Ahoj, rada bych Vas poprosila o nazor, jak nalozit se svým budoucim zivotem. Je mi 31, ziju se stejne starym pritelem uz 11 let. Před rokem jsem mu byla neverna s zenatym muzem, na chvili jsme se rozesli, ale zase dali dohromady, především jeho snahou. Ja jsem se pak taky snazila, aby nas vztah pokracoval, dokonce jsem obcas mela pocit, ze jsem stastna, ale byly to spis mziky nez nejaky stabilni pocit. Ale cim dal tim vic jsem se zacala rozhlizet po nekom jinem. Kamaradky me celkem často tahaly na diskoteky a koncerty a mne delalo moc dobře vedomi, ze se ostatnim libim, problem seznamit se jsem absolutne nemusela resit. Citila jsem, ze ve vztahu s partnerem nejsem spokojena, ale na druhou stranu jsem v nem mela takovou jistotu, vedela jsem, ze me miluje. A odejit z takoveho vztahu do nejistoty není jednoduche. Shodou velkych nahod jsem se před dvema tydny seznamila se skvelym muzem. Je rozvedeny, nezadany, ma syna, ale ne ve sve peci, je o 10 let starsi. Zacali jsme si psat a zjistili, ze mame hodne spolecneho, pak probehlo několik setkani. Ihned po prvnim jsme se do sebe zamilovali a tak hodne, ze to ani jeden ještě nezazil. Mame pocit, jako bychom se znali leta. Je nam spolu uzasne. Prestoze se zname jen 2 tydny, on mi pise, jak moc me miluje, ze uz nedoufal, ze nekoho takoveho potka, ze ma zase radost do život a ze jsem mu dala novy smysl zivota. Planuje se mnou budoucnost, chce me predstavit rodine. Ja citim, ze je to muz meho zivota, ze jsem konecne nasla toho praveho. Ale jak a kdy to oznamit priteli? Vim, ze to pro nej bude obrovska rana. Dekuji za Vase postrehy a nazory.

Svůj život máme každý v rukách. Každý si zaslouží potkat někoho, o němž si je jist, že s ním chce strávit celý život. A taky si každý zaslouží rovné férové jednání. Žít s někým, koho mám jen proto, abych nebyla singl a koukat jinam, to za férové jednání nepovažuju. Mnohem lepší je postavit se na vlastní nohy, na rovinu říct, hele, já to vidím jinak, čekám od společného života něco jiného, než oznámit, dlouho jsem byla nespokojená, ale teprve nyní jsem potkala pana úžasného, takže Ti tímto oznamuju, že se k němu po neděli stěhuju. To zabolí asi každého člověka, ať to je muž nebo žena. Jsem kapku starší než Ty a proto si mohu dovolit malinkou poznámku, že 2 týdny proti 11 letům je chvilka. Chápu, že takové ty stojaté vody, zvyk a zaběhnutá jistota není žádná partnerská jiskra, která ten ohýnek udrží v přijatelné úrovni, aby plápolal a příjemně hřál, ono je fakt pohodlné s někým žít, než kopat sama za sebe a v koutku mít strach, že to tak třeba zůstane...a tvůj přítel, ať je jaký je, Tě asi rád má, jinak by s Tebou nebyl, takže se připrav na solidní bouřku. Byla bych Ti tou radou, abys věc neodkládala a začala ne představením u rodiny nového přítele, /dobrý den, já jsem Jana, ještě bydlím u bývalého, ale plánuji bydlení s tímhle vaším/ ...mimochodem jaký postoj zaujmeš k rodině přítele bývalého? /toteď mi byl váš syn dobrý, sorry, jdu o dům dál...?/ ale našla si své bydlení a dohodla se s přítelem, jak vyřešíte to bydlení společné a vůbec organizační záležitosti. Řekni mu, že je to rozhodnutí po úvaze a definitivní, že to není nic proti němu, ale že je potřeba to řešit. Přeju Ti, abys toho nelitovala. Není nic horšího, než když zjistíme, že bychom se rádi vrátili a dveře máme nadobro zabouchnuté.

jani, kalupinka má pravdu :jojo:

Jani,ale to same si citila i kdyz si poznala pana zenateho.Vetsinou kazdy vztah je na zacatku krasny a intenzivni.

eremuruss napsal(a):

Jani,ale to same si citila i kdyz si poznala pana zenateho.Vetsinou kazdy vztah je na zacatku krasny a intenzivni.

:supr:

janicka19 napsal(a):

Ahoj, rada bych Vas poprosila o nazor, jak nalozit se svým budoucim zivotem. Je mi 31, ziju se stejne starym pritelem uz 11 let. Před rokem jsem mu byla neverna s zenatym muzem, na chvili jsme se rozesli, ale zase dali dohromady, především jeho snahou. Ja jsem se pak taky snazila, aby nas vztah pokracoval, dokonce jsem obcas mela pocit, ze jsem stastna, ale byly to spis mziky nez nejaky stabilni pocit. Ale cim dal tim vic jsem se zacala rozhlizet po nekom jinem. Kamaradky me celkem často tahaly na diskoteky a koncerty a mne delalo moc dobře vedomi, ze se ostatnim libim, problem seznamit se jsem absolutne nemusela resit. Citila jsem, ze ve vztahu s partnerem nejsem spokojena, ale na druhou stranu jsem v nem mela takovou jistotu, vedela jsem, ze me miluje. A odejit z takoveho vztahu do nejistoty není jednoduche. Shodou velkych nahod jsem se před dvema tydny seznamila se skvelym muzem. Je rozvedeny, nezadany, ma syna, ale ne ve sve peci, je o 10 let starsi. Zacali jsme si psat a zjistili, ze mame hodne spolecneho, pak probehlo několik setkani. Ihned po prvnim jsme se do sebe zamilovali a tak hodne, ze to ani jeden ještě nezazil. Mame pocit, jako bychom se znali leta. Je nam spolu uzasne. Prestoze se zname jen 2 tydny, on mi pise, jak moc me miluje, ze uz nedoufal, ze nekoho takoveho potka, ze ma zase radost do život a ze jsem mu dala novy smysl zivota. Planuje se mnou budoucnost, chce me predstavit rodine. Ja citim, ze je to muz meho zivota, ze jsem konecne nasla toho praveho. Ale jak a kdy to oznamit priteli? Vim, ze to pro nej bude obrovska rana. Dekuji za Vase postrehy a nazory.

Jani, představit rodičům po 2 týdnech známosti?
Vznášíš se sice v oblacích, ale uvědom si že tohle období v každém vztahu trvá nějakou dobu, pak pomalu a jistě ustupuje a zůstane z něho jen něco, rozhodně ne taková silná zamilovanost jako na začátku. Ono taky jak rychle jdou věci na začátku, tak stejně rychle mohou jít na konci.
A že ty jsi pro něho ta pravá? Víš, mě každá předchozí přítelkyně v době 2 týdny po seznámení připadala jako ta pravá a bezchybná se kterou by se dala krásně naplánovat budoucnost.
Nechci Ti brát iluze to ne, ale ... pevná zem je dole ne nahoře

ano.....taky bych to tak viděla.....jako Petr Hl

počkala bych.......až trochu opadají květní lístky

Jani a co jeho syn? S tím tě taky chce seznámit? Já jako rodič bych partnera představila nenásilnou formou především dětem... a je fuk, jestli je mám v péči či ne. Pro mě je ale směrodatné, aby si sedli děti s partnerem a naopak. Rodiče by museli počkat - ukázat mamince, že "mám kluka" můžu až budu vědět, že ho budu mít dýl, jak měsíc.
Jinak - dva týdny mi bylo úžasně s každou známostí... i třítýdenní. :P
Dej tomu čas.

No, pritel u me udelal to same ihned me predstavil svym rodicum.Sice nevim proc,snad jestli se jim budu libit a co na me reknou.Nastesti jsem u nich obstala.

jani, píšeš, jak kdyby ti bylo 18 a bylas zamilovaná poprvé. 2 týdny, to je tak krátký čas...
Zamilování, nezamilování, jestli máš svého přítele jenom jako záruku, než najdeš "lepšího", to je od tebe nefér chování.

Janičko, to není moc dobrý způsob jednání -  ten, který máš na mysli. Ačkoli by pro tebe ten nový "objev" mohl být dost silným popudem k tomu, aby ses nějak postavila ke svému, pro tebe neuspokojivému, partnerskému vztahu a slušným způsobem ho ukončila.
A to, že mě chce pán po 14 dnech představit rodičům, to by mi asi zazvonil varovný zvonek v hlavince i kdybych měla lýtka v jednom plameni ...... (i když možná, že jsou rodiče na smrtelném loži a chtějí vidět, jaká se jim o synáčka postará .......).

Jani, znáte se dva týdny. To, co nyní prožíváš je pouze výsledek endorfinů a růžové brýle dokáží být velmi milosrdné. Může to být pan pravý a také nemusí. To po dvou týdnech vztahu skutečně nezjistíš. Představovat někoho rodičům po dvou týdnech známosti - i mne tady cinká varovný zvoneček.

K tvé otázce. Jak? Upřímně. V klidu bych si s přítelem sedla, vysvětlila mu, co vše mi na vztahu nevyhovuje, naopak co mi na vztahu chybělo. Bohužel nikde nepíšeš, jak žijete, zda u tebe, u něj, kdo se od koho bude stěhovat atd., což jsou docela praktické věci. Rozhodně bych se nerozcházela stylem - víš, mám tě docela ráda, ale potkala jsem pana báječného, znám ho dva týdny a cítím, že on je ten pravý. Tak k němu odcházím......

Takže jak? Taktně, korektně a s citem. Přeji hodně štěstí.

Janičko,
mám dojem, že tady mají pravdu v tomto vlákně skoro všichni.
Já ti ale musím osobně poděkovat za tvůj příspěvek. I vlákno, které si zakládala zhruba před půlrokem, když jsi byla nevěrná tenkrát tuším se ženatým mi rozšířilo obrázek.
Tvá slova mi pomohla otevřít oči zase o něco víc, protože v některých aspektech mám doma asi něco podobného jako jsi ty. Takže další slova budou ode mě zaujatější.
Ani já nepovažuju tvé jednání za fér. Mám dojem, že jsi typ, který svého muže v podstatě využívá a když se objeví v nějakou chvíli někdo jiný, nebo se nudíš, tak toho neváháš využít.

Co bych ti teda poradil ? 
Pokud svého muže opravdu nechceš, a na tento pocit máš plné právo, promluv si s ním a odejdi. Nemusí to být ale odchod přímo za novým objevem. Rána to pro manžela bude, ale bude moct se s tím začít aspoň srovnávat a začít znovu. To, že se bojíš nejistoty, neumíš se rozhodnout je problém tvůj, nikoliv jeho a jen mu kazíš šanci na život s více vyhovující partnerkou.
Pokud ti vadí na manželovi jen něco, co lze třeba ještě změnit, opět si s ním promluv a snažte se z toho poučit a vztah si zpestřit. Když ale nic neřekneš, nemá moc možností, co s tím dělat.
To, že po 14 dnech zamilovanosti používáš slova o muži tvého života ani nepotřebuje další komentář. Taky mám takovou roztomilou patnáctiletou neteřinku.
Že se líbíš dalším mužům, je jistě fajn pocit. Přeju ti ale, až budeš těhotná, přibereš nebo zestárneš, tak aby tvůj budoucí partner kvůli podobným kritériím pak nehledal jinde.
A doporučuju, nepořizuj si určitě minimálně rok dítě. Nejsi na ně zralá.

přeju ti, ať uděláš nepolovičaté, vyspělé rozhodnutí

ready, jen drobnost, to není jany manžel.
Ale jinak máš naprostou pravdu. :jojo:

Malá poznámka pod čarou:
- já jsem měl období, kdy jsem v průběhu cca 4 měsíců potkal několik báječných žen, které jsem považoval už po 5 dnech za spřízněné duše a neustále jsem jim říkal, jak je miluji. Alespoň jsem to tak cítil :-) Což může jen znamenat, že jsem byl buď necitlivé hovado anebo jsem šel prostě jen za hlasem svých citů a srdíčka.

