Tak se nám starý Babinet chýlí ke konci, na novém se mi moc nelíbí a netuším, jestli si tam zvyknu a proto jsem se rozhodla založit téma ještě tady.

Jsem tak trochu na konci s dechem :(
Bydlíme v rodiném domě, který má dvě samostatné bytové jednotky. V přízemí bydlí máma, v půdní vestavbě já, můj přítel a naše dítě. Oba byty mají vchody zvlášť, přístupné ze dvora, takže z jednoho do druhého se nedá dostat suchou nohou.
S mámou bydlí dva psi. Řízek, což je technicky vzato můj pes, ale mámu miluje, takže se k ní prostě nastěhoval a pak Amálka, což je pes, kterého jsme si pořídili před patnácti lety, když jsme se stěhovaly z Prahy na vesnici. Amálka měla sestru, který víc než před rokem umřela. Všichni jsme si mysleli, že to Amču sebere a půjde nedlouho po sestře. Což byla ovšem chyba. Ten pes má neuvěřitenlě tuhej kořínek. A v tom spočívá můj problém.
Amálka se totiž sama nezvedne, téměř se neudrží na nohou. Neovládá svěrač na 100%. A štěká.
Na každý zaštěkání si já musím vybrat ze dvou variant:
1) přiobléknu dítě, sešplhám se po našich strmých úzkých schodech, proletím s ním dvorem, kde je to totální ledovka a budu doufat, že se nezabijem, zalítnu k mámě, dítě zapnu do kočáru, zvednu psa, dostrkám ho ven, kde s ním budu operovat na dvorku a doufat, že všechno nestihla vyčůrat do kuchyně, zastrkám psa dovnitř, chirurgicky si vydrhnu ruce, vyzvednu dítě a půjdu s ním zas přes dvůr nahoru
2) udělám to samý, akorát dítě nechám nahoře a budu se modlit, aby se mu nepodařilo otevřít zábranu ke schodům, strčit prsty do zásuvky, začít se dusit a jiné podobné katastrofy.
Verze číslo jedna mi zabere asi deset minut. Verze číslo dva trvá dvě minuty., ale musím dolu dvakrát, protože jednou nechám psa na dvoře a pak tam zas pádím ho šoupnout dovnitř. Mezitím kontroluju nahoře dítě.

Štěkání se nedá ignorovat, opravdu to nejde. Je to asi jako kdyby vám někdo kapal vodu z kohoutku na hlavu. Je to naprosto otravný monotóní zvuk. S každým zaštěknutím se ve mně vzmáhá vlna vzteku.

Jen abych Vám dokreslila situaci, dneska v půl jedenáctý ráno jsem za sebou měla devět výprav dolů. Měla jsem počůraný dvoje kalhoty a čtvery ponožky. Pětkrát jsem vytírala.
Za celý den jsem tam byla 35x. Pokud to časově zprůměruju, strávila jsem dole 238 minut. To jsou bez dvou minut čtyři hodiny.

Sprchovat psa už jsem přestala, to jsem jinak dělala třeba osmkrát denně.

Samozřejmě štěká i v noci. Ten koho budí není samozdřejmě máma, která spí dole, ale já a Matylda. Takže mi pes třeba čtyřikrát za noc probudí Matyldu. usnout se v tom štěkotu nedá. Jí se to občas při kojení podaří, já se pak potichu plížím z postele a jdu to dolů řešit. Dřív jsem jí dávala ven, dneska už surově budím mámu, ať si to taky trochu užije. Jenže to je dost k prdu, protože i když jí rozsvítím v ložnici, sundám z ní peřinu a vysvětlím jí situaci, tak se po mým odchodu klidně uloží a psa nechá štěkat.

Podobná situace je tu asi dva roky. Dřív pomáhal děda, jenže ten v květnu zemřel. Od tý doby jsem na to sama. Za celou tu dopbu jsem byla pryč tuším na dva víkendy, jinak mám rpostě neustále službu. O. sice občas bývá přes den doma, ale teď má spoustu práce, třikrát do týdne koncertuje, takže je pryč třeba dva dny. Máma chodí z práce okolo sedmý, osmý. Semtam nějakej večírek, cvičení, nějaká párty, víkend na běžkách. A já se odsud nehnu.
I každou mojí pitomou procházku po okolí poznamenává to, že v duchu počítám, jak to bude po návratu vypadat a co všechno budu muset z podlahy uklízet.

Jako malá jsem byla strašlivě citliva, zachraňovala jsem každýho mravenečka, každýho ptáčka vypadlýho z hnízda jsem se snažila vypiplat a teď? Já už to zvíře nenávidím. Naprosto se ho štítím, když se obšas potácí v mojem okolí, instinktivně ucukávám, aby se o mě neotřelo. Nemůžu jí už ani pohladit. Stačí se na ní podívat a jsem strašlivě nasraná.

A to ani nemluvím o chvílích, kdy prostě potřebuju Matyldu uložit ke spánku a ten pes štěká a štěká a štěká. A já chudáka rozespalý dítě vláčím nahorů a dolů po schodech, strkám jí do kočáru, do postýlky, do kočáru. Nekecám, někdy tahkle akce trvá dvě hodiny a končí jejím histerickým pláčem :(

Vůbec nedokžáu připodobnit, jak se cítím, nevím, jestli si to někdo z vás umí představit. Když s hrůzou čekám na to, kdy se zase ozve psí zaštěkání a já budu muset jít a postarat se o psa. Vztek ve mě úplně kypí, mám sto chutí něco rozmlátit, seřezat psa, že už nevstane, něco o ní přerazit. To jsou chvíle, kdy naprosto přesně chápu, jak se může snadno stát, že ošetřovatel vztáhne ruku na nějakýho bezmocnýho stařečka (prosím, nesklouzněme k tomuhle tématu, samo že to odsuzuju, jen připodobňuju moje pocity). Je mi ze sebe samotný blbě, ale já si doop=ravdy přeju, aby tady ten pes už nebyl. Krk se mi svírá hrůzou, když si uvědomuju, že já přeju někomu smrt,a le je to tak. Já už prostě nemůžu. Mám 48 kilo, ten pes má přes dvacet. Já pořád hubnu, stěží ho utáhnu.
Na další dítě ani nemůžeme pomyslet, jak bych to tu asi zvládala?

Někteří z vás si možný vybaví, že už tu podobná situace byla, že jsem se takhle starala o babičku a že jsem tu skuhrala jak sjem na to sama, jak rodina nepomůže a podobně... To že se opakuje podobná situiace mi má pravděpodobně něco naznačit. Nejspíš to bude něco ve smyslu toho, že bych měla slevit ze svého pohodlí a ohlížet se víc na druhé? Nebo že jednou budu taky stará a bduu ráda, když se o mě někdo postará?
Potřebovala bych nějak posunout...

Ale co bych hlavně potřebovala je najít ventil tomu strašnýmu vzteku, co mám uvnitř. Už je to na takový úrovni, že i když jsem třeba přes den u kamarádky, tak ta hladina neklesne, jakmile doma uslyším psí štěkot jsem zase tam, kde jsem byla. Jen se to ve mě víc a víc kupí a já nevím, jak to ze sebe dostat. K žádnýmu sportu se nedostanu (O. není doma a Matyldu prostě nikomu jinýmu nenechám). Na O. to vyřvávat nechci. Mimochodem, i on to nese hrozně a to oproti mě je velikej flegmatik a vydrží toho hodně. Ale poslední dobou i on práská dveřma, nadává jak špaček a na psa řve.

Máte někdo radu jak upustit vztek? Jak se smířit s tím, že pes prostě je a bude a já s tím nic neudělám?

Jen ještě pro úplnost dodám, že můj názor je, že Amálka by se měla utratit. na nohou se skoro neudrží, vráží do věcí, nevidí, neslyší, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku.  Kdykoliv se na tohle téma pokusím bavit s mámou, začne mě víceméně citově vydírat. používá věty typu "Ty chudinko moje malá, všichni tě chtějí zabít, ale neboj se, já tě nikdy nedám" a "já prostě nepůjdu k veterináři a neřeknu mu: ´náš pes chodí, žere, ale jenom trochu štěká, tak ho zastřelte´".
Možná vypadám jen nestkutečnej necita, ale abych řekla pravdu, ona v tom nežije ani způlky jako já.

Pokud vám to řpijde jako moc vtipná historka, prosím, zasmějte se tomu zítra spolu s kolegyněmi u kafíčka, ale nesmějte se mi tu nahlas. Já už fakt nejsem daleko od toho zastřelit toho psa na dvoře (revolver mám).

Tak a teď do mě....

Def,
může to znít blbě: ale co když ti tyto příhody naopak mají ukázat, že se musíš nejprve postarat sama o sebe, začít logicky uvažovat a stát si na svém názoru?

"....na nohou se skoro neudrží, vráží do věcí, nevidí, neslyší, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku."

Defi,kdyz jsem cetla tohe okamzite me napadlo ze ten pes zit dlouho nemuze.

Tuli - já prostě pokaždý vysrabím, když s mámou mluvím. Ona teď během tří let přišla o oba rodiče, o jednoho psa a podle mě se prostě upnula na Amálku. I když si myslím, že si vybrala toho nejhoršího, na koho se upnout mohla, protože její čas se taky krátí. Myslím, že mámě by se i ulevilo, kdyby to někdo rozhodl za ní, ona na to rozhodnutí podle mě nemá. Ale já zas nevím, jestli jsem v pozici, abych tohle rozhodnout mohla. Když k tomu přičtu Vánoce, atd... :( Nevím, nevím.

Hir - No, to jsme si mysleli všichni. Jenomže takhle už přežívá opravdu víc než rok. A myslím, že by takhle mohla vegetovat ještě dlouho. Mám dokonce nepříjemné tušení, že jestli se nám v příštím roce podaří dokončit barák a přestěhovat se, tak já každý ráno seberu dítě a půjdu pěkně zpátky sem, starat se o psa :(

Defi,když se o zvíře staráš jenom ty,rozhodni se sama,jak situaci budeš řešit. Co bych udělala já v první řadě by bylo,že bych psa nechala prohlédnout veterinářem.Protože píšeš,že na nohou se skoro neudrží, vráží do věcí, nevidí, neslyší, občas zvrací krev, občas krvácí z konečníku a to je velmi vážná situace. Pomineme -li tvé psychické rozpoložení, kdy si přeješ smrt pro zvíře,je to totiž možná správná myšlenka. Fenka je stará,nemocná,může štěkat i proto,že má bolesti a trápí se. Ať už to vnímáš celé jak chceš, dej na radu a doporučení odborníka. Já mám našeho starého psa ráda,ale jakmile budu mít jednou pocit,že se týrá,necháme mu píchnout injekci. Nedovolím,aby se trápil.

Teda Def to je síla. Fakt. Naprosto mi nepřijde, že bys to nějak přeháněla, byla necitlivá nebo se potřebovala naučit obětovat pro druhé.
t
Spíš si potřebuješ začít dávat hranice toho, co uděláš pro druhé a co už ne. Protože jsi ve stavu, kdy dáváš víc než jsi schopná a ochotná, a jsi z toho na zhroucení.

Maminka je teda poklad. Sama se nepostará, ale od tebe to čeká, psa utrati nedá, no bodejť, když s ním nemá práci. Toho psa je mi líto, měli jsme taky 16 let starého psa, vím, jaká je to práce a vím jak je těžké se smířit s jeho odchodem, obzvlášť když nepřijde sám a je mu potřeba pomoct. Pokud sama vidíš, že nejlepší řešení i pro psa by bylo nechat ho utratit, navrhuji tři řešení:

1. Varianta mírná: sednout si s mámou, vysvětlit, že už na to nemáš a že už se o psa starat nebudeš. Ať buď zařídí nějakou jinou péči, nebo souhlasí s utracením. Je to tvůj pes, veterináře zavoláš sama, postaráš se o všechno, ale dál nemůžeš.

2. Varianta drsná. Přestat se starat (možno aplikovat po variantě 1, pokud s maminou nebude řeč). Vydržet jeden den (nebo jen odpoledne) ignorovat štěkot, nebo jít pryč a nechat psa napospas osudu. Po návratu nic neuklízet, ať si to maminka vyžere. Opakovat, dokud maminka nepřistoupí na nějaké řešení. Pes je ale u téhle varianty chudák a nepředpokládám, že bys na to měla žaludek.

3. Varianta finální, rychlá a mírně záludná: až budeš zase doma sama, zavolat veterináře a domluvit, že přijede dát uspávací injekci. Pro psa  to bude vysvobození, pro tebe taky, budeš mít po starostech a chudák pes po trápení. Mámě nemusíš nic říkat ani předem, ani potom - taky prostě může najít psa mrtvého.

Myslím, že jednu z těchto věcí budeš muset udělat, a nejvíc se klaním k variantě 3. Přestaň se ohlížet na to, co si myslí mamka, protože když nepřikládá ruku k dílu, tak nemá rozhodovací pramovoc, tečka. Obzvlášť, když je to tvůj pes. A na její citové vydírání se vykašli, ona si prostě jen myje ruce....

Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.

Dafi,
ja chapu Tve obavy :)  Pes je ale podle mne vazne nemocny pokud zvraci nekdy krev a obcas krvaci z konecniku.
Pokud  s timhe kravacenim preziva uz pres rok tak to cumim taky.

Amalka je Tvuj pes ,to ty jsi ho privedla domu?

Definitiv napsal(a):

Podobná situace je tu asi dva roky. Dřív pomáhal děda, jenže ten v květnu zemřel. Od tý doby jsem na to sama. Za celou tu dopbu jsem byla pryč tuším na dva víkendy, jinak mám rpostě neustále službu. O. sice občas bývá přes den doma, ale teď má spoustu práce, třikrát do týdne koncertuje, takže je pryč třeba dva dny. Máma chodí z práce okolo sedmý, osmý. Semtam nějakej večírek, cvičení, nějaká párty, víkend na běžkách. A já se odsud nehnu.

Def, beruško, ta vytučněná věta mě teda praštila do očí. Já bych to viděla takhle: tvůj prvořadý úkol je starat se o vlastní dítě, to má absolutní prioritu. Pokud nezvládáš ještě péči o starého nemocného maminčina pejska, nenakládej si to na sebe - tak holt bude maminčina kuchyň počůraná, a maminka si to bude muset uklidit, až přijde, přece v tom nebude bydlet (například místo cvičení či párty). Třeba tím také změní názor na uspání pejska. Vím, o čem mluvím, nám v létě takhle umíral pejsek, k životu to nebylo, ale pořád jsme se tomu uspání bránili. Došlo to tak daleko, že jsme mu dávali pít injekční stříkačkou - dnes, zpětně, vím, že jsme mu to milosrdenství uspání měli poskytnout dřív.
Říkám si, proč si na sebe vlastně dobrovolně nakládáš víc, než je nutné?

Definitiv napsal(a):

To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.

Defi ,neni to jezevcik?

Tohle co popisuje znam a pes se rozhodne trapi.

Def tak je fakt že pokud už takhle žije rok, tak zrovna na vánoce bych ji neutrácela s ohledem na mámu. Pokud by ses ale třeba rozhodla, že to podniknete v lednu, bude pro tebe psychicky mnohem snadnější do vydržet, protože víš, že už se to blíží ke konci. Na té tvé práci je hlavně frustrující to, že to nemá konec - podle mě by ti s tím vztekem pomohlo, kdybys věděla, že v lednu už tu Amálka nebude.

Jen ještě upravím - nejedná se o mýho psa, tam bych rozhodla a na mámu bych se (v rámci mezí) neohlížela. Jedná se o psa, kerýho jsme pořídily společně s mámou, když jsme se stěhovaly před patnácti lety z Prahy. Já jsem pak během sutdíí bydlela jinde, takže pes je defacto mámy.
A taky jsem jí asi nasadila trochu psí hlavu. Ona se samozdřejmě stará. V rámci možností. Já už se naučila psa nesprchovat a nechat to na ní, ať si ho vysprchuje až přijde domu, co já se s ním budu cpát šestkrát denně do sprcháče.

Občas skutečně na den zmizím, ale musím říct, že mi je líto sousedů. jsou to taky lidi a za nic nemůžou. A i když nemáme společnou zeď, tak ten štěkot prostě slyšet je :(

Ronjo - já mám základní problém s tím, že NEVÍM jestli je jeho stavna utracení. Nedokážu to posoudit a máma mě samozdřejmě nahlodává k tomu, že psovi vlastně vůbec nic není a může tu ještě několik let spokojeně pobývat... dokud já nepadnu...

Definitiv napsal(a):

Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.

Proboha,to je hrůza!!!! Co to je za doktora,že stav posuzuje pouze podle toho,že má čistý poslech. O čemž navíc pochybuji,protože je to starý pes. Copak byl slepý a neviděl celkový stav? Proleženiny má otevřené???? Určitě se trápí,je slabá,padá chudák ze schodů.....to zvíře nemůže samo rozhodnout. Tenhle stav není k žití.Zavez ji k jinému veterináři ať ukončí nejen její trápení.....kdyby jí bylo 5,ale 15!!!!!! Nemusíš si připadat jako její vrah,za téhle situace já jiné řešení nevidím....

1. Varianta mírná: sednout si s mámou, vysvětlit, že už na to nemáš a že už se o psa starat nebudeš. Ať buď zařídí nějakou jinou péči, nebo souhlasí s utracením. Je to tvůj pes, veterináře zavoláš sama, postaráš se o všechno, ale dál nemůžeš.

2. Varianta drsná. Přestat se starat (možno aplikovat po variantě 1, pokud s maminou nebude řeč). Vydržet jeden den (nebo jen odpoledne) ignorovat štěkot, nebo jít pryč a nechat psa napospas osudu. Po návratu nic neuklízet, ať si to maminka vyžere. Opakovat, dokud maminka nepřistoupí na nějaké řešení. Pes je ale u téhle varianty chudák a nepředpokládám, že bys na to měla žaludek.

--------------------------------------

:jojo:

Ronja napsal(a):

Def tak je fakt že pokud už takhle žije rok, tak zrovna na vánoce bych ji neutrácela s ohledem na mámu. Pokud by ses ale třeba rozhodla, že to podniknete v lednu, bude pro tebe psychicky mnohem snadnější do vydržet, protože víš, že už se to blíží ke konci. Na té tvé práci je hlavně frustrující to, že to nemá konec - podle mě by ti s tím vztekem pomohlo, kdybys věděla, že v lednu už tu Amálka nebude.

Na Vánoce to určitě neudělám, i když už teď mám hrůzu z toho, že máma bude hctít trávit štědrý večer dole, protože je tam stromeček a můžeme se tam dívat na pohádky. Já tam nechci, protože i přes všechny možný vonítka to tam prostě smrdí (já jsem dokonce hadrama ucpala tepelný vývod z krbu co máme nehodru, protože to smrdělo až k nám!) a navíc tam nenechám Matyldu se batolit po podlaze, na kterou je denně sr/chc a občas krváceno, že :(
Nahoře ovšem není televize a stromeček, takže se máma bude nasírat a já blbka nejspíš ustoupím a chudák Matylda stráví Vánoce v kočárku :(

Jak jsem stará, tak jsem blbá. Měla bych se za sebe začít trochu víc rvát.

Ohledně utracení, jsem hrozně nerozhodná. jse v tomhle srab, vím to. Je to rozhodnutí, který senedá vrátit. A co když je tomu psoi dobře? Co když nic nevnímá a jen já si myslím, že trpí? Teď už třeba asi dva dny zase jí, předtím jí máma musela krmit rukou... tak nevím, zas nevím

hirondel napsal(a):

Definitiv napsal(a):

To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.

Defi ,neni to jezevcik?

Tohle co popisuje znam a pes se rozhodne trapi.

Je to erdelteriér.

S mámou už jsem si sednout zkoušela. Vysvětlila jsem jí, že už jsem vážně na pokraji sil a že to prostě dlouho nevydržím. A že se bojím, že mi skutečně jednoho dne rupne v kouli a toho psa zastřelím. Odpovědí mi bylo to, co jsem psala v prvním příspěvku. Že ona tedy rozhodně nepůjde v veterináři a neřekne mu, že chce utratit psa protože štěká. Klasicky se jí povedlo ze mě udělat úplnýho vola, kterej si stěžuje na naprostý maličkosti.
Ale abych jí nekřivdila, občas mi řekne, že ví, že já to mám nejtěžší. Jenže, to je mi jaksi k prdu, že?

Na den zmizet nepomůže. Musela bych být pryč tak 14 dní. V těhlech zimách to venku neprocourám... A jediný, jak docílit toho, aby si to máma uvědomila bby byla skutečně moje naprostá absence. Což se prostě nedá, protože Matylda prostě musí večer chodit spát, což znamená, že se musíme v určitou hodinu dostat domů. No a většinou je to dřív, než dorazí máma. A pes bude štěkat, a já budu muset vyřešit, aby neštěkal, protože jinak malá neusne...a jsem v pasti...

A nemůžeš někam odjet na těch 14 dní? Jakože by sis odpočinula, dala si nervy do pořádku.. já tě fakt chápu, byla jsem před deseti lety v podobným stavu, a to na tom byl pes o dost líp.. A máma by možná líp chápala, o čem to celý je.. :pussa:

Kubu - vlastně ani nemůžu. Není kam. Pokouším se urvat alespoň týden na horách, ale to bude tak v únoru nejdřív...

To teda vydržíš hodně. Jestli ono to nebude u vás o tom, že čím víc uneseš, tím víc se na tebe naloží. Definitiv, ty jsi především máma a pak  partnerka a pak máš taky jiný povinnosti a pak teprve můžeš být ošetřovatelkou psa.  Jestli není tvojí mamce jasný, že by ses měla věnovat především děcku (potažmo se postarat i o svoji psychickou pohodu, protože odtud se odvíjí to podstatný), tak by to mělo být jasný tobě. Máš rodičovskou odpovědnost, čas, který můžeš věnovat holce, se nikdy nevrátí. O čem to je, když jseš jenom rozvibrovanej uzlík nervů.  Pes už si svoje odžil. Podle stavu, který popisuješ, už se nějaké zlepšení očekávat nedá. A jistě taky trpí.  Přikláním se k variantě 3, kterou navrhla Ronja.  Mamka k tomu evidentně nemá sílu a když ty ještě denodenně funguješ, tak si asi říká, že ono to ještě nějakou chvíli půjde. Ale ono už to nejde. Tak se s tím holt bude muset vyrovnat, není malá holčička.  To, že v minulých letech přišla o oba rodiče i jednoho psa ji neopravňuje k tomu, aby vystavovala dceru (s malým děckem) takovýmu teroru.  Vyřeš to, jak je třeba a nic si nevyčítej.  Amálka by s tím určitě souhlasila. Vždyť ji to taky musí trápit, že se trápíš.

Definitiv napsal(a):

Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.

Definitiv, jakým způsobem ji ten veterinář vyšetřoval, proboha?!?
Ty tady popisuješ zvíře v posledním tažení - krvácí z konečníku, neudrží ani moč, ani stolici, zvrací krev, má proleženiny, neudrží se na nohou a on usoudí, že "má srdce jako zvon" :co: Já nejsem veterinář, nechovám psy, ale kočky, avšak podle toho, co jsi tu popsala to zvíře musí mít přinejmenším nádor buď ve střevech, nebo na důležitých vnitřních orgánech. Změň veterináře, jeď s ním někam jinam, ale to zvíře nenechávej takhle trápit :grater:!!!

Já si myslím, že by byla ideální var. 3 podle Ronji. Nejšetrnější vůči všem. Prostě to musí někdo rozhodnout, máma to nejspíš nebude, takže Ty jseš jediná.
Není to o vzteku, je to o hranicích. Říct si prostě "a dost, já to potřebuji mít jinak"

moc držím palečky......nevím ale na co konkrétně

měli jsme psa....13 let....pak umíral....manžel si s ním lehl na zem do spacáku, tiskl si ho na břicho....a tak spali.....máme hrobeček na zahradě

na dalšího psa prostě nemám.....byl jedinečný.....

Ješiš holka... váš veterinář je v.ů.l. A ty sežeň nějaké prášky na spaní a psovi to dej, ať spí aspoň v noci, když neseženeš tak zkus ze 2 Kinedryly. A po vánocích k jinému veterináři ne na prohlídku, ale s prosbou o utracení - nejlépe se tam dohodni předem telefonicky.

Def - i já bych se přimlouvala k variantě číslo 3. A možná se Ti trošku uleví,když vyhledáš jiného veterináře, který Ti řekne, jak pejsek je nemocný na smrt a že se trápí. Pak už to pro Tebe bude "snadnější" v uvozovkách rozhodování.

Já bych řekla, že to není prioritně o tom psovi, ale o tom, že si neumíš nastavit hranice. Tvoje dítě tím trpí (proč to vlastně dopustíš a suneš ho na druhou kolej?), a tenhle vzor okouká a bude kopírovat, až bude starší....hezkej softvér, co?
Udělejte si vlastní malý stromeček, miminko vlastně ani ještě neví, co jsou to vánoce....pusťte si pěknou hudbu, mamince dojděte jen popřát.....to by nešlo?

Pro pejska se přimlouvám za jiného veterináře, protože podle popisu je vážně nemocný - tohle všechno musí mít nějakou další příčinu a pokud by veterinář jí odhalil, byla by snad i máma přístupná k jejímu řešení.

Def, ty si neumíš nastavit hranice... Obětuješ sebe a vlastně i pohodu svého dítěte kvůli mámě, která s tebou krásně manipuluje - tě zná a ví co na tebe platí...
Vánoce bych vyřešila stromečkem a večeří u vás nahoře, na které bych mámu pozvala. Přijde, nepřijde - to už je její problém. Chápu, že by to pro tebe bylo hodně náročný psychicky, ale myslim si, že je to důležité a dospělé rozhodnutí. Přece je důležitější tvé dítě než to, abys vyhověla mámě...

Def, myslím, že by pro všechny, i pro pejska bylo vysvobozením utracení, byť je to jakkoliv smutné. Akorát se trápí.

Def, jen chci říct, že podle mě taky v tuto chvíli je varianta zkrácení utrpení psovi veterinářem na místě.
Primárně proto, že ten pes se trápí, teprve v druhé řadě proto, že to prostě už takto dál prakticky nejde.

Vím, co to je: Před 6 lety nám touto dobou náhle onemocněl pes, do té doby zdravý jako řípa, 7 let starý. Zvracení, průjem, rychlé ubývání na váze... Veterinář řekl, že má naprosto zničené ledviny, což může být způsobeno:
1/ infekcí - ta jediná se dá léčit
2/rakovinou
3/nějakou otravou
Držela jsem se poslední naděje a psa vozila 1 - 2*denně na injekce 16 km k veterináři (kdyby to byla varianta 1). Evidentně to nezabíralo, psovi bylo hůř a hůř. A do toho Vánoce, a jak píšeš - uklidit to vše, vydezinfikovat sebe i byt, pak chvíli něco doma poudělat a znova vše stále dokola, několikrát denně.
Pes už jen ležel a smutně koukal. Štědrovečerní noc už jsem ho chodila jen hladit a upřímně říkám - přála jsem si, ať už to skončí, ať už raděj umře... To přesto, že jsme ho měli moc rádi, samozřejmě...
Na Boží hod ráno jsem zavolala veterináře. Zkrátil mu utrpení, vzala jsem psa do náručí, on mu dal injekci a pes mi v půl minutě v náručí umřel. Co to tady píšu, brečím, smutné vzpomínky jsou sviňa....
Veterinář mě tehdy utěšoval - vidíte, umřel neobvykle rychle, bylo v něm života už jen maličko... Takže na Boží hod dopolende jsme se synem na zahradě kopali psovi hrob....
Kombinace Vánoce+ umírající pes je příšerná.

Doporučuju - jestli to osud nevyřeší přes Vánoce sám, po Vánocích povolejte veterináře.
A jestli to maminka nechápe, tak ať se tedy stará ona. Ty máš na starost malé dítě a to je přednější.

No nevím, jestli je tady někdo, kdo by chtěl ke konci života zažívat to, co ten pes...Takže bych to s tím utracením před vánoci zase tolik nedramatizovala.  A Definitiv bude mít svátky na ho.no tak jako tak. Buď to bude o nešťastném stavu Amálky nebo o mamince, jejíž reakce se Definitiv tolik bojí.  Pro psa by vysvobození nejspíš bylo tím nejhezčím dárkem.

majkafa napsal(a):

Def, myslím, že by pro všechny, i pro pejska bylo vysvobozením utracení, byť je to jakkoliv smutné. Akorát se trápí.

plus si myslím, že ak svoju dcérku kojíš, tak pri tom životnom štýle, ktorý teraz vedieš, či skôr šprintuješ, si na najlepšej ceste došprintovať k strate mlieka.

PS. Minulý rok som aj ja prišla o psieho člena rodiny, musela som rozhodnúť a dať ho uspať po 13 rokoch spoločného života. Bol chorý pol roka, šlo to z kopca rýchlo a ja som stále čakala na nejaký zázrak. Teraz mám aj výčitky, že dva-tri mesiace to už bolo aj pre neho veľké trápenie a bolestivé, že som to mohla urobiť skôr. Stále mi je za ním smutno a nie je deň, aby som na neho nemyslela.

Definitiv napsal(a):

Rejko - u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou.
Podle mě se musí trápit. Podle mámy jí nic nechybí....
To že má proleženiny (a ne jen na kloubech), to že když jí člověk zkusí postavit na nohy, tak se jí zadní kroutí tak, že se ve stoji neuvdrží, to, že když se konečně rozhýbe, tak jde bokem a zadek jí ujíždí, nohy podklesávají, to že několikrát spadne ze schodů, prtože prostě nedokáže jít rovně tam kam by chtěla - to je podle mámy senilita.

Def, změnila bych veta, hned bych jela někam jinam na konzultaci (to minimálně).
Jinak se ti vůbec nedivím že trpíš a je mi teda především toho psa neskutečně líto, protože ten tím asi trpí nejvíc. Shodou okolností je to dva týdny, co tchýně nechala uspat babiččina pejska, 14ti letého oříška, který začal čůrat krev a poštěkávat a kňučet. Veterinář konstatoval, že to je nádor v pokročilém stádiu a navrhl pejska uspat. Bylo to fakt hrozný a náhlý, všichni jsme to ořvali, ale jsme strašně rádi, že prožil dlouhej a hezkej život a v jeho závěru netrpěl tak, jako teď vaše Amálka. Vem si, že jestli je na tom takhle špatně už přes rok, že to je jako kdyby člověk trpěl 5-7 let v podobném stavu, podělával se, neudržel se na nohou a do toho měl ničím netišené bolesti. V takovém stavu člověk o prodlužování mizérie nestojí a pes určitě taky ne!

Asi je to Def čistě v tvých rukou, máma nebude schopná udělat rozhodnutí. Asi bych to prostě udělala za jejími zády a postavila ji před hotovou věc (=amálka dneska dopoledne zemřela, tečka). Jakkoli bych v ničem jiném nikomu nic za zády neudělala, v tomhle případě jde především o to zvíře, ne o city tvojí mámy - její bolest zmírnit půjde, ale Amálčina ne.

Změňte veterináře a přístup. Jestli fenečka neumírá, ať je léčena (alespoň paliativně, to snad jde i u psů), jestli umírá, nechte ji umřít. Ulehčit trpícímu je snad normální i před vánoci.

haiel napsal(a):

No nevím, jestli je tady někdo, kdo by chtěl ke konci života zažívat to, co ten pes...Takže bych to s tím utracením před vánoci zase tolik nedramatizovala.  A Definitiv bude mít svátky na ho.no tak jako tak. Buď to bude o nešťastném stavu Amálky nebo o mamince, jejíž reakce se Definitiv tolik bojí.  Pro psa by vysvobození nejspíš bylo tím nejhezčím dárkem.

Tak tak :jojo:
Amálka má nejen tuhý kořínek, ale hlavně velkou trpělivost s vámi dvěma: s tebou Def a s tvou matkou. Asi vás obě moc miluje.... Takže je podle mne nejvyšší čas, abyste si to mezi sebou holky vyřešily a konečně té statečné bytůstce dovolily umřít.
Taky si myslím, že rozloučit se s ní, poděkovat a nechat jí uspat, pro ni bude ten nejhezčí dárek :jojo:

Já jsem zažívala podobný příběh s mými prvními kočkami, co jsem si pořídila ještě jako dítě a zůstaly u matky. První historka - čekala jsem na převzetí bytu, bydlela jsem u matky a měla první dítě. Do toho mi onemocněl mladší z kocourů, takže jsem to dělala stylem - nakojila jsem dítě o půlnoci, vzbudila jsem matku a šlo se na kocoura dát mu prášek, protože Filípek byl nezvladatelný a prášek mu musel být vecpán za asistence dvou osob. Uložila jsem kocoura, umyla jsem si ruce a poškrabaná jsem vstávala za čtyři hodiny na kojení dítěte.

Dopadlo to tak, že oba dva kočičáci se dožili požehnaného věku - 18 a 16 roků - a napřed onemocněl první na rakovinu střev. I přes lékařskou péči mi bylo doporučeno ho utratit. Matka vyváděla, osočovala mě z bůhví čeho, ale nakonec se s odchodem kocourka smířila. Bohužel - za rok se opakovala situace znovu - mladší kocour přestal žrát a byl mu diagnostikován nádor na játrech. I u tohoto zvířátka jsme dělali, co jsme mohli, vozili jsme ho k veterináři, kupovali mu léky, za ošetření jsme už tenkrát zaplatili přes 7.000,- Kč, ale ani nadstandardní péče k ničemu nevedla - veterinář sám naznačil, že nádor je už tak pokročilý, že se nedá nic dělat, kocour byl na lécích a na umělé výživě a kdybychom ho násilím udržovali naživu, Filípek by doslova a do písmene zemřel hlady. Matka viděla, že děláme, co je v našich silách, veškerý nadstandard jsem samozřejmě hradila já, a tak jenom tiše oplakala, když jsem Filípka odnesla na veterinu, doprovodila ho na poslední cestě a domů jsem přinesla prázdnou přepravku :grater:

Já Ti to píšu, Def, proto, že váš pes nepochybně trpí a zájem zvířátka by měl být určitě podle mě nadřazen falešnému soucitu a falešným ohledům "nekazit mamince Vánoce" :jojo: a pokud máš toho pejska aspoň trochu ráda, řeš to!!! Vyhledej jiného veta, nech pejska vyšetřit a pokud bude třeba, dopřej mu bezbolestný a rychlý odchod z tohoto světa. Maminka u toho být nemusí, postav ji zkrátka před hotovou věc, uděláš to pro dobrou věc a blaho zvířete!!!

Díky všem moc za rady, čtu to pocitvě, několikrát a zvažuju a zvažuju....

Myslím, že už jste asi všichni poznaly, že jsem pořádná posera co se mámy týče. Ona mě vychovala sama a opravdu se mnou nejspíš dokáže manipulovat, ale tak dokonale, že to prostě nikdo kolem nevidí, ani já ne.

Já mám prostě hrůz z toho, že třeba nadsazuju moje pohodlí před životem psa. Co když se opravdu netrápí? Máma jí semtam nějakej prášek proti bolesti dává, už zase nezvrací a zvládne se i sama najíst. Nekrvácí...

Na veterině jsem s mámou nebyla, byla jsem doma s malou. Takže vlastěn nevím vůbec, co se tam dělo. Ono asi krom toho, že tam máma psa musela přinést, protože by tam nedošel,to na doktora nemuselo působit tak zle. pes je vcelku čistej, umytej, má sice pár proleženin, ale nejsou zatím nijak drastický. Že je slepá a neslyší, to ej stářím a léčit se to nedá. No a pak stačí třeba neříkat úplně všechno.

On to nebyl veterinář, ke kterýmu jsme klasicky chodili, tomu původnímu máma nevěří. Zdá se jí, že psa dostatečně neprohlídli a neléčili (no, on opravdu řekl, že s takhle starým psem nemá smysl nic moc řešit a napsal prášky na bolest). Zatímco teď byla na soukromý klinice, kde to prostě asi berou jinak.
Nebo nevím.

Zkusím sem zavolat veterináře, aby jí viděl v přirozeným prostředí. Aby viděl, jak to vypadá, když se ten pes probudí a nedokáže se půlhodiny udržet na nohou. To bude asi můj první krok.

Pan - s ohledem an moje pocity absolutně nechápu, proč by Amálka zrovna mě milovala. Seslala jsem k ní tolik špatných myšlenek, že se doopravdy stydím. Asi zůstává jen kvůli mámě.

Hm ... takže teď vyplývá na povrch, že jsi TY OSOBNĚ vůbec se psem u veterináře nebyla, byla tam s ním Tvoje maminka a ta Ti mohla leccos zamlčet. Mně to bylo hned divné, že by psovi v tomhle stavu vet POUZE poslechl srdíčko, sdělil, že pes má srdce jako zvon a poslal chovatelku s takhle zbědovaným zvířetem domů a nic neřešil :jojo:
Budeš muset vzít situaci pevně do svých rukou a jednat s veterinářem Ty, jinak se nedozvíš, jak to se psem ve skutečnosti je.
Nechci malovat čerta na zeď, ale maminka Ti zřejmě zamlčela pravý stav věci. Pravděpodobně se dozvěděla, že psa už nemá cenu nijak léčit, protože má nějakou neřešitelnou diagnózu a veterinář jí i možná naznačil něco o uspání, načež se matka zděsila, psa odvlekla z ordinace a Tobě nakukala, že je pes jako rybička, i když se chudák už sotva drží na nohou. To je ten falešný soucit se smrtelně nemocným zvířetem, kdy ho chovatel nechává trápit, zvíře nežere, sotva se potácí, ale majitel se zuby-nehty brání ukrátit mu milosrdně utrpení a nechává ho živořit tak dlouho, dokud zvíře samovolně neuhyne :dumbom:

Tak veterinář je v ordinaci od tří, zkusím ho přemluvit, jestli by se tu dneska nezastavil, aby posoudil její zdravotní stav. Pak teprv budu řešit co dál.

Před chvílí jsem mluvila s mámou, Amálka žádný prášky na bolest nedostává, dává jí pouze nějakou kloubní výživu. Máma si nemyslí, že by jí něco bolelo. Tak nevím.

