si tím vším procházíme :jojo:

Pane Bože Pan...ty jsi pořád tak úžasná?? no že se divím:-)) každý Tvoje slovo vytesat do zlata!!:supr::supr::godlike:

pusa:-)) pa

Adro, já vím, bude to znít možná někomu blbě a čítankově, neuvěřitelně... ale úžasní jsme opravdu všichni :jojo:
A ta slova nejsou jen moje, jsou také všech mých učitelů a trenéru z masa a kostí, kterým jsem dokázala naslouchat a od kterých jsem se byla schopná něco naučit ;)

mariposa napsal(a):

Já to nechápala jako rady, ale jako svoje názory, jako svoje vnímání toho na co jsem se dívala. Sice načtené, minimum prožitého, ale já tomu co říkala věřila a stále věřím. Jen to nežiju. Čím víc jsem měla potřebu kecat o lásce, tím víc jsem to vlastně směrovala sama sobě, protože mi to chybělo (a chybí). Mnohokrát jsem ale psala automaticky, spontánně, samo se psalo to co jsem pak si já sama četla a učila se z toho. Mnohokrát jsem měla pocit, že to píšu sama sobě. Že to je hlavně pro mě samotnou.

JJ, tomu rozumím. Taky si to často píšu hlavně pro mě samotnou. Když si to hodím "na sklo" pro sebe, často mi mnohé dojde, co jsem jinak neviděla.

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

giorgino napsal(a):

Trochu mě překvapilo, že zrovna mariposa má problémy, co si pamatuji, tak to tady lítalo samou radou, až některým jedincům ta její jakási duchovní příchuť lezla krkem. Tak proto mě překvapuje, že takové maličkosti jako rodiče, partnerství, děti - se ji dotýkají, zvláště když už jí je tolik let.

Me taky. :)

Džordžo :), třicet let má jen mé tělo, ego se zašprajclo u desetiletýho dítěte. Ještě vloni jsem nebyla schopna si to přiznat, hrála jsem komedii :dumbom: Jak už jsem psala, teoreticky trochu chápu kam a k čemu má člověk směřovat, prakticky to ale nežiju. Řečy nejsou to samé jako činy. Nakonec se ale všechny lži k člověku vrátí a on se jim bude muset podívat do tváře.


A Arcanum, nějak se mi nezdá, že bys tohle o mě nevěděla. Vím, že Ty vidíš dále než kam sahají pouhá slova.

To překvapení - alespoň pro mě to bylo překvapení, protože rodičovské, partnerské a takové ty problémy jsou spíš problémy elementráního stupně. Arcanum to také překvapilo, možná že to viděla podobně... To nemá nic společného s chápáním jiných věcí, zvláště když z psaní je vidět, že člověk vidí dál nebo alespoň zná teorii. Avšak dá se to pochopit, přece jen v tohle světě člověka svazuje kdejaká maličkost. Žijeme mezi lidmi, někteří máme k některým lidem silnější vazbu než je na lidskou bytost zdrávo, s čímž potom souvisí vzájemné ovlivňování se, přizpůsobení se, u některých jedinců klesnutí na duchu a podlehnutí. Nic nám nepatří, žádná věc, žádný člověk, ani rodič, ani partner, ani děti....

Nevím, ale přijde mi, že Tebe hodně věcí svazuje, že se snažíš řešit některé věci, za které nemůžeš a se kterými si nemohla nic dělat ani nemůžeš. Myslíš to dobře pro obě strany, snažíš se něco změnit nastolením jakési rovnováhy, ale ono to nejde a stejně to skřípe... Jako z Tvých několika příspěvků mi to tak znělo, přesto se mohu mýlit, neboť mýlit se je lidské. :)

Mari,
me prekvapuje neco,ale neni to presne to o cem pise giorgino.

Jestli o tobe tohle (cokoli ) vim,to by jsi mela hlavne i Ty sama vedet a ne se ti to zdat ci nezdat. :)

Arcanum napsal(a):

Mari,
me prekvapuje neco,ale neni to presne to o cem pise giorgino.

Jestli o tobe tohle (cokoli ) vim,to by jsi mela hlavne i Ty sama vedet a ne se ti to zdat ci nezdat. :)

Co Tě tedy překvapuje? Překvapuje Tě to, že i když je mi třicet, tak se mě stále dotýkají takové maličkosti jako jsou rodiče, partnerství, děti... jak píše Giorgino? Nebo to, že i přesto, že nemám vyřešené základní věci (např. svoje rodiče), tak ze mě lítaly duchovní moudra? Nebo Tě překvapuje ještě něco jiného? Ráda bych tomu porozuměla.

Mě prostě jen nejde na mysl jak to že Tě překvapuje, že jsem tam kde jsem (to o čem píše Giorgino, když ho cituješ), když jdu cestou kterou jdu. A Ty víš, kterou cestu volím.
Já si v tuhle chvíli prostě nevěřím (věřím víc druhým než sobě) a to ovlivňuje mé kroky. Strach.

giorgino napsal(a):

To překvapení - alespoň pro mě to bylo překvapení, protože rodičovské, partnerské a takové ty problémy jsou spíš problémy elementráního stupně. Arcanum to také překvapilo, možná že to viděla podobně... To nemá nic společného s chápáním jiných věcí, zvláště když z psaní je vidět, že člověk vidí dál nebo alespoň zná teorii. Avšak dá se to pochopit, přece jen v tohle světě člověka svazuje kdejaká maličkost. Žijeme mezi lidmi, někteří máme k některým lidem silnější vazbu než je na lidskou bytost zdrávo, s čímž potom souvisí vzájemné ovlivňování se, přizpůsobení se, u některých jedinců klesnutí na duchu a podlehnutí. Nic nám nepatří, žádná věc, žádný člověk, ani rodič, ani partner, ani děti....

Nevím, ale přijde mi, že Tebe hodně věcí svazuje, že se snažíš řešit některé věci, za které nemůžeš a se kterými si nemohla nic dělat ani nemůžeš. Myslíš to dobře pro obě strany, snažíš se něco změnit nastolením jakési rovnováhy, ale ono to nejde a stejně to skřípe... Jako z Tvých několika příspěvků mi to tak znělo, přesto se mohu mýlit, neboť mýlit se je lidské. :)

To zvýrazněné mě nejvíce zaujalo. I přesto, že jsem tohle už mnohokrát četla a přesto, že to chápu a slyším na to, tak to nežiju. Já mám prostě stále v hlavě vsugerovánu svoji roli, kterou jsem přijala: jsem tu pro rodiče, abych jim zachraňovala jejich ne moc šťastné životy. Nejsem svobodná osoba, nejsem rovnocenný partner, jsem tu proto, abych byla hromosvodem, čističem energie. Táta před mámou miloval jednu ženu, ale ona nemohla mít děti, tak se s ní rozešel a šel za mámou, protože ona ho milovala tak, že i přesto, že žádné děti už nechtěla, tak svolila s tím, že bude mít dítě proto, aby ho dala svému muži. A tak jsem tu já. Já, která vždycky stála uprostřed mezi nima. Necítím vlastní hodnotu. Necítím se jako jejich rovnocený partner, jako svobodná bytost. Tohle všechno si teď začínám uvědomovat, jak to se sebou mám. Je mi třicet a uvědomuju si to až teď, že stále mě vidí a já se tak chovám, jako bych byla jejich malé dítě.

mariposa napsal(a):

giorgino napsal(a):

To překvapení - alespoň pro mě to bylo překvapení, protože rodičovské, partnerské a takové ty problémy jsou spíš problémy elementráního stupně. Arcanum to také překvapilo, možná že to viděla podobně... To nemá nic společného s chápáním jiných věcí, zvláště když z psaní je vidět, že člověk vidí dál nebo alespoň zná teorii. Avšak dá se to pochopit, přece jen v tohle světě člověka svazuje kdejaká maličkost. Žijeme mezi lidmi, někteří máme k některým lidem silnější vazbu než je na lidskou bytost zdrávo, s čímž potom souvisí vzájemné ovlivňování se, přizpůsobení se, u některých jedinců klesnutí na duchu a podlehnutí. Nic nám nepatří, žádná věc, žádný člověk, ani rodič, ani partner, ani děti....

Nevím, ale přijde mi, že Tebe hodně věcí svazuje, že se snažíš řešit některé věci, za které nemůžeš a se kterými si nemohla nic dělat ani nemůžeš. Myslíš to dobře pro obě strany, snažíš se něco změnit nastolením jakési rovnováhy, ale ono to nejde a stejně to skřípe... Jako z Tvých několika příspěvků mi to tak znělo, přesto se mohu mýlit, neboť mýlit se je lidské. :)

To zvýrazněné mě nejvíce zaujalo. I přesto, že jsem tohle už mnohokrát četla a přesto, že to chápu a slyším na to, tak to nežiju. Já mám prostě stále v hlavě vsugerovánu svoji roli, kterou jsem přijala: jsem tu pro rodiče, abych jim zachraňovala jejich ne moc šťastné životy. Nejsem svobodná osoba, nejsem rovnocenný partner, jsem tu proto, abych byla hromosvodem, čističem energie. Táta před mámou miloval jednu ženu, ale ona nemohla mít děti, tak se s ní rozešel a šel za mámou, protože ona ho milovala tak, že i přesto, že žádné děti už nechtěla, tak svolila s tím, že bude mít dítě proto, aby ho dala svému muži. A tak jsem tu já. Já, která vždycky stála uprostřed mezi nima. Necítím vlastní hodnotu. Necítím se jako jejich rovnocený partner, jako svobodná bytost. Tohle všechno si teď začínám uvědomovat, jak to se sebou mám. Je mi třicet a uvědomuju si to až teď, že stále mě vidí a já se tak chovám, jako bych byla jejich malé dítě.

To tučné je třeba si uvědomit zažitím..... Píšeš, že tu jsi pro rodiče a tak, aby si je zachraňovala. Jsi tu pro sebe, a teprve až když tohle zvládneš, můžeš pomáhat ostatním... Jinak koukám, že si to asi vážně neměla a nemáš lehký v rodině, sourozence asi nemáš a bylas v oslabení. Jó to chápu.
Píšeš, že táta před tvou mámou miloval jednu ženu, ale ona nemohla mít děti, tak se s ní rozešel a šel za mámou, protože ho milovala a mohla mu dát dítě a tak a z lásku svolila k dítěti. Před půl rokem bych na tohle odpověděl jinak, než učiním nyní, tak do toho: milovat někoho konkrétního víc než ostatní se mi jeví jako iluze a je to vazba, ale je možné s někým uzavřít jakési partnerské společenství, funguje-li to, tak se dá prožít i kvalitní život ve dvou a v důchodu si říci, těšilo mě, tak zase někdy... jak se tvůj tatík zachoval, tak to je asi o charakteru a všeobecné neznalosti, protože ve skutečnosti není až tak podstatné, jestli člověk má vlastní děti nebo je třeba adoptuje /a zase to společenství duše-duše, tentokrát rodič-dítě/. A odešel od ženy, kterou miloval. Kdyby ji miloval, tak by od ní neodešel (to se říká). Ale jak je to s tím slovem milovat partnera ve skutečnosti?
Tvoje máma dala tvému otci dítě a teď jsi tu ty. Neříká se náhodou, že dítě si volí rodiče? Ať je to jakkoli...

Ochrana před vlivy:
Někde jsem se zmínil o vajíčku a vysílání lásce všem bytostem. Ale teď jsem si vzpomněl, že jsem napsal až jeho druhou fázi. Ta první je, že si ze srdce či obecně z globálu "představíš" beztvarý obal kolem sebe-vajíčko- /dle fantazie i s výplní nebo jak to nazvat/ a to je pro tebe jakousi ochranou před mnoha vlivy, teprve poté jej jaksi roztáhneš do celého vesmíru s láskou k bytostem a tak. Tato ochrana je fajn, alespoň mě vyhovuje, protože jsem hodně citlivej a je to pro mě ochrana před světem - člověk žije mezi lidmi různých vibrací a tak různě. No uvidíš.


Jinak mě nakonec napadá, že hledat odpovědi ve světě se dají, ale není nad vlastní duchovní vývoj nebo jak to napsat a "levelové" pochopení. To potom člověku najednou jsou věci jasný (levelově).

Tak se měj a ať se daří Tobě, Tvým rodičům, příteli i pejskovi.

Já mám prostě stále v hlavě vsugerovánu svoji roli, kterou jsem přijala: jsem tu pro rodiče, abych jim zachraňovala jejich ne moc šťastné životy. Nejsem svobodná osoba, nejsem rovnocenný partner, jsem tu proto, abych byla hromosvodem, čističem energie.
Mari - tohle mě zaujalo. Giorgino už tu sem napsal, seš tu sama pro sebe. Nemusíš nikoho zachraňovat, ale rozdávat. Rozdávej lásku, to stačí . :jojo:

mariposa napsal(a):

... Já si v tuhle chvíli prostě nevěřím (věřím víc druhým než sobě) a to ovlivňuje mé kroky. Strach.

Hm, hlavne si dej bacha, aby te ten strach, ruku v ruce s temi druhymi nezavedl na scesti...

Mariposo - a čeho se bojíš? Když budeš rozhodovat sama za sebe, že si odřeš čumáček o zed? (když si tedy nevěříš?)
Hele - no tak si ho odřeš no, vzpamatuješ se, a jde se dál. Za prvé - chybama se člověk učí, pak se člověk učí svými prožitky - co nezažije - nepochopí.
Tak proč se chovat podle ostatních kvůli tomu, že si nevěřím?

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Mari,
me prekvapuje neco,ale neni to presne to o cem pise giorgino.

Jestli o tobe tohle (cokoli ) vim,to by jsi mela hlavne i Ty sama vedet a ne se ti to zdat ci nezdat. :)

Co Tě tedy překvapuje? Překvapuje Tě to, že i když je mi třicet, tak se mě stále dotýkají takové maličkosti jako jsou rodiče, partnerství, děti... jak píše Giorgino? Nebo to, že i přesto, že nemám vyřešené základní věci (např. svoje rodiče), tak ze mě lítaly duchovní moudra? Nebo Tě překvapuje ještě něco jiného? Ráda bych tomu porozuměla.

Na ty otazky se me pta ten tvuj vnitrni spratek?
Ja citim ze ano.  Tudy ale vlak nepojede.

javena napsal(a):

Taky mi překvapila spíš Arcanum, že byla překvapená. :)

Javeno,
proc? Neni to treba tim ze neznas (nevis) cele pozadi ? :)
Tim treba,ze nevis co mam na mysli :)  a tim treba ze moje slova o prejvapeni muze a nemusi pochopit jen mariposa ,protoze je to smerovany k ni?
A nebo tim ze veci i slova nejsou vzdy takova jak se na prvni pohled zdaji? :)

mariposo, nemyslím, že máš rodiče vyřešené.....
A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

Arcanum napsal(a):

javena napsal(a):

Taky mi překvapila spíš Arcanum, že byla překvapená. :)

Javeno,
proc? Neni to treba tim ze neznas (nevis) cele pozadi ? :)
Tim treba,ze nevis co mam na mysli :)  a tim treba ze moje slova o prejvapeni muze a nemusi pochopit jen mariposa ,protoze je to smerovany k ni?
A nebo tim ze veci i slova nejsou vzdy takova jak se na prvni pohled zdaji? :)

Třeba jo, ale na věci to nic nemění. Překvapilo mě to.

Pandorraa napsal(a):

mariposo, nemyslím, že máš rodiče vyřešené.....
A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

Pan, tendence být tu pro ně a ne pro sebe (a nevědět, že to tak je), jsem měla do doby než jsem se sebou začala něco dělat. Už nějakou dobu to vím, cca dva roky. Přesto že to ale vím, to ale stále ještě žiju (tuhle roli). Ještě jsem tu roli neopustila. Já vím, že je to role k ničemu, nikomu to nepomůže a nejmíň mně. Jsem rozhodnutá z té role vyjít = přání. Teď to ještě musím realizovat.

javena napsal(a):

Třeba jo,  ale na věci to nic nemění. Překvapilo mě to.

Za takovych okolnosti je to pochopitelny. :)

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Mari,
me prekvapuje neco,ale neni to presne to o cem pise giorgino.

Jestli o tobe tohle (cokoli ) vim,to by jsi mela hlavne i Ty sama vedet a ne se ti to zdat ci nezdat. :)

Co Tě tedy překvapuje? Překvapuje Tě to, že i když je mi třicet, tak se mě stále dotýkají takové maličkosti jako jsou rodiče, partnerství, děti... jak píše Giorgino? Nebo to, že i přesto, že nemám vyřešené základní věci (např. svoje rodiče), tak ze mě lítaly duchovní moudra? Nebo Tě překvapuje ještě něco jiného? Ráda bych tomu porozuměla.

Na ty otazky se me pta ten tvuj vnitrni spratek?
Ja citim ze ano.  Tudy ale vlak nepojede.

Myslíš rozmazlené malé dítě? Jo tak to je pěknej spratek, nesnášela jsem to dítě.

dusička napsal(a):

Mariposo - a čeho se bojíš? Když budeš rozhodovat sama za sebe, že si odřeš čumáček o zed? (když si tedy nevěříš?)
Hele - no tak si ho odřeš no, vzpamatuješ se, a jde se dál. Za prvé - chybama se člověk učí, pak se člověk učí svými prožitky - co nezažije - nepochopí.
Tak proč se chovat podle ostatních kvůli tomu, že si nevěřím?

Můj táta je perfekcionista, mám prostě strach dělat chyby. Ale vím, že je to pitomost, že se chybama člověk učí. Prostě si to musím v hlavě převrátit a vidět to tak, že chyby lze vnímat pozitivně. Doteď jsem se chyb bála, protože jsem se zase bála, že tátu (a sebe) zklamu.
Jenže i když to člověk ví, že strach je k ničemu, i když ví, že chyby dělají všichni... tak se stále bojí :dumbom:

Nerekla jsem nic o rozmazlenem malem diteti. Takhle to slovo spratek vnima (popsala) Lupina a prej ho vnima stejne jako Ty.

Sama musis vedet kdo ze se me to pta,pak se nebudes muset ptat co ja mam na mysli.

Giorgino, o tom ochranném vajíčku už vím nějakou dobu, před časem jsem to zkoušela, ale nefungovalo mě to. Pak jsem na to úplně zapomněla, až Ty jsi mi to připomněl.

Jsem zaseklá u druhé čakry.

mariposa napsal(a):

Můj táta je perfekcionista, mám prostě strach dělat chyby. Ale vím, že je to pitomost, že se chybama člověk učí. Prostě si to musím v hlavě převrátit a vidět to tak, že chyby lze vnímat pozitivně. Doteď jsem se chyb bála, protože jsem se zase bála, že tátu (a sebe) zklamu.Jenže i když to člověk ví, že strach je k ničemu, i když ví, že chyby dělají všichni... tak se stále bojí :dumbom:

Zaujalo mě, že se mariposo, schováváš za anonymního člověka.
Protože to TY víš, že strach je k ničemu, že chyby dělají všichni a to TY se bojíš. Ne anonymní člověk.
Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Tak třeba já vím, že strach je k ničemu a nebojím se. A člověk jsem. Doufám. :)

Koho doopravdy zklameš? Sebe? Nebo tátu? Zase si to tam sama před sebou maskuješ.
Co furt to máš v sobě, že maskuješ pro sebe zklamání sebe zklamáním táty? Jde o tebe, ne o tátu. Proč řešíš jiné a ne sebe? Udělej, co je dobré pro tebe. A ne pro tvého tátu nebo kohokoliv jiného.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Doteď jsem se chyb bála, protože jsem se zase bála, že tátu (a sebe) zklamu.Jenže i když to člověk ví, že strach je k ničemu, i když ví, že chyby dělají všichni... tak se stále bojí :dumbom:

Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Krasna otazka majkafo :supr:

Arcanum, ty jsi učitelka? Proč máš potřebu jiné chválit? Často? To mě taky vždy praští do očí.

Pandorraa napsal(a):

A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

Arcanum napsal(a):

Nerekla jsem nic o rozmazlenem malem diteti. Takhle to slovo spratek vnima (popsala) Lupina a prej ho vnima stejne jako Ty.

Sama musis vedet kdo ze se me to pta,pak se nebudes muset ptat co ja mam na mysli.

Když jsi před několika dny poprvé napsala slovo spratek, tak jsem na to nechápavě koukala a ptala jsem se sama sebe proč jsi použila tohle slovo. Dodnes mi to není jasný. Nevím to a ani nevím proč to znovu píšeš. Prostě nechápu, i když bych ráda.
Pro mě je spratek rozmazlený malý dítě, s kterým se nedá žít. Nevím co to slovo znamená pro Tebe. Nemyslím si, že to slovo vnímáme s Lupinou stejně.

Já vím, že sama musím vědět všechno. Jenže když nevím tak se zeptám. Kdybych to věděla, tak se neptám.

majkafa napsal(a):

Arcanum, ty jsi učitelka? Proč máš potřebu jiné chválit? Často? To mě taky vždy praští do očí.

:co: 

To neni pochvala. To je muj nazor. :) V tomhle to mam jinak majkafo.
Ty jsi to pochopila jako pochvalu asi z nejakyho tobe znamyho duvodu,je to tak? :)

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Doteď jsem se chyb bála, protože jsem se zase bála, že tátu (a sebe) zklamu.Jenže i když to člověk ví, že strach je k ničemu, i když ví, že chyby dělají všichni... tak se stále bojí :dumbom:

Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Krasna otazka majkafo :supr:

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

Jo, těžko - těžký ten úděl, který jsem si zvolila

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Krasna otazka majkafo :supr:

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

To je sice pravda, ale myslím, že v této souvislosti to není totéž.
Rodová linie je jasně daná, je to součást vesmírného Řádu a není možné ji nijak měnit, obracet...
To je pak porušení Řádu, které se "trestá".
Dítě je stále dítě a nemůže bez následků pro sebe suplovat nebo přebírat roli svých rodičů. Pochopiteně se může o své rodiče například v jejich stáří postarat, ale vždycky energetocky jen z pozice jejich dítěte.
Fakticky, když dítě dospěje, stává se rovnocenným partnerem svých rodičů, má svůj život a přebírá za něj plně zodpovědnost, ale energeticky se stále opírá o rodovou linii - o své rodiče - ze které čerpá.
Když se to snaží "otočit", dostává se do vzduchoprázdna...

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Krasna otazka majkafo :supr:

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?

Do té doby než se dnes Majka zeptala mě nenapadlo analyzovat jakým způsobem píšu. Na její otázku jsem odpověděla první co mě přišlo na mysl - odstup (od sebe sama).
Děkuju Majkafo, Arcanum za otázku

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

Jo, těžko - těžký ten úděl, který jsem si zvolila

No...řekla bych, že sis ho vědomě nezvolila, že ti ho podstrčil tvůj Spratek, jak je v některé odborné literatuře nazýváno, podle mne velmi výstižně,  Ego.

(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)

mariposa napsal(a):

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Možná tady je pes zakopaný. Proč chceš mít odstup?
Dokud si to neprožiješ bez odstupu, skutečně neprožiješ, nepůjdeš dál.

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Arcanum, ty jsi učitelka? Proč máš potřebu jiné chválit? Často? To mě taky vždy praští do očí.

:co: 

To neni pochvala. To je muj nazor. :) V tomhle to mam jinak majkafo.
Ty jsi to pochopila jako pochvalu asi z nejakyho tobe znamyho duvodu,je to tak? :)

Na tom něco je. :):jojo:

Zklamaná napsal(a):

...za své pocity zodpovídá sám. Že si je sám tvoří , reguluje i odstrańuje.

No mě tohle zase připadá jako za vlasy přitažený....

Ty si dala příklad - plátěnka na výletě, hodí vinu na manželku, ona se omlouvá...

ale jiný pocity - například:
smutek
někdo nám zemře - máš pocit smutku, jistě, že sis ho vytvořila, ale proč ten pocit se ukázal je ten, že ten IMPULS přišel zvenčí...jen tak sis přeci neumínila - táák a teď se mi chce bejt smutná a brečet (vytvořím si pocit), tááák, to je málo, zasmutním víc. (reguluju) a no tak a teď už to stačí (odstraňuju)
radost
to samé radost - přijde IMPULS zvenčí - vidíš, slyšíš, někdo něco říká - vtipného, milého apd.
Jistě že uvnitř sebe si tu radost vytvoříš, reguluješ (někdy se usmíváš, jindy řehníš na plné kolo), odstraňuješ, nebo ukončuješ (nebudeš se ještě řehnit příští týden starýmu vtipu)
vztek nemusím rozepisovat - vztek určitě každý zažil...většinou za ním je nějaký IMPULS zvenčí
jistě, že plno pocitů máme i ze sebe, máme ze sebe radost, máme ze sebe smutek, máme na sebe vztek.

a ohledně tématu - ne/zodpovědnost
přislíben byl víkend ve dvou na výletě? (není blíže popsáno, kde, kam - nemohlo to být třeba překvapení?) ono to třeba taky mohlo stát pěknou sumičku peněz - což si někteří vůbec nemusí uvědomit, zejména, pokud ještě sami nevydělávají - možná bylo potřeba "zabukovat" místa, dát zálohu atd, atd. Takže pak není divu, že někdo řekne druhému něco o nezodpovědnosti, když je to přislíbeno, že jo, že pojede, tak ten druhý do toho dává energii na přípravu, možná i ty peníze, kdoví, co to mělo být za překvápko....a týden před termínem to jde do vniveč - že se nechce? Rušit termíny  (jakékoliv) jsou přípustné pouze z důvodu nemoci, smrti - jinak je to nezodpovědnost vůči tomu druhému. Možné je i zrušení termínu z důvodu, že se ti dva rozešli a již nemají co společného.

Jo - a je to můj názor, nepotřebuju rozebírku mého myšlení a nastavení, byť tu je diskuze na duchovním. ;)

Já k těm pocitům - já si to taky myslela, že mé pocity jsou řízeny z okolí.  Ale nejsou, teda nemusí být. Jasně, že to nelze zpracovávat jako stroj, - 10,45 radost, 11.30smutek  druhého stupně..apod. Ale jsme to vždycky my, kdo dovolíme sobě ty pocity uvolnit a jaksi zrealizovat. Jejich kvalitu, intenzitu, délku a td
Třeba ten smutek - ano, přijde impulz zvenčí, ale jak ten smutek v sobě zpracuju, to je jen na mně. Takže  si já míru smutku, délku smutku , intenzitu smutku opravdu můžu regulovat sama.
Vím, že to zní blbě - to slovo regulace. Raději udělám příklady. Jeden je čerstvý.

Kolegyni a kolegovi (manželé) zemřel 5letý boxer. Je to asi týden. Moc jsem se bála jejich smutku... Zjistila jsem, že oni to zvládli úžasně. Vysvětlili si okolnosti a průběh umírání tak, že utíkal od nich , chtěl to tráopení ukončit (byl to epileptik), symbolicky tam něco také proběhko .. a okamžitě bráchovi zemřelého pesa koupili kamaráda. A to bylo ono ovládání a regulování pocitů v praxi - nechtěli se utápět ve smutku, rozhodli se ho přetranformovat do radosti a spokojenosti.

Druhý extrém - moje máma (už dávno nežije), po smrti svého psa upadla do nějakého stavu smutku, prázdnoty až jsem o ni měla strach. Rok byla uzavřená, smutná, bez radosti. Rok se nemohla na žádného psa, ani v televizi. Nechtěla svůj pocit ovládnout a nechala se ovládnout jím.

Nebo si představ  - pocit zamilovanosti - nádhera, krása, všechno je růžové..ok, ale ty pocity mi nedodal ten miláček - to já sama jsem dovolila, aby mě naplnily a s. Ten pocit (krásy, příjemna) si můžu vytvořit i sama, bez miláčka...

Já jsem asi mimo téma?! Ne?
Ale toto mě zaujalo, a líbil se mi příspěvek Zklamané, tak jsem chtěla navázat.

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

To je sice pravda, ale myslím, že v této souvislosti to není totéž.
Rodová linie je jasně daná, je to součást vesmírného Řádu a není možné ji nijak měnit, obracet...
To je pak porušení Řádu, které se "trestá".
Dítě je stále dítě a nemůže bez následků pro sebe suplovat nebo přebírat roli svých rodičů. Pochopiteně se může o své rodiče například v jejich stáří postarat, ale vždycky energetocky jen z pozice jejich dítěte.
Fakticky, když dítě dospěje, stává se rovnocenným partnerem svých rodičů, má svůj život a přebírá za něj plně zodpovědnost, ale energeticky se stále opírá o rodovou linii - o své rodiče - ze které čerpá.
Když se to snaží "otočit", dostává se do vzduchoprázdna...

Pan, já tomuhle moc nerozumím. Píšeš, že se snažím něco obracet. Pokud by tomu tak mělo být (mluvím o té snaze obracet nějaký řád), tak jsem o tom tedy nevěděla, že něco obracím. Prostě jsem dělala co jsem uměla. Jestli je to karma a já si nějakou takovou snahu nesu z minulosti, tak právě teď o tom vědomě slyším poprvé. Já přeci jako dítě chtěla, aby mě milovali, aby se mezi sebou milovali, abysme byli normální rodina, kde funguje láska, bezpečí, důvěra. Pokud si mě táta vymodlil a máma mi celé dětství ukazalovala, že se kvůli mě musela obětovat, nevím jak jsem se s tím mohla vyrovnat, nevyrovala jsem se s tím dodnes. Příjde mi naprosto přirozený, že malé dítě touží po tom, aby byl doma klid a mír. Že si přeje, aby si rodiče dávali polibky místo facek.
Když dítě dospěje, stane se rovnocenným partnerem. To je ideál. A z obou stran (rodiče, dítě) to tak musí být cítěno a žito. Když ale dodnes slyším, že "tomu ještě vůbec nerozumíš", stejně jako my když mi bylo 10, tak nevím co s tím dělat. Chci odjet s přítelem do ciziny a od táty slyším, že si to nepřeje, protože tady pro mě připravil majetek. Jo, já z toho musím vyjít, z téhle klece.

Jak to myslíš, energeticky se stále opírat o rodovou linii? To znamená, že se člověk nikdy neosvobodí od té energie?

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nerekla jsem nic o rozmazlenem malem diteti. Takhle to slovo spratek [b] vnima (popsala) [b] Lupina a prej ho vnima stejne jako Ty.

Sama musis vedet kdo ze se me to pta,pak se nebudes muset ptat co ja mam na mysli.

Když jsi před několika dny poprvé napsala slovo spratek, tak jsem na to nechápavě koukala a ptala jsem se sama sebe proč jsi použila tohle slovo. Dodnes mi to není jasný. Nevím to a ani nevím proč to znovu píšeš. Prostě nechápu, i když bych ráda.
Pro mě je spratek rozmazlený malý dítě, s kterým se nedá žít. Nevím co to slovo znamená pro Tebe. Nemyslím si, že to slovo vnímáme s Lupinou stejně.

Já vím, že sama musím vědět všechno. Jenže když nevím tak se zeptám. Kdybych to věděla, tak se neptám.

Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co: 


Jinak ohledne Lupiny-Lupina psala ze si mysli ze slovo spratek chape stejne jako Ty.
Tim slovem vnimat jsem v tomhle pripade mela na mysli -chapat. (ze si mysli ze ho chape stejne jako ty) 

No kdyz nechapes tak nechapes,to neva preci. :D

Pandorraa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

Jo, těžko - těžký ten úděl, který jsem si zvolila

No...řekla bych, že sis ho vědomě nezvolila, že ti ho podstrčil tvůj Spratek, jak je v některé odborné literatuře nazýváno, podle mne velmi výstižně,  Ego.

(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)

Pandora :supr:

Pandorraa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

Jo, těžko - těžký ten úděl, který jsem si zvolila

No...řekla bych, že sis ho vědomě nezvolila, že ti ho podstrčil tvůj Spratek, jak je v některé odborné literatuře nazýváno, podle mne velmi výstižně,  Ego.

(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)

Aha, takže tedy spratek je ego.

Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.
Já toužila po příjetí, lásce, klidu, bezpečí, míru. A doma byl opak. Já nevěděla proč musí být doma tolik hádek, utrhaných věšáků, násilí a agrese. Často jsem slyšela, že je to kvůli mně. Vždycky když byl doma klid, mohla jsem se trochu uvolnit.

Souhlasím s tebou Wiki :jojo:
Impulzy z okolí jsou pro každého stejné, ale každý je jinak zpracovává. Někdo se nějakou situací nechá položit, jiného tatáž situace posune kupředu.
Každý je za to, jak se cítí, plně zodpovědný sám, není kam podávat reklamace.

Je všeobecně známo, že v krizových situacích - např pobyt ve vězení, válečný konflikt, těžká nemoc, smrt blízkého člověka ap. se různí lidé chovají různě. Někteří té situaci zcela propadnou a vzdají svůj život, jiní ji zpracují natolik, že i za těchto okolností se ze života dovedou radovat.

Vnější okolnosti ani chování druhých lidí není možné činit zodpovědné za to, jak se konkretní člověk cítí. To je zcela na něm.

mariposa napsal(a):

Souhlasím s tím, že jsem zodpovědná za to, že se nechám druhými ovlivnit, manipulovat a směrovat. Jsem zodpovědná za stav bezmoci, do kterého jsem se tímhle dostala. A teď jsem se rozhodla, že to změním, a i za tohle rozhodnutí zase ponesu svou zodpovědnost.

Moje máma za sebe nepřevzala zodpovědnost dodnes, a to jí je přes 60 let. Ty strašné pocity podřízenosti vůči druhým řeší alkoholem, otupením. Každý opravdu dělá co dokáže. Hodně se toho od ní učím, tím, že si uvědomuji, že nechci žít život, který žije ona.

Pamatuju si na svůj hodně silný zážitek z dětství. Bylo mi asi deset let. Doma me nevychovávali, neurčovali hranice, nechali mě dělat všechno co jsem chtěla. Jediné co jsem chtěla a čeho jsem nemohla dosáhnout, byla jejich láska. A tak jsem se je alespoň snažila mít pod kontrolou tím, že jsem všemožně přitahovala jejich pozornost - dělala jsem ublíženou, aby si mě alespoň tímhle způsobem všimli. Neměla jsem žádné povinnosti, nechodila jsem do žádných koníčků a do pozdních podvečerních hodin jsem bývala sama doma. Nedělala jsem nic, jen jsem ubíjela čas do té doby než rodiče přišli domů a mě skončila moje samota. Tohle všechno ze mě udělalo rozmazlené dítě.
No a když mi bylo deset let, mi máma v návalu rozčilení (na tátu, na mě, na sama sebe, na celý svět), vmetla do tváře, že jsem rozmazlenej fracek, hajzl, který neposlouchá a s kterým se nedá žít. Strašně jsem kvůli tomu pak o samotě brečela, protože desetiletý dítě jen chtělo, aby ho měl někdo rád. To dítě bylo naprosto zoufalý z toho, že ať dělá co dělá, stejně ho jeho rodiče nemají rádi, nepochválí ho, neobejmou ho. To dítě se nemělo vůbec čeho chytnout, neexistoval žádný pevný bod, žádná stabilita.
Dneska mi je třicet a začínám úplně od začátku, vůbec nevím kdo jsem a kam patřím.

Mari, já jsem to neměla stejně jako ty, ale podobné v tom, že jsem nebyla samostatná a zodpovědná za sebe.Od mala .. Vždycky jsem pěkně pohodlně nechala druhé, aby za mě rozhodli. I když třeba nevědomky.  Prvně doma, rodiče, pak manžel..., jen převzal balík. A stálo mě to dost, naučit se zodpovědnosti za všechno své. Lítala jsem ode zdi ke zdi. Nemůžu se vymlouvat, že jsem k tomu nebyla vedena. Od nějakých 30ti už to prostě vím. A dětství - nedětství - už musím jet (a chci samozřejmě) jet jen podle tohoto mustru.

Ty máš vlastně obrovský kus práce za sebou. Ty tohle všechno víš, jen jsi ještě doposud, protože asi nevyděláváš, to nemohla vzít do svých rukou. Myslím všechno, od bydlení, auta..atd. Tato skutečnost- soběstačnost - (stačí jen ten pocit) - udělá strašně moc. Kdybys něco tu a tam vydělala, tak už víš, že se nikdy neztratíš, že si vydělat prostě dokážeš a uživit se také. Ale ty asi nějaké brigády děláš , ne?

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

A tím, že je máš potřebu ochraňovat, jim bereš jejich důstojnost. Snažíš se obrátit rodovou pyramidu na její špici a tu, jak  jistě uznáš,  nemůže pak nikdo unést. Ani ty. Proto se z toho taky pominout můžeš, BI.

A neboli jinak: kdo jeste nezachranil sebe ,tezko muze zachranovat druhe.  :)

To je sice pravda, ale myslím, že v této souvislosti to není totéž.
Rodová linie je jasně daná, je to součást vesmírného Řádu a není možné ji nijak měnit, obracet...
To je pak porušení Řádu, které se "trestá".
Dítě je stále dítě a nemůže bez následků pro sebe suplovat nebo přebírat roli svých rodičů. Pochopiteně se může o své rodiče například v jejich stáří postarat, ale vždycky energetocky jen z pozice jejich dítěte.
Fakticky, když dítě dospěje, stává se rovnocenným partnerem svých rodičů, má svůj život a přebírá za něj plně zodpovědnost, ale energeticky se stále opírá o rodovou linii - o své rodiče - ze které čerpá.
Když se to snaží "otočit", dostává se do vzduchoprázdna...

Rozumim Ti sice,ale sama se na to divam jinak. 

Kdyz se do ditete rodicu vkrada spratek do popredi ,pak je vymalovano. Nicmene bez spratka to proste jde,nebot vem si ze ja muzu byt jaksi prababickou/dedeckem svych rodicu.
Ne tohle se Pan divam teda i z tohodle uhlu. Jsme si vsichni rovni na jine urovni byti (nikoli jako tady v teto dimenzi spratku ) :)

Arcanum napsal(a):

Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:
Mnohokrát mi bylo řečeno, že věcem nerozumím. Když jsem jako dítě napsala úkol do školy a přinesla ho mámě ukázat, zmlátila mě hned na místě a celý jsem to musela přepsat. Druhý den jsem za úkol dostala pětku, protože správně byla ta moje první varianta, ne ta přepsaná podle mámy. Nevzpomínám si jestli se omluvila, jestli na to něco řekla, když to pak viděla.
Každý den se mi děje to, že mi lidé říkají, že dělám věci špatně. Pokaždé když jdu na poštu mě říkají jak má ten balík vypadat. Byla jsem předevčírem, to my bylo řečeno že oranžově se na balík nepíše. Byla jsem včera, bylo mi řečeno, že velikost balíku je moc malá nebo velká, nevím jak to má správně být. Když to ten chlap potom měřil, vyšlo najevo, že to bylo správně, ale nechtělo se mu to říct, tak jen něco zadrmolil.
Je to na palici :dumbom:

Pandorraa napsal(a):

Souhlasím s tebou Wiki :jojo:
Impulzy z okolí jsou pro každého stejné, ale každý je jinak zpracovává. Někdo se nějakou situací nechá položit, jiného tatáž situace posune kupředu.
Každý je za to, jak se cítí, plně zodpovědný sám, není kam podávat reklamace.

Je všeobecně známo, že v krizových situacích - např pobyt ve vězení, válečný konflikt, těžká nemoc, smrt blízkého člověka ap. se různí lidé chovají různě. Někteří té situaci zcela propadnou a vzdají svůj život, jiní ji zpracují natolik, že i za těchto okolností se ze života dovedou radovat.

Vnější okolnosti ani chování druhých lidí není možné činit zodpovědné za to, jak se konkretní člověk cítí. To je zcela na něm.

:)

mariposa napsal(a):

Pandora napsal(a):

(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)

Aha, takže tedy spratek je ego.

Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.

Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?

Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.

giorgino napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Promiň, Mariposo, jestli jsem to nepostřehla dřív, ale máš starší sourozence?
A z jiného soudku: já jsem až v dost hluboké dospělosti (až přezrálosti) po mnoha nevyřčených a málo vyřčených výčitkách svým rodičům a všem okolo, kdy jsem dokola probírala, jak se co mohlo stát, kdo za to může, jak to vlastně je, co (všechno) mi chybí, chápala jsem jak divá, odpouštěla jsem jak divá ..... přišla na to, že i kdyby moji rodiče byli naprosto ideální, stejně by mi nedali víc, než tito mí vlastní opravdoví. Že všechno, co postrádám, co očekávám, čeho se mi nedostává, co jim vyčítám, to všechno mám v sobě. Že mi NIKDO nemůže nic z toho dát. Ani partner, ani manžel, ani dítě, NIKDO. Všechno si musím dát sama. Ostatní, to co není ode mne a moje, je náhražka, která je z velmi vachrlatého materiálu.A není to až takový problém, máš to všechno v sobě. Stačí to vytahovat, jak králíky z klobouku. Jediné , co ti může bránit je, že budeš věřit, až ti někdo bude nakukávat, že bez toho a tohodle nemůžeš žít a být šťastná .....

Nakonec stejně člověk zůstane sám.

Trochu mě překvapilo, že zrovna mariposa má problémy, co si pamatuji, tak to tady lítalo samou radou, až některým jedincům ta její jakási duchovní příchuť lezla krkem. Tak proto mě překvapuje, že takové maličkosti jako rodiče, partnerství, děti - se ji dotýkají, zvláště když už jí je tolik let.

Chybějící rodičovská láska nebyla ani v deseti letech a prostě nebude ani ve třiceti a basta-fidli! Není to její chyba, přijde mi, že její rodiče jsou něco jako podle sebe soudím tebe, a kdyby na tom byli vnitřně lépe a neměli ego až k sousedům na zahradu (což je v dnešní době úplně normální), asi se svojí dcerunkou jednali lépe a nenadělali by ji takové emocionální problémy, které se nyní táhnou i ve třiceti. Když už tedy začíná odznova, chtělo by udělat i čáru za tímto a říci si - za to já nemůžu a prostě brát rodiče a tak jaký jsou, neboť není v naší moci je v něčem přesvědčovat, mají svojí hlavu, svůj úhel pohledu na věci, výchovu a podobně... U mě to bylo podobné - žádná rodičovská láska, nechali si mě dělat co chci, proto taky ještě nemám střední školu, jenže svůj rozum mám až nyní... otec jen pracoval, matka nikoho nepochválí, žádné rodičovské pohlazení se nekonalo. a co jako? co já s tím jako mám dělat? trápit se, mít na ně vztek a bůhvíco ještě - to si akorát přidělávám připoutanosti, jenže my se snažíme připoutaností zbavit, že?

mariposa psala, že by nyní nebyla schopna dát lásku svému dítěti. to si nemyslím. má v sobě hodně lásky a něhy, viděl jsem to na jejím webu, že až toho prcka uvidí, že to bude oukej. a pokud potřebuje lásku, pohlazení a obejmutí, tak na to má přítele a na tu lásku přátele. a hlavně PEJSKA!

P.S. Tu mateřskou lásku by to chtělo spíš hledat u toho opravdového rodiče, všudypřítomné energie, tu je třeba milovat a ona lásku opětuje. Sice nemluví, ale zase nenadává, neříká, jak jsi nešikovný a tak. Jenže nic není zadara, kámo. Proboha, vždyť tenhle fotr je jedinej smysl života, kua. Jen s tím, že ne se na něj zaměřovat, ale být jím, splynout v jedno, jinak je to dualita... Proč to píši, protože jsem těhlech duchovních písmenek tady četl již hafo a právě ten dotyčnej je teď potřebuje. Něco se sebou dělej, žij v míru a pohodě a uvolnění!!!

Jo !! Pejsek - můj universální lék - tedy láska - lék na všechny rány světa. !! :supr:

Wiki, ano potřebuju vědět, že se o sebe dokážu postarat. Zatím to vypadá, že nedovedu.
Peníze, které si dnes vydělám nestačí na to, aby s tím člověk vyžil (nájem, jídlo, pes).

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:

Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani.  (muj nazor,zkusenost)

mariposa napsal(a):

To zvýrazněné mě nejvíce zaujalo. I přesto, že jsem tohle už mnohokrát četla a přesto, že to chápu a slyším na to, tak to nežiju. Já mám prostě stále v hlavě vsugerovánu svoji roli, kterou jsem přijala: jsem tu pro rodiče, abych jim zachraňovala jejich ne moc šťastné životy. Nejsem svobodná osoba, nejsem rovnocenný partner, jsem tu proto, abych byla hromosvodem, čističem energie. Táta před mámou miloval jednu ženu, ale ona nemohla mít děti, tak se s ní rozešel a šel za mámou, protože ona ho milovala tak, že i přesto, že žádné děti už nechtěla, tak svolila s tím, že bude mít dítě proto, aby ho dala svému muži. A tak jsem tu já. Já, která vždycky stála uprostřed mezi nima. Necítím vlastní hodnotu. Necítím se jako jejich rovnocený partner, jako svobodná bytost. Tohle všechno si teď začínám uvědomovat, jak to se sebou mám. Je mi třicet a uvědomuju si to až teď, že stále mě vidí a já se tak chovám, jako bych byla jejich malé dítě.

Ještě se vrátím ke staršímu příspěvku.
Tohle je, mariposo, velmi nebezpečné a bolestivé nastavení role, kterou jsi TY SAMA přijala.
Cítím v tom i hodně pýchy.
Rodiče na to nemají. To ty jsi tu od toho, abys jim zachraňovala jejich životy, ty jsi hromosvodem... :( Bez tebe oni by ne...

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám. JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach.

Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?

Do té doby než se dnes Majka zeptala mě nenapadlo analyzovat jakým způsobem píšu. Na její otázku jsem odpověděla první co mě přišlo na mysl - odstup (od sebe sama).
Děkuju Majkafo, Arcanum za otázku

Nenapadlo Te vsimnout si toho jak pises a vedet pritom taky proc to tak skutecne pises? :co:

mariposa napsal(a):

Pan, já tomuhle moc nerozumím. Píšeš, že se snažím něco obracet. Pokud by tomu tak mělo být (mluvím o té snaze obracet nějaký řád), tak jsem o tom tedy nevěděla, že něco obracím. Prostě jsem dělala co jsem uměla. Jestli je to karma a já si nějakou takovou snahu nesu z minulosti, tak právě teď o tom vědomě slyším poprvé. Já přeci jako dítě chtěla, aby mě milovali, aby se mezi sebou milovali, abysme byli normální rodina, kde funguje láska, bezpečí, důvěra. Pokud si mě táta vymodlil a máma mi celé dětství ukazalovala, že se kvůli mě musela obětovat, nevím jak jsem se s tím mohla vyrovnat, nevyrovala jsem se s tím dodnes. Příjde mi naprosto přirozený, že malé dítě touží po tom, aby byl doma klid a mír. Že si přeje, aby si rodiče dávali polibky místo facek.
Když dítě dospěje, stane se rovnocenným partnerem. To je ideál. A z obou stran (rodiče, dítě) to tak musí být cítěno a žito. Když ale dodnes slyším, že "tomu ještě vůbec nerozumíš", stejně jako my když mi bylo 10, tak nevím co s tím dělat. Chci odjet s přítelem do ciziny a od táty slyším, že si to nepřeje, protože tady pro mě připravil majetek. Jo, já z toho musím vyjít, z téhle klece.

Jak to myslíš, energeticky se stále opírat o rodovou linii? To znamená, že se člověk nikdy neosvobodí od té energie?

Mari,
moje zkušenost je taková, že od té energie, o které já mluvím, je nerozum se osvobozovat, protože ona ti pomáhá, vyživuje tě, je v ní soustředěna veškerá zkušenost, láska a podpora tvého rodu :jojo:
Ty ji ale nejspíš zaměňuješ s energií, kterou vnímáš jako tu, kterou tě rodiče drží v závislosti na jejich rozhodnutích, která tě stále nutí být dítětem...
Já si ale myslím, že tohle je iluze, ve které tě drží tvoje Ego.
Proto se vlastně vzpíráš a chceš se osvobodi.

Máš naprostou pravdu v tom, jak nazíráš rodinu. Jenže stejně jako ty jsi dělala to nejlepší, co jsi uměla a považovala za spráné, totéž dělají tví rodiče. Chtějí pro tebe to nejlpeší, jako ty jsi vždycky pro ně i pro sebe chtěa to nejlepší... Jenže co je to to "nejlepší"? Oni už nejsou kompetentní k tomu, aby to určovali tobě, ty nejsi a nikdy jsi nebyla kompetentní k tomu, abys to určovala jim.
Ty taky nemáš vůči svým rodičům žádné dluhy, abys se jim musela zavděčit a plnit jejich sny o tom, jak rozmnožíš majetek, ktrý ti připravili. Ani otec s majetkem, ani matka svými lamantacemi, jak se obětovala a porodila tě, nejsou tvůj problém, pokud to jako svůj problém ty sama nepříjmeš.

Přes to všechno, co mezi vámi je, přes tu hořkost, kterou cítíš, jsou to jediní rodiče, které máš. A vybrala sis je sama k tomu, abys splnila záměr své duše. Oni vždycky byli, jsou a budou tím, o koho se mlůžeš opřít, pokud to tak příjměš.
Jen si zkus představit tu dlouhou řadu mužu, která ENERGETICKY stojí za tvým otcem...tu dlouhou řadu žen, které stojí za tvou matkou.... generace a generace lidí, jejichž neúspěchy, touhy, sny, ale i moudrost, životní sílu a zkušenosti máš ve svých genech, ve svých buňkách...oni, to jsi TY.
Pokud se od tohoto všeho sama odřízneš tím, že nepříjmeš svoje rodiče a budeš jim brát jejich důstojnost tím, že se je budeš snažít zachraňovat - budeš otáčet celý ten zástup a místo toho, aby tě energeticky podepřel, tak tě položí... a nebo se od něj zcela odstřihneš a zůstaneš vist bez podpory ve vzduchoprázdnu.
Už mi rozumíš?
Je jedno, jací jsou naši rodiče, i když pravda, pokud jsou úžasní a bez chyby, je to jednodušší - asi nejsi žádný vořezávátko, když sis to vybrala takhle :) - ale oni jsou VŽDYCKY milující -  i když někdy pro nás nepochopitelným způsobem - a VŽDYCKY za nimi stojí celý náš sílný rod - prarodiče, prapra rodiče, prapraprarodiče......
To je obrovská síla. Ti lidé všechna ta staletí a tisíciletí složitých lidských dějin PŘEŽILI a nějak i PROŽILI. Nepřísluší nám je soudit. Nemusíme jim ale ani být vděčni, protože i my se zařadíme do té dlouhé "fronty", aby se o nás jednou zase mohly opřít naše děti.

Mari, mně trvalo desítky let, než jse to pochopila a přijala. Vím, co prožíváš, znám tu hořkost, sebelítost a vztek...moc dobře znám toho Spratka. Ale pokroť ho, nedej mu šanci. Škoda každého "protrucovaného" dne :jojo:

Držím palce.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pandora napsal(a):

(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)

Aha, takže tedy spratek je ego.

Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.

Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?

Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.

Zkoumám co to se mnou dělá a slova, že můžu své rodiče jako dítě něčemu učit, že něco umím, se mnou nic nedělá. To je to co teď vím a cítím.
Jako dítě jsem toužila po klidné, láskyplné rodině, bezpečí, nejvíc po tom, aby si rodiče projevovali lásku (protože to by pro mě znamenalo, že se mají rádi, a že ten poprask, že za všechno můžu já, by zmizel). Toužila jsem po tom být ve svém pokojíčku a vědět, že se třeba milují. Jednou jsem snad něco takového trochu zahlédla (nevím) a byla jsem z toho šťastná. Šla jsem si malovat, tvořit a oni byli spolu - to pro mě znamenalo moc.
Pokud je tohle to o čem Pandora píše nebo Ty, a Vy to vidíte jako, že jsem je něco učila, tak já to nevidím. Já prostě jen měla hrozný strach, že zůstanu sama bez nich, že můžu za to jak žijí, za to že je máma nešťastná. Že jsem nějaký špatný člověk, když se kvůli mě tolik hádají a nedokážou se mít rádi.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pandora napsal(a):

(Rodiče to dělají všechno blbě, ukážu jim, jak se to má dělat správně, zachráním je, zachráním jejich vztah, zachráním naši rodinu.... nijak ti to nerezonuje?)

Aha, takže tedy spratek je ego.

Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.

Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?

Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.

