Ahojky, prosim poradte mi co mam delat.......:grater: Když jsem začala z ošetřování své babičky, protože mi ji bylo líto, že se na ni všichni vykašlali, bylo všecko v pohodě. Babicka byla ráda že nemusí do domova a já byla ráda že dělám dobrý skutek. jenže asi po pul roce zacali byt problemy. ........
Zhorsil se jeji stav a prave tim to zacalo.........

Nechce se koupat, protoze ceka na setrenku, ktera za ni byla za tu dobu jednou a slibila ji ze ji umyje, ale nikdy to neudela.
Kdyz počůra plinu nechce si ji prevleknout, protoze pro ni to neni duvod proc ji vyhodit a vzit si jinou.
Prosim poradte mi co mam delat, kdyztak napisu dalsi podrobnosti......
ale predstavte si jak to sní vypada. Problem je v tom ze me denno denne nebavi se s ni dohadovat co je spravne..... mam z toho strasne deprese........ ma podano nekolika zadosti do domovu ale je jen v pozadniku. prosim prosim poradte mi co mam delat.
PS: kdyby mi chtel nekdo rict ze se mam zeptat jejiho doktora, tak ten mi na to rekl ze nevi co se deje u nas doma :butter:

Babičku mi už před rokem a půl zemřela.
Také byla doma, chodila tam za ní teta, moje mamka a táta, já, bratránek...
Když se koupala, byla to velká procedura, musela teta s mamkou, přidržovat jí a tak, takže jen jednou za týden.
Plínku si nechala vyměnovat, ale teta byla neštastná, že se babička chová jak malé dítě. Nadarmo se neříká, že starý člověk jde do dětských let. Obědy jí vozili z pečovatelského domu.
Tak mě napadá, co s nima nějaký kontakt, třeba by poradili, mohla by od nich pani chodit Ti pomoc.
Jestliže má podáno několik žádosti a není místo, vím, že se to dělalo tak, že babička bude umístěna oproti bytu. To tedy řekli nám, babička měla obecný byt.
Moje babička nakonec měla náběh na infarkt (já už přesně nevím, bylo tam i slabé srdíčko) odvezli jí do nemocnice - pro trvalé, nemohoucí. Tak zemřela.

Taky jsem měla velmi nemocnou babičku. Staral se o ní děda a moje máma. Mamka tam dojížděla 3-4 týdně a o domově s pečovatelskou službou nechtěla ani slyšet. A to byla babička o berlích, jelikož měla šrouby v noze. Ze začátku třeba dědovi utíkala ven ve spodničce, když šel nakoupit. Později už byla úplný ležák. Jednu dobu i odmítala jíst....bylo to déle a celý den nedala ani sousto do pusy. Pamatuji si, jak už byla máma s dědou na prášky a vyhrožovali nemocnicí a infuzemi. Víš co pomohlo....vlídné jednání, úsměv a povídání. Prostě jak s malým dítětem.

Vím, že je to hodně psychicky náročné a můj názor je, že by takovýto lidé měli být právě v domovech s pečovatelskou službou. Máma se vždy zlobila, že to jsme ale děti je tam tak odložit a ona to nikdy neudělá. Ale to není o odložení. To je o té jistotě, že o ně bude postaráno. Je tam odborná péče, kdyby se cokoliv dělo. Budou tam mít i "sousedy" v podomném věku a s podobnými problémy.
jenže co jsem slyšela tak dostat se tam je velký problém. Hodně to jde přes známosti a úplatky :/

