Dcera (8) má za týden narozeniny. Začala si sama dělat obálky a do nich dávat pozvánky. Chtěla všechny pozvat a oslavu prožít u své babičky ve městě K. No a já jsem jí to docela hrubě odsoudil a řekl že se nezůčastním. (město K nám poněkud zasahuje do života)
Dcera se rozbrečela, všechno roztrhala a řekla, že žádná oslava nebude. To mne tedy zamrzelo a snažil jsem se omluvit. Nastala pauza a poté dcera přišla, začala mne objímat, hladit a měla v očích takový výraz, jakoby se loučili zamilovaní na 100 let. Je mi strašná hanba, co mám dělat?

Mesto K nam zasahuje do zivota??,Nejak nechapu...

Jarouši, chybama se člověk učí...
A ne snažil jsem se omluvit... prostě se omluv, že jsi udělal chybu, že jsou to její narozeniny a oslava a ty jsi zbytečně vyletěl a pokud chce, pomůžeš jí s těmi pozvánkami, když ty svoje původní a moc hezký !!! kvůli tobě !!! roztrhala.
Nevím, zda dcera ví, že vám město K zasahuje do života a proč... pokud ví, přiznala bych to jako důvod, pokud neví, pak asi nezasahuje vám, ale tobě a měl by ses nad tím zamyslet. ;)