Již delší dobu přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
Pod vlivem dnešního zážitku tu tedy nadhazuji téma...já sama si na tuto otázku nedovedu zatím odpovědět...

Myslím, že statečnost takhle měřit nelze.
Pro mě je statečnost, když třeba někdo vidí topícího se a zachrání ho, bez ohledu na sebe.
Zůstat v nevyhovujícím partnerském vztahu podle mě není statečnost.
To je oběť, blbost, lenost, strach, kvůli dětem - možná láska - zůstat v nevyhovujícím svazku. Může to mít víc důvodů.
A odejít je dle mého - odvaha, únava-že už dál takhle nemůžu, nebo se zničím, či zničím partnera, děti nebo všechny.
Určitě jsou další pojmenování, teď mě další nenapadá.

Myslím, že otázka v záhlaví vlákna je příliš černo-bílá. Takhle jednoduché to není.

Další "zajímavé" téma, ve kterém si za tři dny přečtu to samé, co v každém jiném ! :supr:
Statečnější a moudřejší je ten, kdo daruje část svého já pro dobrou věc, aby například pomohl ostatním a přitom nečekal odměnu...Tahat statečnost do partnerského vztahu, kde má mít nejvyšší prioritu láska je poněkud .... ;)

Právě...znám ženy,které zůstaly ve svazku,který nebyl štastný,překonaly samy krize a dnes třeba už v důchodu jsou se svým mužem spokojené a rády,že se mají navzájem....já bych toto nedokázala,ale nejsem si jistá,zda to není spíš zbabělost a utíkání od problémů..jestli není dneska všechno moc jednoduché a nakonec jen ti "stateční" vydrží...nevím,jestli jsem srozumitelná...

Majkafo, nikoli...Revliba otázku položila dobře a správně. Přesně toto ji zajímá. Na tuto otázku existuje pouze odpověď A nebo B, něco podobného jako jsou testy v časopisech pro ženy. Jestliže  mám odpovědět přesně na otázku v záhlaví, pak je moje odpověď A, protože utíkají pouze zbabělci.

Nelze takto A nebo B, protože každý případ je jiný, každý člověk je jiný.
Jako má každý jinde práh bolesti, tak má i to, co umí zkousnout, co už neumí.
Mně naopak přijdou statečnější Ty, co dokážou odejít.
Ale kdybych měla odejít já, cítím to jako útek a ne statečnost. PRotože tam mám ještě něco.
Takže Revlibo - myslím, že to je individuální. A každý to svým pohledem vidí jinak.
Mmch - moc by mě zajímalo, jak si přišla na takovouhle otázkua?

To je podľa mňa od prípadu k prípadu... Sú vzťahy, z ktorých utiecť je otázkou sebazáchovy... ani nie statočnosti, ale čiste záchrany života (a nehovorím o fyzickom týraní, alebo nie LEN) a sú vzťahy, resp. ľudia, ktorí odchádzajú pri najmenšom náznaku, že všekto nejde hladko a podľa ich predstáv. It depends.

selima to řekla dobře.

dusička napsal(a):

Nelze takto A nebo B, protože každý případ je jiný, každý člověk je jiný.
Jako má každý jinde práh bolesti, tak má i to, co umí zkousnout, co už neumí.
Mně naopak přijdou statečnější Ty, co dokážou odejít.
Ale kdybych měla odejít já, cítím to jako útek a ne statečnost. PRotože tam mám ještě něco.
Takže Revlibo - myslím, že to je individuální. A každý to svým pohledem vidí jinak.
Mmch - moc by mě zajímalo, jak si přišla na takovouhle otázkua?

Přemýšlím o ní už dlouho a zrovna jsem přijela od rodičů...:),ale nechci tu rozebírat jejich manželství..zajímá mě pohled odjinud..

Revliba napsal(a):

Již delší dobu přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
Pod vlivem dnešního zážitku tu tedy nadhazuji téma...já sama si na tuto otázku nedovedu zatím odpovědět...

Pro mě je statečnější ten, kdo dokáže být upřímný sám k sobě a přiznat si, že něco nefunguje. To je první krok. Když to co nefunguje lze řešit, je to fajn. Když to řešit nelze - jedna nebo obě dvě strany nechtěji, je skvělé, když má člověk dostatek uvědomění k tomu, aby to ukončil. Nejhorší podle mě je, žít něco nebo v něčem jen proto, že mám strach to změnit, to je podle mě neschopnost a je to přežívání místo žití.

Když Ti doma v kvetináči uschne velký strom, který Ti bude zabírat půlku pokoje a bude SUCHÝ, necháš si ho v tom pokoji nebo ho vyhodíš, aby Ti ubíral Tvé místo? (Něco jiného je, pokud ten strom jeví alespoň minimální vlastnosti pro přežití).

Hrůza a děs mne jímá při představě statečného partnera, který se mnou zůstává proti svému srdci.....

mariposa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Již delší dobu přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
Pod vlivem dnešního zážitku tu tedy nadhazuji téma...já sama si na tuto otázku nedovedu zatím odpovědět...

Pro mě je statečnější ten, kdo dokáže být upřímný sám k sobě a přiznat si, že něco nefunguje. To je první krok. Když to co nefunguje lze řešit, je to fajn. Když to řešit nelze - jedna nebo obě dvě strany nechtěji, je skvělé, když má člověk dostatek uvědomění k tomu, aby to ukončil. Nejhorší podle mě je, žít něco nebo v něčem jen proto, že mám strach to změnit, to je podle mě neschopnost a je to přežívání místo žití.

Když Ti doma v kvetináči uschne velký strom, který Ti bude zabírat půlku pokoje a bude SUCHÝ, necháš si ho v tom pokoji nebo ho vyhodíš, aby Ti ubíral Tvé místo? (Něco jiného je, pokud ten strom jeví alespoň minimální vlastnosti pro přežití).

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Ona je dosť zložitá aj otázka, čo je šťastie... a kde sa začína NAŠE šťastie a končí šťastie tých druhých.. Veľa otázok a málo odpovedí, respektíve málo univerzálnych odpovedí.

Revliba napsal(a):

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Co myslíš tím nefunguje? Co chybí? Manžel neodejde?

Revlibo - právě mě napadlo, jestli si o tom nezačala přemýšlet až když si viděla své rodiče.
Jen - taky jako dítě jsem se udivovala, že naši se nerozvedou. Hádky se střídali s obdobím klidu. ALe byla tam ta !láska! A ted po letech mi přijde, že přehodnotili tak nějak svůj život, že jsou na sebe hodnější, vstřícnější, že chápou jeden druhého.
Ale asi bych to nenezvala statečností, že spolu zůstali.

Revliba napsal(a):

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Já tohle považuji za obchod: každý dá to, co má a oba vědí, o co jde.
Není to nic proti ničemu, nikdo není statečný, nikdo naní zbabělec.
To je dobrý obchod.

Bramborka napsal(a):

Revliba napsal(a):

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Co myslíš tím nefunguje? Co chybí? Manžel neodejde?

Já v tom vidím to, že tvá známá vidí - to zajištění finanční,
no vidíš, já bych spíš brala statečanost, že odejde.
Ale to musí vidět tvá známá, podle mýho když jim nijak neubližuje, tak to jde.
Mmch - jak nefungující, zeptám se stejně jako Bramborka

Bramborka napsal(a):

Revliba napsal(a):

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Co myslíš tím nefunguje? Co chybí? Manžel neodejde?

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Revliba napsal(a):

mariposa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Již delší dobu přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
Pod vlivem dnešního zážitku tu tedy nadhazuji téma...já sama si na tuto otázku nedovedu zatím odpovědět...

Pro mě je statečnější ten, kdo dokáže být upřímný sám k sobě a přiznat si, že něco nefunguje. To je první krok. Když to co nefunguje lze řešit, je to fajn. Když to řešit nelze - jedna nebo obě dvě strany nechtěji, je skvělé, když má člověk dostatek uvědomění k tomu, aby to ukončil. Nejhorší podle mě je, žít něco nebo v něčem jen proto, že mám strach to změnit, to je podle mě neschopnost a je to přežívání místo žití.

Když Ti doma v kvetináči uschne velký strom, který Ti bude zabírat půlku pokoje a bude SUCHÝ, necháš si ho v tom pokoji nebo ho vyhodíš, aby Ti ubíral Tvé místo? (Něco jiného je, pokud ten strom jeví alespoň minimální vlastnosti pro přežití).

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Já tomu neříkám statečnost, ale přežívání. Jakási neschopnost věc změnit. Já osobně bych takhle žít nechtěla.

mariposa napsal(a):

Revliba napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pro mě je statečnější ten, kdo dokáže být upřímný sám k sobě a přiznat si, že něco nefunguje. To je první krok. Když to co nefunguje lze řešit, je to fajn. Když to řešit nelze - jedna nebo obě dvě strany nechtěji, je skvělé, když má člověk dostatek uvědomění k tomu, aby to ukončil. Nejhorší podle mě je, žít něco nebo v něčem jen proto, že mám strach to změnit, to je podle mě neschopnost a je to přežívání místo žití.

Když Ti doma v kvetináči uschne velký strom, který Ti bude zabírat půlku pokoje a bude SUCHÝ, necháš si ho v tom pokoji nebo ho vyhodíš, aby Ti ubíral Tvé místo? (Něco jiného je, pokud ten strom jeví alespoň minimální vlastnosti pro přežití).

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Já tomu neříkám statečnost, ale přežívání. Jakási neschopnost věc změnit. Já osobně bych takhle žít nechtěla.

To by mě zajímalo, jak bys to, Mariposo, řešila (myslím ekonomicky).
Od manžela workoholika máš peníze a jinak ti nic špatného nedělá. Svou realizaci máš možnost řešit jinak, nic ti v tom nebrání. Budeš-li ale muset navíc vydělávat peníze na živobytí, tak ti ta statečnost nebude k ničemu.

Revliba napsal(a):

mariposa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Již delší dobu přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
Pod vlivem dnešního zážitku tu tedy nadhazuji téma...já sama si na tuto otázku nedovedu zatím odpovědět...

Pro mě je statečnější ten, kdo dokáže být upřímný sám k sobě a přiznat si, že něco nefunguje. To je první krok. Když to co nefunguje lze řešit, je to fajn. Když to řešit nelze - jedna nebo obě dvě strany nechtěji, je skvělé, když má člověk dostatek uvědomění k tomu, aby to ukončil. Nejhorší podle mě je, žít něco nebo v něčem jen proto, že mám strach to změnit, to je podle mě neschopnost a je to přežívání místo žití.

Když Ti doma v kvetináči uschne velký strom, který Ti bude zabírat půlku pokoje a bude SUCHÝ, necháš si ho v tom pokoji nebo ho vyhodíš, aby Ti ubíral Tvé místo? (Něco jiného je, pokud ten strom jeví alespoň minimální vlastnosti pro přežití).

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

je to opravdu věc názoru, přesně to co popisuješ jako statečnost já považuju za zbabělost a zoufalost. Ovšem tím neříkám, že si taková ženská s autisticky postiženým děckem může vždycky vybírat. Některým ženám fakt nezbývá než milence natřepat vlastní peřinu, protože by se neuměly o sebe a nemocné děti postarat... :(

Revliba napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Revliba napsal(a):

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Co myslíš tím nefunguje? Co chybí? Manžel neodejde?

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

xxxx napsal(a):

Revliba napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pro mě je statečnější ten, kdo dokáže být upřímný sám k sobě a přiznat si, že něco nefunguje. To je první krok. Když to co nefunguje lze řešit, je to fajn. Když to řešit nelze - jedna nebo obě dvě strany nechtěji, je skvělé, když má člověk dostatek uvědomění k tomu, aby to ukončil. Nejhorší podle mě je, žít něco nebo v něčem jen proto, že mám strach to změnit, to je podle mě neschopnost a je to přežívání místo žití.

Když Ti doma v kvetináči uschne velký strom, který Ti bude zabírat půlku pokoje a bude SUCHÝ, necháš si ho v tom pokoji nebo ho vyhodíš, aby Ti ubíral Tvé místo? (Něco jiného je, pokud ten strom jeví alespoň minimální vlastnosti pro přežití).

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

je to opravdu věc názoru, přesně to co popisuješ jako statečnost já považuju za zbabělost a zoufalost. Ovšem tím neříkám, že si taková ženská s autisticky postiženým děckem může vždycky vybírat. Některým ženám fakt nezbývá než milence natřepat vlastní peřinu, protože by se neuměly o sebe a nemocné děti postarat... :(

Ale tady se přece o žádnou milenku nejedná, manžel jen stále pracuje.

Pandorraa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Co myslíš tím nefunguje? Co chybí? Manžel neodejde?

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

je takový obchod špatně? nemluvím o lásce něco za něco, to ani nejde. Mluvím o manželství, to přece je možné, pokud to oběma stranám vyhovuje

Proc moudrost, statecnost, osobnost...? Odejit ci zustat snad zalezi na jinych vecech, treba jestli dochazi k fyzickemu ci psychickemu nasili, jestli duvod k nahozeni zpatecky neni jenom ojedinelym, ne-li prvnim mrackem na jinak jasne obloze...

Pandorraa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Co myslíš tím nefunguje? Co chybí? Manžel neodejde?

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

V první řadě bych řekla, že se o zlatou klec rozhodně nejedná, když jí každou korunu vyúčtovává.
Rovněž bych neřekla, že první diktuje pravidla - první nabídl nějaká pravidla a ten druhý má možnost ta pravidla nepřijmout - ale on je přijímá, protože jsou pro něj výhodná - co je na tom špatného a nesvobodného, neférového?
A poslední námitka je k tomu "úřaduje ego" - myslím, že když matka chce zajistit živobytí pro své děti, tak se o úřadování ega nedá vůbec mluvit. Ego by úřadovalo, kdyby dělala ramena a odešla by nezodpovědně s dětmi do podstatně horších podmínek.

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

V první řadě bych řekla, že se o zlatou klec rozhodně nejedná, když jí každou korunu vyúčtovává.
Rovněž bych neřekla, že první diktuje pravidla - první nabídl nějaká pravidla a ten druhý má možnost ta pravidla nepřijmout - ale on je přijímá, protože jsou pro něj výhodná - co je na tom špatného a nesvobodného, neférového?
A poslední námitka je k tomu "úřaduje ego" - myslím, že když matka chce zajistit živobytí pro své děti, tak se o úřadování ega nedá vůbec mluvit. Ego by úřadovalo, kdyby dělala ramena a odešla by nezodpovědně s dětmi do podstatně horších podmínek.

Vějířovko, mně osobně je jedno, co ty si o tom myslíš.
Proč ale ty tak ulpíváš na MÉM mínění, že je potřebuješ rozebírat?

holcina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

je takový obchod špatně? nemluvím o lásce něco za něco, to ani nejde. Mluvím o manželství, to přece je možné, pokud to oběma stranám vyhovuje

Revliba ale psala, že paní není šťastná, což je ukazatelem toho, že to někde drhne. Je to o té upřímnosti především k sobě sama.

Vějířovka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

Já tomu neříkám statečnost, ale přežívání. Jakási neschopnost věc změnit. Já osobně bych takhle žít nechtěla.

To by mě zajímalo, jak bys to, Mariposo, řešila (myslím ekonomicky).
Od manžela workoholika máš peníze a jinak ti nic špatného nedělá. Svou realizaci máš možnost řešit jinak, nic ti v tom nebrání. Budeš-li ale muset navíc vydělávat peníze na živobytí, tak ti ta statečnost nebude k ničemu.

Nejsem v kůži té paní, ta paní se do té situace taky nějak dostala. Ani tu paní neznám, odpovídala jsem na to zda jde o statečnost či nikoliv a statečnost v tom nevidím.

holcina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Revliba napsal(a):

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

je takový obchod špatně? nemluvím o lásce něco za něco, to ani nejde. Mluvím o manželství, to přece je možné, pokud to oběma stranám vyhovuje

Já jem ale přece nikde neřekla, že takový obchod je špatně, naopak, řekla jsem, že je to dobrý obchod.
Nicméně skutečně dobrý je ale jen tehdy, když si ho dotyčná sáma před sebou obhájí, sama se s ním vyrovná, necítí křivdu a byť jen v myšlenkých neobviňuje svého obchodního partnera.
Zlatá klec je většinou hodně "težké vězení". Je to většinou něco za něco - ať už musíš poslouchat, vyúčtovávat koruny a nebo se zodpovídat z čehokoliv.
A hlavně - tohle není VZTAH, toto je prostě OBCHOD. A tak je to třeba brát, jinak se to přežít nedá. Nu a kdo nechce obchodovat, ten halt z té klece musí ven. Ale nejdřív si to podle mne musí srovnat ne s tím druhým, ale sám se sebou, se svým egem, se svou sebeláskou, jinak to asi nejde.

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

V první řadě bych řekla, že se o zlatou klec rozhodně nejedná, když jí každou korunu vyúčtovává.
Rovněž bych neřekla, že první diktuje pravidla - první nabídl nějaká pravidla a ten druhý má možnost ta pravidla nepřijmout - ale on je přijímá, protože jsou pro něj výhodná - co je na tom špatného a nesvobodného, neférového?
A poslední námitka je k tomu "úřaduje ego" - myslím, že když matka chce zajistit živobytí pro své děti, tak se o úřadování ega nedá vůbec mluvit. Ego by úřadovalo, kdyby dělala ramena a odešla by nezodpovědně s dětmi do podstatně horších podmínek.

Vějířovko, mně osobně je jedno, co ty si o tom myslíš.
Proč ale ty tak ulpíváš na MÉM mínění, že je potřebuješ rozebírat?

Broboha, a to se nesmí, rozebírat tvoje mínění? To se přece v diskusi dělá, ne?
Když mě něco na mínění druhého nesedí, tak si dovolím k tomu říci svoje mínění, ale pokud je ti jedno, co si o tom já myslím, tak nereaguj.

mariposa napsal(a):

Je to o té upřímnosti především k sobě sama.

Přesně tak :jojo::jojo::jojo:

mariposa napsal(a):

...Když Ti doma v kvetináči uschne velký strom, který Ti bude zabírat půlku pokoje a bude SUCHÝ, necháš si ho v tom pokoji nebo ho vyhodíš, aby Ti ubíral Tvé místo? (Něco jiného je, pokud ten strom jeví alespoň minimální vlastnosti pro přežití).

No, to jsem prave dnes resila. "Nechala jsem uschnout" 4 kytky. Pak, az "jsem se probudila z nelasky k sobe", (na kytkach je jeji miru u mne vzdycky poznat), chtela jsem je vehementne zachranovat, dala jsem je na prijemny letni destik... Dve se zvravoraly bez problemu, dve zatim vypadaj divne... Jednu jsem rano vyhodila, pac evidentne "umrela". Jestli ta druha se probere uplne, to nevim... Ale stoji za to cekat.
Myslim, ze je to stejne, jako ten "nevyhovujici manzelsky svazek". Co by s myma kytkama udelal hrdina, a co zbabelec? Hm? Tak to asi nejde kategorizovat...
Mohu vsak respektovat, ze nekdo, kdyz by me kytky videl predtim, nez byly (pozde) osetreny, vyhodil by je vsecky. Pac ani jedna nebyla "na prvni pohled" vyhovujici...

Vějířovka napsal(a):

Broboha, a to se nesmí, rozebírat tvoje mínění? To se přece v diskusi dělá, ne?
Když mě něco na mínění druhého nesedí, tak si dovolím k tomu říci svoje mínění, ale pokud je ti jedno, co si o tom já myslím, tak nereaguj.

Vějířovko, ty jsi legrační :D
(říkám, svoje mínění o tvé odpovědi a to se v diskusi dělá, ne? ;))

že není paní šťastná,
a co to je vůbec štěstí?
Podle mého paní je ráda, že ten obchod má, jak se může realizovat sama s dvouma nemocnýma dětma?
Ano, vlastně může, žít si svůj život, dát pravidla do obchodního vztahu.
Třeba to tak není, třeba muž chodí do práce, aby je uživil. Kvůli tomu nejezdí na dovolenou. Chybí jen komunikace.
A že musí vyúčtovávat? Takovýho muže si myslím už brala, který rád vidí účty, tohle nemůže být ze dne na den.

mariposa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já tomu neříkám statečnost, ale přežívání. Jakási neschopnost věc změnit. Já osobně bych takhle žít nechtěla.

To by mě zajímalo, jak bys to, Mariposo, řešila (myslím ekonomicky).
Od manžela workoholika máš peníze a jinak ti nic špatného nedělá. Svou realizaci máš možnost řešit jinak, nic ti v tom nebrání. Budeš-li ale muset navíc vydělávat peníze na živobytí, tak ti ta statečnost nebude k ničemu.

Nejsem v kůži té paní, ta paní se do té situace taky nějak dostala. Ani tu paní neznám, odpovídala jsem na to zda jde o statečnost či nikoliv a statečnost v tom nevidím.

Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti.
Jinak myslí člověk, který děti nemá - ten může klidně statečně odejít. Kdežto matka se zase statečně stará o život svých dětí.

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Broboha, a to se nesmí, rozebírat tvoje mínění? To se přece v diskusi dělá, ne?
Když mě něco na mínění druhého nesedí, tak si dovolím k tomu říci svoje mínění, ale pokud je ti jedno, co si o tom já myslím, tak nereaguj.

Vějířovko, ty jsi legrační :D
(říkám, svoje mínění o tvé odpovědi a to se v diskusi dělá, ne? ;))

Ale jó, posluž si.

Kdysi jsem si myslela, že když se někdo rozhodne k rozvodu, tak se lidé v tom manželství už musí úplně nenávidět, jinak by něco takového nemohli nikdy udělat. Viděla jsem to u našich - hodně se hádali, táta se často urazil a třeba několik týdnů s maminkou nemluvil, maminka zase často plakávala, ale vím, že se v podstatě měli rádi a když táta umíral  na rakovinu, maminka se o něho starala do poslední chvíle a moc se přitom sblížili a tak nějak ta vzájemná láska byla víc vidět. Jsem ráda, že byli "ze staré školy" a nerozvedli se. Jenže v mém manželství to tak nebylo. Můj BM mi řekl, že mě má rád, že se mu líbím, ale nemůže se mnou žít. Našel si tudíž někoho lepšího. Pro mě to byl naprostý šok, do posledka jsem věřila, že si to rozmyslí, že se mnou zůstane. Jenže nezůstal, a to měl plná ústa rodiny a věrnosti.
Já si stále myslím, že taková ta zběsilá láska, motýlci v břiše a jiné podobné věci, nejsou pro dobré manželství vůbec podstatné. Důležitější je, aby ti dva měli podobné zájmy, podobný způsob trávení volného času, podobné názory na život a svět a neupřednostňovali svoje sobecké zájmy na úkor rodiny. Za důvod k rozvodu považuji opravdu jen násilí (i psychické) a alkoholismus, gamblerství, narkomanii. Jinak co to je neuspokojivé manželství? Když jeden z manželů těžce onemocní, je to už natolik neuspokojivé, že je omluvitelné z takového vztahu odejít?

Revliba napsal(a):

...Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Chjo, co bych za tohle dala :rodna: ... vyjma jedne veci: pokud jsou zabezpeceni (zda se, ze ano), nejaka ta "spolecna dovolena" by se snad nasla, ne? Treba jenom par vikendu v roce, kdy jsme spolu a "nic nemusime a vsecko muzeme"... :par:
PS: "nefungujiciho" manzela jsem si predstavila jako bud naprosteho sobce a ignoranta, nebo ochrnuteho invalidu... popsane by me jako nefungujici nenapadlo ani v nejhorsim snu...

Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti
:gloria::co::co::co: copak je statečnost to, že chceš dětem dopřát. A že nemyslíš jenom na sebe, tak to je statečanost?

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Broboha, a to se nesmí, rozebírat tvoje mínění? To se přece v diskusi dělá, ne?
Když mě něco na mínění druhého nesedí, tak si dovolím k tomu říci svoje mínění, ale pokud je ti jedno, co si o tom já myslím, tak nereaguj.

Vějířovko, ty jsi legrační :D
(říkám, svoje mínění o tvé odpovědi a to se v diskusi dělá, ne? ;))

Ale jó, posluž si.

Hele, sleduj mně:
Revliba dala nějakou otázku.
Ty místo toho, abys reagovala na Revlibu, naskočíěš si na můj názor a podle toho svého ho cupuješ.
Tvoje ego se snaží lapit to moje.
Přesně takhle tu začíná většina "hádek", proti kterým ty sama brojíš a odsuzuješ je.
No nejsi ty legrační?
Posílám pusu :pussa:

Pandorraa napsal(a):

...Já tohle považuji za obchod: každý dá to, co má a oba vědí, o co jde. To je dobrý obchod.

Proc by to mel byt zrovna "obchod"? Mne to pripada jako idealni, "nedopilovany" vztah... :jojo:

dusička napsal(a):

Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti
:gloria::co::co::co: copak je statečnost to, že chceš dětem dopřát. A že nemyslíš jenom na sebe, tak to je statečanost?

Nevím, jestli ti rozumím, dušičko. Já myslím, že je statečná, protože je ochotna ze svých požadavků, které jsou jen pro ni, ustoupit a myslet i na život dětí. Pokud bych v návalu uraženosti demonstratvně odešla z manželství a vystavila děti určitému strádání, tak to  (podle mne) není statečnost. Statečnost je, když si to v klidu rozumově zhodnotím, a udělám to, co je pro děti nejlepší. Děti jsou s námi jen chvíli, pak se osamostatní - tak je dobré to tu chvíli vydržet a svoje požadavky trochu odložit.

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

...Já tohle považuji za obchod: každý dá to, co má a oba vědí, o co jde. To je dobrý obchod.

Proc by to mel byt zrovna "obchod"? Mne to pripada jako idealni, "nedopilovany" vztah... :jojo:

A dopilovat pomalinku polehounku, aby chlap si myslel, že to tu ženskou myšlenku vymyslel on sám :lol:

Vějířovka napsal(a):

dusička napsal(a):

Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti
:gloria::co::co::co: copak je statečnost to, že chceš dětem dopřát. A že nemyslíš jenom na sebe, tak to je statečanost?

Nevím, jestli ti rozumím, dušičko. Já myslím, že je statečná, protože je ochotna ze svých požadavků, které jsou jen pro ni, ustoupit a myslet i na život dětí. Pokud bych v návalu uraženosti demonstratvně odešla z manželství a vystavila děti určitému strádání, tak to  (podle mne) není statečnost. Statečnost je, když si to v klidu rozumově zhodnotím, a udělám to, co je pro děti nejlepší. Děti jsou s námi jen chvíli, pak se osamostatní - tak je dobré to tu chvíli vydržet a svoje požadavky trochu odložit.

Jo tak to je statečnost.
ALe to přeci nedělá jen kvůli dětem, ale i kvůli sobě. Protože když uvidí děti štastné , bude štastná i ona.

Revlibo,
mám kamarádku, která žije v podobné kleci jako ta tvoje. Už několik let, minimálně posledních pět, se jí v ní nelíbí. Ona má zdravé děti, takže situaci zdánlivě lehčí.
Taky už pochopila, že to není o jejím muži, ale o ní. Že do té klece ji nezavřel on, ale zavřela se tam ona sama. Pochopila, že rozum musí následovat srdce a dělá si v tom pořádek. Taky jí je jasné, že srdce i rozum musí být v rovnováze, až PAK může dělat nevratná rozhodnuití. Mimo jiné také odděluje to, co je její od toho, co je jeho.
Je to prostě práce na VZTAHU. Ta nemusí vždy končit rozchodem, taky nemusí vždy končit zlepšením vztahu. Vždycky je to půl na půl.
Když tam žádná práce není, nebo chybí-li součinnost druhé strany, je to vždycky jen OBCHOD.
Je na ni, jestli ji to tak vyhovuje nebo ne. Stěžovat si není kde.
Statečnost je se rozhodnout a za své rozhodnutí přijmout zodpovědnost.

A já zase vidím tu statečnost zuby nechty odejít a pálit mosty. VIdím tam i zatím - jak bych to řekla - negativní statečnost. Statečnost koukat jen na sebe a nerozhlídnout se po nějaké vhodnější variantě. Statečnost myslet na sebe .

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vějířovko, ty jsi legrační :D
(říkám, svoje mínění o tvé odpovědi a to se v diskusi dělá, ne? ;))

Ale jó, posluž si.

Hele, sleduj mně:
Revliba dala nějakou otázku.
Ty místo toho, abys reagovala na Revlibu, naskočíěš si na můj názor a podle toho svého ho cupuješ.
Tvoje ego se snaží lapit to moje.
Přesně takhle tu začíná většina "hádek", proti kterým ty sama brojíš a odsuzuješ je.
No nejsi ty legrační?
Posílám pusu :pussa:

I já tobě Pan :pussa:. Reaguji na tebe asi proto, že mi připadáš nejzajímavější.

dusička napsal(a):

A já zase vidím tu statečnost zuby nechty odejít a pálit mosty. VIdím tam i zatím - jak bych to řekla - negativní statečnost. Statečnost koukat jen na sebe a nerozhlídnout se po nějaké vhodnější variantě. Statečnost myslet na sebe .

To si myslím, že statečnost není - to je nerozvážnost, sobeckost, hloupost, nevyzrálost. Pokud matka myslí jen na sebe, tak je to velmi špatné.

Vějířovka napsal(a):

I já tobě Pan :pussa:. Reaguji na tebe asi proto, že mi připadáš nejzajímavější.

Ty foléééééé...tak to by mně ani ve snu nenapadlo ;)

Teď vážně: ty si skutečně myslíš, že ROZUMOVÉ rozhodnutí může ženě a jejím dětem přinést štěstí?
Že tam nehrozí to, že jim do živta dá dárky jako: za všechno se platí...manželství je kšeft....všechno se dá vydržet, když se to vyplatí... nedá se prostě nic jiného dělat, protože nemám kam jít...chlap má vydělávat prachy a ženská držet hubu...na mně nezáleží...lásku si nezasloužím.... láska není k ničemu...atc.atc.?

dusička napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

dusička napsal(a):

Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti
:gloria::co::co::co: copak je statečnost to, že chceš dětem dopřát. A že nemyslíš jenom na sebe, tak to je statečanost?

Nevím, jestli ti rozumím, dušičko. Já myslím, že je statečná, protože je ochotna ze svých požadavků, které jsou jen pro ni, ustoupit a myslet i na život dětí. Pokud bych v návalu uraženosti demonstratvně odešla z manželství a vystavila děti určitému strádání, tak to  (podle mne) není statečnost. Statečnost je, když si to v klidu rozumově zhodnotím, a udělám to, co je pro děti nejlepší. Děti jsou s námi jen chvíli, pak se osamostatní - tak je dobré to tu chvíli vydržet a svoje požadavky trochu odložit.

Jo tak to je statečnost.
ALe to přeci nedělá jen kvůli dětem, ale i kvůli sobě. Protože když uvidí děti štastné , bude štastná i ona.

No jasně že ano, to jsem si neuvědomila :supr::godlike:

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

I já tobě Pan :pussa:. Reaguji na tebe asi proto, že mi připadáš nejzajímavější.

Ty foléééééé...tak to by mně ani ve snu nenapadlo ;)

Teď vážně: ty si skutečně myslíš, že ROZUMOVÉ rozhodnutí může ženě a jejím dětem přinést štěstí?
Že tam nehrozí to, že jim do živta dá dárky jako: za všechno se platí...manželství je kšeft....všechno se dá vydržet, když se to vyplatí... nedá se prostě nic jiného dělat, protože nemám kam jít...chlap má vydělávat prachy a ženská držet hubu...na mně nezáleží...lásku si nezasloužím.... láska není k ničemu...atc.atc.?

No, Pan, ty používáš nevhodná úsloví, a proto vlastně manipuluješ spoludiskutéra do pozice, v které by ti dal zapravdu.
Jak to myslím, to jsem napsala v rozhovoru s Dušičkou.
Tak to rozebereme per partes:
1) za všechno se platí - ano, za všechno se platí (zákon karmy)
a přesto manželství, ani jiný vztah není kšeft
2) všechno se dá vydržet - to jistě nikdo netvrdí, že se všechno dá vydržet, ale neodcházíme hned, jak nám něco přeletí přes nos, jak se v dnešní době často stává
Ještě jsem zapomněla ten dovětek "když se to vyplatí" - tohle v podstatě hodnotí každý nebo ty děláš zásadně to, co ti naopak neprospívá, nějak tě to poškozuje?
3) nemohu nic jiného dělat, protože nemám kam jít- to je samozřejmě případ od případu - někdy nic jiného nezbývá než odejít (ovšem nikoli z uražené ješitnosti)
A ta ostatní prohlášení, co tam píšeš, to jsou takové polopravdy.
Proč by měl někdo, kdo si vše v klidu rozmyslí, říkat: na mně nezáleží, lásku si nezasloužím, láska není k ničemu, ženská má držet hubu? Já jsem tedy žádný takový nesmysl neříkala a ani to nijak nesouvisí s tím postojem, o kterém jsem mluvila.

Ivana napsal(a):

... Jinak co to je neuspokojivé manželství? Když jeden z manželů těžce onemocní, je to už natolik neuspokojivé, že je omluvitelné z takového vztahu odejít?

:dumbom: Pfuj! :dumbom:

Pandorraa napsal(a):

...Hele, sleduj mně:
Revliba dala nějakou otázku.
Ty místo toho, abys reagovala na Revlibu, naskočíěš si na můj názor a podle toho svého ho cupuješ.
Tvoje ego se snaží lapit to moje.
Přesně takhle tu začíná většina "hádek", proti kterým ty sama brojíš a odsuzuješ je.
No nejsi ty legrační?
Posílám pusu :pussa:

Ne. Legracni je to, jak ty to prezentujes (ale uz delsi dobu chapu, ze jses v tom nevinne, pac opravdu ..., ale opravdu, jsi tu vsecku moudrost sveta nepobrala, ac byly casy, kdy se mi zdalo, ze mozna aj jo... :skurt: )... :styrka:

Vějířovka napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

I já tobě Pan :pussa:. Reaguji na tebe asi proto, že mi připadáš nejzajímavější.

Ty foléééééé...tak to by mně ani ve snu nenapadlo ;)

Teď vážně: ty si skutečně myslíš, že ROZUMOVÉ rozhodnutí může ženě a jejím dětem přinést štěstí?
Že tam nehrozí to, že jim do živta dá dárky jako: za všechno se platí...manželství je kšeft....všechno se dá vydržet, když se to vyplatí... nedá se prostě nic jiného dělat, protože nemám kam jít...chlap má vydělávat prachy a ženská držet hubu...na mně nezáleží...lásku si nezasloužím.... láska není k ničemu...atc.atc.?

No, Pan, ty používáš nevhodná úsloví, a proto vlastně manipuluješ spoludiskutéra do pozice, v které by ti dal zapravdu.
Jak to myslím, to jsem napsala v rozhovoru s Dušičkou.
Tak to rozebereme per partes:
1) za všechno se platí - ano, za všechno se platí (zákon karmy)
a přesto manželství, ani jiný vztah není kšeft
2) všechno se dá vydržet - to jistě nikdo netvrdí, že se všechno dá vydržet, ale neodcházíme hned, jak nám něco přeletí přes nos, jak se v dnešní době často stává
Ještě jsem zapomněla ten dovětek "když se to vyplatí" - tohle v podstatě hodnotí každý nebo ty děláš zásadně to, co ti naopak neprospívá, nějak tě to poškozuje?
3) nemohu nic jiného dělat, protože nemám kam jít- to je samozřejmě případ od případu - někdy nic jiného nezbývá než odejít (ovšem nikoli z uražené ješitnosti)
A ta ostatní prohlášení, co tam píšeš, to jsou takové polopravdy.
Proč by měl někdo, kdo si vše v klidu rozmyslí, říkat: na mně nezáleží, lásku si nezasloužím, láska není k ničemu, ženská má držet hubu? Já jsem tedy žádný takový nesmysl neříkala a ani to nijak nesouvisí s tím postojem, o kterém jsem mluvila.

Vějířovko,
to o čem píšu, to není nic, co by se dalo rozebrat tak, jak ty to tu děláš. Taky to není nic, co by si šlověk na vědomé úrovni UVĚDOMOVAL. Jsou to PODVĚDOMÉ programy, které řídí životy mnoha lidí,kteří u svých rodičů neviděli žádné projevy lásky, nebo alespoň respektu či úcty.
Není to nic, co můžeš okecat nebo takhle jak to tu zkušíš vysvětlit.
Není to prostě nic, co bys mohla uchopit ROZUMEM, jak se o to pokoušíš. BI.

Konec konců okecat a vysvětlit se dá leccos. Každý rozumný člověk například ví, že pavouk je zvířátko,které není schopné člověku vážně ublížit. Přesto jsou mezi námi mnozí, kteří při jeho spatření vřískají a třesou se odporem a strachy. Proč asi, co myslíš?
Tohle není moje manipulace, tohle je prostě fakt, na který rozumová odpověď neexistuje, odpověď totiž leží hluboko v lidském podvědomí, které pracuje i u malých, zdánlivě šťastných dítek, protože maminka od tatínka neodešla a ony se tak mají "dobře."

Kdybych se s následky těhle rozumových kšeftů nesetkávala u dospělých lidí - mohla bych ti tu líčit hrůzostrašné příběhy o tom, jak mamka byla "statečná" a nebo taťka byl "statečný" a jejich děti se z té jejich statečnosti a toho, že rodiče pro ně dělali to "nejlepší", nohou teď v dospělosti bolestí psychickou a mnohdy i fyzickou pominout- možná bys mne přesvědčila.

Vějířovko, ty se na to prostě díváš stále očima své výchovy a pčesvědčení. Zkus jen trochu změnit úhel pohledu a nebo prostě jen připustit, že jsou lidé, kteří se na to dívají jinak.
Je přece na každém, jak žije. Jestli žije a nebo kšeftuje. A ve vztazích kšeftuje spousta lidí. Někteří si to dokonce dovedou i přiznat.
Také ne každá matka přesně ví, co je pro její děti dobré. Ona jen může vědět, co je dobré pro ni samotnou. Nic víc, nic míň.

dusička napsal(a):

...A dopilovat pomalinku polehounku, aby chlap si myslel, že to tu ženskou myšlenku vymyslel on sám :lol:

Jo, ve zkratce by se to tak mohlo nazvat..., ale tady je to opravdu zatim jeste jenom o tom, ze zde vznikla nejaka sitauce, ktera one mamce malych deti NEJAK nevyhovuje.... a tak by meli mnoho a mnoho veceru u spolecneho stolu mluvit o tom, jak "to dopilovat".
Nejdriv oni dva spolu, samozrejme, a pokud nedojde ke shode, ... pak je na zene, aby to udelala zpusobem, ktery jsi uvedla, Dusinko - Sudicko... :pussa:

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

...Hele, sleduj mně:
Revliba dala nějakou otázku.
Ty místo toho, abys reagovala na Revlibu, naskočíěš si na můj názor a podle toho svého ho cupuješ.
Tvoje ego se snaží lapit to moje.
Přesně takhle tu začíná většina "hádek", proti kterým ty sama brojíš a odsuzuješ je.
No nejsi ty legrační?
Posílám pusu :pussa:

Ne. Legracni je to, jak ty to prezentujes (ale uz delsi dobu chapu, ze jses v tom nevinne, pac opravdu ..., ale opravdu, jsi tu vsecku moudrost sveta nepobrala, ac byly casy, kdy se mi zdalo, ze mozna aj jo... :skurt: )... :styrka:

A co jako Viktorko?
Zapomněla jsi mi odpovědět na můj dotaz koho, čeho a proč se bojíš.
A nebo se bojíš mi odpovědět?
Že ty nevíš jak :jojo:
Pak seď tiše v lavici a snaž se neupoutat moji pozornost, víš přece jak to u nás ředitelek Zeměkoule chodí a nebo ne? ;)

dusička napsal(a):

...ALe to přeci nedělá jen kvůli dětem, ale i kvůli sobě. Protože když uvidí děti štastné , bude štastná i ona.

Jo, Dusi, pochopila jsem, proc... ale to je jedno. Jsi zatim cistoucka, ajko alabastr... :godlike: Zustan tak, a budu te mit v "oblibenych"... :jojo: :pussa:

Pandorraa napsal(a):

... Každý rozumný člověk například ví, že pavouk je zvířátko,které není schopné člověku vážně ublížit. Přesto jsou mezi námi mnozí, kteří při jeho spatření vřískají a třesou se odporem a strachy. Proč asi, co myslíš?....

Krome tech, kteri vi o smrticim jedu napr. tarantule... :dudlik:

Pandora napsal(a):

Kdybych se s následky těhle rozumových kšeftů nesetkávala u dospělých lidí - mohla bych ti tu líčit hrůzostrašné příběhy o tom, jak mamka byla "statečná" a nebo taťka byl "statečný" a jejich děti se z té jejich statečnosti a toho, že rodiče pro ně dělali to "nejlepší", nohou teď v dospělosti bolestí psychickou a mnohdy i fyzickou pominout- možná bys mne přesvědčila.

Vějířovko, ty se na to prostě díváš stále očima své výchovy a pčesvědčení. Zkus jen trochu změnit úhel pohledu a nebo prostě jen připustit, že jsou lidé, kteří se na to dívají jinak.Je přece na každém, jak žije. Jestli žije a nebo kšeftuje. A ve vztazích kšeftuje spousta lidí. Někteří si to dokonce dovedou i přiznat.
Také ne každá matka přesně ví, co je pro její děti dobré. Ona jen může vědět, co je dobré pro ni samotnou. Nic víc, nic míň.

Samozřejmě, že se na to dívám ze své pozice, to je přirozené, ale i vím, že se na to mohou dívat jiní z jiného úhlu, jinak (vždyť i ty se na to díváš jinak než já).
Pokud matka neví, co je pro její děti dobré, tak lze začít od naprosto jednoduchých otázek, které si postupně (podle míry své vyzrálosti) zodpovídá. Ještě je velice důležitá myšlenka, kterou tady uvedla Dušička, a sice, že pro opravdovou matku je to, co je dobré pro její děti, dobré i pro ni - necítí to jako oběť. My tady mluvíme ne o nějakých záhadných patologických případech, ale o případu workoholika a jeho moudré manželky, která pečuje o své děti, z nichž jedno je nemocné a která našla svou cestu v kompromisu.
A ty hned začneš vzdychat nad zlatou klecí nad kšefty v manželství.
Tvrdíš, že jí muž podmínky diktuje - ale jsou to kupodivu podmínky pro ni výhodné, takže je ráda přijme.
Co jí tedy radíš, aby ty výhodné podmínky hrdě nepřijala a vyletěla ze zlaté klece, kde ji nikdo nedrží?

Pandorraa napsal(a):

...A co jako Viktorko?
Zapomněla jsi mi odpovědět na můj dotaz koho, čeho a proč se bojíš.
A nebo se bojíš mi odpovědět?
Že ty nevíš jak :jojo:
Pak seď tiše v lavici a snaž se neupoutat moji pozornost, víš přece jak to u nás ředitelek Zeměkoule chodí a nebo ne? ;)

:co: Nebojim se nikoho. A pokud se tyka te kralovske hry, coz jsou SACHY (v obou smyslech), bojim se zacatecniku, pac byvaj nejtezsimi souperi, zezacatku... - ale ja s tebou nejsem v zacatku (hrajem spolu uz minimalne 4 roky...) a dovolim si tvrdit, ze... :dumbom: takze klidek a pohodicka, verim, ze nase "hastereni" je Babinetu prospesne... :reta:

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

... Každý rozumný člověk například ví, že pavouk je zvířátko,které není schopné člověku vážně ublížit. Přesto jsou mezi námi mnozí, kteří při jeho spatření vřískají a třesou se odporem a strachy. Proč asi, co myslíš?....

Krome tech, kteri vi o smrticim jedu napr. tarantule... :dudlik:

Ty máš Voktorko v bytě tarantule?
Nu...čemu se to vlastně divím.

Pandorraa napsal(a):

holcina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Au au...zlatá klec....
Tohle opravdu není statečnost, ale obchod, kde jeden diktuje pravidla a druhý je prostě přijal, protože konec konců jsou pro něj výhodná. Je ale třeba si sama před sebeou ten obchod ještě nějak obhájit.....a to už vůbec není o statečnosti, tam úřaduje ego....

je takový obchod špatně? nemluvím o lásce něco za něco, to ani nejde. Mluvím o manželství, to přece je možné, pokud to oběma stranám vyhovuje

Já jem ale přece nikde neřekla, že takový obchod je špatně, naopak, řekla jsem, že je to dobrý obchod.
Nicméně skutečně dobrý je ale jen tehdy, když si ho dotyčná sáma před sebou obhájí, sama se s ním vyrovná, necítí křivdu a byť jen v myšlenkých neobviňuje svého obchodního partnera.
Zlatá klec je většinou hodně "težké vězení". Je to většinou něco za něco - ať už musíš poslouchat, vyúčtovávat koruny a nebo se zodpovídat z čehokoliv.
A hlavně - tohle není VZTAH, toto je prostě OBCHOD. A tak je to třeba brát, jinak se to přežít nedá. Nu a kdo nechce obchodovat, ten halt z té klece musí ven. Ale nejdřív si to podle mne musí srovnat ne s tím druhým, ale sám se sebou, se svým egem, se svou sebeláskou, jinak to asi nejde.

Já jsem přece neřekla, že jsi to řekla:-))) jen jsem se ptala, zajímalo mě co k tomu řekneš .-)

Vějířovka napsal(a):

Pandora napsal(a):

Kdybych se s následky těhle rozumových kšeftů nesetkávala u dospělých lidí - mohla bych ti tu líčit hrůzostrašné příběhy o tom, jak mamka byla "statečná" a nebo taťka byl "statečný" a jejich děti se z té jejich statečnosti a toho, že rodiče pro ně dělali to "nejlepší", nohou teď v dospělosti bolestí psychickou a mnohdy i fyzickou pominout- možná bys mne přesvědčila.

Vějířovko, ty se na to prostě díváš stále očima své výchovy a pčesvědčení. Zkus jen trochu změnit úhel pohledu a nebo prostě jen připustit, že jsou lidé, kteří se na to dívají jinak.Je přece na každém, jak žije. Jestli žije a nebo kšeftuje. A ve vztazích kšeftuje spousta lidí. Někteří si to dokonce dovedou i přiznat.
Také ne každá matka přesně ví, co je pro její děti dobré. Ona jen může vědět, co je dobré pro ni samotnou. Nic víc, nic míň.

Samozřejmě, že se na to dívám ze své pozice, to je přirozené, ale i vím, že se na to mohou dívat jiní z jiného úhlu, jinak (vždyť i ty se na to díváš jinak než já).
Pokud matka neví, co je pro její děti dobré, tak lze začít od naprosto jednoduchých otázek, které si postupně (podle míry své vyzrálosti) zodpovídá. Ještě je velice důležitá myšlenka, kterou tady uvedla Dušička, a sice, že pro opravdovou matku je to, co je dobré pro její děti, dobré i pro ni - necítí to jako oběť. My tady mluvíme ne o nějakých záhadných patologických případech, ale o případu workoholika a jeho moudré manželky, která pečuje o své děti, z nichž jedno je nemocné a která našla svou cestu v kompromisu.
A ty hned začneš vzdychat nad zlatou klecí nad kšefty v manželství.
Tvrdíš, že jí muž podmínky diktuje - ale jsou to kupodivu podmínky pro ni výhodné, takže je ráda přijme.
Co jí tedy radíš, aby ty výhodné podmínky hrdě nepřijala a vyletěla ze zlaté klece, kde ji nikdo nedrží?

Vějířovko, ty mně nečteš. Ty čteš to, co si myslíš, že moje písmenka obshují.... Takže to halt budeš muset dál probrat se svou myslí, ne se mnou :jojo:

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

...A co jako Viktorko?
Zapomněla jsi mi odpovědět na můj dotaz koho, čeho a proč se bojíš.
A nebo se bojíš mi odpovědět?
Že ty nevíš jak :jojo:
Pak seď tiše v lavici a snaž se neupoutat moji pozornost, víš přece jak to u nás ředitelek Zeměkoule chodí a nebo ne? ;)

:co: Nebojim se nikoho. A pokud se tyka te kralovske hry, coz jsou SACHY (v obou smyslech), bojim se zacatecniku, pac byvaj nejtezsimi souperi, zezacatku... - ale ja s tebou nejsem v zacatku (hrajem spolu uz minimalne 4 roky...) a dovolim si tvrdit, ze... :dumbom: takze klidek a pohodicka, verim, ze nase "hastereni" je Babinetu prospesne... :reta:

No i tak se z toho lze vykroutit. Když nevíš, tak nevíš, beru to :supr:

holcina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

holcina napsal(a):

je takový obchod špatně? nemluvím o lásce něco za něco, to ani nejde. Mluvím o manželství, to přece je možné, pokud to oběma stranám vyhovuje

Já jem ale přece nikde neřekla, že takový obchod je špatně, naopak, řekla jsem, že je to dobrý obchod.
Nicméně skutečně dobrý je ale jen tehdy, když si ho dotyčná sáma před sebou obhájí, sama se s ním vyrovná, necítí křivdu a byť jen v myšlenkých neobviňuje svého obchodního partnera.
Zlatá klec je většinou hodně "težké vězení". Je to většinou něco za něco - ať už musíš poslouchat, vyúčtovávat koruny a nebo se zodpovídat z čehokoliv.
A hlavně - tohle není VZTAH, toto je prostě OBCHOD. A tak je to třeba brát, jinak se to přežít nedá. Nu a kdo nechce obchodovat, ten halt z té klece musí ven. Ale nejdřív si to podle mne musí srovnat ne s tím druhým, ale sám se sebou, se svým egem, se svou sebeláskou, jinak to asi nejde.

Já jsem přece neřekla, že jsi to řekla:-))) jen jsem se ptala, zajímalo mě co k tomu řekneš .-)

Ale já už jsem dokonce NĚKOLIKRÁT řekla :jojo:

Pandorraa napsal(a):

holcina napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Já jem ale přece nikde neřekla, že takový obchod je špatně, naopak, řekla jsem, že je to dobrý obchod.
Nicméně skutečně dobrý je ale jen tehdy, když si ho dotyčná sáma před sebou obhájí, sama se s ním vyrovná, necítí křivdu a byť jen v myšlenkých neobviňuje svého obchodního partnera.
Zlatá klec je většinou hodně "težké vězení". Je to většinou něco za něco - ať už musíš poslouchat, vyúčtovávat koruny a nebo se zodpovídat z čehokoliv.
A hlavně - tohle není VZTAH, toto je prostě OBCHOD. A tak je to třeba brát, jinak se to přežít nedá. Nu a kdo nechce obchodovat, ten halt z té klece musí ven. Ale nejdřív si to podle mne musí srovnat ne s tím druhým, ale sám se sebou, se svým egem, se svou sebeláskou, jinak to asi nejde.

Já jsem přece neřekla, že jsi to řekla:-))) jen jsem se ptala, zajímalo mě co k tomu řekneš .-)

Ale já už jsem dokonce NĚKOLIKRÁT řekla :jojo:

Tohle jsem myslela, a já se jen ptala :lol:

Nějak tam nevidím statečnost, spíš zodpovědnost a lásku k dětem.  Máma , která  zůstává i když by  "možná" někde na ni čekal princ na bílém koni s jachtou  a přece je u svých dvou dětí  a manžela, pro kterého zřejmě bude spíš dobrým  pracovním partnerem.  Možná tuší, že by hledání nějaké jiné alternativy narazilo na  těžké nalezení partnera ,který by její dvě děti akceptoval a zajistil alespoň jako biologický otec. Možná jí to skutečně vyhovuje a  nepovažuje se za oběť.
Nějak mi  sem zapadá Exupery: Jsi zodpovědný za to , co jsi k sobě připoutal ( a ty děti jsou docela velkým připoutaným objektem)
Tj. nikoliv statečný, ale zodpovědný.A to z obou pozic. I z pozice toho muže workoholika, který by dozajista svých 5 minut denně zbývajících po práci a peníze vydělané dokázal "projet" jinak , než zabezpečením rodiny , funkční "jinak" ale přece jen jeho....

Pandorraa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Pandora napsal(a):

Kdybych se s následky těhle rozumových kšeftů nesetkávala u dospělých lidí - mohla bych ti tu líčit hrůzostrašné příběhy o tom, jak mamka byla "statečná" a nebo taťka byl "statečný" a jejich děti se z té jejich statečnosti a toho, že rodiče pro ně dělali to "nejlepší", nohou teď v dospělosti bolestí psychickou a mnohdy i fyzickou pominout- možná bys mne přesvědčila.

Vějířovko, ty se na to prostě díváš stále očima své výchovy a pčesvědčení. Zkus jen trochu změnit úhel pohledu a nebo prostě jen připustit, že jsou lidé, kteří se na to dívají jinak.Je přece na každém, jak žije. Jestli žije a nebo kšeftuje. A ve vztazích kšeftuje spousta lidí. Někteří si to dokonce dovedou i přiznat.
Také ne každá matka přesně ví, co je pro její děti dobré. Ona jen může vědět, co je dobré pro ni samotnou. Nic víc, nic míň.

Samozřejmě, že se na to dívám ze své pozice, to je přirozené, ale i vím, že se na to mohou dívat jiní z jiného úhlu, jinak (vždyť i ty se na to díváš jinak než já).
Pokud matka neví, co je pro její děti dobré, tak lze začít od naprosto jednoduchých otázek, které si postupně (podle míry své vyzrálosti) zodpovídá. Ještě je velice důležitá myšlenka, kterou tady uvedla Dušička, a sice, že pro opravdovou matku je to, co je dobré pro její děti, dobré i pro ni - necítí to jako oběť. My tady mluvíme ne o nějakých záhadných patologických případech, ale o případu workoholika a jeho moudré manželky, která pečuje o své děti, z nichž jedno je nemocné a která našla svou cestu v kompromisu.
A ty hned začneš vzdychat nad zlatou klecí nad kšefty v manželství.
Tvrdíš, že jí muž podmínky diktuje - ale jsou to kupodivu podmínky pro ni výhodné, takže je ráda přijme.
Co jí tedy radíš, aby ty výhodné podmínky hrdě nepřijala a vyletěla ze zlaté klece, kde ji nikdo nedrží?

Vějířovko, ty mně nečteš. Ty čteš to, co si myslíš, že moje písmenka obshují.... Takže to halt budeš muset dál probrat se svou myslí, ne se mnou :jojo:

Mám dojem, že ani ty mě nečteš, Pan, už se musíme smířit s tím, že se míjíme.

Přemýšlímo tomto vláknu a zdá se mi, že pojem statečnost setrvání manželství není správně zvolený termín. Toto je vždy individuální a někdy je těžké říct, kde je dělící čára mezi statečností a zbabělostí.

Ale zkusím se nad tím zamyslet z nastíněného hlediska: Podle mě je určitá statečnost třeba v dlouhotrvajícím, krásném manželství když jeden se náhle zamiluje jinde, tak druhý je tak statečný, že je schopen tu hrůzu třebas rok vydržet, než se ten druhý vzpamatuje a odmiluje , pak mu dovede statečně odppustit a udělat tlustou čáru a žijou spolu spokojeně dál. V takovém případě by myslím šlo mluvit o statečnosti...

Ale pokud jeden z partnerů toho druhého imrvére podvádí, chvíli s tím a chvíli zas s někým dalším, tak pak se mi zdá, že pro prvního setrvávat v takovém manželství není statečnost, ale spíš ne-statečnost = neschopnost včas odejít, nestatečnost v tom "nechat si doživotně dělat ze sebe blbce".
Aspoň já bych se v takovém vztahu za blbce cítila.


Dále je jednoznačná statečnost neopustit těžce nemocného partnera. :godlike:
Ovšem třeba zůstávat s partnerem - tyranem, je podle mě nedostatek síly odejít a nebo rovnou masochismus.

Nedávno mi vyprávěla kamarádka, jak její mamka měla za manžela nejprve tyrana, mimo jiné - topil ji ve vaně, doma bylo peklo. Z této hrůzy ji vysvobodila až manželova smrt - a našla si pak dalšího děsného chlapa, který se na její dceru dobýval do ložnice a do koupelny, až ta dívka ve svých 18 musela prchnout z domova, jinak to nebylo k žití.
Tady to vidím nejen jako ne-statečnost, setrvávat v takovém patologickém vztahu, ale rovnou jako zbabělost, neschopnost vystřelit takového chlapa někam do pryč, nechat týrat a obtěžovat vlastní dceru a nechat ji pak kvůli takovému pošukovi odejít z domova.... :/ :(

Možná by se dalo říct - někdy je statečnost v manželství zůstat, a nekdy je zas statečnost umět z manželství včas odejít.

Myslím ale, že pojem statečnost v setrvávání v manželství není tak úplně na místě. Že by se měl spíš člověk ptát - a stojí mi tohle ještě za to?
Pokud si odpoví ano, stojí,. má smysl setrvat.
Pokud si odpoví - tohle je už o ničem, už jsme si jen lhostejní a nebo se dokonce jen už nenávidíme. A pak je třeba najít v sobě tu sílu odejít.

Hmmm... Tady se píše o takové modelové situaci - "Zlý" manžel versus obětavá pečovatelka. A taky, že dobrá matka ví, co je dobré pro její děti. Já to věděla a přesto jednala pouze ve svém zájmu - je to sobecké ? Ex byl super chlap, milující otec, který se synovi věnoval nadmíru, nesmírně velkorysý a štědrý až na svůj úkor, syn ho miloval bezmezně a on jej taky. Přesto, i když nám spolu bylo dobře, dělal věci, které mě ničily. Věděla jsem, že rozchodem oba poškodím, přesto jsem v manželství nemohla setrvat - kvůli sobě...

Hadaci chliv ? Tys napsala to v tomto cisle prispevku, Ty me nectes, vidis jaka jsi ( jeste neni po 22:00 ) atd... Drsne. To mi neco silne pripomina :) Az se dohadate, tak mi dejte vedet, at taky necim prispeju, nebo vite co ? Hadejte se co nejdele, bude to pro me mnohem zajimavejsi :D

morpheus napsal(a):

Hadaci chliv ? Tys napsala to v tomto cisle prispevku, Ty me nectes, vidis jaka jsi ( jeste neni po 22:00 ) atd... Drsne. To mi neco silne pripomina :) Az se dohadate, tak mi dejte vedet, at taky necim prispeju, nebo vite co ? Hadejte se co nejdele, bude to pro me mnohem zajimavejsi :D

Morpehe, ty jsi požil? ;)

Pandora : Nepozil, spis zahulil, ale hlavne ctu :P OKI, ani se neprihlasuju k tematu, tema je to pro me dooost silne na jedno brdo, jako ostatnich asyk 1000 predeslych ... :vissla:

Statečnost je obojí, záleží na konkrétní situaci.

vitto napsal(a):

Hmmm... Tady se píše o takové modelové situaci - "Zlý" manžel versus obětavá pečovatelka. A taky, že dobrá matka ví, co je dobré pro její děti. Já to věděla a přesto jednala pouze ve svém zájmu - je to sobecké ? Ex byl super chlap, milující otec, který se synovi věnoval nadmíru, nesmírně velkorysý a štědrý až na svůj úkor, syn ho miloval bezmezně a on jej taky. Přesto, i když nám spolu bylo dobře, dělal věci, které mě ničily. Věděla jsem, že rozchodem oba poškodím, přesto jsem v manželství nemohla setrvat - kvůli sobě...

Pokud jsi odešla aniž bys využila všechny možnosti pro setrvání , tak podle mě to může být sobecké jednání. Ale podle tebe to může být záchrana zdravého rozumu a sebe. Záleží na tom, co kdo považuje za nepřekonatelný problém ve vztahu.

Mě by utrhlo srdce  rozbít funkční  zázemí pro děti. I za cenu vlastního sebezapření. Stejně  tak jsem schopná nefunkčí zázemí rozmetat.  Pro mého BM možná  bezohledně a sobecky...:P

morpheus napsal(a):

Pandora : Nepozil, spis zahulil, ale hlavne ctu :P OKI, ani se neprihlasuju k tematu, tema je to pro me dooost silne na jedno brdo, jako ostatnich asyk 1000 predeslych ... :vissla:

Když je to tu na jedno brdo, tak proč sem lezeš? Nemáš nic pro sebe lepšího?

zuzi777a napsal(a):

vitto napsal(a):

Hmmm... Tady se píše o takové modelové situaci - "Zlý" manžel versus obětavá pečovatelka. A taky, že dobrá matka ví, co je dobré pro její děti. Já to věděla a přesto jednala pouze ve svém zájmu - je to sobecké ? Ex byl super chlap, milující otec, který se synovi věnoval nadmíru, nesmírně velkorysý a štědrý až na svůj úkor, syn ho miloval bezmezně a on jej taky. Přesto, i když nám spolu bylo dobře, dělal věci, které mě ničily. Věděla jsem, že rozchodem oba poškodím, přesto jsem v manželství nemohla setrvat - kvůli sobě...

Pokud jsi odešla aniž bys využila všechny možnosti pro setrvání , tak podle mě to může být sobecké jednání. Ale podle tebe to může být záchrana zdravého rozumu a sebe. Záleží na tom, co kdo považuje za nepřekonatelný problém ve vztahu.

Mě by utrhlo srdce  rozbít funkční  zázemí pro děti. I za cenu vlastního sebezapření. Stejně  tak jsem schopná nefunkčí zázemí rozmetat.  Pro mého BM možná  bezohledně a sobecky...:P

Mno... po pěti letech trápení, přišlo rozhodnutí v jediné sekundě - čistý pud sebezáchovy... za zády jedenáctileté dítě, vzlykající, že se zabije... pud sebezáchovy ! Nepřežila bych to. Když člověk sezná, že umírá, všecko se změní, vnímání je jiné, jsme jenom zvířata, víš ?

morpheus napsal(a):

Pandora : Nepozil, spis zahulil, ale hlavne ctu :P OKI, ani se neprihlasuju k tematu, tema je to pro me dooost silne na jedno brdo, jako ostatnich asyk 1000 predeslych ... :vissla:

Nepřihlašuješ, ale kecy si neodpustíš, co :lol:;):jojo:
Morphe, morphe, jen ty víš, co ty to vlastně čteš...asi je to dost blbý čtení ( domněnka vycházející z tvého blábolu)
Mimochodem: tvé bláboly bývaly docela zábavne, copak se děje, že začínají být agresivní a nesnášenlivé? Proč ztrácíš humor? Nějaké nepříjemnosti? BI.

dusička napsal(a):

morpheus napsal(a):

Pandora : Nepozil, spis zahulil, ale hlavne ctu :P OKI, ani se neprihlasuju k tematu, tema je to pro me dooost silne na jedno brdo, jako ostatnich asyk 1000 predeslych ... :vissla:

Když je to tu na jedno brdo, tak proč sem lezeš? Nemáš nic pro sebe lepšího?

Protože buran zůstane buranem a nemůže jinak :)

Ještě bych zde ráda popsala příběh jedné mé kamarádky:
Manželství, 2 děti. Manžel se dal po čase do nějaké sekty. Začal celou rodinu tímto směrem strkat, dětem účast na setkáních nakazoval. Dcera odmítala, docházelo k ostrým hádkám, ničilo ji to. Syn to celkem snášel.Maminku těch dětí to taky ničilo.
Dcera začala mít závažné zdravotní problémy v 8.třídě (něco jako žaludeční vředy nebo tak něco, musela i do nemocnice), jednoznačně z těch nervů. Dcera matku prosila - mami rozveď se a odstěhujem se někam daleko.... Matka to nakonec udělala - ale přestěhováním a rozdělením rodiny trpěl syn. Toužil (marně) aby se rodina dala zas dohromady. I on začal mít zdravotní potíže, v jeho případě psychické...
Ta máma to měla jako takovou Sophiinu volbu: Kdyby v manželství zůstala, ublížila by dceři a sobě, když odešla, ublížila synovi a manželovi.
Žádná kompromisní, pro všechny schůdná cesta neexistovala, statečnost-nestatečnost... :(

vitto napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

vitto napsal(a):

Hmmm... Tady se píše o takové modelové situaci - "Zlý" manžel versus obětavá pečovatelka. A taky, že dobrá matka ví, co je dobré pro její děti. Já to věděla a přesto jednala pouze ve svém zájmu - je to sobecké ? Ex byl super chlap, milující otec, který se synovi věnoval nadmíru, nesmírně velkorysý a štědrý až na svůj úkor, syn ho miloval bezmezně a on jej taky. Přesto, i když nám spolu bylo dobře, dělal věci, které mě ničily. Věděla jsem, že rozchodem oba poškodím, přesto jsem v manželství nemohla setrvat - kvůli sobě...

Pokud jsi odešla aniž bys využila všechny možnosti pro setrvání , tak podle mě to může být sobecké jednání. Ale podle tebe to může být záchrana zdravého rozumu a sebe. Záleží na tom, co kdo považuje za nepřekonatelný problém ve vztahu.

Mě by utrhlo srdce  rozbít funkční  zázemí pro děti. I za cenu vlastního sebezapření. Stejně  tak jsem schopná nefunkčí zázemí rozmetat.  Pro mého BM možná  bezohledně a sobecky...:P

Mno... po pěti letech trápení, přišlo rozhodnutí v jediné sekundě - čistý pud sebezáchovy... za zády jedenáctileté dítě, vzlykající, že se zabije... pud sebezáchovy ! Nepřežila bych to. Když člověk sezná, že umírá, všecko se změní, vnímání je jiné, jsme jenom zvířata, víš ?

6+5 je 11... To znamená, že prvních 6 let  to šlo ?  Našla jsi ten moment  od kterého to už nešlo?
Já svoje rozhodnutí obvykle také štosuji. Kamínek ke kamínku, pak následuje nevratný velký třesk, kterému  mé okolí jen nevěřícně přihlíží.
Takhle jak jsi  popsala nutnost a porovnala s animalitou nás lidí,mě napadá jediné, co ti mohlo chybět. Ale možná to jen tak vypadá napsané... :jojo:

zuzi777a napsal(a):

vitto napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Pokud jsi odešla aniž bys využila všechny možnosti pro setrvání , tak podle mě to může být sobecké jednání. Ale podle tebe to může být záchrana zdravého rozumu a sebe. Záleží na tom, co kdo považuje za nepřekonatelný problém ve vztahu.

Mě by utrhlo srdce  rozbít funkční  zázemí pro děti. I za cenu vlastního sebezapření. Stejně  tak jsem schopná nefunkčí zázemí rozmetat.  Pro mého BM možná  bezohledně a sobecky...:P

Mno... po pěti letech trápení, přišlo rozhodnutí v jediné sekundě - čistý pud sebezáchovy... za zády jedenáctileté dítě, vzlykající, že se zabije... pud sebezáchovy ! Nepřežila bych to. Když člověk sezná, že umírá, všecko se změní, vnímání je jiné, jsme jenom zvířata, víš ?

6+5 je 11... To znamená, že prvních 6 let  to šlo ?  Našla jsi ten moment  od kterého to už nešlo?
Já svoje rozhodnutí obvykle také štosuji. Kamínek ke kamínku, pak následuje nevratný velký třesk, kterému  mé okolí jen nevěřícně přihlíží.
Takhle jak jsi  popsala nutnost a porovnala s animalitou nás lidí,mě napadá jediné, co ti mohlo chybět. Ale možná to jen tak vypadá napsané... :jojo:

Nechybělo mi nic, jen si mě moje ošetřující lékařka zavolala a optala se mě, kdo bude po mé smrti pečovat o mé dítě :) A bylo to 8+5 my se "nemuseli brát" :) Jestli myslíš sex, tak ten mi opravdu nechyběl, já potřebuju emoční jistotu, můžu strádat jakkoliv, ale tohle neumím zpracovat.

vitto napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

vitto napsal(a):

Mno... po pěti letech trápení, přišlo rozhodnutí v jediné sekundě - čistý pud sebezáchovy... za zády jedenáctileté dítě, vzlykající, že se zabije... pud sebezáchovy ! Nepřežila bych to. Když člověk sezná, že umírá, všecko se změní, vnímání je jiné, jsme jenom zvířata, víš ?

6+5 je 11... To znamená, že prvních 6 let  to šlo ?  Našla jsi ten moment  od kterého to už nešlo?
Já svoje rozhodnutí obvykle také štosuji. Kamínek ke kamínku, pak následuje nevratný velký třesk, kterému  mé okolí jen nevěřícně přihlíží.
Takhle jak jsi  popsala nutnost a porovnala s animalitou nás lidí,mě napadá jediné, co ti mohlo chybět. Ale možná to jen tak vypadá napsané... :jojo:

Nechybělo mi nic, jen si mě moje ošetřující lékařka zavolala a optala se mě, kdo bude po mé smrti pečovat o mé dítě :) A bylo to 8+5 my se "nemuseli brát" :) Jestli myslíš sex, tak ten mi opravdu nechyběl, já potřebuju emoční jistotu, můžu strádat jakkoliv, ale tohle neumím zpracovat.

Aha, takže nikoliv zvíře v tobě, naopak člověk a duše v tobě... Skoro by se chtělo v těch počtech pokračovat - 8+2 také může být pověstných 7 let do krize a  8. rok se to jen veze do průšvihu...
Zvířátka   mají emočno jednodušší... Ty se mají. :jojo:

Vějířovka napsal(a):

xxxx napsal(a):

Revliba napsal(a):

Toto je dle mého názoru zjednodušené..jedna má známá žije v takovémto nedobrém vztahu,je to žena velmi laskavá,přemýšlivá...má 2 děti,jedno autistické...manžel nefunguje,ale finančně zajistí...ona na sobě obrovsky zapracovala,aby v tom mohla žít..nemyslím si,že je štastnější,ale našla si svou cestu,aby vydržela...i kdyby neměla strach,odešla a nějak se protloukala,nemyslím si,že by byla štastnější....já toto považuji za statečnost

je to opravdu věc názoru, přesně to co popisuješ jako statečnost já považuju za zbabělost a zoufalost. Ovšem tím neříkám, že si taková ženská s autisticky postiženým děckem může vždycky vybírat. Některým ženám fakt nezbývá než milence natřepat vlastní peřinu, protože by se neuměly o sebe a nemocné děti postarat... :(

Ale tady se přece o žádnou milenku nejedná, manžel jen stále pracuje.

stále pracuje? tak pokud opravdu stále pracuje a není to jen úprk za buh ví čím tak at si paní nechá napsat něco na nervy, protože může být ráda, že chlap stále pracuje a ona se může doma relaxovat

Ne, Zuzi, emočno a duše trpěly pět let. Pak přišlo to zvíře, které jde jen na dřeň, pak už není jiná volba...

vitto napsal(a):

Ne, Zuzi, emočno a duše trpěly pět let. Pak přišlo to zvíře, které jde jen na dřeň, pak už není jiná volba...

vitto, co je dřeň?  V manželství, jako takovém, vždy dochází k určité krizi. Před lety jsem vyprávěla své dospělé dceři, jakou jsme měli s jejím otcem potíže, tak mi děkovala za to, že jsme to přečkali a že jsme rodina. Ano, vše přebolelo. Nikdy totiž nevíme, co následně může příjít..... . Vždy svým jednáním dáváme příklad svým dětem. Ne vždy je ale tato rada vhodná, někde to prostě nejde .... .:hjarta:

Pandorraa napsal(a):

copak se děje, že začínají být agresivní a nesnášenlivé? Proč ztrácíš humor? Nějaké nepříjemnosti? BI.

Tak ja se Ti sverim teda, kdyz jinak nedas. Pred casem jsem se seznamil s bajecnou zenou, jenze ta zena byla vdana, nic mezi nami nebylo, jen jsme spolu chodili na kavu. Po case mi to zacalo byt uz takove divne, jednou pozvu ja ji, jednou ona mi, pul roku a zadny sex :/ Byl jsem doni dost zamilovany ale kazdy muj pokus ji nekam vzit, koncil krachem, ze uz musi domu a ze manzel a ze vlastne i deti ( do dneska nepochopim, kdyz dceram - dvojcatum bylo 17 ). Jenze Morfik je clovek velice trpelivy a tak cekal. Najednou prisla s tim, ze by se rozvedla a jak bude rozvedena, tak ze pry by byl i ten sexik, stale si rikam nic zvlastniho na tom neni ( sexik jsem mel jinde, o nic neslo ) tak jako ze jo, kavicky a prochazky s ni po praci byly velice prijemne a romanticke. Jenze tu nastal problem : Po rozvodu, aby byl sexik, tak pry ji musim nejdrive pojmout za manzelku, no a jak jsem slysel manzelstvi, snazil jsem se s hruzou z toho vycouvat. Jak jsem se z toho snazil vycouvat, zacala se mi mstit a delat docela big, big, big problemy v praci ( je to kolegyne ) a tak mam z toho hlavu jak meloun a nevim, co mam delat :( No a kdyz si to tak vezmes, tak si myslim, ze mam narok byt malinko agresivnnejsi a taky  pekne nasraty na cele zenske pokoleni :mad: i kdyz je fakt, ze jsou vyjimky a na Babinetu mam rad hodne holek, ale na ty realne si davam sakra majzla - do pelisku a pekne vypakovat z bytecku.

Takze tak. Spokojena ?

Pouze jenom sám na sebe - CO JE V DOMĚ - NENÍ PRO MĚ !!

Daniela M napsal(a):

vitto napsal(a):

Ne, Zuzi, emočno a duše trpěly pět let. Pak přišlo to zvíře, které jde jen na dřeň, pak už není jiná volba...

vitto, co je dřeň?  V manželství, jako takovém, vždy dochází k určité krizi. Před lety jsem vyprávěla své dospělé dceři, jakou jsme měli s jejím otcem potíže, tak mi děkovala za to, že jsme to přečkali a že jsme rodina. Ano, vše přebolelo. Nikdy totiž nevíme, co následně může příjít..... . Vždy svým jednáním dáváme příklad svým dětem. Ne vždy je ale tato rada vhodná, někde to prostě nejde .... .:hjarta:

No a někdy to nepřečkáš a nepřebolí to... nebo prostě nechceš... nebo to nejde...

vitto napsal(a):

Pouze jenom sám na sebe - CO JE V DOMĚ - NENÍ PRO MĚ !!

Danieli, Ty abys nemel komentare a nedrzel s holkama ! :mad:

morpheus napsal(a):

vitto napsal(a):

Pouze jenom sám na sebe - CO JE V DOMĚ - NENÍ PRO MĚ !!

Danieli, Ty abys nemel komentare a nedrzel s holkama ! :mad:

:lol::D:lol:

Daniela M napsal(a):

morpheus napsal(a):

vitto napsal(a):

Pouze jenom sám na sebe - CO JE V DOMĚ - NENÍ PRO MĚ !!

Danieli, Ty abys nemel komentare a nedrzel s holkama ! :mad:

:lol::D:lol:

Nojono chudáček se ozval :)))

morpheus napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

copak se děje, že začínají být agresivní a nesnášenlivé? Proč ztrácíš humor? Nějaké nepříjemnosti? BI.

Tak ja se Ti sverim teda, kdyz jinak nedas. Pred casem jsem se seznamil s bajecnou zenou, jenze ta zena byla vdana, nic mezi nami nebylo, jen jsme spolu chodili na kavu. Po case mi to zacalo byt uz takove divne, jednou pozvu ja ji, jednou ona mi, pul roku a zadny sex :/ Byl jsem doni dost zamilovany ale kazdy muj pokus ji nekam vzit, koncil krachem, ze uz musi domu a ze manzel a ze vlastne i deti ( do dneska nepochopim, kdyz dceram - dvojcatum bylo 17 ). Jenze Morfik je clovek velice trpelivy a tak cekal. Najednou prisla s tim, ze by se rozvedla a jak bude rozvedena, tak ze pry by byl i ten sexik, stale si rikam nic zvlastniho na tom neni ( sexik jsem mel jinde, o nic neslo ) tak jako ze jo, kavicky a prochazky s ni po praci byly velice prijemne a romanticke. Jenze tu nastal problem : Po rozvodu, aby byl sexik, tak pry ji musim nejdrive pojmout za manzelku, no a jak jsem slysel manzelstvi, snazil jsem se s hruzou z toho vycouvat. Jak jsem se z toho snazil vycouvat, zacala se mi mstit a delat docela big, big, big problemy v praci ( je to kolegyne ) a tak mam z toho hlavu jak meloun a nevim, co mam delat :( No a kdyz si to tak vezmes, tak si myslim, ze mam narok byt malinko agresivnnejsi a taky  pekne nasraty na cele zenske pokoleni :mad: i kdyz je fakt, ze jsou vyjimky a na Babinetu mam rad hodne holek, ale na ty realne si davam sakra majzla - do pelisku a pekne vypakovat z bytecku.

Takze tak. Spokojena ?

Spokojená?
Morphe, že ty jsi neviděl Zpívání v dešti s Ivanou Chýlkovou. Má tam jednu úžasnou repliku :lol::lol::lol:
Takže asi tak :jojo:

Pandorraa napsal(a):

morpheus napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

copak se děje, že začínají být agresivní a nesnášenlivé? Proč ztrácíš humor? Nějaké nepříjemnosti? BI.

Tak ja se Ti sverim teda, kdyz jinak nedas. Pred casem jsem se seznamil s bajecnou zenou, jenze ta zena byla vdana, nic mezi nami nebylo, jen jsme spolu chodili na kavu. Po case mi to zacalo byt uz takove divne, jednou pozvu ja ji, jednou ona mi, pul roku a zadny sex :/ Byl jsem doni dost zamilovany ale kazdy muj pokus ji nekam vzit, koncil krachem, ze uz musi domu a ze manzel a ze vlastne i deti ( do dneska nepochopim, kdyz dceram - dvojcatum bylo 17 ). Jenze Morfik je clovek velice trpelivy a tak cekal. Najednou prisla s tim, ze by se rozvedla a jak bude rozvedena, tak ze pry by byl i ten sexik, stale si rikam nic zvlastniho na tom neni ( sexik jsem mel jinde, o nic neslo ) tak jako ze jo, kavicky a prochazky s ni po praci byly velice prijemne a romanticke. Jenze tu nastal problem : Po rozvodu, aby byl sexik, tak pry ji musim nejdrive pojmout za manzelku, no a jak jsem slysel manzelstvi, snazil jsem se s hruzou z toho vycouvat. Jak jsem se z toho snazil vycouvat, zacala se mi mstit a delat docela big, big, big problemy v praci ( je to kolegyne ) a tak mam z toho hlavu jak meloun a nevim, co mam delat :( No a kdyz si to tak vezmes, tak si myslim, ze mam narok byt malinko agresivnnejsi a taky  pekne nasraty na cele zenske pokoleni :mad: i kdyz je fakt, ze jsou vyjimky a na Babinetu mam rad hodne holek, ale na ty realne si davam sakra majzla - do pelisku a pekne vypakovat z bytecku.

Takze tak. Spokojena ?

Spokojená?
Morphe, že ty jsi neviděl Zpívání v dešti s Ivanou Chýlkovou. Má tam jednu úžasnou repliku :lol::lol::lol:
Takže asi tak :jojo:

Pan..:supr::supr::supr:....a navíc...mrkni na to v kolik jsi to poslala....

Pan : ja videl s chylkovou jen jeden film, Cas sluhu. Po tomto filmu jsem tuto herecku uplne odepsal. Pokud mas cas, napis mi neco o replice Zpivani v desti a drobatko mi to objasni :)

Daniela M napsal(a):

morpheus napsal(a):

vitto napsal(a):

Pouze jenom sám na sebe - CO JE V DOMĚ - NENÍ PRO MĚ !!

Danieli, Ty abys nemel komentare a nedrzel s holkama ! :mad:

:lol::D:lol:

Danielo, to bylo na Daniela ne na Danielu :D Ach jo ... :vissla:

Revliba napsal(a):

Pan..:supr::supr::supr:....a navíc...mrkni na to v kolik jsi to poslala....

Revliba : tak ted uz vis, proc je Morfik vas milovany, smutny muz :P Ma taky PROC ! :lol:

Revliba napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

morpheus napsal(a):

Tak ja se Ti sverim teda, kdyz jinak nedas. Pred casem jsem se seznamil s bajecnou zenou, jenze ta zena byla vdana, nic mezi nami nebylo, jen jsme spolu chodili na kavu. Po case mi to zacalo byt uz takove divne, jednou pozvu ja ji, jednou ona mi, pul roku a zadny sex :/ Byl jsem doni dost zamilovany ale kazdy muj pokus ji nekam vzit, koncil krachem, ze uz musi domu a ze manzel a ze vlastne i deti ( do dneska nepochopim, kdyz dceram - dvojcatum bylo 17 ). Jenze Morfik je clovek velice trpelivy a tak cekal. Najednou prisla s tim, ze by se rozvedla a jak bude rozvedena, tak ze pry by byl i ten sexik, stale si rikam nic zvlastniho na tom neni ( sexik jsem mel jinde, o nic neslo ) tak jako ze jo, kavicky a prochazky s ni po praci byly velice prijemne a romanticke. Jenze tu nastal problem : Po rozvodu, aby byl sexik, tak pry ji musim nejdrive pojmout za manzelku, no a jak jsem slysel manzelstvi, snazil jsem se s hruzou z toho vycouvat. Jak jsem se z toho snazil vycouvat, zacala se mi mstit a delat docela big, big, big problemy v praci ( je to kolegyne ) a tak mam z toho hlavu jak meloun a nevim, co mam delat :( No a kdyz si to tak vezmes, tak si myslim, ze mam narok byt malinko agresivnnejsi a taky  pekne nasraty na cele zenske pokoleni :mad: i kdyz je fakt, ze jsou vyjimky a na Babinetu mam rad hodne holek, ale na ty realne si davam sakra majzla - do pelisku a pekne vypakovat z bytecku.

Takze tak. Spokojena ?

Spokojená?
Morphe, že ty jsi neviděl Zpívání v dešti s Ivanou Chýlkovou. Má tam jednu úžasnou repliku :lol::lol::lol:
Takže asi tak :jojo:

Pan..:supr::supr::supr:....a navíc...mrkni na to v kolik jsi to poslala....

Ty vogo...njn, funguje to :jojo:

morpheus napsal(a):

Revliba napsal(a):

Pan..:supr::supr::supr:....a navíc...mrkni na to v kolik jsi to poslala....

Revliba : tak ted uz vis, proc je Morfik vas milovany, smutny muz :P Ma taky PROC ! :lol:

Tak to nepochybně má :jojo:
Nejdůležitější je, že víš, kdo za to můůůůůůůůůůže ;):lol:

Pandorraa napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

... Každý rozumný člověk například ví, že pavouk je zvířátko,které není schopné člověku vážně ublížit. Přesto jsou mezi námi mnozí, kteří při jeho spatření vřískají a třesou se odporem a strachy. Proč asi, co myslíš?....

Krome tech, kteri vi o smrticim jedu napr. tarantule... :dudlik:

Ty máš Voktorko v bytě tarantule?
Nu...čemu se to vlastně divím.

Ma
A kdyby mi tuuze zalezelo na tom, co pisu (a PO CEM JEDU), tak bych alespon jmeno sve  p r o t i s t r a n y   napsala poradne I kdyz jde JENOM o Viktorku od splavu, ty ...... tarantule... :rock:

Pan : Vim kdo za to muze :lol: Ja budu v klidu, nez to na me zkusi dalsi. No povez Pan, clovek chce babu do postele a ona si ho jde ulovit na manzelstvi, no nejeb*o by Te ? :co: Toz at si to pod suknema necha pro jineho, no ni :P

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Krome tech, kteri vi o smrticim jedu napr. tarantule... :dudlik:

Ty máš Voktorko v bytě tarantule?
Nu...čemu se to vlastně divím.

Ma
A kdyby mi tuuze zalezelo na tom, co pisu (a PO CEM JEDU), tak bych alespon jmeno sve  p r o t i s t r a n y   napsala poradne I kdyz jde JENOM o Viktorku od splavu, ty ...... tarantule... :rock:

Ty po něčem jdeš Viktorko?:gloria:

morpheus napsal(a):

Pan : Vim kdo za to muze :lol: Ja budu v klidu, nez to na me zkusi dalsi. No povez Pan, clovek chce babu do postele a ona si ho jde ulovit na manzelstvi, no nejeb*o by Te ? :co: Toz at si to pod suknema necha pro jineho, no ni :P

No jasně, to víš že jo :lol::lol::lol::lol:

Rev,
sleduješ, jak to funguje? A to ses onehdá ptala, proč "se mi to děje" :lol::lol::lol:
Tak tady to máš na stříbrným podnose :jojo::pussa:

Pandorraa napsal(a):

morpheus napsal(a):

Pan : Vim kdo za to muze :lol: Ja budu v klidu, nez to na me zkusi dalsi. No povez Pan, clovek chce babu do postele a ona si ho jde ulovit na manzelstvi, no nejeb*o by Te ? :co: Toz at si to pod suknema necha pro jineho, no ni :P

No jasně, to víš že jo :lol::lol::lol::lol:

Rev,
sleduješ, jak to funguje? A to ses onehdá ptala, proč "se mi to děje" :lol::lol::lol:
Tak tady to máš na stříbrným podnose :jojo::pussa:

Pan...geniální....:lol:,vono mi to už tluče do brnění!!!:D

zuzi777a napsal(a):

...Nějak mi  sem zapadá Exupery: Jsi zodpovědný za to , co jsi k sobě připoutal

ruze?

( a ty děti jsou docela velkým připoutaným objektem)
Tj. nikoliv statečný, ale zodpovědný.A to z obou pozic. I z pozice toho muže workoholika, který by dozajista svých 5 minut denně zbývajících po práci a peníze vydělané dokázal "projet" jinak , než zabezpečením rodiny , funkční "jinak" ale přece jen jeho....

Dik :kapitulation:

vitto napsal(a):

Hmmm... Přesto, i když nám spolu bylo dobře, dělal věci, které mě ničily. Věděla jsem, že rozchodem oba poškodím, přesto jsem v manželství nemohla setrvat - kvůli sobě...

:jojo: :godlike: :supr:

Revliba napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

morpheus napsal(a):

Pan : Vim kdo za to muze :lol: Ja budu v klidu, nez to na me zkusi dalsi. No povez Pan, clovek chce babu do postele a ona si ho jde ulovit na manzelstvi, no nejeb*o by Te ? :co: Toz at si to pod suknema necha pro jineho, no ni :P

No jasně, to víš že jo :lol::lol::lol::lol:

Rev,
sleduješ, jak to funguje? A to ses onehdá ptala, proč "se mi to děje" :lol::lol::lol:
Tak tady to máš na stříbrným podnose :jojo::pussa:

Pan...geniální....:lol:,vono mi to už tluče do brnění!!!:D

No sláva :supr:
Bohu a morphíkovi díky ;)

ViktorkaM napsal(a):

vitto napsal(a):

Hmmm... Přesto, i když nám spolu bylo dobře, dělal věci, které mě ničily. Věděla jsem, že rozchodem oba poškodím, přesto jsem v manželství nemohla setrvat - kvůli sobě...

:jojo: :godlike: :supr:

Vitto,pro mně jsi taky statečná.....stejně jako moje známá s workholikem...

vitto napsal(a):

[...no... po pěti letech trápení, přišlo rozhodnutí v jediné sekundě - čistý pud sebezáchovy... za zády jedenáctileté dítě, vzlykající, že se zabije... pud sebezáchovy ! Nepřežila bych to. Když člověk sezná, že umírá, všecko se změní, vnímání je jiné, jsme jenom zvířata, víš ?

Pud sebezachovy?
Ja VIM, ze ne-e! :grater: Bylo to neco jineho, vid, mamko? :godlike:

vitto napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

vitto napsal(a):

Mno... po pěti letech trápení, přišlo rozhodnutí v jediné sekundě - čistý pud sebezáchovy... za zády jedenáctileté dítě, vzlykající, že se zabije... pud sebezáchovy ! Nepřežila bych to. Když člověk sezná, že umírá, všecko se změní, vnímání je jiné, jsme jenom zvířata, víš ?

6+5 je 11... To znamená, že prvních 6 let  to šlo ?  Našla jsi ten moment  od kterého to už nešlo?
Já svoje rozhodnutí obvykle také štosuji. Kamínek ke kamínku, pak následuje nevratný velký třesk, kterému  mé okolí jen nevěřícně přihlíží.
Takhle jak jsi  popsala nutnost a porovnala s animalitou nás lidí,mě napadá jediné, co ti mohlo chybět. Ale možná to jen tak vypadá napsané... :jojo:

Nechybělo mi nic, jen si mě moje ošetřující lékařka zavolala a optala se mě, kdo bude po mé smrti pečovat o mé dítě :) A bylo to 8+5 my se "nemuseli brát" :) Jestli myslíš sex, tak ten mi opravdu nechyběl, já potřebuju emoční jistotu, můžu strádat jakkoliv, ale tohle neumím zpracovat.

Promiň, že se ptám, to jsi měla pocit, že tě nemiluje nebo co si lze představit pod emoční jistotou?

Vějířovka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

To by mě zajímalo, jak bys to, Mariposo, řešila (myslím ekonomicky).
Od manžela workoholika máš peníze a jinak ti nic špatného nedělá. Svou realizaci máš možnost řešit jinak, nic ti v tom nebrání. Budeš-li ale muset navíc vydělávat peníze na živobytí, tak ti ta statečnost nebude k ničemu.

Nejsem v kůži té paní, ta paní se do té situace taky nějak dostala. Ani tu paní neznám, odpovídala jsem na to zda jde o statečnost či nikoliv a statečnost v tom nevidím.

Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti.
Jinak myslí člověk, který děti nemá - ten může klidně statečně odejít. Kdežto matka se zase statečně stará o život svých dětí.

Myslieť na deti je určite chvályhodné, ale je to len trošku rozšírený egoizmus - o "krv mojej krvi". Na druhej strane aký príklad dáva týmto svojim deťom - to sa ani neodvážim odhadovať... Plus, mám kamošku, ktorá je smoživiteľka(bývalý jej veľmi ani neplatí alimenty), má autistického syna a vcelku dobre sa s ním pretĺka - pravda, aj vďaka tomu, že učí v škole pre autistov... ale autizmus má rôzne stupne a formy, nie vždy to znamená, že dieťa nemôže chodiť do školy alebo nejakého denného zariadenia - ergo, vieme málo, aby sme to mohli posúdiť konkrétnejšie. Na druhej strane, keby muž nebol workoholik, možno by do ona musela ísť do práce; a to sa jej zjavne nechce... Takže ťažko robiť nejaké závery...

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

... Každý rozumný člověk například ví, že pavouk je zvířátko,které není schopné člověku vážně ublížit. Přesto jsou mezi námi mnozí, kteří při jeho spatření vřískají a třesou se odporem a strachy. Proč asi, co myslíš?....

Krome tech, kteri vi o smrticim jedu napr. tarantule... :dudlik:

U vás v ČR žijú tarantule vo voľnej prírode? Koľko si ich už stretla...? ;) Ale úprimne...

Vějířovko, on mě miloval a myslím, že přímo osudově, ale nedovedl mít jenom jednu ženskou, byla jsem celkem nad věcí, ale po všech těch letech mé tolerance, byl románek se společnou kolegyní a jeho neschopnost to jakkoliv maskovat poslední kapkou. Odehrávalo se to defakto na velmi široké veřejnosti a desítky anonymů, rozebírání bulvárem (byť na lokální úrovni) a podobně, byly opravdu k neunesení. Jednoho dne se vrátil z prodlouženého víkendu s přítelkyní a měl sbaleno. On by s náma byl dodnes, ale já jsem chtěla doopravdy žít a ne takhle přežívat.Nakonec mi to řekl, že jsem byla příliš tolerantní, že jsem měla tropit scény hned od začátku a dát jasně najevo, co mi vadí. Jenomže mi to přišlo pod úroveň, říkat dospělému, svéprávnému jedinci, co se sluší a co ne...

Selima napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

mariposa napsal(a):

Nejsem v kůži té paní, ta paní se do té situace taky nějak dostala. Ani tu paní neznám, odpovídala jsem na to zda jde o statečnost či nikoliv a statečnost v tom nevidím.

Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti.
Jinak myslí člověk, který děti nemá - ten může klidně statečně odejít. Kdežto matka se zase statečně stará o život svých dětí.

Myslieť na deti je určite chvályhodné, ale je to len trošku rozšírený egoizmus - o "krv mojej krvi". Na druhej strane aký príklad dáva týmto svojim deťom - to sa ani neodvážim odhadovať... Plus, mám kamošku, ktorá je smoživiteľka(bývalý jej veľmi ani neplatí alimenty), má autistického syna a vcelku dobre sa s ním pretĺka - pravda, aj vďaka tomu, že učí v škole pre autistov... ale autizmus má rôzne stupne a formy, nie vždy to znamená, že dieťa nemôže chodiť do školy alebo nejakého denného zariadenia - ergo, vieme málo, aby sme to mohli posúdiť konkrétnejšie. Na druhej strane, keby muž nebol workoholik, možno by do ona musela ísť do práce; a to sa jej zjavne nechce... Takže ťažko robiť nejaké závery...

Tato matka se na plný úvazek (jak píše Revliba) věnuje dětem. Kdyby od muže odešla, tak by musela na plný úvazek vydělávat na živobytí - zřejmě tuto volbu zamítla, protože se chce věnovat dětem a manžel ji, kromě toho, že s nimi nejezdí na dovolené, nic špatného nedělá.
Proč si myslíš, Selimo, že by byla vhodná volba odejít z manželství? A jaký špatný příklad dává dětem?

vitto napsal(a):

Vějířovko, on mě miloval a myslím, že přímo osudově, ale nedovedl mít jenom jednu ženskou, byla jsem celkem nad věcí, ale po všech těch letech mé tolerance, byl románek se společnou kolegyní a jeho neschopnost to jakkoliv maskovat poslední kapkou. Odehrávalo se to defakto na velmi široké veřejnosti a desítky anonymů, rozebírání bulvárem (byť na lokální úrovni) a podobně, byly opravdu k neunesení. Jednoho dne se vrátil z prodlouženého víkendu s přítelkyní a měl sbaleno. On by s náma byl dodnes, ale já jsem chtěla doopravdy žít a ne takhle přežívat.Nakonec mi to řekl, že jsem byla příliš tolerantní, že jsem měla tropit scény hned od začátku a dát jasně najevo, co mi vadí. Jenomže mi to přišlo pod úroveň, říkat dospělému, svéprávnému jedinci, co se sluší a co ne...

Tak to tě chápu, udělala bych totéž. :supr::godlike:

vitto napsal(a):

Vějířovko, on mě miloval a myslím, že přímo osudově, ale nedovedl mít jenom jednu ženskou, byla jsem celkem nad věcí, ale po všech těch letech mé tolerance, byl románek se společnou kolegyní a jeho neschopnost to jakkoliv maskovat poslední kapkou. Odehrávalo se to defakto na velmi široké veřejnosti a desítky anonymů, rozebírání bulvárem (byť na lokální úrovni) a podobně, byly opravdu k neunesení. Jednoho dne se vrátil z prodlouženého víkendu s přítelkyní a měl sbaleno. On by s náma byl dodnes, ale já jsem chtěla doopravdy žít a ne takhle přežívat.Nakonec mi to řekl, že jsem byla příliš tolerantní, že jsem měla tropit scény hned od začátku a dát jasně najevo, co mi vadí. Jenomže mi to přišlo pod úroveň, říkat dospělému, svéprávnému jedinci, co se sluší a co ne...

Tak to je jiná.... Žádná rozcapená frustrovaná  panenka.  Jsi ženská ,která neunesla    nevěrného  partnera.   To chápu. Velmi dobře. To se spíš divím těm 5 letům výdrže a obdivuji každého,kdo tohle dokáže ustát.

To nebylo pět let, to bylo od začátku :) Jenom ta poslední romance mě už na.rala. Ani ne ten fakt, že má zas nějakou babu, ale to pojetí, že to ani neskrývá, ty lži... to mě uráželo do morku kostí. Tohleto se životnímu partnerovi prostě nedělá!

Vějířovka napsal(a):

Selima napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

[/b]
Ona je statečná, protože myslí nejen na sebe a svoji "hrdost", ale především na své děti.
Jinak myslí člověk, který děti nemá - ten může klidně statečně odejít. Kdežto matka se zase statečně stará o život svých dětí.

Myslieť na deti je určite chvályhodné, ale je to len trošku rozšírený egoizmus - o "krv mojej krvi". Na druhej strane aký príklad dáva týmto svojim deťom - to sa ani neodvážim odhadovať... Plus, mám kamošku, ktorá je smoživiteľka(bývalý jej veľmi ani neplatí alimenty), má autistického syna a vcelku dobre sa s ním pretĺka - pravda, aj vďaka tomu, že učí v škole pre autistov... ale autizmus má rôzne stupne a formy, nie vždy to znamená, že dieťa nemôže chodiť do školy alebo nejakého denného zariadenia - ergo, vieme málo, aby sme to mohli posúdiť konkrétnejšie. Na druhej strane, keby muž nebol workoholik, možno by do ona musela ísť do práce; a to sa jej zjavne nechce... Takže ťažko robiť nejaké závery...

Tato matka se na plný úvazek (jak píše Revliba) věnuje dětem. Kdyby od muže odešla, tak by musela na plný úvazek vydělávat na živobytí - zřejmě tuto volbu zamítla, protože se chce věnovat dětem a manžel ji, kromě toho, že s nimi nejezdí na dovolené, nic špatného nedělá.
Proč si myslíš, Selimo, že by byla vhodná volba odejít z manželství? A jaký špatný příklad dává dětem?

Dáva im - možno, informácie nie sú úplné - príklad, že vzťah funguje ako kšeft, že človek (pardón, žena) má potláčať seba kvôli deťom, mužovi, "čo by povedali ľudia"... že na jej šťastí nezáleží... len keď ako-tak funguje rodina (teda, asi to nebude ideál, bez dovoleniek, víkendov a spoločného času, ale aspoň niečo). Deti možno budú raz silou-mocou presadzovať tento model á la "workoholik + nespokojná žena v domácnosti na plný úväzok", lebo ho poznajú. A berú ako vzorový model. Možno si ho ale vezmú ako negatívny príklad a nikdy nevstúpia do manželstva, alebo si nájdu nezamestnaného :D , len aby nedopadli podobne. Ťažko povedať. Podľa mňa sú toto veľmi ťažké otázky a ešte ťažšie odpovede, takže nemám rada také tie jednoznačné odpovede á la "zachovať rodinu za každú cenu", "žena musí trpieť, len aby boli ostatní šťastní" a podobne. Niektorá trpí rada a vyžíva sa v tom, inej to nesedí. Je otázne, ktoré deti to majú lepšie alebo ľahšie... a či sa tie veci vôbec dejú kvôli deťom, ktorými sa hlavne ženy tak rady zaštiťujú. ;)

Selima napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Selima napsal(a):

Myslieť na deti je určite chvályhodné, ale je to len trošku rozšírený egoizmus - o "krv mojej krvi". Na druhej strane aký príklad dáva týmto svojim deťom - to sa ani neodvážim odhadovať... Plus, mám kamošku, ktorá je smoživiteľka(bývalý jej veľmi ani neplatí alimenty), má autistického syna a vcelku dobre sa s ním pretĺka - pravda, aj vďaka tomu, že učí v škole pre autistov... ale autizmus má rôzne stupne a formy, nie vždy to znamená, že dieťa nemôže chodiť do školy alebo nejakého denného zariadenia - ergo, vieme málo, aby sme to mohli posúdiť konkrétnejšie. Na druhej strane, keby muž nebol workoholik, možno by do ona musela ísť do práce; a to sa jej zjavne nechce... Takže ťažko robiť nejaké závery...

Tato matka se na plný úvazek (jak píše Revliba) věnuje dětem. Kdyby od muže odešla, tak by musela na plný úvazek vydělávat na živobytí - zřejmě tuto volbu zamítla, protože se chce věnovat dětem a manžel ji, kromě toho, že s nimi nejezdí na dovolené, nic špatného nedělá.
Proč si myslíš, Selimo, že by byla vhodná volba odejít z manželství? A jaký špatný příklad dává dětem?

Dáva im - možno, informácie nie sú úplné - príklad, že vzťah funguje ako kšeft, že človek (pardón, žena) má potláčať seba kvôli deťom, mužovi, "čo by povedali ľudia"... že na jej šťastí nezáleží... len keď ako-tak funguje rodina (teda, asi to nebude ideál, bez dovoleniek, víkendov a spoločného času, ale aspoň niečo). Deti možno budú raz silou-mocou presadzovať tento model á la "workoholik + nespokojná žena v domácnosti na plný úväzok", lebo ho poznajú. A berú ako vzorový model. Možno si ho ale vezmú ako negatívny príklad a nikdy nevstúpia do manželstva, alebo si nájdu nezamestnaného :D , len aby nedopadli podobne. Ťažko povedať. Podľa mňa sú toto veľmi ťažké otázky a ešte ťažšie odpovede, takže nemám rada také tie jednoznačné odpovede á la "zachovať rodinu za každú cenu", "žena musí trpieť, len aby boli ostatní šťastní" a podobne. Niektorá trpí rada a vyžíva sa v tom, inej to nesedí. Je otázne, ktoré deti to majú lepšie alebo ľahšie... a či sa tie veci vôbec dejú kvôli deťom, ktorými sa hlavne ženy tak rady zaštiťujú. ;)

1) vztah funguje jako kšeft takže když jejich biologický otec zajišťuje jejich živobytí v plné míře, tak je to kšeft, kdežto kdyby jim posílal pouze alimenty, tak by to bylo OK, hlavně že by to nebyl kšeft. Jejich otec to pravděpodobně nebere jako kšeft, možná že ani matka ne, ale ty ano
2) že na štěstí nezáleží - ale vždyť i ty píšeš, že já plus děti je rozšířené sobectví. Ona je šťasna, že je o děti postaráno, že se nepotulují po ulici, když ona bude muset vydělávat na obživu, čili je nesmysl říkat, že na jejím štěstí nezáleží.
Myslím, že se ta paní rozhodla bez tvého dovětku "co by povedali ludi" - to jí asi netrápí, co říkají lidi.

3) nespokojná žena v domácnosti na plný úväzok - ale ona je právě spokojená, že se může věnovat svým dětem, kde vidíš tu nespokojenost?
4)]"zachovať rodinu za každú cenu", "žena musí trpieť, len aby boli ostatní šťastní"
ty tady nějaké takové rady vidíš?
Ona nezachovává rodinu za každou cenu, netrpí, aby ostatní byli šťasní, jen nevolí variantu, kterou preferuješ ty a po které by pravděpodobně byly děti podstatné víc frustrované.

Revliba napsal(a):

Již delší dobu přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
Pod vlivem dnešního zážitku tu tedy nadhazuji téma...já sama si na tuto otázku nedovedu zatím odpovědět...

Podle mě to není ani ten co vydrží ani ten co odejde....tohle je závislé na tom, jakým stylem odejde nebo jakým zůstane. Přesněji spíš, jak se chová ke svému partnerovi.

Kure pravdu dis :supr: :)

Selima napsal(a):

...U vás v ČR žijú tarantule vo voľnej prírode? Koľko si ich už stretla...? ;) Ale úprimne...

Jednu vidim pri kazdom pohlade do zrkadla... :reta:

ViktorkaM napsal(a):

Selima napsal(a):

...U vás v ČR žijú tarantule vo voľnej prírode? Koľko si ich už stretla...? ;) Ale úprimne...

Jednu vidim pri kazdom pohlade do zrkadla... :reta:

Co to ma spolecne s tematem ? Asyk vas rozsadim damy ! :mad:

TO ONI, TO ONI!!! :dumbom: vymysleli pavouky a tarantule, ja se jen pridala... :gloria: :kapitulation:

Vějířovka napsal(a):

Selima napsal(a):

Dáva im - možno, informácie nie sú úplné - príklad, že vzťah funguje ako kšeft, že človek (pardón, žena) má potláčať seba kvôli deťom, mužovi, "čo by povedali ľudia"... že na jej šťastí nezáleží... len keď ako-tak funguje rodina (teda, asi to nebude ideál, bez dovoleniek, víkendov a spoločného času, ale aspoň niečo). Deti možno budú raz silou-mocou presadzovať tento model á la "workoholik + nespokojná žena v domácnosti na plný úväzok", lebo ho poznajú. A berú ako vzorový model. Možno si ho ale vezmú ako negatívny príklad a nikdy nevstúpia do manželstva, alebo si nájdu nezamestnaného :D , len aby nedopadli podobne. Ťažko povedať. Podľa mňa sú toto veľmi ťažké otázky a ešte ťažšie odpovede, takže nemám rada také tie jednoznačné odpovede á la "zachovať rodinu za každú cenu", "žena musí trpieť, len aby boli ostatní šťastní" a podobne. Niektorá trpí rada a vyžíva sa v tom, inej to nesedí. Je otázne, ktoré deti to majú lepšie alebo ľahšie... a či sa tie veci vôbec dejú kvôli deťom, ktorými sa hlavne ženy tak rady zaštiťujú. ;)

1) vztah funguje jako kšeft takže když jejich biologický otec zajišťuje jejich živobytí v plné míře, tak je to kšeft, kdežto kdyby jim posílal pouze alimenty, tak by to bylo OK, hlavně že by to nebyl kšeft. Jejich otec to pravděpodobně nebere jako kšeft, možná že ani matka ne, ale ty ano
2) že na štěstí nezáleží - ale vždyť i ty píšeš, že já plus děti je rozšířené sobectví. Ona je šťasna, že je o děti postaráno, že se nepotulují po ulici, když ona bude muset vydělávat na obživu, čili je nesmysl říkat, že na jejím štěstí nezáleží.
Myslím, že se ta paní rozhodla bez tvého dovětku "co by povedali ludi" - to jí asi netrápí, co říkají lidi.
3) nespokojná žena v domácnosti na plný úväzok - ale ona je právě spokojená, že se může věnovat svým dětem, kde vidíš tu nespokojenost?
4)]"zachovať rodinu za každú cenu", "žena musí trpieť, len aby boli ostatní šťastní"
ty tady nějaké takové rady vidíš?
Ona nezachovává rodinu za každou cenu, netrpí, aby ostatní byli šťasní, jen nevolí variantu, kterou preferuješ ty a po které by pravděpodobně byly děti podstatné víc frustrované.

Nechce sa mi to komentovať celé a vôbec hádať sa, tak len pár technických. Keby tá pani bola šťastná a spokojná - a netrpela by, aspoň občas - ani by o odchode neuvažovala, lebo by nemala žiaden dôvod...
A vieš prd, akú variantu volím ja :D , či už virtuálne alebo reálne, ja totiž ani nepíšem, ktorá je lepšia alebo horšia, len relativizujem tú "úžasnú, sebeobetavú" variantu. Ono to môže byť celé tak (ak majú napr. deti 15 a 13 rokov a autizmus je len ľahší), že pani odvykla zamestnaniu a bojí sa vrátiť do pracovného procesu... Obetovať sa deťom znie ušľachtilo a mama vyzerá ako z nostalgického ČB filmu z 30-tych rokov. A čo si deti z toho vezmú je vo hviezdach a tiež je vo hviezdach, či to bude dobré alebo zlé. Rovnaký vzor z rodiny (napr. taký ako tento) môže byť skvelý pre mláďa s egoistickými sklonmi a devastujúci pre mláďa so sklonmi obetovať sa :rolleyes: ;) , obe pritom z jednej rodiny. :jojo:

ViktorkaM napsal(a):

Selima napsal(a):

...U vás v ČR žijú tarantule vo voľnej prírode? Koľko si ich už stretla...? ;) Ale úprimne...

Jednu vidim pri kazdom pohlade do zrkadla... :reta:

A to si si na ňu ešte nezvykla? :co:

A podľa mňa je zasa ľahšie žiť s neverníkom - za predpokladu, že má rád rodinu a postará sa o ňu - ako s chladným čumákom, pre ktorého rodina znamená len "splnené, odfjaknuté" a radšej od nej uteká do práce... Ale to je asi tiež od prípadu k prípadu.

Selima napsal(a):

A podľa mňa je zasa ľahšie žiť s neverníkom - za predpokladu, že má rád rodinu a postará sa o ňu - ako s chladným čumákom, pre ktorého rodina znamená len "splnené, odfjaknuté" a radšej od nej uteká do práce... Ale to je asi tiež od prípadu k prípadu.

Toto dilema tady ale nikdo neřeší.

Revliba napsal(a):

Manžel je workholik,s dětmi nepomáhá,neexistují společné dovolené,žena nemá přehled o jejich společných financích,peníze,které jí dává do koruny vyúčtovává...žena nepracuje..stará se o děti na plný úvazek,tudíž nemá vlastní zajištění...tak se s tím naučila žít

Myslim, ze odpoved na zustat/odejit je ponekud slozitejsi. Clovek musi zvazit co ma ted a co bude kdyz odejde nebo zustane.

Pokud nejaka pani zustava s manzelem, ktery ji zrejme ignoruje a povazuje za devce k detem a do domacnosti, pak jiste vi, ze pokud odejde, bude na tom jeste hur.  Sama bude delat nadale co dela a nebude mit zrejm ezadnou moznost jak se od deti odpoutat a jitdo prace. V podstate by to mozna psychicky ani fyzicky dlouho neprezila. Tak zustane a ma pro sebe a deti domov. Jak to ovsem dopadne v budoucnu je otazka.

Tento priklad by se dal klidne vlozit k mym prispevkum v diskusi , Zena  a muz, Rovnopravnost.

Je videt, ze ve spolecnosti rovnopavnost zena-muz neexistuje. Starost o domacnost a o dve velmi narocne deti nejenomze neni nijak honorovana, ale o te zene se proste rekne  "ze nepracuje". A pritom tvrde pracuje, kazdy den dvanactky, bez vikendu, bez dovolene, cela leta.

nevim co dela chot, ale muze treba ridit taxika, nebo prodavat maltu a je to Nekdo.

Obloukem se vratim, podle me je odvaha odejit. Tak to mam ja.

Selima napsal(a):

A podľa mňa je zasa ľahšie žiť s neverníkom - za predpokladu, že má rád rodinu a postará sa o ňu - ako s chladným čumákom, pre ktorého rodina znamená len "splnené, odfjaknuté" a radšej od nej uteká do práce... Ale to je asi tiež od prípadu k prípadu.

No , to je taky otázka...  Chladný čumák může být  dobrý partner pro  fungování ekonomiky a běžného provozu rodiny.  To nevěrník aby stihal své zájmy , málokdy  zvládá.  A taky  s chladným čumákem, lze většinu věcí dohodnout předem. S nevěrníkem sotva. A poslední - nevěrník se stará o odliv financí- byť třeba nepříliš podstatných. Chlaďas  sype pořád na jednu hromádku-chci-li být hnusně přízemní a vypočítavá...:jojo:

No, asi by som aj tak volila radšej neverníka ako chlaďasa - kvôli sebe určite, ale možno aj kvôli deťom... Hoci, prísne vzaté, ani jedno nie je bohvieaký vzor. :D :cool: Ja to vidím fakt ako výsostne relatívn uvec, idúcu od prípadu k prípadu.
Ad vzor: Zabíja ma, že nevlastný syn si vzal od otca práve tie najhoršie "vzory" a do mrte ich okopíroval, ba ešte zašiel ďalej. :grater: :kapitulation: Z toho dobrého (a že mal bývalý aj hromadu dobrých vlastností) si vybral len niečo. :dumbom:

Selima napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Selima napsal(a):

...U vás v ČR žijú tarantule vo voľnej prírode? Koľko si ich už stretla...? ;) Ale úprimne...

Jednu vidim pri kazdom pohlade do zrkadla... :reta:

A to si si na ňu ešte nezvykla? :co:

Zvykla, mam ju rada, ale preto, ze viem, aka je nebezpecna, bojim sa tych ostatnych... chi-chi ! :kapitulation:

Tak to radšej ostanem na Slovensku, ja som ešte tarantulu fakt nestretla. :gloria: Sorry za :offtopic: , ono to možno je aj trochu k Topicu.

Selima napsal(a):

...Zabíja ma, že nevlastný syn si vzal od otca práve tie najhoršie "vzory" a do mrte ich okopíroval, ba ešte zašiel ďalej. :grater: :kapitulation: Z toho dobrého (a že mal bývalý aj hromadu dobrých vlastností) si vybral len niečo. :dumbom:

Tak neviem, bud som divna, alebo sa mi akosi nechce vziat "vzal si od otca"... Neviem na sebe najst mamine alebo otcove vlastnosti (ked, tak len minimalne zablesky, a co, ani to mozno nie, to je len nahoda, ze v niecom som im niecim podobna, asi tak, ako som v niecom podobna tebe, aj ked nie si moj rodic). Aj dcer mam habadej, a netrufla by som si povedat, ze je niektora "cela ja, ci cely otec"... Myslim, ze toho z vlastnosti, co geneticky ziskame, je take minimum, ze ten novy tvor je naozaj novy, jedinecny, neokopirovany a neokopirovatelny..., takze zvadzat to, ze niekto je taky alebo makovy podla niektoreho rodica, je zavadzajuce... moze to byt vychovou, to ano, ale vlastnostami rozhodne nie...

PS: A v tom mozno tkvie aj spusta neprijemnosti typu: si cela matka, si cely otec... + vycitky. To nie je zdedene, ale vychova toho, komu je decko "podobnejsie", ho ovplyvnila viac, nez druheho rodica...

Selima napsal(a):

... Ono to môže byť celé tak (ak majú napr. deti 15 a 13 rokov a autizmus je len ľahší), že pani odvykla zamestnaniu a bojí sa vrátiť do pracovného procesu... Obetovať sa deťom znie ušľachtilo a mama vyzerá ako z nostalgického ČB filmu z 30-tych rokov. A čo si deti z toho vezmú je vo hviezdach a tiež je vo hviezdach, či to bude dobré alebo zlé. Rovnaký vzor z rodiny (napr. taký ako tento) môže byť skvelý pre mláďa s egoistickými sklonmi a devastujúci pre mláďa so sklonmi obetovať sa :rolleyes: ;) , obe pritom z jednej rodiny. :jojo:

Hm, Selimo ... když už jsme u tohoto konkrétního případu, pečovat o dítě s autismem vůbec není žádná legrace a pokud paní "odvykla" X let pracovnímu procesu, obávám se, že na ni v dnešní době žádný zaměstnavatel s otevřenou náručí nečeká. Vezmeme-li to z ryze praktické stránky, paní by musela začínat od píky, možná si i sjednat nějakou rekvalifikaci a i poté by vydělávala 0-0-nic.

Takže věřím tomu, že pokud je manželství alespoň trochu snesitelné, paní se zdráhá udělat za vším tlustou čáru a rozvést se. My tady nemůžeme vědět, jestli dlouhodobě strádá nebo jestli jí naopak stav věcí vyhovuje a o rozvodu by nikdy neuvažovala, my se tady jenom vyjadřujeme na základě svých vlastních životních zkušeností.

A já na základě svých vlastních životních zkušeností tvrdím, že žít X let v závislosti na manželových penězích, protože vychovávám zdravotně handicapované děti a nemůžu od nich jít do práce - a poté se postavit na vlastní nohy a zapojit se do pracovního procesu je dost velká fuška. Teď nemluvím o tom, jak se zčistajasna obejít bez manželových peněz, ale o tom, jak se ve středním věku zapojit do pracovního procesu bez vzdělání a bez praxe, s úděsem zjistit, že po X letech strávených doma s dětmi se leccos změnilo, na pozici, kterou jsem zastávala za svobodna v žádném případě nemám a musím si proto udělat rekvalifikaci třeba úplně v jiném oboru, abych měla šanci na trhu práce uspět :jojo:

Selima napsal(a):

No, asi by som aj tak volila radšej neverníka ako chlaďasa - kvôli sebe určite, ale možno aj kvôli deťom... Hoci, prísne vzaté, ani jedno nie je bohvieaký vzor. :D :cool: Ja to vidím fakt ako výsostne relatívn uvec, idúcu od prípadu k prípadu.
Ad vzor: Zabíja ma, že nevlastný syn si vzal od otca práve tie najhoršie "vzory" a do mrte ich okopíroval, ba ešte zašiel ďalej. :grater: :kapitulation: Z toho dobrého (a že mal bývalý aj hromadu dobrých vlastností) si vybral len niečo. :dumbom:

No, pokud bys byla bezdětná žena, toužící po vzrušení a dobrodružství, tak by děvkař nemusela být špatná volba - rozhodně by ses nenudila. A kdybys nebyla bezdětná, tak by děti měly zajímavý vzor pro život.

Vějířovko, Selima přeciž psala, že ani jedno není bůhvíjaký vzor ;)

Selimo, tak to já jsem měla v životě "štěstí" na nevěrníky a chlaďasy all-in-one: to byli pánové, kteří rádi zahli, vřelé slovíčko z nich člověk nevykřesal a vlastní bol je zajímal víc, nežli moje problémy :D

Kiara napsal(a):

Vějířovko, Selima přeciž psala, že ani jedno není bůhvíjaký vzor ;)

Selimo, tak to já jsem měla v životě "štěstí" na nevěrníky a chlaďasy all-in-one: to byli pánové, kteří rádi zahli, vřelé slovíčko z nich člověk nevykřesal a vlastní bol je zajímal víc, nežli moje problémy :D

Ale přesto by volila raději nevěrníka "možno aj kvoli děťom" - jak napsala.

Víš co, Vějířovko, programoví nevěrníci mají - na rozdíl od chlaďasů - takový ten vnitřní náboj, šarm a esprit, kteří chlaďasové nemají.

Na rozdíl od chlaďasů je s nimi alespoň doma zábava, což se o domácnosti s chlaďasem říct nedá: tam je ponuro, nevlídno, jednotvárnost a šeď :jojo: a já se přiznám, že kdybych si měla vybrat JENOM z těchto dvou zel, volila bych zlo menší a to nevěrníka :jojo:

Kiara napsal(a):

Víš co, Vějířovko, programoví nevěrníci mají - na rozdíl od chlaďasů - takový ten vnitřní náboj, šarm a esprit, kteří chlaďasové nemají.

Na rozdíl od chlaďasů je s nimi alespoň doma zábava, což se o domácnosti s chlaďasem říct nedá: tam je ponuro, nevlídno, jednotvárnost a šeď :jojo: a já se přiznám, že kdybych si měla vybrat JENOM z těchto dvou zel, volila bych zlo menší a to nevěrníka :jojo:

Jenomže, Kiaro, v našem diskutovaném případě by to asi nebyla dobrá cesta. Biologický otec je chlaďas, děti budou mít zřejmě povahou blíž k němu než k zábavnému nevěrníkovi. Pokud si jeho žena vybrala právě jeho, tak asi také nepreferuje veselé nevěrníky s espritem. A úplně nakonec, té paní s dětmi z nichž jeden je autista, nikdo nenabízí zábavného charismatického nevěrníka, který by miloval její dvě děti a vzorně by se (mezi svými výjezdy) o ně staral.
Pochybuji, že by takový exemplář vůbec našla, a myslím,že by ho asi stejně nechtěla.

ViktorkaM napsal(a):

Selima napsal(a):

...Zabíja ma, že nevlastný syn si vzal od otca práve tie najhoršie "vzory" a do mrte ich okopíroval, ba ešte zašiel ďalej. :grater: :kapitulation: Z toho dobrého (a že mal bývalý aj hromadu dobrých vlastností) si vybral len niečo. :dumbom:

Tak neviem, bud som divna, alebo sa mi akosi nechce vziat "vzal si od otca"... Neviem na sebe najst mamine alebo otcove vlastnosti (ked, tak len minimalne zablesky, a co, ani to mozno nie, to je len nahoda, ze v niecom som im niecim podobna, asi tak, ako som v niecom podobna tebe, aj ked nie si moj rodic). Aj dcer mam habadej, a netrufla by som si povedat, ze je niektora "cela ja, ci cely otec"... Myslim, ze toho z vlastnosti, co geneticky ziskame, je take minimum, ze ten novy tvor je naozaj novy, jedinecny, neokopirovany a neokopirovatelny..., takze zvadzat to, ze niekto je taky alebo makovy podla niektoreho rodica, je zavadzajuce... moze to byt vychovou, to ano, ale vlastnostami rozhodne nie...

PS: A v tom mozno tkvie aj spusta neprijemnosti typu: si cela matka, si cely otec... + vycitky. To nie je zdedene, ale vychova toho, komu je decko "podobnejsie", ho ovplyvnila viac, nez druheho rodica...

Nejde o vlasntosti, ale o životný vzorec. Nevlastný syn má dieťa so ženou, ktorá sa o svojho syna cca od 2-3 rokov nestará a väčšinu času naňho ani neposiela peniaze. Nevlastný syn zašiel ešte ďalej (oproti sovjmu otcovi), lebo o svojho syna sa nestará sám, ale jeho sestra (zatiaľ čo on zarába peniaze, povedzme) a hoci má priateľku, nejaví záujem vziať si ho k sebe. Takže už druhá generácia detí, ktoré hovoria "mama" inej žene ako tej, ktorá ich porodila. Uznaj, že to nebude náhoda - a asi ani gény, aspoň neviem, že by takto fungovali - ale skôr blbý životný vzorec, prevzatý bez rozmýšľania a bez akejkoľvek snahy o korekciu. "Takúto rodinu som mal ako decko ja a takáto bude dobrá aj môjmu decku". :rolleyes:

Vějířovka napsal(a):

Selima napsal(a):

A podľa mňa je zasa ľahšie žiť s neverníkom - za predpokladu, že má rád rodinu a postará sa o ňu - ako s chladným čumákom, pre ktorého rodina znamená len "splnené, odfjaknuté" a radšej od nej uteká do práce... Ale to je asi tiež od prípadu k prípadu.

Toto dilema tady ale nikdo neřeší.

Nerieši, ale porovnáva. ;) Inak, neviem, že by tu niekto niečo riešil, rozoberá sa tu niečo ako prípad "kamarátkinho bratranca suseda koňa"...

Vějířovka napsal(a):

Jenomže, Kiaro, v našem diskutovaném případě by to asi nebyla dobrá cesta. Biologický otec je chlaďas, děti budou mít zřejmě povahou blíž k němu než k zábavnému nevěrníkovi. Pokud si jeho žena vybrala právě jeho, tak asi také nepreferuje veselé nevěrníky s espritem. A úplně nakonec, té paní s dětmi z nichž jeden je autista, nikdo nenabízí zábavného charismatického nevěrníka, který by miloval její dvě děti a vzorně by se (mezi svými výjezdy) o ně staral.
Pochybuji, že by takový exemplář vůbec našla, a myslím,že by ho asi stejně nechtěla.

Nu, Vějířovko, paní by měla v případě rozvodu vůbec ztížené šance na hledání jakéhokoliv partnera, což o to :/ protože málokterý pán unese cizí dítě s mentálním handicapem ...

Kiara napsal(a):

Hm, Selimo ... když už jsme u tohoto konkrétního případu, pečovat o dítě s autismem vůbec není žádná legrace a pokud paní "odvykla" X let pracovnímu procesu, obávám se, že na ni v dnešní době žádný zaměstnavatel s otevřenou náručí nečeká. Vezmeme-li to z ryze praktické stránky, paní by musela začínat od píky, možná si i sjednat nějakou rekvalifikaci a i poté by vydělávala 0-0-nic.
Takže věřím tomu, že pokud je manželství alespoň trochu snesitelné, paní se zdráhá udělat za vším tlustou čáru a rozvést se. My tady nemůžeme vědět, jestli dlouhodobě strádá nebo jestli jí naopak stav věcí vyhovuje a o rozvodu by nikdy neuvažovala, my se tady jenom vyjadřujeme na základě svých vlastních životních zkušeností.
A já na základě svých vlastních životních zkušeností tvrdím, že žít X let v závislosti na manželových penězích, protože vychovávám zdravotně handicapované děti a nemůžu od nich jít do práce - a poté se postavit na vlastní nohy a zapojit se do pracovního procesu je dost velká fuška. Teď nemluvím o tom, jak se zčistajasna obejít bez manželových peněz, ale o tom, jak se ve středním věku zapojit do pracovního procesu bez vzdělání a bez praxe, s úděsem zjistit, že po X letech strávených doma s dětmi se leccos změnilo, na pozici, kterou jsem zastávala za svobodna v žádném případě nemám a musím si proto udělat rekvalifikaci třeba úplně v jiném oboru, abych měla šanci na trhu práce uspět :jojo:

Nikto nehovorí, že je jej siutácia ľahká (aj keď vlastne NEVIEME, aká reálne je), ale otázka je ČO s ňou, resp. ČI s ňou niečo vôbec robiť a aspoň si skúsiť nájsť prácu, alebo s pocitom obete "držať rodinu". Priznávam bez mučenia, že neviem, čo by som volila ja - asi v závislosti od konkrétnej siutácie, povahy muža, detí, vonkajších okolností...

... nemalo byt "susedovho" kona?
(No teda bez tej diakritiky to ale vyzera... :usch: )
A co sa tyka toho "rodinneho vzorca" - hm, u nas sa teda prenasa (aspon co do poctu manzelstiev a deti) asi ta "opacna pozicia", vidis? To ma nikdy nenapadlo takto rozmyslat...

Kiara napsal(a):

Vějířovko, Selima přeciž psala, že ani jedno není bůhvíjaký vzor ;)

Selimo, tak to já jsem měla v životě "štěstí" na nevěrníky a chlaďasy all-in-one: to byli pánové, kteří rádi zahli, vřelé slovíčko z nich člověk nevykřesal a vlastní bol je zajímal víc, nežli moje problémy :D

:o :rolleyes: Tak to je už úplne bezvadná kombinácia... Chladný neverník. :dumbom: :grater: :kapitulation: To možno radšej sama... BI.

Sel, jedno je jisté: narodí-li se Ti dítě s takto těžkým mentálním handicapem, je na svých rodičích naprosto závislé až do smrti. Zdravé dítě vyroste, dospěje, osamostatní se a postaví se na vlastní nohy, u handicapovaného dítěte s něčím takovým vůbec nemůžeš počítat, maximálně můžeš využívat odlehčovacích služeb v podobě třeba denních stacionářů, nechceš-li dát svoje dítě přímo do ústavu :/

Proto tvrdím, že v situaci té paní vůbec není jednoduché rozhodovat se, zdali s manželem zůstane či nikoli :jojo:

Selima napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Selima napsal(a):

A podľa mňa je zasa ľahšie žiť s neverníkom - za predpokladu, že má rád rodinu a postará sa o ňu - ako s chladným čumákom, pre ktorého rodina znamená len "splnené, odfjaknuté" a radšej od nej uteká do práce... Ale to je asi tiež od prípadu k prípadu.

Toto dilema tady ale nikdo neřeší.

Nerieši, ale porovnáva. ;) Inak, neviem, že by tu niekto niečo riešil, rozoberá sa tu niečo ako prípad "kamarátkinho bratranca suseda koňa"...

No tak dobře, ať je po tvém. Tak se tady nic neřeší, ale porovnává a rozebírá.:reta::rock::D

Vějířovka napsal(a):

Kiara napsal(a):

Vějířovko, Selima přeciž psala, že ani jedno není bůhvíjaký vzor ;)

Selimo, tak to já jsem měla v životě "štěstí" na nevěrníky a chlaďasy all-in-one: to byli pánové, kteří rádi zahli, vřelé slovíčko z nich člověk nevykřesal a vlastní bol je zajímal víc, nežli moje problémy :D

Ale přesto by volila raději nevěrníka "možno aj kvoli děťom" - jak napsala.

No iste, lebo ak si nevolá deti k š.u.k.a.niu a je diskrétny a šikovný, tak o jeho nevere nemusia nič vedieť a vidia len láskavého, vrúcneho a starajúceho sa otca. Kdežto chladný odchov zrejme zakryť tak ľahko nejde a nejako sa na deťoch podpíše nabetón, na 100%. Deti z chladného odchovu sa takpovediac dajú po istom čas rozoznať... :grater: :par:

Selima napsal(a):

Kiara napsal(a):

Vějířovko, Selima přeciž psala, že ani jedno není bůhvíjaký vzor ;)

Selimo, tak to já jsem měla v životě "štěstí" na nevěrníky a chlaďasy all-in-one: to byli pánové, kteří rádi zahli, vřelé slovíčko z nich člověk nevykřesal a vlastní bol je zajímal víc, nežli moje problémy :D

:o :rolleyes: Tak to je už úplne bezvadná kombinácia... Chladný neverník. :dumbom: :grater: :kapitulation: To možno radšej sama... BI.

No, však já už taky sama jsem ;) Ne, že bych si stav věcí nějak výrazně pochvalovala, ale konečně mám svatej pokoj :supr:

Kiara napsal(a):

Víš co, Vějířovko, programoví nevěrníci mají - na rozdíl od chlaďasů - takový ten vnitřní náboj, šarm a esprit, kteří chlaďasové nemají.

Na rozdíl od chlaďasů je s nimi alespoň doma zábava, což se o domácnosti s chlaďasem říct nedá: tam je ponuro, nevlídno, jednotvárnost a šeď :jojo: a já se přiznám, že kdybych si měla vybrat JENOM z těchto dvou zel, volila bych zlo menší a to nevěrníka :jojo:

Myslíš? Tak to já tedy za sebe mohu říct, že takové vzrůšo  bych radši obětovala  za zázemí s chlaďáskem- klaďáskem a  i při své  monogamnosti bych raději vzrůšo hledala jinde ,při zachování zázemí.  To mi žádný nevěrník neposkyne, zvlášť pokud budu mít ve vleku dvě dítka a z toho jedno  byť lehce  leč s handicapem.... Prostě nevěrník je natolik sebestředným tvorem, že  je on na prvním místě. U chlaďase je to práce, kredit,  vyštosované bankovky na účtě....
Pro něj je manželka   něco jako koza v chlívku( další  povinnost ale užitečná)-tu je také třeba pravidelně krmit, vyvádět na pastvu, kůzlátkům přistrkovat  lepší příkrm. No a  ke kozlovi se vodí  jednou za rok...:vissla:  Pokud nezlobí a netrká  , bude ji páníček  opatrovat, zabezpečovat. Když začne blbnout dá se do klobás... Tedy zůstanu-li u tohoto příměru- rozumná koza bude vybírat sladké lupení  a  užívat si  teplý a suchý chlívek! :jojo:

Selima napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Kiara napsal(a):

Vějířovko, Selima přeciž psala, že ani jedno není bůhvíjaký vzor ;)

Selimo, tak to já jsem měla v životě "štěstí" na nevěrníky a chlaďasy all-in-one: to byli pánové, kteří rádi zahli, vřelé slovíčko z nich člověk nevykřesal a vlastní bol je zajímal víc, nežli moje problémy :D

Ale přesto by volila raději nevěrníka "možno aj kvoli děťom" - jak napsala.

No iste, lebo ak si nevolá deti k š.u.k.a.niu a je diskrétny a šikovný, tak o jeho nevere nemusia nič vedieť a vidia len láskavého, vrúcneho a starajúceho sa otca. Kdežto chladný odchov zrejme zakryť tak ľahko nejde a nejako sa na deťoch podpíše nabetón, na 100%. Deti z chladného odchovu sa takpovediac dajú po istom čas rozoznať... :grater: :par:

A kde  bys sehnala takového laskavého a vroucího, starajícího se otce, pro tyto dvě konkrétní děti?

ViktorkaM napsal(a):

... nemalo byt "susedovho" kona?
(No teda bez tej diakritiky to ale vyzera... :usch: )
A co sa tyka toho "rodinneho vzorca" - hm, u nas sa teda prenasa (aspon co do poctu manzelstiev a deti) asi ta "opacna pozicia", vidis? To ma nikdy nenapadlo takto rozmyslat...

Básnická licencia :D alebo nadsázka, gramaticky trošku odbočená.

Selima napsal(a):

... Deti z chladného odchovu sa takpovediac dajú po istom čas rozoznať... :grater: :par:

JA som dieta z chladneho odchovu. Bingo. Ale otec nebol nevernik, bol iba chladny. K mame. A ona tym padom bola chladna ku mne. Cely zivot... :grater: Je ale fakt, ze po otcovej smrti som ju az do svojej svadby ukecavala, aby sa vydala a poriadila mi surodenca... sama som byt nechcela...

Vějířovko, ty děti už svého otce mají, netřeba jim shánět dalšího, když se paní ještě zatím ani nerozvedla ;) MMCH třeba se nerozvedla mimo jiné i proto, že ví, že najít si po rozvodu partnera se dvěma dětmi, z toho jedním handicapovaným by zřejmě nebyl žádný med :jojo:

Tá kamoška samoživiteľka s autistickým synom (dnes už, chvalabohu, dospelým takže zarábajúcim aspoň na príležitosntých brigádach) je opustená chlaďasom... Možno aj neverníkom :D , asi už má nejakú inú, ale podľa jej opisu bol chlad a citová plochosť najvýraznejšou vlastnosťou otecka, ktorý dieťa opustil ihneď po potvrdení diagnózy. :/ Čiže tu by som hneď dala jedno plus chlaďasovi-workoholikovi z príbehu. Ten apsoň zostal, aj keď uniká z rodiny a od autistu asi tiež, ale menej radikálne. :( Za prácou-milenkou.

Zuzcina koza v chlivku, jo, trefny primer... :supr:

Vějířovka napsal(a):

Selima napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Ale přesto by volila raději nevěrníka "možno aj kvoli děťom" - jak napsala.

No iste, lebo ak si nevolá deti k š.u.k.a.niu a je diskrétny a šikovný, tak o jeho nevere nemusia nič vedieť a vidia len láskavého, vrúcneho a starajúceho sa otca. Kdežto chladný odchov zrejme zakryť tak ľahko nejde a nejako sa na deťoch podpíše nabetón, na 100%. Deti z chladného odchovu sa takpovediac dajú po istom čas rozoznať... :grater: :par:

A kde  bys sehnala takového laskavého a vroucího, starajícího se otce, pro tyto dvě konkrétní děti?

Prečo "sehnala"? Ja som si myslela, že sa bavíme o biologickom otcovi detí....? :co:

Kiara napsal(a):

Sel, jedno je jisté: narodí-li se Ti dítě s takto těžkým mentálním handicapem, je na svých rodičích naprosto závislé až do smrti. Zdravé dítě vyroste, dospěje, osamostatní se a postaví se na vlastní nohy, u handicapovaného dítěte s něčím takovým vůbec nemůžeš počítat, maximálně můžeš využívat odlehčovacích služeb v podobě třeba denních stacionářů, nechceš-li dát svoje dítě přímo do ústavu :/
Proto tvrdím, že v situaci té paní vůbec není jednoduché rozhodovat se, zdali s manželem zůstane či nikoli :jojo:

Kuwa, my vôbec nevieme, AKÝ ŤAŽKÝ ten hendikep je! Autizmus je pomenovanie celého komplexu problémov, rôzne odstupňovaných :/ ...

Ano, Selimo ... bohužel nezřídka se stává, že někteří otcové neunesou postižení svého dítěte a rodinu opouštějí :grater: a co víc: o svém postiženém dítěti nechtějí ani slýchat, natož ho vídat a někdy i nedejbože posílat na něj řádně výživné :grater:

A já bych chlaďasovi-workoholikovi z příběhu dala taky plus: za to, že od rodiny neutekl a že ji zabezpečuje, byť na úkor svého volného času, který by měl trávit s rodinou :jojo: Ono to teď bude znít možná cynicky, co napíšu, ale je to tak: matka dítěte je ráda, že má alespoň takového manžela nežli žádného, protože jí je jasné, že ve své situaci má pramálo na výběr :jojo:

ViktorkaM napsal(a):

Selima napsal(a):

... Deti z chladného odchovu sa takpovediac dajú po istom čas rozoznať... :grater: :par:

JA som dieta z chladneho odchovu. Bingo. Ale otec nebol nevernik, bol iba chladny. K mame. A ona tym padom bola chladna ku mne. Cely zivot... :grater: Je ale fakt, ze po otcovej smrti som ju az do svojej svadby ukecavala, aby sa vydala a poriadila mi surodenca... sama som byt nechcela...

:par: Ja som z čiastočne studeného odchovu, hoci... no, povedzme, že tam veľmi neboli vonkajšie prejavy, ale skutočne chladný v rodine nebol asi nikto. Ale aby sa to vyrovnalo :jojo: , našla som si vrúcneho neverníka a cholerika... :D :hjarta: No a odvtedy sa snažím nájsť zlatú strednú cestu, v sebe aj v partnerovi.

Kiara napsal(a):

Ano, Selimo ... bohužel nezřídka se stává, že někteří otcové neunesou postižení svého dítěte a rodinu opouštějí :grater: a co víc: o svém postiženém dítěti nechtějí ani slýchat, natož ho vídat a někdy i nedejbože posílat na něj řádně výživné :grater:

A já bych chlaďasovi-workoholikovi z příběhu dala taky plus: za to, že od rodiny neutekl a že ji zabezpečuje, byť na úkor svého volného času, který by měl trávit s rodinou :jojo: Ono to teď bude znít možná cynicky, co napíšu, ale je to tak: matka dítěte je ráda, že má alespoň takového manžela nežli žádného, protože jí je jasné, že ve své situaci má pramálo na výběr :jojo:

Takhle nějak to vidím také.

Selima napsal(a):

Kiara napsal(a):

Sel, jedno je jisté: narodí-li se Ti dítě s takto těžkým mentálním handicapem, je na svých rodičích naprosto závislé až do smrti. Zdravé dítě vyroste, dospěje, osamostatní se a postaví se na vlastní nohy, u handicapovaného dítěte s něčím takovým vůbec nemůžeš počítat, maximálně můžeš využívat odlehčovacích služeb v podobě třeba denních stacionářů, nechceš-li dát svoje dítě přímo do ústavu :/
Proto tvrdím, že v situaci té paní vůbec není jednoduché rozhodovat se, zdali s manželem zůstane či nikoli :jojo:

Kuwa, my vôbec nevieme, AKÝ ŤAŽKÝ ten hendikep je! Autizmus je pomenovanie celého komplexu problémov, rôzne odstupňovaných :/ ...

Selimo, autismus jako takový znamená, že autista celý svůj život potřebuje větší či menší dopomoc jiné osoby a bez takové dopomoci není vůbec schopen žít samostatně. Já takovýhle stav považuju za docela dost těžkej handicap ... :jojo:

Selima napsal(a):

Vějířovka napsal(a):

Selima napsal(a):

No iste, lebo ak si nevolá deti k š.u.k.a.niu a je diskrétny a šikovný, tak o jeho nevere nemusia nič vedieť a vidia len láskavého, vrúcneho a starajúceho sa otca. Kdežto chladný odchov zrejme zakryť tak ľahko nejde a nejako sa na deťoch podpíše nabetón, na 100%. Deti z chladného odchovu sa takpovediac dajú po istom čas rozoznať... :grater: :par:

A kde  bys sehnala takového laskavého a vroucího, starajícího se otce, pro tyto dvě konkrétní děti?

Prečo "sehnala"? Ja som si myslela, že sa bavíme o biologickom otcovi detí....? :co:

Biologický otec dětí je daný, je to workoholik a tvrdí se, že chlaďas, toho si vybírat a navrhovat nemůžeš, takže úvahy o tom, jak ten vroucí nevěrník je v rodině úžasný, jsou zbytečné.
Teď jsem si vzpomněla, že Vitto tady psala o takovém partnerovi, a kupodivu ho nakonec poslala k vodě.

Autizmus
Prehľad
Autizmus je charakteristický silnou orientáciou na vlastnú osobu a poruchami správania sa medzi ľuďmi a pri medziľudskej komunikácii a postihuje 2-4 z 10 000 detí, chlapcov približne trikrát častejšie než dievčatá. Podľa stupňa závažnosti ochorenia sa rozlišuje psychogénny a somatogénny autizmus a aj Kannerov a Aspergerov syndróm. V prvom rade možno príčiny hľadať v telesných faktoroch ako sú genetické a neurobiologické zmeny. Okrem toho môžu vedľajšiu úlohu zohrávať aj psychologické aspekty. Deti sú často nápadné už v dojčenskom veku svojím nedostatočným nadväzovaním kontaktov s blízkymi osobami. Neskôr prejavujú málo o záujmu o napodobňovanie vzorov a nadväzovanie priateľstiev. Narušený je aj vývin reči a kreativity. Liečba spočíva v behavoriálnej psychoterapii so silným začlenením rodičov, v logopédii, liečebnej gymnastike a liekoch. V posledných rokoch sa v tlači viackrát referovalo o dobrých výsledkoch dosiahnutých hrou so skrotenými delfínmi. Často je nutná starostlivosť v špeciálnych zariadeniach ešte i vo veku dospelosti.
Všeobecné informácie / definícia
Výraz „autizmus“ bol vytvorený už v roku 1911 švajčiarskym psychiatrom Bleulerom, ktorý ním označil „odpútanie sa od reality spolu s relatívnou alebo absolútnou prevahou vnútorného života“. Vtedy sa označenie autistický volilo na popis takých schizofrenických pacientov, ktorí sa vyznačovali najmä silnou orientáciou na vlastnú osobu a utiahnutosťou zo sociálneho života. Ako samostatná choroba, ktorá sa odlišuje od schizofrénie a začína sa v detstve, bol autizmus opísaný americkým psychiatrom Kannerom v roku 1943, ale až v osemdesiatych rokoch bol uznaný ako vlastná diagnostická kategória.
Autistické poruchy sa rozdeľujú do štyroch skupín. Okrem psychogénneho a somatogénneho autizmu sa rozlišuje Kannerov a Aspergerov syndróm. Tieto dva syndrómy tvoria hlavné formy autizmu. Všetky formy majú spoločné to, že je narušené hlavne správanie sa medzi ľuďmi a komunikácia. Pre mnohých rodičov je preto len ťažko možné vytvoriť si k svojmu autistickému dieťaťu kontakt, čo pre postihnuté rodiny predstavuje veľkú záťaž a znepokojenie.
Táto porucha sa vďaka filmu „Rainman“ stala známou aj širokej verejnosti. V tomto filme predstavil Dustin Hoffmann pôsobivým spôsobom ťažkosti dospelého autistu.
Čítajte viac: http://primar.sme.sk/c/4116884/autizmus … z1RFHEk9sK

Věříjovka,  ato ja som pochopila, že sa tu porovnáva, od ktorého typu muža (a otca detí) skôr odísť. Tak ak ide o to, kde zohnať otca k dvom deťom, z ktorých jedno je autista, tak to je akosi iná debata. :D A dosť akadmeická, úprimne povedané. K dvom deťom, ktoré ma potrebujú celú, by som si hľadala skôr babičku, (ktorú neopustím ;) ) ako otecka. :jojo:

Selima napsal(a):

Věříjovka,  ato ja som pochopila, že sa tu porovnáva, od ktorého typu muža (a otca detí) skôr odísť. Tak ak ide o to, kde zohnať otca k dvom deťom, z ktorých jedno je autista, tak to je akosi iná debata. :D A dosť akadmeická, úprimne povedané. K dvom deťom, ktoré ma potrebujú celú, by som si hľadala skôr babičku, (ktorú neopustím ;) ) ako otecka. :jojo:

Všechny debaty tady jsou vpodstatě akademické.
Já jsem tu debatu tady zase chápala tak, zda je (podle nás) dobře, že tato konkrétní paní zůstává v rodině a zda dělá dobře, že se s tím smířila, že muž pouze vydělává a už mu nestačí energie na projevy vřelé náklonnosti, nebo bychom my, na jejím místě raději odešly a postavily se na vlastní nohy?
Možná, že je tato debata reálnější než uvažovat co by bylo, kdyby otec nebyl workoholik, ale nevěrník.

Selima napsal(a):

Věříjovka,  ato ja som pochopila, že sa tu porovnáva, od ktorého typu muža (a otca detí) skôr odísť. Tak ak ide o to, kde zohnať otca k dvom deťom, z ktorých jedno je autista, tak to je akosi iná debata. :D A dosť akadmeická, úprimne povedané. K dvom deťom, ktoré ma potrebujú celú, by som si hľadala skôr babičku, (ktorú neopustím ;) ) ako otecka. :jojo:

Ale ona nepotřebuje babičku, ta by je ekonomicky nezajistila, jí zcela stačí její manžel workoholik - a navíc manžela opustit nemíní. Nač by jí byla babička.

Tak je to sice nepatřičné, ale přišlo mi to děsně k smíchu-   to že by se dala   hypoteticky té   paní od dvou dětí  s manželem workoholikem  nacpat  babička.   Navrhovala bych  stárnoucí a lehce sklerotickou, s vlastními zdravotními problémy,pokud možno matku toho workoholika- pak už si  ta paní určitě hodí přes švestku špagát! :lol::lol::dumbom::kapitulation:

Já bych to možná shrnula tak, že ženská má odejít od manžela/otce, který ji trápí. Mně přes původní zoufalství syn už po čtrnácti dnech řekl : "Mami, je to blbý říkat, ale nám je teď tak dobře, vždyť my se pořád smějeme..."

Zuzi, ale ja poznám pár báb(smaoživiteliek), ktoré si babičku takto našli, jedna dokonca natvrdo na "zoznamovací" inzerát. A fakt majú pomoc, psychickú, s opatrovaním, občas aj čisto materiálnu s jedlom alebo chalupou na víkend. (Nejde samozrejme o 90tničky nad hrobom, ale o čulé čerstvé penzistky, v jednom prípade aj s láskavým deduškom). Ale kľudne sa smej, smiech prospieva zdraviu. :jojo:

Selima napsal(a):

Zuzi, ale ja poznám pár báb(smaoživiteliek), ktoré si babičku takto našli, jedna dokonca natvrdo na "zoznamovací" inzerát. A fakt majú pomoc, psychickú, s opatrovaním, občas aj čisto materiálnu s jedlom alebo chalupou na víkend. (Nejde samozrejme o 90tničky nad hrobom, ale o čulé čerstvé penzistky, v jednom prípade aj s láskavým deduškom). Ale kľudne sa smej, smiech prospieva zdraviu. :jojo:

Jasně, vždyť je to jen hypotetická rozprava o někom ,koho neznáme...  Jen mi tam prostě naskočil obrázek totální zkázy s  babuškou  Jaguškou za zadkem...
Jinak moje maminka je ve svém značně pokročilém věku   čilejší  než já -takže   vím, že existují  babky - záchranářky  a motorky  v domácostech ,které na ně spoléhají....

Babička by trebárs postrážila deti (vrátane autistu), aby mama mohla ísť pracovať, za koníčkom, žiť... A predpokladám, že workoholik by neprestal byť otcom ani po rozvode (=nerozviedol by sa s deťmi) a o deti by sa finančne postaral.

Selima napsal(a):

Zuzi, ale ja poznám pár báb(smaoživiteliek), ktoré si babičku takto našli, jedna dokonca natvrdo na "zoznamovací" inzerát. A fakt majú pomoc, psychickú, s opatrovaním, občas aj čisto materiálnu s jedlom alebo chalupou na víkend. (Nejde samozrejme o 90tničky nad hrobom, ale o čulé čerstvé penzistky, v jednom prípade aj s láskavým deduškom). Ale kľudne sa smej, smiech prospieva zdraviu. :jojo:

To přece není vůbec reálné, to by musela vydělávat minimálně tolik, co workoholik, s dětmi by se moc neviděla a nechala by je nějak "opatrovat". S postiženým dítětem se musí pracovat a ne je nechat opatrovat babičkou na inzerát.
Navíc by tu babičku musela platit.

Selima napsal(a):

Babička by trebárs postrážila deti (vrátane autistu), aby mama mohla ísť pracovať, za koníčkom, žiť... A predpokladám, že workoholik by neprestal byť otcom ani po rozvode (=nerozviedol by sa s deťmi) a o deti by sa finančne postaral.

Možná, kdyby byl takto zatracen a "odejit", tak by platil jen alimenty, kdo ví.
A šel by si konečně za koníčkem a žít ...

S "postiženým ditětem se musí pracovat" - do istej miery. S autistami treba pracovať opatrne a pdoľa ICH chute a tempa. :jojo: Zarábať by nemusela toľko ako workoholik, lebo predpokladám, že na rozdiel od neho by dostávala časť peňazí vo forme alimentov. Ale opakujem: varíme tu z vody a mňa to u žneba. Máme málo informácií a aj tak poriadne envieme (ja teda určite nie), čo by sme urobili a čo neurobili na jej mieste. Nevieme ani len, aké staré sú deti, nakoľko je autista postihnutý - vieme PRD. Ja len tvrdím, že nejaké riešenia sú, nie že nie, a občas sa nájde jedno lepšie ako tie ostatné. Niekedy je to ostať a niekedy je to odísť. V závislosti od situácie. Howgh!

Selima napsal(a):

Babička by trebárs postrážila deti (vrátane autistu), aby mama mohla ísť pracovať, za koníčkom, žiť... A predpokladám, že workoholik by neprestal byť otcom ani po rozvode (=nerozviedol by sa s deťmi) a o deti by sa finančne postaral.

Selimo, platí, že na hlídání zdravého dítěte seženeš prakticky kohokoliv a možná i za symbolickou cenu; to za předpokladu, že si padnete do oka se starou, osamělou paní, která si tak nahrazuje péči o vlastní, chybějící rodinu. Uvědom si ale, že totéž neplatí o dítěti s mentálním handicapem, na péči o něj se Ti jen tak nikdo nedá a už vůbec ne za symbolickou cenu :jojo: !!!

A v dnešní době vůbec není jisté, zda by se otec "musel" finančně postarat. Nemusel, Selimo. Stačí si tady přečíst smutné příběhy, jak nulová je vymahatelnost práva u některých neplatičů výživného... :grater:

Selima napsal(a):

... Máme málo informácií a ... Ja len tvrdím, že nejaké riešenia sú, nie že nie, a občas sa nájde jedno lepšie ako tie ostatné...

Kde sa tu vlastne vzala tato mamina, manzelka chladneho workoholika? Ja myslim, ze to najlepsie riesenie nasla. Nechodi sem, spokojne si kazde rano uviaze bielu fertusku, a smeje sa, ako nas dobre na niekolko dni zabavila... :reta:

:D :jojo:

Viktorko, "manželka chladného workoholika" tak nějak vyplynula z diskuse :D Toto vlákno založila Revliba a začínalo pouhou akademickou otázkou ... :D

Jo vyplynula... Aha... Ja jen, ze my tady potime krev, a ona se jaksi - rozplynula... :gloria:

víte co mi někdy přijde? že ženský nikdy nejsou štastný. MOžná jen chviličku, ale pořád by chtěli něco nového, touží po něčem, chtějí to co nemaj. Vlastně si ani neuvědomují a někdy i uvědomují, že vlastně maj, co chtějí, tak co jim chybí ke štěstí?

dusička napsal(a):

víte co mi někdy přijde? že ženský nikdy nejsou štastný. MOžná jen chviličku, ale pořád by chtěli něco nového, touží po něčem, chtějí to co nemaj. Vlastně si ani neuvědomují a někdy i uvědomují, že vlastně maj, co chtějí, tak co jim chybí ke štěstí?

Dusi, vyjimecne s Tebou MUSIM souhlasit :)

dusičko, já jsem se naučila v pohodě žít sama se sebou a od tý doby jsem poměrně spokojenej a vyrovnanej člověk :) Ale to až teď - celej život jsem žila podle hesla: Vždycky jsem dostala to, co jsem chtěla a přesně to mě taky zničilo :D

Kairo - taky bych jednou chtěla říct si dost a jsem spokojená takto. Nevím, jestli je to třeba i věkem, kdy se vychovaj děti a člověk nemá takovou zodpovědnost.
Morfe - jak ty můžeš souhlasit, nevíš o co de, nejsi žena. Já ženy nijak nenapadám, to není nic negativního, že chtěj jít stále dál a dál.

Kiara napsal(a):

... já jsem se naučila v pohodě žít sama se sebou a ...

Jak se mi to tak pomalu nacitalo a myksovala jsem mysi, ctu: ..."já jsem se naučila v hospodě žít sama se sebou a" ... :co: :rodna: :gloria:

dusička napsal(a):

víte co mi někdy přijde? že ženský nikdy nejsou štastný. MOžná jen chviličku, ale pořád by chtěli něco nového, touží po něčem, chtějí to co nemaj. Vlastně si ani neuvědomují a někdy i uvědomují, že vlastně maj, co chtějí, tak co jim chybí ke štěstí?

Já jsem šťasná a uvědomuju si, že můj chlap je v mnoha ohledech výjimečný :) Ale musela jsem se k němu protrpět :) On mě rád objímá a líbá na veřejnosti i v soukromí, neostýchá se mi říct, že mě má rád, že mi to sluší, že jsem sexy. Když někde vidí oblečení, co by mi slušelo, tak ho koupí a umí trefit velikost... Holky - on dokonce pozná, když mám novou rtěnku a stíny :) A když jsem v průšvihu, stačí zavolat a okamžitě přijede a řeší za mě... dává mi pocit, že jsem Princezna a já si to po těch svých životních peripetiích strašně užívám ! Wow.... děkuju ti, L :)

ViktorkaM napsal(a):

Kiara napsal(a):

... já jsem se naučila v pohodě žít sama se sebou a ...

Jak se mi to tak pomalu nacitalo a myksovala jsem mysi, ctu: ..."já jsem se naučila v hospodě žít sama se sebou a" ... :co: :rodna: :gloria:

:lol::lol::lol: tak hospoda by mi k vnitřnímu klidu asi moc nepomohla :lol::lol::lol:

dusička napsal(a):

Kairo - taky bych jednou chtěla říct si dost a jsem spokojená takto. Nevím, jestli je to třeba i věkem, kdy se vychovaj děti a člověk nemá takovou zodpovědnost.

Ano, dusičko, určitě v tom hraje roli fakt, že děti mi vyletěly z hnízda a jsem už v životě jenom sama za sebe :jojo:

vitto napsal(a):

dusička napsal(a):

víte co mi někdy přijde? že ženský nikdy nejsou štastný. MOžná jen chviličku, ale pořád by chtěli něco nového, touží po něčem, chtějí to co nemaj. Vlastně si ani neuvědomují a někdy i uvědomují, že vlastně maj, co chtějí, tak co jim chybí ke štěstí?

Já jsem šťasná a uvědomuju si, že můj chlap je v mnoha ohledech výjimečný :) Ale musela jsem se k němu protrpět :) On mě rád objímá a líbá na veřejnosti i v soukromí, neostýchá se mi říct, že mě má rád, že mi to sluší, že jsem sexy. Když někde vidí oblečení, co by mi slušelo, tak ho koupí a umí trefit velikost... Holky - on dokonce pozná, když mám novou rtěnku a stíny :) A když jsem v průšvihu, stačí zavolat a okamžitě přijede a řeší za mě... dává mi pocit, že jsem Princezna a já si to po těch svých životních peripetiích strašně užívám ! Wow.... děkuju ti, L :)

Dušičko, máš pravdu. Někdy ani nevíme co máme, když máme zdravé děti, manžela, který má sice své mouchy ale má rád své děti, a někdy mu ani nevadí ten stereotym, z kterého každý mužský občas utíká (nejen mužský!):D !!!

vitto, vždyť ty jsi šťastný člověk!!!:supr: Manželství, které je ideální, vždy má určitý kompromis a jeden z nich je velmi rozumný.:par: To právě funguje. Manželství je dlouhé než vvyrostou děti - a ty potřebují oba rodiče, aby byly šťastné! Jsou vyjímky, ale myslím všeobecně. I nevěra se dá odpustit, chce to  nemyslet jen na sebe ale především na děti. I ten mužský to časem umí ocenit!!!:godlike:
Když vnímám děti ve střídavé péči, které nevědí čí jsou a ze všeho těží, nebo jsou i někdy na obtíž, tak je mi jich líto.... . Každý sám má osud ve svých rukou.:hjarta::gloria:

já třeba si uvědomím, že vlastně jo,že jsem spokojená, co vlastně chci novýho? Jsem neštastná kvůli "blbostem" ,ale mám tři zdravé děti,  když vidím někoho poblíž, jak je neštastný, nemocný dítě, nějaká tragédie.
NEvím, jak bych to napsala, snad chápete.

AnB napsal(a):

vitto napsal(a):

dusička napsal(a):

víte co mi někdy přijde? že ženský nikdy nejsou štastný. MOžná jen chviličku, ale pořád by chtěli něco nového, touží po něčem, chtějí to co nemaj. Vlastně si ani neuvědomují a někdy i uvědomují, že vlastně maj, co chtějí, tak co jim chybí ke štěstí?

Já jsem šťasná a uvědomuju si, že můj chlap je v mnoha ohledech výjimečný :) Ale musela jsem se k němu protrpět :) On mě rád objímá a líbá na veřejnosti i v soukromí, neostýchá se mi říct, že mě má rád, že mi to sluší, že jsem sexy. Když někde vidí oblečení, co by mi slušelo, tak ho koupí a umí trefit velikost... Holky - on dokonce pozná, když mám novou rtěnku a stíny :) A když jsem v průšvihu, stačí zavolat a okamžitě přijede a řeší za mě... dává mi pocit, že jsem Princezna a já si to po těch svých životních peripetiích strašně užívám ! Wow.... děkuju ti, L :)

Dušičko, máš pravdu. Někdy ani nevíme co máme, když máme zdravé děti, manžela, který má sice své mouchy ale má rád své děti, a někdy mu ani nevadí ten stereotym, z kterého každý mužský občas utíká (nejen mužský!):D !!!

vitto, vždyť ty jsi šťastný člověk!!!:supr: Manželství, které je ideální, vždy má určitý kompromis a jeden z nich je velmi rozumný.:par: To právě funguje. Manželství je dlouhé než vvyrostou děti - a ty potřebují oba rodiče, aby byly šťastné! Jsou vyjímky, ale myslím všeobecně. I nevěra se dá odpustit, chce to  nemyslet jen na sebe ale především na děti. I ten mužský to časem umí ocenit!!!:godlike:
Když vnímám děti ve střídavé péči, které nevědí čí jsou a ze všeho těží, nebo jsou i někdy na obtíž, tak je mi jich líto.... . Každý sám má osud ve svých rukou.:hjarta::gloria:

Prosím tě... četla jsi moje příspěvky???

Vitto - Co to je slovo protrpět?
Napadlo mě, že každý má své slabé stránky, a Ty si vlastně našla na svém chlapovi ty pozitivní, to co se TI na něm líbí. Kdyby si koukala a viděla jen ty špatné, nebyla by si spokojená?

AnB napsal(a):

Dušičko, máš pravdu. Někdy ani nevíme co máme, když máme zdravé děti, manžela, který má sice své mouchy ale má rád své děti, a někdy mu ani nevadí ten stereotym, z kterého každý mužský občas utíká (nejen mužský!):D !!!
vitto, vždyť ty jsi šťastný člověk!!!:supr: Manželství, které je ideální, vždy má určitý kompromis a jeden z nich je velmi rozumný.:par: To právě funguje. Manželství je dlouhé než vvyrostou děti - a ty potřebují oba rodiče, aby byly šťastné! Jsou vyjímky, ale myslím všeobecně. I nevěra se dá odpustit, chce to  nemyslet jen na sebe ale především na děti. I ten mužský to časem umí ocenit!!!:godlike:
Když vnímám děti ve střídavé péči, které nevědí čí jsou a ze všeho těží, nebo jsou i někdy na obtíž, tak je mi jich líto.... . Každý sám má osud ve svých rukou.:hjarta::gloria:

A to ja zasa poznám deti v striedavej opatere, ktoré sú šťastné... a to fakt, BI. Možno preto, že v čase rozvodu už boli dosť veľké a samy si povedali, čo chcú a ako to chcú... (A mmch, nešlo o neveru, ani o nejaký veľký chlad, ale v tom manželstve bol dosť veľký problém... a teraz sú, zdá sa, šťastní všetci účastníci).

Protrpět k cíli, životem :) Hele, já byla po tom nepovedeném manželství 5 let sama, nikoho jsem nechtěla, pak bylo pár krátkodobých známostí a někdy kolem 40 let jsem si řekla, že na to kašlu, že ti chlapi jsou stejně nějací divní  a BÁC! objevil se tenhle prima chlap. Načasované perfektně - kdyby to bylo dříve, neviděla bych asi ta pozitiva a nevážila si toho tolik, toho jaký je...

kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde,
Spíš než "statečnější" bych říkala "odvážnější" - "odvážit se" = udělat něco po zvážení všech okolností.
A slova jako "osobnost" a "moudřejší" bych do podobný otázky vůbec netahala... taková všemi vážená charizmatická osobnost se v (přísně tajeném) soukromí může chovat jako velící důstojník nebo jako onuce, tzn. ne/vydrží v blbém svazku, ale veřejnosti, což jsou všichni kolem, krom partnera a možná psychologa, to podá jako další důkaz své "osobnosti"... a stejně tak například mudřec sebemoudřejší se ve stavu totální spermiosepse zachová jako traktorista Lojza, možná jen lépe, co do trestní odpovědnosti

Mne ešte k téme napadlo, že keby bol pre mňa vzťah z nejakého dôvodu trápením alebo povedzme bremenom, najprv by som sa ho snažila nejako vylepšiť, vyriešiť problémy - ale keby partner nemal záujem alebo by to nepomohlo, tak asi fakt rozchod. :/ Akože urobiť, čo sa dá, snažiť sa vzťah vylepšiť - nielen UDRŹAŤ status quo, ale naopak zlepšenie - ale potom si dať :rock:

Revliba napsal(a):

přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
.

Kdo je statečnější - ten kdo vydrží bolest zubu, nebo ten kdo si zajde k zubaři? :vissla:
Jsem zastáncem jednání - buď se budu snažit aktivně o změnu (což zmého pohledu znamená práce sama na sobě a ne snaha změnit druhého), nebo odejdu..

Tak určite je statočnejší ten, kto zájde k zubárovi, ale či tým pomôže aj zubom, je druhá vec. :D Poznám niekoľkých zubárov, ktorým by som dovolila len trhať chrup mŕtvym v pitevni. :jojo: Statočnosť nerovná sa vždy "správne" alebo "dobré".

pencila napsal(a):

Revliba napsal(a):

přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
.

Kdo je statečnější - ten kdo vydrží bolest zubu, nebo ten kdo si zajde k zubaři? :vissla:
Jsem zastáncem jednání - buď se budu snažit aktivně o změnu (což zmého pohledu znamená práce sama na sobě a ne snaha změnit druhého), nebo odejdu..

Tato žena se o změnu aktivně snažila,pokus o spolupráci s workoholikem selhal...zapracovala na sobě docela intensivně...říká,že si dokáže jeho "negativní energii" nepustit k sobě.On jí nebije,občas je na ní hrubý...
Ona je vysokoškolačka po 40ce,nikdy pořádně ve svém oboru nepracovala,dětem je 11 a chlapci 14,má Aspergerův syndrom třetího stupně,nechce se mi popisovat všechny příznaky,v současné době třeba odmítá chodit do školy,začíná se toulat,musí mu být neustále v patách.....jeden čas uvažovala,že si pořídí ještě jedno dítě,aby po  jejich smrti byli na péči o chlapce 2 sourozenci...

Revliba napsal(a):

Tato žena se o změnu aktivně snažila,pokus o spolupráci s workoholikem selhal...zapracovala na sobě docela intensivně...říká,že si dokáže jeho "negativní energii" nepustit k sobě.On jí nebije,občas je na ní hrubý...
Ona je vysokoškolačka po 40ce,nikdy pořádně ve svém oboru nepracovala,dětem je 11 a chlapci 14,má Aspergerův syndrom třetího stupně,nechce se mi popisovat všechny příznaky,v současné době třeba odmítá chodit do školy,začíná se toulat,musí mu být neustále v patách.....jeden čas uvažovala,že si pořídí ještě jedno dítě,aby po  jejich smrti byli na péči o chlapce 2 sourozenci...

Bože můj, co je tohle za nepředloženost :grater: ?!? Dítě se přece pořizuje pro radost z dítěte samého a nepřivádí se na svět ryze účelově, aby již od útlého dětství bylo připravováno na roli pečovatele pro staršího, mentálně postiženého bratra, až rodiče umřou...

A ze své vlastní zkušenosti můžu říct jen jedno: neznám, skutečně neznám ani jednoho sourozence, který by na svá bedra převzal po smrti rodičů tak těžkou řeholi, jako je péče o mentálně postiženého sourozence!!! Sotva rodiče zemřeli, putoval ve všech případech postižený sourozenec okamžitě bez pardonu do ústavu :jojo: Není se čemu divit - dospělí sourozenci měli své životy, svoje rodiny a žádný z nich nebyl ochoten převzít 24ti hodinovou péči o handicapovaného bratra nebo sestru. I když za života rodičů nebo před jejich úmrtím třeba naslibovali rodičům, jak se o sourozence postarají, skutečně se postarali - ale jinak, než rodiče mysleli: sourozenec skončil v ústavu pro mentálně postižené.

Revlibo, jestli si Tvoje známá myslí, že se sourozenci postarají, až tady rodiče nebudou, je to od ní velmi naivní a hlavně nesmírně sobecké - chtít od sourozenců, aby nežili vlastní životy, nezaložili si nebo zrušili vlastní rodiny a celý svůj život podřídili péči o mentálně postiženého sourozence, navíc vzhledem ke svému postižení velmi problémovému, kterého těžko zvládají i vlastní rodiče ... :/

Kiara napsal(a):

Bože můj, co je tohle za nepředloženost :grater: ?!? Dítě se přece pořizuje pro radost z dítěte samého a nepřivádí se na svět ryze účelově, aby již od útlého dětství bylo připravováno na roli pečovatele pro staršího, mentálně postiženého bratra, až rodiče umřou...

Budes se divit moje miloucka, ale nektere zeny si dite porizuji jen proto, ze je uz maji jeji kamaradky, nebo ze uz je na deti cas, nebo jsou to jen znudene panicky, ktere nemaji do ceho poradne pichnout, nebo je to uz nebavi v praci, nebo, nebo, nebo, to by byl asyk hodne dlouhy seznam :)

Morphe, tohle je něco jiného ... :/

Já nikoho nesoudím...jedná z pozice své vlastní vnitřní kompetence...jinak řečeno,dělá co umí

morpheus napsal(a):

...Budes se divit moje miloucka, ale nektere zeny si dite porizuji jen proto, ze je uz maji jeji kamaradky, nebo ze uz je na deti cas, nebo jsou to jen znudene panicky, ktere nemaji do ceho poradne pichnout, nebo je to uz nebavi v praci, nebo, nebo, nebo, to by byl asyk hodne dlouhy seznam :)

:jojo:

Revliba napsal(a):

Já nikoho nesoudím...jedná z pozice své vlastní vnitřní kompetence...jinak řečeno,dělá co umí

Já neříkám, že nedělá, co umí ... já jenom tvrdím, že má - co se týče postiženého dítěte a jeho sourozence - naprosto nereálná očekávání a naivní představy či plány :(

pencila napsal(a):

Revliba napsal(a):

přemýšlím o tom,kdo je větší osobnost....statečnější,moudřejší...ten,kdo vydrží v neuspokojivém manželství či svazku z různých důvodů...anebo ten,kdo udělá radikální řez a odejde?
.

Kdo je statečnější - ten kdo vydrží bolest zubu, nebo ten kdo si zajde k zubaři? :vissla:
Jsem zastáncem jednání - buď se budu snažit aktivně o změnu (což zmého pohledu znamená práce sama na sobě a ne snaha změnit druhého), nebo odejdu..

Pencilo :godlike: , myslím, že jsi přesně vyhmátla nesmyslnost otázky   Kdo je statečnější ? :supr: 


Myslím, že tuto otázku - statečnost * zbabělost? Co je vlastně co? velmi trefně popisuje text jedné písničky od mého oblíbeného zpěváka Roberta Křesťana:

Rád bych si byl jist,
zda známe hranici
kdy jsme čistý list
a kdy jsme viníci ?

Když tobě chce se řvát
a mlčíš docela,
jsi trpělivá snad?
A nebo zbabělá?

Když bozi zeshora
překračují práh,
kde končí pokora?
A kdy začíná strach?


Usmívej se,
všímej si hostí,
jsme za prahem
bolestivosti.....

dusička napsal(a):

víte co mi někdy přijde? že ženský nikdy nejsou štastný. MOžná jen chviličku, ale pořád by chtěli něco nového, touží po něčem, chtějí to co nemaj. Vlastně si ani neuvědomují a někdy i uvědomují, že vlastně maj, co chtějí, tak co jim chybí ke štěstí?

Co jim chybi? No preci to co nemaj. :D Co to je? Cokoli co nemaj ale hlavne to stesti ktery nenalezli uvnitr a hledaji ho venku ,ocekavaji ho z venku.


K tematu:
Muj nazor je,ze tohle neni o zadne statecnosti ani o zadne moudrosti.

A nedokazu si ani vubec predstavit jak by v tomhle prikladu mohl hrat nejakou roli pojem -osobnost.

Kiara napsal(a):

Revliba napsal(a):

Tato žena se o změnu aktivně snažila,pokus o spolupráci s workoholikem selhal...zapracovala na sobě docela intensivně...říká,že si dokáže jeho "negativní energii" nepustit k sobě.On jí nebije,občas je na ní hrubý...
Ona je vysokoškolačka po 40ce,nikdy pořádně ve svém oboru nepracovala,dětem je 11 a chlapci 14,má Aspergerův syndrom třetího stupně,nechce se mi popisovat všechny příznaky,v současné době třeba odmítá chodit do školy,začíná se toulat,musí mu být neustále v patách.....jeden čas uvažovala,že si pořídí ještě jedno dítě,aby po  jejich smrti byli na péči o chlapce 2 sourozenci...

Bože můj, co je tohle za nepředloženost :grater: ?!? Dítě se přece pořizuje pro radost z dítěte samého a nepřivádí se na svět ryze účelově, aby již od útlého dětství bylo připravováno na roli pečovatele pro staršího, mentálně postiženého bratra, až rodiče umřou...

A ze své vlastní zkušenosti můžu říct jen jedno: neznám, skutečně neznám ani jednoho sourozence, který by na svá bedra převzal po smrti rodičů tak těžkou řeholi, jako je péče o mentálně postiženého sourozence!!! Sotva rodiče zemřeli, putoval ve všech případech postižený sourozenec okamžitě bez pardonu do ústavu :jojo: Není se čemu divit - dospělí sourozenci měli své životy, svoje rodiny a žádný z nich nebyl ochoten převzít 24ti hodinovou péči o handicapovaného bratra nebo sestru. I když za života rodičů nebo před jejich úmrtím třeba naslibovali rodičům, jak se o sourozence postarají, skutečně se postarali - ale jinak, než rodiče mysleli: sourozenec skončil v ústavu pro mentálně postižené.

Revlibo, jestli si Tvoje známá myslí, že se sourozenci postarají, až tady rodiče nebudou, je to od ní velmi naivní a hlavně nesmírně sobecké - chtít od sourozenců, aby nežili vlastní životy, nezaložili si nebo zrušili vlastní rodiny a celý svůj život podřídili péči o mentálně postiženého sourozence, navíc vzhledem ke svému postižení velmi problémovému, kterého těžko zvládají i vlastní rodiče ... :/

Tak to jsem zvedava jestli se muj pritel po smrti rodicu postara o sveho postizeneho bratra.

morpheus napsal(a):

Kiara napsal(a):

Bože můj, co je tohle za nepředloženost :grater: ?!? Dítě se přece pořizuje pro radost z dítěte samého a nepřivádí se na svět ryze účelově, aby již od útlého dětství bylo připravováno na roli pečovatele pro staršího, mentálně postiženého bratra, až rodiče umřou...

Budes se divit moje miloucka, ale nektere zeny si dite porizuji jen proto, ze je uz maji jeji kamaradky, nebo ze uz je na deti cas, nebo jsou to jen znudene panicky, ktere nemaji do ceho poradne pichnout, nebo je to uz nebavi v praci, nebo, nebo, nebo, to by byl asyk hodne dlouhy seznam :)

Nemyslím, že by si dítě pořizovali, že je to moda. Prostě to jsou mateřský pudy, nic víc, a ty jsou silný. Nevěřím tomu, že by si dítě pořídili, protože druhý lidi to tak chtěj.

Revlibo - Tvá známá to má moc těžký. Odejít s dětma - se nedivím,že to nedokáže, protože alespon kde žije ted má zázemí a jistotu. Myslíš, jako že je statečná, že s ním je? Já myslím, že už je to zoufalství. Nedovedu si představit ještě nemocné děti :grater: Je to smutný příběh

dusička napsal(a):

Revlibo - Tvá známá to má moc těžký. Odejít s dětma - se nedivím,že to nedokáže, protože alespon kde žije ted má zázemí a jistotu. Myslíš, jako že je statečná, že s ním je? Já myslím, že už je to zoufalství. Nedovedu si představit ještě nemocné děti :grater: Je to smutný příběh

Myslím,že je statečná,že na sobě zapracovala tak,aby v tom mohla žít,protože jí zřejmě nic jiného nezbývá v takovéto situaci.Vytvořila si asi takové obranné mechanismy,které jí dovolují žít v nenaplněném smutném svazku.Nevím,jestli bych já byla schopna toto vše zvládnout..

dusička napsal(a):

víte co mi někdy přijde? že ženský nikdy nejsou štastný. MOžná jen chviličku, ale pořád by chtěli něco nového, touží po něčem, chtějí to co nemaj. Vlastně si ani neuvědomují a někdy i uvědomují, že vlastně maj, co chtějí, tak co jim chybí ke štěstí?

Doporučovala bych - negeneralizovat, neházet do jednoho pytle.

Já jsem taky ženská, a byla jsem dlouhá léta a nyní opět jsem ve vztahu šťastná a spokojená. :jojo:
A nemám ani ten nejmenší pocit, že bych chtěla pořád něco nového a že toužím po něčem, co nemám. :)

Ještě k jádru vlákna:

Myslím si, že každá životní změna vyžaduje určitou odvahu: Vdát se vyžaduje odvahu, mít děti vyžaduje určitou odvahu, ale i odejít z nedůstojného a nenaplňujícího vztahu vyžaduje odvahu. :jojo:

Někdy může být zdánlivá statečnost zůstávat ve špatném vztahu jen nedostatek odvahy udělat krok do neznáma. A někdy to může být skutečná statečnost....

Je to případ od případu a posoudit to snad může jen sám aktér, účastník. Ten jediný zná všechny souvislosti a ten taky jediný (a jeho děti, samozřejmě) nesou následky svých rozhodnutí.
.
Těžko otázku statečnost/nestatečnost může správně posoudit kdokoli z vnějšku.

Presne tak. Mne taky nic nechybi, jako ze bych to musela mit, pidit se po tom..., slintat, kdy uz to budu mit a tak... staci mi, co mam, a i kdybych zrovna o neco prisla, smirim se s tim...

Vidis dusi jak to konci ,kdyz do sve vety zapomenes napsat sluvko -nektere (zeny)
A pritom by preci kazdemu melo byt davno predem jasne i bez toho sluvka -ze nelze nic hazet do jednoho pytle.
No ale jasne to nejspis je jen nekterym. :D

Na druhe strane ale mne z Dusi komentare jaksi "koukalo", ze opravdu mysli na vsechny, ... ze "mozna" nevi o nejakych zenskych, ktery by stastny mohly byt, a to permanentne...

Revliba napsal(a):

Myslím,že je statečná,že na sobě zapracovala tak,aby v tom mohla žít,protože jí zřejmě nic jiného nezbývá v takovéto situaci.Vytvořila si asi takové obranné mechanismy,které jí dovolují žít v nenaplněném smutném svazku.Nevím,jestli bych já byla schopna toto vše zvládnout..

Revlibo, ciny ze zoufalstvi nejsou statecnosti. Ale chapu ze Ty to z nejakyho duvodu vidis jako statecnost. :)

Jelikoz vim ze jsem zena a vim ze se me to netyka co pise dusicka,uvedomuju si ze to neplati pro vsechny zeny a zaroven me u toho napada ze pise o svych pocitech a ze mohla ale  nemusela napsat slovo -nektere (zeny) :)

Myslím,že je statečná... Vytvořila si asi takové obranné mechanismy
Pleteš dohromady dvě naprosto rozdílné věci - vytvořit si obranné mechanismy není statečnost, ale pouhej pud sebezáchovy.

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Myslím,že je statečná,že na sobě zapracovala tak,aby v tom mohla žít,protože jí zřejmě nic jiného nezbývá v takovéto situaci.Vytvořila si asi takové obranné mechanismy,které jí dovolují žít v nenaplněném smutném svazku.Nevím,jestli bych já byla schopna toto vše zvládnout..

Revlibo, ciny ze zoufalstvi nejsou statecnosti. Ale chapu ze Ty to z nejakyho duvodu vidis jako statecnost. :)

V jakém případě (myslím ted konkrétně tuto ženu) bys Arcanum zhodnotila její čin za statečný,pokud tento hodnotíš jako čin ze zoufalství?Toto mě velmi zajímá..

Arcanum napsal(a):

Jelikoz vim ze jsem zena a vim ze se me to netyka co pise dusicka,uvedomuju si ze to neplati pro vsechny zeny a zaroven me u toho napada ze pise o svych pocitech a ze mohla ale  nemusela napsat slovo -nektere (zeny) :)

jo, když si to uvědomí, tak pak je štastná. A samozřejmě že jsem nemyslela všechny, kdo si to na sebe vztáhl,jeho problém.

Revliba napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Revliba napsal(a):

Myslím,že je statečná,že na sobě zapracovala tak,aby v tom mohla žít,protože jí zřejmě nic jiného nezbývá v takovéto situaci.Vytvořila si asi takové obranné mechanismy,které jí dovolují žít v nenaplněném smutném svazku.Nevím,jestli bych já byla schopna toto vše zvládnout..

Revlibo, ciny ze zoufalstvi nejsou statecnosti. Ale chapu ze Ty to z nejakyho duvodu vidis jako statecnost. :)

V jakém případě (myslím ted konkrétně tuto ženu) bys Arcanum zhodnotila její čin za statečný,pokud tento hodnotíš jako čin ze zoufalství?Toto mě velmi zajímá..

Ani v jednom pripade (v nadpisu) bych jeji cin nehodnotila za statecny,protoze ten pojem me tam vubec nesedi ,at tak jako tak.  :)

eremuruss napsal(a):

Tak to jsem zvedava jestli se muj pritel po smrti rodicu postara o sveho postizeneho bratra.

erem, není mentální postižení jako mentální postižení.

Přítelův bratr - podle toho, co jsi psala - je hodný, bezkonfliktní, poslechne na slovo, nemá žádné výkyvy v chování. Nicméně i tak by potřeboval po smrti rodičů nad sebou každodenní dohled a dopomoc jiné osoby. A potřeboval by "být pod dozorem" i zejména proto, že by v domě zůstal bydlet nejspíš sám a - řekněme si to otevřeně - mohl by se proto stát snadnou kořistí pro špatné lidi, kteří se neštítí okrást bezmocného člověka nebo mu nedejbože ještě i ublížit :/

Z toho vyplývá, že jednou se Tvůj přítel bude muset nějakým způsobem o bratra postarat, ať už osobně převzít přímou péči a bydlet s ním, nebo denně dojíždět, nebo to bude muset řešit jiným způsobem.

Myslim, ze pani realizuje svou predstavu, jak se postarat o postizeneho syna. Tata se zrejme nechova tak, jak by ona chtela, ale umoznuje ji se o syna starat zpusobem, ktery ona povazuje za spravny, tak s nim zustava.
Jestli chlap workaholi od prirody nebo proto, aby umoznil starostlivost dle jejich predstav a obcas mu roupnou nervy, protoze je pretazeny a doma ma nemocne dite a misto manzelky jeho pecovatelku, se muzeme jenom domnivat. V kazdem pripade se stara i on, jak umi. Nikdo neni superman/woman, aby zvladal vsechno.

Uvazovat v techto souvislostech v kategoriich statecnost versus zbabelost, osobnost versus nevim co, se priznam, ani mne nedari.
Kdyz jsem se rozvadela, tak jsem delala jen to, co jsem v tech chvili povazovala za spravne (dobre) - pro sebe.

elena007 napsal(a):

Myslim, ze pani realizuje svou predstavu, jak se postarat o postizeneho syna. Tata se zrejme nechova tak, jak by ona chtela, ale umoznuje ji se o syna starat zpusobem, ktery ona povazuje za spravny, tak s nim zustava.
Jestli chlap workaholi od prirody nebo proto, aby umoznil starostlivost dle jejich predstav a obcas mu roupnou nervy, protoze je pretazeny a doma ma nemocne dite a misto manzelky jeho pecovatelku, se muzeme jenom domnivat. V kazdem pripade se stara i on, jak umi. Nikdo neni superman/woman, aby zvladal vsechno.

Uvazovat v techto souvislostech v kategoriich statecnost versus zbabelost, osobnost versus nevim co, se priznam, ani mne nedari.
Kdyz jsem se rozvadela, tak jsem delala jen to, co jsem v tech chvili povazovala za spravne (dobre) - pro sebe.

:godlike:
Paní uzavřela sama se sebou "smlouvu", že to takhle vydrží.
Je dost pravděpodobné, že i pán uzavřel sám se sebou "smlouvu", že to takhle vydrží.
Oba dělají, co dovedou.
A také JAK to dovedou.
Proto také jeden z nich nemusí být zbabělec a druhý hrdina. Stejně tak oba mohou být oboje.