Zuzanka007 — 3. 5. 2011 18:50

Ahoj ,
jsme s Viktorii teprve tyden doma,ale mam pocit ze je to se starsi Sofinkou cim dal horsi.Tak nejak jsem samozrejme vedela ,ze prichod sestricky pro ni bude docela tezky,ale ze to bude az takove ,jsem necekala :rolleyes: .
Sofinka je bohuzel momentalne |zase| nemocna ,vysoke horecky ,zabaly ,do toho rostou stolicky,je priserne nervozni ,zeslabla ,ospala.Takze naladu ma i bez toho zlou.Cely den ji mam v naruci ,kdyz si dovolim ji polozit hned krici ,place.vesi se mi na nohy.Potrebuji ruce i pro malickou ,ale kdykoliv ji vezmu do naruci ,S. sebou hodi na zem a place a krici.Schvalne se prasti do hlavy o dvere,ublizuje i mne,ostatnim co se ji pokusi vzit do naruci.Na vsechny zvuky krici BOJIM.Neco chce ,tak ji to dam a ona s tim prasti o zem a zase zacne rvat.
Doufala jsem ,ze nam to skojenim pujde tentokrat lepe ,nez poprve ,ale nedari se mi mit za tehle situace malou pul dne u prsu.Jedine stesti je ,ze je Viki |zatim|tak zlatoucka a skoro o ni nevim.
NEtusim jak na rev S. reagovat.Kdyz jsem ji uz v zoufalstvi pleskla po zadecku melo to spis opacny efekt.Kdyz ji reknu ,ze az se vyplace a bude chtit pritulit ,at prijde a odejdu do druheho pokoje ,tak ona prileti s hruzou v ocich ,cela se trese a sape se po me ,jako bych ji snad chtela opustit.Z toho mam pak jeste horsi pocit.Bohuzel trpelivost doluju horko tezko :( ,lehce zvysim hlas a pak me to hodne mrzi :( .
Zatim jsem si netroufla ani s kocarkem ven ,uz se vidim jak tahnu kocar a jeste zmitajici se dite v podpazi :rolleyes:
Jak jste to mely s adaptaci starsiho ditete vy a KDY se to spravilo?Co vam pomahalo?Je mi jasne ,ze kazde dite je jine ,ale asi i chci vedet ,ze to nekde bylo stejne ... a hlavne ze to skoncilo :gloria:

solkla — 3. 5. 2011 19:20

Milá Zuzanko,
dovol abych Ti odpověděla a taky trochu zavzpomínala jak to bylo u nás...
Takže koukám, že máš děti po sobě rok a sedm měsíců. U nás to bylo třináct měsíců. Ze začátku když byl mladší syn malý /těsně po příchodu z porodnice/ jsem ho vlastně jen kojila a pak byl v postýlce a celý čas jsem se věnovala starší dceři. Hodně jsme spolu mluvily o miminku, chodily se na bráchu dívat, hladit ho a tak. Povídala jsem jí že taky byla tak malá a co všechno dělala, jak plakala a pokakala se - jsem vypravěč, takže jsme si prostě povídaly. Takže všechno spolu, měla nějaká privilegia proti miminu, která jsem jí pořád opakovala, jako může spát s tátou když je tady mimino, dostane čokoládku, to brácha nesmí, protože je malej atd. atd. Co se týká vztekání a nošení a například házení věcí, které chce podat tak to jsem netrpěla ani před narozením bráchy, takže to se stalo jen jednou když bráchovi asi týdenímu hodila na hlavu mýdlo. Zlobila jsem se na ní, ale nebila jsem jí, stačilo se hodně zamračit a mluvit přísným hlasem.
Jinak největší problém jsem měla sama se sebou, s tím, že nedokážu být spravedlivá, že některé z nich odstrkuji a že se nemůžu naplno věnovat ani starší dceři ani mladšímu synovi. Na to se "vykašli", opakuj si, dělám co můžu, jsem nejlepší matka jakou moje děti mají atd. atd. Fakt mi to pomáhalo. Pak mi hodně pomohl manžel, který si na těch pár prvních týdnů vzal víc na starosti starší dítě, třeba na vycházku, do mekáče, jenom s tátou kam ještě mimina nemůžou a tak. To jsem jí hodně opakovali, teď budeme s Tebou dělat něco co ještě brácha nemůže, podívej jak řve, to Ty už jsi velká - no prostě takový divadelní představení aby si přišla starší a chytřejší a že má určitá privilegia.
Neboj Zuzi, nedovol starší dceři chování které by jsi jí nedovolila ani kdyby byla jedináček, dávej jí najevo že jí máš ráda ale nenech se zotročit. Zapoj manžela a hodně hodně odpočívej a nezapomeň si udělat nějakou radost a taky na to, že v šestinedělí lítá nálada i hormony..... Je to skvělý mít takhle blízko děti od sebe, dnes je těm mým 17 a 16 a nedají na sebe dopustit.

