Zdravím, pár týdnů se znám s jednou ženou, je jí slabě přes 25 let. Je velmi příjemná, hodná a zřejmě má velký smysl pro rodinu. Máme i podobné koníčky a vůbec se celkově dost podobáme. Mně už je něco přes 30. Já o ni dost stojím, už jsem zamilovaný a mám ji rád a líbí se mi, a to nejen tělesně. Taky jsem už nějakou dobu sám, i když jsem si trochu i zvyknul. Navazuji vztahy poměrně obtížně. Z posledního vztahu nejsem zrovna nadšený, po té, co jsem půčil peníze, to šlo do kytek. Předchozí vztahy také nebyly nic extra. Dokonce jsem se už uvažoval, že se na to definitivně vykašlu. No ale o mě tu nejde. Teď existuje jeden problém, a to ten, že současnou přítelkyni, někdo před lety znásilnil. Musí to být pro ni hrozné. Jak postupovat ve vztahu s takovou ženou? Nikam nespěchat, to je jasný, ale co dál? Jak jednat, co mluvit, co dělat atd? Prosím o radu.

Jednat, mluvit a dělat to, co ti říká tvé nitro. Nevím ani, že by bylo jasný - nikam nespěchat. Žádný takový předpis není. Řídit se svým srdcem, pocity, vnímat reakce partnerky a řídit se následně i podle nich.

Franzi napsal(a):

Zdravím, pár týdnů se znám s jednou ženou, je jí slabě přes 25 let. Je velmi příjemná, hodná a zřejmě má velký smysl pro rodinu. Máme i podobné koníčky a vůbec se celkově dost podobáme. Mně už je něco přes 30. Já o ni dost stojím, UŽ jsem zamilovaný a mám ji rád a líbí se mi, a to nejen tělesně. Taky jsem už nějakou dobu sám, i když jsem si trochu i zvyknul. Navazuji vztahy poměrně obtížně. Z posledního vztahu nejsem zrovna nadšený, po té, co jsem půčil peníze, to šlo do kytek. Předchozí vztahy také nebyly nic extra. Dokonce jsem se už uvažoval, že se na to definitivně vykašlu. No ale o mě tu nejde. Teď existuje jeden problém, a to ten, že současnou přítelkyni, někdo před lety znásilnil. Musí to být pro ni hrozné. Jak postupovat ve vztahu s takovou ženou? Nikam nespěchat, to je jasný, ale co dál? Jak jednat, co mluvit, co dělat atd? Prosím o radu.

Toto mi nějak tluče do oka, ale nevím proč. Zvláště to UŽ. Budu nad tím dumat, proč mě to UŽ snad dokonce i irituje?
Můj zajímavý problém. :)

majkafa napsal(a):

Toto mi nějak tluče do oka, ale nevím proč. Zvláště to UŽ. Budu nad tím dumat, proč mě to UŽ snad dokonce i irituje?
Můj zajímavý problém. :)

Majko, takže vyhledáš onu slečnu a budeš jí varovat, že její přítel není zamilovaný, nýbrž UŽ zamilovaný? :dumbom:
Toto vlákno je o něčem jiném.

Franzi, řešila to nějak tvá přítelkyně? Myslim návštěvy u psychologa a tak, aby zážitek "vytěsnila" z paměti?
Samozřejmě ať byla nebo nebyla, bude to chtít maximální dávku trpělivosti a pochopení

Jasně, Majce nejde o problém, ale o větný rozbor.:)

Když si představím, že bych byla žena s uvedenou zkušeností, dle mého názoru záleží na tom, jestli jsem s ní vyrovnaná. Ne že ji mám vytěsněnou, to není řešení, to se jednou vrátí.
Takže pokud jsem vyrovnaná, chtěla bych, aby se ke mně partner choval normálně a nebral na mě nějaké (ani sami dva nevíme jaké) ohledy. Taky by záleželo na tom, jestli to s partnerem bude první pohlavní styk po znásilnění, anebo jestli už se to stalo dávněji a mezitím jsem již normálně pohlavně žila.
Franzi - píšeš - před lety. Možná to má v sobě opravdu srovnané a není třeba se tím nijak zabývat.
Nebo - máš s tím nějaký problém ty sám? To už je pak jiná.

Pokud s tím vyrovnaná nejsem, chce to pořád dobrého psychologa a pak si třeba říct s partnerem, jestli psycholog něco pro partnerský vztah doporučuje.

majkafa napsal(a):

Když si představím, že bych byla žena s uvedenou zkušeností, dle mého názoru záleží na tom, jestli jsem s ní vyrovnaná. Ne že ji mám vytěsněnou, to není řešení, to se jednou vrátí.
Takže pokud jsem vyrovnaná, chtěla bych, aby se ke mně partner choval normálně a nebral na mě nějaké (ani sami dva nevíme jaké) ohledy. Taky by záleželo na tom, jestli to s partnerem bude první pohlavní styk po znásilnění, anebo jestli už se to stalo dávněji a mezitím jsem již normálně pohlavně žila.
Franzi - píšeš - před lety. Možná to má v sobě opravdu srovnané a není třeba se tím nijak zabývat.
Nebo - máš s tím nějaký problém ty sám? To už je pak jiná.

Pokud s tím vyrovnaná nejsem, chce to pořád dobrého psychologa a pak si třeba říct s partnerem, jestli psycholog něco pro partnerský vztah doporučuje.

:supr:

Je asi pro vás oba lepší, jít k psychologovi. nevíš - li jak ona to vnímá a jak by si přála ona aby bylo postupováno.  Možná že ten prvek jakéhosi prostředníka bude dobrý.

Můžete to zvládnout i sami, asi si o tom bude chtít povídat (nebo naopak nebude?), což by bylo podle mě dobře, vše rozebrat, abys znal její náhled a její pocity dnes...a lépe se mohl vžít a přizpůsobit. Což bude asi potřeba.

Pokud by byla nějak bloklá , což si  nemusí ani uvědomovat, určitě by to chtělo odborníka, který by ji otevřel ke komunikaci nenásilně.

Postup by měl záležet na ní, je docela možné, že to má v sobě srovnané...

Ja by som sa v prvom rade spýtala jej, aké ma NEDÁVNE alebo POSLEDNÉ vzťahy, skúsenosti, pocity, postoje... Nemusí to byť násilné, proste nenápadne, ale postupne. Ono, zrejme sám vycítiš, ako na tom ona je... či o tom chce hovoriť, alebo nie, apod. A tým by som sa potom riadil/a.

majkafa napsal(a):

Jednat, mluvit a dělat to, co ti říká tvé nitro. Nevím ani, že by bylo jasný - nikam nespěchat. Žádný takový předpis není. Řídit se svým srdcem, pocity, vnímat reakce partnerky a řídit se následně i podle nich.

Díky za odpovědi. Nespěchat si řekla sama (původně však řekla, že je konec), srovnané to v sobě asi nemá, i když u nějakého doktora byla. Zkusím si s ní o tom promluvit. Snažím se řídit pocity a srdcem, proto jsem to jsem i napsal. Záleží mi na ni.

No vnímat reakce ... to je těžké, já jaksi postrádám vyvinutější šestý smysl, příroda mi ho moc nenadělila. V podstatě já nerozumím náznakům, čtení mezi řádky a dvojsmyslům a ani toto vědomě nepoužívám. Já rozumím jen konkrétnějším slovním vyjádřením. Co jsem schopen, tak je prorovnat situaci s minulou zkušeností anebo se někde zeptat.

Franzi napsal(a):

No vnímat reakce ... to je těžké, já jaksi postrádám vyvinutější šestý smysl, příroda mi ho moc nenadělila. V podstatě já nerozumím náznakům, čtení mezi řádky a dvojsmyslům a ani toto vědomě nepoužívám. Já rozumím jen konkrétnějším slovním vyjádřením. Co jsem schopen, tak je prorovnat situaci s minulou zkušeností anebo se někde zeptat.

Tím se netrap,protože 99% všech mužů je na tom úplně stejně jako ty. My,ženy,ne vždy jdeme přímo k věci,ale zpočátku jsou to jen náznaky a čekáme,aby se chlap chytil a pochopil.Občas to dělám taky,nakonec to stejně vybalím jak to stojí a leží a je vyhráno :D Já bych to přítelkyni řekla na rovinu- buď,prosím konkrétní,abych tě dobře pochopil a mohl ti být oporou.....

Díky.

Ještě nad tím, tak přemýšlím, ono takový zážite nelze dost dobře vytěsnit. Já si třeba dobře pamatuji, všechny případy kdy jsem byl napaden (výjma dětství). Promluvím si s ní a zkusím se zeptat, zda byla u psychologa.

Někdo psal, zda s tím nemám problém. Jediná věc, která mně hrozí je odmítnutí. Na to jsem už zvyklý, bolí to, ale člověk se z toho dostane. U mě čím větší praxe, tím lépe vím, co dělat (možná i ne úplně vědomě). Srdce mám už dost otlučené, ale pořád žiji. Nicméně pro ni to moc neřeší.
Děkuji.

Franzi, tys ale kvuli tvému napadení na terapie nechodil předpokládám.
Ta poznámka na to jestli jsi s tím srovnaný ty, podle mě mířila na to aby spíš přítelkyni neodrazovalo tvé chování. Jako, kdyby poznala, že se k ní chováš s ohledem na to co se jí stalo

PetrHl napsal(a):

Franzi, tys ale kvuli tvému napadení na terapie nechodil předpokládám.
Ta poznámka na to jestli jsi s tím srovnaný ty, podle mě mířila na to aby spíš přítelkyni neodrazovalo tvé chování. Jako, kdyby poznala, že se k ní chováš s ohledem na to co se jí stalo

Ano, tak jsem to myslela.

Franzi,

podle mého Ti to řekla ne proto, abys oddaloval první styk do doby, kdy by už běžný pár považoval odklad za téměř absurdní /nová přítelkyně nedefinovala dobu, kdy se to stalo, předpokládej tedy, že je to dávno a pokud ne, takhle dospělá žena už má nějaké jiné sexuální zkušenosti zažité tedy jistě předtím, když ne potom/.

Podle mého Tě tím po svém upozornila, že by ji vyděsily nějaké trochu jiné praktiky - nemusím snad vypisovat, jsme tu samí dospělí. Upozornila Tě asi v dobrém, protože jí na Tobě záleží. Nechala bych vše volně plynout a zaměřila se být Tebou na příjemné věci - jít s ní někam za muzikou, na večeři, atd, aby se rozvinul všestranný vztah, který nebude založený jen na randění za účelem sexu. A dávala si bacha na vzdálenost od ní. Nevyvíjela bych iniciativu na výlet s přespáním v naprosto cizím prostředí. Prostě získávej si její důvěru a hlavně - na rozdíl od někoho tady si myslím, že zavádět rozhovor na tu událost není adekvátní. Naopak, bylo by to netaktní. Ona si to odžila, jistě o tom hovořila s rodiči, lékařem, snad i s kamarádkou, já bych na Tvém místě toto nepitvala.

Něco jiného ovšem je, pokud Ti to řekla s úmyslem se s Tebou pouze přátelit a od jakýchkoli náznaků sexu Tě tím odradit. Tady bych si dala pozor. Ale to se uvidí právě v dalším vývoji vztahu. Bude to asi fajn holka, co měla smůlu, že si nechala přiblížit  lumpa a důvěřovala člověku, který toho zneužil. Jestli se jí to stalo jako neodrostlému dítěti, tam to bude asi zaryté trauma pod kůží...Zkus nějak taktně zjistit - ale pozor, taktně - kdy to bylo. Podle mého je to hodně důležité...

Franzi napsal(a):

Díky.


Někdo psal, zda s tím nemám problém. Jediná věc, která mně hrozí je odmítnutí. Na to jsem už zvyklý, bolí to, ale člověk se z toho dostane. U mě čím větší praxe, tím lépe vím, co dělat (možná i ne úplně vědomě). Srdce mám už dost otlučené, ale pořád žiji.

Tohle je to absolutně nejdůležitější, co jsi napsal.
To je zase tvůj problém, o kterém jsi myslíš, že ho zvládáš, ale ono to tak zcela není.
Otázkou totiž je, JAK žiješ :jojo:
Tohle si vyřeš a uvidíš, že najdeš způsob, jak se citlivě přiblížit ke své přítelkyni a jak ji pomoci :jojo:

PetrHl napsal(a): Franzi, tys ale kvuli tvému napadení na terapie nechodil předpokládám.
Ta poznámka na to jestli jsi s tím srovnaný ty, podle mě mířila na to aby spíš přítelkyni neodrazovalo tvé chování. Jako, kdyby poznala, že se k ní chováš s ohledem na to co se jí stalo
Aha, to jsem prvně nepochopil, teď to chápu.

To Kalupinka: to je zajímavý příspěvek, indicie by nasvědčovaly pro obě varianty. Je možné, že jsem ji začal z jejího pohledu brzy líbat a hladit (já se rád mazlím – to také možná někdo považuje za sex), sex jako takový mě, ale moc ani nenapadl. Pak jsem ji pozval do naší části města … teď mně napadlo, že si mohla myslet, že ji vezmu k nám domů? Ale to jsem teda neměl vůbec v úmyslu, ani mě to nenapadlo, to ale nemůže vědět. Na druhou stranu psala, že se jí to mazlení docela líbilo, ale že v noci to prý nějak psychicky nezvládla, a že je tedy na čase to ukončit. Když jsem ji napsal, tak zas napsala, že na příští schůzku příjde a dala si omezení, co smím, a co ne. Nevím, uvidím. Třeba už ani nepříjde, že a pokud ano, tak se ji zkusím nějak taktně zeptat.

To Pandorraa: … Otázkou totiž je, JAK žiješ

Docela dobře se mi žije a myslím, že žiji i plnohodnotný život. Kdo člověk je závisí především na něm samotném. A bouřky vždycky přejdou a navíc jsou i žádoucí, bez nich to není ono.

Franzi,
píšeš, že nerozumíš náznakům, mluvili jste spolu o tom se slečnou?  Znáte se dlouho?
Znám muže, ačkoliv jsou fajn a féroví, pohybují se ve vztazích jako slon v porcelánu. Až toto si o tobě nemyslím, vzhledem k tomu, co píšeš bych řekla , že nemusíš všechny náznaky a nuance (od slečny) "vidět" či domyslet. Což bych u mužů obecně ani neočekávala.

Víš co by bylo možné zkusit? Nedělat nic. Fyzicky. Být milej, přátelskej, příjemnej, jako kamarád, ale fyzicky nic sám nedělat, tedy nezačínat. nechat to na ní. Mohla by to být příjemná hra pro oba, takové objevování... Max vzít ji na procházce za ruku  za ruku nebo pohladit ji...
Ty bys pak nebyl ve stresu, kdy a kde a co můžeš a co už ne..apod.
Předem bys jí řekl, že počkáš až sama bude chtít, aby věděla, že ji zajímáš, že to není tvůj  fyzický "nezájem"

Ale píšu to z pozice ženské, takže nevím jak by na to nahlížel chlap. Asi tak by se to líbilo nejvíc v její situaci mně - když se do jejího pocitu snažím vžít. Toto by mně pomohlo uvolnit se a být spontánní.

Je mi to dost líto, ale slečna náš vztah ukončila, prý nepřeskočila jiskra. Možná k tomu přispělo i výše uvedená její zkušenost a možná i její zdravotní problémy. To už je jedno. Nabídla jen kamarádství, protože však s tím mám dost špatné zkušenosti z minula, tak jsem toto odmítl, když tak občas napsat mail. Celkově mě to mrzí, bylo s ní fajn, ale takový je život. Na druhou stranu nějaké věci jsem si ujasnil. Tak zas někdy nashle.

rejka napsal(a):

My,ženy,ne vždy jdeme přímo k věci,ale zpočátku jsou to jen náznaky a čekáme,aby se chlap chytil a pochopil.....

A proto tolik vztahů skončí vlasně dřív, než vůbec začnou...

Franzi.. a proč ne kamarádství???? To jsi tak moc chtěl, aby byla po všech stránkách " Tvoje" ? Když UŽ jsi zamilovaný... mohls jí být oporou, mohls jí podat pomocnou ruku ve vyřešení jejího problému... nikdy nevíš, co z kamarádství může vzniknout.... to je právě to nespěchání, o kterém mluvila.

Protože Franzi má s kamarádstvím špatné zkušenosti z minula. Zkušenosti tohoto druhu  pokud jde o druhého ať jsou jakékoli se nějak snáze překonávají. Člověk se maximálně zeptá něbo někde poradí, ale ten druhý si s tím nějak musí poradit sám. Pokud jsou moje, nejede přes ně vlak. Souhlasím s Miši. Franzi je zamilovaný a chce buď vše nebo nic. A to hned. Nebo nikdy. Někdo to pochopí, někdo ne. Asi to bylo uspěchané ve všech směrech a slečna to raději utnula dá se říct na začátku, protože si nebyla jistá, kam ten vztah vůbec půjde a jestli chce, aby někam šel...

Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.
Možná PO, ale PŘED ne.

majkafa napsal(a):

Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.
Možná PO, ale PŘED ne.

Existujou, mám kamarády :) a nikdy jsem s nima nic neměla ani nás to prostě nenapadlo, jsou to kamarádi většinou od dětství

majkafa napsal(a):

Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.
Možná PO, ale PŘED ne.

Nesmysl. Ja kamarada mam a to uz par desitek let! Je pro me neco jako bratr.

Plus nejmene 3 dalsi dlouhotrvajici vztahy z mladi.

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

Kamarádství mezi mužem a ženou neexistuje.
Možná PO, ale PŘED ne.

Existujou, mám kamarády :) a nikdy jsem s nima nic neměla ani nás to prostě nenapadlo, jsou to kamarádi většinou od dětství

Dáš ruku do ohně za něj, žes pro něj byla vždy jen kamarádka? Nevidíš mu do hlavy. A není všem dnům konec. :)

Majkafo - za nikoho ruku do ohně nedávám, ani za své děti.
MMCH já vyrůstala s klukama, kamarádila jsem s klukama. Kluci pro mě byli lepší kámoši než holky.
I ted si pokecám líp s kamarádem než s ženskou. Ani žádnou kamarádku nemám, nechci, protože ženský se dokážou za zády akorát podrbat. Chlapi jsou v tomhle čestnější, držej jazyk za zuby, když se jim svěříš.
Mám víc kamarádů, ne jednoho. :)

Ona nějaký vážnější vztah vyloučila sama úplně nebo až za cca pět let. Má zřejmě nějaký problém v sobě, možná tu nešťastnou událost, ale možná i jiné věci (uvedla toho více), jak to někdo napsal, je asi bloknutá. Myslím, že potřebuje spíše odbornou pomoc. Druhá varianta je, že je úplná samotářka. (Tím se nevylučuje, že neexistence jiskry mohl být ten hlavní problém – jiskry já „dělat“ moc neumím:) ). Moje známá (a zároveň její), která mi ji dohodila a která ji dobře zná, a kterou jsem včera náhodou potkal, mi řekla, že jí připadalo divné, že ona absolutně nikam nechodí a společnosti se vyhýbá. Neuvedl jsem zde její přesný věk - člověk neví, zda to někdo nečte - ale teď je to jedno, je jí 29 let. Za takovou dobu měla 3 dle jejich slov velmi krátké vztahy. No pravda je, že mě je o necelé 3 roky více a přítelkyni jsem měl předtím jednu, a to asi půl roku.

K tomu kamarádství: pro mě je obtížné kamarádit s příjemnou, hodnou, milou a ještě k tomu velmi fyzicky přitažlivou ženou, to by prostě dřív nebo později skončilo mými touhami. Možná by to u jiné šlo, ale tady to pro mě nejde. To pak dost bolí :( Co udělám je to, že se ji pokusím nasměrovat k řešení jejich problémů, pokud teda nějaké má. Něco ji už píši, snad se neurazí.

Franzi napsal(a):

Je mi to dost líto, ale slečna náš vztah ukončila, prý nepřeskočila jiskra. Možná k tomu přispělo i výše uvedená její zkušenost a možná i její zdravotní problémy. To už je jedno. Nabídla jen kamarádství, protože však s tím mám dost špatné zkušenosti z minula, tak jsem toto odmítl, když tak občas napsat mail. Celkově mě to mrzí, bylo s ní fajn, ale takový je život. Na druhou stranu nějaké věci jsem si ujasnil. Tak zas někdy nashle.

Jojo, to je život, s tím nic neuděláš. To víš jistě i ze svého života, že to "něco" pokud nepřijde, tak to tam prostě není.
Chápu, že kamarádství teď nechceš, snad časem.., až to sedne.
A víš - jiskra - to přece není otázku umu. :) Ta tam prostě jen je. Pro jinou kočku ji mít budeš. Na to vem jed. Přečteš si to v jejích očích. :)

Já vím, že mohou být muži a ženy kamarády, ale já osobně takového zkušenost osobně nemám. Myslím tedy , že nemám. :D Znám to z okolí. Znaám ty lidi ale třeba 20let a jejich přátelství trvá stále.

No jo, to by bylo hezké moci si s nějakou slečnou nebo mladší paní někam vyjít, držet se za ruce, příjemně se pobavit anebo s ní jet na výlet. Večer si lehnout vedle ní a obejmout ji a nechat ji ať svoji hlavu položí na hruď a dá svoji nohu přes moje. Anebo se s ní pomazlit ... prsa, boky, nohy, vlasy, klín ... to by se mi líbilo, to by bylo fajn ... třeba někdy příště:)))

Tak to si piš, že přístě! Ale slib, že nám dáš vědět, až to, cos popsal :) , uskutečníš. :)

Wiki napsal(a):

Tak to si piš, že přístě! Ale slib, že nám dáš vědět, až to, cos popsal :) , uskutečníš. :)

Dobře, ale určitě to ještě něco potrvá :)

Asi jsem ty pomíjivé pocity nějak přecenil, už jsem zase v normálu. Abych řekl pravdu celý ten systém namlouvání a seznamování se mi moc nikdy nelíbil a nelíbí. Je to jakési přihlouplé šaškování. Možná, že to nějaký smysl má, a proto tak ženy mají nebo je to ve společnosti zvykem. Stejně ženám to rozmýšlování a rozvažování příliš nevychází - rozvodů je habaděj. Mě se to pranic nelíbí. Ještě štěstí, že mě zbývá už jen třetina času na seznamování - v +38 letech si dítě už pořizovat nemíním. Uvažím ještě zda se seznamovat nebo neseznamovat anebo to budu provozovat jen okrajově. Tak nějak nejsem se svou současnou situací nespokojený, mazlení je sice fajn, ale asi to není zas takový problém pro mě. Mám se docela fajn, žiju plným životem a nějak tak zas moc partnerku k ničemu nepotřebuji, což dokazuje to, že jsem se bez ní až dosud obešel (mimo pár měsíců). A přímo k sexu ji také nepotřebuji, filmů a časopisů je dnes dost a dost. Ještě teda popřemýšlím. Mějte se.

Franzi napsal(a):

A přímo k sexu ji také nepotřebuji, filmů a časopisů je dnes dost a dost.

Tahle věta mě upřímně rozesmála :D. Ale máš recht :D.

Franzi: a nějak tak zas moc partnerku k ničemu nepotřebuji

Hmmmm, tak tohle od svých rozvedených kamarádů slyším čím dál častěji.
Blbý pro chlapy je, že ženy to začínají cítit taky tak. ;)

Mě rozesmálo taky "okrajové provozování namlouvání". :lol:
Mě osobně sex v sestavě já a já nebaví, je pouze náhražkou. Nu, ale někomu to vyhovuje a nebavilo by ho to zasejc s partnerem.
Franci, já bych zase řekla, že "systém namlouvání a seznamování" je přihlouplé šaškování, protože to tak "vyžadují" muži. :lol: A určitě nejsou rozvody proto, že to namlouvání "nevychází" ženám, na rozvod totiž také musí být dva. :lol:

Díky za příspěvek, upřímně jsi mě rozesmál. :D

Franzi. "Jenom" se ti někam v tom provozování systémů ztratila láska.