Píšete tady o vizích a plánech do nového roku - já mám jen obavy - jak zvládnu rodinnou situaci, jestli najdu práci, jak malá zvládne školku ...
Kde mám hledat ten optimismus, který nutně potřebuju, abych to všechno zvládla? :tesi:

Taky tolik pesimismu?
Jsem na tom podobně.
Hele, zkusme to aspoň trochu pojmout realisticky. Nic není nemožné. jen věřit. Hlavně sobě.

Nastavit si to tak, že změna k lepšímu je možná.
Pak bude.

Věřím, že Ti není hej, dyť píšu, že jsem teď taky v hnusné situaci.

Ale co jiného nám zbyde.
Buď to celé vzdát anebo bojovat protože ten stav "mezi tím" je prostě k nevydržení.

Držím pěsti...

Taky jsem pesimista a pristiho roku se taky bojim.

Hlavně Leri neřeš už teď :) (S výjimkou té školky, na tu můžeš holčičku začít připravovat už teď ;))

Želvičko, ty jsi pohodářka, já vím, řešit věci, až přijdou ...
Připravovat holčičku na školku - myslíš učit samostatnosti? Zatím chodíme často mezi děti, aby si zvykala, jinak moc samostatná není. Ale při zápisu do školky se zeptám, jestli může chodit občas na zvykání.

Já nejsem přece žádná pohodářka. Na příští rok mám tolik variant a možností, že když se pustím do jejich rozebírání, tak začnu být pěknej nervák. Proto si tyhle myšlenky zakazuju, protože ono se může leccos změnit ze dne na den, ani nebudu vědět jak.
Nevím odkud jsi, ale ve městech bývají dětská centra a v nich takové ty dopolední miniškolky. Také toto nabízejí DDM. Jo a jesličky tohle také mívají. Někde na hodinu a půl bez maminky, jinde na tři. Možná budeš sama překvapená, jak to s Tvojí holčičkou není vůbec špatné :)

Ano, zkusím to, zatím máme plavání a cvičení, tam to docela jde, ale je tam se mnou, takže tu miniškoličku beze mně bych mohla zkusit.
Větší starost mi dělá to zaměstnání - musím na sobě trochu zapracovat - myslím tím doplnění si vzdělání v oboru a také jsem připravená v nejhorším i prozatím vzít jakoukoliv práci.
Já vím, ono to půjde a všechno nějak dopadne, jen na to tolik nemyslet ...
A myslet na ty hezké věci - třeba na moji prďolku ...

Ahoj Leri,

mam stejne stareho klucika. Pred nedavnem zacal chodit do skolky. Ze zacatku strasne plakal a drzel se mne jak prikovany kdyz jsem ho predavala pani ucitelce. Rvalo mi to srdce a ja pomalu brecela s nim, samozrejme jsem se pred pani ucitelkou drzela a dokonce i zvazovala jestli to jeste nemam stopnout.

Ted nekdy place, ale kdyz odchazi ze skolky. :dumbom: Moc se mu tam mezi detma libi a je tam spokojeny. Zalezi asi take na skolce, pani ucitelce a samotnem diteti. Ale zbytecne se nestrachuj, urco si tam privykne, i deti potrebuji spolecnost svych vrstevniku.

A co se tyce ostatniho, pokus se dat si preci jen nejake ty cile, ktere by Ti zvedly naladu az je uskutecnis nebo uz ted kdy se na ne budes jen tesit. Treba jen, ze si naplanujes, ze vymalujes detsky pokoj, ze prestavis obyvak atp. Uz i z takovychto malych zmen ma clovek dobry pocit.

Preji stastny a hodne optimisticky novy rok 2011. :pussa:

Marci, díky za pěkná slova, zkusím si dát cíle a úkoly, ale spíš co se týká přípravy na snad budoucí práci. Velkou oporu mám ve svém manželovi, jsem ráda, že nejsem sama, i když předtím jsem si nikdy nemyslela, že budu s někým žít. Jsme na všechno dva a to je fajn, věřím, že mě ve všem podpoří, kdybych si nevěděla rady.
Zrovna jsem udělala ovocnou bowli - všelijaké ovoce, víno, šampáňo, metaxa a Jágr - doufám, že jsem nic nepokazila - myslím ty ingredience? :tesi:

Jestli se nepletu, tak profesně děláš něco ohledně účetnictví? :) Hodně toho můžeš nastudovat doma, pak také se dají dělat různé certifikace - bilanční účetní nebo účetní a daňový expert :). Jdi do toho, určitě si víc začneš věřit co se týče uplatnění :)
Teď koukám, že ten druhý je jen pro daň. poradce. Ale když se někam přihlásíš, uvidíš, jak ti bude fajn.
Stanov si spíš nějaké cíle - co chceš dosáhnout.Ne přemýšlet o  tom, čeho se bojíš a co by se mohlo stát...

No vidis Leri jaka jsi sikula. Ja pripravuji 5kg krutu. Mam ji v trube uz pres dve hodiny a porad se mi to nejak nezda, ale snad to nejak dopadne! :-)

Mas super manzela, uz jen z toho se muzes tesit. Obavy z prechodu z MD do prace jsou normalni, z takoveho jakoby uz trochu jineho zivota. Neboj, hlavne na to moc nemysli a pozdeji uz se tomu budes jen smat. Drzim moc palce.

Téma pro mě jako dělané. Ten optimismus se doluje strašně těžko, po tom, co jsem všechno poslední tři roky zažila. Nejdřív onemocnění, které jsem úplně nepochopitelně chytila, krach a propouštění v práci, nezaměstnanost, tři místa a tři pobyty na pracáku do roka, smrt milované babičky, nemoci a naříkání mé maminky. Ta se navíc hrozně změnila, myslím povahově. Bojím se už i o manželství, kvůli práci jsme dost odloučení, a ten zbytek, co jsme spolu, mi třeba otráví bolest hlavy, dost na to trpím. A jak mi něco je, něco se děje s prací, nebo mě něco rozbolí, to si pište, že se všichni ke mně otočí zády a vyčiní mi, že otravuju. Snad po výpovědi člověk může aspoň předstírat nějakou slušnost, i když je mu špatně, ale zkuste překonávat migrénu. To nejde. A ještě jsem zapomněla na příšernou finanční situaci, která se prostě nelepší a nelepší. Odcházejí mi i zuby, úplně se sypou. Nepovažuju se za nějakou kňouru, za kterou mě tady všichni mají, skutečně prožívám příšerné období, věřte mi to. Optimismus veškerý žádný, bojím se, že bude ještě hůř. Že se stane něco dětem, že zase budu měnit zaměstnání. Toužím po aspoň trochu normálním roce, bez jobovek, nouze, chudoby, nemocí, šoků, ale moc tomu v hloubi duše nevěřím, že by mi to bylo přáno.

Novy rok vubec neresim, zivot jde dal, jen se bude psat rok 2011.
Nedelam zadne bilance ani predsevzeti, co bych si tim pomohla?

Optimismus je možná silné slovo.
Mně bude stačit pro začátek najít sílu do dalších dnů.
Sílu a víru.

Já si plány nedělám, rozvod mě to odnaučil.
Vím jen, že příští rok pro mě nebude lehký, bojím se, jak to všechno zvládnu, ale tak nějak doufám, že zvládnu. Jak se říká: nejbližší pomocnou ruku hledej na svém rameni. To je zdroj mého "optimismu", i když jsem v podstatě pesimista. Aneb- pomož si sám, stejně ti nikdo jiný nepomůže.

Zajímavé téma - když jsem četla vlákno plány a vize, vůbec mě nenapadalo, co bych tam napsala. Nedělám plány ani moc nehodnotím, co bylo. Tak co tam psát. A jak jsem krásně zblblá z duchovního, co mě nenapadne - no, to je jasný, nemám plány, nebilancuju, jsem divná, a nejspíš to znamená, že mě nečeká nic pěknýho. :butter::dumbom:
Starou belu. Nějak to bude a já chci mít sílu na to, co mi ten další rok přinese, tak jako to bylo loni, předloni a předtím...
Plány si nedělám, protože mě to vždycky vytrestá, když se mi splněj, tak prostě přijímám, co je a těším se z toho hezkýho, abych načerpala sílu na to míň hezký. Protože většinou přinese od obojího, jen někdy přes to ošklivý to hezký nevidíme - a naopak. ;)

Optimizmus tam je, treba sa skôr ZBAVIŤ STRACHU. Načo si vyhŕňať nohavice, keď brod je ešte ďaleko? Niektoré problémy si na teba počkajú, iné sa ani nemusia vynoriť. Prečo sa nimi trápiť vopred? Proste rieš evci jednu za druhou tak, ako prichádzajú... ;)

Leri, ptáš se, kde hledat optimismus.... Já bych začla tím, co píšeš v dalším příspěvku -  že máš oporu ve svém manželovi. To je obrovské plus. Na tom stavěj. Máš "do základu" víc, než si uvědomuješ. :jojo:

Já jsem sice většinou spíš optimista, ale současně i katastrofický typ - jakmile se vyskytně na obzoru nějaký mráček, nějaká nejistota, už se připravuju co budu v té bouři dělat... :dumbom: 

Ale i v časech, kdy jsem si fakt s nějakým problémem nevěděla vůbec rady, jsem si řekla, že když nevím, jak vyřešit momentálně nějaký velký problém, tak jsem "najela na autopilota"- prostě jsem řešila a dělala aspoň ty normální a běžné věci, které ten den bylo prostě třeba udělat. Nakoupit, obstarat děti, v práci zadat zaměstnancům práci, poplatit faktury... a do toho metodou pokus - omyl zkoušet nějaká řešení toho velkého problému, která mě v tu chvíli napadala...a ono se řešení dřív nebo později takto našlo....

Jinak opravdu platí přísloví "Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko" - tedy rozumem vím, že platí, srdcem se mi to přijmout nedaří vždy.... :/
Nás teď ve firmě čeká několik hubených měsíců (jako každý rok touto dobou), já to rozumem a zkušeností už dávno znám, ale přesto se občas neubráním úzkosti (jako každý rok touto dobou :dumbom: )
z té nepříznivé  mimosezónní doby, co nás čeká...

Takže až někdo vynajde spolehlivý recept "Kde najít v sobě optimismus do příštích dní " půjdu si i já stoupnout do fronty na tuto radu....asi ji občas hledáme každý... :kapitulation:

JJ, když má člověk partnera a dokonce manžela, který je mu blízký, je to skvělý zdroj optimizmu.
Mám nějaký novoroční splín, od Silvestra mě trápí nějaké podivné noční můry, připadám si osamělá, jako bych byla sama na celém světě. Žádný smysl, beznaděj, strach (nevím z čeho, ale prostě strach).
A navíc večer usínám a ráno se probudím a vedle mě je prázdná postel.
Tolik bych potřebovala obejmout.
S mým BM jsem se nebála ničeho na světě.
Leri, upřímně v dobrém ti závidím.

Já jsem si všimla, že vždycky všechno "šlo", i když jsem myslela , že už to "nepůjde". prostě nějak to šlo. A zjistila jsem, že vždycky záleželo jen na mé momentálnéí vnitřní odvaze, na tom okamžiku, jak jsem se rozhodla situaci "vzít". Pokud jsem ji vzala jako drámo a konec světa, tak mi bylo strašně. Pokud jsem ji malinko pootočila, přičemž se situace samozřejmě nezměnila, jen já ji videla jinak a následně  se cítila dobře...

Nevěděla jsem, že to jde, myslela jsem si,že jsem ve škatulce "béčko" a smolař.
Vůbec to tak nebylo. je to divné, ale je to jen v tom jediném okamžiku, kdy se člověk rozhodne, riskne, přemůže se a řekne si  (přímo zařve! )- super, vždy´t je to všechno bezva - tak to má být. Jsem dítě štěstěny. Na té momentální situaci (jakékoliv) se nic nezměnilo - to ne - ale to přece vůbec nevadí, když mně je dobře..ne?

A potom se začly dít věci - všechno se pomaličku začlo samo skládat, jako bych byla odměněna za tu statečnost...došlo to tak daleko, že dnes už vážně věřím, že všechno se děje správně a všechno JE super.

Není to návod k lhostejnosti, to samozřejmě ne, ale ten optimizmus se dá naučit, dá se na něj prostě zvyknout a považovat ho za setrvalý, obyčejný stav. :)

Já jsem si všimla, že vždycky všechno "šlo", i když jsem myslela , že už to "nepůjde". prostě nějak to šlo... Není to návod k lhostejnosti...
Tak k tomuhle bych se přidala. Taky si nemyslím, že je to "lhostejnost", ale mám zkušenost, že některé věci/záležitosti/starosti je lepší nechat běžet samospádem, než je rvát silou - a pak už jen sledovat, jak se samy srovnají jako puzzle (které tím násilím ne a ne sestavit).

Wiki, dávám ti za pravdu, přesně tak to funguje.
Já už vím, že tyto "záchvaty" splínu jsou jen chvilkové. Umím už s nimi pracovat a vím, že za chvíli kratší nebo delší pominou.
A pak zase vše funguje.

To jen mívám takové rozvodové a novoroční splíny, nějak si má mysl "potrpí" na neblahá výročí. 1. ledna to bylo 5 let, co mi můj BM oznámil, že mě opouští a když si zařídí bydlení, stěhuje se.
Ta "výročí" si budu muset v sobě nějak srovnat, aby mě nedeptala ani krátkodobými splíny. Zatím je asi nemám "srovnané" ve své mysli. :dumbom:

Teď už je to mnohem mnohem lepší, když trávím den s mými skvělými kolegyněmi. Už vysvitlo sluníčko. Obrazně i v reálu. :jojo::)

Já myslím, že samozřejmě je správné směřovat k optimismu, snažit sedívat na vše z té lepší stránky...

Ale být STÁLE JEN ÚSPĚŠNÝM OPTIMISTOU, takto si to tzv. naprogramovat - myslím si, že toto je buď:

1/upřímné, leč nereálné a lehce i nerozumné přání
nebo
2/póza  = maska - pro druhé i pro dotyčného sám pro sebe

Myslím si, že chvilková nostalgie (a občas  i smutek), třeba právě u různých vztahových výročí,která zmiňuje majkafa, je naprosto normálnía přirozená. Patří to k životu.
Samozřejmě, že se v tom není dobré příliš rochnit,ale to myslím není ten případ.

Chci říct, že chvilkové smutky, splíny apod. by se neměly považovat za nějakou slabost, za kterou je třeba se sydět. Máme je myslím v menší i větší míře všichni. To je dobré si uvědomit.
A navzájem si poradit, komu co na tyto splíny pomáhá. :)

Blossom napsal(a):

Já myslím, že samozřejmě je správné směřovat k optimismu, snažit sedívat na vše z té lepší stránky...

Ale být STÁLE JEN ÚSPĚŠNÝM OPTIMISTOU, takto si to tzv. naprogramovat - myslím si, že toto je buď:

1/upřímné, leč nereálné a lehce i nerozumné přání
nebo
2/póza  = maska - pro druhé i pro dotyčného sám pro sebe

Myslím si, že chvilková nostalgie (a občas  i smutek), třeba právě u různých vztahových výročí,která zmiňuje majkafa, je naprosto normálnía přirozená. Patří to k životu.
Samozřejmě, že se v tom není dobré příliš rochnit,ale to myslím není ten případ.

Chci říct, že chvilkové smutky, splíny apod. by se neměly považovat za nějakou slabost, za kterou je třeba se sydět. Máme je myslím v menší i větší míře všichni. To je dobré si uvědomit.
A navzájem si poradit, komu co na tyto splíny pomáhá. :)

Jak píšeš Bloss, že je to nereálné...a nerozumné.. - tak zrovna to si nemyslím. Třeba je to jinak - třeba jen na to člověk nebyl zvyklý, a nepoznal to... Určitě píšu jen své dojmy. Vím, že je druzí mají jinak - vidím to. Teď o víkendu mi známá řekla. Já nejsem optimista, jsem štír a ten být optimista nemůže. Ty ano, ty jsi blíženec. A tečka. :co: Já koukala s otevřenou pusou, přičemž společné prvky lidí, kteří se narodili v stejných (blízkých) dnech znám, uznávám  a respektuju. :D Byla si naprosto jista. Pak tedy s jistotou vím, že optimista nebude. :)

Ale osvětlím můj pohled na toto co píšeš Bloss, abych byla správně pochopena.
Prvně nevím jak se poprat se slovem - optimista - já bych to vyměnila za slovo a význam slova - spokojenost. Permanentní spokojenost.
Maska - to je pak samozřejmě jiná kategorie - o které bych nepsala.

Vnímám to tak, že je můj život opřen jakoby sto (třeba jen 88mi - nevím přesně :D ) sloupy. Sloupy znamenají - jeden jsou děti, jeden zvířata, jeden koníčky, jeden partnerská láska, rodiče, jeden je zázemí- dům, jeden je práce, jeden jsou peníze, jeden cestování, jeden třeba knihy, další vjem harmonie,příroda ....atd.
Lze to přirovnat taky k jednotlivým mým nádobkám,které se mohou různě vyprazdńovat přičemž já jsem jedna velká nádoba...až sud:lol: , který je vlastně furt plný.
A pokud se něco děje s jedním sloupem (jedna vyprázdněná nádobka), je to třeba nepříjemné, chvilka smutku, ale i tehdy uvnitř při jasném vědomí, že přesto všechno jde všechno krásně dál. Že to není ničeho konec, nic zásadního se s mým životem neděje, jen je třeba nádobku dotankovat :)

Zjistila jsem ještě jednu věc - že mám v sobě (a myslím si že nebudu sama) NĚCO, co chce, abych se cítila spokojená. A vadí mi(tomu něčemu to vadí), když spokojená být nemůžu. A TO Něco pak hned  hledá cestu, jak to udělat, abych mohla být zase spokojená. A pokud možno co nejrychleji. Tak zřejmě programuje někde uvnitř, programuje, vyhledává , kombinuje,  až nastaví tu nejoptimálnější konfiguraci, která je v tu chvíli ve mně k dispozici a tu zadá a uloží. A stane se - povolen pocit - spokojenost.

Možná to tam mám roky,třeba celý život,  ale poslední dobou jsem si to začla uvědomovat. A dnes to dokážu i popsat. Tedy dělám to vědomě i nevědomě.

A myslím si, že tuto lidskou vlastnost, obranyschopnost, mají všichni lidští tvorové, tento sebezáchovný program. Někdo ho může mít zablokován. Ale věřím, že ho máme všichni.  Vezměte si například děti. Vždycky se nastavují samy automaticky do "pohody". Nejsou ještě ničím blokovány ani omezovány. To přijde až časem...:D

A ještě zkopíruji od Bloss:
"Chci říct, že chvilkové smutky, splíny apod. by se neměly považovat za nějakou slabost, za kterou je třeba se sydět. Máme je myslím v menší i větší míře všichni"

Mně třeba nejde o slabost či něco ke stydění - to by mi vůbec nevadilo a bylo fuk... vadilo by mi a vadí, když nemohu být spokojená. Když mi něco brání a blokuje onu spokojenost. A už vlastně po delší době ji beru jako zvyk - takže narušení zvyku. (něco jako když si zlomíte ruku - narušení zdravého organismu))Takže ji nemít "povolenu" pak vnímám jako určitou patologii, jakousi nepřirozenost. .

majkafa napsal(a):

Wiki, dávám ti za pravdu, přesně tak to funguje.
Já už vím, že tyto "záchvaty" splínu jsou jen chvilkové. Umím už s nimi pracovat a vím, že za chvíli kratší nebo delší pominou.
A pak zase vše funguje.

To jen mívám takové rozvodové a novoroční splíny, nějak si má mysl "potrpí" na neblahá výročí. 1. ledna to bylo 5 let, co mi můj BM oznámil, že mě opouští a když si zařídí bydlení, stěhuje se.
Ta "výročí" si budu muset v sobě nějak srovnat, aby mě nedeptala ani krátkodobými splíny. Zatím je asi nemám "srovnané" ve své mysli. :dumbom:

Teď už je to mnohem mnohem lepší, když trávím den s mými skvělými kolegyněmi. Už vysvitlo sluníčko. Obrazně i v reálu. :jojo::)

Tak toto beru - pracovat se splíny. Vím co toje, vím proč to je a vím co s tím.  (nemyslím JÁ - ale obecně). Výročí si já nepamatuju žádné, jsem osvobozena..tudíž nemohu nic prožívat :lol: .. jen jedno datum mi bohužel zůstalo v mozku  :butter: a to je 10.1. - kdy se narodil Husák. To považuji za velmi dobrou práci mého tehdejšího učitele :D

Kdybychom měli všechno srovnané do mrtě...hmmm...tak tady už nebudeme...žejo...:)

Wiki, ano, myslím, že to je obranyschopnost, vlídná vlastnost našeho organizmu, že se nakonec cítíme spokojeni i v nedobré situaci, dokážeme si ji zpracovat pro sebe tak, že je pro nás přijatelná.
Já jsem to myslela s tím optimismem tak, že třeba vím, že mě čekají nějaké změny a už si dopředu říkám, určitě to blbě dopadne, budou problémy, co když se stane to a to, tím se všechno zkomplikuje a pak si vytvářím katastrofické scénáře, užírám se tím, otravuje mi to život, už hezky dlouho dopředu ... Přitom rozumem vím, že to je hloupé, už te'd myslet na to, co by kdyby ...
Ale prostě jsem taková ...
Tak se snažím si říkat: zvládnu to, nějak to dopadne, zase život půjde dál ... A myslím na to, že když třeba budu fyzicky unavená nebo budu mít náladu, že se mi bude chtít brečet, tak je tu můj manžel, který mě podrží ... Ovšem on mě nepodrží tak, že si mu můžu stěžovat a stěžovat a stěžovat, jak já bych třeba chtěla, ale činy - pomůže mi s prací, něco za mě vyřídí atd. atd.
Nevím, zda mi rozumíte ...
Možná Blos bude vědět o čem píšu, o tom mužském pohledu na problémy ...

Leri, skús si pozrieť/kúpiť také motivačné karty od Lousie Hay, ktorá napísala Miluj svoj život... Každý deň si vytiahni jendu optimistickú kartu s peknou afirmáciou a opakuj si ju... a strach prijmi, ale povedz si, že to je len obrana tvojho lenivého podvedomia proti "nechceným" zmenám. :jojo: Bezo zmien je to pohodlnejšie, ale človek zakrnieva...

Leri, jak píše Selima- přečti si něco o tom.

Já jsem taky měla katastrofické scénáře. Probála jsem se 30let. Divila jsem se proč ostatní lidi to tak nemají taky...vždy´t všude číhá tolik nebezpěčí. ..:D
Hele - ono to jde prostě naučit. Každý den si na to "vidět to jinak" vzpomenout. I třeba začlenit ty afirmace (svoje srozumitelné )Třeba vzpomenout jednou za den, pak dvakrát, za měsíc i 10x a pak časem  se to samo usadí natrvalo. Totiž a´t se bojím, nebo a´t se těším, vydám stejnou energii a vždycky to prostě dopadne a jde život dál. Takže je to pak zbytečný nepříjemný mezikrok. Návyk.
A navíc, začínám -li cokoliv s těšením - je jasné, že to danou věc ovlivní do plusu.
Vážně si myslím, že jsme se jen naučili reagovat tím strachem, obavami a zakořenilo se to v nás. Třeba jen  proto, že jsme to jinak nikdy ani neviděli. Nikdo v okolí to nedělala, nikdo nás to neučil...

už si dopředu říkám, určitě to blbě dopadne, budou problémy, co když se stane to a to, tím se všechno zkomplikuje a pak si vytvářím katastrofické scénáře, užírám se tím, otravuje mi to život
Všechno se dá přeznačkovat = obrátit. Tak se na to podívej takhle - máš katastrofickej scénář, jsi připravená i na nejhorší možnou variantu, což je +. Nejhorší možnost nenastane - další +. Užíráš se nějakou pitomostí - ten skvělej pocit, když poznáš, že ses užírala zbytečně - opět +. Stejná volovina ti otravuje život - lepší, než aby ti ho otravovali tví blízcí - aneb znova +... a takhle to můžeš udělat se vším.

To je zvláštní, jak se dokážeme trápit problémy, které ani neexistují. Prostě si je vymyslíme, a meleme v hlavě, jakoby byly skutečné a máme z toho problém. Jen je mi záhadou, podle čeho si člověk vybírá, jestli bude myslet pozitivně nebo negativně. Jak to, že někomu naskočí hned negativní myšlení a o to pozitivní e musí snažit, učit se to...?
Proč to asi není naopak, nebylo by to hezčí, na tom světě? kdo nám dal do hlavy to tvoření katastrofických scénářů?

Ametyst napsal(a):

To je zvláštní, jak se dokážeme trápit problémy, které ani neexistují. Prostě si je vymyslíme, a meleme v hlavě, jakoby byly skutečné a máme z toho problém.

Zavidim chlapum, ze maji jine mysleni..... i kdyz.... oni zase mysli jen na sex...

kdo nám dal do hlavy to tvoření katastrofických scénářů?
Matička příroda přeci... evoluce... Spíš přežil ten/ta, kdo za každým keříkem viděl šavlozubýho tygra, než jedinec rozplývající se pozitivně nad květinkama, jahůdkama a zpěvem ptactva  - což bývá, přiznejme si, spíš dámská záležitost.

Leri napsal(a):

Píšete tady o vizích a plánech do nového roku - já mám jen obavy - jak zvládnu rodinnou situaci, jestli najdu práci, jak malá zvládne školku ...
Kde mám hledat ten optimismus, který nutně potřebuju, abych to všechno zvládla? :tesi:

Kde hledat optimismus... Říká se, že sílu hledá každý sám v sobě. Někdy tam ale podpora zvenčí pomůže.
Z mého pohledu je pozitivní už jenom to, že máš malou... Možná naivní a krátkozraké, ale i to je pohled na věc.

Ametyst napsal(a):

To je zvláštní, jak se dokážeme trápit problémy, které ani neexistují. Prostě si je vymyslíme, a meleme v hlavě, jakoby byly skutečné a máme z toho problém. Jen je mi záhadou, podle čeho si člověk vybírá, jestli bude myslet pozitivně nebo negativně. Jak to, že někomu naskočí hned negativní myšlení a o to pozitivní e musí snažit, učit se to...?
Proč to asi není naopak, nebylo by to hezčí, na tom světě? kdo nám dal do hlavy to tvoření katastrofických scénářů?

Ja to mám tiež v živote na striedačku... Od prirodzenia som optimista a ako decko som bola veselá, dôverčivá a sebavedomá, ale v puberte sa to zlomilo a na dosť dlho som ostala pesimistkou. A po 30tke opäť pomaly späť k tomu otpimizmu... :jojo:

helena napsal(a):

kdo nám dal do hlavy to tvoření katastrofických scénářů?
Matička příroda přeci... evoluce... Spíš přežil ten/ta, kdo za každým keříkem viděl šavlozubýho tygra, než jedinec rozplývající se pozitivně nad květinkama, jahůdkama a zpěvem ptactva  http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png - což bývá, přiznejme si, spíš dámská záležitost.

Na tom, co píšeš, heleno, něco bude.  :jojo:
Já tuhle vlastnost, totiž vytváření katastrofických scénářů, mám taky. Pro život je dost nepříjemná. Vlastně bych se jí ráda zbavila.
Ale na druhou stranu - ona je i praktická právě pro to přežití.
Např. před pár lety, kdy se ekonomické poměry v našem oboru prudce a dost náhle změnily, já - právě díky tomu pohledu "co nejhoršího se může stát a co proti tomu dělat" jsem zareagovala v naší firmě velmi rychle a provedla takřka ihned nepříjemná, leč nutná šetřící opatření - hned na začátku obrovského propadu v tržbách. A díky tomu jsme tehdejší velmi krizovou dobu přežili sice v zeštíhlené formě, ale přežili.
Ale kolem sebe mám pár známých, kteří tenhle katastrofický přístup neměli - ve stejné situaci si oni říkali - počkáme, nebudeme zatím plašit, třeba se to zase zlepší.
No - nezlepšilo. :(  Ti, co uvažovali takto, už dávno neexistují, zkrachovali.... :kapitulation:

Je fakt, že je katastrofický přístup  je taky hodně ovlivněný prožitými negativními zkušenostmi.
Já s tím nyní velmi bojuju ohledně ježdění autem. Dřív jsem autem jezdila ráda. Nyní je to pro mě momentálně velmi stresová záležitost: Jakmile mám někam jet, před očima se mi jak film odvíjí situace před 6 týdny prožitá: Do mého auta čelně naráží protijedoucí auto a já nemůžu udělat proti tomu vůbec nic.
Já vlastně každé protijedoucí auto nyní vidím jako hrozbu, jako obrovské nebezpečí. Je to hodně nepříjemné.Jezdím nerada, ale musím.
Věřím, že se mi podaří toho časem nějak zbavit.... :kapitulation:

Samozřejmě, že negativní zkušenosti mají vliv... ale pokud se jimi nenecháš ovládnout, jen je přijmeš tak, jak přišly, pak jsou kupodivu k dobrému.
Co se tvého ježdění týče, pak šest neděl není tak dlouho, abys neměla potíže (tyhle problémy můžou vyskočit i po týdnech/měsících klidu) - ale na druhou stranu bych si tipla, že jsi zřejmě malinko slevila z určité "jistoty" a "ležérnosti" za volantem... Ostatně, při tom, co se taky pohybuje po našich cestách, by tě za postoj "každé protijedoucí auto nyní vidím jako hrozbu" evoluce pochválila.

Ametyst napsal(a):

To je zvláštní, jak se dokážeme trápit problémy, které ani neexistují. Prostě si je vymyslíme, a meleme v hlavě, jakoby byly skutečné a máme z toho problém. Jen je mi záhadou, podle čeho si člověk vybírá, jestli bude myslet pozitivně nebo negativně. Jak to, že někomu naskočí hned negativní myšlení a o to pozitivní e musí snažit, učit se to...?
Proč to asi není naopak, nebylo by to hezčí, na tom světě? kdo nám dal do hlavy to tvoření katastrofických scénářů?

Myslím, že jsme se to naučili. Sami. Stejně jako chodit na nočník nebo jít ke dveřím, když se ozve zvonek.
A podhoubí tomu tvoří - podle mě - naše malá sebedůvěra. Protože se bojíme situací, které neznáme a proto dopředu zvažujeme možné varianty, nejlépe ty negativní, abychom se na každou situaci "připravili" a nebyli zaskočeni. . A navíc, dělali to tak všichni, máma, táta, babička, sousedka, ségra uvaděčka v kině, i děda ze samoty - což jsme si vyložili - že to tak prostě je. A oni to viděli také u svých předků.. Málokdo se tomu vymyká. Znám jednoho takového vymykajícího člověka

Kdybychom si věřili, že každou situaci, pěkně tak, jak přichází, zvládneme a budeme v pohodě, bylo by nám fuk, co přijde a vůbec bychom se tím nezatěžovali.

Ale my ne - vytvoříme si desítky problémů, ty živíme v mozku, poskytujeme jim zralou půdu, krmíme je a pak se divíme, že tam jsou...:D a KDO je tam dal.. :D

Nějak mi přišlo, že polovinu života člověk sbírá informace, učí se, vstřebává látku od okolí a učitelů, aby pak v druhé polovině se jich zbavoval. Přesněji -  vzal síto a přesil je, a ponechal si třeba  třetinu dobrých a užitečných rad a návodů.

A právě to nejtěžší na tom všem vidím  to - dokázat rozlišit kravinu od podstatné věci, které chceme např.předejít (zabránit,..)  a tudíž ji musíme řešit. Vyselektovat - to je ta nejtěžší část. Neřešitelné - neřešit a uložit do "šuplíku" nebo hodit do koše.

V autě taky "trpím" předvídavostí, což je v jisté míře určitě správné, ale moc opatrná jsem už třeba při té vizi čelní srážky. To se okamžitě okřiknu a dám pomyslnou ledovou sprchu. Vždycky si  vzpomenu na Lupinu, která usoudila že ty "špatné" myšlenky jsou jakoby hutnější a hůř pronikají do reálu, než ty dobré, což mě malinko uklidnilo, ale přece jen...:D

helena napsal(a):

Samozřejmě, že negativní zkušenosti mají vliv... ale pokud se jimi nenecháš ovládnout, jen je přijmeš tak, jak přišly, pak jsou kupodivu k dobrému.
Co se tvého ježdění týče, pak šest neděl není tak dlouho, abys neměla potíže (tyhle problémy můžou vyskočit i po týdnech/měsících klidu) - ale na druhou stranu bych si tipla, že jsi zřejmě malinko slevila z určité "jistoty" a "ležérnosti" za volantem... Ostatně, při tom, co se taky pohybuje po našich cestách, by tě za postoj "každé protijedoucí auto nyní vidím jako hrozbu" evoluce pochválila.

Já jsem také - když jsme u auta - mnohem opatrnější a jakoby pokornější. Ne, že bych nemohla a neuměla předjet, ne že bych neuměla či nemohla jet rychleji..atd..ale vždycky zvažujiu - stojí to zato? A proč? Stejně se za pár minut sejdeme na semaforech...(všimněte si někdy tohoto jevu u aut co vás riskantně předjíždějí - mimo dálnici) a nebo ve výsledku bude o 30sec. v cíli dřív. No..a co z toho?
Dost se divím, kde mladasové (max 2roky řidičák) v sobě tu "jistotu" berou. Spíše jsou nicnetušící a ve své naivitě spokojení.
Ale jsem i tady optimista, potkávám i spoustu solidních a slušných, ohleduplných řidič - ek  :lol:

Víte, ona ta lidská psychika (a nebo ať nemluvím obecně, tak raděj řeknu - moje psychika) jsi chodí takovými zvláštními cestičkami....až mě to samotnou překvapuje:
Krátce po té nehodě, když jsem viděla, že na šrot jsou jen obě auta a já i viník nehody jsme jako zázrakem zůstali nezraněni, pocítila jsem zvláštní a velmi silnou vlnu euforie, a tento podivně euforický stav trval nepřetržitě asi 2 dny.
Přičítám to tomu, že tehdy zafungoval jakýsi základní životní instikt - radost z přežití, nebo jak to nazvat - a taky můj vrozený optimismus, pozitivní pohled na svět. Který vím, že v sobě mám. :)

No a pak se to zas začlo klonit spíš na tu druhou stranu, až částečně k tomu katastrofickému přístupu. O kterém vím, že ho v sobě mám taky.

Ostatně - není to v mém životě takto poprvé: V jednom velmi zátěžovém a psychicky náročném životním období jsem fungovala jak stroj - vše potřebné zařídila, vyřídila, navzdory dost příšerné situaci.
Asi půl roku poté, když bylo vše potřebné zařízeno asituace se začla uklidňovat, jsem se psychicky složila. Nejvíc mě tehdy vyděsila otázka Proč proboha teď? Když už konečně nastává po traumatech klid?
Psycholožka mi na to odpověděla: Právě proto.  Protože teprve teď už jste vše zařídila a tedy "si to už můžete dovolit" a taky teprve teď Vám to vnitřně začíná docházet, co vlastně máte za sebou. Tedy - klasický post-traumatický syndrom. Naštěstí - sám přišel, a taky dá se říct - sám pak odešel...

Ano, člověk do určité míry má a může svou psychiku pozitivně nasměrovávat.
Ale je třeba počítat i s tím, že právě psychika není tím, co se dá zcela do puntíku naplánovat a mít beze bytku pod kontrolou.

Nakonec - to bychom podle mě byli roboti, a ne lidi. A mimochodem - i zkušenosti ze zátěžových situací jsou cennou životní zkušeností a sledování toho, co s kým jaká situace udělá, patří podle mě k určitým zvláštním tajemstvím života. Před kterými mám pokoru.

Myslím, že jsme tak naprogramovány/i předky, zvláště pak rodiči, školou a dalšími výchovnými institucemi, zřejmě to podpořil i socík a dnešek proti tomu také nic nedělá. Nemalou troškou do mlýna přispívají všechna média a spol.. Blbé je, že se část skryla pod "zdravý selský rozum" (který nám pán Bůh zachovati či darovati račiž), ač tam nemá co dělat.
Příroda v nás povzbuzuje obezřetnost, atd, což s katastrofickými přístupy není společné.
Myslím, že to chce sebrat všechnu odvahu, kouknout do sebe a zgruntu přeprogramovat bez vylití dítěte (s vodou z vaničky).

Heleno, jo, toho jsem si vědoma, že když podvědomě očekávám problémy a ony nepřijdou, tak je to pro mě plus, že se těším z toho, že vše proběhlo hladce a naopak kdybych měla pravdu, tak jsem na tu nepřízeň připravena. Zase ale, když něco přijde náhle a já na to nejsem připravena, tak mě to zaskočí, vůbec neumím improvizovat .... Ale učím se to, snažím se o to ...
Venuše, já právě na sex taky myslím pořád, a to nejsem chlap ...
Setupko, ano, to si říkám, pro mě to dobíjení energie je jednoznačně moje dcerka.
Děkuji vám všem za názory, za povzbuzení ...  :)

venuše napsal(a):

Ametyst napsal(a):

To je zvláštní, jak se dokážeme trápit problémy, které ani neexistují. Prostě si je vymyslíme, a meleme v hlavě, jakoby byly skutečné a máme z toho problém.

Zavidim chlapum, ze maji jine mysleni..... i kdyz.... oni zase mysli jen na sex...

Venuše, ty jsi dílo :D
:lol:

Bramborka napsal(a):

Myslím, že jsme tak naprogramovány/i předky, zvláště pak rodiči, školou a dalšími výchovnými institucemi, zřejmě to podpořil i socík a dnešek proti tomu také nic nedělá. Nemalou troškou do mlýna přispívají všechna média a spol.. Blbé je, že se část skryla pod "zdravý selský rozum" (který nám pán Bůh zachovati či darovati račiž), ač tam nemá co dělat.
Příroda v nás povzbuzuje obezřetnost, atd, což s katastrofickými přístupy není společné.
Myslím, že to chce sebrat všechnu odvahu, kouknout do sebe a zgruntu přeprogramovat bez vylití dítěte (s vodou z vaničky).

Ja, ja..:jojo:

Leri napsal(a):

Píšete tady o vizích a plánech do nového roku - já mám jen obavy - jak zvládnu rodinnou situaci, jestli najdu práci, jak malá zvládne školku ...
Kde mám hledat ten optimismus, který nutně potřebuju, abych to všechno zvládla? :tesi:

Bacha Leri, velky Bratr Te sleduje a to doslova. Velky jsem a bratr taky, viz avatar a Orwelluv roman 1984 jiste znas, ale u me je vse jinak, ja jsem ten hodny Bratr :)

A ted vazne mila Leri. Zadne velke kecy, kdyz jsou problemy, tak se cloveku do toho zivota moc nechce, znam to podle sebe. Neznam Tvuj pribeh a tak jen dedukuju, ze asyk to nemas lehke, ale ver, ze vse bude OK, resp. tak jak ma byt. Kdysi jsem tady psal takove moudro, neni z me hlavy, ani nevim kdo to rekl, ale "Stesti je jen stav mysli" a opravdu to plati. pak moje kamaradka Eva, ktera je ted nemocna a desne trpi, mi jednou rekla vetu kterou mel kral Salamoun na prstenu, ktery dostal od Sibily "I toto jednou prejde" Kdyby ne techto dvou vet, uz jsem na pravde Bozi...

Ale k tematu : Na tento rok jsem nnabity energii tak, ze nevim co s ni. Kuwa, ja to nechnapu, ale jakobych omladnul. Ted nemyslim je loveni bab, to neni az tak dulezite, ale zacal jsem VSUDE kam se da chodit pesky, na zitra at je jakekoli pocasi mam naplanovanou turu minimalne 20 km, kdyz bude vic, tim lip, cumim z wokna a rikam si, Morfe ty debile, sedis na BBN a venku lide sportuji, oblec se a jdi..je jen otazka casu, kdy se oblecu a vazne vylezu ven, ted to tam klouze jako das atakdale, atakdale.

Všechno je relativní ...
Já už jsem na tom trochu líp, pochopila jsem, že není třeba se stresovat dopředu a nakonec se vše zvládne ...
Taky když si to tady čtu, to mi taky pomáhá ... :par:
To je fajn, když jsi nabitý energií a optimismem ... Takže ani zima ti nevadí? Já tak čekám na jaro, léto, teplé počasí ...  :jojo:

Leri : No vidis, ono nekdy staci pismenka a cloveku je lepe :pussa: Kdyz jsem zacinal na BBN, neveril jsem tomu, resp. nechapal to. Dnes uz to vim :) Staci jen mluvit, mluvit a mluvit :)
Zda mi nevadi Zima ? Pani Zima je moje kmotrenka, miluju ji, uplne si ji dokazu predstavit v bilem satu, stribrne koralky v bilych vlasech nalicena rudou rtenkou... :) Ho-ho-ho-ho-ho ( predstav si Santa Klause s tim hoho ) Kdepak, ja jsem zrozenec v zime, v kozorohu a muj cas je od pulky prosince do cca konce unora. Cim nizsi teplota venku, tim se mi lepe zije, v lete jsem jak ... matoha ? Ano matoha. Jsem jako uvadajici strom, ktery ceka na dest = teplotu pod nulou :) Jsem divny no :)

Leri napsal(a):

Všechno je relativní ...
Já už jsem na tom trochu líp, pochopila jsem, že není třeba se stresovat dopředu a nakonec se vše zvládne ...
Taky když si to tady čtu, to mi taky pomáhá ... :par:
To je fajn, když jsi nabitý energií a optimismem ... Takže ani zima ti nevadí? Já tak čekám na jaro, léto, teplé počasí ...  :jojo:

Optimismus zřejmě najdeme, když jej chceme najít, ať je zima, jaro, léto či podzim. Každé období má své kouzlo, jen jej objevit. Není nutné se bát mrazu ani horka, vše je jen v nás. Stačí si uvědomit kouzlo daného okamžiku, že jsme, a je nám dovoleno být.:):rock:

Ametyst napsal(a):

To je zvláštní, jak se dokážeme trápit problémy, které ani neexistují. Prostě si je vymyslíme, a meleme v hlavě, jakoby byly skutečné a máme z toho problém. Jen je mi záhadou, podle čeho si člověk vybírá, jestli bude myslet pozitivně nebo negativně. Jak to, že někomu naskočí hned negativní myšlení a o to pozitivní e musí snažit, učit se to...?
Proč to asi není naopak, nebylo by to hezčí, na tom světě? kdo nám dal do hlavy to tvoření katastrofických scénářů?

To clovek sam preci. :)  (jak jinak ;) ) 

Bezny clovek si vetsinou prave neumi vybrat (a byt panem svych myslenek) a v tom je ta potiz.
Naopak zvyk mysleni se stava panem cloveku.

Ano ,ucit se to preprogramovat. :)

Slysel jsem preprogramovat ? Potrebuje nekdo preprogramovat ? Mam zarucene nejlepsi a nejlevnejsi recept :)

morpheus napsal(a):

Leri : No vidis, ono nekdy staci pismenka a cloveku je lepe :pussa: Kdyz jsem zacinal na BBN, neveril jsem tomu, resp. nechapal to. Dnes uz to vim :) Staci jen mluvit, mluvit a mluvit :)
Zda mi nevadi Zima ? Pani Zima je moje kmotrenka, miluju ji, uplne si ji dokazu predstavit v bilem satu, stribrne koralky v bilych vlasech nalicena rudou rtenkou... :) Ho-ho-ho-ho-ho ( predstav si Santa Klause s tim hoho ) Kdepak, ja jsem zrozenec v zime, v kozorohu a muj cas je od pulky prosince do cca konce unora. Cim nizsi teplota venku, tim se mi lepe zije, v lete jsem jak ... matoha ? Ano matoha. Jsem jako uvadajici strom, ktery ceka na dest = teplotu pod nulou :) Jsem divny no :)

Jsem tez zrozena v kozorohu a zimu nesnasim, cim to asi je ?

Grainne : ja Ti to vysvetlim chces ? Napriklad na prikladu zehleni : Zehlis rada ? Jisteze asyk ne, kdo z NORMALNICH by zehlil rad ? Ale co kdyz si jednou sednes do kresla a napadne Te, ze si jistou cinnost chces zamilovet, protoze pokud ji budes nesnaset, budes neustale nastvana na okoli, na sebe a na tu blbou praci. Ja strasne rad zehlim, trvalo to nejaky cas, ale zehlil jsem tak dlouho, az jsem si z toho udelal relax :) Stav mysli, nic vic :) A ted zima : nesnasel jsem ty vrstvy obleceni, tu kosu, proste hnus. Jednoho krasneho dne jsem si sednul a zacal jsem na zime hledat neco pozitivniho, nejakou nahodou jsem si po nejake dobe v obchode koupil cestopis Utok na Jizni pol a muj zivot se razem zmenil. Bylo zrovna leto a v horku jsem cetl knihu, ve ktere borci mrzli v minus 60 stupnich nekde v tramtarii a napadlo me, ze si koupim spacak a pujdu v zime do snehu a budu chodit tak dlouho, az si pani Zimu zamiluju. A kdyz jednou kdyz jsem lezel ve spacaku a spal, zdal se mi sen o pani Zime a od te doby zimu miluju, pac mi nas Nejvyssi ukazal SKUTECNOU krasu tohoto rocniho obdobi :)

Ty toho, Morphe, zase nakecáš. Zajímalo by mě, proč? Jestli se pořád najde někdo, kdo ti to žere? :)

Majkafa : Proc ? protoze kdyz nekdo polozi otazku a je SLUSNY, tak mu odpovim. Z Tebe napriklad si jen vystrelim :reta:

morpheus napsal(a):

Slysel jsem preprogramovat ? Potrebuje nekdo preprogramovat ? Mam zarucene nejlepsi a nejlevnejsi recept :)

Ahoj kamarade :)
Neslysel ale cetl.  :D

Recept? Tak jako kdyz treba pecu strudl? :D
Ty peces a pak prodavas Morphi?  :sjuk:

Zenua : Ty znas ten recept :) Cekam, az ho tu mezi mymi pismenky taky nekdo objevi, pouzivam ho uz leta letouci a nikdy nezklamal.

morpheus napsal(a):

Zenua : Ty znas ten recept :) Cekam, az ho tu mezi mymi pismenky taky nekdo objevi, pouzivam ho uz leta letouci a nikdy nezklamal.

Nevim zda ten recept po objeveni umi take zit. :)

To nevim Zenuo, to uz je na kazdem z nich. To preprogramovani je hodne dulezite, protoze pak se clovek jen trapi a ze zivota nema vubec nic. Ale mozna ano, nekdo si libuje v trapeni, znam par takovych typku, spis zen, nez muzu.

morpheus napsal(a):

To nevim Zenuo, to uz je na kazdem z nich. To preprogramovani je hodne dulezite, protoze pak se clovek jen trapi a ze zivota nema vubec nic. Ale mozna ano, nekdo si libuje v trapeni, znam par takovych typku, spis zen, nez muzu.

Ano souhlasim Morphi je to na kazdem z nich. :) Ovsem je potreba rici ,ze neni to tak snadne to preprogramovani pro Ty kdo jsou uvezneni ve zvyku toho sveho nepreprogramovaneho programu.

Mozna si nekdo v tom libuje(ano),presto vsak zdanlive. Trpi a jeho duse vola o osvobozeni. 
Sebemrskactvi si uz sebou prinesli na svet,to je ma osobni myslenka.

Takze ano ,preprogramovani je vyzvou,je to proces k sebezdokonaleni. :)

Zenuo, tak daleko ja uz nevidim. Toto uz je vyssi divci. ja jen vim podle sebe, jaky jsem byl hovado a jak me desne rozciloval zivot. Dneska si ho uzivam a pokud me neco v zivote stve, zmenim to a nesnazim se menit okoli, zjistil jsem, ze to nema cenu. Teda obcas osmernim svoji budouci partnerku, pac po hlave si skakat nedam, ale jeji zivot je jen jeji a me do neho momentalne nic neni. Taky zastavam nazor, ze jsme vsichni svobodni lide a jestlize ja chci svobodu, musim ji poskytnout jinemu. Ale to moje preprogramovani jsem naznacil s tou zehlickou, je to podobne :) - najit si na vsem nechutnem to hezke, oblibit si to, jako napriklad denni drhnuti WC, protoze to delam pro sebe.

Morphi,souhlasim se vsim co pises. :jojo:

Recept funguje tem kdo to dokazi uskutecnit.
Kdo dokaze meditovat pro jakekoli cinnosti je svobodny. :)

Yes yes,okoli nejde zmenit ,vsak lze se mu prispusobit,to je jinymi slovy to same co Ty rikas = ze zmenis to co Te stve. (souhlas) Tedy v sobe to zmenis. :)

S tou svobodou take souhlasim a take s tim ze po hlave si skakat nikdo nemusi nechat. Nebot cilem je se sjednotit v Celek. Jit spolu nikoli proti sobe. :)

Jé, také bych potřebovla přeprogramovat, ale nevím jak na to....Jsem hodně negativní....Ale nějak nemůžu najít ten záchytný bod, od kterého by se mohl odvíjet nějaký optimismus.....
Co mám hledat hezkého na tom, že se soudím s manželem o děti a on je chce výhradně do své péče a to jen proto, aby se mi pomstil, že jsem od něj utekla?
Nebo na tom, že si nemůžu najít práci? Všude slyším to samé- nemáte potřebnou praxi, nemáte potřebné dovednosti....
Jak si mám přikázat, abych si zkušenosti z manželství (manželovy opakované nevěry, zakazovaní kamarádek, zakazování stýkání s rodinou, agresivita, alkohol) nepřenášela do současného vztahu????Abych se už dopředu nebála, že nejsem pro přítele ta nej a že někde na něj čeká nějaká lepší, které dá přednost?
Jak si víc věřit, netrápit se a neazaobírat zbytečnostma?
Nechci tu naříkat, snažím se s tím vším bojovat, ale asi málo.....

Morphe, když občas pustíš něco ze sebe, tak se to moc hezky čte :).

naivka.xxl napsal(a):

Jé, také bych potřebovla přeprogramovat, ale nevím jak na to....Jsem hodně negativní....Ale nějak nemůžu najít ten záchytný bod, od kterého by se mohl odvíjet nějaký optimismus.....
Co mám hledat hezkého na tom, že se soudím s manželem o děti a on je chce výhradně do své péče a to jen proto, aby se mi pomstil, že jsem od něj utekla?
Nebo na tom, že si nemůžu najít práci? Všude slyším to samé- nemáte potřebnou praxi, nemáte potřebné dovednosti....
Jak si mám přikázat, abych si zkušenosti z manželství (manželovy opakované nevěry, zakazovaní kamarádek, zakazování stýkání s rodinou, agresivita, alkohol) nepřenášela do současného vztahu????Abych se už dopředu nebála, že nejsem pro přítele ta nej a že někde na něj čeká nějaká lepší, které dá přednost?
Jak si víc věřit, netrápit se a neazaobírat zbytečnostma?
Nechci tu naříkat, snažím se s tím vším bojovat, ale asi málo.....

To je úplně normální, že máš z toho všeho depku. Já si také začínám hledat práci a bojím se, abych nějakou slušnou našla. S bývalým se nesoudím, ale udělal mi velkou čáru přes rozpočet. Vážím si toho, že jsem zdravá a má dcera také, to je tak asi jediné pozitivum. Mám teď i hodného mužského, ale toto je věc relativní...Taky bych ocenila nějakou radu :vissla: .

Lvice napsal(a):

Morphe, když občas pustíš něco ze sebe, tak se to moc hezky čte :).

Jo ? A co konkretne ? Priklad s zehlickou ? A to myslis, ze jako sluzku najdu jen tak na ulici ? Oslovim : Slecno, nema mi kdo pozehlit, nebyla by jste tak laskava ? ;)

Evidentně nemáš dobrou náladu.... Tak pá ;)

Lvice napsal(a):

Evidentně nemáš dobrou náladu.... Tak pá ;)

Mam "vybornou" naladu, ale casto me nudi psat vazne. Nic z toho clovek nema, cas od casu placnu nejaky nesmysl, jako s tou zehlickou :/ Jinak jsem na trosku jiny druh srandy :D

Lvice : Jak si myslis, ze se da preprogramovat na sex s moji pritelkou ? Sedim, nemam do ceho pichnout, ona sedi vedle me, diva se na me jako na Sv. obrazek ( jaky si jen predstavis, to je fuk ) a ja premyslim  Morfiku, co bys ted rad delal ? Odpoved ani inspirace neprichazi, rad bych neco programoval, ale nic me nenapada ale ja vim, co chce ona i co ( asyk ) chci ja, jenze z me strany jsou jiste moralni zabrany a premyslim dal, zda by nebylo mozne napriklad umyt nadobi, nebo zapnout pracku ... :vissla: Az se nakonec k tomu ukecam ... Podobne jako s tou zehlickou. Verim, ze za 10 let se mi to s ni ( asyk ) bude opet libit, zatim je to jen o tom, abych zabil nudu a ji splnil prani pro dnesni den :supr: Co Ty na to ? ;)

morpheus napsal(a):

... Jo ? A co konkretne ? Priklad s zehlickou ? A to myslis, ze jako sluzku najdu jen tak na ulici ? Oslovim : Slecno, nema mi kdo pozehlit, nebyla by jste tak laskava ? ;)

Se mi to stalo, ne sice uplne na ulici, ale vedle siti (= šití, konkretne opravy rukávu na kosili) se me chlap zeptal, jestli bych ju nemohla aj vyzehlit... pak mi je asi pul roku nosil kazdy tyden po patnacti kusech... ale je fakt, ze jsem si za jednu brala 50,-Kc. Cau Morfe. Posvetili mi pobyt v Babi, to jsi rad, co? :reta:

Morphe, když jsem si přečetla, jak hezky jsi Leri odpověděl na její smutek a strach, takové programování na zimu mě docela zaujalo. Nějaká žehlička mi byla fakt šumák, věříš mi to? To je to hezké v tobě, na co jsem zareagovala.

Fakt si myslíš, že se na tehle stupidní špek chytnu? Máš tu jiné myšky ;)

morpheus napsal(a):

Lvice : Jak si myslis, ze se da preprogramovat na sex s moji pritelkou ? Sedim, nemam do ceho pichnout, ona sedi vedle me, diva se na me jako na Sv. obrazek ( jaky si jen predstavis, to je fuk ) a ja premyslim  Morfiku, co bys ted rad delal ? Odpoved ani inspirace neprichazi, rad bych neco programoval, ale nic me nenapada ale ja vim, co chce ona i co ( asyk ) chci ja, jenze z me strany jsou jiste moralni zabrany a premyslim dal, zda by nebylo mozne napriklad umyt nadobi, nebo zapnout pracku ... :vissla: Az se nakonec k tomu ukecam ... Podobne jako s tou zehlickou. Verim, ze za 10 let se mi to s ni ( asyk ) bude opet libit, zatim je to jen o tom, abych zabil nudu a ji splnil prani pro dnesni den :supr: Co Ty na to ? ;)

Každému, čo jeho jest... :) Mňa by takéto niečo zabilo, ale  - Ja som Ja a Ty si Ty.

morpheus napsal(a):

Az se nakonec k tomu ukecam ... Podobne jako s tou zehlickou. Verim, ze za 10 let se mi to s ni ( asyk ) bude opet libit, zatim je to jen o tom, abych zabil nudu a ji splnil prani pro dnesni den :supr: ;)

A neboli: "- najit si na vsem nechutnem to hezke, oblibit si to, jako napriklad denni drhnuti WC, protoze to delam pro sebe."
A neboli: zatim je to jen o tom,ze se ucim. :D jako to milovani toho zehleni,toho mrazu napriklad .....a hledat na ni to krasne a pozitivni.

".....protoze pokud budes mit moralni zabrany budes neustale v procesu uceni jak si zamilovat...... "

:D

Selima napsal(a):

morpheus napsal(a):

Lvice : Jak si myslis, ze se da preprogramovat na sex s moji pritelkou ? Sedim, nemam do ceho pichnout, ona sedi vedle me, diva se na me jako na Sv. obrazek ( jaky si jen predstavis, to je fuk ) a ja premyslim  Morfiku, co bys ted rad delal ? Odpoved ani inspirace neprichazi, rad bych neco programoval, ale nic me nenapada ale ja vim, co chce ona i co ( asyk ) chci ja, jenze z me strany jsou jiste moralni zabrany a premyslim dal, zda by nebylo mozne napriklad umyt nadobi, nebo zapnout pracku ... :vissla: Az se nakonec k tomu ukecam ... Podobne jako s tou zehlickou. Verim, ze za 10 let se mi to s ni ( asyk ) bude opet libit, zatim je to jen o tom, abych zabil nudu a ji splnil prani pro dnesni den :supr: Co Ty na to ? ;)

Každému, čo jeho jest... :) Mňa by takéto niečo zabilo, ale  - Ja som Ja a Ty si Ty.

Sel : :D Ty si vazne myslis, ze ja se musim k sexu s moji holkou ukecavat a ze hledam klicky jak z toho ven ? Kdyz mam doma takovou kočku ? Booooze ... Clovek si nemuze ani udelat prcu :D Vsak me znas ... :vissla:
Mmch, za cca 30 minut si pro ni jedu do prace, nebylo ji rano dobre a nechci, aby se ji cestou neco stalo, a jsem zvedav, ktera umelkyne tady bude mit zase recicky, ze neni male dite a bla, bla, bla...

Njn, tak to ber ako srandu... a čo si teda čakal, že ti napíšem(e)? Alebo si nečakal nič?

Sel : No napriklad tento smajl : :dumbom: a za nim hned :lol: To by bola super reakcia na moj dementny vyplod :) Kuva, nevis proc Ti pisu slovensky ? :co:

morpheus napsal(a):

Sel : No napriklad tento smajl : :dumbom: a za nim hned :lol: To by bola super reakcia na moj

Morphiku ,ale doufam ze neocekavas jen takove?  :D

hirondel napsal(a):

morpheus napsal(a):

Sel : No napriklad tento smajl : :dumbom: a za nim hned :lol: To by bola super reakcia na moj

Morphiku ,ale doufam ze neocekavas jen takove?  :D

Zenuo, mam pro Tebe maly darek a mas ho v SZ :)

Poraďte mě, jak mám být šťastný. Já jsem spokojený, ale nejsem šťastný, protože nemám tu, se kterou bych chtěl strávit kus života. Určitě budete radit koníčky – jenže těch mám hodně a nevím, jestli bych stíhal další. Práci mám skvělou. Kamarády taky mám, chodíme na akce. Na výlety jezdím pořád. Dalo by se říct, že je všechno v pohodě, s rozchodem jsme se už nějak srovnal, ale zase mám ten blbý pocit, takový, kde jsem nechtěl nikdy být. S ní jsem byl totiž šťastný. Teď jen tak nějak přežívám. Ztratil jsem motivaci a už vůbec nevěřím tomu, že bych nějakou tak fajn našel. Chybí mě výlety, ale hlavně objetí, těšení se na někoho, SPOLEČNÉ plány, SPOLEČNÁ VIZE. To mě strašně chybí. Na vše jsem teď už zase „sám“. Mí známí plánují společné bydlení, rodiny atd., já neplánuji NIC, protože nemám důvod, když nikoho nemám. Co s tím? Jak mám být šťastný, když jsem bez té, se kterou mě bylo dobře? Když nikoho nemám?

Radku a proc jste se rozesli ? Ja zase bych rad byl fklidu, ale ta moje me nechce od sebe pustit :P

Nepouští tě z vodítka? :P

Radku, pochopila jsem dobře, ty ji stále miluješ a byl jsi rozejit?

Lvice napsal(a):

Nepouští tě z vodítka? :P

Radku, pochopila jsem dobře, ty ji stále miluješ a byl jsi rozejit?

Ano, presne jak jsem psal v mem chlive. Presne jako na te znacce pro nevidome. Ona je ten borec a ja jsem ten pes, co jde na voditku. Ja jsem takove hovado, Ti reknu Lvice, ze mi neni rovno :lol:

Ty jsi taková kecka :dumbom: :D

ad Lvice - viz fórum rozchody a rozvody - Pozdrav z Anglie... Už je mě víceméně ukradená. Současné pocity jsou ty, co jsem dnes napsal.

ad Morpheus: To Ti závidím, to se mě nikdy nestalo a určitě ani nestane.

Radek : Jedna moudra zena mi jednou rekla, ze trapeni je dobre prekryt laskou. A myslim, ze mela pravdu. Je potreba se zamilovat do jine ( nebo i do cehokoli nehmotneho ), ale to "potreba" neznamena za kazdou cenu, holek je spousta a pokud budes sikovny jiste brzy nejakou najdes. A pokud najdes, jeste nemusi byt ta, ktera by vyhovovala ( moje zkusenosti ) takze na tu "pravou" se ceka nekdy hodne dlouho.
Dobra rada : Zacni programovat a totalne zapomenes na zenske pokoleni ;) Ma to vsak i jednu neprijemnost, zapomenes se obcas i najist :)

Jenže já nemám povahu, umění, cit, zkušenosti na to, abych za nějakou přišel, hned ji sbalil a zapomněl tak na tu původní. Mě bohužel trvá všechno strašně dlouho. Je to bezvýchodná situace, no.

morpheus napsal(a):

Radek : Jedna moudra zena mi jednou rekla, ze trapeni je dobre prekryt laskou. A myslim, ze mela pravdu. Je potreba se zamilovat do jine ( nebo i do cehokoli nehmotneho ), ale to "potreba" neznamena za kazdou cenu, holek je spousta a pokud budes sikovny jiste brzy nejakou najdes. A pokud najdes, jeste nemusi byt ta, ktera by vyhovovala ( moje zkusenosti ) takze na tu "pravou" se ceka nekdy hodne dlouho.
Dobra rada : Zacni programovat a totalne zapomenes na zenske pokoleni ;) Ma to vsak i jednu neprijemnost, zapomenes se obcas i najist :)

To je pekna blbost,protoze ta holka pro nej bude pouze prevoznici a on ji akorat ublizi

eremuruss napsal(a):

morpheus napsal(a):

Radek : Jedna moudra zena mi jednou rekla, ze trapeni je dobre prekryt laskou. A myslim, ze mela pravdu. Je potreba se zamilovat do jine ( nebo i do cehokoli nehmotneho ), ale to "potreba" neznamena za kazdou cenu, holek je spousta a pokud budes sikovny jiste brzy nejakou najdes. A pokud najdes, jeste nemusi byt ta, ktera by vyhovovala ( moje zkusenosti ) takze na tu "pravou" se ceka nekdy hodne dlouho.
Dobra rada : Zacni programovat a totalne zapomenes na zenske pokoleni ;) Ma to vsak i jednu neprijemnost, zapomenes se obcas i najist :)

To je pekna blbost,protoze ta holka pro nej bude pouze prevoznici a on ji akorat ublizi

Erem - souhlas s Tebou :pussa:
Nejprve ukončit vztah a pak začít nový. trápení překrýt láskou. Potřeba se zamilovat. To přijde samo, neplánovaně.

Ja s vama nesouhlasim. A jak poznate "neprevoznici" ? Vcil mudrujte :) Mmch, Radek ma vztah ukonceny, takze o setrvavani ve vztahu tu nepise ani slovo a ani ja ne, pokud dobre ctu po sobe.

morpheus napsal(a):

Ja s vama nesouhlasim. A jak poznate "neprevoznici" ? Vcil mudrujte :) Mmch, Radek ma vztah ukonceny, takze o setrvavani ve vztahu tu nepise ani slovo a ani ja ne, pokud dobre ctu po sobe.

Hm, to je pravda, že tu nikdo nepíše o vztahu neukončeném.
Já to brala podle sebe, že si nemůžu najít přítele, když já mám nedořešený vztah, i když se cítím a jsem sama. Myslela jsem si nejdřív, že si najdu někoho, kdo mi pomůže se odpoutat z pekla. Jenže to musím sama. Takže to je :offtopic:
Převozník a nepřevozník? Podle mýho to nepoznáš hned, ono se to časem nějak ukáže.

Jenže píšeš trápení je dobré překrýt láskou. Ale ta láska nepřijde na povel. Ta přijde sama, když jí nečekáš. Když jí moc chceš ,nepřijde. Chce to se naučit být sám, vychutnat si samotu, knížky, procházky, prostě když se člověk naučí být sám, a nečeká, pak přijde.

Presne tak. Takze Erem se netrefila.

Juj, tak já ted nevím, kde se psalo o tom Rusku, že na jaře naposledy se přetočí hodinky. Tady na skuhracím?
Jsem o tom přemýšlela. Ráno jsem to pochopilia blbě.
On jim nezůstane letní čas. Oni sice psali, že ted na jaře se naposledy na jaře přetočí, ale už nepsali, že se naposledy na podzim přetočí nebo nepřetočí. takže jsem to pochopila blbě. Normálně na podzím se vrátí na původní středoevropský. Jen je tedy zajímavý, že na to přišlo Rusko,
protože ségra už o tom mluvila před třemi roky, že bude u nás naposledy letní čas v roce 2011. :tesi:

Erem jsem pochopila - převoznicí proto, že třeba tam láska nebude a Radek bude hledat za každou cenu lásku a bude si na lásku jen hrát. :/

morpheus napsal(a):

Sel : No napriklad tento smajl : :dumbom: a za nim hned :lol: To by bola super reakcia na moj dementny vyplod :) Kuva, nevis proc Ti pisu slovensky ? :co:

Asi že sme súrodenci Slováci... :lol: (ja sestra, ty brat...).

dusička napsal(a):

Erem jsem pochopila - převoznicí proto, že třeba tam láska nebude a Radek bude hledat za každou cenu lásku a bude si na lásku jen hrát. :/

Vis cemu nerozumim ? Proc lide chteji okamzitou lasku, okamzite jistotu a okamzite nedejbuh prisahu vernosti atd... Vztahy jsou slozita vec a vsechno se vyviji, myslis ze po 10 letech, kdyz vztah nevyjde, mohu se ja oznacit za jejiho prevoznika, nebo ji na meho ? Prevoznik je vymysl, totalni blud, neco co neexistuje, timto terminem jen maskujeme vlastni neschopnost byt tak super partner, aby s nami protejsek zustal naveky.

Ja by som tiež neodporúčala náhradníčku HNEĎ, ako náplasť na bolesť - nikto si podľa mňa nezaslúži byť degradovaný na náplasť na bolesť, ktorú si človek odtrhne a zahodí, keď to bolieť prestane. :/  Najprv sa daj do poriakdu, Radku a keď sa znovu SÁM začneš tešiť zo života, uvidíš, že sa niekto rád PRIDÁ. (Hoci niektorí ľudia, muži aj ženy, radi robia samaritánov, ja už na to po mojich skúsenostiach neverím. Najprv treba vyhojiť jedno, potom otvoriť druhé... :jojo: )

morpheus napsal(a):

dusička napsal(a):

Erem jsem pochopila - převoznicí proto, že třeba tam láska nebude a Radek bude hledat za každou cenu lásku a bude si na lásku jen hrát. :/

Vis cemu nerozumim ? Proc lide chteji okamzitou lasku, okamzite jistotu a okamzite nedejbuh prisahu vernosti atd... Vztahy jsou slozita vec a vsechno se vyviji, myslis ze po 10 letech, kdyz vztah nevyjde, mohu se ja oznacit za jejiho prevoznika, nebo ji na meho ? Prevoznik je vymysl, totalni blud, neco co neexistuje, timto terminem jen maskujeme vlastni neschopnost byt tak super partner, aby s nami protejsek zustal naveky.

Proč lidé chtějí okamžitou lásku?
Protože trapeni je dobre prekryt laskou.
proto někteří chtějí lásku, Selima to napsala dobře,lásku jako náplast na bolístko. Proto převozník. Protože člověk by měl vstupovat do vztahu, protože miluje, a ne jen proto, že nechci být sám . Ano, okamžitou jistotu - v nejistotě se žít nedá. Přísahu věrnosti - promin, ale když někomu nebudu věřit od začátku věrnost, tak s ním ani nebudu. Bud všechno nebo nic.
Ano vztahy jsou složitá věc. PO 10 letech když vztah nevyjde, lidi se mění, měsí se i po 16ti letech vztahu.
Nikde nemáš jistotu,že vztah vydrží, ale přeci nepůjdu do vztahu s myšlenkou, že jednou skončí. Budu přeci věřit, že bude trvat do smrti v tu chvíli nebo ne?
Převozník je ten,který pomůže z jednoho břehu na druhý, ale už nepokračuje v cestě :jojo:

maskujeme vlastni neschopnost byt tak super partner, aby s nami protejsek zustal naveky.
myslíš si, že když se rozpadne vztah, že to nutně musí být kvůli naší neschopnosti být super partner? Já myslím, že ne.

Dusicka : takze jinak. Rozejdu se s holkou, nejakou dobu jsem sam, ale uz me to nebavi a chtel bych zase nekoho mit. Najdu si devce, zklamani ( protoze to bylo zklamani ) z predchoziho vztahu jsem prekryl laskou, protoze jsem zamilovany a pozdeji ji proste miluju. Ruzove bryle jsou po 2 letech pryc, zjistim, ze mi nevyhovuje, domluva veskera zadna, ja ji taky nevyhovuju a rozejdeme se. Byla ona pro me pouhym prevoznikem ?

Vy strasne radi zamenujete neco jako "opet jsem nekomu naletela" za nevyhovovovala jsem mu, protoze mel jine predstavy a byla jsem pro neho pouhym prevoznikem, misto aby jste se zamysleli nad tim, co to vlastne to prevoznictvi je, resp. muze byt, protoze ono normalne neexistuje - jak jsem psal vyse. Pouzivate to rády kdyz jste nezvladly novy vztah ( mi to tak prijde, prominte ). Ja se snad nad prevoznictvim budu muset vazne zamyslet a naspisu nejaky blabol, kde vam vase tvrzeni vyvratim a bude po ptakach ;)

Nerozumím, jak to myslíš, moc myšlenek najednou

:):)

:):)

:):).
Přesunut příspěvek na šokující, debata o převozníkovi. :jojo:

Takže bych to shrnula :P
Překrýt trápení je nejlepší prací , dělání je lék :hjarta:

Trápení je nejlepší překrýt poznáním, že bez trápení bych nevěděla, že se mám taky báječně, a jak tu mnozí píšou, že je na světě rovnováha a až bude líp, tak si uvědomím, že mám to šťastnější období.
Lásku jako náplast na cokoli neberu.
Práce pomáhá na všechno... a v lepším období jde líp od ruky... :P

Javena : :supr:

morpheus napsal(a):

Dusicka : takze jinak. Rozejdu se s holkou, nejakou dobu jsem sam, ale uz me to nebavi a chtel bych zase nekoho mit. Najdu si devce, zklamani ( protoze to bylo zklamani ) z predchoziho vztahu jsem prekryl laskou, protoze jsem zamilovany a pozdeji ji proste miluju. Ruzove bryle jsou po 2 letech pryc, zjistim, ze mi nevyhovuje, domluva veskera zadna, ja ji taky nevyhovuju a rozejdeme se. Byla ona pro me pouhym prevoznikem ?

To záleží na tom, S ČíM si do vzťahu šiel a ako si ho bral. Ak len ako MOMENTÁLNU prvú pomoc pre obdobie po rozchode - tak áno. Ak si ale mal rád úprimne a počítal  sňou do budúcnosti - tak holt nevyšlo to. Najhoršie je, že ľudia väčšinou v podstate nevedia (alebo si nepripúšťajú, nesúc k sebe úprimní), o ktorú variantu ide. Ja mám zasa rada jasno vo vzťahoch a úprimnosť - keď som chcela mať krátke, nezáväzné vzťahy, avizovala som to a obaja sme vedeli, na čom sme. ;)
A optimizmus som hľadala v tých zdanlivo smaozrejmých veciach - mám zdravie, rodinu, prácu, priateľov, koníčky - meirový, kľudný a pohodový život - čo by za to niektorí dali.
Poznáte ten vtip o optimistovi a peismistovi? Viete, aký je rozdiel medzi optimistom a pesimistom? Pesimista si myslí, že už ani nemôže byť horšie, ale optimista verí, že môže... ;)