Když člověk cítí křivdu, co se mu to vlastně děje?

Vybavuji si, že už jako malé dítě jsem měla několik zážítků, které jsem vnímala a dodnes vnímám jako křivdu (na mé osobě). Záměrně jsem teď dala do závorky "na mé osobě", protože to vnímám jako něco co se děje osobnosti = egu.
Jednou jako malé dítě jsem svou mámu přistihla při něčem při čem jsem jí přistihnout neměla, dělala něco tajně co nechtěla, aby věděli druzí. Řekla mi, že to nesmím nikomu říct. A já to nikomu neřekla, nechala jsem si to pro sebe, abych ji nezradila. A pak, o pár hodin později, udeřil táta na mámu přesně s tím o čem jsem měla pomlčet. A já skutečně nic neřekla. Jenže... to vypadlo, že jsem to řekla. Máma mi pak řekla, že jsem to byla já, kdo to prozradil. Ale nebyla to pravda, byla to křivda!
Stávalo se mi pak mnoho dalších podobných zážitků. A dnes, opět jsem tu křivdu proti mé pravdě pocítila. Majkafa na jiném vlákně opakovaně všem tvrdí, že mariposa není jen mariposa, ale také někdo jiný, někdo kdo má více nicků a pak pod nimi píše. Ale já VÍM a ví to i ti s kterými mě Majkafa háže do jednoho pytle, že já mám jen jeden jediný nick. A ví to i moderátoři. Jen Majkafa to stále dokola papouškuje a přidávají se k ní už další (např. Blossom). Opět, tak jako tenkrát ta malá holčička, vnímám křivdu! Já VÍM, že jsem jen jedna. Ale Majkafa mi nevěří :( A mně je to líto, protože to je naprosto zbytečné :styrka:

Nevím jak se k tomu postavit. Akceptovat, že Majkafa opakuje něco co není skutečnost? Že i když si to může ověřit (zeptat se např. moderátorů), tak to neudělá a nadále bude tvrdit smyšlenku? Akceptovat, že tímto našeptáváním oblbne i jiné lidi a ti také uvěří, že mariposa má více nicků? Ze všech sil křičím, že to není pravda, ale k ničemu to není, když ten druhý neposlouchá :(

Stává se Vám něco podobného? :)

mariposo, a co já s tím, že ti nevěřím? Prostě nevěřím. Tak to je, neudělám zázračným proutkem mávnutí, že ti věřím. Uvěřím tehdy, když tebe a hirondel osobně vedle sebe uvidím. Moderátoři tě někdy viděli osobně? I hirondel?
S IP adresami se dějí různé věci.
Jestli ty víš, že nemáš jiný nick, proč s tím máš problém, že ti nevěřím?
Je možné, že máš jen jeden nick, ale já ti prostě nevěřím. Mám k tomu spoustu důvodů, když čtu tvá a hirondelina psaní.
Vyrovnej se s tím, že ti nevěřím. Jako já jsem s tím prostě vyrovnaná a tak k tomu přistupuji, že máš víc nicků. To je tak jediné, co můžeme dělat. Kromě toho, že se sejdeme, já, ty a hirondel. Ale já nemám potřebu se scházet. Když to zorganizuješ, jestli tě to tak trápí, přijdu a pokud to tak je, omluvím se ti.
Teď udělám to, že to nebudu na skle opakovat. Ale nepředělám se, abych si nemyslela své.

Písmenka zkreslují. Tady je spousta lidí, co si o mně myslí, že jsem jiná, než jsem. No a co? Tak to prostě je. Já si o nich asi taky myslím něco jiného. Protože se reálně nevidíme a chybí mimika, gesta... Není mi to líto, protože tak to prostě je, tak to funguje. Tak proč by mi to bylo líto a chtěla mermomocí křičet - ne ne ne, já taková nejsem.
Někdy jsem měla takové chvíle.
Teď vím, kdo jsem a to jediné je důležité.

Mariposo, křivdu jsem pocítila i já v dětství. Šlo o blbost. Šli jsme ve dvojicích z tělocvičny a někdo tam nechal míček. Při přepočítání míčků se začalo vyšetřovat. Učitelka si volala dvojice k sobě a pár musel říci, zda ten druhý nesl míček. Samozřejmě, že všichni řekli, že ano. Já též řekla ano, ačkoliv jsem neměla vůbec tušení. A ten kluk,který se mnou šel, řekl po hodině vyšetřování, že jsem nic nenesla. Všichni byli rádi, že už je konečně konec a mohou opustit třídu a jít na oběd. Nikdo se mi nezastal. Učitelka byla hodně zlá. Já jsem musela jít do ředitelny a byla jsem všem představena jako největší lhářka. Samozřejmě jsem stále tvrdila svoji pravdu. O tom, že je blbost si všimnout, zda ten druhý po cestě z tělocvičny nese krikeťák  jsem mlčela. Z křivdy jsem dostala horečku a tři dny odmítala jít do školy. Dodnes si na událost pamatuji. Boží mlýny za pár let zapracovaly. Její dcera ( moje spolužačka) se moc dobře neučila, ačkoliv ji máma brala za copy a mlátila ji hlavou o tabuli před celou třídou.

Mariposo - nech to spát. Prostě jsou lidi, kteří se chovaj a živěj tím, že podezíraj. Nic s tím bohužel neuděláš. Něco to o nich vypovídá. posílám :pussa:
Majkafo - zkus se vcítit také někdy do druhých. Stále jen čtu - jak píšeš jak to máš Ty, zase Ty a zase Ty. Vím, asi to má nějaký důvod. Meleš si stále jen svou. Tak si mel. Každý děláme jak umíme.

I já si z dětství pamatuju křivdu.
Tenkrát se tátovi ztratili digitálky. Mamka a táta udeřili na mě, jaká jsem zlodějka a tak. No maso, nevěřili mě. Brečela jsem , až po týdnu se ségra přiznala .PRý by to do ní nikdy neřekli.,

Mariposo, hoď to za hlavu, ať si každý myslí, co chce. Stejně jeho myšlení neovlivníš.
Pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Ber to tak, že názor jedince je pro tebe naprosto nepodstatný, osobně se neznáte, tak to neřeš. Myslím, že člověk, který má potřebu pořád útočit na druhé, pořád všem předkládat, že on to má tak, on by nikdy to a ono, on má všechno nastavené tak, jak má být, on to dělá správně a do druhých se neustále jen strefuje, všichni, co to mají jinak, jsou prostě něčím divní, mají problém, něco je žere atd, tak má většinou problém sám, něco jeho samotného žere a o své dokonalosti a svém nejsprávnějším jednání, názorech atd. potřebuje přesvědčit především sám sebe. Věř mi a nech plavat, co o tobě píše jedna osoba.
Taky si myslím, že právě to, že tě zrovna tahle prkotina trápí, má příčinu v minulých křivdách a možná proto si to tak bereš. Ale kašli na to. I kdybys měla 10 nicků a byla tady za deset lidí, může to být každému úplně jedno. Je to tvoje věc. A ne někoho, kdo má problém téměř s každým.
Mari, jsi tu sama za sebe a že tě někdo bere do kláves a přede všema tady na tebe něco kydá, to něco svědčí o tom člověku, ne o tobě. A čím víic se tím zaobíráš, tím víc je ten člověk na koni a o to víc na tebe bude útočit. To je prostá psychologie. Má radost, že se na jeho útoky někdo chytá a že ho to zasáhlo tam, kde dotyčný chce, aby si udělal dobře na své pošramocené duši.
Mari, netrap se tím, nevšímej si toho, nereaguj, jedy plivané na svou osobu nech odplout a věnuj se těm, se kterýma si máš o čem psát.

mariposa napsal(a):

Když člověk cítí křivdu, co se mu to vlastně děje?

Vybavuji si, že už jako malé dítě jsem měla několik zážítků, které jsem vnímala a dodnes vnímám jako křivdu (na mé osobě). Záměrně jsem teď dala do závorky "na mé osobě", protože to vnímám jako něco co se děje osobnosti = egu.
Jednou jako malé dítě jsem svou mámu přistihla při něčem při čem jsem jí přistihnout neměla, dělala něco tajně co nechtěla, aby věděli druzí. Řekla mi, že to nesmím nikomu říct. A já to nikomu neřekla, nechala jsem si to pro sebe, abych ji nezradila. A pak, o pár hodin později, udeřil táta na mámu přesně s tím o čem jsem měla pomlčet. A já skutečně nic neřekla. Jenže... to vypadlo, že jsem to řekla. Máma mi pak řekla, že jsem to byla já, kdo to prozradil. Ale nebyla to pravda, byla to křivda!
Stávalo se mi pak mnoho dalších podobných zážitků. A dnes, opět jsem tu křivdu proti mé pravdě pocítila. Majkafa na jiném vlákně opakovaně všem tvrdí, že mariposa není jen mariposa, ale také někdo jiný, někdo kdo má více nicků a pak pod nimi píše. Ale já VÍM a ví to i ti s kterými mě Majkafa háže do jednoho pytle, že já mám jen jeden jediný nick. A ví to i moderátoři. Jen Majkafa to stále dokola papouškuje a přidávají se k ní už další (např. Blossom). Opět, tak jako tenkrát ta malá holčička, vnímám křivdu! Já VÍM, že jsem jen jedna. Ale Majkafa mi nevěří :( A mně je to líto, protože to je naprosto zbytečné :styrka:

Nevím jak se k tomu postavit. Akceptovat, že Majkafa opakuje něco co není skutečnost? Že i když si to může ověřit (zeptat se např. moderátorů), tak to neudělá a nadále bude tvrdit smyšlenku? Akceptovat, že tímto našeptáváním oblbne i jiné lidi a ti také uvěří, že mariposa má více nicků? Ze všech sil křičím, že to není pravda, ale k ničemu to není, když ten druhý neposlouchá :(

Stává se Vám něco podobného? :)

Hirondel napsala:
Nicmene je na svete stale mnoho tech kdo neco chteji,cekaji a ocekavaji od svych deti. 
To je vsak velice bolestna zkusenost kdyz jejich ocekvani nejsou naplnena. A presto stale nechapou,nebot to nedokazi

Podle mne Hirondel dělá hodně překlepy a hlavně po čárce (větě vedlejší) neodskakuje, ponechám háčky, ty může měnit každý. Též pravopis je špatný. Mariposo, věřím Ti !!

Mariposo, křivdy  a drobné křivdičky v dětství jsou události, které zažije někdy skoro každý .
Je to pochopitelné, protože se teprve učíme  zacházet se svým emocionálním tělem i s egem a taky se nějak popasováváme s  autoritami.
Pak přijde dospělost a  větší šance k vybudování zdravého sebe-vědomí.. Není třeba  za sebou vláčet minulost jako balvan.
Neberte si nic osobně... jedna z Ruizových dohod.
Změní to něco na tvé realitě, kterou žiješ , když  jeden- dva- tři... lidi si budou myslet  něco , co s tvou realitou nemá nic společného? Těžko. A taky to neovlníš , aby si to nemysleli, jen svůj postoj k tomu.
Zažila jsem před časem tady něco podobného , dostala jakousi nelichotivou nálepku, ale mou realitu, to jak se vnitřně cítím a co žiju, včetně stavu vnitřního svědomí, to nezměnilo ani o píď.

Je to o tom, jak člověk vnímá sám sebe. Mně je jedno, co i o mně kdo myslí, jejich myšlení neovlivním a ani to nemám v úmyslu, každý má právo si myslet, co chce.
Mari, buď nad věcí, záleží ti na tom, co si o tobě myslí některé ze zdejších pisatelek? Notabene, když je malá pravděpodobnost, že je někdy potkáš "face to face". A i kdyby náhodou ano, co je ti po nich a jejich názoru, ty sama víš nejlíp, jaká jsi. Ztrácíš čas a energii tím, že se trápíš něčím, co nezměníš a navíc, co je nepodstatný pro mnoho ostatních zdejších lidí.
Možná cítíš v sobě vnitřní nejistotu  proto máš potřebu, aby o tobě všichni smýšleli pozitivně. Ale to je nereálný a měla bys to přijmout jako fakt. Že ti tady dvě tři dámy nevěří, že ty jsi ty a ne někdo jiný, to například pro mě nemá žádný význam. Já si o tobě budu myslet to, co mi dají tvoje příspěvky a názor druhých mě nijak nemůže ovlivnit. Já jsem samostatně myslící tvor, nemám potřebu se opírat mínění kohokoliv dalšího.
Buď nad věcí a v případech, jaký popisuješ, si mysli něco a rektálním otvoru. Jinak se utrápíš  jsou to fakt krávoviny, který nestojí ani za to, aby ses tím jakkoli zaobírala.

dusička napsal(a):

I já si z dětství pamatuju křivdu.
Tenkrát se tátovi ztratili digitálky. Mamka a táta udeřili na mě, jaká jsem zlodějka a tak. No maso, nevěřili mě. Brečela jsem , až po týdnu se ségra přiznala .PRý by to do ní nikdy neřekli.,

Takovy podobny zazitky mam taky. Zajimavy, ze na to clovek po desetiletich nezapomene. Je jich par, ale jeden si vzpominam dobre, byli jsme v "ozdravovne", ja mela anginu a byla mimo na marodce. Dopoledne me propustili a ja sla po schodech dolu do pokoje k ostatnim. Nikdo tam nebyl, jen jedna holka,ktera mi hned zezacatku rikala, ze se jedny Marene ztratila cokolada . Pak se to vysetrovalo a tahle spoluzacka rekla, ze jsem to byla ja. Argumetovala jsem, ze o nicem nevim a ze jsem v te dobe byla preci mimo na marodce na jinem poschodi. Nepomohlo to a ja jsem musela napsat domu o 10 kc a cokolu zaplatit. Bylo to priserne, pak mi nektera jina rekla, ze to udelala ona a hrozne se bavila.

Ovsem podle me to byly kravky.

Ja take zazila v detstvi krivdu.Jako dite duhe tridy jsem chodila do druziny v ten den jsem mela hrozny prujem.Porad jsem chodila na zachod,druzinarka o tom vedela.
Pak sla na zachod po me a zjistila,ze po zdech jsou rozmazane hov...Svedla to na me,ze jsem to udelala ja,pritom na ten zachod chodili deti co chodili do jidelny na obed to je ze 2 skol a zvlastni skoly.Vzdycky byli hrozne fronty na obed,protoze ty druhe skoly jidelny nemeli.Ucitelka me rekla,pokud se k tomu nepriznam tak me domu nepusti a moji matce rekne,ze jsem to udelala ja.Ja ze strachu jsem se k tomu priznala i,kdyz jsem to neudelala.Vzdy,kdyz tu ucitelku potkam,tak si na to vzpomenu i po letech.

Mariposo, podle me nejsi Hirondel. Ja ti verim.Pokud ti Majkafa neveri, tak se na ni vykasli.

Je krasne,ze ona sama je s tim tak blahosklonne "vyrovnana", zrejme to nese taky statecne.

A navic si klade podminky,ze se ti omluvi, jen kdyz zorganizujes schuzku. Ona presne vi,ze je to nerealisticke...a k schuzce nikdy nedojde, tak proste proto se ti nebude omlouvat. TO JE NAPROSTO SKVOSTNE!   To co predvadi majkafa je detinske, zarputile a zabalene do modreho havu vznesenosti. Ona si fakt mysli, ze se s ni chces zrejme videt a byla by si ochotna neco takoveho organizovat. Skoda slov a casu.

Modroocka ti to napsala skvele: mysli si neco o rektalnim otvoru, ja si k tomu  myslim neco o "pindani".

eremuruss napsal(a):

Ja take zazila v detstvi krivdu.Jako dite duhe tridy jsem chodila do druziny v ten den jsem mela hrozny prujem.Porad jsem chodila na zachod,druzinarka o tom vedela.
Pak sla na zachod po me a zjistila,ze po zdech jsou rozmazane hov...Svedla to na me,ze jsem to udelala ja,pritom na ten zachod chodili deti co chodili do jidelny na obed to je ze 2 skol a zvlastni skoly.Vzdycky byli hrozne fronty na obed,protoze ty druhe skoly jidelny nemeli.Ucitelka me rekla,pokud se k tomu nepriznam tak me domu nepusti a moji matce rekne,ze jsem to udelala ja.Ja ze strachu jsem se k tomu priznala i,kdyz jsem to neudelala.Vzdy,kdyz tu ucitelku potkam,tak si na to vzpomenu i po letech.

Podobne silenosti ksem taky zazila, jak jsem psala. Vzdycky jsem si rikala, jak jsou ti dospeli podli. Hnusili se mi.
Dneska je mi to fuk, sami tihle pripadove jsou ubozaci. Neumeli nic jineho nez vyhrozovat a demonstrovat moc nad bezmocnymi.

Tyhle dětský křivdy asi zažil každý. Já si je moc nepamatuju, ale fakt je, že mě jako malou holku, asi desetiletou, moc mrzelo, že brácha něco provedl a mně řekli, že jsem starší a mám mít rozum. Ale pamatuju si to matně, z dětství jsem tyhle křivdy vypustila.

A Mariposo, ještě ti to napíšu takhle, snad ti to pomůže se na ty negativní názory kohosi vykašlat.
Je to JEN příklad, aby to někdo, proboha dobrýho, nebral osobně. Ale popravdě, pokud se to někoho dotkne, o něčem to asi svědčí.
Chodí sem třeba nějaká Hvězda Úžasná ze Zazobancova, píše, že má firmu, super život, vrátila se z dovolené v Karibiku a chystá se měsíc na Maledivy. Má skvělej život, super rodinu, bezva partnera, vilku, kterou nedávno zrenovovali, prostě dokonalost sama a úspěch na každým kroku. Ve skutečnosti je to Zoufalka Odrbaná z Ušubrané Lhoty, která se živí jako městská počišťovačka (to není nic proti nim, je to důležitá práce, to myslím vážně), je závistivá, přítele má Povalače Hospodskýho, co jí občas jednu flákne, bydlí v neudržované garsonce a její jediná cesta je do sámošky pro chleba a mlíko a místo romantických vycházek sedí u PC a uráží každýho, kdo se má líp než ona.
Stačí to jako vysvětlení toho, že internet poskytuje možnosti dělat ze sebe úplně jinou osobu. Že nemůžeš věřit všemu, co tady kdo o sobě píše, že sem můžeš napsat cokoliv, co tisíckrát není pravda? A že to, čím někdo napadá tebe, může ve skutečnosti praktikovat on sám? Internet je dost anonymní na to, aby tě někdo tahal za fusekli a bavil se tím, jak tě to trápí.

sahleb napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ja take zazila v detstvi krivdu.Jako dite duhe tridy jsem chodila do druziny v ten den jsem mela hrozny prujem.Porad jsem chodila na zachod,druzinarka o tom vedela.
Pak sla na zachod po me a zjistila,ze po zdech jsou rozmazane hov...Svedla to na me,ze jsem to udelala ja,pritom na ten zachod chodili deti co chodili do jidelny na obed to je ze 2 skol a zvlastni skoly.Vzdycky byli hrozne fronty na obed,protoze ty druhe skoly jidelny nemeli.Ucitelka me rekla,pokud se k tomu nepriznam tak me domu nepusti a moji matce rekne,ze jsem to udelala ja.Ja ze strachu jsem se k tomu priznala i,kdyz jsem to neudelala.Vzdy,kdyz tu ucitelku potkam,tak si na to vzpomenu i po letech.

Podobne silenosti ksem taky zazila, jak jsem psala. Vzdycky jsem si rikala, jak jsou ti dospeli podli. Hnusili se mi.
Dneska je mi to fuk, sami tihle pripadove jsou ubozaci. Neumeli nic jineho nez vyhrozovat a demonstrovat moc nad bezmocnymi.

Já si pamatuji, jak nás ve škole mlátili, ponižovali. Jako holka jsem si všimla, že učitelský sbor byla jedna velká drbárna. Učitelky se pomlouvaly mezi sebou, družily se do skupinek podle kabinetů. Jako holka jsem z toho byla rozčarovaná.

Nas taky mlatila ucitelka pres hlavu na prvnim stupni.Nebo ve skolce,kdyz jsme se nestacili oblict vcas do pyzamek,tak nas ucitelka vysvlekla a pred celou tridou nas serezala na holou.

tak to já měla štěstí na hodný úči. Ale zato si pamatuju na družinářku,když jsme v jídelně už nechtěli dojíst oběd, a ona už utírala hadrem stoly, vždycky přejela vzteky i obličej (fůůůůůůůůůůj tím hnusným smradlavým hadrem)

dusička napsal(a):

tak to já měla štěstí na hodný úči. Ale zato si pamatuju na družinářku,když jsme v jídelně už nechtěli dojíst oběd, a ona už utírala hadrem stoly, vždycky přejela vzteky i obličej (fůůůůůůůůůůj tím hnusným smradlavým hadrem)

to byl teda hnus, horší než facka! brrrrrrrrrrrr

Holky, děkuju moc za Vaše příspěvky, hledám si v nich to co mě oslovuje :) Jasně, každý v dětství prožil křivdy. A je báječné, že jste se nad to dokázaly povznést :) Proto jsem to vlákno založila, abych si ten svůj problém osvětlila a mohla to jednou provždy hodit za hlavu.

Snažím se pochopit sama sebe, proč mě ta omýlaná nepravda o mém nicku pokaždé rozvibruje. Určitě to souvisí s vnitřní nejistotou, s minulými prožitky i s tím, že dítě, kterému chyběla láska se uchýlilo k představě, že ho všichni musí mít rádi, jinak zůstane samo.

Modroočko, Tvá věta "I kdybys měla 10 nicků a byla tady za deset lidí, může to být každému úplně jedno. Je to tvoje věc" je přesně to co jsem potřebovala slyšet, děkuju! :) Souvisí to totiž s vlastní zodpovědností za to jak se člověk projevuje, se zodpovědností za své činy. Jednoduše: být zodpovědný sám za sebe :) Učím se to.

Majko, Ty sama si volíš co si budeš myslet, i přesto, že to často nemusí odpovídat tomu jak věci skutečně jsou. Nikdy jsi mě neviděla, v ruce tedy nemáš nic jen to čemu Ty sama věříš (v tomto případě smyšlence). Máš možnost zjistit hned teď jak to s těmi nicky je, pokud volíš jinak, ok je to Tvoje rozhodnutí :)

A mně se ulevilo :D

Mariposo :supr:

Vladena napsal(a):

Hirondel napsala:
Nicmene je na svete stale mnoho tech kdo neco chteji,cekaji a ocekavaji od svych deti. 
To je vsak velice bolestna zkusenost kdyz jejich ocekvani nejsou naplnena. A presto stale nechapou,nebot to nedokazi

Podle mne Hirondel dělá hodně překlepy a hlavně po čárce (větě vedlejší) neodskakuje, ponechám háčky, ty může měnit každý. Též pravopis je špatný. Mariposo, věřím Ti !!

:)

Mari,
majkafa se dostala tam kde bych ja osobne byt nechtela.
S tou jeji predtavou je to neco takoveho jako kdyz lhar uz veri i svym lzim.

Mariposa: Když člověk cítí křivdu, co se mu to vlastně děje?
Myslím si, že je především zraněno jeho citlivé JÁ. Postupně se však člověk  naučí křivdy zvládat a nebrat je tak vážně. Každá pravda vyjde najevo a když ne, je to jen situace, z které se máme něco naučit. K tomu ale musíme postupně dospět. Pak nevnímáme křivdu jako takovou ale jako zkušenost, ponaučení nebo také posilnění. Prostě nebrat si vše moc k srdce, když máme čisté svědomí, zachovat klid, důstojnost a rozvahu. Vždyť zase bude líp a často se vše i vysvětlí samo.:storstark:

Arcanum napsal(a):

Mari,
majkafa se dostala tam kde bych ja osobne byt nechtela.
S tou jeji predtavou je to neco takoveho jako kdyz lhar uz veri i svym lzim.

Někdy takovému lháři není pomoci, neslyší, nevidí...

Připomíná mi to jak jedna moje známá měla panický strach ze psů. Ale kuriozní bylo, že ten strach nevyvolávali ti psi sami, ale její vlastní myšlenka (vzpomínka) v hlavě. Jednou se jí stalo, že jí pokousal pes a ona si od té doby spojovala všechny psy s tím zážitkem. Jednou jsem k ní přivedla svého psa, psa který by ji ulízal k smrti a ještě by si od ní nechal skákat po hlavě. A ona před tímhle psím andělem s panikou utekla. Podle mě se tomu psu nedívala do očí, neviděla je, protože kdyby se do těch očí podívala, tak by zjistila, že veškerý svůj strach může zahodit. Škoda, přišla o láskyplné psí olíznutí ucha :)

Daniela M napsal(a):

Mariposa: Když člověk cítí křivdu, co se mu to vlastně děje?
Myslím si, že je především zraněno jeho citlivé JÁ. Postupně se však člověk  naučí křivdy zvládat a nebrat je tak vážně. Každá pravda vyjde najevo a když ne, je to jen situace, z které se máme něco naučit. K tomu ale musíme postupně dospět. Pak nevnímáme křivdu jako takovou ale jako zkušenost, ponaučení nebo také posilnění. Prostě nebrat si vše moc k srdce, když máme čisté svědomí, zachovat klid, důstojnost a rozvahu. Vždyť zase bude líp a často se vše i vysvětlí samo.:storstark:

Ano, došlo ke křivdě citlivého já :)

Třeba ponaučení v tom, že každý si může říkat to pro co se rozhodne, a pro mě i přesto, že Majka říká nepravdu je zásadní to, že já sama se můžu s klidem podívat do zrcadla - ano, to je pro mě důležité :)

majkafa napsal(a):

Písmenka zkreslují. Tady je spousta lidí, co si o mně myslí, že jsem jiná, než jsem. No a co? Tak to prostě je. Já si o nich asi taky myslím něco jiného. Protože se reálně nevidíme a chybí mimika, gesta... Není mi to líto, protože tak to prostě je, tak to funguje. Tak proč by mi to bylo líto a chtěla mermomocí křičet - ne ne ne, já taková nejsem.
Někdy jsem měla takové chvíle.
Teď vím, kdo jsem a to jediné je důležité.

No ale mě se nějak nechce žít tímhle způsobem "tak to prostě je, no a co?" Nemyslím si, že tak to prostě musí být. Musí to jít i bez domněnek a představ. Já nějak nevidím smysl v tom žít jen v představách typu, že si o někom myslím, že nějaký je :/ Mě to příjde jako iluze :(
Třeba kdybych neměla už hotovou představu, mohl by mě ještě tisíckrát znovu a znovu něčím novým překvapit. Ale ta představa jsou vlastně tak trochu zavřená vrátka.

Arcanum napsal(a):

Mari,
majkafa se dostala tam kde bych ja osobne byt nechtela.
S tou jeji predtavou je to neco takoveho jako kdyz lhar uz veri i svym lzim.

Vnímám to stejně

mariposa napsal(a):

Ano, došlo ke křivdě citlivého já :)

Třeba ponaučení v tom, že každý si může říkat to pro co se rozhodne, a pro mě i přesto, že Majka říká nepravdu je zásadní to, že já sama se můžu s klidem podívat do zrcadla - ano, to je pro mě důležité :)

Mari, pochopila jsi, co je podstatné.

Arcanum napsal(a):

Vladena napsal(a):

Hirondel napsala:
Nicmene je na svete stale mnoho tech kdo neco chteji,cekaji a ocekavaji od svych deti. 
To je vsak velice bolestna zkusenost kdyz jejich ocekvani nejsou naplnena. A presto stale nechapou,nebot to nedokazi

dost podobné: :D:D
Mari,
majkafa se dostala tam kde bych ja osobne byt nechtela.
S tou jeji predtavou je to neco takoveho jako kdyz lhar uz veri i svym lzim.

Podle mne Hirondel dělá hodně překlepy a hlavně po čárce (větě vedlejší) neodskakuje, ponechám háčky, ty může měnit každý. Též pravopis je špatný. Mariposo, věřím Ti !!

:)

píšeš jak to máš Ty, zase Ty a zase Ty

no a tak je to přeci správně - majkafa přeci může psát přesně jen o tom, jak to má Ona, Ona a zase jen Ona. To jen někteří si myslí, že oni naprosto přesně vědí jak to mají ti druzí, takže je jim předkládáno, že myslí blbě, jednají blbě a mají to blbě.

Vladena napsal(a):

Hirondel napsala:
Nicmene je na svete stale mnoho tech kdo neco chteji,cekaji a ocekavaji od svych deti. 
To je vsak velice bolestna zkusenost kdyz jejich ocekvani nejsou naplnena. A presto stale nechapou,nebot to nedokazi

Podle mne Hirondel dělá hodně překlepy a hlavně po čárce (větě vedlejší) neodskakuje, ponechám háčky, ty může měnit každý. Též pravopis je špatný. Mariposo, věřím Ti !!

No nezlob se, ale tohle já neberu jako důkaz - a to přesně proto, že takhle ti mohu za různé nicky psát i já - jednou budu psát jak Zklamaná, podruhé, jako jiná žena, potřetí, jako Muž (s velkým M...abych tady udělala radost) a podruhé jako muž (s malým), abych zapadla do statistického vzorku a další nick bude jako mimoň s duševní poruchou. Tak co - která je ta pravá osoba? :cool:

Zklamaná napsal(a):

píšeš jak to máš Ty, zase Ty a zase Ty

no a tak je to přeci správně - majkafa přeci může psát přesně jen o tom, jak to má Ona, Ona a zase jen Ona. To jen někteří si myslí, že oni naprosto přesně vědí jak to mají ti druzí, takže je jim předkládáno, že myslí blbě, jednají blbě a mají to blbě.

Také mě udivuje, když někdo pozastavuje nad tím, že já píšu, jak to mám já. On snad nepíše, jak to má on? Kdo je, když si dovoluje psát, jak to má kdokoliv jiný, než on?
Použiju slova klasika: Pane profesore, jak on ví... :)

eremuruss napsal(a):

Nas taky mlatila ucitelka pres hlavu na prvnim stupni.Nebo ve skolce,kdyz jsme se nestacili oblict vcas do pyzamek,tak nas ucitelka vysvlekla a pred celou tridou nas serezala na holou.

Tak tkoukam ze jsme na tom podobne. Ja presne tohle nenavisim z duse. A ti co fackovali a ponizovali za doslova za nic, ve skutecnosti podvadeli, udavali a lhali a kradli a nikdo je nepotrestal. Jen si vybijeli zlost a frustraci na detech.

Skolka je prome dodnes nocni mura.Museli jsme spatodpoledne a to na lehatkach a POUZE na zadech a s rukama na dece. Ja to nikdy nevydrzela a chtea jsem zmenit polohu. Okamzite me probudily z drimoty a vynadaly a znova do spravne polohy a usnout na povel!!! Silenstvi buzerace, sadismus.

me to nejak crta hlavou., takova frustrace, nemelo to neco spolecneho s tehdejsi situaci celkove? na zapade tohle absolutne neexistuje. To nikdo nepotrebuje delat.

Majko - jednou si psala na duchovní (nechce se mi to hledat) že se setkáváš s lidmi, kteří lžou.
A tak mě to přivedlo k zamyšlení, jestli tu lež nevidíš jen Ty.

majkafa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

píšeš jak to máš Ty, zase Ty a zase Ty

no a tak je to přeci správně - majkafa přeci může psát přesně jen o tom, jak to má Ona, Ona a zase jen Ona. To jen někteří si myslí, že oni naprosto přesně vědí jak to mají ti druzí, takže je jim předkládáno, že myslí blbě, jednají blbě a mají to blbě.

Také mě udivuje, když někdo pozastavuje nad tím, že já píšu, jak to mám já. On snad nepíše, jak to má on? Kdo je, když si dovoluje psát, jak to má kdokoliv jiný, než on?
Použiju slova klasika: Pane profesore, jak on ví... :)

To je přesně ono....a nad tím - Jak ona ví se tu nedávno vedla docela výživná debata....a ta otázka - jak ona ví byla zodpovězena asi tak, že ten, kdo se tak blbě ptá, je slepý a hluchý, protože ten, co jako všechno ví a zná prý koukne a vidí.
Takže já kouknu a vidím a popíšu to, co vidím, kdežto ti druzí ti na to napíší, že vidíš blbě a až si to ve své hlavě porachtáš k obrazu "jejich" - protože oni přeci VÍ, budeš vidět jako druzí...a budou spokojení....
To je to samé, jako hraní si na něco, co v životě nejsem, jen proto, abych udělala druhému radost, nebo abych nedejbože si udržela něco, co chci, nebo potřebuju (třeba z důvodu pohodlnějšího přežití)
Takže když vystupuju jako sebevědmá ženská a jasně budu specifikovat své názory na různé situace a chlap ze mě má strach, nebo mu to najednou bude vadit, tak se přeci kvůli tomu nazačnu převtělovat (na doporučení jiných) do slepičky, abych jako tu sebevědomou ženskou před ním tutlala a jemu abych polechtlala ego, jaký že je king, že mu kvokám u nohou a zbožně k němu vzhlížím, byť mě tyto hry vyčerpávají a berou energii.

Já bych teda taky ráda nějakou křivdou z dětství přispěla, určitě se mi nějaká stala, ale já si nemůžu na nic vzpomenout. Ale vzpomněla jsem si, jak jel starší syn do Rakouska do ZOO se školou na zájezd. S některýma dětma jeli i rodiče, takže samotný děti paní učitelka přidělila k nějakým dospělým. Syn vyfásnul rodinku, se kterou přijel ubrečenej. Dala jsem mu sebou šilinky na pití, na zmrzlinu, na nějakou blbůstku, kdyby si chtěl něco koupit. Matka rodinky mu nedovolila koupit nic, syn mi pak řekl, že mu řekla, že ona peníze nemá a svýmu synovi nic nekoupí a tzak si nic nekoupí ani náš kluk, aby mu to ten její nezáviděl. Tak jsem byla nas.raná jako brigadýr a řekla jsem učitelce, že tohle se mi nelíbí, a že na tohle mě předem nikdo neupozornil a že místo hezkých zážitků z výletu přijel kluk uřvanej, že mu paní zakazovala úplně všechno.
To mi vadilo, že někdo omezoval moje děcko jen proto, že on sám si to dovolit nemohl. To byl jejich problém, ne můj.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Písmenka zkreslují. Tady je spousta lidí, co si o mně myslí, že jsem jiná, než jsem. No a co? Tak to prostě je. Já si o nich asi taky myslím něco jiného. Protože se reálně nevidíme a chybí mimika, gesta... Není mi to líto, protože tak to prostě je, tak to funguje. Tak proč by mi to bylo líto a chtěla mermomocí křičet - ne ne ne, já taková nejsem.
Někdy jsem měla takové chvíle.
Teď vím, kdo jsem a to jediné je důležité.

No ale mě se nějak nechce žít tímhle způsobem "tak to prostě je, no a co?" Nemyslím si, že tak to prostě musí být. Musí to jít i bez domněnek a představ. Já nějak nevidím smysl v tom žít jen v představách typu, že si o někom myslím, že nějaký je :/ Mě to příjde jako iluze :(
Třeba kdybych neměla už hotovou představu, mohl by mě ještě tisíckrát znovu a znovu něčím novým překvapit. Ale ta představa jsou vlastně tak trochu zavřená vrátka.

nevím, co tě na tomhle překvapuje - tady takto přeci vystupují všichni. A každý (opravdu každý) tu předkládá své představy a domněnky o těch druhých. A když řéíkám, že všichni, tak OPRAVDU VŠICHNI.
No s tím se buď budeš muset vyrovnat, že jiní lidé mají jiné myšlení, než ty, že mají jiné myšlenky, nebo podobné, nebo naprosto protichůdné...a nebo, aby ses tohoto uchránila, tak prostě vyeliminovat. Dělá ti to starosti? Zbav se toho.

dusička napsal(a):

Majko - jednou si psala na duchovní (nechce se mi to hledat) že se setkáváš s lidmi, kteří lžou.
A tak mě to přivedlo k zamyšlení, jestli tu lež nevidíš jen Ty.

Dusi, to je přece dost dobře možné, že někdy něco vidím jako lež a jiní to tak nevidí. Každý jsme přece individualita a co je pro jednoho lží, pro druhého není.
Ale jsou případy, kdy to lež opravdu je, a jestli to vidí jiní, nebo ne, to je jejich.
Uvedu klasický příklad - Morpheus a Dark Angel. Morpheus lže, že není DA. Někdo to jako lež vidí, jiný ne.

podařilo se mi jedno a to samý poslat 2x, ale nevím jak je to možný :lol:

Zklamaná napsal(a):

nevím, co tě na tomhle překvapuje - tady takto přeci vystupují všichni. A každý (opravdu každý) tu předkládá své představy a domněnky o těch druhých. A když řéíkám, že všichni, tak OPRAVDU VŠICHNI.
No s tím se buď budeš muset vyrovnat, že jiní lidé mají jiné myšlení, než ty, že mají jiné myšlenky, nebo podobné, nebo naprosto protichůdné...a nebo, aby ses tohoto uchránila, tak prostě vyeliminovat. Dělá ti to starosti? Zbav se toho.

JJ, každý to má nějak. No a co? Chodí se snad (kromě výjimek) kvůli tomu někdo věšet? Nebo to mění podle toho, jak mu druzí řeknou, i když to tak on sám necítí? :co:
A taky mě překvapují ty domněnky. Jedině že by mariposa žádné domněnky neměla, že by opravdu byla Bůh? :co:

Mariposo, ty si např. o mně nemyslíš, jaká jsem, dle tvých představ? Tys mě někdy potkala v reálu? I tehdy je to zase jen ve tvé hlavě, jaký si o mně uděláš obraz. A nebude to obecná PRAVDA:

Zklamaná, děkuji. Když si čtu tvé dnešní příspěvky tady, v mnohém se mi rozsvítilo. :par:

Majko - víš co by možná udělala já na Tvém místě.
Maripose bych napsala něco ve smyslu, chtěla bych TI věřit, že nejsi Hirondel, že nepoužíváš stejný nick jako ona. Ale já nevím proč mě to brání se nad tím zamýšlet. Omlouvám se Ti, jestli jsem se Tě nějak dotkla, každý to může vidět holt jinak. Jsme jenom lidi.
Ale Majko - to je za mě, každý si to udělá jak chce a jak nejlíp umí. Tímto Ti nechci vkládat slova do úst, :jojo:
A zase na druhou stranu Mariposo - bereš asi život příliš vážě, možná je to i pro Tebe škola, že takový lidi, kteří tě prostě nepochopí, prostě jsou.Protože každý jsme jiný. A nikdo nemůže říct, co je dobře a co je špatně.

Modroočka napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Mari,
majkafa se dostala tam kde bych ja osobne byt nechtela.
S tou jeji predtavou je to neco takoveho jako kdyz lhar uz veri i svym lzim.

Vnímám to stejně

A kam že se to majkafa dostala? Ona koukám zase hirondel VÍ něco, co jiní ne...protože ona koukne a vidí, kdežto ti druzí jsou zaslepení, že?
No a že na přímou otázku - KAM ŽE SE TO TAK MAJKAFA DOSTALA? hirondel (Arcanum) neodpoví, je prostě na bíledni.

Jo a neříkej mi, že nejsi hirondel, že jsi TEĎ Arcanum...pro mě jsi hirondel stále, ale jako Arcanum vystupuješ už s tím, že jsi jako jiná. Protože dle mého názoru - když se někam registruješ pod nickem, tak ten první impuls je ten pravý, a jsi to ty, ta osoba...ty další nicky jsou už další, jiné smyšlené osoby už s úkolem, že manipuluješ nejen se sebou, ale i s jinými.

majkafa napsal(a):

dusička napsal(a):

Majko - jednou si psala na duchovní (nechce se mi to hledat) že se setkáváš s lidmi, kteří lžou.
A tak mě to přivedlo k zamyšlení, jestli tu lež nevidíš jen Ty.

Dusi, to je přece dost dobře možné, že někdy něco vidím jako lež a jiní to tak nevidí. Každý jsme přece individualita a co je pro jednoho lží, pro druhého není.
Ale jsou případy, kdy to lež opravdu je, a jestli to vidí jiní, nebo ne, to je jejich.
Uvedu klasický příklad - Morpheus a Dark Angel. Morpheus lže, že není DA. Někdo to jako lež vidí, jiný ne.

Ne on nikde nepsal, že Da není. aLe máš pravdu, lže :cool:

Zklamaná napsal(a):

Vladena napsal(a):

Hirondel napsala:
Nicmene je na svete stale mnoho tech kdo neco chteji,cekaji a ocekavaji od svych deti. 
To je vsak velice bolestna zkusenost kdyz jejich ocekvani nejsou naplnena. A presto stale nechapou,nebot to nedokazi

Podle mne Hirondel dělá hodně překlepy a hlavně po čárce (větě vedlejší) neodskakuje, ponechám háčky, ty může měnit každý. Též pravopis je špatný. Mariposo, věřím Ti !!

No nezlob se, ale tohle já neberu jako důkaz - a to přesně proto, že takhle ti mohu za různé nicky psát i já - jednou budu psát jak Zklamaná, podruhé, jako jiná žena, potřetí, jako Muž (s velkým M...abych tady udělala radost) a podruhé jako muž (s malým), abych zapadla do statistického vzorku a další nick bude jako mimoň s duševní poruchou. Tak co - která je ta pravá osoba? :cool:

Samozřejmě, když budeš mít potřebu, tak si piš třeba pod nickem Dement. Nikdo Ti v tom nezabrání, jde o to, zda to bude pro čtenáře akceptovatelný a zda Tebe to vlastně uspokojí. Není to o technice, ale o důvěře k ostatním a přijetí svého JÁ. Zase nemůžeš mít druhému za zlé, že mu to vadí. Příkazy nefungují ani na jednu stranu.

Mariposo, v úvodním příspěvku jsi psala, že jsi byla nařčena z dvojitého nicku, a píšeš, že k tomuto nařčení jsem se (údajně) přidala i já.

Prosím, najdi mi příspěvek, kde to píšu, dík.

Pokud vím, já psala o zdvojených niccích a jmenovala jsem konkrétně morpheus-Dark Angel. Nikoho dalšího.

Takže obecně vzato - i já se teď můžu cítit být ukřivděna tím, že Ty tvrdíš, že já se přidávám k tomu, že právě Ty máš dva nicky.... :vissla:

Jenže já se ukřivděna necítím. Ono je dobré nebrat babinet zas až tak vážně. ;) :)

Ber to tak, že se tu v diskusích vyskytuje hodně běžných lidských nedorozumění (a s těmi nemá cenu si lámat hlavu), ale jsou tu i lidi, co se ublížit snaží - dělá jim to dobře. Zářným příkladem byla např. Rozmarila.
Ale ta to měla podmíněno svou diagnózou... Ale je tu i několik lidí, co s gustem používají stejné metody jako Rozmarila, snaží se své oponenty zasáhnout na (podle nich) na nejcitlivějším místě.
Ale tady je třeba říci, že takový útočný, zákeřný příspěvek namířený evidentně proti někomu, svědčí spíš o kvalitách toho, kdo to napsal, nikoli o kvalitách napadeného. Takto to aspoň já beru. :)

Ohledně zdvojených nicků je tady docela zmatek. Některé jsou jasné: hirondel-Arcanum, Somaia-Johana50, i ten morpheus-DarkAngel. A Rozmarila tu bývala dokonce v x různých niccích, ale u ní to bylo hlavně tím, že tím unikala před zabanováním.

A proč vlastně někomu vadí, že má někdo víc nicků? Pro mě za mě, at má.
Proč to tajit? Arcanum nikde nepsala, že není Hirondel.
ale toto už jsme probírali na duchovním.
Tady si myslím jde spíš o to naučit se žít s tím, že někdo nás prostě podezírá a vidí to jinak a my mu to chceme vyvrátit. Ale proč je ta potřeba?

Vladena napsal(a):

Samozřejmě, když budeš mít potřebu, tak si piš třeba pod nickem Dement. Nikdo Ti v tom nezabrání, jde o to, zda to bude pro čtenáře akceptovatelný a zda Tebe to vlastně uspokojí. Není to o technice, ale o důvěře k ostatním a přijetí svého JÁ. Zase nemůžeš mít druhému za zlé, že mu to vadí. Příkazy nefungují ani na jednu stranu.

Ano - jde o důvěru k ostatním a ke přijetí svého JÁ. Proto například majkafa píše, že NEMÁ potřebu vystupovat pod jinými nicky. Otevřeně píše o sobě pod nickem majkafa, otevřeně píše své názory pod nickem majkafa, otevřeně, když má potřebu kousnout, kousne pod nickem majkafa. To samé já a plno a plno jiných lidí nemají potřebu na pohlazení, nebo kousnutí psát pod různými nicky. Kdežto se tu vyskytují lidé, kteří ZÁMĚRNĚ za účelem kousnutí, ponížení a zasahování na citlivém místě jdou a udělají si jiný nick, aby si nepodkopali svůj pracně vybudovaný image, s kterým vystupují před ostatními - potřebují zasáhnout "nepřítele" tak aby si neušpinili ruce, volí záměrně lživou praktiku.
Že to někomu vadí naprosto chápu, protože to pak je celá důvěra v haj*zlu. A v haj*zlu je i kvákání o přijetí svého já...když vlastně pro potřebu ublížení, ponížení a zásáhů na citlivých místech volíš jiný nick.

dusička napsal(a):

A proč vlastně někomu vadí, že má někdo víc nicků? Pro mě za mě, at má.
Proč to tajit? Arcanum nikde nepsala, že není Hirondel.
ale toto už jsme probírali na duchovním.
Tady si myslím jde spíš o to naučit se žít s tím, že někdo nás prostě podezírá a vidí to jinak a my mu to chceme vyvrátit. Ale proč je ta potřeba?

Jenže Hirondel nikde nenapsala, že Mariposa má pravdu, protože to ví na 100%.Měla se jí zastat, pokud vidí, že Mariposa se cítí ukřivděna. Jenže, to by potom srabka musela napsat, že je nově Arcanum.....nebyla Hirondel vlastně zabanována? To není používání dvou nicků,ale obcházení pravidel BB, a to je jiná kapitola! :dumbom:

Mně osobně je šumák, kdo má kolik nicků, akorát jsem teda včera zjistila, že se tu objevila ještě jedna modroočka, sice si říká modroocka.cb, ale i tak je to matoucí a nadšená nejsem, protože se to bude plést. No co už.
Jinak jestli je DA Morf, Somaia je Johanna a ještě je tady další se dvěma nickama, tak asi mají důvod. Já jsem tady pořád jako Modroočka a jestli mě někdo podezřívá, že jsem tady za víc lidí, jeho problém, jen já vím, jak to je opravdu. Pokud má někdo potřebu někoho z něčeho pořád podezírat, tak mu to má říct soukromě a ne ho tady veřejně téměř pranýřovat. To mají potřebu dělat lidi, kteří si potřebují nějakým způsobem hýčkat svoje ego, jinak to nechápu.
Tady je to vůbec s některýma lidma na pováženou. Někdo sem napíše,co má za problém a najednou se sesypou některé přispěvatelky jako vosy a bodají a bodají a bodají. Pakliže k tomu nemám co říct, tak se nevyjadřuju. Je zajímavý, že některé si osobují právo všem říct cokoliv, ale chraň Bůh, jak si to samý dovolí někdo k nim samým, to je pak zle. A pokud někdo, kdo sem běžně chodí, má nějaký problém, chce poradit a zná to tady, tak sem raději napíše pod jiným nickem, protože by to pak na něj některé dámy vytahovaly ještě za deset let, daly by si tu práci a vyhledávaly, co kde ten dotyčný psal a použily to proti němu. Sama bych sem už žádný svůj problém neventilovala, protože nemám zapotřebí se tady od některých chytrolín nechat pranýřovat. Protože ony umí jen tesat do druhých, ale žádnou konstruktivní radu neposkytnou. To neumí, jen být kousavé. Proč? Protože samy mají problém, který si neumí vyřešit.
A ještě jeden postřeh, někteří tady psali, že psychologie je jejich koníčkem a tak rádi psychologicky rozebírají druhé. Jak říká naše bývalá sousedka, doktorka v psychiatrické léčebně, nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených) psychiatrických a psychologických pacientů. Je to jejich samoterapie, akorát že si tím škodí a otravují tím svoje okolí.
Co si o mně myslí druzí, to je jejich problém, ne můj. Tak jako já si myslím o někom něco, je to moje věc.

Vladena napsal(a):

dusička napsal(a):

A proč vlastně někomu vadí, že má někdo víc nicků? Pro mě za mě, at má.
Proč to tajit? Arcanum nikde nepsala, že není Hirondel.
ale toto už jsme probírali na duchovním.
Tady si myslím jde spíš o to naučit se žít s tím, že někdo nás prostě podezírá a vidí to jinak a my mu to chceme vyvrátit. Ale proč je ta potřeba?

Jenže Hirondel nikde nenapsala, že Mariposa má pravdu, protože to ví na 100%.Měla se jí zastat, pokud vidí, že Mariposa se cítí ukřivděna. Jenže, to by potom srabka musela napsat, že je nově Arcanum.....nebyla Hirondel vlastně zabanována? To není používání dvou nicků,ale obcházení pravidel BB, a to je jiná kapitola! :dumbom:

No, pokud Hirondel obešla pravidla a nikomu to nevadí, tak v čem je problém? mně osobně je to jedno. Ať si sem píše třeba jako Pepina Rajholcová, když mi bude vadit, můžu ji ignorovat.
Tady je to o tom, že někdo sem píše to, co si opravdu myslí, jakej opravdu je, co ho skutečně trápí a jsou jiní, kteří tady něco na všechny hrají, protože je to víceméně anonymní a málokdo má šanci o tom druhém zjistit, jaký je v reálu. Takže někdo napíše, že by ho hanba fackovala, kdyby měl poměr se ženáčem, druhému za to spílá a ve skutečnosti takový vztah taky má. Někdo by se styděl mít doma bordel, druhým to otluče o hlavu, že sám má doma pořádek za všech okolností a v každé situaci a ve skutečnosti je bordelář non plus ultra. To je prostě net. A že jsou některé holky natolik upřímné a naivní, že se tady svěřují se svýma osobníma starostma, který pak někdo použije proti nim, je to jejich věc, už to vědí a možná si dají pozor a nebo se nepoučí a pak je tady budou ty "hvězdy" dál vláčet, bodat a hojit si na nich savou pošramocenou psychiku a sebevědomí.
Tak to vidím já za sebe, je to můj čistě subjektivní názor.

Mariposo,
věřím ti. Jestli tě to zklidní, tak já byl taky kdysi tady docela napadán, obviňován Pandorou a spol. z toho, že si svůj příběh vymýšlím, že se vydávám za někoho jiného a vůbec jsem celkově hroznej :-)
Proč to má někdo zapotřebí? Můžeš si třeba říct úsloví, že "podle sebe soudí tebe" neboli psychologicky, že zapracuje projekce či paranoia.

Navíc, si v podstatě umím představit situaci, kdy člověk po zdvojeném nicku sáhne. Pak ale jde o to, jestli chce dvojitým nickem škodit, manipulovat apod. (a dotyčný to dobře cítí, že jedná nefér), nebo to potřebuje z nějakého osobního důvodu, větší anonymity apod.

Co mě ale přijde mnohem důležitější, než nějaká pitomost zdvojeného nicku je to co jsi psala v úvodním příspěvku. Nevím, co po tobě matka chtěla, abys zatajila, ale nejednala správně.
Tohle je hodně nebezpečné vystavovat dítě do takového konfliktu - buď držím s maminkou, nebo s tatínkem. Je to vlastně podobná varianta, když rodiče poštvávají dítě proti sobě. Když pak dospěje, může s tím mít velký problém, zejména v partnerských vztazích, pokud to tak cítíš, zajdi si k nějakému psychologovi (pozor, neplést s módními šarlatány) Nevím, jestli máš děti, ale taky se snaž tento model nepředávat dál.

Jen dodatek: Hirondel nebyla zabanovaná, ale přestala přispívat pod tímto nickem někdy na jaře t.r.

Zklamaná napsal(a):

A kam že se to majkafa dostala? Ona koukám zase hirondel VÍ něco, co jiní ne...protože ona koukne a vidí, kdežto ti druzí jsou zaslepení, že?
No a že na přímou otázku - KAM ŽE SE TO TAK MAJKAFA DOSTALA? hirondel (Arcanum) neodpoví, je prostě na bíledni.

Jo a neříkej mi, že nejsi hirondel, že jsi TEĎ Arcanum...pro mě jsi hirondel stále, ale jako Arcanum vystupuješ už s tím, že jsi jako jiná. Protože dle mého názoru - když se někam registruješ pod nickem, tak ten první impuls je ten pravý, a jsi to ty, ta osoba...ty další nicky jsou už další, jiné smyšlené osoby už s úkolem, že manipuluješ nejen se sebou, ale i s jinými.

Já k tomu jen povím hirondel - že tam, kam jsem se dostala, jsem moc ráda. :D
Já bych zase nechtěla být tam, kde je hirondel. A je to OK, když jsme každý spokojený tam, kde jsme. :jojo:

majkafa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

A kam že se to majkafa dostala? Ona koukám zase hirondel VÍ něco, co jiní ne...protože ona koukne a vidí, kdežto ti druzí jsou zaslepení, že?
No a že na přímou otázku - KAM ŽE SE TO TAK MAJKAFA DOSTALA? hirondel (Arcanum) neodpoví, je prostě na bíledni.

Jo a neříkej mi, že nejsi hirondel, že jsi TEĎ Arcanum...pro mě jsi hirondel stále, ale jako Arcanum vystupuješ už s tím, že jsi jako jiná. Protože dle mého názoru - když se někam registruješ pod nickem, tak ten první impuls je ten pravý, a jsi to ty, ta osoba...ty další nicky jsou už další, jiné smyšlené osoby už s úkolem, že manipuluješ nejen se sebou, ale i s jinými.

Já k tomu jen povím hirondel - že tam, kam jsem se dostala, jsem moc ráda. :D
Já bych zase nechtěla být tam, kde je hirondel. A je to OK, když jsme každý spokojený tam, kde jsme. :jojo:

no mě jde spíše o to upřesnění místa...kam že se majkafa dostala, že tam by hirondel být nechtěla.
No a jelikož to píše takovým (já to tam slyším :cool:) tónem.... (...no fůůůůj, ženskááá = to je z jednoho Belmondova filmu, kde hrál gaye)...tak si osobně představuji, že hirondel vidí, že majkafa je někde v... (_!_)....tak proto bych prosila o upřesnění, možná, že se šeredně mýlím.

Modroočka napsal(a):

Mně osobně je šumák, kdo má kolik nicků, akorát jsem teda včera zjistila, že se tu objevila ještě jedna modroočka, sice si říká modroocka.cb, ale i tak je to matoucí a nadšená nejsem, protože se to bude plést. No co už.
Jinak jestli je DA Morf, Somaia je Johanna a ještě je tady další se dvěma nickama, tak asi mají důvod. Já jsem tady pořád jako Modroočka a jestli mě někdo podezřívá, že jsem tady za víc lidí, jeho problém, jen já vím, jak to je opravdu. Pokud má někdo potřebu někoho z něčeho pořád podezírat, tak mu to má říct soukromě a ne ho tady veřejně téměř pranýřovat. To mají potřebu dělat lidi, kteří si potřebují nějakým způsobem hýčkat svoje ego, jinak to nechápu.
Tady je to vůbec s některýma lidma na pováženou. Někdo sem napíše,co má za problém a najednou se sesypou některé přispěvatelky jako vosy a bodají a bodají a bodají. Pakliže k tomu nemám co říct, tak se nevyjadřuju. Je zajímavý, že některé si osobují právo všem říct cokoliv, ale chraň Bůh, jak si to samý dovolí někdo k nim samým, to je pak zle. A pokud někdo, kdo sem běžně chodí, má nějaký problém, chce poradit a zná to tady, tak sem raději napíše pod jiným nickem, protože by to pak na něj některé dámy vytahovaly ještě za deset let, daly by si tu práci a vyhledávaly, co kde ten dotyčný psal a použily to proti němu. Sama bych sem už žádný svůj problém neventilovala, protože nemám zapotřebí se tady od některých chytrolín nechat pranýřovat. Protože ony umí jen tesat do druhých, ale žádnou konstruktivní radu neposkytnou. To neumí, jen být kousavé. Proč? Protože samy mají problém, který si neumí vyřešit.
A ještě jeden postřeh, někteří tady psali, že psychologie je jejich koníčkem a tak rádi psychologicky rozebírají druhé. Jak říká naše bývalá sousedka, doktorka v psychiatrické léčebně, nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených) psychiatrických a psychologických pacientů. Je to jejich samoterapie, akorát že si tím škodí a otravují tím svoje okolí.
Co si o mně myslí druzí, to je jejich problém, ne můj. Tak jako já si myslím o někom něco, je to moje věc.

Modroočko, nějak jsi se rozvášnila...až tak, že to, co kritizuješ ve svých 2 příspěvcích, tak v obou děláš Ty sama...možná sis to ani v té ráži neuvědomila:

Píšeš, že je zlé, vytahovat na lidi věci z jejich minulosti. Že někteří tomu, co sem na babinet napíše svůj problém, tak se na něj ostatní sesypou a bodají a bodají...a jedním dechem pak dodáváš, že nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, a že většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených ) psychiatrických pacientů.

K tomu bych chtěla říct toto: Myslím, že všichni přispěvatelé (a asi i čtenáři) diskusí na psychologickém fóru jsou svým způsobem psychologové amatéři-koníčkáři.  :jojo:
Já se k tomuto třeba veřejně hlásím, - psychologie mě baví, teorii si čtu  v knížkách a praxi pak sleduju v reálu a hojně i tady  na Babinetu. ;) :)
Vždyť - koho by nezajímala psychologie, nebude do tohoto vlákna přeci vůbec ani nakukovat.
Já taky nenakukuju např. do vláken o vaření, to mě nezajímá, to mým koníčkem není.

Ale Modroočko, dochází Ti, kolik je tady na Babinetu bývalých psychiatrických pacientů? Já vím minimálně o 6, a jedním z nich jsem právě já. (Měla jsem depresi letos na jaře.) A je tu dost i těch, kteří psychické problémy aktuálně prožívají a řeší, třeba na vlákně Deprese a její zvládání.

Já osobně jsem ohledně toho, cos napsala, imunníí. Já to jen registruju, avšak nedotklo se mě to. Jak to pojmou ti ostatní, nevím.
Modroočko, dochází Ti vůbec, jak to vyznívá? Jak se o těch, kdo se léčili s psychickými problémy netaktně vyjadřuješ?

Modroočko, já už Tě z Babinetu znám déle. A vlastně i díky tomu, že od počátku vystupuješ jako Modroočka a nicky neměníš, Tě z Tvých příspěvků myslím znám už natolik, že mám pocit, že nejsi útočná a zlá. Domnívám se, že Ti to spíš jen nedošlo, jak divně to, cos psala, vyznívá...