Třeb ji opravdu nic nebolí, ale určitě musí být zesláblá tou neustálou ztrátou krve, i to může být důvod, proč se nepostaví na nohy .... Ale myslím si, že je třeba se k tomu a k sobě nějak postavit.

Def, já z toho cítím manipulaci na dálku, ale ono je to zvenku vidět lépe. On tě ten pejsek nutí si vymezit vlastní prostor.
Je možné, že mámě veterinář řekl, že žádná léčba už není možná a máma není schopná se smířit s tím, že by psa dala uspat, tak raději tvrdí to co tvrdí...

Definitiv napsal(a):

Já mám prostě hrůz z toho, že třeba nadsazuju moje pohodlí před životem psa. Co když se opravdu netrápí? Máma jí semtam nějakej prášek proti bolesti dává, už zase nezvrací a zvládne se i sama najíst. Nekrvácí...

Def, kdyby Amálka byla mladej pes, který tě otravuje běžným štěkáním a tím, že ho musíš vyvenčit a ty ses ho rozhodla zbavit, tak pak by se dalo říct, že tvoje pohodlí je důležitější než její život.
Jenže Amálka, co jsem pochopila téměř nechodí, je slepá, hluchá, má proleženiny a přidalo se do toho i krvácení a ty jí jako matka malého dítěte, které samo o sobě vyžaduje dost péče, musíš obstarávat a to doslova.
Mám pochopení pro tvoji mamku, že k ní má vztah a asi pro ní je těžké nechat jí utratit ale přiznám se, že pro tebe mám mnohem větší pochopení.
Zažila jsem psa, který sotva chodil a svěrače už taky neovládal. Pomáhala jsem ho venčit, protože majitelka to sama nezvládala. Bylo na to třeba dvou a pes zjevně trpěl. Naštěstí měla majitelka dost rozumu a přestože bylo před Vánoci, nechala ho utratit.
Takže Amálce bych poděkovala za super léta a nechala jí odejít na věčnost. Má na to nárok. A mamka se s tím nějak popere. Odchod psa je určitě lítostná záležitost, sama jsem to několikrát zažila ale to je prostě život a tak to je.

Defi,
je mi tě opravdu líto, co musíš zažívat při péči o malé dítě. Absolutně si nemusíš nic vyčítat, že bys byla pohodlná nebo něco takového. Děláš co můžeš, někdy i na úkor dítěte, a to není dobré.
My jsme měli psa 14 let starého - poslední půlrok zeslábl stářím, špatně chodil, nevyšel ani malý schod, těžko se mu vstávalo, nakonec už sám nevstal. A to byl venku, ne v bytě (bylo to teda v létě). Jak se sám nepostavil na nohy, nechali jsme ho uspat. Člověk to musí brát rozumně, brát ohledy na toho pejska, aby se opravdu netrápil.
A ve vaší situaci je to více než na místě.
Zavolala bych si jiného veterináře, popsala mu situaci, uvidíš co řekne. Já myslím, že se také přikloní k uspání. Vánoce neřeš, jsou situace, které přijdou v jakýkoliv čas.
No, je to prostě život ...
Přeju hodně sil, abys to zvládla ...

Def, sama mám doma starého psa a čekám na problémy. Nedovedu si představit, že bych jednou přišla domů a někdo by "rozhodl" za mě. Taky je pravda, že nikoho s péči o psa neobtěžuju a snažím se to zvládat sama.
Vím, že to co zažíváš je  hrozné, ale přeci jenom bych nechala rozhodnout mámu :grater::grater::grater: .
Určitě bych navštívila i jiného lékaře .

aprill napsal(a):

Def, sama mám doma starého psa a čekám na problémy. Nedovedu si představit, že bych jednou přišla domů a někdo by "rozhodl" za mě. Taky je pravda, že nikoho s péči o psa neobtěžuju a snažím se to zvládat sama.
Vím, že to co zažíváš je  hrozné, ale přeci jenom bych nechala rozhodnout mámu :grater::grater::grater: .
Určitě bych navštívila i jiného lékaře .

V téhle situaci,kterou má Defi,bych navíc nenechala to zvíře se trápit jen proto,že je "nepřijatelné" nechat ho utratit na vánoce.

rejka napsal(a):

aprill napsal(a):

Def, sama mám doma starého psa a čekám na problémy. Nedovedu si představit, že bych jednou přišla domů a někdo by "rozhodl" za mě. Taky je pravda, že nikoho s péči o psa neobtěžuju a snažím se to zvládat sama.
Vím, že to co zažíváš je  hrozné, ale přeci jenom bych nechala rozhodnout mámu :grater::grater::grater: .
Určitě bych navštívila i jiného lékaře .

V téhle situaci,kterou má Defi,bych navíc nenechala to zvíře se trápit jen proto,že je "nepřijatelné" nechat ho utratit na vánoce.

Rejko, já chápu Def, ale chápu i maminku.

Meli jsme  rok a pul starou fenku a srazilo nam ji auto.Podle veterinare mela skriplou michu.Jezdili jsme s ni  vlakem do vedlejsiho mesta na lejzr,ze by ji to mohlo pomoci.Jenomze lecba se ani trochu nelepsila.Fenka za sebou tahala  zadni nohy a vylucovala pod sebe.Davali jsme ji plenkove kalhotky,ale ty ji casto spadli vsude to u nas pachlo moci.Vyzkouseli jsme vsechny mozny veterinare a vetsina rekla,ze by bylo dobre ji utratit.Nechteli jsme se ji vzdat meli jsme ji moc radi.
Moje mamka o utraceni nechtela ani slyset verila,ze se fenka s toho dostane.Stale to oddalovala ji nechat utratit.Rikala,ze je zamrznuta zem,ze ji nemuzeme vykopat ani hrob.Navic v temze mesici mamka prisla o sveho psa,ktery byl stary a rikala me,ze necekala,ze by do 14 dnu mela pohrbivat dalsiho psa.
Nastal den,kdy musela opet nase fenka na lejzr do vedlejsiho mesta.Mamce,ale bylo spatne, ja musela na odpoledni smenu a ona se rozhodla,ze tam pojede stejne,ze je ji,uz lip nez predchozi den.Jela s ni moje tenkrat 13 leta dcera.Kdyz prijeli z veteriny mamka ,kdyz odchazela od nas tak venku padla a kratce na to v nemocnici zemrela.
Vzpomnela jsem si na jeji slova,kdy rikala,ze kdo by rekl,ze se bude druhymu psovi v jednom mesici kopat hrob.Nakonec se kopal hrob driv moji mamce.
Fenku jsme nechali utratit mesic po mamincine smrti.

Definitiv napsal(a):

Pan - s ohledem an moje pocity absolutně nechápu, proč by Amálka zrovna mě milovala. Seslala jsem k ní tolik špatných myšlenek, že se doopravdy stydím. Asi zůstává jen kvůli mámě.

Def,
já osobně si myslím, že láska není uchopitelná rozumem, nemusíš o chápat..... Kolikrát i my lidé skuečně hluboce milujeme někoho, kdo si to dle našeho rozumu "nezaslouží". Proč by to tedy stejně nemohlo platit i pro zvířata? Zvlášť když skutečná láska je opravdu bezpodmínečná ;)
Myslím, že Amálka jen vám dvěma a z velké lásky, které je pes schopen, ukazuje, jak jste se ve vašem vztahu "zasekly".... Psi a kočky jsou v tomhle jedineční :jojo:
Zrovna nedávno můj syn našel kočku, která nám teď všem ukazuje, kam vede zabejčilé chtění, lpění, boj..... Tak dlouho bojovala na ulici o život, až ji naše péče a dočasné zmizení syna z jejího zorného úhlu málem zabilo. Já vím, že to zní bláznivě, ale je to tak. Stačí opravdu jen vnímat SRDCEM a ne HLAVOU.
Zkus mámě říci, že ji máš moc ráda a rozhodně se na ni nikdy nevykašleš. Ona se přece nemusí bát, že jednou skončí stejně jako Amálka, klidně může zvolnit a přestat tě citově vydírat. Její láska k tobě to jistě nemá zapotřebí.
Prostě se spolu domluvte a Amálka bude moci v klidu odejít. Nu a nebo Vás obě překvapí a stejně jako váš vzájemný vztah, tak i on se "zázračně" uzdraví :) :jojo:

Amálky mi je moc moc líto.Dochovala jsem tři pejsky,vím o čem mluvíš....jen prosím nebuď na ní vzteklá ona za to nemůže a spíš by potřebovala, v tomto stavu, pohlazení.Nechápu,že to necháváš dojít až takhle daleko.....je mi Amálky opravdu moc líto.

Definitiv napsal(a):

Tuli - já prostě pokaždý vysrabím, když s mámou mluvím. Ona teď během tří let přišla o oba rodiče, o jednoho psa a podle mě se prostě upnula na Amálku. I když si myslím, že si vybrala toho nejhoršího, na koho se upnout mohla, protože její čas se taky krátí. Myslím, že mámě by se i ulevilo, kdyby to někdo rozhodl za ní, ona na to rozhodnutí podle mě nemá. Ale já zas nevím, jestli jsem v pozici, abych tohle rozhodnout mohla. Když k tomu přičtu Vánoce, atd... :( Nevím, nevím.

Hir - No, to jsme si mysleli všichni. Jenomže takhle už přežívá opravdu víc než rok. A myslím, že by takhle mohla vegetovat ještě dlouho. Mám dokonce nepříjemné tušení, že jestli se nám v příštím roce podaří dokončit barák a přestěhovat se, tak já každý ráno seberu dítě a půjdu pěkně zpátky sem, starat se o psa :(

Nešlo by zatepliť búdu a dať psa do nej? Resp. nechať ho/ju vonku s tým, že môže kedykoľvek do búdy? Alebo aspoň niekam do pivnice, aspoň na tú časť dňa, keď si doma sama, potom nech sa stará mama... A mame by som povedala, že keď má doma prkaticky umierajúceho psa, ktorého nechce utratiť, tak nech láskavo oplače aspoň dočasne bowlingy, kávičky a cvičenia a stará sa... ;)

haiel napsal(a):

No nevím, jestli je tady někdo, kdo by chtěl ke konci života zažívat to, co ten pes...Takže bych to s tím utracením před vánoci zase tolik nedramatizovala.  A Definitiv bude mít svátky na ho.no tak jako tak. Buď to bude o nešťastném stavu Amálky nebo o mamince, jejíž reakce se Definitiv tolik bojí.  Pro psa by vysvobození nejspíš bylo tím nejhezčím dárkem.

Niektoré choroby sú ešte liečiteľné, aj u psov... ja by som bola opatrnejšia, aj s eutanáziou u ľudí... :jojo: Je to predsa len nezvratný krok; ale určite by som šla na dôkladnejšie vyšetrenie k dobre vybavenému vetovi a nechala si poradiť na základe KOMPLEXNÉHO vyšetrenia. Niektorých veterinárov zvieratám závidím a hneď by som menila... ;)

Inak zasa na druhú stranu musím ako bohužiaľ otrlá uspávačka psov (nechala som uspať už dve feny :grater: :kapitulation: ), že niekedy je to to najmilosrdnejšie, čo sa dá urobiť; a môj otec, ktorý zažil pomalé a zlé umieranie starje mamy, tvrdí, že to tým psom závidí. ;)

Def, tvůj příběh zůstal nedovyprávěný...jak to u vás teď vypadá? Je něco nového? Napiš...

Všem děkuju za odpovědi, nemyslete si, že je nečtu, jen je prostě nějak dlouho vstřebávám...

Pan - tenhle pohled mě vůbec nenapadl. Děkuju. Máma není na vyslovování vět typu "Mám tě ráda" stavěná, nebo jí je já neumím říct. Prostě nám to spolu moc nejde. Ale když jsme spolu byly na procházce, pokusila jsem se jí neohrabaně vysvětlit, že i přestože se chceme odstěhovat do nového domu, tak s ní do budoucna počítáme a to do budoucna všeho možného rozsahu. Že i z toho důvodu je část baráku bezbariérová atd.
Nevím, jaktenhle rozhovor doplul k Amálce, ale rozhodně je od té doby alespoň o malinko klidnější.

Sel - asi si nečetla celé vlákno. Amálka se sama nezvedne, bez pomoci nevyjde schůdek, který má sedm centimetrů. Nezvládne terénní nerovnosti. Bouda nepřichází v úvahu, stejně jako vystavení zimě, to prostě nejde. Na dvorek jí dáváme akorát vyčůrat, minuta a honem s ní dovnitř.

A jak to bude dál? Sama nevím. S mámou jsme se shodli, že jsme obě hrozně nerozhodné, že bychom potřebovali od někoho gjet, kde by stálo "ano, ten pes se trápí, utraťte ho". Vzhledem k tomu, že nic takového nám nikdo nedá, bude se muset rozhodnout. V kostech cítím, že to budu já. Tento týden už u nás veterináři nepracují, mezi svátky nikoho neseženu, takže to prostě odsouvám na leden. Pak už se tomu budu muset postavit čelem.

Definitiv, nám to dr taky nehctěl říci a tak jsem se ho zeptala, kdybyste vy byl majitelem tohoto pejska, jak byste se rozhodl? on měl chudák nádor na játrech....

Def: .....že bychom potřebovali od někoho gjet, kde by stálo "ano, ten pes se trápí, utraťte ho".

Def, a Tobě ke správnému rozhodnutí nestačí Tvůj vlastní odstavec?:

Amálka se sama nezvedne, bez pomoci nevyjde schůdek, který má sedm centimetrů. Nezvládne terénní nerovnosti. Bouda nepřichází v úvahu, stejně jako vystavení zimě, to prostě nejde. Na dvorek jí dáváme akorát vyčůrat, minuta a honem s ní dovnitř.

Veterináři mívají běžně pohotovost, dokonce i ti venkovští. Sice připlatíš (u nás asi 150 Kč), ale ...
Držím Ti palce, taky jsme si tím prošli.

Definitiv napsal(a):

Zatímco teď byla na soukromý klinice, kde to prostě asi berou jinak.
.

Tak na tohle musim reagovat. Ano Def, berou to jinak to stoprocentne, protoze kdyz pekne platis, tak se da lecit cokoliv. Dokonce i rakovina, dokonce to trva i dlouho dlouho, nez se zjisti, ze uz to lecit nejde :/ Teda jestli si rozumime :vissla:

Jinak bych k tomu chtela napsat, ze by sis mela asi srovnat predevsim vztah s mamou a jeji manipulovani. Zkus si pri dalsim rozhovoru s ni rict ze nejsi obet, ale mas situaci pevne v rukou a taky se toho drzet. Dokud se budes citit jako obet, tak se nikdy nerozhodnes vzit psa a nechat ho utratit. A spolu s tebou bude obeti i ten pes. Ty jsi panem situace, ty vis co delas a ty si chces ulevit od pohledu na psa, ktery mele z posledniho, ktery dela pod sebe, ktery ztratil svoji dustojnost a ktery je potupne odkazany na nekoho, kdo ho nedokaze vzit a rict "Sbohem holka, delame to z lasky"

Tak jestli ještě někoho zajímá pokračování naší story...
Dneska jsme se psem jeli na veterinu, já a O., abychom slyšeli i my názor doktora (ovšem jiného, než kde byla máma). Pan doktor psa moc neprohlížel. Ani nemusel, výmluvný bylo už to, že jsme ho do ordinace museli přinést, nemohli jsme ho dát na stůl, protože by spadnul dolů. Když ho O. postavil na zem, stejně se pes skácel. Doktor řekl, že to má od páteře a může to být cokoliv, hexenšusem počínaje, zánětem konče. Vyptával se na pár věcí, víceméně nejví šel po tom, jestli má pes radost ze života, jestli někoho vítá, snaží se vrtět ocasem, atd. No, podle mě nic takového nemá, tak jsme to řekla.
Zkusila jsem i obligátní otázku, co by pan doktor dělal, kdyby šlo o jeho psa... Maličko se vykroutil, ale to jsem čekala.
Závěr je ten, že jsme vyklopili 400,- KáČé za léky na týden. Měly by pomoci ná případný zánět v oblasti páteře, měla by se zlešit chůze i postavení zadních nohou (kříží se jí), celkově by na psovi měla být viditelná změna. Pokud změna bude, zkusíme to podpořit další léčbou, pokud nebude, doktor řekl, že by to dál neprotahoval.

Mámu jsem s tím dnes obeznámila a zatím vypadá, že to chápe. Uvidíme za týden.

Díky všem za ochotné uši a oči :pussa:

Defi,myslím,že jste udělali maximum a k vašemu postupu nikdo nemůže říct ani fň. Vyzkoušíte vše co jde,a když to bude bez efektu,ukončíte trápení všem.Snad i mamka opravdu pochopila a za týden nebude dělat cirkus,když léčba nezabere .....

Def - myslím na Tebe, udělala si v této situaci nejlíp,co si mohla. Dál podávej info :jojo:

Def,
každý dobrý psycholog ti potvrdí, že naše vztahy s rodiči determinují i naše vztahy k ostatním lidem.
Vztahy v rodině jsou nesmírně důležité - pokud jsou "čisté", nemáme obvykle problém ani s ostatními lidmi. Pokud ne, vždycky se objeví někdo, kdo nám to nějak připomene.
A vždycky to nemusí být právě člověk :)

Myslím, že děláš, co můžeš.
Držím vám všem třem holky palce :jojo:

Mámu jsem s tím dnes obeznámila a zatím vypadá, že to chápe.
Def, asi jiná možnost není - ale prosím za tvoji maminku - nic nedělej a nerozhoduj bez ní.
Před časem jsem byla v podobné situaci. Udělala jsem všechno, co bylo možný, ale věděla jsem, že to je jen na chvilku a co bude neodvratně následovat. Jenže jednou jsem se vrátila do prázdného bytu... ten pán, co s ním bydlím, to udělal za mými zády - prý mi to "zapomněl říct". Tak tohle bych tvojí mámě opravdu nepřála...

Ideš na to výborne a držím päste, aby snaha priniesla ovocie. A ak nie, tak aby trápenie trvlao čo najkratšie.

Díky za reakce...

Heleno - neudělám to. Dokonce ani na řešení tipu "pes zemřel sám, alias nechala jsem ho utratit, ale tobě to neřeknu" nemám. Nepřijde mi to fér. Však už to nějak dobojujem.

Jen mě třeba hrozně mrzel názor táty (naši jsou rozvedení asi 26 let), který na moje skuhrání an svat věcí odpověděl docela drsně, že to absolutně není moje věc, že to dělám pro mámu. Víceméně, že mám držet hubu a krok :co: Docela mě to překvapilo, protože jindy je fakt chápavej a dá se s ním v pohodě mluvit.

Dnes ráno se vrátila máma od veterináře. Od toho samého, dke jsme byli se psem my. Přišla nám říct, že veterinář jí řekl, pokud pes žere a má radost ze života, tak by o utracení v žádníém případě ani neuvažoval. Když jsem se mámy zeptala, kde je v tom psovi radost ze života, odpověděla mi, že se jí pes o otřel o nohu.

Za sebe bych ráda dodala, že to ten pes skutečně dělá, ale není to otírání nýbrž opírání, protože jinak by se poroučel k zemi.

Já jsem v koncích. Padlo to na mě jak rána kladivem a vzalo mi to veškerej optimismus. Já jsem doopravdy věřila tomu, že se něco stane. Bohužel.
Vím že pro mnohý z vás to je malichernost a říkáte si "tvoje starosti bych chtěla mít", ale já už fakt nemůžu. Když si představím to léto, který se nedá přežít bez otevřených oken, protože je v bytě přes 30 stupňů a přímo pod okny je dvorek, kam strkáme psa na záchod a ať to člověk splachuje, jak to splachuje, smrdí to tam jak v opičí kleci... Když si představím, že Matylda nedejbože na tom dvorku zakopne... Když si představím, že se o ní ten pes otře, dělá se mi úplně fyzicky zle.

Asi mi nezbyde nic jinýho, než se odstěhovat.

Ahoj Defi,
a jak na tom Amalka je? Zlepsilo se neco? Pomohli ji nejaky ty leky ,nebo vubec?

Je na tom pořád stejně, když má lepší den tak jí zvedneš a ona se motá dokola, protože jí neslouží zadní nohy. Když má horší den, tak jí zvedneš a ona upadne.

Mám pejska a hrozně mně bolí tohle číst. Pokud bych byla přesvědčena, že se pes trápí, nemá radost ze života atp. dopřála bych mu důstojný konec a to i v případě, že by s tím moje máma nesouhlasila.
Na tvém místě bych ovšem taky zapřemýšlela, nakolik tvoje přesvědčení o tom, že pes se trápí, ovlivňuje tvůj negativní postoj k němu, zkrátka nakolik si ty chceš myslet, že nemá radost ze života, abys pro sebe obhájila to, jak to cítíš.
Všichni tě tady litují, mně je líto pejska, který je nemouhocí a odkázaný na člověka, který ho nenávidí. Ten pejsek za to, že je nemohoucí, opravdu nemůže.

Teru - mě to taky strašně mrzí. A za sebe se stydím. Vadí mi, že cítím to, co cítím, že tomu psovi nepřeju klidné dožití, že se o něj nedokážu s láskou starat. Vadí mi to hodně.
Sama sebe se denně ptám, jak moc si to "přikrášluju"? Vidím to opravdu jenom já a ten pes má skutečně radost ze života? Zveličuju to všechno, abych ulehčila svému svědomí?
Nevím, vůbec nevím. O. mi dneska řekl, že mě obdivuje, že jemu stačilo starat se o něj tři dny, víc by nevydržel. Ostatní mi neříkají nic. Občas někdo hodí soucitný pohled, ale to je asi tak všechno.

Jediný co mě napadá je natočit to na kameru a zkusit vám to ukázat, třeba se ukáže, že mojí mysl opravdu zastírá nechuť k péči o psa.

Definit,
zda se me ze Amalka potrebuje odejit sama a dobrovolne. Ma to ten hacek ze nemuze protoze Tva mamka na jejim zivote lpi.
Ty Amalku podle mne nenavidis a v tom je take hacek,nebot cim vic v sobe budes chovat zlost,frustraci a odpor k ni, tim horsi to bude pro Tvoji psychiku.

Teru to tady nakousla a ja bych na Tvem miste k Amalce zmenila vztah. Cim vic s ni naopak dokazes souciti,tim snadnejsi to budes mit.
Je slozite to uskutecnit,ale takove muze byt jedine reseni pro Tebe. (muj nazor ,nikoli rada,nebot jen Ty sama potrebujes prijit na to co mas delat) 
Kez v sobe najdes soucit.Predstav si kdyby jsi to byla Ty sama v jeji pozici (jako clovek). Muzes tim mnohe vyresit.

Definitiv: přímo pod okny je dvorek, kam strkáme psa na záchod

Def, moc s Tebou soucítím a chtěla jsem napsat tolik věcí.... jenže by to bylo omílání dokola - proč psův život ukončit nebo neukončit, tak nakonec dám raději jen jednu praktickou otázku: nemůžete tedy pesana nosit na vyvenčení někam dál? Prostě vymyslet varianty, jak to tedy co nejlíp vydržet.

Já naprosto chápu, jak strašné to pro tebe musí být, starat se o takového pejska. Já mám třetinu starostí s tím svým a přesto je to často velká oběť. Jenže vím, že pořídit si ho, bylo moje rozhdonutí, nebudu to tady pitvat.

Už při čtení tvého prvního příspěvku mne napadlo - je takový problém pořídit ohrádku a malou tam strčit, když jdeš venčit psa? Je takový problém dát nepohyblivého pejska na plenu s umělohmotným spodkem? Jak je možné, že pejsek zvrací krev, teče mu z konečníku a vy to neřešíte? To, jak popisuješ chování veterináře mně překvapuje, já mám opačné zkušenosti, veterináři rádi léčí i neexistující věci, protože na tom rejžujou.. jasně, to že já mám takovou zkušenost, ještě neznamená, že jsou takové všichni..

tohle nemá být výčet výtek.. z toho, jak píšeš mám prostě pocit, že se chceš vyvinit z pocitů, které vůči pejskovi máš... a neříkám, že to je špatné, repektive nepochopitelné, že to tak cítíš, zažila jsem lidi, kteří to podobně cítili k těžce positežnému dítěti... a není možné, že si prostě do pejska projikuješ vše zlé, co se ti děje? Že je snadnější zlobit se na staré, bezmocné, páchnoucí a tolik obtěžující zvíře, než na sebe, na dítě, na manžela, na matku, co já vím? Je to fakt o tom pejskovi nebo je prostě jen nejvíc na ráně? Protože u něj se nejsnadněji dá artikulovat, v čem ti tolik leze na nervy?

Promiň, třeba jsem úplně vedle. Přečetla jsem pár tvých vět, neznám tě ani tvou situaci. Ale to, co píšeš, na mně prostě působí tka, jak působí.

Za sebe říkám - jestli nejsi schopná a ochotná poskytnout starému a nemocnému pejskovi důstojné dožití, nechej ho uspat. Když si představím, jakým způsobem ho asi nosíš na ten dvorek, když se štítiš ho i pohladit.. A nestarej se o to, co by ti kdo řekl, kdybys ho natočila a dala sem. Proč bys to dělala? To opravdu potřebuješ slyšet, že na to máš právo?

Teru99 Za sebe říkám - jestli nejsi schopná a ochotná poskytnout starému a nemocnému pejskovi důstojné dožití, nechej ho uspat.

Teru, v tomto případě je asi ještě "problémem" maminčina závislost na psovi. Je to zapeklitá situace, to je pravda. A já se upřímně divím tomu veterináři, vždyť musí vidět, že to není k žití. I když - pokud ho uspí, vyinkasuje 280 Kč a přijde o "pacienta". Kdežto když k němu s tím psem bude Def. muset zajít párkrát ročně, získá víc, že...

Tercila napsal(a):

Teru99 Za sebe říkám - jestli nejsi schopná a ochotná poskytnout starému a nemocnému pejskovi důstojné dožití, nechej ho uspat.

Teru, v tomto případě je asi ještě "problémem" maminčina závislost na psovi. Je to zapeklitá situace, to je pravda. A já se upřímně divím tomu veterináři, vždyť musí vidět, že to není k žití. I když - pokud ho uspí, vyinkasuje 280 Kč a přijde o "pacienta". Kdežto když k němu s tím psem bude Def. muset zajít párkrát ročně, získá víc, že...

Maminčina bezohlednost.

Haiel: Maminčina bezohlednost.

Taky jsem o tom takhle přemýšlela a nechtěla to napsat. :)
A snažila jsem se představit si třeba svoje rodiče - nevím. Ti moji jsou asi praktičtější. Předpokládám, že by s utracením psa v tomto případě souhlasili.

Tercila napsal(a):

Haiel: Maminčina bezohlednost.

Taky jsem o tom takhle přemýšlela a nechtěla to napsat. :)
A snažila jsem se představit si třeba svoje rodiče - nevím. Ti moji jsou asi praktičtější. Předpokládám, že by s utracením psa v tomto případě souhlasili.

Já na to koukám i z pohledu její mámy, odhaduju, že bude přibližně stejně stará jako já, holka jako  Def by teoreticky mohla být moje dcera......a těžce nechápu.  Vždyť musí vidět, jak je utrápená, vyšťavená......raději už nic :/

haiel: odhaduju, že bude přibližně stejně stará jako já, holka jako  Def by teoreticky mohla být moje dcera......

:co: :co: :) Co prosím??? Já Tě tady vnímám jako ...sotva třicítku, opravdu. Nevím proč. :)

Tercila napsal(a):

haiel: odhaduju, že bude přibližně stejně stará jako já, holka jako  Def by teoreticky mohla být moje dcera......

:co: :co: :) Co prosím??? Já Tě tady vnímám jako ...sotva třicítku, opravdu. Nevím proč. :)

já jsem cvok, tak možná proto :D

Haiel: já jsem cvok, tak možná proto :D

:D To určitě ne, ale opravdu jsi mě překvapila. Dobrou noc přeji a prima neděli!

Definitiv napsal(a):

Jediný co mě napadá je natočit to na kameru a zkusit vám to ukázat, třeba se ukáže, že mojí mysl opravdu zastírá nechuť k péči o psa.

Def, zkusila sis s panímámou otevřeně promluvit? - Dřív byla bez Řízka, zato s Amálkou, tak když Amálce ukončíte její utrpení, tak za ni vlastně bude mít náhradu ! - A Řízek ji (jak sama píšeš) miluje !

Jo a můj názor je, že ta fenka fakt trpí. Popisované problémy jsou opravdu důvodem PRO milosrdné utracení. :jojo:
Případně je ještě jedno řešení:
Navrhni jí, že ji místo Amálky seženeš mladého krásného pejska, jestli jí Řízek nestačí... :jojo:

Teru99 napsal(a):

Mám pejska a hrozně mně bolí tohle číst. Pokud bych byla přesvědčena, že se pes trápí, nemá radost ze života atp. dopřála bych mu důstojný konec a to i v případě, že by s tím moje máma nesouhlasila.
Na tvém místě bych ovšem taky zapřemýšlela, nakolik tvoje přesvědčení o tom, že pes se trápí, ovlivňuje tvůj negativní postoj k němu, zkrátka nakolik si ty chceš myslet, že nemá radost ze života, abys pro sebe obhájila to, jak to cítíš.
Všichni tě tady litují, mně je líto pejska, který je nemouhocí a odkázaný na člověka, který ho nenávidí. Ten pejsek za to, že je nemohoucí, opravdu nemůže.

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet. Uděluji ban.

A salenga nějaká chytrá....první příspevěk a hned takový útok..zvláštní..

A jéje - salenga = Rozmarila ve své asi stopadesáté podobě! :dumbom:

Holka, co ty dovedeš nakydat hnusu v jednom jediném příspěvku, to se jen tak nevidí..... :usch:

Ty máš Babinet sama jako nekonečný ventil všeho zlého, co je v tobě, prostě to musí ven a namíříš to na kohokoli, kdo se právě vyskytuje kolem.... :usch:

Díky všem za milá slova, vezmu to popořadě:

Hir - ano, máma na ní visí a tmu asi pomoci není. Myslím, že dokud jí nepustí ona, tak ten pes tady bude. A jestli jí nenávidím? Upřímě, v těch špatných dnech ano. V těch dnech, kdy nedělám nic jiního, než že tam lítám jak vzteklá, ve dnech, kdy mě nenechá tři hodiny uspat Matyldu a ta je z toho zoufalá a vzteklá, ve dnech kdy mě v noci osmkrát probudí a já musím řešit, jestli riskovat to, že si mi dítě vzbudí, zatímco budu řešit psa, nebo snášet štěkání a vědět, že v tom prostě neusnu, ano... v těch chvílích jí nenávidím. Teď Amálka spí, já už jsem tam skoro hodinu nebyla, takže teď je mi jí líto. Tady to samozdřejmě vypadá že jí jen a pouze nenávidím, je to způsobený tím, že prostě píšu, když je mi nejhůř, když už to nemůžu vydržet.
Soucit a představování si sama sebe na její pozici. No, tohle asi napadne každýho, kdo něco podobnýho zažívá (ať je to péče o postižené dítě, senilní babičku, nebo umírajícího psa). Jenže ono to jde na chvilku, víš? Nebo teda mě to jde na chvilku. Ne když si to mám představovat padesátkrát denně. A navíc jsem sympatizant s vyžádanou euthanasií, takže kdybych se dostala do situace, kdy by život bylo nekončící utrpení bez možnosti zlepšení, byla bych ráda za možnost volby.
Takže u mě je to tak, že vcítí se dokážu prostě nakrátko, takový to smutný potřesení hlavou když vidíš cizí tragický osud. Vciťovat se 24 hodin denně prostě nemůžu, nakonec bych se stala tím psem...

Terci - děkuju. Psa dál nosit nemůžeme, za dvorkem jsou schody, pak následuje cestička, která sousedí s plotem sousedů a nakonec zahrada maličká, kde bych byla ráda, kdyby se Matylda mohla třeba posadit na trávu. Jinak by to představovalo komplikaci v tom, že bych ty kila tahala o dvacet metrů dál, nahoru a dolu ze shcodů, že bych Matyldu musela nechat bez dozoru a navíc, bych bylo pročůraná skrz naskrz, protože ten pes to sotva vydrží na dvorek, často to pustí během přenosu :(

Teru - promiň,a le nevíš. Představit si to můžeš, určitě, ale nežiješ v tom. Svýho psa zbožňuješ, že? A co třeba ten sousedův, který ve dne v noci vyje a ruší tvoje spaní? Dokážeš si představit, že by ses s láskou starala i o něj?
Ohrádku na malou nepřídím, neslučuje se to s mým přístupem k výchově.
Pleny pod psa dáváme, což ovšem nezabrání jeho štěkání a jeho touze vstát (a proto štěká, že). Plena samozdřejmě nepojme všechno, takže to občas teče okolo, nasákne to do psího kožichu, pes jak chce vstát a zmítá se tam tak to rozmaže okolo...
Krvácení samozdřejmě řešíem, ale víš co ti řekne doktor? "nojo, to je starej pes, dělat invazivní vyšetření, to už vůbec nemá cenu, z narkozy by se asi ani neprobudil. Vypadá že ho to bolí? Ne? Tak to byl asi jenom nějakej malej nádor, nebo výrustek". Já zas fakt nejsem necita, kterje by nechal válet psa ve výklaech, krvi a moč, to pozor.
A ano, skutečně si do psa projektuju všechno negativní. Jednak je to nejslabší článek, který se nemůže bránit a za druhé, je pro mě obrazem věcí, které se mi prostě nedaří. Já nemám ráda, když se mi něco nevede, když to nemůžu ovlivnit. A s tímhle nic neudělám, jak je vidno, takže mě to štve snad ještě víc.
A to ani nemluvím o začarovaným kruhu já-pes-Matylda. Protože čím víc mě vytáčí pes, tím snadněji mě vztekne Matylda, na kterou pak třeba zvýším hlas. Pak je mi to hrozně líto, dávám to za vinu psovi, který mě vlastně vytočil prapůvodně a o to větší mám na něj vztek. I když rozumově vím, že celý je to moje vina, protože bych se neměla vztekat, ale ěmla bych se ovládat, tak prostě pes je spouštěč.
Na dítě se nezlobím, muže mámnejlepšího na světě. S mámou se srovnat nějak nemůžu, o tom vím a dělám na tom. Jediný, co bych si do psa mohla projektovat od mámy je to, že mi nějakým podivným způsobem připadá, že pro ní je prostě důležitější ten pes, než jsem já. Což jednoho trochu zamrzí, že. Zvlášť když jako relativně čerstvá matka cítím, že bych za svoje miminko dala cokoliv, že bych pro něj dýchala... No, nic.
A nevím, jestli jsi to tady četla celé, ale jak podle tebe mám nechat toho psa uspat? není můj, nerozhoduju o něm. Máma ho uspat nenechá.

Haiel - já nevím, jestli je bezohledná. Dokonce v podledních dnech (asi 14 dní, možná měsíc?) se v noci budí i ona a k psovi svtává. Takže třebas někrterou noc je dvě hodiny vzhůru, protože pes štěkal. Nepřeju jí to, v žádným případě, ale někde v koutku duše si říká, že řebas uvidí, co zažívám já. Podle mě to prostě nevidí. Ona mě slyší, ale neposlouchá.
Už sjem zbaběle uvažovala o tom, že požádám O., aby jí to řekl, jak mě to ničí, protože (ač je to podivný) myslím, že jemu naslouchá víc.

Vachu - zkoušela jsem to asi dvacetkrát. Nepomáhá to. Vždycky to skončí na jejím "No já teda neřeknu veterináři ´prosímvás utraťe toho psa, on je starej a štěká´". Co an to říct? Když jí vykládám, že si myslím, že to pro toho psa není k žití, řekne, že si myslí, že psa nic netrápí. Řízka jsem jí nabídla, nijak se nevyjádřila. Novýho psa pořizovat nebudu, byl by to chudák. Vždyť ona je 11-13 hodin ze dne pryč pravidelně.


Rozmarilu jsem naštěstí nečetla, takže jsem se nemmusela vytočit do vrtule :D Díky všem moderátorům;)

Sorry za tak dlouhý elaborát :/ Nějak si to rovnám v hlavě

Def - a co o to vyšetření s narkózou požádat (jestli to teda je pro tebe finančně zvládnutelný)? Zní to blbě, já vím - ale čuba se fakt nemusí probudit, bude vyřešeno a nebude to vypadat jako utracení, ale jako holt nešťastná náhoda... nakonec ani člověk občas banální zákrok v narkóze nepřežije...

Syn dostal ke 4. narozeninám psa, ten se dožil 14. let, ale poslední rok trpěl demencí, která jej připravila o veškeré hygienické návyky. Žít v bytě, který pravideleně znečišťuje pes, bylo příšerně stresující. Snažila jsem se syna přesvědčit, ať ho necháme uspat, že v takových podmínkách to vážně nelze, nechtěl. A já jsem neměla argumenty, protože pes byl fyzicky v perfektní kondici a radoval se ze života Musím říct, že časem jsem to zvíře začala nenávidět velmi silně a když přišel konec, byla to pro mě jedině úleva. Všem krasoduchům, slzejícím na nebohými starými pejsky, bych doporučila pobývat alespoň týden v bytě, kde je potřeba každé ráno vstát dříve a posbírat psí exkrementy, kde pes pravidelně občůrává zdi, nábytek, kuchyňskou linku...

Definitiv,
vim ze tohle neni snadny. Mama potrebuje pochopit ze na Amalcinym prezivani (nikoli ziti z toho co tu popisujes) potrebuje prestat lpet. Co takhle ji to rict,promluvit ji do duse? To by totiz vzajemne mohlo krok za krokem pomalu resit Vas spolecny problem s Amalkou.

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet.

A vítám Rosa-kosu :lol:

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet.

pravdivkaa napsal(a):

dusička napsal(a):

A vítám Rosa-kosu :lol:

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet.

omyl dřepím tu 24 hodin denně, jsem prostě nejlepší :jojo:

Příspěvek v rozporu s pravidly fór Babinet.

Rozmarilo :lol:

a už ho má :lol::vissla:

A já to zase prošvihla :lol:
Ale můžu se pochlubit krásnou SZ, kterou jsem dostala: "to máš jedno, já to tam budu psát pořád a všichni časem pochopí že mám pravdu,ty seš cvok a vždycky budeš........"
Jen nevím, co bylo vlastně psáno... ale když si ještě chvíli počkám, tak nějakej Rozmarily pokus určitě odchytím :)

Vidíš Def, to jsi postoupila do vyšší kategorie. Já ještě SZ nedostávám, zatím mi jen blije na vláknech ve Snažilkách :lol:

Def, přečetla jsem poctivě každý příspěvek a musím tedy říct, že nechápu, jak to můžeš vydržet... a nehledě na to, že tvoje dcera to odnáší.. stavíš psa před dceru, to nechápu.. o čem tady přemýšlíš??? jestli ublížíš mámě tím, že psa ( evidentně nemocnýho ) utratíš??? a jak píšeš, necháváš dceru samotnou doma, i když jen na chvilku, kvůli psovi, nebo jí taháš sebou po schodech dolů..jsi unavená, nevyspalá, co když jednou ( nedej bože ), upadneš z těch schodů s dcerou v náručí, co když dítko do krve, do výkalů šlápne, sáhne?? je to mžik, to ani nestačíš ohlídat...  já pejsky miluju, ale  má to své meze.. i já měla psa, podobně nemocnýho, výkaly kam se podíváš, ale narodil se syn, tak šel pes prostě z baráku.. když to řeknu hnusně, radši pes pryč, než nemocný dítě a já běhat s hadrem stále kolem něj..  radši věnuj energii dcerce, nevylévej si na ní vztek kvůli Amálce, ať se stará mamka... no nevím, ale místo toho, aby jsi ty mladá měla nějaký život, jsi celý dny doma a uklízíš, co zanechal pejsek.. a mamka běhá za kamarádkama, na cvičení atd,,

Def je mi tě ze srdce líto. Ještě než začnu psát podotýkám že mě vynechává n na klávesnicim, tak se omlouvá za chyby.
Víš že chovám psy skoro dvacet let a rozhodně si nemyslím že by se s nimi mělo zacházet hůř než s lidmi, nicméně
si ani nemyslím že by lidé měli sloužit psům a nechat se nimi tyranizovat.
Zrovna dnes mě namíchla moje maminka když hlídala tříletou holčičku a její jezevec na holčičku zavrčel..když jsem se jí ptala jestli ho plácla tak mě řekla že holčičku už nebude hlídat leč pejsek není ve své kůži. Počítala jsem do tří, spolkla co si myslím a pouze řekla že je škoda že tam malou nemůže mít. To víš žralo mě na jakém místě by bylo její vnouče :)
Dvě hodiny jsem řídila a tak jsem přemýšlela proč..a dospěla jsem k názoru že co umřel táta prostě se cítí opuštěná. Má mne, stejně jako tvoje máma tebe a Matyldu. jenže obě mají pocit že my máme svoje a vlastě je nepotřebujem, jasně že to není pravda, jenže oi stárnou a prostě to tak cítí.
Pes je ale na nich zcela závislý a mají pocit že on je ten jediný co je opravdu potřebuje a pro něj má smysl se obětovat.
Navíc s ním mají svázán i kus života a vzpomíky a lepší doby..

Myslím si že Amálce nastal čas přejít za duhový most, jenže pokud žere a vyprazdňuje se a majitel o eutanazii nepožádá vet nemá důvod to udělat.   Domívám se že Amálka má v sobě nádory nezhoubého původu, které zepříjemňují život vám, ale jí vpodstatě nevadí. Otázka je zda li Amálka ještě vnímá a má něco ze života, soudný vet by měl poznat kdy nastal čas. Fakt nevím jaký je ale pokusila bych mu zavolat a situaci s ním probrat. Já jsem zastánce nechat psa odejít důstojým způsobem,  a to je přesně do situace že se nepokálí pod sebe.
  To rozhodutí je hrozné a věř mě že vím o čem mluvím, ale pčijde mě to že týrána jsi ty Matylda a v neposlední řadě Amálka, on totiž pes i když trpí se do podledí chvíle tváří že je ok.
Přeji ti ať to vyřešíte ke spokojeosti všech s co nejmenšími ranami a dušičkách.

Kornoutku - trošku mě šokuje, že to vidíš tak, že stavím psa před dcerum, tím se totiž dostávám do pozice mé matky. Já Matyldu nenechávám o samotě, ne teď, když už je pohyblivější, vždycky jí beru s sebou dolů. Upadnout tam do ničeho nemůže, protože jí tam vůbec nedávám na zem. To co jsem uváděla v nějakém z předchozích příspěvků byla jen hypotéza, co bude až... (třeba v létě).
Jinak, já toho psa prostě nemůžu nechat utratit, to přeci nejde :co: Jak bys to provedla? Co bych podle tebe měla říct mámě? :co:

Sáří - ráda tě zase vidím :pussa:
Já chápu, že máma má pocit, že mám novou rodinu a už jí tolik nepotřebuju. I jsem jí zkoušela říct, že to tak není. Ale nepomohlo to.
V týhle situaci nedokážu říct, jestli by mi to psí přežívání vadilo, kdybych nebyla přímým účastníkem. Kdybych třeba už bydlela jinde a za mámou chodila akorát na návštěvu. Možná bych prostě jen v duchu otočila oči v sloup a nechala bych jí, ať se pro psa obětuje. Ale spíš ne. těžko by se mohla obětovat, když je celý den  práci. No nic, to je jen taková odbočka.
Takže teď se obětuje po nocích a ne mě zbývají dny :(
Jinak jsem mluvila už s několika veterináři. Pokaždý se jen zeptají, jestli pes žere. No, občas žere, to lhát nebudu. Tak potom je nejspíš všechno v pořádku.

Mne včera napadla kacírska myšlienka, že tá chudinka fenka je možno pre teba nácvik nanečisto na čas, keď bude potrebovať opateru mama - tam si eutanáziu nevydupeš zaručene (hoci môj otec ju našim psom závidel a určite by ju vo svojom prípade privítal...).

Přemýšlím co bych udělala na tvém místě, po pravdě asi nic...ukočit život Amálky mámě za zády bych taky nedokázala. Myslím že jediné na co by to šlo nasměrovat je utrpení a nedůstojný život Amálky, která si bohužel říct nemůže. Přeju ti ať to vyřeší příroda co nejrychleji a všichni to přežijete bez újmy a psychickém zdraví :)

Def,
osobně si myslím, že tohle všechno je především o zodpovědnosti.
Amálka patří tvé matce, tvá matka odmítá Amálku pustit, visí na ní, nevidí pravý stav věcí, nevidí, jak tě ta situace ničí.
Je to ale také tvá matka, kdo má za Amálku zodpovědnost.
A tys si tu zodpovědnost za Amálku od ní vzala - staráš se o ní. To, že matka není stále doma, to přece není důvod - to je přece taky její zodpovědnost, aby zvážila své možnosti pečovat o psa.
Dokonce to tedy vypadá, že tys převzala zodpovědnost i za matku - nechceš na ni nechat dopadnout všechnu tu tíhu starosti o Amálku, všechnu tu bolest.... Neseš to sama a pod tím obrovským "balvanem zodpovědnosti",který sis jen ty víš proč naložila na svá záda, klesáš...
Nemůžeš to unést.
To by nikdo neunesl....
Není to totiž tvoje.
Víš, myslím, že dokud to, cos si od matky dobrovolně vzala, ty sama nepustíš a nevrátíš jí to, ani ona nepustí Amálku a budete se trápit všechny tři.
Klíč k řešení téhle situace nedrží tvá máma, ale ty holčičko.
Všechno to může skončit, když ty se rozhodneš sama za sebe..... Tak hodně štěstí :)

Jo a ještě: že to rozhodování není lehké, tak o tom žádná. Už to zašlo až moc daleko...

Definitiv napsal(a):

Jinak, já toho psa prostě nemůžu nechat utratit, to přeci nejde :co: Jak bys to provedla? Co bych podle tebe měla říct mámě? :co:

Na Tvem miste bych to na sebe nebrala. Citis to podle mne spravne,ze to neni Tva zodpovednost.

Ja bych napsala inzerat ve smyslu- daruji psa hodnym lidem.

vitto napsal(a):

Syn dostal ke 4. narozeninám psa, ten se dožil 14. let, ale poslední rok trpěl demencí, která jej připravila o veškeré hygienické návyky. Žít v bytě, který pravideleně znečišťuje pes, bylo příšerně stresující. Snažila jsem se syna přesvědčit, ať ho necháme uspat, že v takových podmínkách to vážně nelze, nechtěl. A já jsem neměla argumenty, protože pes byl fyzicky v perfektní kondici a radoval se ze života Musím říct, že časem jsem to zvíře začala nenávidět velmi silně a když přišel konec, byla to pro mě jedině úleva. Všem krasoduchům, slzejícím na nebohými starými pejsky, bych doporučila pobývat alespoň týden v bytě, kde je potřeba každé ráno vstát dříve a posbírat psí exkrementy, kde pes pravidelně občůrává zdi, nábytek, kuchyňskou linku...

na druhou stranu , utratit psa , ktery s vami byl 14 let kvuli problemum stari mi nepripada vuci nemu fer .

kornoutek napsal(a):

Def, přečetla jsem poctivě každý příspěvek a musím tedy říct, že nechápu, jak to můžeš vydržet... a nehledě na to, že tvoje dcera to odnáší.. stavíš psa před dceru, to nechápu.. o čem tady přemýšlíš??? jestli ublížíš mámě tím, že psa ( evidentně nemocnýho ) utratíš??? a jak píšeš, necháváš dceru samotnou doma, i když jen na chvilku, kvůli psovi, nebo jí taháš sebou po schodech dolů..jsi unavená, nevyspalá, co když jednou ( nedej bože ), upadneš z těch schodů s dcerou v náručí, co když dítko do krve, do výkalů šlápne, sáhne?? je to mžik, to ani nestačíš ohlídat...  já pejsky miluju, ale  má to své meze.. i já měla psa, podobně nemocnýho, výkaly kam se podíváš, ale narodil se syn, tak šel pes prostě z baráku.. když to řeknu hnusně, radši pes pryč, než nemocný dítě a já běhat s hadrem stále kolem něj..  radši věnuj energii dcerce, nevylévej si na ní vztek kvůli Amálce, ať se stará mamka... no nevím, ale místo toho, aby jsi ty mladá měla nějaký život, jsi celý dny doma a uklízíš, co zanechal pejsek.. a mamka běhá za kamarádkama, na cvičení atd,,

tak toto povazuji za naprostou nezodpovednost. Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?  Nerekla bych , ze pejsky milujes

utratit psa , ktery s vami byl 14 let kvuli problemum stari mi nepripada vuci nemu fer
Utratit psa, který má evidentně zdravotní problémy, navíc v podstatě neléčitelný, mi připadá jako akt milosrdenství vůči všem zúčastněným.
Párkrát už se stalo, že jsem nahlas vyslovila kacířskou myšlenku oč to mají v tomto směru zvířata oproti nám jednodušší...

Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?
Když si někdo pořídí psa ve věku od nějakých 10 let - což je obvykle věk, kdy je dítě schopno se o něj postarat - tak v době příchodu miminka je ze štěňátka psí důchodce se všemi průvodními projevy věku. A ať už se jedná o udržení hygieny nebo o to, že poloslepý či hluchý pes "preventivně" kouše kolem sebe, obvykle nebývá vhodné soužití s batoletem.

helena napsal(a):

utratit psa , ktery s vami byl 14 let kvuli problemum stari mi nepripada vuci nemu fer
Utratit psa, který má evidentně zdravotní problémy, navíc v podstatě neléčitelný, mi připadá jako akt milosrdenství vůči všem zúčastněným.
Párkrát už se stalo, že jsem nahlas vyslovila kacířskou myšlenku oč to mají v tomto směru zvířata oproti nám jednodušší...

Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?
Když si někdo pořídí psa ve věku od nějakých 10 let - což je obvykle věk, kdy je dítě schopno se o něj postarat - tak v době příchodu miminka je ze štěňátka psí důchodce se všemi průvodními projevy věku. A ať už se jedná o udržení hygieny nebo o to, že poloslepý či hluchý pes "preventivně" kouše kolem sebe, obvykle nebývá vhodné soužití s batoletem.

...a počůrávající babičky strčit na LDN...jak jednoduché :dumbom: Překvapuje mi jak jedoduše rozhodujeme o životech druhých a jak moc kopeme kolem sebe když jde o ten náš...

helena napsal(a):

utratit psa , ktery s vami byl 14 let kvuli problemum stari mi nepripada vuci nemu fer
Utratit psa, který má evidentně zdravotní problémy, navíc v podstatě neléčitelný, mi připadá jako akt milosrdenství vůči všem zúčastněným.
Párkrát už se stalo, že jsem nahlas vyslovila kacířskou myšlenku oč to mají v tomto směru zvířata oproti nám jednodušší...

Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?
Když si někdo pořídí psa ve věku od nějakých 10 let - což je obvykle věk, kdy je dítě schopno se o něj postarat - tak v době příchodu miminka je ze štěňátka psí důchodce se všemi průvodními projevy věku. A ať už se jedná o udržení hygieny nebo o to, že poloslepý či hluchý pes "preventivně" kouše kolem sebe, obvykle nebývá vhodné soužití s batoletem.

Kazdy to ma jinak :(  Pokud psu bylo 14 a nebyl na tom uz dobre , tak mohli s tim ditkem jeste chvilku pockat .
Odstranit psa v tomto veku jako nehodici se vec , a jeste napsat, ze pejsky miluje , povazuji za naprostou necitelnost .

Pokud psu bylo 14 a nebyl na tom uz dobre , tak mohli s tim ditkem jeste chvilku pockat .
milá Grainne, někdy "ještě chvilku počkat" nejde. Nemluvím o téhle konkrétní situaci, ale podívej -můžu si pořídit mimi v době, kdy je pes v pořádku a pak se to během pár tejdnů zlomí do špatnýho... nebo taky můžu X let čekat, až se konečně s dítětem zadaří... a pak velmi pravděpodobně dostane přednost mrňousek. Bohužel je to tak - a s láskou ke zvířatům to nemá nic společnýho. Když to srovnám natvrdo, je to podobný, jako umístění naprosto nesoběstačnýho dědečka do domova, protože máš doma dvě malý děti a péči o všechny naráz prostě nelze zvládnout. Taky ho můžeš milovat, může ti srdce krvácet, že ho "odložíš" - ale ryze pragmaticky dojdeš k názoru, že je to jediná možnost, aby ses nesesypala sama.
Ano, Sářice - "...a počůrávající babičky strčit na LDN" - někdy prostě jinudy cesta nevede. Možná mi nebudeš věřit, ale já mám se synkem "dohodu" ;) - pokud by mě potrefilo něco podobného, postará se o umístění ve slušném zařízení, kam mě budou chodit navštěvovat. Tak nějak je pro mě přijatelnější, když mě budou přebalovat placené síly...

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

utratit psa , ktery s vami byl 14 let kvuli problemum stari mi nepripada vuci nemu fer
Utratit psa, který má evidentně zdravotní problémy, navíc v podstatě neléčitelný, mi připadá jako akt milosrdenství vůči všem zúčastněným.
Párkrát už se stalo, že jsem nahlas vyslovila kacířskou myšlenku oč to mají v tomto směru zvířata oproti nám jednodušší...

Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?
Když si někdo pořídí psa ve věku od nějakých 10 let - což je obvykle věk, kdy je dítě schopno se o něj postarat - tak v době příchodu miminka je ze štěňátka psí důchodce se všemi průvodními projevy věku. A ať už se jedná o udržení hygieny nebo o to, že poloslepý či hluchý pes "preventivně" kouše kolem sebe, obvykle nebývá vhodné soužití s batoletem.

Kazdy to ma jinak :(  Pokud psu bylo 14 a nebyl na tom uz dobre , tak mohli s tim ditkem jeste chvilku pockat .
Odstranit psa v tomto veku jako nehodici se vec , a jeste napsat, ze pejsky miluje , povazuji za naprostou necitelnost .

Našemu psovi bude 12 let. Mám ho velmi ráda,ale děti mám raději. Píšeš,že mohli s dítkem počkat. Já bych tedy kvůli zvířeti nečekala,kdybych chtěla dítě. Samozřejmě bych se snažila skloubit obojí- starost o zvíře i péči o dítě,ale upřímně řeknu,že kdybych musela učinit volbu ( třeba kvůli alergii dítěte) myslím,že je to jasné. I když bych to nejspíš ( určitě ) obrečela,i kdybych si to zcela jistě vyčítala,lidský život a zdraví je pro mě přednější. Až náš pes bude jednou nemocný,nikdy nedopustím,aby se trápil.......Kdybych byla v situaci jako Defi-pes nechodí,krvácí,zvrací,celkově chátrá,po vyjádření veterináře a jeho schválení bych i utracením nečekala. Věřím,že poznám až se bude blížit jeho konec a pokud to bude bez potíží a hlavně bolestí,nechám ho odejít v klidu.V jiném případě to rozhodně řešit budu ke klidu všech......

rejka napsal(a):

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

utratit psa , ktery s vami byl 14 let kvuli problemum stari mi nepripada vuci nemu fer
Utratit psa, který má evidentně zdravotní problémy, navíc v podstatě neléčitelný, mi připadá jako akt milosrdenství vůči všem zúčastněným.
Párkrát už se stalo, že jsem nahlas vyslovila kacířskou myšlenku oč to mají v tomto směru zvířata oproti nám jednodušší...

Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?
Když si někdo pořídí psa ve věku od nějakých 10 let - což je obvykle věk, kdy je dítě schopno se o něj postarat - tak v době příchodu miminka je ze štěňátka psí důchodce se všemi průvodními projevy věku. A ať už se jedná o udržení hygieny nebo o to, že poloslepý či hluchý pes "preventivně" kouše kolem sebe, obvykle nebývá vhodné soužití s batoletem.

Kazdy to ma jinak :(  Pokud psu bylo 14 a nebyl na tom uz dobre , tak mohli s tim ditkem jeste chvilku pockat .
Odstranit psa v tomto veku jako nehodici se vec , a jeste napsat, ze pejsky miluje , povazuji za naprostou necitelnost .

Našemu psovi bude 12 let. Mám ho velmi ráda,ale děti mám raději. Píšeš,že mohli s dítkem počkat. Já bych tedy kvůli zvířeti nečekala,kdybych chtěla dítě. Samozřejmě bych se snažila skloubit obojí- starost o zvíře i péči o dítě,ale upřímně řeknu,že kdybych musela učinit volbu ( třeba kvůli alergii dítěte) myslím,že je to jasné. I když bych to nejspíš ( určitě ) obrečela,i kdybych si to zcela jistě vyčítala,lidský život a zdraví je pro mě přednější. Až náš pes bude jednou nemocný,nikdy nedopustím,aby se trápil.......Kdybych byla v situaci jako Defi-pes nechodí,krvácí,zvrací,celkově chátrá,po vyjádření veterináře a jeho schválení bych i utracením nečekala. Věřím,že poznám až se bude blížit jeho konec a pokud to bude bez potíží a hlavně bolestí,nechám ho odejít v klidu.V jiném případě to rozhodně řešit budu ke klidu všech......

nedopustím,aby se trápil

Tak to ja doufam taky, ale to uz se bavime o necem jinem. Pro mne je pes clen rodiny, pritel a za to si zaslouzi dozit v klidu .
Mela jsem to stesti, ze zadne alergie jsem nemusela resit , protoze vysledek si nedovedu predstavit .

Grainne - my ho utratit nenechali, nakonec mu selhalo srdce, bylo to rychlé. Psala jsem to hlavně pro Definitiv, ať si nedělá výčitky. O psa jsem se starala dobře až do konce, ale měla jsem ho plné zuby a modlila se, aby ten konec přišel co nejrychleji, protože ta situace pro mě byla naprosto neúnosná. Mít každé ráno kompletně pos... celou předsíň je pro mě prostě nad limit soucitu. Jsem příliš pragmatická, abych byla jakkoliv sentimentální. Kdybych  měla doma malé dítě, neváhala bych a psa nechala uspat hned a nečekala rok.

helena napsal(a):

Pokud psu bylo 14 a nebyl na tom uz dobre , tak mohli s tim ditkem jeste chvilku pockat .
milá Grainne, někdy "ještě chvilku počkat" nejde. Nemluvím o téhle konkrétní situaci, ale podívej -můžu si pořídit mimi v době, kdy je pes v pořádku a pak se to během pár tejdnů zlomí do špatnýho... nebo taky můžu X let čekat, až se konečně s dítětem zadaří... a pak velmi pravděpodobně dostane přednost mrňousek. Bohužel je to tak - a s láskou ke zvířatům to nemá nic společnýho. Když to srovnám natvrdo, je to podobný, jako umístění naprosto nesoběstačnýho dědečka do domova, protože máš doma dvě malý děti a péči o všechny naráz prostě nelze zvládnout. Taky ho můžeš milovat, může ti srdce krvácet, že ho "odložíš" - ale ryze pragmaticky dojdeš k názoru, že je to jediná možnost, aby ses nesesypala sama.
Ano, Sářice - "...a počůrávající babičky strčit na LDN" - někdy prostě jinudy cesta nevede. Možná mi nebudeš věřit, ale já mám se synkem "dohodu" ;) - pokud by mě potrefilo něco podobného, postará se o umístění ve slušném zařízení, kam mě budou chodit navštěvovat. Tak nějak je pro mě přijatelnější, když mě budou přebalovat placené síly...

Vidíš my měli doma 12 let ležící babičku a o tom že to bylo náročný žádná..přesto jsme to zvládli. Věřím že může nastat situace kdy se to zvládnout nedá a volba nastane, ale bojím se že spousta lidí si to prostě dokáže zjednodušit a omluvit.
Pro mne je to otázka priorit a především následky komunistického smýšlení bez jakýchkoliv etických skrupulí
Odložit starého člověka, zvíře, postižené dítě si můžeme stokrát zdůvodnit ale hluboko uvitř víme že je to neomluvitelné.
To tedy nemá nic do činění s Definým psem ale s radikálními názory které tady čtu.

helena napsal(a):

Utratit psa, který má evidentně zdravotní problémy, navíc v podstatě neléčitelný, mi připadá jako akt milosrdenství vůči všem zúčastněným.

Problem tady podle mne vezi v tom ze prave tohle Definitiv maminka nedokaze vzhledem k jejimu lpeni na zivote Amalky.
Ne vsichni jsou na tom tak aby sli sve milujici zvire dat utratit a to i v pripade ze zviratko trpi. Clovek se pta sam sebe-"a je to skutecne nutne ,trpi skutecne,nebo ne a my mu vememe zivot" -protoze mluvit zviratko neumi a tak nam to nerekne,rozhodujeme za nej a to se nekdy spatne nese.

Grainne napsal(a):

nedopustím,aby se trápil

Tak to ja doufam taky, ale to uz se bavime o necem jinem. Pro mne je pes clen rodiny, pritel a za to si zaslouzi dozit v klidu .
Mela jsem to stesti, ze zadne alergie jsem nemusela resit , protoze vysledek si nedovedu predstavit .

Jenomže,to co definitiv psala na začátku,tak pes celkově chátrá- nechodí,pomočuje a kálí pod sebe,zvrací krev apod. A to mi teda už jako trápení přijde. Alergii na psí chlupy mám v rodině já, bohužel. Naštěstí se nedusím, a když je nejhůř lupnu do sebe Zyrtec. Je to moje jediná alergie,kterou mi prokázali a zrovna na psí srst. A,že ten náš teda pouští......

my měli doma 12 let ležící babičku a o tom že to bylo náročný žádná..přesto jsme to zvládli
Počkej - já netvrdím, že je to nezvládnutelné... jen říkám, že ta možnost "totálního nezvládnutí" prostě nastat může.
Samozřejmě, že si někdo ten život udělá pohodlnější pro sebe... ale víš, jsou i případy, kdy musíš volit ze dvou stejně špatných možností - a je zlé (a to si probůh neber osobně), když si vybere jen jeden z rodiny a všem ostatním kolem sebe dává okázale a při každé příležitosti sežrat svoji starost a svoje "mučednictví", aniž by se jich alespoň optal na názor, pokud rovnou nerozhodne bez ohledu na něj.

To máš Heleno naprostou pravdu. Znám to osobně - všechny možné nuance. A myslím si, že tyhlety všechny věci se dějí proto, aby měl člověk příležitost si srovnat, jak to všechno opravdu je. Proto v tomto tématu souzním nejvíc s Pandorrou.
A možná, jestli chceš a jde si to srovnat (já vím, že už to máš přebrané a vyřešené) -  Heleno, ta "smlouva" se synem, ty "ohledy" k dětem ve vztahu k manželovi - to zavámí nějakým velkým nepřiznaným trablem.

Def - jak je to dlouho , co nasadil veterinář léčbu? Měsíc? Za jak dlouho čekáte zlepšení? řekl to?
Za sebe, kdybych se starala o malé děco a o nemocného starého pejska, který nemůže chodit, zvrací krev a trápí se, utratím ho i za zády mámy. Ano, nesla bych za tenhle počin zodpovědnost já, mamka by mohla být na mě naštvaná, ale nemohla bych čekat na vyjádření mamky. Prostě bych brala to, že se pejsek trápí.

vitto napsal(a):

Grainne - my ho utratit nenechali, nakonec mu selhalo srdce, bylo to rychlé. Psala jsem to hlavně pro Definitiv, ať si nedělá výčitky. O psa jsem se starala dobře až do konce, ale měla jsem ho plné zuby a modlila se, aby ten konec přišel co nejrychleji, protože ta situace pro mě byla naprosto neúnosná. Mít každé ráno kompletně pos... celou předsíň je pro mě prostě nad limit soucitu. Jsem příliš pragmatická, abych byla jakkoliv sentimentální. Kdybych  měla doma malé dítě, neváhala bych a psa nechala uspat hned a nečekala rok.

Tak pro me jen predstava , ze to jednou prijde je hrozna . Zatim mam zkusenost pouze s kockou a bylo to dost tezky a to zdaleka ten vztah nebyl tak intenzivni jako se psy.
ja jsem jen pro to , aby si lidi neporizovali psa , pokud ho povazuji za vec , kterou v pripade problemu vykopnou .

Přijde mi absurdní stavět psa nad lidi. Ano, pes JE členem rodiny, ale je to pořád pes. Členové rodiny - lidé - by podle mě měli stát na hodnotovém žebříčku výš.

Proto mi připadá absurdní představa čekat s početím dítěte, až zemře přestárlý pes. Nebo dát přednost již nemohoucímu přestárlému psovi před vlastním dítětem ( tady případ matky Def - když raděj nechá trápit svou dceru, než dá uspat nemohoucího psa).

Zažila jsem 2 úmrtí rodinného psa  - oběma bylo pomoženo u veterináře.
Jeden s nádorem, druhý se zničenými ledvinami, už jen ležel. Necítím nejmenší výčitky svědomí, že jsme jim do psího nebe nechali pomoct. Naopak - trochu i psům závidím, že jim smí být pomoženo.

A protože mám sama dvojí zkušenost s umíráním psa, člena rodiny, tak i z tohoto důvodu nyní už žádného psa nechci.

Blossom napsal(a):

Přijde mi absurdní stavět psa nad lidi. Ano, pes JE členem rodiny, ale je to pořád pes. Členové rodiny - lidé - by podle mě měli stát na hodnotovém žebříčku výš.

Nebo dát přednost již nemohoucímu přestárlému psovi před vlastním dítětem ( tady případ matky Def - když raděj nechá trápit svou dceru, než dá uspat nemohoucího psa).

Zažila jsem 2 úmrtí rodinného psa  - oběma bylo pomoženo u veterináře.
Jeden s nádorem, druhý se zničenými ledvinami, už jen ležel. Necítím nejmenší výčitky svědomí, že jsme jim do psího nebe nechali pomoct. Naopak - trochu i psům závidím, že jim smí být pomoženo.

Kdo stavi psa nad lidi? Kdo to tady krome Tebe vyslovil ?(mozna jsem to prehlidla)

A co takhle Bloss postavit cloveka i zvire na stejny zebricek?
Lidskost neni jenom postoj cloveka k cloveku ale k cele prirode a ke vsemu co v ni zije. 

To vytucneny je dost husty. :co:   Ja vim je to Tvuj pohled na vec,ale to jeste neznamena ze to Definitiv dela ,ze radeji necha trapit dceru nez bla bla bla. 

Ty necitis vycitky svedomi ze jste zviratka nechaly uspat,ale Definitiv by je citit mohla. To vi vsak pouze Defi jaky to sama citi. 


A Bloss nesla si ty Vase zviratka na veterinu k uspani Ty sama osobne ?  Nekdy je v tom podstatny rozdil.

Blossom napsal(a):

Přijde mi absurdní stavět psa nad lidi. Ano, pes JE členem rodiny, ale je to pořád pes. Členové rodiny - lidé - by podle mě měli stát na hodnotovém žebříčku výš.

Mne zase pripada absurdni , ze je pes povazovan za vec, ktere se muzeme kdykoli zbavit .

Proto mi připadá absurdní představa čekat s početím dítěte, až zemře přestárlý pes. Nebo dát přednost již nemohoucímu přestárlému psovi před vlastním dítětem ( tady případ matky Def - když raděj nechá trápit svou dceru, než dá uspat nemohoucího psa).

Vetsinou to jde zkombinovat, kdyz se o tom vi dopredu

Zažila jsem 2 úmrtí rodinného psa  - oběma bylo pomoženo u veterináře.
Jeden s nádorem, druhý se zničenými ledvinami, už jen ležel. Necítím nejmenší výčitky svědomí, že jsme jim do psího nebe nechali pomoct. Naopak - trochu i psům závidím, že jim smí být pomoženo.

Souhlas , ale bavime se o starem , problemovem psovi ne o adeptu na posledni injekci - tam samozrejme souhlas , rozhodne usetrit zbytecnemu trapeni .

A protože mám sama dvojí zkušenost s umíráním psa, člena rodiny, tak i z tohoto důvodu nyní už žádného psa nechci.

Hirondel, Bloss to ale psala o Definé mámě, ne o Def. A s tím já souhlasím, Defina máma se drží zuby nehty přestárlého nemocného psa, bez ohledu na to, že její dcera, notabene novopečená matka, nese drtivou většinu odpovědnosti a je z toho hotová

Def já se na to ptala i svojí maminky, co si o tom myslí: a říkala že sice jasně, pes je pes (taky jsme domácnost kde pes nikdy nechyběl), ale že její dcera je pro ni důležitější a že by ji ani ve snu nenapadlo čekat od svých dcer, že by takhle otročily jen proto, že ona se nechce vzdát psa. Def je mi to celý upřímně líto, je to situace na houby, jenže cesta ven fakt není lehká. Asi je opravdu na čase, aby sis začala v klidu a jasně vytyčovat hranice. Ono vy to máte s mámou jiný v tom, že tě vychovala sama a tys nikdy neodešla z domu, takže ona neměla moc příležitosti si zvyknout, že jsi samostaná, dospělá osoba a že nemá nárok na tvůj čas, pokud ty ho nechceš dát dobrovolně. Prostě je načase to začít pomalu a postupně řešit...jak to že tvoje máma si chodí po cvičeních, jazykových kurzech a kdo ví kde a ty se staráš o psa, kterého si ona chce nechat? Pokud něco chce, tak to musí zařídit sama. Jasně že musí do práce a ty jsi doma, tak se přímo nabízí, že se postaráš přes den, ale nepečovala bych v době, kdy je máma ve cvičení nebo kde. Řekni dopředu že budeš celé odpoledne pryč, ať se máma zařídí...prostě mám pocit, že potřebuje trochu víc pocítit, co ta péče o Amálku celodenně vlastně obnáší. Ty noci jsou fajn, že už aspoň trochu víc pečuje ona, teď ještě ten čas kromě práce. Def já z toho mám totiž takový pocit, že jestli to nebudeš řešit postupně a hned, tak se to v době nahromadí tak, že jednoho dne vybouchneš a prostě se odstěhuješ....

Pes je maminky, ta chodí do práce. Když je v práci, pomohla bych a o psa se postarala. Ale z práce by musela domů, žádný kafe, cvičení... má přece nemocnýho psa. V noci bych se neobtěžovala vůbec. Možná je to hnusný, ale je to tak.
Mám dítě. Starala jsem se o něj. Když jsem šla do práce, chodila jsem pro něj do školky, žádný kafe, cvičení, babička. Každej máme svý povinnosti.
Def má dceru, máma psa. Navzájem si můžou vypomocui, ale v rámci volna. Žádný padání na hubu, abych se někoho nedotkla. To už mám za sebou.
Naučit se říkat ne.. Šlo to ztuha a ještě někdy váhám, než to ze mě vypadne, ale už to umím. ;)

Ronja napsal(a):

Hirondel, Bloss to ale psala o Definé mámě, ne o Def. A s tím já souhlasím, Defina máma se drží zuby nehty přestárlého nemocného psa, bez ohledu na to, že její dcera, notabene novopečená matka, nese drtivou většinu odpovědnosti a je z toho hotová

Dekuju Ronjo,cetla jsem nepozorne. :)

Neco k tomu teda jeste reknu.

V rodine maji lide casto hodne slozite vztahy.

Jestlize na sebe Defi bere drtivou vetsinu odpovednosti ,pak je to prave ten hacek. Clovek se potrebuje v jistem stadiu sveho zivota naucit to nedelat. Prave proto ze ho to drti.

Mamka je jaka je a jeden z duvodu proc takova je muze byt ten, ze Dafi s ni tu hru az doposud hrala. Ted ale nastal zlom.
Potrebuji se obe necemu novemu naucit.

javena napsal(a):

Naučit se říkat ne..

To je pekny vzkaz pro Defi. :)

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Naučit se říkat ne..

To je pekny vzkaz pro Defi. :)

No jo, já byla vždycky ta, co se přes propasti nosí sama - to mi nevadilo. Ale než jsem se rozkoukala, nosila jsem přes ty překážky další lidi a to už mi vadilo. Bylo mi ale blbý jim říct, ať si najdou jinou kobylu nebo ať to zkusí po svých. :P

javena napsal(a):

Bylo mi ale blbý jim říct, ať si najdou jinou kobylu nebo ať to zkusí po svých. :P

Jo to je ono :D

Ale ze to neni snadna lekce to vi kazdy z nas. ;)

hirondel napsal(a):

Blossom napsal(a):

Přijde mi absurdní stavět psa nad lidi. Ano, pes JE členem rodiny, ale je to pořád pes. Členové rodiny - lidé - by podle mě měli stát na hodnotovém žebříčku výš.

Nebo dát přednost již nemohoucímu přestárlému psovi před vlastním dítětem ( tady případ matky Def - když raděj nechá trápit svou dceru, než dá uspat nemohoucího psa).

Zažila jsem 2 úmrtí rodinného psa  - oběma bylo pomoženo u veterináře.
Jeden s nádorem, druhý se zničenými ledvinami, už jen ležel. Necítím nejmenší výčitky svědomí, že jsme jim do psího nebe nechali pomoct. Naopak - trochu i psům závidím, že jim smí být pomoženo.

Kdo stavi psa nad lidi? Kdo to tady krome Tebe vyslovil ?(mozna jsem to prehlidla)

A co takhle Bloss postavit cloveka i zvire na stejny zebricek?
Lidskost neni jenom postoj cloveka k cloveku ale k cele prirode a ke vsemu co v ni zije. 

To vytucneny je dost husty. :co:   Ja vim je to Tvuj pohled na vec,ale to jeste neznamena ze to Definitiv dela ,ze radeji necha trapit dceru nez bla bla bla. 

Ty necitis vycitky svedomi ze jste zviratka nechaly uspat,ale Definitiv by je citit mohla. To vi vsak pouze Defi jaky to sama citi. 


A Bloss nesla si ty Vase zviratka na veterinu k uspani Ty sama osobne ?  Nekdy je v tom podstatny rozdil.

Toho prvního našeho psa dovezl uspat k veterináři ještě manžel.
Ten druhý pes manžela přežil, takže tam jsem to měla na starost jen já. Držela jsem psa v náručí, když mu veterinář píchal injekci. Myslím, že to psa nebolelo, nebránil se veterináři, a zemřel ještě dřív, než veterinář celou injekci doaplikoval. Veterinář mě utěšoval - vidíte, bylo v něm života už jen maličko...
.... a se synem jsme ten den kopali na zahradě hrob, bylo to ráno po Štědrém dni před 6 lety....

Kdybych žila znovu, udělala bych  to stejně. Nelituju ničeho.

hirondel, píšeš - co takhle postavit člověka i zvíře na stejný žebříček?
Ty si hirondel rovnej svůj žebříček podle sebe. Já mám svůj srovnaný - u mě stojí lidé obecně o něco výš než psi. A zvlášť mí blízcí stojí o dost výš než jakýkoli jiný živočich.

Mimochodem - kdybychom tedy  lidi a zvířata měli dávat na stejnou lajnu, tak pak tedy nejen psy, ale třeba i klíšťata (zrovna mě napadl tenhle příklad, ale můžeš si dodadit cokoli - od delfína po blechu).
A tedy pak bychom se dostávali do situace, kdy třeba nechám svému dítěti přicucnuté klíště, no přeci toho chudáka klíštáka nebudu vytahovat a zabíjet, když lidi a zvířata jsou na stejné lajně..... :co: :/  :kapitulation:

Blossom napsal(a):

hirondel, píšeš - co takhle postavit člověka i zvíře na stejný žebříček?
Ty si hirondel rovnej svůj žebříček podle sebe. Já mám svůj srovnaný - u mě stojí lidé obecně o něco výš než psi. A zvlášť mí blízcí stojí o dost výš než jakýkoli jiný živočich.

Mimochodem - kdybychom tedy  lidi a zvířata měli dávat na stejnou lajnu, tak pak tedy nejen psy, ale třeba i klíšťata (zrovna mě napadl tenhle příklad, ale můžeš si dodadit cokoli - od delfína po blechu).
A tedy pak bychom se dostávali do situace, kdy třeba nechám svému dítěti přicucnuté klíště, no přeci toho chudáka klíštáka nebudu vytahovat a zabíjet, když lidi a zvířata jsou na stejné lajně..... :co: :/  :kapitulation:

Ano,ja to mam srovnany podle sebe. Ty zase podle sebe. Proste to byla vice mene z me strany spise recnicka otazka. :)

Z Tve odpovedi je patrne,ze sebe nadrazujes nad zvirata. Ale v poho Bloss,to nejsi sama kdo jeste dnes v tomhle svete zije podle tohodle vzoru.

Def - já myslím, že když si přijmula za mamku zodpovědnost za pejska (staráš se o ní Ty) myslím, že je nebo takhle může být i na Tobě, co uděláš Ty. Protože Tvoje mamka na to prostě nemá učinit ortel. Prostě každý jsme náký, neodsuzuji, aby to z mých písmenek nějak někomu nevyznělo.
Co cítíš Ty? Ulevilo by se Vám ,kdyby jste Amálku dali uspat? Ano, poplakali byste si, nastane smutné období, ale potom?
Budeš mít víc času na dcerku. Myslím,že mamce se uleví, že to nemusela rozhodnout ona.
Def - jestli se na to cítíš , udělej to, máš právo to udělat za mamku.
MMCH - každý máme žebříček nastavený jinak. Já jsem asi jiná, možná divná, ale já nedávám na stejnou rovnici lidské životy a zvířecí životy

Když si najmeš chůvu pro děti, taky nemá právo rozhodovat, do jaký školy ho zapíše, co bude jíst, co bude nosit za oblečení - jen se o něj stará, když ty nemůžeš. To je celý.
Jestli maminka nemá na to, rozhodovat o vlastním psu, tak musí přijmout to, že se o něj prostě postará.
Na def je, aby mamince řekla - milá mami, je to tvůj pes a já nemám právo ti do té věci mluvit tak, jako ty nemáš právo mi mluvit do výchovy dcery. To nemění nic na tom, že si vzájemně můžeme říct své názory. Můj je takový, že pes je nemocný a trpí. Respektuju tvůj, že není. Je to totiž tvůj pes. Já ti mohu pomoci tak, že se o něj postarám v době, kdy ty jsi v práci. Pak už ne. Pak je to na tobě. Protože tím, že se starám i v době, kdy ty máš být doma u svého nemocného psa já zanedbávám svou dceru a posléze i manžela a s tím končím. Chci ti pomoci - v rámci svých možností. A něco už je nad rámec... takže je nutné, domluvit provozní pravidla.

hirondel napsal(a):

Blossom napsal(a):

hirondel, píšeš - co takhle postavit člověka i zvíře na stejný žebříček?
Ty si hirondel rovnej svůj žebříček podle sebe. Já mám svůj srovnaný - u mě stojí lidé obecně o něco výš než psi. A zvlášť mí blízcí stojí o dost výš než jakýkoli jiný živočich.

Mimochodem - kdybychom tedy  lidi a zvířata měli dávat na stejnou lajnu, tak pak tedy nejen psy, ale třeba i klíšťata (zrovna mě napadl tenhle příklad, ale můžeš si dodadit cokoli - od delfína po blechu).
A tedy pak bychom se dostávali do situace, kdy třeba nechám svému dítěti přicucnuté klíště, no přeci toho chudáka klíštáka nebudu vytahovat a zabíjet, když lidi a zvířata jsou na stejné lajně..... :co: :/  :kapitulation:

Ano,ja to mam srovnany podle sebe. Ty zase podle sebe. Proste to byla vice mene z me strany spise recnicka otazka. :)

Z Tve odpovedi je patrne,ze sebe nadrazujes nad zvirata. Ale v poho Bloss,to nejsi sama kdo jeste dnes v tomhle svete zije podle tohodle vzoru.

Musím se trochu usmívat tomu vytučněnému. Vyznívá to,jako bychom tedy my, co nemáme zvířata na stejné lajně jako lidi, byli takovým přežilým, vymírajícím druhem, něco jako dinosauři.... :D

Hlásím se k tomu, že lidi nadřazuji nad zvířata (tedy nejen sebe, jak jsi to napsala).
Takže (například) kdybych viděla, že se někde v rybníce topí pes a jeho pán, tak jako prvního bych zachraňovala člověka (pokud by nešlo zachránit oba současně a musela bych volit koho dřív).

je patrne,ze sebe nadrazujes nad zvirata
Takže budu-li se zvířaty na stejné úrovni, znamená to, že přijmu "pravidla smečky", tedy i případnou vůdcovskou roli třeba psa - alfa samce/samice v mojí rodině?

helena napsal(a):

je patrne,ze sebe nadrazujes nad zvirata
Takže budu-li se zvířaty na stejné úrovni, znamená to, že přijmu "pravidla smečky", tedy i případnou vůdcovskou roli třeba psa - alfa samce/samice v mojí rodině?

jde spise o to chovat se k nim jako zivemu tvoru a ne jako k veci, ktere se mohu kdykoliv zbavit.
Proste pokud chci mit psa beru na sebe plnou zodpovednost za jeho zivot , podle mne zadny duvod pro zbaveni se psa ani realne neexistuje krome snad vezeni , nemoci nebo jine neschopnosti se o psa postarat.
Mely by existovat nejake testy budouciho majitele , ktere by proverily jeho schopnost vubec vlastnit nejakeho ziveho tvora.

Blossom napsal(a):

hirondel napsal(a):

Blossom napsal(a):

hirondel, píšeš - co takhle postavit člověka i zvíře na stejný žebříček?
Ty si hirondel rovnej svůj žebříček podle sebe. Já mám svůj srovnaný - u mě stojí lidé obecně o něco výš než psi. A zvlášť mí blízcí stojí o dost výš než jakýkoli jiný živočich.

Mimochodem - kdybychom tedy  lidi a zvířata měli dávat na stejnou lajnu, tak pak tedy nejen psy, ale třeba i klíšťata (zrovna mě napadl tenhle příklad, ale můžeš si dodadit cokoli - od delfína po blechu).
A tedy pak bychom se dostávali do situace, kdy třeba nechám svému dítěti přicucnuté klíště, no přeci toho chudáka klíštáka nebudu vytahovat a zabíjet, když lidi a zvířata jsou na stejné lajně..... :co: :/  :kapitulation:

Ano,ja to mam srovnany podle sebe. Ty zase podle sebe. Proste to byla vice mene z me strany spise recnicka otazka. :)

Z Tve odpovedi je patrne,ze sebe nadrazujes nad zvirata. Ale v poho Bloss,to nejsi sama kdo jeste dnes v tomhle svete zije podle tohodle vzoru.

Musím se trochu usmívat tomu vytučněnému. Vyznívá to,jako bychom tedy my, co nemáme zvířata na stejné lajně jako lidi, byli takovým přežilým, vymírajícím druhem, něco jako dinosauři.... :D

Hlásím se k tomu, že lidi nadřazuji nad zvířata (tedy nejen sebe, jak jsi to napsala).
Takže (například) kdybych viděla, že se někde v rybníce topí pes a jeho pán, tak jako prvního bych zachraňovala člověka (pokud by nešlo zachránit oba současně a musela bych volit koho dřív).

A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?

To bych chtěla tedy ty testy schopnosti starat se o psy vidět...... :co: 
Ať žije papírování, byrokracie a všeobecný dohled státu nad vším co děláme!!!

Mimochodem, když by měly být testy na schopnost postarat se o psa, není divné, že tady nepadla ještě myšlenka na testy na schopnost postarat se o dítě?
Takže např. počít dítě smíte až s bumážkou od příslušného Kontrolního a Testovacího Úřadu ?  A co třeba testy na schopnost postarat se o stárnoucí rodiče?

Vždyť je to Absurdistán.... :kapitulation:

zadny duvod pro zbaveni se psa ani realne neexistuje krome snad vezeni , nemoci nebo jine neschopnosti se o psa postarat
A jsme u toho - jiná neschopnost... Jestliže z vlastnictví psa vyplývá omezení péče například o malé dítě, případně hrozí reálná možnost, že dítě kvůli psovi onemocní, je volba jasná. Ale vždycky bych dala přednost dobrým rukám před útulkem - tedy zajistit hafanovi odpovídající prostředí a hodný páníčky.
A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?
Hele - a když odpovím, že dám přednost cizímu člověku, nebude tvoje další otázka znít "A co když zachráníš masovýho vraha?" :D

Grainne napsal(a):

A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?

Pekna otazka Grainne.  :supr:

Grainne napsal(a):

helena napsal(a):

je patrne,ze sebe nadrazujes nad zvirata
Takže budu-li se zvířaty na stejné úrovni, znamená to, že přijmu "pravidla smečky", tedy i případnou vůdcovskou roli třeba psa - alfa samce/samice v mojí rodině?

jde spise o to chovat se k nim jako zivemu tvoru a ne jako k veci......

Nikoli helco,tohle je Tve mysleni,nikoli myslenak toho co jsem zde nakousla.
Grainne to pochopila spravne.

helena napsal(a):

zadny duvod pro zbaveni se psa ani realne neexistuje krome snad vezeni , nemoci nebo jine neschopnosti se o psa postarat
A jsme u toho - jiná neschopnost... Jestliže z vlastnictví psa vyplývá omezení péče například o malé dítě, případně hrozí reálná možnost, že dítě kvůli psovi onemocní, je volba jasná. Ale vždycky bych dala přednost dobrým rukám před útulkem - tedy zajistit hafanovi odpovídající prostředí a hodný páníčky.
A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?
Hele - a když odpovím, že dám přednost cizímu člověku, nebude tvoje další otázka znít "A co když zachráníš masovýho vraha?" :D

nebude:)

A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?
Pochopila jsem stejně jako Helena :jojo: a odpovídám stejně jako Helena, dala bych přednost člověku

helena napsal(a):

zadny duvod pro zbaveni se psa ani realne neexistuje krome snad vezeni , nemoci nebo jine neschopnosti se o psa postarat
A jsme u toho - jiná neschopnost... Jestliže z vlastnictví psa vyplývá omezení péče například o malé dítě, případně hrozí reálná možnost, že dítě kvůli psovi onemocní, je volba jasná. Ale vždycky bych dala přednost dobrým rukám před útulkem - tedy zajistit hafanovi odpovídající prostředí a hodný páníčky.
A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?
Hele - a když odpovím, že dám přednost cizímu člověku, nebude tvoje další otázka znít "A co když zachráníš masovýho vraha?" :D

A jsme u toho - jiná neschopnost... Jestliže z vlastnictví psa vyplývá omezení péče například o malé dítě, případně hrozí reálná možnost, že dítě kvůli psovi onemocní, je volba jasná

To je prave to , ze ty duvody ma kazdy uplne jinde . Pro me plati to , co jsem napsala .
Jak muze dite kvuli psovi onemocnet ? Ja jsem si v roce a pul druheho ditete poridila prvni zvire - chlupatou kocku persanku , od te doby mame zvirata porad a nikdo z rodiny nikdy kvuli nim neonemocnel .

Tato diskuse mě připoměla citaci:

ČÍM víc pozávám lidi tím raději mám psy

Je úžasné že se v žebříčku stavíme nad všechny ostatní živé bytosti, je jen škoda že spousta lidí se od smečky vlčí naprosto neodlišuje, rovněž se zbavuje slabých jedinců a v bitvě o postavení ve smečce použije jakýchkoliv praktik, tak vlastně ne omlouvám se vlkům, ti bojují čestně.

Právo stavět se výš náleží těm kdo dokáží chránit slabé a bojovat i za blaho druhých ne je za to svoje, myšlení a mimopudové jednání je to co nás odlišuje od zvířat.

...toto vlákno se zvrhlo v řešení hypotetických situací kde má evidetně každý svůj správný neotřesitelný ázor, myslím že Def se dozvěděla víc než chtěla a není potřeba to dohánět k extrémismu

A jsme u toho - jiná neschopnost... Jestliže z vlastnictví psa vyplývá omezení péče například o malé dítě, případně hrozí reálná možnost, že dítě kvůli psovi onemocní, je volba jasná

Grainne napsal(a):

Jak muze dite kvuli psovi onemocnet ?

To je tim jak lide uvazuji. Uz predem si mnozi vytvari katastroficke scenare a podle nich ziji.
Ze dite kvuli staremu a nemocnemu psovi muze onemocnet (a tak sup se psem pryc),to je napsany v jejich hlavach. :rolleyes:

A pak se divi ze nemaji klid pri takovem zpusobu mysleni. A ze jsou pro ne zviratka pak jako veci.
Ono vsechno se vsim krasne souvisi.

sářice napsal(a):

...toto vlákno se zvrhlo v řešení hypotetických situací kde má evidetně každý svůj správný neotřesitelný ázor, myslím že Def se dozvěděla víc než chtěla a není potřeba to dohánět k extrémismu

:supr:  :jojo:

Graine - když bylo holce měsíc, pořídila jsme si pejska. Máme ho do ted, jsou jak dvojčata. MMCH nikdy neříkej nikdy.
Ale co když se u dítěte objeví nemoc alergie na chlupy? Nechám dítě dítětem, at má alergii, hlavně že si psíka nechám doma? Nebylo by lepší kvůli zdraví dítěte dát pejska někomu do dobrých rukou?

Ano, odběhli jsme od Def. Nikdo nevidí, jak Amálka na tom je. Ale z jejího psaní si myslím, že se trápí. Trápí se Amálka, trápí se Def, trápí se její dítko, trápí se máma

Jak muze dite kvuli psovi onemocnet ?
Tady máš pár milých možností, co ti psík taky může poskytnout:
škrkavky, tasemnice, roupi, vzteklina, toxoplasmóza, tuberkulóza, z leptospirózních onemocnění jsou to Weilova choroba (žloutenka a Štuttgartská nákaza (tyfus psů)
A znova upozorňuju, že pro mě JE pes kamarád... jen prostě musím počítat i s těmi "ošklivými" stránkami společného soužití.

Ahoj Def,dočetla jsem příspěvky.Tvoje situace mi přijde dosti zoufalá.Nezávidím ani trochu,vžila jsem se do pocitu Tvého vzteku.Zazněla tady i myšlenka že stavíš psa před dceru.Odpověděla si že ne, Matylda se v tom (s,ch,krev) neplácá.Myslím,že tak to myšleno nebylo.I já to vidím stejně.Pokud je Tvé psychické rozpoložení takové jaké je a já věřím že je,je načase si určit priority.Nebo se z toho zblázníš. Nechci radit jak přesně se máš zachovat,ten způsob si musíš najít sama.Chápu ten Tvůj boj se svědomím,že přeješ někomu smrt to je totiž totální zoufalství.Nejde sedět na dvou židlích.Tady je opravdu na jedné straně Tvá rodina a klid v ní (možná i zdraví,které úzce souvisí s dlouhotrvajícím stresem) a na druhé náročná starost o psa. V tomto případě má v mých očích přednost člověk před zvířetem. A řešením nemusí být zrovna smrt zvířete.

dusička napsal(a):

Graine - když bylo holce měsíc, pořídila jsme si pejska. Máme ho do ted, jsou jak dvojčata. MMCH nikdy neříkej nikdy.
Ale co když se u dítěte objeví nemoc alergie na chlupy? Nechám dítě dítětem, at má alergii, hlavně že si psíka nechám doma? Nebylo by lepší kvůli zdraví dítěte dát pejska někomu do dobrých rukou?

tak kdyz to zjistis pomerne brzo po porizeni tak asi ano. Nam se nastesti zadne alergie neobjevily , takze jsem totnemusela resit . Nedovedu si predstavit zivot bez psu .  Co vim od pejskaru , kteri by se psu nevzdali , tak ty alergie se daji nejakym zpusobem resit .

helena napsal(a):

Jak muze dite kvuli psovi onemocnet ?
Tady máš pár milých možností, co ti psík taky může poskytnout:
škrkavky, tasemnice, roupi, vzteklina, toxoplasmóza, tuberkulóza, z leptospirózních onemocnění jsou to Weilova choroba (žloutenka a Štuttgartská nákaza (tyfus psů)
A znova upozorňuju, že pro mě JE pes kamarád... jen prostě musím počítat i s těmi "ošklivými" stránkami společného soužití.

Ty jo Heleno a teď si představ co mí naočkovaní psi můžou chytit od cizích dětí co je hladí :lol:, neštovice, spála, zarděnky, virozu  je to asi tak stejně pravděpodobné jako co tu popisuješ ty

Vzteklina u psa byla naposled zachycena před více jak 10ti lety a i proti ostatích chorobám je většina psů očkována.
Nemá ve zvyku nikoho urážet, ale tvůj kamarád pes bych být fakt nechtěla, ty totiž psy ráda nemáš, možná tedy asi tak jako každou jinou věc která  když se nehodí jde z domu.
Ty tu neřešíš problém Def ale nějaký svůj ...zřejmě nedořešený z mládí, doporučuji založit vlastní vlákno leč si zcela mimo téma

sářice, je dost neevidovaných a neočkovaných psů, páč se majitelé snaží šetřit, bohužel.
A jen proto, že se ti moje názory nelíbí, nesnaž se mi vecpat jakýsi nedořešený problém. Zrovna já totiž nepatřím mezi ty, kteří se čehokoli "nepotřebného" obratem zbavují... Naopak - povinnosti, které na sebe dobrovolně vezmu, dodržuju i tehdy, kdy mi začnou ubližovat - jenže neznáš souvislosti.

helena napsal(a):

sářice, je dost neevidovaných a neočkovaných psů, páč se majitelé snaží šetřit, bohužel.
A jen proto, že se ti moje názory nelíbí, nesnaž se mi vecpat jakýsi nedořešený problém. Zrovna já totiž nepatřím mezi ty, kteří se čehokoli "nepotřebného" obratem zbavují... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png Naopak - povinnosti, které na sebe dobrovolně vezmu, dodržuju i tehdy, kdy mi začnou ubližovat - jenže neznáš souvislosti.

Ale pokud mas male dite , tak mas urcite i psa ockovaneho a evidovaneho , tak toto vubec nesouvisi s vlastnim psem.

Očkování všechno neřeší...
Třeba známých pes měl zdr. problém, dost průjem a očkovanej neočkovanej, když se po koberci, linu i dlažbě, kde to chudák pustil, neustále po čtyřech pohybovala jejich dcerka (tehdy 1,5 roku). Mě osobně to přijde nechutný, známí byli na nervy, pořád s hadrem v ruce... dítě ruce v puse... pes uhynul, takže nejzdravější asi nebyl... :vissla:
Když chce někdo splynout s přírodou, ať spí třeba ve psí boudě, ale to neznamená, že někdo, kdo nežere se svým mazlíčkem z jedný misky, je nepřítel zvířat. :rolleyes:

hirondel napsal(a):

Grainne napsal(a):

A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?

Pekna otazka Grainne.  :supr:

Výborně. Berme tedy na vědomí, že jsou mezi námi "lidé", kteří v takovéto situaci upřednostní vlastního psa před člověkem.  Tito tak učiní jistě vždy, i v případě, že si způsobí nějaký úraz, dejme tomu zlomeninu, postačí jim, když si  nechají bebínko olízat od vlastního pejska, nebudou se přeci ponižovat požadováním pomoci od člověka. To je v dnešní době, kdy hrozí krize ve zdravotnictví, velmi osvícený postup :supr:

javena napsal(a):

Očkování všechno neřeší...
Třeba známých pes měl zdr. problém, dost průjem a očkovanej neočkovanej, když se po koberci, linu i dlažbě, kde to chudák pustil, neustále po čtyřech pohybovala jejich dcerka (tehdy 1,5 roku). Mě osobně to přijde nechutný, známí byli na nervy, pořád s hadrem v ruce... dítě ruce v puse... pes uhynul, takže nejzdravější asi nebyl... :vissla:
Když chce někdo splynout s přírodou, ať spí třeba ve psí boudě, ale to neznamená, že někdo, kdo nežere se svým mazlíčkem z jedný misky, je nepřítel zvířat. :rolleyes:

:supr: :godlike: :D

Grainne, ani s malými dětmi jsem nebyla matka hroutící se v okamžiku, kdy její batole olízne pes, případně s ním ukusuje ze společného rohlíčku Ale v momentě, kdy by stav psa začal být v příkrém rozporu s bezpečností a zdravím dětí (přečti si ještě jednou první příspěvek Def, kde přesně popisuje, co to obnáší), je volba celkem jasná.
To není o necitelnosti, nelásce ke zvěři a tak dál... to je jednak prostý zákon zachování rodu (každý živý tvor dává přednost vlastním genům), jednak, když to přeženu, ryzí pragmatismus - když si dítko přivodí nějakou chorobu, případně si ublíží v momentě, kdy budu venku se psem, mám jistý nejmíň popotahování od sociálky, ne-li něco horšího. A to už vůbec nemluvím o té zanedbatelné drobnosti, jako je rodičovská odpovědnost a láska.

haiel napsal(a):

Výborně. Berme tedy na vědomí, že jsou mezi námi "lidé", kteří v takovéto situaci upřednostní vlastního psa před člověkem.  Tito tak učiní jistě vždy, i v případě, že si způsobí nějaký úraz, dejme tomu zlomeninu, postačí jim, když si  nechají bebínko olízat od vlastního pejska, nebudou se přeci ponižovat požadováním pomoci od člověka. To je v dnešní době, kdy hrozí krize ve zdravotnictví, velmi osvícený postup :supr:

Haiel,
at na tohle co jsi napsala koukam odkudkoli ,ze vsech stran,smysl nevidim.  :co:

hirondel napsal(a):

haiel napsal(a):

Výborně. Berme tedy na vědomí, že jsou mezi námi "lidé", kteří v takovéto situaci upřednostní vlastního psa před člověkem.  Tito tak učiní jistě vždy, i v případě, že si způsobí nějaký úraz, dejme tomu zlomeninu, postačí jim, když si  nechají bebínko olízat od vlastního pejska, nebudou se přeci ponižovat požadováním pomoci od člověka. To je v dnešní době, kdy hrozí krize ve zdravotnictví, velmi osvícený postup :supr:

Haiel,
at na tohle co jsi napsala koukam odkudkoli ,ze vsech stran,smysl nevidim.  :co:

Tak já ti pomůžu. Kdyby se topila Hirondel a můj pes, první bych zachraňovala Hirondel. Vím, že se tímto vystavuju ostré kritice pejskařů, neb z toho vyplývá, že nadřazuji člověka nad psa.

Grainne napsal(a):

dusička napsal(a):

Graine - když bylo holce měsíc, pořídila jsme si pejska. Máme ho do ted, jsou jak dvojčata. MMCH nikdy neříkej nikdy.
Ale co když se u dítěte objeví nemoc alergie na chlupy? Nechám dítě dítětem, at má alergii, hlavně že si psíka nechám doma? Nebylo by lepší kvůli zdraví dítěte dát pejska někomu do dobrých rukou?

tak kdyz to zjistis pomerne brzo po porizeni tak asi ano. Nam se nastesti zadne alergie neobjevily , takze jsem totnemusela resit . Nedovedu si predstavit zivot bez psu .  Co vim od pejskaru , kteri by se psu nevzdali , tak ty alergie se daji nejakym zpusobem resit .

Bohužel vím, jak se takové alergie "řeší".  A bohudík je víc těch rodičů, kteří raději dají psa babičce nebo známým než aby kvůli své "lásce ke zvířatům"  vystavovali vlastní dítě nekončícímu martyriu vyšetření a léčení bez vidiny zlepšení, naopak ještě s hrozbou astmatu.

javena napsal(a):

Očkování všechno neřeší...
Třeba známých pes měl zdr. problém, dost průjem a očkovanej neočkovanej, když se po koberci, linu i dlažbě, kde to chudák pustil, neustále po čtyřech pohybovala jejich dcerka (tehdy 1,5 roku). Mě osobně to přijde nechutný, známí byli na nervy, pořád s hadrem v ruce... dítě ruce v puse... pes uhynul, takže nejzdravější asi nebyl... :vissla:
Když chce někdo splynout s přírodou, ať spí třeba ve psí boudě, ale to neznamená, že někdo, kdo nežere se svým mazlíčkem z jedný misky, je nepřítel zvířat. :rolleyes:

Naprosto souhlasim , neni potreba aby si psa porizoval a nic z toho nebude muset snaset.

haiel napsal(a):

hirondel napsal(a):

Grainne napsal(a):

A kdyby se topil tvuj pes a uplne cizi pan ?

Pekna otazka Grainne.  :supr:

Výborně. Berme tedy na vědomí, že jsou mezi námi "lidé", kteří v takovéto situaci upřednostní vlastního psa před člověkem.  Tito tak učiní jistě vždy, i v případě, že si způsobí nějaký úraz, dejme tomu zlomeninu, postačí jim, když si  nechají bebínko olízat od vlastního pejska, nebudou se přeci ponižovat požadováním pomoci od člověka. To je v dnešní době, kdy hrozí krize ve zdravotnictví, velmi osvícený postup :supr:

proc bych nemela pozadat o pomoc zdravotnictvi ?  Platim si zdravotni pojisteni , to snad vubec nesouvisi .
Ja bych pomohla tomu , ke komu blizsi a citovy vztah . V pripade topeni , ale asi nikomu , nejspis bych se utopila jako prvni .

helena napsal(a):

Grainne, ani s malými dětmi jsem nebyla matka hroutící se v okamžiku, kdy její batole olízne pes, případně s ním ukusuje ze společného rohlíčku http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png Ale v momentě, kdy by stav psa začal být v příkrém rozporu s bezpečností a zdravím dětí (přečti si ještě jednou první příspěvek Def, kde přesně popisuje, co to obnáší), je volba celkem jasná.
To není o necitelnosti, nelásce ke zvěři a tak dál... to je jednak prostý zákon zachování rodu (každý živý tvor dává přednost vlastním genům), jednak, když to přeženu, ryzí pragmatismus - když si dítko přivodí nějakou chorobu, případně si ublíží v momentě, kdy budu venku se psem, mám jistý nejmíň popotahování od sociálky, ne-li něco horšího. A to už vůbec nemluvím o té zanedbatelné drobnosti, jako je rodičovská odpovědnost a láska.

[b]když si dítko přivodí nějakou chorobu, případně si ublíží v momentě, kdy budu venku se psem, mám jistý nejmíň popotahování od sociálky, ne-li něco horšího. A to už vůbec nemluvím o té zanedbatelné drobnosti, jako je rodičovská odpovědnost a láska


Chapu , proto jsem s porizenim psa cekala, az deti trochu odrostou . Mela jsem to v umyslu mnohem drive, ale nakonec jsem si to v praxi s dvema malyma detma nedokazala predstavit . Psovi je potreba se venovat a chodit ven za kazdeho pocasi a to bych opravdu v te dobe nezvladla. Rozhodla jsem se tedy pro kocku, pak nasledovala druha a nakonec doslo i na psa.

proto jsem s porizenim psa cekala, az deti trochu odrostou
Jistě - ale někdy je prostě pes v domě dřív, než dítě. Každý nemůže/nechce počkat, nebo jinou volbu nemá - třeba když bydlí s rodiči a jejich psem.

haiel napsal(a):

Tak já ti pomůžu. Kdyby se topila Hirondel a můj pes, první bych zachraňovala Hirondel. Vím, že se tímto vystavuju ostré kritice pejskařů, neb z toho vyplývá, že nadřazuji člověka nad psa.

Mockrat dekuju za pomoc. :)
To vytucnene rikas Ty (ne ja) ,to znamena podle Tebe tedy to, ze z teto situace vyplyva ona myslenka skryvajici se za pojmem nadrazenosti cloveka nad zviretem. ?

Pokud ano (mozna ne) ,pak ja osobne za tim pojmem nadrazenost(cloveka nad zviretem) vnimam uplne jinou myslenku a smysl celeho pozadi. Vnimam to jinak a tenhle priklad volby mezi topicim se clovekem a psem nebyl muj priklad smyslu slova nadrazenost.
Tak to jen pro pripad ze doslo k nedorozumeni na zaklade jineho vnimani veci.

Ale Haiel jen tak pro legraci. Co kdybych Ti rekla ja topici se at zachranis radeji psa? (Protoze se smrti nebojim.)

helena napsal(a):

proto jsem s porizenim psa cekala, az deti trochu odrostou
Jistě - ale někdy je prostě pes v domě dřív, než dítě. Každý nemůže/nechce počkat, nebo jinou volbu nemá - třeba když bydlí s rodiči a jejich psem.

Jesteze u nas nikdo bydlet nemuze - predstava, ze by se mi snacha navazela do psu :(  to by asi nedopadlo moc dobre.

hirondel napsal(a):

Ale Haiel jen tak pro legraci. Co kdybych Ti rekla ja topici se at zachranis radeji psa? (Protoze se smrti nebojim.)

Stejně bych neměla na výběr. Co kdyby tam byli i jiní lidé.  Svědci, kteří by viděli, ale neslyšeli.  Kdyby ses hrdinsky utopila chvilku poté, co bych zachránila psa, marně bych pak někde vysvětlovala, že sis o to řekla... A kdyby navíc patolog zjistil, žes nebyla ani namol ani zhulená.... Leda že.....leda že...by tam zrovna číhal tento dobrý muž:
http://www.youtube.com/watch?v=xaDWjzXK … re=related

to bych se pak na tebe klíďo vykašlala a vytáhla bych pejska :)

helena napsal(a):

proto jsem s porizenim psa cekala, az deti trochu odrostou
Jistě - ale někdy je prostě pes v domě dřív, než dítě. Každý nemůže/nechce počkat, nebo jinou volbu nemá - třeba když bydlí s rodiči a jejich psem.

...čekat s pořízením psa, až děti odrostou...

To je velmi relativní věc:  Když jsem byla s dětmi cca 6 let na mateřské, a měli jsme tehdy psa, myslím, že to byl přínos pro celou rodinu a nejštastnější léta toho psa.
Těch 6 let jsme se užili všichni navzájem - já, děti i pes.

Kdybych si teď, když mám děti odrostlé, pořídila psa, tak by byl stejný chudák, jako jsou psi mnoha lidí kolem mě: Páníček ráno odejde z domu do práce a vrací se tak po 11 hodinách nejdřív (počítáno s veškerým dojížděním).
Pes je vlastně imrvére doma zavřený a sám. :(

A co kdyby tvoje snacha měla alergii na psy. Vyvolil by si ji tvůj milovaný syn a nahoře byste měli volnou bytovou jednotku. Ona si vyvolila tvého syna a přesto bude tato situace neřešitelná a každý z vás by v konečném důsledku musel něco obětovat. Píšu čistě hypoteticky. Snacha se synem by se v rámci zdraví  museli odstěhovat, ty bys přišla o denodenní přítomnost svého milovaného syna a syn by k vám jezdil sám, protože jako rodiče by se rozhodli, že narozené dítko nebudou vystavovat riziku alergií, když je tam určitá pravděpodobnost dědičnosti. Neříkám, že to musí skončit takhle. Ale mohlo by. Pokud by ani jeden z vás nekomunikoval, či schválně psa pouštěl po celém domě, protože cizí ženská mi přece nemá co krást mýho syna a podobně. Všechno je to o komunikaci a toleranci a snaze najít pro všechny řešení.

Grainne napsal(a):

V pripade topeni , ale asi nikomu , nejspis bych se utopila jako prvni .

Teda Grainne snad se neurazis ale ja jsem se ted tomuhle opravdu zasmala. Predpokladam ze neumis plavat.

Zajimavy je sledovat kam se diskuze staci. :D

A taky to,co je okamzite nektery clovek se svym smyslenim schopen vydedukovat,vymyslet za priklady,situaci (napr. topiciho se cloveka a psa zaroven) v momente, kdy je rec o zadne nadrazenosti ale o lidskosti nejen mez lidma ale o lidskosti k zviratum a k cele zive prirode.

Zamenovani smyslu. :jojo:   Mixovani hrusek a jablek.

Blossom napsal(a):

helena napsal(a):

proto jsem s porizenim psa cekala, az deti trochu odrostou
Jistě - ale někdy je prostě pes v domě dřív, než dítě. Každý nemůže/nechce počkat, nebo jinou volbu nemá - třeba když bydlí s rodiči a jejich psem.

...čekat s pořízením psa, až děti odrostou...

To je velmi relativní věc:  Když jsem byla s dětmi cca 6 let na mateřské, a měli jsme tehdy psa, myslím, že to byl přínos pro celou rodinu a nejštastnější léta toho psa.
Těch 6 let jsme se užili všichni navzájem - já, děti i pes.

Kdybych si teď, když mám děti odrostlé, pořídila psa, tak by byl stejný chudák, jako jsou psi mnoha lidí kolem mě: Páníček ráno odejde z domu do práce a vrací se tak po 11 hodinách nejdřív (počítáno s veškerým dojížděním).
Pes je vlastně imrvére doma zavřený a sám. :(

Jenze ja se psovi tak nejak aktivneji venuju - tozn. prochazky, treninky , zavody - a to by tenkrat urcite neslo.
sama vidim venku , jak to vypada dohromady dite + pes - tam, kde je to urceno pro deti pes nesmi a vlacet maly deti na dlouhe prochazky by asi taky moc neslo a vychova psa pak neni taky tak dusledna, protoze si musis hlidat deti . Ja bych to asi nezvladla .

hirondel napsal(a):

Grainne napsal(a):

V pripade topeni , ale asi nikomu , nejspis bych se utopila jako prvni .

Teda Grainne snad se neurazis ale ja jsem se ted tomuhle opravdu zasmala. Predpokladam ze neumis plavat.

Zajimavy je sledovat kam se diskuze staci. :D

A taky to,co je okamzite nektery clovek se svym smyslenim schopen vydedukovat,vymyslet za priklady,situaci (napr. topiciho se cloveka a psa zaroven) v momente, kdy je rec o zadne nadrazenosti ale o lidskosti nejen mez lidma ale o lidskosti k zviratum a k cele zive prirode.

Zamenovani smyslu. :jojo:   Mixovani hrusek a jablek.

Umim, ale moc velky milovnik plavani nejsem a na zachranu jineho bych si urcite netroufla .

haiel napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ale Haiel jen tak pro legraci. Co kdybych Ti rekla ja topici se at zachranis radeji psa? (Protoze se smrti nebojim.)

Stejně bych neměla na výběr. Co kdyby tam byli i jiní lidé. Svědci, kteří by viděli, ale neslyšeli.  Kdyby ses hrdinsky utopila chvilku poté, co bych zachránila psa, marně bych pak někde vysvětlovala, že sis o to řekla... A kdyby navíc patolog zjistil, žes nebyla ani namol ani zhulená.... Leda že.....leda že...by tam zrovna číhal tento dobrý muž:
http://www.youtube.com/watch?v=xaDWjzXK … re=related

to bych se pak na tebe klíďo vykašlala a vytáhla bych pejska :)

:lol:   

Jo jo a tak bychom ve vymyslenych pribezich mohly pokracovat az do nekonecna.  :D

Jeste ze ti pejskove umi plavat sicasi. :lol:

PavlaH napsal(a):

A co kdyby tvoje snacha měla alergii na psy. Vyvolil by si ji tvůj milovaný syn a nahoře byste měli volnou bytovou jednotku. Ona si vyvolila tvého syna a přesto bude tato situace neřešitelná a každý z vás by v konečném důsledku musel něco obětovat. Píšu čistě hypoteticky. Snacha se synem by se v rámci zdraví  museli odstěhovat, ty bys přišla o denodenní přítomnost svého milovaného syna a syn by k vám jezdil sám, protože jako rodiče by se rozhodli, že narozené dítko nebudou vystavovat riziku alergií, když je tam určitá pravděpodobnost dědičnosti. Neříkám, že to musí skončit takhle. Ale mohlo by. Pokud by ani jeden z vás nekomunikoval, či schválně psa pouštěl po celém domě, protože cizí ženská mi přece nemá co krást mýho syna a podobně. Všechno je to o komunikaci a toleranci a snaze najít pro všechny řešení.

Nastesti pro vsechny zucastnene takovou bytovou jednotku nemame , takze to neprichazi v uvahu. Mam 2 dospele syny bydlici s nami a situace uz je na hranici unosnosti , tudiz dalsi osoba uz se opravdu nevejde .
Ale i kdybych si predstavila popsanou situaci , myslis ze bych dala pryc psy se kterymi jsem denne kvuli navstevam snachy s ditetem ? Uplne mi naskocila husi kuze.

Hm, máš to prostě JINAK Graine, ale to neznamená že tvoje pohledy jsou jediné správné. CHápeš?

PavlaH napsal(a):

Hm, máš to prostě JINAK Graine, ale to neznamená že tvoje pohledy jsou jediné správné. CHápeš?

To bych si nedovolila tvrdit , jenom je mi lito tech mene stastnych psu a pokud by se lidi zamysleli , jak moc o toho psa stoji a zbytecne si ho neporizovali. Bylo by to lepsi pro vsechny .

Grainne: Ale i kdybych si predstavila popsanou situaci , myslis ze bych dala pryc psy se kterymi jsem denne kvuli navstevam snachy s ditetem ?

Je pravda, že situace se nějak vyřešit dá. Koneckonců - potomci v dnešní době málokdy zůstávají bydlet s rodiči, dvougenerační domy už nejsou tak v módě, jako za našeho mládí :). Jiná je "psí" situace s ohledem na vnoučata, a jiná s ohledem na vlastní děti (které s námi přece jen ten byt do jejich určitého věku sdílet musejí) :D.

K diskuzi o topení a zachraňování, v tom mám jasno - coby špatného plavce by mě určitě ten topící se člověk docela lehce utopil :D, možná kdyby mi (mu) tak pomohl pes..... A vážněji: miluju psy a kočky a tak vůbec (proto už si další zvíře v dohledné době nepořídím vědoma si svých možností), ale v případě volání o pomoc tonoucího člověka by mě asi ani nenapadlo zabývat se psem.

Tady je to jednoznačné, maminka by měla zvážit situaci rozumně a ulehčit Definitiv život. Ať už jakkoliv.

Grainne: a pokud by se lidi zamysleli , jak moc o toho psa stoji a zbytecne si ho neporizovali. Bylo by to lepsi pro vsechny .

To máš pravdu, Grainne, souhlasím s Tebou, taky bych zvířeti neublížila, ale víš sama, že se někdy to kolo v životě otočí tak, že se holt dostaneme do situací, kdy při pořízení psa žijeme úplně jiným způsobem, než za pár let...
A řešit se to nějak musí.

Tercila napsal(a):

Grainne: a pokud by se lidi zamysleli , jak moc o toho psa stoji a zbytecne si ho neporizovali. Bylo by to lepsi pro vsechny .

To máš pravdu, Grainne, souhlasím s Tebou, taky bych zvířeti neublížila, ale víš sama, že se někdy to kolo v životě otočí tak, že se holt dostaneme do situací, kdy při pořízení psa žijeme úplně jiným způsobem, než za pár let...
A řešit se to nějak musí.

Ale ano, ja jsem napsala, ze jsou urcite zivotni situace, kdy se to jinak resit neda.
Mnohem vic je , ale tech , kteri se psu zbavuji z mnohem malichernejsich duvodu , proste se jim uz nehodi do kramu .

Def,
ty se asi potřebuješ týrat, viď? No je to tvoje volba, pokud se potřebuješ něco naučit, tak si to pořádně "užij" :rolleyes:

Tulipánko, opravdu děkuju za radu. Velice mi pomohla. Skvělý nadhled a ten nekončící soucit v tobě. Díky, fakt.

Možná by bylo lepší, než riskovat vlastní život... tonoucího psa i pána natočil na mobil a poslal někam do bulváru. Když vylezou, doják jako pr.ase a když ne... svý diváky si to najde taky...

To je zase debata... :vissla:

javena napsal(a):

Možná by bylo lepší, než riskovat vlastní život... tonoucího psa i pána natočil na mobil a poslal někam do bulváru. Když vylezou, doják jako pr.ase a když ne... svý diváky si to najde taky...

To je zase debata... :vissla:

Ted je opravdu ....opravdu po me. :lol: :lol:

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Možná by bylo lepší, než riskovat vlastní život... tonoucího psa i pána natočil na mobil a poslal někam do bulváru. Když vylezou, doják jako pr.ase a když ne... svý diváky si to najde taky...

To je zase debata... :vissla:

Ted je opravdu ....opravdu po me. :lol: :lol:

A bez vody... ;) :D

javena napsal(a):

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Možná by bylo lepší, než riskovat vlastní život... tonoucího psa i pána natočil na mobil a poslal někam do bulváru. Když vylezou, doják jako pr.ase a když ne... svý diváky si to najde taky...

To je zase debata... :vissla:

Ted je opravdu ....opravdu po me. :lol: :lol:

A bez vody... ;) :D

Neeee s vodou ale bez plavani ...  Just zblunk... :D

sářice napsal(a):

Vidíš my měli doma 12 let ležící babičku a o tom že to bylo náročný žádná..přesto jsme to zvládli. Věřím že může nastat situace kdy se to zvládnout nedá a volba nastane, ale bojím se že spousta lidí si to prostě dokáže zjednodušit a omluvit.
Odložit starého člověka, zvíře, postižené dítě si můžeme stokrát zdůvodnit ale hluboko uvitř víme že je to neomluvitelné.

Jsem nesmírně ráda, že nejsem sama, kdo to tak cítí. :)
To co se zde dá číst je občas vážně perla za perlou....:rolleyes:   bez urážky všem zúčastněným :/

Grainne napsal(a):

kornoutek napsal(a):

Def, přečetla jsem poctivě každý příspěvek a musím tedy říct, že nechápu, jak to můžeš vydržet... a nehledě na to, že tvoje dcera to odnáší.. stavíš psa před dceru, to nechápu.. o čem tady přemýšlíš??? jestli ublížíš mámě tím, že psa ( evidentně nemocnýho ) utratíš??? a jak píšeš, necháváš dceru samotnou doma, i když jen na chvilku, kvůli psovi, nebo jí taháš sebou po schodech dolů..jsi unavená, nevyspalá, co když jednou ( nedej bože ), upadneš z těch schodů s dcerou v náručí, co když dítko do krve, do výkalů šlápne, sáhne?? je to mžik, to ani nestačíš ohlídat...  já pejsky miluju, ale  má to své meze.. i já měla psa, podobně nemocnýho, výkaly kam se podíváš, ale pak byl  syn, tak šel pes prostě z baráku.. když to řeknu hnusně, radši pes pryč, než nemocný dítě a já běhat s hadrem stále kolem něj..  radši věnuj energii dcerce, nevylévej si na ní vztek kvůli Amálce, ať se stará mamka... no nevím, ale místo toho, aby jsi ty mladá měla nějaký život, jsi celý dny doma a uklízíš, co zanechal pejsek.. a mamka běhá za kamarádkama, na cvičení atd,,

tak toto povazuji za naprostou nezodpovednost. Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?  Nerekla bych , ze pejsky milujes

Psa jsem si pořídila před x lety, to byla nejstarší holka ( 14 let) miminko..  a vůbec mi nevadilo, že mám psa a dítě ( mmch do toho přišlo další dítě a vše se v pohodě zvládalo ).. ale teď už byl pejsek prostě nemocný, sotva chodí, slepý, vydělal se prostě všude, do toho prcek a prostě to nešlo.. pokud ještě syn nelezl, šlo to, ale pak už prostě ne.. nezodpovědnost by ode mě byla, a to se na mě nezlob, nechat si psa... a mmch, pes je pouze o baráček dál, u moc hodné paní, která ho miluje a stará se o něj.. dcery za ním chodí, krmí, i když už moc nežere...

Definitiv napsal(a):

Kornoutku - trošku mě šokuje, že to vidíš tak, že stavím psa před dcerum, tím se totiž dostávám do pozice mé matky. Já Matyldu nenechávám o samotě, ne teď, když už je pohyblivější, vždycky jí beru s sebou dolů. Upadnout tam do ničeho nemůže, protože jí tam vůbec nedávám na zem. To co jsem uváděla v nějakém z předchozích příspěvků byla jen hypotéza, co bude až... (třeba v létě).
Jinak, já toho psa prostě nemůžu nechat utratit, to přeci nejde :co: Jak bys to provedla? Co bych podle tebe měla říct mámě? :co:

Sáří - ráda tě zase vidím :pussa:
Já chápu, že máma má pocit, že mám novou rodinu a už jí tolik nepotřebuju. I jsem jí zkoušela říct, že to tak není. Ale nepomohlo to.
V týhle situaci nedokážu říct, jestli by mi to psí přežívání vadilo, kdybych nebyla přímým účastníkem. Kdybych třeba už bydlela jinde a za mámou chodila akorát na návštěvu. Možná bych prostě jen v duchu otočila oči v sloup a nechala bych jí, ať se pro psa obětuje. Ale spíš ne. těžko by se mohla obětovat, když je celý den  práci. No nic, to je jen taková odbočka.
Takže teď se obětuje po nocích a ne mě zbývají dny :(
Jinak jsem mluvila už s několika veterináři. Pokaždý se jen zeptají, jestli pes žere. No, občas žere, to lhát nebudu. Tak potom je nejspíš všechno v pořádku.

já nevím, proč tě to šokuje... hned v prvním příspěvku jsi napsala mimo jiné, jak řešíš situaci, když jdeš se psem:
2) udělám to samý, akorát dítě nechám nahoře a budu se modlit, aby se mu nepodařilo otevřít zábranu ke schodům, strčit prsty do zásuvky, začít se dusit a jiné podobné katastrofy.
Verze číslo jedna mi zabere asi deset minut. Verze číslo dva trvá dvě minuty., ale musím dolu dvakrát, protože jednou nechám psa na dvoře a pak tam zas pádím ho šoupnout dovnitř. Mezitím kontroluju nahoře dítě.
to mluví za vše..

říct mámě??? vždyť se o toho psa staráš ty.. máma musí přeci vidět, že to nejde nechat všechno na tobě, že máš rodinu, malý dítě... a ještě do toho trable s nemocným psem.. nezlob se na mě, ale tohle prostě nechápu.. máma, která je asi sama, nemá žádný starosti ( jen být jak jsi sama napsala 12 hodin pryč, kamarádi atd..) nechá na tobě starost o psa a ještě do toho dítě.. trochu sobec, ne??

kornoutek napsal(a):

Grainne napsal(a):

kornoutek napsal(a):

Def, přečetla jsem poctivě každý příspěvek a musím tedy říct, že nechápu, jak to můžeš vydržet... a nehledě na to, že tvoje dcera to odnáší.. stavíš psa před dceru, to nechápu.. o čem tady přemýšlíš??? jestli ublížíš mámě tím, že psa ( evidentně nemocnýho ) utratíš??? a jak píšeš, necháváš dceru samotnou doma, i když jen na chvilku, kvůli psovi, nebo jí taháš sebou po schodech dolů..jsi unavená, nevyspalá, co když jednou ( nedej bože ), upadneš z těch schodů s dcerou v náručí, co když dítko do krve, do výkalů šlápne, sáhne?? je to mžik, to ani nestačíš ohlídat...  já pejsky miluju, ale  má to své meze.. i já měla psa, podobně nemocnýho, výkaly kam se podíváš, ale pak byl  syn, tak šel pes prostě z baráku.. když to řeknu hnusně, radši pes pryč, než nemocný dítě a já běhat s hadrem stále kolem něj..  radši věnuj energii dcerce, nevylévej si na ní vztek kvůli Amálce, ať se stará mamka... no nevím, ale místo toho, aby jsi ty mladá měla nějaký život, jsi celý dny doma a uklízíš, co zanechal pejsek.. a mamka běhá za kamarádkama, na cvičení atd,,

tak toto povazuji za naprostou nezodpovednost. Kdyz sis psa porizovala , tak jsi netusila , ze bys nekdy mohla mit dite ?  Nerekla bych , ze pejsky milujes

Psa jsem si pořídila před x lety, to byla nejstarší holka ( 14 let) miminko..  a vůbec mi nevadilo, že mám psa a dítě ( mmch do toho přišlo další dítě a vše se v pohodě zvládalo ).. ale teď už byl pejsek prostě nemocný, sotva chodí, slepý, vydělal se prostě všude, do toho prcek a prostě to nešlo.. pokud ještě syn nelezl, šlo to, ale pak už prostě ne.. nezodpovědnost by ode mě byla, a to se na mě nezlob, nechat si psa... a mmch, pes je pouze o baráček dál, u moc hodné paní, která ho miluje a stará se o něj.. dcery za ním chodí, krmí, i když už moc nežere...

tady jde spíš o ten vztah k tomu psovi. Já bych to prostě nemohla udělat a zejména starému psovi , který ti toho určitě hodně dal.

BOŽE TO JSOU KECY!!!! Proč se tady každá diskuze zvrhne ve výhřez samolibých prezentací a pseudoduchovních klišé ?!
Ten čokl umírá! Pokud mám ráda zvířata a soucítím s nimi, využiju možností, které nám lidem bohužel nejsou k dispozici a zbavím ho trápení. Nechat ho v tom, jen pro vlastní zbabělost je hnus!
Definitiv - být tebou, nechám pejska uspat (kéž by to jednou někdo udělal pro mě) a pořídím obratem mamince štěně z útulku, tohle bude humánní a prospěšné. Jeden pes se už nebude více trápit a druhý získá domov. A řekla bych, že maminka nakonec bude ráda, že jsi to těžké rozhodnutí udělala za ni a bude se těšit z nového psího kamaráda.

Grainne, já myslím, že tady jde především o solidní posouzení konkrétního stavu, v jakém to zvíře je.
Taková ta všeobecná otázka, co je humánnější - zda nechat zvíře "žít" a trápit (a nemusí to být jen bolesti, ta zvířata moc dobře vědí, že jsou nemohoucná) nebo ho nechat uspat (až následná injekce je ta smrtící), bude diskutabilní vždycky.
Já jsem našeho psa musela nechat uspat, jeho zdravotní stav byl prostě na nic, tak vím, o čem mluvím.
Strašně jsem to oplakala (byl nádhernej a hodnej, i kolemjdoucí ho obdivovali, zastavovali se s námi na kus řeči, byli jsme tady s tímto plemenem před pár lety rarita), rozmýšlela o tom všem strašně dlouho, bylo mi ho nesmírně líto a to rozhodování je opravdu hrozné, ale dnes jsem ráda, že jsem to udělala.
Pes po uspávací injekci klidně usne, veterinář až pak po chvíli aplikuje tu letální dávku účinné látky.
Vitto nemá špatný nápad - hned pořídit štěně - to by maminčině psychice pomoct mohlo. Já sice nevím, jestli bych pořídila psíka zrovna z útulku, protože známí s tím nemají nejlepší zkušenosti (nikdy nevíme, jak se ten předchozí majitel na tom psovi podepsal), ale to už je řešení přece jen "veselejší", než stav, který popisuje Def.
Definitiv, moc držím palce, abys zvládla tu svoji averzi vůči psovi, protože ten fakt za nic nemůže (ale chápu Tě), a sebrala sílu s tím něco udělat.

To mě překvapuje, že nejdřív se prý (jak Tercilo píšeš) aplikuje ta injekce uspávací a potom až ta konečná...
Když jsem toto s naším psem před 6 lety musela absolvovat, šlo o jedinou injekci, a pes mi zemřel v náručí ještě dřív, než veterinář s injekcí skončil...
Pes zemřel tiše a klidně, jako by opravdu v pár vteřinách usnul...

Ano, Blos, tak to u našeho veterináře proběhlo a já jsem za to ráda.
Mně to, že nejdřív aplikoval uspávačku, nějak uklidnilo.
Je fakt, že naši veterináři (měli jsme 2) nebyli nejlevnější. Ale myslím, že svou práci měli zmáknutou.

Uspání zvířete se odvíjí od mnoha faktorů, mnohdy je lepší nejdříve zvíře uvést do spánku a až pak usmrtit. Pes nebývá problematický, ale třeba kočka je schopná se rvát jako lev a to i po vpíchnutí letální dávky. Veterináři znají situace, kdy je potřeba kočku přeprat a za jejího zoufalého řevu nakonec píchnout smrtící dávku přímo do srdce. Pokud doktor vyhodnotí, že by mohl nastat podobný hororový průběh, je lepší sáhnout po narkóze.

Už asi nemá cenu opakovat, že toho psa prostě nenechám utrait. Nemůžu, není to můj pes, tohle rozhodnutí mi prostě nenáleží.

Kornoutku - Matyldu jsem samotnou nechala nahoře jednou, bod číslo dvě byl pro dokreslení situace :rolleyes:

Já, poté co v úterý byla máma na koncertě, v pátek na večírku od průmy a v sobotu vyrazila na šestihoduinový výlet, jsem se včera sebrala a rozhodla se si s ní promluvit. Ani dnes jsem nevysrabila a večer jsem si k ní sedla a řekla jí, co mám na srdci. Ve zkratce to, že my si myslíme že pes trpí a nemá radost ze života, ona si myslí opak. Její názor jí vzít nemůžu, rozhodnout za ní taky nemůžu. jediný co můžu dělat je, že se přes den o psa postarám, ale tím to končí. Ona se rozhodla kvůli Amálce obětovat, ne my. A pokud se chce obětovat, tak úplně. Takže bychom byli rádi, kdyby se po příchodu z práce o ní starala ona. Žádný cvičení, žádný vánoční oslavy, narozeninový večírky, srazy škol, víkendy na kolech, na běžkách, týdny v Itálii a podobně.
Řekla jsem jí, že jsem původně uvažovala o tom, že poprosím O., aby jí vylíčil, jak moc mě to ničí, protože mi přijde, že ona to odě mě nechápe, ale že myslím, že by to měla slyšet ode mě. Že jsem za poslední rok byla z baráku asi třikrát, že odcházím pouze pokud doopravdy musím. Že každou malou procházku s Matyldou přemýšlím o tom, jestli ten pes nešětká a nepotřebuje zvednout, protože mi přijde, že nechat ho štěkat a nepomoci mu je ode mě trápení.
Ještě jsem se zmínila o tom, že máma na Amálce moc lpí a to tomu asi taky nepomáhá. No, ona na tyhle duchovní věci moc není, tak jsem to radši moc nepitvala...

A to je vše. mámu jsem bohužel rozbrečela :( Jestli se něco změní? Nevím, ale alespoň mám pocit, že jsem se za svojí rodinu postavila.


Tiše závidím všem, kteří mají tak stoprocentně jasno, co by an mém místě dělali, děj se co děj, rodina nerodina...

Definitiv: ]Už asi nemá cenu opakovat, že toho psa prostě nenechám utrait. Nemůžu, není to můj pes, tohle rozhodnutí mi prostě nenáleží.

Aha, tak to se za sebe omlouvám, že jsem se rozepsala o utracení.

Def: :( Jestli se něco změní? Nevím, ale alespoň mám pocit, že jsem se za svojí rodinu postavila.

A to jsi udělala dobře. Třeba to maminku přiměje aspoň k zamyšlení...
Drž se.

Proč plakala ti taky řekla?
Copak ty neroníš téměř krvavé slzy, abys tohle všechno ustála?
Udělalas tím otevřeným rozhovorem určitě to nejlepší v dané chvíli. Jen bude chtít další sílu to dotáhnout i v praxi a nenechat se ukecat kvůli nějaké neodkladné aktivitě.
Def, nikde jsem tam nenarazila , nebo jsem přehlédla, udělá si maminka ve svém úžasně společensky plodném životě( já jsem ráda, že po práci zapadnu doma a můžu odpočívat, proto mi to tak přijde) čas si vzít vnučku, jít s ní na procházku, nebo si s ní pohrát? Jen tak, protože je s ní ráda?

Def, paráda :godlike: klaním se, muselo to být těžký. Je mi jasné, že na tohle sebrat odvahu nebyla žádná legrace, ale udělala jsi moc dobře. Máma si pobrečela, no jo...ty se kolem toho taky natrápíš :pussa: Teď jen to opravdu prosazovat každý den a tvrdě...žádná pomoc o víkendu nebo v odpoledních hodinách, kdy má být máma doma z práce (aspoň zezačátku žádná, aby si to fakt uvědomila. Časem samozřejmě můžeš nabídnout pomoc tehdy a tak, jak se to bude hodit tobě).

Že je tady některým lidem jasné co dělat a jak, z toho si nic nedělej...papír (monitor) snese všechno, v reálu už by to asi bylo horší. A ty máš zase vyřešenou spoustu jinejch věcí, ke kterým oni se budou muset teprve dohrabat ;) Mám z tebe radost, tak ze drž kočko a vytrvej...a dej nám třeba po týdnu vědět, jak to vypadá!

Definitiv, já ti moc tleskám - nejhorší je "postavit" se rodičům. Pro mě tedy bylo... teď už je to všechno mnohem lepší. Mají mě za parťáka, ne za dítě.
A vytrvat.
Moc ti držím palce.

Definitiv,
drzim Ti pesti. :)

Jsi dobrá. :supr::par:

Definitiv napsal(a):

Už asi nemá cenu opakovat, že toho psa prostě nenechám utrait. Nemůžu, není to můj pes, tohle rozhodnutí mi prostě nenáleží.

Kornoutku - Matyldu jsem samotnou nechala nahoře jednou, bod číslo dvě byl pro dokreslení situace :rolleyes:

Já, poté co v úterý byla máma na koncertě, v pátek na večírku od průmy a v sobotu vyrazila na šestihoduinový výlet, jsem se včera sebrala a rozhodla se si s ní promluvit. Ani dnes jsem nevysrabila a večer jsem si k ní sedla a řekla jí, co mám na srdci. Ve zkratce to, že my si myslíme že pes trpí a nemá radost ze života, ona si myslí opak. Její názor jí vzít nemůžu, rozhodnout za ní taky nemůžu. jediný co můžu dělat je, že se přes den o psa postarám, ale tím to končí. Ona se rozhodla kvůli Amálce obětovat, ne my. A pokud se chce obětovat, tak úplně. Takže bychom byli rádi, kdyby se po příchodu z práce o ní starala ona. Žádný cvičení, žádný vánoční oslavy, narozeninový večírky, srazy škol, víkendy na kolech, na běžkách, týdny v Itálii a podobně.
Řekla jsem jí, že jsem původně uvažovala o tom, že poprosím O., aby jí vylíčil, jak moc mě to ničí, protože mi přijde, že ona to odě mě nechápe, ale že myslím, že by to měla slyšet ode mě. Že jsem za poslední rok byla z baráku asi třikrát, že odcházím pouze pokud doopravdy musím. Že každou malou procházku s Matyldou přemýšlím o tom, jestli ten pes nešětká a nepotřebuje zvednout, protože mi přijde, že nechat ho štěkat a nepomoci mu je ode mě trápení.
Ještě jsem se zmínila o tom, že máma na Amálce moc lpí a to tomu asi taky nepomáhá. No, ona na tyhle duchovní věci moc není, tak jsem to radši moc nepitvala...

A to je vše. mámu jsem bohužel rozbrečela :( Jestli se něco změní? Nevím, ale alespoň mám pocit, že jsem se za svojí rodinu postavila.


Tiše závidím všem, kteří mají tak stoprocentně jasno, co by an mém místě dělali, děj se co děj, rodina nerodina...

Def,
super :supr::supr::godlike::godlike:
Udělala jsi to nejlepší, co jsi mohla - vrátila jsi matce její zodpovědnost, tedy její důstojnost.
Možná teď budeš ještě muset dotáhnout do konce to, aby si nemyslela, že ji něco vyčítáš - možná proto i plakala - ale aby věděla, že její rozhodnutí akceptuješ, ale je to taky především ona, kdo ponese následky - starost o Amálku, se kterou ji seš ochotna pomoci jen do té míry, aby tě to neomezovalo v péči o dceru a nebralo ti to tvou vlastní svobodu - možná i toto si uvědomila a proto plakala... Nicméně její pláč není nic, za co bysnesla odpovědnost právě ty. Nenech se už znejistit. Neudělala jsi nic, čím bys jí ublížila, naopak.
Dalas jí zpět to, co je její.
Držím palce :jojo::jojo::jojo:

Def - držím pěsti :hjarta:
A myslím,že Tvoje mamka vše pochopila, proto plakala, že Tě takhle nechala se trápit.

Jsi odvážná Def... a odvážnému štěstí přeje.... ať to zvládnete...

vitto napsal(a):

BOŽE TO JSOU KECY!!!! Proč se tady každá diskuze zvrhne ve výhřez samolibých prezentací a pseudoduchovních klišé ?!
Ten čokl umírá! Pokud mám ráda zvířata a soucítím s nimi, využiju možností, které nám lidem bohužel nejsou k dispozici a zbavím ho trápení. Nechat ho v tom, jen pro vlastní zbabělost je hnus!
Definitiv - být tebou, nechám pejska uspat (kéž by to jednou někdo udělal pro mě) a pořídím obratem mamince štěně z útulku, tohle bude humánní a prospěšné. Jeden pes se už nebude více trápit a druhý získá domov. A řekla bych, že maminka nakonec bude ráda, že jsi to těžké rozhodnutí udělala za ni a bude se těšit z nového psího kamaráda.

V jakem je pes opravdu stavu vi pouze Definitiv .V kazdem pripade utratit psa majiteli za zady bych tedy nedoporucovala . Je- li pes opravdu zraly na utraceny , tak to snad maminka musi videt , jinak nechapu .

Tercila napsal(a):

Grainne, já myslím, že tady jde především o solidní posouzení konkrétního stavu, v jakém to zvíře je.
Taková ta všeobecná otázka, co je humánnější - zda nechat zvíře "žít" a trápit (a nemusí to být jen bolesti, ta zvířata moc dobře vědí, že jsou nemohoucná) nebo ho nechat uspat (až následná injekce je ta smrtící), bude diskutabilní vždycky.
Já jsem našeho psa musela nechat uspat, jeho zdravotní stav byl prostě na nic, tak vím, o čem mluvím.
Strašně jsem to oplakala (byl nádhernej a hodnej, i kolemjdoucí ho obdivovali, zastavovali se s námi na kus řeči, byli jsme tady s tímto plemenem před pár lety rarita), rozmýšlela o tom všem strašně dlouho, bylo mi ho nesmírně líto a to rozhodování je opravdu hrozné, ale dnes jsem ráda, že jsem to udělala.
Pes po uspávací injekci klidně usne, veterinář až pak po chvíli aplikuje tu letální dávku účinné látky.
Vitto nemá špatný nápad - hned pořídit štěně - to by maminčině psychice pomoct mohlo. Já sice nevím, jestli bych pořídila psíka zrovna z útulku, protože známí s tím nemají nejlepší zkušenosti (nikdy nevíme, jak se ten předchozí majitel na tom psovi podepsal), ale to už je řešení přece jen "veselejší", než stav, který popisuje Def.
Definitiv, moc držím palce, abys zvládla tu svoji averzi vůči psovi, protože ten fakt za nic nemůže (ale chápu Tě), a sebrala sílu s tím něco udělat.

Naprosty souhlas , ale musi si to rozhodnout majitel psa , pokud je tedy svepravny .

Def, tak to je fajn, žes jí to konečně řekla. Pevně doufám, že brečela proto, že si uvědomila, co ti připravila, a ne proto, že teď bude mít o starost navíc, fakt.
Jinak doufám, že se to pro tebe co nejdřív vyřeší celkově a ne jen částečně. Ani denní péče o tohohle psa neznamená konec starostí, frustrace a trauma.

Držím palce, Definitiv.  A jak píše Pandora - nenech se už znejistit. Počítej s tím, že mamka se bude chtít přesvědčit, zda a jak vážně to myslíš.  Nebude to pro ni jednoduchý, ale vydrž.

Díky všem. Nebýt vás a vašich slov, asi bych si to v sobě neutřídila a nedokázala bych mámě nic říct.

jinak si myslím, že máma plakala proto, že se za prvé cítí hnaná do úzkých (já jí sice vysvětlovala, že po ní nidko neche aby psa utrácela, ale myslím, že to tak cítí). No a za druhé proto, že je ze mě zklamaná. Že jí nepomůžu, že její vlastní krev se nepostará, že jí nedopřeju chvíli oddechu... no, tak nějak. Neřekla bych, že si uvědomila že pro mě je to trápení.

Heluš - s Matyldou na procházku nechodí, ale to je moje vina. Nechci to, jsem s matyldou moc ráda abez ní se prostě ještě necítím. Ale má samo šanci jít na procházku s náma. Nebo si přijít s Matyldou pohrát k nám. Což občas dělá, v půl sedmý, když přijede z práce (a Matylda má jít samozdřejmě v tu chvíli do postele). Maličko mě mrzí, že i o víkendu (pokud jí vyloženě nepozvu aby přišla hned teď) se sem dostane až okolo šestý, když už Mates potřebuje spíš klid, než dovádění. No, vždycky je něco co musí uklidit, do práce, na procházku, návštěva a tak....

Definitiv napsal(a):

Díky všem. Nebýt vás a vašich slov, asi bych si to v sobě neutřídila a nedokázala bych mámě nic říct.

jinak si myslím, že máma plakala proto, že se za prvé cítí hnaná do úzkých (já jí sice vysvětlovala, že po ní nidko neche aby psa utrácela, ale myslím, že to tak cítí). No a za druhé proto, že je ze mě zklamaná. Že jí nepomůžu, že její vlastní krev se nepostará, že jí nedopřeju chvíli oddechu... no, tak nějak. Neřekla bych, že si uvědomila že pro mě je to trápení.

Heluš - s Matyldou na procházku nechodí, ale to je moje vina. Nechci to, jsem s matyldou moc ráda abez ní se prostě ještě necítím. Ale má samo šanci jít na procházku s náma. Nebo si přijít s Matyldou pohrát k nám. Což občas dělá, v půl sedmý, když přijede z práce (a Matylda má jít samozdřejmě v tu chvíli do postele). Maličko mě mrzí, že i o víkendu (pokud jí vyloženě nepozvu aby přišla hned teď) se sem dostane až okolo šestý, když už Mates potřebuje spíš klid, než dovádění. No, vždycky je něco co musí uklidit, do práce, na procházku, návštěva a tak....

Def, to vytučněné sedí.
Jenže přesně opačným směrem, než to tady píšeš: Směrem od maminky k Tobě.... :(

Vytrvej v nastoupené cestě. Tvůj příběh sleduji a držím Ti všechny palce. :pussa:

Definitiv napsal(a):

No a za druhé proto, že je ze mě zklamaná. Že jí nepomůžu, že její vlastní krev se nepostará, že jí nedopřeju chvíli oddechu... no, tak nějak.

Def,
nikdo z nás není zodpovědný za domněnky a iluze někoho druhého. Nejsi zodpovědná za to, jak se tvoje matka cítí.
Ty jsi zodpovědná pouze za to, jak se cítíš ty a tvoje malá dcera.
K matce jsi byla upřímná, což není žádné sobectví.
Nenech se prostě zmást. I tvoje matka si to musí v sobě utřídit :jojo:

To o té vlastní krvi, to je tvoje, nebo to řekla maminka?
Plakala nad sebou, nad fenečkou, nad tebou, nad Matyldou, nad tím, že končí to, co bylo. To jsöu slzy lítosti, loučení (a nejistoty). To musí být, aby skončilo to, co je a mohlo začít další. S tebou to ve skutečnosti nemá nic společného, co se tohoto týče, buď v klidu.

jinak si myslím, že máma plakala proto, že se za prvé cítí hnaná do úzkých (já jí sice vysvětlovala, že po ní nidko neche aby psa utrácela, ale myslím, že to tak cítí)
Def, teď odhlídnu od ne/uspání pesana - mám totiž dojem, že tě maminka potřebuje mít nějakým způsobem "pod palcem". To je totiž vidět nejen na na tebe delegované péči o psa, ale i na návštěvách u malý - ono je to skoro totéž - No, vždycky je něco co musí uklidit, do práce, na procházku, návštěva a tak....
Při pohledu zvenčí to skoro vyhlíží tak, že mamka se ti (netuším proč) snaží ukázat, že její život a její aktivity jsou "důležitější", než ty tvoje, včetně Matyldy.

No, ono záleží na povaze. Jsou maminky, co pláčou pro děti a jsou maminky, co pláčou, čeho se to dočkaly... za to všechno, jak já se ti obětovala... vydírání. Každýho věc, co pro koho obětuje.

Def, mamce došlo nejspíš všechno, že bude muset rozhodnout ona, co s Amálkou, že jsi opravdu už dospělá, že na tebe přehodila větší část odpovědnosti, než měla... Ale ať jí došlo a přimělo k slzám cokoli, musí se s tím poprat ona, ne ty. Ty už jsi svůj zápas vyhrála. Teď jen vytrvat i v tréninku... ;)

Bramborko - to jsou moje myšlenky, proto ta taky píšu "Jinak si myslím, že...bla bla":

No a jaký je vývoj?
Dřív když máme přišla z prác, tak u nás zaklepala (máme dveře pod schody, strčila hlavu do chodby a pozdravila. Teď nezdraví.
Dřív O. chodil k ní dolů kouřit, na chvilku posedět. Teď už tam enchodí, protože řekl, že mu to za to nestojí. Přijde, pozdraví, ona se tváří nasupeně, nepromluví, nic, O. pět minut stojí, kouří a pak řekne "tak ahoj" a odejde. Tak už tam prostě radši ani nechodí.

V sobotu ráno jsem potřebovala jen zaběhnout do lékárny, zastavila jsem se teda u mámy, jestli nepotřebuje něco koupit, říct jí, že jí zveme na oběd a že nám přijednou kamarádi. Všechno odmítla a řekla mi, že se zrovna chystala za námi nahoru, protože si chce promluvit o tý "nesnesitelný situaci" (Teď si nepamatuju, jestli řekla tohle, nebo neudržitelnou situaci, nebo tak podobně). Když jsem se zeptala, co teda chce, tak mi oznámila, že v Bauhausu je 20% sleva a ONA tam prostě potřebuje. Psa prý chtěla vzít do kurfu auta, ale je moc zima, tak máme smůlu, nechá ho doma. Prý si to máme zaizolovat, abychom ho neslyšeli, nebo ho prostě chodit zvedat. :usch:
Nezmohla jsem se ani na rekaci, protože bych jí musela praštit :( Radši jsem se prostě jen otočila a odešla.

V noci ze soboty na neděli měl O. koncert. Před čtvrtou ráno štěkal pes. Chvíli jsem to vydržela a v půl jsem šla dolů mámu vzbudit, ať se o něj postará. Dole bylo na zemi všechno, co pes může vyprodukovat. Ona že hned jde.
Za 15 minut jsem tam šla znovu, ať vstává, rozsvítila jsem jí všude naplno světlo, třásla jsem s ní, znovu jsem jí vysvětlila, že tam má podělanýho psa, kterej budí celej barák, ať se o něj jde postara. Prý hned jde.
Pes (asi díky závanu čerstvýho vzduchu) na chvíli umlknul a já jsem zadřímla. Když jsem se probudila po páté, slyšela jsem zezdola zvuky otvíraných dveří, tak jsem si říkala, že se konečně uschopnila. Před šestou jsem se probudila, O. právě vcházel do vdeří, jdu ho pozdravit a v tu chvíli mi došlo, že ten, kdo se celou tu hodinu o toho čokla staral a kdo tam uklízel ten nehoráznej bordel byl ON!!!!!
Pes za půl hodiny začla štěkat znovu, takže jsem na matku vlítla, ať okamžitě vstává a jde se o toho psa postarat, protože já jsem tam dvakrát byla, O. tam hodinu uklízel a teď bychom se oba rádi vyspali.

Už dlouho jsem nebyla tak nasraná :( A to si k tomu přimyslete ukřivděný výraz mojí mámy, která (dle mého názoru) se cítí jako chudinka, že se o psa tak strašně stará a my jí dokonce zakazujeme chodit cvičit, nebo si odjet na víkend. Vždyť si chudinak ani neodpočine!

Jen doplním, že v Obi byla cca šest hodin - pohodička.

S naším psem si chodím sama. Ostatně bylo mi dáno najevo, že se ani nic jiného trpět nebude. Hned po víkendu mi to máma napsala smskou, že teď na venčení našeho psa (se kterým chodila cca třikrát týdně, když se jí podařilo ráno vstát) nebude mít čas.

Ach jo.

Def :grater: to je strašný :grater:

Def :pussa: :pussa: :pussa:

Máma taky poklad, jen ho vykopat, co? Koukám to se psem vydržela asi týden, než musela nutně na šest hodin pryč :usch: Moc nevím co poradit, bohužel je to boj a asi to i bude boj. Jen prosím neustupuj, ona ta máma nevydrží uražená a načuřená věčně...teda aspoň doufám.

Jak to máte s výhledem na odstěhování? Co si pamatuju tak tam máte krcálek o dvou mini pokojích a k tomu ještě teror od mámy (a od psa). Je mi jasný že je to i otázka peněz a ten domeček asi jen tak taky nebude, ale nenašlo by se někde nějaký řešení? Takovýmhle vztahům někdy nejvíc prospěje odloučení...A hlavně když máš výhled, že to není na neurčito, tak se i ty problémy snáší psychicky líp.

Holka hlavně to vydrž a nenech sebou manipulovat, máma je asi nešťastná a jinak to neumí dát najevo, bohužel. Jsi její jediná dcera a má tě ráda, až se uklidní, tak si na to zase vzpomene. Zkus zachovat klid a trvat v klidu na svým, svýho psa si venči sama a o žádnou pomoc od mámy se nepros.

Ahoj Def. Naší rodinou prošli 3 psi a vím, že tahle situace je nesmírně stresující. Přesto si myslím, že důležitější než "situace pes" je "situace maminka"a přidávám se k Ronje, jestli nestojí za zvážení možnost odstěhování. Maminky jsou speciální druh lidí, kterej nás má "v hrsti" kdykoliv si zamane, protože prostě ví, jak to navlíct, včetně citového vydírání a nenápadné manipulace. Někdy v takovýhle zákopový válce opravdu pomůže prostě ústup z pole. Jak to tady čtu, mám pocti, že už jsi vyzkoušela všechny možnosti, jak se domluvit. A jakmile dojde na naschvály většinou už jsou ty vztahy tak narušený, že další domlouvání nepomůže. Co zkusit opravdu zavést (pokud nemáte možnost zmizet) striktně oddělené domácnosti? Bez kouření, nákupů v lékárně, zvaní na oběd a podobně? Třeba jen na čas, dát si oddech?

Def,

můj osdobní názor je, jak jinak, že tuhle situaci prostě musíš zvládnout. Ty se máš nejspíš naučit, jak se bránit manipulaci a stát sama za sebou. Pokud to neustojíš s mamkou, která jak píše Ronja tě určitě miluje, ale naučila se, že si s tebou může dělat, co chce a stávající situaci jen nerozumí, potřebuje si ji utřídit, jak už jsem výše napsala, tak to v budoucnu nezvládneš s nikým.

I když se odstěhuješ, tak si tuhle "lekci" jen přibalíš do kufru s sebou a jukne to na tebe zas s někým jiným - možná ti to předvede časem tvoje dcera a budeš tam, kde jsi teď :( Spíš to pro tebe bude ještě horší....

Prostě se nedej. Nepodléhej skepsi. Hlavně vysvětli O, že není možné, aby sabotoval tvoje rozhodnutí, že by měl spíš stát při tobě. To, co děláš, přece neznamená, že nemáš maminku ráda.
Právě naopak.
Tvoje matka nejspíš vůbec nechápe, co se děje.
Chce to trpělivost. Hodně trpělivosti. A klid. Čím víc v tom budeš mít emocí, tím to bude bolestnější pro vás obě.

V podstatě máš jen dvě možnosti:
a) těžké KO,ale na to musíš mít a musíš to potom ustát. Bude to rychlé,ale hodně a dlouho bolestivé
b) trpělivé konání a vysvětlování. Bude to dlouhé, ale nebude to tak drastické a bolavé
Můžeš si vybrat.
Drž se.

Díky za podporu, už jsem to maličko odplavila ve vaně...

Odstěhování, no, nebudu zapírat, že jsem o tom neuvažovala. Uvažovala a to dost. Protože je to ta lehčí cesta, než se mámě postavit. Naštěstí moje vrozená lenost a nedostatek financí to udržely v čistě teoretické rovině. Takže stěhovat se chci až do nového, což by snad mohlo být koncem léta, na podzim. No, pořád lepší tenhle termín, než žádný.

Pan - on to O. nemyslel jako sabotáž, jen přijel v pět ráno domů, pes štěkal na celou obec. O. si netroufne vletět k mámě do ložnice a vzbudit jí (i když ona si nechává otevřené dvaře a nedělám si iluze o tom, že by si O. počínal nějak extra tiše). A bylo mu líto jít budit mě, abych za ní došla, protože už jsem pár dní špatně spala a navíc je tam riziko že můj odchod probudí Matese, což taky není žádný med :D Takže jako jediné řešení týhle zapeklitý situace mu vyšlo postarat se o psa.
Ale máš pravdu, teď jsme si ujasnili, že pro příště bude postup ten, že mě probudí a já to půjdu vyřídit s mámou, i kdyby mělo hrozit, že budu další dvě hodiny uspávat Matyldu.

A máš pravdu, že máma netuší, co se děje. Přijde mi, že ej hrozně zmatená z toho, že jsem si vůbec dovolila se jí postavit, ale hlavně z toho, že v tom není nic osobního (to zní blbě), že prostě jen řeším situaci, ale proti ní nic nemám. Že se s ní chci normálně bavit, že bych byla ráda, kdyby přišla za matyldou, nebo na oběd... Ale chápu, že ona se teď asi cítí uražená a ukřivděná a že si to musí maličko porovnat. Snad se to nakonec utřepe a jednou pochopí, o co mi šlo.

Holky dík, fakt že jo, já vás nemít, tak se v tom ještě plácám.

Ronji, Pan - vám spešl :pussa:

No Def tak to je fajn, léto, podzimek, to je za chvilku. Já myslela že kdyby to bylo ještě na pět let, tak aby sis z toho nemusela hodit mašli :pussa:

Pan má pravdu že útěkem bys to nevyřešila, jen já mám pocit že když se situace hodně vyhrotí, je někdy lepší napřed mírně ustoupit z nejžhavějšího a pak řešit. Pokud je to ale na půl roku, tak to bych to fakt využila k tomu mámu naučit, že když nedělám co ona si zamane, tak to není osobní útok na ni.

Napíšu ti co bych zkusila dělat já, ale rovnou říkám že lehký by to pro mě taky nebylo. Zkusila bych laskavý a pevný odpor: to znamená dělat přesně co jsem řekla, že budu dělat (nestarání se o psa, když se má starat máma), ale přitom dávat všemi ostatními prostředky najevo laskavý vztah. To znamená když ji budím, aby se postarala o psa, tak klidným hlasem, snažit se v normálních situacích o co nejnormálnější tón, prostě nepřistoupit na tu hru, že jste na sebe navzájem uražené a děláte si schválnosti (tak to asi chápe máma - ty jí neobstaráš Amálku, ona ti za trest nevyvenčí tvého psa). Průšvih je že ona samozřejmě uražená je a reagovat laskavě na někoho, kdo je na tebe naštvanej, není úplně lehký. Mám ale pocit že to potřebujete zvládnout ty i máma, jsi dospělá, máš svou vlastní dceru a nemůžeš být její holka pro všechno :cool: Tak se drž, myslím na tebe a držím všechny palce co máme :)

Ronji - a že těch palců máte, co? :pussa:
Přesně jsi popsala to, o co se snažím. Ani v noci jí nebudím nijak hnusně, nevylejvám si na ní vztek. Ani v tom největším ajfru dneska nad ránem jsem an ní nevletěla tak, jak sjem si to představovala, ale mluvila jsem klidně.
A právě proto se jí klidně zeptám, jestli nechce něco koupit, když jde ven a tak.

Jo a jestli ten pes bude žít ještě pět let, tak přísahám, že ho nechám zapsat do Guinessovky :co:

Jsi dobrá!! Věřím, že to dotáhneš. :supr::supr::supr:

Def, nezbejvá, než vydržať
Máma tě trestá jako malou holku... začala brekem, když to nezabralo, tak trucuje - nemluví, nic od vás nepotřebuje (ale když uděláte - viz časněranní úklid - bere to jako samozřejmost) a čeká, až/že vyměkneš (což zkouší tak, že se nejde ani podívat na malou) a všechno se hezky vrátí do starejch kolejí... Připrav se, že až začne mluvit, uslyšíš něco v tom smyslu, jak jsi (jste) neochotná, nepřeješ jí ani kamarádky (cvičení, Bauhaus...) a je ti zatěžko jí trochu pomoct...
Prošla jsem podobným vyděračským procesem - jenže já měla výhodu, že jsem bydlela jinde a navíc jsem nemusela mít pocit viny, protože to první máslo nebylo na mojí hlavě, tudíž se mi vzpíralo líp.

Stěhování nic neřeší, stejně by ten problém visel ve vzduchu a otrávil vzduch na další leta...
Vytrvat, neuklízet, venčit vlastního psa, zvát mámu dál na obědy a procházky... i když je to fakt těžký, v tomhle stadiu, určitě se to do budoucna vyplatí. Teď je to pes, pak by to bylo cokoli jiného, co maminka automaticky hodí na tebe a manžela, aniž by potřebovala váš souhlas.
Akorát bych příště, kdyby mi přišla říct, že musí na výprodej či seskok padákem a psa si nemám všímat, na rovinu řekla, že mi to nemusí vždycky chodit oznamovat, protože vím, jakou má pracovní dobu a pak už je mi to fakt jedno... samozřejmě slušně a v klidu.

Def, všechna čest!!! :godlike: Jediná možnost jak situaci upravit je přestat s maminkou tu hru hrát. Myslím, že děláš nejlepší, co jde. Do podzimka není tak dlouhá doba, aby se to nedalo přinejhorším vydržet a přinejlepším do té doby má i maminka možnost si to srovnat v hlavě s tvojí laskavou, ale neústupnou dopomocí.

Ahoj Defi,
Tvoje mamka se k tomu zatim neumi postavit jinak nez tak jak to prave udelala. A to ze ublizuje takhle predevsim sama sobe ji jeste nedochazi. Citi se nesva a nastvana,protoze reagujes jinak nez predtim.
Jeste zkousi jestli povolis (ne ze by to delala naschval ale proto ze to je jeji jakoby podvedoma obrana proti nastavajici zmene).
Pridavam se k tem co tvrdi -nepolevuj,nenech se znejistit. 

"V podstatě máš jen dvě možnosti:
a) těžké KO,ale na to musíš mít a musíš to potom ustát. Bude to rychlé,ale hodně a dlouho bolestivé
b) trpělivé konání a vysvětlování. Bude to dlouhé, ale nebude to tak drastické a bolavé
Můžeš si vybrat."

S timhle souhlasim ja osobne naprosto.
A jeste bych k tomu neco dodala.
Ty jedina znas cestu kterou potrebujes zvolit. A me napadlo Ti rict,ze kdyz zvolis cestu b) (tu podle me jsi zvolila) a pocitis li intuitivne ze nezabira (pokud nebude zabirat),pak muzes pritvrdit a zvolit cestu a)
:)

Jsi statečná! A pokračuj, protože jestli jsou úvahy o krvi své krve tvoje, je to nutné.

Def, nemáš nějakou kamarádku, ke které bys mohla přes víkend na návštěvu? Nebo na chatu? Přijde mi, že maminka si navykla, že jste vždycky doma a nakonec nevydržíte a uklidíte, o psa se postaráte... Nechápu, že v noci může klidně spát, když pes štěká. Potřebovala by si zkusit, co to je, dělat to co ty ne párkrát za týden, ale pravidelně.
A pes je stále v jedné místnosti? Když to tam podělá, co ho jen přendat na jiné místo nebo do jiné místnosti, aby v tom neležel, i tak si myslím že pro něj a potažmo pro mámu děláš hodně.

Def - pokračuj, jde ti to báječně....tedy jak nejlíp umíš ;)

Def,
mně příjde, že jste si s matkou prohodily role...
Ty ses dlouho chovala jako ta zodpovědná máma, co všechno unese, zařídí, udělá, protrpí za toho nezodpovědnýho fracka, který jen čeká, co si ještě ta hodná maminka nechá líbit, který trucuje a vyvádí skopičiny, jen aby zase dostal to, co chce, aby si mohl dělat to, co chce bez jakékoliv zodpovědnosti. A v toho "fracka" se jakoby proměnila tvoje mamka.
Když jste si ty role "vyměnily" bylo to z tvé strany určitě dobrovolně, protože z "lepšího" na "horší" se nechodí bez vlastního souhlasu...
Prosím snaž se teď nad tím, co píšu přemýšlet trochu "v obrazech" :)
Nejspíš sis tu roli "té velké" vyzkoušela a vidíš, že to není to pravé ořechové. Zatímco mámě se role "té malé" nejspíš zalíbila, moc se do ní vžila a jaksi pozapomněla, že ji ale vůbec nepatří.
Sakra, ta písmenka jsou tak děsně ošidná, snad mě správně pochopíš - tohle všechno se samozřejmě v lidské psychoce většinou neodehrává na VĚDOMÉ úrovni, ale na té podvědomé.
Proto to většinou tak bolí a je to těžké zase napravit :jojo:
Ale děláš to správně.
Já ti držím palce a věřím, že k plánu a) vůbece nebudeš muset sáhnout.

Je tu ale něco, čemu nerozumím - proč myslíš, že musíš matku budit, aby se o psa postarala? Myslíš, že ona ho neslyší? Žeby ji ta role trucovitého fracka až tak přirostla k srdci?
Já bych to asi nějakou tu noc vydržela. Mamka přec také vstává do práce a pokud Amálka štěká přímo jí pod nosem, nevěřím, že je až tak otrlá, aby jí neslyšela.
Spíš je to jen válka nervů a ona ji zatím vyhrává - dělá že spí a čeká, co bude.
Mohu se mýlit, ale takhle po písmenkách se mi to tak jeví.

Každopádně se drž a neustupuj. Je to pro dobro věci :jojo:

To buzení je opravdu převrácená role matky a dcery, nebo spíš, když jsou obě dospělé, tohle by tam vůbec nemělo být.
To mi trklo do oka.
Protože někdy ráno trošku bojuji sama se sebou, když syn nevstává do práce a vím, že dnes má šichtu. Jestli ho jít budit nebo ho nechat, protože je dospělý, sám za sebe, a když nebude bydlet s maminkou, tak ho taky nikdo nevzbudí a musí se to naučit, protože proč by to za maminku měla přebírat třeba jeho přítelkyně.

To byla jedna z mých chyb s BM, že jsem ho ráno budila, přesto, že slyšel svůj budík stejně jako já.

Protože jsem se bála, aby neměl problémy. Jenomže někdo dokud si nenabije pusu, nestane se zodpovědným. Bohuel někdo ani poté.

Ale teď se držím a syn zvládá a učí se. Ale mám občas co dělat, abych zase neřešila, co není mé. :jojo: Dobrá škola.
Jenže dokud šanci dospět nedostane a rodič mu bude furt umetat cestu, nedospěje. Stejně tak nedospěje partner, který se pasoval do role dítěte. Takže ani matka Def se nevrátí do role, která je její.

Def,
promiň, ale pokud tobě něco vadí, jedině ty s tím můžeš něco udělat. Ty máš přeci právo na svobodný život. Pokud je ten pes maminky a ta ho nechce utratit, tak jí nech zodpovědnost za toho pejska v plné míře.
To, že to tady budeš stále rozebírat, ti v ničem nepomůže. Jenom to oddaluje řešení. A vzhledem k tomu, jak dlouho se to tu už řeší, tak evidentně se v těchhle pocitech potřebuješ patlat a rozebírat, proč musíš a nemůžeš.
Pokud ti to, co jsem ti napsala, nic neotevřelo, nemá smysl ti radit co dál, protože každá rada směřuje k řešení. Ale pro tebe není žádné řešení vhodné, protože každé vyžaduje překročení nějaké překážky, což ty nechceš udělat.

Definitiv napsal(a):

Už asi nemá cenu opakovat, že toho psa prostě nenechám utrait. Nemůžu, není to můj pes, tohle rozhodnutí mi prostě nenáleží.

Kornoutku - Matyldu jsem samotnou nechala nahoře jednou, bod číslo dvě byl pro dokreslení situace :rolleyes:

Já, poté co v úterý byla máma na koncertě, v pátek na večírku od průmy a v sobotu vyrazila na šestihoduinový výlet, jsem se včera sebrala a rozhodla se si s ní promluvit. Ani dnes jsem nevysrabila a večer jsem si k ní sedla a řekla jí, co mám na srdci. Ve zkratce to, že my si myslíme že pes trpí a nemá radost ze života, ona si myslí opak. Její názor jí vzít nemůžu, rozhodnout za ní taky nemůžu. jediný co můžu dělat je, že se přes den o psa postarám, ale tím to končí. Ona se rozhodla kvůli Amálce obětovat, ne my. A pokud se chce obětovat, tak úplně. Takže bychom byli rádi, kdyby se po příchodu z práce o ní starala ona. Žádný cvičení, žádný vánoční oslavy, narozeninový večírky, srazy škol, víkendy na kolech, na běžkách, týdny v Itálii a podobně.
Řekla jsem jí, že jsem původně uvažovala o tom, že poprosím O., aby jí vylíčil, jak moc mě to ničí, protože mi přijde, že ona to odě mě nechápe, ale že myslím, že by to měla slyšet ode mě. Že jsem za poslední rok byla z baráku asi třikrát, že odcházím pouze pokud doopravdy musím. Že každou malou procházku s Matyldou přemýšlím o tom, jestli ten pes nešětká a nepotřebuje zvednout, protože mi přijde, že nechat ho štěkat a nepomoci mu je ode mě trápení.
Ještě jsem se zmínila o tom, že máma na Amálce moc lpí a to tomu asi taky nepomáhá. No, ona na tyhle duchovní věci moc není, tak jsem to radši moc nepitvala...


A to je vše. mámu jsem bohužel rozbrečela :( Jestli se něco změní? Nevím, ale alespoň mám pocit, že jsem se za svojí rodinu postavila.


Tiše závidím všem, kteří mají tak stoprocentně jasno, co by an mém místě dělali, děj se co děj, rodina nerodina...

Tohle je přesně to, co jsem od tebe chtěla slyšet :supr:

Tulipánko, ty dočítáš a reaguješ na věci týden starý, ne? :D

Kubulo,
reaguji nejprve na to starý, abych nezapomněla to, co jsem chtěla důležitého říct :D

Tulipánka napsal(a):

Kubulo,
reaguji nejprve na to starý, abych nezapomněla to, co jsem chtěla důležitého říct :D

:lol::lol::lol:

Tulipánka napsal(a):

Tohle je přesně to, co jsem od tebe chtěla slyšet :supr:

Tulip,jsi si vědomá toho, že tahle věta je manipulace? :co:

Majkafo,
pokud tu větu vnímáš jako manipulaci... já ne.
Ode mě je tam záměr: super, vypadá to, že Definitiv pochopila, co se jí snažím ukázat. A zároveň je to pochvala.

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
pokud tu větu vnímáš jako manipulaci... já ne.
Ode mě je tam záměr: super, vypadá to, že Definitiv pochopila, co se jí snažím ukázat. A zároveň je to pochvala.

Ano, maminko.

Majkafo ;),
možná můžeš mít pravdu, třeba je tam nějaká manipulace, o které ani nevím. Ale tady řešíme ventil vzteku...

Tulipánka napsal(a):

Majkafo ;),
možná můžeš mít pravdu, třeba je tam nějaká manipulace, o které ani nevím. Ale tady řešíme ventil vzteku...

Ale ty s Def manipuluješ. Maminka pochválí vzornou dcerku, že tohle chtěla slyšet. To není rovnocenná diskuse.
Tulip, když se věnuješ RUŠ, myslela jsem, že nebudeš používat manipulaci. Že už jsi nad tím.

Co je RUŠ?

Tak jsem sice toto vlákno nepřečetla poctivě od začátku do konce takže možná budu trochu mimo mísu, ale na začátku, když jsem si dala dohromady mimino + pes, který zvrací krev a krvácí z konečníku a není schopen chodit + máma, která se nechce o toho psa starat a nechá ho trápit, tak mi z otho vyplývá jediné: psa bych nechala uspat, páč za prvé bych nemohla spát hrůzou, jak to zvíře musí trpět a za druhé bych měla VELKÝ strach o dceru, aby se nenakazila nějakou ošklivou nemocí. Radši bych se pohádala s mámou, než abych si pak vyčítala, že moje dítě např. skončilo kvůli psovi v nemocnici nebo že budu do konce života žít s tím, že jsem rok nelidsky týrala rodinného psa jen kvůli mámině rozmaru. Chápu, že je pro ni těžké se s Amálkou rozloučit, ale takhle týrat chudáka zvíře, copak jí to nevadí, copak to nevidí a neslyší?

Majkafo,
to je škoda, že neodpovídám tvým představám, viď? ;)
Nemám potřebu se ospravedlňovat, ale spíš se podívej, proč to tobě vadí ;)

Kubulo,
RUŠ - rychlá a účinná změna skutečnosti. Řeší psychické bloky pomocí abreakce, tzn. uvolnění psychického napětí. Je to léčebná metoda třeba jako EFT, kinezilologie, ....

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
to je škoda, že neodpovídám tvým představám, viď? ;)
Nemám potřebu se ospravedlňovat, ale spíš se podívej, proč to tobě vadí ;)

Škoda? I ne. Je mi to jedno, pokud se týká konkrétně tebe.
Jen mě to překvapilo. Zřejmě mám stále nesmyslnou představu o lidech, kteří se zabývají ezoterickými léčebními metodami, že to nejsou obyčejní lidé s obyčejnými lidskými plusy i mínusy.
Nad tím se zamyslím, proč je chci mít na piedestálu. :jojo:

Majkafo,
ano, i lidé, co se zabývají ezoterickými metodami, mají své bloky a jsou to většinou úplně obyčejní lidé. Já šla do RUŠ prvoplánovitě abych si sama pomohla. A mám tam ještě pár bloků o kterých vím a určitě i další, o kterých ještě nevím.
Můžu se tady prezentovat jako "svatá", ale to já nechci. Tím bych potlačovala sama sebe a myslím, že by to spoustu lidí poznalo :gloria:

že to nejsou obyčejní lidé s obyčejnými lidskými plusy i mínusy
Tak tohle mi připomnělo jednoho mrňouska, kterej se zcela vážně ptal, jestli paní učitelka (momentálně pro něj bytost zázračná) taky chodí na záchod

Definitiv napsal(a):

Bramborko - to jsou moje myšlenky, proto ta taky píšu "Jinak si myslím, že...bla bla":

No a jaký je vývoj?
Dřív když máme přišla z prác, tak u nás zaklepala (máme dveře pod schody, strčila hlavu do chodby a pozdravila. Teď nezdraví.
Dřív O. chodil k ní dolů kouřit, na chvilku posedět. Teď už tam enchodí, protože řekl, že mu to za to nestojí. Přijde, pozdraví, ona se tváří nasupeně, nepromluví, nic, O. pět minut stojí, kouří a pak řekne "tak ahoj" a odejde. Tak už tam prostě radši ani nechodí.

V sobotu ráno jsem potřebovala jen zaběhnout do lékárny, zastavila jsem se teda u mámy, jestli nepotřebuje něco koupit, říct jí, že jí zveme na oběd a že nám přijednou kamarádi. Všechno odmítla a řekla mi, že se zrovna chystala za námi nahoru, protože si chce promluvit o tý "nesnesitelný situaci" (Teď si nepamatuju, jestli řekla tohle, nebo neudržitelnou situaci, nebo tak podobně). Když jsem se zeptala, co teda chce, tak mi oznámila, že v Bauhausu je 20% sleva a ONA tam prostě potřebuje. Psa prý chtěla vzít do kurfu auta, ale je moc zima, tak máme smůlu, nechá ho doma. Prý si to máme zaizolovat, abychom ho neslyšeli, nebo ho prostě chodit zvedat. :usch:
Nezmohla jsem se ani na rekaci, protože bych jí musela praštit :( Radši jsem se prostě jen otočila a odešla.

V noci ze soboty na neděli měl O. koncert. Před čtvrtou ráno štěkal pes. Chvíli jsem to vydržela a v půl jsem šla dolů mámu vzbudit, ať se o něj postará. Dole bylo na zemi všechno, co pes může vyprodukovat. Ona že hned jde.
Za 15 minut jsem tam šla znovu, ať vstává, rozsvítila jsem jí všude naplno světlo, třásla jsem s ní, znovu jsem jí vysvětlila, že tam má podělanýho psa, kterej budí celej barák, ať se o něj jde postara. Prý hned jde.
Pes (asi díky závanu čerstvýho vzduchu) na chvíli umlknul a já jsem zadřímla. Když jsem se probudila po páté, slyšela jsem zezdola zvuky otvíraných dveří, tak jsem si říkala, že se konečně uschopnila. Před šestou jsem se probudila, O. právě vcházel do vdeří, jdu ho pozdravit a v tu chvíli mi došlo, že ten, kdo se celou tu hodinu o toho čokla staral a kdo tam uklízel ten nehoráznej bordel byl ON!!!!!
Pes za půl hodiny začla štěkat znovu, takže jsem na matku vlítla, ať okamžitě vstává a jde se o toho psa postarat, protože já jsem tam dvakrát byla, O. tam hodinu uklízel a teď bychom se oba rádi vyspali.

Už dlouho jsem nebyla tak nasraná :( A to si k tomu přimyslete ukřivděný výraz mojí mámy, která (dle mého názoru) se cítí jako chudinka, že se o psa tak strašně stará a my jí dokonce zakazujeme chodit cvičit, nebo si odjet na víkend. Vždyť si chudinak ani neodpočine!

Jen doplním, že v Obi byla cca šest hodin - pohodička.

S naším psem si chodím sama. Ostatně bylo mi dáno najevo, že se ani nic jiného trpět nebude. Hned po víkendu mi to máma napsala smskou, že teď na venčení našeho psa (se kterým chodila cca třikrát týdně, když se jí podařilo ráno vstát) nebude mít čas.

Ach jo.

...no tak jsem četla tohle vlákno už dávno a furt mi nějak nepřipadolo dobrý se vyjádřit, ale kdyby mi maminka ve 4 ráno předvedla to co tobě pak to nechala po práci v šest ráno uklzet mého muže, tak bych ještě ten den zavolala veterináře, ujasnila si s ním situaci a až by maminka jela zase na výlet pozvala bych veterináře do domu a nechala vše na zemi aby viděl co pes dělá a zaplatila milosrdnou injekci /nebo bych ho odvezla na injekcia a zase přivezla domu k zakopání, když to maminka musí mít i s takovým tragických řešením/, matka s váma jen manipuluje a její vzdor a slzy je jen hra s vámi se všemi /demostruje svojí opuštěnost/, nejvíc trpí ten pes, pokud je hluchý, slepý a neudrží stolici navíc krvácí není to život ale psí trápení...matka preferuje demostrativně nebohého psa, ty už začni preferovat svojí rodinu a zdraví
edit: koukám, že se máte na podzim stěhovat, tak možná to do podzimu vydržíte, malá se ti nezřítí ze schodů, ty si nezlomíš nohu na výkalech a pak to pro vás skončí i tak, furt mi z toho ale nejhůř vychází ten chudák pes...:usch:

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
ano, i lidé, co se zabývají ezoterickými metodami, mají své bloky a jsou to většinou úplně obyčejní lidé. Já šla do RUŠ prvoplánovitě abych si sama pomohla. A mám tam ještě pár bloků o kterých vím a určitě i další, o kterých ještě nevím.
Můžu se tady prezentovat jako "svatá", ale to já nechci. Tím bych potlačovala sama sebe a myslím, že by to spoustu lidí poznalo :gloria:

OK. Ta věta, nebo přístup, to je všeobecně známá věc, že je manipulace z pozice "nadřazeného" - maminky, šéfa,... že hodnou holčičku pochválíme, že to je přesně to, co jsme chtěli slyšet, co jsme od ní očekávali, že řekne. To je i v odborné literatuře, že tenhle způsob není rovnocenný přístup k partnerovi.


Prostě mě taková věc U TEBE překvapila. To je vše.

Když tohle vlákno čtu, postupem času si také myslím, jako někteří jiní, že tady už jde o týrání zvířete. :jojo:

majkafa napsal(a):

Když tohle vlákno čtu, postupem času si také myslím, jako někteří jiní, že tady už jde o týrání zvířete. :jojo:

ano, i na mě to dělá dojem, Def a matka si řeší vzahy mezi s sebou, kdo je zodpovědný za pejska a nechaj ho trápit.

majkafa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
ano, i lidé, co se zabývají ezoterickými metodami, mají své bloky a jsou to většinou úplně obyčejní lidé. Já šla do RUŠ prvoplánovitě abych si sama pomohla. A mám tam ještě pár bloků o kterých vím a určitě i další, o kterých ještě nevím.
Můžu se tady prezentovat jako "svatá", ale to já nechci. Tím bych potlačovala sama sebe a myslím, že by to spoustu lidí poznalo :gloria:

OK. Ta věta, nebo přístup, to je všeobecně známá věc, že je manipulace z pozice "nadřazeného" - maminky, šéfa,... že hodnou holčičku pochválíme, že to je přesně to, co jsme chtěli slyšet, co jsme od ní očekávali, že řekne. To je i v odborné literatuře, že tenhle způsob není rovnocenný přístup k partnerovi.


Prostě mě taková věc U TEBE překvapila. To je vše.

Holky dořešte si to prosím v SZ, tady je to :offtopic:. Díky.

dusička napsal(a):

majkafa napsal(a):

Když tohle vlákno čtu, postupem času si také myslím, jako někteří jiní, že tady už jde o týrání zvířete. :jojo:

ano, i na mě to dělá dojem, Def a matka si řeší vzahy mezi s sebou, kdo je zodpovědný za pejska a nechaj ho trápit.

Myslím, že tohle je dost tvrdé.
Já to vidím tak, že obě dělají, co umějí a navíc Def se tu upřimně snaží najít tu nejlepší cestu, jak z té situace ven.
Žádná z nás tu nechodí v jejich botách a neví, kde ji tedy tlačí, můžeme soudit tedy jen podle sebe a nemůžeme soudit Def ani její matku.

Omlouvám se Def, já to nemyslela až tak, jestli to vyznělo tvrdě. Jen mi prostě je líto pejska.
Vím, že je to těžké, moc těžké.

Matně se pamatuji, že na začátku vlákna byl zmíněn veterinář, který říkal něco o tom, že když má pes radost ze života .........

Pandorraa: Já to vidím tak, že obě dělají, co umějí

Což ovšem nevylučuje možnost, že pes je týraný.

Ne, určitě se Definitiv hodně snaží, nemá to lehké, držím jí palce.

Bramborka napsal(a):

Matně se pamatuji, že na začátku vlákna byl zmíněn veterinář, který říkal něco o tom, že když má pes radost ze života .........

Já si vzpomínám, že to byla interpretace maminky a ne přímé sdělení veterináře.

Tak ale každopádně těžko může někdo, i kdyby z rodiny, nechat utratit zvíře, aniž by to věděl jeho majitel.
Veterinář utracení neodkýval, tak už se vidím, jak mamce kradu psa a u veterináře vysvětluju, že on ale celou noc štěká a kňučí, podle mě trpí a maminka ho neslyší, zatímco celá ves jo... tak jestli byste mohl mu dát jedno pigárko... :rolleyes:
Je to věc maminky. Trpí, netrpí -  pes je maminky. Kdyby měla starý kolo na kterým toho najezdila a teď tu tak stojí v garáži a ona nemá to srdce ho dát do šrotu... taky bych jí ho tam nechala. Leštit by si ho musela teda sama, ale ať si se svým kolem udělá, co libo.

Stačí nalistova první stránku - tohle psala Def 16. 12.:
"u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou."

těžko může někdo, i kdyby z rodiny, nechat utratit zvíře, aniž by to věděl jeho majitel
Tak to si jenom myslíš - MŮŽE :skurt:

helena napsal(a):

Stačí nalistova první stránku - tohle psala Def 16. 12.:"u veterináře jsme byli tuším minulé úterý, několik dní nežrala a zvracela krev. Výsledek? Srdce jako zvon. Kdyby nežrala dál, máme se přijít ukázat. Naschledanou."

těžko může někdo, i kdyby z rodiny, nechat utratit zvíře, aniž by to věděl jeho majitel
Tak to si jenom myslíš - MŮŽE :skurt:

A stačí pak číst dál, kde bude vysvětleno, že u toho veterináře nebyla Def ...

Příspěvek 37 cituji:
Na veterině jsem s mámou nebyla, byla jsem doma s malou


Ale to není důležité. Důležité je, že ten pes je velmi nemocný a trápí se. A v takovém případě by lidé neměli myslet v první řadě na sebe.

Malé :offtopic: k tomuto tématu, vlastně by se to hodilo spíš do vlákna Co mě dnes šokovalo :

Nakoukla jsem sem do vlákna Ventil vzteku aneb pes na umření....a pod nejčerstvějším příspěvkem se mi zjevuje reklama
Náš pes se žil do 20 let. Ukážeme vám jak zvýšit životnost vašeho psa naší praktickou knihou......

Asi je to spíš jen blbá, až dost morbidní  náhoda.
Aspoň tedy doufám, že někdo není tak pitomý, že umístí právě TUTO reklamu právě na TOTO vlákno..... :usch:  :kapitulation:

javena napsal(a):

Trpí, netrpí -  pes je maminky. Kdyby měla starý kolo na kterým toho najezdila a teď tu tak stojí v garáži a ona nemá to srdce ho dát do šrotu... taky bych jí ho tam nechala. Leštit by si ho musela teda sama, ale ať si se svým kolem udělá, co libo.

Přesně,javeno.V téhle chvíli,kdy jsem už vynaložila veškeré možnosti jak mamku přesvědčit,bych to prostě vzdala.Ale pouze za předpokladu,že nebudu muset likvidovat škody,které pes díky svému stavu udělá a nebudu s tím mít jiné,další komplikace s tím spojené.Jenomže Def se o psa stará....takže má do toho co mluvit a rozhodovat o dalším. Jsem zvědavá jak dlouho tohle celé bude ještě trvat.

Přečetla jsem celé vlákno a musím se připojit k těm, kteří vidí hlavně utrpení fenky. Stačilo mi několik vět - fenka zvrací, kálí pod sebe, neudrží se na nohou. Musí štěkat na celou vesnici, aby ji někdo zvedl z vlastních výkalů a zvratků, protože sama se nezvedne. O krvi ve stolici a zvracení ani nemluvím. U veterináře se neudrží ani na vyšetřovacím stole. Trvá to dlouho a lepší už to zřejmě nebude. Vezměte ji prosím k jinému, nezávislému veterináři, ať se k tomu vyjádří. Tohle si žádný živý tvor nezaslouží.

Sama za sebe to vidím tak, že chudák fenka je nástrojem máminy manipulace. Definina (Defina? Definitivina? pardon, já nebýt dobrý češtin) máma na fence lpí ne proto, že ji měla tak ráda, ale proto, že její pomocí může držet Def "na vodítku". Po rozhovoru s Def to zcela jasně potvrdila svým chováním. Mně osobně Definina máma připadá jako sobecká do sebe zahleděná hysteka. Na jejíž chování bohužel doplácí všichni - nejen její dcera, vnučka,...ale i nevinné zvíře. Chová se neuvěřitelně dětinsky a hloupě. Pokud bych poslouchala své pocity, tak bych mamince vrazila facku a toho psa jí okamžitě odebrala. A už ji nikdy nesvěřovala nic živého.

Je mi jasné, že facku mamince nikdo nevrazí (i když by jí to možná prospělo). Ale prostě bych řekla, že se pes trápí, čapla ho a jede se k vetovi. Žádná diskuze se nepřipouští. (Mami, Amálka zvrací krev a je jí blbě, jedem k vetovi. Chceš jet taky?) Jet osobně a k jinému vetovi, než je známý maminky. Takhle to přece nejde, je to živý tvor proboha!?!

Chápu pozici Def i to, že má na fenku vztek a hnusí se jí. To je pochopitelné. Jsou v tom nevinně obě - Def i fenka.

Tercila napsal(a):

Pandorraa: Já to vidím tak, že obě dělají, co umějí

Což ovšem nevylučuje možnost, že pes je týraný.

Ne, určitě se Definitiv hodně snaží, nemá to lehké, držím jí palce.

Aby se dalo s jistotou mluvit o tom, že pes je týraný, musel by tu být nějaký úmysl právě jemu ubližovat.
Já tu ale vidím jen bezradnost, neznalost, možná i trochu té bezcitnosti a sobectví.
Ale žádný úmysl psa týrat, s tím bych byla opartná.
Že Amálka strádá a nejspíš i trpí bolestmi, to je nejspíš fakt.
Bohužel její majitelka to nevidí a Def má zatím značně omezené možnosti jí "otevřít oči"
Ale ona to zvládne :jojo: Držme ji palce :jojo::jojo::jojo::par:

Pandorro - nikdo tadY přece nepíše, že Def trápí fenku umyslně. Tohle přeci není pravda
Můj názor: Def převzala za matku zodpovědnost za pejska tehdy, když se o něj začala starat. Proto myslím, že má právo rozhodovat, co bude
Vím, že to Def zvládne :pussa:

dusička napsal(a):

Pandorro - nikdo tadY přece nepíše, že Def trápí fenku umyslně. Tohle přeci není pravda
Můj názor: Def převzala za matku zodpovědnost za pejska tehdy, když se o něj začala starat. Proto myslím, že má právo rozhodovat, co bude
Vím, že to Def zvládne :pussa:

A já jsem duši někde řkla, že někdo tvrdí, že Def trápí fenku úmyslně? :co:
Možná jsi to přehlédla, ale já pouze definovala pojem týrání. Protože tu přece padlo, že Amálku týrají, nebo ne?
Osobně si nic takového nemyslím a o tom byl i můj příspěvek.

O tom, že Def na sebe převzala zodpovědnost, která ji nepatří a teď s tím má potíže, mluvím od začátku. Jenže podle mého názoru jen toto si musí zase jen Def vyřešit. Kdyby začala teď nekompromisně rozhodovat i o Amálce, tak se té zodpovědnosti nezbaví, ale naopak ji prohloubí a matka nikdy nebude muset nic řešit, bude s ní zato moci ale stále manipulovat.
Třeba takhle: tak ty nechcešč udělat to a to? JO? A vzpomínáš si, jak jsi nechala utratit moji ubohou Amálku? Zabila jsi mi mého psa a teď musíš..... bla bla.
Myslíš, že je to nepravděpodobné?
Možná ano, ale možná ne.
Kdo ví? ;)

Aby se dalo s jistotou mluvit o tom, že pes je týraný, musel by tu být nějaký úmysl právě jemu ubližovat.
Tuhle větu jsem si ted přečetla znovu, a předtím mi vyzněla jinak. Ano Pandorro, máš pravdu, nikdo tu nepíše, že by to byl umysl, četla jsem blbě.
Je pravda, že by jí to mamka mohla v budoucnu vyčítat.
Mám pocit, že Def se možná bojí trochu toho, že když se o pejska nepostará, aby máma mohla na výlet, kamkoliv, že jí máma stejně vyčte jiný věci. Jako třeba to, že jí celý život vychovávala, starala se o ní, objetovala se pro ni, a ona je ted nevděčná a nechce jí nechat žít. :butter:

"Ale to není důležité. Důležité je, že ten pes je velmi nemocný a trápí se. A v takovém případě by lidé neměli myslet v první řadě na sebe."

Lidicky zkuste vysvetlit cloveku ktery lpi na necim zivote aby nebyl sobecky (pokud je tohle mozna i pripad mamci od Defi)
Zkuste se vzit do situace tehle dvou zen. Jedna lpi na zivote pejska (?) a v zadnem pripade si nedokaze predstavit ze by pejska mela nechat uspat.
Pro ty kdo to takhle nema nastaveny jako napr. Def mamka (hypoteza) ,je tezke takove mysleni vubec pochopit.
A pro jeji mamku je zase tezke pochopit mysleni tech co to maji nastaveny jinak nez ona.

Navic je jasne ze pokud Defi vnima Amalku jako mamincina psa ,je tezke rozhodovat a tedy rozhodovat pouze ze sveho rozhodnuti a brat na sebe tuhle zodpovednost. Zapeklita situace.
A navic i Defi muze mit problem s otazkou eutanazie. 

A tak dale a tak dale.

Je to věc maminky. Trpí, netrpí -  pes je maminky

To je samozřejmě pravda, ale toho maminčina psa obsluhuje i Definitiv.
Hmm, těžké, těžké :(, taky bych nedokázala odnést zvíře někoho jiného k utracení. Příšerné je, že s maminkou neexistuje solidní domluva (zatím).

týrat zvíře může člověk i neúmyslně. když někdo svýmu psovi hulí pod nos a cpe ho nezdravým žrádlem, čili pes předčasně pojde na problémy s tím spojené, tak můžu říct, že ho trápil. většina lidí trápí zvířata nevědomky. a tohle podle mě týrání je.nechali byste bez pomoci člověka,který neovládá tělo a krom toho se projevují i jiné poruchy?viz krvácení ve střevě,v žaludku. je úplně fuk, že má pes srdce jak zvon, co to je proboha za veta,který poslechne srdce a ignoruje dost závažný klinický příznaky?srdce není ukazatel zdravotního stavu. a to, že ten chudák občas zavrtí ocasem..ještě aby ne, tráví zbytek života v bolavým světě, kde se ho všichni štítí a je vděčný za jakoukoli pozornost.
a nechápu přirovnání ke kolu....ono to kolo cítí bolest,pokud se na něj všichni vybodnou?chtěly byste vy všechny tady být v pozici toho psa?čili všem by bylo jedno,jaký máte bolesti, ale každý by řešil vztah nějakých dvou fyzicky zdravých lidí. ten pes totiž cítí tu stejnou bolest. pes není z jinýho materiálu než člověk.ale z nějakýho důvodu se předpokládá, že snášet bolest je pro zvířata lehčí. nechat někoho vědomě trpět je týrání. a za relativně spokojenýho staršího psa považuju běžné neduhy stáří-slepota,hluchota,ztuhlé klouby,trochu haprující orgány...ale ne něco takovýho, co tu bylo popsané. kdybyste našly polomrtvé zvíře, zraněné,týrané...nebylo by vaše...jen tak byste se na tu "věc" dívaly jak pomalu a v bolestech umírá,protože není vaše?co to je za logiku?
šla bych k jinýmu vetovi,protože tenhle snad toho psa ani nevyšetřil celkově.

Nechce se mi věřit, že rozumný veterinář nenabídl Amálce utracení . Taky bych nedokázala nechat utratit "cizího" psa, ale kdyby se jednalo o mého psa, tak bych jeho trápení skončila.

já sem asistovala u utrácení kocourka, který nebyl náš. protože majitelce bylo u zadní části těla, že má nehojící se ránu a následovala sepse(otrava krve) do absurdního stavu. co je tak špatnýho na tom ukončit trápení? ač brán jako věc, je to živý tvor a cítí bolest.

Tak na tohle nemohu reagovat. Pes je pes.Je to živoucí milující bytost.Dítě strč k televizi,to si poradí,ale pejsek ne.

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Pandorro - nikdo tadY přece nepíše, že Def trápí fenku umyslně. Tohle přeci není pravda
Můj názor: Def převzala za matku zodpovědnost za pejska tehdy, když se o něj začala starat. Proto myslím, že má právo rozhodovat, co bude
Vím, že to Def zvládne :pussa:

A já jsem duši někde řkla, že někdo tvrdí, že Def trápí fenku úmyslně? :co:
Možná jsi to přehlédla, ale já pouze definovala pojem týrání. Protože tu přece padlo, že Amálku týrají, nebo ne?
Osobně si nic takového nemyslím a o tom byl i můj příspěvek.

O tom, že Def na sebe převzala zodpovědnost, která ji nepatří a teď s tím má potíže, mluvím od začátku. Jenže podle mého názoru jen toto si musí zase jen Def vyřešit. Kdyby začala teď nekompromisně rozhodovat i o Amálce, tak se té zodpovědnosti nezbaví, ale naopak ji prohloubí a matka nikdy nebude muset nic řešit, bude s ní zato moci ale stále manipulovat.
Třeba takhle: tak ty nechcešč udělat to a to? JO? A vzpomínáš si, jak jsi nechala utratit moji ubohou Amálku? Zabila jsi mi mého psa a teď musíš..... bla bla.
Myslíš, že je to nepravděpodobné?
Možná ano, ale možná ne.
Kdo ví? ;)

Pandorro. tebe hledám. Jsem asi blázen. Musela jsem nechat utratit pejska. Teď. Takže jsem na práškách.Je mi všechno jedno. 10 let. deset let života s ním. Byl pro mě jako dítě a pro mého syna jako bratr.Kdo neví,nepochopí.Je to citová záležitost.Už párkrát mě zachránil od ... a teď tady není.A buď to ... nezvládnu nebo se kvůli němu ke všemu už musím postavit čelem. Děkuju.

Zajímalo by mě, kolik z toho Amálčinýho štěkání.. je PLÁČ..
Pláč za bolest, za zoufalství, za bezmoc.. za to, že panička, kterou milovala a nejspíš stále miluje, klidně tvrdě spí, když jí je zrovna ouzko.. za to, že panička, která ji hladívala a vesele na ni mluvívala, hrála si s ní, je na ni teď zlá, její hlas je tvrdý a nelaskavý, šahá na ni rychle, tvrdě, drsně..
Ten pes cítí, cítí, že už není milován.. a neví proč.. možná tím trpí nejvíc..
A protože štěkání je jediná možnost, jak na sebe upozornit, tak štěká.. zvířata to tak mají.. najdete ve zvířecích diskuzích příspěvky, co dělat se starými zvířaty, stále štěkají/mňoukají..

Aprill: Nechce se mi věřit, že rozumný veterinář nenabídl Amálce utracení .

Taky nad tím přemýšlím už delší dobu. Buď chce veterinář mermomocí pacienta, nebo si maminka jeho slova přikrášlila.
Ale je pravda, že zrovna náš veterinář taky krčil rameny nad naším nechodícím psem, měl špatnou páteř.... Donesli jsme mu ho, že je nejspíš konec a MVDr. nás přemluvil, že ještě ne, ať zkusíme tamto a tamto. Pak jsme dlouhou dobu platili jak mourovatí všelijakou léčbu, se psem jsem byla na biochemkách častěji než s děckem, brala si dovolenou, počítala mu prášky do zblbnutí (mého), až se to potom skutečně chýlilo k viditelnému konci, tak jsme sami znova požádali o injekci. Zavodnil se, krvácel, zvracel, hýkal, slinil - to už by bylo opravdu týrání, což uznal i ten veterinář.
Je možné, že to rozhodnutí fakt veterináři nechávají víceméně na majiteli.

Kristýno, přežiješ to. Odsmutni si a vezmi v úvahu, že Ti to bude líto i po pěti letech, ale jestliže jsi pro toho psa udělala, co jsi mohla, buď klidná. "Ten nahoře" to ví. No vidíš, taky mi teď slzí oči - jsem v duchu s Tebou. Já jsem se tehdy opila a pořádně vybrečela. Prášky nejez.

Def tu psala, že byla před vánocemi sama s Amálkou u veterináře a že jí dal nějaký prášky, prý počkaj jestli zaberou nebo ne. Je to už přes měsíc, tak si myslím,že by mělo dojít k zlepšení.
Já bych zkusila ještě jiného veterináře. Oni to neřeknou na rovinu, uspíme.

mirka.. napsal(a):

já sem asistovala u utrácení kocourka, který nebyl náš. protože majitelce bylo u zadní části těla, že má nehojící se ránu a následovala sepse(otrava krve) do absurdního stavu. co je tak špatnýho na tom ukončit trápení? ač brán jako věc, je to živý tvor a cítí bolest.

Mirko,
umis se empaticky vzit do kuze cloveka ktery nepremysli jako Ty? Cloveka ktery si nedokaze predstavit ze zviratko da uspat ,protoze lpi na jeho zivote?

dusička napsal(a):

Oni to neřeknou na rovinu, uspíme.

Mnohdy je to opravdu tak ze veterinar nerekne- "dejte nam ho uspat". Zalezi clovek od cloveka (veterinar),ale jde o to ze oni to rozhodnuti nechavaji na cloveku ktery to zviratko ma.

Tak mě napadlo, když Def ani mamka to neumí vyřešit. Co kdyby do toho vstoupil O. Postavil by je vedle sebe a řekl jim, tak ženský, jak to budete řešit. Rodina má držet pohromadě. Prostě mužský slovo. Třeba třetí osoba jim pomůže. :gloria:

Já jen uvedu několik faktů.
Pes je mámy. Já nebudu rozhodovat za něco, co je její. Můžu jí dát radu, pokud jí bude chtít slyšet, ale to je asi tak vše. Nebudu jednat za jejími zády a ani za jejími zády rozhodovat.

Se psem jsme byly u třech různých veterinářů. První mu dal prášky na klouby, bylo to tuším někdy na jaře. Že prý je to stáří a s tím se nic nezmůže (pes už se nedokázal postavit, ale ještě si štěkáním řekl o vyvenčení). K tomuhle veterináři máma nepojala důvěru.
Další veterinář, od letošního léta. Soukromá klinika. Máma tam s Amálkou byla po několika mých výzvách (že by se to mělo řešit, ne kam by měla jet). Tam při popisu problémů psovi poslechli srdce, ujistili mámu, že pes má srdce jak zvona  že může jít.
U obou výše zmíněných jsem nebyla.
Třetí veterinář letos počátkem nového roku. Odvezli jsme tam Amálku s O., abychom slyšely názor veterináře, ne názor veterináře máminými ústy. Při popisu veškerých problémů se doktor tvářil hůř a hůř. Ptala jsem se, co by dělal kdyby to byl jeho pes. Odpovědi se víceméně vyhnul. Já jsem z jeho slov pochopila, že pokud má pes radost ze života a normálně žere, nechal by ho dožít. Dle mě pes radost ze života nemá. Dle mámy (která tam jela za týden na kontrolu) radost ze života má. Jak prezentovala psí problémy a psí zlepšení veterinářovi netuším. Podle toho jak se mnou mluvila, bych řekla, že mu to dost přikrášlila.

Pokaždé když pes zakrvácí (ať už ve stolici nebo zvratkách) jedeme k veterináři. Přiznávám, že poslední dobou spíš telefonujeme. protože veterinář řekne, že pokud to není masivní krvácení, musel by to vyšetřovat invazivně, pod narkózou, což by pes nepřežil. Takže vyšetřovat nebude nic.

Já si myslím, že psa to bolí, že je to fyzická bolest i bolest ze mě, jak já se chovám. Jenže ze mě to už udělalo takovýho cynika, že prostě nemůžu jinak. Nerada ho trápím a ráda bych mu konec života ulehčila, ale rozhodnout o utracení nemůžu.

Víc o vývoji zkusím napsat zítra.

Ještě jednou sem napíšu, protože mi tenhle příběh leží na srdci. Osobně se opravdu dokážu vcítit do pozice člověka, který je proti eutanasii. ALE - takový člověk to zvíře miluje a stará se o něj. Ví, že mu musí něco obětovat a ulehčit mu. V tomto případě maminka sama ukázala, že to tak není. Na životě psa lpí z čistě sobeckých důvodů. Kdyby jí šlo o fenku, chovala by se přece jinak. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já to cítím tak, že ona jakoby ztratila morální právo na to zvíře. Když se o něj nestará, nenáleží jí o něm rozhodovat. Obecně se vždy vžívám do pozice "protistrany", nikdy nejdu jako buldozer za svým. Často jsem až moc empatická. Ale když je ve hře utrpení živého tvora, jde empatie stranou. (Navíc mi ta paní svým chováním lehce připomíná mou babičku, která taky "samou láskou" málem utrápila psa i část rodiny. Nemyslela to zle.)

hirondel, umím se do toho vžít. ale radši bývám empatická v případě, kdy nejde o fyzické trápení. protože tady je ve hře sobectví člověka na jedné straně a utrpení na druhé. kdybych se měla empaticky vžívat do každýho sobce a tyrana, který je zahleděný jen do sebe, tak bych těžko mohla dělat to co dělám.

Def, když jsem četla tvé poslední psaní, tak mě napadlo, že bych se od mámy odstěhovala. A nejen kvůli psovi.
Povídání, že to nejde, jsou výmluvy pro ty, co nechtějí.

Def, ale ty ses k Amálce postavila čelem a uklízela po ní... možná z tebe cítí negaci, ale byla jsi tam. Maminka moc ne... ty si nic nevyčítej. Co je lepší - když mi někdo podá vodu, když nemůžu z postele, i když bez úsměvu, nebo být o žízni a čekat, až přijde někdo, kdo mi vodu nedá, ale hezky mě pohladí a usměje se na mě...
Vytrvejte v tom, ať se stará maminka a možná, když uvidí pejska ráno ve výkalech, poté, co k němu v noci nevstala, tak jí to docvakne.
Přirovnám to možná hloupě... když byly děti malé, měly průjem - nějaká střevní chřipka. Šlo to horem, dolem... nebudu rozepisovat. Manžel byl samo v práci. Já jim naordinovala dietu, rohlíky, neslazenej čaj... No, a tatínkovi, kterej byl jen informován a neviděl, jak vytírám zvratky a peru pokajděný kaťata se zdálo druhý den k večeru, že jako dobrý a dal jim chudáčkům malejm jogurtík. :co: Takže zase horem dolem a on čuměl, jako že to je takhle hrozný... já myslel, že jen řídká stolice...
Někdo to musí vidět natur, aby pochopil...
Maminčina psa bych neutrácela. Kdyby mě požádala, že ona tam s Amálkou nemůže, jestli bych já, nebo muž... tak jo, ale za zády - ať se na to kouká kdo chce jak - prostě ne.
Možná bych ještě naznačila, že je spousta opuštěnejch pejsků v útulcích a když nechá Amálku v klidu a důstojně  odejít, může udělat dobrý skutek a pomoci jinému pejskovi... možná by to zmírnilo její "pocit viny", že nechala psa utratit.
Tak se drž.

Nemyslím, že si maminka zaslouží lásku dalšího psa.. aspoň ne v době, kdy je sama takto aktivní (cvičení, posezení) já mám ráda, když si starší člověk udrží čilost a nesedí doma na pr.. ale pokud žije sama a často je pryč, je lepší, aby zatím nepřebírala odpovědnost za další zvíře..

Jinak se chci trochu omluvit za minulé psaní, možná vyznělo ve zlém, ale já prostě lituju strašně toho psa.. ale i Def, nezávidím tuhle situaci a těžko radit, jak z ní ven..

Ad otázka majetku: Pokud nemáte na pejska papíry, tak asi nikde není majitel zapsán, že je to zrovna maminka.. jo, asi na obci, když platíte poplatky.. ale to zas nekontroluje veterinář.. takže by ho asi uspal i Def.. ale vy mezi sebou víte, kdo je majitel, takže jde o vaše urovnání..

Myslím, že veterináři mají dost zkušeností s majiteli, aby sami rozhodli o utracení.. možná zažili dost lidí, kterým doporučili utracení a oni je pak později osočovali, že ještě měl něco udělat.. a taky zažili hodně majitelů, kteří žádali o utracení z malicherných důvodů, ačkoliv vůbec nebylo potřeba, jen se jim třebas nechtělo o psa pečovat v nemoci, nebo platit za operace.. prostě vy jste páníčci, a on lékař, může pouze vaši žádost podpořit nebo vám ji rozmlouvat.. je to na vás, jak se rozhodnete.. kdž přijdete rozhodnuti a pevně požádáte, asi už nebude proti, v tomhle stavu..

Možná Amálka tolik lpí na životě, oč míň lásky se jí teď dostává.. možná by sama odešla pokojně, kdyby byla spokojená..

fakt nevím a nezávidím, držte se, ať to ještě nenalomí vztah mezi tebou a mužem..

Hmmm...
Mám pocit, že mnozí si tento příběh berete příliš osobně.
NIKDO z nás není ani v kůži Def, ani v kůži její matky. Dokonce ani v kůži Amálky, která klidně může v některých chvílích trpět, ale v jiných mít zase radost ze života :jojo:

Naprosto chápu Def, která odmítá převzít další zodpovědnost. Má na to veškeré právo, za to nikdo z nás nemá právo ji za to nějak soudit.

Taky chápu všechny ty, které soucítí s Amálkou.
Mám doma čtyři kočky. Vlasně jsem ještě do prosince měla dvě. Pak syn někde na ulici sebral a domů přivezl zuboženou třetí. Z kotěte se vyklubala 3 - 5 let stará kočka, která nejspíš na ulici i vyrotla, takže nikdy "nedorostla"
Řešili jsme tehdy dilema, zda kočku nechat společně s našimi domácími v bytě a riskovat jejich nákazu - veterinář diagnostikoval svrab a těžku virozu - a nebo ji umístit na čas do karanteny v útuku, který mi velmi přirostl k srdci a se kterým úzce spolupracuji. Nakonec jsem zvolila druhou možnost - mimo jiné i proto, že v té době jsem byla pracovně zcela mimo dům a děti se vracely domů až večer, takže by se neměl kdo o nemocnou kočičku postarat -  a Sněhurku, jak ji děti pojmenovaly, jsem předala do péče své kamarádky - málokdo má asi tak velké srdce, aby se ve svém domě  staral o 60 - 70 koček, tak jako ona.
Nevím, zda to bylo dobře nebo špatně. Co vím ale jistě je, že Sněhurka tam měla maximální péči a lásku, denodenně někdo z nás za ní chodil a sledovali jsme její zdravotní stav. Nakonec stejně skončila na kapačkách a před Štědrým dnem ji moje kamarádka našla v pelíšku v louži krve mrtvou. Obrečely jsme to obě. Na práškách jsem naštěstí neskončila. Za to jsem si z útulku odnesla malé kotě, keré se na nás vždycky věšelo, když jsme přišli za Sněhurkou. A k němu přibyl další malý nalezenec, kterého mi přinesli také před Štědrým dnem z pole.
Sněhurka podle veterináře prohrála boj s leukémií. Já nevím, zda by bylo bývalo lepší ji na té ulici nechat a mrazy a sníh, které pak vzápětí přišly, by k ní byly milosrdnější než naše a veterinární péče.
Kdo ví?
Beru to tak, že ta bílá kočička sice nepřežila, ale bez ní by se u mně asi neocitli ani ti dva kočičí "bratři", kteří mi teď byt obracejí vzhůru nohama a nesmírně traumatizují moje tříleté kočky. Kocour se navíc tak děsně urazil, že to i odstonal :jojo:

Prostě nepláču ani nad Sněhurkou, ani sama nad sebou - to si sice nikdo z nás nechce přiznat, ale to v těchto případech děláme nejčastěji.
Za to jsem dala domov dalším dvěma kočičím bytůstkám. A v koutku duše pevně doufám, že mně z mého bytečku časem nevystěhují :):jojo:


Stejně tak  beru příběh, který sem píše Def. Vše stejně nakonec bude přesně tak, jak má a tak, jak to Def rozhodne. My všichni tu máme jen poradní hlas.
Na to je třeba stále myslet.

omlouvám se off topic- pandorro, jak veterinář diagnostikoval leukémii?postmortálně?nebo jste věděly, že ta ji ta kočka má?moc nechápu, že nejdřív viróza a pak už dr věděl, že je to leukémie

hellium napsal(a):

(Navíc mi ta paní svým chováním lehce připomíná mou babičku, která taky "samou láskou" málem utrápila psa i část rodiny. [/b] Nemyslela to zle.) [/b]

Jasne a to je ono,on to clovek nemusi vubec myslet zle ,on to tak proste ve sve psychice ma nastaveny.

mirka.. napsal(a):

hirondel, umím se do toho vžít. ale radši bývám empatická v případě, kdy nejde o fyzické trápení. protože tady je ve hře sobectví člověka na jedné straně a utrpení na druhé. kdybych se měla empaticky vžívat do každýho sobce a tyrana, který je zahleděný jen do sebe, tak bych těžko mohla dělat to co dělám.

Nevim co delas,ale ver ci never-empatie a soucit k sobcum i k tyranum skutecne existuje.
Mnohdy to jsou velice bolavy lide a psychicky nevybalancovani coz je vlastne nemoc.
Ale to uz jinde jsme. :)

mirka.. napsal(a):

omlouvám se off topic- pandorro, jak veterinář diagnostikoval leukémii?postmortálně?nebo jste věděly, že ta ji ta kočka má?moc nechápu, že nejdřív viróza a pak už dr věděl, že je to leukémie

Nevím, jak ji diagnostikoval a v podstatě mi je to jedno,  protože tahle diagnoza - spíš odhad - přišla až PO smrti kočičky.
Sněhurka k nám přišla už v dost zuboženém stavu. První tak tři dny to vypadalo nadějně, kočka dlabala, mazlila se...
Pak přišel ze dne na den zvrat - byla apatická, nejedla, zduřely a začaly jí krvácet sliznice....tlamička jí od krve zčernala...objevily se další komplikace..pak se to na den dva zlepšilo a pak přišel konec.

hirondel napsal(a):

Nevim co delas,ale ver ci never-empatie a soucit k sobcum i k tyranum skutecne existuje.

Osobně si dokonce myslím, že kdo tohohle není schopen, nemůže mluvit o tom, že je kdo ví jak empatický.

Víte, že Fénix je vlastně Rozmarila?:jojo: :)

Už aby tě smazali, amgabango = Rozmarilo. To jsou zas výlevy....:usch: :usch: :usch:

Nu, vzhledem k tomu, že tu momentálně není žádný moderátor, bude tu za to asi chvíli pořádný bango a u toho být nemusím.
Def, nenech se otrávit, pádím do ulic.

Víte, že Fénix je vlastně Rozmarila?
Bych tipovala na jinýho tvora - dejte jí někdo zrcadlo, ať je klid

Pandorraa napsal(a):

mirka.. napsal(a):

omlouvám se off topic- pandorro, jak veterinář diagnostikoval leukémii?postmortálně?nebo jste věděly, že ta ji ta kočka má?moc nechápu, že nejdřív viróza a pak už dr věděl, že je to leukémie

Nevím, jak ji diagnostikoval a v podstatě mi je to jedno,  protože tahle diagnoza - spíš odhad - přišla až PO smrti kočičky.
Sněhurka k nám přišla už v dost zuboženém stavu. První tak tři dny to vypadalo nadějně, kočka dlabala, mazlila se...
Pak přišel ze dne na den zvrat - byla apatická, nejedla, zduřely a začaly jí krvácet sliznice....tlamička jí od krve zčernala...objevily se další komplikace..pak se to na den dva zlepšilo a pak přišel konec.

Omlouvám se, že do toho vstupuju a odpovídám za Pandorru. Kočičí leukóza (nebo též leukémie) je skutečně virové onemocnění způsobené virem FeLV = feline leukose virus. Je to jedno z několika kočičích infekčních onemocnění, zvlášť mezi venkovními kočkami. Domácí se proti tomu očkují. Testovat se to dá i posmrtně, ale zkušený veterinář to podle příznaků pozná. A u Sněhurky to bylo dramatické, takže to asi odhadl. Hlavní je, že se nanakazily další kočičky v útulku - asi byly vzorně oočkované. Obdivuju paní, co takový útulek vede.

Zdravím kočičí mámu Pandorru a její chlupáče. :-)

Vlákno promazáno, přeju další plodnou diskuzi k tématu. A tobě Def držím palce :pussa:

hirondel napsal(a):

mirka.. napsal(a):

hirondel, umím se do toho vžít. ale radši bývám empatická v případě, kdy nejde o fyzické trápení. protože tady je ve hře sobectví člověka na jedné straně a utrpení na druhé. kdybych se měla empaticky vžívat do každýho sobce a tyrana, který je zahleděný jen do sebe, tak bych těžko mohla dělat to co dělám.

Nevim co delas,ale ver ci never-empatie a soucit k sobcum i k tyranum skutecne existuje.
Mnohdy to jsou velice bolavy lide a psychicky nevybalancovani coz je vlastne nemoc.
Ale to uz jinde jsme. :)

To samozřejmě ano, ale zároveň by se mělo jejich chování korigovat, aby neubližovali jiným.
Stejně si myslím, že každé ubližování je vlastně volání o pomoc, ale to už je možná trochu extrémní názor a opravdu of topic.

hellium napsal(a):

hirondel napsal(a):

mirka.. napsal(a):

hirondel, umím se do toho vžít. ale radši bývám empatická v případě, kdy nejde o fyzické trápení. protože tady je ve hře sobectví člověka na jedné straně a utrpení na druhé. kdybych se měla empaticky vžívat do každýho sobce a tyrana, který je zahleděný jen do sebe, tak bych těžko mohla dělat to co dělám.

Nevim co delas,ale ver ci never-empatie a soucit k sobcum i k tyranum skutecne existuje.
Mnohdy to jsou velice bolavy lide a psychicky nevybalancovani coz je vlastne nemoc.
Ale to uz jinde jsme. :)

To samozřejmě ano, ale zároveň by se mělo jejich chování korigovat, aby neubližovali jiným.
Stejně si myslím, že každé ubližování je vlastně volání o pomoc, ale to už je možná trochu extrémní názor a opravdu of topic.

A kdo je ma korigovat?
A pokud je to pripad preve treba tady Definitiv mamci,tak kdo ji ma korigovat a jak?

hirondel napsal(a):

hellium napsal(a):

hirondel napsal(a):

Nevim co delas,ale ver ci never-empatie a soucit k sobcum i k tyranum skutecne existuje.
Mnohdy to jsou velice bolavy lide a psychicky nevybalancovani coz je vlastne nemoc.
Ale to uz jinde jsme. :)

To samozřejmě ano, ale zároveň by se mělo jejich chování korigovat, aby neubližovali jiným.
Stejně si myslím, že každé ubližování je vlastně volání o pomoc, ale to už je možná trochu extrémní názor a opravdu of topic.

A kdo je ma korigovat?
A pokud je to pripad preve treba tady Definitiv mamci,tak kdo ji ma korigovat a jak?

Osobně to cítím tak, že by to mohla být Definitiv a její manžel. A to tak, že toho psa vezmou ještě jednou osobně na veterinu, proberou s doktorem BEZ EMOCÍ, jak na tom pes je a jestli se v jeho případě dá hovořit o nějaké radosti ze života. A nenechají se oblbnout maminkou, která realitu nejprve přibarví doktorovi a pak zase jim zkreslí, co říkal doktor. Tak bych asi postupovala já. Je ale fakt, že nejsem moc diplomat, co se týče rodinných vztahů :-).

Ale to je jedno, protože Def psala, že ona to rozhodnout nemůže (nechce). Tudíž je to jen moje soukromá úvaha a odpověď na Tvou otázku.

Def, čím léčíte krvavý průjem a co dáváte Amálce žrát? Možná i vhodná úprava stravy by pomohla. U našeho miláčka  (15 let ) byl před vánocemi diagnostikován zánět slinivky, kterému před úpravou stravy předcházel úpo*ný průjem :kapitulation: . Možná by stálo za to vyměnit veterináře a  nechat Amálce vyšetřit krev.

hirondel, i lidi se sklony k sadistický nekrofilii, pedofilové, chorobní žárlivci, násilníci mají nějaký problém...můžou být smutní, mají problém...já můžu chápat, že se tak třeba narodili, ale jakmile někomu už něco udělají, tak to přece nemůžu schvalovat s tím, že oni za to přeci nemůžou. a tady je ubližovaný. zvířata, ačkoli jsou shazovaný, braný jako nějaká věc mají jedno výsostné právo,naštěstí!!nemusí trpět hroznou bolestí,kterou může přinýst stáří,nemoc. pokud teda mají soudnýho páníka.
a momentálně věnuju většinu své energie na to,abych mohla zvířatům pomáhat...takže se mi blbě sleduje to, že někdo jim dokáže ubližovat a ještě mít pro to tisíce výmluv.

hellium napsal(a):

Osobně to cítím tak, že by to mohla být Definitiv a její manžel. A to tak, že toho psa vezmou ještě jednou osobně na veterinu, proberou s doktorem BEZ EMOCÍ, jak na tom pes je a jestli se v jeho případě dá hovořit o nějaké radosti ze života. A nenechají se oblbnout maminkou, která realitu nejprve přibarví doktorovi a pak zase jim zkreslí, co říkal doktor. Tak bych asi postupovala já. Je ale fakt, že nejsem moc diplomat, co se týče rodinných vztahů :-).

Ale to je jedno, protože Def psala, že ona to rozhodnout nemůže (nechce). Tudíž je to jen moje soukromá úvaha a odpověď na Tvou otázku.

Ano tomu prave rozumim ze je to Tva soukroma uvaha a nebo proste Tvuj nazor a postoj.

Tady se stale ale jedna o to ze je to mamincin pes.

Jsou lide co rozhoduji za jine o necem,co jednaji proti neci vuli a pak jsou tu ti co to nedelaji.
Takze jde o to ze kazdy to ma jinak.  :)

mirka.. napsal(a):

hirondel, i lidi se sklony k sadistický nekrofilii, pedofilové, chorobní žárlivci, násilníci mají nějaký problém...můžou být smutní, mají problém...já můžu chápat, že se tak třeba narodili, ale jakmile někomu už něco udělají, tak to přece nemůžu schvalovat s tím, že oni za to přeci nemůžou. a tady je ubližovaný. zvířata, ačkoli jsou shazovaný, braný jako nějaká věc mají jedno výsostné právo,naštěstí!!nemusí trpět hroznou bolestí,kterou může přinýst stáří,nemoc. pokud teda mají soudnýho páníka.
a momentálně věnuju většinu své energie na to,abych mohla zvířatům pomáhat...takže se mi blbě sleduje to, že někdo jim dokáže ubližovat a ještě mít pro to tisíce výmluv.

Mirko,
my lide se na veci divame ruzne a proto se casto neshodneme.

Take pomaham zviratkum a stejne tak jak mam rada zviratka mam rada i lidi a vzdy a stale se snazim pochopit kazdeho i toho kdo z vlastni nevedomosti,zloby ,nenavisti ,nelasky ublizuje jinym. (ublizuje tak hlavne i sobe)

Tady nejde o to neco schvalovat.  Tady slo predevsim o to pochopit (empatie) ,ze nekteri lide to maji ve sve psychice proste jinak. A maji to jinak nez ti druzi. 

Ja bych tady na tom vlakne nerada rozebirala nekrofili,sadisty ,nasilniky,tyrany.

Ja tady mluvim o pripadu Defia mamka,toho se budu drzet.

Pandorraa napsal(a):

Tercila napsal(a):

Pandorraa: Já to vidím tak, že obě dělají, co umějí

Což ovšem nevylučuje možnost, že pes je týraný.

Ne, určitě se Definitiv hodně snaží, nemá to lehké, držím jí palce.

Aby se dalo s jistotou mluvit o tom, že pes je týraný, musel by tu být nějaký úmysl právě jemu ubližovat.
Já tu ale vidím jen bezradnost, neznalost, možná i trochu té bezcitnosti a sobectví.
Ale žádný úmysl psa týrat, s tím bych byla opartná.
Že Amálka strádá a nejspíš i trpí bolestmi, to je nejspíš fakt.
Bohužel její majitelka to nevidí a Def má zatím značně omezené možnosti jí "otevřít oči"
Ale ona to zvládne :jojo: Držme ji palce :jojo::jojo::jojo::par:

Mno, ťažko hovoriť za psa... Problém je, že pes sa k tomu nevie vyjadriť. Niektorí psi majú tuhý korienok a silnú vôľu žiť, iní slabšiu... a aj prah oblesti býva iný - ja by som si netrúfla ani hodnotiť, nakoľko ten pes trpí alebo netrpí, nakoľko si niečo uvedomuje... Isté je, že trpí okolie. Šla by som k inému veterinárovi (s mamou, alebo bez nej) prípadne aj k dvom a nechala si poradiť, urobila priemer ich názorov, popočúvala vlastnú intuíciu a pdoľa toho sa zariadila. A ak mama enchce psa utratiť, tak nech s aoňho pekne stará sama, vo dne-v noci, aj s výkalmi, krvou a podobnými lahôdkami. Keď ho chce udržať mermomocou pri živote, nech sa nefláka po kávičkách a cvičeniach, nech v nocí nechrápe, ale naozaj SA STARÁ. To je môj názor(a viem, čo píšem, poslednú noc s psinou som preležala na dlážke v kúpeľni a ráno mi bolo jasné, že buď operácia, alebo eutanázia - nakoniec bolo oboje :grater: ).

dusička napsal(a):

Def tu psala, že byla před vánocemi sama s Amálkou u veterináře a že jí dal nějaký prášky, prý počkaj jestli zaberou nebo ne. Je to už přes měsíc, tak si myslím,že by mělo dojít k zlepšení.
Já bych zkusila ještě jiného veterináře. Oni to neřeknou na rovinu, uspíme.

Ale řeknou! Bratrancov 14-ročný pes mal hrču na krku, už mu to prerastal ohlaisvky, nemohol poriadne štekať... Šiel na veterinu, kde mu zverolekár natvrdo povedal: "14-ročný pes? Hrča na krku? V utorok a štvrtok utrácame; dnes je utorok - odneste ho, prosím, dozadu...!" :dumbom: Bratranec psa schmatol, šiel k inému vetovi, ten - hoci sám neoperoval - zavolal operatéra, bratranec niečo zaplatil (nebol to nai majlant) a pes žili ešte 3 roky, ešte im pol roka nato ušiel za háraovu fenou... :lol: Proste sú tí MVDri všelijakí, sú to len obyčajní ľudia.

hirondel napsal(a):

hellium napsal(a):

Osobně to cítím tak, že by to mohla být Definitiv a její manžel. A to tak, že toho psa vezmou ještě jednou osobně na veterinu, proberou s doktorem BEZ EMOCÍ, jak na tom pes je a jestli se v jeho případě dá hovořit o nějaké radosti ze života. A nenechají se oblbnout maminkou, která realitu nejprve přibarví doktorovi a pak zase jim zkreslí, co říkal doktor. Tak bych asi postupovala já. Je ale fakt, že nejsem moc diplomat, co se týče rodinných vztahů :-).

Ale to je jedno, protože Def psala, že ona to rozhodnout nemůže (nechce). Tudíž je to jen moje soukromá úvaha a odpověď na Tvou otázku.

Ano tomu prave rozumim ze je to Tva soukroma uvaha a nebo proste Tvuj nazor a postoj.

Tady se stale ale jedna o to ze je to mamincin pes.

Jsou lide co rozhoduji za jine o necem,co jednaji proti neci vuli a pak jsou tu ti co to nedelaji.
Takze jde o to ze kazdy to ma jinak.  :)

Ano, a taky by se dalo namítnout, že maminka zase rozhoduje za jiné, že se mají starat o jejího psa. A odkázat na poslední příspěvek Selimy, se kterým do puntíku souhlasím.

Nechci dokola mlátit prázdnou slámu, měla jsem potřebu se k tomu subjektivně vyjádřit a to jsem udělala. Mise splněna :-). Víc nikdo z nás udělat nemůže.

hirondel napsal(a):

mirka.. napsal(a):

hirondel, i lidi se sklony k sadistický nekrofilii, pedofilové, chorobní žárlivci, násilníci mají nějaký problém...můžou být smutní, mají problém...já můžu chápat, že se tak třeba narodili, ale jakmile někomu už něco udělají, tak to přece nemůžu schvalovat s tím, že oni za to přeci nemůžou. a tady je ubližovaný. zvířata, ačkoli jsou shazovaný, braný jako nějaká věc mají jedno výsostné právo,naštěstí!!nemusí trpět hroznou bolestí,kterou může přinýst stáří,nemoc. pokud teda mají soudnýho páníka.
a momentálně věnuju většinu své energie na to,abych mohla zvířatům pomáhat...takže se mi blbě sleduje to, že někdo jim dokáže ubližovat a ještě mít pro to tisíce výmluv.

Mirko,
my lide se na veci divame ruzne a proto se casto neshodneme.

Take pomaham zviratkum a stejne tak jak mam rada zviratka mam rada i lidi a vzdy a stale se snazim pochopit kazdeho i toho kdo z vlastni nevedomosti,zloby ,nenavisti ,nelasky ublizuje jinym. (ublizuje tak hlavne i sobe)

Tady nejde o to neco schvalovat.  Tady slo predevsim o to pochopit (empatie) ,ze nekteri lide to maji ve sve psychice proste jinak. A maji to jinak nez ti druzi. 

Ja bych tady na tom vlakne nerada rozebirala nekrofili,sadisty ,nasilniky,tyrany.

Ja tady mluvim o pripadu Defia mamka,toho se budu drzet.

Yežižmarya Hirondel, no a co, že to mají jinak? To se z toho musí ti druzí zvencnout? Tak ať se ti jinačí postarají o to, aby to měli tak, aby to bylo snesitelný pro okolí.  Co z toho mám, že se umím do takovýho člověka vcítit? Co z toho má on? Usnadní to život jednomu nebo druhýmu? To, že můžu soucítit, neznamená, že musím akceptovat.

hellium napsal(a):

Ještě jednou sem napíšu, protože mi tenhle příběh leží na srdci. Osobně se opravdu dokážu vcítit do pozice člověka, který je proti eutanasii. ALE - takový člověk to zvíře miluje a stará se o něj. Ví, že mu musí něco obětovat a ulehčit mu. V tomto případě maminka sama ukázala, že to tak není. Na životě psa lpí z čistě sobeckých důvodů. Kdyby jí šlo o fenku, chovala by se přece jinak. Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já to cítím tak, že ona jakoby ztratila morální právo na to zvíře. Když se o něj nestará, nenáleží jí o něm rozhodovat. Obecně se vždy vžívám do pozice "protistrany", nikdy nejdu jako buldozer za svým. Často jsem až moc empatická. Ale když je ve hře utrpení živého tvora, jde empatie stranou. (Navíc mi ta paní svým chováním lehce připomíná mou babičku, která taky "samou láskou" málem utrápila psa i část rodiny. Nemyslela to zle.)

Ono je to fakt ťažké rozhodovanie, ver mi, aj pre toho, komu na zvierati záleží... :rolleyes: Nedala som život, a mám ho brať? Lebo MNE sa zdá, že ten pes už nie je OK? Čo keď sa mýlim? Preto sú tu predsa odborníci, aby povedali, aký je reálny stav... aj keď rozhodovnaie je vždy na majiteľovi/majiteľoch. Človek ti môže povedať: "Už sa len trápim, nechaj ma zomrieť (alebo Pomôž mi)...." Pes to nikdy nepovie, bohužiaľ.

haiel napsal(a):

Yežižmarya Hirondel, no a co, že to mají jinak? To se z toho musí ti druzí zvencnout? Tak ať se ti jinačí postarají o to, aby to měli tak, aby to bylo snesitelný pro okolí.  Co z toho mám, že se umím do takovýho člověka vcítit? Co z toho má on? Usnadní to život jednomu nebo druhýmu? To, že můžu soucítit, neznamená, že musím akceptovat.

Jezkovivoci pomoooooooooc :o   zachran se kdo muzes...   :lol:   Nepanimajes. ee

Staci to takhle haiel nebo Ti to mam jeste objasnit?  :D

jo a ještě k tomu, že  "pes je maminčin" - ona se o něj stará výhradně maminka? To jsem z napsaného nepostřehla :co: :vissla:  jsem myslela, že právo rozhodnout o osudu psa má ten, kdo se o něj stará, to přeciž nemusí být jenom jeden člověk, živý tvor - člen rodiny - a má mít jenom jednoho "majitele", to je takový divný.

hellium napsal(a):

Ano, a taky by se dalo namítnout, že maminka zase rozhoduje za jiné, že se mají starat o jejího psa.

Ten kdo mechava za sebe rozhodovat nekym jinym, ten si za to muze sam. Takze rozhodovat jaoby muze pouze do te doby dokus si to nekdo necha libit.

haiel napsal(a):

jo a ještě k tomu, že  "pes je maminčin" - ona se o něj stará výhradně maminka? To jsem z napsaného nepostřehla :co: :vissla:  jsem myslela, že právo rozhodnout o osudu psa má ten, kdo se o něj stará, to přeciž nemusí být jenom jeden člověk, živý tvor - člen rodiny - a má mít jenom jednoho "majitele", to je takový divný.

Co? :co:

hirondel napsal(a):

hellium napsal(a):

Ano, a taky by se dalo namítnout, že maminka zase rozhoduje za jiné, že se mají starat o jejího psa.

Ten kdo mechava za sebe rozhodovat nekym jinym, ten si za to muze sam. Takze rozhodovat jaoby muze pouze do te doby dokus si to nekdo necha libit.

To máš určitě pravdu. V tomhle případě je to ale komplikovanější, protože je ve hře právě ten pes. Myslím, že je těžké stát si za svým, když slyším "brečet" psa a mám spí a nedá se probudit. To bych asi taky slevila z principů a šla mu pomoci. Je to těžký.

hirondel napsal(a):

...........Jezkovivoci pomoooooooooc :o   zachran se kdo muzes...   :lol:   Nepanimajes. ee

Staci to takhle haiel nebo Ti to mam jeste objasnit?  :D

ne

Hirondel:

Ještě mě napadl příklad - jasnější než je případ Def a její mamky. Modelová - bohužel velmi častá - situace. Představme si paní (pána), která má doma hromadu zvířat - koček nebo psů. Nezvládá se o ně starat, zvířata trpí (hlad, nepořádek, absence venčení, neléčené nemoci - klasika). Paní je ale nechce dát neb jsou její. Nechce si nechat pomoct, nepustí si domů ani veterináře. Podle svého názoru se o ně stará dobře. Co teď? Ano, paní chápu, je mi jí líto. Ale zvířata jí odeberu - to, že paní je osamělá/smutná atd. neznamená, že ji nechám dělat to, co dělá - týrat někoho. Když chci pomoci paní, nabídnu jí alternativu. Třeba 2-4 kočky, které zvládne + budu za ní docházet na výpomoc a tak jí i nenápadně kontrolovat. Nebo paní nabídnu, ať chodí pomáhat do útulku. To je ta korekce, kterou jsem měla na mysli. (Modelový příklad, neberu úvahu právní tahanice apod.)

O příkladu, kdy někdo vyloženě úmyslně týrá zvíře zde nemusíme ani mluvit, to je mimo.

Tedy - Ty bys měla pochopení pro tu mojí modelovou paní a nechala jí pokračovat? Protože nechceš jednat proti její vůli? Neber to prosím jako útok, jen mě to zajímá.

hirondel napsal(a):

.........
Co? :co:

ano

Definitiv, ty se chceš zachovat férově (viz rozhodování o "maminčině" psu) v situaci, která k tobě férová není. Je fakt, že jak píše Selima a ostatní, tady nikdo neposoudí, nakolik ten pes skutečně trpí, ale zvaž, že jednou budeš jinde než jsi teď - myslím ve vztahu s mamkou - budeš pevnější, zralejší..., uvidíš tuto dnešní situaci v jiném světle.... ať tě pak nemrzí, že to trvalo zbytečně dlouho..

haiel napsal(a):

hirondel napsal(a):

.........
Co? :co:

ano

Haiel ,v Tvem pripade proste odmitam uverit (proste to nejde ) ze tomu nerozumis.

Aaaaa nebo nerozumi ja. :D

".....jsem myslela, že právo rozhodnout o osudu psa má ten, kdo se o něj stará, to přeciž nemusí být jenom jeden člověk, živý tvor - člen rodiny - "


Takze jestli dobre rozumim. (?)
Co se meni na tom ze nejake pravo existuje KDYZ Definitiv jasne rekla ze pes je mamincin a take to rekla ,ze rozhodnuti nebude brat na sebe. ?

hirondel napsal(a):

.........
Takze jestli dobre rozumim. (?)
Co se meni na tom ze nejake pravo existuje KDYZ Definitiv jasne rekla ze pes je mamincin a take to rekla ,ze rozhodnuti nebude brat na sebe. ?

Vlaštovko, vždyť už to bylo rozebraný ze všech možných stran. Dál už je to jenom o tom, nač se Definitiv cítí.

hellium napsal(a):

Tedy - Ty bys měla pochopení pro tu mojí modelovou paní a nechala jí pokračovat? Protože nechceš jednat proti její vůli? Neber to prosím jako útok, jen mě to zajímá.

Helil ja jsem rekla ze se budu drzet tehle situace na tomhle vlaknu.

Uz jsem se k tomu nekde vyjadrila taky takhle: "Jsou lide co rozhoduji za jine o necem,co jednaji proti neci vuli a pak jsou tu ti co to nedelaji.
Takze jde o to ze kazdy to ma jinak"

Definitiv se ted rozhodla jednat tak jak jedna.

Tvoje modelova situace neni srovnatelna s tim co se resi tady.

Nevim jak Amalka vypada ale pokud by dejme tomu na majitelku psa nekdo nahlasil tyrani a zubozeni,pak to je jasne. Nevim jestli to v Cechach takhle funguje. Ale v kruhu rodinem lidicky to je tezke ,tezke ,tezke (pro ty kdo nepremysli jako napriklad Ty) ;)

haiel napsal(a):

hirondel napsal(a):

.........
Takze jestli dobre rozumim. (?)
Co se meni na tom ze nejake pravo existuje KDYZ Definitiv jasne rekla ze pes je mamincin a take to rekla ,ze rozhodnuti nebude brat na sebe. ?

Vlaštovko, vždyť už to bylo rozebraný ze všech možných stran. Dál už je to jenom o tom, nač se Definitiv cítí.

Tak vidis. ;)

hellium napsal(a):

Omlouvám se, že do toho vstupuju a odpovídám za Pandorru. Kočičí leukóza (nebo též leukémie) je skutečně virové onemocnění způsobené virem FeLV = feline leukose virus. Je to jedno z několika kočičích infekčních onemocnění, zvlášť mezi venkovními kočkami. Domácí se proti tomu očkují. Testovat se to dá i posmrtně, ale zkušený veterinář to podle příznaků pozná. A u Sněhurky to bylo dramatické, takže to asi odhadl. Hlavní je, že se nanakazily další kočičky v útulku - asi byly vzorně oočkované. Obdivuju paní, co takový útulek vede.

Zdravím kočičí mámu Pandorru a její chlupáče. :-)

Díky, v tom případě mi to začíná dávat smysl - Sněhurku jsme nejprve vzali k vetovi a nechali odčervit, dostala i první dávku očkovací látky. To pravděpodobně urychlilo vypuknutí dosud latentní nemoci....
Sněhurka vlastně neměla šanci. Kdybychom jí nechali na ulici, nejspíš by ji dostaly mrazy, které pak přišly, každopádně pak nemoc, která by dříve nebo později stejně naplno propukla. Když jsem se jí pokusili zachránit, pravděpodobně očkovací látka urychlila konec....
Jediné, co mne snad může uklidňovat je to, že nepošla někde zalezlá a zmrzlá, ale že si před tím, než odešla ještě mohla užít to, co jí nejspíš za celý život nepotkalo - lidskou láskyplnou péči a pohlazení. Dělali jsme pro to, aby se cítila dobře a aby to přežila všichni, co jsme uměli.

Jinak majitelé útulku jsou oba naprosto skvělí lidé. Oni milují nejen svoje kočky, ale i lidi. Pořádají přednášky a různé akce hlavně pro děti, dělají maximum pro osvětu a pro své kočky. Shánějí peníze na provoz a hlavně nové domovy pro své nalezence, provozují web a začali vydávat časopis. Kočky pravidelně očkují a všem, které to potřebují, poskytují veterinární péči. Nehledí na čas ani na peníze.  Hlavně kamarádka má snad nevyčerpatelné množství energie. Je to jediný člověk, kerého znám, kterému dovolím, aby mne zaúkoloval a vůbec neremcám, když si vymyslí pro mne nějkou práci. Nevymýšlí pitomosti a je to vždy pro dobrou věc :jojo:
Taky ji obdivuji a je za co :jojo::D

haiel napsal(a):

hirondel napsal(a):

.........
Takze jestli dobre rozumim. (?)
Co se meni na tom ze nejake pravo existuje KDYZ Definitiv jasne rekla ze pes je mamincin a take to rekla ,ze rozhodnuti nebude brat na sebe. ?

Vlaštovko, vždyť už to bylo rozebraný ze všech možných stran. Dál už je to jenom o tom, nač se Definitiv cítí.

Já myslím, že rozumím, o čem hir mluví a souhlasím s ní.
Už jsem to tu jednou napsala: v tomhle konkretním případě vidím jen dvě možnosti: a  nebo bé.
Jedna je prostě nekompromisní KO, které je ale třeba ustát, na to prostě MUSÍŠ MÍT. To totiž není právě nejčistší způsob, jak situaci, kam se vlatně dostaneš i svou vlastní "vinou", řešit. Někdy ale není zbytí, to je fakt.
Druhá je zase zcela nekompromisní předání zodpovědnosti SE VŠÍM VŠUDY. Také nic lehkého, za to je to naprosto čisté - vrátíš jen to, co sis v podstatě "ukradla" v domnění, že to zvládneš. Takže přiznáš, že to nezvládáš a vrátíš, co není tvoje - zodpovědnost za druhého.

Že v tom všem "lítá" Amálka, to je fakt. Smutný fakt. Jenže nikdo z nás jen tak od počítače, krom Def, neposoudí, jak moc v tom "lítá". A taky jen ona si za svá rozhodnutí ponese zodpovědnost.

Jinak s krvavým průjmem mám čerstvou zkušennost: než léky zabralo vhodné krmení a SMETKA rozpuštěná v troše vody. Nemá to žádnou chuť a koťata to ochotně pijou z injekční stříkačky a žerou to i zamíchané do rýže. Rýže je ten další prostředek - rozvařená do "blemcava" s trochou kotěcí kapsičky nebo vařeného filé, aby jim to chutnalo. Sliz z rýže potáhne sliznice a smetka zklidní průjem.
To taky není můj recept, ale vzácné rady z útulku :jojo:
Mělo by to zabrat i na Amálku, pokud nemá nějaký fatální problém. To by ale pak už měl vet poznat.

hellium napsal(a):

Hirondel:

Ještě mě napadl příklad - jasnější než je případ Def a její mamky. Modelová - bohužel velmi častá - situace. Představme si paní (pána), která má doma hromadu zvířat - koček nebo psů. Nezvládá se o ně starat, zvířata trpí (hlad, nepořádek, absence venčení, neléčené nemoci - klasika). Paní je ale nechce dát neb jsou její. Nechce si nechat pomoct, nepustí si domů ani veterináře. Podle svého názoru se o ně stará dobře. Co teď? Ano, paní chápu, je mi jí líto. Ale zvířata jí odeberu - to, že paní je osamělá/smutná atd. neznamená, že ji nechám dělat to, co dělá - týrat někoho. Když chci pomoci paní, nabídnu jí alternativu. Třeba 2-4 kočky, které zvládne + budu za ní docházet na výpomoc a tak jí i nenápadně kontrolovat. Nebo paní nabídnu, ať chodí pomáhat do útulku. To je ta korekce, kterou jsem měla na mysli. (Modelový příklad, neberu úvahu právní tahanice apod.)
O příkladu, kdy někdo vyloženě úmyslně týrá zvíře zde nemusíme ani mluvit, to je mimo.
Tedy - Ty bys měla pochopení pro tu mojí modelovou paní a nechala jí pokračovat? Protože nechceš jednat proti její vůli? Neber to prosím jako útok, jen mě to zajímá.

Ak tá pani má zvieratá na SVOJOM pozemku a nikoho tým neobťažuje, tak technicky vzaté sa nedá robiť veľa. Keď jej zvieratá vezmeš, je vysoko pravdepodobné, že si zaobstará ďalšie, iné, a počet sa čoskoro vyrovná pôvodnému (to je reálny rípad odniekiaľ z ČR  :/ ). Na durhej strane si fakt netrúfam posúdiť, pokaiľ sú zvieratá nasýtené, nie na reťazi a nie choré, NAKOĽKO trpia. To môže byť domnienka proti domnienke. A nie je útulok ako útulok, sú aj také, kam zvieratá chodia umeirať (alebo kde koterce pravidelne vyprádzňujú... :grater: :kapitulation: ). takže to, ako im ty POMOŽEŠ, je tiež iluzórne.
Je to rovnaké ako večný s.or priaznivcov a odporcov kastrácie a steirilizácie, alebo... jedna majiteľka útulku je rpesvedčená, že mačky trpia voľným životom na ulici, zbiera ich a hromadí ich vo svojom útulku. Má ich vyše 60 v niekoľkých kotercoch na neveľkom pozemku a donedávna nemala ani karanténu, takže staré, slabé a naopak malé mačence jej hynuli priam epidémiovite.... Ale ona nielenže ich nenechá žiť na ulici, ale ani ich nedá iným ľuďom (kamoška od nej 4x chcela vziať mača, ale nikdy neuspela), lebo NIKTO SA O NE NEPOSTARÁ TAK DOBRE AKO ONA. :lol: Pričom ja som presvedčená o čomsi inom a tvrdím, že je to hlavne u uhle pohľadu - ľudsom - keďže tie mačky alebo psi sa nemôžu ozvať a povedať názor.

Pandorraa napsal(a):

Jediné, co mne snad může uklidňovat je to, že nepošla někde zalezlá a zmrzlá, ale že si před tím, než odešla ještě mohla užít to, co jí nejspíš za celý život nepotkalo - lidskou láskyplnou péči a pohlazení. Dělali jsme pro to, aby se cítila dobře a aby to přežila všichni, co jsme uměli.

Ano, Pan.
I když jste nalezenou kočičku už nemohli zachránít, alespoň jste jí v posledních dnech jejího života poskytli lásku, péči, teplo domova a pocit bezpečí, což pro tu kočičku byl velmi cenný dar.
A navíc - díky Sněhurce jste přišli ke dvěma kočičím nalezencům, kteří by dodnes čekali v útulku na někoho, kdo by se jich ujal a udělali jste hned dvojnásobný dobrý skutek. Nic není náhoda, Pan ... :jojo:

:offtopic: Jeden z mých mafiánů vypadá jako přerostlé kotě, ačkoliv už mu bude 11 let. Tatáž historie - děti ho našly u místních bytovek jako droboučké koťátko, které hlady vybíralo kontejnery. Typické kotě - bezdomovec, které se narodilo ve volné přírodě kočce - rovněž bezdomovkyni. Teprve před nedávnem - až začal mít kocourek vleklé potíže - veterinář zjistil, že Mňouk má astma a s astmatem už se pravděpodobně i narodil. A hlavní znak, který ukazoval na to, že zvířátko bude mít asi nějaké chronické potíže byl právě jeho zakrslý vzrůst. Kocour je vitální až až, zloděj potravin non-plus-ultra :D, ale čas od času dostává astmatické záchvaty a musí být léčen kortikoidy ...

Kiara napsal(a):

Nic není náhoda, Pan ... :jojo:

Verim ze prave tohle Pandora vi. ;)

Pandorraa napsal(a):

Že v tom všem "lítá" Amálka, to je fakt. Smutný fakt. Jenže nikdo z nás jen tak od počítače, krom Def, neposoudí, jak moc v tom "lítá". A taky jen ona si za svá rozhodnutí ponese zodpovědnost.

Presne tak a taky souhlasim. :)

Kairo,
když Sněhurka po dvou dnech zkolabovla a já ji viděla, apatiké polomrtvé zvířátko se zavedenou kapačkou do packy, bylo mi hned jasné, že to nepřežije. Nevím proč, ale věděla jsem to. Chtěla jsem ji z útulku vzít domů, ale protože jsem musela na dva dny zase odjet a taky mi nebyla naší "kočičí královnou" dána důvěra :( - prostě mi ji nedala , že není doléčená - tak mi to nedovolili. Děti do útulku chodily po práci každý den, kočka odešla až po mém návratu domů. To už zase vypadala líp. Nicméně já od začátku věděla, že si zpět domů neponesu vyléčenou Sněhurku, ale tu malou "bonsajku", vitální "tryskomyš", co se nám každou návštěvu pletla pod nohama, šplhala po nohách až za krk a neskutečně se lísala.
Ten kocourek je neskutečnej a je s ním nebetyčná legrace.
Proto jsem se taky nijak nebránila, když se pár dní na to objevila holka a dalším kocourkem pod bundou.
Kluci prostě musejí být dva, aby se nenudili. Že je doma legrace a taky žádná nouze o infarktózní situace, to právě tobě jistě nemusím říkat.
Nejvíc mě udivilo, že moje kočky byly a jsou tak šokované, že jsou doma "vetřelci", že si ani nehájí své misky. S královsky zdviženými hlavami a ocásky odcházejí, když mrňousové zhltají svoje porce a nastěhují se jim (celí :)) do jejich nedojedených misek. Dneska jsem kluky musela zavřít na chodbě, abych zas neviděla ty uražené tvářičky: vidíšcosetoděje? jakjsinámtomohlajenudělat???
No je to boj, ale už se i dovedou vzájemně olízat a ustlat si jeden na druhým - malí na velkých - a tak prospat celý den :jojo:
Bude to dobrý :jojo:


Zvířata jsou úžasná, dávají nám spoustu lásky a je smutné, když jim ji neumíme vrátit právě ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebují....když jsou stará, nemocná a na odchodu.
Osobně si myslím, že tohle se prostě matka Def prostřednictvím Amálky musí naučit. Def to za ní udělat nemůže. A podle mne ani nesmí.
Jediné, co udělat může a myslím, že i musí - musí právě tohle své matce neustále připomínat. Bez výčitek, v klidu a laskavě.
Je to zkouška pro ně obě.
Ale to už se zase opakuji.

hirondel napsal(a):

Kiara napsal(a):

Nic není náhoda, Pan ... :jojo:

Verim ze prave tohle Pandora vi. ;)

Ano, přesně tak. A dokonce vím, co mi/nám to zvířátko přišlo ukázat. Byla to šlupka, ale pomohlo to moc moc :jojo:

taky mám kočku z útulku. říkáme jí Žofra - podle Žofreho Pejraka ( omlouvám se nevím jak se to píše). Zřejmě jí nabouralo auto a má trochu ochrnutou zadní nožku, prostě jde a najednou jí ujede noha. Přemýšlím, jestli jí nemám pořídit kámoše, protože je na nás asi závislá, jak jsme doma, pořád nás oblízá, sedí na nohách, leze i na záchod , až je to nepříjemný.

agewo, já mám těch koček pět. Ve chvíli, kdy přijedu domů, obklopí mě ty kočky všechny - co mě, děti taky ... nezapomenu, jak dcera přišla domů, usedla do křesílka a v tu chvíli měla na sobě tři kocoury: jednoho za krkem a dva na klíně :lol:
Kdž už jsem doma déle, tak kočky svoje projevy lásky omezují ... ale jakmile mě dlouho nevidí, když jsem v práci, tak je to katastrofa - koček se nezbavím :D

agewa napsal(a):

taky mám kočku z útulku. říkáme jí Žofra - podle Žofreho Pejraka ( omlouvám se nevím jak se to píše). Zřejmě jí nabouralo auto a má trochu ochrnutou zadní nožku, prostě jde a najednou jí ujede noha. Přemýšlím, jestli jí nemám pořídit kámoše, protože je na nás asi závislá, jak jsme doma, pořád nás oblízá, sedí na nohách, leze i na záchod , až je to nepříjemný.

Tak já bych neváhala a pořídila jí nějakého toho Angelika :D:D:D
Uvidíš, jak pookřeje. Některé kočky samotu milují, ale většina má ráda nějakého toho kumpána na rošťárny :jojo:

Omlouvám se za :offtopic:

my měli dřív vždycky dvě. ted právě trochu váhám, máme ještě doma 14letého psa - fenu. nedávno ohluchla a je poslední dobou poněkud nevrlá, nikdy jí domácí kočky nevadily, ale ted tak jednou za 14dní po kočce vyjede.

Pandorraa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Kiara napsal(a):

Nic není náhoda, Pan ... :jojo:

Verim ze prave tohle Pandora vi. ;)

Ano, přesně tak. A dokonce vím, co mi/nám to zvířátko přišlo ukázat. Byla to šlupka, ale pomohlo to moc moc :jojo:

Dovolim si typnout. ;) Ze smrt je prirozenou soucasti zivota-zmena formy,ze kazdy jednou odejde,ze vsechno melo a ma smysl. ;) :)

Pandorraa napsal(a):

hellium napsal(a):

Omlouvám se, že do toho vstupuju a odpovídám za Pandorru. Kočičí leukóza (nebo též leukémie) je skutečně virové onemocnění způsobené virem FeLV = feline leukose virus. Je to jedno z několika kočičích infekčních onemocnění, zvlášť mezi venkovními kočkami. Domácí se proti tomu očkují. Testovat se to dá i posmrtně, ale zkušený veterinář to podle příznaků pozná. A u Sněhurky to bylo dramatické, takže to asi odhadl. Hlavní je, že se nanakazily další kočičky v útulku - asi byly vzorně oočkované. Obdivuju paní, co takový útulek vede.

Zdravím kočičí mámu Pandorru a její chlupáče. :-)

Díky, v tom případě mi to začíná dávat smysl - Sněhurku jsme nejprve vzali k vetovi a nechali odčervit, dostala i první dávku očkovací látky. To pravděpodobně urychlilo vypuknutí dosud latentní nemoci....
Sněhurka vlastně neměla šanci. Kdybychom jí nechali na ulici, nejspíš by ji dostaly mrazy, které pak přišly, každopádně pak nemoc, která by dříve nebo později stejně naplno propukla. Když jsem se jí pokusili zachránit, pravděpodobně očkovací látka urychlila konec....
Jediné, co mne snad může uklidňovat je to, že nepošla někde zalezlá a zmrzlá, ale že si před tím, než odešla ještě mohla užít to, co jí nejspíš za celý život nepotkalo - lidskou láskyplnou péči a pohlazení. Dělali jsme pro to, aby se cítila dobře a aby to přežila všichni, co jsme uměli.

Jinak majitelé útulku jsou oba naprosto skvělí lidé. Oni milují nejen svoje kočky, ale i lidi. Pořádají přednášky a různé akce hlavně pro děti, dělají maximum pro osvětu a pro své kočky. Shánějí peníze na provoz a hlavně nové domovy pro své nalezence, provozují web a začali vydávat časopis. Kočky pravidelně očkují a všem, které to potřebují, poskytují veterinární péči. Nehledí na čas ani na peníze.  Hlavně kamarádka má snad nevyčerpatelné množství energie. Je to jediný člověk, kerého znám, kterému dovolím, aby mne zaúkoloval a vůbec neremcám, když si vymyslí pro mne nějkou práci. Nevymýšlí pitomosti a je to vždy pro dobrou věc :jojo:
Taky ji obdivuji a je za co :jojo::D

To by sedělo. Proti FeLV by se správně mělo očkovat až po otestování. Pokud ten virus v těle je, tak to průbeh urychlí, přesně jak píšeš. Každopádně měl vet s první vakcínou tak týden počkat. Jednak aby se tělo vyrovnalo s odčervením a jednak by se vidělo, zda je kočka v pořádku.

Bohužel stejně není známá léčba, takže když nemoc vypukne, kočička tak jako tak vesměs nemá šanci. Určitě jste pro ni udělali hodně. Pokud virus v sobě měla, stejně by dříve či později zemřela venku v zimě. Hlavní je, jestli byla důsledně v karanténě, takovéhle svinstvo dokáže vybít celý útulek - ono totiž ani to očkování není 100%. Tyhle kočičí viry stále nejsou moc zmáknutá oblast a je jich vícero.

Nedala bys mi prosím odkaz na ty stránky tvých přátel? Ráda bych je aspoň virtuálně "poznala". Lidí, kteří dělají dobrou věc dobře si moc vážím. Ale to už jsme úplně OT  :kapitulation:

Selima napsal(a):

Pričom ja som presvedčená o čomsi inom a tvrdím, že je to hlavne u uhle pohľadu - ľudsom - keďže tie mačky alebo psi sa nemôžu ozvať a povedať názor.

Selimo, jojo, se vším, co jsi napsala souhlasím - také znám realitu a podobné případy. Můj modelový přiklad byl skutečně model a modely, jak víme, počítají s ideálními podmínkami a jen s vybranými proměnnými, takže nemají s realitou nic společného a jsou úplně na prd :D  Konec OT. :kapitulation:

hirondel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

hirondel napsal(a):

Verim ze prave tohle Pandora vi. ;)

Ano, přesně tak. A dokonce vím, co mi/nám to zvířátko přišlo ukázat. Byla to šlupka, ale pomohlo to moc moc :jojo:

Dovolim si typnout. ;) Ze smrt je prirozenou soucasti zivota-zmena formy,ze kazdy jednou odejde,ze vsechno melo a ma smysl. ;) :)

Ne, tohle je přece jasné :jojo:

hellium napsal(a):

To by sedělo. Proti FeLV by se správně mělo očkovat až po otestování. Pokud ten virus v těle je, tak to průbeh urychlí, přesně jak píšeš. Každopádně měl vet s první vakcínou tak týden počkat. Jednak aby se tělo vyrovnalo s odčervením a jednak by se vidělo, zda je kočka v pořádku.

Bohužel stejně není známá léčba, takže když nemoc vypukne, kočička tak jako tak vesměs nemá šanci. Určitě jste pro ni udělali hodně. Pokud virus v sobě měla, stejně by dříve či později zemřela venku v zimě. Hlavní je, jestli byla důsledně v karanténě, takovéhle svinstvo dokáže vybít celý útulek - ono totiž ani to očkování není 100%. Tyhle kočičí viry stále nejsou moc zmáknutá oblast a je jich vícero.

Nedala bys mi prosím odkaz na ty stránky tvých přátel? Ráda bych je aspoň virtuálně "poznala". Lidí, kteří dělají dobrou věc dobře si moc vážím. Ale to už jsme úplně OT  :kapitulation:

Nu chybama se člověk učí...tahle byla fatální a byla moje. Už nikdy nenechám zuboženého nalezence hned očkovat.
Odkaz ti ráda dám: http://www.mnausos.cz/index.html
Snad to není nic proti ničemu a místní jezinky zase nespustí svou obehranou písničku o vytahovaní peněz z kapes ubohých důvěřivců, protože na stránkách je pochopitelně i číslo účtu :lol: Je na každém, jestli něčím přispěje. Naše kočky to uvítají, ale zase na tom nejsou tak děsně, jako některé o kterých se píše třeba zde:
http://www.kocky-online.cz/jportal/utulek.phtml

Pandorraa napsal(a):

Ne, tohle je přece jasné :jojo:

:)

Pandorraa napsal(a):

Nu chybama se člověk učí...tahle byla fatální a byla moje. Už nikdy nenechám zuboženého nalezence hned očkovat.
Odkaz ti ráda dám: http://www.mnausos.cz/index.html
Snad to není nic proti ničemu a místní jezinky zase nespustí svou obehranou písničku o vytahovaní peněz z kapes ubohých důvěřivců, protože na stránkách je pochopitelně i číslo účtu :lol: Je na každém, jestli něčím přispěje. Naše kočky to uvítají, ale zase na tom nejsou tak děsně, jako některé o kterých se píše třeba zde:
http://www.kocky-online.cz/jportal/utulek.phtml

Rozhodně jsem nechtěla říct, že Tvá chyba kočičku zabila. Snad to tak nevyznělo. Jednak to měl vědět vet a jednak - FeLV může mít velmi dlouhou inkubační dobu a nemusí se vůbec projevit. Ale obecně - až zase někde najdeš kočku :D, tak je lepší odčervit - počkat pár dní - očkovat. A před očkováním testovat. Ten test bys ale musela hradit z vlastní kapsy, takže Ti ho vet možná nenabídl, protože šlo o toulavku (?). Ale to už je jedno, udělala jsi, co jsi mohla a bylo to dobře! Na jednou fóru jsem viděla krásné heslo: "Naše postavení v nebi se odvozuje od toho, jak se v tomhle světě chováme k toulavé kočce". :D
Díky moc za odkaz - stránky jsou úžasné!!! Prohlížím a usmívám se od ucha k uchu :D. Škoda, že jsem zdaleka, hned bych se přišla podívat. :godlike::supr:

Hrozně se mi líbí to propojení s lidmi, akce pro děti....tudy by se to mělo ubírat! JO! :D

hellium napsal(a):

Rozhodně jsem nechtěla říct, že Tvá chyba kočičku zabila. Snad to tak nevyznělo. Jednak to měl vědět vet a jednak - FeLV může mít velmi dlouhou inkubační dobu a nemusí se vůbec projevit. Ale obecně - až zase někde najdeš kočku :D, tak je lepší odčervit - počkat pár dní - očkovat. A před očkováním testovat. Ten test bys ale musela hradit z vlastní kapsy, takže Ti ho vet možná nenabídl, protože šlo o toulavku (?). Ale to už je jedno, udělala jsi, co jsi mohla a bylo to dobře! Na jednou fóru jsem viděla krásné heslo: "Naše postavení v nebi se odvozuje od toho, jak se v tomhle světě chováme k toulavé kočce". :D
Díky moc za odkaz - stránky jsou úžasné!!! Prohlížím a usmívám se od ucha k uchu :D. Škoda, že jsem zdaleka, hned bych se přišla podívat. :godlike::supr:

Hrozně se mi líbí to propojení s lidmi, akce pro děti....tudy by se to mělo ubírat! JO! :D

Hel,
neboj, já nejsem vztahovačná. K veterináři chodím s kočkami dost často a vždycky mne to stojí víc než nové boty. Teď to bylo totéž. Pochybuji, že test by byl dražší než to, co jsem zaplatila. Spíš mi nedošlo, že veterinář by taky mohl zhodnotit situaci špatně. Sněhurka byla vyhublá a celkově zbídačelá a já bez této zkušenosti. Toť vše. Nijak se neobviňuji a nemyslím, že by se to tedy mohlo povést někomu jinému - vzbudit ve mně pocit viny za to, co se stalo.
Sněhurka byla prostě prvním z mých nalezenců, který to měl jinak než ti ostatní a já s tím příště už budu počítat :jojo:

Jsem ráda, že se ti stránky líbí, kamarádka bude potěšena, když necháš vzkaz v knize. Určitě i ona potřebuje takéové povzbuzení :)
Do útulku chodí každoročně celé třídy MŠ a ona sama chodí s kočičkami za malými dětmi a seniory, zkouší ty nejmazlivější na felinoterapii a celkově dělá, co se dá, aby útulek fungoval. To všechno stíhá při svém zaměstnání a co nestíhá, to zase stíháme my ostatní :)

Ona Amálka taky může umřít sama (a tím dát najevo svůj názor), protože psi, stejně jako kočky a lidé jsou sto umřít sami, bez lékařské pomoci.

Ano, souhlas.
Jen si myslím, že Amálku tu drží právě to, aby si holky udělaly jasno v hlavě. Myslím, že Def už to udělala, ještě aby to všechno došlo její matce.... na tom teď musí Def zapracovat společně s Amálkou.

Definitiv, jak je?
Já jsem teď doma s dvěma pejskama, který maj úpo*n průjem, tak na tebe dost myslím... :par:
Dobře, tak ú.por.nej průjem, no. :rolleyes:

Jdu uzavřít tohle smutné téma.
Dnes je to skoro měsíc, co máma nechala Amálku utratit. Amálka se toho dne nedokázala udržet na nohou, ať jsme jí štelovaly jak jsme jí štelovaly. Úplně ochrnula na zadní část těla, takže se pravděpodobně jednalo o zánět míchy nebo nádor v páteřním kanálu.
Máma se mě ptala na názor, chtěla, abysme rozhodly spolu. Neměla jsem sílu na to jí říct, že je to její rozhodování, tak jsem řekla jen to, že můj názor je, že bysme Amálku měly nechat jít. Ale musím říct, že přes všechny ty stížnosti, přes to, že jsem dlouho věděla, že bychom měly Amálku uspat, tak i tak jsem měla tendence zkusit najít lék, jinýho veterináře, řešit... Ale vědomí toho, že ten pejsek už opravdu trpí, mě zastavilo.

Z mého pohledu za tím bylo skutečně chování mámy. 14 dní před tím se totiž začla doopravdy starat. Tak, jak jsem to za celou dobu nezažila. Jedila domů z práce extrémě brzy, dělala částečně homeoffice (což u ní není spojeno z žádnýma obtížema). O víkendu byla doma, když chtěla jít třeba s druhým psem, vždy to naplánovala tak, aby Amálka spala a ještě se nás přišla zeptat, jestli by to šlo. Zrušila veškerý plavání cvičení a podobně. Hodně čsu trávila s námi doma, chodila pravidelně i k nám nahoru za Matyldou.
Takže ta péče a obětování asi amálce uvolnily cestu...

No, od té doby mámu ovšem skoro nevidíme :lol: Nebyla ještě ani jeden večer doma, má spoustu akcí, lítání, sportů, divadel, koncetrů. Prostě žije co to jde. Jen vnučku bohužel nevídá. Ale to už je o něčem jiném.

Všem moc díky za podporu, mnohokrát jsme mi tu pomohly, podržely mě, ukázaly možnost různých směrů. Díky vám jsem našla sílu vrátit mámě její zodpovědnost a nechat si na bedrech jen to, co mi tam skutečně náleží.

Díky.

ježíš Def, mě je z toho tvýho psaní tak smutno :rolleyes:

Definitiv, zvládly jste to s maminkou náramně.
Amálka je na vás v Nebi pyšná. :hjarta:

Def, uzasne, mas v sobe uzasnou silu. Je to smutny pribeh s nadhernym koncem.

Amálka vás asi obě naučila, co potřebovala a mohla konečně jít. To je dobře!

To je smutne cteni. :grater:

Def, udělala jsi opravdu všechno, co jsi udělat mohla a hlavně měla.
Nejdůležitější je, že si Tvoje maminka uvědomila svůj díl odpovědnosti, který vůči Amálce měla a svojí osobní péčí o pejska přispěla k tomu, že Amálka prožila svoje poslední chvíle života tak, jak to mělo být - v rodinném kruhu a v laskavé péči obou paniček :jojo:
Příběh pejska se uzavřel, protože nastal čas jeho odchodu. Vám dvěma - mamince a Tobě - přeji hodně sil k tomu, abyste se s touto smutnou kapitolou vašeho života vyrovnaly a přeji vám hodně štěstí ... :pussa:

Smutný, ale moc krásný....heršvec, tohle je tak krásný vlákno....
Def, gratuluju - myslím si, že jsi strašně moc pomohla nejen sobě, ale všem - včetně Amálky, samozřejmě :pussa:
Mám doma taky Amálku, tak mně to bralo nějak osobněji....

hellium napsal(a):

Amálka vás asi obě naučila, co potřebovala a mohla konečně jít. To je dobře!

Amálka neodešla, byla odejita .

Panebože, aprill :usch: !!!

Já jsem sice čekala, že se tady vynoří někdo s velmi hloupou a velmi hrubou a necitelnou poznámkou - ovšem že to bude takhle brzy, to by mě opravdu ve snu nenapadlo :dumbom:

Kiara napsal(a):

Panebože, aprill :usch: !!!

Já jsem sice čekala, že se tady vynoří někdo s velmi hloupou a velmi hrubou a necitelnou poznámkou - ovšem že to bude takhle brzy, to by mě opravdu ve snu nenapadlo :dumbom:

Zase jsi to špatně pochopila. Já bych svého psa nenechala (asi) takhle trápit, nemám nic proti tomu, že maminka Def ji nechala uspat, ale hellium to asi přehlídla!

Já jsem to pochopila velmi dobře a znovu trvám na tom, že Tvoje poznámka byla velmi hloupá a velmi hrubá.

To, že něco hellium přehlídla Tě trápit nemusí, stačí to ignorovat a ne uvádět věci na pravou míru lakonickou větou, že Amálka byla odejita. Když už jsi cítila potřebu opravit hellium, mohla jsi to formulovat jinak, lépe a taktněji :usch:

Def jsem ráda žes dala vědět, myslela jsem na vás, jak to jde.
Myslím, že je naprosto fantastický, že se to nakonec s mámou srovnalo a ona převzala odpovědnost, a že tys jí ji dala. Amálka odešla, ale co jste si vy dvě s mámou vyřešily vám nechala jako dárek do budoucna, který budete moc potřebovat.

Zkus se netrápit tím, že se teď mám zajímá o všechno ostatní než Máťu...už ukázala, že to umí i jiank a to je obrovský pokrok. Držte se :hjarta:

Tak to dospelo ku koncu... vyslobodzujúcemu asi pre všetkých. Psi majú tú smolu, že sa nevedia vyjadriť k svojej situácii, ale zasa to šťastie, že eutanázia je povolená. ;) Môj otec im to závidí. :jojo:
Def, :supr: koniec a :supr: ste to zvládli, nakoniec všetci zúčastnení. :jojo:

Občas jsem nakoukla, jak se Tvůj příběh odvíjí, Def.
Trochu se mi uvolnily slzní kanálky, jak se vám  s maminkou nakonec podařilo ruku v ruce dojít až na konec Amálčiny cesty.   :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::hjarta:

aprill napsal(a):

hellium napsal(a):

Amálka vás asi obě naučila, co potřebovala a mohla konečně jít. To je dobře!

Amálka neodešla, byla odejita .

Nepřehlídla jsem to, myslela jsem to tak, že ji konečně Def s maminkou mohly nechat jít. Z mého osobního pohledu to pro ní (Amálku) bylo dobře. Z toho, co psala Def už na tom byla chudinka tak, že to bylo jen ukrácení jejího trápení. Proto jsem to takhle formulovala. Možná moc zkratkovitě.

Ronja napsal(a):

Def jsem ráda žes dala vědět, myslela jsem na vás, jak to jde.
Myslím, že je naprosto fantastický, že se to nakonec s mámou srovnalo a ona převzala odpovědnost, a že tys jí ji dala. Amálka odešla, ale co jste si vy dvě s mámou vyřešily vám nechala jako dárek do budoucna, který budete moc potřebovat.

Zkus se netrápit tím, že se teď mám zajímá o všechno ostatní než Máťu...už ukázala, že to umí i jiank a to je obrovský pokrok. Držte se :hjarta:

Souhlasím.