Ahoj,
ráda bych taky přispěla svým příběhem. S partnerem jsem přes rok. Na začátku vztahu jsme se jenom vídali, pak navštěvovali u sebe doma, pak jsem často u něj přespávala a ráno šla zase domů, potom jsme tam už zůstávala a čekala na něj až se vrátí z práce až se nakonec stalo, že už jsem se tam zabydlela. I když mám pořád bydliště u rodičů, nastěhovaná jsem u něj. Když byl třeba v práci tak se nám oběma strašně stýskalo. A já jako správná "ženuška" jsem na něj čekala pěkně doma až se mi vrátí. Do té doby jsem měla všechno uklizené, čisté, ať vidí, jak má doma skvělou přítelkyni. Během dne jsme se pořád objímali, pusinkovali, líbali se a říkali si jak se milujeme. Prostě dokonalý pár. Ale pak už se z toho stávala každodenní rutina. Já se o zkouškovém učila, nebo jsem zase uklízela, zatímco on byl v práci. Večer jsme se dívali na film, dali vínko a šli spát. A ve vztahu nastala nuda. Když měl odpolední, začala jsem z nudy chodit s kamarádkou na pivo do místní hospůdky, někdy jsem to i přehnala a vracela se opilá, kdy můj milý už dávno spinkal. Jenže nikdy nic mi nevytkl, nikdy mě neseřval, ještě mě vždycky pohladil a řekl: Miluji tě. Začala mi chybět trochu ta pevná ruka. Chtěla jsem aby mi někdy vyhuboval, kde jsem tak dlouho, kolik jsem toho vypila.. Ale on byl stále klidný. Je fakt, že je tak trochu flegmoš, vůbec nic neřeší a má ke všemu takový pasivní přístup. A neumí komunikovat. Většinou vedu monology a on mi odpovídá: hmm.. Kvůli tomu jsme se poslední dobou častokrát pohádali. Že chci z jeho strany víc komunikace, pevné ruky atd.. A pak se to stalo.. Můj milý byl na bečce ve vedlejší vesnici a já s kamarádkou šla opět na pivo. Přece nebudu sedět sama doma. Už jsem byla v náladičce, když si k nám přisedl jeden známý.. Bohužel o 14 let starší než já ale stále šikovný, atraktivní a sexy. Zná mě odmalička. Hlídal mě když mi byly tak 2, 3 roky. Pak se oženil a odstěhoval do města. Teď má dvě děti. A sem přijel na chalupu, na kterou tu někdy jezdí s rodinou o víkendech. (mimochodem mně je 21). Vyloženě jsme si v té hospodě padli do noty. Našli jsme společné téma, názory.. potom při cestě domů jsme se zastavili na jednom místě, kde jsme si ještě hodinu povídali a pak když jsem se chtěla rozloučit a jít domů tak mě chytil a políbil. Na tu chvíli nezapomenu. Bylo to tak spontánní, krásné.. Pak jsem si uvědomila co dělám, odtrhla se a šla domů. Přece miluji svého přítele! Na druhý den mě strašně hryzalo svědomí. Přiznat se nebo ne? Nevěru přece vždycky něco předchází, a problémy máme a já je chci řešit. A mám to vůbec považovat za nevěru? Spíš úlet, který ale setrvává.. se známým si stále píšeme, dvakrát jsme se od té doby viděli ale nic neproběhlo a teď si domlouváme schůzku že někam pojedeme.. Svému příteli jsem se nakonec přiznala (ale neřekla jsem kdo to byl) protože jsem chtěla přece vyřešit současný problém, který ten úlet zavinil. Jenže přítel reagoval tak jako vždycky.. Jako nebyl sice nadšený, určitě ho to zlomilo ale zase mi řekl jak mě miluje, nechce mě ztratit,že mi to všechno odpouští a že o tom už nebudeme diskutovat. Šlo přece jen o blbý polibek.. Jenže pro mě ten polibek nebyl blbý a spíš jsem od něj očekávala jinou reakci. Teď nevím zda pokračovat ve vztahu, protože přítele opravdu moc miluji nebo pokračovat v "úletu", kde nacházím vášeň,nějaké to vzrůšo, komunikaci, a humor.. Známý má v manželství taky problémy, prý spolu žijí už jen jako spolubydlící. Vím, že kdyby tam bylo vše ok asi by to taky nedělal. Nikomu nechci rozbíjet rodinu, ani nechci aby se to u něj provalilo. Chci žít dále s přítelem ale ne takhle jako doposud.. Já potřebuji nějaké to vzrušení a to nacházím u toho známého.. Ale tohle si můj přítel zase nezaslouží.. Tak nevím co dělat :(