solkla — 3. 5. 2011 19:33

Ještě něco dopíšu. Zuzanko, znovu jsem si to přečetla, jen doplním. Myslím že starší Sofinka moc dobře ví /zase není už úplné mimino/, co na Tebe platí - ví že nevydržíš a že se pohybuješ v poloze buď jí nosím, sloužím a sama nežiju nebo ji plácnu a zvýším hlas. Když to vypadá, že by ses trochu "pochlapila" a dokonce ji nechala brečet nebo třeba vzala do náručí miminko, musí zvýšit kalibr, takže se klepe, křičí bojím nebo se uhodí a plácne sebou o zem. Já bych jí až bude klid, třeba večer u usínání v klidu řekla, že takhle to nebude, povídala si s ní, řekla že se cítím unavená a že bude vždycky moje jednička ale že jí vztekání atd nebudu tolerovat. A to pořád opakovala a opakovala, každý den a snažila bych se tu situaci doma nějak uklidnit. Ať Ti pomůže manžel ji trochu zvládnout, možná kdyby jí vymezil hranice on, tak by poslechla. Jinak neboj to přejde, hlavně odpočívej... Jsem s Tebou
Hele když na to teď tak vzpomínám tak nejhorší pro mě byly moje vlastní výčitky, že nejsem dobrá matka, a jak to asi dělají jinde a jak mám věnovat pozornost dvěma tak malým dětem... Takže žádné výčitky jasný?

mishasha — 3. 5. 2011 19:49

Zuzko, prošla jsem si stejným "peklíčkem" :) - chci tě ujistit, že to přejde, ale chce to čas. U nás to bylo blbé v tom, že mladší měla koliku jak pr.se (to se jinak říct nedá :dumbom: ) a plakala nekonečné 4 měsíce, když bylo nejhůř, třeba i 6 hodin v kuse (kdo to nezažil - neuvěří). Takže starší trpěl nejen tím, že jsem 20 hodin denně nosila malou, ale ještě tím, že neustále plakala - byly to nervy strašný, já byla zralá na Bohnice, malou jsem chtěla nechat u doktorky:lol: - fakt blázinec :dumbom: - do toho kdykoliv jsem kojila, to byl spouštěč pro Mata na absolutní šílenství, takže to dopadlo tak, že malá kojení totálně odmítla :usch:

Jak jsi rodila? Mě praskla voda v noci, takže pro batole totální šok - najednou máma nebyla a po 4 dnech se vrátila s vetřelcem.. Takže člověk to dítě i tak nějak musí pochopit a bohužel pr.ďou.skové sofistikovanější způsoby ještě neovládají. Nejhorší asi i bylo, že pro mě byl ten starší najednou jakoby hrozně velký a najednou jsem po něm chtěla, aby chápal a dělal věci, který prostě chápat nemohl, nerozuměl jim.. Já reagovala různě - ignorace, řvaní, plácání, odvádění pozornosti - v podstatě nic nefungovalo, prostě to dítě si tím muselo projít - byl to jeho způsob, jak se vyrovnat s nastálou situací - byly mu dva roky.

