Ahoj lidičky,
mám trápení,které mě samotnou překvapuje a neumím si s tím poradit.Poslední dobou mi hrozně vadí partnerova maminka.Nikdy jsem si s ní nijak zvlášť neměla co říct.Ani ona se se mnou moc nebavila,návštěva jednou za čas a ze slušnosti popovídaní,ale jinak nic víc. Každopádně to začalo po narození dvojčátek.Dříve jsme se vídali jednou tak za měsíc nebo dva a to jsem ještě partnerovi musela připomenout, aby se mamince taky ozval ,no a ted k nám chodí skoro 4x týdně.Hodně mi ze začátku pomohla což jsem moc ráda,bylo to a je s dvouma dětma náročné-(svoji mámu už nemám) ale já jí tady takhle často nechci.Jenže občas mívám nějakou práci a potřebuji hlídání a tak nemůžu nic říct,protože jí holt potřebujeme,pak by mohla říct,že na hlídání je mi dobrá.ALe jinak jako babička je moc hodná.Nedávno jsme se přestěhovali a dali jí naše klíče od bytu,aby když by se něco dělo,tak aby byli u ní .Ale ona když jde na návštěvu,tak  si odemkne sama.Vím,že mi nic nevezme,ale prostě mi to vadí!Chci aby chodila maximálně 2x týdně,ale přitom ji potřebuji a tak to v sobě dusím a hrozně mě to užírá.Nevím,kde se tento pocit ve mě vzal.Kdokoliv jiný,kdo si chce holčičky pujčit a pochovat tak mi nevadí,ale ona ano.I po porodu,kdy jsem se těšila na partnera,tak   hned první den musela přijít s nímChtěla jsem aby to byla naše chvíle.ted holky neviděla přes týden a hned jak se jí strašně stýskalo,že je hrozně dlouho neviděla.Přijde mi to až přehnané.Ale kdo ví,kdyby to byla moje máma tak to budu určitě vidět jinak.Proto je to těžké říci i partnerovi.Možná,že sama vím co to je,možná Žárlivost? ,že tady není moje máma a ona má holčičky jen pro sebe..nevím...jinak v životě vycházím s lidma moc dobře a mají mě rádi...ale ona mi prostě vadí.Co mám dělat a jak to mám zkousnout?

no, nevím, co poradit..snad jen, pokud to neumíš tchýni říct, požádej manžela,aby s ní promluvil.Pokud nechceš,aby si sama odemykala, nechávej si z druhé strany klíče..ale každopádně jí to jeden z vás řekněte.Ona zřejmě vůbec netuší, že něco dělá špatně.
Manželovo rodiče taky měli klíče..pro případ "co kdyby"..ale jednou mi sem babička takhle vpadla, zaklepala a odemkla,já ji neslyšela a pak jsem se tak lekla,že mě málem kleplo :) a od té doby zvoní . Můžeš to zkusit zahrát...:)

Neřekla bych že je to žárlivost, mě by to taky vadilo. Tchýně je tchýně! Řekla bych jí že mi vadí když si odemyká sama když jsme doma! Ale hlavně bych to řešila přes partnera ať ji slušně vysvětlí že si nepřeješ tak časté návštěvy. Určitě to partner pochopí. Raději to vyřešit hned, než se pak hádat.

Janino, dvojčata se dají zvládnout i bez pomoci, to za prvé. Za druhé se babičce nediv - (asi) první vnučky, natož zned dvě... no to se nediv, že je z nich celá pokakinkovaná . To nemá nic společnýho s tím, že jste se dřív tolik nestýkaly.
Možná by měl manžel mamince vysvětlit, že i když čekáš její návštěvu, byla bys radši, kdyby zazvonila (a podtrhnout, že tím mimča nevzbudí - třeba je tohle ten kámen ourazu), třeba jen proto, aby tě, já nevím, třeba nepotkala svlečenou, ve vaně...
Jenže, děvečko, dokud (máš pocit, že) se bez její pomoci neobejdeš - což zjevně ano - tak se s její častou přítomností budeš muset smířit. Úplně jinak by to vypadalo, kdybys ji nepotřebovala a tím pádem si mohla "diktovat", jak často se s dětmi uvidí, kdyby se ti to náhodou "zrovna nehodilo"
Já teda k dětem jezdím po předchozí dohodě nebo na přímé pozvání (a ne tak často) - ale kdyby mi řekly "mami, nechoď, jen buď na hřebíčku, kdyby bylo třeba pohlídat..." tak bych zřejmě přestala jezdit vůbec a nechala si vnoučata vozit ukázat

Janino, v životě je vždycky "něco za něco".

Pokud nejsi schopna si s novorozenými dvojčaty poradit sama až tak, že potřebuješ výpomoc tchýně, budeš se muset smířit s tím, že Ti tchyně dochází do domácnosti i tehdy, kdy ji "nepotřebuješ" a s její přítomností se smířit. Ohledně její docházky sis měla nastavit určitá pravidla hned od začátku - před návštěvou se bud ohlásit tím, že Tě tchyně prozvoní, než vyjede z domova, nebo že zazvoní, než si odemkne. To jsi ale měla říct tchyni Ty osobně už ze začátku a ne, abys přemýšlela o tom, že na takové prkotiny nastrčíš manžela, aby to za Tebe řešil on. Co vadí TOBĚ, máš řešit TY na rovinu a přímo, je velmi hloupé volit nějaké okliky a zatahovat do celé záležitosti ještě manžela.

Já ještě suše podotýkám, že dopomoc babiček jejich matkám v péči o zdravá vnoučata vůbec není samozřejmostí, jejich povinností nebo dokonce nárokovou záležitostí, nýbrž je to čistě záležitostí jejich dobré vůle!!! Babička vůbec není povinna 4x týdně dojíždět k vám domů a pomáhat Ti s miminky a já být Tebou, tak bych tento fakt měla velmi dobře na paměti a podle toho bych se i chovala :jojo:

Pokud jsi zdravá a zdravé jsou i děti, měla bys být schopna obstarat domácnost a děti bez výpomoci třetí osoby, pokud ani jedno nezvládáš, musíš přijmout pomoc tchyně a její výskyt u Tebe doma se zaťatými zuby a mlčet. Samozřejmě existuje i třetí varianta - když doma nechceš u dětí tchýni - najmout si placenou pomocnici v domácnosti nebo slečnu k dětem a za jejich služby jim platit nemalý peníz, ale obávám se, že za takový návrh by s Tebou Tvůj muž asi rychle vyběhl :D

Myslím, že vše drhne v té komunikaci. Rozhodně ji požádej, aby vždycky zazvonila, než si odemkne, protože jí nechceš jako nezvanou návštěvu něčím praštit. Já to tak mám nastavený, když jdu do bytu k rodičům, tak zvoním a odemykám, když chodí dcery ke mně, tak zazvoní a odemknou si vchodové dveře (mohu sklidit nevyžehlené prádlo, uklidit kýbl apod :lol: , aby nepřišly na to, že nemám vždy vše OK - bydlíme ve 3. patře). Uklidni jí, že děti tím zvoněním nevzbudí a tebe připraví na návštěvu.

V první řadě opravdu promluv s manželem.. říkáš, že dříve jsi to stejně byla ty, kdo na styk s maminkou pamatoval, takže on asi pochopí a nebude ti mít za zlé, že tu tchýni nechceš mít každej den, sám po tom asi netouží.
Pokud s ní budete probírat její návštěvnost, měl by to skutečně udělat on, a rozhodně nesmí říct, že ji tam TY nechceš.. rozhodně musí mluvit o VÁS, že VY dva byste uvítali to a to.. stejně za tu "zlou" budeš ty..
S těma klíčema.. taky se mi ekluje, když někdo nechápe, že ty klíče dostal jako naši zálohu, kdyby bylo potřeba, a nebo když je požádán o zalívání kytek po dobu dovolené..
Ale na druhou stranu, možná to skutečně myslí jen dobře - je zcela odhodlaná ti co nejvíce pomoci, protože mít dvojčata je skutečně záhul, takže jednak nemusí zvonit a děti tak případně nevzbudí, a druhak, nemusíš vstávat a jít jí otevřít, zrovna třebas krmíš, přebaluješ, a takhle ti to ona ulehčuje, že nemusíš ke dveřím..

Mám to se svou tchýní podobně.. první vnouče, nečekané a dlouho toužebně očekávané, je už v důchodu, žádné velké koníčky, pár kamarádek naštěstí ano, ale děda už umřel, takže je fakt sama.. takže ta naše Anička je náplní jejího života.. už v těhotenství mě strašně štvala, jak dlouho dopředu nakupovala, sháněla, se strašným nadšením, a přitom se ani neptala, jestli to chci, jakou chci barvu, jestli budu koupat ve vaničce nebo v kyblíku.. cítila jsem se v kleštích, že mi to linkuje,a přitom jsem jí až tak nechtěla kazit radost..
A taky mi bylo hrozně líto, že naši bydlej daleko a nevidíme se tak často, že si moje maminka toho miminka tolik neužije, taky je to jejich první vnouče, vymodlené..

Ale už se to uklidňuje.. jednak jsem jí párkrát na rovinu řekla, že koupila něco, co už dávno mám, pak koupila i věci, které byly zbytečné, a já ji vždycky s úsměvem sprdnu, že zas utrácela.. no a přítel už to s ní pak taky probíral.. že si to taky chci vybrat sama.. tak jsme zavedli kasičku, že když ji bude svrbět ruka, že chce utrácet, tak tam hodí dvacku :) ale hlavně, snažím se, když jdeme do města, jí udělat radost v tom, že jdeme spolu do sekáče, já si něco vyberu, něco ona, co já schválím, a většinou to chce zaplatit, že je to od ní pro aničku.. a jsme spokojené obě, ona že koupila, a já, že to můžu malé dát a babi je pyšná :-) a když můžu, sama tchýni poprosím, jestli by nesehnala to a to, a ona nadšená, že může pomoct..

No a to si myslím, že bys mohla zkusit s těma návštěvama.. zkus s ní víc komunikovat dopředu.. zavolej, babi, představ si, malej se dneska otočil,, a jak se máš ty.. no a jak to vidíš tento týden, babi, kdy přijedeš? aha, no, zítra radši nejezdi, prosím tě, budu tu mít návštěvu.. v pozítří tě teda čekám ve dvě, super.. no a ve středu ne, já tě sem nechci tahat každej den, nejezdi, my jsme s (jméno muže) domluveni, že si uděláme pěknej společnej den, víš, jak je furt v práci, chceme být taky spolu, jako rodina, ať si malých užije.. noa co třebas v pátek, myslíš, že bys mi mohla pohlídat? strašně by mi to pomohlo..atd atd..
Prostě ji vmanévrovat do pocitu, že se s ní počítá, že je strašně platná, ale aby pochopila, že někdy máte prostě svůj program.. a je skutečně jedno, jestli vám ta návštěva skutečně přijede..
A kdyby přišla i tak, překvápko? aspoň by se ukázalo, že vaše soukromí respektovat nechce a byl by to důvod jí to vysvětlit rázněji a vzít ty klíče zpět.

Ještě mě napadlo vyměnit zámek.. přijde, klíč nepasuje, podiví se.. zazvoní, otevřeš, podiví se.. a jó, maminko, já úplně zapomněla, manžel předevčírem ztratil klíče, představ si tu melu, všechno jsme prohledali, ale asi je ztratil, jak jel na kolo/nakupovat, tak jsme šílení strachem ze zlodějů sháněli novou fabku.. a pokud by se ptala, kdy dostane ona svůj novej - jé, já ani nevím, kam je manžel dal.. asi v dílně.. fakt nevím.. ale nevadí, však zazvoníš a já ti otevřu..
Ale upřednostňuju jednání na rovinu.. ona to zkousne, neboj :-)

Kiara napsal(a):

Já ještě suše podotýkám, že dopomoc babiček jejich matkám v péči o zdravá vnoučata vůbec není samozřejmostí, jejich povinností nebo dokonce nárokovou záležitostí, nýbrž je to čistě záležitostí jejich dobré vůle!!! Babička vůbec není povinna 4x týdně dojíždět k vám domů a pomáhat Ti s miminky a já být Tebou, tak bych tento fakt měla velmi dobře na paměti a podle toho bych se i chovala :jojo:

Pokud jsi zdravá a zdravé jsou i děti, měla bys být schopna obstarat domácnost a děti bez výpomoci třetí osoby, pokud ani jedno nezvládáš, musíš přijmout pomoc tchyně a její výskyt u Tebe doma se zaťatými zuby a mlčet. Samozřejmě existuje i třetí varianta - když doma nechceš u dětí tchýni - najmout si placenou pomocnici v domácnosti nebo slečnu k dětem a za jejich služby jim platit nemalý peníz, ale obávám se, že za takový návrh by s Tebou Tvůj muž asi rychle vyběhl :D

Ale jestli jsem dobře pochopila, nejde o to, že by Janina babičku vůbec nechtěla, nebo že by péči vyžadovala! Naopak, právěže místo 4x týdně by bohatě stačilo, kdyby babička přijela tak 2x.. a její pomoc je ceněna, jen se to nesmí přehánět..

A věta o zaťatejch zubech je taky mimo.. není to přece buď/anebo.. jen proto, že občas potřebuju pomoci, nejsem povina snášet příkoří, které se mi zdá přes míru. Jde o to najít kompromis, mezi její a tchýninou touhou se stýkat..

A na závěr, Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..

je velmi hloupé volit nějaké okliky a zatahovat do celé záležitosti ještě manžela
Myslím, Kiaro, že "od vlastního" se to poslouchá (a přijímá) trochu líp. Jestli spolu holky nepekly už dřív, mohla by to tchýně slyšet jako "nevěsta mě tu nechce", kdežto totéž vyjádření od syna může vzít tak, že si to vlastně neuvědomila.
Hloupé je, že manžel (asi) dosud neví - Janina píše "Proto je to těžké říci i partnerovi." Samozřejmě neznám jejich rodinné nastavení, ale nedivila bych se, kdyby jí po svěření se řekl "žádnej problém, já to s mámou vyřídím" - podle mého babi nebude nějakej extra generál, spíš se třese na miminka a celou novou rodinu prostě bere za vlastní - tak co by zvonila, když jde "ke svejm" :D
Nakonec - zatím od nikoho neslyšela, že je něco špatně... tak bych jí její chování "nevyčítala". Klidně si může myslet, že je to takhle v pořádku pro všechny zúčastněné.

Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..
Milá Lazurko, dvojčata jedna a jako druhorodička, takže jsem k nim měla ještě 2,5 leté batole. Babičku-tchýni přes půl republiky, tudíž hlídání tak 1x ročně na pár dnů, manžela v práci od nevidím do nevidím... a bylo to před cca 30 lety, tudíž i bez spousty dnešních vymožeností. Jen taková prkotina - denně (bez dalšího prádla) kolem 60-80 plín, bez automatky, v hrnci vyvářenejch, na půdě věšenejch ;) To si nestěžuju, pouze konstatuju.

Lazurka napsal(a):

A na závěr, Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..

:D Tak helena Ti na Tvůj dotaz odpoví zajisté sama :D a já jsem sice nevychovala dvojčata, ale děti se mi narodily 18 měsíců po sobě, takže si troufám tvrdit, že určitou rámcovou představu přeci jenom mám ;)

Janino a potrebujes jeji pomoc s beznou peci o deti nebo treba proto, ze chodis do prace? Pokud musis odchazet, tak podle me ti nezbyva nez drzet pusu a krok. Teda muzes samozrejme pozadat o zazvoneni nez jde do bytu apod., ale asi si neumim predstavit, ze moji mame reknu, ze muze prijit jen kdyz jdu do skoly a jinak ne. Proste ji potrebuju, tudiz kdyz se mi neco nelibi, tak to reknu (nastesti moje mama to bere), ale kdyz neuspeju, tak mam smolika. Ja to beru tak, ze deti budou mit super vztah s babickou, coz je podle me hodne. Navic jak jsou vetsi, tak si je i radsi obcas vezme k sobe, coz je velike plus. ;) Ale pokud babi potrebujes na beznou peci o deti, tak holt se vic zaprahni a babicce slusne podekuj, ze ti pomohla ze zacatku, ale ze to uz zvladas. Ale ze je samozrejme vitana a jen at da predem vedet, kdy dojede. Pak uz muzes rict, ze mas nejaky program a jindy se na navsteve domluvit. To, ze tchyni nutne nepotrebujes ma velkou vyhodu, ze nemusis jako v prvnim pripade drzet pusu, ale kdyz nebude babicka respektovat tvoje nazory, tak mas proste lepsi pozici nez v prvnim pripade. A nemyslim vyhrozovani jak deti neuvidi, ale proste je to vsechno snazsi.

A ja mam deti 15 mesicu od sebe, tudiz taky mam trochu paru o cem to je. ;) Ale jestli janina babicku potrebuje (treba kvuli te praci) 2x tydne, tak zase jen tezko rekne, aby jindy nez krome nutneho hlidani nechodila, to by bylo docela neomalene. Tak to vnimam ja.

helena napsal(a):

Milá Lazurko, dvojčata jedna a jako druhorodička, takže jsem k nim měla ještě 2,5 leté batole. Babičku-tchýni přes půl republiky, tudíž hlídání tak 1x ročně na pár dnů, manžela v práci od nevidím do nevidím... a bylo to před cca 30 lety, tudíž i bez spousty dnešních vymožeností. Jen taková prkotina - denně (bez dalšího prádla) kolem 60-80 plín, bez automatky, v hrnci vyvářenejch, na půdě věšenejch ;) To si nestěžuju, pouze konstatuju.