atekram napsal(a):

Známý má v manželství taky problémy, prý spolu žijí už jen jako spolubydlící. Vím, že kdyby tam bylo vše ok asi by to taky nedělal.

četla jsi vůbec tady něco na Babinetu? poněvadž je to pořád to samý dokola...

Bety napsal(a):

atekram napsal(a):

Známý má v manželství taky problémy, prý spolu žijí už jen jako spolubydlící. Vím, že kdyby tam bylo vše ok asi by to taky nedělal.

http://i.dama.cz/s/e273.gif

četla jsi vůbec tady něco na Babinetu? poněvadž je to pořád to samý dokola...

:D 
Četla , určitě  to četla    holka jedna  rozevlátá  vzrůša chtivá! Jen si jako každá další myslí, že u ní je to JINÉ...   A kolečko se otáčí a otáčí.. Z podvádějící  se stane podváděná, klidný vztah s někým, kdo by jí rozumněl i když "bez  vulkánů emocí" bude nedostižná představa a touha.... A pak po X letech si uvědomí , že to vše už někdy někde četla (nebo prožila), a možná jí secvakne , co je důležitější ,pravdivější   skutečné štěstí, co  je "láska"..... :jojo:

Zuzi,proč láska v uvozovkách?

Markéto, řekla jsi svému příteli to, co jsi tady napsala? O nudě ve vašem vztahu atd.? Píšeš, že je uzavřený, nekomunikativní. Ale přesto - aspoň to zkus.

majkafa: řekla jsem mu vše, ale on jakoby mě neslyšel. Prostě mouchy sežerte si mě :)

Markéto, to je na jednu stranu špatný, že tě z nějakého důvodu přítel neslyší.
Ale na druhou stranu, je ti teprve 21. Máš spoustu času poznávat a hledat, jakého partnera pro život chceš. Jestli si vybereš cestu přes svého ženatého známého se dvěma malýma dětma, po opadnutí vášní to bude velmi těžká cesta. Nemusíš po ní jít. Ale taky můžeš. Je to jen na tobě, a na něm.
Ale na takovou cestu máš času dost. Můžeš si vybrat spousty jiných cest. Dokud nejsou tvé děti a kde nejsou cizí děti. Vztah s partnerem, který má děti, obzvláště když ty ještě své nemáš, je velmi těžký.
Máš před sebou celý život a celý svět. Přeji ti, abys vybírala dobře pro sebe.

No tak ale: čo má asi urobiť? Dať ti jednu po papuli, keď na to nemá povahu? Povedať ti, že sa zahrávaš s ohňom? To vieš ale sama, predsa by nechodil s hlupaňou... :D On ti, chudák malý naivný, dôveruje, a má ťa za dospelú svojprávnu osobu, ktorá vie čo chce... a ktorá už aspoň tuší, že zahnúť kľudne zahne aj chlap, ktorému to doma klape na 100% - proste z tej istej nudy, akú cítiš ty... a pritom vôbec nemusí túžiť po zmene reštaurácie, ale len po jednorazovej zmene jedálnička... :jojo:

majkafa: Děkuji ti :) Zatím se asi nebudu rozhodovat nijak. Nechám to samo vyplynout..
Selima: Já si jsem vědoma toho, že mu může jít o jednorázovou změnu, ale zatím to tak nevypadá.