Je to hrozně těžké, já radu vlastně nemám. Spíš bych tě chtěla uklidnit.
My jsme to nějak prostě přežili, ani už nevím jak :dumbom: . čím bych tě ještě uklidnila je, že to na nikom nenechalo žádné následky. Teď už jsme hodně dlouho zase ta veselá, sehraná rodina.

Jo a ještě, děti jsou prostě takové naše zrcadlo, Sofča to vnímá, cítí tvoje rozpoložení, nejistotu, atd.. a reaguje. Až pomine ta nejhorší hormonální bouře, bude to lepší, to ti garantuju :jojo:

Moc držím palce! A ještě naprostý souhlas se solklou ta věta - jsem nejlepší máma pro svoje děti a dělám co můžu - tak to prostě je a toho se drž jako klíště :)

leontyna — 3. 5. 2011 20:03

Zuzanko, já ti neporadím, ale chtěla jsem tě jen povzbudit a říct, že jsi super maminka a objímám tě na dálku. Drž se...Mám tě moc ráda...:hjarta: :hjarta: :hjarta:

Tutule — 3. 5. 2011 20:04

Zuzi, mrzí mě, že je to horší... :pussa:
Chci, tě podpořit, u nás víš, je to vlastně stejné, i když se to projevuje jinak...
Kika už obdobím házením s sebou o zem a mlácením hlavy o cokoliv přešlo v ječení: Já chci, nemůžu a nechci...
Snažíme se naučit Kiku poprosit a pak jdeme a ochotně a hned jí se vším pomůžeme, když jí něco nejde apodobně, ale většinou prostě ječí...
Nejvíc právě chce něco, když kojím a mám jen jednu ruku jakš takš volnou...to musím pomáhat s oblíkáním panenky, když Kika přebaluje...ale někdy si poradí hravě sama.
Jak tu psala mishasa, tak děti jsou naše zrcadlo, já na to ale často zapomínám a pak jsme na sebe nevrlé obě dvě, dneska například jsem si opravdu připadala jak ta nejhrůznější máma, co jenom přikazuje, zakazuje a neví s nervama kudy kam, Kika furt jen něco chtěla nebo nechtěla, ječela a jak jí nechám jít do pokoje "přemýšlet", proč se takhle vzteká a proč já se zlobím, tak začne řvát ještě víc a taky bojím bojím a je úplně bez sebe a hned za mnou běží a chce chovat, to chce teď pořád, to nikdy nechtěla, spíš jsme jí prosili o pomazlení, teď se cpe do náručí všem. A co jsem si všimla, tak si nejvíc zvykla, že kočár nebo Dádu mám já, ale babičky chce mít jen pro sebe a pomalu si zvyká, že Dádu chová i tatínek.
Jinak i Kika měla chvílema takové ubližovací období, kdy Dádovi mačkala nožičku nebo ručičku nebo mně pleskala nebo kopala, když jsem kojila. Ale tohle naštěstí velmi rychle přešlo a Dádu už jen hladí a pusinkuje a pomáhá mi se vším. Dokonce když se u tchyně pokadil, tak jsem jí poprosila o přinesení tašky, kde má přebalení a ona sama hned podávala bodýčko a overálek, tchyně čučela jak žaba z kyšky a já tedy taky.
Já vím, Kika je oproti Sofince starší, ale myslím, že u všech dětí chce čas na srovnání se...

Takže Zuzi, nejsi v tom sama, každá to máme sice s jiným projevem, ale aspoň si o tom můžeme napsat a vzájemně podpořit! :hjarta::pussa:

Já prostě ale věřím, že se to zlepší, hlavně chce zachovat chladnou hlavu...(to se mi lehko říká, ale i mně těžko dělá...)