A tím se vlastně vracíme k jádru tohoto vlákna:
Modroočko, možná, že někteří by mohli  chápat i Tvá slova o psychiatrických pacientech jako křivdu.

dusička napsal(a):

Mariposo - nech to spát. Prostě jsou lidi, kteří se chovaj a živěj tím, že podezíraj. Nic s tím bohužel neuděláš. Něco to o nich vypovídá. posílám :pussa:
Majkafo - zkus se vcítit také někdy do druhých. Stále jen čtu - jak píšeš jak to máš Ty, zase Ty a zase Ty. Vím, asi to má nějaký důvod. Meleš si stále jen svou. Tak si mel. Každý děláme jak umíme.

duši, nechci se majkafy zastávat, ona si fakt někdy mele pořád jen tu svou, ale - jak ty víš, že majkafa nemá pravdu ? já kolikrát měla z někoho nebo něčeho blbej dojem, když jsem to říkala, připadala jsem ostatním jako idiot, protože podle nich bylo vše v nejlepším pořádku. ale časem se z 99% ukázalo, že jsem měla pravdu a vnímala jsem to dobře od samého začátku. není to přece o podezírání.
taky by mě zajímalo, co podle tebe vypovídá o majkafě to, že ji nevěří ? byla bych ráda, kdybys mi na to odpověděla, fakt.

jinak já nechci posuzovat konkrétně u mariposy jestli má nebo nemá jeden nick, z části proto, že je mi to úplně jedno, z části proto, že je jedna z mála, koho psaní mě tady na bbn vůbec nezajímá, pokud to řeknu slušně.

Blossom napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Mně osobně je šumák, kdo má kolik nicků, akorát jsem teda včera zjistila, že se tu objevila ještě jedna modroočka, sice si říká modroocka.cb, ale i tak je to matoucí a nadšená nejsem, protože se to bude plést. No co už.
Jinak jestli je DA Morf, Somaia je Johanna a ještě je tady další se dvěma nickama, tak asi mají důvod. Já jsem tady pořád jako Modroočka a jestli mě někdo podezřívá, že jsem tady za víc lidí, jeho problém, jen já vím, jak to je opravdu. Pokud má někdo potřebu někoho z něčeho pořád podezírat, tak mu to má říct soukromě a ne ho tady veřejně téměř pranýřovat. To mají potřebu dělat lidi, kteří si potřebují nějakým způsobem hýčkat svoje ego, jinak to nechápu.
Tady je to vůbec s některýma lidma na pováženou. Někdo sem napíše,co má za problém a najednou se sesypou některé přispěvatelky jako vosy a bodají a bodají a bodají. Pakliže k tomu nemám co říct, tak se nevyjadřuju. Je zajímavý, že některé si osobují právo všem říct cokoliv, ale chraň Bůh, jak si to samý dovolí někdo k nim samým, to je pak zle. A pokud někdo, kdo sem běžně chodí, má nějaký problém, chce poradit a zná to tady, tak sem raději napíše pod jiným nickem, protože by to pak na něj některé dámy vytahovaly ještě za deset let, daly by si tu práci a vyhledávaly, co kde ten dotyčný psal a použily to proti němu. Sama bych sem už žádný svůj problém neventilovala, protože nemám zapotřebí se tady od některých chytrolín nechat pranýřovat. Protože ony umí jen tesat do druhých, ale žádnou konstruktivní radu neposkytnou. To neumí, jen být kousavé. Proč? Protože samy mají problém, který si neumí vyřešit.
A ještě jeden postřeh, někteří tady psali, že psychologie je jejich koníčkem a tak rádi psychologicky rozebírají druhé. Jak říká naše bývalá sousedka, doktorka v psychiatrické léčebně, nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených) psychiatrických a psychologických pacientů. Je to jejich samoterapie, akorát že si tím škodí a otravují tím svoje okolí.
Co si o mně myslí druzí, to je jejich problém, ne můj. Tak jako já si myslím o někom něco, je to moje věc.

Modroočko, nějak jsi se rozvášnila...až tak, že to, co kritizuješ ve svých 2 příspěvcích, tak v obou děláš Ty sama...možná sis to ani v té ráži neuvědomila:

Píšeš, že je zlé, vytahovat na lidi věci z jejich minulosti. Že někteří tomu, co sem na babinet napíše svůj problém, tak se na něj ostatní sesypou a bodají a bodají...a jedním dechem pak dodáváš, že nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, a že většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených ) psychiatrických pacientů.

K tomu bych chtěla říct toto: Myslím, že všichni přispěvatelé (a asi i čtenáři) diskusí na psychologickém fóru jsou svým způsobem psychologové amatéři-koníčkáři.  :jojo:
Já se k tomuto třeba veřejně hlásím, - psychologie mě baví, teorii si čtu  v knížkách a praxi pak sleduju v reálu a hojně i tady  na Babinetu. ;) :)
Vždyť - koho by nezajímala psychologie, nebude do tohoto vlákna přeci vůbec ani nakukovat.
Já taky nenakukuju např. do vláken o vaření, to mě nezajímá, to mým koníčkem není.

Ale Modroočko, dochází Ti, kolik je tady na Babinetu bývalých psychiatrických pacientů? Já vím minimálně o 6, a jedním z nich jsem právě já. (Měla jsem depresi letos na jaře.) A je tu dost i těch, kteří psychické problémy aktuálně prožívají a řeší, třeba na vlákně Deprese a její zvládání.

Já osobně jsem ohledně toho, cos napsala, imunníí. Já to jen registruju, avšak nedotklo se mě to. Jak to pojmou ti ostatní, nevím.
Modroočko, dochází Ti vůbec, jak to vyznívá? Jak se o těch, kdo se léčili s psychickými problémy netaktně vyjadřuješ?

Modroočko, já už Tě z Babinetu znám déle. A vlastně i díky tomu, že od počátku vystupuješ jako Modroočka a nicky neměníš, Tě z Tvých příspěvků myslím znám už natolik, že mám pocit, že nejsi útočná a zlá. Domnívám se, že Ti to spíš jen nedošlo, jak divně to, cos psala, vyznívá...

A tím se vlastně vracíme k jádru tohoto vlákna:
Modroočko, možná, že někteří by mohli  chápat i Tvá slova o psychiatrických pacientech jako křivdu.

Já znám Modroočko též delší dobu, protože nemění nicky a ráda ji čtu. Rozhodně vždy píše přímo k věci. Ale teď si asi stojím na vedení.......koho si vlastně kritizovala?

"Když člověk cítí křivdu" ještě nedozrál...:)

dusička napsal(a):

tak to já měla štěstí na hodný úči. Ale zato si pamatuju na družinářku,když jsme v jídelně už nechtěli dojíst oběd, a ona už utírala hadrem stoly, vždycky přejela vzteky i obličej (fůůůůůůůůůůj tím hnusným smradlavým hadrem)

mě teda naštěstí nikdo hadrem přes obličej nepřejížděl, ale i tak se dodneška cítím blbě, když si vzpomenu, jak jsem sedávala poslední u jídla. ve školce i škole. ve školce to ještě šlo, učitelka byla docela hodná, ale ve škole to pro mě bylo strašný. nutili mě to dojíst, já tam byla den co den poslední, chtělo se mi zvracet, máma volávala do jídelny, ať mě do jídla nenutí, ale nepomohlo to.
seděla jsem nad talířem, chtělo se mi zvracet, brečet, nenáviděla jsem to tam :rolleyes:

Blossom napsal(a):

Já se k tomuto třeba veřejně hlásím, - psychologie mě baví, teorii si čtu  v knížkách a praxi pak sleduju v reálu a hojně i tady  na Babinetu. ;) :)
Vždyť - koho by nezajímala psychologie, nebude do tohoto vlákna přeci vůbec ani nakukovat.

To není pravda Blossom. Mě psychologie nebaví, je mi přímo po*ná a přesto tady působím. Jak to tedy vysvětlíš se svými znalostmi a vědomostmi z oblasti psychologie ? No to jsme tedy zvědavé...

Arcanum napsal(a):

Mari,
majkafa se dostala tam kde bych ja osobne byt nechtela.
S tou jeji predtavou je to neco takoveho jako kdyz lhar uz veri i svym lzim.

a kam ses dostala ty, hirondel ? zatím sis uměla jen změnit nick, to je tak všechno.

DarkAngel napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já se k tomuto třeba veřejně hlásím, - psychologie mě baví, teorii si čtu  v knížkách a praxi pak sleduju v reálu a hojně i tady  na Babinetu. ;) :)
Vždyť - koho by nezajímala psychologie, nebude do tohoto vlákna přeci vůbec ani nakukovat.

To není pravda Blossom. Mě psychologie nebaví, je mi přímo po*ná a přesto tady působím. Jak to tedy vysvětlíš se svými znalostmi a vědomostmi z oblasti psychologie ? No to jsme tedy zvědavé...

Ctihodné sestry, vysvětlím to tak, že vy zde působíte, protože jste poměrně dost hravé.... ;)  :D

DarkAngel napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já se k tomuto třeba veřejně hlásím, - psychologie mě baví, teorii si čtu  v knížkách a praxi pak sleduju v reálu a hojně i tady  na Babinetu. ;) :)
Vždyť - koho by nezajímala psychologie, nebude do tohoto vlákna přeci vůbec ani nakukovat.

To není pravda Blossom. Mě psychologie nebaví, je mi přímo po*ná a přesto tady působím. Jak to mi tedy vysvětlíš se svými znalostmi a vědomostmi z oblasti psychologie ? No to jsme tedy zvědavé...

Ode mne si už vysvětlení dostal! Myslím, že bylo obsáhlé a výstižné....amatérka.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mariposo - nech to spát. Prostě jsou lidi, kteří se chovaj a živěj tím, že podezíraj. Nic s tím bohužel neuděláš. Něco to o nich vypovídá. posílám :pussa:
Majkafo - zkus se vcítit také někdy do druhých. Stále jen čtu - jak píšeš jak to máš Ty, zase Ty a zase Ty. Vím, asi to má nějaký důvod. Meleš si stále jen svou. Tak si mel. Každý děláme jak umíme.

duši, nechci se majkafy zastávat, ona si fakt někdy mele pořád jen tu svou, ale - jak ty víš, že majkafa nemá pravdu ? já kolikrát měla z někoho nebo něčeho blbej dojem, když jsem to říkala, připadala jsem ostatním jako idiot, protože podle nich bylo vše v nejlepším pořádku. ale časem se z 99% ukázalo, že jsem měla pravdu a vnímala jsem to dobře od samého začátku. není to přece o podezírání.
taky by mě zajímalo, co podle tebe vypovídá o majkafě to, že ji nevěří ? byla bych ráda, kdybys mi na to odpověděla, fakt.

jinak já nechci posuzovat konkrétně u mariposy jestli má nebo nemá jeden nick, z části proto, že je mi to úplně jedno, z části proto, že je jedna z mála, koho psaní mě tady na bbn vůbec nezajímá, pokud to řeknu slušně.

Jo třeba to je o mě? že jsem podezíravá? že taky někdy cítím, že něco není, tak jak kdo píše. Ale pak zjistím, že to tak být může. že jsem neměla pravdu. Já nevím, jak to napsat.
A co vypovídá o majkafě to, že ji nevěří? Už jsem to psala, jestli to není to, že se psala, že se setkává s lháři. Ale jak píšu, je to jen můj dojem, může to tak být a taky nemusí.

sahleb napsal(a):

Skolka je prome dodnes nocni mura.Museli jsme spatodpoledne a to na lehatkach a POUZE na zadech a s rukama na dece. Ja to nikdy nevydrzela a chtea jsem zmenit polohu. Okamzite me probudily z drimoty a vynadaly a znova do spravne polohy a usnout na povel!!! Silenstvi buzerace, sadismus.

To je šílené tohleto :butter:

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

no a tak je to přeci správně - majkafa přeci může psát přesně jen o tom, jak to má Ona, Ona a zase jen Ona. To jen někteří si myslí, že oni naprosto přesně vědí jak to mají ti druzí, takže je jim předkládáno, že myslí blbě, jednají blbě a mají to blbě.

Také mě udivuje, když někdo pozastavuje nad tím, že já píšu, jak to mám já. On snad nepíše, jak to má on? Kdo je, když si dovoluje psát, jak to má kdokoliv jiný, než on?
Použiju slova klasika: Pane profesore, jak on ví... :)

To je přesně ono....a nad tím - Jak ona ví se tu nedávno vedla docela výživná debata....a ta otázka - jak ona ví byla zodpovězena asi tak, že ten, kdo se tak blbě ptá, je slepý a hluchý, protože ten, co jako všechno ví a zná prý koukne a vidí.
Takže já kouknu a vidím a popíšu to, co vidím, kdežto ti druzí ti na to napíší, že vidíš blbě a až si to ve své hlavě porachtáš k obrazu "jejich" - protože oni přeci VÍ, budeš vidět jako druzí...a budou spokojení....
To je to samé, jako hraní si na něco, co v životě nejsem, jen proto, abych udělala druhému radost, nebo abych nedejbože si udržela něco, co chci, nebo potřebuju (třeba z důvodu pohodlnějšího přežití)
Takže když vystupuju jako sebevědmá ženská a jasně budu specifikovat své názory na různé situace a chlap ze mě má strach, nebo mu to najednou bude vadit, tak se přeci kvůli tomu nazačnu převtělovat (na doporučení jiných) do slepičky, abych jako tu sebevědomou ženskou před ním tutlala a jemu abych polechtlala ego, jaký že je king, že mu kvokám u nohou a zbožně k němu vzhlížím, byť mě tyto hry vyčerpávají a berou energii.

Zklamčo, je tohle ještě k tématu? Já osobně v tom příspěvek k tématu nevidím :/

Zeptám se Tě teda, jak Majkafa VÍ, že já mariposa mám víc nicků? Jak k tomu došla?

Zklamaná napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Písmenka zkreslují. Tady je spousta lidí, co si o mně myslí, že jsem jiná, než jsem. No a co? Tak to prostě je. Já si o nich asi taky myslím něco jiného. Protože se reálně nevidíme a chybí mimika, gesta... Není mi to líto, protože tak to prostě je, tak to funguje. Tak proč by mi to bylo líto a chtěla mermomocí křičet - ne ne ne, já taková nejsem.
Někdy jsem měla takové chvíle.
Teď vím, kdo jsem a to jediné je důležité.

No ale mě se nějak nechce žít tímhle způsobem "tak to prostě je, no a co?" Nemyslím si, že tak to prostě musí být. Musí to jít i bez domněnek a představ. Já nějak nevidím smysl v tom žít jen v představách typu, že si o někom myslím, že nějaký je :/ Mě to příjde jako iluze :(
Třeba kdybych neměla už hotovou představu, mohl by mě ještě tisíckrát znovu a znovu něčím novým překvapit. Ale ta představa jsou vlastně tak trochu zavřená vrátka.

nevím, co tě na tomhle překvapuje - tady takto přeci vystupují všichni. A každý (opravdu každý) tu předkládá své představy a domněnky o těch druhých. A když řéíkám, že všichni, tak OPRAVDU VŠICHNI.
No s tím se buď budeš muset vyrovnat, že jiní lidé mají jiné myšlení, než ty, že mají jiné myšlenky, nebo podobné, nebo naprosto protichůdné...a nebo, aby ses tohoto uchránila, tak prostě vyeliminovat. Dělá ti to starosti? Zbav se toho.

No ale jestli tady všichni mají o těch druhých domněnky (smyšlenky), tak vlastně NEVIDÍ nebo nevnímají ty osoby takové jaké ve skutečnosti jsou. Pokud mě Majkafa vnímá jako Arcanum, Hirondel a bůhvíkoho ještě, tak nevidí a žije v OMYLU, že já jsem jen a pouze mariposa. Žije v omylu a omýlá ten omyl stále dokola až tím nakazí také druhé.
Souhlasím, že každý si může a mát žít po svém, jen tedy říkám, že já tímto způsobem tedy ne. Způsobem domněnek a představ.

Možná, kdyby se lidi z babinetu sešli na živo, tak by zjistili, že věci a lidi jsou skutečně jiní než jak se oni dlouho domnívali :)

Mariposo - já osobně si myslím, že lidi (nicky) jsou v reálu stejní, jak je tady prezentují jejich písmenka.
A myslím si, že v reálu to ani tak nezjistíš, jaký člověk je, ale spíše z písmenek. Protože písmenka dokážou odkrýt skutečného člověka a ne přetvářky. Tedy někdy a někde.
Ano, písmenka maj nevýhodu, že chybí slovní projev - myslím tím, grimasy, ton hlasu a tak.

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mariposo - nech to spát. Prostě jsou lidi, kteří se chovaj a živěj tím, že podezíraj. Nic s tím bohužel neuděláš. Něco to o nich vypovídá. posílám :pussa:
Majkafo - zkus se vcítit také někdy do druhých. Stále jen čtu - jak píšeš jak to máš Ty, zase Ty a zase Ty. Vím, asi to má nějaký důvod. Meleš si stále jen svou. Tak si mel. Každý děláme jak umíme.

duši, nechci se majkafy zastávat, ona si fakt někdy mele pořád jen tu svou, ale - jak ty víš, že majkafa nemá pravdu ? já kolikrát měla z někoho nebo něčeho blbej dojem, když jsem to říkala, připadala jsem ostatním jako idiot, protože podle nich bylo vše v nejlepším pořádku. ale časem se z 99% ukázalo, že jsem měla pravdu a vnímala jsem to dobře od samého začátku. není to přece o podezírání.
taky by mě zajímalo, co podle tebe vypovídá o majkafě to, že ji nevěří ? byla bych ráda, kdybys mi na to odpověděla, fakt.

jinak já nechci posuzovat konkrétně u mariposy jestli má nebo nemá jeden nick, z části proto, že je mi to úplně jedno, z části proto, že je jedna z mála, koho psaní mě tady na bbn vůbec nezajímá, pokud to řeknu slušně.

Jo třeba to je o mě? že jsem podezíravá? že taky někdy cítím, že něco není, tak jak kdo píše. Ale pak zjistím, že to tak být může. že jsem neměla pravdu. Já nevím, jak to napsat.
A co vypovídá o majkafě to, že ji nevěří? Už jsem to psala, jestli to není to, že se psala, že se setkává s lháři. Ale jak píšu, je to jen můj dojem, může to tak být a taky nemusí.

vidíš duši, najednou je to jen tvůj dojem, ale v tom původním příspěvku pěkně oduszuješ :rolleyes: teď mám dojem, že se do toho zamotáváš ...
a že majkafa potkává lháře .. ty snad ne ? já je potkávám taky, každej někdy lže, jen někdo holt míň, třeba aby zbytečně neublížil a někdo to má jako koníček.
ty dusičko věříš všemu, co ti kdo řekne ? věříš tomu, jak lidi vystupují ? posuzuješ podle vzhledu, podle toho, jak se na oko lidi chovají ?

Pavli - ale já nemám problém se setkáváním s lháři. A abych pravdu řekla, ani mi nepřijde, že je potkávám. Nebo si je ani nepřipouštím k tělu. Je to jejich věc, že lžou.
Mě právě zaujala Majkafa na duchovním ,že chce přijít na to, proč potkává hodně lhářů.
V tom původním příspěvku jsem to myslela stejně jako jsem se ted rozepsala, možná jsem to nenapsala tak, aby si si to pochopila jako si pochopila ted. PRvní příspěvek můj si Pavli pochopila jinak a druhý můj taky, a já to myslela stejně. ;)

majkafa napsal(a):

Mariposo, ty si např. o mně nemyslíš, jaká jsem, dle tvých představ? Tys mě někdy potkala v reálu? I tehdy je to zase jen ve tvé hlavě, jaký si o mně uděláš obraz. A nebude to obecná PRAVDA:

Jaká jsi dle mých představ? Myslíš jako třeba sečtělá, vysoká, blonďatá, obětavá, přátelská... můžu si VYMYSLET tisíc Tvých vlastností, ale do té doby dokud Tě nepotkám, budou to jen výmysly, představy, budeš něco jako románová postava - smyšlenka. Můžu si do Tebe dosadit co se mi zachce :) může to být i zábavné, ale nebude to pravda. A pro mě osobně, to bude ztráta času, tohle vymýšlení si.

A co si tedy opravdu o Tobě myslím? Že nevím kdo je Majkafa, ale budu k Tobě upřímná, myslím si, že Ti schází láska, přijetí a uznání (stejně jako tisíci dalších lidí, i mně). A taky si myslím, že pokaždé jsi jiná, dokážeš mě překvapit, někdy Tě čtu ráda, někdy ne. Máš mnoho tváří a myslím si, že některé Tvé postoje "mě nezajímá jak to máš Ty, to je Tvůj problém..." jsou jen obranou maskou proti okolí. A co je pro mě nejdůležitější je to, že z Tebe cítím pozitivní energii :)

A Ty, co si myslíš o mně, o maripose?

dusička napsal(a):

A zase na druhou stranu Mariposo - bereš asi život příliš vážě, možná je to i pro Tebe škola, že takový lidi, kteří tě prostě nepochopí, prostě jsou.Protože každý jsme jiný. A nikdo nemůže říct, co je dobře a co je špatně.

Máš pravdu, dušičko :) já jsem ale uvnitř sebe Majkafě neskonale vděčná, protože mi něco ukazuje :)

duši, mám pocit, že mluvíš úplně o něčem jiným, nezlob se. a nikde netvrdím, že máš problém s lháři, jen ti říkám, že každej někdy lže. někdo míň a někdo víc. dokonce ty i já. a jestli řekneš, že nikdy nelžeš a nikdy jsi nelhala, tak lžeš :D a už vůbec nevím, proč mluvíš o pouštění si lhářů k tělu. nerozumím, proč to píšeš. to že si nepustíš k tělu zloděje taky přece neznamená, že nikdy žádného nepotkáš.
ale to jsme se dostaly úplně někam jinam.

Mariposo - vidíš :pussa:
myslím, že písmenkama jak vyjudřuješ Majkafu cítíš skutečnou Majkafu, ne v realu.
A mmch, stejně cítím jako Ty jaká je Majkafa .A když mě někdy vytáčí, ptám se sama sebe, kde mám já problém.
Taky z ní cítím pozitivní energii.
Nepřetváří se, je jaká je.A toho si moc cením

PPavlaa napsal(a):

duši, mám pocit, že mluvíš úplně o něčem jiným, nezlob se. a nikde netvrdím, že máš problém s lháři, jen ti říkám, že každej někdy lže. někdo míň a někdo víc. dokonce ty i já. a jestli řekneš, že nikdy nelžeš a nikdy jsi nelhala, tak lžeš :D a už vůbec nevím, proč mluvíš o pouštění si lhářů k tělu. nerozumím, proč to píšeš. to že si nepustíš k tělu zloděje taky přece neznamená, že nikdy žádného nepotkáš.
ale to jsme se dostaly úplně někam jinam.

Pavli - zamotáváš mě do toho.
Já nepsala nic o lháří a o sobě. To psala Majkafa, že potkává lháře, chtěla jsem jen TI vysvětlit, že já s nima problém nemám. Chápeš?
A vím, že každý někdo lže, neříkám, že nikdo nelže nikdy

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A zase na druhou stranu Mariposo - bereš asi život příliš vážě, možná je to i pro Tebe škola, že takový lidi, kteří tě prostě nepochopí, prostě jsou.Protože každý jsme jiný. A nikdo nemůže říct, co je dobře a co je špatně.

Máš pravdu, dušičko :) já jsem ale uvnitř sebe Majkafě neskonale vděčná, protože mi něco ukazuje :)

dost zvláštní vděk, když tu zakládáš vlákno, kde křičíš do světa, jak tě majkafa se.re s tím, že ti nevěří, že se cítíš ukřivděná atd. asi si ten vděk představujeme každá jinak ;)

Blossom napsal(a):

Mariposo, v úvodním příspěvku jsi psala, že jsi byla nařčena z dvojitého nicku, a píšeš, že k tomuto nařčení jsem se (údajně) přidala i já.

Prosím, najdi mi příspěvek, kde to píšu, dík.

Pokud vím, já psala o zdvojených niccích a jmenovala jsem konkrétně morpheus-Dark Angel. Nikoho dalšího.

Takže obecně vzato - i já se teď můžu cítit být ukřivděna tím, že Ty tvrdíš, že já se přidávám k tomu, že právě Ty máš dva nicky.... :vissla:

Jenže já se ukřivděna necítím. Ono je dobré nebrat babinet zas až tak vážně. ;) :)

Ber to tak, že se tu v diskusích vyskytuje hodně běžných lidských nedorozumění (a s těmi nemá cenu si lámat hlavu), ale jsou tu i lidi, co se ublížit snaží - dělá jim to dobře. Zářným příkladem byla např. Rozmarila.
Ale ta to měla podmíněno svou diagnózou... Ale je tu i několik lidí, co s gustem používají stejné metody jako Rozmarila, snaží se své oponenty zasáhnout na (podle nich) na nejcitlivějším místě.
Ale tady je třeba říci, že takový útočný, zákeřný příspěvek namířený evidentně proti někomu, svědčí spíš o kvalitách toho, kdo to napsal, nikoli o kvalitách napadeného. Takto to aspoň já beru. :)

Ohledně zdvojených nicků je tady docela zmatek. Některé jsou jasné: hirondel-Arcanum, Somaia-Johana50, i ten morpheus-DarkAngel. A Rozmarila tu bývala dokonce v x různých niccích, ale u ní to bylo hlavně tím, že tím unikala před zabanováním.

Ano, psala jsi o zdvojených/ztrojených nickách, máš pravdu. Tak sorry, že jsem Tě hodila do jednoho pytle s Majkafou :)
To, že cítím křivdu, je můj problém, není to problém Majkafy. Jejím prostřednictvím si uvědomuju své pocity křivdy. Když vím, že něco není pravda a ona stále dokola opakuje, že ano a přitom si nezjistí, jak to doopravdy je (a zjistit by si to mohla), mě to příjde zbytečné, utvrzovat sebe i ostatní ve lži, když to vůbec dělat nemusí... ale, docházím k tomu, že je to její věc a když to přestanu řešit, tak si ulehčím. A je vážně skvělé, že mi toto babinet umožňuje - uvědomění :)

zamotáváš se do toho sama.

dusička napsal(a):

A proč vlastně někomu vadí, že má někdo víc nicků? Pro mě za mě, at má.
Proč to tajit? Arcanum nikde nepsala, že není Hirondel.
ale toto už jsme probírali na duchovním.
Tady si myslím jde spíš o to naučit se žít s tím, že někdo nás prostě podezírá a vidí to jinak a my mu to chceme vyvrátit. Ale proč je ta potřeba?

Dušičko :)

Něco zlý je pro něco dobrý. Třeba si Mariposa uvědomila, co jí na tom žralo,že díky Majkafě cítila pocit křivdy. a ta zkušenost jí dala něco do budoucna.
Co je na tom zvláštního a divnýho?

Zklamaná napsal(a):

Vladena napsal(a):

Samozřejmě, když budeš mít potřebu, tak si piš třeba pod nickem Dement. Nikdo Ti v tom nezabrání, jde o to, zda to bude pro čtenáře akceptovatelný a zda Tebe to vlastně uspokojí. Není to o technice, ale o důvěře k ostatním a přijetí svého JÁ. Zase nemůžeš mít druhému za zlé, že mu to vadí. Příkazy nefungují ani na jednu stranu.

Ano - jde o důvěru k ostatním a ke přijetí svého JÁ. Proto například majkafa píše, že NEMÁ potřebu vystupovat pod jinými nicky. Otevřeně píše o sobě pod nickem majkafa, otevřeně píše své názory pod nickem majkafa, otevřeně, když má potřebu kousnout, kousne pod nickem majkafa. To samé já a plno a plno jiných lidí nemají potřebu na pohlazení, nebo kousnutí psát pod různými nicky. Kdežto se tu vyskytují lidé, kteří ZÁMĚRNĚ za účelem kousnutí, ponížení a zasahování na citlivém místě jdou a udělají si jiný nick, aby si nepodkopali svůj pracně vybudovaný image, s kterým vystupují před ostatními - potřebují zasáhnout "nepřítele" tak aby si neušpinili ruce, volí záměrně lživou praktiku.
Že to někomu vadí naprosto chápu, protože to pak je celá důvěra v haj*zlu. A v haj*zlu je i kvákání o přijetí svého já...když vlastně pro potřebu ublížení, ponížení a zásáhů na citlivých místech volíš jiný nick.

No vidíš Zklamčo, a já to samý a přesto mi Majkafa tvrdí stále něco jiného :)

PPavlaa napsal(a):

zamotáváš se do toho sama.

A do čeho ? že už nevím, jak to napsat, aby si mě pochopila ,jak to myslím? Ale vždyt je to jedno ne. Já už to jinak napsat neumím líp.

Modroočka napsal(a):

Vladena napsal(a):

dusička napsal(a):

A proč vlastně někomu vadí, že má někdo víc nicků? Pro mě za mě, at má.
Proč to tajit? Arcanum nikde nepsala, že není Hirondel.
ale toto už jsme probírali na duchovním.
Tady si myslím jde spíš o to naučit se žít s tím, že někdo nás prostě podezírá a vidí to jinak a my mu to chceme vyvrátit. Ale proč je ta potřeba?

Jenže Hirondel nikde nenapsala, že Mariposa má pravdu, protože to ví na 100%.Měla se jí zastat, pokud vidí, že Mariposa se cítí ukřivděna. Jenže, to by potom srabka musela napsat, že je nově Arcanum.....nebyla Hirondel vlastně zabanována? To není používání dvou nicků,ale obcházení pravidel BB, a to je jiná kapitola! :dumbom:

No, pokud Hirondel obešla pravidla a nikomu to nevadí, tak v čem je problém? mně osobně je to jedno. Ať si sem píše třeba jako Pepina Rajholcová, když mi bude vadit, můžu ji ignorovat.
Tady je to o tom, že někdo sem píše to, co si opravdu myslí, jakej opravdu je, co ho skutečně trápí a jsou jiní, kteří tady něco na všechny hrají, protože je to víceméně anonymní a málokdo má šanci o tom druhém zjistit, jaký je v reálu. Takže někdo napíše, že by ho hanba fackovala, kdyby měl poměr se ženáčem, druhému za to spílá a ve skutečnosti takový vztah taky má. Někdo by se styděl mít doma bordel, druhým to otluče o hlavu, že sám má doma pořádek za všech okolností a v každé situaci a ve skutečnosti je bordelář non plus ultra. To je prostě net. A že jsou některé holky natolik upřímné a naivní, že se tady svěřují se svýma osobníma starostma, který pak někdo použije proti nim, je to jejich věc, už to vědí a možná si dají pozor a nebo se nepoučí a pak je tady budou ty "hvězdy" dál vláčet, bodat a hojit si na nich savou pošramocenou psychiku a sebevědomí.
Tak to vidím já za sebe, je to můj čistě subjektivní názor.

:)

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

zamotáváš se do toho sama.

A do čeho ? že už nevím, jak to napsat, aby si mě pochopila ,jak to myslím? Ale vždyt je to jedno ne. Já už to jinak napsat neumím líp.

vidíš a já mám dojem, že chápu velice dobře, jak jsi to myslela. a ty jen ucukáváš a říkáš, že jsi to a to myslela jinak, než jsi to prezentovala a odpovídáš na něco, na co se tě neptám.

ready napsal(a):

Mariposo,
věřím ti. Jestli tě to zklidní, tak já byl taky kdysi tady docela napadán, obviňován Pandorou a spol. z toho, že si svůj příběh vymýšlím, že se vydávám za někoho jiného a vůbec jsem celkově hroznej :-)
Proč to má někdo zapotřebí? Můžeš si třeba říct úsloví, že "podle sebe soudí tebe" neboli psychologicky, že zapracuje projekce či paranoia.

Navíc, si v podstatě umím představit situaci, kdy člověk po zdvojeném nicku sáhne. Pak ale jde o to, jestli chce dvojitým nickem škodit, manipulovat apod. (a dotyčný to dobře cítí, že jedná nefér), nebo to potřebuje z nějakého osobního důvodu, větší anonymity apod.

Co mě ale přijde mnohem důležitější, než nějaká pitomost zdvojeného nicku je to co jsi psala v úvodním příspěvku. Nevím, co po tobě matka chtěla, abys zatajila, ale nejednala správně.
Tohle je hodně nebezpečné vystavovat dítě do takového konfliktu - buď držím s maminkou, nebo s tatínkem. Je to vlastně podobná varianta, když rodiče poštvávají dítě proti sobě. Když pak dospěje, může s tím mít velký problém, zejména v partnerských vztazích, pokud to tak cítíš, zajdi si k nějakému psychologovi (pozor, neplést s módními šarlatány) Nevím, jestli máš děti, ale taky se snaž tento model nepředávat dál.

Díky ready za Tvá slova :)

Ano, stála jsem odjakživa uprostřed, velice těžká úloha pro dítě, a vše další v mém životě s tím samozřejmě souvisí. Ano, je třeba toho programu zanechat.

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

A kam že se to majkafa dostala? Ona koukám zase hirondel VÍ něco, co jiní ne...protože ona koukne a vidí, kdežto ti druzí jsou zaslepení, že?
No a že na přímou otázku - KAM ŽE SE TO TAK MAJKAFA DOSTALA? hirondel (Arcanum) neodpoví, je prostě na bíledni.

Jo a neříkej mi, že nejsi hirondel, že jsi TEĎ Arcanum...pro mě jsi hirondel stále, ale jako Arcanum vystupuješ už s tím, že jsi jako jiná. Protože dle mého názoru - když se někam registruješ pod nickem, tak ten první impuls je ten pravý, a jsi to ty, ta osoba...ty další nicky jsou už další, jiné smyšlené osoby už s úkolem, že manipuluješ nejen se sebou, ale i s jinými.

Já k tomu jen povím hirondel - že tam, kam jsem se dostala, jsem moc ráda. :D
Já bych zase nechtěla být tam, kde je hirondel. A je to OK, když jsme každý spokojený tam, kde jsme. :jojo:

no mě jde spíše o to upřesnění místa...kam že se majkafa dostala, že tam by hirondel být nechtěla.
No a jelikož to píše takovým (já to tam slyším :cool:) tónem.... (...no fůůůůj, ženskááá = to je z jednoho Belmondova filmu, kde hrál gaye)...tak si osobně představuji, že hirondel vidí, že majkafa je někde v... (_!_)....tak proto bych prosila o upřesnění, možná, že se šeredně mýlím.

No přeci TAM, do míst, kdy si něco vymyslela, vsugerovala a uvěřila tomu natolik, že od toho nedokáže upustit. Arcanum to napsala jasně: lhář, který uvěřil svým vlastním lžím. To je to MÍSTO, kam se Majkafa dostala.

DarkAngel napsal(a):

"Když člověk cítí křivdu" ještě nedozrál...:)

:)

dusička napsal(a):

Majko - jednou si psala na duchovní (nechce se mi to hledat) že se setkáváš s lidmi, kteří lžou.
A tak mě to přivedlo k zamyšlení, jestli tu lež nevidíš jen Ty.

Je to problém obou stran, protože pocit nedůvěry není rozhodně příjemný, stejně jako pocit křivdy.
Myslím si, člověk přitahuje k sobě to, co je třeba v sobě vyřešit - takže když si v sobě neseme křivdy a pocity nespravedlnosti, je možné, že takovéto situace se kolem nás objevují, dokud se nenaučíme s nimi vyrovnávat.
Možná se člověk stává podezřívavým, když zásadně utrpí jeho důvěra a pak si ten vzorec podezřívavosti a nedůvěry vleče s sebou i v jiných sitacích.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

zamotáváš se do toho sama.

A do čeho ? že už nevím, jak to napsat, aby si mě pochopila ,jak to myslím? Ale vždyt je to jedno ne. Já už to jinak napsat neumím líp.

vidíš a já mám dojem, že chápu velice dobře, jak jsi to myslela. a ty jen ucukáváš a říkáš, že jsi to a to myslela jinak, než jsi to prezentovala a odpovídáš na něco, na co se tě neptám.

No vidíš, a já to myslím stále stejně a stejně, kde vidíš ucukávání? Nikde jsem nepsala, že jsem to myslela jinak,to si myslíš ty
jinak jsem měla na mysli - napsat jinými slovy

dusička napsal(a):

Pavli - ale já nemám problém se setkáváním s lháři. A abych pravdu řekla, ani mi nepřijde, že je potkávám. Nebo si je ani nepřipouštím k tělu. Je to jejich věc, že lžou.
Mě právě zaujala Majkafa na duchovním ,že chce přijít na to, proč potkává hodně lhářů.
V tom původním příspěvku jsem to myslela stejně jako jsem se ted rozepsala, možná jsem to nenapsala tak, aby si si to pochopila jako si pochopila ted. PRvní příspěvek můj si Pavli pochopila jinak a druhý můj taky, a já to myslela stejně. ;)

Já tedy taky lháře moc nepotkávám. Tak nějak spíš naopak :/

mariposa napsal(a):

DarkAngel napsal(a):

"Když člověk cítí křivdu" ještě nedozrál...:)

:)

Souhlasím, ale myslím si že nemusí jít jen o křivdu, v podstatě je to tak i s ostaními negacemi.

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A zase na druhou stranu Mariposo - bereš asi život příliš vážě, možná je to i pro Tebe škola, že takový lidi, kteří tě prostě nepochopí, prostě jsou.Protože každý jsme jiný. A nikdo nemůže říct, co je dobře a co je špatně.

Máš pravdu, dušičko :) já jsem ale uvnitř sebe Majkafě neskonale vděčná, protože mi něco ukazuje :)

dost zvláštní vděk, když tu zakládáš vlákno, kde křičíš do světa, jak tě majkafa se.re s tím, že ti nevěří, že se cítíš ukřivděná atd. asi si ten vděk představujeme každá jinak ;)

Žě mě Majkfafa ser.e jsou Tvá slova, já nic takového nenapsala. Mimochodem, nesere mě, jsem jí vděčná, že mi ukazuje jaký mám problém. Ta křivda je můj problém, ne její.

Můžu se teď taky zeptat Majkafy jestli ona má problém s tím, že bych měla mít víc nicků? Kdybych měla, máš s tím problém, Majkafo?

duši, nech toho. necháme si každá to svý, ju ;)

pencila napsal(a):

dusička napsal(a):

Majko - jednou si psala na duchovní (nechce se mi to hledat) že se setkáváš s lidmi, kteří lžou.
A tak mě to přivedlo k zamyšlení, jestli tu lež nevidíš jen Ty.

Je to problém obou stran, protože pocit nedůvěry není rozhodně příjemný, stejně jako pocit křivdy.
Myslím si, člověk přitahuje k sobě to, co je třeba v sobě vyřešit - takže když si v sobě neseme křivdy a pocity nespravedlnosti, je možné, že takovéto situace se kolem nás objevují, dokud se nenaučíme s nimi vyrovnávat.
Možná se člověk stává podezřívavým, když zásadně utrpí jeho důvěra a pak si ten vzorec podezřívavosti a nedůvěry vleče s sebou i v jiných sitacích.

:)

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Máš pravdu, dušičko :) já jsem ale uvnitř sebe Majkafě neskonale vděčná, protože mi něco ukazuje :)

dost zvláštní vděk, když tu zakládáš vlákno, kde křičíš do světa, jak tě majkafa se.re s tím, že ti nevěří, že se cítíš ukřivděná atd. asi si ten vděk představujeme každá jinak ;)

Žě mě Majkfafa ser.e jsou Tvá slova, já nic takového nenapsala. Mimochodem, nesere mě, jsem jí vděčná, že mi ukazuje jaký mám problém. Ta křivda je můj problém, ne její.

Můžu se teď taky zeptat Majkafy jestli ona má problém s tím, že bych měla mít víc nicků? Kdybych měla, máš s tím problém, Majkafo?

když tě teda nesere a jsi ji vděčná, proč máš potřebu podle tvých vlastních slov křičet z plných plic (nebo tak něják), že to co majkafa tvrdí není pravda, že tohle a tamto ? proč máš potřebu kvůli tomu zakládat vlákno ? není to něják moc emocí najednou ? aspoň na tebe určitě ...

mariposa napsal(a):

...Připomíná mi to jak jedna moje známá měla panický strach ze psů. Ale kuriozní bylo, že ten strach nevyvolávali ti psi sami, ale její vlastní myšlenka (vzpomínka) v hlavě. Jednou se jí stalo, že jí pokousal pes a ona si od té doby spojovala všechny psy s tím zážitkem. Jednou jsem k ní přivedla svého psa, psa který by ji ulízal k smrti a ještě by si od ní nechal skákat po hlavě. A ona před tímhle psím andělem s panikou utekla. Podle mě se tomu psu nedívala do očí, neviděla je, protože kdyby se do těch očí podívala, tak by zjistila, že veškerý svůj strach může zahodit. Škoda, přišla o láskyplné psí olíznutí ucha :)

:godlike:
Timhle jsi me "dostala", Mari, FAKT!!! :godlike:
Venovala jsem se tomuhle pochybovani o tom, jestli Hir=Mar dlouhou dobu, mozna od pocatku, kdy se tady vyskytlo... Vzdy jsem vedela, ze ta rovnice neplati, ale... co, nikomu neberu jiny nazor! :styrka: Ne, pro mne to opravdu tezky nejni!!! :rock:
Postrehla sjem tohle tve vlakno uz vpocatku,kdyz vzniklo, ale myslela jsem, ze se to brzo vyresi, vysumi...
ted vidim, ze vlakenko ma (v mem PC) PET, slovy 5 :reta: :reta: :reta: stran... a ja podleham svemu nutkani napsat prispevek bez toho, abych ho docetla...
Mari neni Hir, ani nahodou, vim to na sto pro, z prispevku, ze SZ s nima obema, bez ohledu na to, jeslti se s pochybovaci setkaji "huba proti hube" (ano, musim to napsat takhle, pac je to fuckt "stupid"!!! :dumbom: ). Mam rada "slunce ve vsech", ale to, v cele cehoz Majka se svoji rovnici Mar=Hir stoji, je opravdu ubohe (chore, zvracene, nelogicke, "zmylene"...?), a, prave Majcinymi meritky, na kterych tolik lpí, by melo byt posuzovano a po zasluze potrestano... (=zohledneno :kapitulation:  ) A to hlavne kvuli tomu, ze Mariposa je taky Babinetka... a... :kapitulation:

Viktorko brzdi.

Tak to vidíte, na jedné straně kritizujete, že si někdo dovolí rozebírat majkafu a na druhé straně ji tady samy rozebíráte :reta::lol:...

Řekla bych, že majkafa, která sama ráda rozdává štulce na všecky strany a to občas docela  bez skrupulí, se nezhroutí z toho, když se jí dostane názoru z druhé strany....notabene názoru na to, co ona sama tady věčně řeší.... a nepotřebuje žádné obranáře, protože se dokáže ubránit docela dobře sama ;) a případné kritiky poslat do...někam :vissla: :lol:

Když zvládla dušička svého "babochlapa", kterého jí naservírovala Pandora, tak majka, která má sakra jiný potenciál, si určitě taky nějak poradí s těmi svými "lháři a démony"... :jojo:...

PPavlaa napsal(a):

Viktorko brzdi.

Proc?

protože přeháníš. nezneužívej situace. nakonec bys to mohla být ty, kdo to odnese banem.

Tak jsem si dočetla, kam se rozvětvilo celé vlákno. Nestává se mi to často, ale musím chcá nechcá  přehodnotit celý svůj prvotní dojem. Myšlenky mi krouží okolo pocitů , že je s někým manipulováno, jako můry okolo lampy.  :vissla:
Mariposo, ty jsi bytost duchovně vzdělaná, která neměla nikdy problém obšírně zpracovávat hlavonautická témata, tu se dotkla budhismu.... tu zase něco z  filozofie pro pokročilé.
Proč najednou nezvládáš tak primární záležitosti okolo zpracování vlastních emocí, když už  jsi podle mého názoru duchovně zralejší  než na obecnou školu ?
hmmm??

Taky  jsem v dětství  zažila dost šílených, emotivně vypjatých situací, které mi nechaly šlápotu na duši, ale dnes se cítím dospělá, pokročilá  a moc věcí  mám v sobě, díky hlavonoutice  zpracovaných tak, že mi minulost nešlape na paty a na krk. Myslela jsem si , že jsi dál než já.  :rolleyes:

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

A kvietok medovy je DA :gloria: :lol:

hmm, hovadiny ani nestoji za komentář :dudlik:

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

neříká se zamést stopy od sebe ? Opačně je to blbost, že DA ?

dusička napsal(a):

A kvietok medovy je DA :gloria: :lol:

:gloria:nekomentujem, nemalo by to vyznam, ako som sa docitala na predoslych 5 strankach:grater:

mariposa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Vladena napsal(a):

Samozřejmě, když budeš mít potřebu, tak si piš třeba pod nickem Dement. Nikdo Ti v tom nezabrání, jde o to, zda to bude pro čtenáře akceptovatelný a zda Tebe to vlastně uspokojí. Není to o technice, ale o důvěře k ostatním a přijetí svého JÁ. Zase nemůžeš mít druhému za zlé, že mu to vadí. Příkazy nefungují ani na jednu stranu.

Ano - jde o důvěru k ostatním a ke přijetí svého JÁ. Proto například majkafa píše, že NEMÁ potřebu vystupovat pod jinými nicky. Otevřeně píše o sobě pod nickem majkafa, otevřeně píše své názory pod nickem majkafa, otevřeně, když má potřebu kousnout, kousne pod nickem majkafa. To samé já a plno a plno jiných lidí nemají potřebu na pohlazení, nebo kousnutí psát pod různými nicky. Kdežto se tu vyskytují lidé, kteří ZÁMĚRNĚ za účelem kousnutí, ponížení a zasahování na citlivém místě jdou a udělají si jiný nick, aby si nepodkopali svůj pracně vybudovaný image, s kterým vystupují před ostatními - potřebují zasáhnout "nepřítele" tak aby si neušpinili ruce, volí záměrně lživou praktiku.
Že to někomu vadí naprosto chápu, protože to pak je celá důvěra v haj*zlu. A v haj*zlu je i kvákání o přijetí svého já...když vlastně pro potřebu ublížení, ponížení a zásáhů na citlivých místech volíš jiný nick.

No vidíš Zklamčo, a já to samý a přesto mi Majkafa tvrdí stále něco jiného :)

No ale to řeš s majkafou a ne se mnou. Mě také už několikrát podezírali/y, že tu jsem s více nicky - no a? Když si to myslí, je to jejich myšlení. Jen já vím, jak to je. A abych to teda vehementně vyvracela? Proč?
A ohledně o tom, jak vnímáš jiné, nebo jak druzí vnímají tebe. To je kus od kusu různé - přesně o domněnkách - domnívám se, že jsi taková a maková - protože mě tak naskakuješ, když tě čtu. Druhý, co čte stejný poříspěvek od tebe - tak mu zase naskakuje uplně něco jiného - vidí tě jinak. Ono to je taky hodně o ne/sympatii toho kterého člověka. A většinou první dojem je ten správný - i když lze postupem času ten dojem upravit. Vždy jde o to, jak se ten který "poprvé" zaprezentuje před dotyčným. I když také se můžeš naprosto mýlit.

A jinak, jak si ke mě psala v předchozích příspěvcích - zda-li něco ne/souvisí s vláknem - tak ti já za sebe píšu, že souvisí, kdyby nesouvisolo, tak k tomu postupně nedojdeme o tom psát.
A přes písmenka a diskuze v internetovém světě se žije jen z domněnek a představ. I ty tak žiješ - protože se toho účastníš ;) Takže nemůžeš "tvrdit", že ty tak nežiješ...možná tak v reálném světě..ale tady fakt ne....

Vladena napsal(a):

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

neříká se zamést stopy od sebe ? Opačně je to blbost, že DA ?

No vidite? Pravopis je dolezitejsi ako pravda? smutne, velmi smutneee

mariposa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já k tomu jen povím hirondel - že tam, kam jsem se dostala, jsem moc ráda. :D
Já bych zase nechtěla být tam, kde je hirondel. A je to OK, když jsme každý spokojený tam, kde jsme. :jojo:

no mě jde spíše o to upřesnění místa...kam že se majkafa dostala, že tam by hirondel být nechtěla.
No a jelikož to píše takovým (já to tam slyším :cool:) tónem.... (...no fůůůůj, ženskááá = to je z jednoho Belmondova filmu, kde hrál gaye)...tak si osobně představuji, že hirondel vidí, že majkafa je někde v... (_!_)....tak proto bych prosila o upřesnění, možná, že se šeredně mýlím.

No přeci TAM, do míst, kdy si něco vymyslela, vsugerovala a uvěřila tomu natolik, že od toho nedokáže upustit. Arcanum to napsala jasně: lhář, který uvěřil svým vlastním lžím. To je to MÍSTO, kam se Majkafa dostala.

Opravdu to tak je? Tak se tě tedy zeptám - JAK TY TO VÍŠ? jsi snad Arcanum/hirondel?
No vidíš - a jsem tam, kde ty jsi podotkla, že to nemá s tématem nic společného :) přesně o tom to toiž všechno je - JAK ONA/ ON / ONO VÍ? Protože vědět něco určitého o své osobě může jen jedinec sám. Ostatní jsou jen představy a domněnky...ty taky teď tady domněnkuješ s tím, že majkafa se dostala do míst, kde si něco vsugerovala, vymyslela, uvěřila...a korunuješ to přímo ROZSUDKEM, že je to lhář, který uvěřil vlastním lžím....ptám se - jak TY to víš?

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

Ne. Majkafa a Hirondel jsou dvě rozdílné bytosti. Majkafa nesahá Hirondel ani po kotníčky, co do slušnosti a dalších drobných povahových rysů, které jsou však velmi důležité ;)

Vladena napsal(a):

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

neříká se zamést stopy od sebe ? Opačně je to blbost, že DA ?

Nevím Vladeno, ale vím jednu důležitou věc - trpíš jakousi utkvělou představou, že DA, jak mě hanlivě zovete, je každý druhý, který sem píše :( Zřejmě jsem i Pandorou, Haiel, možná i Lupinou montanou ...kdo ví, má milá...kdo ví ... ;)

Asyk vas rozsadim, kdyz se budete tady handrkovat ! :lol: To jako kuwa nemate nic jineho na praci, nez popsat tri ( slovy 3 ) strany hadanim se mezi sebou kdo je kdo ? :P Co myslite ? Kdo je Morpheus ? Chcete me videt ? Chcete me skutecne POZNAT ??? Podivejte se v pondeli 4.7. presne ve 20:00 na TV Prima, ucinkuju tam kuwa v hlavni roli ( to neni Morpheuf ftip ) :P a preju peknou podivanou ...;)

pane bože, je toto možný :rolleyes:

DarkAngel napsal(a):

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

Ne. Majkafa a Hirondel jsou dvě rozdílné bytosti. Majkafa nesahá Hirondel ani po kotníčky, co do slušnosti a dalších drobných povahových rysů, které jsou však velmi důležité ;)

Majkafa= dobra nalada, hirondel= zla nalada, historia to pozna; nieco ako dr. Jekyll a mr. Hyde?

mariposa napsal(a):

DarkAngel napsal(a):

"Když člověk cítí křivdu" ještě nedozrál...:)

:)

Mariposo to má znamenat souhlas, nebo nesouhlas, nebo ještě jsem se nerozhodla ? :) Možná si to nechám patentovat, jako Darkin výrok :) My ostravaci máme rádi všechno kratke a vystžne :)
Minule jsi mi neodpověděla ... co znamená mariposa ?

Vladena napsal(a):

Blossom napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Mně osobně je šumák, kdo má kolik nicků, akorát jsem teda včera zjistila, že se tu objevila ještě jedna modroočka, sice si říká modroocka.cb, ale i tak je to matoucí a nadšená nejsem, protože se to bude plést. No co už.
Jinak jestli je DA Morf, Somaia je Johanna a ještě je tady další se dvěma nickama, tak asi mají důvod. Já jsem tady pořád jako Modroočka a jestli mě někdo podezřívá, že jsem tady za víc lidí, jeho problém, jen já vím, jak to je opravdu. Pokud má někdo potřebu někoho z něčeho pořád podezírat, tak mu to má říct soukromě a ne ho tady veřejně téměř pranýřovat. To mají potřebu dělat lidi, kteří si potřebují nějakým způsobem hýčkat svoje ego, jinak to nechápu.
Tady je to vůbec s některýma lidma na pováženou. Někdo sem napíše,co má za problém a najednou se sesypou některé přispěvatelky jako vosy a bodají a bodají a bodají. Pakliže k tomu nemám co říct, tak se nevyjadřuju. Je zajímavý, že některé si osobují právo všem říct cokoliv, ale chraň Bůh, jak si to samý dovolí někdo k nim samým, to je pak zle. A pokud někdo, kdo sem běžně chodí, má nějaký problém, chce poradit a zná to tady, tak sem raději napíše pod jiným nickem, protože by to pak na něj některé dámy vytahovaly ještě za deset let, daly by si tu práci a vyhledávaly, co kde ten dotyčný psal a použily to proti němu. Sama bych sem už žádný svůj problém neventilovala, protože nemám zapotřebí se tady od některých chytrolín nechat pranýřovat. Protože ony umí jen tesat do druhých, ale žádnou konstruktivní radu neposkytnou. To neumí, jen být kousavé. Proč? Protože samy mají problém, který si neumí vyřešit.
A ještě jeden postřeh, někteří tady psali, že psychologie je jejich koníčkem a tak rádi psychologicky rozebírají druhé. Jak říká naše bývalá sousedka, doktorka v psychiatrické léčebně, nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených) psychiatrických a psychologických pacientů. Je to jejich samoterapie, akorát že si tím škodí a otravují tím svoje okolí.
Co si o mně myslí druzí, to je jejich problém, ne můj. Tak jako já si myslím o někom něco, je to moje věc.

Modroočko, nějak jsi se rozvášnila...až tak, že to, co kritizuješ ve svých 2 příspěvcích, tak v obou děláš Ty sama...možná sis to ani v té ráži neuvědomila:

Píšeš, že je zlé, vytahovat na lidi věci z jejich minulosti. Že někteří tomu, co sem na babinet napíše svůj problém, tak se na něj ostatní sesypou a bodají a bodají...a jedním dechem pak dodáváš, že nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, a že většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených ) psychiatrických pacientů.

K tomu bych chtěla říct toto: Myslím, že všichni přispěvatelé (a asi i čtenáři) diskusí na psychologickém fóru jsou svým způsobem psychologové amatéři-koníčkáři.  :jojo:
Já se k tomuto třeba veřejně hlásím, - psychologie mě baví, teorii si čtu  v knížkách a praxi pak sleduju v reálu a hojně i tady  na Babinetu. ;) :)
Vždyť - koho by nezajímala psychologie, nebude do tohoto vlákna přeci vůbec ani nakukovat.
Já taky nenakukuju např. do vláken o vaření, to mě nezajímá, to mým koníčkem není.

Ale Modroočko, dochází Ti, kolik je tady na Babinetu bývalých psychiatrických pacientů? Já vím minimálně o 6, a jedním z nich jsem právě já. (Měla jsem depresi letos na jaře.) A je tu dost i těch, kteří psychické problémy aktuálně prožívají a řeší, třeba na vlákně Deprese a její zvládání.

Já osobně jsem ohledně toho, cos napsala, imunníí. Já to jen registruju, avšak nedotklo se mě to. Jak to pojmou ti ostatní, nevím.
Modroočko, dochází Ti vůbec, jak to vyznívá? Jak se o těch, kdo se léčili s psychickými problémy netaktně vyjadřuješ?

Modroočko, já už Tě z Babinetu znám déle. A vlastně i díky tomu, že od počátku vystupuješ jako Modroočka a nicky neměníš, Tě z Tvých příspěvků myslím znám už natolik, že mám pocit, že nejsi útočná a zlá. Domnívám se, že Ti to spíš jen nedošlo, jak divně to, cos psala, vyznívá...

A tím se vlastně vracíme k jádru tohoto vlákna:
Modroočko, možná, že někteří by mohli  chápat i Tvá slova o psychiatrických pacientech jako křivdu.

Já znám Modroočko též delší dobu, protože nemění nicky a ráda ji čtu. Rozhodně vždy píše přímo k věci. Ale teď si asi stojím na vedení.......koho si vlastně kritizovala?

No, Bloss se to netýká a není to myšleno ve zlém, možná jsem to napsala tak, že já vím, co jsem tím chtěla říct a někdo další to nepochopil. Nemám nic proti psychiatrickým ani psychologickým pacientům, protože nikde není psáno, že jím nemůžu sama v budoucnosti stát. Ale postřehla jsem to tady na Babi a nejen tady. A není to tak, že by tohle měl každý takový pacient, ale jsou takoví, kteří po prodělané nebo při prodělávané léčbě nabyli pocit, že o tom ví všechno a mají to jako koníčka a tím pádem můžou takhle posoudit každého. A jak říkám, zažila jsem to právě tady na Babinetu. Někdo sem ve své naivitě napíše, že ho něco sejří a dotyčný koníčkář ho sepere a mám, opět jen můj subjektivní, pocit, že u někoho to, jak druhé stírá a teše do nich, vyvolává pocit uspokojení, což asi je jádrem jeho vlastního problému, ač se prezentuje, že problém nemá.
Je mi fuk, jak můj příspěvek na koho působí. Ale Dokonalost sama je někdy absolutně nedokonalá, jen to nevidí. Ani já nejsem dokonalá, takže pro někoho možná píšu nepochopitelně.
Já jsem popsala to, jak to vidím, jasně, že jen subjektivně, z mého pohledu.
A to souvisí i s tímto tématem, ať si z toho každý vezme, co chce. Pro je Mariposa Mariposa, Blossom Blossom, Morf je Morf, Majkafa je Majkafa a jestli je Somaia i někdo jinej, nebo Hirondel je někdo jinej, to je tak nepodstatný...... Ať má kdo chce kolik chce nicků.
Já píšu jen pod jedním, protože nemám důvod se schovávat za něco jinýho. Kdo má tu potřebu, chápu, právě z výše popsaných důvodů. A už to víc vysvětlovat nebudu.
Pokud se to někoho dotklo, tak se omlouvám, ono totiž to se stává i u v jiných "oborech", než je psychologie. Taky mi jeden "odborník" radil, co mám  s autem, protože ho měj už párkrát v servisu a přesně věděl, co mému autu je. Věděl prdlajs ;) prý mám špatně seřízený řízení, proto mi "ujíždí" kolo. Byl to prasklej disk, no odborník, no. Ten disk mě vyšel levněji, než oprava řízení.
Taktéž jsem zažila, že jeden člověk, u doktorů imrvere, tvrdil, že určitě mám žaludeční vředy, že to je nabeton, že o tom ví svý, že mu jé léčili. A žádný vředy nemám, absolvovala jsem dobrovolně vyšetřením žaludku tou příjemnou hadicí. Už nikdy víc. A o tom to prostě je. Nebo když mi operovali prso, můžu být chirurg amatér? To sotva ;)

DarkAngel napsal(a):

... co znamená mariposa ?