Děkuji za odpověď, a smekám :jojo:

Holky moc děkuji za vaše rady.Lazurko,ty jsi to vystihla přesně :-) viz.tvůj příspěvek

(Ale jestli jsem dobře pochopila, nejde o to, že by Janina babičku vůbec nechtěla, nebo že by péči vyžadovala! Naopak, právěže místo 4x týdně by bohatě stačilo, kdyby babička přijela tak 2x.. a její pomoc je ceněna, jen se to nesmí přehánět..)

Taky jim pořád něco kupuje na sebe ačkoliv jsem jí řikala a sama ví,že toho mám plný krabice od kamarádky,která má taky dvojčata a ještě dostávám od jedné kamarádky,která má holčičku,takže to holky ani neunosí.Raději kdyby koupila umělou výživu ,tak bych byla radši.ALe ona vždy,že se jí to hrozně líbilo a nedokázala odolat.Kdyby to byla moje máma,tak to řeknu,ale tady se člověk pořád bojí,aby nebyl za toho zlýho,prostě to je dost choulostivé a já takové věci moc sdělovat neumím.

Jinak já jí ráda uvidím,ale ne,že ona sama od sebe řekne,já se zítra zastavím atp.S těma klíčema to určitě bude tak,že to nemyslí zle,ale já bych jí raději chodila otevřít.Říkala jsem to partnerovi a on,řekl,že jí to poví.Ale asi jak radíte by bylo lepší,kdybych jí to řekla sama.Dneska jí to zkusit říct,snad najdu odvahu a doufám,že se neurazí.. Jo a vnoučátka to jsou první, 8 měsíční.

Janino tak veci bych vubec neresila, chce to koupit, tak at to koupi. Podekuj a bud to vyuzijes nebo ne. Ohledne toho, ze ti zavola, ze se zitra stavi, bych rekla, ze zitra ne, prijde kamaradka (jdu pryc, chci byt s holkama sama apod.). Potrebujes ji teda na bezny provoz nebo ne?

Janino, ty se pořád jen bojíš babičce něco říct, ale ona snad není tak hrozná, aby to nešlo, ne? No tak si hadýrky vezmi (já taky prcky ráda oblíkám, oplítám, obšívám), poděkuj a řekni "je to krásný, ale holky by víc potřebovaly..." Velmi pravděpodobně to dopadne tak, že příště donese ten sunar nebbo plíny a navrch ještě to, čemu neodolala
No a když řekne "já se zítra zastavím", navrhni jiný termín s tím, že zítra se ti to nehodí a sama od sebe nevysvětluj proč - odpovídej až na přímý dotaz. Klidně "babičko, já chci být s dětmi sama".

nepotřebuji,když jsem ted byla týden pryč,tak jsem to s holkama taky zvládla sama.Jde jen o koupání,protože večer většinnou brečí a nechtějí spát,tak když je tady tak jsem ráda,že pomůže,ale já to klidně oželím a bude mi stačit když pomůže,jen když tady bude.S domácností pomoc nepotřebuji to zvládám sama.Ona je chce prostě vídat,to mi je jasný.

helenko asi tak,bojím se to říct,ale ted jste mi dodaly odvahu a já to teda zkusím podle vašich rad vyřešit.

Janino o to lip. Pokud je to normalni zenska, tak to pochopi, i kdyz ne treba napoprve. ;) A za par let budes rada, ze k nim ma hezky vztah a vezme si je treba na cely den (nebo dokonce vikend) :)

Janino, kdyby tvoje tchýně byla z těch, co žerou snachy, věř, že bys to dávno poznala...
Podívej, ona žije v přesvědčení, že pro vás dělá to nejlepší a dokud se nedozví - tj. TY /nebo teda manžel, no ;)) jí neřekneš, že ne - tak to bude dělat dál.
A jestli "je chce prostě vídat", není nic snadnějšího, než jí obě holky "vrazit" na víkend, nebo aspoň na sobotu od sedmi do sedmi . Klidně s tím, že je bude mít v nějakém rozumném rozmezí sama pro sebe a u vás nebude tak často.

No jo - nevybereš si...
Ale tchýni znáš dobře a zvaž, jak tuto "výtku" - ať už od manžela nebo od Tebe přijme.
Jestli se třeba neurazí...
Ono bez pomoci s dvojčaty to jde jaksi hůř, že...
U nás je to tak, že tchýně nechodí vůbec, nepomáhá vůbec, jen si stěžuje, že my jí nevozíme malého ukázat... Nedá se nic dělat, jen by mi sem tam hlídání při návštěvě lékaře, nebo při pečení, či větším úklidu bodla... Nevybereš si.

Ono bez pomoci s dvojčaty to jde jaksi hůř, že...
Teď je to ještě zlatý... počkej, až se rozběhnou. Já jeden čas uvažovala o kšírách a stopovacím vodítku, který bych držela uprostřed

Jj, sourozenci jsou dvojčata a ze vzpomínek  vyšlo najevo, že i kšíry se hodily. :lol:
A to když hlídala babička, která už neměla tak rychlé nohy - a mamka musela do práce. ;)

Janino, já už jsem ve věku potencionálních babiček, takže Tvůj problém vidím trošku z jiné pozice.

Mně by na místě Tvojí tchýně bylo nesmírně líto, když bych dobrovolně pomáhala snaše s dvojčaty, protože jako nezkušená matka-prvorodička si ještě se spoustou věcí nedovede poradit, běhala bych k nim domů 4x do týdne třeba i na úkor svého volného času, mohla bych se přetrhnout, abych mladé rodině pomohla jak finančně, tak s péčí o děti a snacha o mně na to konto zakládala na internetu vlákna s názvem "Nemohu vystát tchýni" :D

Kiaro, proč tak ostře?
Podle mě to babička dělá dobrovolně a ráda. Kdyby nechtěla, neměla tolik času nebo peněz, zřejmě by to nějak omezila. Podívej, já babička jsem, několikanásobná, a neznamená to, že jsem se mohla přetrhnout, aby dětičky, potažmo vňoučátka nějak nestrádala mou "nepomocí". Ono je to všechno o dohodě a komunikaci (ke který u Janiny zatím nedošlo) - a taky umím říct "nechci, nemám, neudělám".

Kiaro ono se rika (ted nevim presne jak) "pachat dobro". Sice je bezva, ze se tchyne snazi, ale pokud je to pres nejakou pomyslnou caru, tak je to spis na skodu mez k uzitku, byt si ten pachajici muze myslet neco jineho. Proste je se potreba domluvit, aby to vyhovovalo nejen aktivni babicce, ale i Janine :)

heleno, můj příspěvek nebyl myšlen nijak ostře - jestli má někdo pocit, že ano, tak se dopředu omlouvám ;)

Já jen, že není vždy samozřejmostí, že babičky-tchyně snachám dobrovolně a rády pomáhají, že by měly snachy tuto pomoc trošičku ocenit a hledat více rozumnou dohodu na základě kompromisů a "úlitby Bohům" z jedné nebo z druhé strany :)

pecule napsal(a):

Kiaro ono se rika (ted nevim presne jak) "pachat dobro". Sice je bezva, ze se tchyne snazi, ale pokud je to pres nejakou pomyslnou caru, tak je to spis na skodu mez k uzitku, byt si ten pachajici muze myslet neco jineho. Proste je se potreba domluvit, aby to vyhovovalo nejen aktivni babicce, ale i Janine :)

Ano, pecule, tomu rozumím :jojo: Čeho je moc, toho je někdy i příliš a obě strany by se měly domluvit na nějakých rozumných pravidlech :jojo:
Myslím si, že to drhne zejména proto, že se zakladatelke vlákna až doteď "neozvala" a snášela pasivně celou situaci s tím, že se tchyně třeba "dovtípí". Nu, nedovtípila se :D takže je na místě s maminkou si sednout a nějak zaobaleně jí to vysvětlit, co ano a co už tedy ne :jojo:

Kiara napsal(a):

Mně by na místě Tvojí tchýně bylo nesmírně líto, když bych dobrovolně pomáhala snaše s dvojčaty, protože jako nezkušená matka-prvorodička si ještě se spoustou věcí nedovede poradit, běhala bych k nim domů 4x do týdne třeba i na úkor svého volného času, mohla bych se přetrhnout, abych mladé rodině pomohla jak finančně, tak s péčí o děti a snacha o mně na to konto zakládala na internetu vlákna s názvem "Nemohu vystát tchýni"

Považuji za blbost, že matka prvorodička je nezkušená a nedovede si se spoustou věcí poradit. Taky jsem byla prvorodička a poradila jsem si se vším a nikoho jsem za zadkem nepotřebovala. A pokud ano, o pomoc jsem si požádala. Pokud má ovšem tchýně problém se svým životem a udělala si z dvojčat a snachy středobod vesmíru, tak to taky není nic moc.

Osobně si s tchýni promluvila na rovinu, ale diplomaticky a s taktem, na prvním místě bych jí vypíchla, že si její pomoci moc cením a vážím, ale že bych se také ráda osamostatnila a byla s dětmi více sama. A že když najednou slyšíš chrastění  klíčů že máš infarktovou situaci, že se k vám plíží lupič, tak ať je tak moc  hodná a buď se předem domluví, nebo třeba prozvoní na mobil než přijde atd.

A věř, že sama jsi taky schopná to zvládnout. Člověk v sobě má neskutečné rezervy, ale s pomocí to jde lépe a snadněji. Pokud je tchýně rozumná, bude to respektovat. Pokud ne, můžeš přijít o hlídání. Já osobně bych raději přišla o hlídání, než byla natlačená do kouta. ;)

Jani, jako nastávající matka dvojčat (tzn. že vůbec netuším, do čeho lezu) radím strategicky si veškerou možnou pomoc nechávat a neodmítat :D Rozhodně nejsi méněcenná matka jen proto, že někdo jiný to s dvojčaty zvládá nebo zvládl bez pomoci - každý dítě je jiný, každá situace jiná, věřím, že bys to zvládla úplně sama, ale proč se vyčerpávat, když je tu někdo, kdo je ochotný pomoct. A to nemluvím o tom, že holčičky budou mít babičku, která je miluje, a to je krásný vklad do života, o který bych je nerada obírala :jojo:

Takže já radím vrcholnou strategii - opatrně, ale pevně budovat hranice a babičku usměrňovat. Třeba jí leccos fakt dojde i bez otevřených konfliktů. S tím zvonením to jde říct třeba i hezky a hlavně to hned vykompenzovat něčím, co ji potěší - že jsi třeba ráda, že mají holčičky takovou babičku, nebo říct, že se holčičky vždycky smějou, když přijde, prostě si něco vymysli :gloria:  Pokud bys raději ocenila UV místo oblečků, zkus se nenápadně zmínit, že u tebe byla kamarádka a donesla dvě krabice UV, jak moc ti to pomohlo, protože "ty ceny, znáte to, ty jsou prostě strašný..." Zkus to prostě na starou paní strategicky a trpělivě, já věřím, že to půjde, sama říkáš, že není zlá, jen přemrštěně nadšená :)

Ještě mě napadá k těm pocitům, jak dlouho jsi po porodu? Ona ta hormonální bouře fakt udělá divy a může to trvat pár měsíců, než se srovnáš. Třeba jsi fakt citlivější a podrážděnější, než bys byla normálně - ono taky máš velký zápřah fyzický a psychický, tak se není co divit. Věřím, že tě mrzí, že tvá máma si holčiček užívat nemůže, ale mysli na ně, jak fajn pro ně je mít babičku, která se stará. Na Maminkách a dětech so hodně holek stěžuje ma babičky, které nemají zájem a nepohlídají, to je zase opačný extrém.

No a teprve kdyby to strategicky nešlo, tak bych se uchýlila k tomu, že jednu nebo dvě věci, které vadí nejvíc, vyřídí manžel. Ono to je fakt "od vlastního" jiný a hlavně někdy prostě pomůže třetí osoba jako zprostředkovatel.

Držím palce a ať se vám s holčičkama daří :)

Janina08 napsal(a):

Ahoj lidičky,
mám trápení,které mě samotnou překvapuje a neumím si s tím poradit.Poslední dobou mi hrozně vadí partnerova maminka.Nikdy jsem si s ní nijak zvlášť neměla co říct.Ani ona se se mnou moc nebavila,návštěva jednou za čas a ze slušnosti popovídaní,ale jinak nic víc. Každopádně to začalo po narození dvojčátek.Dříve jsme se vídali jednou tak za měsíc nebo dva a to jsem ještě partnerovi musela připomenout, aby se mamince taky ozval ,no a ted k nám chodí skoro 4x týdně.Hodně mi ze začátku pomohla což jsem moc ráda,bylo to a je s dvouma dětma náročné-(svoji mámu už nemám) ale já jí tady takhle často nechci.Jenže občas mívám nějakou práci a potřebuji hlídání a tak nemůžu nic říct,protože jí holt potřebujeme,pak by mohla říct,že na hlídání je mi dobrá.ALe jinak jako babička je moc hodná.Nedávno jsme se přestěhovali a dali jí naše klíče od bytu,aby když by se něco dělo,tak aby byli u ní .Ale ona když jde na návštěvu,tak  si odemkne sama.Vím,že mi nic nevezme,ale prostě mi to vadí!Chci aby chodila maximálně 2x týdně,ale přitom ji potřebuji a tak to v sobě dusím a hrozně mě to užírá.Nevím,kde se tento pocit ve mě vzal.Kdokoliv jiný,kdo si chce holčičky pujčit a pochovat tak mi nevadí,ale ona ano.I po porodu,kdy jsem se těšila na partnera,tak   hned první den musela přijít s nímChtěla jsem aby to byla naše chvíle.ted holky neviděla přes týden a hned jak se jí strašně stýskalo,že je hrozně dlouho neviděla.Přijde mi to až přehnané.Ale kdo ví,kdyby to byla moje máma tak to budu určitě vidět jinak.Proto je to těžké říci i partnerovi.Možná,že sama vím co to je,možná Žárlivost? ,že tady není moje máma a ona má holčičky jen pro sebe..nevím...jinak v životě vycházím s lidma moc dobře a mají mě rádi...ale ona mi prostě vadí.Co mám dělat a jak to mám zkousnout?

hm :/   myslím, že i kdyby se rozkrájela, tak se ti nezavděčí :kapitulation:

A ještě s tím oblečením - tchýni nemám, ale měla jsem stejný problém s mamkou. U ní se mi osvědčilo: Mami, jsi moc hodná, vážím si toho, ale mám toho moc a je to zbytečné vyhazování peněz. Ale potřebovala bych tohle a tohle, tak jestli tě můžu moc poprosit, vždycky mi zavolej než něco koupíš a domluvíme se, co by se mi hodilo. Ty těch peněz taky moc nemáš a je škoda je utrácet za zbytečnosti, když můžeš koupit něco co užijeme mnohem více. Jsi zlatá, že na nás myslíš a fakt si toho cením.
Mamka sice byla zaskočená, ale uznala, že mám pravdu a že těch peněz je skutečně škoda.... Můžeš tchyni navrhnout, že bys ocenila, kdyby třeba přinesla místo oblečení xyz.... A když to podáš s láskou a s porozumněním a pochopením toho druhého, tak to určitě půjde :). Tchyně si třeba myslí, že máš spoustu obnošených oblečků, tak aby měly holčičky něco nového, pěkného..... Komunikace, komunikace, komunikace......

A ještě jedna věc. Uvědom si, že svojí mamku už nemáš. Nebylo by od věci mít "druhou mamku", když si vzájemně stanovíte respektovatelné hranice.

Janina08 napsal(a):

Holky moc děkuji za vaše rady.Lazurko,ty jsi to vystihla přesně :-) viz.tvůj příspěvek

(Ale jestli jsem dobře pochopila, nejde o to, že by Janina babičku vůbec nechtěla, nebo že by péči vyžadovala! Naopak, právěže místo 4x týdně by bohatě stačilo, kdyby babička přijela tak 2x.. a její pomoc je ceněna, jen se to nesmí přehánět..)

Taky jim pořád něco kupuje na sebe ačkoliv jsem jí řikala a sama ví,že toho mám plný krabice od kamarádky,která má taky dvojčata a ještě dostávám od jedné kamarádky,která má holčičku,takže to holky ani neunosí.Raději kdyby koupila umělou výživu ,tak bych byla radši.ALe ona vždy,že se jí to hrozně líbilo a nedokázala odolat.Kdyby to byla moje máma,tak to řeknu,ale tady se člověk pořád bojí,aby nebyl za toho zlýho,prostě to je dost choulostivé a já takové věci moc sdělovat neumím.

Jinak já jí ráda uvidím,ale ne,že ona sama od sebe řekne,já se zítra zastavím atp.S těma klíčema to určitě bude tak,že to nemyslí zle,ale já bych jí raději chodila otevřít.Říkala jsem to partnerovi a on,řekl,že jí to poví.Ale asi jak radíte by bylo lepší,kdybych jí to řekla sama.Dneska jí to zkusit říct,snad najdu odvahu a doufám,že se neurazí.. Jo a vnoučátka to jsou první, 8 měsíční.

Pochop, že se líp kupují nějaké "oblečky" než krabice UV, na tvém místě bych byla ráda, že mám holčičky v novém a nemusí nosit "staré" věci.

Kiara napsal(a):

Janino, já už jsem ve věku potencionálních babiček, takže Tvůj problém vidím trošku z jiné pozice.

Mně by na místě Tvojí tchýně bylo nesmírně líto, když bych dobrovolně pomáhala snaše s dvojčaty, protože jako nezkušená matka-prvorodička si ještě se spoustou věcí nedovede poradit, běhala bych k nim domů 4x do týdne třeba i na úkor svého volného času, mohla bych se přetrhnout, abych mladé rodině pomohla jak finančně, tak s péčí o děti a snacha o mně na to konto zakládala na internetu vlákna s názvem "Nemohu vystát tchýni" :D

cítím to stejně a bojím se doby kdy stanu tchýní :kapitulation:

Kiara napsal(a):

Lazurka napsal(a):

A na závěr, Heleno a Kiaro, kolikpak dvojčat jste jako prvorodičky vychovaly, když máte takovou představu o zvládání..

:D Tak helena Ti na Tvůj dotaz odpoví zajisté sama :D a já jsem sice nevychovala dvojčata, ale děti se mi narodily 18 měsíců po sobě, takže si troufám tvrdit, že určitou rámcovou představu přeci jenom mám ;)

Ja mam deti 15 mesicu po sobe a myslim si,ze dvojcata zvladnout je mnohem horsi,zvlast,kdyz jsou miminka,pak zacnou obe nastejno chodit,hrozna predstava.
Ja ty deti po sobe zvladala dobre,obe jsem mela s plenama ,ktery jsem denne prala,ale priznam se,ze jsem je zehlila jen do 14 dnu po porodu.Pomoc zadnych babicek jsem nemela.Jeste jsem si stacila usit zavesy z kanyrkama do obyvaku po prichodu z porodnice.

Janina08 napsal(a):

Holky moc děkuji za vaše rady.Lazurko,ty jsi to vystihla přesně :-) viz.tvůj příspěvek

(Ale jestli jsem dobře pochopila, nejde o to, že by Janina babičku vůbec nechtěla, nebo že by péči vyžadovala! Naopak, právěže místo 4x týdně by bohatě stačilo, kdyby babička přijela tak 2x.. a její pomoc je ceněna, jen se to nesmí přehánět..)

Taky jim pořád něco kupuje na sebe ačkoliv jsem jí řikala a sama ví,že toho mám plný krabice od kamarádky,která má taky dvojčata a ještě dostávám od jedné kamarádky,která má holčičku,takže to holky ani neunosí.Raději kdyby koupila umělou výživu ,tak bych byla radši.ALe ona vždy,že se jí to hrozně líbilo a nedokázala odolat.Kdyby to byla moje máma,tak to řeknu,ale tady se člověk pořád bojí,aby nebyl za toho zlýho,prostě to je dost choulostivé a já takové věci moc sdělovat neumím.

Jinak já jí ráda uvidím,ale ne,že ona sama od sebe řekne,já se zítra zastavím atp.S těma klíčema to určitě bude tak,že to nemyslí zle,ale já bych jí raději chodila otevřít.Říkala jsem to partnerovi a on,řekl,že jí to poví.Ale asi jak radíte by bylo lepší,kdybych jí to řekla sama.Dneska jí to zkusit říct,snad najdu odvahu a doufám,že se neurazí.. Jo a vnoučátka to jsou první, 8 měsíční.

Janino ono je neco jineho tchyne a neco jineho vlastni matka.Tvoje mamka by te mohla rict cokoliv,urcite by te nevadilo ji mit naprdelenou doma casto.Vim to podle sebe,kdyz jeste moje mamka zila,byla jsem rada,ze ke me za detma chodila i,kdyz jsme se casto hadali,ale byla to mama.
Ted mam pritele,jeho mamka me nikdy nic nevytkla,chova se ke me hezky k nam nejezdi,ale my k nim,ale me tam u nich dobre neni.Necitim se tam svobodna,nejsem prirozena,nemuzu s ni mluvit jako s mamou,ze,kdyz me neco vadi rict to narovinu jako mame.Myslim,ze i v tomhle bude problem u tebe.......tchyne i kdyby se rozkrajela nikdy nebude mama.

aprill napsal(a):

Janina08 napsal(a):

Ahoj lidičky,
mám trápení,které mě samotnou překvapuje a neumím si s tím poradit.Poslední dobou mi hrozně vadí partnerova maminka.Nikdy jsem si s ní nijak zvlášť neměla co říct.Ani ona se se mnou moc nebavila,návštěva jednou za čas a ze slušnosti popovídaní,ale jinak nic víc. Každopádně to začalo po narození dvojčátek.Dříve jsme se vídali jednou tak za měsíc nebo dva a to jsem ještě partnerovi musela připomenout, aby se mamince taky ozval ,no a ted k nám chodí skoro 4x týdně.Hodně mi ze začátku pomohla což jsem moc ráda,bylo to a je s dvouma dětma náročné-(svoji mámu už nemám) ale já jí tady takhle často nechci.Jenže občas mívám nějakou práci a potřebuji hlídání a tak nemůžu nic říct,protože jí holt potřebujeme,pak by mohla říct,že na hlídání je mi dobrá.ALe jinak jako babička je moc hodná.Nedávno jsme se přestěhovali a dali jí naše klíče od bytu,aby když by se něco dělo,tak aby byli u ní .Ale ona když jde na návštěvu,tak  si odemkne sama.Vím,že mi nic nevezme,ale prostě mi to vadí!Chci aby chodila maximálně 2x týdně,ale přitom ji potřebuji a tak to v sobě dusím a hrozně mě to užírá.Nevím,kde se tento pocit ve mě vzal.Kdokoliv jiný,kdo si chce holčičky pujčit a pochovat tak mi nevadí,ale ona ano.I po porodu,kdy jsem se těšila na partnera,tak   hned první den musela přijít s nímChtěla jsem aby to byla naše chvíle.ted holky neviděla přes týden a hned jak se jí strašně stýskalo,že je hrozně dlouho neviděla.Přijde mi to až přehnané.Ale kdo ví,kdyby to byla moje máma tak to budu určitě vidět jinak.Proto je to těžké říci i partnerovi.Možná,že sama vím co to je,možná Žárlivost? ,že tady není moje máma a ona má holčičky jen pro sebe..nevím...jinak v životě vycházím s lidma moc dobře a mají mě rádi...ale ona mi prostě vadí.Co mám dělat a jak to mám zkousnout?

hm :/   myslím, že i kdyby se rozkrájela, tak se ti nezavděčí :kapitulation:

Nezavdeci,protoze vlastni mama je mama a tu ona nema.Myslim,ze kdybych byla v kuzi Janiny,ze bych napsala to same co ona.Taky budu jednou tchyne a,uz ted se toho hrozim.

Kdyz jsme se prestehovali od rodicu do bytu,muj otec k nam chodil denne,bez zvoneni,klepani, rovnou.Stal se i ten trapas,ze on prijel ze Slovenska vzal za kliku a vstoupil k nam do loznice s taskou merunek.My jsme v tu dobu zrovna soulozili.On cekal mezi tema dverma a nekolikrat me rikal,abych si sla s ty tasky vyndat ty merunky,ze si tasku hned odnese zpet domu.A ja s ty postele nemohla jit nemela jsem nic na sobe,on na me zacal kricet,ze on se tahne s merunkama a ja jsem lina i vstat a ty merunky vyndat.
Vzeklej odesel.
Dalsi den jsme si na dvere misto kliky dali kouli.A otec klepal.
Chodil dal denne,nekolik let jsme to vydrzeli.Pak jsem mu rekla,aby nechodil denne a on prestal chodit uplne.Me dodnes vycita,ze jsem ho pripravila o vnoucata.

To je fakt drsný... :(

Já udělala to co už tady bylo řečeno, klidně, hezky na rovinu říct, že si její pomoci moc vážíš, ale...taky zdůrazni že jsi ráda, že mají holky babičku. Já měla s tchýní " dobré" vztahy dokud byly děti malé. Ted se vidíme párkrát do roka a to bydlíme asi 300m od sebe. Děti za ní chodí často a mají hezký vztah, za to jsem ráda. Ale rozhodně bych nedovolila aby chodila bez zazvonění a příliš často

Líbí se mi, co napsala lvice. - Lidi se ostýchají mluvit narovinu... a je to škoda. :jojo:
Při tom na tom vlastně nic není...  Zkus to!

Právě jsme si vzpoměla jak jsme se rozplývaly v práci nad titěrnýma hadříkama, které kolegyně koupila své vnučce a už vidím jak stejně tetelíme na krabicí sunaru :lol: .
A dcera má z věcí obrovskou radost, koupí babi nemusí kupovat ona :supr: .

aprill, taky bych radši vybírala šatičky než sunar:-)) ale co bude dělat matka s desatero šatkama, když je nestihnou holčičky ani vynosit?

holcina napsal(a):

aprill, taky bych radši vybírala šatičky než sunar:-)) ale co bude dělat matka s desatero šatkama, když je nestihnou holčičky ani vynosit?

malá je velká parádnice ;) a navíc kolegyně není prdlá a nekupuje najednou desatery šatečky, ale to co ví co malá stačí vynosit ;)

aprill napsal(a):

holcina napsal(a):

aprill, taky bych radši vybírala šatičky než sunar:-)) ale co bude dělat matka s desatero šatkama, když je nestihnou holčičky ani vynosit?

malá je velká parádnice ;) a navíc kolegyně není prdlá a nekupuje najednou desatery šatečky, ale to co ví co malá stačí vynosit ;)

to je jiná:-)) já to myslela na autorku vláknu a její tchýni, autorka psala, že hadýrek má habaděj

holcina napsal(a):

aprill napsal(a):

holcina napsal(a):

aprill, taky bych radši vybírala šatičky než sunar:-)) ale co bude dělat matka s desatero šatkama, když je nestihnou holčičky ani vynosit?

malá je velká parádnice ;) a navíc kolegyně není prdlá a nekupuje najednou desatery šatečky, ale to co ví co malá stačí vynosit ;)

to je jiná:-)) já to myslela na autorku vláknu a její tchýni, autorka psala, že hadýrek má habaděj

aha, tak v případě autorky vlákna bych byla vděčná za nové věci a staré bych s díky vrátila nebo použila na zahradu ;) . tím nechci říct, že věci od kamarádky jsou něco špatného, ale nové je nové ;)

eremuruss napsal(a):

Kdyz jsme se prestehovali od rodicu do bytu,muj otec k nam chodil denne,bez zvoneni,klepani, rovnou.Stal se i ten trapas,ze on prijel ze Slovenska vzal za kliku a vstoupil k nam do loznice s taskou merunek.My jsme v tu dobu zrovna soulozili.On cekal mezi tema dverma a nekolikrat me rikal,abych si sla s ty tasky vyndat ty merunky,ze si tasku hned odnese zpet domu.A ja s ty postele nemohla jit nemela jsem nic na sobe,on na me zacal kricet,ze on se tahne s merunkama a ja jsem lina i vstat a ty merunky vyndat.
Vzeklej odesel.
Dalsi den jsme si na dvere misto kliky dali kouli.A otec klepal.
Chodil dal denne,nekolik let jsme to vydrzeli.Pak jsem mu rekla,aby nechodil denne a on prestal chodit uplne.Me dodnes vycita,ze jsem ho pripravila o vnoucata.

Ježíšikriste, erem :pussa: to pan otec nepochopil, že vás přistihl při plnění manželských povinností a že z tý postele zkrátka vylézt nemůžeš, protože na Tobě leží rozvášněný manžel :lol: ?!?
Se nedivím, že jste si dali na dveře hned druhý den kouli :vissla:

Kiara napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Kdyz jsme se prestehovali od rodicu do bytu,muj otec k nam chodil denne,bez zvoneni,klepani, rovnou.Stal se i ten trapas,ze on prijel ze Slovenska vzal za kliku a vstoupil k nam do loznice s taskou merunek.My jsme v tu dobu zrovna soulozili.On cekal mezi tema dverma a nekolikrat me rikal,abych si sla s ty tasky vyndat ty merunky,ze si tasku hned odnese zpet domu.A ja s ty postele nemohla jit nemela jsem nic na sobe,on na me zacal kricet,ze on se tahne s merunkama a ja jsem lina i vstat a ty merunky vyndat.
Vzeklej odesel.
Dalsi den jsme si na dvere misto kliky dali kouli.A otec klepal.
Chodil dal denne,nekolik let jsme to vydrzeli.Pak jsem mu rekla,aby nechodil denne a on prestal chodit uplne.Me dodnes vycita,ze jsem ho pripravila o vnoucata.

Ježíšikriste, erem :pussa: to pan otec nepochopil, že vás přistihl při plnění manželských povinností a že z tý postele zkrátka vylézt nemůžeš, protože na Tobě leží rozvášněný manžel :lol: ?!?
Se nedivím, že jste si dali na dveře hned druhý den kouli :vissla:

Ne,on vubec nic nepochopil,protoze manzel ze me slezl,kdyz slysel bouchnuti dveri od bytu .:lol:Bylo 20 hodin a jemu asi bylo divny,ze,uz jsme sli spat.
Asi zapomnel,ze existuji nejake manzelske povinnosti.:lol:
Tu kouli na dverich nam vycetl nekolikrat,ze kvuli nam musel cekat,nez jsme mu dosli otevrit.A on chodil pravidelne,vzdy,kdyz jsme deti ulozili spat po obede a chteli jsme mit chvilku pro sebe,nez manzel odejde na odpoledni,tak prisel muj tata a byl tam do te doby dokud nesel taky na odpoledni.Stvalo nas to oba,ale nikdo mu to nedokazal rict.Rekla jsem mu to,az 2 roky,kdyz jsem se rozvedla a zacala jsem chodit do prace.Chtela jsem mit chvilku klidu po praci a on hned prisel a zacal zase jako vzdy nadavat na zbytek rodiny.
Od te doby u nas byl jen parkrat na vanoce vic,uz ne.

Já jsem zvyklá se doma sprchovat, než jedu do práce na noční a v koupelně mě málem přepadl skoro-zeťák. Přišel navštívit dceru a skoro rozrazil dveře od koupelny s tím, že mi popřeje "Dobrý den!!!" :lol:
Taky nečekal, že se někdo bude doma sprchovat UŽ v pět hodin odpoledne :vissla:
No, nic neviděl, protože jakmile sáhl na kliku, dcera spustila válečnej pokřik: "VONA se koupeeeé!!!" takže nápadník dveře sice pootevřel, leč nerozrazil dokořán :)

Aprill napsal(a):

Pochop, že se líp kupují nějaké "oblečky" než krabice UV, na tvém místě bych byla ráda, že mám holčičky v novém a nemusí nosit "staré" věci.

Aprill a kdo že tedy komu dělá radost? Podle toho, jak usuzuješ, si tedy děláš radost ty a nikoliv snaše. Líp se to nakupuje..... :rolleyes:
A uvědom si, že malá mimča velice rychle rostou, hadříky mají párkrát na sobě, ani náhodou to nestačí unosit a už je to opět malé a putují dále. A nejsou to žádné obnošené hadříky, ale krásné věci. Na dětských burzách jich vidím mraky. A dnes je trh díky babyboomu tolik přesycen, že to sotva prodáš za třetinovou cenu a jsi ráda. Ty se nad krabicí Sunaru rozplývat nemusíš, ale snacha jistě ocení ušetřených 240 Kč, které ze 7 tisícové mateřské může investovat jinam. Takže v tomto případě je to pouze alibismus - pokud chci opravdu udělat radost, mám zájem na tom, aby radost měl obdarovaný a nikoliv já. A bude mi fuk, že se to nakupuje hůř nebo to zrovna nebude líbivý obleček. On třeba takový poukaz na plavání miminek ve vaničkách nebo balíček dětské kosmetiky podle přání snachy by určitě taky potěšil a hlavně byl by užitečný a snacha by ho ocenila.

A navíc ještě by měl být obdarovaný VDĚČNÝ.... ještě že nemám za tchýni Aprill ... :D (nic ve zlém Aprill...... ;) )

Kiara napsal(a):

pecule napsal(a):

Kiaro ono se rika (ted nevim presne jak) "pachat dobro". Sice je bezva, ze se tchyne snazi, ale pokud je to pres nejakou pomyslnou caru, tak je to spis na skodu mez k uzitku, byt si ten pachajici muze myslet neco jineho. Proste je se potreba domluvit, aby to vyhovovalo nejen aktivni babicce, ale i Janine :)

Ano, pecule, tomu rozumím :jojo: Čeho je moc, toho je někdy i příliš a obě strany by se měly domluvit na nějakých rozumných pravidlech :jojo:
Myslím si, že to drhne zejména proto, že se zakladatelke vlákna až doteď "neozvala" a snášela pasivně celou situaci s tím, že se tchyně třeba "dovtípí". Nu, nedovtípila se :D takže je na místě s maminkou si sednout a nějak zaobaleně jí to vysvětlit, co ano a co už tedy ne :jojo:

já jsem celý den neměla na internet čas,takže jsem nemohla psát...ted už holčičky spí,tak jsem si udělala chvilku,abych si přečetla vaše rady a názory.Téma jsem nazvala ostře,ale věřte,že jsem uvažovala,že někoho navštívím,aby mě rozebral a přišli jsme na příčinu toho,proč mi tak vadí,když je jinak ve skutečnosti docela fajn.nakonec jsem napsala sem a to je možná mnohem lepší.Jo a musím vám říct,že ona sama mi dnes řekla,že tady nechce být pořád naložená,tak abych jí řekla,kdyby se mi to nehodilo.Prý chce hlavně pomoc. Takže Kiaro dovtpila se asi jsem jí křivdila a vše je hlavně o té komunikaci,která je někdy těžká...

Ronja napsal(a):

Jani, jako nastávající matka dvojčat (tzn. že vůbec netuším, do čeho lezu) radím strategicky si veškerou možnou pomoc nechávat a neodmítat :D Rozhodně nejsi méněcenná matka jen proto, že někdo jiný to s dvojčaty zvládá nebo zvládl bez pomoci - každý dítě je jiný, každá situace jiná, věřím, že bys to zvládla úplně sama, ale proč se vyčerpávat, když je tu někdo, kdo je ochotný pomoct. A to nemluvím o tom, že holčičky budou mít babičku, která je miluje, a to je krásný vklad do života, o který bych je nerada obírala :jojo:

Takže já radím vrcholnou strategii - opatrně, ale pevně budovat hranice a babičku usměrňovat. Třeba jí leccos fakt dojde i bez otevřených konfliktů. S tím zvonením to jde říct třeba i hezky a hlavně to hned vykompenzovat něčím, co ji potěší - že jsi třeba ráda, že mají holčičky takovou babičku, nebo říct, že se holčičky vždycky smějou, když přijde, prostě si něco vymysli :gloria:  Pokud bys raději ocenila UV místo oblečků, zkus se nenápadně zmínit, že u tebe byla kamarádka a donesla dvě krabice UV, jak moc ti to pomohlo, protože "ty ceny, znáte to, ty jsou prostě strašný..." Zkus to prostě na starou paní strategicky a trpělivě, já věřím, že to půjde, sama říkáš, že není zlá, jen přemrštěně nadšená :)

Ještě mě napadá k těm pocitům, jak dlouho jsi po porodu? Ona ta hormonální bouře fakt udělá divy a může to trvat pár měsíců, než se srovnáš. Třeba jsi fakt citlivější a podrážděnější, než bys byla normálně - ono taky máš velký zápřah fyzický a psychický, tak se není co divit. Věřím, že tě mrzí, že tvá máma si holčiček užívat nemůže, ale mysli na ně, jak fajn pro ně je mít babičku, která se stará. Na Maminkách a dětech so hodně holek stěžuje ma babičky, které nemají zájem a nepohlídají, to je zase opačný extrém.

No a teprve kdyby to strategicky nešlo, tak bych se uchýlila k tomu, že jednu nebo dvě věci, které vadí nejvíc, vyřídí manžel. Ono to je fakt "od vlastního" jiný a hlavně někdy prostě pomůže třetí osoba jako zprostředkovatel.

Držím palce a ať se vám s holčičkama daří :)

děkuji moc za radu,hned to také vidím jinak.Držím palce k narození miminkům a musím říct,že jsem  čekala,že to bude těžké,ale takhle ne.Tak hlavně pevné nervy a hodné babičky,které ráda uvítáš.. ;)

aprill napsal(a):

Janina08 napsal(a):

Ahoj lidičky,
mám trápení,které mě samotnou překvapuje a neumím si s tím poradit.Poslední dobou mi hrozně vadí partnerova maminka.Nikdy jsem si s ní nijak zvlášť neměla co říct.Ani ona se se mnou moc nebavila,návštěva jednou za čas a ze slušnosti popovídaní,ale jinak nic víc. Každopádně to začalo po narození dvojčátek.Dříve jsme se vídali jednou tak za měsíc nebo dva a to jsem ještě partnerovi musela připomenout, aby se mamince taky ozval ,no a ted k nám chodí skoro 4x týdně.Hodně mi ze začátku pomohla což jsem moc ráda,bylo to a je s dvouma dětma náročné-(svoji mámu už nemám) ale já jí tady takhle často nechci.Jenže občas mívám nějakou práci a potřebuji hlídání a tak nemůžu nic říct,protože jí holt potřebujeme,pak by mohla říct,že na hlídání je mi dobrá.ALe jinak jako babička je moc hodná.Nedávno jsme se přestěhovali a dali jí naše klíče od bytu,aby když by se něco dělo,tak aby byli u ní .Ale ona když jde na návštěvu,tak  si odemkne sama.Vím,že mi nic nevezme,ale prostě mi to vadí!Chci aby chodila maximálně 2x týdně,ale přitom ji potřebuji a tak to v sobě dusím a hrozně mě to užírá.Nevím,kde se tento pocit ve mě vzal.Kdokoliv jiný,kdo si chce holčičky pujčit a pochovat tak mi nevadí,ale ona ano.I po porodu,kdy jsem se těšila na partnera,tak   hned první den musela přijít s nímChtěla jsem aby to byla naše chvíle.ted holky neviděla přes týden a hned jak se jí strašně stýskalo,že je hrozně dlouho neviděla.Přijde mi to až přehnané.Ale kdo ví,kdyby to byla moje máma tak to budu určitě vidět jinak.Proto je to těžké říci i partnerovi.Možná,že sama vím co to je,možná Žárlivost? ,že tady není moje máma a ona má holčičky jen pro sebe..nevím...jinak v životě vycházím s lidma moc dobře a mají mě rádi...ale ona mi prostě vadí.Co mám dělat a jak to mám zkousnout?

hm :/   myslím, že i kdyby se rozkrájela, tak se ti nezavděčí :kapitulation:

né,to zase né.ted když si čtu všechny ty vaše příspěvky a každý má jiný náhled na věc,tak teď mě to trochu mrzí,že jsem taková nevděčnice.Ale to je taky dobře,třeba mi ta vaše terapie přes internet pomůže :-)

Janino, to je v pořádku :)

Nakonec internet je od toho, aby se tady člověk anonymně vypovídal, utříbil si myšlenky a podíval se na svůj problém i z jiných stran, než jen z té své.
Jsem ráda, že ses tady vypovídala, tak trochu se ti tím pádem i ulevilo a vidíš, že s tchyní se dá docela dobře v klidu dohodnout :pussa: :supr:

eremuruss napsal(a):

Kdyz jsme se prestehovali od rodicu do bytu,muj otec k nam chodil denne,bez zvoneni,klepani, rovnou.Stal se i ten trapas,ze on prijel ze Slovenska vzal za kliku a vstoupil k nam do loznice s taskou merunek.My jsme v tu dobu zrovna soulozili.On cekal mezi tema dverma a nekolikrat me rikal,abych si sla s ty tasky vyndat ty merunky,ze si tasku hned odnese zpet domu.A ja s ty postele nemohla jit nemela jsem nic na sobe,on na me zacal kricet,ze on se tahne s merunkama a ja jsem lina i vstat a ty merunky vyndat.
Vzeklej odesel.
Dalsi den jsme si na dvere misto kliky dali kouli.A otec klepal.
Chodil dal denne,nekolik let jsme to vydrzeli.Pak jsem mu rekla,aby nechodil denne a on prestal chodit uplne.Me dodnes vycita,ze jsem ho pripravila o vnoucata.

to je smutný.

aprill napsal(a):

holcina napsal(a):

aprill napsal(a):

malá je velká parádnice ;) a navíc kolegyně není prdlá a nekupuje najednou desatery šatečky, ale to co ví co malá stačí vynosit ;)

to je jiná:-)) já to myslela na autorku vláknu a její tchýni, autorka psala, že hadýrek má habaděj

aha, tak v případě autorky vlákna bych byla vděčná za nové věci a staré bych s díky vrátila nebo použila na zahradu ;) . tím nechci říct, že věci od kamarádky jsou něco špatného, ale nové je nové ;)

jenže ty věcičky od kamarádky jsou krásný,vždyť to znáte,děti z toho vyrostou a nestačí to zničit.Samozřejmě nové je nové,ale tyhle oblečky co mám jsou opravdu pěkné.Ale jasně,že máte pravdu.Každá babička asi rádši koupí kadříky než sunar.

Janino, já věřím, že si to v hlavě přebereš a nakonec budete mít s tchýňkou krásné vztahy. A to je supr. Ono je to všechno občas o kompromisu, někdy ho udělá ten, podruhý zase onen ;). A mít po ruce hodnou babičku, která pomůže, zatímco já si budu moci vyrazit s manželem na večeři nebo na kafe s kamarádkou, to je věc nad zlato...... Hodné babičky nutno hýčkati, ale nepustit za hranice, které je třeba od začátku nastavit, pro dobro všech zúčastněných. Držím palec a přeji hodně radosti z prcků i babičky.

aprill musim rict, ze me trklo do oci jak si napsala, ze by Janina mela byt vdecna. Kdyz neco pro nekoho (notabene dobrovolne a bez jeho vyzadani) delam, tak prece neocekavam vdek? A jestli jo, tak je to smutny..
A stare (ale zachovale) veci kolikrat vypadaji lip nez nove hadriky. ;) Nove je sice nove, ale docela rozumim, ze Janina je spokojena s vecma, ktere uz ma. Nicmene jak pisu, slusne bych podekovala a bud bych je vyuzila nebo ne.

takže,závěrem všem moc děkuji a budu se snažit,aby jsme se všichni měli rádi. hezký večer!

pecule napsal(a):

aprill musim rict, ze me trklo do oci jak si napsala, ze by Janina mela byt vdecna. Kdyz neco pro nekoho (notabene dobrovolne a bez jeho vyzadani) delam, tak prece neocekavam vdek? A jestli jo, tak je to smutny..
A stare (ale zachovale) veci kolikrat vypadaji lip nez nove hadriky. ;) Nove je sice nove, ale docela rozumim, ze Janina je spokojena s vecma, ktere uz ma. Nicmene jak pisu, slusne bych podekovala a bud bych je vyuzila nebo ne.

dobře vděčná není to správné slovo. ale řídím se : darovanému koni na zuby nekoukej. mám radost z každé dárku, protože vím, že mi ho ten druhý dal, protože mě  chtěl  potěšit ;)

aprill napsal(a):

pecule napsal(a):

aprill musim rict, ze me trklo do oci jak si napsala, ze by Janina mela byt vdecna. Kdyz neco pro nekoho (notabene dobrovolne a bez jeho vyzadani) delam, tak prece neocekavam vdek? A jestli jo, tak je to smutny..
A stare (ale zachovale) veci kolikrat vypadaji lip nez nove hadriky. ;) Nove je sice nove, ale docela rozumim, ze Janina je spokojena s vecma, ktere uz ma. Nicmene jak pisu, slusne bych podekovala a bud bych je vyuzila nebo ne.

dobře vděčná není to správné slovo. ale řídím se : darovanému koni na zuby nekoukej. mám radost z každé dárku, protože vím, že mi ho ten druhý dal, protože mě  chtěl  potěšit ;)

Samozřejmě,že když mi někdo dá dárek,tak to ocením a nebudu ten dárek hodnotit.Tohle je něco jiného,ona nedělá radost mě,kupuje to holčičkám,protože se jí to líbí.Jinak vždy poděkuji a oblečky jim od babičky dávám..

Jani, určitě brzy se s tchýní nějak porovnáte ke spokojenosti obou ;).
Holčičky jsou její první a jediné vnoučata?

Bývala jsem na tom obdobně....taky se mi ledacos chtělo dělat po svém a jinak....taky si netroufala...odsouvaný problém ale narostl léty do zoufale velkých rozměrů...a tchánů chuť nám pomáhat ať vyžádaně či nevyžádaně taky....svoje věci jsem tedy zvládala a stíhala, myslím, že o tom to není. Taky si myslím, že by nemělo být pravidlem nechat si do něčeho kecat za to, že mi druhý pomáhá. Jsi dospělá ženská, máma, tak se podle toho chovej.Co by se tchýni dalo říct? Třeba:
Jsem maminko ráda, že mi pomáháte, ale ráda bych se domluvila na pevnějších pravidlech. Zaprvé potřebuju v zájmu dětí zvládat vše co nejlépe sama a zadruhé vás nemůžu zneužívat. Obě máme svoje soukromí a právo na volný čas. Tím, že mi pomáháte maximálně, nikdy nebudu připravená se o vše starat sama a to vy jistě nechcete. Potom by se jednou mohlo stát, že budete potřebovat vy mě a já nebudu schopná se postarat ani o svoji rodinu, natož k tomu o vás. Myslím, že víkendy bych ráda byla celé s mužem, aby mi taky pomohl, koneckonců jsou to taky jeho děti, a že byste mohla chodit v úterý a ve čtvrtek odpoledne. Vzít děti po obědě ven a já si tu zatím udělám, co potřebuju.
Variant je jistě víc, nejzazším řešením budiž věta...už tady Tvou matku nechci ani vidět a ode dneška všední dny večer dělíme s koupáním a krmením napůl...to můžeš říct, až už nebudeš vědět kudy kam. Není dobrý ani nezájem prarodiče, ani taková obětavost do nebes...kdybych padnout měla, tak mladým budu chodit hlídat prát vařit vozit žehlit....ani jedno nevede ke zdravému samostatnému rodičovství a prarodičovství....prarodiče mají v životě dětí svoje místo, ale chod rodiny řídí rodiče, oni zodpovídají za své děti, přivedli je na svět a budou tu s nimi déle, rodiče dítě potřebuje, prarodiče jsou bonusem....Mám dvoje mladé, jsou to spíš oni, kdo něco potřebují ode mě pravidelněji - mně jednou za čas vymalují...ale...jak děláš koláče, máš čas hlídat, šli bychom do kina....no někdy čas mám někdy ne, dítěti zatím jednomu kupuji zásadně po domluvě s nimi, k čemu bych vyhazovala peníze za něco, co oni neschválí a neupotřebí? A dneska bych s babičkou jednala jinak, ale hlavně od začátku. Manžel není, babička není, a já ji dneska tak trochu docela chápu....taky se mi občas zdá, že mladí dělají dost věcí jinak, ale mlčím. V zájmu všech....Přeji Janino vhodně volená slova! Pokud se babča urazí - dobře, žes do toho hovoru šla. Přerostla by Ti přes hlavu a přetahovala děti! Babča, co by ji to ani nenapdalo, Ti spíš řekne...holka, kolikrát jsem utahaná, ale chtěla jsem tě pomoct! To jsem ráda, budu chodit dvakrát a odpočinu si! Pak máš zlatou tchýni!

Jo, tak pak takhle bych to videla i ja :) Ted mi zrovna mama prinesla na mladsi saticky, ktery se mi ale fakt nelibi. Znat jsem to nedala a az k ni pujdu, tak je mala dostane :)

aprill napsal(a):

pecule napsal(a):

aprill musim rict, ze me trklo do oci jak si napsala, ze by Janina mela byt vdecna. Kdyz neco pro nekoho (notabene dobrovolne a bez jeho vyzadani) delam, tak prece neocekavam vdek? A jestli jo, tak je to smutny..
A stare (ale zachovale) veci kolikrat vypadaji lip nez nove hadriky. ;) Nove je sice nove, ale docela rozumim, ze Janina je spokojena s vecma, ktere uz ma. Nicmene jak pisu, slusne bych podekovala a bud bych je vyuzila nebo ne.

dobře vděčná není to správné slovo. ale řídím se : darovanému koni na zuby nekoukej. mám radost z každé dárku, protože vím, že mi ho ten druhý dal, protože mě  chtěl  potěšit ;)

Nezavdeci,protoze vlastni mama je mama a tu ona nema.
Prd a vořech, erem. Moje tchýně byla zlatá ženská, která pro vnoučata byla víc, než než moje máma, já s ní taky žádnej problém neměla a pevně doufám, že jsem pro ni byla taky dobrá snacha (aspoň prý to říkávala ). A moje "nevěsta" sice mámu má, což ale neznamená, že bychom se neuměly dohodnout, vyhovět si (a občas zdrbnout mého synka a jejího manžela  ). Možná je to tím, že se neotravujeme víc, než je v kraji zvykem... já jí nevnucuju svoje názory na péči o děti, domácnost a manžílka a ona mi nepovídá, že jsem stará a ničemu nerozumím.

Pochop, že se líp kupují nějaké "oblečky" než krabice UV, na tvém místě bych byla ráda, že mám holčičky v novém a nemusí nosit "staré" věci.
Z krkavčí mámy jsem bezbolestně transformovala do krkavčí babičky , která namísto zbytečných hadýrků (a že mě občas svrbí prsty) platí vňoučatům nadstandardní očkování, například. On teda píchanec do pr.dýlky není ten děťátkem nejžádanější prezent , ale shodně s rodiči ho považujeme za rozumnější, než další nový tričíčko. Ony ty nové věci totiž nekupuješ pro dítě, ale pro sebe nebo pro okolí - holt je načinčaný mimi vidět víc..

dar se může dát, ale obdarovaný ho fakt nemusí přijmout. Taky se chystám některé dary, které přijdou v budoucnu odmítnout. Proč brát něco od  neupřímného, proč brát něco jen proto, že se to sluší? Prd a vořech... život mě naučil, neber si, co nechceš.

Jako kdybych četla o své vlastní tchýni...zlatá babička, ale co je moc, to je moc.
Nechci to tu rozebírat, měa jsem ji tu po narození první dcery nakvartýrovanou téměř nonstop. Chodila si sem jako domů, pořád něco nosila (navařené jídlo, oblečení, sbírala mi venku prádlo, nosila mi z obchodů věci v akci a malou by si nejradši adoptovala) a já jsem si připadala jako nesvéprávná osoba. Zezačátku jsem jí několikrát říkala po dobrém-ale jako bych mluvila do zdi. takže nakonec z toho bylo několik ostřejších výstupů. Trvalo to skoro rok a půl, než se zklidnila...

Teď má stále terndence se k tomu vrcet, ale už nemám takový problém ji říct něco ostřeji. Oblečení holkám teda kupuje pořád ,hlavně různé šaty  a klobouky s volánkama (no, vypadá to příšerně, nemám ráda takovéhle věci). Ale už to neřeším. Poděkuju a většinou to podaruju dál, nebo prodám. Prostě to beru, že když mi to dala, tak si s tím můžu dělat, co chci.
Asi už ji to trošku došlo, takže pár šatiček si nechává u sebe, a když má Terezku doma, tak ji do toho navlíkne a jde se s ní ukázat kamarádkám :rolleyes: No, vadí mi to,ale tohle už nechávám na Terezce. Až se jí to nebude líbit, tak ať se ozve sama...