...

Víš co bych udělala já?
Pořídila bych si jiný byt. :vissla:

...

Oni i psychologové doporučují rodičům dát všem dětem stejně bez ohledu na poměry.

Jestli uvažujete o hypotéce tak nejlepší je hned, dokud ještě nejsi těhotná. To vám ji dají. Později by to byl problém.

No já nevím....mi osobně přijde lepší vyplatit sestře 600 tis. než si brát hypotéku na mega. Na tohle můžeš taky dostat hypotéku a ještě ti zbude na rekonstrukci (když se s rodiči domluvíš, že to oficiálně vyřešíte jako koupi).

A to za kolik rodiče byt koupili je jedno...důležité je skutečně jakou ten byt má hodnotu ;)

A taky to, že sestra má s manželem barák...no promiň, ale ona nemá. Má on. Jak sama píšeš, postavil si ho její manžel ještě před tím, než se s tvou sestrou znal. To znamená, že když se cokoliv stane (rozvedou se) tvé sestře nebude patřit ani ň.
Takže když koukneš z její strany, bylo by to opravdu nefér vůči tvé sestře, kdybys jí dala jen 150.000,- Kč.


No ještě to můžete vyřešit tak, že si najdete s přítelem svůj byt, rodiče ten jejich prodají za 1.200 tis. a podělí vás oni rovnoměrně. Když to tobě přijde nefér.

Jinak....má sestra dostala byt od babičky. Nemohla ho rozdělit mezi mne, sestru a bratra a nechtěla aby šel do dědictví. Tak se kdysi dohodlo, že nás dva sourozence vyplatí.

Když sestra byt prodala, odmítla nás podělit stejným dílem. Tatínek ji navrhnul, aby tedy mi i bratrovi dala 50 tis. (směšná částka vůči 900 tis. za kolik jej prodala). Jelikož byl byt ověem psaný na ni a ne na naše rodiče, mohl to tatínek opravdu jen navrhnout.
Sestra to taky odmítla s tím, že s manželem staví a tak potřebují každou korunu. Ale aby nevypadala tak blbě, dala nějaké penízky rodičům (nevím kolik), mému bratrovi dala 1500,- a mi nic.

A stejně se s ní do dnes bavím a nevyčítám jí to. Bylo to její rozhodnutí, její byt a já ji do toho neměla co kecat.

Tak jako je váš byt tvých rodičů.

...

No jo...jenže ten byt je rodičů, a to že změní názor je jejich právo. To je chceš kvůli toho zavrhnout? Já mám asi hold jinou povahu a rodinu bych neměnila ani za 10 bytů.

Ale pořád, jak na to koukám mi přijde pro tebe lepší koupit byt i za těch 600 tis. Za takovou cenu se totiž už byty moc neprodávají....a ceny půjdou hodně rychle nahoru.


A proč to rodiče probírali se sestrou a tebou ne....vlastní zkušenost: když tenkrát chtěli naši po sestře aby vyplatila mě a brášku, tak si ještě před tím sedli se mnou a řekli mi co chtějí a ne že jí řeknu, že ty peníze nechci. Protože věděli, že já bych se se setrou kvůli toho nehádala :D  Možná to u vás taky bylo tak.

Ivka82 napsal(a):

...

Ivko, z hlediska opravdové spravedlnosti bych si taky myslela, že bys měla vyplatit sestru
z hodnoty bytu, která byla při koupi.
My jsme s manželem kupovali byt, když měl hodnotu 56 tis. Kč. Když jsem se rozváděla, byt měl hodnotu 2 mil. 200 tis. Kč!!!!! Tak obrovsky to za pár let skočilo. Takže při rozvodu jsem manželovi musela vyplatit polovinu současné hodnoty! Taky mi to nepřipadá ani trošku spravedlivé.
Můj táta dostal, když se oženil, podnikový byt. Jeho bratr zůstal v domě rodičů, že si ho přistaví. Tenkrát bylo mýmu tátovi od něj vyplaceno 20 tis. Kč. Dnes má dům i s pozemky hodnotu několika milionů. Jeho bratr už nežije a dům nyní vlastní jeho žena. Táta se tam nemůže ani jet podívat  do vejminku po rodičích, který tam zůstal. Z pozůstalosti po rodičích nedostal vůbec nic, ani peřinu. Ani tohle není spravedlivé. Přitom můj táta prodal zděděné pole po rodičích a peníze rozdělil mezi mne a děti svého bratra. Můj dobrák táta.
Úplně nejlepší by vážně bylo vrátit byt tvým rodičům a pořídit si něco svého. Teď, dokud jsou nízké ceny nemovitostí. A nechat na rodičích, aby s bytem naložili, jak uznají za vhodné. Tak se vyhneš pocitu křivdy a nespravedlnosti.
Věř tomu, že když jde o peníze, mnohdy se rodina a sourozenci rozhádají až do smrti.

Hm.
Já když se před 15lety stěhovala k rodičům, bylo to pro to, že moje sestra uztekla a nikdo nevěděl, kde je. Vzhledem k tomu, že situace trvala přez 3/4 roku, navrhnul otec, že dům se napíše na mě, oni budou mít věcné břemeno. Pak se setra s velkou slávou objevila a rodiče tedy řekli, že jí vyplatí 250 tisíci, když já mám dům. No nakonec to dopadlo tak, že za mnou přišli s tím, že jí mám vyplatit já. Že je to polovina z částky, za kterou dům byl postaven. A naprosto nikdo pak už ani neřešil, že jsem doplácela u domu půjčku, aby se dal převést a platila 2* daň z prodeje.
Taky řešení, no.

Nedá se nic dělat, byt je rodičů....a i kdyby ho třeba prodali a nedali nikomu nic, a za ty peníze si jeli kolem světa, mají na to právo. Nanejvýš vás můžou po prodeji podělit šesti sty tisíci, ale to jim samotným nezbude nic - to se ti zdá spravedlivé? Nemůžeš řešit, co kdo má (a že si sestra našla bohatého partnera, tu možnost jsi měla taky :)) a že ty jí tudíž dáš míň, aby byla "spravedlnost". Je zbytečné podléhat pocitu křivdy.

agewa napsal(a):

Hm.
Já když se před 15lety stěhovala k rodičům, bylo to pro to, že moje sestra uztekla a nikdo nevěděl, kde je. Vzhledem k tomu, že situace trvala přez 3/4 roku, navrhnul otec, že dům se napíše na mě, oni budou mít věcné břemeno. Pak se setra s velkou slávou objevila a rodiče tedy řekli, že jí vyplatí 250 tisíci, když já mám dům. No nakonec to dopadlo tak, že za mnou přišli s tím, že jí mám vyplatit já. Že je to polovina z částky, za kterou dům byl postaven. A naprosto nikdo pak už ani neřešil, že jsem doplácela u domu půjčku, aby se dal převést a platila 2* daň z prodeje.
Taky řešení, no.

ale i tak máš dům v hodnotě několika milionů. Takový bys asi sama nepořídila.
a sestra má 250 000.

amely napsal(a):

Oni i psychologové doporučují rodičům dát všem dětem stejně bez ohledu na poměry

Kteří psychlogové konkrétně, Amely?

amely napsal(a):

agewa napsal(a):

Hm.
Já když se před 15lety stěhovala k rodičům, bylo to pro to, že moje sestra uztekla a nikdo nevěděl, kde je. Vzhledem k tomu, že situace trvala přez 3/4 roku, navrhnul otec, že dům se napíše na mě, oni budou mít věcné břemeno. Pak se setra s velkou slávou objevila a rodiče tedy řekli, že jí vyplatí 250 tisíci, když já mám dům. No nakonec to dopadlo tak, že za mnou přišli s tím, že jí mám vyplatit já. Že je to polovina z částky, za kterou dům byl postaven. A naprosto nikdo pak už ani neřešil, že jsem doplácela u domu půjčku, aby se dal převést a platila 2* daň z prodeje.
Taky řešení, no.

ale i tak máš dům v hodnotě několika milionů. Takový bys asi sama nepořídila.a sestra má 250 000.

to máš pravdu, nepořídila, protože potřebuje rekonstrukci v hodnotě dalších milionů, na kterou nemám a prodat ho nemůžu.

amely napsal(a):

agewa napsal(a):

Hm.
Já když se před 15lety stěhovala k rodičům, bylo to pro to, že moje sestra uztekla a nikdo nevěděl, kde je. Vzhledem k tomu, že situace trvala přez 3/4 roku, navrhnul otec, že dům se napíše na mě, oni budou mít věcné břemeno. Pak se setra s velkou slávou objevila a rodiče tedy řekli, že jí vyplatí 250 tisíci, když já mám dům. No nakonec to dopadlo tak, že za mnou přišli s tím, že jí mám vyplatit já. Že je to polovina z částky, za kterou dům byl postaven. A naprosto nikdo pak už ani neřešil, že jsem doplácela u domu půjčku, aby se dal převést a platila 2* daň z prodeje.
Taky řešení, no.

ale i tak máš dům v hodnotě několika milionů. Takový bys asi sama nepořídila.
a sestra má 250 000.

a mmch před těmi 15 letyx teda hodnotu milionů neměl.

.

Když tu mluvíte o sparvedlnosti, tak si myslím, že by se mělo vyplácet z hodnoty jakou nemovitost v onu dobu má....ne z hodnoty za jakou byla pořízena.

To je totiž blbost. Ty už ji totiž nebudeš prodávat za 300 tis., že.

Ivka82 napsal(a):

...

Ivi, ale ty pořád nechápeš, že ten baráček je švagra a né tvé sestry. A vaši rodiče vás pravděpodobně chtějí podělit stejně. A upřímně, je to od nich hezké.

Jenže tady je opravdu vidět, že ať se snažíš jak se snažíš, druhým se nikdy nezavděčíš :/

...

...

No tak to fakt bude nejlepší když si najdeš něco jiného a jim ten byt vrátíš.

Můžeš mít byt za 600 tis., ale tobě je to málo, tak si kup ten sám za milión. No co už. Kdo chce kam, pomozme mu tam.

Je mi tvých rodičů líto. Místo, abys byla ráda, že se ti snaží pomoct a nezapomínají ani na sestru (uvědomuješ si žes mohla být klidně na pozici sestry), tak se s nimi chceš dohadovat co je fér a co není. Bohužel jen podle tebe.
Já být jimi, tak tě kopnu do dupky a starej se sama. Oni ti totiž nabízí taky 600 tis. co ti dají (v hodnotě bytu).

...

Ivka82 napsal(a):

...

Ať k majetku přišel švagr jak chtěl, co dostal zdarma a koho má k ruce tobě do nepřísluší řešit a vcelku ti do toho nic není.
Jasně, že si nebudeš vybírat partnera podle majetku, ale taky se nemůžeš stavět do pozice - vy už máte hodně, tak dostanete míň. Navíc je to věc rodičů, oni to tak chtějí. Jestli podlehneš uraženosti, bude tě to stát mnohem víc, než podíl sestře.

Dovolte abych též přispěla svojí zkušeností.
Moje maminka před lety,když jsem byla ještě malá koupila spolu s mým tatínkem malý domeček pro svou maminku (mou babičku)na dožití.Domeček byl na vesnici,základní vybavení,bez plynu,telefonu,vody. Časem se vše dobudovalo,vždy to zaplatili moji rodiče.A byli oba vlastníky,babička zde měla věcné břemeno.Podotýkám, maminka měla několik sourozenců,kteří do domečku neinvestovali nikdy nic,aby zpříjemnili své matce stáří.Nicméně udělala se voda,plyn,telefon, když babička chtěla kabelovku, tatínek zařídil, zaplatil.Ano vždyť to přece byla jejich nemovitost, tak proč ne.Stalo se bohužel,když mi bylo 10 matka zemřela.Otec se v dědickém řízení vzdal všeho ve prospěch mne.Stala jsem se vylučným vlastníkem.Otec se nadále věnoval udržování domečku,pokud babička něco chtěla,zařídil,opravil, udělal.Celá rodina tenkrát říkala, kdo jiný,by to měl udělat,vždyt je to jejich.Podotýkám celá rodina velmi často babičku navštěvovala,sjížděli jsme se u ní na hody,narozeniny,děcka na prázdniny.Babičku často navštěvoval můj strýc (maminčin bratr).Babička se rozhodla jet navštívit mou tetu,bohužel zde zemřela.Já se dověděla,že zemřela až druhý den a jelikož jsem v té době byla na neschopence,nemohla jsem hned jet na domeček.Dostala jsem se tam za pár dní.
Dům byl z části prázdný,protože strýc ve své dobrosrdečnosti rozdal co se dalo.Že jsem tam měla
své věci,které zmizeli též opomenu....daroval i peřinku,kterou mi babička vyšívala pro miminko.
Po pohřbu jsem dům pouklízela a rozhodovala se co s ním. Vzhledem k tomu,že se nacházel na druhé straně republiky,na malé vesnici,rozhodla jsem se pro prodej.
S přítelem jsme plánovali rodinu,tak jsem si říkala bude rezerva.Dům jsem prodala asi za půl roku,celou tu dobu jsem hradila všechny poplatky.
Dům koupila jedna mladá slečna pro svoji maminku na dožití...:-)
Pak mi začali  od vlastní rodiny chodit dopisy,že jsem je okradla,protože jsem zdědila dům po babičce a nikomu jsem nic nedala...a že jsem každému z rodiny měla dát podíl.....

Agely, amely sice dům má, to máš pravdu.   Má nemovitost, která má dnes cenu několika miliónů, o kterou se musí starat, což stojí docela dost, aby si dům zachoval svou hodnotu a další je, že tam mají věcné břemeno rodiče.  Takže to ber tak, že dům je sice přepsaný na ni, ale zase si tak nemůže volně  v  domě žít, či manipulovat s ním tak,  jak by chtěla.  Prostě už musí brát ohledy na ostatní. 
Vím o čem píšu, mám to tak doma stejně.  Taky vlastním dům - s VB  pro rodiče - takže polovinu obývá  dnes již jen mamka  a bratrovi jsem vyplácela už asi  tak před 15 lety 150.000,-- Kč.  Je mi jasné, že je to  minimální částka ve srovnání s cenou nemovitosti, ale zase starost o rodiče  byla  spíše na mě.

Ve smlouvě máme  uvedeno, že v případě prodeje  domu, bratrovi  ještě vyplatím určitou část kupní ceny.  Což si myslím, je docela rozumné, takové řešení.

Myslím, že  ti, kdo zažijí dvougenerační bydlení ví, že to není vždy tak super, jak se zdá  pro ty, co vidí jen ten barák.

Ivka82 napsal(a):

...

No a co když se ségra bude jednout rozvádět? Kam půjde? Myslíš, že pořídí bydlení za 150000? Vždyt jí tam kde bydlí, neříká nic pane.
Víš, Ty vyplatíš ségru za 150tisíc, a pak ten byt můžeš bouchnout za milion a pobereš prachy Ty.
Vůbec podle mě nezáleží, za kolik rodiče byt koupili.
Myslíš jen na sebe, hamty hamty, at mám víc než tamty.

Nech si vyplatit 150tisíc od rodičů a pořid si něco svého. :tesi:

dusička napsal(a):

Nech si vyplatit 150tisíc od rodičů a pořid si něco svého. :tesi:

:supr:,též mě to napadlo!

Ve smlouvě máme  uvedeno, že v případě prodeje  domu, bratrovi  ještě vyplatím určitou část kupní ceny.  Což si myslím, je docela rozumné, takové řešení.

Myslím, že  ti, kdo zažijí dvougenerační bydlení ví, že to není vždy tak super, jak se zdá  pro ty, co vidí jen ten barák.
Takhle to měl švagr. Zdědil dům po babičce (jel tedy jedináček), s tím, že kdyby ho chtěl prodat,musí  vyplatí otce. :offtopic:

Ivko, je to podle mě docela složité.
Zaprvé chápu, že pokud jsi s něčím dva roky počítala a rodiče to náhle, bez tobě zjevného důvodu změní, tak se cítíš zaskočená až zklamaná. Bohužel to ale je tak, že rodiče mají právo se svým majetkem naložit jak sami chtějí a ty bys neměla apriori očeávat, že jej rozdělí mezi tebe a sestru, nota bene že to udělají spravedlivě (ať už si pod tím pojem představíš cokoli).