Berka — 3. 5. 2011 20:31

Ahoj holky,

zajímavé a trošku smutné téma, sice ještě nevím, ale myslím, že u nás to bude podobné... Tomi začíná zlobit už teď, tak jsme s manželem zvědaví, co přijde, až bude doma mimčo.. :/

Pak dám vědět. Zatím jen moc držím palečky, aby se to hodně brzo všude uklidnilo! Jinak si taky myslím, že uděláme všechno, co můžem - ale rozkrájet se prostě - to nejde.

Nicméně si myslím, že tato situace může přijít v každém věkovém rozdílu dětí - ať jsou to 2 roky nebo 5 nebo 10... vždy by nám to ten starší mohl "dát sež.at". Snad to teda zvládnem!

Tak přeju rychlé sžívání sourozenečků!  :pussa:

hanuscb — 3. 5. 2011 21:42

Zuzanko, je mi moc líto, že si tímhle musíte procházet. Ale asi to tak je všude. Nebo aspoň podobně. Já se taky bojím, jak to bude u  nás. Ve skrytu duše doufám, že to nebude tak zlé, protože jak už mám teď měsíc zablokovaný záda, tak se o malou stará kdo může. Ze začátku taky dělala jak zkažená, brečela pořád chtěla mámu, táta nemohl ani vyndat z postýlky, to byl boj. Pak pochopila, že to jinak nebude a naštěstí teď už je ok. Odchází ode mně bez problémů, až je mi to někdy líto. Ale s miminem to určitě skončí.
Já mám taky plány, jak mi bude Markétka pomáhat, tak jak mi pomáhá dosud s nošením věcí, uklízením a tak. Ale jak na to bude reagovat, to nevím. Pomoc bližních je fajn, ale u vás je to tak, že jsi přes den s holkama sama, viď. Nebo aspoň mamka pomáhá?
Radu nemám, jen snad asi opravdu se zkusit tolik nenervovat, protože Sofík to z tebe cítí a zneužívá to. Jsou to potvůrky a zkouší kam až můžou.
Myslím na tebe a přeju, aby se to co nejdřív ustálilo. :hjarta:
A třeba za pár týdnů si tu budu stěžovat já a ty už budeš v pohodě mě uklidňovat, že to přejde. :)

Zuzanka007 — 4. 5. 2011 9:33

Solklo sice se nezname ,ale svyma slovama jsi me krasne pohladila a vystihla i to jak ted smyslim,dekuju!Sofince nedovoluju nic z toho ,co jsem nedovolila ani driv ,jedine co si opravdu vynuti je to noseni na rukou ,to fakt nezvladam.Treba vcera vecer rvala pul hodiny ,zkusila jsem opravdu vsechno , chvili si ji nevsimat (to mi prislo jako nejhorsi) nekolikrat jsem ji zavolala k sobe ,at prijde az se bude chtit pomazlit ,pak jsem ji odnesla do vedlejsi mistnosti a snazila se sama obejmout ,to uz se prala jak o zivot , postavila jsem ji na zem ,pak ji placla na zadek -horsi .. fakt to uz trvalo dost dlouho a byl vecer.Kdyz jsem si predstavila ,ze nas tu kazdy slysi a jeste na me zavolaji socialku :rolleyes: uz jsem byla sama vynervovana a spocena az za usima.No proste moc v klidu ne :/ Nakonec pomohlo vzit do naruce a ukazovat neco z okna ,vykladat a vykladat ,treba i nesmysly.V noci mela zase 40 horecky ,ted si tu zatim hraje a je zlata ,ale Viki spinka ve vedlejsim pokoji ,tak cekam ze az se vzbudi na jidlo ,bude tomu konec.
Manzel je v tomhle asi jeste bezradnejsi nez ja :/ .On je bud v praci ,nebo na stavbe ,se Sofinkou moc nepobyl a s Viki zatim taky ne.Bohuzel je to jak to je a tak se me spis pta co delat atd...

Misch Sofinka mela taky koliky a do naruci mi malem vrostla.Prochodila jsem s ni spoustu noci a dni a na balonu skakala ,rvala jsem stridave s ni ,takze tohle si bohuzel dovedu predstavit ,ale strasne doufam ,ze se to Viki vyhne! Co se tyka kojeni , tak s mlikem asi brzy skoncim :( .Jednak jak pises pri kojeni je to nejhorsi a mlicka mam stejne malinko ,mala je bez dokrmu hladova.Nejak nemam chut tu jeste pobihat s odsavackou a myslim ,ze vic pro to udelat nemuzu.
Co se tyka odjezdu do porodnice ,tak to bylo stejne i u me.O pulnoci mi praskla voda , spali jsme u nasich ,takze si do postele vlezla za mlou babicka a rano jsem proste nebyla.Bylo mi z toho hrozne ,v porodnici jsem stale myslela na to jak si to mala vylozila ,ze jsem proste zmizela.Prvni den doma byl hrozny.Ona ke me ani nechtela jit ,pak probrecela cely zbytek dne a nemohla jsem ji odlozit.I ted kdyz na chvili zajdu za roh ,tak se chova ,jako bych ji opoustela :/

Lei dekuju :pussa:

Tuli taky jsem si na vas vzpomela ,vcera po tom vystupu vecer se S. poblinkala ,hned mi to pripomelo tvoje trapeni jeste pred porodem.
Sofink taky obcas prijde  ,pohladi Viki hlavicku , prinese mi treba i plenku ,nebo cistici ubrousky, kdyz reknu ,ze  je mala pokakana.Vzdycky ji za to podekuju ,pochvalim ,ale to jsou jen chvilinky,kdy vysvytne slunicko.
Stema naladama a nervozitou u sebe to vidim ,ale vubec se mi nedari hodit se do klidu.Kez uz je to sestinedeli za nama.

Berko,Hanu urcite dejte potom vedet a moc moc preju at je v co nejvetsim klidu :hjarta:

janabas — 4. 5. 2011 9:47

Zazanko taky je mi moc líto, čím si musíte všichni projít, předpokládám, že u nás to bude to samé
rady nemám , jen posílám  :pussa: holkám a Tobě hodně sil

hanuscb — 4. 5. 2011 10:12

Zuzi, vydrž. Vidíš, že jsou i světlé chvilky a Sofinka začíná Vikinku brát na vědomí. Věř, že jich bude stále přibývat až jednoho dne budou jenom ony. Jen to buude trošku trvat. Hlavně nenervuj kvůli kojení. když to nepůjde, tak to nepůjde. I na UM jsou děti v pohodě a zdravé. Hlavně, že nebudete vnervu a malá hladová. :pussa:

krtkaa — 4. 5. 2011 10:19

Ahoj Zuzi,

já jsem porodila kluky od sebe přesně 2 roky, 1 měsíc a 1 týden. V poěmru věkovém jako jsou Tvoje holčičky je období těžký pro Sofku i bez příchodu sestřičky..Jsi skvělá matka, protože 2 holky tak brzy po sobě je úžasný výkon :) Jak tu psaly holky, mně pomohl manžel, když si brával a stále bee staršího víc ven, víc se mu věnuje když já kojím nebo i jen uklízím..starší má teď druhou vlnu žárlení, ale skoro se hlídám, abych oběma věnovala stejně času..a když jsem s jedním reaguji na druhého a obráceně..je to skoro jako divadlo co tu na ně "hraje" ale zabírá to !

kojení bylo ze začátku peklo, takže jsem se naučila kojit a u toho si prohlížet knížky se starším - zkus to - máme rozložený gauč, na něm mimlion hraček a šlo to skloubit :)

další situace - vařím - zapojuju staršího, mladší si sám hraje a když začne kňourat, tak se zueptám Jiříka - Jiříku - půjdeme dát bráškovi ochutnat co sme spolu uvařili ? nebo - jiříkovu prosím tě mohl bys mu podat tu hračku, já tu domyju nádobí a půjdem si hrát všichni spolu - během toho je situace ok, tak se /plán dne" mění - a tak je to pořád dokola...a už je teď dost velikej na to abych mu rázně řekla, že teď  ne, že teď musím Vojtíkovi dát novou plínku :)

jsou to denodenní boje o přízeň, jiřík za mnou chodí a mamííí jáju - že chce pochovat, tak všeho nechám a pochovám a je klid...to jsem se naučila časem - když sem potřebovala rychkle dovařit, abych mohla nakojit křičícího vojtíka, tak sem mu odsekla, že ted ne a bylo to horší...

držím palce, kdybys chtěla více příkladů jak to u nás chodí, tak Ti je ráda popíšu...teď máme to nejhorší za sebou a kluci evidentně chtějí být spolu - jája si s ním chce všude hrát a vpojtík když ho vidí se směje :) zvládnete to holky, jste šikovný :)

solkla — 4. 5. 2011 11:25

ted si tu zatim hraje a je zlata ,ale Viki spinka ve vedlejsim pokoji ,tak cekam ze az se vzbudi na jidlo ,bude tomu konec. Když máš klid tak se nestresuj /taky jsem to dělala/ co bude až se mladší probudí. Bude to fajn... zkoušela jsem  starší na to připravit. Třeba: Tak až se malá probudí, dáme jí mlíčko, počkáme až si odříhne... Ty jsi jednou pozvracela, tatínka, návštěvu a já nevím koho a potom půjde zase spinkat, uděláme to tak jo?
A jednou jsem jí i sobě řekla že tady brácha bude i kdyby se z toho pos.... a to taky docela pomohlo. ha ha

Manzel je v tomhle asi jeste bezradnejsi nez ja :/ .On je bud v praci ,nebo na stavbe ,se Sofinkou moc nepobyl a s Viki zatim taky ne.Bohuzel je to jak to je a tak se me spis pta co delat atd... Já bych ho zapojila se starší, procházka, výlet, klidně i nákup jako maminka - bez mimina atd.

O pulnoci mi praskla voda , spali jsme u nasich ,takze si do postele vlezla za mlou babicka a rano jsem proste nebyla.Bylo mi z toho hrozne ,v porodnici jsem stale myslela na to jak si to mala vylozila ,ze jsem proste zmizela. Já jsem rodila ve dne a o malou se celý týden co jsem byla v porodnici staral manžel /dostal na to ošetřování/, bylo to záměrné aby si zvykl starat se o starší a taky babičky bydlí daleko, takže jsem nikdy hlídání neměla. Myslím že to bylo super.

Prvni den doma byl hrozny.Ona ke me ani nechtela jit ,pak probrecela cely zbytek dne a nemohla jsem ji odlozit.I ted kdyz na chvili zajdu za roh ,tak se chova ,jako bych ji opoustela :/ Po příchodu z porodnice se na mě taky dcera koukala jak na zrádce a moc ke mě nechtěla, ale už byli s taťkou taková sehraná dvojka.

Zuzanko, nakonec to přežijete a přežijou to i Tvoje děti, jak už psaly holky, nakonec zjistíš, že to bylo to nejkrásnější období, už se tady rozlítostňuju. Jsi jejich matka, děláš to nejlepší a neboj oni to vědí a cítí, to Ti můžu odpřísáhnout.

gall — 4. 5. 2011 13:24

Zuzanko :hjarta: je mi z toho tak smutno...., ale to jak píše Solkla, to mě prostě uklidňuje jak tebe, věřím že to brzy zvládnete a Sofi se umoudří. Musí si jen zvyknout. To asi každému trvá. A myslím že je pravda, že hodně dělá tvoje rozpoložení, sama za sebe nejsi přesvědčená, jaké řešení je správné (jako ani já nebudu :rolleyes: ) a Sofi to cítí a možná je to o to horší. Jenže kde má člověk brát že :hjarta:
Sama za sebe budu ráda za každého kdo napíše svoje zkušenosti :jojo:

Krtkoo, mě čeká něco podobného jak tebe, moje děcka budou 2 roky a 2 měsíce od sebe tak vítám každou zkušenost. Klidně i do SZ kdyby to Zuzce vadilo, co Zuzi?

zuzacka — 4. 5. 2011 14:48

zuzi - snad se to zlepsi kdyz se sofince ulevi od nemoci... holt vzdy kdyz ji nebylo dobre tak si pro ni byla 100% zaruka pohlazeni, pomazleni...

a na druhe strane bych tvrde najela do tatinka.... stavite uz dlouho, TAKZE POKUD TYDEN, DVA NA STAVBU NEDOJDE, TAK SE SVET NEZBORI!!! ALE ZENA SE MU NEZBLAZNI A DCERKA TAKY NE!! i dovolenou by si vzit mohl, alespon an 2,3 dny.
musi to byt narocne i pro nej, ale chtel deticky, tak at pomaha... ty si v tomto obdobi musis taky odpocinout!!!!

preju ti hodne sily, myslim na tebe!!

PetraP — 4. 5. 2011 21:10

Zuzanko moje :hjarta:  Jsi ta nejlepší maminka na světě, a to, že ti ujedou nervy a ztrácíš trpělivost ... tak na to máš plný nárok!  Však je toho na tebe moc! A  jsi v šestinedělí.

Nemám vlastní zkušenost, takže nijak neporadím. Jen jsem tě chtěla podpořit a říct, že jsi úžasná maminka. :pussa:

A asi bych se taky přiklonila k tomu, aby se tatínek vykašlal na práci a na stavbu a zůstal s tebou doma. Alespoň týden, než bude Sofince lépe a i si Sofinka zase získá tu jistotu, že není odsunutá


Drž se !  :hjarta:

sillwan — 5. 5. 2011 10:29

Ahoj Zuzanka,

len v rychlosti som preletela ostatne prispevky, tak ak sa budem opakovat v niektorych veciach, tak sa ospravedlnujem... :gloria:

Sucitim s Tebou, lebo viem, ake je to narocne, pre Sofinku, ale pravdepodobne hlavne pre Teba. Mam este v pamati, ako to bolo u nas, ked sa narodil mladsi syn, vekovy rozdiel medzi nimi je 22 mesiacov, takze starsi syn mal o nieco viac ako Sofinka, co urcite bolo trochu plus, ale aj tak. Bol zvyknuty, ze sa venujem len jemu, nemame v blizkosti starych rodicov, takze vacsinu casu travil so mnou. A zrazu tu bol niekto, kto ma tiez potreboval. A to mladsi syn nebol miminko, ktoreho len tak odlozis do postielky a tam spinka, drtivu vacsinu casu som ho mala v naruci. Obzvlast v sestonedeli, tie prve tyzdne boli hrozne, mala som pocit, ze zanedbavam obe deti, ze mladsiemu nedavam to, co som davala starsiemu, tu ustavicnu pozornost, a starsiemu ze sa uz nevenujem tak, ako sme boli zvyknuti. Vsetko som robila jednou rukou, inak ten mladsi stale plakal. Ale je fakt, ze sa to lepsilo kazdym dnom, ako sme si utvarali rezim a ja som postupne prichadzala na to, ako si ulahcit situaciu a HLAVNE, mat pri sebe obe deti. Po troch mesiacoch to uz bolo o dost lepsie, mladsi viac spinkal v postielke ci v kociari, ale uspavala som ho pri kojeni a to sme si vzdy so starsim synom pri tom nieco stavali alebo citali, bol pri nas.

Urcite to mate o to tazsie, ze je Sofinka chora, neciti sa dobre a potrebuje ta velmi aj kvoli tomu, naviac je tu maly votrelec.