Přesně tak :jojo:

Být k době upřímná, je tady moc důležité. Bez toho se nehneš dál.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:

Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani.  (muj nazor,zkusenost)

Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně. :( A já jim to uvěřím!

mariposa napsal(a):

Wiki, ano potřebuju vědět, že se o sebe dokážu postarat. Zatím to vypadá, že nedovedu.
Peníze, které si dnes vydělám nestačí na to, aby s tím člověk vyžil (nájem, jídlo, pes).

To je jasný...ale víš, že lze vydělat peníze.., že to umíš! Víš, že kdybys tomu věnovala čas (než rozjedeš pasivní příjem - samozřejmě :D ), že to dokážeš - tak jako všichni ostatní. To je nejdůležitější.

Mari - když to takto budeš kompenzovat - částečným výdělkem, tak pak, jste -li s přítelem domluveni, že budeš studovat, že to potáhne, tak už to prostě víckrát neřeš a makej. Poděkovala bych a vrhla se s nadšením do práce. :D

A z těch osobních věcí - myslím, že není jiná cesta, než s láskou přijmout minulost, mámu, tátu, a uzavřít ji v sobě. Jen zvolit nějakou vyhovující techniku a jít do toho.  :)

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Aha, takže tedy spratek je ego.

Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.

Jses si jista ze jsi k sobe uprimna?

Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.

Zkoumám co to se mnou dělá a slova, že můžu své rodiče jako dítě něčemu učit, že něco umím, se mnou nic nedělá. To je to co teď vím a cítím.
Jako dítě jsem toužila po klidné, láskyplné rodině, bezpečí, nejvíc po tom, aby si rodiče projevovali lásku (protože to by pro mě znamenalo, že se mají rádi, a že ten poprask, že za všechno můžu já, by zmizel). Toužila jsem po tom být ve svém pokojíčku a vědět, že se třeba milují. Jednou jsem snad něco takového trochu zahlédla (nevím) a byla jsem z toho šťastná. Šla jsem si malovat, tvořit a oni byli spolu - to pro mě znamenalo moc.
Pokud je tohle to o čem Pandora píše nebo Ty, a Vy to vidíte jako, že jsem je něco učila, tak já to nevidím. Já prostě jen měla hrozný strach, že zůstanu sama bez nich, že můžu za to jak žijí, za to že je máma nešťastná. Že jsem nějaký špatný člověk, když se kvůli mě tolik hádají a nedokážou se mít rádi.

Mari, tohleje moc moc citlivé.
Osobně neznám nikoho, kdo by to dokázal vidět a tedy rozklíčovat sám.
Najdi si terapeuta, který tě tím provede.
Postav si na to konstalaci.

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:

Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani.  (muj nazor,zkusenost)

Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně. :( A já jim to uvěřím!

Svět ti nic nebere to je zase jen iluze toho, kdo podléhá vnějším vlivům a netvoří své TADY a TEĎ aktivně sám...
Neboj se :hjarta:

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Klicka? Vedoma ,nebo nevedoma?

Do té doby než se dnes Majka zeptala mě nenapadlo analyzovat jakým způsobem píšu. Na její otázku jsem odpověděla první co mě přišlo na mysl - odstup (od sebe sama).
Děkuju Majkafo, Arcanum za otázku

Nenapadlo Te vsimnout si toho jak pises a vedet pritom taky proc to tak skutecne pises? :co:

Ne, nenapadlo mě zabývat se tím, že místo Já použiju slovo člověk. Nenapadlo. Nevšimla jsem si toho.
Někdy si prostě nevšimnu mnoha věcí. Jednou jsme byli s přítelem na vyhlídce a dívali se na jeden dům a přítel mi najednou "ukázal", že ten dům má úplně jinak postavené okno než je běžné, prostě to okno bylo našikmo, nebylo v rovině. Bilo to přímo do očí! A já si toho předtím vůbec nevšimla, přesto že jsem se na ten dům dívala.

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:

Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani.  (muj nazor,zkusenost)

Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně. :( A já jim to uvěřím!

Divej mari,nikdy nic na co si clovek sam prijde svym zijicim poznanim (nikoli tim ze se na to (na cokoli co nevi) nekde nekoho zepta a to pro nej prave nema hodnotu) nelze sebrat,proste nelze.
Nic takoveho neznam.
Pouze teorie je ukradnutelna,ale skutecne poznani nikoli.

Pandorraa napsal(a):

Mari, mně trvalo desítky let, než jse to pochopila a přijala. Vím, co prožíváš, znám tu hořkost, sebelítost a vztek...moc dobře znám toho Spratka. Ale pokroť ho, nedej mu šanci. Škoda každého "protrucovaného" dne :jojo:

Držím palce.

Už rozumím lépe o čem mluvíš, Pan o které energii.

Škoda každého protrucovaného dne :)

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nechapes pointu zda se mi. Myslis si ze to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:
Rikam ze jedinou hodnotu ma Tve vlastni poznani ,rozpoznani.  (muj nazor,zkusenost)

Jenže v tomhle světe, všechno na co si sama příjdu, mi ten svět sebere. Řekne mi, že tak to není, že to je jinak, že to vidím špatně. :( A já jim to uvěřím!

Divej mari,nikdy nic na co si clovek sam prijde svym zijicim poznanim (nikoli tim ze se na to (na cokoli co nevi) nekde nekoho zepta a to pro nej prave nema hodnotu) nelze sebrat,proste nelze.
Nic takoveho neznam.
Pouze teorie je ukradnutelna,ale skutecne poznani nikoli.

:)

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Do té doby než se dnes Majka zeptala mě nenapadlo analyzovat jakým způsobem píšu. Na její otázku jsem odpověděla první co mě přišlo na mysl - odstup (od sebe sama).
Děkuju Majkafo, Arcanum za otázku

Nenapadlo Te vsimnout si toho jak pises a vedet pritom taky proc to tak skutecne pises? :co:

Ne, nenapadlo mě zabývat se tím, že místo Já použiju slovo člověk. Nenapadlo. Nevšimla jsem si toho.

Tohle je tedy take Tva uprimnost k sobe a tedy i k nam?

Psala jsi: "JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach."

Ty pises neco takoveho a nevis proc?
A ja se zeptam-delas si legraci?

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Myslis si snad ,ze tim ze se na neco co nevis nekoho zeptas a on ti odpovi, ze tim to ma pro Tebe nejakou hodnotu? :co:

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:
Mnohokrát mi bylo řečeno, že věcem nerozumím. Když jsem jako dítě napsala úkol do školy a přinesla ho mámě ukázat, zmlátila mě hned na místě a celý jsem to musela přepsat. Druhý den jsem za úkol dostala pětku, protože správně byla ta moje první varianta, ne ta přepsaná podle mámy. Nevzpomínám si jestli se omluvila, jestli na to něco řekla, když to pak viděla.
Každý den se mi děje to, že mi lidé říkají, že dělám věci špatně. Pokaždé když jdu na poštu mě říkají jak má ten balík vypadat. Byla jsem předevčírem, to my bylo řečeno že oranžově se na balík nepíše. Byla jsem včera, bylo mi řečeno, že velikost balíku je moc malá nebo velká, nevím jak to má správně být. Když to ten chlap potom měřil, vyšlo najevo, že to bylo správně, ale nechtělo se mu to říct, tak jen něco zadrmolil.
Je to na palici :dumbom:

To není na palici, to je EGO! :dumbom:

Ať uděláš v tomhle světě cokoli, vždycky se najde jedinec, kterýmu se něco nelíbí. Ty jsi vážně jak hromosvod. Bohužel hromosvod bez uzemnění. To bych asi explodoval. :)

Za tím vším jsi stejně skvělá, úžasná. Podívej se na ty svoje www, jak jsi šikovná. K pohlazení a obejmutí. Máme Tě rádi (doufám, že mohu mluvit nejen za sebe, ale i za ostatní). :)

P.S. Zrovna dneska jdu na poštu s balíkem, protože něco prodávám, a jestli se někomu nelíbí ta moje izolepa, je mi to jedno, přece si tím nebudu kazit takový pěkný den! ;)

:grater:

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nenapadlo Te vsimnout si toho jak pises a vedet pritom taky proc to tak skutecne pises? :co:

Ne, nenapadlo mě zabývat se tím, že místo Já použiju slovo člověk. Nenapadlo. Nevšimla jsem si toho.

Tohle je tedy take Tva uprimnost k sobe a tedy i k nam?

Psala jsi: "JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach."

Ty pises neco takoveho a nevis proc?
A ja se zeptam-delas si legraci?

A ja, jestli dovolis, Hir, se zeptam:
TY si dovolis (a povolis sama sobe) se takto zeptat? :grater: Hir, nechtej, abych te zaradila k   . . .  :grater: :dumbom: :grater:

mariposa napsal(a):

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:
Mnohokrát mi bylo řečeno, že věcem nerozumím. Když jsem jako dítě napsala úkol do školy a přinesla ho mámě ukázat, zmlátila mě hned na místě a celý jsem to musela přepsat. Druhý den jsem za úkol dostala pětku, protože správně byla ta moje první varianta, ne ta přepsaná podle mámy. Nevzpomínám si jestli se omluvila, jestli na to něco řekla, když to pak viděla.
Každý den se mi děje to, že mi lidé říkají, že dělám věci špatně. Pokaždé když jdu na poštu mě říkají jak má ten balík vypadat. Byla jsem předevčírem, to my bylo řečeno že oranžově se na balík nepíše. Byla jsem včera, bylo mi řečeno, že velikost balíku je moc malá nebo velká, nevím jak to má správně být. Když to ten chlap potom měřil, vyšlo najevo, že to bylo správně, ale nechtělo se mu to říct, tak jen něco zadrmolil.
Je to na palici :dumbom:

NO A CO? :D
Ber to s lehkostí, nadhledem.
Proč to necháš na sebe tak padnout a trápíš se takovými věcmi?

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Aha, takže tedy spratek je ego.

Ne, nerezonuje mi, že rodiče dělají všechno blbě, zachráním je, zachráním naši rodinu. Takhle řečeno mi to nerezonuje.

Jses si jista ze jsi k sobe uprimna? Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.

Zkoumám co to se mnou dělá a slova, že můžu své rodiče jako dítě něčemu učit, že něco umím, se mnou nic nedělá. To je to co teď vím a cítím.
Jako dítě jsem toužila po klidné, láskyplné rodině, bezpečí, nejvíc po tom, aby si rodiče projevovali lásku (protože to by pro mě znamenalo, že se mají rádi, a že ten poprask, že za všechno můžu já, by zmizel). Toužila jsem po tom být ve svém pokojíčku a vědět, že se třeba milují. Jednou jsem snad něco takového trochu zahlédla (nevím) a byla jsem z toho šťastná. Šla jsem si malovat, tvořit a oni byli spolu - to pro mě znamenalo moc.
Pokud je tohle to o čem Pandora píše nebo Ty, a Vy to vidíte jako, že jsem je něco učila, tak já to nevidím. Já prostě jen měla hrozný strach, že zůstanu sama bez nich, že můžu za to jak žijí, za to že je máma nešťastná. Že jsem nějaký špatný člověk, když se kvůli mě tolik hádají a nedokážou se mít rádi.

Ne to neni to o cem mluvim ja. Tohle jsi si tam dodadila sama. Ja nemluvim o Tvem detstvi (detsky vek).
Mluvim o tomhle: Tve vlakno pred dvema lety neslo nazev : "Jak ukázat svým blízkým "jiný" směr žití. "

Netvrdim vsak ze to co bylo a mozna i nebylo pred dvema lety je dnes aktualni. Ja se pouze zamerne ptala jestli jsi k sobe uprimna a k nam. To jestli jsi nebo ne potrebujes a mas vedet predevsim Ty.
Pokud tohle o cem jsi psala pred dvema lety neni dnes aktualni,nedelas to (a mozna jsi to ani nedelala) a ted citis ,vis (?) ze ted (ani pred dvema lety ?) sve rodice ( a ostani) nemas tendenci neco ucit pouze na zaklade sve teorie,pak OK.

Viki zkus to jinak jestli chces,me Tve psani prijde z cesty.
Zajima me taky proc na tento prispevek reagujes.

Mari,
já se směju :D :D
Pošta, to je moloch, kde zamrzl čas :jojo:
Z ní vůbec neměj depky.
To není žádné měřítko správnosti nebo špatnosti, to je jen brontosauří absurdní skanzen.

Nedávno mi poslali balíček. Obyčejně. 2x. Pochopitelně, že ani jeden nedošel. Když se odesilatelka na poště podání i na poště dodání po balíčcích sháněla, bylo ji shodně řešeno: Jó paní, když jste chtěla, aby to došlo, měla jste to poslat doporučeně!
Sebemenší sebereflexe, sebemenší náznak například toho: ouha, to tu asi máme někde straku, když to už PODRUHÉ nedošlo..podíváme se..

Poučení?
Když chceš, aby došel balík, přesto, že pošta nabízí službu podání obyčejně, pošli ho dopporučeně, pak se k tobě, i když ti zase zmizí v propadlišti nenechavců České pošty,  budou přinejmenším alespoň na přepážce chovat slušně :) :) :)

giorgino napsal(a):

To není na palici, to je EGO! :dumbom:

Ať uděláš v tomhle světě cokoli, vždycky se najde jedinec, kterýmu se něco nelíbí. Ty jsi vážně jak hromosvod. Bohužel hromosvod bez uzemnění. To bych asi explodoval. :)

Za tím vším jsi stejně skvělá, úžasná. Podívej se na ty svoje www, jak jsi šikovná. K pohlazení a obejmutí. Máme Tě rádi (doufám, že mohu mluvit nejen za sebe, ale i za ostatní). :)

P.S. Zrovna dneska jdu na poštu s balíkem, protože něco prodávám, a jestli se někomu nelíbí ta moje izolepa, je mi to jedno, přece si tím nebudu kazit takový pěkný den! ;)

Super!
Jenže co když se ten člověk na poště rozhodne, že kvůli tomu co se mu nelíbí, mi ten balík nevezme? Tímhle způsobem já přemýšlím. Já jsem na tom člověku svým způsobem závislá - to je to co si myslím. Já ten balík potřebuju poslat. A on se může rozhodnout, že se mu něco nelíbí a vyprovodí mě i s balíkem. Tahleta myšlenka maximálně ovlivňuje všechno co dělám. Že jsem závislá na rozhodnutí druhých.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nenapadlo Te vsimnout si toho jak pises a vedet pritom taky proc to tak skutecne pises? :co:

Ne, nenapadlo mě zabývat se tím, že místo Já použiju slovo člověk. Nenapadlo. Nevšimla jsem si toho.

Tohle je tedy take Tva uprimnost k sobe a tedy i k nam?

Psala jsi: "JÁ (moje ego) nejsem jediná kdo má strach. Každé JÁ má strach."

Ty pises neco takoveho a nevis proc?
A ja se zeptam-delas si legraci?

Arcanum, já tohle o čem tu teď píšeš, prostě nechápu.
Nevšimla jsem si toho, že místo Já používám člověk.
A přitom vím, že jen ego může mít strach. A že každý člověk má ego.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jo, myslím. Protože třeba ví to co já nevím. Nebo to ví líp. :co:
Mnohokrát mi bylo řečeno, že věcem nerozumím. Když jsem jako dítě napsala úkol do školy a přinesla ho mámě ukázat, zmlátila mě hned na místě a celý jsem to musela přepsat. Druhý den jsem za úkol dostala pětku, protože správně byla ta moje první varianta, ne ta přepsaná podle mámy. Nevzpomínám si jestli se omluvila, jestli na to něco řekla, když to pak viděla.
Každý den se mi děje to, že mi lidé říkají, že dělám věci špatně. Pokaždé když jdu na poštu mě říkají jak má ten balík vypadat. Byla jsem předevčírem, to my bylo řečeno že oranžově se na balík nepíše. Byla jsem včera, bylo mi řečeno, že velikost balíku je moc malá nebo velká, nevím jak to má správně být. Když to ten chlap potom měřil, vyšlo najevo, že to bylo správně, ale nechtělo se mu to říct, tak jen něco zadrmolil.
Je to na palici :dumbom:

NO A CO? :D
Ber to s lehkostí, nadhledem.
Proč to necháš na sebe tak padnout a trápíš se takovými věcmi?

Protože si pak myslím, že mě nikdo nemá rád = to je to první co mě napadlo.

Ještě takhle to taky je. Byla jsem u rodičů na obědě. Máma vždycky když uvaří tak se všech ptá jaké to je, jestli jim to chutná. Čeká, že řeknou, že to je dobré. Je to vlastně už ta jediná věc, která jí zbývá k tomu, aby jí druzí brali na vědomí. To vaření, kterým si svým způsobem pro sebe získává moc. Jenže se ptá na názor ostatních a přitom není není pak schopná unést pravdu, třeba když někdo řekne, že to je přesolené. Hned se jí to dotkne. No a jak jsem tam teď byla na tom obědě, tak se máma ptala táty a ten jí řekl popravdě, že to je moc kořeněný a ona se naštvala a vzala to jako útok na sebe. Tátu označila za člověka, který nikdy nedokáže uznat druhého, je to zlý člověk.

No a tak to mám i já.
A teď jak jsem to napsala tak vidím jak strašně máma uvízla ve svém egu. A jak jsem v něm uvízla taky já.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Jses si jista ze jsi k sobe uprimna? Neni treba brat Pandory slova uplne doslovne ,jako ze delaji vsechno blbe ale jakoze Ty jsi si uz tehda myslela ze to "umis" lepe (teoreticky) a ze je to muzes naucit.
Tak nejak.

Zkoumám co to se mnou dělá a slova, že můžu své rodiče jako dítě něčemu učit, že něco umím, se mnou nic nedělá. To je to co teď vím a cítím.
Jako dítě jsem toužila po klidné, láskyplné rodině, bezpečí, nejvíc po tom, aby si rodiče projevovali lásku (protože to by pro mě znamenalo, že se mají rádi, a že ten poprask, že za všechno můžu já, by zmizel). Toužila jsem po tom být ve svém pokojíčku a vědět, že se třeba milují. Jednou jsem snad něco takového trochu zahlédla (nevím) a byla jsem z toho šťastná. Šla jsem si malovat, tvořit a oni byli spolu - to pro mě znamenalo moc.
Pokud je tohle to o čem Pandora píše nebo Ty, a Vy to vidíte jako, že jsem je něco učila, tak já to nevidím. Já prostě jen měla hrozný strach, že zůstanu sama bez nich, že můžu za to jak žijí, za to že je máma nešťastná. Že jsem nějaký špatný člověk, když se kvůli mě tolik hádají a nedokážou se mít rádi.

Ne to neni to o cem mluvim ja. Tohle jsi si tam dodadila sama. Ja nemluvim o Tvem detstvi (detsky vek).
Mluvim o tomhle: Tve vlakno pred dvema lety neslo nazev : "Jak ukázat svým blízkým "jiný" směr žití. "

Netvrdim vsak ze to co bylo a mozna i nebylo pred dvema lety je dnes aktualni. Ja se pouze zamerne ptala jestli jsi k sobe uprimna a k nam. To jestli jsi nebo ne potrebujes a mas vedet predevsim Ty.
Pokud tohle o cem jsi psala pred dvema lety neni dnes aktualni,nedelas to (a mozna jsi to ani nedelala) a ted citis ,vis (?) ze ted (ani pred dvema lety ?) sve rodice ( a ostani) nemas tendenci neco ucit pouze na zaklade sve teorie,pak OK.

Takže byla jsem se před chvílí projít... a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo. Ale došlo mi, že si to myslím teď. Na podzim jsem neplánovaně přijela k našim. Zrovna obědvali. A mě totálně překvapilo, že i když tam nejsem, tak že spolu obědvají. Že si spolu dokázali (i beze mě!) sednout společně ke stolu a úplně normálně spolu jíst a dokonce se spolu i bavili (!). Já si do tý doby myslela, že to dělají jen když tam jsem. Že beze mě by to nešlo :dumbom: :D To je bláhovost jak barák, to je strašná nabubřelost :)

Došlo mi to.

A taky to, že svým rodičům stále v duchu vyčítám, že mě k sobě připoutávají a přitom, jsem to vlastně já, kdo se od nich nechce trhnout :dumbom:

mariposa napsal(a):

Nevšimla jsem si toho, že místo Já používám člověk.
A přitom vím, že jen ego může mít strach. A že každý člověk má ego.

Ok,takze nejsi tak vsimava jak jsi ze sebe delala kdyz jsi si se mnou dopisovala,pravda? Omyl?

Ty vis ze jen ego muze mit strach? Jak to vis? To jsi nekde cetla ,slysela?
Nebo jsi zazila svet bez ega? Neco lidsky strachujiciho beze strachu?

mariposa napsal(a):

giorgino napsal(a):

To není na palici, to je EGO! :dumbom:

Ať uděláš v tomhle světě cokoli, vždycky se najde jedinec, kterýmu se něco nelíbí. Ty jsi vážně jak hromosvod. Bohužel hromosvod bez uzemnění. To bych asi explodoval. :)

Za tím vším jsi stejně skvělá, úžasná. Podívej se na ty svoje www, jak jsi šikovná. K pohlazení a obejmutí. Máme Tě rádi (doufám, že mohu mluvit nejen za sebe, ale i za ostatní). :)

P.S. Zrovna dneska jdu na poštu s balíkem, protože něco prodávám, a jestli se někomu nelíbí ta moje izolepa, je mi to jedno, přece si tím nebudu kazit takový pěkný den! ;)

Super!
Jenže co když se ten člověk na poště rozhodne, že kvůli tomu co se mu nelíbí, mi ten balík nevezme? Tímhle způsobem já přemýšlím. Já jsem na tom člověku svým způsobem závislá - to je to co si myslím. Já ten balík potřebuju poslat. A on se může rozhodnout, že se mu něco nelíbí a vyprovodí mě i s balíkem. Tahleta myšlenka maximálně ovlivňuje všechno co dělám. Že jsem závislá na rozhodnutí druhých.

A jsme zase u ega. :)

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

Arcanum napsal(a):

Viki zkus to jinak jestli chces,me Tve psani prijde z cesty.
Zajima me taky proc na tento prispevek reagujes.

No protoze jsem si myslela /jsem exibicionistou narcisem natolik/, ze ji, krehkemu motylkovi, co bezstarostne lita kolem, neco muzu tim svym "krutym" (zbyle - sve - emoce jsme vynechala) zpusobem dat. Prominte vsichni... nekdy se silne ztotoznuju s Hannibalem... a kurnik, za nic na svete nevim, proc, no... :usch:  :dumbom: :dumbom: :dumbom:

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Nevšimla jsem si toho, že místo Já používám člověk.
A přitom vím, že jen ego může mít strach. A že každý člověk má ego.

Ok,takze nejsi tak vsimava jak jsi ze sebe delala kdyz jsi si se mnou dopisovala,pravda? Omyl?

Ty vis ze jen ego muze mit strach? Jak to vis? To jsi nekde cetla ,slysela?
Nebo jsi zazila svet bez ega? Neco lidsky strachujiciho beze strachu?

K našemu dopisování jsem přistupovala tak, že nemá cenu si před Tebou na něco hrát (že bych dělala, že všímavější než jsem). Hodnotu toho psaní jsem viděla právě v tom, že k Tobě (tedy hlavně k sobě) budu co nejupřímnější dokážu být. Nehrála jsem si na to, že jsem všímavější než jsem byla.

Vím, co jsem cítila, když jsem se přijala. Byl to klid, teplo, stav bez touhy. Pojmenovala jsem si to láska.
Vím, jak se cítím teď, je to neklid a chaos, je to opak toho co jsem cítila tenkrát. Říkám tomu strach.
Četla jsem pak taky knihy v kterých se píše o lásce, strachu. Psala jsem si o tom i s Tebou.
Zažila jsem na velmi malé momenty chvíle absolutní spokojenosti. A taky paniku.

:co:

Tu Tvoji frekvenci nezachytvama,nejspis nejsem na stejne vlne.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

V příspěvku 96 jsem to brala jako, že je řeč o mém dětském věku. Chápala jsem to tak, že Pandorra mluví o tom, že jsem se tímhle nastavením už narodila, že jsem tohle přesvědčení v sobě měla odjakživa.

:co:

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

majkafa napsal(a):

Proč to vnímáš takhle, že máš potřebu napsat - člověk ví... a ne JÁ vím...

Krasna otazka majkafo :supr:

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám.

Proc mari?
Jaky to ma smysl?

Vazne! :jojo:  Ona place!!! :kapitulation: A nema nic vic, nez ten bilej satecek... :kapitulation:

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Krasna otazka majkafo :supr:

Protože si tímhle způsobem udržuju alespoň nějaký odstup od toho co prožívám.

Proc mari?
Jaky to ma smysl?

Děkuju za otázku

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

V příspěvku 96 jsem to brala jako, že je řeč o mém dětském věku. Chápala jsem to tak, že Pandorra mluví o tom, že jsem se tímhle nastavením už narodila, že jsem tohle přesvědčení v sobě měla odjakživa.

Unikaji ti podle mne souvislosti. 
Co se tyka rozhovoru se mnou tak urcite.

A proc jsi falesna ? Na tuhle otazku uz take znas odpved?

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.


Giorgino chtěla jsem Tě poprosit o to, jestli bys mi mohl odpustit, že když jsem Ti psala, tak jsem si na něco hrála. Já chtěla být tím člověkem za kterého jsem se převlékla, tím člověkem, který žije vyrovnaně a s nadhledem vše přijímá. Nebyla to ale pravda, nejsem taková. Promiň.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

V příspěvku 96 jsem to brala jako, že je řeč o mém dětském věku. Chápala jsem to tak, že Pandorra mluví o tom, že jsem se tímhle nastavením už narodila, že jsem tohle přesvědčení v sobě měla odjakživa.

Unikaji ti podle mne souvislosti. 
Co se tyka rozhovoru se mnou tak urcite.

V příspěvku 136 jsem napsala, že jsem si "vzpomněla", že ty tendence mám. Že to dělám.

Arcanum napsal(a):

A proc jsi falesna ? Na tuhle otazku uz take znas odpved?

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

mariposa napsal(a):

V příspěvku 136 jsem napsala, že jsem si "vzpomněla", že ty tendence mám. Že to dělám.

Ja vim. Ja mluvila jeste o predchozi domnence ohledne me.

mariposa napsal(a):

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.

Tak to rozbal.

Mariposo, prosím, neomlouvej se! To, jak se prezentuješ a prezentovala ses, do toho mně prd a z prdu kulička, kdo si to jak přebral, to je jeho věc. Stejně jako to, co jsi dělala, děláš a dělat budeš je čistě tvoje.
Když tě ti, co teď mají rádi "tebe falešnou" přestanou mít rádi, až se vyjevíš jako skutečná ty, co se stane? Zhroutíš se? Umřeš? Ztratíš smysl existence? Propadneš se studem nebo zoufalstvím, nebo  co ?!? :/

mariposa napsal(a):

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

No jasne vzdyt se to jednou kazdy musel,musi naucit.

Me se libilo jak nekde Pan psala ze sebe prijima i jako andela i jako dabla. (nechci kecat,jen si tak nejak zhruba pamatuju tu myslenku)  a ja rikam super!
Prijmout se,prijmout svoji slabou stranku,prijmout svoji negativni stranku,prijmout svuj stin a ja nevim jak jeste to nazvat je vyzva k pokroku,zadouci a jasna vec.
Jinak to nepujde pac to obejit nejde.Potlacovani zpusobuje vybuchy a zmatek a ja nevim jak jeste to nazvat. :)

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A proc jsi falesna ? Na tuhle otazku uz take znas odpved?

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

Jakože se nezalíbím egu :P ? Pěknej prů.er! To sis teda naběhla děvenko! To si koleduješ! :D :D
Taky jsem se bávala (a abych nekecala, občas se zabojím). I když teď už jsem spíš zvědavá.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

NO A CO? :D
Ber to s lehkostí, nadhledem.
Proč to necháš na sebe tak padnout a trápíš se takovými věcmi?

Protože si pak myslím, že mě nikdo nemá rád = to je to první co mě napadlo.

Proč potřebuješ, aby tě někdo měl rád?
A co ty, ty se ráda máš? ;)
To je to nejdůležitější.
Až se budeš mít ráda ty, to se začnou dít věci. :jojo:

mariposa napsal(a):

Takže byla jsem se před chvílí projít... a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo. Ale došlo mi, že si to myslím teď. Na podzim jsem neplánovaně přijela k našim. Zrovna obědvali. A mě totálně překvapilo, že i když tam nejsem, tak že spolu obědvají. Že si spolu dokázali (i beze mě!) sednout společně ke stolu a úplně normálně spolu jíst a dokonce se spolu i bavili (!). Já si do tý doby myslela, že to dělají jen když tam jsem. Že beze mě by to nešlo :dumbom: :D To je bláhovost jak barák, to je strašná nabubřelost :)

Došlo mi to.

A taky to, že svým rodičům stále v duchu vyčítám, že mě k sobě připoutávají a přitom, jsem to vlastně já, kdo se od nich nechce trhnout :dumbom:

Už jsem ti psala jako reakci na to, že máš zachraňovat své rodiče, o pýše. O povyšování se. Kdo jsi, že si osobuješ své rodiče zachraňovat? Najdi cestu k sebelásce a taky ke své pokoře.

Ono je jednodušší řešit jiné, než sama sebe, viď? Taková skvělá schovávačka sama před sebou. :jojo:

mariposa napsal(a):

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

NO A CO? :D
Hlavně se měj ráda. Proč se chceš líbit? "Stačí" se přijímat. Taková, jaká jsi. :jojo:

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

Já myslím, že to funguje už v dětském věku, ale na zcela nevědomé bázi - je to volba osobnosti pod vlivem ega. Nejspíš až v dospělosti je možné to rozklíčovat a málokdo to umí sám bez pomoci.
Dítě to žije nevědomě pod vlivem Strachu, že ho nikdo nebude mít rád, když....
V dospělosti si to dovede vytáhnout z nevědomí do vědomí a něco s tím udělat.

mariposa napsal(a):

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.


Giorgino chtěla jsem Tě poprosit o to, jestli bys mi mohl odpustit, že když jsem Ti psala, tak jsem si na něco hrála. Já chtěla být tím člověkem za kterého jsem se převlékla, tím člověkem, který žije vyrovnaně a s nadhledem vše přijímá. Nebyla to ale pravda, nejsem taková. Promiň.

Já ti odpouštím, také jsem místy trochu přepálil. :)

Chtěl jsem předtím něco napsat, než jsem šel na poštu, ale říkal jsem si, že se to sem až tolik nehodí, jsou to některé mé myšlenky, nápady z posledních 14 dní - neboť jsem ve fázi kdy je třeba změnit život a tak. Je to pohled na svět, smysl, žití a tak (teda můj). Nemá to nic společného s Vámi ani babinetem. Teď když jsem četl příspěvky 141,150 a 152... hodí se to k tomu. Ale napíšu to sem až zítra, dnes musím ještě něco dodělat.

Jo jinak na poště žádné problémy nebyly, proběhlo několik úsměvů, zaplaceno a nashle. Pohoda. :)

:offtopic: Jako starý pošťák s vystudovanou VŠ Pošt :D a několikaletou praxí jako vedoucí pošt a doručovatelka neznám nikoho, komu by se ztratil obyčejný dopis. Radím, po konzultacích a výměnách názorů na srazech se spolužáky, kteří jsou na různých postech u České i Slovenské pošty, včetně těch nejvyšších, žádné doporučené zásilky. To akorát zdržuje jejich dodání. Pokud ovšem není nezbytně nutné mít potvrzené převzetí. Ale jinak POUZE obyčejně, žádné pojišťování balíků, žádná cenná psaní. Akorát to na sebe zbytečně upozorňuje. :D
Jo, a když už doporučená, tak jedině s dodejkou. Pak je všem jasno. :D

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

V příspěvku 96 jsem to brala jako, že je řeč o mém dětském věku. Chápala jsem to tak, že Pandorra mluví o tom, že jsem se tímhle nastavením už narodila, že jsem tohle přesvědčení v sobě měla odjakživa.

Mari, to není o tom, že se s tím narodíš - i když i to je někdy možné - to je o tom, že se to už jako dítě v rodině, která je pro tebe "nepřátelská" prostě tak naučíš - začneš ztrácet sama sebe a hrát role, které si myslíš, že od tebe okolí očekává, že budeš hrát, tj budeš hodná holčička, způsobná a chytrá, která dělá ridičům radost svými školními výsledky, která se snaží být taková, jakou si MYSLÍ, že oni si ji přejou mít...

Ale je fakt, že některé bytosi přicházejí na svět i už s tím, že: já jim teda ukážu.... já si musím lásku zasloužit...musím být nejlepší.... dokážu tatínkovi, že jsem daleko lepší než opravdovej kluk.... budu hrát za miminku její roli, protože ona nemá tatínka dost ráda... bla bla.

Tohle jsou moje zkušenosti z praxe.
Když lidé na tyhle svoje vzorce příjdou a opravdu je "pustí vodou", nesmírně se jim uleví a i vztahy s rodiči se podstatně zlepší :jojo:

mariposa napsal(a):

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.

Mari, mohu ti ze zkušenosti říci, že pravá opak je pravdou :jojo:
Víc získáš než ztratíš.
Kolem tebe se "rozsvítí" stejně tak jako se rozsvítí v tobě.
Tohle světlo lidi, kteří tě mají rádi nezažene, dráždí jen stejné "falešníky", jakým se teď cítíš být ty....
Takže vlastně i jim nakonec můžeš pomoci k metaformfóze :jojo:

Faktem ale je, že to někdy hodně bolí...ego se jen tak nevzdává.

Pandorraa napsal(a):

Mari, mohu ti ze zkušenosti říci, že pravá opak je pravdou :jojo:
Víc získáš než ztratíš.
Kolem tebe se "rozsvítí" stejně tak jako se rozsvítí v tobě.
Tohle světlo lidi, kteří tě mají rádi nezažene, dráždí jen stejné "falešníky", jakým se teď cítíš být ty....
Takže vlastně i jim nakonec můžeš pomoci k metaformfóze :jojo:

Faktem ale je, že to někdy hodně bolí...ego se jen tak nevzdává.

:jojo::jojo::jojo:
Přesně takhle to funguje. Vlastní zkušenost. Když se, Mari, přestaneš bát a půjdeš do toho. :jojo:
Taky jsem chtěla být pro mou maminku nejlepší,  aby mě měla ráda.
Ve svých 43 letech jsem šla do druhého extrému, stala jsem se nejhorší. Nejen pro mou maminku. To jsem já, beran. Všechno, nebo nic. Když nemám být nejlepší, budu aspoň nejhorší, žádný průměr. :D A když jsem si užila extrému - být nejhorší, všechno se vyrovnalo a jsem, jaká jsem. :jojo: Falešníky jsem sice ztratila, ale za to jsem získala spoustu opravdových přátel a ti opravdoví předtím také zůstali.

Pandorraa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

.....a zjistila jsem, že tu tendenci "myslet si, že rodičům můžu ukázat jak mají žít" a soudit je, že žijí strašně mám. Mám ji ale až teď jako dospělá. Nebo spíš, poslední dva roky si jí uvědomuju. Nenaskakovalo mi to vůbec se vzpomínakami z dětství, proto to se mnou nic nedělalo.  Ale došlo mi, že si to myslím teď.

Vzdyt jo. Tady s Tebou nikdo nemluvil podle mne o Tvem detskem veku. 
Dovolim si tvrdit ze ani Pandora ne.

Já myslím, že to funguje už v dětském věku, ale na zcela nevědomé bázi - je to volba osobnosti pod vlivem ega. Nejspíš až v dospělosti je možné to rozklíčovat a málokdo to umí sám bez pomoci.
Dítě to žije nevědomě pod vlivem Strachu, že ho nikdo nebude mít rád, když....
V dospělosti si to dovede vytáhnout z nevědomí do vědomí a něco s tím udělat.

Ano, v dospelosti si clovicek dokaze na ceste sebepoznavani uvedomovat to co si jeste jako dite neuvedomovalo.

Podle mne: Pokud jsi se mariposo pokousela ve svych vzpominkach z detstvi uvedomit jestli jsi to delala uz jako dite,pak to vlastne ona detska vzpominak nedokaze.
Pouze dnesni prozreni v Tvem nynejsim veku. Detska vzpominaka je tedy nevedoma.

ViktorkaM napsal(a):

O k i... how is it like it, I don´t know... no a co? Ja ty lidske casti toho pitomeho tela nechtela .. o-c-h-u-t- ... no co, jde vam mraz po zadech? Vsak tu mate druheho  :kapitulation: nekolikateho... :kapitulation: Hanibala... vporadi.. tak si ho vychutnejte...
o-ou? Vik se zblaznila? :co: ok
Mozna jo.
Mozna ma proc
Tak ju POPRAVME!

PAc zde, v Babi, trci z rady!!!

:usch: :usch: :usch:

Tohle je dobrý, Viktorko. :)

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

No jasne vzdyt se to jednou kazdy musel,musi naucit.

Me se libilo jak nekde Pan psala ze sebe prijima i jako andela i jako dabla. (nechci kecat,jen si tak nejak zhruba pamatuju tu myslenku)  a ja rikam super!
Prijmout se,prijmout svoji slabou stranku,prijmout svoji negativni stranku,prijmout svuj stin a ja nevim jak jeste to nazvat je vyzva k pokroku,zadouci a jasna vec.
Jinak to nepujde pac to obejit nejde.Potlacovani zpusobuje vybuchy a zmatek a ja nevim jak jeste to nazvat. :)

:supr:

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

NO A CO? :D
Ber to s lehkostí, nadhledem.
Proč to necháš na sebe tak padnout a trápíš se takovými věcmi?

Protože si pak myslím, že mě nikdo nemá rád = to je to první co mě napadlo.

Proč potřebuješ, aby tě někdo měl rád?
A co ty, ty se ráda máš? ;)
To je to nejdůležitější.
Až se budeš mít ráda ty, to se začnou dít věci. :jojo:

To snad potřebují všichni ne? A nejvíc asi ti, kteří si tu lásku sami neumí dát.
Nemám se ráda, kdybych se měla ráda, tak bych nedělala akrobatický čísla, za který čekám, že mě budou mít rádi ostatní :dumbom:
Majkafo, já tu teorii znám. Vím, že až se budu mít ráda, tak...

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

NO A CO? :D
Hlavně se měj ráda. Proč se chceš líbit? "Stačí" se přijímat. Taková, jaká jsi. :jojo:

Líbit se chci právě proto, aby mě druzí přijali a skrze ně bych se přijala sama. Když už u mámy v břiše jsem byla nepřijímaná. - Zase píšu co mě první napadlo, tak to mám nastavený. A chci to změnit.
Kdyby to bylo tak snadné to cítit tak lehce, jako se to napíše na obrazovku

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.


Giorgino chtěla jsem Tě poprosit o to, jestli bys mi mohl odpustit, že když jsem Ti psala, tak jsem si na něco hrála. Já chtěla být tím člověkem za kterého jsem se převlékla, tím člověkem, který žije vyrovnaně a s nadhledem vše přijímá. Nebyla to ale pravda, nejsem taková. Promiň.

Já ti odpouštím, také jsem místy trochu přepálil. :)

Chtěl jsem předtím něco napsat, než jsem šel na poštu, ale říkal jsem si, že se to sem až tolik nehodí, jsou to některé mé myšlenky, nápady z posledních 14 dní - neboť jsem ve fázi kdy je třeba změnit život a tak. Je to pohled na svět, smysl, žití a tak (teda můj). Nemá to nic společného s Vámi ani babinetem. Teď když jsem četl příspěvky 141,150 a 152... hodí se to k tomu. Ale napíšu to sem až zítra, dnes musím ještě něco dodělat.

Jo jinak na poště žádné problémy nebyly, proběhlo několik úsměvů, zaplaceno a nashle. Pohoda. :)

Děkuju :)

Ta pošta :lol: :supr:

Pandorraa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.

Mari, mohu ti ze zkušenosti říci, že pravá opak je pravdou :jojo:
Víc získáš než ztratíš.
Kolem tebe se "rozsvítí" stejně tak jako se rozsvítí v tobě.
Tohle světlo lidi, kteří tě mají rádi nezažene, dráždí jen stejné "falešníky", jakým se teď cítíš být ty....
Takže vlastně i jim nakonec můžeš pomoci k metaformfóze :jojo:

Faktem ale je, že to někdy hodně bolí...ego se jen tak nevzdává.

:)

Arcanum napsal(a):

Podle mne: Pokud jsi se mariposo pokousela ve svych vzpominkach z detstvi uvedomit jestli jsi to delala uz jako dite,pak to vlastne ona detska vzpominak nedokaze.
Pouze dnesni prozreni v Tvem nynejsim veku. Detska vzpominaka je tedy nevedoma.

Ano to jsem zkoušela a nic jsem neviděla.

mariposa napsal(a):

Majkafo, já tu teorii znám. Vím, že až se budu mít ráda, tak...

A chci to změnit.

Tak na co jeste cekas? :co: 
Mluvit tady teoreticky k sobe na skle (jak jsi tvrdila ze tady mluvis k sobe) ti k necemu je?
K cemu?

majkafa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Mari, mohu ti ze zkušenosti říci, že pravá opak je pravdou :jojo:
Víc získáš než ztratíš.
Kolem tebe se "rozsvítí" stejně tak jako se rozsvítí v tobě.
Tohle světlo lidi, kteří tě mají rádi nezažene, dráždí jen stejné "falešníky", jakým se teď cítíš být ty....
Takže vlastně i jim nakonec můžeš pomoci k metaformfóze :jojo:

Faktem ale je, že to někdy hodně bolí...ego se jen tak nevzdává.

:jojo::jojo::jojo:
Přesně takhle to funguje. Vlastní zkušenost. Když se, Mari, přestaneš bát a půjdeš do toho. :jojo:
Taky jsem chtěla být pro mou maminku nejlepší,  aby mě měla ráda.
Ve svých 43 letech jsem šla do druhého extrému, stala jsem se nejhorší. Nejen pro mou maminku. To jsem já, beran. Všechno, nebo nic. Když nemám být nejlepší, budu aspoň nejhorší, žádný průměr. :D A když jsem si užila extrému - být nejhorší, všechno se vyrovnalo a jsem, jaká jsem. :jojo: Falešníky jsem sice ztratila, ale za to jsem získala spoustu opravdových přátel a ti opravdoví předtím také zůstali.

Extrémy mi taky jdou :D

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Majkafo, já tu teorii znám. Vím, že až se budu mít ráda, tak...

A chci to změnit.

Tak na co jeste cekas? :co: 
Mluvit tady teoreticky k sobe na skle (jak jsi tvrdila ze tady mluvis k sobe) ti k necemu je?
K cemu?

Něco podobnýho jsi mi psala už před rokem, rokem a půl? Že pořád chodím okolo.
Copak se dá mít rád hned teď na rozkaz? :co:

Mariposo...na 8 stránek tady teoretizuješ,coby kdyby...nabiflováno máš...málokdy se mi stává,že jsem ostrá,ale tentokrát si to dovolím...všichni tu s tebou diskutují,pomáhají ti, snaží se a tys nadále  intelektuálka amálka,která pitvá a pitvá...koukej se sebrat,vypni babinet a pracuj...připadáš mi jen líná jak veš...a to ve všech oblastech svého života !!!

Teoreticky to šlo Mari už v roce 2008. Fakty to chce praxi, ne jenom tady teoretizovat. S rodiči to může být super praxe teď hned.

Revliba napsal(a):

Mariposo...na 8 stránek tady teoretizuješ,coby kdyby...nabiflováno máš...málokdy se mi stává,že jsem ostrá,ale tentokrát si to dovolím...všichni tu s tebou diskutují,pomáhají ti, snaží se a tys nadále  intelektuálka amálka,která pitvá a pitvá...koukej se sebrat,vypni babinet a pracuj...připadáš mi jen líná jak veš...a to ve všech oblastech svého života !!!

teda revlibo, ty mě překvapuješ ...

PPavlaa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Mariposo...na 8 stránek tady teoretizuješ,coby kdyby...nabiflováno máš...málokdy se mi stává,že jsem ostrá,ale tentokrát si to dovolím...všichni tu s tebou diskutují,pomáhají ti, snaží se a tys nadále  intelektuálka amálka,která pitvá a pitvá...koukej se sebrat,vypni babinet a pracuj...připadáš mi jen líná jak veš...a to ve všech oblastech svého života !!!

teda revlibo, ty mě překvapuješ ...

No jo Pavlo,asi se nezdám:)

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Majkafo, já tu teorii znám. Vím, že až se budu mít ráda, tak...

A chci to změnit.

Tak na co jeste cekas? :co: 
Mluvit tady teoreticky k sobe na skle (jak jsi tvrdila ze tady mluvis k sobe) ti k necemu je?
K cemu?

Něco podobnýho jsi mi psala už před rokem, rokem a půl? Že pořád chodím okolo.
Copak se dá mít rád hned teď na rozkaz? :co:

Takze uz rok,nebo rok a pul? ,a Ty porad chodis jen okolo? 

Hned ted,nebo uz je to rok - rok a pul?
  Na rozkaz? Jooo mari ,nic takoveho bych ja urcite nemohla vyslovit. To podivne slovo do meho slovniku nepatri. :)

to teda jo revlibo, zrovna tys vypadala jako takovej flegmoš, co se jen tak nerozčílí :P

Arcanum napsal(a):

Na rozkaz? Jooo mari ,nic takoveho bych ja urcite nemohla vyslovit. To podivne slovo do meho slovniku nepatri. :)

Já vím :)

PPavlaa napsal(a):

to teda jo revlibo, zrovna tys vypadala jako takovej flegmoš, co se jen tak nerozčílí :P

No,už mě přestaly ty pseudointelektuální mariposiny pitvy bavit...hlavně to,že nemaká a nemaká,jen sáhodlouze mluví a taky,že neotevře to svoje srdce a omílá si to svoje....ok,chápu,taky jsem natvrdlá,ale po pár měsících se mi začíná rozsvěcet a vona tolik let??
Já pak nevěřím těm jejím chytrejm radám...ne,že by nebyly chytrý,ale pro mně káže vodu a pije víno....no a uznávám,včera mě dostal ten nález holky na MR,tak jsem byla trochu podrážděná nad zbytečnostma..

nic neříkám, souhlasím, jen mě to zrovna u tebe překvapilo :)

Revliba napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

to teda jo revlibo, zrovna tys vypadala jako takovej flegmoš, co se jen tak nerozčílí :P

No,už mě přestaly ty pseudointelektuální mariposiny pitvy bavit...hlavně to,že nemaká a nemaká,jen sáhodlouze mluví a taky,že neotevře to svoje srdce a omílá si to svoje....ok,chápu,taky jsem natvrdlá,ale po pár měsících se mi začíná rozsvěcet a vona tolik let??
Já pak nevěřím těm jejím chytrejm radám...ne,že by nebyly chytrý,ale pro mně káže vodu a pije víno....no a uznávám,včera mě dostal ten nález holky na MR,tak jsem byla trochu podrážděná nad zbytečnostma..

Takže místo toho, abys prostě jen přestala číst, když už Tě to přestalo bavit (to co si tady já řeším), tak jsi měla potřebu si své podráždění vylít na mně?

Tak jsem prostě asi natvrdlejší víc než Ty, když Tobě je u mě už všechno jasný, zatímco mě ještě ne. Proč máš potřebu mě o tom informovat? Taky umím hledat chyby na druhých, jde to báječně snadno. Hůř se už hledá u sebe.

mariposa napsal(a):

Revliba napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

to teda jo revlibo, zrovna tys vypadala jako takovej flegmoš, co se jen tak nerozčílí :P

No,už mě přestaly ty pseudointelektuální mariposiny pitvy bavit...hlavně to,že nemaká a nemaká,jen sáhodlouze mluví a taky,že neotevře to svoje srdce a omílá si to svoje....ok,chápu,taky jsem natvrdlá,ale po pár měsících se mi začíná rozsvěcet a vona tolik let??
Já pak nevěřím těm jejím chytrejm radám...ne,že by nebyly chytrý,ale pro mně káže vodu a pije víno....no a uznávám,včera mě dostal ten nález holky na MR,tak jsem byla trochu podrážděná nad zbytečnostma..

Takže místo toho, abys prostě jen přestala číst, když už Tě to přestalo bavit (to co si tady já řeším), tak jsi měla potřebu si své podráždění vylít na mně?

Tak jsem prostě asi natvrdlejší víc než Ty, když Tobě je u mě už všechno jasný, zatímco mě ještě ne. Proč máš potřebu mě o tom informovat? Taky umím hledat chyby na druhých, jde to báječně snadno. Hůř se už hledá u sebe.

Mari,nemám ti k tomu co říct,myslím,že jsem vyčerpala své verbální schopnosti...doufala jsem,že tím,že nereaguješ,přemýšlíš....zase chceš rozebírat,ne otevřít srdce...rozumím ti,chápu tě,soucítím s tebou,vnímám,že se snažíš....ale z MÉHO pohledu,tudy cesta nevede.....a nehodlám dál kázat,necítím se kompetentní..

Mariposo - naprostě souhlasím s Revlibou.
Moc se ve všem vrtáš,moc všechno rozebíráš. Prostě by si měla už konečně žít, a ne obracet každý slovo. Teorii máš našlapanou a v praxi prostě nežiješ.
To není napadání Mari, to je rada, postav se už na ty svoje nohy a hurá do života - akce - reakce :lol:

Vždyť já už se stavím, dělám co můžu. Nejsem bagr.

proč jsi tak vztahovačná, ty nesneseš, když ti někdo cokoliv řekne, viď ?

Mariposo, nyní se dostávám ke slibovanému příspěvku a bez obalu napíšu, co si myslím.

Už jsi natolik stará (nejen tvoje tělo), a přesto se chováš jak malá. Místy jak malej spratek co si neustále na něco stěžuje. Prostě si to nezvládla, no. Chováš se jak teenager. Třeba ta škola - neřeknu kdyby ti bylo šestnáct. Ale vůbec si neuvědomuješ, že když se na to vysereš a půjdeš někam do práce, nadřízený si na tobě smlnou. Doba je krutá, holko. Navíc si chceš dělat, co by se ti líbilo. Pohodička. Bohužel dneska málokdo dělá práci, kterou kdy chtěl dělat a která by ho bavila. A uvidíš, co to je pracovat 8,5 hodin 5x v týdny, vydělat na bydlení, na jídlo, prostě na základní potřeby. A až budeš mít po pracovní době, budeš toho mít plný zuby, že aby sis uvařila a tak, tak ti ani nezbyde čas na Babinet a padneš tuhá do postole. Tvý chovaní mi připomíná celýho sebe, akorát jsem asi dospěl o něco dřív, no. Život není pro zábavu, to ti povídám!!!


příspěvěk 152: Bojím se, že taková jaká jsem (nevím jaká vlastně) se druhým nebudu líbit.
Ve finále se asi bojím, že se nebudu líbit sama sobě.

Je to tvůj život a pokud začneš žít z té nastudované teorie, přestaneš se zajímat o to, co si o tobě myslí okolí a prostě začneš žít duchovním životem, hledat smysl života, zaručuju ti, že tě možná tvý rodiče odepíšou a ztratíš až 95% (horní hranice) svých přátel. S lidmi, se kterými sis skvěle rozuměla, si najednou přestaneš rozumět, nebudeš si s nimi mít co říci, přestane to fungovat třeba časem, nebudete si mít co říci, nebo pocítíš, že jejich přítomnost ti nevyhovuje, neboť se pohybuješ v jiné vibrační sféře. Možná i přijdeš o partnera, pokud to není nějaká duchna, časem to bude skřípat. Ale pejska neztratíš, ten tě naopak bude olizovat dvakrát tolik... To je ale jen jedna z variant.


příspěvek: 150: Já se bojím, že kdybych to "rozbalila" byl by to nářez. Kdyby rozbalila všechny ty emoce v sobě. Bojím se, že bych se nevydejchala. Ego se o sebe bojí. Co kdybych pak ztratila všechny ty lidi, co mě mají rádi? Co mají rádi tu falešnou tvář. Ta osoba, kterou ze sebe dělám není pravá.

Na tohle jsem vlastě odpověděl výše - všechny ty lidi možná ztratíš, potkáš zas jiný - koloběh života. V tomhle života budeš falešná, umřeš, narodíš se třeba v Arménii a co, zase budeš chtít bejt falešná, narodíš se na Marsu, až tam budeme lítat a zase něčemu podlehneš. Dobře víš, že stejně tě ten krůček jednou čeká. No jo, když ego se brání, tak to jo. Jednou je třeba ten prsten roztavit v hoře osudu, když už tu tíhu táhneš tááákovou dlouhou cestu. Vždycky si vzpomenu na Pána prstenů, když vidím fotku majkafy. :lol: Kdyby Frodo ve třetím díle se nezvdal prstenu, s tím antagonistou by to byl nekonečnej koloběh jak Tak jde čas. A tvým jediným antagonistou je ego, mariposo. Nikdo ten krůček žít jinak za tebe neudělá.