To té míry tě opravdu chápu. Co si ale myslím já a psaly ti to už holky, já si myslím že pokud se rodiče rozhodnou podělit nějaký majetek, měly by svoje děti podělit rovným dílem nezávisle na tom, v jaké životní fázi či situaci se to které dítě nachází. Říkáš že ségra peníze nepotřebuje, vypočítáváš jak "snadno" přišel k baráku švagr. Tohle ale vůbec není tvůj problém a myslím, že bys to opravdu řešit neměla. Vždyť i ta ségra může říct, že ty dostaneš byt za mega a jí vyplatíš 150 tisíc, tak je to pro ni nespravedlivé. Všechno záleží na úhlu pohledu.

K tvé konkrétní situaci, jediná opravdu "férová" věc by byla byt prodat a ségře dát půlku z utržené ceny. Sama si spočítej, jestli bys pak za tu svou půlku byla schopná koupit jiné bydlení, nebo jestli se ti spíš vyplatí ségře vyplatit těch 600 tisíc.

To nejdůležitější co ti ale chci říct, a proč to celé píšu: prosím, dávej si pozor na to, ať tě celá záležitost nestojí dobrý vztah se ségrou i s rodiči. Protože ten se penězi vyjádřit nedá. Píšu z vlastní zkušenosti. Mám úžasnou mámu a moc hodnou tetu, její sestru. Léta byly skvělé kamarádky, jezdily spolu na dovolené, pořádali jsme grilovačky. Ruku bych dala do ohně za to, že takhle rozumní a hodní lidi se o majetek nemůžou pohádat. Pak zemřel dědeček, složitě se rozhodovalo o dělení odkázaného domu, zahrad, pole...obě strany něco řekly, co druhá špatně pochopila, nerozuměly si, nevysvětlily si to..a my už léta tetu nevídáme, i když bychom všichni kromě mé mámy moc chtěli. Je mi to líto za ně za obě. Moje děti mohly mít skvělou tetu, ale takhle ji budou sotva znát. Nedopusť, aby se to stalo i vám.

Ivka82: Děvče, tys přišla k bytu, kde už dva roky bydlíš, de-facto jak slepé kuře k zrnu. Sehnali a zaplatili ho Tví rodiče, ty ses na jeho pořízení nepodílela ani korunou, dva roky bydlíš zadarmo a platíš pouze nájem. Když by došlo na lámání chleba, t.j. byt by se přepsal na Tebe a Ty bys měla vyplatit sestře 600.000,- Kč, už se ošíváš, že to je nespravedlivé, protože to nekoresponduje s původní ústní dohodou, kterou jste původně s Tvými rodiči měli.

Uvědom si, že jsou mladí lidé, kteří v rodině nemají rodiče ani prarodiče s volnými byty či nemovitostmi a pokud chtějí bydlet ve svém, musí si vzít hypotéku a svůj vlastní byt si do halíře zaplatit a zadlužit se pomalu na půlku života. Ty máš možnost "koupit" si byt za 600.000,- Kč, tedy ještě pořád za hubičku a vztekáš se tady, že to není spravedlivé. Rodiče si skutečně se svým bytem mohou dělat, co uznají za vhodné a samozřejmě, že chtějí pamatovat na obě své děti rovným dílem. Ty totiž pořád nechceš pochopit, že Tvoje sestra nebydlí ve svém, ale bydlí v domě, ze kterého by byla v případě rozchodu nebo rozvodu vykázána jen s kufrem v ruce, na rozdíl od Tebe, která bude bydlet "ve svém". Tak jak to navrhují rodiče se mi zdá poměrně rozumné, protože hodnota bytu se počítá nikoliv podle toho, za kolik byl pořízen, ale podle toho, jakou má k datu prodeje tržní hodnotu a jestli hodnota prodávané nemovitosti stoupne nebo klesne, to na věci nic nemění.

Já bych na Tvém místě byla ráda, že jsem dva roky bydlela zcela zadarmo, jen za nájem, že si dotyčný byt můžu pořídit za zlomek skutečné tržní ceny a nefrflala bych. Jen si to zkus, udělat gesto, říct rodičům, ať si ten byt nechají a zatížit se hypotékou nejmíň na pětadvacet let na vlastní bydlení :cool:

Ivka82 napsal(a):

...

Já ti to věřím. Se ségrou jsme si taky dělily majetek dost složitě, v jedné fázi dokonce oni prodávali svůj dom a kupovali náš, zatímco my se stěhovali k rodičům abychom splatili jejich hypotéku. Stalo se, že jsem byla v situaci, kdy jsem mávla nad majetkem v řádu statisíců rukou, aby měla ségra šanci postavit barák, po kterém toužila. Nemyslím, že by tehdy ona byla udělala totéž pro mě, a je mi to jedno. Šlo mi hlavně o vztah, kterému tohle strašně pomohlo. Prostě to že ty něco zvládneš nebo nějak uděláš nebo "bys udělala" neznamená, že to ségra má taky tak...

Ivka82 napsal(a):

...

Ségra má i s dětmi kde bydlet bez jakékoliv hypotéky, jenomže z toho bydlení může kdykoliv i s těmi dětmi vyletět :jojo: Já se nedivím rodičům, že si chtějí tuto nepříznivou alternativu u svého druhého dítěte ošetřit tak, že pokud by k něčemu takovému došlo, aby měla ségra co do nových začátků.

V jakém městě rodiče koupili byt od města tak malý za tak draho státní?
Já jsem si v roce 2006 koupila byt 3 + 1 s lodžií v městě s 16-tis obyv. do OV od majitelky za 225 tisíc, a to 25 tis. si vzala realitka.
To mě jen překvapuje ten "jejich" odhad, že byt má hodnotu 1,2 milionu. Hm.


Osobně bych si taky pořídila vlastní byt. Tenhle ať rodiče prodají a podělí vás napůl, když budou chtít. Nebo ať si s ním dělají cokoli dle vlastního rozhodnutí. A nenervovala bych se. Jste mladí, pracovití, tak není čeho se bát.

Ïvko, hodně tě ovládají pocity, jak by to PODLE TEBE mělo být. Ono to tak NIKDY nebude. Zapomeň na co by bylo kdyby a vem chladný rozum do hrsti.

Prohledej si na webu realitky a najdi přibližně podobné byty a z toho si urči odhadní cenu, sepiš s rodiči smlouvu o smlouvě budoucí, či cokoli, co by ti dalo nárok na převod bytu. Zjisti si, co za danou nemovitost požadují. A pak bud na jejich podmínky přistup a nebo se poohlídni jinde. Oni už vůči tobě totiž nemají žádnou povinnost, dali ti výchovu, vzdělání a mají SVŮJ majetek. Kdyby ho třeba prohráli v kartách, ty se s tím můžeš buď smířit a nebo nadosmrti skuhrat.

Dali ti jasnou nabídku, spočti si, nakolik je pro tebe výhodná a na další okolnosti nehleď. Vem to jako nabídku od cizích lidí. Oni to toiž ostatní vidí jen a pouze jinak než ty teď.

Žádné poškozené vztahy nestojí za pár peněz, které si můžeš sama svýma zdravýma rukama vydělat. To nejcennější od svých rodičů už totiž máš - ŽIVOT.

PavlaH napsal(a):

Žádné poškozené vztahy nestojí za pár peněz, které si můžeš sama svýma zdravýma rukama vydělat. To nejcennější od svých rodičů už totiž máš - ŽIVOT.

:jojo:

Majkafa: odhad prodejní ceny staršího 2+1 za 1.200.000,- Kč se mi nezdá nijak zvlášť nadnesený :jojo: a třeba ve středních Čechách je taková cena poměrně reálná :jojo:

u nás teď byty 3+1 350 až 450 tisíc.

Teď jsem našla 4+1 na dobré adrese v nově rekonstruovaném a zatepleném paneláku 599 tisíc. Zlaté Severní Krušnohorsko.

Udělala bych, co radí Pavla. Domluvit se na ceně dle dané oblasti a ochoty rodičů, napsat s rodiči smlouvu, dořešit, nebo si hledat vlastní.

Ahoj Ivko,

promiň, ale musím se smát. Jsi fakt sobec. Pořád jen já, já, já. Byt za 600 tis je fakt sen. Nechápu, co bys ještě chtěla. Taky se ti může stát, že rodiče byt prodají a za peníze pojedou na dovču. Takže vem rozum do hrsti, zbav se emocí a začni uvažovat reálně.

Já to říkám furt, že prachy dělaj akorát zle. Buď ráda za to, co se ti nabízí. Ber (za určených podmínek), nebo nech bejt. Druhá varianta tě ale bude stát víc - mluvíme-li o penězích.

Ještě mě napadá - vlastně JE to nespravedlivý! A HROZNĚ!!! Jenže jen vůči tobě. Tvá varianta je zas nespravedlivá vůči tvojí sestře - a to ti vůbec nevadí... :(

Ivka82 napsal(a):

...

[/b]
Jo tak ty by si chtěla zadarmo baraáček, víš co se říká, zadarmo ani kuře nehrabe.

dusičko, mně nepřipadá, že by Ivka82 taky chtěla baráček, spíš mi připadá, že nemá na svoji záležitost reálný náhled ;)

Kiara napsal(a):

dusičko, mně nepřipadá, že by Ivka82 taky chtěla baráček, spíš mi připadá, že nemá na svoji záležitost reálný náhled ;)

Kairo - Ivka je mladá holka, která touží po zázemí, chce mít děti, vychovávat je. Vidí, že ségra je v pohodě. Já ji na jednu stranu chápu, že chce pro svou budoucí rodinu to nejlepší. Jenže nevidí už, že ségra byt si vzala chlapa, který už všechno má, že to není tak jednostranný.
Cítí se ukřivděná vůči rodičům, říká si, že kdyby nebyl byt po babičce, že by ségra nic nedostala.
Ivko - já Tě nijak neodsuzuju, možná moje písmenka vyzněli rejpavě, ale zkus se vžít do situace ségry. Rodiče chtěj být spravedlivý.
Nebo zkus s nimi třeba domluvit těch 150tisíc s tím, že kdyby si chtěla prodat byt, musela by si dát nějaké procento ségře z prodeje.

Kiara napsal(a):

Majkafa: odhad prodejní ceny staršího 2+1 za 1.200.000,- Kč se mi nezdá nijak zvlášť nadnesený :jojo: a třeba ve středních Čechách je taková cena poměrně reálná :jojo:

Tak u nás v moravské metropoli se za tu cenu dá koupit tak maximálně 30 let starý jednopokoják, 30 m2 bez úprav - na sídlišti.

Ivko, byt prodej za těch 1,2 mil, půlku dej ségře a je to vyřešeno

ještě dodám, že  to abys dostala byt a sestra 150tis mi přijde hooodně nespravedlivé, navíc pokud si to rodiče nepřejí

Nela napsal(a):

Agely, amely sice dům má, to máš pravdu.   Má nemovitost, která má dnes cenu několika miliónů, o kterou se musí starat, což stojí docela dost, aby si dům zachoval svou hodnotu a další je, že tam mají věcné břemeno rodiče.  Takže to ber tak, že dům je sice přepsaný na ni, ale zase si tak nemůže volně  v  domě žít, či manipulovat s ním tak,  jak by chtěla.  Prostě už musí brát ohledy na ostatní. 
Vím o čem píšu, mám to tak doma stejně.  Taky vlastním dům - s VB  pro rodiče - takže polovinu obývá  dnes již jen mamka  a bratrovi jsem vyplácela už asi  tak před 15 lety 150.000,-- Kč.  Je mi jasné, že je to  minimální částka ve srovnání s cenou nemovitosti, ale zase starost o rodiče  byla  spíše na mě.

Ve smlouvě máme  uvedeno, že v případě prodeje  domu, bratrovi  ještě vyplatím určitou část kupní ceny.  Což si myslím, je docela rozumné, takové řešení.

Myslím, že  ti, kdo zažijí dvougenerační bydlení ví, že to není vždy tak super, jak se zdá  pro ty, co vidí jen ten barák.

nelo. myslím, že to bylo na mne. toto všechno vím. není to příjemné, je jasné, že každý to vidí svýma očima.
Já Ti napíšu zase pohled z druhé strany.
moji rodiče taky postavili barák 2 stometrové byty, sklep, půda, pozemek asi 1500 metrů na krásném místě na vesnici, bohužel v oblasti s velkou nezaměstnaností. Celý život jsem vyrůstala na stavbě a pak v tom baráku, co se dodělával, na všem se šetřilo, všechno se cpalo do baráku.
Sestra v baráku zůstala, měli s rodinou ten jeden byt, dnes mají zabrané 3/4 baráku, na zbytku žije maminka.
Maminka nechala napsat barák na nás obě -na koždou polovinu. nechtěla jsem to tak, ona na tom trvala. Náklady na provoz baráku hradí maminka a sestra s rodinou napůl, opravovat se zatím nic zásadně nemuselo, ale barák stárne - bude potřeba totální rekonstrukce.
já jsem odešla z domu po škole s taškou v ruce, nic jsem nedostala. dnes mám několikátý vlastní byt. začínala jsem garsonkou, postupně jsem měnila za větší, dnes mám byt v novostavbě.
Vdala jsem se špatně, otec dětí odešel, o děti se nezajímá ani neplatí. jedno z dětí je těžce postižené. I tak se snažím pracovat jak jen to jde , ten poslední byt jsem pořizovala jen k vůli tomu postiženému děcku a ještě 10 let budu splácet hypotéku.

teď je otázka, co s tím domem. Maminka a sestra si myslí, že bych jej měla darovat sestře, když já přece mám ten byt.
Oni se oma minku starají, ale taky - ona jim 25 let dělá služku - hlídala jim děti, vaří jim, pere jim, žehlí jim - mně nikdy - oni to berou jako samozřejmost. Mají velkou zahradu, zdarma ovoce, vypěstují si zeleninu. Já nemám kde, i ta jabka tady kupuju za přemrštěné  ceny. Jejich děti měli dvorek a zahradu, moje panelák.
Oni jsou dnes 3 dospělí, jedna dcera ještě studuje. Co vydělali, utratili za hadry, mobily, elektroniku, mají 2 auta, nikdy je nenapadlo nějak spořit, nebo myslet na vlastní bydlení.

Původně jsem myslela, že jim ten dům nechám za to, že tam někdy dojedeme na dovolenou, nebo že by se třeba postarali o moje děti, kdyby se se mnou něco stalo.

jejich pomoc jsem potřebovala 2x, nikdy nepomohli.
Dům by se dal snadno prodat tak za 3 mega
Loni se zmínili, co bude teda s tím domem. Chtěli si ho opravit, na půdě by se dal udělat třetí byt pro děti, nebo na zahradě postavit další domek. ptali se, co bych si představovala. Tak jsem navrhla,že by mi dali tak 1 mega - že bych za to koupila té postižené dceři garsonku, kterou by měla jako chráněné bydlení, nebo bych jí to nechala do života.

najednou ticho. Řekla jsem, ať oni navrhnou řešení, že se můžeme pobavit. TichoVšechno se odkládá na neurčito.
jenom ve vzduchu je dusno. Jediná odpověď je nemáme čas to řešit. Mám pocit, že jsem pro ně spíš nepřítel.

Klidně bych se toho podílu vzdala pro zachování dobrých vztahů. Ale dobré vztahy stejně nebudou.

Na toto téma bylo napsáno hodně -jeden dům a 2 sourozenci, tady je těžké řešení.

Ano.
A zase s té druhé strany:
ovoce azeleninu zdarma  - myslíš, že to tam jen vyroste? naopak každej ekonom ti řekne, že zelenina doma vypěstovaná je jedna z NEJDRAŽŠÍCH ( sazenice, semena, hnojivo, voda ..)
A na zahradě a na domě se pracuje pořád , nikdy neskončíš a je pořád co opravovat.
Opravy a rekonstrukce je stále dražší .
Já mám barák , ale VB. Takže prodat nemůžu, pronajímat taky ne. Sestra s rodinou sem přijede a nehne ani prstíkem ( např. na té části, co patří rodičům). A rodiče cpou sestře horem - dolem, protože "ty máš barák a ona "chudinka" nic". takže chudinka jede letos do Egypta na dovolenou a já si budu brát půjčku na opravu střechy.
Kolikrát si říkám, že bych šla klidně do bytu a měla klid.

agewa napsal(a):

Ano.
A zase s té druhé strany:
ovoce azeleninu zdarma  - myslíš, že to tam jen vyroste? naopak každej ekonom ti řekne, že zelenina doma vypěstovaná je jedna z NEJDRAŽŠÍCH ( sazenice, semena, hnojivo, voda ..)
A na zahradě a na domě se pracuje pořád , nikdy neskončíš a je pořád co opravovat.
Opravy a rekonstrukce je stále dražší .
Já mám barák , ale VB. Takže prodat nemůžu, pronajímat taky ne. Sestra s rodinou sem přijede a nehne ani prstíkem ( např. na té části, co patří rodičům). A rodiče cpou sestře horem - dolem, protože "ty máš barák a ona "chudinka" nic". takže chudinka jede letos do Egypta na dovolenou a já si budu brát půjčku na opravu střechy.
Kolikrát si říkám, že bych šla klidně do bytu a měla klid.

Taky jsi v životě měla šanci bydlet samostatně. nemusela ses k rodičům vracet. S malými dětmi je to pohodlnější u rodičů, než jít někam do podnájmu. Mohla sis taky vydělat a ušetřit na svůj byt.
Já bych na zahradě pracovala ráda, ale to bych si ji musela koupit ale když celý život splácím hypotéky, tak další peníze na zahradu už neseženu. Na té zahradě by bylo moc dobře hlavně tomu postiženému děcku.
Ty si bereš jen půjčku na opravu střechy. někteří platí hypotéky prakticky celý život. A v bytech v OV se taky pořád něco opravuje - a navíc se často musíš přizpůsobit většině a platit i opravu dražší, než by sis zařídila sama.

Tak já nevím... jak už dávno nejsem naivní kůzle, pořád mě překvapuje, jak někteří vědí, jak by jejich rodiče, sourozenci a bližní vůbec měli nakládat se svým majetkem... nejlépe tak, aby z toho pro ty některé plynulo maximum výhod.
Když se vrátím k tomu, co píše Ivka - "kdybych byla teď v situaci, že mám stálý vztah a plánuju rodinu (co jsem dřív neměla, když rodiče ten byt kupovali), tak bych si ten byt za 300 tis. koupila sama a ségra by vlastně nedostala nic." - zeptala bych se, proč ho teda nekoupila třeba jen jako investici, když už teda jaksi nepočítala se samostatným bydlením.
Možná uvažuju ošklivým způsobem... ale bohužel nějak nechápu, kde se bere to "samozřejmý očekávání" chtít přijít k bytu za nějakých 150 tisíc a vycházet z toho, že rodiče "ho nepotřebují, mají velký rodinný dům a chalupu..."

amely napsal(a):

agewa napsal(a):

Ano.
A zase s té druhé strany:
ovoce azeleninu zdarma  - myslíš, že to tam jen vyroste? naopak každej ekonom ti řekne, že zelenina doma vypěstovaná je jedna z NEJDRAŽŠÍCH ( sazenice, semena, hnojivo, voda ..)
A na zahradě a na domě se pracuje pořád , nikdy neskončíš a je pořád co opravovat.
Opravy a rekonstrukce je stále dražší .
Já mám barák , ale VB. Takže prodat nemůžu, pronajímat taky ne. Sestra s rodinou sem přijede a nehne ani prstíkem ( např. na té části, co patří rodičům). A rodiče cpou sestře horem - dolem, protože "ty máš barák a ona "chudinka" nic". takže chudinka jede letos do Egypta na dovolenou a já si budu brát půjčku na opravu střechy.
Kolikrát si říkám, že bych šla klidně do bytu a měla klid.

Taky jsi v životě měla šanci bydlet samostatně. nemusela ses k rodičům vracet. S malými dětmi je to pohodlnější u rodičů, než jít někam do podnájmu. Mohla sis taky vydělat a ušetřit na svůj byt.Já bych na zahradě pracovala ráda, ale to bych si ji musela koupit ale když celý život splácím hypotéky, tak další peníze na zahradu už neseženu. Na té zahradě by bylo moc dobře hlavně tomu postiženému děcku.
Ty si bereš jen půjčku na opravu střechy. někteří platí hypotéky prakticky celý život. A v bytech v OV se taky pořád něco opravuje - a navíc se často musíš přizpůsobit většině a platit i opravu dražší, než by sis zařídila sama.

hm, to se hezky píše, ale když moje setra z domova utekla a oba mý rodiče brečely, že dům sami neutáhnou a nezvládnou se o něj starat, tak jsem nedokázala říct .....nechci.
a ano, mohla jsem si ušetřit na byt, bohužel jsem se rozvedla ( manže byl gambler a pil) a neplatil ani alimenty. nebylo z čeho šetřit.
A že si beru "jen" půjčku na opravu střechy? No není to všechno , co se musí opravit a rodiče už přispívat nechtějí , i když bydlí.

agewa napsal(a):

Ano.
A zase s té druhé strany:
ovoce azeleninu zdarma  - myslíš, že to tam jen vyroste? naopak každej ekonom ti řekne, že zelenina doma vypěstovaná je jedna z NEJDRAŽŠÍCH ( sazenice, semena, hnojivo, voda ..)
A na zahradě a na domě se pracuje pořád , nikdy neskončíš a je pořád co opravovat.
Opravy a rekonstrukce je stále dražší .
Já mám barák , ale VB. Takže prodat nemůžu, pronajímat taky ne. Sestra s rodinou sem přijede a nehne ani prstíkem ( např. na té části, co patří rodičům). A rodiče cpou sestře horem - dolem, protože "ty máš barák a ona "chudinka" nic". takže chudinka jede letos do Egypta na dovolenou a já si budu brát půjčku na opravu střechy.
Kolikrát si říkám, že bych šla klidně do bytu a měla klid.

agewo, sazenice a semena zase nestojí tolik, vodu mám z vlastní studny - tedy zadarmo, hnojím kompostem, do kterého dávám posečenou trávu ze zahrady - tedy zase zadarmo. Co se nedá počítat, to je vlastnoruční práce na zahrádce, neboť volný čas, ve kterém všechno dělám je penězi neměřitelný ;)

Já už bych do bytu nešla, zvykla jsem si na to, že mám v baráčku svatej pokoj, vlastní soukromí a nemusím se otravovat třeba s nepříjemnými sousedy v bytovém domě :jojo:

Jistě, že je na baráčku pořád co dělat a opravovat - buď uvnitř, nebo na zahradě. Důležité je, aby všechno tohle dělal člověk RÁD a věděl, že mu takový styl života vyhovuje.