Třeba Marie Posadilová ;)
Vždyť je to jedno  :supr: nebo ne
Je asi fakt, že výběr nicku může o někom něco vypovídat a někdo třeba volí jen zkratku svéhojména, protože je to nejjednodušší. Mně taky nic inteligentního nenapadlo, ale mám modrý oči, tak jsem Modroočka :lol: někdo mě zná i křestním jménem a oslovuje mě jím tady, ale to mi nevadí, je to moje jméno a i když se mi moc nelíbí, nestydím se za něho.

Modroočka napsal(a):

Vladena napsal(a):

Blossom napsal(a):

Modroočko, nějak jsi se rozvášnila...až tak, že to, co kritizuješ ve svých 2 příspěvcích, tak v obou děláš Ty sama...možná sis to ani v té ráži neuvědomila:

Píšeš, že je zlé, vytahovat na lidi věci z jejich minulosti. Že někteří tomu, co sem na babinet napíše svůj problém, tak se na něj ostatní sesypou a bodají a bodají...a jedním dechem pak dodáváš, že nejhorší jsou psychologové amatéři-koníčkáři, a že většinou pocházejí z řad léčených (ne vyléčených ) psychiatrických pacientů.

K tomu bych chtěla říct toto: Myslím, že všichni přispěvatelé (a asi i čtenáři) diskusí na psychologickém fóru jsou svým způsobem psychologové amatéři-koníčkáři.  :jojo:
Já se k tomuto třeba veřejně hlásím, - psychologie mě baví, teorii si čtu  v knížkách a praxi pak sleduju v reálu a hojně i tady  na Babinetu. ;) :)
Vždyť - koho by nezajímala psychologie, nebude do tohoto vlákna přeci vůbec ani nakukovat.
Já taky nenakukuju např. do vláken o vaření, to mě nezajímá, to mým koníčkem není.

Ale Modroočko, dochází Ti, kolik je tady na Babinetu bývalých psychiatrických pacientů? Já vím minimálně o 6, a jedním z nich jsem právě já. (Měla jsem depresi letos na jaře.) A je tu dost i těch, kteří psychické problémy aktuálně prožívají a řeší, třeba na vlákně Deprese a její zvládání.

Já osobně jsem ohledně toho, cos napsala, imunníí. Já to jen registruju, avšak nedotklo se mě to. Jak to pojmou ti ostatní, nevím.
Modroočko, dochází Ti vůbec, jak to vyznívá? Jak se o těch, kdo se léčili s psychickými problémy netaktně vyjadřuješ?

Modroočko, já už Tě z Babinetu znám déle. A vlastně i díky tomu, že od počátku vystupuješ jako Modroočka a nicky neměníš, Tě z Tvých příspěvků myslím znám už natolik, že mám pocit, že nejsi útočná a zlá. Domnívám se, že Ti to spíš jen nedošlo, jak divně to, cos psala, vyznívá...

A tím se vlastně vracíme k jádru tohoto vlákna:
Modroočko, možná, že někteří by mohli  chápat i Tvá slova o psychiatrických pacientech jako křivdu.

Já znám Modroočko též delší dobu, protože nemění nicky a ráda ji čtu. Rozhodně vždy píše přímo k věci. Ale teď si asi stojím na vedení.......koho si vlastně kritizovala?

No, Bloss se to netýká a není to myšleno ve zlém, možná jsem to napsala tak, že já vím, co jsem tím chtěla říct a někdo další to nepochopil. Nemám nic proti psychiatrickým ani psychologickým pacientům, protože nikde není psáno, že jím nemůžu sama v budoucnosti stát. Ale postřehla jsem to tady na Babi a nejen tady. A není to tak, že by tohle měl každý takový pacient, ale jsou takoví, kteří po prodělané nebo při prodělávané léčbě nabyli pocit, že o tom ví všechno a mají to jako koníčka a tím pádem můžou takhle posoudit každého. A jak říkám, zažila jsem to právě tady na Babinetu. Někdo sem ve své naivitě napíše, že ho něco sejří a dotyčný koníčkář ho sepere a mám, opět jen můj subjektivní, pocit, že u někoho to, jak druhé stírá a teše do nich, vyvolává pocit uspokojení, což asi je jádrem jeho vlastního problému, ač se prezentuje, že problém nemá.
Je mi fuk, jak můj příspěvek na koho působí. Ale Dokonalost sama je někdy absolutně nedokonalá, jen to nevidí. Ani já nejsem dokonalá, takže pro někoho možná píšu nepochopitelně.
Já jsem popsala to, jak to vidím, jasně, že jen subjektivně, z mého pohledu.
A to souvisí i s tímto tématem, ať si z toho každý vezme, co chce. Pro je Mariposa Mariposa, Blossom Blossom, Morf je Morf, Majkafa je Majkafa a jestli je Somaia i někdo jinej, nebo Hirondel je někdo jinej, to je tak nepodstatný...... Ať má kdo chce kolik chce nicků.
Já píšu jen pod jedním, protože nemám důvod se schovávat za něco jinýho. Kdo má tu potřebu, chápu, právě z výše popsaných důvodů. A už to víc vysvětlovat nebudu.
Pokud se to někoho dotklo, tak se omlouvám, ono totiž to se stává i u v jiných "oborech", než je psychologie. Taky mi jeden "odborník" radil, co mám  s autem, protože ho měj už párkrát v servisu a přesně věděl, co mému autu je. Věděl prdlajs ;) prý mám špatně seřízený řízení, proto mi "ujíždí" kolo. Byl to prasklej disk, no odborník, no. Ten disk mě vyšel levněji, než oprava řízení.
Taktéž jsem zažila, že jeden člověk, u doktorů imrvere, tvrdil, že určitě mám žaludeční vředy, že to je nabeton, že o tom ví svý, že mu jé léčili. A žádný vředy nemám, absolvovala jsem dobrovolně vyšetřením žaludku tou příjemnou hadicí. Už nikdy víc. A o tom to prostě je. Nebo když mi operovali prso, můžu být chirurg amatér? To sotva ;)

,,,já bych jen malinko podotkla, že na psychologickém neradí žádný odborník, ale laici, takže dotyčný musí počítat s laickou odezvou a také s tím, že BB je odpočinkový web (kecárna).

Jasně, ale psát o sobě, že mám psychologii jako koníčka a tím pádem si myslet, že tomu rozumím a toho druhého seprat až to hezký není, to je trochu drsný. No, sice na hrubej pytel, hrubá záplata, ale v tomhle případě chyběl ten hrubej pytel. Já jsem taky byla několikrát setřená tak, že jsem až žasla, jak někdo o mně ví víc, než o sobě vím já sama. Ano, to je ono, někdo si myslí, že o těch druhých ví všechno. A pak se sám diví, že mu to jiní vrací. Někdo si holt myslí, že všechno ví, všechno může, chce manipulovat s druhýma, u někoho se mu to daří a u někoho ne. Ono je to popsaný i na jiným vlákně.
Ale už to rozebírat víc nebudu.

mariposa napsal(a):

Jaká jsi dle mých představ? Myslíš jako třeba sečtělá, vysoká, blonďatá, obětavá, přátelská... můžu si VYMYSLET tisíc Tvých vlastností, ale do té doby dokud Tě nepotkám, budou to jen výmysly, představy, budeš něco jako románová postava - smyšlenka. Můžu si do Tebe dosadit co se mi zachce :) může to být i zábavné, ale nebude to pravda. A pro mě osobně, to bude ztráta času, tohle vymýšlení si.

A co si tedy opravdu o Tobě myslím? Že nevím kdo je Majkafa, ale budu k Tobě upřímná, myslím si, že Ti schází láska, přijetí a uznání (stejně jako tisíci dalších lidí, i mně). A taky si myslím, že pokaždé jsi jiná, dokážeš mě překvapit, někdy Tě čtu ráda, někdy ne. Máš mnoho tváří a myslím si, že některé Tvé postoje "mě nezajímá jak to máš Ty, to je Tvůj problém..." jsou jen obranou maskou proti okolí. A co je pro mě nejdůležitější je to, že z Tebe cítím pozitivní energii :)

A Ty, co si myslíš o mně, o maripose?

Jen - já nepsala, že máš víc nicků. Píšu, že SI MYSLÍM, že máš víc nicků.
Nejde mi teď psát, co si o tobě myslím.
Jen se  mi chce napsat a tak to píšu - mám tě ráda.
Btw jsem tmavovláska. :)

mariposa napsal(a):

Můžu se teď taky zeptat Majkafy jestli ona má problém s tím, že bych měla mít víc nicků? Kdybych měla, máš s tím problém, Majkafo?

Nemám, pokud člověk nelže, že víc  nicků nemá. Pokud si "nehraje". Já vím, odkud tento problém. Z toho, že se mi můj BM díval do očí a říkal, že nemá milenku. Že ty sms si vymyslel s kamarádem, že mu je posílal kamarád podle jeho pokynů, aby mě vyzkoušel, jestli se mu podívám do mobilu... A já měla pocit, že zešílím. Že už nevím, co je pravda a co lež. Že vím, že ta žena existuje, viděla jsem ji, ale chci věřit, že není, že je to jen nějaká podivná hra. Chtěla jsem to, co se mi líp hodilo. Já vlastně ani pravdu nechtěla. Chtěla jsem věřit lži, protože je pro mě lepší (jak se mi zdálo)

mia napsal(a):

Tak to vidíte, na jedné straně kritizujete, že si někdo dovolí rozebírat majkafu a na druhé straně ji tady samy rozebíráte :reta::lol:...

Řekla bych, že majkafa, která sama ráda rozdává štulce na všecky strany a to občas docela  bez skrupulí, se nezhroutí z toho, když se jí dostane názoru z druhé strany....notabene názoru na to, co ona sama tady věčně řeší.... a nepotřebuje žádné obranáře, protože se dokáže ubránit docela dobře sama ;) a případné kritiky poslat do...někam :vissla: :lol:

Když zvládla dušička svého "babochlapa", kterého jí naservírovala Pandora, tak majka, která má sakra jiný potenciál, si určitě taky nějak poradí s těmi svými "lháři a démony"... :jojo:...

Jéje, to doufám. Dík za důvěru. :par:

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

Jasnačka, Morphe. Vidím tě. :lol:
Potrefená husa s více nicky se ozvala. :D

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Můžu se teď taky zeptat Majkafy jestli ona má problém s tím, že bych měla mít víc nicků? Kdybych měla, máš s tím problém, Majkafo?

Nemám, pokud člověk nelže, že víc  nicků nemá. Pokud si "nehraje". Já vím, odkud tento problém. Z toho, že se mi můj BM díval do očí a říkal, že nemá milenku. Že ty sms si vymyslel s kamarádem, že mu je posílal kamarád podle jeho pokynů, aby mě vyzkoušel, jestli se mu podívám do mobilu... A já měla pocit, že zešílím. Že už nevím, co je pravda a co lež. Že vím, že ta žena existuje, viděla jsem ji, ale chci věřit, že není, že je to jen nějaká podivná hra. Chtěla jsem to, co se mi líp hodilo. Já vlastně ani pravdu nechtěla. Chtěla jsem věřit lži, protože je pro mě lepší (jak se mi zdálo)

Panebože Majko, takhle přece nemůžeš uvažovat, za vším hledat lež a podvod.... protože Tě podváděl chlap, tak Ti teď budou lhát všichni celý život.... to musí být peklo, s tímto žít....:co:...to teda musí být fakt na palici...
Ale už radši mlčím, aby to zas nebylo bráno jako "hon na majkafu"...

mio v pohodě, není to tak strašné, jak se to přes písmenka může jevit.
Pořád se to zlepšuje. Btw dnes večer cestou domů z výletu jsem přemýšlela, že je zajímavé, že teď začínám konečně potkávat muže, kterým věřím.

majkafa napsal(a):

mio v pohodě, není to tak strašné, jak se to přes písmenka může jevit.
Pořád se to zlepšuje. Btw dnes večer cestou domů z výletu jsem přemýšlela, že je zajímavé, že teď začínám konečně potkávat muže, kterým věřím.

dobře děláš :supr:... parchanta, co se vymlouvá na 15ti...(20ti...30ti...:lol:) letého synáčka nebrat :o...využít pro své účely a poslat dom k mamě...:lol::lol::lol:

mia napsal(a):

dobře děláš :supr:... parchanta, co se vymlouvá na 15ti...(20ti...30ti...:lol:) letého synáčka nebrat :o...využít pro své účely a poslat dom k mamě...:lol::lol::lol:

No, víš, i on je mezi těmi, kterým věřím. Věřím mu, že to tak má. Parchant to pro mě není. Dali jsme si vzájemně hodně krásného. A nejen tak, jak by se mohlo zdát ve vztahu milenky ženatého muže.
Ale tak všeobecně setkávání se lháři ubývají. A přibývají ta hezká.

majkafa napsal(a):

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

Jasnačka, Morphe. Vidím tě. :lol:
Potrefená husa s více nicky se ozvala. :D

:supr: Víš co je krásné ? Že ty už ani sama nevíš kdo je kým na Babinetu a možná už dokonce nevíš, jestli jsi i ty sama majkafou, nebo nejsi někým jiným a jednou ti z toho docela dobře hrábne... :)

majkafa napsal(a):

mia napsal(a):

dobře děláš :supr:... parchanta, co se vymlouvá na 15ti...(20ti...30ti...:lol:) letého synáčka nebrat :o...využít pro své účely a poslat dom k mamě...:lol::lol::lol:

No, víš, i on je mezi těmi, kterým věřím. Věřím mu, že to tak má. Parchant to pro mě není. Dali jsme si vzájemně hodně krásného. A nejen tak, jak by se mohlo zdát ve vztahu milenky ženatého muže.
Ale tak všeobecně setkávání se lháři ubývají. A přibývají ta hezká.

Ty spíš se ženatým mužem ? :co: Zadarmo, nebo to máš jako živnost ? Bez urážky, jen mě to zajímá, protože pokud se nejedná o živnost, jde o lež a to takovou, že bys tu o pravdě snad ani psát neměla. Klamete a podvádíte společně manželku onoho muže, je toto podle tebe správné a konáte v pravdě ?

já se z Tebe poto.....:lol::lol:

kurnik to je hodin, dime spat...:sova::P

majkafa napsal(a):

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

Jasnačka, Morphe. Vidím tě. :lol:
Potrefená husa s více nicky se ozvala. :D

Si vedla, hladaj dalej, ak uhadnes, alebo dedukciou prides na moj pravy nick, okamzite sa priznam. To slubujem.

Blossom napsal(a):

...Ctihodné sestry, vysvětlím to tak, že vy zde působíte, protože jste poměrně dost hravé.... ;)  :D

;) :jojo: :reta:

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

:supr: :lol:

kvietok medovy napsal(a):

...Majkafa= dobra nalada, hirondel= zla nalada, historia to pozna; nieco ako dr. Jekyll a mr. Hyde?

Ale fuj! Ony maj dobrou naladu obe...

DarkAngel napsal(a):

... co znamená mariposa ?

Precis "Póza Mari"... :reta:

K tomu, že někdo se zaobírá tím, co si o něm myslí druzí, moje milovaná babička vždycky říkávala - co tomu řeknou lidi? No, chápu, asi to tak bylo. Ale sama jsem si pak řekla, že je to jedno, protože všem se stejně nikdy nemůžu zavděčit, tak ať si každej říká, co chce, že podstatný je, co vím a co si říkám já. Bydleli jsem na vesnici a už nevím, o co šlo, ale babička mi řekla, že jsme to neměli takhle dělat, že co tomu řeknou lidi. Tak jsem se zasmála a řekla jsem, že jsem zodpovědná sama za sebe a že když budu stát celej den před barákem nahá, je to moje věc, ať si říká kdo chce, co chce. Jasně, tohle konkrétně neplatí do důsledky, asi by mě zabásli za veřejný pohoršení, ale tím jsem chtěla babičce říct, že mi každej může vlézt na záda. Že když nikomu neškodím, můžu si dělat to, co uznám za vhodný. A tak je mi fuk, co si o mně myslí ostatní. Stejně se jim všem nezavděčím. No a že mě někdo bude za zádama pomlouvat? Tak ať, na druhou stranu je lepší, když mi někdo řekne do očí, že jsem kráva, než když mi bude do očí pochlebovat a že jsem kráva bude vykládat za mýma zádama. To víc ocením toho prvního, že je aspoň na férovku a ne křivák, co se bojí mi to říct do očí.

majkafa napsal(a):

... Já vím, odkud tento problém. Z toho, že se mi můj BM díval do očí a říkal, že nemá milenku. Že ty sms si vymyslel s kamarádem, že mu je posílal kamarád podle jeho pokynů, aby mě vyzkoušel, jestli se mu podívám do mobilu... A já měla pocit, že zešílím. Že už nevím, co je pravda a co lež. Že vím, že ta žena existuje, viděla jsem ji, ale chci věřit, že není, že je to jen nějaká podivná hra. Chtěla jsem to, co se mi líp hodilo. Já vlastně ani pravdu nechtěla. Chtěla jsem věřit lži, protože je pro mě lepší (jak se mi zdálo)

:kapitulation:  Predem se omlouvam za :offtopic: ...
Majko, a nerikala jsi tady nedavno, ze jsi sveho muze nemilovala... ze byl "jen prevoznikem"..., ze jsi celou dobu milovala nekoho jineho, koho jsi nemohla mit, ci tak neco? To neni lez, a podvod?
Treba to tvuj muz (=prevoznik manzel) vedel, vycitil... a podle toho se zaridil, pristoupil na to, ze "pravda nechce byt poznana, ptz. by byla bolava"..., a tak se ti ve tve hre na pravdu a lez stal spoluhracem...? :kapitulation:

majkafa napsal(a):

Nemám, pokud člověk nelže, že víc  nicků nemá. Pokud si "nehraje". Já vím, odkud tento problém. Z toho, že se mi můj BM díval do očí a říkal, že nemá milenku. Že ty sms si vymyslel s kamarádem, že mu je posílal kamarád podle jeho pokynů, aby mě vyzkoušel, jestli se mu podívám do mobilu... A já měla pocit, že zešílím. Že už nevím, co je pravda a co lež. Že vím, že ta žena existuje, viděla jsem ji, ale chci věřit, že není, že je to jen nějaká podivná hra. Chtěla jsem to, co se mi líp hodilo. Já vlastně ani pravdu nechtěla. Chtěla jsem věřit lži, protože je pro mě lepší (jak se mi zdálo)

Majko, když se snažím zavzpomínat, u nás to bylo taky tak, BM se mi taky koukal do očí a říkal, že nikoho nemá a že to, že nám to momentálně neklape, je moje chyba. To je na tom to nejhorší, že z tebe partner vědomě dělá blbce a vůbec mu není hanba, jen aby zakryl to, že dělá něco, co ví, že by dělat neměl. To je hnusný. Bývala bych uvítala, kdyby se přiznal rovnou, to mě zranilo daleko víc, než samotná nevěra, že ze mě dělá idiota. No a pak se mi stávalo to, že jsem automaticky podezřívala každého, že mi lže. Než mi došlo, že za to, že mi lže manžel, nemůže nikdo jiný než on a že to nemusí nutně znamenat, že mi lže každý. Pravda je, že i když mi BM lhal do očí, nevěřila jsem mu. Prost intuitivně jsem věděla, že lže.
Je to prostě tak, že lhaní manžela se promítlo do ztráty důvěry a podezřívavost téměř každého.
Ale to je náš niterní problém a ne těch ostatních. Dnes už to tak nemám, ale jsem ostražitější. K partnerovi, ne ke všem.

Viktorko, ano, i tak se na to dá pohlížet. Btw nepsala jsem, že celou dobu, ale asi 7 let nebo tak nějak. Manželé jsme byli 22 let.
Neříkala jsem svému muži - miluji tě. Měla jsem ho ráda. On mi taky nikdy neřekl - miluji tě. Říkal - mám tě rád.

Modroočko, jo, souhlasím. Taky se s tím jednou takhle vyrovnám, že začnu jiným důvěřovat. Doufám. Jen budu ostražitější.

mia napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Můžu se teď taky zeptat Majkafy jestli ona má problém s tím, že bych měla mít víc nicků? Kdybych měla, máš s tím problém, Majkafo?

Nemám, pokud člověk nelže, že víc  nicků nemá. Pokud si "nehraje". Já vím, odkud tento problém. Z toho, že se mi můj BM díval do očí a říkal, že nemá milenku. Že ty sms si vymyslel s kamarádem, že mu je posílal kamarád podle jeho pokynů, aby mě vyzkoušel, jestli se mu podívám do mobilu... A já měla pocit, že zešílím. Že už nevím, co je pravda a co lež. Že vím, že ta žena existuje, viděla jsem ji, ale chci věřit, že není, že je to jen nějaká podivná hra. Chtěla jsem to, co se mi líp hodilo. Já vlastně ani pravdu nechtěla. Chtěla jsem věřit lži, protože je pro mě lepší (jak se mi zdálo)

Panebože Majko, takhle přece nemůžeš uvažovat, za vším hledat lež a podvod.... protože Tě podváděl chlap, tak Ti teď budou lhát všichni celý život.... to musí být peklo, s tímto žít....:co:...to teda musí být fakt na palici...
Ale už radši mlčím, aby to zas nebylo bráno jako "hon na majkafu"...

já teda téhle její verzi vůbec nevěřím. a nechápu, o jakém honu na majkafu tu proboha mluvíte :rolleyes:

majkafa napsal(a):

mio v pohodě, není to tak strašné, jak se to přes písmenka může jevit.
Pořád se to zlepšuje. Btw dnes večer cestou domů z výletu jsem přemýšlela, že je zajímavé, že teď začínám konečně potkávat muže, kterým věřím.

no jestli ono to nebude tím tvým výběrem partnerů, že jo ...ženáč ten ti toho na férovku asi moc neřekne.

PPavlaa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mio v pohodě, není to tak strašné, jak se to přes písmenka může jevit.
Pořád se to zlepšuje. Btw dnes večer cestou domů z výletu jsem přemýšlela, že je zajímavé, že teď začínám konečně potkávat muže, kterým věřím.

no jestli ono to nebude tím tvým výběrem partnerů, že jo ...ženáč ten ti toho na férovku asi moc neřekne.

Pavlo, blbost. To není stavem, ale charakterem.

Modroočka napsal(a):

majkafa napsal(a):

Nemám, pokud člověk nelže, že víc  nicků nemá. Pokud si "nehraje". Já vím, odkud tento problém. Z toho, že se mi můj BM díval do očí a říkal, že nemá milenku. Že ty sms si vymyslel s kamarádem, že mu je posílal kamarád podle jeho pokynů, aby mě vyzkoušel, jestli se mu podívám do mobilu... A já měla pocit, že zešílím. Že už nevím, co je pravda a co lež. Že vím, že ta žena existuje, viděla jsem ji, ale chci věřit, že není, že je to jen nějaká podivná hra. Chtěla jsem to, co se mi líp hodilo. Já vlastně ani pravdu nechtěla. Chtěla jsem věřit lži, protože je pro mě lepší (jak se mi zdálo)

Majko, když se snažím zavzpomínat, u nás to bylo taky tak, BM se mi taky koukal do očí a říkal, že nikoho nemá a že to, že nám to momentálně neklape, je moje chyba. To je na tom to nejhorší, že z tebe partner vědomě dělá blbce a vůbec mu není hanba, jen aby zakryl to, že dělá něco, co ví, že by dělat neměl. To je hnusný. Bývala bych uvítala, kdyby se přiznal rovnou, to mě zranilo daleko víc, než samotná nevěra, že ze mě dělá idiota. No a pak se mi stávalo to, že jsem automaticky podezřívala každého, že mi lže. Než mi došlo, že za to, že mi lže manžel, nemůže nikdo jiný než on a že to nemusí nutně znamenat, že mi lže každý. Pravda je, že i když mi BM lhal do očí, nevěřila jsem mu. Prost intuitivně jsem věděla, že lže.
Je to prostě tak, že lhaní manžela se promítlo do ztráty důvěry a podezřívavost téměř každého.
Ale to je náš niterní problém a ne těch ostatních. Dnes už to tak nemám, ale jsem ostražitější. K partnerovi, ne ke všem.

tohle cítím stejně.
ale já neměla pocit, že mi všichni lžou jen proto, že mi lhal ex. prostě to tak je, že potkávám jak báječný lidi, tak i ty lháře. lidi jsoui prostě různí, ale něják nepředpokládám, že když potkám jednoho lháře, musí jím být zákonitě všichni ...

Vladena napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mio v pohodě, není to tak strašné, jak se to přes písmenka může jevit.
Pořád se to zlepšuje. Btw dnes večer cestou domů z výletu jsem přemýšlela, že je zajímavé, že teď začínám konečně potkávat muže, kterým věřím.

no jestli ono to nebude tím tvým výběrem partnerů, že jo ...ženáč ten ti toho na férovku asi moc neřekne.

Pavlo, blbost. To není stavem, ale charakterem.

vidím to jinak. neznám totiž moc ženáčů, kteří na férovku řeknou, jak to je. ale třeba ty ano.

PPavlaa napsal(a):

Vladena napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

no jestli ono to nebude tím tvým výběrem partnerů, že jo ...ženáč ten ti toho na férovku asi moc neřekne.

Pavlo, blbost. To není stavem, ale charakterem.

vidím to jinak. neznám totiž moc ženáčů, kteří na férovku řeknou, jak to je. ale třeba ty ano.

Jenže ty bereš rovnici ženáč=milenka=%lhář, já mluvím všeobecně o mužích i ženách, ženatý ke své ženě není vždy fér nebo naopak je. (Nemám před očima model Majkafa + milenec).

Vlaďko, jenomže za konstelace ženáč x milenka x manželka je v drtivé většině případů alespoň jeden z tohoto trojúhelníku obelháván a oblbován :jojo: Skutečně neznám moc případů, kdy by všichni tři na férovku věděli, jak to doopravdy je a pochvalovali si, jak je takové uspořádání fajn :jojo:

Vladena napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Vladena napsal(a):

Pavlo, blbost. To není stavem, ale charakterem.

vidím to jinak. neznám totiž moc ženáčů, kteří na férovku řeknou, jak to je. ale třeba ty ano.

Jenže ty bereš rovnici ženáč=milenka=%lhář, já mluvím všeobecně o mužích i ženách, ženatý ke své ženě není vždy fér nebo naopak je. (Nemám před očima model Majkafa + milenec).

no právě ty mluvíš všeobecně, já mluvím k majkafě o jejích vztazích se ženáči, o tom, že se diví, že potkává chlapy lháře. tys tu začala o něčem úplně jiným.

Kiaro, souhlasím, jen bych dodala, že kolikrát jsou to dva lidi, kteří jsou tím jedním obelháváni.

Majkafo, já se vůbec divím, že sis po rozvodu nenašla partnera nezadaného, protože tohle je už druhej ženáč, pokud se nemýlím.

Ty tady máš plnou pusu řečí o tom, jak Tě mrzelo, že jsi byla v manželství obelhávána a sotva ses rozvedla, jdeš do podobné konstelace opakovaně, akorát stojíš na jiné straně trojúhelníku :rolleyes:
Buď máš snížený pud sebezáchovy v tom, že vyhledáváš vztahy ve kterých je vysoká pravděpodobnost, že budeš zas a znovu trpět - nebo je tady záštiplná snaha oplatit naprosto nevinné cizí ženě-manželce to, jak bylo kdysi Tobě samotné v manželství ublíženo :rolleyes:

Kiaro, myslím, že se mýlíš, řekla bych, že třetí ženáč ... kdysi krátce po tom, co jsem sem přišla psala, že měla ženatého a že ví, že tohle není nic pro ni. pak měla období mlaďochů, pak asi to, co myslíš ty.

a možná je to tím, že asi v tomhle věku (samozřejmě jen střílím od boku, nevím to) se volnej chlap, co za něco stojí sehnat asi nedá. ono vůbec celkově těch normálních chlapů zase až tolik není. a když nějákej je, je zadanej ... ono je to jiný ve dvaceti, ve třiceti, ale od určitého věku to už asi problém bude ...

Kiara napsal(a):

Vlaďko, jenomže za konstelace ženáč x milenka x manželka je v drtivé většině případů alespoň jeden z tohoto trojúhelníku obelháván a oblbován :jojo: Skutečně neznám moc případů, kdy by všichni tři na férovku věděli, jak to doopravdy je a pochvalovali si, jak je takové uspořádání fajn :jojo:

Nekdy i dva muzou byt oblbovani manzelka i milenka :jojo:

Nemám čas číst to celý, tak odpovídám na úvodní téma:
Mariposo, já křivdu pociťuju semtam dodnes a v dětství mockráte, takže je to téma, nad kterým jsme hloubala častokrát. Kupodivu, trošku osvětlit mechanismus křivdy mi pomohla docela všední věc: předbíhání v koloně. Jestli jezdíš po Praze, tak ty vyfikundace dobře znáš taky - všechny ty triky, jak se nacpat před tebe :lol: No a ty jako blbec poskakuješ půl hodiny celá umořená třeba po Letný jen proto, aby se ti tam narval nějakej nabouchanec s arogantní představou, jak je důležitej...
Tak to by byl jeden druh křivdy, většinou doprovázenej vztekem.
No a pak to něco, co se stalo tobě, doprovázeno lítostí.
Tak to první se mi povedlo vyluštit - to bylo ukřivdění z toho, že já jako magor jsem tady za slušňačku, abych nebyla ošklivá holka....noo, tak jsem si to párkráte zkusila, tohle drzý předjíždění a nacpání se někomu před chladič :gloria: a bylo po křivdě i po vzteku. Zjistila jsem, že kdybych hctěla, tak taky můžu, ale že se mi nechce :lol:
Tak jsem přemítala, jestli ten druhý druh křivdy není něco podobného a myslím si, že je, až na to, že ty jsi hodná holka (přičemž by se ti třeba vůůbec být nechtělo) a kurňa! On to ani neocení ten adresát, kterýmu je to určeno - natož někdo jinej...no, to jednu skoro rozpláče. Takový vyplejtvaný energie a na prd..... :dumbom::lol:
Tedy, nevím, jak ty, ale mně na to pomáhá nebejt hodná holka :cool::lol:

když se mi někdo takhle debilně nacpe před auto, necítím křivdu, ale chuť vylézt ven a tomu blbovi jednu natáhnout pěstí (štěstí, že nejsem chlap, fakt bych to udělala) a že to můžu udělat taky mě vůbec neuklidní, sama nemám ráda, když mi to někdo udělá, proč bych to měla dělat já :rolleyes: nemám ráda bezohledný prasata na silnici.

já tu křivdu Lupi cítím prostě něják jinak, než asi ty ...
prostě jako nespravedlnost vůči mně, to že mě někdo obviňuje z něčeho, co udělal někdo jiný a navrch mi prostě ještě nevěří, když říkám, jak to je. nevnímám to jako něco o hodné holce.

mariposa napsal(a):

... Stává se Vám něco podobného? :)

Chci se vratit k tematu: :kapitulation: :grater:
Stava! :dumbom:
Tisickrat jsme obvineni z neceho, co jsme neudelali... Jak na to reagujeme, zavisi od stupne nasi vyspelosti.
Trilete decko, ktere sebralo kyblicek kamaradovi na spolecnem piskovisti, se haji: Ja nekradl, ja ho potreboval... (ze jsem ho nemel, byla krivda!)
Patnactilete decko, ktere ukradlo milacka sve nejlepsi kamaradce, se haji: Ja nejsem hajzl, ona si ho nezaslouzila... ja jsem byla ukrivdena ze ona ho ma - a nezaslouzi si ho -  a ja ne
Dospely zlodej, ktery okradl spolecnost, rika: Ja jsem nechtel krast, ale nemohl jsem sehnat praci, to ja byl ten, komu bylo ukrivdeno, a tak jsem si vzal, co mi patri...
Na konci neceho, zo zrani nase "chteni", nasi predstavu o tom, co si prejeme, je pocit "krivdy"...
Kdy mame PRAVDU (= opravneni) ji (krivdu) citit, a kdy ne? Kdo to rozhodne? :co:

Kdo?

Ja jsem to chtela naznacit, snazila jsem se... :rodna:

Kdyz vynechame deti z piskovist, vychazel by mi jako "soudce" - - - jenom cas :pussa:

Celý můj život od 36ti výš je jedna velká křivda...no a co?asi to tak potřebuju...;)....myslím si,že jenom já to můžu zastavit....se teda snažim..

viktorko, ty tvé příklady mi s křivdou nejdou moc dohromady :rolleyes:

PPavlaa napsal(a):

viktorko, ty tvé příklady mi s křivdou nejdou moc dohromady :rolleyes:

já rozumím...ovšem výše uvedené příklady jsou ryze černobílé..

Preju brzke "odpusteni vsech zivotnich krivd", tem, co je spachali, a tobe, abys "netahla za sebou jejich OCAS /jako ja/" v domeni, ze je to tvuj udel . . . neni. Je to jakysi "vocas" (kostlivci ve skrinich??? :co: :dumbom: :dumbom: :dumbom: ), ktery nas nasleduje do doby, kdy pochopime, ze "jesterce ufiknutej ocasek doroste, mozna este do krasnejsiho, nez mela predtim"... :kapitulation: :hjarta:

PPavlaa napsal(a):

viktorko, ty tvé příklady mi s křivdou nejdou moc dohromady :rolleyes:

Ja vim :pussa:

ViktorkaM napsal(a):

Tisickrat jsme obvineni z neceho, co jsme neudelali... Jak na to reagujeme, zavisi od stupne nasi vyspelosti.
Trilete decko, ktere sebralo kyblicek kamaradovi na spolecnem piskovisti, se haji: Ja nekradl, ja ho potreboval... (ze jsem ho nemel, byla krivda!)
Patnactilete decko, ktere ukradlo milacka sve nejlepsi kamaradce, se haji: Ja nejsem hajzl, ona si ho nezaslouzila... ja jsem byla ukrivdena ze ona ho ma - a nezaslouzi si ho -  a ja ne
Dospely zlodej, ktery okradl spolecnost, rika: Ja jsem nechtel krast, ale nemohl jsem sehnat praci, to ja byl ten, komu bylo ukrivdeno, a tak jsem si vzal, co mi patri...
Na konci neceho, zo zrani nase "chteni", nasi predstavu o tom, co si prejeme, je pocit "krivdy"...
Kdy mame PRAVDU (= opravneni) ji (krivdu) citit, a kdy ne? Kdo to rozhodne? :co:
Kdyz vynechame deti z piskovist, vychazel by mi jako "soudce" - - - jenom cas :pussa:

To, co píšeš, jsou zástěrky pro špatné konání, kterými si ho sami sobě ospravedlňujeme. Šmouhu na svědomí (na duši) čas nevyřeší.

Minulý týden nás dořval šéf, ale fakt nespravedlivě. Hodil na nás něco, co byla jeho starost. Nebylo mu dobře, tak se asi potřeboval na někom vyřádit. Zatímco někteří to pořád řešili, já jsem to pustila z hlavy. Každý nemá vždycky svůj den , A co se nestalo, přišel se mi osobně omluvit, ale jenom mně. :) Protože jsem to neřešila, pustila to z hlavy, jako křivdu to necítila?

Lea 64... :supr:
...krasny...
:storstark: Takovych "okamziku prozreni"... a ... urovnani veci... nebyva mnoho... :rodna:
Byvaj obrovske... :gloria: :kapitulation:

Daphné napsal(a):

...Kdyz vynechame deti z piskovist, vychazel by mi jako "soudce" - - - jenom cas :pussa:
To, co píšeš, jsou zástěrky pro špatné konání, kterými si ho sami sobě ospravedlňujeme. Šmouhu na svědomí (na duši) čas nevyřeší.

---
Pletes se.
Nejsi "milosrdna a laskava, jako nas Stvoritel. Jsi "zla". Ale ---- taky mas k tomu duvod, asi...
Decko, potrebujici kyblicek majetnejsiho, nezna "zavist"...
Divenka, milujici tak a onak, nezna zarlivost, kdyz ve svem cistem srdci citi...
Zlodej, ktery krade chleba pro toho, koho miluje a nechce ho nechat "stradat hladoveho a v desti pod mostem", si, draha "DAFNE", take nijak, podle mne, NEOSPRAVEDLNUJE, ze kradl... - tohle konkretne ti muzu podlozit aj textem z Bible... :jojo:

Zklamaná napsal(a):

No ale to řeš s majkafou a ne se mnou. Mě také už několikrát podezírali/y, že tu jsem s více nicky - no a? Když si to myslí, je to jejich myšlení. Jen já vím, jak to je. A abych to teda vehementně vyvracela? Proč?
A ohledně o tom, jak vnímáš jiné, nebo jak druzí vnímají tebe. To je kus od kusu různé - přesně o domněnkách - domnívám se, že jsi taková a maková - protože mě tak naskakuješ, když tě čtu. Druhý, co čte stejný poříspěvek od tebe - tak mu zase naskakuje uplně něco jiného - vidí tě jinak. Ono to je taky hodně o ne/sympatii toho kterého člověka. A většinou první dojem je ten správný - i když lze postupem času ten dojem upravit. Vždy jde o to, jak se ten který "poprvé" zaprezentuje před dotyčným. I když také se můžeš naprosto mýlit.

A jinak, jak si ke mě psala v předchozích příspěvcích - zda-li něco ne/souvisí s vláknem - tak ti já za sebe píšu, že souvisí, kdyby nesouvisolo, tak k tomu postupně nedojdeme o tom psát.
A přes písmenka a diskuze v internetovém světě se žije jen z domněnek a představ. I ty tak žiješ - protože se toho účastníš ;) Takže nemůžeš "tvrdit", že ty tak nežiješ...možná tak v reálném světě..ale tady fakt ne....

K tomu zvýrazněnému: přesto, že Tobě naskakuku tak a jinému zase jinak... ve skutečnosti můžu být úplně jiná, než jaká Vám naskakuju. A v tom naskakování je právě ta iluze, ta zkreslenost, že každý mě uvidíte takovou jakou mě vidět chcete :)
No není to vlastně legrace? Že na základě těhle iluzí se pak lidé dokáží i pohádat a v nejhorším případě i zabít?

Zklamaná napsal(a):

mariposa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

no mě jde spíše o to upřesnění místa...kam že se majkafa dostala, že tam by hirondel být nechtěla.
No a jelikož to píše takovým (já to tam slyším :cool:) tónem.... (...no fůůůůj, ženskááá = to je z jednoho Belmondova filmu, kde hrál gaye)...tak si osobně představuji, že hirondel vidí, že majkafa je někde v... (_!_)....tak proto bych prosila o upřesnění, možná, že se šeredně mýlím.

No přeci TAM, do míst, kdy si něco vymyslela, vsugerovala a uvěřila tomu natolik, že od toho nedokáže upustit. Arcanum to napsala jasně: lhář, který uvěřil svým vlastním lžím. To je to MÍSTO, kam se Majkafa dostala.

Opravdu to tak je? Tak se tě tedy zeptám - JAK TY TO VÍŠ? jsi snad Arcanum/hirondel?
No vidíš - a jsem tam, kde ty jsi podotkla, že to nemá s tématem nic společného :) přesně o tom to toiž všechno je - JAK ONA/ ON / ONO VÍ? Protože vědět něco určitého o své osobě může jen jedinec sám. Ostatní jsou jen představy a domněnky...ty taky teď tady domněnkuješ s tím, že majkafa se dostala do míst, kde si něco vsugerovala, vymyslela, uvěřila...a korunuješ to přímo ROZSUDKEM, že je to lhář, který uvěřil vlastním lžím....ptám se - jak TY to víš?

Nejsem Arcanum, nejsem Hirondel, ale jsem mariposa a jako mariposa vím, že NEJSEM Arcanum, Hirondel :D Chápeš?

DarkAngel napsal(a):

mariposa napsal(a):

DarkAngel napsal(a):

"Když člověk cítí křivdu" ještě nedozrál...:)

:)

Mariposo to má znamenat souhlas, nebo nesouhlas, nebo ještě jsem se nerozhodla ? :) Možná si to nechám patentovat, jako Darkin výrok :) My ostravaci máme rádi všechno kratke a vystžne :)
Minule jsi mi neodpověděla ... co znamená mariposa ?

Souhlas, DA :)

Motýl.

Mariposa, proč se tím tolik trápíš nebo jsi se trápila?
Vždyt o nic nejde. Přece se nemusíš ztotožnit se vším, co kdo říká a píše.
Ani by mě nenapadlose něčím takovým trápit a pocitovat to jako křivdu. Už jsi to rozchodila? :)

Drahá "ViktorkoM", máš v tom zmatek :) Zloděj je prostě zloděj, ať krade z jakýchkoli pohnutek, Jsou případy, kdy je to lidsky pochopitelné, ale přesto je to zlodějina (co když onen zloděj krade, a tím způsobí jinou lidskou tragédii?) No a že nejsem "milostiva a laskava, jako nas Stvoritel" alébrž "zla"? No, co se dá dělat, já se s tím nějak vyrovnám. Zato tvoje vidění spravedlnosti, ať už světské, nebo jaké chceš, mi přijde značně pokřivené.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jaká jsi dle mých představ? Myslíš jako třeba sečtělá, vysoká, blonďatá, obětavá, přátelská... můžu si VYMYSLET tisíc Tvých vlastností, ale do té doby dokud Tě nepotkám, budou to jen výmysly, představy, budeš něco jako románová postava - smyšlenka. Můžu si do Tebe dosadit co se mi zachce :) může to být i zábavné, ale nebude to pravda. A pro mě osobně, to bude ztráta času, tohle vymýšlení si.

A co si tedy opravdu o Tobě myslím? Že nevím kdo je Majkafa, ale budu k Tobě upřímná, myslím si, že Ti schází láska, přijetí a uznání (stejně jako tisíci dalších lidí, i mně). A taky si myslím, že pokaždé jsi jiná, dokážeš mě překvapit, někdy Tě čtu ráda, někdy ne. Máš mnoho tváří a myslím si, že některé Tvé postoje "mě nezajímá jak to máš Ty, to je Tvůj problém..." jsou jen obranou maskou proti okolí. A co je pro mě nejdůležitější je to, že z Tebe cítím pozitivní energii :)

A Ty, co si myslíš o mně, o maripose?

Jen - já nepsala, že máš víc nicků. Píšu, že SI MYSLÍM, že máš víc nicků.
Nejde mi teď psát, co si o tobě myslím.
Jen se  mi chce napsat a tak to píšu - mám tě ráda.
Btw jsem tmavovláska. :)

Tmavovlásko :):hjarta:

Úžasně podnětné a poučné by bylo, kdyby se tu místo osobního špičkování vypsaly křivdy skutečné i domnělé a na ně by se reagovalo a psychologicky by se rozebraly. Tak, aby my, zúčastnění, jsme si z toho mohli něco odnést, až situace potká třeba zrovna nás. O což se tu občas někdo pokusí, ale vzápětí je převálcován ostatní většinou, která má potřebu si něco mezi sebou vyřídit.
Každý z nás jako dítě i jako partner a zaměstnanec určitě pár křivd zažil. Když to přijde, je to k naštvání. Máme pocit, že jsme si zrovna tohle zrovna my prostě nezasloužili. Je diskutabilní, zda nás křivdy posílí propříště nebo zda se jimi necháme pozvolna ubíjet, až se z nás stane jednou provždy ukřivděný bolestínský jedinec. Pociťuje-li dospělý křivdu vůči šéfovi za to, že ten dle jeho soudu na funkci nestačící má prachy a postavení a rozebírá-li doma různé druhy dětinské pomsty jako je pětikačkou škrábanec  kolem luxusního fára, je to pro pozorovatele úsměvné. Pociťuje-li zaměstnanec křivdu v tom, že ti, co nejvíc křičí a všichni o nich vědí, že nemakají, se domohli odměn, zatímco on si dělá svoje poctivě a mlčí, je to k vzteku. Pociťuje-li žena, pro rodinu se obětující a na sebe zapomínající jako křivdu to, že si manžel našel i přes její oběť jinou, je to politováníhodné. Ale bohužel se to dalo čekat. S uhoněnou na sebe nedbající ženou je poněkud jiný život, než s manželkou, která se o práci doma podělí s ním, pak zapojí do hlídání rodiče a umí vyjet na víkend ve dvou a užít si ho.
Myslím, že na křivdě se rovným dílem podílejí obě strany. Ač i já patřím mezi ty, kterým se občas něco podobného nepříjemného stane a neoplácím to jiným, uznávám, že jsem na tom měla i svůj podíl. Že pokud si neumím vydupat na pracovišti respekt, bude mi jen a jen nakládána práce navíc, za ní se mi plat nezvedne, a zatímco ostatní budou mít čas na i klábosení, já budu jen makat. Budou-li prachy navíc, dostanou je všichni a budu-li mít štěstí, i já. Ač nemám ten čas mazat med kolem pusy šéfovi. Zatímco ostatní to dělají...někdo musí pracovat. Logicky pak o mě ostatní řeknou...ona je taková...no divná....ani mezi nás nejde....ona je nafoukaná....No a co s tím. Má člověk utéct, začít se flákat, nebo co....Kuriózní je taky situace, kdy má člověk dvě zaměstnání, protože to momentálně potřebuje a na druhém zaměstnání vydrží nejdéle ze všech. Už tam všechno umí a světe div se, ostatní to uznávají. Je-li mu však nabídnuto, aby opustil svoji stálou práci a on to odmítne, protože v tom stávajícím hlavním pracovním poměru vidí jistotu i perspektivu, kdežto ten vedlejší je víceméně ne zrovna nejlépe  placeným koníčkem, změní se během několika týdnů spokojenost šéfů na hru kdo s koho. Zaměstnanec usoudí, že šikanu pro blbosti a nerváky nemá zapotřebí a nakonec odejde sám a rád. No a...svět se točí dál....k čemu se užírat. Ono i bez našeho přičinění občas dojde i na ty, co nám život znepříjemnili....

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Můžu se teď taky zeptat Majkafy jestli ona má problém s tím, že bych měla mít víc nicků? Kdybych měla, máš s tím problém, Majkafo?

Nemám, pokud člověk nelže, že víc  nicků nemá. Pokud si "nehraje". Já vím, odkud tento problém. Z toho, že se mi můj BM díval do očí a říkal, že nemá milenku. Že ty sms si vymyslel s kamarádem, že mu je posílal kamarád podle jeho pokynů, aby mě vyzkoušel, jestli se mu podívám do mobilu... A já měla pocit, že zešílím. Že už nevím, co je pravda a co lež. Že vím, že ta žena existuje, viděla jsem ji, ale chci věřit, že není, že je to jen nějaká podivná hra. Chtěla jsem to, co se mi líp hodilo. Já vlastně ani pravdu nechtěla. Chtěla jsem věřit lži, protože je pro mě lepší (jak se mi zdálo)

Já tomuhle rozumím, Majkafo, chápu Tě :) Ne všichni ale jsou jako Tvůj manžel. Není fér házet všechny do jednoho pytle. Existují lidé, kteří se Ti dívají do očí a říkají pravdu :)

Stejně jako já si s sebou tahám tu příhodu s mámou, si i Ty taháš tuhle příhodu stále s sebou. Je to projekce, není to skutečnost.

Napadlo mě ještě napsat něco k Arcanum a k Hirondel. Je to jen můj názor, ale já to vnímám tak, že jednoho dne, třeba došlo k nějaké vnitřní změně (například) a ten kdo si do té doby říkal Hirondel odešel. A pak přišel někdo "nový" Arcanum. Když pak někteří lidé nazývají Arcanum Hirondel, sama Arcanum říká, že není Hirondela vlastně skutečně není, jmenuje se Arcanum, tak proč tahat z minula Hirondel, když ta odešla?  --- To je jen můj názor, může to být tisíckrát jinak, ale Hirondel už tady skutečně nepřispívá. Teď tu přispívá Arcanum. Když se vdáš, taky si vezmeš manželovo jméno a lidé Ti budou říkat novým jménem a už se ke starému vracet nebudou. Je to prostě změna. Ten člověk prošel změnou. A tak to vnímám já, přesto že ve skutečnosti nevím jestli to tak je nebo ne. Ale problém s tou změnou tedy nemám ani trochu :)

Modroočka napsal(a):

K tomu, že někdo se zaobírá tím, co si o něm myslí druzí, moje milovaná babička vždycky říkávala - co tomu řeknou lidi? No, chápu, asi to tak bylo. Ale sama jsem si pak řekla, že je to jedno, protože všem se stejně nikdy nemůžu zavděčit, tak ať si každej říká, co chce, že podstatný je, co vím a co si říkám já. Bydleli jsem na vesnici a už nevím, o co šlo, ale babička mi řekla, že jsme to neměli takhle dělat, že co tomu řeknou lidi. Tak jsem se zasmála a řekla jsem, že jsem zodpovědná sama za sebe a že když budu stát celej den před barákem nahá, je to moje věc, ať si říká kdo chce, co chce. Jasně, tohle konkrétně neplatí do důsledky, asi by mě zabásli za veřejný pohoršení, ale tím jsem chtěla babičce říct, že mi každej může vlézt na záda. Že když nikomu neškodím, můžu si dělat to, co uznám za vhodný. A tak je mi fuk, co si o mně myslí ostatní. Stejně se jim všem nezavděčím. No a že mě někdo bude za zádama pomlouvat? Tak ať, na druhou stranu je lepší, když mi někdo řekne do očí, že jsem kráva, než když mi bude do očí pochlebovat a že jsem kráva bude vykládat za mýma zádama. To víc ocením toho prvního, že je aspoň na férovku a ne křivák, co se bojí mi to říct do očí.

:supr:

lupina montana napsal(a):

Nemám čas číst to celý, tak odpovídám na úvodní téma:
Mariposo, já křivdu pociťuju semtam dodnes a v dětství mockráte, takže je to téma, nad kterým jsme hloubala častokrát. Kupodivu, trošku osvětlit mechanismus křivdy mi pomohla docela všední věc: předbíhání v koloně. Jestli jezdíš po Praze, tak ty vyfikundace dobře znáš taky - všechny ty triky, jak se nacpat před tebe :lol: No a ty jako blbec poskakuješ půl hodiny celá umořená třeba po Letný jen proto, aby se ti tam narval nějakej nabouchanec s arogantní představou, jak je důležitej...
Tak to by byl jeden druh křivdy, většinou doprovázenej vztekem.
No a pak to něco, co se stalo tobě, doprovázeno lítostí.
Tak to první se mi povedlo vyluštit - to bylo ukřivdění z toho, že já jako magor jsem tady za slušňačku, abych nebyla ošklivá holka....noo, tak jsem si to párkráte zkusila, tohle drzý předjíždění a nacpání se někomu před chladič :gloria: a bylo po křivdě i po vzteku. Zjistila jsem, že kdybych hctěla, tak taky můžu, ale že se mi nechce :lol:
Tak jsem přemítala, jestli ten druhý druh křivdy není něco podobného a myslím si, že je, až na to, že ty jsi hodná holka (přičemž by se ti třeba vůůbec být nechtělo) a kurňa! On to ani neocení ten adresát, kterýmu je to určeno - natož někdo jinej...no, to jednu skoro rozpláče. Takový vyplejtvaný energie a na prd..... :dumbom::lol:
Tedy, nevím, jak ty, ale mně na to pomáhá nebejt hodná holka :cool::lol:

Ježiši, to víš, že znám předbíhače! pravým pruhem předjedou kilometrovou kolonu a těsně před světlama na Barandov se zařaděj do levýho! Oni si to prostě lajsnou, dovolej.
No jasně, taky bych to mohla udělat, všichni by to mohli dělat, jenže já si vždycky říkám, že oni asi pospíchají víc než já. Jsem si ale jistá, že kdyby mi šlo o život, tak bych taky jela tímhle způsobem. Za běžnýho provozu si to ale nelajsnu, no asi v tom nevidím žádný smysl :cool: Jinak adrenalin mi to nadzvedne. Na té hodné holce něco stopro bude :D

Jenže ten příklad s mámou, já to vnímám tak, že jsem v tom byla naprosto nevinně. A že ona mě pak měla míň ráda, protože jsem jí podrazila. Přitom ne. Tam je to silnější už proto, že to byla máma. Já nechtěla být špatná holka a prásknout jí. Jenže jsem pak za tu špatnou byla. Od mámy se to nese o moc hůř než od cizích.

PPavlaa napsal(a):

když se mi někdo takhle debilně nacpe před auto, necítím křivdu, ale chuť vylézt ven a tomu blbovi jednu natáhnout pěstí (štěstí, že nejsem chlap, fakt bych to udělala) a že to můžu udělat taky mě vůbec neuklidní, sama nemám ráda, když mi to někdo udělá, proč bych to měla dělat já :rolleyes: nemám ráda bezohledný prasata na silnici.

já tu křivdu Lupi cítím prostě něják jinak, než asi ty ...
prostě jako nespravedlnost vůči mně, to že mě někdo obviňuje z něčeho, co udělal někdo jiný a navrch mi prostě ještě nevěří, když říkám, jak to je. nevnímám to jako něco o hodné holce.

Jo.

ViktorkaM napsal(a):

Preju brzke "odpusteni vsech zivotnich krivd", tem, co je spachali, a tobe, abys "netahla za sebou jejich OCAS /jako ja/" v domeni, ze je to tvuj udel . . . neni. Je to jakysi "vocas" (kostlivci ve skrinich??? :co: :dumbom: :dumbom: :dumbom: ), ktery nas nasleduje do doby, kdy pochopime, ze "jesterce ufiknutej ocasek doroste, mozna este do krasnejsiho, nez mela predtim"... :kapitulation: :hjarta:

:supr:

Daphné napsal(a):

... Zato tvoje vidění spravedlnosti, ať už světské, nebo jaké chceš, mi přijde značně pokřivené...

No a? :reta:

lea64 napsal(a):

Minulý týden nás dořval šéf, ale fakt nespravedlivě. Hodil na nás něco, co byla jeho starost. Nebylo mu dobře, tak se asi potřeboval na někom vyřádit. Zatímco někteří to pořád řešili, já jsem to pustila z hlavy. Každý nemá vždycky svůj den , A co se nestalo, přišel se mi osobně omluvit, ale jenom mně. :) Protože jsem to neřešila, pustila to z hlavy, jako křivdu to necítila?

:pussa:

ViktorkaM napsal(a):

Daphné napsal(a):

...Kdyz vynechame deti z piskovist, vychazel by mi jako "soudce" - - - jenom cas :pussa:
To, co píšeš, jsou zástěrky pro špatné konání, kterými si ho sami sobě ospravedlňujeme. Šmouhu na svědomí (na duši) čas nevyřeší.

---
Pletes se.
Nejsi "milosrdna a laskava, jako nas Stvoritel. Jsi "zla". Ale ---- taky mas k tomu duvod, asi...
Decko, potrebujici kyblicek majetnejsiho, nezna "zavist"...
Divenka, milujici tak a onak, nezna zarlivost, kdyz ve svem cistem srdci citi...
Zlodej, ktery krade chleba pro toho, koho miluje a nechce ho nechat "stradat hladoveho a v desti pod mostem", si, draha "DAFNE", take nijak, podle mne, NEOSPRAVEDLNUJE, ze kradl... - tohle konkretne ti muzu podlozit aj textem z Bible... :jojo:

pane bože viktorko :rolleyes:

Ramada napsal(a):

Mariposa, proč se tím tolik trápíš nebo jsi se trápila?
Vždyt o nic nejde. Přece se nemusíš ztotožnit se vším, co kdo říká a píše.
Ani by mě nenapadlose něčím takovým trápit a pocitovat to jako křivdu. Už jsi to rozchodila? :)

Ramado, došlo mi, že to s Majkafou a nickama mi vyvolala vzpomínka na ten příběh a mámou a tátou, na to že jsem jako velmi malé dítě uvěřila tomu, že nesmím mámu zradit. A nezradila jsem jí. Přesto to nakonec vypadalo a ona tomu věřila (jako Majkafa), že jsem jí zradila. Mě to jako malému dítěti udělalo velkou bolest na srdci, nemohla jsem pochopit jak je možný, že když jsem nevinná, dívá se na mě moje máma jako na tu, která jí zradila. Uvědomila jsem si, že dodnes to cítím křivdu. Majkafa mě na to ukázala :)

Mariposo,vy jste se už s mámou nikdy nevrátily k tomu, co ti svěřila, a ty jsi neřekla? K tvé křivdě. Kolik ti bylo let?
Jako dítě bych to asi nevydržela a chtěla bych to máme stůj co stůj říct. A když by nevěřila, tak znovu a znovu. Ale mari - nebylo to od ní fér. Dostat dítě do takové pozice. Si myslím já. :(

mariposa napsal(a):

. . .    :kapitulation:    . . .

"... Napadlo mě ještě napsat něco k Arcanum a k Hirondel. Je to jen můj názor, ale já to vnímám tak, že jednoho dne, třeba došlo k nějaké vnitřní změně (například) a ten kdo si do té doby říkal Hirondel odešel. A pak přišel někdo "nový" Arcanum. Když pak někteří lidé nazývají Arcanum Hirondel, sama Arcanum říká, že není Hirondela vlastně skutečně není, jmenuje se Arcanum, tak proč tahat z minula Hirondel, když ta odešla?  --- To je jen můj názor, může to být tisíckrát jinak, ale Hirondel už tady skutečně nepřispívá. Teď tu přispívá Arcanum. Když se vdáš, taky si vezmeš manželovo jméno a lidé Ti budou říkat novým jménem a už se ke starému vracet nebudou. ..."   
Mari to napadlo, trosku pozdeji, nez me... ale "kdyz jsem to cetla, vedela sjem, ze to "nemusim vysvetlovat"... :supr: :godlike:

Mari - a Ty si přišla na to až ted, díky Makafě, nebo to máš v sobě - tu křivdu - stále. Od dětství?
Není možné si o tom s mamkou promluvit? Třeba by si jí pochopila, proč se bála a zapírala i za cenu toho, že Ti křivdila. Nemůžete si to nějak s citem vysvětlit?

Ramada napsal(a):

Mariposo,vy jste se už s mámou nikdy nevrátily k tomu, co ti svěřila, a ty jsi neřekla? K tvé křivdě. Kolik ti bylo let?
Jako dítě bych to asi nevydržela a chtěla bych to máme stůj co stůj říct. A když by nevěřila, tak znovu a znovu. Ale mari - nebylo to od ní fér. Dostat dítě do takové pozice. Si myslím já. :(

Nevrátily, neměly jsme nejlepší vztah. Někdy si myslela, že jsem něco udělala (přitom jsem to neudělala!) a nemluvila pak se mnou třeba 14 dní. Ani slovo. A já vůbec nevěděla proč a za co! Bylo to pro mě velmi smutné a ten smutek mám v sobě bohužel uložený. Taky strach a nedůvěru v sebe.

Nebylo to tak, že mi něco svěřila. Ona tajně pila alkohol, schovávala si lahve v ložnici za skříň, a já jednou do té ložnice vběhla, ona to nečekala, přistihla jsem jí. Řekla mi, že doufá, že mě nenapadne to nikomu říkat (tím myslela tátovi). Já to vůbec neřekla, držela jsem jazyk za zuby. O pár hodin později na ni táta sám od sebe udeřil, že stejně zase pila, protože si schovává lahve v ložnici. Vypadlo to, že jsem to byla já, ale nebyla. Bylo mi asi 8 let.
Neměla jsem v mámu důvěru. Když jí něco přeletělo přes nos, tak si to na mě vylila, sprostě mi nadávala. Přitom já po ní chtěla jen to, aby mě měla ráda. Všechen vztek jsem si ukládala v sobě a obracela ho proti sobě, ne proti druhým.

dusička napsal(a):

Mari - a Ty si přišla na to až ted, díky Makafě, nebo to máš v sobě - tu křivdu - stále. Od dětství?
Není možné si o tom s mamkou promluvit? Třeba by si jí pochopila, proč se bála a zapírala i za cenu toho, že Ti křivdila. Nemůžete si to nějak s citem vysvětlit?

Tahleta křivda byla ve mě uložená od dětství. Teď jsem si to díky Majkafě uvědomila.
Vím, že jediné řešení je mámě odpustit, protože ona asi nevěděla co to může způsobit. Jenže to malé dítě to bolí.

mariposo, já jsem si opravdu myslela, že ty a hirondel jste jedna osoba. Vaše psaní bylo pro mě tak podobné.
Řekla bych, že už si to nemyslím a že ti věřím, že máš jenom jeden nick.
A děkuji, toto vlákno je pro mě moc přínosné.

Majko :kapitulation: :pussa: :rock: :styrka:

majkafa napsal(a):

mariposo, já jsem si opravdu myslela, že ty a hirondel jste jedna osoba. Vaše psaní bylo pro mě tak podobné.
Řekla bych, že už si to nemyslím a že ti věřím, že máš jenom jeden nick.
A děkuji, toto vlákno je pro mě moc přínosné.

:) :) :) :supr: :hjarta:

Já chápu, že to tak mohlo vypadat, třeba proto, že je mi hodně blízký úhel pohledu jakým se Arcanum dívá. Mnozí tady píšete, že jejím slovům někdy stěží rozumíte, ale pro mě její psaní naopak nejsrozumitelnější ze všech tady, jako když někdo poslouchá stejný druh hudby, když dva lidé, kteří mají rádi Mozarta a vyvolává v nich podobné pocity, budou mluvit o jeho hudbě, budou třeba taky na někoho třetího působit zaměnitelně (no ale možná na někoho jiného zase ne, já nevím je to komplikované).

Majkafo :):pussa:

mariposa napsal(a):

Ramada napsal(a):

Mariposo,vy jste se už s mámou nikdy nevrátily k tomu, co ti svěřila, a ty jsi neřekla? K tvé křivdě. Kolik ti bylo let?
Jako dítě bych to asi nevydržela a chtěla bych to máme stůj co stůj říct. A když by nevěřila, tak znovu a znovu. Ale mari - nebylo to od ní fér. Dostat dítě do takové pozice. Si myslím já. :(

Nevrátily, neměly jsme nejlepší vztah. Někdy si myslela, že jsem něco udělala (přitom jsem to neudělala!) a nemluvila pak se mnou třeba 14 dní. Ani slovo. A já vůbec nevěděla proč a za co! Bylo to pro mě velmi smutné a ten smutek mám v sobě bohužel uložený. Taky strach a nedůvěru v sebe.

Nebylo to tak, že mi něco svěřila. Ona tajně pila alkohol, schovávala si lahve v ložnici za skříň, a já jednou do té ložnice vběhla, ona to nečekala, přistihla jsem jí. Řekla mi, že doufá, že mě nenapadne to nikomu říkat (tím myslela tátovi). Já to vůbec neřekla, držela jsem jazyk za zuby. O pár hodin později na ni táta sám od sebe udeřil, že stejně zase pila, protože si schovává lahve v ložnici. Vypadlo to, že jsem to byla já, ale nebyla. Bylo mi asi 8 let.
Neměla jsem v mámu důvěru. Když jí něco přeletělo přes nos, tak si to na mě vylila, sprostě mi nadávala. Přitom já po ní chtěla jen to, aby mě měla ráda. Všechen vztek jsem si ukládala v sobě a obracela ho proti sobě, ne proti druhým.

Tak to je krutý.
Mari,
máma se nezlobila na tebe, i když zlobila, zlobila se na všechny a všechno a ty jsi byla po ruce.

mariposa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

mariposa napsal(a):

No přeci TAM, do míst, kdy si něco vymyslela, vsugerovala a uvěřila tomu natolik, že od toho nedokáže upustit. Arcanum to napsala jasně: lhář, který uvěřil svým vlastním lžím. To je to MÍSTO, kam se Majkafa dostala.

Opravdu to tak je? Tak se tě tedy zeptám - JAK TY TO VÍŠ? jsi snad Arcanum/hirondel?
No vidíš - a jsem tam, kde ty jsi podotkla, že to nemá s tématem nic společného :) přesně o tom to toiž všechno je - JAK ONA/ ON / ONO VÍ? Protože vědět něco určitého o své osobě může jen jedinec sám. Ostatní jsou jen představy a domněnky...ty taky teď tady domněnkuješ s tím, že majkafa se dostala do míst, kde si něco vsugerovala, vymyslela, uvěřila...a korunuješ to přímo ROZSUDKEM, že je to lhář, který uvěřil vlastním lžím....ptám se - jak TY to víš?

Nejsem Arcanum, nejsem Hirondel, ale jsem mariposa a jako mariposa vím, že NEJSEM Arcanum, Hirondel :D Chápeš?

Ale tady primárně vůbec nejde o Arcanum, či hirondel - jde o tebe ohledně toho - JAK TY VÍŠ, že majkafa se dostala na to místo lháře, který věří vlastním lžím....vidíš? Zase domněnky a představy a iluze.... :)

mariposa napsal(a):

DarkAngel napsal(a):

mariposa napsal(a):

:)

Mariposo to má znamenat souhlas, nebo nesouhlas, nebo ještě jsem se nerozhodla ? :) Možná si to nechám patentovat, jako Darkin výrok :) My ostravaci máme rádi všechno kratke a vystžne :)
Minule jsi mi neodpověděla ... co znamená mariposa ?

Souhlas, DA :)

Motýl.

nebo taky můra (v Brazilii) :)

Daphné napsal(a):

Drahá "ViktorkoM", máš v tom zmatek :) Zloděj je prostě zloděj, ať krade z jakýchkoli pohnutek, Jsou případy, kdy je to lidsky pochopitelné, ale přesto je to zlodějina (co když onen zloděj krade, a tím způsobí jinou lidskou tragédii?) No a že nejsem "milostiva a laskava, jako nas Stvoritel" alébrž "zla"? No, co se dá dělat, já se s tím nějak vyrovnám. Zato tvoje vidění spravedlnosti, ať už světské, nebo jaké chceš, mi přijde značně pokřivené.

:supr:

Zklamaná napsal(a):

...Ale tady primárně vůbec nejde o Arcanum, či hirondel - jde o tebe ohledně toho - JAK TY VÍŠ, že majkafa se dostala na to místo lháře, který věří vlastním lžím....vidíš? Zase domněnky a představy a iluze.... :)

Hele, Zklamco, nejdes trochu - ehm - pozde? :co: Schovej kudlu a prekuj ju na radlici...

ViktorkaM napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

...Ale tady primárně vůbec nejde o Arcanum, či hirondel - jde o tebe ohledně toho - JAK TY VÍŠ, že majkafa se dostala na to místo lháře, který věří vlastním lžím....vidíš? Zase domněnky a představy a iluze.... :)

Hele, Zklamco, nejdes trochu - ehm - pozde? :co: Schovej kudlu a prekuj ju na radlici...

nejsdu pozdě - byť to tak vypadá....teď jsem prostě přišla, tak dočítám a na co chci, odpovídám - kapišto? :P

Zklamaná napsal(a):

mariposa napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Opravdu to tak je? Tak se tě tedy zeptám - JAK TY TO VÍŠ? jsi snad Arcanum/hirondel?
No vidíš - a jsem tam, kde ty jsi podotkla, že to nemá s tématem nic společného :) přesně o tom to toiž všechno je - JAK ONA/ ON / ONO VÍ? Protože vědět něco určitého o své osobě může jen jedinec sám. Ostatní jsou jen představy a domněnky...ty taky teď tady domněnkuješ s tím, že majkafa se dostala do míst, kde si něco vsugerovala, vymyslela, uvěřila...a korunuješ to přímo ROZSUDKEM, že je to lhář, který uvěřil vlastním lžím....ptám se - jak TY to víš?

Nejsem Arcanum, nejsem Hirondel, ale jsem mariposa a jako mariposa vím, že NEJSEM Arcanum, Hirondel :D Chápeš?

Ale tady primárně vůbec nejde o Arcanum, či hirondel - jde o tebe ohledně toho - JAK TY VÍŠ, že majkafa se dostala na to místo lháře, který věří vlastním lžím....vidíš? Zase domněnky a představy a iluze.... :)

No protože opakovaně tvrdila, že si je jistá tím, že mariposa=hirondel=arcanum. Věřila tomu a proto to opakovala. Uvěřila něčemu co není pravda - lži. A tu lež si sama vytvořila, přišla si na ní sama.

Dřív to tak měla, teď už té lži nevěří, teď už věří, že mariposa má jen jeden nick :)

Zklamaná napsal(a):

mariposa napsal(a):

DarkAngel napsal(a):

Mariposo to má znamenat souhlas, nebo nesouhlas, nebo ještě jsem se nerozhodla ? :) Možná si to nechám patentovat, jako Darkin výrok :) My ostravaci máme rádi všechno kratke a vystžne :)
Minule jsi mi neodpověděla ... co znamená mariposa ?

Souhlas, DA :)

Motýl.

nebo taky můra (v Brazilii) :)

Nevím co znamená mariposa v Brazílii, ale ve španělštině je mariposa motýl

mariposo:
OK v poho..už jsem dočetla :-)

mariposa napsal(a):

Nevím co znamená mariposa v Brazílii, ale ve španělštině je mariposa motýl

no vždyť ti to píšu - můra ;)

ale hele, vždyť je to hezké - on je to vlastně takový noční motýlek :gloria:

:)

Zklamaná napsal(a):

mariposa napsal(a):

Nevím co znamená mariposa v Brazílii, ale ve španělštině je mariposa motýl

no vždyť ti to píšu - můra ;)

ale hele, vždyť je to hezké - on je to vlastně takový noční motýlek :gloria:

Máš recht! Gůgl taky říká, že mariposa je portugalsky můra :D

Souhlas, jsem noční motýl/můra, žádné ranní ptáče :vissla:

Ramada napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ramada napsal(a):

Mariposo,vy jste se už s mámou nikdy nevrátily k tomu, co ti svěřila, a ty jsi neřekla? K tvé křivdě. Kolik ti bylo let?
Jako dítě bych to asi nevydržela a chtěla bych to máme stůj co stůj říct. A když by nevěřila, tak znovu a znovu. Ale mari - nebylo to od ní fér. Dostat dítě do takové pozice. Si myslím já. :(

Nevrátily, neměly jsme nejlepší vztah. Někdy si myslela, že jsem něco udělala (přitom jsem to neudělala!) a nemluvila pak se mnou třeba 14 dní. Ani slovo. A já vůbec nevěděla proč a za co! Bylo to pro mě velmi smutné a ten smutek mám v sobě bohužel uložený. Taky strach a nedůvěru v sebe.

Nebylo to tak, že mi něco svěřila. Ona tajně pila alkohol, schovávala si lahve v ložnici za skříň, a já jednou do té ložnice vběhla, ona to nečekala, přistihla jsem jí. Řekla mi, že doufá, že mě nenapadne to nikomu říkat (tím myslela tátovi). Já to vůbec neřekla, držela jsem jazyk za zuby. O pár hodin později na ni táta sám od sebe udeřil, že stejně zase pila, protože si schovává lahve v ložnici. Vypadlo to, že jsem to byla já, ale nebyla. Bylo mi asi 8 let.
Neměla jsem v mámu důvěru. Když jí něco přeletělo přes nos, tak si to na mě vylila, sprostě mi nadávala. Přitom já po ní chtěla jen to, aby mě měla ráda. Všechen vztek jsem si ukládala v sobě a obracela ho proti sobě, ne proti druhým.

Tak to je krutý.
Mari,
máma se nezlobila na tebe, i když zlobila, zlobila se na všechny a všechno a ty jsi byla po ruce.

Tohle musím pochopit a pak odpustit :)

mariposa napsal(a):

...Tohle musím pochopit a pak odpustit :)

No, to mozna bude mooooc tezky, Mari, vis?
Mne se to povedlo az tesne, moc moc tesne predtim, nez mama zemrala, takove vlakenko tady uz bylo, davno jiz tomu, ja ho najdu, pac stalo za to... :dudlik:  :albert: :kapitulation: :godlike:

ViktorkaM napsal(a):

mariposa napsal(a):

...Tohle musím pochopit a pak odpustit :)

No, to mozna bude mooooc tezky, Mari, vis?
Mne se to povedlo az tesne, moc moc tesne predtim, nez mama zemrala, takove vlakenko tady uz bylo, davno jiz tomu, ja ho najdu, pac stalo za to... :dudlik:  :albert: :kapitulation: :godlike:

Ano. Možná to jde tak nějak snadněji, když si člověk přizve na pomoc soucit/sou-cítění

Tak fajn, jestli to najdeš :)

mariposa napsal(a):

Ramada napsal(a):

Mari,
máma se nezlobila na tebe, i když zlobila, zlobila se na všechny a všechno a ty jsi byla po ruce.

Tohle musím pochopit a pak odpustit :)

Tak tady od ramady vidím jasnou odpověď - na otázku proč...což bývá asi otázka každého, komu se něco děje, nebo dělo a nezná odpověď, nebo vysvětlení.....
no a teď jak sama napsala mariposa, je to na ní - hlavně asi pochopit (tu mámu, proč teda pila a pak se zlobila) a pak ji teda i odpustit...
a bude to :)

Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost

Zklamaná napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ramada napsal(a):

Mari,
máma se nezlobila na tebe, i když zlobila, zlobila se na všechny a všechno a ty jsi byla po ruce.

Tohle musím pochopit a pak odpustit :)

Tak tady od ramady vidím jasnou odpověď - na otázku proč...což bývá asi otázka každého, komu se něco děje, nebo dělo a nezná odpověď, nebo vysvětlení.....
no a teď jak sama napsala mariposa, je to na ní - hlavně asi pochopit (tu mámu, proč teda pila a pak se zlobila) a pak ji teda i odpustit...
a bude to :)

hmm, a bude to :D
jo a já teda cítím, že takovéhle pochopení musí jít hodně hluboko, až pod povrch, skutečně pochopit, pak to odpuštění půjde samo

... jenze to   - - -   musis pochopit  - - -  odpustit  - - -  a bude to  - - -  neni tak jdnoduche, jako slehnout nejake psmenkove noze ci bice na desku......... :dumbom:

Já si myslím, že k odpuštění není potřeba se snažit mámu pochopit. Stačí to vzít tak, že jednala, jak nejlíp uměla, a neposuzovat její pohnutky, stejně by to byly jen domněnky. :) Prostě je třeba přijmout jiného člověka celého, jaký je nebo byl, i s jeho chybami a temnými vlastnostmi, a říct si: jinak to neuměl (neumí), nic s tím nenadělám (ani nemůžu, na to nemám právo). Nemusíme ho milovat, stačí ho jen takového přijmout.

Ahoj Mari, tady mas vlakenko o mame, co jsem ti slibila: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=18246 , snad ti to nejak pomuze. Necetla jsem ho ted znova, pac jitri me rany (mama nedavno zemrela). Fatima sve prispevky promazala, uz si nepamatuju, co presne navrhovala jako reseni...
Mozna to bylo to, co mi z one doby utkvelo v mysli: Divat se na svoji mamu, jako na malou holcicku, o kterou se mas starat...
Ok. Ja to tehdy zkousela, ver, velmi jsem se snazila, ale neslo to. Az potom, mnohem pozdeji..., nedavno...
Mama pred svoji smrti byla velmi vazne nemocna, na tele, i na dusi. Uz si ani nenakoupila, nevarila, nedodrzovala hygienu, s pohybem mela velke bolesti... slysela hlasy, pozdeji aj videla lidi... volala mi treba ve tri hodiny v noci, mluvila na mne rusky a ze tam jsou nejaci chlapi, chteji po ni penize a ze to mam jit ihned resit... Zezacatku, nez jsem pochopila, ktera bije, jsem tam parkrat opravdu na jeji vyzvy valila, jestli to, co rika, nahodou neni skutecnost...
Stav se porad zhorsoval, musela jsem za ni chodit i trikrat denne, (nechala jsem pracu ve fabrice, kde jsem delala na smeny, pac velmi trpela, kdyz jsem napr. rikala, ze mam odpoledni a nemuzu ji vecer podat leky..., dala jsem ji davkovac, ale dokazala to poplest tak, ze jsem nekdy v sest rano uz videla snezene aj leky na ten den vecer...), pripravovala jsem ji jidlo, koupala... ta mala holcickase z ni SKUTECNE stala. Byla naprosto zavisla na tom, co ja udelam... Tak jsem organizovala, kdo ju kdy navstivi, co pro ni zabezpeci - bylo to opravdu velmi narocne a smutne.
Potom, kdyz uz lezela v nemocnici, uz "zcela pomatena", nepoznavala nas, byla takova zla, vztekla, vsichni si stezovali, ze tam krici, nadava, ze vsechny rusi a nechce poslouchat sestry..., no?
Trvalo to pul roku. Zhubla snad na tricet kilo. Jeste tesne pred smrti me tema vyhublyma prstama stipala, a chtela me bit... Vis, Mari, to bylo to bezmocne decko, kteremu ja konecne mohla odpustit. Mozna je to nejake krute, zvracene,... ale takhle vypadalo me smireni se s mamou... :grater:
Prominte za :offtopic:

mariposa napsal(a):

Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost

Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hm

Daphné napsal(a):

Já si myslím, že k odpuštění není potřeba se snažit mámu pochopit. Stačí to vzít tak, že jednala, jak nejlíp uměla, a neposuzovat její pohnutky, stejně by to byly jen domněnky. :) Prostě je třeba přijmout jiného člověka celého, jaký je nebo byl, i s jeho chybami a temnými vlastnostmi, a říct si: jinak to neuměl (neumí), nic s tím nenadělám (ani nemůžu, na to nemám právo). Nemusíme ho milovat, stačí ho jen takového přijmout.

:jojo:
Mariposo - posílám sílu :pussa::pussa:

majkafa napsal(a):

... Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? ...

Jj, u mne takhle po mnoho, mnoho let... Ted uz, myslim, doufam, ze ne. Pac me to potom zpetne vetsinou stvalo, ze to, co rozhodl nekdo jinej (za mne), bylo "blbe"... = aliby selhalo :grater:

Daphné napsal(a):

Já si myslím, že k odpuštění není potřeba se snažit mámu pochopit. Stačí to vzít tak, že jednala, jak nejlíp uměla, a neposuzovat její pohnutky, stejně by to byly jen domněnky. :) Prostě je třeba přijmout jiného člověka celého, jaký je nebo byl, i s jeho chybami a temnými vlastnostmi, a říct si: jinak to neuměl (neumí), nic s tím nenadělám (ani nemůžu, na to nemám právo). Nemusíme ho milovat, stačí ho jen takového přijmout.

no já tedy bych to takhle zas neviděla - přijmout to tak, že "Jednala, jak nejlépe uměla" Protože už, když si zahraju s představou (a v reálném životě to tak i někdy bývá) - tak třeba týrání dětí, vraždy dětí, mučení... a jako si říct, no jednala, jak nelépe uměla? Tam chybí odpověď na to - proč tak jednala...to by možná dokázalo to, že ten druhý by pochopil jednání...ale u některých věcí prostě nelze chápat jednání, proč. (zmatené - snad pochopíte, o čem píšu)
Pokud takový rodič dítěti ublíží natolik, že si nese následky do dalšího žití (nejen psychické, ale mnohdy i fyzické), těžko se tomu dítěti (pak dospělému) bude říkat věta - jednala jak nejlépe uměla.....
To raději v takových případech zapracovat na sobě, dát svou psychiku do kupy s tím, že člověk, co mi takto ublížil by měl být co nejlépe zapomenut. sama za sebe bych si to neuměla představit - stát se mi něco - abych řekla, jednala, jak nejlépe uměla a odpustit. Ne, na to prostě nemám - jsou věci, kdy bych takovou věc nemohla odpustit, tak bych se sama za sebe asi snažila takového člověka ze své paměti vygumovat a "převálcovat" něčím, co mi přináší radost a ne zlé vzpomínky. Pokud to vůbec jde.

No ale myslím, že to je ještě těžší říct si, moje matka mě nenáviděla, nebudu na ní myslet. :gloria:
Chci na ní zapomenout.
Já vím,že alkohol neomlouvá, ale nemyslím,že by to máma ,že byla zlá na Mariposu, dělala naschvál, aby ji záměrně ublížila.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost

Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hm

A nemůže to být tím, že máte strach nést tíhu odpovědnosti za svoje rozhodnutí? Právě proto, že máte strach, že to bude špatně. Ať je to špatně, chybama se člověk učí, celej život, a ať špatný, ale je to VAŠE rozhodnutí, vaše vůle. Udělala jsem v životě spoustu špatných rozhodnutí, následky jsem si nesla především já sama. Ale bylo to MOJE rozhodnutí jednak právě tak, jak jsem jednala.
A tohle možná ve váš vypěstoval postoj rodičů a okolí k vám symým, teď je na vás to změnit. A pokud člověk udělá něco špatně, pak, pokud je dostatečně vyspělej, by se měl umět omluvit, to je základ, umět se omluvit za to, co udělal špatně, pokud tím někomu způsobil újmu. Sebevědomý člověk se umí i omluvit a nijak tím neklesá.
Mariposy matka možná věděla, že dceři křivdila, ale neuměla se omluvit. Omluvit se musíme i dítěti, když mu křivdíme, je to taky osobnost, i když malá, ale má právo na omluvu.

dusička napsal(a):

No ale myslím, že to je ještě těžší říct si, moje matka mě nenáviděla, nebudu na ní myslet. :gloria:
Chci na ní zapomenout.
Já vím,že alkohol neomlouvá, ale nemyslím,že by to máma ,že byla zlá na Mariposu, dělala naschvál, aby ji záměrně ublížila.

nechci to nějak pitvat, protže prd o tom vím - ale - byla zlá a pila - proč? No možná proto, že se cítila frustrovaná - z otce , třeba byl despota, co já vím...třeba nechával vše na matce, aby se starala a pokud to nebylo tip top, tak přišly výčitky a buzerace - a nemuselo by to být třeba, že ty si a píp píp...večeři neuděláš, děti nejsou v ažúru.... ale mohlo to být takový plíživý,aby se cítila hrozně provinile, že nedělá tak, jak by měla - podle druhých...a tak začala si dávat loka sem tam...na omezení vnímání, lépe se ji "pracovalo" s jedním uchem tam, druhým ven.....
nevím, možná...a kdyby to takto matka dokázala popsat, říct, proč vlastně pila, co ji k tomu vedlo, nebo dovedlo, že se pak dá ten člověk pochopit a jeho pohnutky...

třeba se chovala k maripose přesně, jak se choval její otec k matce...to musí vědět jen mari, jestli třeba také otec s matkou třeba 14 dní nemluvil..za trest, že třeba pila....

Souhlasím se Zklamanou. Já nevidím důvod, proč špatné matce, tím nemyslím mírné alkoholičce,ale hlavně jak popisovala, že s ní matka třeba 14 dní nemluvila a ona jako dítě neměla tušení proč, by měla odpouštět. Tohle se prostě s děckem nedělá a já bych se co nejdříve od ní odtrhla a žila si po svém. Zapomenout na takové dětství se nedá, neseš si ho celý život, ale na druhou stranu je to pro Tebe velká výstraha nedělat stejné chyby. Já bych neodpustila, ale je spousta dětí, které mají mnohem horší dětství, takže ani tu křivdu bych tak neprožívala.

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost

Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hm

já si myslím, že je to strach, co na to řeknou ti druzí...víš nějak vnitřně, že to je to pravě, co bys měla udělat, ale je vedle tebe člověk (nebo v minulosti třeba rodiče), který ti někdy řekl - to je blbej nápad, nedělej to, si naivní, tohle nebo takhle myslet....a pak už máš pokaždé tendenci v hlavě si přemílat - je to tak správně? Co tomu řekne ten druhý - druzí - kolektiv v práci - společnost? Nevysmějí se mi, nezesměšní mne? No a tak nad tím hloubáš a raději nic neuděláš, abys nebyla zesměšněna, uzemněna...jenže v hlavě to máš dál a třeba časem ti dojde, žes to měla udělat přesně tak, jak tě nakopla první myšlenka.

Ramada napsal(a):

Mari,
máma se nezlobila na tebe, i když zlobila, zlobila se na všechny a všechno a ty jsi byla po ruce.

Tak.....a nemohla jsi moc kousat a škrábat, žejo? :pussa:
Ona se hlavně zlobila sama na sebe. Némlich, jako ta moje.
Moje máma nenáviděla ukrutnou, spalující nenávistí všechno, co bylo ženskýho - a já jsem ženská, žejo.
A ano, taky jsem pořád byla takovej rozumprd, co musí za každou cenu obstát, obhájit (i teď mně to někdy popadne) protože když ty se snažíš tý mámě něco říkat a ona na tebe kouká takovým tím unaveně posměšným způsobem, jakože takovýhle kecy už slyšela milionkrát, tak se prostě snažíš jako magor, jen abys ji přesvědčila.
Ale nepřesvědčíš......
Takže asi tuším docela dobře, jak to v tobě bublá a odpustit mámě bude oříšek - mně se osvědčilo starý známý  požádat o odpuštění napřed ji . Ačkoliv mně napřed vůbec nenapadlo co, protože jsem nemohla přijít na to, co jsem vlastně dělala špatně - ale něco mě napadlo a fakt to pomohlo.
A pak odpustit sobě,třeba  že jsem byla takovej pitomej ňouma, co se nedokázal vzepřít - nebo tak něco :)
Snadné to nebude, Můrko, ale já ti držím všechny palce :storstark::storstark:

Vladěno, máš pravdu, tohle by se dětem NEMĚLO dělat..ale dělá.
Jen, že odpouštíš, aby bylo v první řadě dobře tobě :) a to za tebe neudělá nikdo.

Dobře, ale copak se nemůžou odpustit i špatné věci, které se nedělej?
Já vím, mně se to kecá, já jsem to nezažila.
Ale máma jí dalo život, určitě jí milovala, když jí nosila v bříšku, když jí porodila. A pak se to zvrtlo. Já už bych asi se nepídila po tom, proč se tak stalo,proč máma začala pít (stejně už to neovlivníš, nezachráníš)
Nevím no,
je to stále máma. Máma je máma.
Co je na tom těžkýho ji odpustit? I když víš, že to tak být nemělo. Prostě už se tak stalo.
Mari - seš s mámou v kontaktu? Nebo vůbec?

Zklamaná napsal(a):

Pokud takový rodič dítěti ublíží natolik, že si nese následky do dalšího žití (nejen psychické, ale mnohdy i fyzické), těžko se tomu dítěti (pak dospělému) bude říkat věta - jednala jak nejlépe uměla.....
To raději v takových případech zapracovat na sobě, dát svou psychiku do kupy s tím, že člověk, co mi takto ublížil by měl být co nejlépe zapomenut. sama za sebe bych si to neuměla představit - stát se mi něco - abych řekla, jednala, jak nejlépe uměla a odpustit. Ne, na to prostě nemám......

Souhlasím - jen místo "zapomenout" bych dala "pochopit". Protože skutečně zaponemout se stejně nedá, to není řešení....

dusička napsal(a):

Co je na tom těžkýho ji odpustit? I když víš, že to tak být nemělo. Prostě už se tak stalo.
Mari - seš s mámou v kontaktu? Nebo vůbec?

Duši - protože je to jedna obrovská, celoživotní, strašlivá superkřivda. Ty se SNAŽÍŠ tu mámu milovat...děláš neskutečný psí kusy, abys zjistila, čím jí uděláš radost, nebo alespoň zabráníš jejímu vzteku na tebe. Tohle děláš dvacet let...a nefunguje to.
Jseš z toho tak příšerně unavená a vyčerpaná, že nechceš nic - vůbec nic - ale musíš žít. Protože nedokážeš ani umřít, taková jsi paťa, jak ti ta máma neustále říkala (měla pravdu, zdá se...)
A tenhle odstavec znásob asi tak desettisíckrát a máš to, co musíš odpustit.
Proto to není snadný.

Já vím že je to těžký.
Jen - člověk se nesnaží "milovat" Ty mámu miluješ at je jakákoliv. A chceš aby Tě milovala taky, protože seš její dcera. Cítila křivdu, protože když se na ní máma zle podívala, vypadalo to, že jí nenávidí. že jí nemiluje.
Ale podle mýho je "jednodušší" máme odpustit než jí vymazat z mysli.

Některý křivdy v člověku zůstanou napořád, tím spíš, když ti ublíží ten, od koho bys to, obzvlášť jako dítě, nečekala. Od rodičů čekáš oporu, pocit bezpečí a ne křivdu. Matka na dceru hodila svoji zlobu, aniž by přemýšlela o rom, jak tím svoje malý dítě zasáhne, možná natrvalo. A možná na dceru tu svoji zlobu hodila schválně, pro pocit vlastní úlevy. Ale to zloba byla v ní a stejně se jí, aspoň myslím, neuvilo.

Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.
Nebo jde o to, že chtěla Mariposa mamku chránit (určitě věděla už jako malá, že u mamky je problém alkohol) ale snažila se jí bránit, ale stejně se proti ní vše otočilo.

lupina montana napsal(a):

- protože je to jedna obrovská, celoživotní, strašlivá superkřivda. Ty se SNAŽÍŠ tu mámu milovat...děláš neskutečný psí kusy, abys zjistila, čím jí uděláš radost, nebo alespoň zabráníš jejímu vzteku na tebe. Tohle děláš dvacet

nebo i padesat :grater:

let...a nefunguje to.
Jseš z toho tak příšerně unavená a vyčerpaná... Proto to není snadný.

Zapomenout? JAK??? Odpustit? To asi jen tak "z vule" nejde (kdyz chybi ze strany toho, kdo ublizoval, ono vysvobozujici PROMIN...)... Pochopit? To ano, to neni tak tezke, pac vetsinou vime, aspon kdyz uz jsme dospeli, proc se tak delo...
Ale k tomu jakemusi "vyrovnani", uvnitr, v dusi, k tomu myslim dojde az tehdy, kdyz opravdu uprimne pochopime, odpustime a... :grater: :kapitulation:
Podle mne Zklamcino "skrtnout, vygumovat ze zivota" mamu proste nejde, at udelala cokoliv...

dusička napsal(a):

Já vím že je to těžký.
Jen - člověk se nesnaží "milovat" Ty mámu miluješ at je jakákoliv. A chceš aby Tě milovala taky, protože seš její dcera. Cítila křivdu, protože když se na ní máma zle podívala, vypadalo to, že jí nenávidí. že jí nemiluje.
Ale podle mýho je "jednodušší" máme odpustit než jí vymazat z mysli.

Aha tohle - tak to jo, to je v zásadě totéž, co jsem psala Srdénku. Vymazat stejně nedokážeš nikoho, natož mámu.
a jasně, že ji miluješ.....myslela jsem, že hledáš způsob, jak jí to dát najevo.
Neulevilo.....alespoň té mojí ne :rolleyes: a předpokládám, že Mariposina na tom bude podobně....
To je starý psychologický pravidlo, že náhradní cíle nefungujou nikdy :rolleyes:

dusička napsal(a):

Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.

Jo! :lol: To je přesně to, co jsem říkala o těch hodných holkách a špatných holkách :lol:
Princip křivdy.....

Třeba máma v tu chvíli, kdy tomu dítěti ublížila viděla jen sebe. Viděla své starosti, chtěla se jich zbavit, nechtěla s tím mít nic společného - takový trošku sobec, tak to hodila na dítě. Myslím si, že jí ani nenapadlo, že to dítě může trápit. že se ho to může dotknout. Necitelnost? Byla zaobraná myšlenkama jen sama sebou, proč?
stále myslím, že to nedělala schválně, aby dítko poškodila.

Jo! lol To je přesně to, co jsem říkala o těch hodných holkách a špatných holkách lol
Princip křivdy.....
Jo :lol:
a možná Mariposa si nenese tu křivdu od matky, ale to, že lhala otcovi. :jojo:

dusička napsal(a):

stále myslím, že to nedělala schválně, aby dítko poškodila.

Já ti nevím. Já jsem takhle samu sebe přesvědčovala a mámu omlouvala do nějakých osmnácti, kdy už nebylo zbytí a musela jsem si přiznat, že ji to fakt baví. A protože takové poznání jednou otřese dost pořádně, MUSELA jsem prostě přijít na to, co je za tím.
Doufám pevně, že Mariina máma na tom až tak špatně nebyla.... :rolleyes:

Lupi  - posílám :pussa:
Přemýšlím, kdyby to bylo schválně, co by zatím mohlo být, že matka drtí dceru?
žárlivost?
závist?

Děkuju :pussa: ale musíme poslat taky Maripose, ta to řeší aktuálně.
No, psala jsem někde vejš - ona (ta moje) nenáviděla všechno, co bylo ženský a co s tím souviselo.
Možná paní Mariposovou něco na ten způsob taky žere? A ona se s tím nedokáže vypořádat?

ViktorkaM napsal(a):

Ahoj Mari, tady mas vlakenko o mame, co jsem ti slibila: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=18246 , snad ti to nejak pomuze. Necetla jsem ho ted znova, pac jitri me rany (mama nedavno zemrela). Fatima sve prispevky promazala, uz si nepamatuju, co presne navrhovala jako reseni...
Mozna to bylo to, co mi z one doby utkvelo v mysli: Divat se na svoji mamu, jako na malou holcicku, o kterou se mas starat...
Ok. Ja to tehdy zkousela, ver, velmi jsem se snazila, ale neslo to. Az potom, mnohem pozdeji..., nedavno...
Mama pred svoji smrti byla velmi vazne nemocna, na tele, i na dusi. Uz si ani nenakoupila, nevarila, nedodrzovala hygienu, s pohybem mela velke bolesti... slysela hlasy, pozdeji aj videla lidi... volala mi treba ve tri hodiny v noci, mluvila na mne rusky a ze tam jsou nejaci chlapi, chteji po ni penize a ze to mam jit ihned resit... Zezacatku, nez jsem pochopila, ktera bije, jsem tam parkrat opravdu na jeji vyzvy valila, jestli to, co rika, nahodou neni skutecnost...
Stav se porad zhorsoval, musela jsem za ni chodit i trikrat denne, (nechala jsem pracu ve fabrice, kde jsem delala na smeny, pac velmi trpela, kdyz jsem napr. rikala, ze mam odpoledni a nemuzu ji vecer podat leky..., dala jsem ji davkovac, ale dokazala to poplest tak, ze jsem nekdy v sest rano uz videla snezene aj leky na ten den vecer...), pripravovala jsem ji jidlo, koupala... ta mala holcickase z ni SKUTECNE stala. Byla naprosto zavisla na tom, co ja udelam... Tak jsem organizovala, kdo ju kdy navstivi, co pro ni zabezpeci - bylo to opravdu velmi narocne a smutne.
Potom, kdyz uz lezela v nemocnici, uz "zcela pomatena", nepoznavala nas, byla takova zla, vztekla, vsichni si stezovali, ze tam krici, nadava, ze vsechny rusi a nechce poslouchat sestry..., no?
Trvalo to pul roku. Zhubla snad na tricet kilo. Jeste tesne pred smrti me tema vyhublyma prstama stipala, a chtela me bit... Vis, Mari, to bylo to bezmocne decko, kteremu ja konecne mohla odpustit. Mozna je to nejake krute, zvracene,... ale takhle vypadalo me smireni se s mamou... :grater:
Prominte za :offtopic:

I když to muselo být hodně smutné... je to krásné, Viktorko, děkuju :) :pussa:

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost

Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hm

Já si myslím, že tyhle pocity právě spouští něco co člověk kdysi prožil.

dusička napsal(a):

Daphné napsal(a):

Já si myslím, že k odpuštění není potřeba se snažit mámu pochopit. Stačí to vzít tak, že jednala, jak nejlíp uměla, a neposuzovat její pohnutky, stejně by to byly jen domněnky. :) Prostě je třeba přijmout jiného člověka celého, jaký je nebo byl, i s jeho chybami a temnými vlastnostmi, a říct si: jinak to neuměl (neumí), nic s tím nenadělám (ani nemůžu, na to nemám právo). Nemusíme ho milovat, stačí ho jen takového přijmout.

:jojo:
Mariposo - posílám sílu :pussa::pussa:

:) :pussa:

Zklamaná napsal(a):

Daphné napsal(a):

Já si myslím, že k odpuštění není potřeba se snažit mámu pochopit. Stačí to vzít tak, že jednala, jak nejlíp uměla, a neposuzovat její pohnutky, stejně by to byly jen domněnky. :) Prostě je třeba přijmout jiného člověka celého, jaký je nebo byl, i s jeho chybami a temnými vlastnostmi, a říct si: jinak to neuměl (neumí), nic s tím nenadělám (ani nemůžu, na to nemám právo). Nemusíme ho milovat, stačí ho jen takového přijmout.

no já tedy bych to takhle zas neviděla - přijmout to tak, že "Jednala, jak nejlépe uměla" Protože už, když si zahraju s představou (a v reálném životě to tak i někdy bývá) - tak třeba týrání dětí, vraždy dětí, mučení... a jako si říct, no jednala, jak nelépe uměla? Tam chybí odpověď na to - proč tak jednala...to by možná dokázalo to, že ten druhý by pochopil jednání...ale u některých věcí prostě nelze chápat jednání, proč. (zmatené - snad pochopíte, o čem píšu)
Pokud takový rodič dítěti ublíží natolik, že si nese následky do dalšího žití (nejen psychické, ale mnohdy i fyzické), těžko se tomu dítěti (pak dospělému) bude říkat věta - jednala jak nejlépe uměla.....
To raději v takových případech zapracovat na sobě, dát svou psychiku do kupy s tím, že člověk, co mi takto ublížil by měl být co nejlépe zapomenut. sama za sebe bych si to neuměla představit - stát se mi něco - abych řekla, jednala, jak nejlépe uměla a odpustit. Ne, na to prostě nemám - jsou věci, kdy bych takovou věc nemohla odpustit, tak bych se sama za sebe asi snažila takového člověka ze své paměti vygumovat a "převálcovat" něčím, co mi přináší radost a ne zlé vzpomínky. Pokud to vůbec jde.

Třeba proto, že když byl takový člověk dítětem také ho někdo týral a on v dospělosti jen opakuje co zažil jako dítě. Nedokázal odpustit tomu kdo ho týral a svou zlost předává dál, také týrá někoho "slabšího" :(

Vygumovat někoho z paměti, já Ti nevím Zklamčo, myslíš, že když začneš tancovat břišní tance, že tím vygumuješ co Tě pálí? Tím odpuštěním se podle mě to příkoří vygumuje, to ano, ale zametením pod koberec se bordel po čase vždycky provalí.

Modroočka napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost

Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hm

A nemůže to být tím, že máte strach nést tíhu odpovědnosti za svoje rozhodnutí? Právě proto, že máte strach, že to bude špatně. Ať je to špatně, chybama se člověk učí, celej život, a ať špatný, ale je to VAŠE rozhodnutí, vaše vůle. Udělala jsem v životě spoustu špatných rozhodnutí, následky jsem si nesla především já sama. Ale bylo to MOJE rozhodnutí jednak právě tak, jak jsem jednala.
A tohle možná ve váš vypěstoval postoj rodičů a okolí k vám symým, teď je na vás to změnit. A pokud člověk udělá něco špatně, pak, pokud je dostatečně vyspělej, by se měl umět omluvit, to je základ, umět se omluvit za to, co udělal špatně, pokud tím někomu způsobil újmu. Sebevědomý člověk se umí i omluvit a nijak tím neklesá.
Mariposy matka možná věděla, že dceři křivdila, ale neuměla se omluvit. Omluvit se musíme i dítěti, když mu křivdíme, je to taky osobnost, i když malá, ale má právo na omluvu.

Modroočko :pussa: :pussa: :supr:

Zklamaná napsal(a):

dusička napsal(a):

No ale myslím, že to je ještě těžší říct si, moje matka mě nenáviděla, nebudu na ní myslet. :gloria:
Chci na ní zapomenout.
Já vím,že alkohol neomlouvá, ale nemyslím,že by to máma ,že byla zlá na Mariposu, dělala naschvál, aby ji záměrně ublížila.

nechci to nějak pitvat, protže prd o tom vím - ale - byla zlá a pila - proč? No možná proto, že se cítila frustrovaná - z otce , třeba byl despota, co já vím...třeba nechával vše na matce, aby se starala a pokud to nebylo tip top, tak přišly výčitky a buzerace - a nemuselo by to být třeba, že ty si a píp píp...večeři neuděláš, děti nejsou v ažúru.... ale mohlo to být takový plíživý,aby se cítila hrozně provinile, že nedělá tak, jak by měla - podle druhých...a tak začala si dávat loka sem tam...na omezení vnímání, lépe se ji "pracovalo" s jedním uchem tam, druhým ven.....
nevím, možná...a kdyby to takto matka dokázala popsat, říct, proč vlastně pila, co ji k tomu vedlo, nebo dovedlo, že se pak dá ten člověk pochopit a jeho pohnutky...

třeba se chovala k maripose přesně, jak se choval její otec k matce...to musí vědět jen mari, jestli třeba také otec s matkou třeba 14 dní nemluvil..za trest, že třeba pila....

Ne Zklamčo, my byli na venek velmi slušná a spořádaná rodina, máma prostě pila, protože nemohla unést tíhu své bolesti, kterou si nesla z dětství (tedy alespoň tak to chápu já, my se o tomhle vůbec nebavíme, já o ní skoro nic nevím, jen pár drobností). Pila z frustrace, aby zapomněla, táta v tom nehrál žádnou roli, pila by ať by žila s ním či bez něj. Tu bolest si nesla už od dětství. No ale i když se na to všechno dívám takhle, stejně není snadné odpustit.

Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Ještě mě napadlo, že s tímhle příběhem s mojí mámou a pak i tím jak se mnou dlouhodobě (z mě neznámých důvodů) nemluvila, bude souviset s tím, že mám potřebu dokazovat lidem svojí pravdu a taky pocit, že závisím na druhých, na jejich vůli a jejich rozpoložení jak se rozhodnou, že se mnou budou jednat, s čímž taky souvisí bezmoc - a to je tedy hodně zajímavé, protože tyhle pocity já žiju a přitom to vychází z dávno zapomenutých vzpomínek, které ale ovlivňují přítomnost

Myslím, že takhle to mívá alespoń někdy spousta lidí.
I já. Taky se učím, že nezávisím na druhých lidech, na jejich vůli, rozhodnutí, ale má rozhodnutí záleží jenom na mě. Někdy to jde ztuha. Budu přemýšlet, proč. Že nemám odvahu se rozhodnout a alibisticky to nechám na druhém, až co on? Nebo proč? hm hm

já si myslím, že je to strach, co na to řeknou ti druzí...víš nějak vnitřně, že to je to pravě, co bys měla udělat, ale je vedle tebe člověk (nebo v minulosti třeba rodiče), který ti někdy řekl - to je blbej nápad, nedělej to, si naivní, tohle nebo takhle myslet....a pak už máš pokaždé tendenci v hlavě si přemílat - je to tak správně? Co tomu řekne ten druhý - druzí - kolektiv v práci - společnost? Nevysmějí se mi, nezesměšní mne? No a tak nad tím hloubáš a raději nic neuděláš, abys nebyla zesměšněna, uzemněna...jenže v hlavě to máš dál a třeba časem ti dojde, žes to měla udělat přesně tak, jak tě nakopla první myšlenka.

Jo tak tak to mám.

lupina montana napsal(a):

Takže asi tuším docela dobře, jak to v tobě bublá a odpustit mámě bude oříšek - mně se osvědčilo starý známý  požádat o odpuštění napřed ji . Ačkoliv mně napřed vůbec nenapadlo co, protože jsem nemohla přijít na to, co jsem vlastně dělala špatně - ale něco mě napadlo a fakt to pomohlo.
A pak odpustit sobě,třeba  že jsem byla takovej pitomej ňouma, co se nedokázal vzepřít - nebo tak něco :)
Snadné to nebude, Můrko, ale já ti držím všechny palce :storstark::storstark:

Lupi :pussa: :pussa: :D

dusička napsal(a):

Dobře, ale copak se nemůžou odpustit i špatné věci, které se nedělej?
Já vím, mně se to kecá, já jsem to nezažila.
Ale máma jí dalo život, určitě jí milovala, když jí nosila v bříšku, když jí porodila. A pak se to zvrtlo. Já už bych asi se nepídila po tom, proč se tak stalo,proč máma začala pít (stejně už to neovlivníš, nezachráníš)
Nevím no,
je to stále máma. Máma je máma.
Co je na tom těžkýho ji odpustit? I když víš, že to tak být nemělo. Prostě už se tak stalo.
Mari - seš s mámou v kontaktu? Nebo vůbec?

Dušičko, nejvíc potřebují odpustit právě ty "nejšpatnější" věci, souhlasím :) Ale to je taky to nejtěžší :D I tak to ale musí jít.

Já mám ale ještě jednu věc: vím, že máma nechtěla, abych se narodila a docela i chápu proč. Jedno dítě už měla a chtěla mít klid a ne se starat zase o mimino (nebyla už nejmladší). Předemnou měla potrat a mě měla vlastně jen kvůli tátovi, protože on si to přál - což je další věc, kterou beru jako křivdu, vlastně úplně tu první. Proč nebyla natolik silná, že se nerozhodovala podle sebe? Proč se rozhodla podle táty a měla dítě, které mít nechtěla?  --- mám matné vzpomínky z prenatálu, že jsem v břiše sama, nikdo o mě neví, nechce vědět, nebere mě na vědomí, nevidím světlo a jsem sama. No a když byla máma v osmém měsíci tak spadla na břicho - podle mě podvědomě (ne přímo úmyslně) to byl projev toho, že nechtěla, abych se narodila. Pořád si říkám: proč lidé, kteří nechtějí mít děti, je mají??? Celý můj život mám pocit, že tu nemám být a že ten život vlastně nežiju. Dítě potřebuje lásku, bez lásky je tak těžké žít - a můj život je vážně těžký, chybí mu lehkost. Jak mám tohle převrátit naruby? Jak se z tohohle dostat?

lupina montana napsal(a):

dusička napsal(a):

Co je na tom těžkýho ji odpustit? I když víš, že to tak být nemělo. Prostě už se tak stalo.
Mari - seš s mámou v kontaktu? Nebo vůbec?

Duši - protože je to jedna obrovská, celoživotní, strašlivá superkřivda. Ty se SNAŽÍŠ tu mámu milovat...děláš neskutečný psí kusy, abys zjistila, čím jí uděláš radost, nebo alespoň zabráníš jejímu vzteku na tebe. Tohle děláš dvacet let...a nefunguje to.
Jseš z toho tak příšerně unavená a vyčerpaná, že nechceš nic - vůbec nic - ale musíš žít. Protože nedokážeš ani umřít, taková jsi paťa, jak ti ta máma neustále říkala (měla pravdu, zdá se...)
A tenhle odstavec znásob asi tak desettisíckrát a máš to, co musíš odpustit.
Proto to není snadný.

Lupi, jako bys psala za mě.

Modroočka napsal(a):

Některý křivdy v člověku zůstanou napořád, tím spíš, když ti ublíží ten, od koho bys to, obzvlášť jako dítě, nečekala. Od rodičů čekáš oporu, pocit bezpečí a ne křivdu. Matka na dceru hodila svoji zlobu, aniž by přemýšlela o rom, jak tím svoje malý dítě zasáhne, možná natrvalo. A možná na dceru tu svoji zlobu hodila schválně, pro pocit vlastní úlevy. Ale to zloba byla v ní a stejně se jí, aspoň myslím, neuvilo.

Modroočko, určitě to pro mámu byla chvilková úleva. Ale zpětně to v ní (podle mě a vlastních zkušeností) vytvářelo pocit viny. Když si člověk zpětně (když už si ulevil, tím pádem, když už nevidí tak zkresleně) uvědomí co vlastně udělal, okamžitě u něj příjde pocit viny - ten kdo si to dokáže zodpovědět, ten má vyhráno, ale ten u kterého se to ukládá, pak roztáčí kolo, kdy pije aby přebil pocity viny, což vytváří frustraci-zlobu-úlevu v podobě vylití si zloby na okolí... atd. stále dokola :(
Je třeba odpustit, že máma byla slabá, aby s tím něco udělala. Je třeba odpustit chyby, které dělala. A když má odpustit člověk, který těmi chybami trpěl, to teprve dostává pořádné grády :)

Mariposo - ale už tady na tomto světě seš :pussa: a protože tady seš, mělo to tak být. Ne že ne.
Vždyt - nevybíráme si rodiče. Třeba Tvoje mamka byla nechtěné dítko, cítila ,že jí nikdo nemá rád.
Žárlila na Tebe, protože Tvůj tatka Tě chtěl, miloval Tě, ona si myslela, že Ty jí bereš lásku manžela.
Asi to tvá matka neměla jednoduchý ve svém životě (tímto jí neomlouvám a nemyslím,že dělala správně, když Ti nedala lásku).
Mari - už si velká holka. :pussa: Holt to tak někdy je. A už to nezměníme.
Určitě prožíváš v životě i krásné chvilky a ty ty ošklivé chvilky převálcujou.

Je třeba odpustit, že máma byla slabá, aby s tím něco udělala. Je třeba odpustit chyby, které dělala. A když má odpustit člověk, který těmi chybami trpěl, to teprve dostává pořádné grády
Mari - to zní jako výzva, bezva :supr::supr:

dusička napsal(a):

Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.
Nebo jde o to, že chtěla Mariposa mamku chránit (určitě věděla už jako malá, že u mamky je problém alkohol) ale snažila se jí bránit, ale stejně se proti ní vše otočilo.

Ano. Já si vroucně přála, aby se máma s tátou měli rádi. A k tomu patřilo i to podržet jednoho před druhým. Dítě záchranář :( ... a pak když se to nedaří, tak jsem si kladla vinu. Navíc jsem slýchala, že za všechno můžu já, kdybych se nenarodila, všechno by bylo jinak (to jsem slýchávala často, ne přímo do očí, ale jako součást každodenních hádek).

Mariposo - ale ono by to stejně bylo tak jak to bylo, i kdyby si se nenarodila. stejně by máma pila. Ty za to nemůžeš.
Ty si jen byla po ruce. :butter: Nevinné bezbranné dítě,které chtělo zachraňovat svět mámy a táty

dusička napsal(a):

Jo! lol To je přesně to, co jsem říkala o těch hodných holkách a špatných holkách lol
Princip křivdy.....
Jo :lol:
a možná Mariposa si nenese tu křivdu od matky, ale to, že lhala otcovi. :jojo:

Tohle je komplikované, míst za zádech úkol něco neříct, je svým způsobem tak trochu něco jako lhát tomu komu se to nemá říkat :D

Tak co, Mari, uz "je lepe"? :pussa:
:kapitulation: 
Ja uz kdyz jsem cetla tady tvoji prvni "stiznost" na mamu, vynorilo se mi to stare vlakenko z pameti...
Teda vlastne uz drive, kdyz jsem si pri mamine nemoci zacla uvedomovat, ze se z ni stava ta "bezbranna divenka"... Uz tehdy jsem si rikala, ze to sem rozhodne musim napsat (sve vlastni pocity), ale jaksi mi to neslo. Az ty jsi me presvedcila, ze to opravdu MAM UDELAT...
Otiskla jsem na nej link, ale..., nemela jsem odvahu to cist..., od techvile az doted me porad poboliva hlava (u mne to neni obvykle, hlava me boli max. jednou v roce...).
Tak jsem se pred chvili rozhodla, ze ho teda prectu...
Poplakala jsem si, zavzpominala...
A ted doufam, ze se ta hlava sklidni, - pac serdicko je uz vporadku...
Tak dik, a drz se... :jojo:

dusička napsal(a):

Lupi  - posílám :pussa:
Přemýšlím, kdyby to bylo schválně, co by zatím mohlo být, že matka drtí dceru?
žárlivost?
závist?

Možná i žárlivost, protože táta mě zbožňoval a máma tím mohla trpět, protože oni si nerozuměli. Ale nemyslím si, že by to dělala přímo vědomě, spíš nedokázala své chování kontrolovat, přerostlo jí přes hlavu.

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.
Nebo jde o to, že chtěla Mariposa mamku chránit (určitě věděla už jako malá, že u mamky je problém alkohol) ale snažila se jí bránit, ale stejně se proti ní vše otočilo.

Ano. Já si vroucně přála, aby se máma s tátou měli rádi. A k tomu patřilo i to podržet jednoho před druhým. Dítě záchranář :( ... a pak když se to nedaří, tak jsem si kladla vinu. Navíc jsem slýchala, že za všechno můžu já, kdybych se nenarodila, všechno by bylo jinak (to jsem slýchávala často, ne přímo do očí, ale jako součást každodenních hádek).

Je zázrak, že jsi psychicky přežila. Tohle já slyšet, tak zdrhám z domova, dělám naschvály.....nevím, to bych neustála. Mariposo, pochval se, že jsi taková, jaká jsi! :hjarta:

mariposa napsal(a):

... když už nevidí tak zkresleně.... uvědomí si, co vlastně udělal, okamžitě u něj příjde pocit viny - ten kdo si to dokáže zodpovědět, ten má vyhráno, ale ten u kterého se to ukládá, pak roztáčí kolo, kdy pije aby přebil pocity viny, což vytváří frustraci-zlobu-úlevu v podobě vylití si zloby na okolí... atd. stále dokola :(  :)

http://www.vrana.cz/princ/princ12.html

Viktorko - kam Ty na to chodíš :lol: i když já vím, je to spíš k pláči. :grater:

dusička napsal(a):

Mariposo - ale už tady na tomto světě seš :pussa: a protože tady seš, mělo to tak být. Ne že ne.
Vždyt - nevybíráme si rodiče. Třeba Tvoje mamka byla nechtěné dítko, cítila ,že jí nikdo nemá rád.
Žárlila na Tebe, protože Tvůj tatka Tě chtěl, miloval Tě, ona si myslela, že Ty jí bereš lásku manžela.
Asi to tvá matka neměla jednoduchý ve svém životě (tímto jí neomlouvám a nemyslím,že dělala správně, když Ti nedala lásku).
Mari - už si velká holka. :pussa: Holt to tak někdy je. A už to nezměníme.
Určitě prožíváš v životě i krásné chvilky a ty ty ošklivé chvilky převálcujou.

Dušičko ano. Ale já zjistila, že podvědomě mě ta minulost hodně tíží - to pak prožíváš chvíle, které sis vysnila, momenty kdy víš, že bys měla být šťastná, protože není důvod k opaku, ale... uvnitř Tebe Tě něco užírá, nevíš co ale něco uvnitř Tebe Tě nenechá si ty krásné chvilky vychutnat, protože to křičí po tom, abys to vyřešila a nechala jít. To pak mnoho věcí, které si člověk vysní jdou stranou a nastává psychické sado-maso : právě ve chvílích, kdy se má dít něco krásného, něco uvnitř Tebe dělá věci, aby to krásné zničil. Já se nedivím lidem, že začnou pít, aby to "něco" umlčeli. Akorát já tímhle směrem jít nechci, já bych to chtěla zahodit vědomě a jít dál.
Jo ano, věk napovídá, že už by člověk měl být dospělý, ale já se tak necítím. Když stále cítím tyhle dětské křivdy :/

ViktorkaM napsal(a):

Tak co, Mari, uz "je lepe"? :pussa:
:kapitulation: 
Ja uz kdyz jsem cetla tady tvoji prvni "stiznost" na mamu, vynorilo se mi to stare vlakenko z pameti...
Teda vlastne uz drive, kdyz jsem si pri mamine nemoci zacla uvedomovat, ze se z ni stava ta "bezbranna divenka"... Uz tehdy jsem si rikala, ze to sem rozhodne musim napsat (sve vlastni pocity), ale jaksi mi to neslo. Az ty jsi me presvedcila, ze to opravdu MAM UDELAT...
Otiskla jsem na nej link, ale..., nemela jsem odvahu to cist..., od techvile az doted me porad poboliva hlava (u mne to neni obvykle, hlava me boli max. jednou v roce...).
Tak jsem se pred chvili rozhodla, ze ho teda prectu...
Poplakala jsem si, zavzpominala...
A ted doufam, ze se ta hlava sklidni, - pac serdicko je uz vporadku...
Tak dik, a drz se... :jojo:

Mám to vlákno otevřené :pussa:

Vladena napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Já si také myslím, že když hodila naschvál tu zlobu, že se jí neulevilo.
Ono i kdyby Mariposa řekla, že mamka tu flašku tam má, tak by to vyšlo na stejno. Takže "kdyby" to na ní práskla, vyšlo by to skoro nastejno. Skoro tedy nastejno.
Nastejno proto, že by se na ní mamka zlobila, že to řekla, ale Mariposa by necítila tu křivdu, protože by se na ní zlobila právem. Nevím, jen tak uvažuju.
Nebo jde o to, že chtěla Mariposa mamku chránit (určitě věděla už jako malá, že u mamky je problém alkohol) ale snažila se jí bránit, ale stejně se proti ní vše otočilo.

Ano. Já si vroucně přála, aby se máma s tátou měli rádi. A k tomu patřilo i to podržet jednoho před druhým. Dítě záchranář :( ... a pak když se to nedaří, tak jsem si kladla vinu. Navíc jsem slýchala, že za všechno můžu já, kdybych se nenarodila, všechno by bylo jinak (to jsem slýchávala často, ne přímo do očí, ale jako součást každodenních hádek).

Je zázrak, že jsi psychicky přežila. Tohle já slyšet, tak zdrhám z domova, dělám naschvály.....nevím, to bych neustála. Mariposo, pochval se, že jsi taková, jaká jsi! :hjarta:

Vladeno :pussa:
To zvýrazněné, to zkouším denně, jenže problém je ten, že tomu nevěřím. Peklo je uvěřit těm druhým, kteří říkají opak.

ViktorkaM napsal(a):

mariposa napsal(a):

... když už nevidí tak zkresleně.... uvědomí si, co vlastně udělal, okamžitě u něj příjde pocit viny - ten kdo si to dokáže zodpovědět, ten má vyhráno, ale ten u kterého se to ukládá, pak roztáčí kolo, kdy pije aby přebil pocity viny, což vytváří frustraci-zlobu-úlevu v podobě vylití si zloby na okolí... atd. stále dokola :(  :)

http://www.vrana.cz/princ/princ12.html

Ano, piji, abych zapomněl, že se stydím. Stydím se proto, že piji :(
Máma si takovou cestu vybrala.
Má cesta to ale není.

Po životě s alkoholikem můžu říct, že jim rozumím. Já s nimi i velice soucítím. Mnoho z nich už ztratilo samo sebe. Jsou mi svým způsobem i blízcí, protože jsem k nim měla nakročeno.
Je to hloupé... ale já cítím jako křivdu to, že jsem se narodila alkoholičce a ne obyčejné mámě, která by mě milovala. Jsem vážně asi ještě dítě, když cítím tuhle křivdu.

Tak si, Mari, k tomu "plakanicku" pust neco pro ouska... :par: http://www.youtube.com/watch?v=L1ws8IzZMQA

mariposo, ty sis tu celou dobu, co tu jsi, hrála na to, jak jsi dál než my ostatní, při tom nemáš srovnáno ani sama v sobě, jak tak koukám.

Pavli - každý má nějaké to trápení víš :pussa:
Mariposa to v sobě srovnané má, jen jí prostě ta máma mrzí no.
Znáš člověka, který by měl v sobě všechno, naprostě všechno srovnaný?

dušičko a já tu tvrdím, že snad někdo nemá ? a že to má v sobě srovnané, s tím nesouhlasím.

PPavlaa napsal(a):

dušičko a já tu tvrdím, že snad někdo nemá ? a že to má v sobě srovnané, s tím nesouhlasím.

No vidíš,
já Tě pochopila, že když píšeš, že si Mariposa hrála,že je dál než my, že to musí mít všechno srovnané

Co to znamená - být dál než ostatní?

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"
tuším, že to byla i ona, kdo byl chytrej, co se výchovy týká, ale nikdy žádné dítě nevychovala.
já se přiznám, že já ji číst nemohla, asi jako jediná na babi pro mně byla nestravitelná.

tak vidíš Pavli, i lidi,kteří se nám zdaj, že to maj srovnaný, kteří se zdaj být nad věcí,kteří vědí, jak by vyřešili druhých problém, maj svá bolístka.
A tak to je i v reálu.

no, já bych to asi duši řekla jinak, ale je to tím, že tvoje  a moje vnímání mariposy se prostě liší ...

mariposa napsal(a):

Pořád si říkám: proč lidé, kteří nechtějí mít děti, je mají??? Celý můj život mám pocit, že tu nemám být a že ten život vlastně nežiju. Dítě potřebuje lásku, bez lásky je tak těžké žít - a můj život je vážně těžký, chybí mu lehkost. Jak mám tohle převrátit naruby? Jak se z tohohle dostat?

Neboj, dá se to :pussa: Ne že by to bylo jednoduchý - ale dá se. Hele, můj život se stává taky postupně lehčím (ne snadnějším, ale dostává lehkost) a pomalinku ta tíže padá. Tobě to půjde snadněji, jsi mladá, dokážeš si najít podporu, informace, dneska je spousta technik, které k tomu pomáhají - a my starý babušky jagušky jsme už rozpletly strašnou hromadu těch zauzlovanců, co se tady válely na jedný obrovský hromadě :)
Takže vám to půjde rychleji ;)
Nechtěný dítě.....nojo, to je těžká věc....na takovou je nejlepší se zdravě nas.rat, úplně nejlepší! Vzdor a vztek je to, co ti může pomoct.
Nechtěli tě? No a co....ať si trhnou :lol: teď jsi tady a když už tu jsi, tak je lepší si to nějak užít a něco si zažít, než nad tím plakat. Protože se to tím stejně nespraví.....
Dítě potřebuje lásku - ale zase ne příliš...ono to máš těžký, najít tu míru, pro každýho je jiná.
A každá z nás naděláme na svých dětech spousty chyb, které zjistíme, až když je dětem dvacet a to už je na nápravu trošku pozdě - tedy nezbývá, než aby se s tím popraly tak, jako se pereme my.
Máma tě nechtěla - ale pak tě začla po svém podivném způsobu milovat, protože s tím nic nenaděláš, když jsi máma - to je biologie :cool:
Jen ten způsob byl pro tebe nevhodný. Láska jako taková tam někde je. Já jsem to zjistila i na sobě, že mě ta máma nějak milovala - jen tý nenávisti v ní bylo tolik, že ta láska chudinka byla strčená někde ve sklepě....ale takovej člověk se vytrestá sám víc, než by to dokázal kdokoliv zvenčí, víš :par:

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty sis tu celou dobu, co tu jsi, hrála na to, jak jsi dál než my ostatní, při tom nemáš srovnáno ani sama v sobě, jak tak koukám.

:kapitulation: Tak toto je pohlazeni jako prase... :godlike:

viktorie, já nikoho taky nehladím, ale to ty dobře víš, že ? zklidni své pubertální hormony, ju ;)

PPavlaa napsal(a):

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"

Jo, to tvářila, Pavli :lol: Mně taky šla na nervy, až jsem s ní přece přestala mluvit a musela jsem začít přemítat, co mě na ní tak irituje a došlo mi, že je stejnej rozumprd, jako jsem byla já - a ještě někdy jsem. No....ono to máš obranný mimikry...když ti někdo za každým slovem kroutí očima a šklíbí se a vzdychá a říká ti, jakej jsi blbec, tak se v tobě vyvine mimořádná potřeba nic nezkazit, z čehož se následně vyvine pěkné rozumprdství :cool:
Ona se s tím popasujue, jak tak koukám - tohle je dobrej začátek.

PPavlaa napsal(a):

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"
tuším, že to byla i ona, kdo byl chytrej, co se výchovy týká, ale nikdy žádné dítě nevychovala.
já se přiznám, že já ji číst nemohla, asi jako jediná na babi pro mně byla nestravitelná.

Pavlo, jsem jaká jsem, ber nebo nech ležet. Nemusíš číst, v tom je ta to krásné, že máme možnost volby :)

Pavli,Viktorko - chcete taky pochválit?
Já jen že si o to vyloženě koledujete :hjarta::hjarta: rozbrojem mezi sebou a plevelením vlákna.
Tak já Vás chválím a posílám :pussa:

A to je fakt!
Pojte sem, muriny! :par::lol::pussa::storstark:
(Tohle není plevelení, to nemůže plevelit nikde a nikdy :gloria: )

lupina montana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Pořád si říkám: proč lidé, kteří nechtějí mít děti, je mají??? Celý můj život mám pocit, že tu nemám být a že ten život vlastně nežiju. Dítě potřebuje lásku, bez lásky je tak těžké žít - a můj život je vážně těžký, chybí mu lehkost. Jak mám tohle převrátit naruby? Jak se z tohohle dostat?

Neboj, dá se to :pussa: Ne že by to bylo jednoduchý - ale dá se. Hele, můj život se stává taky postupně lehčím (ne snadnějším, ale dostává lehkost) a pomalinku ta tíže padá. Tobě to půjde snadněji, jsi mladá, dokážeš si najít podporu, informace, dneska je spousta technik, které k tomu pomáhají - a my starý babušky jagušky jsme už rozpletly strašnou hromadu těch zauzlovanců, co se tady válely na jedný obrovský hromadě :)
Takže vám to půjde rychleji ;)
Nechtěný dítě.....nojo, to je těžká věc....na takovou je nejlepší se zdravě nas.rat, úplně nejlepší! Vzdor a vztek je to, co ti může pomoct.
Nechtěli tě? No a co....ať si trhnou :lol: teď jsi tady a když už tu jsi, tak je lepší si to nějak užít a něco si zažít, než nad tím plakat. Protože se to tím stejně nespraví.....
Dítě potřebuje lásku - ale zase ne příliš...ono to máš těžký, najít tu míru, pro každýho je jiná.
A každá z nás naděláme na svých dětech spousty chyb, které zjistíme, až když je dětem dvacet a to už je na nápravu trošku pozdě - tedy nezbývá, než aby se s tím popraly tak, jako se pereme my.
Máma tě nechtěla - ale pak tě začla po svém podivném způsobu milovat, protože s tím nic nenaděláš, když jsi máma - to je biologie :cool:
Jen ten způsob byl pro tebe nevhodný. Láska jako taková tam někde je. Já jsem to zjistila i na sobě, že mě ta máma nějak milovala - jen tý nenávisti v ní bylo tolik, že ta láska chudinka byla strčená někde ve sklepě....ale takovej člověk se vytrestá sám víc, než by to dokázal kdokoliv zvenčí, víš :par:

Asi to prostě chce svůj čas. S mámou se vídáme pravidelně jednou týdně. Já nejsem ten typ, že bych zahořkla a nechtěla se s člověkem, který mi ublížil komunikovat. Se všema lidma z mé minulosti jsem v kontaktu. Řeším ted spíš to, že mi ty pocity křivdy ubližují zevnitř. Máma ani neví co cítím, snažím se s tím srovnat sama. Snažím se chápat, ale některé věci mi ještě pochopit nejdou. Třeba i to, že když řeknu mámě, že má problém s alkoholem (a říkám to s láskou), tak ona mi do očí tvrdí, že nemá. Že je všechno v pořádku. A přitom pije denně. Ta nechuť vidět pravdu, mě taky dráždí :dumbom:

Jeste neco me napadlo: Moje mama nakonci sveho zivota byla stejna, jako predtim, jen... Ja aj tak myslim, ze "ji vsecko doslo". Poledni dny, co jeste mohla mluvit (pozdeji uz ne), me zacla oslovovat Evicko, jinak jsem byla vzdycky EVA, nebo jine, ne zrovna nejhezci osloveni..., a az uz jenom lezela, bezvladna, oci ji klimbaly..., ja citila, ze je ji lito, ze mi nemuze rict neco hezkeho... to, na co prisla prilis pozde... :grater: uaa! :grater:

lupina montana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"

Jo, to tvářila, Pavli :lol: Mně taky šla na nervy, až jsem s ní přece přestala mluvit a musela jsem začít přemítat, co mě na ní tak irituje a došlo mi, že je stejnej rozumprd, jako jsem byla já - a ještě někdy jsem. No....ono to máš obranný mimikry...když ti někdo za každým slovem kroutí očima a šklíbí se a vzdychá a říká ti, jakej jsi blbec, tak se v tobě vyvine mimořádná potřeba nic nezkazit, z čehož se následně vyvine pěkné rozumprdství :cool:
Ona se s tím popasujue, jak tak koukám - tohle je dobrej začátek.

Rozumprde :storstark:

lupina montana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"

Jo, to tvářila, Pavli :lol: Mně taky šla na nervy, až jsem s ní přece přestala mluvit a musela jsem začít přemítat, co mě na ní tak irituje a došlo mi, že je stejnej rozumprd, jako jsem byla já - a ještě někdy jsem. No....ono to máš obranný mimikry...když ti někdo za každým slovem kroutí očima a šklíbí se a vzdychá a říká ti, jakej jsi blbec, tak se v tobě vyvine mimořádná potřeba nic nezkazit, z čehož se následně vyvine pěkné rozumprdství :cool:
Ona se s tím popasujue, jak tak koukám - tohle je dobrej začátek.

Lupi, jenže z ní táhlo na sto honů, že je to ještě cucák, akorát, že chtěla vypadat oduševněle, svatě, nebo já nevím. já v ní prostě neviděla ani špetku normálnosti, lidskosti, běžných reakcí. já nebyla schopná ji prostě číst (omlouvám se mariposo), nemohla jsem ji vydejchat. kolikrát ty řeči o lásce a tohle a tamto, mě přišlo, jako kdyby mi chtěla vymejt mozek :rolleyes:
a já si nemyslím, že to bylo z rozumprdství, dyť já časem schroupla i víš koho :cool::D
prostě mi přijde i teď že je tak trochu z extrému do extrému, nemůžu si pomoct.

ViktorkaM napsal(a):

Jeste neco me napadlo: Moje mama nakonci sveho zivota byla stejna, jako predtim, jen... Ja aj tak myslim, ze "ji vsecko doslo". Poledni dny, co jeste mohla mluvit (pozdeji uz ne), me zacla oslovovat Evicko, jinak jsem byla vzdycky EVA, nebo jine, ne zrovna nejhezci osloveni..., a az uz jenom lezela, bezvladna, oci ji klimbaly..., ja citila, ze je ji lito, ze mi nemuze rict neco hezkeho... to, na co prisla prilis pozde... :grater: uaa! :grater:

Někdy netřeb slov, někdy se to důležité prostě vycítí ve vzduchu :)

Dusi, ja neplevelila. Vyjadrila jsem jenom svuj nazor na to, co Pavla napsala... :kapitulation: Myslim, ze se to sem opravdu nehodilo... Na jinych vlaknech se tomu rika: kopnout do mrtvoly?

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"
tuším, že to byla i ona, kdo byl chytrej, co se výchovy týká, ale nikdy žádné dítě nevychovala.
já se přiznám, že já ji číst nemohla, asi jako jediná na babi pro mně byla nestravitelná.

Pavlo, jsem jaká jsem, ber nebo nech ležet. Nemusíš číst, v tom je ta to krásné, že máme možnost volby :)

však já jsem zvolila, nečetla jsem tě celou dobu, co tu jsi, měla jsem na tebe daný ignor. jestli ho budu mít dál se uvidí ... ;)

PPavlaa napsal(a):

prostě mi přijde i teď že je tak trochu z extrému do extrému, nemůžu si pomoct.

Ale to víš že to bylo rozumprdství jako vyšitý! já byla v jejím věku totéž v bleděmodrým - akorát, že máš to štěstí, žes mě neznala :lol:
Jasně, že půjde do extrému na druhou stanu - jinak se totiž naprostředek nedostaneš, než že se zhoupneš na čas na druhou stranu. Je to nejrychlejší cesta....

ViktorkaM napsal(a):

Dusi, ja neplevelila. Vyjadrila jsem jenom svuj nazor na to, co Pavla napsala... :kapitulation: Myslim, ze se to sem opravdu nehodilo... Na jinych vlaknech se tomu rika: kopnout do mrtvoly?

viktiorie, já vím, co nemůžeš vydýchat a teď jen hledáš možnost mi to dát někde sežrat. na mě to neplatí, TY na to nemáš, smiř se s tím.

mariposa napsal(a):

Třeba i to, že když řeknu mámě, že má problém s alkoholem (a říkám to s láskou), tak ona mi do očí tvrdí, že nemá. Že je všechno v pořádku. A přitom pije denně. Ta nechuť vidět pravdu, mě taky dráždí :dumbom:

Ona dobře ví, že má problém, jen ty bys to neměla řešit. Je to její, ne tvoje, a nevyžádané rady jsou k ničemu. Dráždí tě "její nechuť vidět pravdu"? Tak jí tu pravdu necpi, i když, jak píšeš, s láskou. Nestojí o to. Přijmi ji prostě takovou, jaká je, i to, že pije.

PPavlaa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"

Jo, to tvářila, Pavli :lol: Mně taky šla na nervy, až jsem s ní přece přestala mluvit a musela jsem začít přemítat, co mě na ní tak irituje a došlo mi, že je stejnej rozumprd, jako jsem byla já - a ještě někdy jsem. No....ono to máš obranný mimikry...když ti někdo za každým slovem kroutí očima a šklíbí se a vzdychá a říká ti, jakej jsi blbec, tak se v tobě vyvine mimořádná potřeba nic nezkazit, z čehož se následně vyvine pěkné rozumprdství :cool:
Ona se s tím popasujue, jak tak koukám - tohle je dobrej začátek.

Lupi, jenže z ní táhlo na sto honů, že je to ještě cucák, akorát, že chtěla vypadat oduševněle, svatě, nebo já nevím. já v ní prostě neviděla ani špetku normálnosti, lidskosti, běžných reakcí. já nebyla schopná ji prostě číst (omlouvám se mariposo), nemohla jsem ji vydejchat. kolikrát ty řeči o lásce a tohle a tamto, mě přišlo, jako kdyby mi chtěla vymejt mozek :rolleyes:
a já si nemyslím, že to bylo z rozumprdství, dyť já časem schroupla i víš koho :cool::D
prostě mi přijde i teď že je tak trochu z extrému do extrému, nemůžu si pomoct.

Jo, taky si toho všímám. Pozoruju to, ale nechávám tomu volný průběh.
Všechno co jsem tady kdy psala bylo to, čemu jsem věřila.

Pavlo já Tě zase nečtu proto, že mě prostě nebaví (přímo mi to příjde jako ztráta drahoceného času) hádky a roztržky. Pamatuju si jednu hádku mezi Tebou a Daiem a pak udobořovačku. Mě nebaví tohle provozovat, natož číst. Každá jsme jiná, na jiné frekvenci, proto se mýjíme. Nikdy jsem ale neměla dojem, že bych Tě nemohla vydejchat.

mariposa napsal(a):

Máma ani neví co cítím, snažím se s tím srovnat sama.

Chyba, chyba! Udělej to, dokavad je čas a jestli můžeš, tak to udělej. Já k tomu nenašla odvahu nikdy a pak jsem se s tím srovnávala dobrých deset let po její smrti - a ještě dneska se vyplavujou ledový střepy....

Viki dej pokoj, copak je Mariposa nějaká mrtvola??? :o

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

ale ona se tvářila, jak všechno má srovnané. vždycky mi přišla jako "všechno vím, všechno znám"
tuším, že to byla i ona, kdo byl chytrej, co se výchovy týká, ale nikdy žádné dítě nevychovala.
já se přiznám, že já ji číst nemohla, asi jako jediná na babi pro mně byla nestravitelná.

Pavlo, jsem jaká jsem, ber nebo nech ležet. Nemusíš číst, v tom je ta to krásné, že máme možnost volby :)

však já jsem zvolila, nečetla jsem tě celou dobu, co tu jsi, měla jsem na tebe daný ignor. jestli ho budu mít dál se uvidí ... ;)

:D :)

lupina montana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

prostě mi přijde i teď že je tak trochu z extrému do extrému, nemůžu si pomoct.

Ale to víš že to bylo rozumprdství jako vyšitý! já byla v jejím věku totéž v bleděmodrým - akorát, že máš to štěstí, žes mě neznala :lol:
Jasně, že půjde do extrému na druhou stanu - jinak se totiž naprostředek nedostaneš, než že se zhoupneš na čas na druhou stranu. Je to nejrychlejší cesta....

:pussa:

Zkouším všechny polohy, noooo :gloria:

lupina montana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

prostě mi přijde i teď že je tak trochu z extrému do extrému, nemůžu si pomoct.

Ale to víš že to bylo rozumprdství jako vyšitý! já byla v jejím věku totéž v bleděmodrým - akorát, že máš to štěstí, žes mě neznala :lol:
Jasně, že půjde do extrému na druhou stanu - jinak se totiž naprostředek nedostaneš, než že se zhoupneš na čas na druhou stranu. Je to nejrychlejší cesta....

teda ty mě překvapuješ lupi, mně si přišla vždycky jedna z těch normálních tady :cool:

lupina montana napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

prostě mi přijde i teď že je tak trochu z extrému do extrému, nemůžu si pomoct.

Ale to víš že to bylo rozumprdství jako vyšitý! já byla v jejím věku totéž v bleděmodrým - akorát, že máš to štěstí, žes mě neznala :lol:
Jasně, že půjde do extrému na druhou stanu - jinak se totiž naprostředek nedostaneš, než že se zhoupneš na čas na druhou stranu. Je to nejrychlejší cesta....

jojo, taky mi přijde že nemůžu být prostě veprostřed, že žiju z extrému do extrému :P

Daphné napsal(a):

mariposa napsal(a):

Třeba i to, že když řeknu mámě, že má problém s alkoholem (a říkám to s láskou), tak ona mi do očí tvrdí, že nemá. Že je všechno v pořádku. A přitom pije denně. Ta nechuť vidět pravdu, mě taky dráždí :dumbom:

Ona dobře ví, že má problém, jen ty bys to neměla řešit. Je to její, ne tvoje, a nevyžádané rady jsou k ničemu. Dráždí tě "její nechuť vidět pravdu"? Tak jí tu pravdu necpi, i když, jak píšeš, s láskou. Nestojí o to. Přijmi ji prostě takovou, jaká je, i to, že pije.

:jojo:

Daphné napsal(a):

mariposa napsal(a):

Třeba i to, že když řeknu mámě, že má problém s alkoholem (a říkám to s láskou), tak ona mi do očí tvrdí, že nemá. Že je všechno v pořádku. A přitom pije denně. Ta nechuť vidět pravdu, mě taky dráždí :dumbom:

Ona dobře ví, že má problém, jen ty bys to neměla řešit. Je to její, ne tvoje, a nevyžádané rady jsou k ničemu. Dráždí tě "její nechuť vidět pravdu"? Tak jí tu pravdu necpi, i když, jak píšeš, s láskou. Nestojí o to. Přijmi ji prostě takovou, jaká je, i to, že pije.

:supr::pussa:

mari - jestli že máš možnost s mamkou promluvit, tak bych s ní o tom promluvila.
Nebo možná - ještě lepší, napiš jí to, jak se cítíš. Jak si prožívala dětství. Protože nevím, jeslti si dobrý řečník,
jestli Tě nezastaví dřív, než začneš mluvit.
S tím alkoholem je to těžký, ona si to nepřizná. :tesi: To je marný, jí říkat o tom, že pije, ona problém nemá.

Óóó! No to nestačím koukat, Pavli...celej život slyším, že jsem "nějaká divná" a ty na mě s normálností! :lol: To nemůžeš stařenku takhle šokovat...ještě dostanu infarkt, nebo co :cool:
Nojo tady.....tady jsem poslední čtyři roky, děvče. Já mluvím o době tak před čtvrt stoletím, zhruba :)

lupina montana napsal(a):

...Viki dej pokoj, copak je Mariposa nějaká mrtvola??? :o

Ale no tak, vsak vis, jak jsem to myslela... Mari svlekla svoju bolavu dusicku donaha a Paja..., hm, no proste, todletototo se nedela... :dumbom:

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Jo, to tvářila, Pavli :lol: Mně taky šla na nervy, až jsem s ní přece přestala mluvit a musela jsem začít přemítat, co mě na ní tak irituje a došlo mi, že je stejnej rozumprd, jako jsem byla já - a ještě někdy jsem. No....ono to máš obranný mimikry...když ti někdo za každým slovem kroutí očima a šklíbí se a vzdychá a říká ti, jakej jsi blbec, tak se v tobě vyvine mimořádná potřeba nic nezkazit, z čehož se následně vyvine pěkné rozumprdství :cool:
Ona se s tím popasujue, jak tak koukám - tohle je dobrej začátek.

Lupi, jenže z ní táhlo na sto honů, že je to ještě cucák, akorát, že chtěla vypadat oduševněle, svatě, nebo já nevím. já v ní prostě neviděla ani špetku normálnosti, lidskosti, běžných reakcí. já nebyla schopná ji prostě číst (omlouvám se mariposo), nemohla jsem ji vydejchat. kolikrát ty řeči o lásce a tohle a tamto, mě přišlo, jako kdyby mi chtěla vymejt mozek :rolleyes:
a já si nemyslím, že to bylo z rozumprdství, dyť já časem schroupla i víš koho :cool::D
prostě mi přijde i teď že je tak trochu z extrému do extrému, nemůžu si pomoct.

Jo, taky si toho všímám. Pozoruju to, ale nechávám tomu volný průběh.
Všechno co jsem tady kdy psala bylo to, čemu jsem věřila.

Pavlo já Tě zase nečtu proto, že mě prostě nebaví (přímo mi to příjde jako ztráta drahoceného času) hádky a roztržky. Pamatuju si jednu hádku mezi Tebou a Daiem a pak udobořovačku. Mě nebaví tohle provozovat, natož číst. Každá jsme jiná, na jiné frekvenci, proto se mýjíme. Nikdy jsem ale neměla dojem, že bych Tě nemohla vydejchat.

věřila ? mně ta změna přijde něják moc natvrdo, z toho všeho, cos tu celou dobu psala.

jinak to máme asi podobně, pro mě byla taky ztráta času tě číst, jinak bych si tu práci s tím dala, že jo. je tu víc lidí, kteří jsou názorově jinde, ale přečtu si je, protože mě zajímá, co říkají. a víš co ? já se klidně ráda pohádám a někdy ;) i udobřím. pořád je to pro mě lepší, jak to, cos tu předvedla ty s tou svou svatostí a všeználkovstvím a při tom ...

Můrka to ustojí. Když neustojí, tak si pobrečí a možná se pořádně naštve - což je to, co potřebuje ;)
Nezapomínej, že středně velkou, opakuju středně velkou lavinu odpružíš....pardon, to je  :offtopic::lol:
Kromě toho, je to záležitost rovnováhy - v ní, v okolí, v přístupu....a já cítím, že věci v rovnováze jsou, mám na to zabudovanej radar :cool:

lupina montana napsal(a):

Óóó! No to nestačím koukat, Pavli...celej život slyším, že jsem "nějaká divná" a ty na mě s normálností! :lol: To nemůžeš stařenku takhle šokovat...ještě dostanu infarkt, nebo co :cool:
Nojo tady.....tady jsem poslední čtyři roky, děvče. Já mluvím o době tak před čtvrt stoletím, zhruba :)

stařenko :D

lupina montana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Máma ani neví co cítím, snažím se s tím srovnat sama.

Chyba, chyba! Udělej to, dokavad je čas a jestli můžeš, tak to udělej. Já k tomu nenašla odvahu nikdy a pak jsem se s tím srovnávala dobrých deset let po její smrti - a ještě dneska se vyplavujou ledový střepy....

Viki dej pokoj, copak je Mariposa nějaká mrtvola??? :o

No jo Lupi, ale ona má svých starostí dost, já jí nechci ještě přidávat Ty svoje. Ona třeba ví, že jsem jeden čas chodila k psychologovi. Ví, že si řeším sama sebe, ale vůbec neví, že mám nějaký problém s tím, že se cítím jako nechtěné dítě. Ono to asi bude tak, že se obě tváříme, že je všechno vlastně v pohodě a uvnitř víme, že není. Ona si taky všechno bere, všechno si přetahuje na sebe. Já spíš teď zvolila taktiku, že jí říkám, ať si nedělá starosti (jak si třeba najdu práci atd.), ať si ještě víc nepřidává k tomu svému. Mám prostě za to, že si tohle musím vyřešit sama a nezatěžovat s tím ostatní. Vždyť ona má své bolesti, nechci jí ukazovat ještě ty svoje.
Ale všimla jsem si, že mi poslední dobou nadbýhá, že je taková hodně milá. Pozoruju to, ale určuju si svoje hranice. Třeba se nenechám zvát každý týden na oběd, ale třeba jen jednou za několik měsíců. Hlídám si tím svůj prostor. Nebo včera, zrovna jsme byli u našich na obědě a když jsme dojedli, máma začala odnášet lidem u stolu talíře. Chtěla mi vzít i ten můj, ale já jsem se zvedla a říkám, že to ne, že mi přece nebude nosit talíř, že ho odnesu sama. Nechci s ní hrát hru, kdy ona sama sebe pasuje do role služky druhých.
Jinak asi tak před 3 týdny když jsem od našich odjížděla, najednou jsem mámu objala, bylo to naprosto spontánní. Všimla jsem si pak, že máme obě dvě slzy v očích. Byl to ode mě výkon hodnoty překonání Mount Everestu. Do té doby pro mě bylo fakt nemožné, abych něco takového udělala :)

viktorko, nepiš mi prosím sz, nemám na to náladu, nebudu to číst.

Mariposo - hraješ si na ukřivděnou holčičku?

kvietok medovy napsal(a):

majkafa napsal(a):

kvietok medovy napsal(a):

viem, kto je hirondel! Je to Majkafa! Obvinuje druhych, aby zamietla stopy k sebe......

Jasnačka, Morphe. Vidím tě. :lol:
Potrefená husa s více nicky se ozvala. :D

Si vedla, hladaj dalej, ak uhadnes, alebo dedukciou prides na moj pravy nick, okamzite sa priznam. To slubujem.

To je jasné, si Majkafa. :D

mariposo, ty teď  trucuješ, že si u mámy určuješ hranice ? přijde mi, že se máma snaží a ty ji trestáš, nebo jsi uražená ... ?

PPavlaa napsal(a):

viktorko, nepiš mi prosím sz, nemám na to náladu, nebudu to číst.

Nechtela jsem "plevelit", tak promin... :kapitulation:

dusička napsal(a):

Mariposo - hraješ si na ukřivděnou holčičku?

mám z toho stejný dojem.

dusička napsal(a):

mari - jestli že máš možnost s mamkou promluvit, tak bych s ní o tom promluvila.
Nebo možná - ještě lepší, napiš jí to, jak se cítíš. Jak si prožívala dětství. Protože nevím, jeslti si dobrý řečník,
jestli Tě nezastaví dřív, než začneš mluvit.
S tím alkoholem je to těžký, ona si to nepřizná. :tesi: To je marný, jí říkat o tom, že pije, ona problém nemá.

Jen jednou jsem jí to zkusila říct. A bohužel hned jsem viděla, že si to nepřizná. Od té doby jsem jí to už neřekla, protože sama dobře vím, že musí chtít ona sama. Nátlaky nepomáhají, naopak pomůže když jí nechám volný prostor, já to vím.
Já asi potřebuju uvědomit si, že už nemám být zachráncem, že už mám začít žít svůj život a nechat její život jí :/

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty teď  trucuješ, že si u mámy určuješ hranice ? přijde mi, že se máma snaží a ty ji trestáš, nebo jsi uražená ... ?

Taky mi přijde, že jí svým chováním, svým pocitem křivdy, křivdíš zase Ty.
Takžae byste si ted měli bejt fifty fifty.

PPavlaa napsal(a):

věřila ? mně ta změna přijde něják moc natvrdo, z toho všeho, cos tu celou dobu psala.

jinak to máme asi podobně, pro mě byla taky ztráta času tě číst, jinak bych si tu práci s tím dala, že jo. je tu víc lidí, kteří jsou názorově jinde, ale přečtu si je, protože mě zajímá, co říkají. a víš co ? já se klidně ráda pohádám a někdy ;) i udobřím. pořád je to pro mě lepší, jak to, cos tu předvedla ty s tou svou svatostí a všeználkovstvím a při tom ...

Vždyť jo Pavlo, Tobě ty hádky a udobřování něco přináší, mě holt ne a proto se mýjíme. Já se totiž hádat nechci, proto Tě tolik nudím=nevidíš mě :D Já si hádek užila celé dětství, toužím teď hlavně po klidu a ne vykřičené hlavě. Křik je taky druh úlevu, já ale nechci být tou, která Ti bude držet. Jsem tichý člověk, mám ráda křehké věci, to je jako bys šla na motýla s motorovou pilou. Motýl není kamikadze :reta:

lupina montana napsal(a):

Můrka to ustojí

:supr:

Mariposo - já myslím, že i Pavla je takový klidný človíček, takový motýlek s křidýlkama :lol:
A mmch ono je někdy potřeba se zdravě pohádat a nechodit kolem horké kaše. Po bouři bývá klidno a čistý vzduch

Jo, k te "ukrivdene holcicce"... Presne tak. Z teto pozice se odrazi hledani reseni toho, abychom se ji nemusely citit po cely zbytek zivota...

Tímto ale nechci říct, aby si s mamkou to vyřešila hádkou.
Hele, když Tě zve na oběd, proč by jako hostitelka nemohla odnést talíř, když odnáší všechny?
Tak mě napadlo  - co kdyby si jí někdy pozvala ty na oběd? Odnesla by si po ní talíř, nebo by ti to přišlo trapný.

dusička napsal(a):

Mariposo - hraješ si na ukřivděnou holčičku?

V čem? Kdy? Jak to myslíš?

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mariposo - hraješ si na ukřivděnou holčičku?

V čem? Kdy? Jak to myslíš?

No mě to napadlo jak jsem Tě četla, že hranice k ní si určuješ Ty. že si od ní nenecháš odnést talíř. Jako kdyby ses šprajcla. Já nevím.
Mari - já Tě chápu, že se na ní zlobíš, že cítíš to křivdu, ale už nejsi malá holčička.
Křivdí Ti i ted? V současné době?

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty teď  trucuješ, že si u mámy určuješ hranice ? přijde mi, že se máma snaží a ty ji trestáš, nebo jsi uražená ... ?

Stanovuji si svoje hranice? Kdyby ne, ovládla by můj prostor. Já ji objala. To ale ještě neznamená, že si jí nastěhuju domů. Tím, že odnesu svůj talíř a umyju nádobí, jí říkám, že nemusí být mou služkou. To, že cítí pocity viny vůči mě (a já to tak vnímám, protože ona druhý den po opici ví co dělala když pila) ještě neznamená, že jí nechám aby se přede mnou snižovala :) Jestli chápete tak ok, jestli ne, tak se nedá nic dělat, ale já vím proč to dělám.

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty teď  trucuješ, že si u mámy určuješ hranice ? přijde mi, že se máma snaží a ty ji trestáš, nebo jsi uražená ... ?

Taky mi přijde, že jí svým chováním, svým pocitem křivdy, křivdíš zase Ty.
Takžae byste si ted měli bejt fifty fifty.

Tomuhle nerozumím. Prosím, vysvětlíš mi Tvou myšlenku, dušičko?

Mariposo - si stejně tvrdohlavá jako Tvoje matka.

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

věřila ? mně ta změna přijde něják moc natvrdo, z toho všeho, cos tu celou dobu psala.

jinak to máme asi podobně, pro mě byla taky ztráta času tě číst, jinak bych si tu práci s tím dala, že jo. je tu víc lidí, kteří jsou názorově jinde, ale přečtu si je, protože mě zajímá, co říkají. a víš co ? já se klidně ráda pohádám a někdy ;) i udobřím. pořád je to pro mě lepší, jak to, cos tu předvedla ty s tou svou svatostí a všeználkovstvím a při tom ...

Vždyť jo Pavlo, Tobě ty hádky a udobřování něco přináší, mě holt ne a proto se mýjíme. Já se totiž hádat nechci, proto Tě tolik nudím=nevidíš mě :D Já si hádek užila celé dětství, toužím teď hlavně po klidu a ne vykřičené hlavě. Křik je taky druh úlevu, já ale nechci být tou, která Ti bude držet. Jsem tichý člověk, mám ráda křehké věci, to je jako bys šla na motýla s motorovou pilou. Motýl není kamikadze :reta:

mariposo, ty jsi mimo. já nepsala, že mě nudíš, mně - nezlob se, že to řeknu takhle na tvrdo, ale ty mi evidentně nerozumíš  - lezlo na nervy číst ty tvé výplody. nebylo to o nudě, přišlo mi to padlý na hlavu, to, cos psala. a vykřičená hlava, křik = tak podle tebe probíhá každá hádka, výměna názorů ? dost zvláštní, nemyslíš ? a co děláš, když s něčím nesouhlasíš a nechceš se teda hádat, ustoupíš ? myslíš, že to tak půjde vždycky ?

dusička napsal(a):

Mariposo - já myslím, že i Pavla je takový klidný človíček, takový motýlek s křidýlkama :lol:
A mmch ono je někdy potřeba se zdravě pohádat a nechodit kolem horké kaše. Po bouři bývá klidno a čistý vzduch

:jojo::D:cool:

No...já bych se spíš zamyslela, co by nastalo, kdybych na vstřícnost odpověděla vstřícností :) Máma není cizí člověk, tohle určitě víš, co by nastalo.

VYPADÁ to tak, Můrko. Jakoby konečně máma chtěla k tobě a ty na ni najednou s hranicema.
Já tuším, co by za tím mohlo být, ale bylo by dobrý, kdybys to sobě i ostatním rozklíčovala sama.

dusička napsal(a):

Mariposo - já myslím, že i Pavla je takový klidný človíček, takový motýlek s křidýlkama :lol:
A mmch ono je někdy potřeba se zdravě pohádat a nechodit kolem horké kaše. Po bouři bývá klidno a čistý vzduch

Já si zase myslím, že věci se dají řešit i bez hádání, mluvit o věcech lze i bez hádek.
Já to znám, po bouři je čistý vzduch a po čistém vzduchu přichází nová bouře a tak pořád dokola. Neexistuje poslední hádka, ale jen příprava k té další.
Já se umím pohádat, mám pohaté zkušeosti, ale mě to narozdíl od Pavly, už přestalo bavit.

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty teď  trucuješ, že si u mámy určuješ hranice ? přijde mi, že se máma snaží a ty ji trestáš, nebo jsi uražená ... ?

Stanovuji si svoje hranice? Kdyby ne, ovládla by můj prostor. Já ji objala. To ale ještě neznamená, že si jí nastěhuju domů. Tím, že odnesu svůj talíř a umyju nádobí, jí říkám, že nemusí být mou služkou. To, že cítí pocity viny vůči mě (a já to tak vnímám, protože ona druhý den po opici ví co dělala když pila) ještě neznamená, že jí nechám aby se přede mnou snižovala :) Jestli chápete tak ok, jestli ne, tak se nedá nic dělat, ale já vím proč to dělám.

Mariposo
Proč by se měla snižovat? Tím, že odnese Tvůj talíř? že po Tobě , po všech umyje nádobí?
Proč by měla být Tvou služkou?
Proč si myslíš, že když jí obejmeš, že ovládne Tvůj prostor?
Přijde mi,že si k ní odtaživá, a ona by chtěla jít k TObě blíž. ALe Ty se bráníš, protože se bojíš, že by Tě ovládla?
Proč by Tě měla ovládnout?
Ona to jinak neumí - projevit to, že tě má ráda. Ona to třeba ani nikde neřekne nahlas, že udělala chybu, ale určitě to cítí, že na Tebe navalovala její problémy a že na Tebe byla zlá.
Chceš s ní stále bojovat?

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty teď  trucuješ, že si u mámy určuješ hranice ? přijde mi, že se máma snaží a ty ji trestáš, nebo jsi uražená ... ?

Stanovuji si svoje hranice? Kdyby ne, ovládla by můj prostor. Já ji objala. To ale ještě neznamená, že si jí nastěhuju domů. Tím, že odnesu svůj talíř a umyju nádobí, jí říkám, že nemusí být mou služkou. To, že cítí pocity viny vůči mě (a já to tak vnímám, protože ona druhý den po opici ví co dělala když pila) ještě neznamená, že jí nechám aby se přede mnou snižovala :) Jestli chápete tak ok, jestli ne, tak se nedá nic dělat, ale já vím proč to dělám.

mně přijde, že moc všechno hlídáš, aby tohle a aby tamto. přijdeš mi taková křečovitá, držíš si odstup, při tom bys to ráda řešila a když máma udělá vstřícný krok, tak ty dáváš zpátečku.

dusička napsal(a):

Mariposo - si stejně tvrdohlavá jako Tvoje matka.

jojo

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mariposo - hraješ si na ukřivděnou holčičku?

V čem? Kdy? Jak to myslíš?

No mě to napadlo jak jsem Tě četla, že hranice k ní si určuješ Ty. že si od ní nenecháš odnést talíř. Jako kdyby ses šprajcla. Já nevím.
Mari - já Tě chápu, že se na ní zlobíš, že cítíš to křivdu, ale už nejsi malá holčička.
Křivdí Ti i ted? V současné době?

To není tak, že si od ní nechci nechat odnést talíř. Je to tak, že si talíř chci odnést sama :) Vidíš ten rozdíl. Rozhoduji se, že si svůj talíř odnesu sama, je to o mě a ne o ní. Není to nijak zabarvené, je to jen to, že chci být aktivní a ne pasivně sedět, až mě někdo obslouží.

No Mari a já si právě myslím, že to není jen o TObě, ale i o Tvé matce.
Ona Tě pozvala na oběd, přišla si, ona chce po Tobě odnést talíř (její způsob, jak TI říct, že Tě má ráda,když to jinak neumí)
ale Ty chceš to udělat sama.

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mariposo - já myslím, že i Pavla je takový klidný človíček, takový motýlek s křidýlkama :lol:
A mmch ono je někdy potřeba se zdravě pohádat a nechodit kolem horké kaše. Po bouři bývá klidno a čistý vzduch

Já si zase myslím, že věci se dají řešit i bez hádání, mluvit o věcech lze i bez hádek.
Já to znám, po bouři je čistý vzduch a po čistém vzduchu přichází nová bouře a tak pořád dokola. Neexistuje poslední hádka, ale jen příprava k té další.
Já se umím pohádat, mám pohaté zkušeosti, ale mě to narozdíl od Pavly, už přestalo bavit.

mariposo, nikdy není poslední hádka :)
a jestli ses hádala 3x za den, asi chápu, že tě to přestalo bavit. ale spíš bych řekla, že tys nebyla ta, co se hádala, ale co byla svědkem hádek ..

lupina montana napsal(a):

No...já bych se spíš zamyslela, co by nastalo, kdybych na vstřícnost odpověděla vstřícností :) Máma není cizí člověk, tohle určitě víš, co by nastalo.

VYPADÁ to tak, Můrko. Jakoby konečně máma chtěla k tobě a ty na ni najednou s hranicema.
Já tuším, co by za tím mohlo být, ale bylo by dobrý, kdybys to sobě i ostatním rozklíčovala sama.

:jojo::jojo::jojo::jojo:
A já beru čápa z práce, jen doufám, že mě nikdo nebude schánět. Ale je tu klid. :offtopic:

dusička napsal(a):

Tímto ale nechci říct, aby si s mamkou to vyřešila hádkou.
Hele, když Tě zve na oběd, proč by jako hostitelka nemohla odnést talíř, když odnáší všechny?
Tak mě napadlo  - co kdyby si jí někdy pozvala ty na oběd? Odnesla by si po ní talíř, nebo by ti to přišlo trapný.

Dušičko, nechala bych jí volný prostor :) Jestli bude chtít odnést svůj talíř, tak jí nechám, jestli ho nechá ležet, odnesu ho.
Proč bych hostitelce nemohla pomoct, když mám taky ruce a ona vařila? Můžu být pasivní host a můžu být aktivní host, mám na výběr :) Nejde tady vůbec o křivdu, jde jen o ten přítomný moment u stolu. Mimochodem, můj přítel mě ukázal jednu krásnou věc a já jí od té doby také dělám, protože mě okouzlila. Když jsme v baru nebo v kavárně, tak když odcházíme, tak když nám hrníček zůstane na stole a my odcházíme, tak ho prostě položíme na pult. A to samé dělám i když jsem na návštěvě u kamarádky, prostě si svojí dopitou skleničku odnesu do kuchyně, nenechám jí ležet na stole.

dusička napsal(a):

No Mari a já si právě myslím, že to není jen o TObě, ale i o Tvé matce.
Ona Tě pozvala na oběd, přišla si, ona chce po Tobě odnést talíř (její způsob, jak TI říct, že Tě má ráda,když to jinak neumí)
ale Ty chceš to udělat sama.

a na oběd přijde jednou za pár měsíců, ne každý víkend, jak by máma chtěla :)

když teda o nic nejde, proč tu ten odnesený talíř řešilas ?

No vidíš, jak vzniká nedorozumění.
Blbej talíř.
A řekneš u toho - mami - já TI pomůžu to odnést.
Nebo blbě koukáš a říkáš si, já nechci aby si byla mojí služkou :lol:
Ono je totiž odnést a odnést

mariposa napsal(a):

Rozhoduji se, že si svůj talíř odnesu sama.

Hm....tadyhle bude někde zakopanej pudl, co? :)

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty teď  trucuješ, že si u mámy určuješ hranice ? přijde mi, že se máma snaží a ty ji trestáš, nebo jsi uražená ... ?

Stanovuji si svoje hranice? Kdyby ne, ovládla by můj prostor. Já ji objala. To ale ještě neznamená, že si jí nastěhuju domů. Tím, že odnesu svůj talíř a umyju nádobí, jí říkám, že nemusí být mou služkou. To, že cítí pocity viny vůči mě (a já to tak vnímám, protože ona druhý den po opici ví co dělala když pila) ještě neznamená, že jí nechám aby se přede mnou snižovala :) Jestli chápete tak ok, jestli ne, tak se nedá nic dělat, ale já vím proč to dělám.

Mariposo
Proč by se měla snižovat? Tím, že odnese Tvůj talíř? že po Tobě , po všech umyje nádobí?
Proč by měla být Tvou služkou?
Proč si myslíš, že když jí obejmeš, že ovládne Tvůj prostor?
Přijde mi,že si k ní odtaživá, a ona by chtěla jít k TObě blíž. ALe Ty se bráníš, protože se bojíš, že by Tě ovládla?
Proč by Tě měla ovládnout?
Ona to jinak neumí - projevit to, že tě má ráda. Ona to třeba ani nikde neřekne nahlas, že udělala chybu, ale určitě to cítí, že na Tebe navalovala její problémy a že na Tebe byla zlá.
Chceš s ní stále bojovat?

Dušičko, když mě pozve na oběd, všechno připraví (nenechá abych jí pomohla, když se ptám a ráda bych jí pomohla), umyje nádobí (mnohdy mě nenechá, abych jí pomohla s mytím nádobí) a pak večer, když jí stoupne hladina alkoholu v krvi, padne do křesla a začne lamentovat, že už dál nemůže, že všem lidem jen slouží a že už chce mít svůj klid a o nikoho se nestarat a že nenávidí vaření... je to pro mě výzvou k tomu, abych omezila svou přítomnost u ní přes obědy, abych jí nenechala se stavět do role služky, přestože k tomu má silné tendence a abych se sebou nenechala z její strany manipulovat. Manipulace je následná: přemlouvá mě ať přijedu na oběd, třikrát řeknu, že ne, počtvrté bohužel podlehnu a pak se opakuje to co jsem popsala výše. Není to boj, je to stanovení mých hranic, ne jejích. Mých, kam ji nechám zajít a kam ne.
Pořád mi říká co mám dělat, ať jdu se psem na procházku, ať udělám to a tamto. Já ale nemusím jít se psem na procházku, když se rozhodnu nejít.

dusička napsal(a):

No Mari a já si právě myslím, že to není jen o TObě, ale i o Tvé matce.
Ona Tě pozvala na oběd, přišla si, ona chce po Tobě odnést talíř (její způsob, jak TI říct, že Tě má ráda,když to jinak neumí)
ale Ty chceš to udělat sama.

Dusi, ale to je tvůj pohled. Já to můžu vidět tak, že matka má pocit, že by Mari po sobě ani ten talíř neuklidila, nebo by to neudělala pořádně. Matka drobky z talíře sype do koše a má strach, že Mari by je vysypala do dřezu, například. Prostě že matka musí za Mari všechno udělat sama, protože si myslí, že to udělá líp.

že všem lidem jen slouží a že už chce mít svůj klid a o nikoho se nestarat a že nenávidí vaření..
Chce pochválit.
Chce pochválit, že o ní někdo stojí.

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mariposo - já myslím, že i Pavla je takový klidný človíček, takový motýlek s křidýlkama :lol:
A mmch ono je někdy potřeba se zdravě pohádat a nechodit kolem horké kaše. Po bouři bývá klidno a čistý vzduch

Já si zase myslím, že věci se dají řešit i bez hádání, mluvit o věcech lze i bez hádek.
Já to znám, po bouři je čistý vzduch a po čistém vzduchu přichází nová bouře a tak pořád dokola. Neexistuje poslední hádka, ale jen příprava k té další.
Já se umím pohádat, mám pohaté zkušeosti, ale mě to narozdíl od Pavly, už přestalo bavit.

mariposo, nikdy není poslední hádka :)
a jestli ses hádala 3x za den, asi chápu, že tě to přestalo bavit. ale spíš bych řekla, že tys nebyla ta, co se hádala, ale co byla svědkem hádek ..

Pavlo a já zas vím, že když budu chtít, překřičím i Tebe. Rozmlátím dveře na třísky, talíře, okna, věšáky v koupelně... ono všechno jde, když je zlost a vztek. Tu zlost si můžu vylejt buď na někom, na člověku nebo můžu zmlátit polšťář. Je to jenom na volbě. Věř, že dokážu oba dva póly, protože jsem člověk jako každý jiný. V každém svatouškovi je ukryt ďábel a naopak. A jak píšeš, jde o to vybalancovat ty extrémy. Když se člověk přejí jednoho, zkusí to druhé. A pak když zkusí oboje, zjistí, že ani to ani tamto ho neuspokojí a pak se dostane mezi - do středu :)

Tak tu vidím happy-end... Vďakabohu, lebo mňa už trechu šokovalo (pôjdem s tým asi na Šokovacie vlákno), aká dôležitosť sa tu prikladá nickom  ainým nezmyslom... A ono ide skôr  ostaré rany :pussa: 
Lebo mňa pekne posunul v tom ,čo je a čo nie je dôležité, môj africký kamarát, rastafarián  a hudobník.  On hovorí, že štáty sú umelo vytovrené pojmy (a súhlasím s ním, mne je rakúske a maďarské okolie Bratislavy bližšie ako Snina :D ), že mená, dátumy, čísla apod. slúžia len úradom na ovládanie a oblbovanie ľudí. V Afrike je podstatné, či si z pralesa, dediny alebo mesta (voľne prevzaté je to dosť dôelžité aj v Európe, asi) a keď sa predstavíš ako Fero Kaňaráš, tak ťa budú brať ako Fera Kaňaráša a nikto ťa nezabije za to, že sa v skutočnosti voláš Stará Blažková. ;) Ľudia si tam dokonca dávajú mená ľubovoľne, v dospelosti si zmenia meno podľa toho, ako sa sami zmenili... :jojo: Dátum narodenia je podružný, často ho ani nevedia ;) a všetky ostatné demografické údaje sú len štatistické bláboly. podstatné je, KTO si, ČO robíš, čo máš rád, čo nemáš rád, s kým sa stýkaš, komu sa vyhýbaš, aké máš názory... :supr: 
Mňa vždy fascinovalo, že keď som mala frajera, mamu zaujímalo, aké má vzdelanie, kto sú jeho rodičia, čo robia, koľko zarábajú, aké vzdelanie a aký plat majú jeho súrodenci :rolleyes: , apod. našťastie som si ju vychovala a neskôr ju maximálne zaujímalo, či je môj frajer ženatý, prípadne koľko má detí. :lol: Takže istý posun tu je. :jojo: :godlike:

Modroočka napsal(a):

dusička napsal(a):

No Mari a já si právě myslím, že to není jen o TObě, ale i o Tvé matce.
Ona Tě pozvala na oběd, přišla si, ona chce po Tobě odnést talíř (její způsob, jak TI říct, že Tě má ráda,když to jinak neumí)
ale Ty chceš to udělat sama.

Dusi, ale to je tvůj pohled. Já to můžu vidět tak, že matka má pocit, že by Mari po sobě ani ten talíř neuklidila, nebo by to neudělala pořádně. Matka drobky z talíře sype do koše a má strach, že Mari by je vysypala do dřezu, například. Prostě že matka musí za Mari všechno udělat sama, protože si myslí, že to udělá líp.

Tak to je přesné :)
Když po mytí nádobí otřu dřez. Máma příjde a přetře ho.

dusička napsal(a):

že všem lidem jen slouží a že už chce mít svůj klid a o nikoho se nestarat a že nenávidí vaření..
Chce pochválit.
Chce pochválit, že o ní někdo stojí.

:)

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já si zase myslím, že věci se dají řešit i bez hádání, mluvit o věcech lze i bez hádek.
Já to znám, po bouři je čistý vzduch a po čistém vzduchu přichází nová bouře a tak pořád dokola. Neexistuje poslední hádka, ale jen příprava k té další.
Já se umím pohádat, mám pohaté zkušeosti, ale mě to narozdíl od Pavly, už přestalo bavit.

mariposo, nikdy není poslední hádka :)
a jestli ses hádala 3x za den, asi chápu, že tě to přestalo bavit. ale spíš bych řekla, že tys nebyla ta, co se hádala, ale co byla svědkem hádek ..

Pavlo a já zas vím, že když budu chtít, překřičím i Tebe. Rozmlátím dveře na třísky, talíře, okna, věšáky v koupelně... ono všechno jde, když je zlost a vztek. Tu zlost si můžu vylejt buď na někom, na člověku nebo můžu zmlátit polšťář. Je to jenom na volbě. Věř, že dokážu oba dva póly, protože jsem člověk jako každý jiný. V každém svatouškovi je ukryt ďábel a naopak. A jak píšeš, jde o to vybalancovat ty extrémy. Když se člověk přejí jednoho, zkusí to druhé. A pak když zkusí oboje, zjistí, že ani to ani tamto ho neuspokojí a pak se dostane mezi - do středu :)

ty jsi ve středu ?
jednou totiž říkáš, že se nehádáš, pak se nestačím divit, že jsi schopná rozbíjet věci, tak jak je to s tebou ?

dusička napsal(a):

že všem lidem jen slouží a že už chce mít svůj klid a o nikoho se nestarat a že nenávidí vaření..
Chce pochválit.
Chce pochválit, že o ní někdo stojí.

No fajn, a kdo pochválí mě?
Já vždycky chtěla kreslit a tancovat. I když učitelé mým rodičům říkali, že mám talent, oni mě k tomu nevedli. To je má frustrace, že jsem nemohla dělat to po čem jsem vždycky toužila, vyjádřit sama sebe. A teď... moje neteř, mámina vnučka tancuje a kreslí a moje máma okolo mě chodí a říká: ta malá ta je ale tak šikovná, viď? No teda! Ta to někam dotáhne.

Já jenom slyším: tohle nezvládneš, tohle neumíš, tomu nerozumíš. DODNES! Je mi třicet.

Takže, když to přeženu, tak někdo (já), koho jeho máma nechtěla přivést na svět a starat se o něj a dávat mu lásku, komu léta sugerovala, že nic neumí a nedokáže, tenhle neschopný člověk má tu mámu uznat za to, že ona ho ani nenechá si odnést talíř, protože by ho na tý lince postavil na špatné místo?

PPavlaa napsal(a):

ty jsi ve středu ?
jednou totiž říkáš, že se nehádáš, pak se nestačím divit, že jsi schopná rozbíjet věci, tak jak je to s tebou ?

Jo Pavli, člověk by se nikdy neměl přestat divit :supr:

mariposa napsal(a):

....Když po mytí nádobí otřu dřez. Máma příjde a přetře ho.

No, moja ani to ne. Ta jenom zkonstatovala, ze jsem to URCITE udelala spatne...

mariposo, já znám spoustu lidí, kteří nedělali to, po čem toužili, na co měli talent, ale nikdo tolik nevyvádí .. nakonec, přece se tomu můžeš začít věnovat i teď, co ti v tom brání ? jen tak, sobě pro radost.

mně přijde, že mámu nenávidíš :co:

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Některý křivdy v člověku zůstanou napořád, tím spíš, když ti ublíží ten, od koho bys to, obzvlášť jako dítě, nečekala. Od rodičů čekáš oporu, pocit bezpečí a ne křivdu. Matka na dceru hodila svoji zlobu, aniž by přemýšlela o rom, jak tím svoje malý dítě zasáhne, možná natrvalo. A možná na dceru tu svoji zlobu hodila schválně, pro pocit vlastní úlevy. Ale to zloba byla v ní a stejně se jí, aspoň myslím, neuvilo.

Modroočko, určitě to pro mámu byla chvilková úleva. Ale zpětně to v ní (podle mě a vlastních zkušeností) vytvářelo pocit viny. Když si člověk zpětně (když už si ulevil, tím pádem, když už nevidí tak zkresleně) uvědomí co vlastně udělal, okamžitě u něj příjde pocit viny - ten kdo si to dokáže zodpovědět, ten má vyhráno, ale ten u kterého se to ukládá, pak roztáčí kolo, kdy pije aby přebil pocity viny, což vytváří frustraci-zlobu-úlevu v podobě vylití si zloby na okolí... atd. stále dokola :(
Je třeba odpustit, že máma byla slabá, aby s tím něco udělala. Je třeba odpustit chyby, které dělala. A když má odpustit člověk, který těmi chybami trpěl, to teprve dostává pořádné grády :)

Ja som v konšteláciách zažila niečo, čo v reále nepoznám: Nenávidela som dieťa, či už narodené alebo nie, až tak, že som ho chcela zabiť (v reáli mi v tom zabránili, ako to bolo v rodine tej dotyčnej v skutočnosti, neviem) čiste z pocitu viny... Mala som voči nemu taký pocit viny, že som ho nenávidela na smrť a chcela som zabiť najprv to decko a potom seba... Podotýkam, že to bol fakt buď plod alebo hrozne malinké dieťa, žiaden pubertiak. :grater: :kapitulation:

dusička napsal(a):

No ale myslím, že to je ještě těžší říct si, moje matka mě nenáviděla, nebudu na ní myslet. :gloria:
Chci na ní zapomenout.
Já vím,že alkohol neomlouvá, ale nemyslím,že by to máma ,že byla zlá na Mariposu, dělala naschvál, aby ji záměrně ublížila.

Troufám si říct, že ta máma, která pila, ta, která mariposu trestala, zlobila se na ni..atd - ta to schválně nedělala. Nedokázala v tu chvíli jinak. Alkohol dokáže být strašný nástroj, člověk pak nejedná za sebe, jedná za něj něco.. to bych ráda Maripose řekla...
Myslím, že tvoje matka byla - nejspíše - nešt´tastná. Zoufala.
Ale neomliuvá ji to - na druhé straně. To vůbec ne! Podělala to, nadělala v dušičce své dcery neplechu, ublížila jí. To nic nezmění. Bylo to jednoznačně slabošské a zbabělé jednání.

Ale pro Mari a pro pochopení toho jednání matky - bych řekla, že je důležité, aby ji viděla (v tu chvíli) jako neštastnou, utrápenou ženskou, která nezvládla žít v reálu a takto se světu bránila. Pro tebe je odpuštění  jedinou cestou ke klidu.

ViktorkaM napsal(a):

mariposa napsal(a):

....Když po mytí nádobí otřu dřez. Máma příjde a přetře ho.

No, moja ani to ne. Ta jenom zkonstatovala, ze jsem to URCITE udelala spatne...

Mně to Viky příjde prašť jako uhoď :/

mariposa napsal(a):

No fajn, a kdo pochválí mě? Já vždycky chtěla kreslit a tancovat. I když učitelé mým rodičům říkali, že mám talent, oni mě k tomu nevedli. To je má frustrace, že jsem nemohla dělat to po čem jsem vždycky toužila, vyjádřit sama sebe. A teď... moje neteř, mámina vnučka tancuje a kreslí a moje máma okolo mě chodí a říká: ta malá ta je ale tak šikovná, viď? No teda! Ta to někam dotáhne.

Já jenom slyším: tohle nezvládneš, tohle neumíš, tomu nerozumíš. DODNES! Je mi třicet.

Takže, když to přeženu, tak někdo (já), koho jeho máma nechtěla přivést na svět a starat se o něj a dávat mu lásku, komu léta sugerovala, že nic neumí a nedokáže, tenhle neschopný člověk má tu mámu uznat za to, že ona ho ani nenechá si odnést talíř, protože by ho na tý lince postavil na špatné místo?

mariposa, jde to. Mně se to podařilo až ve věku cca 43 let.
Tehdy jsem si srovnala v hlavě (s pomocí psychiatričky, skupinové terapie, ezoteriky, babinetu, etc), že zvládnu spoustu věcí, že jsem šikovná a nejsem neschopná a nemehlo.
A kdo mě pochválí?
Tak třeba já sama. To umím náramně. :D
Znáš to - co si sama neuděláš, to nemáš. :D
I ne, mám pochvaly i odjinud. Poslední dobou mě moc chválí děti a včera mi "kamarád" pochválil večeři. Přímo mi ji vynachválil "do nebe", já byla tak blažená. :D

Už se na maminku nezlobím, nevyčítám, netrápím se. Už jsem dost let dospělá na to, abych svalovala na někoho jiného, když se já necítím dobře. :)
Už mám maminku "jen" ráda. :) Ale nenechám se od ní "trápit" a když začne s tím svým pesimizmem a že jsme všechny tři sestry neschopné atd. , odcházím, klidně, slušně. Řeknu, mami, teď už něco mám, tak já jdu.
A je to. Funguje to. :)

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Některý křivdy v člověku zůstanou napořád, tím spíš, když ti ublíží ten, od koho bys to, obzvlášť jako dítě, nečekala. Od rodičů čekáš oporu, pocit bezpečí a ne křivdu. Matka na dceru hodila svoji zlobu, aniž by přemýšlela o rom, jak tím svoje malý dítě zasáhne, možná natrvalo. A možná na dceru tu svoji zlobu hodila schválně, pro pocit vlastní úlevy. Ale to zloba byla v ní a stejně se jí, aspoň myslím, neuvilo.

Modroočko, určitě to pro mámu byla chvilková úleva. Ale zpětně to v ní (podle mě a vlastních zkušeností) vytvářelo pocit viny. Když si člověk zpětně (když už si ulevil, tím pádem, když už nevidí tak zkresleně) uvědomí co vlastně udělal, okamžitě u něj příjde pocit viny - ten kdo si to dokáže zodpovědět, ten má vyhráno, ale ten u kterého se to ukládá, pak roztáčí kolo, kdy pije aby přebil pocity viny, což vytváří frustraci-zlobu-úlevu v podobě vylití si zloby na okolí... atd. stále dokola :(
Je třeba odpustit, že máma byla slabá, aby s tím něco udělala. Je třeba odpustit chyby, které dělala. A když má odpustit člověk, který těmi chybami trpěl, to teprve dostává pořádné grády :)

Ja som v konšteláciách zažila niečo, čo v reále nepoznám: Nenávidela som dieťa, či už narodené alebo nie, až tak, že som ho chcela zabiť (v reáli mi v tom zabránili, ako to bolo v rodine tej dotyčnej v skutočnosti, neviem) čiste z pocitu viny... Mala som voči nemu taký pocit viny, že som ho nenávidela na smrť a chcela som zabiť najprv to decko a potom seba... Podotýkam, že to bol fakt buď plod alebo hrozne malinké dieťa, žiaden pubertiak. :grater: :kapitulation:

já ničemu nerozumím, jak to myslíš, žes ten pocit zažila ?

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty sis tu celou dobu, co tu jsi, hrála na to, jak jsi dál než my ostatní, při tom nemáš srovnáno ani sama v sobě, jak tak koukám.

V niečom je a v niečom nie je. Normálka... ;) A "srovnané" máme každý niečo, ale nikto žijúce nemá srovnané fšetko. :/ To už by tu nestrašil. :P

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty sis tu celou dobu, co tu jsi, hrála na to, jak jsi dál než my ostatní, při tom nemáš srovnáno ani sama v sobě, jak tak koukám.

V niečom je a v niečom nie je. Normálka... ;) A "srovnané" máme každý niečo, ale nikto žijúce nemá srovnané fšetko. :/ To už by tu nestrašil. :P

jj akorát, že ostatní se to třeba nepokouší předstírat.

PPavlaa napsal(a):

mariposo, já znám spoustu lidí, kteří nedělali to, po čem toužili, na co měli talent, ale nikdo tolik nevyvádí .. nakonec, přece se tomu můžeš začít věnovat i teď, co ti v tom brání ? jen tak, sobě pro radost.

mně přijde, že mámu nenávidíš :co:

Svým způsobem je to ještě horší. Ne mámu, ale sebe. Sebe na prvním místě. S čímž souvisí i všechno další, ale první kdo to schytává jsem já. Jenže!!! To je jen program v hlavě, já s tím přeci nemusím žít do smrti.

Po třiceti letech jsem si konečně dovolila trochu tvořit :)

Hele, to je šílený, ale já četla, že Hitlera nevzali na studia umění a celá židovská genocida je tak projevem jeho vnitřní frustarace. Až taková může být nenávist. On tu nenávist obracel proti lidem, já ji obracím proti sobě. Ale přitom... jde jen o program v hlavě, o program křivdy, kterou můžu nechat jít. Jak ale sakra?

tady se muzes chvalit: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id … 8#p2679888

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Některý křivdy v člověku zůstanou napořád, tím spíš, když ti ublíží ten, od koho bys to, obzvlášť jako dítě, nečekala. Od rodičů čekáš oporu, pocit bezpečí a ne křivdu. Matka na dceru hodila svoji zlobu, aniž by přemýšlela o rom, jak tím svoje malý dítě zasáhne, možná natrvalo. A možná na dceru tu svoji zlobu hodila schválně, pro pocit vlastní úlevy. Ale to zloba byla v ní a stejně se jí, aspoň myslím, neuvilo.

Modroočko, určitě to pro mámu byla chvilková úleva. Ale zpětně to v ní (podle mě a vlastních zkušeností) vytvářelo pocit viny. Když si člověk zpětně (když už si ulevil, tím pádem, když už nevidí tak zkresleně) uvědomí co vlastně udělal, okamžitě u něj příjde pocit viny - ten kdo si to dokáže zodpovědět, ten má vyhráno, ale ten u kterého se to ukládá, pak roztáčí kolo, kdy pije aby přebil pocity viny, což vytváří frustraci-zlobu-úlevu v podobě vylití si zloby na okolí... atd. stále dokola :(
Je třeba odpustit, že máma byla slabá, aby s tím něco udělala. Je třeba odpustit chyby, které dělala. A když má odpustit člověk, který těmi chybami trpěl, to teprve dostává pořádné grády :)

Ja som v konšteláciách zažila niečo, čo v reále nepoznám: Nenávidela som dieťa, či už narodené alebo nie, až tak, že som ho chcela zabiť (v reáli mi v tom zabránili, ako to bolo v rodine tej dotyčnej v skutočnosti, neviem) čiste z pocitu viny... Mala som voči nemu taký pocit viny, že som ho nenávidela na smrť a chcela som zabiť najprv to decko a potom seba... Podotýkam, že to bol fakt buď plod alebo hrozne malinké dieťa, žiaden pubertiak. :grater: :kapitulation:

Věřím

Daphné napsal(a):

mariposa napsal(a):

Třeba i to, že když řeknu mámě, že má problém s alkoholem (a říkám to s láskou), tak ona mi do očí tvrdí, že nemá. Že je všechno v pořádku. A přitom pije denně. Ta nechuť vidět pravdu, mě taky dráždí :dumbom:

Ona dobře ví, že má problém, jen ty bys to neměla řešit. Je to její, ne tvoje, a nevyžádané rady jsou k ničemu. Dráždí tě "její nechuť vidět pravdu"? Tak jí tu pravdu necpi, i když, jak píšeš, s láskou. Nestojí o to. Přijmi ji prostě takovou, jaká je, i to, že pije.

Tak se přestań s tím trápit, zařid´si to tak, aby tě to netrápilo. Dokud máma sama nerozhodne, že už takto dál nechce, neudělá nikdo nic. To přece víš. Musíš ji prostě vzít tak jak je, i s tímto. Můžeš ji mít ale přesto ráda, cítíš-li to tak. :hjarta:

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposo, já znám spoustu lidí, kteří nedělali to, po čem toužili, na co měli talent, ale nikdo tolik nevyvádí .. nakonec, přece se tomu můžeš začít věnovat i teď, co ti v tom brání ? jen tak, sobě pro radost.

mně přijde, že mámu nenávidíš :co:

Svým způsobem je to ještě horší. Ne mámu, ale sebe. Sebe na prvním místě. S čímž souvisí i všechno další, ale první kdo to schytává jsem já. Jenže!!! To je jen program v hlavě, já s tím přeci nemusím žít do smrti.

Po třiceti letech jsem si konečně dovolila trochu tvořit :)

Hele, to je šílený, ale já četla, že Hitlera nevzali na studia umění a celá židovská genocida je tak projevem jeho vnitřní frustarace. Až taková může být nenávist. On tu nenávist obracel proti lidem, já ji obracím proti sobě. Ale přitom... jde jen o program v hlavě, o program křivdy, kterou můžu nechat jít. Jak ale sakra?

říkalas, žes chodila k psychologovi, proč jsi přestala ? nebo aspoň zkus to, jak na to chodí holky na duchovnu, ty jsi tam přece pořád, určitě víš, o co jde, zkoušelas to ?

majkafa napsal(a):

Už se na maminku nezlobím, nevyčítám, netrápím se. Už jsem dost let dospělá na to, abych svalovala na někoho jiného, když se já necítím dobře. :)
Už mám maminku "jen" ráda. :) Ale nenechám se od ní "trápit" a když začne s tím svým pesimizmem a že jsme všechny tři sestry neschopné atd. , odcházím, klidně, slušně. Řeknu, mami, teď už něco mám, tak já jdu.
A je to. Funguje to. :)

:) :) :pussa:

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposo, ty sis tu celou dobu, co tu jsi, hrála na to, jak jsi dál než my ostatní, při tom nemáš srovnáno ani sama v sobě, jak tak koukám.

V niečom je a v niečom nie je. Normálka... ;) A "srovnané" máme každý niečo, ale nikto žijúce nemá srovnané fšetko. :/ To už by tu nestrašil. :P

jj akorát, že ostatní se to třeba nepokouší předstírat.

Pavlo, Ty se zas třeba snažíš předstírat, že jsi buldozer a přitom jsi "takový křehký motýlek s křidýlkama".
A pokud se to nesnažíš předstírat, na mě tak působíš :vissla:

ViktorkaM napsal(a):

tady se muzes chvalit: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id … 8#p2679888

:D

Snazi. Ale moc ji to nejde... :reta:

PPavlaa napsal(a):

říkalas, žes chodila k psychologovi, proč jsi přestala ? nebo aspoň zkus to, jak na to chodí holky na duchovnu, ty jsi tam přece pořád, určitě víš, o co jde, zkoušelas to ?

V jednu chvíli jsem měla pocit, že mám přestat a přestala jsem (s psychologem).

Nevím o čem přesně mluvíš v souvislosti s duchovnem, myslíš třeba kineziologii, regresní terapie atd.? Nebo něco jiného?

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Selima napsal(a):

V niečom je a v niečom nie je. Normálka... ;) A "srovnané" máme každý niečo, ale nikto žijúce nemá srovnané fšetko. :/ To už by tu nestrašil. :P

jj akorát, že ostatní se to třeba nepokouší předstírat.

Pavlo, Ty se zas třeba snažíš předstírat, že jsi buldozer a přitom jsi "takový křehký motýlek s křidýlkama".
A pokud se to nesnažíš předstírat, na mě tak působíš :vissla:

já o sobě vím, že jsem v něčem buldozer, kolikrát se až sama leknu, co ze mě málem vylítne :rolleyes:

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mariposo - já myslím, že i Pavla je takový klidný človíček, takový motýlek s křidýlkama :lol:
A mmch ono je někdy potřeba se zdravě pohádat a nechodit kolem horké kaše. Po bouři bývá klidno a čistý vzduch

Já si zase myslím, že věci se dají řešit i bez hádání, mluvit o věcech lze i bez hádek.
Já to znám, po bouři je čistý vzduch a po čistém vzduchu přichází nová bouře a tak pořád dokola. Neexistuje poslední hádka, ale jen příprava k té další.
Já se umím pohádat, mám pohaté zkušeosti, ale mě to narozdíl od Pavly, už přestalo bavit.

mariposo, nikdy není poslední hádka :)
a jestli ses hádala 3x za den, asi chápu, že tě to přestalo bavit. ale spíš bych řekla, že tys nebyla ta, co se hádala, ale co byla svědkem hádek ..

To máš jedno, moji rodičia sa zasa NIKDY nehádali a ja tiež neznášam hádky - a dlho som sa ani hádať nevedela a trpela som a tak. Samozrejme, že som "vyfasovala" za partnera cholerika, pre ktorého boli hádky denným chlebom a vzduchom, ktorý potreboval pre život. :D :storstark: Ale tak to už býva. Inak, hádky majú význam vtedy, keď sú vecné a konštruktívne, podľa mňa. Čo sa cez net zadarí málokedy. :/

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

říkalas, žes chodila k psychologovi, proč jsi přestala ? nebo aspoň zkus to, jak na to chodí holky na duchovnu, ty jsi tam přece pořád, určitě víš, o co jde, zkoušelas to ?

V jednu chvíli jsem měla pocit, že mám přestat a přestala jsem (s psychologem).

Nevím o čem přesně mluvíš v souvislosti s duchovnem, myslíš třeba kineziologii, regresní terapie atd.? Nebo něco jiného?

jojo, tohle myslím.

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já si zase myslím, že věci se dají řešit i bez hádání, mluvit o věcech lze i bez hádek.
Já to znám, po bouři je čistý vzduch a po čistém vzduchu přichází nová bouře a tak pořád dokola. Neexistuje poslední hádka, ale jen příprava k té další.
Já se umím pohádat, mám pohaté zkušeosti, ale mě to narozdíl od Pavly, už přestalo bavit.

mariposo, nikdy není poslední hádka :)
a jestli ses hádala 3x za den, asi chápu, že tě to přestalo bavit. ale spíš bych řekla, že tys nebyla ta, co se hádala, ale co byla svědkem hádek ..

To máš jedno, moji rodičia sa zasa NIKDY nehádali a ja tiež neznášam hádky - a dlho som sa ani hádať nevedela a trpela som a tak. Samozrejme, že som "vyfasovala" za partnera cholerika, pre ktorého boli hádky denným chlebom a vzduchom, ktorý potreboval pre život. :D :storstark: Ale tak to už býva. Inak, hádky majú význam vtedy, keď sú vecné a konštruktívne, podľa mňa. Čo sa cez net zadarí málokedy. :/

naši se taky nehádali, oni měli spíš tichou domácnost, když už. a u mě to funguje tak, že to musím řešit za včasu, když mě něco sejří. když to neudělám, tak se to pak kupí a pak šup, bouchnu u kraviny, kterou bych se jindy vůbec nezabývala :rolleyes: zas ale nemám ráda, když se někdo nafoukne a nemluví, nevydržím s někým nemluvit, vyměníme si názory a fungujeme dál, představa, že by se mnou ten druhej tejden nepromluvil :co::dumbom:

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

že všem lidem jen slouží a že už chce mít svůj klid a o nikoho se nestarat a že nenávidí vaření..
Chce pochválit.
Chce pochválit, že o ní někdo stojí.

No fajn, a kdo pochválí mě?
Já vždycky chtěla kreslit a tancovat. I když učitelé mým rodičům říkali, že mám talent, oni mě k tomu nevedli. To je má frustrace, že jsem nemohla dělat to po čem jsem vždycky toužila, vyjádřit sama sebe. A teď... moje neteř, mámina vnučka tancuje a kreslí a moje máma okolo mě chodí a říká: ta malá ta je ale tak šikovná, viď? No teda! Ta to někam dotáhne.

Já jenom slyším: tohle nezvládneš, tohle neumíš, tomu nerozumíš. DODNES! Je mi třicet.

Takže, když to přeženu, tak někdo (já), koho jeho máma nechtěla přivést na svět a starat se o něj a dávat mu lásku, komu léta sugerovala, že nic neumí a nedokáže, tenhle neschopný člověk má tu mámu uznat za to, že ona ho ani nenechá si odnést talíř, protože by ho na tý lince postavil na špatné místo?

:) Pre rodičov nikdy nebudeš tá talentovaná, bystrá, príjemná, neviemaká - alebo ti to aspoň nepovedia. Vnučka už je iný vzťah... Mmch, nikdy nie je neskoro rozvíjať talent, ja som začala tancovať po 30tke(a tom som nikdy žiaden výrazný talent, ba ani tanečné ambície nemala)...  A kamoška začala po 30tke trénovať operný spev, potom spievala v jednom zbore barokovej hudby, zoznámila sa s opernou hviezdou... Prestala s tým, až keď s azaľúbila a vydala. ;) :jojo: A to jej rodičia ako dieťaťu zakázali konzervatórium, kam už bola prijatá... :grater: Všetci máme nejaké frustrácie, alebo skoro všetci, povedzme. Ale teraz sme dospelí a je najvyšší čas prestať sa vyhovárať na rdoičov: cca od 20tich sme už za seba zodpovední len a výlučne my sami. :vissla:

PPavlaa napsal(a):

já ničemu nerozumím, jak to myslíš, žes ten pocit zažila ?

No, zažila som ho len v konštelácii, keď som bola fakticky niekto iný... Niekto, kto tú vinu  a nenávisť cítil...

já ty konstelace musím zkusit, nemůžu uvěřit, že bych fakt cítila, co cítí někdo jiný :co:

Ja to viem, nie že verím... fakt som cítila veic, ktoré osm v reále ani len nemala šancu cítiť (a nikdy necítila, nie v takej miere). A potom sa mi to ešte raz zopakovalo - aj keď to bolo trochu iné, mala som malé dieťa (2-3 roky) a žiarlila som na svojho partnera, že ho má rád... Tak, že som cítila túžbu fyzicky decku ubližovať... :grater: Nechápala som a nechápem. Ale fakt som to cítila a trochu som "ju" chápala. Bolo mi jej skôr ľúto, než že by som ju odsudzovala...

přijde mi neuvěřitelný, že to takhle může fungovat. neměla jsi s tím potom problém, s tím, cos cítila ? já bych se asi možná bála, že by mě to nějáký čas válcovalo i po tom.

PPavlaa napsal(a):

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

jj akorát, že ostatní se to třeba nepokouší předstírat.

Pavlo, Ty se zas třeba snažíš předstírat, že jsi buldozer a přitom jsi "takový křehký motýlek s křidýlkama".
A pokud se to nesnažíš předstírat, na mě tak působíš :vissla:

já o sobě vím, že jsem v něčem buldozer, kolikrát se až sama leknu, co ze mě málem vylítne :rolleyes:

Takže jsi někdy buldozer a někdy motýl?
I já, jen to neprojevuju tak viditelně a spíš tíhnu k motýlovi.

PPavlaa napsal(a):

naši se taky nehádali, oni měli spíš tichou domácnost, když už. a u mě to funguje tak, že to musím řešit za včasu, když mě něco sejří. když to neudělám, tak se to pak kupí a pak šup, bouchnu u kraviny, kterou bych se jindy vůbec nezabývala :rolleyes: zas ale nemám ráda, když se někdo nafoukne a nemluví, nevydržím s někým nemluvit, vyměníme si názory a fungujeme dál, představa, že by se mnou ten druhej tejden nepromluvil :co::dumbom:

Jo, ale taky to jde tak, že ještě předtím než člověk bouchne, si uvědomí, že ho něco sejří a stihne se tomu výbuchu vyhnout, protože mu dojde, proč ho to sejří a že by třeba nemuselo, že je to vlastně úplně fuk atd. Anebo když si ráno zmydlíš polštář nebo si zaboxuješ s boxovacím pytlem, pak se ani nemusíš nasejřit co je den dlouhej a ten druhý (člověk) to nemusí schytat. Možností je habaděj, někteří lidé místo boxovacích pytlů používají své blízké, každý tak nějak po svém.

boxovací pytel jsem zkoušela, nemám na to postavu a mám ráda svoje nehty :cool:
a takhle jak píšeš to bohužel vždycky nefunguje.

PPavlaa napsal(a):

přijde mi neuvěřitelný, že to takhle může fungovat. neměla jsi s tím potom problém, s tím, cos cítila ? já bych se asi možná bála, že by mě to nějáký čas válcovalo i po tom.

Nie, ak sa to robí dobre, "vystúpiš" z tej roly... a zostane ti len taký matný dojem, ako keď na niekoho zapôsobí film... Proste to s tebou niečo robí, ale vieš, že to nie je NAOZAJ.

mariposa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

naši se taky nehádali, oni měli spíš tichou domácnost, když už. a u mě to funguje tak, že to musím řešit za včasu, když mě něco sejří. když to neudělám, tak se to pak kupí a pak šup, bouchnu u kraviny, kterou bych se jindy vůbec nezabývala :rolleyes: zas ale nemám ráda, když se někdo nafoukne a nemluví, nevydržím s někým nemluvit, vyměníme si názory a fungujeme dál, představa, že by se mnou ten druhej tejden nepromluvil :co::dumbom:

Jo, ale taky to jde tak, že ještě předtím než člověk bouchne, si uvědomí, že ho něco sejří a stihne se tomu výbuchu vyhnout, protože mu dojde, proč ho to sejří a že by třeba nemuselo, že je to vlastně úplně fuk atd. Anebo když si ráno zmydlíš polštář nebo si zaboxuješ s boxovacím pytlem, pak se ani nemusíš nasejřit co je den dlouhej a ten druhý (člověk) to nemusí schytat. Možností je habaděj, někteří lidé místo boxovacích pytlů používají své blízké, každý tak nějak po svém.

Ja sa teraz (už asi 1é rokov :D ) učím práve odhadnúť, kedy povedať ideálne veci tak, aby nespôsobili explóziu ani u jedného účastníka, ale skôr očistnú katarziu... bez hnevu, osobných vecí a tak. je to makačka, ale stojí to za to. Potom nepotrebujem ani boxovacie vrece, ani kopať do kameňov...

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

Stanovuji si svoje hranice? Kdyby ne, ovládla by můj prostor. Já ji objala. To ale ještě neznamená, že si jí nastěhuju domů. Tím, že odnesu svůj talíř a umyju nádobí, jí říkám, že nemusí být mou služkou. To, že cítí pocity viny vůči mě (a já to tak vnímám, protože ona druhý den po opici ví co dělala když pila) ještě neznamená, že jí nechám aby se přede mnou snižovala :) Jestli chápete tak ok, jestli ne, tak se nedá nic dělat, ale já vím proč to dělám.

Mariposo
Proč by se měla snižovat? Tím, že odnese Tvůj talíř? že po Tobě , po všech umyje nádobí?
Proč by měla být Tvou služkou?
Proč si myslíš, že když jí obejmeš, že ovládne Tvůj prostor?
Přijde mi,že si k ní odtaživá, a ona by chtěla jít k TObě blíž. ALe Ty se bráníš, protože se bojíš, že by Tě ovládla?
Proč by Tě měla ovládnout?
Ona to jinak neumí - projevit to, že tě má ráda. Ona to třeba ani nikde neřekne nahlas, že udělala chybu, ale určitě to cítí, že na Tebe navalovala její problémy a že na Tebe byla zlá.
Chceš s ní stále bojovat?

Dušičko, když mě pozve na oběd, všechno připraví (nenechá abych jí pomohla, když se ptám a ráda bych jí pomohla), umyje nádobí (mnohdy mě nenechá, abych jí pomohla s mytím nádobí) a pak večer, když jí stoupne hladina alkoholu v krvi, padne do křesla a začne lamentovat, že už dál nemůže, že všem lidem jen slouží a že už chce mít svůj klid a o nikoho se nestarat a že nenávidí vaření... je to pro mě výzvou k tomu, abych omezila svou přítomnost u ní přes obědy, abych jí nenechala se stavět do role služky, přestože k tomu má silné tendence a abych se sebou nenechala z její strany manipulovat. Manipulace je následná: přemlouvá mě ať přijedu na oběd, třikrát řeknu, že ne, počtvrté bohužel podlehnu a pak se opakuje to co jsem popsala výše. Není to boj, je to stanovení mých hranic, ne jejích. Mých, kam ji nechám zajít a kam ne.
Pořád mi říká co mám dělat, ať jdu se psem na procházku, ať udělám to a tamto. Já ale nemusím jít se psem na procházku, když se rozhodnu nejít.

To spolu pořád hrajete zcela nablblé hry. Znáš knížku od Erica Berneho Jak si lidé hrají? Jestli ne, přečti si ji, jestli ano, přečti si ji znovu se ohledem na sebe a svůj život.
A ano, tvoje maminka se chovala opravdu hnusně a chová se s menší mírou pořád. Jako kráva. I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.
Možná ti to připadá ošklivé a lehkovážné a nesmyslné, co jsem tu napsala. Ale já jsem byla ukřivděná donedávna. Vzhledem k mému věku se nad mou rakví bude dát říct: většinu života strávila v křivdě.  A ze zkušenosti musím říct, že to jinak nejde. Odpustit - určitě. Ale je to těžké až nemožné, dokud těm lidem nedovolíš být takovými, jací jsou. A sobě taky.
A jinak mi příjde, že jsi statečná, kdyžs to tady takhle vytáhla a vypadá to, že katharse se blíží. :pussa:

Bramborka napsal(a):

To spolu pořád hrajete zcela nablblé hry. Znáš knížku od Erica Berneho Jak si lidé hrají? Jestli ne, přečti si ji, jestli ano, přečti si ji znovu se ohledem na sebe a svůj život.
A ano, tvoje maminka se chovala opravdu hnusně a chová se s menší mírou pořád. Jako kráva. I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.
Možná ti to připadá ošklivé a lehkovážné a nesmyslné, co jsem tu napsala. Ale já jsem byla ukřivděná donedávna. Vzhledem k mému věku se nad mou rakví bude dát říct: většinu života strávila v křivdě.  A ze zkušenosti musím říct, že to jinak nejde. Odpustit - určitě. Ale je to těžké až nemožné, dokud těm lidem nedovolíš být takovými, jací jsou. A sobě taky.
A jinak mi příjde, že jsi statečná, kdyžs to tady takhle vytáhla a vypadá to, že katharse se blíží. :pussa:

Nebo jinak. Taková drobnost. Nerada si vozím jídlo od mámy domů. Ona nejraději to co navaří, pak šoupně mě nebo bráchovi. Já to prostě nemám ráda si cokoliv vozit domů a taky jsem jí to řekla. Jednou jsem ale řekla, že si ten štrůdl teda vezmu, jeden kousek pro mě a jeden pro přítele, když tam nebyl, aby ho taky ochutnal. Říkám jí teda, že jo že si to vezmu, ať mi zabalí dva kousky. A ona říká dva jsou málo, já Ti dám víc. Říkám tedy, ne ne dva mi bohatě stačí, díky. Balíček mi dala ke dveřím, já jdu okolo a koukám, že je nějaký velký a tak se jdu mámy zeptat jestli mi dala ty dva kousky a ona na to že jo. Hm, tak jsem to ještě tam na místě otevřela a bylo tam těch kousků šest! Do očí mi tvrdila, že dva. No a já měla na výběr. I přesto, že jsem chtěla dva nechat si vnutit šest a sklapnout nebo prostě si stát za tím, že chci ty dva. No tak jsem se rozhodla a z balíčku odendala čtyři kousky. Mám za to, že příště už tohle na mě zkoušet nebude. Všechno má svý hranice, holky. A ne že si musím nechat vnutit úplně všechno! Já pak byla na sebe pyšná, že jsem se postavila sama za sebe a máma to přežila. Ono vážně čeho je moc... Je to stanovování hranic, nic víc.

Mariposo - no nezlob se na mě,
ale mamka Ti chtěla dopřát, proto TI tam dala o čtyři kousky navíc. A Ty se hádáš jak malá holka.
Místo toho, aby si jí objemula, vrazila pusu a řekla jí třeba, mami vid že máš strach, že umřu hlady.
Ne, mě přijde, že se chováš jak malej fakan a snažíš jí to vracet tu křivdu, kterou se na Tobě dopustila.
ALe Mari - to už všechno bylo.
Jestliže chceš odpustit mamce a zapomenou na křivdu, měla by si hlavně ty se s sebou něco dělat (tvoje mamka se nezmění) .
A má Tě ráda, ne že ne.

dusička napsal(a):

Mariposo - no nezlob se na mě,
ale mamka Ti chtěla dopřát, proto TI tam dala o čtyři kousky navíc. A Ty se hádáš jak malá holka.
Místo toho, aby si jí objemula, vrazila pusu a řekla jí třeba, mami vid že máš strach, že umřu hlady.
Ne, mě přijde, že se chováš jak malej fakan a snažíš jí to vracet tu křivdu, kterou se na Tobě dopustila.
ALe Mari - to už všechno bylo.
Jestliže chceš odpustit mamce a zapomenou na křivdu, měla by si hlavně ty se s sebou něco dělat (tvoje mamka se nezmění) .
A má Tě ráda, ne že ne.

Mariposo, v tomhle souhlasím s dušičkou ... přijde mi, že se hádáš kvůli hloupostem, ty prostě chceš, aby bylo po tvém.

mariposa napsal(a):

...jsem ale řekla, že si ten štrůdl teda vezmu, jeden kousek pro mě a jeden pro přítele, když tam nebyl, aby ho taky ochutnal. Říkám jí teda, že jo že si to vezmu, ať mi zabalí dva kousky. A ona říká dva jsou málo, já Ti dám víc. Říkám tedy, ne ne dva mi bohatě stačí, díky. Balíček mi dala ke dveřím, já jdu okolo a koukám, že je nějaký velký a tak se jdu mámy zeptat jestli mi dala ty dva kousky a ona na to že jo. Hm, tak jsem to ještě tam na místě otevřela a bylo tam těch kousků šest! Do očí mi tvrdila, že dva. No a já měla na výběr. I přesto, že jsem chtěla dva nechat si vnutit šest a sklapnout nebo prostě si stát za tím, že chci ty dva. No tak jsem se rozhodla a z balíčku odendala čtyři kousky. Mám za to, že příště už tohle na mě zkoušet nebude. Všechno má svý hranice, holky. A ne že si musím nechat vnutit úplně všechno! Já pak byla na sebe pyšná, že jsem se postavila sama za sebe a máma to přežila. Ono vážně čeho je moc... Je to stanovování hranic, nic víc.

:supr: :godlike: :supr: :jojo: Uplne to chapu, velmi moc, fakt!
Doktorka me to ucila nekolik let, a vzdycky po mne chtela, abych ji rekla, "co se mi TAKHLE povedlo ohranicit".... - ja to chapu, ze to nekdo nechape, hlavne ze Mari mozna pochopi, ze JA TO CHAPU.... - (to je veta, co? Mno, jsem proste dobra! :fuck: )...
I ted si musim v nekterych situacich v duchu rikat: Bran se, stojej pred tvym sudem a stinej ti slunce... :kapitulation: :rodna:

dusička napsal(a):

Mariposo - no nezlob se na mě,
ale mamka Ti chtěla dopřát, proto TI tam dala o čtyři kousky navíc. A Ty se hádáš jak malá holka.
Místo toho, aby si jí objemula, vrazila pusu a řekla jí třeba, mami vid že máš strach, že umřu hlady.
Ne, mě přijde, že se chováš jak malej fakan a snažíš jí to vracet tu křivdu, kterou se na Tobě dopustila.
ALe Mari - to už všechno bylo.
Jestliže chceš odpustit mamce a zapomenou na křivdu, měla by si hlavně ty se s sebou něco dělat (tvoje mamka se nezmění) .
A má Tě ráda, ne že ne.

Já Mariposu chápu, to je přesně ono, proč jí matka nutí něco, co Mari nechce? Vnucuje jí svoji vůli, prostě nerespektuje to, co chce Mari, matka udělá to, co chce ona sama, jako by tím říkala - tvoje přání mě nezajímá, bude to podle mého. To vás nenapadá? Jasně, že co se týká štrůdlu, je to prkotina, ale prkotinama to začíná. Matka má respektovat Mariposino přání, že jí stačí dva kousky. To je jasný jako facka, matka ji nebere vážně. Nejde o štrůdl, jde o pricip. Matka velitelka, i kdybys to tak tisíckrát nechtěla, já matka to tak chci a udělám to tak a přes tvůj nesouhlas. Matka rozhoduje za ni, i když to Mariposa nechce.

Přesně takové hry se štrůdlem hraju se synem. Vždycky mu přihodím nějaký kousek a on to s klidem rozbalí a vrátí na mísu. Prostě víc nechce. Ale on ve mně nevidí žádnou generálku, ale mámu, která ho chce vykrmit. Já si myslím, že je to normální. :jojo: Ani jeden v tom nic nehledáme.

očko, ruku na srdce, nikdy ses nechovala jako matka mariposy ? já myslím, že aspoň někdy se tak chováme všechny.
já tyhle dohady o kravinách nechápu, abych se hádala kvůli štrůdlu, na to je život moc krátkej. kdyby šlo o něco podstatnýho, chápu to. tam je to na místě.

Jenže u Mariposy je to zřejmě trochu jinak.

ViktorkaM napsal(a):

mariposa napsal(a):

...jsem ale řekla, že si ten štrůdl teda vezmu, jeden kousek pro mě a jeden pro přítele, když tam nebyl, aby ho taky ochutnal. Říkám jí teda, že jo že si to vezmu, ať mi zabalí dva kousky. A ona říká dva jsou málo, já Ti dám víc. Říkám tedy, ne ne dva mi bohatě stačí, díky. Balíček mi dala ke dveřím, já jdu okolo a koukám, že je nějaký velký a tak se jdu mámy zeptat jestli mi dala ty dva kousky a ona na to že jo. Hm, tak jsem to ještě tam na místě otevřela a bylo tam těch kousků šest! Do očí mi tvrdila, že dva. No a já měla na výběr. I přesto, že jsem chtěla dva nechat si vnutit šest a sklapnout nebo prostě si stát za tím, že chci ty dva. No tak jsem se rozhodla a z balíčku odendala čtyři kousky. Mám za to, že příště už tohle na mě zkoušet nebude. Všechno má svý hranice, holky. A ne že si musím nechat vnutit úplně všechno! Já pak byla na sebe pyšná, že jsem se postavila sama za sebe a máma to přežila. Ono vážně čeho je moc... Je to stanovování hranic, nic víc.

:supr: :godlike: :supr: :jojo: Uplne to chapu, velmi moc, fakt!
Doktorka me to ucila nekolik let, a vzdycky po mne chtela, abych ji rekla, "co se mi TAKHLE povedlo ohranicit".... - ja to chapu, ze to nekdo nechape, hlavne ze Mari mozna pochopi, ze JA TO CHAPU.... - (to je veta, co? Mno, jsem proste dobra! :fuck: )...
I ted si musim v nekterych situacich v duchu rikat: Bran se, stojej pred tvym sudem a stinej ti slunce... :kapitulation: :rodna:

Viky, pokud víš o čem je řeč, tak chápeš. A to je skvělýýýýýý! Když si člověk stanovuje své hranice, neznamená to přeci, že toho druhého má o něco méně rád. Jako malá jsem si neuměla určit hranice, protože jsem byla malá a máma si tak ke mně mohla dovolit to co chtěla, ale teď už si ty hranice stanovit můžu :supr:

vážně ? jak ? zajímalo by mně to ...

Modroočka napsal(a):

Já Mariposu chápu, to je přesně ono, proč jí matka nutí něco, co Mari nechce? Vnucuje jí svoji vůli, prostě nerespektuje to, co chce Mari, matka udělá to, co chce ona sama, jako by tím říkala - tvoje přání mě nezajímá, bude to podle mého. To vás nenapadá? Jasně, že co se týká štrůdlu, je to prkotina, ale prkotinama to začíná. Matka má respektovat Mariposino přání, že jí stačí dva kousky. To je jasný jako facka, matka ji nebere vážně. Nejde o štrůdl, jde o pricip. Matka velitelka, i kdybys to tak tisíckrát nechtěla, já matka to tak chci a udělám to tak a přes tvůj nesouhlas. Matka rozhoduje za ni, i když to Mariposa nechce.

Modroočkoooooooo :pussa: :pussa:

Když tuhle hru na vnucování člověk hraje třicet let, přestane si vážit sám sebe, protože on ví, že chce jen dva kousky, ale nechá druhého, aby mu vnutil, že chce vlastně šest! A komu to pomůže?
Já se dřív taky ptala třikrát: a vážně nechceš, ale třeba jo, no co? Ale teď už to delší dobu nedělám, zeptám se jednou a odpověď jaká příjde, beru za platnou nebudu druhého pokoušet jestli si to náhodou nerozmyslí a nepřijme to jak to chci já.

Vladena napsal(a):

Přesně takové hry se štrůdlem hraju se synem. Vždycky mu přihodím nějaký kousek a on to s klidem rozbalí a vrátí na mísu. Prostě víc nechce. Ale on ve mně nevidí žádnou generálku, ale mámu, která ho chce vykrmit. Já si myslím, že je to normální. :jojo: Ani jeden v tom nic nehledáme.

:supr: super, že to taky vrátí :D

PPavlaa napsal(a):

očko, ruku na srdce, nikdy ses nechovala jako matka mariposy ? já myslím, že aspoň někdy se tak chováme všechny.
já tyhle dohady o kravinách nechápu, abych se hádala kvůli štrůdlu, na to je život moc krátkej. kdyby šlo o něco podstatnýho, chápu to. tam je to na místě.

Pavlo, Tobě ale uniká, že my se nehádali. Řekla jsem chci dva, dostala jsem šest, vrátila jsem to a byl klid, víc slov nepadlo. A věřím tomu, že příště mi toho štrůdlu víc nenandá. U jiných a dalších věcí to chce víc času, ale jde o to, že si tady člověk stojí sám za sebou. Já slevovala celej život, ládovala do sebe věci, jen proto aby měla radost, ale k ničemu to nevedlo, akorát je člověk pak naštvanej sám na sebe.

PPavlaa napsal(a):

vážně ? jak ? zajímalo by mně to ...

Jestli se ptáš mě, tak jsem to právě napsala: Když vím, že chci dva kousky štrůdlu, tak si nenechám vnutit šest. A to je celé. Nastavila jsem sama sobě hranice v tom, že se držím dvou kousků a neberu tedy ani tři ani čtyři, ani šest. To ale neznamená, že příště to taky tak musí být. Příště třeba budu mít chuť na tři kousky, tak řeknu: zabal mi prosím tři. Pokud tam ale bude těch kusů 10 tak si to nevezmu. Taky tam můžou být jen dva kusy, ale to už je risk :D

je to tvoje věc, mně přijde, že bazíruješ na hloupostech - talíř, štrůdl, oběd atd. když nemáš nic lepšího, řeš si tohle.

PPavlaa napsal(a):

je to tvoje věc, mně přijde, že bazíruješ na hloupostech - talíř, štrůdl, oběd atd. když nemáš nic lepšího, řeš si tohle.

Tak jo, díky za schválení :D život je veeeeeeelice prostej a skládá se z jednotlivých drobností :reta:

a taky krátkej Mari, na to aby člověk bazíroval na maličkostech ;)

Héle a když mě teda máma pozve na oběd, odnese mi talířu, umyje nádobí, protože nechce abych jí pomohla... a pak o několik hodin později začne vzdychat jak toho má moc, jak všem v rodině jen slouží a že má plny zuby toho zatracenýho vaření... tak jako jak se k tomu mám postavit???
Mám jako dál jezdit na ty obědy, nechat jí ať mě obsluhuje a pak držet, když si stěžuje??? To si přeci ani jedna z nás nezasloužíme. Já myslela, že bude mít radost, když na ten oběd přijedu, tak jsem přijela. Ale pak poslouchat jak už to nezvládá a být tím součástí... to fakt nejsem takovej masochista :/

PPavlaa napsal(a):

a taky krátkej Mari, na to aby člověk bazíroval na maličkostech ;)

Z maličkostí se skládají všechny velké věci :reta:

Mari - ona to dělá protože jinak neumí projevit lásku
stačilo by jí pochválit. A ne si mlet ppřád jen svojí, jaká seš chudinka.
vždyt i tvá máma je chudinkaa, taky neměla v dětstsví  na růžích ustláno.
Přijde mi, že chceš udělat s mámy tu nejhorší, ale já myslela, že se jí snažíš pochopit a ne házet jen na ní špínu, jak ona je nejhorší

PPavlaa napsal(a):

očko, ruku na srdce, nikdy ses nechovala jako matka mariposy ? já myslím, že aspoň někdy se tak chováme všechny.
já tyhle dohady o kravinách nechápu, abych se hádala kvůli štrůdlu, na to je život moc krátkej. kdyby šlo o něco podstatnýho, chápu to. tam je to na místě.

Ale jasně, to asi každá matka, ale když mi kluk řekne, že chce na svačinu 5 rohlíků, tak mu jich dám 5, ne 8 jen proto, že si myslím, že bude mít hlad. Respektuju ho. Ale u Mariposy je to asi fakt jinak, když utře dřez a matka to jde po ní přetřít. Atd,atd.
Ale pokud člověk pokaždé raději ustoupí, v čemkoliv, pak ustupuje celý život a odnaučí se používat svoji vůli, protože to v něm okolí potlačí. A to je špatně. Můžu někomu něco "vnucovat", ale musím taky odhadnout, kde je ta mez, kdy to hraničí s potlačováním jeho vlastní vůle..

mariposo, nechovej se jako nevycválanej fracek, ty smajlíky jsou snad zbytečný.
myslela jsem, že jsi dospělá baba, aspoň to o sobě tvrdíš a vztekáš se, když se k tobě chovají jako k malýmu dítěti. jenže to se musíš začít jako dospělá taky chovat, drahá.

dusička napsal(a):

Mari - ona to dělá protože jinak neumí projevit lásku
stačilo by jí pochválit. A ne si mlet ppřád jen svojí, jaká seš chudinka.
vždyt i tvá máma je chudinkaa, taky neměla v dětstsví  na růžích ustláno.
Přijde mi, že chceš udělat s mámy tu nejhorší, ale já myslela, že se jí snažíš pochopit a ne házet jen na ní špínu, jak ona je nejhorší

to je zbytečné, zbytečné ... ztráta času.

PPavlaa napsal(a):

dusička napsal(a):

Mari - ona to dělá protože jinak neumí projevit lásku
stačilo by jí pochválit. A ne si mlet ppřád jen svojí, jaká seš chudinka.
vždyt i tvá máma je chudinkaa, taky neměla v dětstsví  na růžích ustláno.
Přijde mi, že chceš udělat s mámy tu nejhorší, ale já myslela, že se jí snažíš pochopit a ne házet jen na ní špínu, jak ona je nejhorší

to je zbytečné, zbytečné ... ztráta času.

Proč jí vnucujete svoje pohledy na věc? Taky potlačujete její vůli, ale proč? vy tam s ní nejste, nevíte, jak to v té rodině je doopravdy. A to, že matka neměla hezký dětství ji neopravňuje k tomu, aby se k Maripose chovala špatně. Čímž neříkám, že se až tak špatně chová, já to taky nevím, nežiju s nima. Ale nastiňuju vám jinej pohled na věc, než máte vy. Všechno záleží na úhlu pohledu, jeden by řekl, že má starostlivou matku a druhý ji vidí jako matku despotickou. Já to beru z toho, co čtu v Mariposiných slovech.

Modroočko, nerozčiluj se, přeháníš to. a že ji řekneme náš názor, no a ? je tu na veřejném foru, muselo ji být jasný, že co člověk, to názor a že se ji třeba líbit nemusí.
nebo se tu chceš zlobit za to, že my v těch jejích slovech vidíme něco jiného, než třeba ty ?

a něco ti povím, ty teď taky potlačuješ moji vůli ! proč ? :cool:

dusička napsal(a):

Mari - ona to dělá protože jinak neumí projevit lásku
stačilo by jí pochválit. A ne si mlet ppřád jen svojí, jaká seš chudinka.
vždyt i tvá máma je chudinkaa, taky neměla v dětstsví  na růžích ustláno.
Přijde mi, že chceš udělat s mámy tu nejhorší, ale já myslela, že se jí snažíš pochopit a ne házet jen na ní špínu, jak ona je nejhorší

Počkej dušičko, ale vždyť já nikde nepíšu, že ona je nejhorší, to přeci ne, psala jsem, že chápu, že měla těžké dětství, chápu, že pije, že to neměla lekhé. Ale proto si přeci nemusím nechat diktovat svůj život. Jakou špínu?

Modroočka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

očko, ruku na srdce, nikdy ses nechovala jako matka mariposy ? já myslím, že aspoň někdy se tak chováme všechny.
já tyhle dohady o kravinách nechápu, abych se hádala kvůli štrůdlu, na to je život moc krátkej. kdyby šlo o něco podstatnýho, chápu to. tam je to na místě.

Ale jasně, to asi každá matka, ale když mi kluk řekne, že chce na svačinu 5 rohlíků, tak mu jich dám 5, ne 8 jen proto, že si myslím, že bude mít hlad. Respektuju ho. Ale u Mariposy je to asi fakt jinak, když utře dřez a matka to jde po ní přetřít. Atd,atd.
Ale pokud člověk pokaždé raději ustoupí, v čemkoliv, pak ustupuje celý život a odnaučí se používat svoji vůli, protože to v něm okolí potlačí. A to je špatně. Můžu někomu něco "vnucovat", ale musím taky odhadnout, kde je ta mez, kdy to hraničí s potlačováním jeho vlastní vůle..

Takový potlačovaný pak cítí obrovskou frustraci, protože nic vlastně není tak jak on cítí, že by to chtěl. Má chuť na jeden rohlík, ale místo toho do sebe kvůli mámě naláduje tři a pak je mu těžko. A její lásku tím stejně nezíská :(

Láska se podle mě neměří tím jak druhému podstrojuju a jak okolo něj tančím jako okolo křováckýho totemu. Láska se podle mě projevuje respektem ke svobodě druhého :)

Modroočko, zdáš se mi jako silná ženská :pussa:

Já nevím Mariposo, já cítím z tvých písmenek zlost na mámu, že si jí neodpustila, že ona za to můlže, že máš v sobě křivdu. Ano je to tak, Ona za to může, ale chápeš, ona to už nezmění, už to bylo.
Přijde mi, že se šprajcuješ, že děláš najust, ale vždyt si řídíš život sama. Bydlíš jinde, máš partnera.
a že Ti zabalí o čtyři kousky navíc - vždyt si je nemusíš brát.
Ale pochválit jí,
Pochválila si jí někdy?
PRoč máš pocit, že Ti chce řídit život? V tom si myslím, že je problém.

mariposa napsal(a):

Láska se podle mě neměří tím jak druhému podstrojuju a jak okolo něj tančím jako okolo křováckýho totemu. Láska se podle mě projevuje respektem ke svobodě druhého :)

Modroočko, zdáš se mi jako silná ženská :pussa:

aha, tak teď budeš vychovávat tvoji máti a učit ji, co je láska a jak by ji měla projevovat ?

mariposa napsal(a):

Láska se podle mě neměří tím jak druhému podstrojuju a jak okolo něj tančím jako okolo křováckýho totemu. Láska se podle mě projevuje respektem ke svobodě druhého :)

Modroočko, zdáš se mi jako silná ženská :pussa:

Jo, ale Tvoje matka to takto neumí. Chápeš to? Tak jí projevuje jinak, svou starostlivostí. Máš jí to za zlé?

dusička napsal(a):

Já nevím Mariposo, já cítím z tvých písmenek zlost na mámu, že si jí neodpustila, že ona za to můlže, že máš v sobě křivdu. Ano je to tak, Ona za to může, ale chápeš, ona to už nezmění, už to bylo.
Přijde mi, že se šprajcuješ, že děláš najust, ale vždyt si řídíš život sama. Bydlíš jinde, máš partnera.
a že Ti zabalí o čtyři kousky navíc - vždyt si je nemusíš brát.
Ale pochválit jí,
Pochválila si jí někdy?
PRoč máš pocit, že Ti chce řídit život? V tom si myslím, že je problém.

mě by spíš zajímalo, jak to má s ostatními lidmi v životě, přijde mi divný, že řeší štrůdl, když už má prakticky svůj vlastní život :co:

Ale já nepotlačuju ničí vůli, prostě se snažím pochopit Mariposu. Snažím se ji POCHOPIT, ne jí napsat, že na matku háže špínu a že se chová jako nevycválanej fracek. Z čeho tak usuzujete? Že jí vadí, jak se k ní matka chová? Proto je nevycválaná?
Popravdě, nechat si všechno líbit, to není moc na posílení vlastní osobnosti.
Sama nesnáším, když někdo dělá něco, co je mi proti srsti a řekne mi, že to dělá pro moje dobro. To bych lezla po zdi.
Na druhou stranu, Mari, nikdo to za tebe nevyřeší, svůj vztah s matkou si budeš muset nějak vyřešit sama. Asi sebrat odvahu a sílu a říct jí to rovnou, ale SLUŠNĚ, to je zásada. Mami, proč se ke mně takhle chováš, proč odmítáš mou pomoc, proč nerespektuješ moje rozhodnutí a taky bych jí řekla, jak mi v dětství ublížilo to, jak mě neprávem podezřívala. Ať se s tím pak nějak popasuje.

jo aha, tak každý, kdo má jiný názor a napíše ho, je nepřítel, protože nemá pochopení a dokonce !!! si myslí něco jiného, no to je fakt hrůza :lol:

modroočko, když tolik brojíš za POCHOPENÍ, co kdybys zkusila POCHOPIT, že ne každej to vidí tak, jako ty nebo ona a zkusila to prostě respektovat ?

mariposa napsal(a):

Vladena napsal(a):

Přesně takové hry se štrůdlem hraju se synem. Vždycky mu přihodím nějaký kousek a on to s klidem rozbalí a vrátí na mísu. Prostě víc nechce. Ale on ve mně nevidí žádnou generálku, ale mámu, která ho chce vykrmit. Já si myslím, že je to normální. :jojo: Ani jeden v tom nic nehledáme.

:supr: super, že to taky vrátí :D

Jenže, když žil s přítelkyní, která nepekla, odnesl by mi celý pekáč. Prostě si večer sedli u čaje a hezky pojedli štrůdl ode mne. Ona od své matky nedonesla nic. Takže jsme byli všichni spokojeni.:D Přijde mi to blbé donést domů po jednom kousku. U Tebe to chápu,ale přítel by si dal třeba další čtyři. Matka vás bere jako celek. :fuck:

Možná se pak vzájemně pochopíte a ten napnelismus mezi váma poleví. Lepší pozdě nežli později. Prostě si zkus s matkou v klidu promluvit. Pokud se to dá, ale stejně se to bez emocí neobejde.

mariposa napsal(a):

Já jenom slyším: tohle nezvládneš, tohle neumíš, tomu nerozumíš. DODNES! Je mi třicet.

Takže, když to přeženu, tak někdo (já), koho jeho máma nechtěla přivést na svět a starat se o něj a dávat mu lásku, komu léta sugerovala, že nic neumí a nedokáže, tenhle neschopný člověk má tu mámu uznat za to, že ona ho ani nenechá si odnést talíř, protože by ho na tý lince postavil na špatné místo?

Ano, přesně tak :)
A ono se ti to časem povede a nebude záležet na tom, jak to máma vezme a jestli vůbec. Bude záležet jen a pouze na tom, že tys to řekla, protože jsi chtěla, mohla a potřebovala.
Koukni, Můrko - mámy, jako jsou ty naše a třeba Viktorčina, nám mimo jiné prokazují obrovskou službu: ať se nám to líbí čili nic, donutí nás časem k tomu, abychom tu chybějící lásku začly hledat konečně tam, kde ji hledat máme a to jest v sobě samotných.
Protože když nás neměli rádi naši nejbližší, musíme se holt mít rády samy :cool:

Jen tak mmch - tohle "nezvládneš, neumíš" budeš slyšet do smrti, takže radši dříve než později se s tím smiř a ber to prostě jako místní folklór, nebo tak nějak :)

A něco udělej s tou sebelítostí - ta je sebevražedná :pussa: Nemusíš hned, ani zejtra....ale zas bych to rozhodně neodkládala deset let.

Modroočka napsal(a):

Ale já nepotlačuju ničí vůli, prostě se snažím pochopit Mariposu. Snažím se ji POCHOPIT, ne jí napsat, že na matku háže špínu a že se chová jako nevycválanej fracek. Z čeho tak usuzujete? Že jí vadí, jak se k ní matka chová? Proto je nevycválaná?
Popravdě, nechat si všechno líbit, to není moc na posílení vlastní osobnosti.
Sama nesnáším, když někdo dělá něco, co je mi proti srsti a řekne mi, že to dělá pro moje dobro. To bych lezla po zdi.
Na druhou stranu, Mari, nikdo to za tebe nevyřeší, svůj vztah s matkou si budeš muset nějak vyřešit sama. Asi sebrat odvahu a sílu a říct jí to rovnou, ale SLUŠNĚ, to je zásada. Mami, proč se ke mně takhle chováš, proč odmítáš mou pomoc, proč nerespektuješ moje rozhodnutí a taky bych jí řekla, jak mi v dětství ublížilo to, jak mě neprávem podezřívala. Ať se s tím pak nějak popasuje.

Přesně tak! :fuck: Mariposa musí zaujmout nějaký zásadní postoj. Pokud je pro ní chování matky nestravitelné, tak se s matkou minimálně stýkat a vysvětlit jí proč. Jinak je to hraní na kočku a myš. Nebo křivdu překrývají i jiné příjemné vzpomínky, matka udělala chybu a snaží se o sblížení, potom Mariposa se musí rozhodnout a matku přijmout. Když budeš na půl cesty, tak Ty si ta kočka, co tahá myšku za ocas.

Bramborka napsal(a):

I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.

Brambůrko, já ty tvoje myšlenečky prostě miluju :par: Nádhera....a jo, na tohle jsem taky přišla poměrně nedávno :lol: No, tak si říkám, lepší pozdě, než nikdy.....

dusička napsal(a):

Já nevím Mariposo, já cítím z tvých písmenek zlost na mámu, že si jí neodpustila, že ona za to můlže, že máš v sobě křivdu. Ano je to tak, Ona za to může, ale chápeš, ona to už nezmění, už to bylo.
Přijde mi, že se šprajcuješ, že děláš najust, ale vždyt si řídíš život sama. Bydlíš jinde, máš partnera.
a že Ti zabalí o čtyři kousky navíc - vždyt si je nemusíš brát.
Ale pochválit jí,
Pochválila si jí někdy?
PRoč máš pocit, že Ti chce řídit život? V tom si myslím, že je problém.

Dušičko, vždycky když uvaří, když si koupí něco na sebe, když... jí řeknu: skvělý, dobrý, výborný, moc mi to chutná.
V momentě, kdy se rozhodnu vzít si jen ty dva kousky, pro které se rozhodnu a na které mám chuť, si svůj život skutečně řídím sama. Po mnoho let jsem si ale brala to co chtěla ona a to jsem si ten život neřídila, podřizovala jsem se.
Že si ty čtyři kousky navíc nemusím brát? NO BINGO! Vždyť o tom tady píšu. A stejně jí řeknu, že ten štrůdl je výbornej, jen že mám chuť na míň než mi ona dává. Do té doby dokud jsem si brala všechno i přesto, že jsem nechtěla jsem jí nechala můj život řídit. Je to zase o mně, já se nechala řídit, dělala to když jsem byla malá a nepřestala když mi bylo 18, pokračovala.

lupina montana napsal(a):

Bramborka napsal(a):

I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.

Brambůrko, já ty tvoje myšlenečky prostě miluju :par: Nádhera....a jo, na tohle jsem taky přišla poměrně nedávno :lol: No, tak si říkám, lepší pozdě, než nikdy.....

No, já jsem asi jiná.....já bych naopak nečekala až se matka ke mně tímto způsobem bude chovat, dávno bych byla pryč........Kdo uteče, vyhraje! :P

Modroočka napsal(a):

Na druhou stranu, Mari, nikdo to za tebe nevyřeší, svůj vztah s matkou si budeš muset nějak vyřešit sama. Asi sebrat odvahu a sílu a říct jí to rovnou, ale SLUŠNĚ, to je zásada. Mami, proč se ke mně takhle chováš, proč odmítáš mou pomoc, proč nerespektuješ moje rozhodnutí a taky bych jí řekla, jak mi v dětství ublížilo to, jak mě neprávem podezřívala. Ať se s tím pak nějak popasuje.

Modroočko, vím, že to musím vyřešit sama a taky to řešit chci :)
Promluvím si s ní :)

Líbí se mi, že na mě netlačíš, jen ukazuješ :)

Nojo, Vladěno, ale ať bys byla kde bys byla, třeba až na Novým Zélandu (oblíbená to destinace rozervaných duší :cool: ) tohle by sis vlekla ssebou.
I když musím uznat, že někdo tomu dočasně skutečně uteče - ale na jak dlouho, toť otázka.

lupina montana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já jenom slyším: tohle nezvládneš, tohle neumíš, tomu nerozumíš. DODNES! Je mi třicet.

Takže, když to přeženu, tak někdo (já), koho jeho máma nechtěla přivést na svět a starat se o něj a dávat mu lásku, komu léta sugerovala, že nic neumí a nedokáže, tenhle neschopný člověk má tu mámu uznat za to, že ona ho ani nenechá si odnést talíř, protože by ho na tý lince postavil na špatné místo?

Ano, přesně tak :)
A ono se ti to časem povede a nebude záležet na tom, jak to máma vezme a jestli vůbec. Bude záležet jen a pouze na tom, že tys to řekla, protože jsi chtěla, mohla a potřebovala.
Koukni, Můrko - mámy, jako jsou ty naše a třeba Viktorčina, nám mimo jiné prokazují obrovskou službu: ať se nám to líbí čili nic, donutí nás časem k tomu, abychom tu chybějící lásku začly hledat konečně tam, kde ji hledat máme a to jest v sobě samotných.
Protože když nás neměli rádi naši nejbližší, musíme se holt mít rády samy :cool:

Jen tak mmch - tohle "nezvládneš, neumíš" budeš slyšet do smrti, takže radši dříve než později se s tím smiř a ber to prostě jako místní folklór, nebo tak nějak :)

A něco udělej s tou sebelítostí - ta je sebevražedná :pussa: Nemusíš hned, ani zejtra....ale zas bych to rozhodně neodkládala deset let.

:pussa:

Mari, já bych, na tvém místě, udělala asi toto. Řekla bych - maminko, já vím, že jsem tvoje dcera a máš o mě starost, ale už nejsem dítko. Nechci, abys za mě rozhodovala, všechno po mně opravovala a nebo mě nenechala ti pomoct, víš, mami, to je jako bys mi nedůvěřovala. Štrůdl máš výbornej, ale sníme jen dva kousky, víc nesníme a uznej sama, že by bylo škoda to pak nesnědený vyhodit, byla by to neúcta k tvé práci. Pohladila bych ji po rameni a bylo by. Ale to jsem já, nevím, jak bys to udělala ty.
No a to, co cítíš jako křivdu z dětství, na to bych se jí ve vhodné chvíli zeptala. Řekla bych jí - mami, ale já to tenkrát opravdu neřekla a dodnes mě mrzí, žes mě podezřívala, jako děcko jsem to špatně nesla, myslela jsem si, že mě snad nemáš ráda a dodnes to ve mně je.
Pak už jen záleží na tom, jak si tohle, s odstupem času, vysvětlíte. Pokud to ale nenačneš, tak to mezi váma bude viset do smrti. Buď si to vysvětlíte nebo ne, ale budeš mít jasno.
Takhle bych to nějak řešila já, ty to asi pořešíš vzhledem ke své osobnosti. To je jen "návod", jak se to dá řešit.

Vladena napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Bramborka napsal(a):

I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.

Brambůrko, já ty tvoje myšlenečky prostě miluju :par: Nádhera....a jo, na tohle jsem taky přišla poměrně nedávno :lol: No, tak si říkám, lepší pozdě, než nikdy.....

No, já jsem asi jiná.....já bych naopak nečekala až se matka ke mně tímto způsobem bude chovat, dávno bych byla pryč........Kdo uteče, vyhraje! :P

Nesouhlasím, před tímhle člověk neuteče :/

lupina montana napsal(a):

Nojo, Vladěno, ale ať bys byla kde bys byla, třeba až na Novým Zélandu (oblíbená to destinace rozervaných duší :cool: ) tohle by sis vlekla ssebou.
I když musím uznat, že někdo tomu dočasně skutečně uteče - ale na jak dlouho, toť otázka.

:lol::lol:

Modroočka napsal(a):

Mari, já bych, na tvém místě, udělala asi toto. Řekla bych - maminko, já vím, že jsem tvoje dcera a máš o mě starost, ale už nejsem dítko. Nechci, abys za mě rozhodovala, všechno po mně opravovala a nebo mě nenechala ti pomoct, víš, mami, to je jako bys mi nedůvěřovala. Štrůdl máš výbornej, ale sníme jen dva kousky, víc nesníme a uznej sama, že by bylo škoda to pak nesnědený vyhodit, byla by to neúcta k tvé práci. Pohladila bych ji po rameni a bylo by. Ale to jsem já, nevím, jak bys to udělala ty.
No a to, co cítíš jako křivdu z dětství, na to bych se jí ve vhodné chvíli zeptala. Řekla bych jí - mami, ale já to tenkrát opravdu neřekla a dodnes mě mrzí, žes mě podezřívala, jako děcko jsem to špatně nesla, myslela jsem si, že mě snad nemáš ráda a dodnes to ve mně je.
Pak už jen záleží na tom, jak si tohle, s odstupem času, vysvětlíte. Pokud to ale nenačneš, tak to mezi váma bude viset do smrti. Buď si to vysvětlíte nebo ne, ale budeš mít jasno.
Takhle bych to nějak řešila já, ty to asi pořešíš vzhledem ke své osobnosti. To je jen "návod", jak se to dá řešit.

Děkuju Modroočko, vezmu si z toho to co mě oslovuje :)

"Buď jen sebou samým a do ničeho jiného se nenuť. Copak ti nestačí být Buddhou, jen tak si svobodně a radostně být?" (Marielu Lörler: Jakub objevuje řeku života)
.....anebo medvídkem Pú? :gloria:
Pardon :cool: nějak mě to tentononc....... :cool::offtopic:

No a to, co cítíš jako křivdu z dětství, na to bych se jí ve vhodné chvíli zeptala. Řekla bych jí - mami, ale já to tenkrát opravdu neřekla a dodnes mě mrzí, žes mě podezřívala, jako děcko jsem to špatně nesla, myslela jsem si, že mě snad nemáš ráda a dodnes to ve mně je.
Jenomže to už tady bylo, psala jsem Maripose toto dopoledne. Prý to nejde. :butter:

mariposa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já jenom slyším: tohle nezvládneš, tohle neumíš, tomu nerozumíš. DODNES! Je mi třicet.

Takže, když to přeženu, tak někdo (já), koho jeho máma nechtěla přivést na svět a starat se o něj a dávat mu lásku, komu léta sugerovala, že nic neumí a nedokáže, tenhle neschopný člověk má tu mámu uznat za to, že ona ho ani nenechá si odnést talíř, protože by ho na tý lince postavil na špatné místo?

Ano, přesně tak :)
A ono se ti to časem povede a nebude záležet na tom, jak to máma vezme a jestli vůbec. Bude záležet jen a pouze na tom, že tys to řekla, protože jsi chtěla, mohla a potřebovala.
Koukni, Můrko - mámy, jako jsou ty naše a třeba Viktorčina, nám mimo jiné prokazují obrovskou službu: ať se nám to líbí čili nic, donutí nás časem k tomu, abychom tu chybějící lásku začly hledat konečně tam, kde ji hledat máme a to jest v sobě samotných.
Protože když nás neměli rádi naši nejbližší, musíme se holt mít rády samy :cool:

Jen tak mmch - tohle "nezvládneš, neumíš" budeš slyšet do smrti, takže radši dříve než později se s tím smiř a ber to prostě jako místní folklór, nebo tak nějak :)

A něco udělej s tou sebelítostí - ta je sebevražedná :pussa: Nemusíš hned, ani zejtra....ale zas bych to rozhodně neodkládala deset let.

:pussa:

A něco o mně
Já to mám s mamkou jakž tak vyřešený, ale chce to ještě dopilovat.
Taky slýchám tyto slova. A víte proč?
Ona byla také nechtěné dítě, myslí si,že jí nikdo nemá rád, že je špatná a proto chce, abych byla lepší než ona, tak mě tímto buzeruje (no myslí si,že mě převychová) klade na mě nesmyslné požadavky. Každý má nějaký starosti. Chce abych byla nejlepší :dumbom:

lupina montana napsal(a):

Nojo, Vladěno, ale ať bys byla kde bys byla, třeba až na Novým Zélandu (oblíbená to destinace rozervaných duší :cool: ) tohle by sis vlekla ssebou.
I když musím uznat, že někdo tomu dočasně skutečně uteče - ale na jak dlouho, toť otázka.

Jo, vlekla bych si sebou vzpomínky z dětství, ale to je všechno. Žila bych si svůj život a nenechala bych si rozedírat staré rány. Pokud mi něco vadí, tak se umím bránit. Tím, že zamezím, aby mi bylo ubližováno. Vyzkoušeno vlastním životem.

lupina montana napsal(a):

"Buď jen sebou samým a do ničeho jiného se nenuť. Copak ti nestačí být Buddhou, jen tak si svobodně a radostně být?" (Marielu Lörler: Jakub objevuje řeku života)
.....anebo medvídkem Pú? :gloria:
Pardon :cool: nějak mě to tentononc....... :cool::offtopic:

No kdyby se medvídek Pú snažil být červenou karkulkou, protože by to od něj Kryštůfek Robin chtěl, asi by to taky byl průser :vissla: Nebo kdyby se Buddha snažil být medvídkem Pú a medvídek Pú Buddhou, taky by si skřípalo :vissla:

dusička napsal(a):

A něco o mně
Já to mám s mamkou jakž tak vyřešený, ale chce to ještě dopilovat.
Taky slýchám tyto slova. A víte proč?
Ona byla také nechtěné dítě, myslí si,že jí nikdo nemá rád, že je špatná a proto chce, abych byla lepší než ona, tak mě tímto buzeruje (no myslí si,že mě převychová) klade na mě nesmyslné požadavky. Každý má nějaký starosti. Chce abych byla nejlepší :dumbom:

A Ty? Děláš co chce nebo děláš co chceš Ty? Chceš být nejlepší?

Vladena napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Nojo, Vladěno, ale ať bys byla kde bys byla, třeba až na Novým Zélandu (oblíbená to destinace rozervaných duší :cool: ) tohle by sis vlekla ssebou.
I když musím uznat, že někdo tomu dočasně skutečně uteče - ale na jak dlouho, toť otázka.

Jo, vlekla bych si sebou vzpomínky z dětství, ale to je všechno. Žila bych si svůj život a nenechala bych si rozedírat staré rány. Pokud mi něco vadí, tak se umím bránit. Tím, že zamezím, aby mi bylo ubližováno. Vyzkoušeno vlastním životem.

Mně tu křivdu vyvolala Majkafa, a kdyby to nebyla ona, byl by to někdo jiný. Kdybych nad tím mávla rukou, opakovalo by se to a opakovalo než bych se k tomu nějak postavila.
Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A něco o mně
Já to mám s mamkou jakž tak vyřešený, ale chce to ještě dopilovat.
Taky slýchám tyto slova. A víte proč?
Ona byla také nechtěné dítě, myslí si,že jí nikdo nemá rád, že je špatná a proto chce, abych byla lepší než ona, tak mě tímto buzeruje (no myslí si,že mě převychová) klade na mě nesmyslné požadavky. Každý má nějaký starosti. Chce abych byla nejlepší :dumbom:

A Ty? Děláš co chce nebo děláš co chceš Ty? Chceš být nejlepší?

Já?
Vím, že nikdy nebudu nejlepší, protože každý má svý mouchy. Bojovala jsem s ní, ale řekla jsem si, že s ní bojovoat nemůžu, rozčilovala jsem se,  hádali se. :tesi:
Vysvětlili jsme si to, snad. A já ve čtyřiceti bourám svoje myšlenky, že přeci vůbec nemusím být nejlepší. Snažit se za každou cenu živit rodinu, přebírat mužskou roli - protože maminka to tak chce, abychom byli spořádaná rodina.
Já vím,že to myslí dobře.
Jen si něco myslím, nic nevysvětluju a dělám si svoje. Ale říkám,až poslední dobou.
Bála jsem se, že udělám něco špatně. Mindráky,že něco zkazím,že mě bude máma nadávat. :cool:
ale mám jí ráda, vím,že to se mnou myslí dobře,bojí se, abych nenarazila. říká,že jsem horká hlava a že se neumím poradit a pak tluču hlavou o zed.

vitto napsal(a):

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

to myslíš ironicky? :co:

vitto napsal(a):

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

Zajímalo by mě, jestli tohle říkáš i na kosmetice, cestování, nebo dortech....

mariposa napsal(a):

Vladena napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Nojo, Vladěno, ale ať bys byla kde bys byla, třeba až na Novým Zélandu (oblíbená to destinace rozervaných duší :cool: ) tohle by sis vlekla ssebou.
I když musím uznat, že někdo tomu dočasně skutečně uteče - ale na jak dlouho, toť otázka.

Jo, vlekla bych si sebou vzpomínky z dětství, ale to je všechno. Žila bych si svůj život a nenechala bych si rozedírat staré rány. Pokud mi něco vadí, tak se umím bránit. Tím, že zamezím, aby mi bylo ubližováno. Vyzkoušeno vlastním životem.

Mně tu křivdu vyvolala Majkafa, a kdyby to nebyla ona, byl by to někdo jiný. Kdybych nad tím mávla rukou, opakovalo by se to a opakovalo než bych se k tomu nějak postavila.
Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?

Třebas praktikováním Čtyř dohod: jedna z nich zní - Neber si nic osobně.  :jojo:

Případně na miminech :cool::lol:

Tak, Bloss..................šedivou teorii bychom měly z krku - teď, JAK přesně to uděláš, aby sis to nebrala osobně? Aby se takříkajíc věc povedla?

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Vladena napsal(a):

Jo, vlekla bych si sebou vzpomínky z dětství, ale to je všechno. Žila bych si svůj život a nenechala bych si rozedírat staré rány. Pokud mi něco vadí, tak se umím bránit. Tím, že zamezím, aby mi bylo ubližováno. Vyzkoušeno vlastním životem.

Mně tu křivdu vyvolala Majkafa, a kdyby to nebyla ona, byl by to někdo jiný. Kdybych nad tím mávla rukou, opakovalo by se to a opakovalo než bych se k tomu nějak postavila.
Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?

Třebas praktikováním Čtyř dohod: jedna z nich zní - Neber si nic osobně.  :jojo:

Jenže občas si každej něco bere osobně, záleží na jeho momentálním rozpoložení.

vitto napsal(a):

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

Každej má jiný starosti ;) my máme momentálně volno, tak zabíjíme čas tady touto debatou :reta:

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

Zajímalo by mě, jestli tohle říkáš i na kosmetice, cestování, nebo dortech....

Kdeže ?

dusička napsal(a):

vitto napsal(a):

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

to myslíš ironicky? :co:

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Vladena napsal(a):

Jo, vlekla bych si sebou vzpomínky z dětství, ale to je všechno. Žila bych si svůj život a nenechala bych si rozedírat staré rány. Pokud mi něco vadí, tak se umím bránit. Tím, že zamezím, aby mi bylo ubližováno. Vyzkoušeno vlastním životem.

Mně tu křivdu vyvolala Majkafa, a kdyby to nebyla ona, byl by to někdo jiný. Kdybych nad tím mávla rukou, opakovalo by se to a opakovalo než bych se k tomu nějak postavila.
Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?

Třebas praktikováním Čtyř dohod: jedna z nich zní - Neber si nic osobně.  :jojo:

To snad nemyslíš vážně???? Máš z dětství ty nejhorší vzpomínky, jsi nechtěné děcko a svádíš to na Majku, že ona vzpomínky vyvolala????! A kde asi byly předtím??? Na otázku:,, Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?"  Nevstupuji do prostoru, kde vím, že se mi nelíbí, nestýkám se s lidmi, kteří mi ubližují a všem jasně dávám najevo, že jsem silná osobnost, žádný chomáček nervů. S tou Majkou to byla od Tebe podpásovka, máš problém se svojí matkou, se svým sebevědomým a se svojí lítostí. Myslela jsem, že potřebuješ pomoci........plno stran se napsalo...pochybuji ve výsledek.

Modroočka napsal(a):

vitto napsal(a):

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

Každej má jiný starosti ;) my máme momentálně volno, tak zabíjíme čas tady touto debatou :reta:

Tak to beru, vypadalo to jako velké zaujetí :)

vitto napsal(a):

dusička napsal(a):

vitto napsal(a):

Šmarjá, děvčata, musím přiznat, že přímo prahnu po vašich starostech, kterým můžete věnovat 18 stran !! :))

to myslíš ironicky? :co:

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

To je fakt. Buďme rádi na světě :supr: :pussa:

plno stran se napsalo...pochybuji ve výsledek.
:jojo:
:tesi:
:vissla:
TO už záleží Mariposo jen na Tobě, myslím, že 18stran fakt stačilo na rozebrání.

dusička napsal(a):

vitto napsal(a):

dusička napsal(a):

to myslíš ironicky? :co:

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

To je fakt. Buďme rádi na světě :supr: :pussa:

No dyť :) Ale stejně, na mé cestě ke spokojenosti jsou mi kladeny neustálé překážky - 3 dny tady lilo, jak v katastrofickém filmu, konečně přestalo a okamžitě mě začli ohlodávat komáři. To je křivda kosmických rozměrů !!!

dusička napsal(a):

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

A něco o mně
Já to mám s mamkou jakž tak vyřešený, ale chce to ještě dopilovat.
Taky slýchám tyto slova. A víte proč?
Ona byla také nechtěné dítě, myslí si,že jí nikdo nemá rád, že je špatná a proto chce, abych byla lepší než ona, tak mě tímto buzeruje (no myslí si,že mě převychová) klade na mě nesmyslné požadavky. Každý má nějaký starosti. Chce abych byla nejlepší :dumbom:

A Ty? Děláš co chce nebo děláš co chceš Ty? Chceš být nejlepší?

Já?
Vím, že nikdy nebudu nejlepší, protože každý má svý mouchy. Bojovala jsem s ní, ale řekla jsem si, že s ní bojovoat nemůžu, rozčilovala jsem se,  hádali se. :tesi:
Vysvětlili jsme si to, snad. A já ve čtyřiceti bourám svoje myšlenky, že přeci vůbec nemusím být nejlepší. Snažit se za každou cenu živit rodinu, přebírat mužskou roli - protože maminka to tak chce, abychom byli spořádaná rodina.
Já vím,že to myslí dobře.
Jen si něco myslím, nic nevysvětluju a dělám si svoje. Ale říkám,až poslední dobou.
Bála jsem se, že udělám něco špatně. Mindráky,že něco zkazím,že mě bude máma nadávat. :cool:
ale mám jí ráda, vím,že to se mnou myslí dobře,bojí se, abych nenarazila. říká,že jsem horká hlava a že se neumím poradit a pak tluču hlavou o zed.

Zajímavý :) Taky jsem se bála, že udělám něco špatně... když nebudu dělat to co chce. A taky... že mě pak přestane mít ráda. Tak to ale nejde táhnout donekonečna.

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

vitto napsal(a):

dusička napsal(a):

vitto napsal(a):

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

To je fakt. Buďme rádi na světě :supr: :pussa:

No dyť :) Ale stejně, na mé cestě ke spokojenosti jsou mi kladeny neustálé překážky - 3 dny tady lilo, jak v katastrofickém filmu, konečně přestalo a okamžitě mě začli ohlodávat komáři. To je křivda kosmických rozměrů !!!

Doufám, že netrávíš dovolenou někde pod stanem na Lipně? Tam se mi to stalo 2x. Už nikdy více Lipno. :butter:

Víš co mi pomáhá?
Chválit jí.Dát ji pusu. Odkejvat jí to, v duchu si něco myslet (protože fakt nemá cenu se dohadovat, akorát se rozčilujeme obě dvě ) a dělat si po svým. :jojo:
Protože člověk se stejně nikdy nezavděčí, i kdyby fakt byl nejlepší. Tak pro mámu stejně nejlepší nebudeme, protože nás chce ještě lepší

Hlásím u nás na severu zatím žádný komárek. DOufám že je nepřivolám a neseštípou mě :dumbom:

u nás na jihu komáři, klíšťata a chrousti.....:butter:

V Ostravě, děvčata a mám pocit, že jsou tady komáři velcí, jako vrabci ! A blbeček si nekoupil repelent, že?!

Vladena napsal(a):

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Mně tu křivdu vyvolala Majkafa, a kdyby to nebyla ona, byl by to někdo jiný. Kdybych nad tím mávla rukou, opakovalo by se to a opakovalo než bych se k tomu nějak postavila.
Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?

Třebas praktikováním Čtyř dohod: jedna z nich zní - Neber si nic osobně.  :jojo:

To snad nemyslíš vážně???? Máš z dětství ty nejhorší vzpomínky, jsi nechtěné děcko a svádíš to na Majku, že ona vzpomínky vyvolala????! A kde asi byly předtím??? Na otázku:,, Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?"  Nevstupuji do prostoru, kde vím, že se mi nelíbí, nestýkám se s lidmi, kteří mi ubližují a všem jasně dávám najevo, že jsem silná osobnost, žádný chomáček nervů. S tou Majkou to byla od Tebe podpásovka, máš problém se svojí matkou, se svým sebevědomým a se svojí lítostí. Myslela jsem, že potřebuješ pomoci........plno stran se napsalo...pochybuji ve výsledek.

Vladeno! Už dávno před x stránkami jsem psala, že Majka je jen spouštěč, že ten problém je můj, ne Majkafy. Majkafě jsem poděkovala za to, že mi na to ukázala. Ona chápe o co tu jde, jsem jí vděčná. Nepochopilas o co tu jde, pokud takhle reaguješ.
Ty bys utekla a já zas říkám, že to není řešení, sám před sebou člověk neuteče. A silná osobnost nejsem. Nevím jakou pomoc myslíš, že potřebuju, já se tady v úvodní příspěvku ptala, jestli se Vám také stávají křivdy a pomoci tam nebylo ani slovo. To, že to se mnou dál probírají, za to jsem moc ráda, vážím si toho. Každý si v tom může hledat něco svého, nemyslím si, že tohle vlákno slouží jen mě samotné.

vitto napsal(a):

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

:co:

Oká vitto, ale proč mi to vlastně říkáš? A proč tu jsi, když to jsou pro Tebe marginálie? Potřebovala to tu říct, že to tak máš? Aha, tak díky, fajn.

vitto napsal(a):

V Ostravě, děvčata a mám pocit, že jsou tady komáři velcí, jako vrabci ! A blbeček si nekoupil repelent, že?!

Máš doma pivo a skořici? TO by mohlo stačit :lol:
http://www.ireceptar.cz/zahrada/choroby … ce-a-pivo/

vitto napsal(a):

dusička napsal(a):

vitto napsal(a):

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

To je fakt. Buďme rádi na světě :supr: :pussa:

No dyť :) Ale stejně, na mé cestě ke spokojenosti jsou mi kladeny neustálé překážky - 3 dny tady lilo, jak v katastrofickém filmu, konečně přestalo a okamžitě mě začli ohlodávat komáři. To je křivda kosmických rozměrů !!!

Super, díky za Tvůj příspěvek, něco si z toho vezmu :supr:

mariposa napsal(a):

vitto napsal(a):

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

:co:

Oká vitto, ale proč mi to vlastně říkáš? A proč tu jsi, když to jsou pro Tebe marginálie? Potřebovala to tu říct, že to tak máš? Aha, tak díky, fajn.

Protože už je večer a za chvilku jdeme spinkat, tak by to dnešní debatění chtělo trošku odlehčit a udělat si dobře na dušičce ;)

mariposa napsal(a):

Vladena napsal(a):

Blossom napsal(a):

Třebas praktikováním Čtyř dohod: jedna z nich zní - Neber si nic osobně.  :jojo:

To snad nemyslíš vážně???? Máš z dětství ty nejhorší vzpomínky, jsi nechtěné děcko a svádíš to na Majku, že ona vzpomínky vyvolala????! A kde asi byly předtím??? Na otázku:,, Jak zamezíš, aby Ti bylo ubližováno?"  Nevstupuji do prostoru, kde vím, že se mi nelíbí, nestýkám se s lidmi, kteří mi ubližují a všem jasně dávám najevo, že jsem silná osobnost, žádný chomáček nervů. S tou Majkou to byla od Tebe podpásovka, máš problém se svojí matkou, se svým sebevědomým a se svojí lítostí. Myslela jsem, že potřebuješ pomoci........plno stran se napsalo...pochybuji ve výsledek.

Vladeno! Už dávno před x stránkami jsem psala, že Majka je jen spouštěč, že ten problém je můj, ne Majkafy. Majkafě jsem poděkovala za to, že mi na to ukázala. Ona chápe o co tu jde, jsem jí vděčná. Nepochopilas o co tu jde, pokud takhle reaguješ.
Ty bys utekla a já zas říkám, že to není řešení, sám před sebou člověk neuteče. A silná osobnost nejsem. Nevím jakou pomoc myslíš, že potřebuju, já se tady v úvodní příspěvku ptala, jestli se Vám také stávají křivdy a pomoci tam nebylo ani slovo. To, že to se mnou dál probírají, za to jsem moc ráda, vážím si toho. Každý si v tom může hledat něco svého, nemyslím si, že tohle vlákno slouží jen mě samotné.

....nebo naopak Ty jsi nepochopila oč tu 18 stran běží.....

dusička napsal(a):

Protože už je večer a za chvilku jdeme spinkat, tak by to dnešní debatění chtělo trošku odlehčit a udělat si dobře na dušičce ;)

Oká, jak je libo, udělejte si pohodlí, jen si odlehčete, odložte si co potřebujute a udělejte si dobře.

mariposa napsal(a):

vitto napsal(a):

dusička napsal(a):

To je fakt. Buďme rádi na světě :supr: :pussa:

No dyť :) Ale stejně, na mé cestě ke spokojenosti jsou mi kladeny neustálé překážky - 3 dny tady lilo, jak v katastrofickém filmu, konečně přestalo a okamžitě mě začli ohlodávat komáři. To je křivda kosmických rozměrů !!!

Super, díky za Tvůj příspěvek, něco si z toho vezmu :supr:

Proč se zlobíš? Já to přeci nemyslím zle, naopak :) Proč se trápíš takovýma věcma, já nevím... máš přátele, lidi, co tě mají rádi? Tak přece na nich záleží, ostatní je jen takový šum. Že někdo napíše "mariposa není mariposa"  ? Copak to o tobě něco vypovídá? Víš, já jsem svému synovi celé dětství vtloukala do hlavy takovou mantru : "Jsi jediný a jedinečný, nejlepší, nikdo na světě není jako ty !" A to platí pro každého, i pro tebe, tak se přece nenechej rozhodit nějakým virtuálním bojem, Jsi určitě vyjímečná a originální osoba. Nechtěla jsem se tě dotknout, jen nechápu, že se necháš tak vláčet neexistujícím světem a tolik tě to trápí :)

mariposa napsal(a):

vitto napsal(a):

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

:co:

Oká vitto, ale proč mi to vlastně říkáš? A proč tu jsi, když to jsou pro Tebe marginálie? Potřebovala to tu říct, že to tak máš? Aha, tak díky, fajn.

mariposo,to je vittův způsob, jak se s něčím vyrovnávat - ty marginálie. Nenech se klamat písmenky. :jojo: Přečti si to znovu, bez vzteku, v klidu.

NO :) Já jsem v životě zažila takové příšernosti... Potom, jak jsem tomu všemu hnusnému konečně unikla, tak přišla těžká deprese. Já jsem  díky tomu odhodila všechno nepodstatné. Něco jsem psala na vláknu o depresi a jejím zvládání, pro mě tahle nemoc byla osvobozením od blbostí, přerovnáním priorit, vidím život jasně a užívám si ho, protože je pěkný a každý den se mám z čeho radovat. Tak proč si to kazit tím, že někdo na INTERNETU!!!! napíše něco, co se mi nelíbí?? Chápeš? Já tě nechci znevážit, jen předat něco z "Nepřekonatelné lehkosti bytí" :) Jsem Střelec, netaktní buldozer, tak promiň :)

vitto, ahoj, ohnivče. Já jsem Beránek. :D Taky mi trošku chybí takt a diplomacie. Teda trošku hodně dost. No co už. :)
Tvé marginální věci a světové křivdy jsou mi moc sympatické :D

mariposa napsal(a):

Bramborka napsal(a):

To spolu pořád hrajete zcela nablblé hry. Znáš knížku od Erica Berneho Jak si lidé hrají? Jestli ne, přečti si ji, jestli ano, přečti si ji znovu se ohledem na sebe a svůj život.
A ano, tvoje maminka se chovala opravdu hnusně a chová se s menší mírou pořád. Jako kráva. I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.
Možná ti to připadá ošklivé a lehkovážné a nesmyslné, co jsem tu napsala. Ale já jsem byla ukřivděná donedávna. Vzhledem k mému věku se nad mou rakví bude dát říct: většinu života strávila v křivdě.  A ze zkušenosti musím říct, že to jinak nejde. Odpustit - určitě. Ale je to těžké až nemožné, dokud těm lidem nedovolíš být takovými, jací jsou. A sobě taky.
A jinak mi příjde, že jsi statečná, kdyžs to tady takhle vytáhla a vypadá to, že katharse se blíží. :pussa:

Nebo jinak. Taková drobnost. Nerada si vozím jídlo od mámy domů. Ona nejraději to co navaří, pak šoupně mě nebo bráchovi. Já to prostě nemám ráda si cokoliv vozit domů a taky jsem jí to řekla. Jednou jsem ale řekla, že si ten štrůdl teda vezmu, jeden kousek pro mě a jeden pro přítele, když tam nebyl, aby ho taky ochutnal. Říkám jí teda, že jo že si to vezmu, ať mi zabalí dva kousky. A ona říká dva jsou málo, já Ti dám víc. Říkám tedy, ne ne dva mi bohatě stačí, díky. Balíček mi dala ke dveřím, já jdu okolo a koukám, že je nějaký velký a tak se jdu mámy zeptat jestli mi dala ty dva kousky a ona na to že jo. Hm, tak jsem to ještě tam na místě otevřela a bylo tam těch kousků šest! Do očí mi tvrdila, že dva. No a já měla na výběr. I přesto, že jsem chtěla dva nechat si vnutit šest a sklapnout nebo prostě si stát za tím, že chci ty dva. No tak jsem se rozhodla a z balíčku odendala čtyři kousky. Mám za to, že příště už tohle na mě zkoušet nebude. Všechno má svý hranice, holky. A ne že si musím nechat vnutit úplně všechno! Já pak byla na sebe pyšná, že jsem se postavila sama za sebe a máma to přežila. Ono vážně čeho je moc... Je to stanovování hranic, nic víc.

Musím sa smiať... Ja NENÁVIDÍM okrem iného ťažkú maminu kuchyňu, to že mi dá tri porcie namiesto jednej, atď. - lenže moja mama je po chemoterapii, má 71 rokov a veľmi dobre si začínam uvedomovať, že keď ona umrie, NIKOHO už nebude zaujímať, či náhodou neskapínam od hladu. ;) Varenie a štopanie jedlom je jeden z jazykov lásky... ver tomu alebo never.

majkafa napsal(a):

vitto, ahoj, ohnivče. Já jsem Beránek. :D Taky mi trošku chybí takt a diplomacie. Teda trošku hodně dost. No co už. :)
Tvé marginální věci a světové křivdy jsou mi moc sympatické :D

No nevím nevím dámy, já jsem štír a od diplomacie a taktu jsem na míle vzdálená :dumbom: no co no, sice nejsem ohnivý živel, ale vodní. A toho je taky dost :tesi:

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

vitto napsal(a):

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

:co:

Oká vitto, ale proč mi to vlastně říkáš? A proč tu jsi, když to jsou pro Tebe marginálie? Potřebovala to tu říct, že to tak máš? Aha, tak díky, fajn.

mariposo,to je vittův způsob, jak se s něčím vyrovnávat - ty marginálie. Nenech se klamat písmenky. :jojo: Přečti si to znovu, bez vzteku, v klidu.

Ále, proti mojí mámě, kterou jsem v osmi letech tahala opilou do schodů, je vitto úplná marginálie :D Jen ať si poslouží, ať řekne co má na srdci, jsem zvědavá na každý názor.

vitto napsal(a):

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

Tak kup tlustou, pěknou svíci z pravýho parafínu, zajdi k Panně Marii Vítězné -pokavad nejsi z Prahy, tak až tam třeba pojedeš - zapal ji Jezulátku pod čumáčkem a pěkně nahlas a vroucně poděkuj!!!
A každý ráno si opakuj, jak je to dobře, že si nemusíš nikterak kazit pěkný život :)

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Já Mariposu chápu, to je přesně ono, proč jí matka nutí něco, co Mari nechce? Vnucuje jí svoji vůli, prostě nerespektuje to, co chce Mari, matka udělá to, co chce ona sama, jako by tím říkala - tvoje přání mě nezajímá, bude to podle mého. To vás nenapadá? Jasně, že co se týká štrůdlu, je to prkotina, ale prkotinama to začíná. Matka má respektovat Mariposino přání, že jí stačí dva kousky. To je jasný jako facka, matka ji nebere vážně. Nejde o štrůdl, jde o pricip. Matka velitelka, i kdybys to tak tisíckrát nechtěla, já matka to tak chci a udělám to tak a přes tvůj nesouhlas. Matka rozhoduje za ni, i když to Mariposa nechce.

Modroočkoooooooo :pussa: :pussa:

Když tuhle hru na vnucování člověk hraje třicet let, přestane si vážit sám sebe, protože on ví, že chce jen dva kousky, ale nechá druhého, aby mu vnutil, že chce vlastně šest! A komu to pomůže?
Já se dřív taky ptala třikrát: a vážně nechceš, ale třeba jo, no co? Ale teď už to delší dobu nedělám, zeptám se jednou a odpověď jaká příjde, beru za platnou nebudu druhého pokoušet jestli si to náhodou nerozmyslí a nepřijme to jak to chci já.

Vieš čo? Ja si to jedlo vezmem a keď, tak ho niekomu dám alebo ho vyhodím... Necítim to kao ujmu na sovjich hraniciach. Som už totiž dospelá a hrnaice si každopádne stanovujem SAMA. keby ma ale nútila, aby som to zjedla NA MIESTE a VŠETKO, tak ju pošlem do (_I_) alebo aj horšie. ;) Toto beriem kao náš rodinný folklór, ktorý ja síce už nebudem dávať ´ˇdalej (ani som nikdy nedávala), ale mamu neprerobím..

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bramborka napsal(a):

To spolu pořád hrajete zcela nablblé hry. Znáš knížku od Erica Berneho Jak si lidé hrají? Jestli ne, přečti si ji, jestli ano, přečti si ji znovu se ohledem na sebe a svůj život.
A ano, tvoje maminka se chovala opravdu hnusně a chová se s menší mírou pořád. Jako kráva. I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.
Možná ti to připadá ošklivé a lehkovážné a nesmyslné, co jsem tu napsala. Ale já jsem byla ukřivděná donedávna. Vzhledem k mému věku se nad mou rakví bude dát říct: většinu života strávila v křivdě.  A ze zkušenosti musím říct, že to jinak nejde. Odpustit - určitě. Ale je to těžké až nemožné, dokud těm lidem nedovolíš být takovými, jací jsou. A sobě taky.
A jinak mi příjde, že jsi statečná, kdyžs to tady takhle vytáhla a vypadá to, že katharse se blíží. :pussa:

Nebo jinak. Taková drobnost. Nerada si vozím jídlo od mámy domů. Ona nejraději to co navaří, pak šoupně mě nebo bráchovi. Já to prostě nemám ráda si cokoliv vozit domů a taky jsem jí to řekla. Jednou jsem ale řekla, že si ten štrůdl teda vezmu, jeden kousek pro mě a jeden pro přítele, když tam nebyl, aby ho taky ochutnal. Říkám jí teda, že jo že si to vezmu, ať mi zabalí dva kousky. A ona říká dva jsou málo, já Ti dám víc. Říkám tedy, ne ne dva mi bohatě stačí, díky. Balíček mi dala ke dveřím, já jdu okolo a koukám, že je nějaký velký a tak se jdu mámy zeptat jestli mi dala ty dva kousky a ona na to že jo. Hm, tak jsem to ještě tam na místě otevřela a bylo tam těch kousků šest! Do očí mi tvrdila, že dva. No a já měla na výběr. I přesto, že jsem chtěla dva nechat si vnutit šest a sklapnout nebo prostě si stát za tím, že chci ty dva. No tak jsem se rozhodla a z balíčku odendala čtyři kousky. Mám za to, že příště už tohle na mě zkoušet nebude. Všechno má svý hranice, holky. A ne že si musím nechat vnutit úplně všechno! Já pak byla na sebe pyšná, že jsem se postavila sama za sebe a máma to přežila. Ono vážně čeho je moc... Je to stanovování hranic, nic víc.

Musím sa smiať... Ja NENÁVIDÍM okrem iného ťažkú maminu kuchyňu, to že mi dá tri porcie namiesto jednej, atď. - lenže moja mama je po chemoterapii, má 71 rokov a veľmi dobre si začínam uvedomovať, že keď ona umrie, NIKOHO už nebude zaujímať, či náhodou neskapínam od hladu. ;) Varenie a štopanie jedlom je jeden z jazykov lásky... ver tomu alebo never.

MI moje maminka někdy leze na nervy příšerně, ale vždycky se zarazím a řeknu si : "Jak dlouho ještě budu mít mámu?"...

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

Tak kup tlustou, pěknou svíci z pravýho parafínu, zajdi k Panně Marii Vítězné -pokavad nejsi z Prahy, tak až tam třeba pojedeš - zapal ji Jezulátku pod čumáčkem a pěkně nahlas a vroucně poděkuj!!!
A každý ráno si opakuj, jak je to dobře, že si nemusíš nikterak kazit pěkný život :)

Milá, opakuju si to cca každou hodinu, nemusím kvůli tomu jezdit do Prahy a kupovat svíce z parafínu :) Miluju se se životem, neustále :)

Duši, ty jsi štír?? :co: No to jsi nějakej netypickej štír, teda :lol: Od pohledu, myslím.

Vitto, asi sis nevšimla, ale "lézt na nervy" není to, co tu Mariposa řeší, opravdu :cool:
Lezu svým dětem na nervy taky a je to to nejlepší, v co jsem se odvážila doufat.

vitto napsal(a):

NO :) Já jsem v životě zažila takové příšernosti... Potom, jak jsem tomu všemu hnusnému konečně unikla, tak přišla těžká deprese. Já jsem  díky tomu odhodila všechno nepodstatné. Něco jsem psala na vláknu o depresi a jejím zvládání, pro mě tahle nemoc byla osvobozením od blbostí, přerovnáním priorit, vidím život jasně a užívám si ho, protože je pěkný a každý den se mám z čeho radovat. Tak proč si to kazit tím, že někdo na INTERNETU!!!! napíše něco, co se mi nelíbí?? Chápeš? Já tě nechci znevážit, jen předat něco z "Nepřekonatelné lehkosti bytí" :) Jsem Střelec, netaktní buldozer, tak promiň :)

Tak šup sem s Nepřekonatelnou lehkostí bytí, střelče!

já se kdysi taky čertila, že moje máma tohle a tamto. dneska to pouštím z hlavy, už mě to nezlobí, jako kdysi. je ji 75, není na tom zdravotně nejlíp a mně nestojí za to se dohadovat o prkotiny. na co, dneska tady je, zítra být nemusí a abych si dokazovala, že je po mým a mám navrch, hádala se o nepodstatných *** je ztráta času. Kdysi mi Pan řekla, ať se s ní nehádám, že jednou, až by tu nebyla, tak by mě to mrzelo. Má pravdu. nechám mámu vykecat, ona prostě jiná nebude, vždycky mi musí radit i když o to nestojím a no a co ? já se stejně zařídím po svým, ona to ví, já to vím.

vitto napsal(a):

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

Milá vitto, příspívám jen ojediněle a né stále. Nemám čas na rozebírání všeho, ale také nikdy nikoho neodsuzuji za to, že má potřebu komunikovat tak, jak komunikuje. Vše má svůj důvod a není nutno toto rozebírat. Pro někoho je to jediné uvolnění z každodenního shonu, starostí a také jediná možná komunikace s ostatními a tu musíme tolerovat. Přeji vše dobré.:hjarta: Daniela

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

:co:

Oká vitto, ale proč mi to vlastně říkáš? A proč tu jsi, když to jsou pro Tebe marginálie? Potřebovala to tu říct, že to tak máš? Aha, tak díky, fajn.

mariposo,to je vittův způsob, jak se s něčím vyrovnávat - ty marginálie. Nenech se klamat písmenky. :jojo: Přečti si to znovu, bez vzteku, v klidu.

Ále, proti mojí mámě, kterou jsem v osmi letech tahala opilou do schodů, je vitto úplná marginálie :D Jen ať si poslouží, ať řekne co má na srdci, jsem zvědavá na každý názor.

Já se s tebou nebudu přetlačovat, kdo byl více týraným dítětem, díky bohu jsemsebelítost zahodila někdy před 20 lety...

lupina montana napsal(a):

Duši, ty jsi štír?? :co: No to jsi nějakej netypickej štír, teda :lol: Od pohledu, myslím.

Vitto, asi sis nevšimla, ale "lézt na nervy" není to, co tu Mariposa řeší, opravdu :cool:
Lezu svým dětem na nervy taky a je to to nejlepší, v co jsem se odvážila doufat.

Lupi - tichá voda, tichá voda... :lol:

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Bramborka napsal(a):

To spolu pořád hrajete zcela nablblé hry. Znáš knížku od Erica Berneho Jak si lidé hrají? Jestli ne, přečti si ji, jestli ano, přečti si ji znovu se ohledem na sebe a svůj život.
A ano, tvoje maminka se chovala opravdu hnusně a chová se s menší mírou pořád. Jako kráva. I já se chovám občas hnusně a jako kráva. A hádám, že nejsem sama.
Jenomže ty to té své matce nechceš dovolit, aby se chovala jako hnusná kráva. Dovol jí to! A dovol si to. Jinak si tím stanovováním hranic kolíkuješ spíš vězení.
Možná ti to připadá ošklivé a lehkovážné a nesmyslné, co jsem tu napsala. Ale já jsem byla ukřivděná donedávna. Vzhledem k mému věku se nad mou rakví bude dát říct: většinu života strávila v křivdě.  A ze zkušenosti musím říct, že to jinak nejde. Odpustit - určitě. Ale je to těžké až nemožné, dokud těm lidem nedovolíš být takovými, jací jsou. A sobě taky.
A jinak mi příjde, že jsi statečná, kdyžs to tady takhle vytáhla a vypadá to, že katharse se blíží. :pussa:

Nebo jinak. Taková drobnost. Nerada si vozím jídlo od mámy domů. Ona nejraději to co navaří, pak šoupně mě nebo bráchovi. Já to prostě nemám ráda si cokoliv vozit domů a taky jsem jí to řekla. Jednou jsem ale řekla, že si ten štrůdl teda vezmu, jeden kousek pro mě a jeden pro přítele, když tam nebyl, aby ho taky ochutnal. Říkám jí teda, že jo že si to vezmu, ať mi zabalí dva kousky. A ona říká dva jsou málo, já Ti dám víc. Říkám tedy, ne ne dva mi bohatě stačí, díky. Balíček mi dala ke dveřím, já jdu okolo a koukám, že je nějaký velký a tak se jdu mámy zeptat jestli mi dala ty dva kousky a ona na to že jo. Hm, tak jsem to ještě tam na místě otevřela a bylo tam těch kousků šest! Do očí mi tvrdila, že dva. No a já měla na výběr. I přesto, že jsem chtěla dva nechat si vnutit šest a sklapnout nebo prostě si stát za tím, že chci ty dva. No tak jsem se rozhodla a z balíčku odendala čtyři kousky. Mám za to, že příště už tohle na mě zkoušet nebude. Všechno má svý hranice, holky. A ne že si musím nechat vnutit úplně všechno! Já pak byla na sebe pyšná, že jsem se postavila sama za sebe a máma to přežila. Ono vážně čeho je moc... Je to stanovování hranic, nic víc.

Musím sa smiať... Ja NENÁVIDÍM okrem iného ťažkú maminu kuchyňu, to že mi dá tri porcie namiesto jednej, atď. - lenže moja mama je po chemoterapii, má 71 rokov a veľmi dobre si začínam uvedomovať, že keď ona umrie, NIKOHO už nebude zaujímať, či náhodou neskapínam od hladu. ;) Varenie a štopanie jedlom je jeden z jazykov lásky... ver tomu alebo never.

já vařím úplně průměrně, ale umřít hlady bych tě v žádném případě nenechala :kapitulation:

Daniela M napsal(a):

vitto napsal(a):

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

Milá vitto, příspívám jen ojediněle a né stále. Nemám čas na rozebírání všeho, ale také nikdy nikoho neodsuzuji za to, že má potřebu komunikovat tak, jak komunikuje. Vše má svůj důvod a není nutno toto rozebírat. Pro někoho je to jediné uvolnění z každodenního shonu, starostí a také jediná možná komunikace s ostatními a tu musíme tolerovat. Přeji vše dobré.:hjarta: Daniela

HEH??

vitto napsal(a):

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

Vážně, mé křivdy z dětství jsou tržné rány, zlomeniny, otřesy mozku...  Víš, dusičko, já to nezesměšňuju, chraň Bůh! Jen nechápu, jak si takovýma margináliema může někdo kazit pěkný život.

Tak kup tlustou, pěknou svíci z pravýho parafínu, zajdi k Panně Marii Vítězné -pokavad nejsi z Prahy, tak až tam třeba pojedeš - zapal ji Jezulátku pod čumáčkem a pěkně nahlas a vroucně poděkuj!!!
A každý ráno si opakuj, jak je to dobře, že si nemusíš nikterak kazit pěkný život :)

Milá, opakuju si to cca každou hodinu, nemusím kvůli tomu jezdit do Prahy a kupovat svíce z parafínu :) Miluju se se životem, neustále :)

:D :godlike:

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

vitto, ahoj, ohnivče. Já jsem Beránek. :D Taky mi trošku chybí takt a diplomacie. Teda trošku hodně dost. No co už. :)
Tvé marginální věci a světové křivdy jsou mi moc sympatické :D

No nevím nevím dámy, já jsem štír a od diplomacie a taktu jsem na míle vzdálená :dumbom: no co no, sice nejsem ohnivý živel, ale vodní. A toho je taky dost :tesi:

tohle se znamením nemá co dělat, já jsem vodnář a diplomat taky nejsem. můj syn vodnář je ukázkovej diplomat. fakt netuším, po kom to má :rolleyes:

mariposa napsal(a):

vitto napsal(a):

NO :) Já jsem v životě zažila takové příšernosti... Potom, jak jsem tomu všemu hnusnému konečně unikla, tak přišla těžká deprese. Já jsem  díky tomu odhodila všechno nepodstatné. Něco jsem psala na vláknu o depresi a jejím zvládání, pro mě tahle nemoc byla osvobozením od blbostí, přerovnáním priorit, vidím život jasně a užívám si ho, protože je pěkný a každý den se mám z čeho radovat. Tak proč si to kazit tím, že někdo na INTERNETU!!!! napíše něco, co se mi nelíbí?? Chápeš? Já tě nechci znevážit, jen předat něco z "Nepřekonatelné lehkosti bytí" :) Jsem Střelec, netaktní buldozer, tak promiň :)

Tak šup sem s Nepřekonatelnou lehkostí bytí, střelče!

Agresivita?? Proč, já nijak neútočím :)

vitto napsal(a):

díky bohu jsemsebelítost zahodila někdy před 20 lety...

Fajn....jestli ti nebylo tou dobou patnáct, taks to udělala zhruba v témže věku, kdy tu o tom diskutuje MAriposa - a doufám, že se do toho taky pustí. ;)

Duši - štíři se většinou prozradí pohledem, to mě zmátlo. Ale je fakt, že někdo má velkou sílu někde jinde, byť by měl Slunce stokrát ve Štíru.

Jenže Pavli, ty jsi jiná než Mariposa, tvoje maminka je jiná než její maminka. Nejde všechny rady používat paušálně. Ať radíš, komu radíš, stejně si udělá, co chce sám podle sebe. A i to, že Mariposu štve její vztah s matkou a doteď s tím nic neudělala, je de facto její rozhodnutí, i když něčím ovlivněný. Tak jako jsme ovlivněný všechny a všichni něčím.

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

:co:

Oká vitto, ale proč mi to vlastně říkáš? A proč tu jsi, když to jsou pro Tebe marginálie? Potřebovala to tu říct, že to tak máš? Aha, tak díky, fajn.

mariposo,to je vittův způsob, jak se s něčím vyrovnávat - ty marginálie. Nenech se klamat písmenky. :jojo: Přečti si to znovu, bez vzteku, v klidu.

Ále, proti mojí mámě, kterou jsem v osmi letech tahala opilou do schodů, je vitto úplná marginálie :D Jen ať si poslouží, ať řekne co má na srdci, jsem zvědavá na každý názor.

mariposo, nezlob se, ale děláš, jako kdyby jen tebe potkalo něco špatnýho v životě. znám spoustu lidí, co by mohlo být zahořklejch, ale nejsou.

Lupi - já Tě miluju :pussa: :lol:

vitto napsal(a):

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposo,to je vittův způsob, jak se s něčím vyrovnávat - ty marginálie. Nenech se klamat písmenky. :jojo: Přečti si to znovu, bez vzteku, v klidu.

Ále, proti mojí mámě, kterou jsem v osmi letech tahala opilou do schodů, je vitto úplná marginálie :D Jen ať si poslouží, ať řekne co má na srdci, jsem zvědavá na každý názor.

Já se s tebou nebudu přetlačovat, kdo byl více týraným dítětem, díky bohu jsemsebelítost zahodila někdy před 20 lety...

Gratuluju

Modroočka napsal(a):

Jenže Pavli, ty jsi jiná než Mariposa, tvoje maminka je jiná než její maminka. Nejde všechny rady používat paušálně. Ať radíš, komu radíš, stejně si udělá, co chce sám podle sebe. A i to, že Mariposu štve její vztah s matkou a doteď s tím nic neudělala, je de facto její rozhodnutí, i když něčím ovlivněný. Tak jako jsme ovlivněný všechny a všichni něčím.

Snad si Mariposa něco tady od nás vezme a zamyslí se nad tím.  :pussa:

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

díky bohu jsemsebelítost zahodila někdy před 20 lety...

Fajn....jestli ti nebylo tou dobou patnáct, taks to udělala zhruba v témže věku, kdy tu o tom diskutuje MAriposa - a doufám, že se do toho taky pustí. ;)

Duši - štíři se většinou prozradí pohledem, to mě zmátlo. Ale je fakt, že někdo má velkou sílu někde jinde, byť by měl Slunce stokrát ve Štíru.

v čem se prozradí pohledem ?

majkafa napsal(a):

vitto, ahoj, ohnivče. Já jsem Beránek. :D Taky mi trošku chybí takt a diplomacie. Teda trošku hodně dost. No co už. :)
Tvé marginální věci a světové křivdy jsou mi moc sympatické :D

Dík, ty to máš těžké, jsi beran- účetní :) Ale my střelci to ve své rozevlátosti pomíjíme :) To je možná taky souvislé s těma křivdama, nejsem schopná se na něco soustředit natolik, aby mi u toho utkvěla myšlenka :) Bylo/bylo - teď se dějou jiné věci.

dusička napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jenže Pavli, ty jsi jiná než Mariposa, tvoje maminka je jiná než její maminka. Nejde všechny rady používat paušálně. Ať radíš, komu radíš, stejně si udělá, co chce sám podle sebe. A i to, že Mariposu štve její vztah s matkou a doteď s tím nic neudělala, je de facto její rozhodnutí, i když něčím ovlivněný. Tak jako jsme ovlivněný všechny a všichni něčím.

Snad si Mariposa něco tady od nás vezme a zamyslí se nad tím.  :pussa:

To už je jen a jen na ní ;)

PPavlaa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

díky bohu jsemsebelítost zahodila někdy před 20 lety...

Fajn....jestli ti nebylo tou dobou patnáct, taks to udělala zhruba v témže věku, kdy tu o tom diskutuje MAriposa - a doufám, že se do toho taky pustí. ;)

Duši - štíři se většinou prozradí pohledem, to mě zmátlo. Ale je fakt, že někdo má velkou sílu někde jinde, byť by měl Slunce stokrát ve Štíru.

v čem se prozradí pohledem ?

že koukaj jako nevinátka ale vůbec nevinátka nejsou ;)

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

díky bohu jsemsebelítost zahodila někdy před 20 lety...

Fajn....jestli ti nebylo tou dobou patnáct, taks to udělala zhruba v témže věku, kdy tu o tom diskutuje MAriposa - a doufám, že se do toho taky pustí. ;)

Duši - štíři se většinou prozradí pohledem, to mě zmátlo. Ale je fakt, že někdo má velkou sílu někde jinde, byť by měl Slunce stokrát ve Štíru.

:D:supr:

Modroočka napsal(a):

Jenže Pavli, ty jsi jiná než Mariposa, tvoje maminka je jiná než její maminka. Nejde všechny rady používat paušálně. Ať radíš, komu radíš, stejně si udělá, co chce sám podle sebe. A i to, že Mariposu štve její vztah s matkou a doteď s tím nic neudělala, je de facto její rozhodnutí, i když něčím ovlivněný. Tak jako jsme ovlivněný všechny a všichni něčím.

Oli, jak ty víš, co moje máma ? neznáš ji, nezlob se. nemůžeš vědět, jestli moje máma není horší, než ta její (jasně, nechlastá)

Modroočka napsal(a):

Jenže Pavli, ty jsi jiná než Mariposa, tvoje maminka je jiná než její maminka. Nejde všechny rady používat paušálně. Ať radíš, komu radíš, stejně si udělá, co chce sám podle sebe. A i to, že Mariposu štve její vztah s matkou a doteď s tím nic neudělala, je de facto její rozhodnutí, i když něčím ovlivněný. Tak jako jsme ovlivněný všechny a všichni něčím.

Jo, třeba strachem

dusička napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Fajn....jestli ti nebylo tou dobou patnáct, taks to udělala zhruba v témže věku, kdy tu o tom diskutuje MAriposa - a doufám, že se do toho taky pustí. ;)

Duši - štíři se většinou prozradí pohledem, to mě zmátlo. Ale je fakt, že někdo má velkou sílu někde jinde, byť by měl Slunce stokrát ve Štíru.

v čem se prozradí pohledem ?

že koukaj jako nevinátka ale vůbec nevinátka nejsou ;)

nedělají na mě dojem neviňátek.

mariposa napsal(a):

dusička napsal(a):

že všem lidem jen slouží a že už chce mít svůj klid a o nikoho se nestarat a že nenávidí vaření..
Chce pochválit.
Chce pochválit, že o ní někdo stojí.

No fajn, a kdo pochválí mě?
Já vždycky chtěla kreslit a tancovat. I když učitelé mým rodičům říkali, že mám talent, oni mě k tomu nevedli. To je má frustrace, že jsem nemohla dělat to po čem jsem vždycky toužila, vyjádřit sama sebe. A teď... moje neteř, mámina vnučka tancuje a kreslí a moje máma okolo mě chodí a říká: ta malá ta je ale tak šikovná, viď? No teda! Ta to někam dotáhne.

Já jenom slyším: tohle nezvládneš, tohle neumíš, tomu nerozumíš. DODNES! Je mi třicet.

Takže, když to přeženu, tak někdo (já), koho jeho máma nechtěla přivést na svět a starat se o něj a dávat mu lásku, komu léta sugerovala, že nic neumí a nedokáže, tenhle neschopný člověk má tu mámu uznat za to, že ona ho ani nenechá si odnést talíř, protože by ho na tý lince postavil na špatné místo?

Občas chodím na Babinet jako správná ženská duše, třebaže moc nepřispívám, ale jak jsem četl to vaše Majkafa vs. mariposa alias hirondel a další, tak asi k tomu něco napíši, protože se také mohu podělit o zkušenost a popřít, že mariposa je hirondel.

Z mého hlediska mariposa není hirondel, protože hirondel má jiný styl myšlení a chápání, i ten jakýsi můj vibrační tachometr zaznamenal rozdílné hodnoty. Co si pamatuji, tak jednou jsem tady s hirondel spolu dost povídali a co si pamatuji, tak mariposa tady nebyla nejméně dva měsíce. A taky jsem s hirondel povídali o maripose. Není moc pravděpodobné, že by mariposa se mnou povídala o maripose jako hirondel. To by bylo na ústav.


Co se týče příspěvku, na který reaguji, tak je bohužel na urosení slzy, jaký je to svět, ve kterém žijeme. Někteří rodiče nemají v jednociferných letech svých potomků dobrý vliv na jejich budoucnost. Dítě toho moc nezmůže, k rodiči má jakýsi úzký vztah, a co rodič řekně (to je dobré, to je špatné), tomu věří. Když použije tón, to jsi zkazil, za to můžeš ty, na to nemáš, jsi hloupý, ale i lehčí varianty, tak se to v dítěti zafixuje jako emocionální zátěž. Ale ono nejde jen o rodiče, může k takovým stavům docházet i ve školce, na první stupni zš a tak. Pamatuji si, jak mi na základce učitel informatiky říkal, že jsem hloupej, že na programování nemám (jsme probírali jazyk C na počítačové škole). No a co to se mnou udělalo, natolik do mě zasel semínko, že jsem si do svých součastných 26ti let myslel, že na nic takového nemám, nemám na to mozek, a za dvacet let jsem se s programováním nesetkal. Ale už jsem dospělí a vím, že to tak není, jenže předtím jsem malý chlapec a v tom pánovi jsem viděl někoho, koho jsem si mohl vzít za vzor... Stejně tak dítě si bere za vzor své rodiče. Bohužel někteří rodiče si mnohé neuvědomují a svým potomkům přidělají svou nevědomostí emocionální zátěže, které se u některých nesou po celý život. Ale zase na druhou stranu všichni máme nějaké rodiče, všichni žijeme v dané době, máme to podobné a tak. Pozitivní je, že v dospělosti kdy už jsme pochopili určité věci a jak to na světě chodí, že nemusíme jít ve stopách svých předků a z jejich zápo*ných vlastností si můžeme vzít ponaučení. Oni se nemusí změnit, ani když nám táhne na třicet, můžou nám říkat: tos udělal špatně, proč ta sklenička neleží na svém místě a přinesou si pravítko... pokud člověk dokáže rozeznat, že vlastně nic špatného neudělal, že jeden vidí toho druhé z nějakého svého úhlu pohledu, tak to neřešíme, nebereme to osobně, protože pokud nám vadí, že druhému vadí, co a jak konáme, nakonec to stejně nejvíc vadí nám samotným. Nenapadá mě na to žádná modlitba, ale napadají mě tyhle slova: Snažím se s lidmi vycházet, nikomu neubližuji a neomezuji jej, ale omezuje-li mě druhá strana jakýmkoli způsobem, soucítím ním, neboť stejně jako já je to bytost, která žije v nevědomosti.

Moje máma mě taky nikdy nepochválila, no co, ona to prostě v sobě nemá a neumí to.


Proč jsem reagoval zrovna na mariposin příspěvěk? Protože si myslím, že bude v pohodě, ví, že může být v pohodě, kdyby se nad sebou trochu zamyslela, mnohé z toho, co zde píše, by ji nemuselo vadit. Ale co já vím, třeba měla stresové období a to pak z člověka lítaj věci. Možná by se to chtělo trochu uvolnit. Ale nikdo nejsme dokonal, taky jsem se před pár dny popral s otcem. :)

dusička napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jenže Pavli, ty jsi jiná než Mariposa, tvoje maminka je jiná než její maminka. Nejde všechny rady používat paušálně. Ať radíš, komu radíš, stejně si udělá, co chce sám podle sebe. A i to, že Mariposu štve její vztah s matkou a doteď s tím nic neudělala, je de facto její rozhodnutí, i když něčím ovlivněný. Tak jako jsme ovlivněný všechny a všichni něčím.

Snad si Mariposa něco tady od nás vezme a zamyslí se nad tím.  :pussa:

:pussa:

mariposa napsal(a):

Modroočka napsal(a):

Jenže Pavli, ty jsi jiná než Mariposa, tvoje maminka je jiná než její maminka. Nejde všechny rady používat paušálně. Ať radíš, komu radíš, stejně si udělá, co chce sám podle sebe. A i to, že Mariposu štve její vztah s matkou a doteď s tím nic neudělala, je de facto její rozhodnutí, i když něčím ovlivněný. Tak jako jsme ovlivněný všechny a všichni něčím.

Jo, třeba strachem

no, ano, jsi jediná, kdo měl kdy strach ... :rolleyes:

vitto napsal(a):

To je možná taky souvislé s těma křivdama, nejsem schopná se na něco soustředit natolik, aby mi u toho utkvěla myšlenka :) Bylo/bylo - teď se dějou jiné věci.

Asi ano, já mám hlavní osu Blíženci - Střelec a neumím se umanout na křivdu ani za nic. Zapomnu.
Jenže to znamená jen jedno, Vitto - že máme některý věci o něco snadnější.

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

To je možná taky souvislé s těma křivdama, nejsem schopná se na něco soustředit natolik, aby mi u toho utkvěla myšlenka :) Bylo/bylo - teď se dějou jiné věci.