Volba je jednoduchá: Buď budeš žít ve světě, nebo budeš žít v "srdci". Dobře se podívej na čínskou monádu a představ si, že bílá barva je duchovní život a černá je materiální svět. Všimni si, že i bílé barvě je kapka černé - no jo, musíš zvládnout i ty základní povinnosti - pracovat, jíst a tak. Ale pozor, malý jin přitahuje velký jin a malý jang přitahuje velký jang.


I babinet je nekonečenj koleběh, příspěvky se tady množej jak bakterie. Doufám, že jsem zrovna vykročil dobrým směrem a z té jakési babinetí nemoci jsem vyléčenej. Tak zdar všem! Žijte si jak chcete, každopádně já si budu žít jak v 18. století, třebaže v tý mojí jeskyni jsem rád že mám elektriku a ledničku, to se hodí. :D A je mi úplně jedno, co si o mně myslíte, protože v nějaký Praze či velkoměstě nejsem šťastnej, je to tam hrr život a ten vzduch tam je nachípnutí. Ani moderní budíček nepotřebuju, stačí když zakokrhá sousedův kohout. Na co hardrock, punk či televizi, když ráno zaspívají ptáčci, přes den cvrčci a dívat se mohu na východ a na západ slunce. Uvařím si vločkovou kaši s melounem a pohodička. Ach, jak já nelituji svého rozhodnutí a konečně nepodléhám ostatním!!!! :)

giorgino napsal(a):

I babinet je nekonečenj koleběh, příspěvky se tady množej jak bakterie. Doufám, že jsem zrovna vykročil dobrým směrem a z té jakési babinetí nemoci jsem vyléčenej. Tak zdar všem! Žijte si jak chcete, každopádně já si budu žít jak v 18. století, třebaže v tý mojí jeskyni jsem rád že mám elektriku a ledničku, to se hodí. :D A je mi úplně jedno, co si o mně myslíte, protože v nějaký Praze či velkoměstě nejsem šťastnej, je to tam hrr život a ten vzduch tam je nachípnutí. Ani moderní budíček nepotřebuju, stačí když zakokrhá sousedův kohout. Na co hardrock, punk či televizi, když ráno zaspívají ptáčci, přes den cvrčci a dívat se mohu na východ a na západ slunce. Uvařím si vločkovou kaši s melounem a pohodička. Ach, jak já nelituji svého rozhodnutí a konečně nepodléhám ostatním!!!! :)

:):supr::)

Držím všech deset (dvacet), brachu!!! A díky, jsi skvělej člověk :):D:pussa:

Jiri? :pussa:

mariposa napsal(a):

Držím všech deset (dvacet), brachu!!! A díky, jsi skvělej člověk :):D:pussa:

To já držím palce Tobě. Každopádně ať se rozhodneš jakkoli: žít jako doposud, nebo nebát se udělat krok do "neznáma" a žít tak, jak sis to vysnila a zde a v mailu o tom psala - giorginovo přátelství neztratíš. Chápu to.

Ještě jsem zde napsal, protože jsem včera zapomněl napsat na příspěvek 141.

Nejprve příklad.A to jsou moji rodiče. Jsou staří jako Tvoji rodiče a jsou tak nabouchaný teorií, jenže tím až tak nežijou. Třeba táta hodně pracuje a jako by na sebe neměl čas. Když se párkrát o něčem zmínil, zní to jako by smysl života odkládal na pozdější dobu, říká, že až nebude pracovat, rád by se věnoval filozofii a tak. Hodně věcí mu vadí, třeba co si o něm lidé myslí a tak. Máme firmičku, lidé otci často závidí, třebaže není co  - lidé si odpracují 8 hodin, nemají žádné starosti, mají stálej plat, pohodička... někteří závidějí peníze - přitom na auto nemáme a bohužel jsme v mínusu. No vidíš to, nejsi v tom sama, můj táta je taky nabouchanej teorií, je mnohem starší, vadí mu, co si o něm myslí a tak, a to nejdůležitější jaksi odkládá na později...

Taková teorie je potom naprd!!!

Ale je to jen na Tobě. V příspvku 141 si psala o zažití jakéhosi štěstí, blaženosti a panice. Tenhle záblesk kalicha znám, ale mariposo, to je naprd, dokud se z něj nenapiješ do dna. Odpověz si na otázky: Chci já vůbec něco takového? Toužím po něčem takovém? Nebo si chci prostě ještě vychutnat život? Co vůbec pro mě slovo život znamená?

Tak zdar! :rock:

P.S. Pro každého archeologa je nejcenějším objevem svatý grál. :dumbom:

Giorgino ,Ty jsi se ale rozpovidal brachu. :)

Co je svaty gral?

Arcanum napsal(a):

Giorgino ,Ty jsi se ale rozpovidal brachu. :)

Co je svaty gral?

Pátrání po svatém grálu to je hledání božského principu v nás, brachu. :)

giorgino napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Giorgino ,Ty jsi se ale rozpovidal brachu. :)

Co je svaty gral?

Pátrání po svatém grálu to je hledání božského principu v nás, brachu. :)

Diky. :) Zajimal me Tvuj nazor. :) Protoze lide si to vysvetlovali vzdy ruzne a po svem. :)

At se Ti dari. :pussa:

Arcanum napsal(a):

giorgino napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Giorgino ,Ty jsi se ale rozpovidal brachu. :)

Co je svaty gral?

Pátrání po svatém grálu to je hledání božského principu v nás, brachu. :)

Diky. :) Zajimal me Tvuj nazor. :) Protoze lide si to vysvetlovali vzdy ruzne a po svem. :)

At se Ti dari. :pussa:

Děkuji. Jo mimochodem co "svatý grál" znamená pro Tebe? :)

Lidé, kteří se stanou součástí našeho života, nám chtějí do života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami...

To není z mojí hlavy, to je z Alchymisty od Paula Coelho. Toho autora moc nemusím a za přesné znění textu neručím.

Svatý grál? Číše? Kdoví.... Klín ženy.... Máří Magdaleny... skrze klín ženy se mohou žena a muž dotknout hvězd... :)

giorgino napsal(a):

Arcanum napsal(a):

giorgino napsal(a):

Pátrání po svatém grálu to je hledání božského principu v nás, brachu. :)

Diky. :) Zajimal me Tvuj nazor. :) Protoze lide si to vysvetlovali vzdy ruzne a po svem. :)

At se Ti dari. :pussa:

Děkuji. Jo mimochodem co "svatý grál" znamená pro Tebe? :)

Totez co pro Tebe. :)

majkafa napsal(a):

Svatý grál? Číše? Kdoví.... Klín ženy.... Máří Magdaleny... skrze klín ženy se mohou žena a muž dotknout hvězd... :)

Máří Magdalena. :D Šifra mistra Leonarda? :)

giorgino napsal(a):

Lidé, kteří se stanou součástí našeho života, nám chtějí do života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami...

Pekny. :)
Souhlasim.  Lide kteri jsou uz soucasti naseho zivota i lide co se stanou maji tendence ocekavat ze jejich predstavy naplnime. Lpi na nich,touzi a zadaji po naplneni svych predstav a jakmile neni po jejich,trpi tim predevsim oni sami a zlobi se na druhe jakoby za to mohli oni.  :)
Neuvedomuji si ze tudy nevede cesta ke svobode. :)

Arcanum napsal(a):

giorgino napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Diky. :) Zajimal me Tvuj nazor. :) Protoze lide si to vysvetlovali vzdy ruzne a po svem. :)

At se Ti dari. :pussa:

Děkuji. Jo mimochodem co "svatý grál" znamená pro Tebe? :)

Totez co pro Tebe. :)

:)

Je slovy nepopsatelné, když se potkají muž a žena, kteří k sobě patří. Takovým je "dovoleno", umožněno dotýkat se nebe.
Protože s kýmkoliv a kdykoliv to nefunguje.
Pro mě je to ten nejkrásnější význam Svatého Grálu.
Btw byla jsem v místnosti v Jeruzalemě, kde se měla odehrát poslední večeře Páně.

majkafa napsal(a):

Je slovy nepopsatelné, když se potkají muž a žena, kteří k sobě patří. Takovým je "dovoleno", umožněno dotýkat se nebe.
Protože s kýmkoliv a kdykoliv to nefunguje.
Pro mě je to ten nejkrásnější význam Svatého Grálu.
Btw byla jsem v místnosti v Jeruzalemě, kde se měla odehrát poslední večeře Páně.

Tak teď nevím, jestli jsem to pochopil správně. Ty myslíš muž-žena tuli tuli, sex, aniž by jejich vzájemné hrátky byly překážkou k dosažení království nebeského? :hjarta:

já měla pocit, že odsud giorgino mizí, blbě chápu, nebo si to rozmyslel ?

PPavlaa napsal(a):

já měla pocit, že odsud giorgino mizí, blbě chápu, nebo si to rozmyslel ?

Ahoj,

jj, moje přítomnost zde končí dnes o půlnoci. Zejtra si už můžu říci: The big day has finally come. :)

proč ?

PPavlaa napsal(a):

proč ?

Protože musím volit priority. Někdy se tu zase stavím, avšak do příštího jara bude hodně práce. Navíc k internetu budu mít přístup jen vzácně.

život není jenom práce :)
jo aha ... :/

No tak ja mam takovy kamarady (zenu a muze) bezdomovce, kteri jsou bohuzel soucasti meho zivota, mam je rada a straaaasne mi zalezi na tom, aby sli pracovat, a oni ne a ne, a precis tim netrpim ja, ale oni, pac furt chodej ke mne zebrat cukr do kavy. Aha, takze vlastne trpim, ou-ou...

giorgino napsal(a):

Tak teď nevím, jestli jsem to pochopil správně. Ty myslíš muž-žena tuli tuli, sex, aniž by jejich vzájemné hrátky byly překážkou k dosažení království nebeského? :hjarta:

Nemá to nic společného s dosažením království nebeskkého dle jakékoliv církve.
Zřejmě jsi nepochopil. Možná jestli to poznáš ve svém životě, pak pochopíš.
Neumím to srozumitelněji popsat.

Giorgio :-) jsi odvážný :supr:

Arcanum napsal(a):

giorgino napsal(a):

Lidé, kteří se stanou součástí našeho života, nám chtějí do života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami...

Pekny. :)
Souhlasim.  Lide kteri jsou uz soucasti naseho zivota i lide co se stanou maji tendence ocekavat ze jejich predstavy naplnime. Lpi na nich,touzi a zadaji po naplneni svych predstav a jakmile neni po jejich,trpi tim predevsim oni sami a zlobi se na druhe jakoby za to mohli oni.  :)
Neuvedomuji si ze tudy nevede cesta ke svobode. :)

Ano, to jsme my, nepokorní lidé.. :)

Wiki napsal(a):

Arcanum napsal(a):

giorgino napsal(a):

Lidé, kteří se stanou součástí našeho života, nám chtějí do života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami...

Pekny. :)
Souhlasim.  Lide kteri jsou uz soucasti naseho zivota i lide co se stanou maji tendence ocekavat ze jejich predstavy naplnime. Lpi na nich,touzi a zadaji po naplneni svych predstav a jakmile neni po jejich,trpi tim predevsim oni sami a zlobi se na druhe jakoby za to mohli oni.  :)
Neuvedomuji si ze tudy nevede cesta ke svobode. :)

Ano, to jsme my, nepokorní lidé.. :)

Pokora, přichází s uvědoměním

mariposa napsal(a):

Giorgio :-) jsi odvážný :supr:

Nejsem odvážný. To co jsem zde psal v posledních dnech o své osobě, nebyla až taková pravda. Doufám, že mi odpustíš /odpustíte/. Už nechci lhát a psát o svých snech, jako by to byla realita. Pak napíšu pravdu. A internet mám.

Prostě pohádky mi neseděj jako Morphovi.

:lol::lol:

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Giorgio :-) jsi odvážný :supr:

Nejsem odvážný. To co jsem zde psal v posledních dnech o své osobě, nebyla až taková pravda. Doufám, že mi odpustíš /odpustíte/. Už nechci lhát a psát o svých snech, jako by to byla realita. Pak napíšu pravdu. A internet mám.

Prostě pohádky mi neseděj jako Morphovi.

Giorgino, pohádkáři :) beru Tě jakej jsi

smazáno

Z hodně lidí nakonec vyleze, že je to jinak.
Namátkově mariposa a giorgino. Že ty duchovní vědomosti jsou jenom teorie, nic odžitého. Stejně jako praktické vědomosti.
Cítím, že i s hirondel - Arcanum je to jinak.
Ostatně, všechno je jinak, praví klasik. :)
Ale je zajímavé to sledovat.
Možná v každém z nás je spousta věcí jinak, jen je rozumem nevidíme.
Co je důležité, lze vidět jenom srdcem. Taky praví klasik.
Otázka je, jak poznám, kdy "vidím" rozumem a kdy srdcem?
Musím se úplně ztišit a pak "vidím". Někdy je příliš hlučno, nebo prostě jenom není ten správný čas.

giorgino a mariposa....:usch:...pardon:offtopic:

majkafa napsal(a):

Otázka je, jak poznám, kdy "vidím" rozumem a kdy srdcem?

Vyborne :) ,neprekvapuje me ze prave Ty pokladas tuhle otazku. :D:jojo:

smazáno

smazáno

majkafa napsal(a):

Z hodně lidí nakonec vyleze, že je to jinak.
Namátkově mariposa a giorgino. Že ty duchovní vědomosti jsou jenom teorie, nic odžitého. Stejně jako praktické vědomosti.
Cítím, že i s hirondel - Arcanum je to jinak.
Ostatně, všechno je jinak, praví klasik. :)
Ale je zajímavé to sledovat.
Možná v každém z nás je spousta věcí jinak, jen je rozumem nevidíme.
Co je důležité, lze vidět jenom srdcem. Taky praví klasik.
Otázka je, jak poznám, kdy "vidím" rozumem a kdy srdcem?
Musím se úplně ztišit a pak "vidím". Někdy je příliš hlučno, nebo prostě jenom není ten správný čas.

Vůbec se nemusíš tišit...třeba vlastní děti a veškerá rozhodnutí kolem nich, vidíš srdcem úplně automaticky...

giorgino napsal(a):

Revliba napsal(a):

giorgino a mariposa....:usch:...pardon:offtopic:

a ty se radši s těma svejma poznámkama vrať do moře!

No jo,už pluju...:gloria:

smazáno

Revliba napsal(a):

Vůbec se nemusíš tišit...třeba vlastní děti a veškerá rozhodnutí kolem nich, vidíš srdcem úplně automaticky...

Ano, ta vidím. :jojo:
Co se týká partnerů, tam nějak nevidím. Kdoví, možná se na mě takové rozhodnutí "chystá", když nevidím. Že půjde přes dítě. Pak mi bude totálně jasno. :jojo:

Dospějeme, když své rodiče přijmeme. Takové, jací jsou. Není co odpouštět. Tak to cítím.

smazáno

pardon, že jsem otravoval. nebudu už zasahovat do diskuze, slibuji. sbohem.

giorgino, už lepší?
Neunáhluj se. Neřeš nic, když ti je blbě. Přejde to. To je jistota, že to přejde. :par:

giorgino napsal(a):

pardon, že jsem otravoval. nebudu už zasahovat do diskuze, slibuji. sbohem.

Já tady čtu už jen "smazáno", něco mi asi uniklo :co:

majkafa napsal(a):

Dospějeme, když své rodiče přijmeme. Takové, jací jsou. Není co odpouštět. Tak to cítím.

Majko, taky to tak cítím. S tím jde ruku v ruce přijmutí sebe sama. Dělám pokroky co se týká přijmutí mé mámy (alkoholičky), ale vím a přiznávám si, že ji ještě nedokážu přijmout se vším všudy, stále s něčím ještě bojuju a proto ji nepřijímám.

Tobě se to už podařilo, přijmout své rodiče? Sama vím jak propastný rozdíl je mezi teorií a realitou, proto se Tě ptám.

Giorgio, proč jsi to všechno smazal? Proč?

Mě ničím neotravuješ, proč máš ten dojem?

mariposo, ano, už jsem své rodiče přijala. Ale trvalo mi to dlouho, tak asi 45-46 let. Je to moc prima teď. Mám je ráda, dokážu jim to říct, obejmout.

giorgino, proč jsi to po sobě mazal ? tohle teda fakt miluju ... jak malej :rolleyes:

majkafa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Vůbec se nemusíš tišit...třeba vlastní děti a veškerá rozhodnutí kolem nich, vidíš srdcem úplně automaticky...

Ano, ta vidím. :jojo:
Co se týká partnerů, tam nějak nevidím. Kdoví, možná se na mě takové rozhodnutí "chystá", když nevidím. Že půjde přes dítě. Pak mi bude totálně jasno. :jojo:

Jo,ale přes tvé dítě,malou Majkafku...tu ochráníš,jen to hvízdne...a nebudeš s tím mít vůbec žádnou práci..;)

Revliba napsal(a):

Jo,ale přes tvé dítě,malou Majkafku...tu ochráníš,jen to hvízdne...a nebudeš s tím mít vůbec žádnou práci..;)

Děkuji. Myslela jsem to jinak. Ale tohle je pro mě moc zajímavé. Moc dík. :jojo:

Rev, kdyz ona chce Élisku, vis? :kapitulation:

No, v mém věku... to už asi není na Elišku ten správný čas..
Být zodpovědná. :jojo:

mariposa napsal(a):

Giorgio, proč jsi to všechno smazal? Proč?

Mě ničím neotravuješ, proč máš ten dojem?

Ale to nemělo nic společného s Tebou.

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Giorgio :-) jsi odvážný :supr:

Nejsem odvážný. To co jsem zde psal v posledních dnech o své osobě, nebyla až taková pravda. Doufám, že mi odpustíš /odpustíte/. Už nechci lhát a psát o svých snech, jako by to byla realita. Pak napíšu pravdu. A internet mám.

Prostě pohádky mi neseděj jako Morphovi.

:pussa:

PPavlaa napsal(a):

giorgino, proč jsi to po sobě mazal ? tohle teda fakt miluju ... jak malej :rolleyes:

Smazal jsem to, protože jsem zde psal věci vážně jako malej kluk. Nešetřil jsem nevhodným slovníkem a nadával jsem i Vám. Smazal jsem to, protože si něco takového nezasloužíte. Je pravda, že mě včera hodně věcí sralo a pěkně jsem z toho z kameněl, že příčina má následky ještě nyní.
Na včerejšek jsem nespal a to se na všem taky hodně podepsalo. Zmiňoval jsem se také o rodičích a pěkně mě to sralo. Oni totiž jsou na dovolené a já jsem si zrovna včera říkal, že než přijedou, pořádně doma uklidím, vymeju ledničku a všechno možný, jenže pak tady zase bude bordel, protože moje máma je taková a nejhorší je, že ji to je úplně jedno. Pak jsem si řekl, že chci vypadnout z domu, protože už tady nechci žít (moje sestra chce taky vypadnout a můj bratr asi taky - sestra asi půjde pracovat do Anglie a bratr jde do Prahy na vysokou)... A já chci jít na chatu. Jenže rodiče mě nechali do 25ti hrát počítakové hry, nikdy jsem nemusel nic dělat. Pravda je, že střední jsem nedodělal ze zdravotních důvodů, a pak vypomáhal otci. Ale jinak jak malej. No a včera jsem se trochu zlobil, že mě špatně vychovali, a když chci jít bydlet jinam, neuživím se. Já jsem je přijal, jaké jsou, bohužel se mě včera dotkl nepořádek doma... To co jsem psal o jeskyni, vločkové kaši a tak, to se snažím a budu realizovat, bohužel ale odejít z domu mohu až začátkem příštího jara, neboť na chatě to ještě není přizpůsobené na přezimování a jako vlašťovka bych se na zimu nechtěl vracet k rodičům. Taky mě včera sralo, že nemám nejlepší zdraví a že život není fér a žít v týhle technologický době je hrůza. Ale bohužel v tomto 21. století musím žít, avšak chci si žít po svým a ne v paneláku, kde člověk nemá žádnou energii a ne už s mlíkem, po kterým je člověku špatně a má na něj alergii, s cukrem, po kterým má hypo-hyper stavy a milióny dalších věcí. Na zahrádce si budu pěstovat zeleninu, obiloviny, luštěniny a ryby si koupím.
Ještě jsem se včera zmínil o programování, že mi z toho hrabe, ale hráblo mi spíš z toho, že jsem to přepálil a nespal. Otci jsem řekl, že 160 hodin a víc ne. Doufám, že na jaře už budu mít příjem na to, abych se uživil, protože dosavadních 65 Kč/hod. není na uživení. Jak jsem psal, že sem nebudu chodit, tak to je pravda, protože zde člověk ztratí hodně času a hodně jej to rozptyluje. Do budoucna hodně času mi zabere vaření, musím spát 8-9 hod., pracovat 8 hodin a tak... Jak se tady psalo o duchovních věcech, tak duchovní záležitosti nejsou jen duchovno, hledání smyslu života a tak, z mého pohledu pokud člověk nezvládá základní povinnosti jako životospráva, práce, uklízení a tak, tak hledání smyslu života není plnohodnotné a nemůže být - u své matky vidím plno základních a běžně lidských povinností, které nezvládá... Dosud jsem také některé věci z běžného života nezvládl a snažím se nyní na tom pracovat. Když mi bylo 16, bydlel jsem u starší holky a snad jen tehdy jsem si připadal jaksi dospěle, pak navrát k mamince do do svých nynějších bezmála sedmadvaceti se chovám jak malej kluk. Ještě že ty hry už nehraju.

Jo ještě jak tady padlo, že někdo je duchovní, někdo není, někdo píše teorii a nemá praxi odžitou a tak. V tu chvíli jsem si vzpomněl na slova bývalého kamaráda mého otce, Eduarda Tomáše, který mu říkal: Neuč, ale ty stejně budeš učit. Z otce někdy padají teorie, ale dobře se o tom povídá a píše, horší je to žít či se vzdát se ega. Mně, maripose, hirondel a možná některým dalším - se to dobře povídalo - ale opravdu předávejme moudra jiných a klidně učme, ale až opravdu zažijeme to pravé poznání v daném životě a opravdu pochopíme, do té doby pracujme na sobě.

Včera jsem smazal nadávky a tak, protože jsem si vzpomněl na teorii: Konat pro druhé pouze je-li to možné, ale hlavně jim neškodit a neubližovat.

giorgino napsal(a):

Smazal jsem to, protože jsem zde psal věci vážně jako malej kluk. Nešetřil jsem nevhodným slovníkem a nadával jsem i Vám. Smazal jsem to, protože si něco takového nezasloužíte. Je pravda, že mě včera hodně věcí sralo a pěkně jsem z toho z kameněl, že příčina má následky ještě nyní.
Na včerejšek jsem nespal a to se na všem taky hodně podepsalo. Zmiňoval jsem se také o rodičích a pěkně mě to sralo. Oni totiž jsou na dovolené a já jsem si zrovna včera říkal, že než přijedou, pořádně doma uklidím, vymeju ledničku a všechno možný, jenže pak tady zase bude bordel, protože moje máma je taková a nejhorší je, že ji to je úplně jedno. Pak jsem si řekl, že chci vypadnout z domu, protože už tady nechci žít (moje sestra chce taky vypadnout a můj bratr asi taky - sestra asi půjde pracovat do Anglie a bratr jde do Prahy na vysokou)... A já chci jít na chatu. Jenže rodiče mě nechali do 25ti hrát počítakové hry, nikdy jsem nemusel nic dělat. Pravda je, že střední jsem nedodělal ze zdravotních důvodů, a pak vypomáhal otci. Ale jinak jak malej. No a včera jsem se trochu zlobil, že mě špatně vychovali, a když chci jít bydlet jinam, neuživím se. Já jsem je přijal, jaké jsou, bohužel se mě včera dotkl nepořádek doma... To co jsem psal o jeskyni, vločkové kaši a tak, to se snažím a budu realizovat, bohužel ale odejít z domu mohu až začátkem příštího jara, neboť na chatě to ještě není přizpůsobené na přezimování a jako vlašťovka bych se na zimu nechtěl vracet k rodičům. Taky mě včera sralo, že nemám nejlepší zdraví a že život není fér a žít v týhle technologický době je hrůza. Ale bohužel v tomto 21. století musím žít, avšak chci si žít po svým a ne v paneláku, kde člověk nemá žádnou energii a ne už s mlíkem, po kterým je člověku špatně a má na něj alergii, s cukrem, po kterým má hypo-hyper stavy a milióny dalších věcí. Na zahrádce si budu pěstovat zeleninu, obiloviny, luštěniny a ryby si koupím.
Ještě jsem se včera zmínil o programování, že mi z toho hrabe, ale hráblo mi spíš z toho, že jsem to přepálil a nespal. Otci jsem řekl, že 160 hodin a víc ne. Doufám, že na jaře už budu mít příjem na to, abych se uživil, protože dosavadních 65 Kč/hod. není na uživení. Jak jsem psal, že sem nebudu chodit, tak to je pravda, protože zde člověk ztratí hodně času a hodně jej to rozptyluje. Do budoucna hodně času mi zabere vaření, musím spát 8-9 hod., pracovat 8 hodin a tak... Jak se tady psalo o duchovních věcech, tak duchovní záležitosti nejsou jen duchovno, hledání smyslu života a tak, z mého pohledu pokud člověk nezvládá základní povinnosti jako životospráva, práce, uklízení a tak, tak hledání smyslu života není plnohodnotné a nemůže být - u své matky vidím plno základních a běžně lidských povinností, které nezvládá... Dosud jsem také některé věci z běžného života nezvládl a snažím se nyní na tom pracovat. Když mi bylo 16, bydlel jsem u starší holky a snad jen tehdy jsem si připadal jaksi dospěle, pak navrát k mamince do do svých nynějších bezmála sedmadvaceti se chovám jak malej kluk. Ještě že ty hry už nehraju.