Chápu, že je blbý na něco dva roky spoléhat a pak to najednou nemít.

Na druhou stranu, ségra vlastního fakt nemá naprosto nic. Kdybys jí dala 600, bude mít železnou zásobu pro případ, že by se jí podělalo manželství, a ty budeš mít byt za poloviční cenu, než bys za něj dala - neboli ušetříš taky 600. Mně to tak špatnej kšeft nepřipadá. :)

Dámy, prosím vás, kde to bydlíte, že jsou tam TAK LEVNÉ byty?! U nás běžný třípokojový byt stojí minimálně do milionu a půl! A po rekonstrukci ve zděné zástavbě s balkonem tak, jak to mám já, ke dvěma milionům!
V bytě je potřeba taky pořád něco dělat, nic nevydrží věčně. Ale dům je na údržbu pracnější, když je tam navíc zahrada. Teď už to můžu posoudit.
U nás nějak není zažito to, že každý se má o sebe postarat sám. Že není povinnost rodičů, babiček, dědečků, aby se o nás postarali. Že si můžou svůj majetek klíďo píďo rozfofrovat a my na to nemůžeme říct ani popel. My lpíme na jednom místě, neumíme si představit třeba se jen přestěhovat kvůli práci... A možná je to historicky dané. Prostě zvyklost v naší republice. Není to tak dávno, kdy se stavěly na vesnici dvougenerační domy, aby děti jednou měly kde bydlet.
A děti se pak v dospělosti sebraly a odstěhovaly do města a rodičům zbyl hrad. A rodiče se zlobili, že děti nejezdí na barák pomáhat. Hm...
Ivko, pokud nechceš být celý život někomu za něco vděčná, pokud máš ráda svou sestru a své rodiče a chceš si s nimi zachovat dobré vztahy, tak se na byt vykašli, vrať ho rodičům a vemte si s přítelem hypotéku na byt jiný. Třeba rodiče byt prodají, podělí vás rovným dílem a na část toho svého vlastního bytu peníze mít budeš.

...

...

Ivka82 napsal(a):

...

Ivko, my jsme Tě neodsoudili, že jsi sobecká, my jsme Tě jenom upozornili, že na spoustu věcí nemáš správný náhled.
Třeba si vezmeme Tvoji sestru - předmanželskou smlouvu může mít uzavřenou, nebo nemusí, ale i se smlouvou nebo bez je jasné, že její manžel vlastnil dům už před svatbou a přes to prostě vlak nejede - v případě rozvodu se bude muset vystěhovat. A splátky hypotéky nebo zařízení, úpravy baráku a pod ... v případě lámání chleba by dostala buď polovinu peněz, nebo polovinu léty opotřebovaného zařízení, protože každej při dělení oželí spíš opotřebovanej inventář domácnosti, nežli hotovost. Takže si nepředstavuj, že by na tom sestra byla nějak zvlášť výhodně, na rozdíl od Tebe ;)

kdyby mi to bylo hned na začátku řečeno jinak, tak bych se s tím smířila... rodiče mají právo názor změnit
Holčičko a zajímala ses o to, PROČ k tý změně názoru došlo? Zeptala ses vašich, proč tehdy tak a dneska jinak?
nevím, jak má ségra ošetřenou předmanželskou smlouvu, každopádně na splátce hypotéky a zařízení, úpravy baráku atd. se s manželem podílejí rovným dílem, mají společné finance,, takže to má určitě ošetřeno tak, kdyby se rozváděli, že od švagra peníze dostane
Jednak ti do sestřinejch financí houby je, jednak ten dům bude pořád majetkem jen jejího manžela, pokud on nebude chtít a neudělá jinak. Takže kdyby se rozváděli, má nárok na 1/2 SJM + prokazatelné investice do toho baráku... což se většinou prokazuje dost špatně i co do financí, natož do vložený práce.

...

..

Koukám, že Ivka z nějakého důvodu maže. No nevadí, už jsem se sem připrdolila, tak napíšu, jak to vidím.
Jestli tomu dobře rozumím, tak strýc ustoupil z nároku na podíl z bytu s tím, že v bytě bude bydlet neteř.  Ne s tím, že byt se bude prodávat za 1,2 melounu. V tom je velký rozdíl. 
Bylo by nefér byt prodat a strýce nevyplatit. To by byla změna pravidel v průběhu „hry“.  Má-li tedy Ivka vyplatit sestru poměrnou částí případné prodejní ceny bytu, má pak na totéž nárok i strýc. Nehledě k tomu, že Ivka nějaké peníze chce vrátit rodičům.   Byt by tedy musel být mnohem dražší, aby sestra mohla dostat oněch vysněných 600 táců.  Na místě Ivky bych totiž v případě prodeje bytu samozřejmě pamatovala i na strýce.  No a s tou mojí menší třetinkou bych se pak odstěhovala do krušnohor někam vedle Majkafy :D
Pokud v tom bytě chce natrvalo zahnízdit, jsou úvahy o jeho aktuální prodejní ceně a z toho plynoucí závěry včetně nabádání ku starosti o osud sestřina manželství.. …jaksi……neumím to vyjádřit. Vrátit rodičům těch 300 tisíc by každopádně bylo dobré.

Na přání autorky vlákno uzavírám a děkuji všem za příspěvky.