Markéto. Mám vztah se ženatým mužem, kterého miluji. Někdy je to těžké. A to jsem jinde než ty. Mám dospělé děti.
Zkus najít jinou cestu, jsi ještě hodně mladá, svobodná a děti nemáš. Stereotyp přijde téměř vždy, obzvláště až přijdou děti. A ten ženatý známý by do něj spadl podruhé, pak potřetí, a po čtvrté,... a ty bys mohla být možná jedna z mnoha, sama s dětmi. Vybírej raději vztah nezatížený závazky, jestli ti mohu něco poradit.

S každým chlapem to bude po čase stejné, bez vášně, prvotní zamilovanosti, stereotyp... Ale chápu že ti vadí, že s tebou přítel nekomunikuje.. Buď to spolu vyřešíte, změní se, nebo si na to prostě zvykneš... Nebo si najdeš jiného... Ale ženatého s dětmi to nemá žádnou budoucnost, jsi mladá a svobodných chlapů je spousta.

majkafa napsal(a):

Markéto. Mám vztah se ženatým mužem, kterého miluji. Někdy je to těžké. A to jsem jinde než ty. Mám dospělé děti.
Zkus najít jinou cestu, jsi ještě hodně mladá, svobodná a děti nemáš. Stereotyp přijde téměř vždy, obzvláště až přijdou děti. A ten ženatý známý by do něj spadl podruhé, pak potřetí, a po čtvrté,... a ty bys mohla být možná jedna z mnoha, sama s dětmi. Vybírej raději vztah nezatížený závazky, jestli ti mohu něco poradit.

Majko, promiň mi tu otázku, ale dlouho už mi to vrtá hlavou, ani to nepatří sem, ale mě by to moc zajímalo - ví o tobě manželka tvého přítele? Jasně, nic mi do toho není, ale jsem zvědavá. :kapitulation:

Nevím, jestli o mně ví. Myslím si, že neví. Ale mohu se mýlit.
Může to být i tak, že na vztah rezignovala a prostě jen spolu žijí z nějakých důvodů.
Vím jen, že o milence, ke které kdysi můj milý odešel, samozřejmě věděla, to je logické.
Nevím, jestli věděla o těch dalších.

Markéto, jak je dnes? Ještě mě napadlo, přemýšlej, jestli by ti celý život nevadila uzavřenost a nekomunikativnost tvého nynějšího přítele. Nedostatek komunikace ve vztahu je hrobem spousty manželství.

S novým vzrušujícím zážitkem jsi pochopila, že něco není vpořádku + zatoužila po změně. Teď záleží jenom na tobě, jestli vztah, který tě neuspokojuje, budeš "napravovat", nebo vyměníš za jiný... :styrka: (...hm, taky jsem se zde poznala...) :par:

majkafa napsal(a):

Nevím, jestli o mně ví. Myslím si, že neví. Ale mohu se mýlit.
Může to být i tak, že na vztah rezignovala a prostě jen spolu žijí z nějakých důvodů.
Vím jen, že o milence, ke které kdysi můj milý odešel, samozřejmě věděla, to je logické.
Nevím, jestli věděla o těch dalších.

Markéto, jak je dnes? Ještě mě napadlo, přemýšlej, jestli by ti celý život nevadila uzavřenost a nekomunikativnost tvého nynějšího přítele. Nedostatek komunikace ve vztahu je hrobem spousty manželství.

Spoustu dalsich milenek?:co:
Majko tak nejak se me nechce verit,ze ty by si zrovna spadla do vztahu s muzem,ktery,uz tech zarezu ma nekolik.:/

Ate - vždy´t jsi mladá holka, a je úplně normální a přirozené,že se chceš bavit, poznávat s lidmi, sbírat zážitky a zkušenosti... Logicky musíš zjistit co se na "trhu" te´d a tady nabízí a  pak teprve  volit. Ačkoliv to zní tvrdě, děláme to všichni, jakýsi výběr, by´t třeba jen podvědomý.