Jinak je to asi těžké. Dlouhodobá nespokojenost tohoto charakteru je těžká. Jana tak fakticky žije v podivné lži (když není schopná se svým partnerem komunikovat otevřeně a upřímně o svých pochybách, nespokojenosti a hledat řešení). Možná už je pře-komunikovaná a nemá sílu se dál snažit. Anebo prostě jen vidí, že chce něco jiného a někoho jiného. V tom případě je lepší citlivě a upřímně to sdělit partnerovi a odejít, jak radí ostatní. Obávám se, že její pocit "štěstí" už u současného partnera není schopna vykřesat, ať se pán bude snažit sebevíc - to by se musela snažit také sama, ale to se málokomu líbí - odporuje to romantické představě, která říká, že motýlci a štěstí přichází samo od sebe.

Na druhou stranu je pravda i to, že někteří lidé se k sobě hodí méně a někteří více a v průběhu času a let se to pozná více. Možná toto poznání potkalo Janu až nyní, resp. už na to přišla dávno, ale neměla sílu to rozseknout.

každopádně přeji hodně štěstí.

Jak si se cítila po nevěře? Co si zjistila, že si se začala snažit ve vašem vztahu. Zjistila si, že Ti přítel ani po 11letech není lhostejný? říká se, že něco zlý je pro něco dobrý, i tou nevěrou se dá zjistit a pochopit hodně.  Víš co je blbý, chodit od jednoho muže k druhému. Nejdřív by se měl ukončit vztah, být chvilku sama, věnovat se sama sobě, a pak to přijde samo.
Asi zažíváš stereotyp. Chtělo by to nějaké aktivity?
A jestli k sobě hledáte cestu v komuníikaci. Povídala jsem si s kamarádkou, která je v manželství jako já 16 let a zjistila jsem, že zjistíš, že po deseti letech vlastně neumíš s druhým komunikovat. Dost šokující. Každý se nějak vyvíjíme, měníme. Já bych vsadila na to, snažit se zvládnout právě tu komunikaci.
Jestli tedy cítíš že ho miluješ. PRotože tím, že potkáš někoho, co si budeme povídat, to začínání a chození je vždycky krásné, srdce až v krku, to chvění, každé to svým způsobem někdy chybí. Ale to pomine,

Tak vsem dekuji za reakce. Aktualne to u me vypada takto. S pritelem jsme se dohodli na ukonceni vztahu. Ja ted vim konecne, co chci. Naprosto mi vyhovuje muj soucasny o 10 let starsi pritel, ktery mi poskytuje to, co jsem v predchozim vztahu postradala. Planujeme spolecnou budoucnost, ac to mnohym z vas prijde predcasne. Pritel me seznamil se svym synem, se kterym zatim probiha vse v pohode. Nabidl mi, abych u nej bydlela, coz jsem zatim neprijala, ale stejne tak polovinu tydne pobyvam u nej. Zname se tedy pouhe ani ne dva mesice, ale uz nekolikrat jsme spolu stravili vice dni v kuse, a zazili a zazivame i narocnejsi situace (hlavne pokud jde o reseni meho byvaleho vztahu), takze uz nejde o povrchni vztah, kde se oba snazi zapusobit v tom nejlepsim svetle. Tak mi drzte palce, at nam to vyjde.

škoda, že sem janička (asi) třeba za rok, dva, nenapíše, jak to celé dopadlo :D

Myslím, že je fajn, že ses rozhodla se svým přítelem rozejít, podle toho, cos psala, to byla jen otázka času a rozchod byl pro něj fér, než ho mít jenom proto, že nikdo pro tebe lepší není.
S novým přítelem držím palce. Čas určitě ukáže, a kdoví, třeba k sobě patříte.

Držím palce, ať jsi spokojená ;).

Ahoj Janičko,
  doporučuji vydržet ve stávajícím vztahu a hledat cestu k sobě navzájem. Láska je jak pramen čistě křišťálové průzračné vody, ale manželství jako stoka. Vím, není to lehké, ale rozhodně to stojí za to. To kouzlo, která teď prožíváš, časem pomine a sama zjistíš, že lidé nejsou až tak rozdílní a atraktivní. Bojuj a nevzdávej to,
Michal

janicka19 napsal(a):

Je mi 31, ziju se stejne starym pritelem uz 11 let. Před rokem jsem mu byla neverna s zenatym muzem, na chvili jsme se rozesli, ale zase dali dohromady, především jeho snahou

V tom případě je to hlupák - bez urážky. Váš vztah je už dávno mrtvý.