Jo ještě jak tady padlo, že někdo je duchovní, někdo není, někdo píše teorii a nemá praxi odžitou a tak. V tu chvíli jsem si vzpomněl na slova bývalého kamaráda mého otce, Eduarda Tomáše, který mu říkal: Neuč, ale ty stejně budeš učit. Z otce někdy padají teorie, ale dobře se o tom povídá a píše, horší je to žít či se vzdát se ega. Mně, maripose, hirondel a možná některým dalším - se to dobře povídalo - ale opravdu předávejme moudra jiných a klidně učme, ale až opravdu zažijeme to pravé poznání v daném životě a opravdu pochopíme, do té doby pracujme na sobě.

Včera jsem smazal nadávky a tak, protože jsem si vzpomněl na teorii: Konat pro druhé pouze je-li to možné, ale hlavně jim neškodit a neubližovat.

Byls snad malé dítě, že TĚ RODIČE NECHALI?  A kde byl tvůj rozum?
On se tak dobře hledá viník, hlavně abys to nebyl ty, viď?
A v paneláku se bydlí hezky, všude se bydlí hezky, když člověk chce. To není vina paneláku ani jiného domova, že tam člověk (ty?) nemá žádnou energii.

MAjko, proc jsi to cele zkopirovala, kdyz to bylo nad tim? Jsi "nezodpovedna" :dumbom: , mrhas prostorem a moji trpelivosti... :P

majkafa napsal(a):

On se tak dobře hledá viník, hlavně abys to nebyl ty, viď?
A v paneláku se bydlí hezky, všude se bydlí hezky, když člověk chce. To není vina paneláku ani jiného domova, že tam člověk (ty?) nemá žádnou energii.

Tak nemusel jsem platit bydlení, jídlo a tak., minimum co jsem si vydělal, šlo na blbosti. Ale není jednoduché zvládnout úlohu uživit se, firma sama o sobě je akorát na přežití, peníze najednou začínají mít hodnotu, člověk si musí vystačit jen s tím k životu potřebným... Co se týče mého rozumu - ten jsem bohužel neměl. [/quote=majkafa]

Panelák - nežije se tady špatně, ale energie tady není (energii mám), ale v paneláku je nulová energie v porovnání s barákem, který je z cihel, nikoli z železobetonu. Někteří mí znýmý mi to potvrdili, nejedná se o mou iluzi. Ono když žiješ v paneláku, tak ti to nepřijde, ale když se pohybuješ panelák-dům/chata, tak zaznamenáváš velké rozdíly. Panelák je opravdu faradayova klec, jak se o něm říká. Podobné rozdíly zaznamenávám když se pohybuji třeba Praha-Liberec. Když jedu na den do Prahy, tak na takovej příšernej vzduch nejsem zvyklej. Tady naokraji města v Liberci, jak panelák v klidném prostředí, tak chata v přírodě, je vzduch v porovnání s Prahou neskutečně jinej... Naštěstí i v tomto 21. století si člověk může vybrat, kde chce žít a jak chce žít. Vždyť ani tu televizi si nemusíte kupovat.

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Giorgio, proč jsi to všechno smazal? Proč?

Mě ničím neotravuješ, proč máš ten dojem?

Ale to nemělo nic společného s Tebou.

Já vím, že ne, ale Tvůj poslední příspěvek byl, že se omlouváš a že už tady nebudeš otravovat. Proto jsem Ti napsala, že mě neotravuješ.

mariposa napsal(a):

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Giorgio, proč jsi to všechno smazal? Proč?

Mě ničím neotravuješ, proč máš ten dojem?

Ale to nemělo nic společného s Tebou.

Já vím, že ne, ale Tvůj poslední příspěvek byl, že se omlouváš a že už tady nebudeš otravovat. Proto jsem Ti napsala, že mě neotravuješ.

Jo ták, to jsem psal ostatním, kteří četli ten můj vztek, zlost, nadávky a tak.

giorgino napsal(a):

Panelák - nežije se tady špatně, ale energie tady není (energii mám), ale v paneláku je nulová energie v porovnání s barákem, který je z cihel, nikoli z železobetonu. Někteří mí znýmý mi to potvrdili, nejedná se o mou iluzi. Ono když žiješ v paneláku, tak ti to nepřijde, ale když se pohybuješ panelák-dům/chata, tak zaznamenáváš velké rozdíly. Panelák je opravdu faradayova klec, jak se o něm říká. Podobné rozdíly zaznamenávám když se pohybuji třeba Praha-Liberec. Když jedu na den do Prahy, tak na takovej příšernej vzduch nejsem zvyklej. Tady naokraji města v Liberci, jak panelák v klidném prostředí, tak chata v přírodě, je vzduch v porovnání s Prahou neskutečně jinej... Naštěstí i v tomto 21. století si člověk může vybrat, kde chce žít a jak chce žít. Vždyť ani tu televizi si nemusíte kupovat.

Ale houby. Svůj domov si nosíme v sobě. Bydlela jsem všude možně, většinu života zatím v domě. Tak si vyber, kde chceš bydlet, bydli tam a nefňukej. ;)
A neschovávej se stále za nějakého anonymního člověka.

Giorgino, ani nevíš jak moc Ti rozumím. Já Ti vážně držím palce! :supr:
Víš, že mám přítele s kterým jdu životem, ale znovu Ti musím říct, že jsi mi blízkej, mám Tě ráda, zlom vaz, brácho :hjarta:

mariposa napsal(a):

Giorgino, ani nevíš jak moc Ti rozumím. Já Ti vážně držím palce! :supr:
Víš, že mám přítele s kterým jdu životem, ale znovu Ti musím říct, že jsi mi blízkej, mám Tě ráda, zlom vaz, brácho :hjarta:

Počkej, ale já sem nechodím kvůli Tobě. Vždyť jsem jsem chodíval i na jaře, když si tu měsíce nebývala, někteří si možná pamatují tu pohádku, jak jsem si vymyslel manželku Marcelu, která má pejska a místo klacku ho aportuje dynamitem. Neboť tou dobou mi chybělo obejmutí a vždycky jsem chtěl mít pejska a tak jsem si vymyslel pejska i s dvounohou kočkou. Dvě mouchy jednou ranou, proč ne! :D

Co se týče Tebe - no jo, to jsem předtím něco psal. Ale já tyhle věci už nechávám na vesmíru. Každopádně jsi první živočich, který mi je sympatický jiným způsobem, to je pravda. Ale s tím už jsem se dávno vypořádal, že máš přítele a přeji Ti to. :)

Kua, ale je fakt, že každej motýl mi Tě připomene. Žít v Africe nebo Asii, giorgino by asi umřel láskou. Tam totiž existují stromy, na nichž je plno motýlů, a když do stromu hodíš kamenem, tak se kolem tebe rozletí motýli do všech světových stran. To je taková neskutečná krása, úplnej paradise, div světa.

Neznám tu jarní pohádku :)
Napsala jsem Ti, že Tě mám ráda jako člověka (tvou energii). Ale máš pravdu, jako živočicha ještě víc :D

Ty motýli v Africe, to musí být skutečně velká krása, div světa, kdy se zastaví veškerý čas :)

mariposa napsal(a):

Neznám tu jarní pohádku :)
Napsala jsem Ti, že Tě mám ráda jako člověka (tvou energii). Ale máš pravdu, jako živočicha ještě víc :D

Ty motýli v Africe, to musí být skutečně velká krása, div světa, kdy se zastaví veškerý čas :)

:):hjarta:

:) http://www.youtube.com/watch?v=xUUBIVrUCiw&NR=1

mariposa napsal(a):

:) http://www.youtube.com/watch?v=xUUBIVrUCiw&NR=1

Mari,a už teda pracuješ?

giorgino napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

giorgino, proč jsi to po sobě mazal ? tohle teda fakt miluju ... jak malej :rolleyes:

Smazal jsem to, protože jsem zde psal věci vážně jako malej kluk. Nešetřil jsem nevhodným slovníkem a nadával jsem i Vám. Smazal jsem to, protože si něco takového nezasloužíte. Je pravda, že mě včera hodně věcí sralo a pěkně jsem z toho z kameněl, že příčina má následky ještě nyní.
Na včerejšek jsem nespal a to se na všem taky hodně podepsalo. Zmiňoval jsem se také o rodičích a pěkně mě to sralo. Oni totiž jsou na dovolené a já jsem si zrovna včera říkal, že než přijedou, pořádně doma uklidím, vymeju ledničku a všechno možný, jenže pak tady zase bude bordel, protože moje máma je taková a nejhorší je, že ji to je úplně jedno. Pak jsem si řekl, že chci vypadnout z domu, protože už tady nechci žít (moje sestra chce taky vypadnout a můj bratr asi taky - sestra asi půjde pracovat do Anglie a bratr jde do Prahy na vysokou)... A já chci jít na chatu. Jenže rodiče mě nechali do 25ti hrát počítakové hry, nikdy jsem nemusel nic dělat. Pravda je, že střední jsem nedodělal ze zdravotních důvodů, a pak vypomáhal otci. Ale jinak jak malej. No a včera jsem se trochu zlobil, že mě špatně vychovali, a když chci jít bydlet jinam, neuživím se. Já jsem je přijal, jaké jsou, bohužel se mě včera dotkl nepořádek doma... To co jsem psal o jeskyni, vločkové kaši a tak, to se snažím a budu realizovat, bohužel ale odejít z domu mohu až začátkem příštího jara, neboť na chatě to ještě není přizpůsobené na přezimování a jako vlašťovka bych se na zimu nechtěl vracet k rodičům. Taky mě včera sralo, že nemám nejlepší zdraví a že život není fér a žít v týhle technologický době je hrůza. Ale bohužel v tomto 21. století musím žít, avšak chci si žít po svým a ne v paneláku, kde člověk nemá žádnou energii a ne už s mlíkem, po kterým je člověku špatně a má na něj alergii, s cukrem, po kterým má hypo-hyper stavy a milióny dalších věcí. Na zahrádce si budu pěstovat zeleninu, obiloviny, luštěniny a ryby si koupím.
Ještě jsem se včera zmínil o programování, že mi z toho hrabe, ale hráblo mi spíš z toho, že jsem to přepálil a nespal. Otci jsem řekl, že 160 hodin a víc ne. Doufám, že na jaře už budu mít příjem na to, abych se uživil, protože dosavadních 65 Kč/hod. není na uživení. Jak jsem psal, že sem nebudu chodit, tak to je pravda, protože zde člověk ztratí hodně času a hodně jej to rozptyluje. Do budoucna hodně času mi zabere vaření, musím spát 8-9 hod., pracovat 8 hodin a tak... Jak se tady psalo o duchovních věcech, tak duchovní záležitosti nejsou jen duchovno, hledání smyslu života a tak, z mého pohledu pokud člověk nezvládá základní povinnosti jako životospráva, práce, uklízení a tak, tak hledání smyslu života není plnohodnotné a nemůže být - u své matky vidím plno základních a běžně lidských povinností, které nezvládá... Dosud jsem také některé věci z běžného života nezvládl a snažím se nyní na tom pracovat. Když mi bylo 16, bydlel jsem u starší holky a snad jen tehdy jsem si připadal jaksi dospěle, pak navrát k mamince do do svých nynějších bezmála sedmadvaceti se chovám jak malej kluk. Ještě že ty hry už nehraju.

Jo ještě jak tady padlo, že někdo je duchovní, někdo není, někdo píše teorii a nemá praxi odžitou a tak. V tu chvíli jsem si vzpomněl na slova bývalého kamaráda mého otce, Eduarda Tomáše, který mu říkal: Neuč, ale ty stejně budeš učit. Z otce někdy padají teorie, ale dobře se o tom povídá a píše, horší je to žít či se vzdát se ega. Mně, maripose, hirondel a možná některým dalším - se to dobře povídalo - ale opravdu předávejme moudra jiných a klidně učme, ale až opravdu zažijeme to pravé poznání v daném životě a opravdu pochopíme, do té doby pracujme na sobě.

Včera jsem smazal nadávky a tak, protože jsem si vzpomněl na teorii: Konat pro druhé pouze je-li to možné, ale hlavně jim neškodit a neubližovat.

:pussa:

Giorgino - přeji Ti v dospěláckém světě hodně štěstí a posílám :pussa:

Selima napsal(a):

giorgino napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

giorgino, proč jsi to po sobě mazal ? tohle teda fakt miluju ... jak malej :rolleyes:

Smazal jsem to, protože jsem zde psal věci vážně jako malej kluk. Nešetřil jsem nevhodným slovníkem a nadával jsem i Vám. Smazal jsem to, protože si něco takového nezasloužíte. Je pravda, že mě včera hodně věcí sralo a pěkně jsem z toho z kameněl, že příčina má následky ještě nyní.
Na včerejšek jsem nespal a to se na všem taky hodně podepsalo. Zmiňoval jsem se také o rodičích a pěkně mě to sralo. Oni totiž jsou na dovolené a já jsem si zrovna včera říkal, že než přijedou, pořádně doma uklidím, vymeju ledničku a všechno možný, jenže pak tady zase bude bordel, protože moje máma je taková a nejhorší je, že ji to je úplně jedno. Pak jsem si řekl, že chci vypadnout z domu, protože už tady nechci žít (moje sestra chce taky vypadnout a můj bratr asi taky - sestra asi půjde pracovat do Anglie a bratr jde do Prahy na vysokou)... A já chci jít na chatu. Jenže rodiče mě nechali do 25ti hrát počítakové hry, nikdy jsem nemusel nic dělat. Pravda je, že střední jsem nedodělal ze zdravotních důvodů, a pak vypomáhal otci. Ale jinak jak malej. No a včera jsem se trochu zlobil, že mě špatně vychovali, a když chci jít bydlet jinam, neuživím se. Já jsem je přijal, jaké jsou, bohužel se mě včera dotkl nepořádek doma... To co jsem psal o jeskyni, vločkové kaši a tak, to se snažím a budu realizovat, bohužel ale odejít z domu mohu až začátkem příštího jara, neboť na chatě to ještě není přizpůsobené na přezimování a jako vlašťovka bych se na zimu nechtěl vracet k rodičům. Taky mě včera sralo, že nemám nejlepší zdraví a že život není fér a žít v týhle technologický době je hrůza. Ale bohužel v tomto 21. století musím žít, avšak chci si žít po svým a ne v paneláku, kde člověk nemá žádnou energii a ne už s mlíkem, po kterým je člověku špatně a má na něj alergii, s cukrem, po kterým má hypo-hyper stavy a milióny dalších věcí. Na zahrádce si budu pěstovat zeleninu, obiloviny, luštěniny a ryby si koupím.
Ještě jsem se včera zmínil o programování, že mi z toho hrabe, ale hráblo mi spíš z toho, že jsem to přepálil a nespal. Otci jsem řekl, že 160 hodin a víc ne. Doufám, že na jaře už budu mít příjem na to, abych se uživil, protože dosavadních 65 Kč/hod. není na uživení. Jak jsem psal, že sem nebudu chodit, tak to je pravda, protože zde člověk ztratí hodně času a hodně jej to rozptyluje. Do budoucna hodně času mi zabere vaření, musím spát 8-9 hod., pracovat 8 hodin a tak... Jak se tady psalo o duchovních věcech, tak duchovní záležitosti nejsou jen duchovno, hledání smyslu života a tak, z mého pohledu pokud člověk nezvládá základní povinnosti jako životospráva, práce, uklízení a tak, tak hledání smyslu života není plnohodnotné a nemůže být - u své matky vidím plno základních a běžně lidských povinností, které nezvládá... Dosud jsem také některé věci z běžného života nezvládl a snažím se nyní na tom pracovat. Když mi bylo 16, bydlel jsem u starší holky a snad jen tehdy jsem si připadal jaksi dospěle, pak navrát k mamince do do svých nynějších bezmála sedmadvaceti se chovám jak malej kluk. Ještě že ty hry už nehraju.

Jo ještě jak tady padlo, že někdo je duchovní, někdo není, někdo píše teorii a nemá praxi odžitou a tak. V tu chvíli jsem si vzpomněl na slova bývalého kamaráda mého otce, Eduarda Tomáše, který mu říkal: Neuč, ale ty stejně budeš učit. Z otce někdy padají teorie, ale dobře se o tom povídá a píše, horší je to žít či se vzdát se ega. Mně, maripose, hirondel a možná některým dalším - se to dobře povídalo - ale opravdu předávejme moudra jiných a klidně učme, ale až opravdu zažijeme to pravé poznání v daném životě a opravdu pochopíme, do té doby pracujme na sobě.

Včera jsem smazal nadávky a tak, protože jsem si vzpomněl na teorii: Konat pro druhé pouze je-li to možné, ale hlavně jim neškodit a neubližovat.

:pussa:

Stejně si jak malej, od 18 let do 27 let jsi se mohl stihnout už vychovat sám! Výmluva na rodiče je jen tvoje divadélko. :tesi:

mariposa napsal(a):

Neznám tu jarní pohádku :)
Napsala jsem Ti, že Tě mám ráda jako člověka (tvou energii). Ale máš pravdu, jako živočicha ještě víc :D

Ty motýli v Africe, to musí být skutečně velká krása, div světa, kdy se zastaví veškerý čas :)

Kamarádství je taky dobrý, hele.... Komenskej psal v Labyrintu světa a ráje srdce o manželství, vztazích a tak toto: I když se nejlép zdaří, sladké s hořkým se mísí.


Ti motýli - spletl jsem si kontinenty, v Africe a Asii nežijí (pravděpodobně), spíše v Americe.

dusička napsal(a):

Giorgino - přeji Ti v dospěláckém světě hodně štěstí a posílám :pussa:

děkuji :)

giorgino napsal(a):

Panelák - nežije se tady špatně, ale energie tady není (energii mám), ale v paneláku je nulová energie v porovnání s barákem, který je z cihel, nikoli z železobetonu. Někteří mí znýmý mi to potvrdili, nejedná se o mou iluzi. Ono když žiješ v paneláku, tak ti to nepřijde, ale když se pohybuješ panelák-dům/chata, tak zaznamenáváš velké rozdíly. Panelák je opravdu faradayova klec, jak se o něm říká.

Naprosto souhlasím. Prvně jsem si to uvědomila na plný pecky u sestřenky; bydlívali v paneláku a já odsud odjížděla úplně vycuclá. Připisovala jsem to tomu, že měli sice velký byt, ale jich je sedm a nejmladší děcka byla v tý době mimina, takže hukot.
Jenže pak koupili domek a rozdíl byl naprosto markantní už v době, než ho začli přestavovat, a kdy byl vposledku menší, než ten panelákovej byt.
Tak jsem si toho začla všímat a skutečně to působí jako faradayova klec - všechny energie se zhustí uvnitř a tam kolujou v jakési polívce, málo stravitelné pro někoho, kdo není zvyklý, nebo je na to citlivý. Myslím si, že to permanentní otvítání oken v panelácích má m.j. i ten důvod, aby se ty energie trošku povyměňovaly, ačkoliv lidi o tom samosebou takhle neuvažujou.
Mmch, za motýlema nemusíš do Afriky ;) pořiď si na zahrádku k chatě komuli  a budeš vidět.
Jo a mně je tvoje energie taky sympatická, ačkoliv jsem už několikrát zvažovala proč vlastně, když jsi takovej xindlik vymejšlivá :lol:
Což sice nelze vědět tady na síti, dokavad se nepřiznáš - ale něco malounko přece prosákne i sklem....

Já se v paneláku v mém milovaném bytečku cítím skvěle. Bezpečná. Že jsou blízko lidé, kdybych potřebovala... Nemám strach. Jako jsem měla v domě. Cítím se skvěle v betonových zdech. Mnohem lépe, než ve zděném domě nebo okálu, kde jsme také bydleli.
Díkybohu za můj panelákový byteček. Z domu jsem naprosto vyléčená.
Ale to možná proto, že mám velký byt. V domě, kde jsem bydlela s rodiči, 2+1 do mých 16 bez koupelny, nás bylo 6 a bylo to moc stísněné.
A v našem velkém domě jsem se bála. A v bytech ve zděných domech s vysokými stropy - necítila jsem se dobře.
Myslím, že apriori nelze nic odsuzovat ani vynášet. Pro každého je dobré něco jiného.
Má kolegyně bydlí 9 let v krásném novém domě s bazénem a ještě stále se jí po paneláku moc stýská.

majkafa napsal(a):

Myslím, že apriori nelze nic odsuzovat ani vynášet. Pro každého je dobré něco jiného.

No, tak to jsem ráda, žes k tomu došla, Majko ;) Sice trošku obloučkem, ale aspoň že tak :lol:

lupina montana napsal(a):

majkafa napsal(a):

Myslím, že apriori nelze nic odsuzovat ani vynášet. Pro každého je dobré něco jiného.

No, tak to jsem ráda, žes k tomu došla, Majko ;) Sice trošku obloučkem, ale aspoň že tak :lol:

Lupi, já to vím už dávno. Nedošla jsem k tomu teď. Že se mi bydlí hezky v paneláčku. :D Že všude může být doma, kam si pověsíme svůj klobouk. A že je to i o naší energii, kterou vnášíme do svého bydlení. :jojo: Mně se bydlí v paneláku dobře i proto, že tady není tolik práce, u domu je člověk uvázaný jak pes u boudy, když chce, aby to nějak vypadalo a nespadlo mu to na hlavu. V paneláku přijdu domů a mám zatopeno a můžu si mnohem více užívat jiných radostí než starosti o to, kde padá omítka a že se zase rozbil bojler nebo kotel. :D

mariposa napsal(a):

Neznám tu jarní pohádku :)
Napsala jsem Ti, že Tě mám ráda jako člověka (tvou energii). Ale máš pravdu, jako živočicha ještě víc :D

Ty motýli v Africe, to musí být skutečně velká krása, div světa, kdy se zastaví veškerý čas :)

Sorry, že vám tu ruším hrkútanie, :D ale neičo podobné som zažila na gréckom ostrove Rhodos (nech je Grécku zem ľahká) - bola som tam v čase, keď sa tam rojili motýle z kukiel... :supr: :godlike: bolo to úžasné...

lupina montana napsal(a):

Naprosto souhlasím. Prvně jsem si to uvědomila na plný pecky u sestřenky; bydlívali v paneláku a já odsud odjížděla úplně vycuclá. Připisovala jsem to tomu, že měli sice velký byt, ale jich je sedm a nejmladší děcka byla v tý době mimina, takže hukot.
Jenže pak koupili domek a rozdíl byl naprosto markantní už v době, než ho začli přestavovat, a kdy byl vposledku menší, než ten panelákovej byt.
Tak jsem si toho začla všímat a skutečně to působí jako faradayova klec - všechny energie se zhustí uvnitř a tam kolujou v jakési polívce, málo stravitelné pro někoho, kdo není zvyklý, nebo je na to citlivý. Myslím si, že to permanentní otvítání oken v panelácích má m.j. i ten důvod, aby se ty energie trošku povyměňovaly, ačkoliv lidi o tom samosebou takhle neuvažujou.
Mmch, za motýlema nemusíš do Afriky ;) pořiď si na zahrádku k chatě komuli  a budeš vidět.
Jo a mně je tvoje energie taky sympatická, ačkoliv jsem už několikrát zvažovala proč vlastně, když jsi takovej xindlik vymejšlivá :lol:
Což sice nelze vědět tady na síti, dokavad se nepřiznáš - ale něco malounko přece prosákne i sklem....

Lupi, ja mám panelákový bytík (teda, on je tehlový, ale VIACBYTOVÝ, a o to asi ide... ) a je tam podľa mňa skvele... Lenže ja som ho kúpila ako nový a zabývala SVOJOU energiou, to je možno ten rozdiel... a on ešte vonia novotou, chodím si ho čuchať. :jojo: Tomu sa fakt asi vyrovná len úplne novučičký dom niekde v lone prírody... skôr ako stará chalupa, plná rôznych miešajúcich sa energií. :usch: Podľa možností s duchmi a starými nešťastiami... :grater: :kapitulation:

Nie, nie - ide práve o tie panely, Seli. Tehly nevadia...brat býval v tehlovom starom činžiaku a nevadilo ani trocha. Ibaže panely sú jednak vápenec (absolútne vysúšavý) a druhak pretkané armatúrou. Čo sme práve s Giorginom mysleli, akože je to faradayova klietka. Lebo z takej nemožu energie uniknúť a ani sa do nej dostať - všetko to pobehuje po tých "drotoch" zvonka, ako aj zdnuká.

Majko, no, já neměla na mysli tak úplně přímo panelák, či nepanelák....proto jsem citovala, co jsem citovala :cool:

Ináč chalupa s duchom - no to mi rozprávaj. Blízka moja priateľka takú mala....ale si myslím, že aj to sa dá vyčistiť, ibaže u nej už to bolo pomaly na exorcistu.
Ja mám starý dom, ale želala som si od začiatku "dobrý" dom a tak aj je....keď odmyslíme mužove cholerické správanie sa, ktoré veľmi zasiera. Šak stále pálim soľné lampy a pomaranče a periem náš dvorný turmalín :)

Selima napsal(a):

...Lupi, ja mám panelákový bytík (teda, on je tehlový, ale VIACBYTOVÝ, a o to asi ide... ) a je tam podľa mňa skvele... Lenže ja som ho kúpila ako nový a zabývala SVOJOU energiou, to je možno ten rozdiel... a on ešte vonia novotou, chodím si ho čuchať. :jojo: Tomu sa fakt asi vyrovná len úplne novučičký dom niekde v lone prírody... skôr ako stará chalupa, plná rôznych miešajúcich sa energií. :usch: Podľa možností s duchmi a starými nešťastiami... :grater: :kapitulation:

Sel, nemozes mat "panelakovy bytik", ked je tehlovy... panelak je z panelov... to su take tie betonove kocky, co pred jeho stavbou stoja v stokloch... tehly su nieco CELKOM INE :kapitulation:
... "Lenže ja som ho kúpila ako nový a zabývala SVOJOU energiou, to je možno ten rozdiel... a on ešte vonia novotou, chodím si ho čuchať. :jojo:
Ano, to vytucnene je podstata veci, a nie panel ci tehla...
Ja som "nekupila", ale dostala novy bytik a "zabyvala" svojou energiou - a bolo tam nadherne prijemne, aj ked to bol "novovybudovany" panelak...
Pozdejsie som dostala "kamenny byt" Fakt!. Dom bol postaveny z kamena, v pradavnej dobe, ako "byvanie" pre zamestnancov cukrovaru, boli tam aj miestnosti "pre sluzku"... velky dom, dve ci tri poschodia, s dvorom a zahradkami... s dvoma (i viac) "kridlami", pre cca 4 - 8 rodin...
Do "ucka" (podorysom), alebo "rovny" (=rozľahlejší) s väčším dvorom...
Vsetko z toho "malo svoje KUZLO"...
Ale o "panelaku", ci "tehle" to asi nie je...
I KED: V ziadnom panelaku z mojich cca 15-ti stahovani sa, som sa necitila NIKDY tak nejako "dobre", lepsie, inak (? :co: )..., ako v tej "inej", nez PANELOVEJ, stavbe... :kapitulation:

lupina montana napsal(a):

Ináč chalupa s duchom - no to mi rozprávaj. Blízka moja priateľka takú mala....ale si myslím, že aj to sa dá vyčistiť, ibaže u nej už to bolo pomaly na exorcistu.
Ja mám starý dom, ale želala som si od začiatku "dobrý" dom a tak aj je....keď odmyslíme mužove cholerické správanie sa, ktoré veľmi zasiera. Šak stále pálim soľné lampy a pomaranče a periem náš dvorný turmalín :)

Ja som si práve hovoril,až  ekeby som kúpila starší byt alebo dom, určite zavolám "čističa energií" kao prvé... U bývalého v dome, v byte rovno pod nami, zomrel bezdomovec, Ten byt bol vybývaný už dlhšie, býval tam duševne chorý človek, chodili za ním kumpáni z krčmy a keď ho odviezli do blázinca, oblo to niečo ako squat, hovná v chodbe, smrad neúnosný... A raz tam našli mŕtveho bezdomovca, byt otvorený... Potom ho mestský úrad - bol to ešte mestský byt, pred odkúpením do OV - vyrdažil a prisťahovala sa tam mladá rodinky... :/ Som ich dosť ľutovala a hovorila si "keby ste vy len vedeli"... samozrejme, že im nikto nepovedal, čím ten byt prešiel. :( Ani ja, radšej... Takže - ja za seba: čistiť, vyháňať, exorcovať. :D

Tak ja asi nebývam nai v paneláku, ani v tehlovom, my máme tkaé nejaké moderné "tehly", také väčšie stavebné kusy či čo... Ale panelák to určite nie je. Je to novučký dom, byt pomerne dobre vymyslený, bývam na nižšom poschodí (naschvál, vyššie vraj nie sú dobré podľa feng-šuej)), energia myslím dobrá, výhľad poad Lidl :D na rodinné domčeky (mňo, a pár panelákov vzadu). Prísne vzaté som v paneláku nikdy nebývala, okrem pobytov  ustarých rodičov. Naši majú bytovku, ale tehlák, bývalý mal "chudinský" dom z orku 1929, poctivé múry30 cm hrubé, plyn, gamatky, nad nami pôjd... atď.
Babička s deduškom tiež ale dostali fungl nový byt v paneláku, ktorý "zabývali" vlastnou energiou... Akurát mi tam vadilo jadro, to, že bolo všetko počuť :usch: , a fakt, že malé izbietky boli prepchaté ich nábytkom z oveľa väčšieho domu. Inak pohoda, klídek, tabáček... :vissla:

áno, chnapkam. Nie je to o "paneli", ci tehle. Je to "o comsi inom"... a "duchov a energie" JA respektujem, vnimam... ale NEPRIPUSTAM (! :dumbom: ), vzhladom k tomu, ze "ich beriem" len do takej miery, ako IM DOVOLIM, aby ma ovladali a ovplyvnovali... :rodna:

Ja asi nie som vemľi citlivá na "duchov" samotných, ale skôr na amtosféru miesta, tá je dôležitá...  A ide o to, či človek odkáže "prebiť" svojou energiou energie predchodcov. Podľa mňa, teda... Niekedy to ani nemusia byť "zlé" energie, ale proste NIE MOJE. Napr. u drahého v byte mám vždy pocit, akoby ma niečo spomaľovalo, akoby na mne ležal kamňe alebo čo... Pritom sa tam cítim dobre, ale mám furt pocit, že sme sa preniesli do dávnych čias, keď čas "plynul pomalšie"... aj v slnečný deň s atam cítim ako za "zimných večerov" v dávnych časoch. (Je to starý dom, prerobený na bytové jednotky tuším z pekárne alebo mylna alebo tak...) Akoby som aj ja vibrovala alebo fungovala inak. On zasa trpí u mňa v byte - alebo nie trpí, ale cíti sa "nedoma".

Rozumiem. Nemam teraz cas napisat svoj nazor... vecer sa "ozvem"... :kapitulation:

Bydlet v paneláku, to je jak pít destilovanou vodu. Panelák je doslova izolátor od vesmíru, protože od ze země nahoru stoupá hodně energie, prány a tak. A vůbec všude ve vzduchu je hodně energie. Když ale člověk žije v paneláku, tak takovýhle věci nevnímá a nepřijde mu to. Nejde o vzduch, vyvětráš si, ale o energii --- zemská - > vesmírná je tam nulová, protože nad sklepem už máš železobeton.

...každopádně každej jsme jinej a každej máme jiné potřeby... ale nebydlet v želozobetonu je velké plus. přece jen tam trávíš minimálně třetinu života, a to počítám jen spánek. Jasně, panelák lepší jak most, ale říkám si, proč bydlet na sídlišti v paneláku, můžeš-li bydlet někde v přírodě a doprávat si všech těch přírodních sil. Mluvím za sebe; a částěčně i k sobě.  :)

giorgino napsal(a):

......každopádně každej jsme jinej a každej máme jiné potřeby... ale nebydlet v želozobetonu je velké plu. přece jen tam trávíš minimálně třetinu života, a to počítám jen spánek. Jasně, panelák lepší jak most, ale říkám si, proč bydlet na sídlišti v paneláku, můžeš-li bydlet někde v přírodě a doprávat si všech těch přírodních sil...  :)

Souhlas. Nejsem na to stavena (=nerozumim tomu), ale "panelak" citim jako "okovy na dusi"... kery nevim a kde jsem je nabrala... :co:
A nechci je mit   -  NE a NE! :dumbom:

Zasa na geopatogénnej zóne je lepšie bývať v paneláku než v rodinnom odme, kde to "schytáš naplno"... ;)

ViktorkaM napsal(a):

giorgino napsal(a):

......každopádně každej jsme jinej a každej máme jiné potřeby... ale nebydlet v želozobetonu je velké plu. přece jen tam trávíš minimálně třetinu života, a to počítám jen spánek. Jasně, panelák lepší jak most, ale říkám si, proč bydlet na sídlišti v paneláku, můžeš-li bydlet někde v přírodě a doprávat si všech těch přírodních sil...  :)

Souhlas. Nejsem na to stavena (=nerozumim tomu), ale "panelak" citim jako "okovy na dusi"... kery nevim a kde jsem je nabrala... :co:
A nechci je mit   -  NE a NE! :dumbom:

Můj názor je takový, že energie v bytě se mění s majitelem. Jakou energii si v bytě člověk udělá, takovou ji bude mít. Podle mě se energie dají přeměnit, prostě tu starou po jiném člověku nahradím svojí. Bydlíme v bytě, v domě starém staletí, kde se muselo vystřídat mnoho lidí (energií), přesto tady v tom bytě cítím jen tu naší, žádnou jinou. A byla tu kamarádka, spala tu pár dní a říkala, že tady cítí dobrou energii.
S panelákem nemám velké zkušenosti, nikdy jsem v něm nežila delší dobu, přesto že to bylo odjakživa moje velké přání. Od narození jsem bydlela v domě u lesa, velký dům s tolika pokoji, že jsem tam jako malá byla strašně sama a kdykoliv jsem mohla tak jsem chodila na návštěvu ke kamarádce do paneláku, do malinkého bytu v kterém žily 4 děti a byla jsem tam šťastná, protože to tam žilo, zatímco u nás ve velkém domě to nežilo (jen já a rodiče a velké prázdné pokoje). Všechny ty zvuky, splachování záchoda, hlasy, zvuk výtahu, štěkot psa, to všechno mě na paneláku naprosto uchvacovalo. Byl tam život.
Dneska bych v paneláku už žít nechtěla, raději v domečku u lesa, přesto si myslím, že nejsilnější energie, které člověk vnímá jsou ty jeho vlastní.

mariposa napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

giorgino napsal(a):

......každopádně každej jsme jinej a každej máme jiné potřeby... ale nebydlet v želozobetonu je velké plu. přece jen tam trávíš minimálně třetinu života, a to počítám jen spánek. Jasně, panelák lepší jak most, ale říkám si, proč bydlet na sídlišti v paneláku, můžeš-li bydlet někde v přírodě a doprávat si všech těch přírodních sil...  :)

Souhlas. Nejsem na to stavena (=nerozumim tomu), ale "panelak" citim jako "okovy na dusi"... kery nevim a kde jsem je nabrala... :co:
A nechci je mit   -  NE a NE! :dumbom:

Můj názor je takový, že energie v bytě se mění s majitelem. Jakou energii si v bytě člověk udělá, takovou ji bude mít. Podle mě se energie dají přeměnit, prostě tu starou po jiném člověku nahradím svojí. Bydlíme v bytě, v domě starém staletí, kde se muselo vystřídat mnoho lidí (energií), přesto tady v tom bytě cítím jen tu naší, žádnou jinou. A byla tu kamarádka, spala tu pár dní a říkala, že tady cítí dobrou energii.
S panelákem nemám velké zkušenosti, nikdy jsem v něm nežila delší dobu, přesto že to bylo odjakživa moje velké přání. Od narození jsem bydlela v domě u lesa, velký dům s tolika pokoji, že jsem tam jako malá byla strašně sama a kdykoliv jsem mohla tak jsem chodila na návštěvu ke kamarádce do paneláku, do malinkého bytu v kterém žily 4 děti a byla jsem tam šťastná, protože to tam žilo, zatímco u nás ve velkém domě to nežilo (jen já a rodiče a velké prázdné pokoje). Všechny ty zvuky, splachování záchoda, hlasy, zvuk výtahu, štěkot psa, to všechno mě na paneláku naprosto uchvacovalo. Byl tam život.
Dneska bych v paneláku už žít nechtěla, raději v domečku u lesa, přesto si myslím, že nejsilnější energie, které člověk vnímá jsou ty jeho vlastní.

pořiď si 10 dětí a rázem máš o zábavu postáráno, furt se něco děje. a když bude nuda, můžete hrát v tom velkým domě na schovku. :)

Selima napsal(a):

Zasa na geopatogénnej zóne je lepšie bývať v paneláku než v rodinnom odme, kde to "schytáš naplno"... ;)

njn :) pomalu si připadám jak opice a nejraději bych se vrátil na strom. :D ale upřímně, živočichové, k opicím nemáme daleko, ty jsou na tom pomalu lépe jak my, jelikož ty se nemůžou vymlouvat na to, že nežijí duchovním životem, protože to je pouze v moci člověka. A narazit dnes na opravdového duchovní člověka, to je jak vyhrát v loterii. Jediná naše hlavní povinnost a my na to stejně sereme, přátelé. :dumbom:


Duchovní >> Být zodpovědný

:) Nesúhlasím... Podľa mňa je fuška NEBYŤ duchovný... hlavne dnes. jedine fakt že by vyhrlai negatívne a "hrubé" eenrgie. :jojo:

Selima napsal(a):

:) Nesúhlasím... Podľa mňa je fuška NEBYŤ duchovný... hlavne dnes. jedine fakt že by vyhrlai negatívne a "hrubé" eenrgie. :jojo:

jo chápu. myslel jsem to jinak než to vyznělo, tak trochu na to co se tady probíralo, na nás teoretiky, ale to je jedno...

giorgino, co se trošku zamyslet nad sebou? Když už halt jednou prostě nejsi opice... Dospět...

Selima napsal(a):

:) Nesúhlasím... Podľa mňa je fuška NEBYŤ duchovný... hlavne dnes. jedine fakt že by vyhrlai negatívne a "hrubé" eenrgie. :jojo:

:supr:

Jsem typický panelákový dítě. Ted bydlím s manželem v baráčku.
A není to o tom, jaký je byt, jestli zděný, nebo z panelu. Je to o tom, kde se cítím doma. Jak si udělat zázemí, soukromí.
Giorgino - kdyby si měl svůj byteček v paneláku, kde by Ti nekecala do života máma, táta, ségra, kde by si byl ty sám, neříkej, že by se Ti to nelíbilo.

dusička napsal(a):

Jsem typický panelákový dítě. Ted bydlím s manželem v baráčku.
A není to o tom, jaký je byt, jestli zděný, nebo z panelu. Je to o tom, kde se cítím doma. Jak si udělat zázemí, soukromí.
Giorgino - kdyby si měl svůj byteček v paneláku, kde by Ti nekecala do života máma, táta, ségra, kde by si byl ty sám, neříkej, že by se Ti to nelíbilo.

Duši, ano, není nutno nic odsuzovat. Něwkdo se může cítit dobře i v paneláčku. Někdo prostě nemá jinou možnost a je rád, za něj. :godlike:

Mám to štěstí, že mohu být od jara do podzimu v přírodě a na zimu jdu ráda do paneláčku, kde se nemusím starat o teplíčko, kde potkávám zase své dobré známé, na které se i zase těším. Neberu to jako negativum.:) Ten kdo nemá jinou možnost než žít v paneláku - zatím, si jistě cestu do přírody najde a energii načerpá jiným způsob. Nelze zavrhnout bydlení v paneláku, někdo se tam může cítit šťastný, víc než ten, kdo je sám i uprostřed přírody.:godlike:

Daniela M napsal(a):

dusička napsal(a):

Jsem typický panelákový dítě. Ted bydlím s manželem v baráčku.
A není to o tom, jaký je byt, jestli zděný, nebo z panelu. Je to o tom, kde se cítím doma. Jak si udělat zázemí, soukromí.
Giorgino - kdyby si měl svůj byteček v paneláku, kde by Ti nekecala do života máma, táta, ségra, kde by si byl ty sám, neříkej, že by se Ti to nelíbilo.

Duši, ano, není nutno nic odsuzovat. Něwkdo se může cítit dobře i v paneláčku. Někdo prostě nemá jinou možnost a je rád, za něj. :godlike:

Mám to štěstí, že mohu být od jara do podzimu v přírodě a na zimu jdu ráda do paneláčku, kde se nemusím starat o teplíčko, kde potkávám zase své dobré známé, na které se i zase těším. Neberu to jako negativum.:) Ten kdo nemá jinou možnost než žít v paneláku - zatím, si jistě cestu do přírody najde a energii načerpá jiným způsob. Nelze zavrhnout bydlení v paneláku, někdo se tam může cítit šťastný, víc než ten, kdo je sám i uprostřed přírody.:godlike:

Dobrej názor, Danielo. :)

dusička napsal(a):

Jsem typický panelákový dítě. Ted bydlím s manželem v baráčku.
A není to o tom, jaký je byt, jestli zděný, nebo z panelu. Je to o tom, kde se cítím doma. Jak si udělat zázemí, soukromí.
Giorgino - kdyby si měl svůj byteček v paneláku, kde by Ti nekecala do života máma, táta, ségra, kde by si byl ty sám, neříkej, že by se Ti to nelíbilo.

dušičko, teď jsou naši na dovolené a že bych byl o chlup šťastnější v paneláku sám? To ne. Ale řeknu Ti, nejhorší to je v Praze pro mě, tam si připadám jak Heidi ve Franfurktu, a sice nešťastný. v paneláku na kraji Liberce je to tak napůl. před lety jsem zde byl šťastný, ale od tý doby co nejhraju hry, není tady žádnej život pro mě...já žít jako v divoký přírodě. snad jedinou výhodou  v paneláku je, že po tobě nelezou klíšťata. už se moc a moc těším na to nové dobrodružství... děkuji za Tvou reakci, duši. :)

majkafa napsal(a):

giorgino, co se trošku zamyslet nad sebou? Když už halt jednou prostě nejsi opice... Dospět...

opice nejsu, já být opičák :D

Giorgino - ono není asi problém žít v paneláku, spíš je velký rozdíl žít v paneláku ve velkoměstě nebo v maloměstě.
Já žiju x let od malinka v menším městečku cca 5000 obyvatel, škola,obchody , tak nějak ten základ tu je, ale i když se podíváš z paneláckýho okna ven, vidíš přírodu. Pár metrů a seš na louce, v lese.

dusička napsal(a):

...Giorgino - kdyby si měl svůj byteček v paneláku, kde by Ti nekecala do života máma, táta, ségra, kde by si byl ty sám, neříkej, že by se Ti to nelíbilo.

Muze rikat, ze "se mu tam nelibi" (a verim mu) a OPRAVDU JE TO O TOM, jestli je to cihla nebo panel - tak to citim ja, a tem, "co to nevidi a NECITI", to neberu. Podle mne "to je O TOM"... :godlike:

PS: Chapu (rsp. respektuji) vsechny, co "to tak nemaji"... ale osobne si myslim, ze "zatim jenom nevidi", co MUZE BYT fakt DULEZITE... :grater: :gloria:

ViktorkaM napsal(a):

dusička napsal(a):

...Giorgino - kdyby si měl svůj byteček v paneláku, kde by Ti nekecala do života máma, táta, ségra, kde by si byl ty sám, neříkej, že by se Ti to nelíbilo.

Muze rikat, ze "se mu tam nelibi" (a verim mu) a OPRAVDU JE TO O TOM, jestli je to cihla nebo panel - tak to citim ja, a tem, "co to nevidi a NECITI", to neberu. Podle mne "to je O TOM"... :godlike:

:supr:

Hele, kuzle, taky chcu zpatky na stromy.... Ale dnes to nejni saaakra jednoduchy... :skurt: Jednou to stejne udelam! :dumbom: Az "budu bohata"... :gloria: A fandim ti, straaasne moc... :pussa:

Giorgino - a ty si žil někdy ve "zdech" že si na panel nezvykneš.
Je fakt, že já už to nějak nevnímám .Jako holka jsem si žila spokojeně v paneláku. KDyž jsem se přestěhovala s dvouletým capartem do zdí, ten spánek byl o něčem jiném. Kluk spal jak zabitej a v paneláku se budil.

Ježiš co já to napsala za kravinu.
Myslela jsem ve zdech jako - zdi z cihel.

Heidi jsem četla v dětství pořád dokola. A naposledy jsem ji četla před 3 měsíci :) Nádherná překrásná věc, jako malá jsem se cítila být Heidi a dneska to cítím stejně :)

dusička napsal(a):

Giorgino - a ty si žil někdy ve "zdech" že si na panel nezvykneš.
Je fakt, že já už to nějak nevnímám .Jako holka jsem si žila spokojeně v paneláku. KDyž jsem se přestěhovala s dvouletým capartem do zdí, ten spánek byl o něčem jiném. Kluk spal jak zabitej a v paneláku se budil.

Než jsem chodil do školy, bydlel jsem u dědy a u babičky v domě a na venkově. Během školních let jsem tam jezdili na víkend a vždycky to bylo jako tam jet nabít baterky. Člověk v paneláku musí být hodně venku (min. 2 hodiny), ale furt je to megaizolátor od prány v porovnání s cihlama. Spát v domě či na chatě je fakt coool, člověk se tam po několika dnech jakoby zregeneruje nabije, pak ale panelák je jak vysavač... Každej jsme jinej...

mariposa napsal(a):

Heidi jsem četla v dětství pořád dokola. A naposledy jsem ji četla před 3 měsíci :) Nádherná překrásná věc, jako malá jsem se cítila být Heidi a dneska to cítím stejně :)

Co myslíš, byla by Heidi šťastná v paneláku, i kdyby byl na ulici vidět strom? Nebo by chtěla k dědečkovi do hor? :)

giorgino napsal(a):

dusička napsal(a):

Giorgino - a ty si žil někdy ve "zdech" že si na panel nezvykneš.
Je fakt, že já už to nějak nevnímám .Jako holka jsem si žila spokojeně v paneláku. KDyž jsem se přestěhovala s dvouletým capartem do zdí, ten spánek byl o něčem jiném. Kluk spal jak zabitej a v paneláku se budil.

Než jsem chodil do školy, bydlel jsem u dědy a u babičky v domě a na venkově. Během školních let jsem tam jezdili na víkend a vždycky to bylo jako tam jet nabít baterky. Člověk v paneláku musí být hodně venku (min. 2 hodiny), ale furt je to megaizolátor od prány v porovnání s cihlama. Spát v domě či na chatě je fakt coool, člověk se tam po několika dnech jakoby zregeneruje nabije, pak ale panelák je jak vysavač... Každej jsme jinej...

Nojo, takže je rozdíl dům ve městě a na venkově.
Takže by měl být i rozdíl panelák ve městě a na venkově.
Protože jedině na venkově můžeš tu energii vysát z přírody, běhat po louce, na kraj lesíka, vychutnávat si samotu, to ve městě nejde.

giorgino napsal(a):

dusička napsal(a):

Giorgino - a ty si žil někdy ve "zdech" že si na panel nezvykneš.
Je fakt, že já už to nějak nevnímám .Jako holka jsem si žila spokojeně v paneláku. KDyž jsem se přestěhovala s dvouletým capartem do zdí, ten spánek byl o něčem jiném. Kluk spal jak zabitej a v paneláku se budil.

Než jsem chodil do školy, bydlel jsem u dědy a u babičky v domě a na venkově. Během školních let jsem tam jezdili na víkend a vždycky to bylo jako tam jet nabít baterky. Člověk v paneláku musí být hodně venku (min. 2 hodiny), ale furt je to megaizolátor od prány v porovnání s cihlama. Spát v domě či na chatě je fakt coool, člověk se tam po několika dnech jakoby zregeneruje nabije, pak ale panelák je jak vysavač... Každej jsme jinej...

Já Ti moc dobře rozumím, taky pořád utíkám do přírody, ale není to ono jako v té přírodě přímo žít. Nedávno naši odjeli na dovolenou, tak jsem u nich pár dní bydlela - z postele přímo do trávy, celý den bosa celý den venku, ptáci, bylinky ze zahrady, maliny, rybíz, borůvky... Já si tam uvědomila, že takhle chci žít. Ale ne u našich nebo s našima, ale v něčem podobném svém, pronajmout si chajdu, časem si třeba i našetřit na svou. Zatím ten pronájem, to je reálné.
Ty jsi psal, žes chtěl bydlet na chatě, ale jestli jsem pochopila dobře, tak ta chata je rodičů. Oni by Ti jí nechali? Jen Tobě?

dusička napsal(a):

giorgino napsal(a):

dusička napsal(a):

Giorgino - a ty si žil někdy ve "zdech" že si na panel nezvykneš.
Je fakt, že já už to nějak nevnímám .Jako holka jsem si žila spokojeně v paneláku. KDyž jsem se přestěhovala s dvouletým capartem do zdí, ten spánek byl o něčem jiném. Kluk spal jak zabitej a v paneláku se budil.

Než jsem chodil do školy, bydlel jsem u dědy a u babičky v domě a na venkově. Během školních let jsem tam jezdili na víkend a vždycky to bylo jako tam jet nabít baterky. Člověk v paneláku musí být hodně venku (min. 2 hodiny), ale furt je to megaizolátor od prány v porovnání s cihlama. Spát v domě či na chatě je fakt coool, člověk se tam po několika dnech jakoby zregeneruje nabije, pak ale panelák je jak vysavač... Každej jsme jinej...

Nojo, takže je rozdíl dům ve městě a na venkově.
Takže by měl být i rozdíl panelák ve městě a na venkově.
Protože jedině na venkově můžeš tu energii vysát z přírody, běhat po louce, na kraj lesíka, vychutnávat si samotu, to ve městě nejde.

Panelák máme na kraji Liberce, do všech stran kousek do přírody, za barákem louka a les... Jenže ten palenák není ono. Ale furt lepší než někde na sídlišti, kde je hluk a panelák vedle paneláku. Jestli jsi tam u Vás tahle spokojená, tak to je fajn. Já spokojený nejsem. A když nejsem spokený, musím vypadnout, mám-li kam.

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Heidi jsem četla v dětství pořád dokola. A naposledy jsem ji četla před 3 měsíci :) Nádherná překrásná věc, jako malá jsem se cítila být Heidi a dneska to cítím stejně :)

Co myslíš, byla by Heidi šťastná v paneláku, i kdyby byl na ulici vidět strom? Nebo by chtěla k dědečkovi do hor? :)

Vždyť víš jak ta kniha končí :)

mariposa napsal(a):

giorgino napsal(a):

dusička napsal(a):

Giorgino - a ty si žil někdy ve "zdech" že si na panel nezvykneš.
Je fakt, že já už to nějak nevnímám .Jako holka jsem si žila spokojeně v paneláku. KDyž jsem se přestěhovala s dvouletým capartem do zdí, ten spánek byl o něčem jiném. Kluk spal jak zabitej a v paneláku se budil.

Než jsem chodil do školy, bydlel jsem u dědy a u babičky v domě a na venkově. Během školních let jsem tam jezdili na víkend a vždycky to bylo jako tam jet nabít baterky. Člověk v paneláku musí být hodně venku (min. 2 hodiny), ale furt je to megaizolátor od prány v porovnání s cihlama. Spát v domě či na chatě je fakt coool, člověk se tam po několika dnech jakoby zregeneruje nabije, pak ale panelák je jak vysavač... Každej jsme jinej...

Já Ti moc dobře rozumím, taky pořád utíkám do přírody, ale není to ono jako v té přírodě přímo žít. Nedávno naši odjeli na dovolenou, tak jsem u nich pár dní bydlela - z postele přímo do trávy, celý den bosa celý den venku, ptáci, bylinky ze zahrady, maliny, rybíz, borůvky... Já si tam uvědomila, že takhle chci žít. Ale ne u našich nebo s našima, ale v něčem podobném svém, pronajmout si chajdu, časem si třeba i našetřit na svou. Zatím ten pronájem, to je reálné.
Ty jsi psal, žes chtěl bydlet na chatě, ale jestli jsem pochopila dobře, tak ta chata je rodičů. Oni by Ti jí nechali? Jen Tobě?

No, naše chata je 7 km od paneláku, ale rodiče tam nechodějí skoro vůbec, já tam bývám občas zatím. Ale až tam budu bývat nafurt, tak si dokážu představit, že mě tam budou často navštěvovat, ale snad to nebude hrozný. Njn, když někdo zatopí, uvaří a tak... A je to furt jejich. Z jejich strany tam mohu bydlet, do teď to nešlo, protože tam nebyla dodělaná voda, žádné protizápachové těsnění a tak a bohužel tam je septik, takže by to bylo naumření. Nyní je to tam dodělané a už je to vpořádku. Otec chtěl letos o prázdninách tam dělat ještě nějaký věci, ale z toho asi sejde, protože nejsou peníze. Oznámil jsem doma, že se tam nastěhuji začátkem března 2012. Ale přezimovat se tam nedá, ledaže by se do toho investovali další peníze. A ono vůbec je to malé, když je to 4x4 m + koupelnička, záchůdek, přístavem a na půdě je to také malé. Prostě cihelná garsonka v přírodě. Ale mě to stačí, má to zahrádku a tak... Jestli by mi to nechali? To bude furt jejich. Ale když budu pracovat na rodinné firmě, můžu si tam trávit čas a oni mě občas navštíví. Tak takhle... Jako barák by byl lepší, jenže v naší rodině se buď všechno prodalo nebo shořelo (2 domy).

mariposa napsal(a):

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Heidi jsem četla v dětství pořád dokola. A naposledy jsem ji četla před 3 měsíci :) Nádherná překrásná věc, jako malá jsem se cítila být Heidi a dneska to cítím stejně :)

Co myslíš, byla by Heidi šťastná v paneláku, i kdyby byl na ulici vidět strom? Nebo by chtěla k dědečkovi do hor? :)

Vždyť víš jak ta kniha končí :)

Já knihu nečetl, viděl jsem film. Ale končí to v horách. :)

Hele JURO... nejses nahodou, na to, jak "jses prirodni", MOC NAROCNEJ???? :dumbom:
Ja jsem taky diky svemu "podivnemu zalozeni", dnes "na pavlaci"... dalsi me instance /bydleni/ se budou uz jen silne priblizovat (radeji =!!!), ne-li rovnat bydleni NEKDE blizko lesa + vody... :gloria:

ViktorkaM napsal(a):

Hele JURO... nejses nahodou, na to, jak "jses prirodni", MOC NAROCNEJ???? :dumbom:
Ja jsem taky diky svemu "podivnemu zalozeni", dnes "na pavlaci"... dalsi me instance /bydleni/ se budou uz jen silne priblizovat (radeji =!!!), ne-li rovnat bydleni NEKDE blizko lesa + vody... :gloria:

Náročněj? Snad ne, když to cítím jako přirozenou změnu a krok kupředu. A hlavně to cítím jako správný krok. Ani s rodičema mě už nebaví bydlet, stejně si s nima nemám co říct.

Tak se všichni mějte, jste fajn, holčiny, vracím se do reality (nyní doopravdy). Posílám :pussa:

dusička napsal(a):

Jsem typický panelákový dítě. Ted bydlím s manželem v baráčku.
A není to o tom, jaký je byt, jestli zděný, nebo z panelu. Je to o tom, kde se cítím doma. Jak si udělat zázemí, soukromí.
Giorgino - kdyby si měl svůj byteček v paneláku, kde by Ti nekecala do života máma, táta, ségra, kde by si byl ty sám, neříkej, že by se Ti to nelíbilo.

Duši, já netvrdím, že to cítí každej, to by půlka národa musela zešílet - ale kdo to vnímá, pro toho je panelák skutečně jako okovy, jak psala Viki. Na mou duši, na psí uši.
A nemá to nic společnýho s energiema lidí, co tam bydleli před tebou - leda tak, že panelák jakožto ta faradayova klec je ještě zesiluje, poněvadž se nemůžou mísit s těmi venku.
Mám kamarádku, ta koupila půl starého domu a vypadalo to tam absolutně katastrofálně - samý negativa (a sociální nejistoty :lol: ) Jenže to je holt taková šikovná rodina, no.....do roka a do dne si to přeonačili po svým. Tedy, oni tam nebydlí, mají tam pracovišťata. Ale stejně.....jenže to je secesní dům, stará cihla - tvárnej, měkkej, poddajnej :) Malta je vápenná a cement prakticky nikde. Takže ten dům stejně dobře nabírá energie dobrý, jako ty špatný.
U paneláku nevím, jak je to s "pamětí" těch materiálů - obávám se (zcela intuitivně) že železo jako takové má velmi "dobrou paměť" a špatně se tudíž přeonačuje.
Ale jak říkám - u paneláků nešlo o tu paměť místa, ale o základní materálovou stavbu.

dusička napsal(a):

Ježiš co já to napsala za kravinu.
Myslela jsem ve zdech jako - zdi z cihel.

No já nevím jak kdo, ale já jsem bez potíží rozuměla :lol::pussa:

Ja taky :dumbom: :storstark: :kapitulation: :styrka: :reta: :albert:
(smajly pridal vnuk... :pussa: )

giorgino napsal(a):

mariposa napsal(a):

Heidi jsem četla v dětství pořád dokola. A naposledy jsem ji četla před 3 měsíci :) Nádherná překrásná věc, jako malá jsem se cítila být Heidi a dneska to cítím stejně :)

Co myslíš, byla by Heidi šťastná v paneláku, i kdyby byl na ulici vidět strom? Nebo by chtěla k dědečkovi do hor? :)

Heidi by s múdrym deduškom bola šťasntá aj v domove dôchodcov... :jojo: Aj keď v horách jej tie múdtrosti moho laj názorne ukázať, ale to je tak všetko. Podstatný bol deduško, nie hory. (na horách bývali aj čarodjeníci, černokňažníci a draci :dumbom: ).

Inak, naša chata je tiež "nabíjacia", ale ona úplne mimo ľudských obydlí, máme len spojenú chalúpku z jednej strany a taký ohavný "bunker" na konci záhrady, na ďalšom pozemku,. Inak samota v CHKO. Mám tam vždy otravu kyslíkom :D a dobré pocity, ale na dlhšie živobytie to bohužiaľ nie je. Už by som nevedela žiť tak, že celý deň len obstarávam jedlo, kúrenie, teplú vodu (čo znamená nanosiť ju + nahriať), hygienu seba a chalupy, polievanie záhrady, upratovanie dvora... Mňa by bavilo chodiť po lese, ale niekto by musel robiť to logistické zázemie. :jojo: A to by dlho asi nebavilo nikoho. (A to nehovorím o zime, ktorá tu býva krutá, snehu ako na Aljaške a dosť silné mrazy.)

dusička napsal(a):

giorgino napsal(a):

dusička napsal(a):

Giorgino - a ty si žil někdy ve "zdech" že si na panel nezvykneš.
Je fakt, že já už to nějak nevnímám .Jako holka jsem si žila spokojeně v paneláku. KDyž jsem se přestěhovala s dvouletým capartem do zdí, ten spánek byl o něčem jiném. Kluk spal jak zabitej a v paneláku se budil.

Než jsem chodil do školy, bydlel jsem u dědy a u babičky v domě a na venkově. Během školních let jsem tam jezdili na víkend a vždycky to bylo jako tam jet nabít baterky. Člověk v paneláku musí být hodně venku (min. 2 hodiny), ale furt je to megaizolátor od prány v porovnání s cihlama. Spát v domě či na chatě je fakt coool, člověk se tam po několika dnech jakoby zregeneruje nabije, pak ale panelák je jak vysavač... Každej jsme jinej...

Nojo, takže je rozdíl dům ve městě a na venkově.
Takže by měl být i rozdíl panelák ve městě a na venkově.
Protože jedině na venkově můžeš tu energii vysát z přírody, běhat po louce, na kraj lesíka, vychutnávat si samotu, to ve městě nejde.

:albert: Panelák na dedine je pre mňa synonymum väzenia... Nevýhody jedného aj druhého... brrr. To už možno radšej panelák v meste a cez víkendy výlety... :rolleyes:

Ja osobne som taká chytrá korákyně :P , ja milujem "deidnu v meste", t.j. pôvodné dediny, ktoré medzičasom pripojili v Bratislave. Milujem to, keď človek počuje kikiríkanie kohútov, zvonenie kostolných zvonov - ale potom sadne na MHD a za 15 minút je v meste. :godlike: Inak, zelene aj hôr je okolo Prešporku vyše práva, takže je to len vec lenivosti alebo ochoty...  sú tu lužné lesy, Dunaj, mŕtve rameno, Malý Dunaj, Karpaty, kopce, vinice, rovina smerom na Záhorie  a na Maďare - každému, čo hrdlo ráči. A čo by dopľul, takpovediac. :D

Selima napsal(a):

Inak, naša chata je tiež "nabíjacia", ale ona úplne mimo ľudských obydlí, máme len spojenú chalúpku z jednej strany a taký ohavný "bunker" na konci záhrady, na ďalšom pozemku,. Inak samota v CHKO. Mám tam vždy otravu kyslíkom :D a dobré pocity, ale na dlhšie živobytie to bohužiaľ nie je. Už by som nevedela žiť tak, že celý deň len obstarávam jedlo, kúrenie, teplú vodu (čo znamená nanosiť ju + nahriať), hygienu seba a chalupy, polievanie záhrady, upratovanie dvora... Mňa by bavilo chodiť po lese, ale niekto by musel robiť to logistické zázemie. :jojo: A to by dlho asi nebavilo nikoho. (A to nehovorím o zime, ktorá tu býva krutá, snehu ako na Aljaške a dosť silné mrazy.)

Mě by to bavilo, baví. Můžeme tam bydlet spolu :D Ty budeš chodit po lese a já Ti k obědu uvařím švestkový knedlíky, vyperu gatě, načechrám polštář v posteli, uvařím mátový čaj, upeču borůvkový koláč... Ty si choď kde chceš a mě nechej se starat o Tebe/nás, co Ty na to? :gloria:

Můj chlap chce všechno na půl, ale já bych radši takhle jak jsem napsala :vissla:

giorgino napsal(a):

No, naše chata je 7 km od paneláku, ale rodiče tam nechodějí skoro vůbec, já tam bývám občas zatím. Ale až tam budu bývat nafurt, tak si dokážu představit, že mě tam budou často navštěvovat, ale snad to nebude hrozný.

Jestli by mi to nechali? To bude furt jejich. Ale když budu pracovat na rodinné firmě, můžu si tam trávit čas a oni mě občas navštíví. Tak takhle... Jako barák by byl lepší, jenže v naší rodině se buď všechno prodalo nebo shořelo (2 domy).

Já Ti nevím Giorgo, já z Tebe měla pocit, že Tě práce v rodinné firmě nebere :/ Neláká. A teď tady píšeš o nějakém "obchodě", že Ty budeš ve firmě a za to budeš mít chatu :/
Možná se dívám špatně, ale z mého pohledu mi to nepřipadá jako osamostatnění se od rodičů.

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

Inak, naša chata je tiež "nabíjacia", ale ona úplne mimo ľudských obydlí, máme len spojenú chalúpku z jednej strany a taký ohavný "bunker" na konci záhrady, na ďalšom pozemku,. Inak samota v CHKO. Mám tam vždy otravu kyslíkom :D a dobré pocity, ale na dlhšie živobytie to bohužiaľ nie je. Už by som nevedela žiť tak, že celý deň len obstarávam jedlo, kúrenie, teplú vodu (čo znamená nanosiť ju + nahriať), hygienu seba a chalupy, polievanie záhrady, upratovanie dvora... Mňa by bavilo chodiť po lese, ale niekto by musel robiť to logistické zázemie. :jojo: A to by dlho asi nebavilo nikoho. (A to nehovorím o zime, ktorá tu býva krutá, snehu ako na Aljaške a dosť silné mrazy.)

Mě by to bavilo, baví. Můžeme tam bydlet spolu :D Ty budeš chodit po lese a já Ti k obědu uvařím švestkový knedlíky, vyperu gatě, načechrám polštář v posteli, uvařím mátový čaj, upeču borůvkový koláč... Ty si choď kde chceš a mě nechej se starat o Tebe/nás, co Ty na to? :gloria:

Můj chlap chce všechno na půl, ale já bych radši takhle jak jsem napsala :vissla:

:lol: Ale to nevieš, že tam je voda v prameni (cca pol kilometra od chalupy), drevo do kachlí a šporáka v lese, elektrina nikde, plyn nikde, svieti sa petrolejom kúpeným v meste :vissla: , ako chladnička slúži potok... Umýva sa buď vonku v železnej vani (ak je teplo), alebo vnútri po hodinovom nahrievaní (ak nie je teplo)... :storstark: neviem-neviem, či by si si to nerozmyslela...

Áha :D tak v něčem takovém jsem nikdy nebydlela. To by se muselo vyzkúšať :vissla: nevím třeba bych neutekla, nebo utekla. Takhle v bytě u počítače sedíc v teple na zadku se mi to sní.

Neviděla jsi náhodou reality show Farmář hledá ženu? Toho týpka co odešel taky do CHKO (nevím přesně, myslím SV Čechy) a chová tam kozy a žije tam z toho co dají kozy a zahrádka?

Tak Farmar byl bomba. Hltala jsem aj s navijakem. nemam ted telku, ale snad uz jedou dalsi dily, ne?

Viky, já nemám televizi, ale na internetu jsem taky Farmáře hltala :gloria: :D Yes, bude pokračování.

Vlastík se jmenoval a ten teda byl :D

mariposa napsal(a):

Áha :D tak v něčem takovém jsem nikdy nebydlela. To by se muselo vyzkúšať :vissla: nevím třeba bych neutekla, nebo utekla. Takhle v bytě u počítače sedíc v teple na zadku se mi to sní.

Neviděla jsi náhodou reality show Farmář hledá ženu? Toho týpka co odešel taky do CHKO (nevím přesně, myslím SV Čechy) a chová tam kozy a žije tam z toho co dají kozy a zahrádka?

Nemám telku :) a keď náhodou niečo pozerám, tak málokedy reality show... Ale skoro si to viem predstaviť... Keď som čítala o Desenskom a jeho živote v maringotke, na pozemku bez IS a tak, tiež som si predstavila našu chalúpku :D a poľutovala som ho. Ale on sa tvári, že je šťastný - takže každému, čo jeho jest.

Selima napsal(a):

Keď som čítala o Desenskom a jeho živote v maringotke, na pozemku bez IS a tak, tiež som si predstavila našu chalúpku :D a poľutovala som ho. Ale on sa tvári, že je šťastný - takže každému, čo jeho jest.

Proč jsi ho pol'utovala? Jestli je šťastný, tak já mu to přeju, není nač litovat.
Že se tváří, že je šťastný? Tohle teda taky nechápu. No Seli, dobrý. Se mi zdá, že dneska není Tvůj den :) se mi zdá, neříkám že to tak je.

Znám lidi, kteří jsou šťastní ve městě a na vesnici by byli nešťastní a znám lidi, kteří to mají naopak. Ale vůbec by mě nenapadlo někoho litovat. Já mám ráda vesnici (nebo lépe řečeno přírodu) a občas i město a vím, že tak to mám já a tak jsem šťastná já.

Poľutovala som ho po mojej skúensoti s tým, aké to je žiť takto "nadivoko". Ale zdá s,a že one je fakt takto šťasntý. ;) A ja mu to aj verím, nie že nie... ale pre mňa by to natrvlao nebolo. :kapitulation: To je celé, inak som mala vcelku dobrý deň, ďakuejm za opýtanie. :jojo:

Mne se strasne libil ten "lump s dlouhyma vlasama", ja zapomela, jak se jmenoval. Na koncu tusim ukazovali, ze s tou mladoskou cekaji holcicku. Mozna byl Petr, ja fakt zapomela...

mariposa napsal(a):

Viky, já nemám televizi, ale na internetu jsem taky Farmáře hltala :gloria: :D Yes, bude pokračování.

To jde? Jak? Dej, pls. link... :pussa:

Petr Hájek, vzali se a na podzim čekají mimčo :)

http://www.iprima.cz/videoarchiv

Dik, vecer juknu, ted makam... :pussa:

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

Inak, naša chata je tiež "nabíjacia", ale ona úplne mimo ľudských obydlí, máme len spojenú chalúpku z jednej strany a taký ohavný "bunker" na konci záhrady, na ďalšom pozemku,. Inak samota v CHKO. Mám tam vždy otravu kyslíkom :D a dobré pocity, ale na dlhšie živobytie to bohužiaľ nie je. Už by som nevedela žiť tak, že celý deň len obstarávam jedlo, kúrenie, teplú vodu (čo znamená nanosiť ju + nahriať), hygienu seba a chalupy, polievanie záhrady, upratovanie dvora... Mňa by bavilo chodiť po lese, ale niekto by musel robiť to logistické zázemie. :jojo: A to by dlho asi nebavilo nikoho. (A to nehovorím o zime, ktorá tu býva krutá, snehu ako na Aljaške a dosť silné mrazy.)

Mě by to bavilo, baví. Můžeme tam bydlet spolu :D Ty budeš chodit po lese a já Ti k obědu uvařím švestkový knedlíky, vyperu gatě, načechrám polštář v posteli, uvařím mátový čaj, upeču borůvkový koláč... Ty si choď kde chceš a mě nechej se starat o Tebe/nás, co Ty na to? :gloria:

Můj chlap chce všechno na půl, ale já bych radši takhle jak jsem napsala :vissla:

:lol: Ale to nevieš, že tam je voda v prameni (cca pol kilometra od chalupy), drevo do kachlí a šporáka v lese, elektrina nikde, plyn nikde, svieti sa petrolejom kúpeným v meste :vissla: , ako chladnička slúži potok... Umýva sa buď vonku v železnej vani (ak je teplo), alebo vnútri po hodinovom nahrievaní (ak nie je teplo)... :storstark: neviem-neviem, či by si si to nerozmyslela...

Docela dobrý obydlí, Selimo. :)

Pro bezdomovce by to byl úplnej palác, ani by jim nevadilo chladit si pivečko v potoku, hlavně že by nějaké bylo. :storstark:


P.S. Jinak jsem se chtěl všem omluvit za svoje řeči před týdnem a jak jsem byl nepříjemnej, načež po sobě mazal. Taky jsem prohlásil, že chodit na Babinet je ztráta času a člověka to dále neposune. Včera jsem byl na jednom fóru, kam jsem chodíval, a tam je taková nuda a řeči o ničem, až jsem si říkal zlatej babinet a došel jsem k závěru, že sem vlastně chodím rád, tu a tam když mám chuť a čas. Tak takhle. :storstark:

Super záver, Džordži, BI. :storstark:

:)

Pardon, že do toho vstupuji už nyní, ačkoli jsem teprve na první straně, ale je to nářez a jsou zde opravdu úžasné názory, tak jenom, abych reflektoval.

Maripose, tuším asi, co Ti ostatní řeknou dál a postoje, které vůči tomu zaujmete. Ale když se vrátím na samotný začátek tohoto vlákna ohledně zodpovědnosti a Tvého partnera, vidím to takhle:

Tvůj muž prostě jen zaměnil významy, protože kdyby řekl cokoliv jiného, něco z toho by se k němu určitě vrátilo. Ať už by to bylo o sobectví, bezohlednosti, upřednostňování svých pocitů nad druhými atd., zkrátka ať by to vzal z jakéhokoliv jiného konce, bránila by ses a on by z toho nemusel vyjít zase až tak dobře. Ale v Tvých rodičích měl dokonce vodítko, jak na to, navíc je to moderní postoj, takový psychologický záběr do nitra toho druhého, který nic nestojí. Dokonce Tě tam do jisté míry vmanipuloval, aby to (posuzováno z vnějšku) mohla být svým způsobem pravda, takže výsledek je nabíledni: "Nejsi zodpovědná."

A Ty ses zarazila, protože by to mohla být pravda. No jejda! Celý dnešní svět, když ho bereme vážně, je o zodpovědnosti. Z tichého krbu domova naplněného štěstím jsme učinili zodpovědnost, protože už neuneseme svobodu pravé lásky, proto jsme ji zodpovědnili a snažíme se chovat v určitých kriteriích. (To jen na vysvětlení, proč nás to vůbec napadlo a proč jsme svou nejvyšší svobodu raději nahradili spoutáním.) Ale je to tak a dnešní společnost se s tím potýká.

Kdyby Ti řekl něco o roztříštěnosti své duše (pokud by to vůbec byl schopen vyjádřit), že ho něco bolí, že ho některé Tvé postoje zraňují, pak by ho to do jisté míry vydávalo do Tvých rukou. A nyní: Budeš natolik silná, abys toho dokázala nezneužít hned v příštím okamžiku, až vyvstane situace, kdy by to mohlo být aplikováno?.. Nevím.., dnešní svět je divný a lidé se k sobě nechovají zase až s tak velkou ohleduplností.

Tedy co se nabízelo?.. A ono se to opravdu docela samo nabízelo: Prostě to celé hodit do jiné polohy a učinit Tě jen malinko nezodpovědnou. A Tys nad tím začala uvažovat...

Kdo z nás by chtěl být obviněn z ega?! Z toho, že zapomíná na druhé a vidí jen sebe. Protože tohle tam hrozilo. A proto jsi to přijala. Vybrala sis menší zlo a to se stalo zaklínadlem mezi vámi. On už nad tím více nepřemýšlel. Měl své vysvětlení a od toho dne i na Tebe páku, kterou Tě vmanipuluje do jakékoliv polohy, až bude potřebovat. A Ty?.. Netušilas, že to bude tak hrozné, viď?.. Zvláště když tohle je ten člověk, který Tě miluje a Ty jeho.

A nyní.., ať už uděláš sama se sebou cokoliv, pokud Ti na něm záleží, budeš si muset s ním v klidu sednout a dovést ho do situace, aby to pojmenoval. Zaklínadlo už ne! Ať definuje stavy, které se v něm odehrávají. A Ty se snaž také, jinak to nedokáže.

Ahoj, Crabe,

není to dlouho, co jsem si na Tebe vzpomněl a říkal jsem si, že Tebe snad zvábila nějaká Venuše, že ses zde již dlouho neukázal. :)

Venuši si vybírám zásadně zorientovanou do duchovní sféry. Jinak bychom si toho asi moc neřekli. ;) Což sice může být chápáno někdy i jako klad, ale nejsem Morph, abych se z toho těšil. :D

Četl.., tedy pokoušel jsem se číst ono vlákno od Lomikela, ale nejsem masochista, abych se takhle týral. Ten člověk to dotáhl k úplné dokonalosti - jeho mysl zešílela a teď je mu dobře. ;)

Crabat napsal(a):

Venuši si vybírám zásadně zorientovanou do duchovní sféry. Jinak bychom si toho asi moc neřekli. ;) Což sice může být chápáno někdy i jako klad, ale nejsem Morph, abych se z toho těšil. :D

Četl.., tedy pokoušel jsem se číst ono vlákno od Lomikela, ale nejsem masochista, abych se takhle týral. Ten člověk to dotáhl k úplné dokonalosti - jeho mysl zešílela a teď je mu dobře. ;)

Abych se přiznal, myslel jsem bezejmenou a nehmotnou Venuši, v jejíž lásce ses utopil /ale zapomněl jsem ji charakterizovat/. Myslel jsem tím, že jsi našel lásku svého života - přirozenou blaženost - a tak jsem si myslel, že už nemáš potřebu navštěvovat Babinet. :)

Život je především hledání. Ztrácíme a nálézáme, abychom vzápětí i o to přišli, neboť, jak tady trefně někdo poznamenal: "Život je most. Přejdi jej a nestav sobě domu". Vlastně je to logické, jestli tohle je nějaký achátový hmoždíř nebeského alchymisty, v němž transmutují naše podstaty, pak vlastně není jistoty, které bychom se chopili a opřeli o ni, jelikož ta by nám byla v konečném důsledku ukotvením a neschopností dojít do cíle.

Tak je v tomto vesmíru podstatné na věc nahlížet. Háček je ovšem skrytý v poznání, že není jenom tento vesmír. Jinde může být jinak. A je docela strašné cítit každou buňkou svého těla toto vědomí. Nu, ale z nějakého důvodu jsme se sešli tady. Odtud tedy budeme vycházet, byť se nám to zdálo sebevíc absurdní.

Nebeská dynamika neskřípe. Karma ví mnohem lépe než my, co je pro nás dobré. Však jsme jí také zvolili sami, ale to už člověk musí jít trochu nad sebe, aby to rozpoznal. Takže jsme tady... A čas se začíná naplňovat... Tak co s tím uděláme?..

Crabat napsal(a):

... pak vlastně není jistoty, které bychom se chopili a opřeli o ni, jelikož ta by nám byla v konečném důsledku ukotvením a neschopností dojít do cíle...

Hm, a co vira? (V cokoliv... :rodna: ) Ta muze byt prijemnym ukotvenim a obrovskou motivaci dojit do cile... :gloria: , ne?

Víra je projev.., ne konečné poznání.
Ale skrze víru se můžeme motivovat
a leckdy se stává tím důvodem,
proč se rozhodneme vyjít ze sebe.

Pokud se však naše víra stává kotvou,
která ono místo, kde stojíme,
učiní pevným bodem vesmíru,
(což je nesmírně inspirující
a zajisté nám to bude ku prospěchu
i rychlému rozvoji naší psýché),
pak ale mějme na zřeteli,
že jednoho dne tuto oporu
budeme muset opustit,
abychom se postavili do prostoru
zcela nezávislí, tak,
jak nám bylo odedávna předurčeno.

---------------------------------
Vesmír je v pohybu a všechno v něm.
Vědomí pak vytváří ten pohyb.

No, Crabe, ja jsem presvedcena, ze vira MUZE BYT NAPLNENA, ac dnes je virou v neco budouciho...
A k nutnosti opustit ji (viru), nemusi nikdy dojit. Proste jenom to, v co jsme verili, se stane, a my pak """ ...se postavime do prostoru
zcela nezávislí, tak,
jak nám bylo odedávna předurčeno..."""

...ups, netik zas blbne a dava duble... :rodna:

Ne ne, to jsme si nerozuměli. Já neřekl opustit víru, ale to pevné místo v prostoru. Naše mysl má totiž tendenci svazovat určité obsahy, jež se dozvídá, s konkrétní situací, místem a psychickým stavem, za nějž se to stalo. Ale to všechno jsou jen dočasné pomůcky, které, samozřejmě, smí použít, ale jednou je bude muset opustit, aby překročila sama sebe.

To je výzva, která jí byla učiněna dávno před zrozením a věř: Nikdy by se nezrodila, kdyby ji nepřijala.