Ackulik — 11. 6. 2011 16:28

Dobrý den,
Jak je už jistě jasné z předmětu diskuse, chci se zeptat, zda je dobře neplakat? Když mě něco rozesmutní, vždy slzy potlačím. Daří se mi to tak, že už jsem 3 roky neplakala. Ale setkávám se s různými názory, že to je špatné. Proto se chci zeptat, jestli to má například nějaký vliv na psychiku, nebo vůbec ne? Popřípadě jestli je o tom někde na internetu či v knížce napsáno? Potřebovala bych se o tom dozvědět víc.

majkafa — 11. 6. 2011 16:34

Já plaču, když se mi chce.
Nedělám si násilí. Proč bych taky měla.

PavlaH — 11. 6. 2011 16:58

Vše, co potlačuješ se ti ukládá. Nejde o to plakat za každou cenu, ale taky neplakat za každou cenu. Někdy potřebujeme emoce prožít, abychom je mohli odložit a najít řešení, která nás posunou.

Píšeš příliš obecně na to, abych ti s klidem mohla říct, když ti to tak vyhovuje, tak si to tak měj. Pokud potlačíš slzy u filmu dobrá, ale pokud potlačíš slzy u bolesti , třeba fyzické, tam je to na škodu. Slzami se v těle vyplaví i látky potřebné k utlumení bolesti a podpoře hojení.

aprill — 11. 6. 2011 17:12

majkafa napsal(a):

Já plaču, když se mi chce.
Nedělám si násilí. Proč bych taky měla.

Mám to stejně.

Frigo — 11. 6. 2011 20:19

Ackulik, proč pláč potlačuješ ? Chceš vypadat jako studený čumák bez emocí ?

dusička — 11. 6. 2011 20:29

To jsou jen kecy - neplakat.
Dřív se to říkalo klukům - kluci nepláčou
Já učím kluky - říkám jim, když si smutný, zklamaný, pust to ven, poplakej si, uleví se Ti trošku, spadne to z Tebe.
Mluvíš moc všeobecně - když Tě někdo rozesmutní - myslíš plakat předním nebo o samotě?

Tulipánka — 11. 6. 2011 21:45

Jsou situace, kdy si nedovolím plakat, protože by to zhoršilo třeba mé postavení ve firmě. Ale pokud mě to neohrožuje, pláču, třeba i v autobuse.

dusička — 11. 6. 2011 21:50

Jasně Tulipánko
proto jsem pak doplnila jestli plakat na veřejnosti nebo o samotě.
Já taky nepláču v práci, ale před dětma doma v soukromí klidně ano. Nebo po cestě, když jdu.
ALe Ackulik psala, že už neplakal tři roky. Což mi přijde fakt strašný,protože já vidím třeba své dítko, jak se něco naučila a slzy mi tečou raz dva.

Ackulik — 11. 6. 2011 21:54

Při velké fyzické bolesti, smíchu nebo třeba z rozespalosti mi tečou slzy. Ale když mě rozesmutní někdo tak to potlačuji, protože nemám ráda, když o tom lidé okolo vědí a hned mně chce někdo utěšit atp. Chtěla bych, aby si mně nikdo nevšímal. Potřebovala bych prostě být sama, ale to v takovýchto situacích nejde.
Píšete, že píšu moc obecně, tak řekněte co konkrétního chcete vědět?

dusička — 11. 6. 2011 21:56

Jo Ackulik - já když tě četla, tak mi to prostě hlava nebrala, že nepláčeš vůbec už tři roky.
Jo,prostě to nějak překonat, nebo se jít vybrečet na toaletu v práci, (ve škole) projít se na vzduch na ulici.

Ackulik — 11. 6. 2011 22:03

Většinou nemám tu možnost. Dřív mi bylo do breku při každé větší hádce doma a štvalo mně, že to nemůžu dořešit a musím odejít. A navíc potom je to na člověku poznat a každý se vyptává.
A co je tak špatného na tom neplakat? brečet podle mně není zas tak veliká úleva.

dusička — 11. 6. 2011 22:06

Ackulik - počkej
Já a Tulipánka měla na mysli plakat na veřejnosti - v práci, a tak - protože tam mi to přijde takový divadýlko.
Ale ted nechápu - doma to je přeci jiný.
Proč by si nemohla doma poplakat? Můžeš přeci věci dořešit i v pláči :jojo:
Mmch - jakou myslíš větší hádku doma ? S partnerem?

Ackulik — 11. 6. 2011 22:12

Samozřejmě, že doma je to jiné, než (v mém případě) ve škole, ale stejně, všude je to nepříjemná věc, která akorát ztěžuje situaci.
Myslela jsem hádku s rodiči a sourozenci. Větší myslím tu, kde už zvyšujeme hlas a začínáme být naštvaní.
Mimochodem je mi 16...

dusička — 11. 6. 2011 22:15

Ackulik - já jsem si tipla, že chodíš ještě do školy a že Ti bude kolem šestnácti - podle Tvého avataru :jojo:
Njn hormony vid :pussa:
Kočko - když už rodiče nebo sourozenci zvyšují hlas - stejně se už nic nevyřeší.
Byla bych pro to, odejít, v klidu se projít, obejít blok paneláku, přijít s provětranou čistou hlavou, po cestě si třeba poplakat (oni doma mezitím taky vychladnou) a pak záležitost vyřešit.
Přišla jsem na to, že takto to funguje. A je to lepší, než nějaké scény.

dusička — 11. 6. 2011 22:17

a že to je poznat že si plakala? Prostě jim řekni - přišlo mi to k pláči, že se hádáme a přitom se máme rádi.

Tulipánka — 11. 6. 2011 22:17

Ackuliku,
ono většiou když něco potlačuješ, tak to za čas praskne a může z toho pak být pořádný výbuch pláče v nejméně vhodném okamžiku...
A zda je to normální? Ono samo slovo "normální" není normální, protože co je pro jedoho normální (např. v sexu), pro druhého už normální není.
Spíš se ptát, zda je to pro tebe přínosem nebo není. A to určitě není. Proč potlačovat něco, co potřebuje jít ven? Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby ty emoce k pláči nenastaly, ale když už tu jsou, je třeba je dostat ven.
A pokud nechceš, aby tě někdo litoval, viděl, tak se ptej, co by se stalo, kdyby tě někdo uviděl. Jak by jsi se pak cítila? Když si třeba zpracuješ že bys mohla být pro ostatní zranitelná, tak už ti to projevení nebude tak vadit :)

Ackulik — 11. 6. 2011 22:22

Asi to zkusím. Uvidím, jak to bude fungovat. I když stále pořádně nechápu, co se změní na tom, když si popláču oproti tomu, když ne.

dusička — 11. 6. 2011 22:24

Ackulik napsal(a):

Asi to zkusím. Uvidím, jak to bude fungovat. I když stále pořádně nechápu, co se změní na tom, když si popláču oproti tomu, když ne.

Arculi - když budeš potlačovat pláč - bude tě to uvnitř dusit, bude Tě to trápit, pak se to časem odsune. Takto můžeš fungovat a potlačovat třeba desetkrát,stokrát. A pak jednou bude stačit maličkost - a bouchneš a bude to stonásobný pláč.
Lidi, kteří zadržují emoce - můžou být časem nemocní - nervovýho původu
Když si popláčeš - celkově se uklidníš, uleví se Ti v ten okamžil a jede se dál s čistou hlavou.

Ackulik — 11. 6. 2011 22:29

Děkuji. :)

dusička — 11. 6. 2011 22:31

Ackulik :pussa::pussa:
Prostě se řid tím, jak to cítíš, žádné přemlouvání a potlačování. řid se svou intuicí, ta Ti poradí co dělat a nedělat :pussa:

Vachu — 11. 6. 2011 22:47

Ahoj. Ono záleží na tom, co člověk prožívá, jak moc ho to štve, jak to trvá dlouho, co proti tomu může či nemůže dělat...
Tvůj případ mi tak trochu připomíná ságu o dívce, která toho zažila až trochu moc..............
A ta byla hodně uzavřená. Hlavně proto, že jí nikdo neposlouchal a nikdo jí nepomohl.
Nakonec musela vzít všechno do vlastních rukou a se vším se sama po svém vypořádala.

viz: Trilogie Milénium od Stiega Larsona. - Super thriller !!!!! :supr:

Selima — 12. 6. 2011 0:23

Pre mňa to oblo deštruktívne... čiže nesprávne. Takže prdím na "správne" a plačem, keď to tak cítim. Radšej v súkromí, ak sa dá - ale ak sa nedá, nerobím si násilie.

PPavlaa — 12. 6. 2011 8:27

dokud ještě umíš brečet, buď ráda, blbý by bylo, kdyby se ti chtělo, ale prostě to nešlo :rolleyes:
klidně to pusť, když se ti chce, není na tom nic špatnýho. pro mě je teda noční můra, že by mě měl někdo vidět brečet, ale každej je jinej a pokud to někomu (tobě) neva, tak proč ne.

Ametyst — 21. 6. 2011 21:41

Ackulik napsal(a):

Dobrý den,
Jak je už jistě jasné z předmětu diskuse, chci se zeptat, zda je dobře neplakat? Když mě něco rozesmutní, vždy slzy potlačím. Daří se mi to tak, že už jsem 3 roky neplakala. Ale setkávám se s různými názory, že to je špatné. Proto se chci zeptat, jestli to má například nějaký vliv na psychiku, nebo vůbec ne? Popřípadě jestli je o tom někde na internetu či v knížce napsáno? Potřebovala bych se o tom dozvědět víc.

Človíčku, fakt jsi tři roky neplakala?
To je dost dlouho. Zvláště jestli se Ti plakat chtělo, a Tys to potlačila.

Někdy je ze společenských důvodů vhodné nepoddat se tak emocím (já bych bečela i na dětské besídce :)), ale jinak, když jsi sama, proč se nevybrečet?
Já brečím často, když to potřebuji.
Jsou ale lidé, v jejichž přítomnosti nejsem schopna se rozplakat. Prostě mám záklopku, nejde to. Nechávám si to na potom, ale rozhodně to pak "doženu". :)

Jestli je to špatné, neplakat...hm, to si asi rozhodneš jen sama. Jak Ty se cítíš, to je podstatné, ne jak moc pláčou ti ostatní.

rejka — 21. 6. 2011 21:46

Pláč je nesmírně uvolňující,když je spontání a ne nucený. Vyplaví se z tebe všechna tíha a starosti, plač,když se ti chce...........není to projev slabosti,ale lidskosti....:jojo:

Blackie — 22. 6. 2011 7:40

Za sebe jako za chlapa můžu říct, že když nám umřel kluk mi tekly slzy proudem, a když mi loni v březnu umřela máma a pak hned v listopadu táta, tak jsem se zavřel v tom prázdným bytě, kde bylo všechno tak, jak jsem to znal z dětství a bulel jsem jak malej kluk...a vím, že potom už to nebylo tak strašný, jak to vypadalo. I když je pravda, že když si vzpomenu na den co den chození do nemocnic, když člověk nemůže pomoct, a prosí smrt aby přišla co nejdřív, pak mám slzy v očích i teď když to píšu.

Ametyst — 22. 6. 2011 7:54

Blackie napsal(a):

Za sebe jako za chlapa můžu říct, že když nám umřel kluk mi tekly slzy proudem, a když mi loni v březnu umřela máma a pak hned v listopadu táta, tak jsem se zavřel v tom prázdným bytě, kde bylo všechno tak, jak jsem to znal z dětství a bulel jsem jak malej kluk...a vím, že potom už to nebylo tak strašný, jak to vypadalo. I když je pravda, že když si vzpomenu na den co den chození do nemocnic, když člověk nemůže pomoct, a prosí smrt aby přišla co nejdřív, pak mám slzy v očích i teď když to píšu.

:butter:

Selima — 22. 6. 2011 8:50

Na slovo "správne" som už alergická... :dumbom: Kašlať nas to, čo je správne a čo nie! Kto to určuje???? My sami!
A K topicu: Hlavne je NEZDRAVÉ neplakať, potom sa pdoľa mňa v tele hromadia jedy, negatívne veci, smútky, hnevy.... ktoré by sa inak vyplavili. Ja som neplakala dosť veľa rokov, ale keď som sa potom konečne raz rozplakala, myslela som, že ma zadusí... Mala som v krku hrču, že to až bolelo... Odvtedy slobodne plačem, smejem sa a skoro lsobodne sa aj rozčuľujem. :jojo:

agewa — 22. 6. 2011 9:25

PPavlaa napsal(a):

dokud ještě umíš brečet, buď ráda, blbý by bylo, kdyby se ti chtělo, ale prostě to nešlo :rolleyes:
klidně to pusť, když se ti chce, není na tom nic špatnýho. pro mě je teda noční můra, že by mě měl někdo vidět brečet, ale každej je jinej a pokud to někomu (tobě) neva, tak proč ne.

přesně tak. Já to mám tak, že dlouho jsem vůbec nebrečela( přece jsem silná, všechno zvládnu ...), pak jsem hodně často cítila, že bych chtěla, ale nešlo to. No ted se mi několikrát stalo, že to doslova "bouchne" - až vyděsím i sama sebe. Ale nepotlačuji to, tak se to lepší.

adriana82 — 22. 6. 2011 14:14

Já brečím taky celkem často, prostě když to tak cítím tak brečím, hodně se mi uleví. A ano myslím si že nebrečení má nebo v budoucnu bude mít vliv na psychiku. Člověk drží emoce na uzdě, dusí je v sobě, ale jednoho dne stejně vybuchne!! A z toho můžou být i různé nemoci... Tak proč to ze sebe pláčem nedostat :)

rejka — 22. 6. 2011 14:25

Blackie napsal(a):

I když je pravda, že když si vzpomenu na den co den chození do nemocnic, když člověk nemůže pomoct, a prosí smrt aby přišla co nejdřív, pak mám slzy v očích i teď když to píšu.

Ano,mám to prožité na vlastní kůži a modlila se za konec každý den....a když při vzpomínce přijdou slzy,nechám je volně téct,nepotlačuji je...

Ametyst — 22. 6. 2011 15:35

rejka napsal(a):

Blackie napsal(a):

I když je pravda, že když si vzpomenu na den co den chození do nemocnic, když člověk nemůže pomoct, a prosí smrt aby přišla co nejdřív, pak mám slzy v očích i teď když to píšu.

Ano,mám to prožité na vlastní kůži a modlila se za konec každý den....a když při vzpomínce přijdou slzy,nechám je volně téct,nepotlačuji je...

Přesně...taky to znám.
Modlení se za smrt. Proč jen nechá na sebe někdy tak zbytečně čekat...:(
A jindy přijde zcela nečekaně tam, kde bychom to nechtěli...

Daniela M — 22. 6. 2011 21:15

Nebylo vždy nejlíp, ale na smrt jsem nikdy nemyslela. Daru života jsem si až moc vážila. Čověk jej dostává jen jednou za život, tedy teď a tady. Kolik lidí je na okraji života a tolik by si přáli žít.....

Pláč, jako takový, jako výtok, jakýkoliv, se nikdy nemá potlačovat, jde o uvolnění napětí, o čištění, o detoxikaci, o odplavení nánosu, který nás zatěžuje. Za pláč se nikdy nemáme stydět, kdo neumí plakat je člověk, který si zadělává na zcela jiné potíže.... 

Ano, modlim se, ale za druhé, kteří to potřebují víc než já. Je důležité své JÁ zařadit na druhé místo a nezabývat se jen sama sebou. Držím se hesla, nikdy není tak zle, aby nemohlo být hůře.  :jojo:

Ametyst — 22. 6. 2011 22:44

Daniela M napsal(a):

. Je důležité své JÁ zařadit na druhé místo

Asi je to off topic, ale dovolila bych si v tomhle nesouhlasit.
Pro nás samotné jsme důležití především my sami. My musíme obsahovat to, čím chceme obdařit druhé.
Co není v nás, nemůžeme dát ostatním.

Daniela M — 22. 6. 2011 23:17

Ametyst napsal(a):

Daniela M napsal(a):

. Je důležité své JÁ zařadit na druhé místo

Asi je to off topic, ale dovolila bych si v tomhle nesouhlasit.
Pro nás samotné jsme důležití především my sami. My musíme obsahovat to, čím chceme obdařit druhé.
Co není v nás, nemůžeme dát ostatním.

Nežijeme pro sebe, ale pro druhé a to nás naplňuje. Naše JÁ není nic bez lásky k bližnému. Ano, vše musí být v nás.:)

dusička — 23. 6. 2011 6:44

Daniela M napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Daniela M napsal(a):

. Je důležité své JÁ zařadit na druhé místo

Asi je to off topic, ale dovolila bych si v tomhle nesouhlasit.
Pro nás samotné jsme důležití především my sami. My musíme obsahovat to, čím chceme obdařit druhé.
Co není v nás, nemůžeme dát ostatním.

Nežijeme pro sebe, ale pro druhé a to nás naplňuje. Naše JÁ není nic bez lásky k bližnému. Ano, vše musí být v nás.:)

S tím si dovolím nesouhlasit. Nejdřív prvořadě bychom měli mít rádi sami sebe, abychom lásku druhým mohl rozdávat. A pak život pro druhé není obět, ale radost dávat.

danielka.novotna — 23. 6. 2011 10:25

dusička napsal(a):

Daniela M napsal(a):

Ametyst napsal(a):


Asi je to off topic, ale dovolila bych si v tomhle nesouhlasit.
Pro nás samotné jsme důležití především my sami. My musíme obsahovat to, čím chceme obdařit druhé.
Co není v nás, nemůžeme dát ostatním.

Nežijeme pro sebe, ale pro druhé a to nás naplňuje. Naše JÁ není nic bez lásky k bližnému. Ano, vše musí být v nás.:)

S tím si dovolím nesouhlasit. Nejdřív prvořadě bychom měli mít rádi sami sebe, abychom lásku druhým mohl rozdávat. A pak život pro druhé není obět, ale radost dávat.

Dušičko souhlasím s tebou :supr:

Kiara — 23. 6. 2011 11:40

Daniela M napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Daniela M napsal(a):

. Je důležité své JÁ zařadit na druhé místo

Asi je to off topic, ale dovolila bych si v tomhle nesouhlasit.
Pro nás samotné jsme důležití především my sami. My musíme obsahovat to, čím chceme obdařit druhé.
Co není v nás, nemůžeme dát ostatním.

Nežijeme pro sebe, ale pro druhé a to nás naplňuje. Naše JÁ není nic bez lásky k bližnému. Ano, vše musí být v nás.:)

Danielo, všechno musí být v rovnováze, i láska sama k sobě, i láska k bližnímu. Abys tu lásku k bližnímu mohla vydávat, musíš ji mít odkud čerpat, musíš mít odkud se dobíjet a k tomu je potřeba pevné zázemí lidí kolem sebe, od kterých můžeš přijímat patřičnou podporu.

Jak nebudeš myslet v první řadě sama na sebe a budeš se rozdávat, aniž bys přijímala, velmi brzo vyhoříš a nepomůžeš ani sama sobě, ani těm, kteým bez patřičné zpětné vazby svoji podporu poskytuješ :jojo:

Dita.L — 23. 6. 2011 16:21

Ackulik, ja jsem se naucila neplakat podle vzorce - Kdo mi ublizuje, nezaslouzi si moje slzy, kdo me ma rad, ten je nepotrebuje. Neplakala jsem podstatne dele nez ty. Proste to nejde.... Vysledek je ten, ze nedokazu odpustit nic a nikomu. Vsechny krivdy me zerou a tak se chci jeste dneska mstit i za veci, ktere mi byli provedeny pred 5 nebo 10 lety.
Opravdu snazsi by bylo, kdybych se proste jen klidne vyplakala, vyvztekala a zivot sel dal. Snaz se. :supr:

Daniela M — 23. 6. 2011 21:48

Kiara napsal(a):

Daniela M napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Asi je to off topic, ale dovolila bych si v tomhle nesouhlasit.
Pro nás samotné jsme důležití především my sami. My musíme obsahovat to, čím chceme obdařit druhé.
Co není v nás, nemůžeme dát ostatním.

Nežijeme pro sebe, ale pro druhé a to nás naplňuje. Naše JÁ není nic bez lásky k bližnému. Ano, vše musí být v nás.:)

Danielo, všechno musí být v rovnováze, i láska sama k sobě, i láska k bližnímu. Abys tu lásku k bližnímu mohla vydávat, musíš ji mít odkud čerpat, musíš mít odkud se dobíjet a k tomu je potřeba pevné zázemí lidí kolem sebe, od kterých můžeš přijímat patřičnou podporu.

Jak nebudeš myslet v první řadě sama na sebe a budeš se rozdávat, aniž bys přijímala, velmi brzo vyhoříš a nepomůžeš ani sama sobě, ani těm, kteým bez patřičné zpětné vazby svoji podporu poskytuješ :jojo:

Kiaro, mám se moc ráda,:) a myslím na sebe, neboj. Jen dávám důraz, že NENÍ dobré přílišné zabývání se sama sebou - to často vytváří problémi, které se zde řeší.  Jakmile se někdo začne mít rád a ostatní bude odsuzovat, může se i plést.:dumbom:

DarkAngel — 23. 6. 2011 22:18

Ackulik napsal(a):

Jak je už jistě jasné z předmětu diskuse, chci se zeptat, zda je dobře neplakat? Když mě něco rozesmutní, vždy slzy potlačím.

Dobrý večer Ackulik,
záleží na situaci a jestli je pláč v této chvíli společensky přípustný, každopádně v rodině, nebo s přáteli se není potřeba přemáhat a také je úplně normální si poplakat u nejaké dojemné telenovely. Takže můj závěr - nebraň se pustit slzicky po tvářích ;)

helena — 24. 6. 2011 6:04

Neplakala jsem podstatne dele nez ty. Proste to nejde.... Vysledek je ten, ze nedokazu odpustit nic a nikomu. Vsechny krivdy me zerou a tak se chci jeste dneska mstit...
Pláč není k odpuštění a zapomenutí nutný.

dusička — 24. 6. 2011 6:51

Kiaro, mám se moc ráda,smile a myslím na sebe, neboj. Jen dávám důraz, že NENÍ dobré přílišné zabývání se sama sebou - to často vytváří problémi, které se zde řeší.  Jakmile se někdo začne mít rád a ostatní bude odsuzovat, může se i plést.
Ano, s tím souhlasím, asi jsem Tě zprvu nepochopila, že to myslíš takhle. :jojo:

agewa — 24. 6. 2011 8:00

Daniela M napsal(a):

Kiara napsal(a):

Daniela M napsal(a):


Nežijeme pro sebe, ale pro druhé a to nás naplňuje. Naše JÁ není nic bez lásky k bližnému. Ano, vše musí být v nás.:)

Danielo, všechno musí být v rovnováze, i láska sama k sobě, i láska k bližnímu. Abys tu lásku k bližnímu mohla vydávat, musíš ji mít odkud čerpat, musíš mít odkud se dobíjet a k tomu je potřeba pevné zázemí lidí kolem sebe, od kterých můžeš přijímat patřičnou podporu.

Jak nebudeš myslet v první řadě sama na sebe a budeš se rozdávat, aniž bys přijímala, velmi brzo vyhoříš a nepomůžeš ani sama sobě, ani těm, kteým bez patřičné zpětné vazby svoji podporu poskytuješ :jojo:

Kiaro, mám se moc ráda,:) a myslím na sebe, neboj. Jen dávám důraz, že NENÍ dobré přílišné zabývání se sama sebou - to často vytváří problémi, které se zde řeší.  Jakmile se někdo začne mít rád a ostatní bude odsuzovat, může se i plést.:dumbom:

vidíš a já si myslím, že se máš zabývat hlavně sama seboum, protože vše ostatní ( vztahy s druhými, problémy atd. ) na to navazuje.Problémy vznikají, když máme pocit, že ti DRUZÍ by se měli chovat jinak, mluvit jinak , dělat něco jinak.A vzhledem k tomu, že změnit můžeš JEN sama sebe....jsi zase na začátku.....zabývat se hlavně sama sebou .

dusička — 24. 6. 2011 8:02

Jo Agewo
ale já ted pochopila Danielu.
Domnívám se, že myslí to, že by se člověk neměl zaujímat jen sám s sebou. Ale koukat na svět, na druhý. Mělo by to být v rovnováze.

Daniela M — 24. 6. 2011 16:32

dusička napsal(a):

Jo Agewo
ale já ted pochopila Danielu.
Domnívám se, že myslí to, že by se člověk neměl zaujímat jen sám s sebou. Ale koukat na svět, na druhý. Mělo by to být v rovnováze.

Dušičko, děkuji za upřesnění a pochopení. :pussa:

Nauč se pozorně poslouchat, co říká druhý,
a ze všech sil se snaž vcítit se v myšlení mluvícího - ano, velice moudré:hjarta:

Dita.L — 25. 6. 2011 0:01

helena napsal(a):

Neplakala jsem podstatne dele nez ty. Proste to nejde.... Vysledek je ten, ze nedokazu odpustit nic a nikomu. Vsechny krivdy me zerou a tak se chci jeste dneska mstit...
Pláč není k odpuštění a zapomenutí nutný.

Ja si myslim ze je. Tim neplacem neuvolnis emoce, neprozijes si je, nevyventilujes a kdyz to neudelas, vre to v tobe jako v papinaku a casem nedokazes odpustit a zapomenout uz vubec nic. Je to jako bys do toho papinaku dalsi paru jeste pripoustela. Pak kdyz bys uz chtela plakat, tak to uz nejde. Je tech emoci nahromadenych tolik.... jako kdyz je v mistnosti skupina lidi. Jeden po jednom se dostanou ven vsichni (tim myslim ten plac pro male krivdy ) ale kdyz se nahrne do dveri cela banda, tak se nedostane ven nikdo (tim myslim ty male krivdy nahromadene za spoustu let )