Jste zřejmě s přítelem asi trošku rozdílní, on bude klidnější..atd.

Já bych na tvém místě mazala pěkně zpátky k mamince, nebo bych volila vlastní bydlení.  Vídat se můžete kdykoliv a s kýmkoliv, oba,  a bez výčitek svědomí a bez toho, že bys někomu ublížila.

Partnerovi bych neřekla co jsem zažila - tím jedině sundáš svůj šutr a předáš ho na hrb příteli. Což není dobré. Je to až srabácké. Řekla bych mu spíše (stalo se mi něco podobného - stav "přechození"), že se necítím ještě na spolužití a chci být sama, s tím, že se vídat můžeme.

Zamilovanost a adrenalin je v začátku každého vztahu, příroda si tak zřejmě jistí reprodukci :D Přejde-li v lásku, to je jiná..

Wiki, :godlike:

eremuruss napsal(a):

majkafa napsal(a):

Nevím, jestli o mně ví. Myslím si, že neví. Ale mohu se mýlit.
Může to být i tak, že na vztah rezignovala a prostě jen spolu žijí z nějakých důvodů.
Vím jen, že o milence, ke které kdysi můj milý odešel, samozřejmě věděla, to je logické.
Nevím, jestli věděla o těch dalších.

Markéto, jak je dnes? Ještě mě napadlo, přemýšlej, jestli by ti celý život nevadila uzavřenost a nekomunikativnost tvého nynějšího přítele. Nedostatek komunikace ve vztahu je hrobem spousty manželství.

Spoustu dalsich milenek?:co:
Majko tak nejak se me nechce verit,ze ty by si zrovna spadla do vztahu s muzem,ktery,uz tech zarezu ma nekolik.:/

To přeci není Erem nakažlivé.Alespoň Majkafa ale ví,do čeho jde:P

majkafa: myslím, že když mi nekomunikativnost přítele vadí už teď, tak určitě mi bude vadit už napořád. Pochybuji, že bych si zvykla, protože já prostě potřebuji mluvit pořád a chci aby on se do těch debat se mnou zapojil také. Prostě zpětnou vazbu. Každopádně jsem včera přítele donutila si promluvit. Aby mi řekl, jestli je něco, co mu ve vztahu chybí, zda něco postrádá, nebo co mu vadí tak po dlouhých odmlkách a breptů, že mu nic nevadí, jsem na něj naléhala, že určitě tu musí něco být a ať se nebojí mi to říct, tak mi vyjmenoval 3 věci, se kterými souhlasím a navrhli jsme oba změnu. Takže se pokusíme o nápravu těch věcí které vadí jemu a věcí, které vadí mně. Tak uvidíme jak to půjde. Za měsíc odjíždím pracovně na dva měsíce do Švýcarska už 3. rokem, tak třeba nám to dvou měsíční odloučení ve vztahu pomůže. Buď si zase budeme chybět a začneme si jeden druhého vážit tak jako dřív, nebo naopak :)
A známému jsem řekla, že můžeme být přátelé, že zatím nechci tlačit na pilu.

Wiki: Zpátky k mamince jak říkáš, tak o tom už jsem se pokoušela tak 3x a vždy bezúspěšně. Přítel mě vždycky zastavil a prosil ať nikam nechodí, že už beze nemůže být a že by se mu samotnému doma stýskalo. A já taky když jsem nad tím přemýšlela, že kdybych se měla vrátit domů, tak max.za dva dny už bych byla zase u něj protože prostě už bez něj být nemůžu :) Uvidíme, jak to budeme zvládat až budu ve Švýcarsku.

Myslím, že nejsi ještě zralá na trvalý vztah.Rychle jsi do toho hupla as ted chceš ,aby tvůj přítel byl jiný než předtím. proč? Není to jen protože chceš poznat jiné, další muže ? Na tom není nic špatného, jsi mladá a hledáš, kdo ti bude vyhovovat.Řekla bych , že by ses měla odstěhovat do svého a začít poznávat ...svět....nmuže...život.
Tobě nechybí pevná ruka , tobě chybí akce, drama, vzrušení ...a to ti zřejmě tvůj přitel neumí / nemůže dát.