Záleží, jak je na tom babička psychicky, asi ne moc dobře, když si nedá normálně něco vysvětlit. Pokud u ní nastala demence, je třeba to řešit s doktorem. Nám doporučil nějakou sestru bezplatnou, že nám bude u takových příležitostí, jako koupání, přebalování a pod. chodit pomáhat a naučí nás s maminkou jednat. Pak jsme si ještě sestru připlatili, ta docházela za miminkou, když my jsme byli všichni v práci. Ještě jsme za pár koruń platili paní v domě, aby na ni dohlížela.
Při podání žádosti do domova se hlavně hledí na to, zda je dotyčný/á konfliktní, či klidný. Konfliktní lidi nechtějí, nezvládají je. Ty hodné, klidné berou přednostně. Přítelův tatínek byl moc hodný a klidný, tak ho vzali brzy.
Možná by se dalo domluvit na nějakou dobu na LDN,ale ošetřující lékař by měl vědět, jak s takovým člověkem a co doporučit rodině. Jasně, že je to o úplatcích či sponzorských darech někomu či nemocnici. To se dá také domluvit. Takže já bych se ptala doktora, co by doporučil v takové situaci.

Zkus se zeptat, kolik by si tak představovali sponzorský dar. Já vím, je to blbý, ale ty peníze co by si jim dala, jdou na pečovatelák. JJ, je to psychicky hodně náročný. To není o tom,že by se člověk neuměl věnovat, ale. Babička si i naše vymýšlela, pomlouvala tetu,že ji nepomůže a tak. Prostě se dožadovala pozornosti.
Upřímně, až jednou budu stará, nechci, když bych byla nemohoucí, aby si o mě starali děti, maj svůj život, nechci je zatěžovat.

Ahojky, jsem z oboru, takové příběhy slyším skoro denně - je to problém. Největší je v tom, že babička (přestože je prokazatelně zmatená a neuvědomuje si svůj stav), je svéprávná. Tudíž si o tom co, jak a kde bude dělat rozhoduje sama. A to i v případě, že je např. zcela ležící, odkázaná na pomoc jiné osoby. U starých lidí jsou různé druhy demencí, kromě Alzheimera i různé smíšené typy - někdy ani nejsou diagnostikovány lékařem, ten jen mávne rukou že jde o stáří..... Takže pokud se babička rozhodne, že do domu s pečovatelskou službou nepůjde, tak s tím nikdo nic neudělá. Navíc do těchto typů domovů se umisťují lidé spíše soběstačnější, např. u nás by už paní nevzali, doporučili by Domov pro seniory.

Zbavení nebo omezení ve způsobilosti v takovém věku málokterý soud udělá, navíc je to tahanice na několik měsíců - takže nemá smysl, i podle mně je to zbytečné.

Jediné, co můžu rodinným příslušníkům v takovém případě poradit je buď aby vydrželi, což je ale velmi psychicky náročné a často se to odrazí i na zdravotním stavu toho co pečuje, nebo požádat ošetřujícího lékaře o vypsání LDN - nejdelší doba pobytu je 3 měsíce (to hradí pojišťovna) - pečující osoba si aspoň trochu odpočine - problém je v tom, že staří lidé LDN odmítají...což se někdy ani nedivím.

Existuje i varianta pro tvrdší povahy - pokusit se vysvětlil babičce, že pokud se nechce koupat apod. za mé pomoci, okoupe ji pečovatelka a basta. A trvat na svém, případně dodržet. Cizí člověk v domácnosti je pro mnoho starších lidí nepříjemným "elementem" v jejich domácnosti, tak raději "strpí" pomoc rodiny :)

Měla jsem teď podobný případ, dcera pečovala o maminku, tam taky demence nebyla diagnostikovaná, nakonec se dcera sama objednala na psychiatrii, vysvětlila lékařce o co jde, pak tam šly spolu a maminka dostala nějaké léky. Nikdy to nebude jako dřív, ale situace se zlepšila.

Je to nepříjemná a vyčerpávající situace - člověk chce pomoci někomu blízkému a ničí ho, když ten pomoc odmítá. Je těžké se smířit s tím, že babička, kterou znáš jako laskavou, milou a milující osobu je najednou "jiná". Pořád bys ji chtěla vidět takovou jaká byla, ale demence prostě ten mozek mění, zdravým lidem se to moc těžko chápe. A babička zase nechápe myšlení zdravých lidí a bere Tvoji pomoc jako útok na svou osobu, nechápe, proč by měla dělat něco co nechce.

Přeji hodně sil, budeš je potřebovat :pussa:

Má babička příspěvek na péči? Pokud ne, ať o něj okamžitě požádá. Pokud ano, ať požádá o zvýšení.
Nota bene: ty pleny vydrží obvykle více, než 1 čůrání. Jestli její ne, opatři mohutnější.
Jestli se nechce koupat a není opruzená nebo smradlavá, nekoupej ji.

Ahoj, necetla jsem vsechny prispevky, napada mne, ale jedna vec, mozna to treba vubec nezabere. Stari lide se prakticky v tomto veku premenuji v male deti. Jestli mas male dite, tak jiste sama vis jak ho presvedcit aby se slo okoupat, aby si uklidilo sve hracky atp. Vyzkousej tuto taktiku i na svou babicku. Mozna to zabere. Ja s osetrovanim starych lidi nemam zadnou zkusenost. Ale kazdopadne moc drzim palce at se to u vas zlepsi.

Mnohokrát Vám děkuji, drobet mě utěšilo, že nejsem jediná a že to může být i horší...
S babičkou se da povidats úplně normálně(samozdžejmě v mezích jejího věku), jen celý život bylo vše podle ní a co řekla to muselo platit.
A zdá se mi že to vážně začínám nezvládat psychicky, nejen proto že mě neposlouchá, ale když ji třeba stelu postel nebo strojim tak má u toho různé komentáře a rady jak to mám dělat atd. Nevím jak to přesně popsat jsou to takové nesmyslné rady, jako že každý roh peřiny má být naklepán jinak a tak podobně, prostě takové hlouposti. Začínám z toho chytat nervy a abych neřekla něco co by mě pak mrzelo musím se jít uklidnit do jiné místnosti a pak se zase vráttit zpátky. A poslední dobou mi už jen pohled na dveře od jejího pokoje (a vědomí toho že tam zase musím jít a že přesně vím co mě zas čeká) dělá deprese. Jako bych už měla nějaký odpor nebo co... Nevím jak to přesně popsat.
Také nevím co mám dělat a když třeba ve dvě hodiny ráno buší na dveře a kříčí a bych přišla. A ona pak po mě chce úplnou blbost např. rozbalit bombon a tak.
Jinak baička má nemoc mozková ateroskleroza...

To všechno je těžké, ale spoustu věcí se při tom můžeš naučit. Hlavně to, co už chybí tvé babičce (a možná to nikdy neměla, když je zvyklá, že bylo stále po jejím) - duševní pružnost a rozpoznání co je důležité a co ne. A taky trpělivosti a sebevědomí a lásce... a hlavně se z toho nezbláznit !
;)

Úplně Ti rozumím. Moje mamka se 1,5 roku starala o babičku s dědou, babička sice "samostatná" ale  trochu hysterická a děda téměř ležák na plínách. Pocity měla pak už stejné jako Ty a myslím, že je pak ke konci už vnitřně nenáviděla za to všechno. Sice se to snažila chápat, že za to asi už ani nemohou, ale když pořád slyšíš čaj málo teplej, pak zas moc, blbej hrníček, málo naklepaná peřina atd. tak bys je praštila.. perličkou bylo, když jim můj strýc (její bratr) aby ukázal jak se o ně stará (návštěva jednou týdně na půl hodiny, pár úsměvů, kritika mé matky a pryč ) dal k posteli zvonek, aby si na mámu mohli zazvonit. Jistě si dokážeš představit, jak to dopadlo.. několikrát za noc zvonění - mám vyhrnutou nohavici od pyžama, potřebuju naklepat polštář atd. A to máma chodila do práce. Nakonec požádala o příspěvěk na bezmocnost nebo jak se to jmenuje a za ten platila paní, co tam s nimi přes den byla - bývalá zdravotní sestra v důchodu - přebalila dědu, vykoupala je atd a nakonce se ukázalo, že na ní si až tak netroufli. Odpoledne a víkendy pak byly ale už na mámě. Jediný efekt té snahy být hodná dcera a nedat je někam do pečováku  bylo, že máma byla zralá na zhroucení a měla jsem fakt o ni strach. Naprosto vynervovaná, nervózní atd. Babička pak umřela a dědu  do toho pečováku nakonec dala. Už to nezvládala, psychicky a navíc se z něj stal totální ležák a ona ho už ani nedokázala zvednout. Jezdila pak za ním  každý den a myslím, že to oběma prospělo, máma se zklidnila a děda si taky některý věci uvědomil.
Někomu může přopadat snadný říkat si, klid, neber si to osobně, oni za to nemohou atd, ale když máma už fakt nemohla a potřebovala na víkend vypadnout, jela jsem je hlídat já. A můžu říct, že už jsem v neděli odpo mámu vyhlížela, protože už jsem měla pocit, že jestli nepřijede, tak je něčím praštím po palici..
Zkus se domluvit s obvodním lékařem, může napsat pečovatelskou službu - přijedou, vykoupou, přebalí atd. A ty "zatvrzelé děti" docela umí zpacifikovat..

baksheesh a neuvažovala jsi o domácí péči? Erudované zdravotní sestry dochází k nemocným lidem domů,krom ošetřovatelské péče poskytnou i rady ostatním členům rodiny,monitorují vývoj nemoci,psychicky podpoří.Zeptej se ve svém okolí,možná může poradit i ošetřující lékař babičky.Ty mívají kontakty i doporučení na tyto agentury.

Jestli se to během poslední doby nezměnilo, je možnost
1) tzv, homecare, domácí péče - tu vykonávají kvalifikované zdravotní sestry a v podstatě to, co by dělaly v nemocnici, to dělají u klienta doma. Tzn. odběry krve,, převazování ran, píchání injekcí, nějaké formy rehabilitace, edukace, .... atd.. Na rozdíl od nemocnic většinou třeba nestelou postele a pod. (to by neměly ani v těch nemocnicích nakonec, že?). Pokud tuhle péči indikuje lékař (formou výkonů, které se mají provádět), je hrazena pojišťovnou (nevím, zda všemi, VZP hradí max. 3 hodiny denně, ale myslím, že je to zcela dostatečné). Jinak si to může člověk sám zaplatit.
2) Pečovatelská služba většinou uvaří, uklidí, vypere, nakrmí, umyje. Obvykle se platí hodinově, v Praze teď cca 100 Kč/hod.
3) Osobní asistence pomáhá klientovi v denním životě, záleží na důvodu potřeby (dovede, doprovodí, podá, nakrmí, ohřeje, umyje, utře, .....), může se prolínat s pečovatelskou službou, někdy i s homecarem (tady závisí hlavně na erudici asistence). V Praze teď od 100 Kč/hod..
Nevím, jak je to s ochotou babiččina lékaře/lékařky homecare indikovat, je nutné se domluvit, případně najít jiného/jinou, pokud budeš potřebovat. To, že se dají předepsat různé pomůcky (podložky, pleny, záchodové prkýnko, boty, polohovací postel a já nevím, co ještě), to asi víš.
Posuzování hodně věcí se odvíjí od příspěvku na péči, případně i jeho výše. Jestli je babička svéprávná, žádá ona.

mnohokrát všem děkuji!!! mám dojem že už jsem asi blázen z toho všeho tady doma a jsem ráda že si o tom můžu s někým popovídat a nalézt řešení.

Chtěla jsem pošéfovat tu pečovatelskou službu, ale babička o ni nechce ani slyšet.

Najdi si stránky www.pecující.cz,  jsou právě o tom. A drž se, vím jak je to těžké.

Ještě také existují tzv. respitní pobyty (nevím, kde bydlíš, zkus se po tom podívat). Slouží lidem, kteří se doma starají a pak chtějí jet na dovolenou, mají něco neodkladného (třeba operaci, přestavbu domova) nebo si prostě potřebují odfrknout). Tak toho člověka, kterého mají na starost, dají na ten respitní pobyt.