Asi ano, já mám hlavní osu Blíženci - Střelec a neumím se umanout na křivdu ani za nic. Zapomnu.
Jenže to znamená jen jedno, Vitto - že máme některý věci o něco snadnější.

CHA ! Všechny :)) Je to o síle :)

dusička napsal(a):

že koukaj jako nevinátka ale vůbec nevinátka nejsou ;)

No, to právě máš tak ty! :lol: Jináč mají tzv. rentgenový pohled......jak to zní, tak to i vypadá :)

Ahoj Girogino :) díky za Tvůj příspěvek :pussa:

lupina montana napsal(a):

dusička napsal(a):

že koukaj jako nevinátka ale vůbec nevinátka nejsou ;)

No, to právě máš tak ty! :lol: Jináč mají tzv. rentgenový pohled......jak to zní, tak to i vypadá :)

No tak to já o sobě vím, ale většinou používám jen na chlapi :jojo: A taky ani nebyl čas, bylo tolik novýho a novýho, že jsem nestačila koukat . Ale jo, pronikám do očí - Ty hodně o druhém napoví :jojo:

tak to potkávám divné štíry. znám 4 a nikdo z nich nemá rentgenový pohled, 3 z nich spíš pohledem uhýbají :/

dusička napsal(a):

lupina montana napsal(a):

dusička napsal(a):

že koukaj jako nevinátka ale vůbec nevinátka nejsou ;)

No, to právě máš tak ty! :lol: Jináč mají tzv. rentgenový pohled......jak to zní, tak to i vypadá :)

No tak to já o sobě vím, ale většinou používám jen na chlapi :jojo: A taky ani nebyl čas, bylo tolik novýho a novýho, že jsem nestačila koukat . Ale jo, pronikám do očí - Ty hodně o druhém napoví :jojo:

Já už se v tomhle trochu ztrácím, ale věřím Vám holky, že víte o čem diskutujete :vissla:

vitto napsal(a):

CHA ! Všechny :)) Je to o síle :)

No tak s tím teda souhlasit nemůžu.
A že je to o síle...............no to je, jako bys plácla: je to o obratnosti!
Nebo: di do toho a makej! :cool::lol:
Síla se hodí vždycky, ale nakonec je jí taky mnoho druhů....

vitto napsal(a):

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

To je možná taky souvislé s těma křivdama, nejsem schopná se na něco soustředit natolik, aby mi u toho utkvěla myšlenka :) Bylo/bylo - teď se dějou jiné věci.

Asi ano, já mám hlavní osu Blíženci - Střelec a neumím se umanout na křivdu ani za nic. Zapomnu.
Jenže to znamená jen jedno, Vitto - že máme některý věci o něco snadnější.

CHA ! Všechny :)) Je to o síle :)

A eště mám ascendent ve Štíru - no mrcha........

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

CHA ! Všechny :)) Je to o síle :)

No tak s tím teda souhlasit nemůžu.
A že je to o síle...............no to je, jako bys plácla: je to o obratnosti!
Nebo: di do toho a makej! :cool::lol:
Síla se hodí vždycky, ale nakonec je jí taky mnoho druhů....

O síle lásky :rodna: :vissla:

Rychtyk, že je to síle, to prostě cítíš :) Obratnosti, intuici, empatii... :)

No ta ale není daná osou Blíženci- Střelec, Duši :lol::lol: to by bylo mooc jednoduchý!

Jasně.
Takže: provázejž vás Síla, holky a kluku a dobrou s kobrou! :sova:

I jako zmlácená pětiletá holčička jsem byla věčně bojující predátor, proti komukoliv...

lupina montana napsal(a):

Jasně.
Takže: provázejž vás Síla, holky a kluku a dobrou s kobrou! :sova:

NO tak fakt, že tomu nevěříš, nedokazuje, že tomu tak nemůže být :)

Vladena napsal(a):

Jen dodatek: Hirondel nebyla zabanovaná, ale přestala přispívat pod tímto nickem někdy na jaře t.r.

Ahoj lidicky ,
jeste tohle vlakno nemam cely prelouskany.Ale tady zacnu.
Nebyla jsem zabanovana. Odesla jsem na dva mesice pryc a vratila se pod jinym jmenem a to z mnoha duvodu-jeden z nich byl technicky. :jojo:

PPavlaa napsal(a):

a kam ses dostala ty, hirondel ? zatím sis uměla jen změnit nick, to je tak všechno.

Zatim jsem si umela zmenit JEN nick? :co::D:lol:

Ty muzes posoudit jestli umim jen tohle a nebo toho umim o neco vic a nebo mnohem vic? :D

Dostala jsem se tam kam jsem chtela. :jojo::)
Pavlo jsem trochu tam a trochu tady.

no jo, hirndel je zpátky jak vyšitá koukám :/

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Jaká jsi dle mých představ? Myslíš jako třeba sečtělá, vysoká, blonďatá, obětavá, přátelská... můžu si VYMYSLET tisíc Tvých vlastností, ale do té doby dokud Tě nepotkám, budou to jen výmysly, představy, budeš něco jako románová postava - smyšlenka. Můžu si do Tebe dosadit co se mi zachce :) může to být i zábavné, ale nebude to pravda. A pro mě osobně, to bude ztráta času, tohle vymýšlení si.

A co si tedy opravdu o Tobě myslím? Že nevím kdo je Majkafa, ale budu k Tobě upřímná, myslím si, že Ti schází láska, přijetí a uznání (stejně jako tisíci dalších lidí, i mně). A taky si myslím, že pokaždé jsi jiná, dokážeš mě překvapit, někdy Tě čtu ráda, někdy ne. Máš mnoho tváří a myslím si, že některé Tvé postoje "mě nezajímá jak to máš Ty, to je Tvůj problém..." jsou jen obranou maskou proti okolí. A co je pro mě nejdůležitější je to, že z Tebe cítím pozitivní energii :)

A Ty, co si myslíš o mně, o maripose?

Jen - já nepsala, že máš víc nicků. Píšu, že SI MYSLÍM, že máš víc nicků.
Nejde mi teď psát, co si o tobě myslím.
Jen se  mi chce napsat a tak to píšu - mám tě ráda.
Btw jsem tmavovláska. :)

Tmavovlásko :):hjarta:

Cau tmavovlasky .....ja jsem taky ale blond.

Takze me rada nema. :lol:

Mari,
necetla jsem to tady vsechno.

Bolavy clovek neumi dat lasku sobe a proto ublizuje sobe i druhemu.
Je proto proste skutecne hoden soucitu.

Tim bolavym clovekem je Tva mamka,jsi jim i Ty.


Ja osobne vim ze nikdo neublizuje sam sobe = dryhym zamerne,chtene.
To znamena ze Tva mamka to take neudelala (nedela).

Psala jsi me ze se Ti libi muj podpis. To ze se Ti libi neni preci nahoda. :)

vitto napsal(a):

I jako zmlácená pětiletá holčička jsem byla věčně bojující predátor, proti komukoliv...

No tak to ale nemůžu dodat nic jiného, než co už jsem říkala - o tý svíčce :) Protože jako pětiletá holčička jsi to měla prostě shůry dáno, to sis nevybudovala v potu a slzách, to uznej. Mělas prostě nadělíno, což je dobře - jenže každej to tak nemá.
Nemluvě o tom, že kdybys jako čerstvý novorozenec musela bojovat vpodstatě o holé přežití, tak by se ti i tenhle dar nejspíše velmi rychle vyčerpal - záleželo by na tom, jak dlouho bys tak musela bojovat a jak mnoho.
Tím chci říct, že ani shůrydáno nemusí zmáknout všechno, že každej máme shůrydáno jiný a každej máme jiný podmínky, jak je rozvíjet.
A že když jednomu se to povede, neznamená to automaticky, že se to stejným způsobem a tempem povede druhému.

Lupino, já to vím, jsem takovej pitbull, i když kapesní :) V tomhle jsem měla obrovsko výhodu - statisticky existuje určité promile dětí, které týrání netraumatizuje, jsou schopny mít normální rodinu a být dobrým rodičem, ale zase se to projevilo depresí a úzkostnou poruchou, pak, v dospělosti, ale i tohle jsem nějak přeprala. Já se tady nesnažím dávat nějaké univerzální návody, nebo se na někoho vytahovat, jen nabízím poučený pohled na život víš, aby to aspoň trochu pomohlo. Že si to někdo vysvětlí, jako osobní útok, to já neovlivním :(

Arcanum napsal(a):

Mari,
necetla jsem to tady vsechno.

Bolavy clovek neumi dat lasku sobe a proto ublizuje sobe i druhemu.
Je proto proste skutecne hoden soucitu.

Tim bolavym clovekem je Tva mamka,jsi jim i Ty.


Ja osobne vim ze nikdo neublizuje sam sobe = dryhym zamerne,chtene.
To znamena ze Tva mamka to take neudelala (nedela).

Psala jsi me ze se Ti libi muj podpis. To ze se Ti libi neni preci nahoda. :)

Čau blondýno :hjarta: :D
Se vším co tu píšeš, souhlasím. Jenže... problém je ten, že to chápu jen hlavou, necítím to v srdci. Sice chápu, že mi máma nemohla dát to co sama neměla, to ale neznamená, že mě to nebolí. Bolí (=křivda). A neumím udělat to, aby mě to nebolelo :( A neumím to ani přesto, že mě to ničí. A nevím jak dál.
Ten podpis je báječnej, je jak dělanej na mě teď v tuto chvíli. Každou vteřinou vnímám strach, který je uvnitř mě samotné. A nejhorší na tom je to, že už ani nevím proč se bojím. Prostě se bojím. Celé moje tělo je tím prostoupené. Jednou jsem skutečně cítila opak, to když místo strachu moje tělo prostupovala láska. Přišlo to samo od sebe a pak to postupně vyprchalo.

Někde na jiném místě jste se bavily o tom, když malé dítě prožívá přítomné okamžiky naplno. Jo už vím, to když se Tulipánka ptala na svého syna a chození přes silnici. Ty jsi psala, že malé dítě dělá všechno naplno a jak je ponořeno do jedné činnosti, uteče mu třeba to, že přes silnici jede auto, dítě běží za motýlem a auto nevidí. Všimla jsem si, že se taky dokážu takhle ponořit do nějaké činnosti. Jenže, když jsem ponořená, uniká mi všechno ostatní. Třeba to, že už to dělám moc dlouho a měla jsem odejít na autobus a ten autobus mi pak ujede a já nedojedu na sraz, který jsem si domluvila s jiným člověkem a ten na mě bude marně čekat. Mám strach se takhle ponořit do čehokoliv, protože mi příjde, že to není slučitelný s běžným životem ve společnosti. A pak trpím, protože bytostně toužím po těchto chvílích bezstarostnosti, ale nedovolím si je, protože pak nedokážu splnit své závazky vůči společnosti :(

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

I jako zmlácená pětiletá holčička jsem byla věčně bojující predátor, proti komukoliv...

No tak to ale nemůžu dodat nic jiného, než co už jsem říkala - o tý svíčce :) Protože jako pětiletá holčička jsi to měla prostě shůry dáno, to sis nevybudovala v potu a slzách, to uznej. Mělas prostě nadělíno, což je dobře - jenže každej to tak nemá.
Nemluvě o tom, že kdybys jako čerstvý novorozenec musela bojovat vpodstatě o holé přežití, tak by se ti i tenhle dar nejspíše velmi rychle vyčerpal - záleželo by na tom, jak dlouho bys tak musela bojovat a jak mnoho.
Tím chci říct, že ani shůrydáno nemusí zmáknout všechno, že každej máme shůrydáno jiný a každej máme jiný podmínky, jak je rozvíjet.
A že když jednomu se to povede, neznamená to automaticky, že se to stejným způsobem a tempem povede druhému.

:)

vitto napsal(a):

Lupino, já to vím, jsem takovej pitbull, i když kapesní :) V tomhle jsem měla obrovsko výhodu - statisticky existuje určité promile dětí, které týrání netraumatizuje, jsou schopny mít normální rodinu a být dobrým rodičem, ale zase se to projevilo depresí a úzkostnou poruchou, pak, v dospělosti, ale i tohle jsem nějak přeprala. Já se tady nesnažím dávat nějaké univerzální návody, nebo se na někoho vytahovat, jen nabízím poučený pohled na život víš, aby to aspoň trochu pomohlo. Že si to někdo vysvětlí, jako osobní útok, to já neovlivním :(

Na mě to nepůsobilo jako útok, spíš jako to vytahování :)
Poučený...no víš co, mně to právě poučený nepřipadalo (komu jo, ať se hlásí v kabinetu :cool: ) protože bylo jasný, žes to zvládla, což je sice hezká věc, ale jinému platná jako mrtvýmu zimník, když neřekneš JAK jsi to udělala.
Manuál....a to ještě ani pak není jasno, jestli se dotyčnému bude hodit.
A když přepereš nástrahy života je fajn, jen tahle metoda opravdu není vhodná pro každého a počítám, že MAriposa na to jen mohla koukat a říkat si "dobrý...ale co já s tím, jako?" :)

Arcanum napsal(a):

Nebyla jsem zabanovana. Odesla jsem na dva mesice pryc a vratila se pod jinym jmenem a to z mnoha duvodu-jeden z nich byl technicky. :jojo:

Zapomelas heslo a zrusila prihlasovaci email?

ViktorkaM napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nebyla jsem zabanovana. Odesla jsem na dva mesice pryc a vratila se pod jinym jmenem a to z mnoha duvodu-jeden z nich byl technicky. :jojo:

Zapomelas heslo a zrusila prihlasovaci email?

Yes. :)  To je ten technicky.

PPavlaa napsal(a):

já vařím úplně průměrně, ale umřít hlady bych tě v žádném případě nenechala :kapitulation:

:D Dík, to mi odľahlo, mám nejaký záchytný bod v živote... (Inak, ja sa zataiľ zvládam živiť celkom dobre sama, vrátane varenia :P , ale skôr ide o to, že niekoho zaujíma, či som sa najedla... Lebo to je také skôr rodičovské. Partnera zaujíma, či som dobre oš... osexovaná a kamošky, kolegovia a ďalší - to radšej ani neskúmam. Ale tá starosť o to, či niekto nezomiera hladom - to je proste rodičovské - alebo starorodičovské... :jojo: )

lupina montana napsal(a):

vitto napsal(a):

To je možná taky souvislé s těma křivdama, nejsem schopná se na něco soustředit natolik, aby mi u toho utkvěla myšlenka :) Bylo/bylo - teď se dějou jiné věci.

Asi ano, já mám hlavní osu Blíženci - Střelec a neumím se umanout na křivdu ani za nic. Zapomnu.
Jenže to znamená jen jedno, Vitto - že máme některý věci o něco snadnější.

Cha, to ja ako Panna som si ich priam zbierala... :vissla: a pamätala viac ako jeden život... :vissla: Ale mám pocit, že môj brat-Lev je podobný, tak neviem, či to je len znameniami. :rodna:

Arcanum napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Nebyla jsem zabanovana. Odesla jsem na dva mesice pryc a vratila se pod jinym jmenem a to z mnoha duvodu-jeden z nich byl technicky. :jojo:

Zapomelas heslo a zrusila prihlasovaci email?

Yes. :)  To je ten technicky.

A vis, proc to vim? Pac kvuli tomu jsem se z LViktorky musela stat ViktorkouLove... ac me nekteri tady obvinovali z kdeceho...

Juuu, to je pro Mari: Pokud to ctes, (Mari), za tenhle "tah" me tady taky mnozi pranyrovali... a mne to bylo ouplne fuk. Ja vim, ze ty uz sis to s Majkou srovnala, ale melas stesti, ze "ti to nebylo tak fuk, jak mne", pak by sis sotva resila tu daleko bolavejsi krivdu, vis? :pussa:
A ted jeste jedna vzpominka, ktera se mi vynorila z pameti:
Kdyz jsi prisla a zacla prispivat, mnozi ti rikali, ze mluvis jak kniha, ale neni z toho "citit tvuj vlastni prozitek", ja to tak videla taky... Jenze dnes uz vim, PROC jsi to delala... :dudlik:
A ejhle, jak vsecko se vsim souvisi...

Arcanum, já si myslela, že to bylo tak, že jsi tu nějakou dobu nebyla a pak že ses vrátila. A pak mě taky napadlo, že se Ti stalo něco s přihlašovacím heslem :)

Viky, já nevím jestli jsi to tu dřív už psala jak to bylo s tím heslem, ale já taky měla za to, že šlo to tohle a ne o nic jiného. A navíc, Ty jsi taky tak jedinečná, že já Tě mezi ostatními rozpoznám :) :pussa:

Jenze to Mari, musi byt oboje zaraz, pac kdyz mas puvodni mail, tak ti Babi posle nove heslo, a na novy mail se pod starym nickem prihlasit nemuzes, pac ti Babi hlasi, ze tam uz nekdo takovy je...

Jo, Selimo, tohle dobře znám, partner je Panna...

No, my Panny máme nesmrteľnú pamäť... ako slon. Zabijeme sa zato? :vissla:

No ja si teda nepamatam ani kam som si pred hodinou dala kabelku,... a som tiez panna

To teda máte, tohle vám my Střelci můžeme jedině závidět :) Historky, jak jdu venčit psa, zapomenu ho celou noc venku, jsou rodinným stříbrem !

mariposa napsal(a):

Arcanum, já si myslela, že to bylo tak, že jsi tu nějakou dobu nebyla a pak že ses vrátila. A pak mě taky napadlo, že se Ti stalo něco s přihlašovacím heslem :)

Myslela jsi spravne.

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já vařím úplně průměrně, ale umřít hlady bych tě v žádném případě nenechala :kapitulation:

:D Dík, to mi odľahlo, mám nejaký záchytný bod v živote... (Inak, ja sa zataiľ zvládam živiť celkom dobre sama, vrátane varenia :P , ale skôr ide o to, že niekoho zaujíma, či som sa najedla... Lebo to je také skôr rodičovské. Partnera zaujíma, či som dobre oš... osexovaná a kamošky, kolegovia a ďalší - to radšej ani neskúmam. Ale tá starosť o to, či niekto nezomiera hladom - to je proste rodičovské - alebo starorodičovské... :jojo: )

pane bože :lol::lol::lol::godlike:

Selima napsal(a):

No, my Panny máme nesmrteľnú pamäť... ako slon. Zabijeme sa zato? :vissla:

já nejsem panna a ke smůle své i ostatních si taky pamatuju každou *

vitto napsal(a):

To teda máte, tohle vám my Střelci můžeme jedině závidět :) Historky, jak jdu venčit psa, zapomenu ho celou noc venku, jsou rodinným stříbrem !

ex byl panna a byl schopen zapomenout u obchodu i kočár s děckem :rolleyes:

Selima napsal(a):

No, my Panny máme nesmrteľnú pamäť... ako slon. Zabijeme sa zato? :vissla:

Já jsem Rak, ascendent mám přesně na rozhraní mezi Býkem a Blížencem, je to prý vražedná kombinace, říkají to všichni, co mě trochu víc znají. No a paměť, tu mám jako slon. Už mi bylo řečeno, že by bylo lepší, kdybych si toho pamatovala míň :lol::lol::lol: A já potvora si pamatuju a na just to, co by se někomu hodilo, abych zapomněla. Ale jak jsem psala, křivdy z dětství si nepamatuju, asi pro mě nebyly nijak zásadní.

mariposa napsal(a):

Ten podpis je báječnej, je jak dělanej na mě teď v tuto chvíli. Každou vteřinou vnímám strach, který je uvnitř mě samotné. A nejhorší na tom je to, že už ani nevím proč se bojím. Prostě se bojím. Celé moje tělo je tím prostoupené.  Jednou jsem skutečně cítila opak, to když místo strachu moje tělo prostupovala láska. Přišlo to samo od sebe a pak to postupně vyprchalo.

Tomu rikam vhled. Je to jako nakouknuti.Je to jako znameni ze to existuje. Ze to JE.
Clovek ma hledat vsechny zpusoby -cesty ,aby se mu tenhle vhled pak stal zivotni-zijici skutecnosti. Nikoli jen nakouknutim ale bytim.

mariposa napsal(a):

Někde na jiném místě jste se bavily o tom, když malé dítě prožívá přítomné okamžiky naplno. Jo už vím, to když se Tulipánka ptala na svého syna a chození přes silnici. Ty jsi psala, že malé dítě dělá všechno naplno a jak je ponořeno do jedné činnosti, uteče mu třeba to, že přes silnici jede auto, dítě běží za motýlem a auto nevidí. Všimla jsem si, že se taky dokážu takhle ponořit do nějaké činnosti. Jenže, když jsem ponořená, uniká mi všechno ostatní. Třeba to, že už to dělám moc dlouho a měla jsem odejít na autobus a ten autobus mi pak ujede a já nedojedu na sraz, který jsem si domluvila s jiným člověkem a ten na mě bude marně čekat. Mám strach se takhle ponořit do čehokoliv, protože mi příjde, že to není slučitelný s běžným životem ve společnosti. A pak trpím, protože bytostně toužím po těchto chvílích bezstarostnosti, ale nedovolím si je, protože pak nedokážu splnit své závazky vůči společnosti :(

Rekla bych (co me napada)  Kdyz se az prilis odstrihnes od sveta pak v nem budes ztracena.
Kdyz se naopak se svetem prilis ztotoznis,muzes ztratit samu sebe.

Prilis se podle mne mozna prevazis z jedne strany na druhou. Extremy.

ViktorkaM napsal(a):

No ja si teda nepamatam ani kam som si pred hodinou dala kabelku,... a som tiez panna

Kabelka je prkotina a raz sa nájde... ale pamätať si krivdy, urážky a ďalšie lahôdky - to je Iné kafe.

PPavlaa napsal(a):

vitto napsal(a):

To teda máte, tohle vám my Střelci můžeme jedině závidět :) Historky, jak jdu venčit psa, zapomenu ho celou noc venku, jsou rodinným stříbrem !

ex byl panna a byl schopen zapomenout u obchodu i kočár s děckem :rolleyes:

Vy tomu stále nerozumiete... prkotiny ako kabelka alebo decko sú proste "pod úroveň" Panien, my upeirame zraky k vyšším métam - a pamätáme si menej prízemné veci. :rolleyes: Veci sa snažím ignorovať s pravdivou prúpovídkou, že "s výnimkou čiernych dier vo vesmíre nikdy nič nezmine, maximálne sa premiestni - zákon zachovania hmoty a energie nepustí". :jojo: Včera som o  tom teda začala pochybovať, ale po pol hodine som kolegyni ten štvrť roka starý materiál v kope na mojom stole našla. :supr: :godlike:

:|

Selima napsal(a):

...Vy tomu stále nerozumiete... prkotiny ako kabelka alebo decko sú proste "pod úroveň" Panien, my upeirame zraky k vyšším métam - a pamätáme si menej prízemné veci.

Aha, prkotiny - kabelka - decko..., no jasne. Mas pravdu. Pamatam si VSETKY krivdy, ale AJ nadherne chvile, sto rokov stare..., pamatam si, kde lezala aka vec v mojom prvom byte, pamatam si, na ktorej strane knihy bol aky text alebo obrazok, pamatam si, kde si dcera pred tyzdnom/mesiacom/rokom nechala sponky do vlasov...
Ale na tu posr.kabelku, ktoru akutne potrebujem, lebo je v nej taky maly obraztek pre mojho vnuka, si nespomeniem. A nespomeniem si ani, kde som to kupila tie silonky za 9Kc, viem len, ze to nebola galanterka, ale zelenina... vazne. :dumbom: No to je teda krivda, ked Pavla, napr., to vsetko vie... :co:

Ja mám pamäť dosť čuchovú :D ... niektoré čuchové vnemy rozpútjaú celý kolotoč spomienok. A pamätám si fakt priveľa, pozitívneho aj negatívneho... Niekedy je to ako balvan, čo vláčim so sebou, ale ja si asi stískam svaly a pochvaľujem si, aká som trénovaná. :jojo:

Jj, krivda, že každá/ý máme pamäť na niečo iné. ;)

Arcanum napsal(a):

Kdyz se az prilis odstrihnes od sveta pak v nem budes ztracena.
Kdyz se naopak se svetem prilis ztotoznis,muzes ztratit samu sebe.

Prilis se podle mne mozna prevazis z jedne strany na druhou. Extremy.

Jak se tohle dá vyrovnat?

Snit o motylkach jenom k obrubniku u silnice, pak se vzbudit a sledovat auta...

ViktorkaM napsal(a):

Snit o motylkach jenom k obrubniku u silnice, pak se vzbudit a sledovat auta...

:supr::D 

A byt teda zodpovedna za to co zijes a co volis zit.

ViktorkaM napsal(a):

Snit o motylkach jenom k obrubniku u silnice, pak se vzbudit a sledovat auta...

No Viky, když ale jsi v něčem ponořená durch, jak bys najednou měla vědět, že právě teď jsi u obrubníku a dál už je silnice? Já to mám tak, že z toho ponoření pořád vyskakuju, takže si ve finále vlastně pořádně se ponořit ani nedovolím, abych něco nezmeškala. Nevím jestli se tomu dá rozumět :dudlik:

vitto napsal(a):

Daniela M napsal(a):

vitto napsal(a):

Hele, mariposo - já tady chodím číst už drahně let, nikdy jsem neměla potřebu diskutovat, až jednou. Jakmile jsem začala přispívat, začal mě tu jakýsi jedinec oslovovat Danielo, nevím proč, nevím, kdo je Daniela, asi nějaká místní uživatelka... No a co? Copak na tom opravdu záleží? Já jsem já a to je pro mě stěžejní :) Pokud mě něco zaujme, reaguju, přečtu si reakce ostatních, odpovím na ty inspirativní, ostatní nechám být... vždyť je to jenom internet, propána :) Způsob trávení volného času :)

Milá vitto, příspívám jen ojediněle a né stále. Nemám čas na rozebírání všeho, ale také nikdy nikoho neodsuzuji za to, že má potřebu komunikovat tak, jak komunikuje. Vše má svůj důvod a není nutno toto rozebírat. Pro někoho je to jediné uvolnění z každodenního shonu, starostí a také jediná možná komunikace s ostatními a tu musíme tolerovat. Přeji vše dobré.:hjarta: Daniela

HEH??

Tak a ja uz prisla na vsecko, hec. A ze mi to dlouho vrtalo hlavenkou... :rock:

mariposa napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Snit o motylkach jenom k obrubniku u silnice, pak se vzbudit a sledovat auta...

No Viky, když ale jsi v něčem ponořená durch, jak bys najednou měla vědět, že právě teď jsi u obrubníku a dál už je silnice? Já to mám tak, že z toho ponoření pořád vyskakuju, takže si ve finále vlastně pořádně se ponořit ani nedovolím, abych něco nezmeškala. Nevím jestli se tomu dá rozumět :dudlik:

Divej. Stokrat jsem sla zamyslena, a pak jsem cestou nabourala treba do lampy, co znacky nebo dopisni schranky u kraje chodniku. Tady na novem bydlisti mame takovou zabranu pro auta, je to takova zaroucena trubka. Ta si se mnou taky parkrat zahrala duci-duc. Ze vseho jsem mela pak nejake modriny, bolelo me to. Tak pred takovyma prekazkama v sneni si po nejake dobe davas pozor uz automaticky... Ale to zna kazdy... Ovsem, rozeznat, kde je "pomyslny" obrubnik, kdyz ses zaneprazdnena lovem motylu, no, to uz je tezsi... ja nevim, mela jsem obdobi, ze mi na tom moc nezalezelo, jestli me neco zajede, nebo ne... mozna to mas taky..., ale pak najednou prislo neco (zamilovala jsem se, do chlapa, a nasledne i do sebe), a uz mi zaclo zalezet i na tom, aby me neco neprejelo... ale hrozilo mi to dal, pac jsem byla zvykla nerozhlizet se...
Terapeutka rekla: zkuste se vzit do toho, ze i kdyz snite (ja jsem tomu rikala ze bloumam ve svem bohatem vnitrnim svete), VZDYCKY sebou vedete male dite, a to musite za kazdou cenu privest bezpecne domu...
Podle mne tohle je to "vyrovnani"... i kdyz je to zpocatku tezke, ale ja si na to male decko vedle sebe jaksi zvykla...

Viky, to je pěkný příklad. Ale já neměla na mysli přímo přecházení silnice :D ale jiný příklad.
Například: jsi doma a kreslíš si a jsi do toho max. zabraná. Jsi do toho zabraná natolik, že Ti unikne, že už je pět hodina a Ty jsi měla v půl pátý opustit byt a jít na autobus. Napadá mě taky, že to může i souviset s lpěním. Protože někdy bych stokrát radši pokračovala v kreslení než šla na autobus. Máš něco rozdělaný, jde Ti to baví Tě to, jsi do toho ponořená a ... teď toho musíš nechat a jít ven. Vůbec všimnout si toho, že už je půl pátý a že máš skončit je to o čem mluvím. Protože když jsi ponořená, tak pojem času mizí.
No a já z důvodu toho, že jsem dlouhodobě dávala přednost tomu chození na autobus a plnění jiných povinností, jsem si vlastně tohle tvoření (meditaci) nedovolovala, protože jsem věděla, že se při tom ztratím v čase a ten čas, že bych měla věnovat spíš těm povinnostem :( Nevím jestli alespoň trochu rozumíš? :)

Ale to vs, ze rozumim. Treba nedavno se mi stalo... nebyla jsem zabrana zrovna do malovani (ac to delam), byla jsem jenom dooost unavena, spankovy deficit a tak, vedela jsem, ze MUSIM nekam jit a pritom jsem citila silenou unavu a potrebu jit spat... Rekla sjem to dceri: POTREBUJU VZBUDIT V CAS X. Slibila. Ja se na to spolehla...
Tak. Hodinu po tom, co me mela dcera vzbudit (!!!) me ze "spanku REM" probouzi zvoneni... ma prvni reakce je "uz je cas X???" . . . ten clovek netusil, co to rikam, (byl to ten, co na mne cekal, a nedockal se)... blablabla, pac jeho cas byl taky drahej, NESETKALI jsme se. Pozdeji kdyz jsem to probirala s dcerou, rikala, mami, ja te vzbudila, ty jsi se posadila, vypadalas uplne normalne, odpovidala jsi mi a reklas, ze nikam nejdes...
Chnapkas?
Mozna ne (pac ja vim, jsem hrozne slozita... pfuj, tak to nechci, a precis s tim musim nejak zit, no... :grater: )
Ok, "polopate"...
Ja byla zamerena na "sve spani, svuj odpocinek" (=tvemu prirovnani k malovani). Bylo ale potreba vstat. Ja pro to "vstani" udelala vsecko, co bylo v mych silach = pozadala jsem o pomoc dceru...= ty se taky chces podridit "svemu radu = jit na autobus
Ona taky udelala vsecko, co bylo v jejich silach..
A presto TO NEVYSLO...= tvemu "ja byla ponorena a nevnimala cas"
A co?
A nic.
Ja to tomu cloveku pozdeji rekla, jak to bylo, a...
NO?      (Uz trosku vnimas?)
NIC SE NESTALO!

Kdyz do tohoto vseho "vklinis" mnou zminovane decko (ty si muzes najit treba neco jineho, jiny obraz... hm...pro - tvoji zodpovednost samu za sebe /uf, doufam, ze jsem nic timto nezvorala!!! :styrka: /...), a budes na TO (v mem pojeti dite) myslet porad, tak ti nic nehrozi, fakt. Kdyz "zaspis autobus", "dite" vedelo, ze nemuzes jinak. Podminka je jedina: Respektujes to, ze to dite je porad s tebou a prbiras za nej veskerou zodpovednost...

mariposa napsal(a):

Protože někdy bych stokrát radši pokračovala v kreslení než šla na autobus.

Tak jo ,tak v tom takhle pokracuj a uvidime jak obstojis v tomhle svete. :)

mariposa napsal(a):

Viky, to je pěkný příklad. Ale já neměla na mysli přímo přecházení silnice :D ale jiný příklad.
Například: jsi doma a kreslíš si a jsi do toho max. zabraná. Jsi do toho zabraná natolik, že Ti unikne, že už je pět hodina a Ty jsi měla v půl pátý opustit byt a jít na autobus. Napadá mě taky, že to může i souviset s lpěním. Protože někdy bych stokrát radši pokračovala v kreslení než šla na autobus. Máš něco rozdělaný, jde Ti to baví Tě to, jsi do toho ponořená a ... teď toho musíš nechat a jít ven. Vůbec všimnout si toho, že už je půl pátý a že máš skončit je to o čem mluvím. Protože když jsi ponořená, tak pojem času mizí.
No a já z důvodu toho, že jsem dlouhodobě dávala přednost tomu chození na autobus a plnění jiných povinností, jsem si vlastně tohle tvoření (meditaci) nedovolovala, protože jsem věděla, že se při tom ztratím v čase a ten čas, že bych měla věnovat spíš těm povinnostem :( Nevím jestli alespoň trochu rozumíš? :)

Ja som prkatická Panna a riešim to budíkom na mobile. :rodna: Dovolím si byť kreatívna, meditovať, tancovať, snívať (alebo fotiť a upravovať fotk&), ale potom zazvoní budík a prejdem do tej druhej reality :D zarábania peňazí a boja o prežitie.

Viky, zajímavý, něco mě u toho napadlo :)

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Protože někdy bych stokrát radši pokračovala v kreslení než šla na autobus.

Tak jo ,tak v tom takhle pokracuj a uvidime jak obstojis v tomhle svete. :)

No dobrý, tak asi neobstojím, protože svět takhle nefunguje.

Dlouho jsem plnila jen povinnosti a šťastná jsem nebyla. Teď si kreslím, ale z výčitek svědomí jsem ještě nešťastnější. Jsem ztracená.

mariposa napsal(a):

...Dlouho jsem plnila jen povinnosti a šťastná jsem nebyla. Teď si kreslím, ale z výčitek svědomí jsem ještě nešťastnější. Jsem ztracená.

Ne, Mari. Ted "hledas svoji vlastni cestu k onomu budiku"..., najdes ji, neboj. Mozna s nejakyma modrinama na kolinkach, ale najdes... :jojo:

Někomu tak svět funguje :)
Co se týče toho vynořování a zanořování, časem se naučíš mít malou kontrolku v hlavě, která tě nebude rušit, ale pozorní, když je čas - a jak moc je to důležité. Autopilota.....víš přece? TAkový ten "stav mysli, podobný orientálnímu transu, ve kterém většina lidí řídí (Pratchett)" :lol:

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Protože někdy bych stokrát radši pokračovala v kreslení než šla na autobus.

Tak jo ,tak v tom takhle pokracuj a uvidime jak obstojis v tomhle svete. :)

No dobrý, tak asi neobstojím, protože svět takhle nefunguje.

Dlouho jsem plnila jen povinnosti a šťastná jsem nebyla. Teď si kreslím, ale z výčitek svědomí jsem ještě nešťastnější. Jsem ztracená.

A proč takto ode zdi ke zdi?

Zkus něco mezi tím - zlatou střední cestu.... :par:
(= splnit si své základní povinnosti a pak si ve volném čase do aleluja kreslit...)

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Tak jo ,tak v tom takhle pokracuj a uvidime jak obstojis v tomhle svete. :)

No dobrý, tak asi neobstojím, protože svět takhle nefunguje.

Dlouho jsem plnila jen povinnosti a šťastná jsem nebyla. Teď si kreslím, ale z výčitek svědomí jsem ještě nešťastnější. Jsem ztracená.

A proč takto ode zdi ke zdi?

Zkus něco mezi tím - zlatou střední cestu.... :par:
(= splnit si své základní povinnosti a pak si ve volném čase do aleluja kreslit...)

Ode zdi ke zdi -protoze nekdy by si stokrat radeji kreslila nez sla na autobus.

A v tom je ten hacek. :)

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

No dobrý, tak asi neobstojím, protože svět takhle nefunguje.

Dlouho jsem plnila jen povinnosti a šťastná jsem nebyla. Teď si kreslím, ale z výčitek svědomí jsem ještě nešťastnější. Jsem ztracená.

A proč takto ode zdi ke zdi?

Zkus něco mezi tím - zlatou střední cestu.... :par:
(= splnit si své základní povinnosti a pak si ve volném čase do aleluja kreslit...)

Ode zdi ke zdi -protoze nekdy by si stokrat radeji kreslila nez sla na autobus.

A v tom je ten hacek. :)

Jenže to bychom si přeci všichn raděj kreslili, než šli na autobus! (Rozuměj - raděj dělali, to co nás baví, než své povinnosti.)
A přesto všichni musíme zvládnout obojí. :jojo:

Myslím, že i mariposa najde způsob zlaté střední cesty, když ji bude hledat.
Kdo hledá, najde.

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ode zdi ke zdi -protoze nekdy by si stokrat radeji kreslila nez sla na autobus.

A v tom je ten hacek. :)

Jenže to bychom si přeci všichn raděj kreslili, než šli na autobus! (Rozuměj - raděj dělali, to co nás baví, než své povinnosti.)

Ba ne Blossom,vsichni ne.  Nekoho jeho povinnosti bavi take. :)

Ale o tom to tady neni.

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

mariposa napsal(a):

No dobrý, tak asi neobstojím, protože svět takhle nefunguje.

Dlouho jsem plnila jen povinnosti a šťastná jsem nebyla. Teď si kreslím, ale z výčitek svědomí jsem ještě nešťastnější. Jsem ztracená.

A proč takto ode zdi ke zdi?

Zkus něco mezi tím - zlatou střední cestu.... :par:
(= splnit si své základní povinnosti a pak si ve volném čase do aleluja kreslit...)

Ode zdi ke zdi -protoze nekdy by si stokrat radeji kreslila nez sla na autobus.

A v tom je ten hacek. :)

Bych stokrát raději, ale nakonec ne. V tom by mohl být ten háček?

Arcanum napsal(a):

Blossom napsal(a):

Arcanum napsal(a):

Ode zdi ke zdi -protoze nekdy by si stokrat radeji kreslila nez sla na autobus.

A v tom je ten hacek. :)

Jenže to bychom si přeci všichn raděj kreslili, než šli na autobus! (Rozuměj - raděj dělali, to co nás baví, než své povinnosti.)

Ba ne Blossom,vsichni ne.  Nekoho jeho povinnosti bavi take. :)

Ale o tom to tady neni.

To je něco co bych jednou chtěla zažít. Zatím jsem zjistila, že vzdoruju. Mám hodně zážitků, kdy jsem musela dělat věci, které jsem nechtěla. Opakovaně a opakovaně a jako dítě jsem se zašprajcla a v tom zašprajcnutí setrvávám. Beru to vlastně jako újmu na sobě, když mám ZASE dělat něco co musím. Je stav dětské mysli, je to zašmodrchaný, chtěla bych to rozmotat a být volná (od těhle myšlenek).

mariposa napsal(a):

Například: jsi doma a kreslíš si a jsi do toho max. zabraná.  Jsi do toho zabraná natolik, že Ti unikne, že už je pět hodina a Ty jsi měla v půl pátý opustit byt a jít na autobus. Napadá mě taky, že to může i souviset s lpěním. Protože někdy bych stokrát radši pokračovala v kreslení než šla na autobus. Máš něco rozdělaný, jde Ti to baví Tě to, jsi do toho ponořená a ... teď toho musíš nechat a jít ven. Vůbec všimnout si toho, že už je půl pátý a že máš skončit je to o čem mluvím. Protože když jsi ponořená, tak pojem času mizí. 
No a já z důvodu toho, že jsem dlouhodobě dávala přednost tomu chození na autobus a plnění jiných povinností, jsem si vlastně tohle tvoření (meditaci) nedovolovala, protože jsem věděla, že se při tom ztratím v čase a ten čas, že bych měla věnovat spíš těm povinnostem :( Nevím jestli alespoň trochu rozumíš? :)

Selima Te napriklad pochopila tak ze jsi skutecne naprosto ponorena treba do kresleni a unika Ti pojem casu,takze proto mluvi o budiku ,ze ona sama si nastavi budik aby ji pomohl k vytrzeni z ponoreni.

Ty jsi svoje slova v tomhle prispevku nahore podle mne nevolila dle nejhlubsi uprimnosti k sobe a k nam.

Dnes se priznavas ze je to vzdor. To znamena neni to o tom ze jsi natolik ponorena ze Ti unika realita.

Proto jsem ti psala at si teda v tom pokracujes a uvidis jak obstojis.

Proste si vyber. Byt umanuta,vzdorovat a nebo ne. A nes za sva rozhodnuti zodpovednost.

Arcanum napsal(a):

A nes za sva rozhodnuti zodpovednost.

:)

mariposa napsal(a):

Beru to vlastně jako újmu na sobě, když mám ZASE dělat něco co musím. Je stav dětské mysli, je to zašmodrchaný, chtěla bych to rozmotat a být volná (od těhle myšlenek).

Hm....možná máš "špatné" povinnosti? :lol:
Myslím takové, které ve tvých očích jsou vlastně zbytečné. Protože, kdybys měla dejme tomu chalupu a v ní krávu, kozu a prase a houf dětí, tak by ti bylo nad slunce jasnější, že ty povinnosti (všechny je nakrmit a obstarat) přímo souvisejí s tvým přežitím.
Možná bys pod nimi klesala a byla unavená a raději dělala něco jiného a jánevím co ještě...ale rozhodně by ti nepřipadaly OTRAVNÉ.
Neboli - mně se taky nechce jít plejt kedlubny (a vlastně bych je klidně mohla koupit, žejo? Ale když vnučka ták miluje utrhnout si vlastní jídlo......) a odkládám to. Jenže teď napršelo, já vím, že se mi to bude dělat daleko snadněji a kromě toho vím, že když to po tom dešti ještě odložím, že už to pak bude pletí na palici :cool:
Jestli mi rozumíš, co tím chci říct......

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A nes za sva rozhodnuti zodpovednost.

:)

"Opakovaně a opakovaně a jako dítě jsem se zašprajcla a v tom zašprajcnutí setrvávám. "

Hlavne ze se u toho setrvavani ve sprajcu jeste culis ,to je pohoda. :lol:

Já nějak nechápu, Mariposo, z čeho máš ty výčitky svědomí.
U sebe jsem zjistila, že je to pro mě důležité si to říct, protože výčitky svědomí je zvláštní útvar. Něco jako hromádka pod závěsem, myslíš si, že je to hovínko, obcházíš ho obloukem, je ti za něj stydno, zdvihá se ti žaludek jednak z něj a druhak z představy, že bys ho měla uklízet a kdo ho asi tak mohl udělat, odsuzuješ se za to, že ho tam necháváš tak dlouho, že už ani nesmrdí ....... A tak to jde do té doby, dokud se jednou nesebereš, ten hadr nestrhneš a nezjistíš, že ..... je tam třeba malý kaštan, který se klube ze země a stíněný tím hadrem chřadne. Nebo je to úplně jinak.
Prostě jediné, co se dá udělat s výčitkama svědomí konstruktivního, je prozkoumat je. K tomu taky jsou.

lupina montana napsal(a):

mariposa napsal(a):

Beru to vlastně jako újmu na sobě, když mám ZASE dělat něco co musím. Je stav dětské mysli, je to zašmodrchaný, chtěla bych to rozmotat a být volná (od těhle myšlenek).

Hm....možná máš "špatné" povinnosti? :lol:
Myslím takové, které ve tvých očích jsou vlastně zbytečné. Protože, kdybys měla dejme tomu chalupu a v ní krávu, kozu a prase a houf dětí, tak by ti bylo nad slunce jasnější, že ty povinnosti (všechny je nakrmit a obstarat) přímo souvisejí s tvým přežitím.
Možná bys pod nimi klesala a byla unavená a raději dělala něco jiného a jánevím co ještě...ale rozhodně by ti nepřipadaly OTRAVNÉ.
Neboli - mně se taky nechce jít plejt kedlubny (a vlastně bych je klidně mohla koupit, žejo? Ale když vnučka ták miluje utrhnout si vlastní jídlo......) a odkládám to. Jenže teď napršelo, já vím, že se mi to bude dělat daleko snadněji a kromě toho vím, že když to po tom dešti ještě odložím, že už to pak bude pletí na palici :cool:
Jestli mi rozumíš, co tím chci říct......

Např. "povinnosti" na zahradě mě baví, baví mě taky vařit, prát, starat se o domácnost, šít, háčkovat... dělat rukama. Ale nebaví mě studovat školu, protože si jiní myslí, že to je pro mě to nejlepší. A nebaví mě, že kvůli tomu, že si mám do hlavy drtit letopočty nemůžu právě jít plít na zahradu ty kedlubny. Přímo mě drtí, když mi táta tvrdí, že se neumím postarat o domek a zahradu, že by mě určitě nebavilo zatápět v kamnech - a to právě o tomhle já sním, na čas jsem si to mohla zkusit, topit jen v kamnech a starat se o domek a byly to nejkrásnější momenty, vysněné. Přímo si lebedím v tom jít naštípat třísky a zatopit. Ale protože si táta myslel, že je pro mě lepší studovat a biflovat se místo starání se o domácnost, tak jsem se toho starání vzdala a dělala povinnost - učit se. A přitom jsem to vždycky nesnášela.

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

A nes za sva rozhodnuti zodpovednost.

:)

"Opakovaně a opakovaně a jako dítě jsem se zašprajcla a v tom zašprajcnutí setrvávám. "

Hlavne ze se u toho setrvavani ve sprajcu jeste culis ,to je pohoda. :lol:

:rock: :reta:

Bramborka napsal(a):

Já nějak nechápu, Mariposo, z čeho máš ty výčitky svědomí.
U sebe jsem zjistila, že je to pro mě důležité si to říct, protože výčitky svědomí je zvláštní útvar. Něco jako hromádka pod závěsem, myslíš si, že je to hovínko, obcházíš ho obloukem, je ti za něj stydno, zdvihá se ti žaludek jednak z něj a druhak z představy, že bys ho měla uklízet a kdo ho asi tak mohl udělat, odsuzuješ se za to, že ho tam necháváš tak dlouho, že už ani nesmrdí ....... A tak to jde do té doby, dokud se jednou nesebereš, ten hadr nestrhneš a nezjistíš, že ..... je tam třeba malý kaštan, který se klube ze země a stíněný tím hadrem chřadne. Nebo je to úplně jinak.
Prostě jediné, co se dá udělat s výčitkama svědomí konstruktivního, je prozkoumat je. K tomu taky jsou.

Bomba! Ten kaštan.

Mám výčitky svědomí z toho, že bych měla udělat (chci udělat) to co chci, navzdory tátovi!
Doma už nebydlím 10 let, je mi 30, s přítelem máme fajn bydlení v centru města, asi před rokem tátův kamarád pronajímal byt, v místě kde bych vůbec bydlet nechtěla (paneláky) a táta se toho chytl a přemlouval mě, abysme se tam přestěhovali. Řekla jsem 3x ne, počtvrté jsem podlehla a řekla jsem, že se na něj alespoň podíváme, ale! že to neznamená, že tam půjdeme. Byla to chyba, byl to ústupek, protože když jsem pak tátovi řekla, že jsme se rozhodli zůstat kde jsme a stěhovat se nebudeme, tak se na mě naštval a nemluvil se mnou 2 měsíce. A já tohle těžko nesu, protože mu vděčím za to, že mě měl alespoň on rád, když jsem byla malá. Jednou mi řekl, že jsem ho zklamala a mě to tolik bolelo, že už tu bolest nechci opakovat.
Studuju školu, ale sama dobře vím, že jí studovat nechci. Zmínila jsem se před ním, že s tím seknu. Okamžitě mi řekl, že ať mě tohle ani nenapadne, že v žádném případě. Cítím se jako v pasti, on mě celou dobu na studiích podporoval, dával mi peníze. Za to, naoplátku bych měla tu školu pro něj dostudovat. Tenhle zamotanec jsem si svojí nevědomostí způsobila sama. A tak mám teď výčitky udělat to co chci - nechat školy a začít pracovat a ZKLAMAT tátu.
A tenhle týden táta ještě přitvrdil, řekl mi, že má pro mě připravených 200.000,- za ten diplom. Já ale nechci být na prodej!!!
Cítím z jeho strany tlak a proto na sebe tlačím i já. Vím, že tu školu chci nechat, ale mám z něj strach, že ho ztratím. Že ho zklamu, všechna jeho očekávání, že vyjde na povrch, že nejsem taková za jakou on mě má.

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

:)

"Opakovaně a opakovaně a jako dítě jsem se zašprajcla a v tom zašprajcnutí setrvávám. "

Hlavne ze se u toho setrvavani ve sprajcu jeste culis ,to je pohoda. :lol:

:rock: :reta:

Pokousi Te v Tobe  spratek? :cool:

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Arcanum napsal(a):

"Opakovaně a opakovaně a jako dítě jsem se zašprajcla a v tom zašprajcnutí setrvávám. "

Hlavne ze se u toho setrvavani ve sprajcu jeste culis ,to je pohoda. :lol:

:rock: :reta:

Pokousi Te v Tobe  spratek? :cool:

Asi jo, když Tě napadlo o tom mluvit.
Dovolím si dovolit si spratka :dudlik:

mariposa napsal(a):

Asi jo, když Tě napadlo o tom mluvit.
Dovolím si dovolit si spratka :dudlik:

No, hlavne ze vis ze kazdy cin ma odpovidajici dusledky. A ty mnohdy sladke zrovan nejsou,zejo?  :dudlik:
Ale kdo chce kam at jde. Vzdyt ta zodpovednost mu stejne neunikne. :P

Arcanum napsal(a):

mariposa napsal(a):

Asi jo, když Tě napadlo o tom mluvit.
Dovolím si dovolit si spratka :dudlik:

No, hlavne ze vis ze kazdy cin ma odpovidajici dusledky. A ty mnohdy sladke zrovan nejsou,zejo?  :dudlik:
Ale kdo chce kam at jde. Vzdyt ta zodpovednost mu stejne neunikne. :P

Jo, všechno má své důsledky. Když sporcuju dva řízky místo jednoho, tak se přejím. Například.
Mohla bys mi ale říct jaký důsledek bude mít to, že jsem na Tebe vyplázla jazyk?

No sláva! :supr: Konečně ses dobrala k meritu věci - což bylo nejdůležitější. Teď už je na tobě, kolik posbíráš odvahy a jak budeš reagovat.
Jestli řekneš tátovi "tati, studuju to jen kvůli tobě, protože tě nechci zklamat a až dostuduju, koupím si chalupu a budu v ní hospodařit - protože to je to, co mě plní radostí a uspokojením. Pokud mi dáš těch dvěstě litrů i tak, budu ráda, pokud ne, nebude to vadit ničemu"
Anebo budeš riskovat a přerušíš školu a praštíš tím? Ale ty už musíš mít jen kousek ne?
Mám takovou kamarádku....ta má tatínka metr (já ho znám) tatínek příšera je to, tak trošku. A ona (teď je jí 43) celý život dělá všechno pro to, aby ji ten tatínek konečně pochválil: se stejnými pocity jako ty dostudovala školu, která ji nebavila a jejíž studium rozhodně moc nezúročila - a co myslíš?
A nic!
Tak teď je to na jejím nejstarším synovi, aby byl ten pan Úžasnej, za kterýho ji tatínek pochválí...a co myslíš? Nepochválí! Nikdy!!
Tak jen abys tak nedopadla taky.....

mariposa napsal(a):

Mohla bys mi ale říct jaký důsledek bude mít to, že jsem na Tebe vyplázla jazyk?

Mluvila jsem o spratkovi v tobe. :cool:

Kdyz se mas tu potrebu ptat na neco takovyho, tak si proste zaroven potrebujes na svoji otazku najit odpoved sama. :jojo: :)

Laštůvka myslela patrně toho Spratka - jenže v pojmu Spratek je malinko chaos, jak jsem sama nedávno zjistila - a myslím si, že já ho chápala a chápu podobně jako ty, takže bych ti ho na nějaký čásek jistě dopřála :cool::lol:

lupina montana napsal(a):

a myslím si, že já ho chápala a chápu podobně jako ty, takže bych ti ho na nějaký čásek jistě dopřála :cool::lol:

Chapes ho stejne jako kdo? A jak ho chapes?

Zdravím, máš se ráda?

mariposa napsal(a):

Bramborka napsal(a):

Já nějak nechápu, Mariposo, z čeho máš ty výčitky svědomí.
U sebe jsem zjistila, že je to pro mě důležité si to říct, protože výčitky svědomí je zvláštní útvar. Něco jako hromádka pod závěsem, myslíš si, že je to hovínko, obcházíš ho obloukem, je ti za něj stydno, zdvihá se ti žaludek jednak z něj a druhak z představy, že bys ho měla uklízet a kdo ho asi tak mohl udělat, odsuzuješ se za to, že ho tam necháváš tak dlouho, že už ani nesmrdí ....... A tak to jde do té doby, dokud se jednou nesebereš, ten hadr nestrhneš a nezjistíš, že ..... je tam třeba malý kaštan, který se klube ze země a stíněný tím hadrem chřadne. Nebo je to úplně jinak.
Prostě jediné, co se dá udělat s výčitkama svědomí konstruktivního, je prozkoumat je. K tomu taky jsou.

Bomba! Ten kaštan.

Mám výčitky svědomí z toho, že bych měla udělat (chci udělat) to co chci, navzdory tátovi!
Doma už nebydlím 10 let, je mi 30, s přítelem máme fajn bydlení v centru města, asi před rokem tátův kamarád pronajímal byt, v místě kde bych vůbec bydlet nechtěla (paneláky) a táta se toho chytl a přemlouval mě, abysme se tam přestěhovali. Řekla jsem 3x ne, počtvrté jsem podlehla a řekla jsem, že se na něj alespoň podíváme, ale! že to neznamená, že tam půjdeme. Byla to chyba, byl to ústupek, protože když jsem pak tátovi řekla, že jsme se rozhodli zůstat kde jsme a stěhovat se nebudeme, tak se na mě naštval a nemluvil se mnou 2 měsíce. A já tohle těžko nesu, protože mu vděčím za to, že mě měl alespoň on rád, když jsem byla malá. Jednou mi řekl, že jsem ho zklamala a mě to tolik bolelo, že už tu bolest nechci opakovat.
Studuju školu, ale sama dobře vím, že jí studovat nechci. Zmínila jsem se před ním, že s tím seknu. Okamžitě mi řekl, že ať mě tohle ani nenapadne, že v žádném případě. Cítím se jako v pasti, on mě celou dobu na studiích podporoval, dával mi peníze. Za to, naoplátku bych měla tu školu pro něj dostudovat. Tenhle zamotanec jsem si svojí nevědomostí způsobila sama. A tak mám teď výčitky udělat to co chci - nechat školy a začít pracovat a ZKLAMAT tátu.
A tenhle týden táta ještě přitvrdil, řekl mi, že má pro mě připravených 200.000,- za ten diplom. Já ale nechci být na prodej!!!
Cítím z jeho strany tlak a proto na sebe tlačím i já. Vím, že tu školu chci nechat, ale mám z něj strach, že ho ztratím. Že ho zklamu, všechna jeho očekávání, že vyjde na povrch, že nejsem taková za jakou on mě má.

lupina montana napsal(a):

No sláva! :supr: Konečně ses dobrala k meritu věci - což bylo nejdůležitější. Teď už je na tobě, kolik posbíráš odvahy a jak budeš reagovat.
Jestli řekneš tátovi "tati, studuju to jen kvůli tobě, protože tě nechci zklamat a až dostuduju, koupím si chalupu a budu v ní hospodařit - protože to je to, co mě plní radostí a uspokojením. Pokud mi dáš těch dvěstě litrů i tak, budu ráda, pokud ne, nebude to vadit ničemu"
Anebo budeš riskovat a přerušíš školu a praštíš tím? Ale ty už musíš mít jen kousek ne?
Mám takovou kamarádku....ta má tatínka metr (já ho znám) tatínek příšera je to, tak trošku. A ona (teď je jí 43) celý život dělá všechno pro to, aby ji ten tatínek konečně pochválil: se stejnými pocity jako ty dostudovala školu, která ji nebavila a jejíž studium rozhodně moc nezúročila - a co myslíš?
A nic!
Tak teď je to na jejím nejstarším synovi, aby byl ten pan Úžasnej, za kterýho ji tatínek pochválí...a co myslíš? Nepochválí! Nikdy!!
Tak jen abys tak nedopadla taky.....

Lupi, už jen sezobnout třešinku na dortu. Ale já se asi vnitřně zašprajcla a dokončit to prostě nechci. V zimě jsem odevzdala diplomku. Ale oni mi jí vrátili. Moje vedoucí práce odešla na mateřskou a nekomunikuje, konzultantka jeden týden řekla, že bude mou konzultantkou, druhý týden řekla, že vlastně nemá čas, zlomila jsem si nohu... dotáhla jsem to tak daleko, že fyzicky už nemůžu dál. Bolí mě kosti, klouby, mám permanentní horečku, 4x po sobě zánět rohovky, bolí mě celé tělo, přestala jsem ti totálně věřit, ztratila jsem se sama sobě... šla jsem na kineziologii, došly jsme k závěru, že mám žít svůj život a ne tátův. A teď si říkám proč to tu všechno říkám, jakobych se vymlouvala... prostě vím, že se už učit nechci, jen mám strašný strach tátovi říct, že místo magistra bude mít obyčejnou Katku, která ale má dostatek odvahy k tomu žít svůj vlastní život, sama za sebe. Že nebude mít VŠ titul, ale najde si obyčejnou práci a bude zkoušet žít sama za sebe. Já se bojím... že na to nejsem dostatečně silná. Že neunesu ty důsledky co to s sebou nese :(

A máš pravdu a je to celé venku

Arcanum napsal(a):

lupina montana napsal(a):

a myslím si, že já ho chápala a chápu podobně jako ty, takže bych ti ho na nějaký čásek jistě dopřála :cool::lol:

Chapes ho stejne jako kdo? A jak ho chapes?

No jako Mariposa, přece :co: Si myslím.
Já ho chápu doslovně - jako Zlobivé dítě v nás, takže když jsi musela být vzorná až nejvzornější, tak trošku té spratkovatosti ti může velmi prospět na vytvoření rovnováhy ;)

Emilije, psala jsem tu že ne. Ale zkouším se ráda mít.

lupina montana napsal(a):

Arcanum napsal(a):

lupina montana napsal(a):

a myslím si, že já ho chápala a chápu podobně jako ty, takže bych ti ho na nějaký čásek jistě dopřála :cool::lol:

Chapes ho stejne jako kdo? A jak ho chapes?

No jako Mariposa, přece :co: Si myslím.
Já ho chápu doslovně - jako Zlobivé dítě v nás, takže když jsi musela být vzorná až nejvzornější, tak trošku té spratkovatosti ti může velmi prospět na vytvoření rovnováhy ;)

Třeba tak, že když se doma chováš jako spratek, tak Tě máma seřeže a nebude s Tebou mluvit, jako dítě si teda myslíš, že být spratkem Ti ubližuje, že Tě ostatní nebudou mít rádi a ty chceš aby Tě měli rádi - zase blbost, člověk se pak začně strašně přetvařovat, ze spratka andělem