Ráda bych se poradila: Davíde má 3,5 roku a nedávno začal sám chodit za kamarádkou v ulici, která bydlí asi 30 m od nás. Řekne, že jde, dokáže se vyhýbat autům i kolům, ale tak nějak si říkám, jestli není ještě malý na to, aby někam sám chodil....
Jak to máte vy? Bydlíme na vesnici, auta tu jezdí málo, je tu značka obytná zóna.

Měla bych strach ho pouštět, člověk nikdy neví, zvlášť v dnešní době. Každopádně bych ho doprovodila...

Tuli, zkopčím ti, co jsem psala na duchovní na Chatu:

Já vidím děti dvanáct, třináct let, jak jezdí na kole, skejtu po ulici... to není jen o věku. Anička, Jakub, ti přeci už byli dost velcí aby věděli, že s cizíma lidma...
Není to jen o věku. Kamarádky kluk chce chodit z družinky sám. Je mu devět. Můj kluk chodil sám o rok dřív, holka ale ne, ta se doma i cestou bála... přitom na školu vidíme.
Pokud si Tulipky cestovatel postaví hlavu, tak jednou půjde bez pravidel a domluvy s tetou, která nemusí být doma. Já takhle odešla k babičce. Čili bych stanovila pravidla, žádný courání. Jak se od tety vrátíš, už nepůjdeš a párkrát bych ho pošmírovala, jak psala Lupina.
Zákazy nic neřeší. naopak. Cestou bude myslet na to, že mu máma vynadá a jak přelstí tetu, že to máma ví a auta si nevšimne. Když půjde s důvěrou, bude se cítit straší a dá si záležet.
Jsou děti, co nejsou schopné být sami ani na zahradě rodinnýho domu a pak takové, co je tam můžu nechat si hrát hodinu samotné a být v klidu.

A ještě otázka. Máš strach o Davídka, nebo je to spíš v rovině - co tomu řekne okolí, když je malej... Na tom totiž hodně záleží.
Ty znáš svý dítě nejlíp. Že něčí dítě nedojde v šesti letech na nákup neznamená, že to nazvládnou ty moje. Jde o vedení z rodiny. Sousedky kluk jezdil autobusem sám k babičce v deseti letech dvě hodiny a mý děti by v tomhle věku zablodily v tramvaji blok od domu... protože jsme prostě jezdili spolu a oni nemusely sledovat trasu... ;)

:co: No ja mam tedy skoro trileteho kluka, nevim jestli ten pul rok udela takovy skok ve vyvoji, ale ja osobne si teda nedokazu predstavit, ze by muj maly sel sam treba jen hned vedle k sousedovi. :dumbom:
Jak se rika: ja na to koule nemam a on zase ne rozum.

Naší malé je také 3 apůl a zatím bych jí nenechala samotnou ani doma, natož někam jít, jedině snad, že bych na ní celou dobu viděla oknem...a i tak bych nemohla průběh nějaké tragédie ovlivnit. Mylsím si, že je chytrá a šikovná, že by to určitě zvládla, ale mám prostě strach....Ale bydlíme ve městě, je to jiné. Mimochodem, odkdy jste nechali dítě doma samotné (třeba jen na 10-15 minut)?

janička25 napsal(a):

Naší malé je také 3 apůl a zatím bych jí nenechala samotnou ani doma, natož někam jít, jedině snad, že bych na ní celou dobu viděla oknem...a i tak bych nemohla průběh nějaké tragédie ovlivnit. Mylsím si, že je chytrá a šikovná, že by to určitě zvládla, ale mám prostě strach....Ale bydlíme ve městě, je to jiné. Mimochodem, odkdy jste nechali dítě doma samotné (třeba jen na 10-15 minut)?

V roce a půl cca 15 minut. A musím říct, že to zvládl klouček skvěle. Posadila jsem ho na křesílko do předsíně s tím, že musím vyběhnout dolu do obchodu přes ulici k paní XY - chodili jsme tam denně, takže věděl kam. Byl sníh, mě něco chybělo k vaření, kluk byl vykoupanej, v pyžámku, při představě, že ho navlíkám do oteplovaček a tahnu do tý zimy... jsem to riskla.
Ale třeba u dcery by to nešlo... ta byla poprvé sama doma někdy v první třídě, taky patnáct minut, bulela a nechtěla... to šlo trochu násilím. Byla nemocná, měla teplotu, takže brát jí s sebou nešlo a syn šel z kroužku, byla už tma, měl to přes silnici. Sofiina volba hadr. Prostě jsem jí musela vytáhnout roletu, ukázat, jaká je venku tma a ať si představí, že jde tou tmou sama a že by určitě taky chtěla, abych jí šla alespoň naproti (normálně jsem na ně čekala a u kroužku je odváděla, chodili na stejný, jen v jiné dny). Nakonec mě pustila, ale stála u okna a celou dobu koukala, jestli nejdu dál, než jsem řekla, že půjdu.
Proto píšu - je to strašně individuální.

javena napsal(a):

janička25 napsal(a):

Naší malé je také 3 apůl a zatím bych jí nenechala samotnou ani doma, natož někam jít, jedině snad, že bych na ní celou dobu viděla oknem...a i tak bych nemohla průběh nějaké tragédie ovlivnit. Mylsím si, že je chytrá a šikovná, že by to určitě zvládla, ale mám prostě strach....Ale bydlíme ve městě, je to jiné. Mimochodem, odkdy jste nechali dítě doma samotné (třeba jen na 10-15 minut)?

V roce a půl cca 15 minut. A musím říct, že to zvládl klouček skvěle. Posadila jsem ho na křesílko do předsíně s tím, že musím vyběhnout dolu do obchodu přes ulici k paní XY - chodili jsme tam denně, takže věděl kam. Byl sníh, mě něco chybělo k vaření, kluk byl vykoupanej, v pyžámku, při představě, že ho navlíkám do oteplovaček a tahnu do tý zimy... jsem to riskla.
Ale třeba u dcery by to nešlo... ta byla poprvé sama doma někdy v první třídě, taky patnáct minut, bulela a nechtěla... to šlo trochu násilím. Byla nemocná, měla teplotu, takže brát jí s sebou nešlo a syn šel z kroužku, byla už tma, měl to přes silnici. Sofiina volba hadr. Prostě jsem jí musela vytáhnout roletu, ukázat, jaká je venku tma a ať si představí, že jde tou tmou sama a že by určitě taky chtěla, abych jí šla alespoň naproti (normálně jsem na ně čekala a u kroužku je odváděla, chodili na stejný, jen v jiné dny). Nakonec mě pustila, ale stála u okna a celou dobu koukala, jestli nejdu dál, než jsem řekla, že půjdu.
Proto píšu - je to strašně individuální.

:co:
Hm, kloubouk dolu Javeno. Mas Ty, ale odvahu.

Marcia111 napsal(a):

javena napsal(a):

janička25 napsal(a):

Naší malé je také 3 apůl a zatím bych jí nenechala samotnou ani doma, natož někam jít, jedině snad, že bych na ní celou dobu viděla oknem...a i tak bych nemohla průběh nějaké tragédie ovlivnit. Mylsím si, že je chytrá a šikovná, že by to určitě zvládla, ale mám prostě strach....Ale bydlíme ve městě, je to jiné. Mimochodem, odkdy jste nechali dítě doma samotné (třeba jen na 10-15 minut)?

V roce a půl cca 15 minut. A musím říct, že to zvládl klouček skvěle. Posadila jsem ho na křesílko do předsíně s tím, že musím vyběhnout dolu do obchodu přes ulici k paní XY - chodili jsme tam denně, takže věděl kam. Byl sníh, mě něco chybělo k vaření, kluk byl vykoupanej, v pyžámku, při představě, že ho navlíkám do oteplovaček a tahnu do tý zimy... jsem to riskla.
Ale třeba u dcery by to nešlo... ta byla poprvé sama doma někdy v první třídě, taky patnáct minut, bulela a nechtěla... to šlo trochu násilím. Byla nemocná, měla teplotu, takže brát jí s sebou nešlo a syn šel z kroužku, byla už tma, měl to přes silnici. Sofiina volba hadr. Prostě jsem jí musela vytáhnout roletu, ukázat, jaká je venku tma a ať si představí, že jde tou tmou sama a že by určitě taky chtěla, abych jí šla alespoň naproti (normálně jsem na ně čekala a u kroužku je odváděla, chodili na stejný, jen v jiné dny). Nakonec mě pustila, ale stála u okna a celou dobu koukala, jestli nejdu dál, než jsem řekla, že půjdu.
Proto píšu - je to strašně individuální.

:co:
Hm, kloubouk dolu Javeno. Mas Ty, ale odvahu.

Chápu správně, že jde o synův věk. ;) Vím, že byl malej. Nepřijde mi to jako odvaha, spíš jako správný odhad situace. Každá známe svoje dítě. Pro info dodám, že půl roku nato bych to udělat už nemohla. Děti procházejí různými obdobími a tohle páslo do doby, kdy si vydržel sám hrát půlhodinku, aniž by mě někde hledal... sledoval pohádku v Tv v kuse i čtyřicet minut... nebo přendaval ponožky z šuplíku do koše a zpátky, zatímco já upekla kuře... prostě jsem věděla, že se nehne. Taky vím, že mi nelže a nikdy nelhal, takže mu můžu věřit, zatímco dcera s nožem v ruce bude tvrdit - já ho nepíchla...
Nemám o svých dětech přehnané iluze ale ani je nepodceňuju. ;)
Jinak i když dcera nechtěla být sama doma, s bráchou už to bylo v pohodě, čili spolu bývali doma i v předškolním věku, zatímco já šla do sklepa, na půdu, k popelnici... nevím, proč bych je všude tahala s sebou. Taky jsou ale dost samostatní, za což jsem ráda. :)

Taky si myslím, že je to individuální.
Já nechávála syna doma samotného určitě už ve školce. Když třeba bylo hnusně, potřebovala jsem nakoupit a jeho jsem nechtěla tahat s sebou. Prostě se pustila pohádka kterou si vybral a já si v klidu odskočila....na těch 15 minut. Nástupen do první třídy byl syn doma už častokrát hodinu sám. Než já dorazila z práce.
Vůbec žádný problém mu to nedělalo.

Přítelova dcera má 8 let a my ji nesmíme nechat doma (samotnou nebo s mým synem) jinak její maminka vyvádí. Přitom to malé nevadí.

Děkuju všem za názory.
My zatím Davídka samotného nenecháváme, tak nějak jsme to nikdy nepotřebovali. Ale když třeba spím, někdy i hodinu, když jsem utahaná z práce, tak si sám hraje a zvládá to bez problémů.