Markéto, nepokračuj v tom, tebe by to semlelo. Jsi ve fázi hledání, citově strádáš doma. Nejsi ve fázi užiju si a nic víc od toho nečekám...
Zvykni si, že současný přítel je prostě takový, jaký je a nečej, že se kvůli tobě změní nebo začni znova s někým jiným, třetím....

Markéto, to Švýcarsko možná bude dobrý mezičas, abyste si o vztahu přemýšleli a vnímali své pocity.

Erem, já jsem nespadla. Sama jsem se tak rozhodla.

Přesně tak - švýcarsko - to je elegantní, praktické  a velmi vhodně načasované momentální řešení. (vím, že to není schválně, že se to asi tak semlelo samo).
Tak si zajistíš nadhled, odstup. :supr:

A také bych netlačila na pilu a mechala to běžet...lakmusem ti budou emoce

atekram napsal(a):

Ahoj,
ráda bych taky přispěla svým příběhem. S partnerem jsem přes rok. Na začátku vztahu jsme se jenom vídali, pak navštěvovali u sebe doma, pak jsem často u něj přespávala a ráno šla zase domů, potom jsme tam už zůstávala a čekala na něj až se vrátí z práce až se nakonec stalo, že už jsem se tam zabydlela. I když mám pořád bydliště u rodičů, nastěhovaná jsem u něj. Když byl třeba v práci tak se nám oběma strašně stýskalo. A já jako správná "ženuška" jsem na něj čekala pěkně doma až se mi vrátí. Do té doby jsem měla všechno uklizené, čisté, ať vidí, jak má doma skvělou přítelkyni. Během dne jsme se pořád objímali, pusinkovali, líbali se a říkali si jak se milujeme. Prostě dokonalý pár. Ale pak už se z toho stávala každodenní rutina. Já se o zkouškovém učila, nebo jsem zase uklízela, zatímco on byl v práci. Večer jsme se dívali na film, dali vínko a šli spát. A ve vztahu nastala nuda. Když měl odpolední, začala jsem z nudy chodit s kamarádkou na pivo do místní hospůdky, někdy jsem to i přehnala a vracela se opilá, kdy můj milý už dávno spinkal. Jenže nikdy nic mi nevytkl, nikdy mě neseřval, ještě mě vždycky pohladil a řekl: Miluji tě. Začala mi chybět trochu ta pevná ruka. Chtěla jsem aby mi někdy vyhuboval, kde jsem tak dlouho, kolik jsem toho vypila.. Ale on byl stále klidný. Je fakt, že je tak trochu flegmoš, vůbec nic neřeší a má ke všemu takový pasivní přístup. A neumí komunikovat. Většinou vedu monology a on mi odpovídá: hmm.. Kvůli tomu jsme se poslední dobou častokrát pohádali. Že chci z jeho strany víc komunikace, pevné ruky atd.. A pak se to stalo.. Můj milý byl na bečce ve vedlejší vesnici a já s kamarádkou šla opět na pivo. Přece nebudu sedět sama doma. Už jsem byla v náladičce, když si k nám přisedl jeden známý.. Bohužel o 14 let starší než já ale stále šikovný, atraktivní a sexy. Zná mě odmalička. Hlídal mě když mi byly tak 2, 3 roky. Pak se oženil a odstěhoval do města. Teď má dvě děti. A sem přijel na chalupu, na kterou tu někdy jezdí s rodinou o víkendech. (mimochodem mně je 21). Vyloženě jsme si v té hospodě padli do noty. Našli jsme společné téma, názory.. potom při cestě domů jsme se zastavili na jednom místě, kde jsme si ještě hodinu povídali a pak když jsem se chtěla rozloučit a jít domů tak mě chytil a políbil. Na tu chvíli nezapomenu. Bylo to tak spontánní, krásné.. Pak jsem si uvědomila co dělám, odtrhla se a šla domů. Přece miluji svého přítele! Na druhý den mě strašně hryzalo svědomí. Přiznat se nebo ne? Nevěru přece vždycky něco předchází, a problémy máme a já je chci řešit. A mám to vůbec považovat za nevěru? Spíš úlet, který ale setrvává.. se známým si stále píšeme, dvakrát jsme se od té doby viděli ale nic neproběhlo a teď si domlouváme schůzku že někam pojedeme.. Svému příteli jsem se nakonec přiznala (ale neřekla jsem kdo to byl) protože jsem chtěla přece vyřešit současný problém, který ten úlet zavinil. Jenže přítel reagoval tak jako vždycky.. Jako nebyl sice nadšený, určitě ho to zlomilo ale zase mi řekl jak mě miluje, nechce mě ztratit,že mi to všechno odpouští a že o tom už nebudeme diskutovat. Šlo přece jen o blbý polibek.. Jenže pro mě ten polibek nebyl blbý a spíš jsem od něj očekávala jinou reakci. Teď nevím zda pokračovat ve vztahu, protože přítele opravdu moc miluji nebo pokračovat v "úletu", kde nacházím vášeň,nějaké to vzrůšo, komunikaci, a humor.. Známý má v manželství taky problémy, prý spolu žijí už jen jako spolubydlící. Vím, že kdyby tam bylo vše ok asi by to taky nedělal. Nikomu nechci rozbíjet rodinu, ani nechci aby se to u něj provalilo. Chci žít dále s přítelem ale ne takhle jako doposud.. Já potřebuji nějaké to vzrušení a to nacházím u toho známého.. Ale tohle si můj přítel zase nezaslouží.. Tak nevím co dělat :(

Atekram, mě na tvém psaní zarazilo to, že chceš od přítele "pevnou ruku" a aby ti "vyhuboval", když přijdeš domů opilá....to mi trochu zavání tím, jako bys v něm hledala tatínka....:co: Možná proto ti také tak imponuje o 14 let starší a zkušený muž.

A jinak k tématu - společná domácnost v 21ti letech mi přijde dost brzy...dost brzy na to ,abys řešila, co bude k večeři, vyprat košile, vyžehlit košile....až se vdáš a budeš mít rodinu, tak si toho užiješ až až...můj názor.

Tak ono to závisí od reálneho veku (hlavne mentálneho), ktorý môže byť iný kao ten kalendárny... Ale Atekram mi nepripadá nejako veľmi duševne usadená :D a túžiaca po istotách, rodine apod. Takže by som fakt asi počkala s hniezdením, dokonca aj so "záväzným vzťahom) a toršku zatiahla ručnú brzdu. Je zbytočné hnať sa do vzťahu, kde sa občas už teraz cítiš ako vo väzení :rolleyes: .

jak jsem si tady přečetl spousty názorů dle mého vztah hlavně zabíjí málo komunikace jaký to má smysl s někým být nebo žít a nemít si co říct potom je to málo tolerance a sexualní přitažlivost která časem zmizí a potom se projeví stereotyp je to možná jen můj názor ale vztah je ze začátku o sexu a lásce časem o přátelství... je ti 21 nemusí tě to trápit poznáš hodně zajímavých kluků a třeba jednoho který bude pro tebe ten pravý hodně štěstí...

Já myslím, že bys ze současného vztahu měla odejít, zůstat ještě nějaký ten rok sama a postupně dospět... :) To přijde časem samo, párkrát dostaneš ještě v životě přes ústat (např. prostřednictvím současného ženatého pana úžasného, příp. dalších, kteří Ti dají lekci) a pak už si určitě priority nějak pro Tebe vhodně nastavíš :)

Miroslav Doležal napsal(a):

jak jsem si tady přečetl spousty názorů dle mého vztah hlavně zabíjí málo komunikace jaký to má smysl s někým být nebo žít a nemít si co říct potom je to málo tolerance a sexualní přitažlivost která časem zmizí a potom se projeví stereotyp je to možná jen můj názor ale vztah je ze začátku o sexu a lásce časem o přátelství... je ti 21 nemusí tě to trápit poznáš hodně zajímavých kluků a třeba jednoho který bude pro tebe ten pravý hodně štěstí...

Není to jen tvůj názor,ale potvrzuje to i praxe našeho 25letého manželství.Nedovedu si představit žít s někým a nemít si s ním očem povídat,nebýt s ním na tzv.stejné vlně.Naproti tomu sex už dnes zcela není naší prioritou,ale těšíme se jeden na druhého a jsme spolu rádi,povídáme si,řešíme vše společně jen tak,či u vína nebo kafe,plánujem společně příjemné zážitky a řešíme i ty nepříjemné.Je to supr,když je názorů víc a je o věci s kým diskutovat.:jojo::jojo:

Taky jsem měla takového přítele (v 18ti) jako autorka.
Jednou jsem mu vytkla "Tys takovej bačkora, vůbec nejsi spontánní,  tobě si říct musím vždycky o všechno , o pusu i o facku..."
No a pak jsme něco řešili a on mi jednu vyšil ... ale dámy, věřte nebo ne... nějak se mi to nelíbilo :)
A hlavně - bylo vidět, jak to ze sebe tlačí a on vůbec můj respekt nezískal.
To jen abychom si tady nenamlouvali, že nás někdo může může ovládat "pevnou rukou".
Ten respekt, to uznání autority, musí vycházet z nás , musíme ho cítit a ne se o něm nechat přesvědčovat.

Zdravím,
děkuji za příspěvky. Dlouho jsem tu teď nechodila. Celé léto jsem byla vydělávat v zahraničí a teď se plně soustředím na školu. Studuju posledním rokem VŠ. Ty 2 měsíce v cizině byl opravdu dobrý mezičas. Měla jsem se tam krásně, cestovala jsem, měla spousty zážitků a hlavně klid od těch dvou na začátku zmiňovaných chlapů:) Na ženatého jsem se vybodla téměř hned. Nepsala jsem mu, jednak bych to měla ze zahraničí drahé a pak jsem zjistila, že ani nemám potřebu mu psát a informovat ho jak se mám. Přítelovi jsem psala párkrát za týden. Po něm si mi totiž stýskalo. Po návratu jsem zůstala s přítelem. Ženatého jsem od té doby neviděla. Měl ale celkem výdrž. Psal jak rychle jsem se na něho vybodla, že to čekal ale pořád se ještě snažil mě vidět a trvalo mu to asi tak do konce října ale pak už to radši vzdal:) Jinak na přítelovu mlčenlivost si nějak začínám zvykat. Jednou jsem byla dokonce vděčná za to že moc nekomunikuje. Byla jsem s kamarádkou a jejím přítelem na pivo a ten její přítel pořád žvanil a pořád něco řešil, že jsem uvažovala čím bych mu tu hubu zacpala a hlavou mi proběhlo: ještě že ten můj nemluví:supr: Tak jsem teď se svým přítelem, nikam nechodím, sedím doma, píšu bakalářku a učím se:)

Tleskám, dobře vyřešeno :supr:

Se ženatým si nezačínej, jsi mladá, máš hodně možností najít si případně jiného svobodného partnera a jen by sis se ženáčem zkazila život, takoví ženatí mají všichni  "zlou manželku a neklape jim to doma" :tesi: Mám kamarádku, co to takhle vede už 10 let, její milenec má doma hodnou ženu, se kterou se nikdy nerozvede a mladou milenku, která nikdy nebude mít to, po čem touží asi každá holka. On má prostě všechno a ona nic :rock:....

Jsi mladá a stále ještě máš čas najít případně jiného chlapa, a pozor ať tě nepálí dobré bydlo - lepší mít doma hodného muže co moc nemluví, ale miluje tě, než mít doma "vzrůšo" a chlapa co podvádí... :usch: