Máte někdo zkušenost s touto technikou? Docela mě to zaujalo. Ráda bych věděla, zda to někdo provozuje a za jak dlouho "viděl" první výsledky.

agewa napsal(a):

Máte někdo zkušenost s touto technikou? Docela mě to zaujalo. Ráda bych věděla, zda to někdo provozuje a za jak dlouho "viděl" první výsledky.

Taky by mně to zajímalo , můžete napsat víc ?

Tu techniku přímo neznám ale podle toho, co jsem četla jsem jí dřív nevědomky používala. A je fakt, že vše se mi splnilo. Ale jednoduché to nebylo. Než se to splnilo, tak jsem nechtě musela totál překopat svůj život (dávej bacha na to, co si přeješ, protože by se ti to mohlo splnit :D) a to hodně hodně bolelo.
Takže jo funguje to, je to něco jako vesmírná objednávaka vizuálně podpořená.

mohu jen potvrdit..co jsem vyslala "zasela" to jsem sklidila...:)
zdravím vás všechny :)

tamea napsal(a):

mohu jen potvrdit..co jsem vyslala "zasela" to jsem sklidila...:)
zdravím vás všechny :)

Ach jo a ja furt seju a uroda zadna :(

tamea napsal(a):

mohu jen potvrdit..co jsem vyslala "zasela" to jsem sklidila...:)
zdravím vás všechny :)

Pod toto se take podepisuji.

agewa napsal(a):

Máte někdo zkušenost s touto technikou? Docela mě to zaujalo. Ráda bych věděla, zda to někdo provozuje a za jak dlouho "viděl" první výsledky.

Zadne takove technice jsem se nikde neucila. Prirozene ziju v tomhle duchu cely svuj zivot.
Vsechno to co jsem si prala jsem take dostala.
Nektera prani se plni az za cas,nektera se plni uz behem par dnu a nebo jeste ten den.  Zalezi na tom co to je atd.   

Ten komu se prani neplni,ten ma nekde hacek. A nebo si nedal pozor na to co se skryva v jeho podvedomi ktere jeho prani ovlivnuje. :)

Ale tohle vsechno jeste neni vsechno.

hirondel napsal(a):

agewa napsal(a):

Máte někdo zkušenost s touto technikou? Docela mě to zaujalo. Ráda bych věděla, zda to někdo provozuje a za jak dlouho "viděl" první výsledky.

Zadne takove technice jsem se nikde neucila. Prirozene ziju v tomhle duchu cely svuj zivot.
Vsechno to co jsem si prala jsem take dostala.
Nektera prani se plni az za cas,nektera se plni uz behem par dnu a nebo jeste ten den.  Zalezi na tom co to je atd.   

Ten komu se prani neplni,ten ma nekde hacek. A nebo si nedal pozor na to co se skryva v jeho podvedomi ktere jeho prani ovlivnuje. :)

Ale tohle vsechno jeste neni vsechno.

Jak ten háček najít ?

Grainne napsal(a):

Jak ten háček najít ?

Jo Grainne na to neni tak snadne odpovedet. Nektery hacky jsou dobre skryty a trva nejaky cas,nekdy i dlouhy cas,nez je clovek sam zahledne,najde. Clovek k sobe potrebuje byt uprimny. 
Jako vsechno je to o sebepoznavani. Take o pozorovani vsech souvislosti a toho zda si neprejes neco jak se rikava-nerealneho. Pro nektera prani je taky treba pripravit pudu. a neboli jinak: Kdo neni pripraven ten nemusi dostat neco pro co neni pripraven nebo nepripravil k tomu podminky,pudu.

Vem si treba taky priklad ,kdyz si lide preji vyhrat milion/y,proste jen tak. Take tam je hacek. :)


Jsou v tom zuzny duvody (hacky) a jaky to je  a jak ho najit je prave opet jak rikavam zivotnim hledanim-uceni.

Bud to zacnes zkouset a zkoumat sama a nebo si najdes nejakeho pomocnika hledace.

Navic jak uz jsem rekla,v podvedomi jsou otisky ktery ovlivnuji vyslovena prani a proto se splni to co je ukryto tam.
Proto to pak vypada ze se neplni to ktere si clovek jakoby pral.

Nekdy se hacek behem nejake udalosti uvolni i sam (nemusis to ani vedome zaznamenat) a pak sup a je cas a puda pro vyplneni vysneneho prani (pokud to neni nerealny) :)
Clovek dostava presne to co pro svuj vyvoj potrebuje prave ted.

Největší háček bývá v tom, co se podvědomě zarověň s přáním posílá...třeba: ono se to stejně nesplní, já tohle stejně nikdy nemůžu dostat,  mně to stejně nebude fungovat.....

Pandorraa napsal(a):

Největší háček bývá v tom, co se podvědomě zarověň s přáním posílá...třeba: ono se to stejně nesplní, já tohle stejně nikdy nemůžu dostat,  mně to stejně nebude fungovat.....

Ano ano ,to je teprve na pytel toto.  Souhlasim. :)
Pochybnost je vzdy a stale brzdou k nasemu skrytemu potencialu.

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

"každé" určitě ne.
To je právě ono - zvolit "správné" přání.
Volit ta přání, která jsou jaksi v souladu s tvým záměrem a jakoby vyšším cílem, . Lze to úplně normálně vycítit. jaksi uvnitř seš prostě přesvědčena, že to tak je. A peníze, ty by měly být jen jako vedlejší produkt...který se přidružuje tomu přání
A také bych řekla, že se nejedná o úplnou konkretizaci přání  (zítra 100tis. na účtu)- spíš směr, záměr, přičemž cestou jsou tomu člověku posílány jakési božské přihrávky, které mu pomáhají.
A kromě toho, člověk musí dělat sám, začít a jet směrem k tomu přání. Všechno pak jde nalednou hravě a snadno.

Právě že už člověk moc přemýšlí, má-li si něco a přát a jak na to. Nejvyšším stupněm považuju stupe´n NAD  vysíláním přání.  Jen věřit, že vše co přichází je správné a nebránit tomu, neovlivńovat to ani přáními, jen jít tam, kam  táhne instinkt.

Jeden moudrý přispěvatel babi mi doplnil moje přání, které se mi těžce rodilo,  ještě o jeden důležitý směr - a to je láska. Já tenkrát podlehla přání, pustila se do něj jak buldok a šlo to na silu. Až jsempři tom  zapomněla , jak bylo vlastně krásné ten záměr mít.
A jak psala pan - soulad vědomí a podvědomí - to je oříšek a kapitola samotná. Prostě o tom musím být přesvědčená, aby to podvědomí vzalo za své. Nejde ho oblafnout.

Součástí toho přání je ta vizualizace - o které se asi i píše. Ta mi přicházela sama, byla pro mě samozřejmostí. MMch. ta je náádherná ..:hjarta:

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Co si pod tim slovickem kazde predstavujes to nevim. :)  Kdyz si budu prat mit treba chobot jako slon-tak to se me treba taky nesplni.A to ani kdybych se na hlavu stavela.  :)

Jinak me osobne se vyplnilo vsechno co jsem si kdy prala. Mnohdy se jinym ma nektera splnena prani jevila jako zazrak.
Ja ale vim ze to neni zazrak. :)

Ivano dokazu Te pochopit,ze se Ti tomu tezko veri a kazdemu kdo se nesetkal s touto zkusenosti,presto tyto zkusenosti skutecne mezi lidmi existuji a lide je zazivaji jak se rika na vlastni kuzi.

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Při tom ty sama - tvůj životní příběh - jsi celkem čítankový příklad toho, že to funguje :jojo:

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Áno, všetko sa splní, iba nie tak, ako si to predstavujeme, ale tak, ako nám to pomôže...

Pandorraa napsal(a):

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Při tom ty sama - tvůj životní příběh - jsi celkem čítankový příklad toho, že to funguje :jojo:

No, je fakt, že jsem si v manželství dost často přála být sama a že se mi to splnilo tak, až mi z toho bude špatně. :grater:

julo napsal(a):

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Áno, všetko sa splní, iba nie tak, ako si to predstavujeme, ale tak, ako nám to pomôže...

Pak je zbytečný si cokoliv přát. Páč co se nemá splnit, se nesplní a co má stát, to se stane i bez přání :|

haiel napsal(a):

julo napsal(a):

Ivana napsal(a):

A vy vážně stoprocentně (i podvědomě - což se nedá vůlí ovlivnit) věříte tomu, že se vám každé přání splní? Tomu zase nedokážu věřit já ...

Áno, všetko sa splní, iba nie tak, ako si to predstavujeme, ale tak, ako nám to pomôže...

Pak je zbytečný si cokoliv přát. Páč co se nemá splnit, se nesplní a co má stát, to se stane i bez přání :|

Taky jsem zkoušela si přát. V některých oblastech se to plní, ale je oblast kde to nefunguje stoprocentně - mám dost těžce postižené dítě - ale nadprůměrně inteligentní. To dítě prožívá v životě neskutečné utrpení.
Nepřeju si  - uzdravení toho dítěte, ale nefungují ani dílčí přání - částečné zlepšení- ani to, že si přeju zmírnění utrpení toho děcka, moc nefunguje ani přání aby aspoń některý den proběhl klidně.
Pracuju mimo jiné i v organizaci, která pomáhá těmto postiženým a znám mamimky, co jsou na tom podobně.
Taky si přály - ale v této oblasti marně. Všechny co znám, této teorii přestaly věřit.

já mám zkušenosti, nejen moje ale i dalších, že se splní přání -získat lepší bydlení pro to děcko, nebo zázračně sehnat peníze na drahou léčbu, ale už se nesplní přání - aby ta léčba nějak výrazněji pomohla, nebo aby se zmírnilo utrpení toho děcka - a tím pádem utrpení rodičů.

A ty řeči o tom, že je to dáno osudem nebo karmou jsou hezké, když se to člověka netýká, ale rodiče co denně zažívají utrpení, to většinou neberou ani náhodou.
Některým snad pomáhá křesťanství -že nesou svůj kříž.

amely napsal(a):

A ty řeči o tom, že je to dáno osudem nebo karmou jsou hezké, když se to člověka netýká, ale rodiče co denně zažívají utrpení, to většinou neberou ani náhodou.
Některým snad pomáhá křesťanství -že nesou svůj kříž.

A jak to ti rodice berou amely? Jak si to vysvetluji?

Jsou samozrejme na svete veci ktere nelze zmenit zadnym pranim. A prave takove veci potrebujeme umet prijmout takove jake jsou.

Ovsem ale taky pripomenu ze ten komu se neplni ani dilci prani napoprve ,napodruhe na potreti, ten zacne pochybovat (kaze mu to racionalni mysleni) a jak uz tu bylo receno-pochybnost a ztrata viry je hacek a odkloneni od uspechu.

amely,
tuším že to asi nepříjmeš, ale přání se plní ne tehdy, když ty chceš a nebo to tak potřebuješ, ale tehdy, když jsou v souladu s plánem tvé duše.
Je zcela pochopitelné, že bytost, která žije zde, na Zemi, si vůbec nepamatuje, jaký plán si jako duše pro tuto stávající inkarnaci vytvořila. Jenže dokud si na to nevzpomene, prožívá to bohužel tak, že "nese svůj kříž".... Přitom třeba jen prochází těžkou lekcí, která ho má naučit to, co si sám přál zvládnout, tedy pro to dostal ty nejlepší podmínky...
Přijímá se to těžko, já vím.
Zvlášť tomu, kdo pojímá svůj život v mezích: odměna x trest.
Ale to je příliš jednoduché a manipulativní.
Osobně jsem přesvědčená, že tak to vůbec není :jojo:

Navíc přát si, aby se někomi jinému něco stalo či nestalo, to je dost ošidné, protože ten, kdo nezná plán své duše, těžko bude znát plán duše dalších bytostí.

Přát cokoliv mohu jen sobě, protože je to moje zodpovědnost, těm ostatním mohu přát "jen"  lásku, víru a naději :)

Hm. Jak si teda správně přát, když bych moc ráda žila s jedním konkrétním mužem? Nebo tohle je to, co se nesmí?

Je to asi hloupá otázka, ale zajímá mě odpověď. Jak lze i všechno "pokazit". Někdo to třeba vidí, já ne, nenapadnou mě všechny souvislosti. Tak si raději nepřeji ve vztazích nic konkrétního a nechávám to pánu Všehomíra. Kdo zná můj plán duše, protože já si ho taky nepamatuju.

Majkafo, pokud je to v plánu tvé duše, tak s ním žít budeš a ani si to přát nemusíš a pokud není, tak se můžeš"upřát" do omdlení a nic.:lol:
Z čehož mně vyplývá, že je to s těmi přáními naprostá blbost.
Kdysi jsem četla "Tajemství" a tam se psalo, že člověku se dokáže splnit jakékoliv přání, když si umí "správně" přát. A v tom "správně" je ten kámen úrazu. Musíš si totiž přát bez jakéhokoli stínu pochybností. Jenže ukaž mi člověka, který ty pochybnosti nemá. Takže zase nula.
Připomíná mi to větu, kterou nám jednou řekl profesor hospodářského práva : splní se ti to, ale nesmíš pomyslet na růžového slona.
Takže já tyhlety duchovní "návody" na štěstí neuznávám - zdají se jednoduché, ale zjistíš, že podmínky jsou nastavené tak, že je nelze splnit.

Taky mi přijde, že pokud existuje plán duše, tak pak nevím, proč teda přání.
Proto si už nepřeji.
Některá přání se mi splnila, to vím určitě. Ale jak! Říkala jsem si následně, panebože, opravdu jsem si přála TOHLE? A když jsem se zamyslela - opravdu. Prostě jsem nedomyslela všechny nuance a důsledky.
Tak raději nic, protože přání může být dle mého názoru nebezpečnou zbraní u člověka, který si neumí správně přát. :jojo:

Ale to jsou přání na úrovni mé mysli. Jenže já cítím, že mé nitro přání mívá a tomu nijakovsky nezabráním, aby si nepřálo. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Ale když si zase řeknu - vše je přesně tak, jak má být, taková alibistická myšlenka, ale když pomáhá jako berlička, proč ne. Ono to tak asi opravdu je. A pro mě je to v těžkých chvílích i berličkou.
Tak vlastně můžeme být úplně v klidu.
Akorát musím ještě naučit svůj rozum např. při pohledu na vodovodní baterii, aby mi nebleskla hlavou myšlenka - tu baterii už mám ale dlouho, nedejbože aby se rozbila. A šup - baterie je rozbitá. Ale ta myšlenka je tak bezděčná, neumím ji nijak ovlivnit a už je tu. :dumbom::)

Myju si tak v klidu v koupelně klec slečny křečkové a teď mi to docvaklo.
Možná se máme v životě naučit nepřát si. Opravdu žít tady a teď, tuto vteřinu a nepokoušet se řešit přáními svou budoucnost. A žít s pokojem v duši vše, co nám další vteřina přinese.
Možná se máme naučit důvěřovat Bohu, podvědomí, přírodě, plánu své duše, ať už to NĚCO nazveme jakkoliv. Když my si nepamatujeme, že on ví. Takže ví, co je pro nás důležité  a potřebné v tomto životě. "Jenom" to, co nám dává, co nejlépe žít a když nás přivede na rozcestí, poslouchat své nitro a ono nám řekne, kterou cestou pokračovat dál. Když věříme.
Takže vlastně - naučit se věřit a nemít už z ničeho strach?
Protože ON (Bůh...) nás povede, i když my mu budeme občas při poslechu svého ega, když moc křičí, bránit. Tak nás povede oklikou, ale k cíli dojdeme.
Věřím, že ten cíl je dobrý, v našem lidském pojetí dobra. :jojo:
Maximálně "jenom" přát si dobré tělesné i psychické zdraví.

Jéje, to je zajímavá filozofická úvaha nad křeččí klecí. :)

majkafa napsal(a):

...poslouchat své nitro a ono nám řekne, kterou cestou pokračovat dál.

Ano ,naslouchat svemu nitru. :)  Tam je i ta pamet. :)

Mě se nejlíp vyplnila přání, kde jsem měla při představách měla hlavně dobrý pocit. Nevím, jeslti to píšu srozumitelně. Když jsem si třeba řekla, že bych ráda to to a to ale prostě jsem to jen vyřkla, tak to stálo za prd. Ale tam, kde jsem si to vizualizovala, kde jsem měla v těch představách hodně dobrý pocit, tak to pak stálo za to.
Já už si třeba nepřeju např. konkrétní práci ale spíš si představuju, že do té práce přijdu a bude mi tam dobře, půjde mi to samo od ruky a tak. Tenhle přístup se mi zatím vyplatil nejvíc. Je to prostě takové denní snění. A pak najednou mi tam nahoře začnou přihrávat možnosti, jak si za tím jít.

Kromě věcí jako abychom byli všichni zdraví, aby děti v pohodě dostudovaly a našly si dobrou práci a případně bezva partnery, abych zvládla prodej a koupi bytu a přestěhování a nic přitom nezmršila, si přeju jedinou věc: aby se můj BM ke mně vrátil. Jenže nevěřím tomu, že se to splní. Přeju si to už 5 let, ze začátku to mohlo být trochu nadějné, ale jakmile se vzali a narodilo se jim dítě, koupili si dům, tak už to nemá žádnou naději. Nicméně je to moje největší přání. Ale vím, že se nikdy nesplní. :grater:

Ivano, není dobré přát si něco, co zahrnuje jiného člověka, dokonce takhle konkrétně. Nesmíme ho ovlivňovat, manipulovat svými přáními. Můžeme si přát jen za sebe.

Možná se máme naučit se přát si nesobecky a pouze v souladu s plánem své duše ("necukat se").
Protože ten samozřejmě jednou stejně naplníme.
Jenže můžeme ho naplnit za rok, dva, padesát, tisíc......
A vo vo vo tom právě přání jsou :jojo:

BTW Ivano, možná bys se už konečně měla vykašlat na přání, aby se k tobě BM vrátil a spíš bys si měla přát, abys v sobě konečně našla tolik lásky, že se s jeho odchodem smíříš, příjmeš ho a začneš žít svůj života bez něj a sama za sebe.
Myslím, že na tohle přání už Vesmír uslyší a podpoří tě, no a jesli je to nebo není v souladu s plánem tvé duše, to ani nebudu tipovat :)

Ivana napsal(a):

....si přeju jedinou věc: aby se můj BM ke mně vrátil. Jenže nevěřím tomu, že se to splní. Přeju si to už 5 let, ze začátku to mohlo být trochu nadějné, ale jakmile se vzali a narodilo se jim dítě, koupili si dům, tak už to nemá žádnou naději. Nicméně je to moje největší přání. Ale vím, že se nikdy nesplní. :grater:

Jsou samozrejme na svete veci ktere nelze zmenit zadnym pranim. A prave takove veci potrebujeme umet prijmout takove jake jsou.

Nejen. Hlavně je měnit ani NEMÁME! Přát si můžeme cokoliv, co se týká matérie, hmoty a nic, vůbec nic, co se týká konkrétních, živých bytostí.
Jo, Tau, já myslím, žes klepla hřebík, všimla jsme si toho taky: někdy totiž se mi přání plněj jako po másle a někdy ani omylem - a zjistila jsem, že když si udělám výživnou půlhodinku "mám se ráda" tak to funguje a když naopak upadnu do chmur, tak je to v kélu od začátku do konce :cool:
A taky mi funguje spíš ten delší, indiánský způsob - tvař se, jako když už to je. Aspoň na větší věci, jako třeba dům, nebo sušák na prádlo :lol:

Ergo, Ivano, tohle ti prostě fungovat nebude prostě proto, že se tvoje vůle střetne s jeho - tvoje přání s jeho přáním.
Nejinteligentnější formulace, kterou jsem v tomto ohledu našla zní "přeju si najít muže, se kterým mi je dobře po všech stránkách" :)

Lupi, dík za polopatistické vysvětlení.

lupina montana napsal(a):

Nejen. Hlavně je měnit ani NEMÁME! Přát si můžeme cokoliv, co se týká matérie, hmoty a nic, vůbec nic, co se týká konkrétních, živých bytostí. ..........

No jo, ale když se splní nějaké to materiální přání, stejně tím ty živé bytosti okolo budou ovlivněné.  Z toho by vyplývalo, že je možné přáním ovlivňovat člověka skrze hmotu...

haiel teď nerozumím. To materiální si budu přeciž přát pro sebe, ne pro jiného. Pravda, když třebás vyhraju první ve sportce, ovlivní to i jiné, než mě, ale lupi mluvila o psychických přáních. Jaké si např. přeje Ivana, aby se k ní její BM vrátil.

majkafa napsal(a):

Myju si tak v klidu v koupelně klec slečny křečkové a teď mi to docvaklo.
Možná se máme v životě naučit nepřát si. Opravdu žít tady a teď, tuto vteřinu a nepokoušet se řešit přáními svou budoucnost. A žít s pokojem v duši vše, co nám další vteřina přinese.
Možná se máme naučit důvěřovat Bohu, podvědomí, přírodě, plánu své duše, ať už to NĚCO nazveme jakkoliv. Když my si nepamatujeme, že on ví. Takže ví, co je pro nás důležité  a potřebné v tomto životě. "Jenom" to, co nám dává, co nejlépe žít a když nás přivede na rozcestí, poslouchat své nitro a ono nám řekne, kterou cestou pokračovat dál. Když věříme.
Takže vlastně - naučit se věřit a nemít už z ničeho strach?
Protože ON (Bůh...) nás povede, i když my mu budeme občas při poslechu svého ega, když moc křičí, bránit. Tak nás povede oklikou, ale k cíli dojdeme.
Věřím, že ten cíl je dobrý, v našem lidském pojetí dobra. :jojo:
Maximálně "jenom" přát si dobré tělesné i psychické zdraví.

Jéje, to je zajímavá filozofická úvaha nad křeččí klecí. :)

A byl by člověk vůbec ještě člověkem, kdyby ztratil přání a vůbec nic si nepřál? A stal by se jen takovou poddajnou hmotou, která pluje s proudem a jen přijímá vše, co pro ni Osud nebo Bůh (každý ať to nazve dle svého) nachystal?
A je vůbec možné a lidské opravdu s pokojem v duši přijímat vše, co nám příští vteřina přinese? Je vůbec možné s pokojem v duši přijímat například nemoc a utrpení blízkého člověka?

Já bych to vytučněné tak jak je psáno  ani nechtěla.
Osobně si myslím, že si člověk má ponechat svá přání, touhy, snění, a nejen si je přát, ale udělat pro ně maximum.
No a teprve poté, co udělal maximum a víc pro to udělat nemůže, to teprve nechat Osudu či Bohu, jak to dopadne.... A věřit, že  to dopadne pro něj v dlouhodobém horizontu dobře...

majkafa napsal(a):

haiel teď nerozumím. To materiální si budu přeciž přát pro sebe, ne pro jiného. Pravda, když třebás vyhraju první ve sportce, ovlivní to i jiné, než mě, ale lupi mluvila o psychických přáních. Jaké si např. přeje Ivana, aby se k ní její BM vrátil.

No právě. Ivana by na to teoreticky mohla jít tak, že by si mohla přát domeček u móře, jachtičku, hodně peněz vyhrát atd .....a její BM by se k ní možná vrátil. Z vlastního svobodného rozhodnutí, hmm, aniž by ho někdo nějak ovlivňoval svým přáním....  :vissla:  :D

Ale heršvec! Přesně tohle jsem chtěla napsat :lol:
Nojo, Haiel - když je hamížnej....... :vissla: Zase když nechceš, tak ani párem volů, žejo.
Měli jsme odyno velmi výživnou diskusi, podepřenou následně praxí: v debatě jsem plácla, že bych potřebovala Bachovky, které by nějak ovlivnily v určité věci mého muže. Paní přes Bachovky o tom začla uvažovat, tak jsem ji hned zarazila, že to byl jako hloupej vtip. No - jenže ona řekla, že tedy zkusí jedny mně, že třeba když se připozměním já, tak on bude následovat.
Prd a vořech, milí - já jo, on ne :cool::lol: Taková je síla vlastního vnitřního usuzování.

Jo, už jsem si vzpomněla Draku, proč by to nefungovalo: protože ona by si sice přála jachtičku a milionky, to jo - ale jen proto, aby se k ní ten její vrátil - takže TOHLE přání by stejně dominovalo nad jachtičkama etc.

Mno, Lupi, mám zkušenost, že některý věci se projeví, až když se na ně zapomene. Tak abys jednoho krásnýho  dne nebyla těma bachovkama zaskočená :)

To bude těžký.....já si některý věci pamatuju jako slon :rolleyes::cool: Proto mně nefunguje "normální" vosení. Protože to se právě musí zapomenout a to se mi nepovede.

lupina montana napsal(a):

Jo, už jsem si vzpomněla Draku, proč by to nefungovalo: protože ona by si sice přála jachtičku a milionky, to jo - ale jen proto, aby se k ní ten její vrátil - takže TOHLE přání by stejně dominovalo nad jachtičkama etc.

Fungovalo.  Už když by na tom začala pracovat a hezky si to vizualizovat, tak by byla tak přesvědčivá, že by se začalo dařit a kdyby se takto začalo dařit, vynořily by se i onačejší možnosti a radosti a na BM by zapomněla a to ! by byl ten spouštěcí moment! A BM by se objevil! A pak by řešila, kam s ním :vissla:

Móc hezký! :lol::lol::lol:
Nojo - jenže to by se asi vynořil i nějakej onačejší fešák (to víš, ta jachta, to táhne :cool: ) a ten by chodil otvírat...... :vissla: tu vilu u moře.

No vidiš, vždyť když by zrovna byla plně zaujatá onačejším fešákem, mohla by BM velkodušně tolerovat i nějakou onačejší fešandu :)
A je to :)
Tak jsme to tady Ivaně pěkně načaly, teď už si to v pohodě sama doladí :D

Bodejť. Chce to jen správně odnavigovat :cool:
Jdu do peřinek - dobrou s kobrou.
Mmch.....právě jsem zjistila, že jsem šťastně zapomněla, co jsem to chtěla, aby manžel změnil, takže vlastně nevím, jestli to fungovalo, nebo ne. Asi ne, ale co člověk ví :lyssna:

Tak si přej, abys uměla zapomenout všechno, co je třeba zapomenout. To zní hrozně, no ale vypadá to, že člověk, kterej si něco přeje, musí mít ošetřenej každej detail :lol:
Dobrou, vlku.

haiel napsal(a):

majkafa napsal(a):

haiel teď nerozumím. To materiální si budu přeciž přát pro sebe, ne pro jiného. Pravda, když třebás vyhraju první ve sportce, ovlivní to i jiné, než mě, ale lupi mluvila o psychických přáních. Jaké si např. přeje Ivana, aby se k ní její BM vrátil.

No právě. Ivana by na to teoreticky mohla jít tak, že by si mohla přát domeček u móře, jachtičku, hodně peněz vyhrát atd .....a její BM by se k ní možná vrátil. Z vlastního svobodného rozhodnutí, hmm, aniž by ho někdo nějak ovlivňoval svým přáním....  :vissla:  :D

...tak tohle mě připadá jako hodně blbý vtip..... :kapitulation:

Blossom napsal(a):

haiel napsal(a):

majkafa napsal(a):

haiel teď nerozumím. To materiální si budu přeciž přát pro sebe, ne pro jiného. Pravda, když třebás vyhraju první ve sportce, ovlivní to i jiné, než mě, ale lupi mluvila o psychických přáních. Jaké si např. přeje Ivana, aby se k ní její BM vrátil.

No právě. Ivana by na to teoreticky mohla jít tak, že by si mohla přát domeček u móře, jachtičku, hodně peněz vyhrát atd .....a její BM by se k ní možná vrátil. Z vlastního svobodného rozhodnutí, hmm, aniž by ho někdo nějak ovlivňoval svým přáním....  :vissla:  :D

...tak tohle mě připadá jako hodně blbý vtip..... :kapitulation:

Blbý vtip je vytrhávání formulací z kontextu za účelem překrucování.  Nevím, proč máš potřebu vyvolávat dojem, že by se to Ivany mělo dotknout. Něco takového mě vůbec nenapadlo. Snad je jasné, že se jedná o modelovou situaci a nadsázku, proboha :rolleyes:   Se nudíš a potřebuješ zase vydestilovat problém z kdejaké blbiny..:rolleyes:

Blossom napsal(a):

majkafa napsal(a):

Myju si tak v klidu v koupelně klec slečny křečkové a teď mi to docvaklo.
Možná se máme v životě naučit nepřát si. Opravdu žít tady a teď, tuto vteřinu a nepokoušet se řešit přáními svou budoucnost. A žít s pokojem v duši vše, co nám další vteřina přinese.
Možná se máme naučit důvěřovat Bohu, podvědomí, přírodě, plánu své duše, ať už to NĚCO nazveme jakkoliv. Když my si nepamatujeme, že on ví. Takže ví, co je pro nás důležité  a potřebné v tomto životě. "Jenom" to, co nám dává, co nejlépe žít a když nás přivede na rozcestí, poslouchat své nitro a ono nám řekne, kterou cestou pokračovat dál. Když věříme.
Takže vlastně - naučit se věřit a nemít už z ničeho strach?
Protože ON (Bůh...) nás povede, i když my mu budeme občas při poslechu svého ega, když moc křičí, bránit. Tak nás povede oklikou, ale k cíli dojdeme.
Věřím, že ten cíl je dobrý, v našem lidském pojetí dobra. :jojo:
Maximálně "jenom" přát si dobré tělesné i psychické zdraví.

Jéje, to je zajímavá filozofická úvaha nad křeččí klecí. :)

A byl by člověk vůbec ještě člověkem, kdyby ztratil přání a vůbec nic si nepřál? A stal by se jen takovou poddajnou hmotou, která pluje s proudem a jen přijímá vše, co pro ni Osud nebo Bůh (každý ať to nazve dle svého) nachystal?
A je vůbec možné a lidské opravdu s pokojem v duši přijímat vše, co nám příští vteřina přinese? Je vůbec možné s pokojem v duši přijímat například nemoc a utrpení blízkého člověka?

Já bych to vytučněné tak jak je psáno  ani nechtěla.
Osobně si myslím, že si člověk má ponechat svá přání, touhy, snění, a nejen si je přát, ale udělat pro ně maximum.
No a teprve poté, co udělal maximum a víc pro to udělat nemůže, to teprve nechat Osudu či Bohu, jak to dopadne.... A věřit, že  to dopadne pro něj v dlouhodobém horizontu dobře...

Zřejmě jsem to nenapsala dostatečně srozumitelně. Ale jináč to neumím.
Nepřijímám, co Bůh nachystá. Já to totiž žiju. Na plný pecky. A to je jiná.
A myslím, že i nemoc a utrpení blízkého člověka lze přijímat s pokojem v duši. Nemluvím tady totiž o jiných pocitech. Ty jsou samozřejmě taky přítomné. Třeba láska k mému blízkému a prakticky pomoc, ulehčení, jak jen je to pro mě možné, přítomnost u něj,... S pokojem v duši jsem mohla přijímat i srdeční vadu mé dcerky. To se přeciž nevylučuje s tím, že jsem věřila, že to bude OK, že to bude OK po operaci, že jsem tu pro ni,... Pokoj v duši pro mě znamená, že nejsem vnitřně rozervaná, že nespílám za to, co mi život přinesl, že se naopak, i v takové situaci snažím žít a pomoct svému blízkému co nejlépe, jak jenom mohu.

lupina montana napsal(a):

Prd a vořech, milí - já jo, on ne :cool::lol: Taková je síla vlastního vnitřního usuzování.

Lupiš, jakej jinej chceš ještěš důkaz o tom, že po tvém ne a ne a nebude? ;):lol::lol::lol:

lupina montana napsal(a):

Jo, už jsem si vzpomněla Draku, proč by to nefungovalo: protože ona by si sice přála jachtičku a milionky, to jo - ale jen proto, aby se k ní ten její vrátil - takže TOHLE přání by stejně dominovalo nad jachtičkama etc.

Navíc by bylo docela hnusně manipulativní, takže by si mohla přitáhnout i něco, že by zírat nestačila :jojo::jojo::jojo:
Ona se totiž plní SKUTEČNÁ přání, nikoliv ta VĚDOMÁ :jojo:
A kdo nesladí to skutečné s tím vědomým, tak se pak nemůže divit tomu, co pak dostane :P

haiel napsal(a):

Blossom napsal(a):

haiel napsal(a):

No právě. Ivana by na to teoreticky mohla jít tak, že by si mohla přát domeček u móře, jachtičku, hodně peněz vyhrát atd .....a její BM by se k ní možná vrátil. Z vlastního svobodného rozhodnutí, hmm, aniž by ho někdo nějak ovlivňoval svým přáním....  :vissla:  :D

...tak tohle mě připadá jako hodně blbý vtip..... :kapitulation:

Blbý vtip je vytrhávání formulací z kontextu za účelem překrucování.  Nevím, proč máš potřebu vyvolávat dojem, že by se to Ivany mělo dotknout. Něco takového mě vůbec nenapadlo. Snad je jasné, že se jedná o modelovou situaci a nadsázku, proboha :rolleyes:   Se nudíš a potřebuješ zase vydestilovat problém z kdejaké blbiny..:rolleyes:

Tenhle tvůj a lupišin smysl pro humor miluju :lol::lol::lol::lol::lol:

Pandorraa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Jo, už jsem si vzpomněla Draku, proč by to nefungovalo: protože ona by si sice přála jachtičku a milionky, to jo - ale jen proto, aby se k ní ten její vrátil - takže TOHLE přání by stejně dominovalo nad jachtičkama etc.

Navíc by bylo docela hnusně manipulativní, takže by si mohla přitáhnout i něco, že by zírat nestačila :jojo::jojo::jojo:
Ona se totiž plní SKUTEČNÁ přání, nikoliv ta VĚDOMÁ :jojo:
A kdo nesladí to skutečné s tím vědomým, tak se pak nemůže divit tomu, co pak dostane :P

Vždyť to říkám. Marná snaha něco si přát. Korektor "nahoře" ti to dle pravidel proškrtá a máš zase houno.
Jestli se něco doopravdy plní, tak jsou to kratičké vhledy do budoucna, vize, kdy člověku prolítne hlavou něco, co se týká jeho budoucího života a on si třeba řekne "kéž by" a pak na to zapomene, protože neví, že to byl vhled, pokládá to jenom za jednu z myšlenek a nedůležitou a pak se to v reálu stane a on má pocit, že se mu něco splnilo. Ale to nebylo splnění přání v tom smyslu, o jakém tady chtěla být řeč, to on jenom něco zaznamenal ještě před uskutečněním.

haiel napsal(a):

....to on jenom něco zaznamenal ještě před uskutečněním.

:)   

A nebo jinak receno-pamet byla otevrena.

Pandorraa napsal(a):

Lupiš, jakej jinej chceš ještěš důkaz o tom, že po tvém ne a ne a nebude? ;):lol::lol::lol:

No, ještě bych potřebovala certifikovaný potvrzení :cool::lol:

Náhodou! Vědomá přání se samozřejmě můžou plnit - a taky plní. Jen je nesmí brzdit negativa - když se povede člověku brát to skutečně jako hru, tak to funguje.
Komplítly - i s chybama :lol:

Takže - kdyby....KDYBY! si Ivana dokázala jen tak hezounky, bez jakýchkoliv nároků, snít o jachtě, měla by nejspíš jachtu. Jenže to žádá lehkost, lehkost a zase lehkost. Nemohla by si ovšem snít o konkrétním chlapovi, jak se k ní vrací - bez ohledu na lehkost. Kvůli vlastní vůli jeho a kvůli tomu, že ke konkrétním živým tvorům se váží emoce - kdežto když si přejeme "chtěla bych psa" tak v tom nejspíš nebude jiná emoce, než ta lehounká touha.....tedy měla by, aby se to splnilo.
Takhle se nacházejí i poklady, prosím pěkně :) pravé a nefalšované.

jj, lupiš, skutečně VĚDOMÁ Přáíní se plní :jojo:
Jen se musí vědět, jak na to :)

Nojo, vždyť to furt melduju dokola - jako jízda na kole.
Teorie je jedna věc - ale než se přijde na to, jak se drží rovnováha, tak to chvilku trvá. Takže zapalme svíci za vynález bicyklu! :rock:

Pandorraa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Jo, už jsem si vzpomněla Draku, proč by to nefungovalo: protože ona by si sice přála jachtičku a milionky, to jo - ale jen proto, aby se k ní ten její vrátil - takže TOHLE přání by stejně dominovalo nad jachtičkama etc.

Navíc by bylo docela hnusně manipulativní, takže by si mohla přitáhnout i něco, že by zírat nestačila :jojo::jojo::jojo:
Ona se totiž plní SKUTEČNÁ přání, nikoliv ta VĚDOMÁ :jojo:
A kdo nesladí to skutečné s tím vědomým, tak se pak nemůže divit tomu, co pak dostane :P

Mně se vždy splní ta neuvážená a pak nevím,co s nima :rolleyes:.

:offtopic:  Pandora, odkdy jsi chlapeček?? :co:


...to bylo dobrý. než se otočím, už jsi holčička. No jo, holt čarodějnica :)

haiel napsal(a):

:offtopic:  Pandora, odkdy jsi chlapeček?? :co:

A víš, že nevím? Asi od vždycky :lol: Až teď jsem si všimla, že to mám blbě nastavený a změnila jsem to. A vůbec si už nepamatuji, že bych to dávala blbě.
No nicméně to není popdstatné, třeba jsem si jen zase na něco vzpomněla. Ostatně známí čarodějové tvrdí, že žena jsem nebyla několik století a podle toho to taky vypadá :jojo:

Pandorraa napsal(a):

haiel napsal(a):

:offtopic:  Pandora, odkdy jsi chlapeček?? :co:

A víš, že nevím? Asi od vždycky :lol: Až teď jsem si všimla, že to mám blbě nastavený a změnila jsem to. A vůbec si už nepamatuji, že bych to dávala blbě.
No nicméně to není popdstatné, třeba jsem si jen zase na něco vzpomněla. Ostatně známí čarodějové tvrdí, že žena jsem nebyla několik století a podle toho to taky vypadá :jojo:

Jo jo, však už jsem zaznamenala, ale minuly jsme se :)

Pandorraa napsal(a):

haiel napsal(a):

:offtopic:  Pandora, odkdy jsi chlapeček?? :co:

A víš, že nevím? Asi od vždycky :lol: Až teď jsem si všimla, že to mám blbě nastavený a změnila jsem to. A vůbec si už nepamatuji, že bych to dávala blbě.
No nicméně to není popdstatné, třeba jsem si jen zase na něco vzpomněla. Ostatně známí čarodějové tvrdí, že žena jsem nebyla několik století a podle toho to taky vypadá :jojo:

A pamatujes jak jsem Ti psala ze se me libis ,protoze nosis trenky?  ;)

Já jsem taky zjistila, že nejlépe na přání, nebo spíše na směrování - lehké korigování životního směru - pomůže nadšení, víra, optimizmus, a vcítění se do situace, jako že už to je. A v prožitku příjemna.
Docela zvláštní moment jsem si jednou uvědomila - že mi to možná (v jednom příkladu) stačilo. Myslím, že mi stačilo prožít si to vědomí  splněného přání. Ale jen jednou :lol:

A ta přání jsou velmi mošemetná z toho důvodu, že my sami ani netušíme co nám prospěje, co potřebujeme, protože to nevidíme, necítíme, ani netušíme.
Proto je nejstatečnější a nejmoudřejší ze všeho ta přání pustit a důvěřovat osudu (samozřejmě s nasazením vlastního potenciálu).. ale tam já nejsem... :D . Necítím se na to. :rolleyes:
Já jsem zatím jen u těch  jachtiček...:D

taurus napsal(a):

Mě se nejlíp vyplnila přání, kde jsem měla při představách měla hlavně dobrý pocit. Nevím, jeslti to píšu srozumitelně. Když jsem si třeba řekla, že bych ráda to to a to ale prostě jsem to jen vyřkla, tak to stálo za prd. Ale tam, kde jsem si to vizualizovala, kde jsem měla v těch představách hodně dobrý pocit, tak to pak stálo za to.
Já už si třeba nepřeju např. konkrétní práci ale spíš si představuju, že do té práce přijdu a bude mi tam dobře, půjde mi to samo od ruky a tak. Tenhle přístup se mi zatím vyplatil nejvíc. Je to prostě takové denní snění. A pak najednou mi tam nahoře začnou přihrávat možnosti, jak si za tím jít.

ano, já souhlasím, s dobrým pocitem a jaksi uvnitř "vím"

Blossom napsal(a):

majkafa napsal(a):

Myju si tak v klidu v koupelně klec slečny křečkové a teď mi to docvaklo.
Možná se máme v životě naučit nepřát si. Opravdu žít tady a teď, tuto vteřinu a nepokoušet se řešit přáními svou budoucnost. A žít s pokojem v duši vše, co nám další vteřina přinese.
Možná se máme naučit důvěřovat Bohu, podvědomí, přírodě, plánu své duše, ať už to NĚCO nazveme jakkoliv. Když my si nepamatujeme, že on ví. Takže ví, co je pro nás důležité  a potřebné v tomto životě. "Jenom" to, co nám dává, co nejlépe žít a když nás přivede na rozcestí, poslouchat své nitro a ono nám řekne, kterou cestou pokračovat dál. Když věříme.
Takže vlastně - naučit se věřit a nemít už z ničeho strach?
Protože ON (Bůh...) nás povede, i když my mu budeme občas při poslechu svého ega, když moc křičí, bránit. Tak nás povede oklikou, ale k cíli dojdeme.
Věřím, že ten cíl je dobrý, v našem lidském pojetí dobra. :jojo:
Maximálně "jenom" přát si dobré tělesné i psychické zdraví.

Jéje, to je zajímavá filozofická úvaha nad křeččí klecí. :)

A byl by člověk vůbec ještě člověkem, kdyby ztratil přání a vůbec nic si nepřál? A stal by se jen takovou poddajnou hmotou, která pluje s proudem a jen přijímá vše, co pro ni Osud nebo Bůh (každý ať to nazve dle svého) nachystal?
A je vůbec možné a lidské opravdu s pokojem v duši přijímat vše, co nám příští vteřina přinese? Je vůbec možné s pokojem v duši přijímat například nemoc a utrpení blízkého člověka?

Já bych to vytučněné tak jak je psáno  ani nechtěla.
Osobně si myslím, že si člověk má ponechat svá přání, touhy, snění, a nejen si je přát, ale udělat pro ně maximum.
No a teprve poté, co udělal maximum a víc pro to udělat nemůže, to teprve nechat Osudu či Bohu, jak to dopadne.... A věřit, že  to dopadne pro něj v dlouhodobém horizontu dobře...

To "nepřání si" jak popsala Majkafa vnímám  jako nejhodnotnější a vlastně vrchol žití. Myslím, že jsi to samé, co psala majka, popsala na konci, poslední 2 věty.
V žádném případě to není cesta jen beztvaré poddajné hmoty. Není to cesta ležení na kavalci s tím, že co přijde, to přijde, všechno je fuk, všechno je totiž osud..ne
Já to beru tak, že mám nějaký směr, to určitě a tam jdu s maximálním nasazením, třeba je to jen směr žít spokojeně v klidu a míru..nic "velkého", prostě žít naplno, milovat,  radovat se ze všeho a prostě pokorně přijmout to, co se mi do cesty připletlo, i to co se mi nelíbí a nesnažit se tomu vyhnout,  páč nevím, proč to tam JE. :)