Bola som v tom obdobi ozaj nestastna, nevedela som, co mam robit, aby boli obaja spokojni, aby som ani jednemu neublizila. Citala som kadeco, hladala rady a velmi mi pomohla jedna kniha (Najstastnejsie batola v okoli od americkeho pediatra), v ktorej prave bola aj kapitola o prichode noveho surodenca a uz predtym sa mi rady z nej osvedcilo a uplne som sa stotoznila s myslienkou, ze ta batola potrebuje v tomto obdobi viac ako to miminko, ktore potrebuje prebalit, napaapt a spinkat, pretoze to batola to tomu miminku neskor vrati v takej miere, aku mu ty nikdy nemozes dat. Nechcem tym povedat, ze mas miminko nakojit a dat do postielky bez ohladu na to, zi place a pod., ale za ziadnu cenu neodstrkovat, nezvysovat hlas na Sofinku, ktora si len haji to, co jej patri... Urcite to zvladnes a kazdym dnom bude lepsie a lepsie, najdete si svoju cesticku, aby ste boli spokojne vsetky tri. Jedine, co Sofinka teraz potrebuje - si Ty. Ked sa uzdravi a nebude mat trapenie sama so sebou a chorobou, bude z nej urcite skvela pomocnicka, rada bude ukladat plienky do skrinky, podavat ich pri prebalovani, ci hojdat miminko v kociari - kludne zo zaciatku na balkone, ak si netrufas ist von...

A este jedna vec, viem, co je to batola, este nedavno som mala doma dve :) A vrelo odporucam zvyknut mimco na satku ci nejake nositko, hned mas dve ruky volne pre starsie dietatko - ak voci tomuto sposobu vyslovene nemas averziu alebo problemy s chrbticou... Ja som sa bez nositka nepohla nikam od 4 mesiacov... od roka mi mladsi nesedel v kociari, ale vsade peso... A s mladsim v nostiku sme mohli so starsim vyletit ako sme boli zvyknuti... Postupne sa teda vsetko vracalo "do normalu"... ak sa to da tak nazvat :)

Velmi ti drzim palce, aby ste to zvladli co najskor, viem, ake je to narocne, takze posielam vela sily!!!

Zuzanka007 — 7. 5. 2011 12:58

Holky ja vam moc dekuju za podporu! :hjarta:
Dnes i vcera uz byla S. bez teplot a bylo to strasne moc poznat.Ur cite to bude jen lepsi ,kdyz bude zdrava a zase ve sve kuzi.Bohuzel dnes zase ryma jak tram :/ ale snad to nebude uz nic horsiho.

Berusko tobe preju jen pohodove szivani , uz za chvili budes s obema zlatickama doma z porodnice a treba se i podelis se mnou o nejakou radu :pussa:

Silwan s satkem nemam absolutne problem :D :D Sofinku jsem nosila az od 3 mesice ,ale Viki uz ted vazu do kolibek.A na S. se mi sije nove nositko ,protoze to vypada ze se jeste radazacne znovu nosit.Bohuzel to vypada ze hlavne na brise :rolleyes: Vcera jsem navazala V. protoze se kroutila a poplakavala a uz tu byla S. ze chce taky.Na tandem si nejak zatim netroufam a tak chvili byla spokojena S. a chvili zase V. na stridacku mi tu rvaly obe a ja myslela ,ze snad skocim z okna :dumbom: Skoda ze se S. nenecha navazat i od taty ...

Jeste jednou diky! jste zlate :pussa:

styd-se — 7. 5. 2011 16:45

příspěvek porušoval pravidla fora.babinet.cz

Veranna — 9. 5. 2011 11:02

Ahoj Zuzi,
na rychlo jsem pročetla, rady nemám, jen bych tě moc chtěla podpořit, jsi skvělá máma, trpělivá, starostlivá a laskavá. Přeji, aby se vše brzy urovnalo ku spokojenosti všech! :hjarta: