Moje milé tetky babinetky,
je to už tak dávno, že už to snad ani není pravda a na škaredé věci už jsem zapomněla.
Když se ale myšlenkama vrátím hluboko do minulosti a vzpomenu si, kolik slz, bolesti a trápení jsme si užili, než jsme se dočkali toho našeho krásného a hlavně vymodleného rošťáka, těžko se tomu chce věřit.
Ty, které mě znáte, víte, že naše cesta byla hodně trnitá. Miminka jsme se dočkali až po 5ti letech.
První potrat ve 20tt, pak jsem víc jak rok nemohla otěhotnět, přičítám vinu psychice, druhý potrat v 19tt a to už se rozběhl kolotoč vyšetření , při kterých nám zjistili u manžela malý počet spermií (hodně malý, tudiž připozené otěhu naprosto nemožné) a u mě antifosfolipidové protilátky, malou dělohu (prý nemá vliv, ale asi u mě má) a  alergii na spermie. Tehdy jsem byla na vývrat a 3 měs. půst s kondomem mě deprimoval. No a vidíte, co čert nechtěl, vykašlali jsme se na kondom  a ještě před kontrolou oněch protilátek jsem otěhotněla. A jak dopadly kontrolní výsledky? Byly ještě horší než ty první :D Takže už jsme u třetího těhotenství, to už všichni věřili, že vše bude v pořádku. Statečně jsem si píchala Fraxiparin a bum, ze dne na den jsem opět potratila. To už jsem na tom byla tak špatně, že jsem brečela ve vaně a nechtělo se mi žít. A aby toho nebylo málo, při propouštění mi dr. sdělil, že nikdy nebudu mít děti. Morová rána. Ale naděje umírá poslední a po pár dnech se mi pročistila hlava a já věděla, že to nevzdám, touha po vlastním dítěti byla nekonečná.
Den početí našeho Tomáška si pamatuji naprosto přesně. Zplodili jsme ho 18 DC, kdy už jsem tomu nedávala žádnou naději. Po zjištění těhotenství se ve mě mlely pocity radosti i bolesti z toho, jak to dopadne. Na 14tt jsem měla domluvenou cerklage a od té doby jsem ležela a doufala. Nebylo to tak strašné, četla jsem, pletla, luštila Sudoku a prosila kalendář, ať se už přehoupne na 1.10., kdy jsem měla být 24+1. No a to bych nebyla já, abych si to zase trochu nezpestřila. 2.10. mi ráno praskla voda. Nemusím popisovat, jak a co jsem cítila. Myslela jsem, že je konec a malý bude muset ven a tím pádem to nepřežije. Opak byl pravdou. Bez vody prý se dá žít. Napíchli mi kortikoidy, odstranili steh z čípku a čekalo se. Max. by mě nechali do ukončeného 28tt. Tomášek to u mě vydržel pouze do konce 26tt. Před pátou hod. odpoledne přišly nečekaně a najednou prudké bolesti a já byla otevřená na 2cm. Před 9h, mě přendali na box s tím, že se pokusí porodní bolesti trochu zpomalit, aby to malému moc neubližovalo. Ha ha ha, nestihli mi ani napíchnout epidurál a malý byl na světě :D Dneska se tomu už směju, ale na tom sále mi do smíchu vůbec nebylo. To byl takový frmol, že nikdo nevěděl, jestli je to kluk nebo holka, jeden jediný doktor  se stihl podívat na hodiny, v kolik malý vykoukl na svět a manžel samozřejmě nestihl dojet (a to bydlíme kousek od nemocnice) Předpokládaná doba porodu byla odhadována na půlnoc, Tomášek se narodil 21:35, 740g a 33cm. Tomáška si samozřejmě hned odnesli a my jsme se na něj ještě mohli jít před  převozem na oddělení 6tinedělí podívat. Jak jsem ho viděla, rozbrečela jsem se. Čekala jsem, že bude maličký, ale až takhle!!!!! Dýchal sám za pomocí CPAPu. Samozřejmě vám nikdo neřekne, že to bude dobré. Celou noc jsem probrečela. Ráno mě sestra volala na sesternu na odběry a já řvala jak želva. Nešlo to zastavit, musela mě mít za total cvoka. V hlavě se mi honilo, jestli žije? má problémy? Chvíli na to si pro mě přišla sestřička, že mám jít na JIP (zastavil se mi dech), kvůli odstříkávaní mléka (výdech). Sestřičky mě přivítaly s úsměvem, že malý kaká i čůrá a pokud něco odstříkám, v poledne dostane první 0,5ml mlíčka. Poprvé jsem si Tomáška pohladila a málem se vybulila :D Vždyť byl skoro průhledný, ale velice živý. Pořád sebou mlátil a vystrkoval ruce z deky ven :D
Tak nám začala nová etapa života, zatím plná strachu. Dny plynuly, já chodila 2x denně na JIP, pomalu jsem se dávala do kupy a začala pořizovat výbavičku.Tomášek začal pěkně přibírat, po měsíci vážil 1kg a už byl krmen pouze mým mlíčkem. Ve srovnání s ostatními dětmi si JIPkou vyloženě proplul. Zaintubovaný byl 2dny, protože nezvládal udýchat žloutenku a chytil jednu infekci, kterou zachytili v počátku. Po 38 dnech už byl úplně bez kyslíku. Na JIPce strávil 46 dní. Na OPNce dalších 36 dní.
4.1. jsme si Tomáška odváželi domů. Začalo nejkrásnější období v mém životě. Během 14 dní jsme si na sebe zvykli. 2x týdně chodíme na rehabilitace, doma samozřejmě taky cvičíme, jsme pod drobnohledem mnoha oddělení, ale jen ať jsme.
Tomík má nyní 6,5 měs., váží skoro 6kg, vidí, slyší, usmívá se, kecá (hlavně v 6 ráno). Je sice na úrovni 3 měs. miminka, ale to neřeším, všechno zvládneme a doženeme.

A co závěrem, nemusím psát, jak velký dík patří všem, kteří se o Tomáška starali v Ostravské fakultce, ale taky mému gynekologovi, který mě neskutečně podporoval a zajímal se o mě , i když jsem ležela v nemocnici, ale taky všem, kteří nám drželi palce a mysleli na nás. Ani nevíte, jak pro mě byla důležitá podpora od vás.

A úplným závěrem, jak já bych chtěla Tomáškovi dopřát ještě sestřičku :godlike:

Sádě, sedím tu a bulím, jste s Tomíkem užasní.... :hjarta:
A že mě to s tou ségrou nepřekvapuje :godlike::lol: s tvým naturelem :supr:

teda Sádí, jste moc stateční lidé a Tomášek se narodil do správné rodiny. Vybojovali sjte to společně a všem vám teď ze srdce přejeme jen to nejlepší a hlavně zdraví ! Tomášek je veliký šikula !!! kdžy jsem četla - po měsíci měl 1kg - brrr, mám husí kuži a obdiv !

Sadí, co psát, tvůj příběh sice znám, ale pořád mě dojímá. Zažili jste si opravdová muka, ale nevzdali to a teď ještě chcete i sestřičku, to je úžasné, budu Vám držet všechno co půjde. Tomášek je prostě chlapák a hlavně bojovník po mamince.

Krásný..moc krásný..krásný..

:hjarta: nádhera :godlike:

Sadi, i když tady už nechodím, tak Tebe a Tomáška jsem pořád sledovala a sleduji. Moc Ti to štěstí přeji :hjarta:

Krásné!!! Sadí, ještě jednou moc moc gratuluju a držím palečky, aby se Tomášek třeba někdy dočkal té sestřičky!!! :hjarta: :hjarta: :hjarta:

klobouk dolů :godlike::godlike::godlike:

tak vám moc držím palce! Tomášek je úžasný bojovník a ty největší!

Sadí :par::par::par::hjarta::hjarta::hjarta:

Sadí moc gratuluju jste šikovní!!!!!!!!!!!!!!!!!Jen tak dál a přejeme Vám tu sestřičku/nebo brášku/!........................:hjarta:
,

Nedokážu si představit tolik potratů v tak vysokém stupni, a přesto vytrvat, nevzdat se.. Je to neuvěřitelné, a strašně moc přeju, ať je Tomíno zdravej a bez problémů, je zázrak, že jste tam kde jste..
A Sadí, tvoje tělo po tom porodu a laktaci (kterou jsem mohla jen závidět :gloria: ) prošlo určitě mnoha změnami, taky ještě dozrává a když tomu nějakej ten roček dáte, je dost možné, že se ségrou by to mohlo jít už líp :-) popř. s dvěma zároveň, že :godlike:
Ne, beze srandy.. přeju vám strašně moc štěstí, ať už je to zlé fakt za vámi..

Sadí, zdá se to jako neskutečný příběh a je moc dobře že skutečný ale JE a že vše dopadlo takhle - vlastně parádně!! A se ségrou do budoucna držím palec!

Jste šikulíni..

Kloubouk dolů jste neuvěřitelně statečný.Hodně sil a pevné zdravíčko Vám přeji.

Sádí to je nádhera :grater: :hjarta: Tomášek je šikula, ty taky jak jsi to všechno zvládla a teď už užívejte jen to krásné a budeme držet palečky na tu sestřičku ;) :pussa:

Sadourku :hjarta: nadherna slohovka, jedna z nejhezcich, mam slzy na krajicku :hjarta::) Je krasny videt, ze i tak dlouhy boj o miminko, ma prece jen svuj stastny konec. Moc vam preju hodne zdravicka, at Tomasek krasne roste a dela vam jen samou radost! :pussa::)

Sadí, taky mě to moc dojalo, držím pěsti vám všem - i na tu sestřičku!

Sadí,
mám obrovskou radost, že se Ti nakonec podařilo k miminku dojít :) Tak si to užívejte!

Sadí moc Vám přeji oběma hodně zdraví a ať Ti dělá Tomášek jen samou radost         :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta:  :supr: :supr: :supr:
A držím palečky na tu sestřičku :)

Sadi parada obema preji zdravi a drzim pesti na sestricku :hjarta:

Sádi taky bulím jak želva,
moc přeju ať Tomáška i celou Vaši rodinu už provází jen zdraví a štěstí

Sadourku - krásné, dojemné, hodně štěstí přeji i nadále :pussa:

Přeji hodně sil a zdraví i pro budoucího sourozence. Držím palce.

Sadí nemám slov... znám tvůj/váš příběh a jste strašně stateční... přeju i nadále spooooustu štěstí a sil :hjarta:

Romísku, je to sice už dlouhá doba, ale já si pořád vše živě vybavuji! Ten neskutečný boj a sílu vás všech!!! :hjarta::hjarta::hjarta: Tvůj příběh mě opět dojal! Moc moc Vám držím palce a ať Vám Tomášek dělá jen a jen radost a veškeré strasti jsou za Vámi :pussa::pussa: a tu sestřičku bych mu tuze přála :D :gloria: :hjarta: Hodně štěstí!!! :hjarta:

Po dlouhé době nakouknu a musím hned přečíst tuto slohovku!
Sadi - nádherné a přeji moc moc sil Tomáškovi a samo mamince taky!!! Hodně štěstí!!!

Saďourku, gratuluji k Tomáškovi a přeji milion zdraví a lásky! Váš příběh je tak podobný tomu našemu (kromě potratů), syn je taky 26. týden, předtím 11 týdnů bez plodovky...atd. atd. Za sebe musím říct, že zázraky se skutečně dějí! Užívej si to úžasné štěstí! :hjarta:

P.S.: Klidně napiš, můžeme si předat rady a zkušenosti :storstark:

Sadi, docitam, a mam strasnou radost, Tomasek je kabrnak (jakoz i ty)...
Preju, at vam to slape porad tak dal :jojo:

A s tou segrou si doufam jak psala Lazur, ze by to mohlo byt uz min dramaticky, po tom hormonalnim koktejlu, proboha snad uz...:supr:

žůva baby, to mám raodst, že máte radost, ale s tou sestřičkou to je pouze zbožné přání, ale víra  a naděje umírají poslední, že! :gloria: Ne, ne teď si hezky budu vychutnávat to naše zlatíčko a pak už si asi počkám na vnučku :D
Lúthien, určitě písnu!!!!

Jste neuvěřitelní bojovníci :hjarta: ....a jsem moc ráda, že jste to tak úžasně zvládli...máš můj veliký obdiv, musíš být velmi silná ženská :supr::supr::supr:
Přeji hodně moc štěstíčka Tomáškovi :)

:hjarta: :par:

Sádě :hjarta:  Normálka tu při tom čtení bulím :hjarta: :pussa:

Jste úžasně šikovní a stateční :jojo:

Saďourku, Tomášek je pan Bojovník a určitě všechno dožene. A sestřička? Inu, zázraky se evidentně dějí a co my víme, že? :hjarta: Hodně štěstí!

Saďourku! Věř, že si tě pamatuje a zná hodně babineťaček, u nás doma tě znala celá rodina, jak jsem vyprávěla tvůj příběh a když jsi pak byla v nemocnici, máma se mě sama ptala na nové info o Tobě!!  Zítra to budou 3 týdny, co jsem ležela v nemocnici v Ostravě a čekala na porod svého mrtvého miminka v 19tt  a věř, že jsem i tam na Tebe hodně myslela!! Byl to pro mně nejhorší den v mém životě a doufám, že poslední :hjarta: Jsem strašně ráda, že jste se Tomíka dočkali, že Vaše trnitá cesta měla dobrý konec a já věřím, že se Tomík i sestřičky dočká!
Mocinky Vám to přeju :) :hjarta:

Sadí co dodat, běhá mi tu mráz po zádech, jste stateční bojovníci :hjarta: tak nevzdáte ani boj o sestřičku, zázraky se dějí dnes a denně :pussa: držíme palce.

Sadourku jsem hrozná ale až dneska jsem si přečetla tvoji krásnou slohovku moc mě dojala a Tomášek je prostě chlapák a uvidíš jak všechno dožee Majdule taky dohání i když těch 5 týdnů co se narodila dřív je taky znát je nám 10 měsícu a začíname lozit jíní už stoupají, ale nevadí beru ji podole korigovaného věku i ty tak Tomáška ber a určitě se nesestresuj on prostě půjde svým tempem a nic mu neuteče a nakonec všechno dřív nbo pozdějc dožene.
Chtěa bych vidět nějaké fotky máš je někde jsem na něj hrozně zvědavájen přece jsme si prošli kus cesty za miminkem společně a jsem ráda že se nám zadařilo a ty naše droběčky už máme  :pussa:

Sadi - moc gratuluju. Tvůj příběh znám a podle písmenek vím, čím jste si prošli. Ale jak to čtu.... obchází mě mráz a taky si nad tím vším brečím. Je neuvěřitelné, kolik jste toho vydrželi a zažili, ale když vidím fotky Tomáška, dočkali jste se nádherné okaté odměny.
Moc vám přeju, ať jste hlavně zdraví a doufám, že všechny ty nepěkné chvilky jste si už vybrali a čeká vás už jen to hezké. ;):par:

Sadí krásně jsi to sepsala a když to bylo pro tebe strašně těžké jsem moc ráda, že tvůj příběh má šťastný konec :-))) Moc přeju ať Tomášek zdárně prospívá, tak jako dosud a někdy možná kdo ví bude i sestřička, i když asi sama nejlépe víš, jak moc by to bylo pro tvůj organismus náročné. Jsi silná a statečná ženská.

Sadí
čtu tvůj příběh už po několikáté a teprve teď můžu napsat můj obdiv k tobě a tvému manželovi....máte oba neskutečnou sílu, to čím jste si prošli by jen tak někdo nezvládl.....opravdu klobouk dolů před Vámi oběma :hjarta:
Při čtení tvých řádků jsem neudržela slzu a měla jsem i husí kůži. Sledovala jsem váš boj když se Tomášek narodil a je to opravdu veliký bojovník :-)
Přeji vám z celého srdce ať Tomášek prospívá a má se čile k světu a kdo ví třeba se časem povede i ta sestřička.

K tomu není téměř co napsat - neskutečně skutečný příběh silné ženy s tím nejkrásnějším koncem. Smekám a přeji už jen vše to nejlepší :hjarta:

Saďourku i já sledovala tvůj příběh a jsem ráda že jsi napsala sem a vím, že je Tomášek v pořádku a jste všichni pohromadě....

je neskutečný čím jste si  museli projít ... jste obrovští bojovníci!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

moc přeju ať je to se setřičkou pro Tomáška jednodušší :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: :hjarta: