Tak nějak poslední dny přemýšlím, jak to vlastně je.
Když se člověk narodí s nějakou "vrozenou" vadou nebo jiným zdravotním problémem, který měl (má) i některý z jeho rodičů, lékaři řeknou, že to sdědil nedá se s tím nic dělat. No nevím, nějak se mi to nezdá. Existuje vůbec tahle dědičnost? Není v tom něco víc? Myslím samozřejmě z duchovního pohledu :D
Dokonce mi nedávno jeden člověk řekl, že to je celý nesmysl...ale bylo to při loučení, tak jsme to dál neřešili.
Jestli v tom někdo vidíte něco víc, než tvrdí lékaři, uměli byste to nějak vysvětlit? Já to tak čím dál víc cítím, ale vysvětlit, jak to vlastně je, to neumím :kapitulation:

S jakou vadou napriklad ?

no, lékaři neřeknou, že to zdědil a šlus...ten člověk má prokazatelně stejnou chybu třeba v počtu chromozomů, ve struktuře...to je jako říct, že downův syndrom je v něčem jiným..třeba je, ale stejně má člověk s tímto sy trisomii 21 páru chromozomu.
navíc, jak by se tohle dalo zdůvodnit u zvířat?třeba u skotu jsou naprosto běžné genetické testy třeba u býků, jejichž sperma se používá k inseminaci po celém světě....a třeba hodně onemocnění bylo diagnotikováno tak,že po celém světě byla telata, se shodnými příznaky, nebo se rodila mrtvá..a důvod byl jejich společný otec....takový složitý genetický kejkle se provádí,aby lidstvo mělo co nejvíce hovězího.
vím že to zdánlivě nesouvisí, ale je spousta onemocnění, kterým se dá předejít tím,že se dotyčný nebude množit.
ono to není tak,že by člověk s něčím narodil a dr mu řekne jen tak,že je to vrozené.
za úvahu by mi stálo čím to, že u někoho dojde k mutaci ve vajíčku,nebo ve spermii a vzniká u něj dědičně přenosná porucha...ale ta samotná porucha už je dokazatelná

přemýšlím nad tím...a jak jinak vysvětlit i něco, co se dědí normálně(barva očí, krevní skupina)...proč rodiče s určitým znakem nikdy nemají dítě úplně jiné?vymyslím příklad, nějaký znak a rodiče maj ten znak třeba A, druhý C, proč potomek nemá třeba RZ?
tvoje otázka popírá vlastně jakoukoli dědičnost...popírá základy, o který by se opírala i evoluce. duchovno je pěkná věc, ale tohle jsou principy,který se zjišťují i u tvorů,který podle člověka duchovní život moc neprožívají.
kdyby nebyla dědičnost, člověk by se nemusel pohlavně rozmnožovat, stačilo by mu samoplození

omlouvám se, že do toho šťourám z té doktorské strany, ale přijde mi to jako ptát se, co má člověk s rukou, když spadne z kola..proč ho bolí....doktor udělá RTG, zjistí frakturu a řekne, je to zlomený....ale takhle by se mohlo popírat že RTG existuje a že vlastně neexistuje zlomená ruka...že to musí být něčím jiným,že ta ruka bolí.

Lúthien napsal(a):

Tak nějak poslední dny přemýšlím, jak to vlastně je.
Když se člověk narodí s nějakou "vrozenou" vadou nebo jiným zdravotním problémem, který měl (má) i některý z jeho rodičů, lékaři řeknou, že to sdědil nedá se s tím nic dělat. No nevím, nějak se mi to nezdá. Existuje vůbec tahle dědičnost? Není v tom něco víc? Myslím samozřejmě z duchovního pohledu :D
Dokonce mi nedávno jeden člověk řekl, že to je celý nesmysl...ale bylo to při loučení, tak jsme to dál neřešili.
Jestli v tom někdo vidíte něco víc, než tvrdí lékaři, uměli byste to nějak vysvětlit? Já to tak čím dál víc cítím, ale vysvětlit, jak to vlastně je, to neumím :kapitulation:

Myslím,že i z duchovního pohledu se u této věci nevymyslí nic jiného, než že dědičnost prostě existuje a funguje. Tečka.
Ale dědičnost je především o pravděpodobnostech, matematicky stanovených a praxí ověřených.

Jediný prostor pro duchovno, který v této otázce vidím, je, proč ten a ten člověk (ale i zvíře, rostlina) se narodil s tím a tím znakem, když pravdě podobnost byla (například) 20% ku 80%.

myslím, že i tohle by se dalo rozebrat do detailů(proto, že při vzniku spermie, došlo v dělení buněk k tomu a tomu, proč k tomu došlo, no protože tady se udělal ten a ten mechanismus..je fakt, že na počátku by asi byl prostor na proč. někde u molekul.
kdo tomu nerozumí,může uvažovat nad tím,proč...ale takový genetik má znalosti takových věcí, že by tohle dokázal logicky rozebrat. a vůbec to neznamená, že by vědci nebyli duchovního založení.někteří taky jsou.

Lú, s pochopením celé problematiky dědičnosti nemám žádný problém, když jednoznačně přijímám teorii , že duše si vybírá své rodiče sama a to podle všech možných  kriterií. Samozřejmě se výběr týká i dědičných chorob jako  prostředku  k růstu a k pochopení souvislostí.
Kde můžeš najít nejsnadněji potvrzení této teorie, jsou rodinné konstelace.  Zvláště, když  jdou do hloubky a je možnost postavit si třeba část své rodové ženské linie. Tam se pak krásně zjevuje , jak stejný způsob chování  nebo emocionálních projevů či duchovní vyspělosti v rodinné linii vede k opakování událostí nebo případně i  těch dědičných nemocí.
Dám příklad: klasická je třeba dědičná  lupénka.   Z duchovního pohledu  schopnost sebepřijetí a lásky, lze velmi snadno na konstelacích vystopovat, že všechny postižené žené v linii mají  v tomto ohledu nějaký problém. A moje duše, která bude právě řešit stejné téma vstoupí do této rodové linie a přijímá na sebe toto genetické poškození. V průběhu života jí nemoc vadí a tak může začít hledat i duchovní příčiny a odpovědi na otázky proč právě já, že ano? A nebo taky nehledat a pragmaticky mazat, mazat,,, a mazat... třeba  i za  pomoci škodlivých  kortikoidů :grater:

Lu,
vidím to podobně jako Johana. Rodiné konstalace jsou fantastická meoda pro každého, kdo se chce na svůj rod PODÍVAT z jakékoliv stránky. Dědičné jsou podle mne především vzorce chování, které se odpovídajícím způsobem demonstrují ve fyzickém těle příslušníků rodu.

Po Novém roce s R a vyrazíme na konstalace, můžeš se přidat :)

Napadla mě při čtení příspěvků taková otázka.
Rodinné konstelace. Rodová linie. Dědičnost.
A co tehdy, když člověk netuší, že např. jeho otec není jeho biologickým otcem? Nebo matka biologickou matkou? Co když je adoptovaný a rodiče mu to nikdy neřekli? Co když matka neví, kdo je otcem dítěte, neboť se v době početí milovala s více muži?
Pak jsou přeciž konstelace úplně zcestné. Nebo rodinné konstelace neberou v potaz biologický původ, ale rodinu, ve které člověk vyrostl? Pak ale nelze stavět rodové linie.

Laicky se zeptám, pozná se v rodinné konstelaci, že člověk má ve skutečnosti jiné biologické rodiče, než jaké si myslel, že má?
Nakolik je rodinná konstelace pomáhající a směrodatná, jestliže se vyjde z nesprávných předpokladů, že má člověk biologické rodiče, o kterých si to myslí a skutečnost je jiná?

mirka.. napsal(a):

myslím, že i tohle by se dalo rozebrat do detailů(proto, že při vzniku spermie, došlo v dělení buněk k tomu a tomu, proč k tomu došlo, no protože tady se udělal ten a ten mechanismus..je fakt, že na počátku by asi byl prostor na proč. někde u molekul.kdo tomu nerozumí,může uvažovat nad tím,proč...ale takový genetik má znalosti takových věcí, že by tohle dokázal logicky rozebrat. a vůbec to neznamená, že by vědci nebyli duchovního založení.někteří taky jsou.

U molekul ne. Molekula přeciž nemá vlastní vůli. Nemá ji ani atom, proton, neutron....Čeho jsou poslušny všechny ty složitosti jako např. tělesná biochemie? To se prostě nějaké buňky rozhodnou, že budou jednat tak a tak a už to jede? Vůbec nepochybuju o tom, že genetik to rozebere do mrtě a s bezchybnou logikou.Jenže svět nebyl stvořen lidskou logikou. Ona je jenom jedním z nástrojů k poznávání.  Věda umí přesně popsat co se v těle děje. Škoda jen, že to co je pro ni totéž, co protože. Odkud jdou povely k vývoji lidského plodu? Jak ví to tělo, co má dělat? Tohle by logika nedala. Když si představím prenatální vývoj  řízený logikou..:vissla:.. tak daleko naše rozumy nejsou a nebudou. Protože zkrátka nemohou přebrat funkci něčeho, co je přesahuje. Možná proto je čím dál víc vědců duchovního založení. :albert:

To nejsou, Mirko, otázky na tebe, to já jenom si tak brblám do luftu, opírajíc se o tvůj příspěvek :D
Lúthien, už je to hodně let a já si houby pamatuju, ale četla jsem kdysi Steinera a tuším, že bys v Okultním vývoji člověka nebo v Okultní fyziologii našla nějaké odpovědi.

majkafa napsal(a):

Napadla mě při čtení příspěvků taková otázka.
Rodinné konstelace. Rodová linie. Dědičnost.
A co tehdy, když člověk netuší, že např. jeho otec není jeho biologickým otcem? Nebo matka biologickou matkou? Co když je adoptovaný a rodiče mu to nikdy neřekli? Co když matka neví, kdo je otcem dítěte, neboť se v době početí milovala s více muži?
Pak jsou přeciž konstelace úplně zcestné. Nebo rodinné konstelace neberou v potaz biologický původ, ale rodinu, ve které člověk vyrostl? Pak ale nelze stavět rodové linie.

Laicky se zeptám, pozná se v rodinné konstelaci, že člověk má ve skutečnosti jiné biologické rodiče, než jaké si myslel, že má?
Nakolik je rodinná konstelace pomáhající a směrodatná, jestliže se vyjde z nesprávných předpokladů, že má člověk biologické rodiče, o kterých si to myslí a skutečnost je jiná?

majko,
pozná se to nejen v rodinných konstalacích, ale i například ti to vytestuje kinezioložka, terapeut EFT, poznám to i já za pomoci metody RUŠ....
Při těchto metodách vycházejí na jevo věci, které patří mezi "rodinná tajemství" či "prokletí".... Zažila jsem to nejednou a otevřené hovory v rodině pak potvrzují, že to, co vyšlo najevo, je pravda :jojo: Jen se pak rodiče děsně divii, kde to to jejich dítko zjistilo, vyhrabalo :jojo:

haiel napsal(a):

mirka.. napsal(a):

myslím, že i tohle by se dalo rozebrat do detailů(proto, že při vzniku spermie, došlo v dělení buněk k tomu a tomu, proč k tomu došlo, no protože tady se udělal ten a ten mechanismus..je fakt, že na počátku by asi byl prostor na proč. někde u molekul.kdo tomu nerozumí,může uvažovat nad tím,proč...ale takový genetik má znalosti takových věcí, že by tohle dokázal logicky rozebrat. a vůbec to neznamená, že by vědci nebyli duchovního založení.někteří taky jsou.

U molekul ne. Molekula přeciž nemá vlastní vůli. Nemá ji ani atom, proton, neutron....Čeho jsou poslušny všechny ty složitosti jako např. tělesná biochemie? To se prostě nějaké buňky rozhodnou, že budou jednat tak a tak a už to jede? Vůbec nepochybuju o tom, že genetik to rozebere do mrtě a s bezchybnou logikou.Jenže svět nebyl stvořen lidskou logikou. Ona je jenom jedním z nástrojů k poznávání.  Věda umí přesně popsat co se v těle děje. Škoda jen, že to co je pro ni totéž, co protože. Odkud jdou povely k vývoji lidského plodu? Jak ví to tělo, co má dělat? Tohle by logika nedala. Když si představím prenatální vývoj  řízený logikou.... tak daleko naše rozumy nejsou a nebudou. Protože zkrátka nemohou přebrat funkci něčeho, co je přesahuje. Možná proto je čím dál víc vědců duchovního založení. :albert:

To nejsou, Mirko, otázky na tebe, to já jenom si tak brblám do luftu, opírajíc se o tvůj příspěvek :D
Lúthien, už je to hodně let a já si houby pamatuju, ale četla jsem kdysi Steinera a tuším, že bys v Okultním vývoji člověka nebo v Okultní fyziologii našla nějaké odpovědi.

Podepisuji.
Jen si myslím, že věda zatím ještě NEumí přesně popsat, CO se v těle děje. Je ale úžasná v tom, že se pořád zdokonaluje.
Své dnešní pravdy zítra prohlásí za politováníhodné omyly a pozítří už za zcestné bludy. V tom je pro mne úžasná - je schopná stále růst (narozdíl od dogmatických náboženství například....)

Pandorraa napsal(a):

..................Jen si myslím, že věda zatím ještě NEumí přesně popsat, CO se v těle děje. Je ale úžasná v tom, že se pořád zdokonaluje.
Své dnešní pravdy zítra prohlásí za politováníhodné omyly a pozítří už za zcestné bludy. V tom je pro mne úžasná - je schopná stále růst (narozdíl od dogmatických náboženství například....)

I věda má  své ďáblovy advokáty. Zrovna dneska se mi dostala do ruky kniha Nežádoucí účinek:smrt. Přiznání bývalého ředitele velké farm. společnosti. John Virapen.  Asi tušíš, k čemu se tam přiznává.

Díky za vysvětlení, Pan.  To je moc zajímavé.

Pandorraa napsal(a):

Jen si myslím, že věda zatím ještě NEumí přesně popsat, CO se v těle děje. Je ale úžasná v tom, že se pořád zdokonaluje. Své dnešní pravdy zítra prohlásí za politováníhodné omyly a pozítří už za zcestné bludy. V tom je pro mne úžasná - je schopná stále růst (narozdíl od dogmatických náboženství například....)

Moc hezky a trefně řečené.:godlike: :pussa:

haiel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

..................Jen si myslím, že věda zatím ještě NEumí přesně popsat, CO se v těle děje. Je ale úžasná v tom, že se pořád zdokonaluje.
Své dnešní pravdy zítra prohlásí za politováníhodné omyly a pozítří už za zcestné bludy. V tom je pro mne úžasná - je schopná stále růst (narozdíl od dogmatických náboženství například....)

I věda má  své ďáblovy advokáty. Zrovna dneska se mi dostala do ruky kniha Nežádoucí účinek:smrt. Přiznání bývalého ředitele velké farm. společnosti. John Virapen.  Asi tušíš, k čemu se tam přiznává.

Opět s tebou souhlasím. Bohužel i vědec je "jen" člověk a moc, sláva, peníze.... jsou velké lákadlo.
Můj názor je, že každý, pro koho se věda stala neomylným a jediným náboženstvím, si nese svou odpovědnost za své činy sám...stejně tak jako každý, kdo takhle upadne do nějaké sekty nebo jakéhokoliv jiného uskupení - průšvihu je možná trefnějsí slovo :)

Věda je jistě fajn, ale problém je, když se přijde na něco převratného, co ovšem boří domečky z karet jiných "kapacit", případně jde to proti zájmům jistých mocných lidí. Pak se tyto převratné objevy nemusí dostat vůbec na světlo světa a že si myslím, že takových objevů držených v trezoru je mraky a kdyby se uvolnili, lidstvo by v poznání poskočilo o několik generací kupředu. Něco jako hlad a chudoba by už nemuselo na světě být, přesto je to spíš norma než výjimka.

Lúthien napsal(a):

Tak nějak poslední dny přemýšlím, jak to vlastně je.
Když se člověk narodí s nějakou "vrozenou" vadou nebo jiným zdravotním problémem, který měl (má) i některý z jeho rodičů, lékaři řeknou, že to sdědil nedá se s tím nic dělat. No nevím, nějak se mi to nezdá. Existuje vůbec tahle dědičnost? Není v tom něco víc? Myslím samozřejmě z duchovního pohledu :D

Lu,
existuji dedicne vrozene vady a choroby (napr. polydaktylie-vice prstu,Downuv syndrom) s kteryma se proste uz neda nic delat. 

Pak jsou nemoci s kteryma se da delat,ale jasne ze to neni snadny. Male dite si jen tezko poradi s nejakou dedicnou chorobou. Myslim ze zmena v mysleni a s tim ruku v ruce jdouci -pravzory,vzory chovani a emocionalni projevy (jak uz psala Pan a Johana) musi zacit u rodicu aby dite nekopirovalo totez.
Dospelu jedinec je samozrejme zodpovedny sam za sve napravy v mysleni a tedy ve zpusobu zivota.

Pokud se nejaka nemoc ktera muze byt dedicna neprojevila (ale pravdepodobnosti tam v zarodku jsou) ,je cas jit jinou cestou nez rodice. Zmenit pravzory a vzory.
Takze souhlas s temi kdo to vidi stejne. :)

Za vsim stoji podle mne predevsim zvyk v mysleni. To co je kopirovano od rodicu a to je potreba najit a prestreihnout,rozpustit,uvedomit si. :)

Takze verim ze i nemoc kterou uz nekdo ma je mozne vylecit. :)

no, a holky, vy se vyznáte v tom,co všechno věda ví?já taky nemůžu říct, že třeba matematici něco neví jen proto, že já se matematice nevěnuji.
kdo řídí vývoj plodu od moruly,zygoty až po fetus?geny. tím, že se různé zapínají a vypínají..tím se tvoří jiný proteiny, jiný enzymy, na povrchu buňky jsou jiný receptory.  to způsobuje to, že buňky reagují tak,že někde se dělí více, někde méňě, tak vzniká třeba ruka. stačí pár přehozených bazí ve struktuře DNA, a ručička nebude vypadat jako normální ručička. v genomu máme geny, podle kterých se buňky diferencují bud v jaterní bunky, kožní, nervové...je jich hodně.

kdo z vás,kdo tady mluví o genetice zná aspon gymnaziální základy toho,jak se bunky dělí a předávají si genetickou informaci?
mluvíte tady o vědě, vědcích a penězích...ale ne o dědičnosti.


haiel..buňky se rozhodnou...to je docela úsměvný. buňky se nerozhodují. buňka je řízena svým jádrem. jádro reaguje na vnější prostředí. třeba když maminka bumbá, kouří,fetuje, stresuje se....všechno působí na zárodek...opět, pokud je látka mutagen, dítě se narodí s nějakou malformací..to je ale není dědičnost.


molekula nemá vlastní vůli, ale reaguje na impulz.ten přichází z jádra buňky. a jaderná DNA reaguje zas na informace, které dostane prostřednictvím molekul z okolí....to snad nebudete popírat,že vidíte,slyšíte,máte nějaký kožní čití atd..ne?

zeptám se konkrétně...lupénka je zrovna docela multifaktoriální a taková nejasná,dá se o té dědičnosti polemizovat.
jak mi vysvětlíte hemofilii?to je učebnicový příklad. muži jsou nemocní, ženy jsou přenašečky(neb je porucha vázaná na X chromozom), ženy mají dva, jeden zdravý a jeden nemocný, tudíž nejsou nemocné, ale muž má jen jeden, a tudíž jen ten špatný,když má smůlu. že by žena přenašečka měla dítě s hemofilikem,který se většinou nedožije dospělosti je málo pravděpodobné,pak by i žena byla hemofilička a zemřela by brzo. funguje to u zvířat, funguje to u lidí (pozor,mluvím o hemofilii,ne jakékoli poruše srážení krve). ted už se tedy i hemofilici dožívají vyššího věku, protože chybějící faktor jim syntetizují bakterie. ale tahle choroba trápila i některé královské rodiny, kde jsou známy rodokmeny.
pokud tedy podle vás není dědičnost nemocí záležitostí chromozomů, jaktože tam funguje tenhle princip?jaktože se ta nemoc už dlouhá staletí přenáší tímhle popsaným způsobem? a to je jen jedna z mála. třeba achondroplazie, určitě znáte herce krytináře...třeba jezevčík má achondroplazii jakožto plemenný znak, nebo poníci.
mě prostě udivuje, že tohle není o názorech, ale o tom,že se tu řekne, vědci tohle neví, neví se jak to funguje. zajímalo by mě, kdyby se vám narodilo postižené dítě, nějak vážněji...dejme tomu, že by se narodil chlapeček s hemofilií (spontánní krvácení do kloubů,do orgánů...), šly byste s ním jako matky za dr, nebo byste se vykašlaly na vědu a nechaly ho zemřít?

a v přírodě rozhoduje náhoda. ruleta...jinak by tu nebyla ta variabilita a o tu jde. jinak by se samice fakt mohly množit partenogeneticky,byli by z nás klony a bylo by to fuk

mirka.. napsal(a):

kdo řídí vývoj plodu od moruly,zygoty až po fetus?geny. tím, že se různé zapínají a vypínají..

kdo z vás,kdo tady mluví o genetice zná aspon gymnaziální základy toho,jak se bunky dělí a předávají si genetickou informaci?

Mirko, vypadá to, že o věci hodně víš.....prosím, jak ty geny způsobí, aby se teda v určitou chvíli různě zapnuly a vypnuly? Jak přesně se předává genetická informace v buňkách? Říct "předává se" je jednoduchý....ale jak? Chápu, že je to celá složitá věda - ale zná odpovědi?

Mirko, skláním se před tvými vědomostmi, ale Lú dala svůj dotaz na duchovní a z tohoto důvodu si troufnu tvrdit, že očekává    názory z pohledu celostního (tělo + duše) než ryze vědeckou diskuzi o  genetice.
Proto se nebudu zabývat tím, co všechno v této oblasti věda ví nebo ještě NEVÍ a dohadovat se, kdo má pravdu, protože se  neshodnem už v tom zásadním a prvotním tvrzení. Já přijímám totiž díky své životní filozofii , znalostem a zkušenostem jako jistotu, že náhody neexistují , a to především díky synchronicitě.

Mirko
podle mne Ti napriklad Haiel uz odpovedela (z pohledu jineho nez z toho jaky zaujima treba Ty)

Jsem na duchovnim vlakne Mirko. :)

pises: "....šly byste s ním jako matky za dr, nebo byste se vykašlaly na vědu a nechaly ho zemřít?


Tuhle otazku me hlava nebere. Proc bychom se mely vykaslat na vedu a nechavat zemrit. ?
Co to ma s tim co spolecneho?  :co:

Ráda si  ,Mirko,tvé názory přečtu, ale prosím tě o respekt k ostatním názorům  a zamyšlení , co je to vlastně ten JINÝ pohled, o který Lú požádala a který jí zde všichni společně můžeme nabídnout.

Myslím, že je to, jak má někdo v podpisu:
Náhody neexistují. To jen Bůh chtěl zůstat inkognito.

mirka.. napsal(a):

mě prostě udivuje, že tohle není o názorech, ale o tom,že se tu řekne, vědci tohle neví, neví se jak to funguje. zajímalo by mě, kdyby se vám narodilo postižené dítě, nějak vážněji...dejme tomu, že by se narodil chlapeček s hemofilií (spontánní krvácení do kloubů,do orgánů...), šly byste s ním jako matky za dr, nebo byste se vykašlaly na vědu a nechaly ho zemřít?

Šla bych za dr a současně bych se zamýšlela z duchovního hlediska, proč. Co je v rodové linii, ...
Myslím, že tady nikdo nemluví o tom, že by ho nechal zemřít. Ale spíš o tom, co dál, aby to neměla další generace. A to je myslím záležitost duchovní.

Pandorraa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Napadla mě při čtení příspěvků taková otázka.
Rodinné konstelace. Rodová linie. Dědičnost.
A co tehdy, když člověk netuší, že např. jeho otec není jeho biologickým otcem? Nebo matka biologickou matkou? Co když je adoptovaný a rodiče mu to nikdy neřekli? Co když matka neví, kdo je otcem dítěte, neboť se v době početí milovala s více muži?
Pak jsou přeciž konstelace úplně zcestné. Nebo rodinné konstelace neberou v potaz biologický původ, ale rodinu, ve které člověk vyrostl? Pak ale nelze stavět rodové linie.

Laicky se zeptám, pozná se v rodinné konstelaci, že člověk má ve skutečnosti jiné biologické rodiče, než jaké si myslel, že má?
Nakolik je rodinná konstelace pomáhající a směrodatná, jestliže se vyjde z nesprávných předpokladů, že má člověk biologické rodiče, o kterých si to myslí a skutečnost je jiná?

majko,
pozná se to nejen v rodinných konstalacích, ale i například ti to vytestuje kinezioložka, terapeut EFT, poznám to i já za pomoci metody RUŠ....
Při těchto metodách vycházejí na jevo věci, které patří mezi "rodinná tajemství" či "prokletí".... Zažila jsem to nejednou a otevřené hovory v rodině pak potvrzují, že to, co vyšlo najevo, je pravda :jojo: Jen se pak rodiče děsně divii, kde to to jejich dítko zjistilo, vyhrabalo :jojo:

Z výše uvedeného mám osobní zkušenost pouze s kineziologií, zato vícenásobnou: Byla jsem u 3 různých kinezioložek, ve 3 různých časových údobích.  Každá z nich mi "našla" jinou dobu mého údajného zablokování. Shodou okolností, vžy se s datováním mého "zablokování" trefily do roku, kdy jsem byla zrovna v naprosté pohodě.
Ta třetí z nich, když jsem jí říkala, že opravdu v jí nalezeném roce se u mě nic co by mohlo vyvolat zablokování nenašlo, vysloveně mě nutila, že tam muselo něco být, když ona to tak stanovila. Snažila se mě silou mocí narvat do její představy.

Čímž chci říct - metoda kineziologie může být (neříkám, že u každého vždy je) dokonce zcela zcestná, takže závěry těchto sezení neberte jako dogma.
Já ze své zkušenosti mám pocit, že princip této metody je, že oni vám vždycky nějaké zablokování "najdou", (i kdyby žádné nebylo), pak ho jako "odblokují" a vsugerují člověku, jak mu báječně pomohli.
Někomu tato metoda pomáhá (znám takové) a někomu zas vůbec. Nakonec- o zkušenostech s kineziologií je tu někde celé vlákno, skóre těch, co jim pomáhá atěch, co jim nepomáhá, bylo tak půl na půl. Zájemci nechť si to najdou.
Tím chci říct - nevěřte slepě tomu, co vám při těchto metodách "najdou".

Mimochodem, genetika je velmi složitá a těžká věda. Vím to ze své zkušenosti, mám z ní zkoušku na VŠ, a přesto jsem měla po roce studia pocit, že jsem jen do tohoto vědního oboru sotva nakoukla. Je nesmírně složitý a zajímavý.

Když to maximálně zestručním: Určité znaky se přenášejí v rodě s matematicky spočítatelnou pravděpodobností. A tato pravděpodobnost se pak dá ověřit praxí (např. - velmi zjednodušeno - když černý pes má šťeňata s bílou fenou, tak se dá dopředu spočítat, kolik procent  štěňat bude  bílých, kolik černých a kolik strakatých). A tyto zákonitosti jsou v genetice tak zmapované, že ty pravděpodobnosti genetikům pak v reálu vychází. 
Další věcí jsou mutace, a pak selekce, přírodní a nebo lidskou rukou udělaná=šlechtění.

Ale genetika je fakt strašně složitá. Rozebírání genetiky laiky mi přijde asi jako  když si chlapi v hospodě povídají a hodnotí teorii relativity...většinou o podstatě nevědí vůbec nic, ale o to víc "zasvěcených" názorů v té hospodě usyšíte... :kapitulation:

A mimochodem - zajímavé je, že se dědí dokonce i gesta, styl chůze apod. Četla jsem článek o Martině Navrátilové, která svého biologického otce v mládí neznala, (vychovával ji nevlastní otec),  prý se s biologickým  setkala až v dospělosti, a byla překvapená, že po něm zdědila právě různá gesta, která prostě nemohla odkoukat...

Tak já v rámci  vyrovnanosti diskuze k těmto metodám musím uvést, že jak kineziologie tak rodinné kontelace   napomohly mojí dceři otevřít záležitosti, o kterých prokazatelně vím jen já, její matka, a nikdy jsem o nich s nikým jiným nemluvila.
Dcera na terapii vnímala, jak jsem je tehdy prožívala jen JÁ  a  proč se emoce  přenesly na ní. Byl jí tehdy  jeden rok a tudíž je pochopitelné, že si nemohla nic pamatovat, ani tomu rozumět, terapie podstoupila s odstupem 22 let od zmiňované události.
Tudíž pro mě existuje prokazatelný důkaz o funkčnosti metod  a s klidným svědomím je mohu doporučit všem hledajícím.

Ale genetika je fakt strašně složitá. Rozebírání genetiky laiky mi přijde asi jako  když si chlapi v hospodě povídají a hodnotí teorii relativity...většinou o podstatě nevědí vůbec nic, ale o to víc "zasvěcených" názorů v té hospodě usyšíte... 


Bože můj,Blosoom, diskuse s tebou na duchovním jsou tak nepříjemné, že mi to občas hlava nebere.
Prosím tě, přečti si  výše uvedené  po sobě ještě jednou, až zas budeš tvrdit, že ty NIC, že do nikoho nerýpeš, diskutéry neshazuješ a mysliš to táááák dobře a hlavně KONSTRUKTIVNĚ. :lol:

Já jsem taky díky konstelacím "vyčmuchala" něco, co bylo rodinným tajemstvím. A taky jsem tam odhalila jednu velkou lež, která v naší rodině byla a docela mi zamávala životem.
V tomhle ohledu nedám na konstelace dopustit.

Ještě pro Pandorru: jak poznáš přes RUŠku rodinná tajemství? O tomhle slyším poprvé a zajímá mě to. Přišla jsem do kontaktu s EFT a nikdy jsem na toto nenarazila.

Blossom napsal(a):

Ale genetika je fakt strašně složitá. Rozebírání genetiky laiky mi přijde asi jako  když si chlapi v hospodě povídají a hodnotí teorii relativity...většinou o podstatě nevědí vůbec nic, ale o to víc "zasvěcených" názorů v té hospodě usyšíte... :kapitulation:

Tak tak :)

Stejne tak je slozity Duchovni neprejeveny svet,to co presahuje lidsky rozum a logiku. :)

Povidat si o tom muzeme jako chlapy v hospode a rozebirat rozumem nepobratelne. :D 

A nebo rozhovor mezi vedcem a nejakym osvicenym Mistrem ,to musi byt taky sranda co? :D

Blossom napsal(a):

Mimochodem, genetika je velmi složitá a těžká věda.

Faaaak jo Bloss ? :co:  :D

hirondel napsal(a):

Tak tak :)

Stejne tak je slozity Duchovni neprejeveny svet,to co presahuje lidsky rozum a logiku. :)

Povidat si o tom muzeme jako chlapy v hospode a rozebirat rozumem nepobratelne. :D 

A nebo rozhovor mezi vedcem a nejakym osvicenym Mistrem ,to musi byt taky sranda co? :D

:godlike: :godlike:

Johana50 napsal(a):

Ale genetika je fakt strašně složitá. Rozebírání genetiky laiky mi přijde asi jako  když si chlapi v hospodě povídají a hodnotí teorii relativity...většinou o podstatě nevědí vůbec nic, ale o to víc "zasvěcených" názorů v té hospodě usyšíte... 


Bože můj,Blosoom, diskuse s tebou na duchovním jsou tak nepříjemné, že mi to občas hlava nebere.
Prosím tě, přečti si  výše uvedené  po sobě ještě jednou, až zas budeš tvrdit, že ty NIC, že do nikoho nerýpeš, diskutéry neshazuješ a mysliš to táááák dobře a hlavně KONSTRUKTIVNĚ. :lol:

Přečti si ty můj příspěvek ještě jednou. Vyjadřuje můj názor. Názory lidí se obvykle v diskusích píšou. :jojo:

A pokud jsou ti nějak mé názory a příspěvky nepříjemné - jak snadná rada: Vždyť je nemusíš ani číst, natož pak odpovídat! :)

Ad 1. odstavec tvého příspěvku – Mirko,nikdo tady nezpochybňoval užitečnost vědy.  A otázka Lúthien směřovala mimo oblast vědy. A tak jí chce být i odpovídáno. Můj příspěvek nestál v opozici k tvému.  Ani tenhle nebude.
Ad genetika a 3. odstavec  –
formulace „buňky se rozhodnou“ je úsměvná. Informace, že buňky jsou řízeny svým jádrem je seriozní. Kde je mezi nimi rozdíl?

takhle – stalo se zvykem nahlížet na záležitost duchovního světa optikou vědy. Dá se pochopit, proč, jenže je čím dál zřetelnější, že tudy cesta nevede. Fyzika chtěla zkoumat telepatii, virgule, auru…..výsledky asi znáš. Jenže nejde o to, že jsou to nesmysly naprosté, jde o to, že fyzika je nezná. Nejsou předmětem fyziky tak, jak ji známe. Nespadají do spekter vědních oborů. Věda je zkoumání světa rozumem. A tam tyhle věci zkrátka nesedí. Zkoumat tyto fenomény nástroji vědy je podobné jako měřit napětí v el. síti krejčovským metrem. To ale neznamená, že krejčovský metr je špatný ani že napětí v síti je blbost. Dotaz Lúthien směřoval mimo oblast vědy, z jeho podstaty je přirozené, že se tady zmínila genetika, ale genetika jí odpověď, takovou, jakou ona očekává, nedá. Genetika zachází s jinými nástroji, než jsou ty, které Lúthien potřebuje k zodpovězení své otázky. Genetika jí odpoví, ale na jiné koleji. Snad si už rozumíme. Způsob argumentace, který jsi zvolila, patří do dřevních dob“ komunikace“ vědy s "pavědou".  To už je starý, nikam to nevedlo.  Spor zbytečně vyčerpával obě strany. Stejně tak tvoje otázka v závěru, která se trošku manipulátorsky  dotýká emocí. Jsem si ale jistá, že manipulace nebyla tvým záměrem,  že se jedná o automaticky převzaté argumentační niveau, folklór či jak to nazvat.  Vždyť výsledky vědy pro lidstvo užitečné jí nikdo neupírá.  Nemůže si ale nárokovat odpovědi na otázky, které jsou mimo její působnost.  Takže jak trefně poznamenáváš – nejsi matematik, já taky ne,  ani ty ani já nebudeme zpochybňovat matematiku tam, kde je mimo náš záběr. Budeme ale obě očekávat, že  nám matematika nebude komentovat míru zamilovanosti,  životní styl nebo recept na kynutý buchty.  Tady jsme na duchovním. Logika a školní znalosti tady nejsou povinné :)

Blossom napsal(a):

Přečti si ty můj příspěvek ještě jednou. Vyjadřuje můj názor. Názory lidí se obvykle v diskusích píšou. :jojo:

A pokud jsou ti nějak mé názory a příspěvky nepříjemné - jak snadná rada: Vždyť je nemusíš ani číst, natož pak odpovídat! :)

To klidně můžu,(ostatně tak ako doposud ;)  ) , ale myslím, že mám občas taky co říct k tématu, zvláště na duchovním a zvláště  pokud někdo žádá (už v názvu vlákna!!) o JINÝ pohled než je ten vědecký nebo pragmatický  a tvoje dehonestující  časté vstupy mě většinou odradí. Možná to může být i ke škodě ostatních diskutujících, co já vím. ;)
A taky tuším, že njesem sama, kdo se  tak cítí. A to už přičítám  k celkové škodě úrovně zdejší duchovní diskuze obecně.

Bloss to ze je to Tvuj nazor to snad neni ani treba rikat,to tady vi podle mne kazdy.  :)

haiel napsal(a):

Logika a školní znalosti tady nejsou povinné :)

To je krasne receny. :supr:

Jojo, Haiel to perfektně shrnula.

Bloss, věříš, že existují ve vesmíru věci, na které si sáhnout nemůžeš, které ochutnat nemůžeš, které nevidíš a neslyšíš, přesto existují?

MOc vám všem děkuju za příspěvky, zatím jsem je ale nestihla všechny přečíst :hjarta:
Johano, moc krásně jsi popsala to, co jsem měla na mysli. A pak Pan, Haiel...
Zamýšlím se právě nad tím, proč se ty atomy nebo molekuly nebo co rozhodnou seskupit do nějaké vrozené vady nebo vlastnosti, co se pak tváří jako dědičné. Genetici vědí, jak to v tom těle je, ty procesy mají zmáknuté. Ale kde je příčina?
A právě podle toho, co jste tu napsaly a sama si myslím, tak se s tím sděděným dá něco dělat. Hlavně s těmi vlastnostmi.
Když třeba dítě sdědí po matce lupénku...matka to bere jako problém na celý život, ale dítě se může z lupénky vyléčit, i když to sdědilo. Je to možné? Lékaři asi spíš řeknou, že ne. Ale když se jde hlouběji než do těch molekul, jde to?
Přeju si pochopit vztah mezi reinkarnacemi a dědičností..., ale trošku se v tom zatím motám :rodna:

Lúthien napsal(a):

.....ale dítě se může z lupénky vyléčit, i když to sdědilo. Je to možné?

Ano,muze. Ja o tom v zadnem pripade nepochybuju. :) (no +to co jsem uz psala,jestli to ctes teda.  :) )

ale dítě se může z lupénky vyléčit, i když to sdědilo. Je to možné?¨


Podle mého názoru nic není nemožné, ale některá postižení nás mají naučit i jiným věcem. Třeba vytrvalosti, trpělivosti nebo sebepřijetí v nedokonalosti nebo třeba doživotní hledání alternativ je tou cestou... ;)
Zvláště, když některé iluze jsou tak hluboko zažrané jako dogma. Jak pomalu, třeba přes několik dlouhých životů ze zažíraly pod kůži, tak dlouho se mohou i odstraňovat. Proto jsou lidi často zkalmaní , když si myslí: HA, teď jsem na to při terapii přišel!!! rozklíčoval to... a ono se NIC nestalo... výsledek NULa, žádné mávnutí kouzelného proutku se nekonalo.
Lú, lidské životy, zkoušky  a učební lekce jsu tak rozmanité, že žádný   příklad není stejný.

jde o to,jak moc jde zrovna u lupénky prokázat,že je čistě dědičná. nevím,jestli existuje nějaký test, myslím,že o dědičnosti to sou jen dohady. pokud tam ta dědičnost hraje menší roli,řekla bych že jo.

Tak ,Mirko, jestli budeš dělat nějaký vědecký  výzkumný test dědičnosti lupénky , tak se hlásím dobrovolně.
A přihlašuji též bratra, maminku, babičku a prababičku.... dál nevím :lol: tam už je moje paměť krátká... :lol:

Johana50 napsal(a):

Podle mého názoru nic není nemožné, ale některá postižení nás mají naučit i jiným věcem. Třeba vytrvalosti, trpělivosti nebo sebepřijetí v nedokonalosti nebo třeba doživotní hledání alternativ je tou cestou... ;)
Zvláště, když některé iluze jsou tak hluboko zažrané jako dogma. Jak pomalu, třeba přes několik dlouhých životů ze zažíraly pod kůži, tak dlouho se mohou i odstraňovat. Proto jsou lidi často zkalmaní , když si myslí: HA, teď jsem na to při terapii přišel!!! rozklíčoval to... a ono se NIC nestalo... výsledek NULa, žádné mávnutí kouzelného proutku se nekonalo.
Lú, lidské životy, zkoušky  a učební lekce jsu tak rozmanité, že žádný   příklad není stejný.

Johano,
ja samozrejme nemam osobni zkusenost s lupenkou a zaujala me ta veta kde pises ze jsou lide zklamani ,kdyz si mysli ze na to pri terapii prisli.

Neni to tedy tim, ze si pouze mysli ze na to prisli ale ve skutecnosti tu pricinu vlastne neobjevili? Je stale pod vrstvou jine vrstvy jak bych tak rekla. Tedy rafinovaneji skryta a proto tak nesnadno nalezitelna.
Proto se nic nestalo a vysledek nula.

Ja osobne si nemyslim ze nas nektera postizeni maji naucit i jinym vecem (to je podle mne pouze pohled toho ktereho cloveka) ,ale pri odhalovani ipriciny ktera je tak dobre skryta se vytvrvalost,trpelivost a hledani totiz samo nabizi ,je to jako doprovod.

Nevim jestli jsem se dokazala vyjadrit jasne jak to myslim nebo vidim. :)

Souhlasim ze zadny priklad neni stejny. :)   A vsechno je mozne,jde jen o to zda to clovek dokaze ci ne, ted a tady. :)

taurus napsal(a):

Ještě pro Pandorru: jak poznáš přes RUŠku rodinná tajemství? O tomhle slyším poprvé a zajímá mě to. Přišla jsem do kontaktu s EFT a nikdy jsem na toto nenarazila.

Metoda pracuje s nejhlubšími buněčnými strukturami. Není vyjimečné, že se dostaneme nejen do hluboké minulosti nebo že zafunguje stejně jako konstalace či jiné "čáry máry", od toho jsem taky čarodějka, že? ;)
Vždycky záleží na tom, co od terapie klient čeká a co je ochoten udělat proto, aby se vyléčil. Jak moc je sám k sobě upřímný či neupřimný..... pokud je zadubený, je vždycky v pohodě, klame sám sebe, tak své staré vzorce prostě musí žít dál.... A tak to je :jojo:
Blbý na tom je jen to, že to mnohdy draze zaplatí někdo jiný.........nejčastěji jeho Přátelská duše.

hirondel napsal(a):

Blossom napsal(a):

Ale genetika je fakt strašně složitá. Rozebírání genetiky laiky mi přijde asi jako  když si chlapi v hospodě povídají a hodnotí teorii relativity...většinou o podstatě nevědí vůbec nic, ale o to víc "zasvěcených" názorů v té hospodě usyšíte... :kapitulation:

Tak tak :)

Stejne tak je slozity Duchovni neprejeveny svet,to co presahuje lidsky rozum a logiku. :)

Povidat si o tom muzeme jako chlapy v hospode a rozebirat rozumem nepobratelne. :D 

A nebo rozhovor mezi vedcem a nejakym osvicenym Mistrem ,to musi byt taky sranda co? :D

:supr::D:D:godlike:
Jo, jo, přesně tak :jojo:
Je ten svět ale barevný, že?
Nu a když ty barvy někdo nevidí, tak se nedá prostě svítit :jojo:

haiel napsal(a):

Ad 1. odstavec tvého příspěvku – Mirko,nikdo tady nezpochybňoval užitečnost vědy.  A otázka Lúthien směřovala mimo oblast vědy. A tak jí chce být i odpovídáno. Můj příspěvek nestál v opozici k tvému.  Ani tenhle nebude.
Ad genetika a 3. odstavec  –
formulace „buňky se rozhodnou“ je úsměvná. Informace, že buňky jsou řízeny svým jádrem je seriozní. Kde je mezi nimi rozdíl?

takhle – stalo se zvykem nahlížet na záležitost duchovního světa optikou vědy. Dá se pochopit, proč, jenže je čím dál zřetelnější, že tudy cesta nevede. Fyzika chtěla zkoumat telepatii, virgule, auru…..výsledky asi znáš. Jenže nejde o to, že jsou to nesmysly naprosté, jde o to, že fyzika je nezná. Nejsou předmětem fyziky tak, jak ji známe. Nespadají do spekter vědních oborů. Věda je zkoumání světa rozumem. A tam tyhle věci zkrátka nesedí. Zkoumat tyto fenomény nástroji vědy je podobné jako měřit napětí v el. síti krejčovským metrem. To ale neznamená, že krejčovský metr je špatný ani že napětí v síti je blbost. Dotaz Lúthien směřoval mimo oblast vědy, z jeho podstaty je přirozené, že se tady zmínila genetika, ale genetika jí odpověď, takovou, jakou ona očekává, nedá. Genetika zachází s jinými nástroji, než jsou ty, které Lúthien potřebuje k zodpovězení své otázky. Genetika jí odpoví, ale na jiné koleji. Snad si už rozumíme. Způsob argumentace, který jsi zvolila, patří do dřevních dob“ komunikace“ vědy s "pavědou".  To už je starý, nikam to nevedlo.  Spor zbytečně vyčerpával obě strany. Stejně tak tvoje otázka v závěru, která se trošku manipulátorsky  dotýká emocí. Jsem si ale jistá, že manipulace nebyla tvým záměrem,  že se jedná o automaticky převzaté argumentační niveau, folklór či jak to nazvat.  Vždyť výsledky vědy pro lidstvo užitečné jí nikdo neupírá.  Nemůže si ale nárokovat odpovědi na otázky, které jsou mimo její působnost.  Takže jak trefně poznamenáváš – nejsi matematik, já taky ne,  ani ty ani já nebudeme zpochybňovat matematiku tam, kde je mimo náš záběr. Budeme ale obě očekávat, že  nám matematika nebude komentovat míru zamilovanosti,  životní styl nebo recept na kynutý buchty.  Tady jsme na duchovním. Logika a školní znalosti tady nejsou povinné :)

Vím to, cítím to, ale takhle jasně, laskavě a srozumitelně to vyjádřit nedovedu :|
Je to přesně tak, amen :jojo:

Hirondel, když jsem to psala, nemyslela jsem přednostně jen na tuto jedinou chorobu, ale na mnoho jiných, které jsou často odolnější než mnou zmiňovaná lupénka.
Máš naprostou pravdu, zase se musím opakovat, že když se zrovna vyléčení nedaří i přesto, že člověk ví jak na to a objeví příčinu nebo prvopočátky , důvod není určitě jen jeden. Jak doplnila Pandorra pod tvým příspěvkem... je to především o upřímnosti a poctivosti sám k sobě.

Holky, já mám osobní zkušenost, že kolikrát i můžu VĚDĚT a OBJEVIT příčiny a stejně je to k ničemu, pokud to uchopím jen hlavou...zpracuju to rozumem. To je jen poloviční práce :jojo:
Zažila jsem to na sobě i na svých klientech - oni vědí, chápou, jsou srozuměni bla bla bla, ale pořád je to strašně štve a...zraňuje. Nemoc si klidně dál lebedí v těle, protože rozum je na ni krátký :jojo:

Jasne Johano ja chapu ze nebyla rec pouze o lupence. :) Ja jen konstatovala ze nemas s lupenkou zkusenost. :) a ze me zaujala ta veta. :)

K tomu dalsimu jak pises ze se musis zase opakovat: asi jsem Te hned nepochopila jak jsi to myslela. :)  Proto jsem takhle reagovala.

Ano Pan pokud jsem spravne pochopila a rozumim jak to myslis pak take souhlasim. :)

Lide to rozumove chapou, vedi ,ale ziji to dal ,protoze prave ten stejnej rozum je ovlada. Rika jim -" stve me to-je to zranujici" ,neodpustitelne" .... a tak dale. 

Nebot TO co presahuje rozum,To nema duvod mit pocit zraneni a nepokoje. :) To je svobodne a nezpoutane.

Stale se proste clovek ztotoznuje se starou ranou i kdyz vi ze je to ona. Rozum prevlada nad Duchem.

Tak ano,dokud to stve je to tam stale a nebo v zarodku (nemoc)

Pandorraa napsal(a):

Vím to, cítím to, ale takhle jasně, laskavě a srozumitelně to vyjádřit nedovedu :|
Je to přesně tak, amen :jojo:

Taky tak, babuško Drakuško :pussa:

Blossom napsal(a):

Tím chci říct - nevěřte slepě tomu, co vám při těchto metodách "najdou".

Bloss - potíž je trošku v tom, že ti to nikdo nenašel - našla sis to ty sama. Nevím, jestli ti to ani jedna neřekla - spíš bych si tipla, žes je moc neposlouchala, dle toho, jak o tom mluvíš. Kinezioložka pouze REAGUJE na tvoje impulsy...a jestli sis kecala do kapsy (což je klidně možný) tak jsi mohla klidně dosíci velmi různých odpovědí :)
Taky jsem se přistihla při tom, že jsem si kecala - ale stálo mě to dost přemejšlení, odhalit to.

Jak už jsem psala, nepochybuji o tom, že věda celkem dobře ví, co v těle probíhá, kam se jaká buňka dělí atd. atd. Ale mně jde o to, PROČ to tak je - pro ty, co to zatím nepochopili.
PROČ - to je něco, kam věda nedosáhla. Nezajímá se o to ani při pitomé angíně, natož u dědění chorob. Proto jsem svoji otázku položila na Duchovním :)
Pěkně to shrnula i Hirondel, čímž mi vložila další článek do puzzle :supr: Když budu pátrat po pravorcích a prapříčinách dědičného problému, můžu pochopit a problém odstranit. Chápu to správně?
Co si budeme povídat, chtěla bych se do něčeho pustit, ale postupně chci věci nejdřív pochopit. Začala jsem u sebe a to mě dovedlo sem - založit tohle téma.
Takovým prvním impulsem bylo asi to, jak mi bylo řečeno, že dědičné nemoci vlastně "neexistují" (jasně, že existují, ale z vědeckého pohledu).
A povaha, jak se zmiňuje i Pan. Pár let sleduji, jak se jedna žena čím dál víc neuvěřitelně podobá své matce. Ona si to uvědomuje, štve jí to. Ale na druhou stranu se vymlouvá na dědičnost, když se zachová jako její matka, u které takové chování nesnáší.
Cítím, že tohle není nutnost, že se s tím dá něco udělat. A jsem ráda, že si to tady můžu díky vám ujasnit. Jde mi čistě jen o záležitosti, které dostanou ortel dědičné a šlus. O ostatním nepochybuji, sama jsem si nějaké alternativní cesty vyzkoušela :supr:

Řekl bych, že pořádně ani nevíme, co se skutečně děje a už vůbec ne proč a to z toho důvodu, že nevíme, co všechno se do procesu zapojuje. My uvažujeme jen to, co už známe, co máme dokázáno, ohmatáno atd., avšak je spousta dějů, které jsou před námi skryté a proto i ta interpretace toho, co vidíme a myslíme si, že to tak funguje, je jen hrubá aproximace rality.

Lu,
ano da se to tak velice zjednodusene shrnout.

Nicmene kazdym okamzikem mame moznost zmenit vzorce ktere jsme okoporovali (nechtene-ono se to deje samo bez vedomi si toho) . Neni nikde psano ze je to nemenna vec.My pokud si to skutecne prejeme a delame pro to neco,muzeme byt taci jaky sami sebe stvorime.  :)

Takze Lu,citis to intuitivne spravne,nebot s tim se DA delat. Samo Te to zaclo vyzyvat . :)

napisu sem par kratkych uryvku z knihy Lazarev - Diagnostika karmy

Ve struktuře lidského pole existují stovky různých programů, utvářených činy, myšlenkami, emocemi nejen nás samotných, ale i našich příbuzných a blízkých. Východní filosofie k tomu poznamenává: "Lidé nejsou, jsou myšlenky." Programy mohou v poli nejen přežívat po desítky let, ale během této doby se dále posilují a přiživují se energií analogických přečinů dětí a vnuků svého autora - pokud samozřejmě nejsou blokovány přísnou etickou normou a směřováním k božskému principu.

Zřeknutí se nejvyšších citů velmi znetvořuje strukturu lidského pole a na fyzické úrovni se velmi často projevuje neléčitelnými chorobami. Nemoc může plnit různé funkce. První funkcí nemoci je varování, druhou pozastavení činnosti, která správnému vývoji člověka překáží, třetí odstranění mechanismů, které umožňují šířit negativní informace.

Základní dědičné informace se z rodičů na děti nepředávají jen geneticky, ale i prostřednictvím pole. Matka je v dimenzi pole s dítětem spojena neustále, protože její emoce na ně mají bezprostřední vliv. Pokud je důvodem negativních pocitů nenávist či roztržka s milovaným člověkem, pro dítě se to rovná katastrofě. Negativní struktura pole ženy předurčuje mnohá příští neštěstí jejích dětí. dítě již v prenatálním stavu aktivně reaguje na okolní svět a že na jeho psychický a fyzický stav má rozhodující vliv duchovnost a morálka matky. V pátém měsíci je člověk přímo spojen s Bohem a získává od něj své příští vlohy. Ve třetím a čtvrtém měsíci žena prochází četnými zkouškami, které se mohou projevit sterým způsobem, ale na jejich výsledku jsou povaha a život dítěte přímo závislé. Hlavní je, aby orientace na duchovní hodnoty byla vždy větší než cokoli jiného.

Osud a charakter příštího dítěte se formují v informačně energetickém poli rodičů již před jeho početím. V okamžiku, kdy je dítě počato, jeho charakter a osud již jsou na světě a určují jeho další vývoj, takže pokud se rodičů zmocní pochybnost, zda dítě vůbec chtějí a potřebují, dochází k útoku na tyto struktury, k jejich deformaci, a dokonce k částečnému zničení. Mimořádně nepříznivě struktury pole příštího dítěte ovlivňuje nesmlouvavé plánování jeho pohlaví, přílišné lpění některého z rodičů na tom, že to bude právě holčička, nebo chlapeček. Dokonce i prosté pochyby, zda dítě chceme, či ne, nemluvě o pokusech zbavit se ho, je aktem ničení jeho osudu, štěstí, zdraví, struktur kontaktů a sounáležitosti s jinými lidmi.

Zaujalo mě, že RK dokáží vařešit např. lupénku
Já nemůžu pochopit - u těch rodinných konstelací- s čím by se tam dalo pracovat, když nic nevím.... nic si nepamatuju. Ty informace, se kterými se bude pracovat přece musí dostat především ze mě? Ne?
Můžu sdělit ten svůj problém - např.ta lupénka, můžu se projevit vlastními reakcemi, jednáním...to ano. . A jak reagovala, co dělala.. ta genetická osa - to klient neví, ne? Nebo může výkladem zavádět, není-li přesný..Ne?

Vystačí si terapeut RK "JEN" s klientem samotným a jeho problémem? A pochopitelně s ochotou klienta to řešit. Co je k úspěšnému postupu potřeba "dodat"?

Anno  - Lazarev je hodně zajímavý. ..s mnohým popsaným  se ztotožnuju.

Wiki, rodinné konstelace pracují s klientem jaksi nepřímo.  Pro tuto terapii je naopak typické, že klient nebo pacient  je JEN pozorovatelem. Čím vnímavějším tím lépe, to je v jeho vlastním zájmu.
Ostatní účastníci zastupují jednotlivé potřebné osoby  v pacientově  rodině , trapeut v  případě RK funguje jako mediátor a koordinátor obdobně jako při regresní terapii, na stejném principu. Celá skupina se napojí na energii té rodiny a  drama se tím uvede do chodu jako  hra na divadle s herci v níž je terapeut něco jako nápověda.
Důležité je to hromadné napojení. Po zkončení je potřeba , aby všichni účastníci vystoupili ze svých "rolí". Pro všechny účastníky to může mít nepřímý  osobní účinek , protože jak jistě víš, nic se neděje náhodou, ani obsazení jednotlivých členů v rodině není náhodné.
Popsala jsem princip jak nejstručněji to šlo.
Jinak není nad vlastní zážitek, já měla velmi silný a emotivní , na poprvé jsem si taky nedokázala  do detailu představit , jak to funguje. V tomto případě je osobní zkušenost daleko silnější než všechna slova, kterými se to dá opsat.

Anna1 napsal(a):

napisu sem par kratkych uryvku z knihy Lazarev - Diagnostika karmy

Ve struktuře lidského pole existují stovky různých programů, utvářených činy, myšlenkami, emocemi nejen nás samotných, ale i našich příbuzných a blízkých. Východní filosofie k tomu poznamenává: "Lidé nejsou, jsou myšlenky." Programy mohou v poli nejen přežívat po desítky let, ale během této doby se dále posilují a přiživují se energií analogických přečinů dětí a vnuků svého autora - pokud samozřejmě nejsou blokovány přísnou etickou normou a směřováním k božskému principu.

Zřeknutí se nejvyšších citů velmi znetvořuje strukturu lidského pole a na fyzické úrovni se velmi často projevuje neléčitelnými chorobami. Nemoc může plnit různé funkce. První funkcí nemoci je varování, druhou pozastavení činnosti, která správnému vývoji člověka překáží, třetí odstranění mechanismů, které umožňují šířit negativní informace.

Základní dědičné informace se z rodičů na děti nepředávají jen geneticky, ale i prostřednictvím pole. Matka je v dimenzi pole s dítětem spojena neustále, protože její emoce na ně mají bezprostřední vliv. Pokud je důvodem negativních pocitů nenávist či roztržka s milovaným člověkem, pro dítě se to rovná katastrofě. Negativní struktura pole ženy předurčuje mnohá příští neštěstí jejích dětí. dítě již v prenatálním stavu aktivně reaguje na okolní svět a že na jeho psychický a fyzický stav má rozhodující vliv duchovnost a morálka matky. V pátém měsíci je člověk přímo spojen s Bohem a získává od něj své příští vlohy. Ve třetím a čtvrtém měsíci žena prochází četnými zkouškami, které se mohou projevit sterým způsobem, ale na jejich výsledku jsou povaha a život dítěte přímo závislé. Hlavní je, aby orientace na duchovní hodnoty byla vždy větší než cokoli jiného.

Osud a charakter příštího dítěte se formují v informačně energetickém poli rodičů již před jeho početím. V okamžiku, kdy je dítě počato, jeho charakter a osud již jsou na světě a určují jeho další vývoj, takže pokud se rodičů zmocní pochybnost, zda dítě vůbec chtějí a potřebují, dochází k útoku na tyto struktury, k jejich deformaci, a dokonce k částečnému zničení. Mimořádně nepříznivě struktury pole příštího dítěte ovlivňuje nesmlouvavé plánování jeho pohlaví, přílišné lpění některého z rodičů na tom, že to bude právě holčička, nebo chlapeček. Dokonce i prosté pochyby, zda dítě chceme, či ne, nemluvě o pokusech zbavit se ho, je aktem ničení jeho osudu, štěstí, zdraví, struktur kontaktů a sounáležitosti s jinými lidmi.

Tak to jsem neměla číst :kapitulation: Nebo naopak měla...(?)
Každopádně i tobě díky za příspěvek, Anno :storstark:

Ano, plánování pohlaví a nedej bůh i slzy nad tím, že dítko není vysněná holčička/chlapeček, nýbrž opačné pohlaví dokáže vytvářet v miminku již hezké prográmky, které jim pěkně ničí život. Kdykoliv slyším další maminu, že teda oplakala to, že to nebude její vysněná holčička, ale kluk, tak mám chuť je vzít palicí po hlavě...... A bohužel takových mamin je víc než dost :vissla:. Než já přeprogramovala sama sebe, abych nedělala vysněného kluka, tak mi utekla půlka života, který jsem promarnila a netušila jsem, proč s těmi problémy nemohu pohnout. :cool:

Lúth, sice nevím, na co se chceš konkrétně zaměřit, ale další možnou cestou je, poptat se, jak to měla maminka, babička....... Hodně problémů se táhne po ženské linii. Ono přísloví jaká matka, taká Katka je dost pravdivé a už samo o sobě navádí, na co se zaměřit. Já touhle cestou také postupovala a pak bylo celkem jednoduché to odbloknout.

PS: vy jste to tu tak krásně shrnuly, že už stejně nemám ani co psát :D:storstark:

Luthien - tak to je fakt doslova a do písmena zajímavý. A můžu nějak zachránit holce karmu? Protože jsem měla ubrečený těhotenství. Chtěla jsem jí , moc, ale byla jsem přecitlivělá.
Ištar - já nevím, nemyslím,že by mamka byla stejná jako babička. Ale mamka byla zase nechtěné dítě, tak proto je jiná než bab. A jestli já jsem jako máma - vzorec chování, někdo jo někdy ne

Johana50 napsal(a):

Wiki, rodinné konstelace pracují s klientem jaksi nepřímo.  Pro tuto terapii je naopak typické, že klient nebo pacient  je JEN pozorovatelem. Čím vnímavějším tím lépe, to je v jeho vlastním zájmu.
Ostatní účastníci zastupují jednotlivé potřebné osoby  v pacientově  rodině , trapeut v  případě RK funguje jako mediátor a koordinátor obdobně jako při regresní terapii, na stejném principu. Celá skupina se napojí na energii té rodiny a  drama se tím uvede do chodu jako  hra na divadle s herci v níž je terapeut něco jako nápověda.
Důležité je to hromadné napojení. Po zkončení je potřeba , aby všichni účastníci vystoupili ze svých "rolí". Pro všechny účastníky to může mít nepřímý  osobní účinek , protože jak jistě víš, nic se neděje náhodou, ani obsazení jednotlivých členů v rodině není náhodné.
Popsala jsem princip jak nejstručněji to šlo.
Jinak není nad vlastní zážitek, já měla velmi silný a emotivní , na poprvé jsem si taky nedokázala  do detailu představit , jak to funguje. V tomto případě je osobní zkušenost daleko silnější než všechna slova, kterými se to dá opsat.

Aha...to pak jo. Budí to moji zvědavost hodně.
Ještě - přemýšlím jak může cizí člověk- lidé  "sehrát" a napojit se na moji rodinu, neznajíce ji,  když jim nebudu schopna poskytnout veškerou součinnost, ne ve smyslu zatvrzení se vůči RK, ale ve smyslu neznalosti. Popř. budu informovat, ale může je to zavést jinam...mohou se napojit jen na můj úhel pohledu. ..a ne na skutečnost.
Tuším, že to bude jinak, ale nedovedu si to představit a taky pochopím, že nikdi nebude ochoten mi tyto informace poskytnout...

Wiki napsal(a):

Aha...to pak jo. Budí to moji zvědavost hodně.
Ještě - přemýšlím jak může cizí člověk- lidé  "sehrát" a napojit se na moji rodinu, neznajíce ji,  když jim nebudu schopna poskytnout veškerou součinnost, ne ve smyslu zatvrzení se vůči RK, ale ve smyslu neznalosti. Popř. budu informovat, ale může je to zavést jinam...mohou se napojit jen na můj úhel pohledu. ..a ne na skutečnost.
Tuším, že to bude jinak, ale nedovedu si to představit a taky pochopím, že nikdi nebude ochoten mi tyto informace poskytnout...

No to právě vůbec není potřeba, nějakých konkrétních info předem... a ani tvoje součinnost,
protože  se jedná o napojení na CELÝ rodinný systém, nejen na tvou maličkost :)

O regresní terapii  víš jak funguje? Zkusila jsi to někdy?

Při regresní terapii taky  nepředáváš  terapeutovi ( mediátorovi) předem rozsáhlé konkrétní informace nebo vzpomínky a funguje to na principu napojení na energitecké ( paměťové) pole pacienta .... RK je stejný princip.
Terapeut RK je mimořádně senzitivní psycholog,  stejně jako je tomu u regresních terapeutů.
RK mimoto pracují se vzorci chování, které jsou jasně dané a psychologií definované a prozkoumané a opakují se v mnoha různorodých rodinách.

Lúthien napsal(a):

Anna1 napsal(a):

napisu sem par kratkych uryvku z knihy Lazarev - Diagnostika karmy

Ve struktuře lidského pole existují stovky různých programů, utvářených činy, myšlenkami, emocemi nejen nás samotných, ale i našich příbuzných a blízkých. Východní filosofie k tomu poznamenává: "Lidé nejsou, jsou myšlenky." Programy mohou v poli nejen přežívat po desítky let, ale během této doby se dále posilují a přiživují se energií analogických přečinů dětí a vnuků svého autora - pokud samozřejmě nejsou blokovány přísnou etickou normou a směřováním k božskému principu.

Zřeknutí se nejvyšších citů velmi znetvořuje strukturu lidského pole a na fyzické úrovni se velmi často projevuje neléčitelnými chorobami. Nemoc může plnit různé funkce. První funkcí nemoci je varování, druhou pozastavení činnosti, která správnému vývoji člověka překáží, třetí odstranění mechanismů, které umožňují šířit negativní informace.

Základní dědičné informace se z rodičů na děti nepředávají jen geneticky, ale i prostřednictvím pole. Matka je v dimenzi pole s dítětem spojena neustále, protože její emoce na ně mají bezprostřední vliv. Pokud je důvodem negativních pocitů nenávist či roztržka s milovaným člověkem, pro dítě se to rovná katastrofě. Negativní struktura pole ženy předurčuje mnohá příští neštěstí jejích dětí. dítě již v prenatálním stavu aktivně reaguje na okolní svět a že na jeho psychický a fyzický stav má rozhodující vliv duchovnost a morálka matky. V pátém měsíci je člověk přímo spojen s Bohem a získává od něj své příští vlohy. Ve třetím a čtvrtém měsíci žena prochází četnými zkouškami, které se mohou projevit sterým způsobem, ale na jejich výsledku jsou povaha a život dítěte přímo závislé. Hlavní je, aby orientace na duchovní hodnoty byla vždy větší než cokoli jiného.

Osud a charakter příštího dítěte se formují v informačně energetickém poli rodičů již před jeho početím. V okamžiku, kdy je dítě počato, jeho charakter a osud již jsou na světě a určují jeho další vývoj, takže pokud se rodičů zmocní pochybnost, zda dítě vůbec chtějí a potřebují, dochází k útoku na tyto struktury, k jejich deformaci, a dokonce k částečnému zničení. Mimořádně nepříznivě struktury pole příštího dítěte ovlivňuje nesmlouvavé plánování jeho pohlaví, přílišné lpění některého z rodičů na tom, že to bude právě holčička, nebo chlapeček. Dokonce i prosté pochyby, zda dítě chceme, či ne, nemluvě o pokusech zbavit se ho, je aktem ničení jeho osudu, štěstí, zdraví, struktur kontaktů a sounáležitosti s jinými lidmi.

Tak to jsem neměla číst :kapitulation: Nebo naopak měla...(?)
Každopádně i tobě díky za příspěvek, Anno :storstark:

Lú, klídek. Silní jdinci i tohle přežijou, podívej třeba na mne :D:D:D
A takových nás tu je :supr:;)
Nakonec nevybrali jsme si to/takové rodče/takové podmínky zrození jen tak náááhodu, žejo :jojo::par:

Wiki napsal(a):

Johana50 napsal(a):

Wiki, rodinné konstelace pracují s klientem jaksi nepřímo.  Pro tuto terapii je naopak typické, že klient nebo pacient  je JEN pozorovatelem. Čím vnímavějším tím lépe, to je v jeho vlastním zájmu.
Ostatní účastníci zastupují jednotlivé potřebné osoby  v pacientově  rodině , trapeut v  případě RK funguje jako mediátor a koordinátor obdobně jako při regresní terapii, na stejném principu. Celá skupina se napojí na energii té rodiny a  drama se tím uvede do chodu jako  hra na divadle s herci v níž je terapeut něco jako nápověda.
Důležité je to hromadné napojení. Po zkončení je potřeba , aby všichni účastníci vystoupili ze svých "rolí". Pro všechny účastníky to může mít nepřímý  osobní účinek , protože jak jistě víš, nic se neděje náhodou, ani obsazení jednotlivých členů v rodině není náhodné.
Popsala jsem princip jak nejstručněji to šlo.
Jinak není nad vlastní zážitek, já měla velmi silný a emotivní , na poprvé jsem si taky nedokázala  do detailu představit , jak to funguje. V tomto případě je osobní zkušenost daleko silnější než všechna slova, kterými se to dá opsat.

Aha...to pak jo. Budí to moji zvědavost hodně.
Ještě - přemýšlím jak může cizí člověk- lidé  "sehrát" a napojit se na moji rodinu, neznajíce ji,  když jim nebudu schopna poskytnout veškerou součinnost, ne ve smyslu zatvrzení se vůči RK, ale ve smyslu neznalosti. Popř. budu informovat, ale může je to zavést jinam...mohou se napojit jen na můj úhel pohledu. ..a ne na skutečnost.
Tuším, že to bude jinak, ale nedovedu si to představit a taky pochopím, že nikdi nebude ochoten mi tyto informace poskytnout...

Wiki,
to je především o napojení se na informační pole.
A tuhle schopnost máme všichni.
Nesnaž se to pobrat havou, protože ta je na to kráká :jojo:
Jsou prostě věci mezi nebem a zemí, které fungují bez ohledu, zda jim rozumíme nebo ne :D

Pandorraa napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Anna1 napsal(a):

napisu sem par kratkych uryvku z knihy Lazarev - Diagnostika karmy

Ve struktuře lidského pole existují stovky různých programů, utvářených činy, myšlenkami, emocemi nejen nás samotných, ale i našich příbuzných a blízkých. Východní filosofie k tomu poznamenává: "Lidé nejsou, jsou myšlenky." Programy mohou v poli nejen přežívat po desítky let, ale během této doby se dále posilují a přiživují se energií analogických přečinů dětí a vnuků svého autora - pokud samozřejmě nejsou blokovány přísnou etickou normou a směřováním k božskému principu.

Zřeknutí se nejvyšších citů velmi znetvořuje strukturu lidského pole a na fyzické úrovni se velmi často projevuje neléčitelnými chorobami. Nemoc může plnit různé funkce. První funkcí nemoci je varování, druhou pozastavení činnosti, která správnému vývoji člověka překáží, třetí odstranění mechanismů, které umožňují šířit negativní informace.

Základní dědičné informace se z rodičů na děti nepředávají jen geneticky, ale i prostřednictvím pole. Matka je v dimenzi pole s dítětem spojena neustále, protože její emoce na ně mají bezprostřední vliv. Pokud je důvodem negativních pocitů nenávist či roztržka s milovaným člověkem, pro dítě se to rovná katastrofě. Negativní struktura pole ženy předurčuje mnohá příští neštěstí jejích dětí. dítě již v prenatálním stavu aktivně reaguje na okolní svět a že na jeho psychický a fyzický stav má rozhodující vliv duchovnost a morálka matky. V pátém měsíci je člověk přímo spojen s Bohem a získává od něj své příští vlohy. Ve třetím a čtvrtém měsíci žena prochází četnými zkouškami, které se mohou projevit sterým způsobem, ale na jejich výsledku jsou povaha a život dítěte přímo závislé. Hlavní je, aby orientace na duchovní hodnoty byla vždy větší než cokoli jiného.

Osud a charakter příštího dítěte se formují v informačně energetickém poli rodičů již před jeho početím. V okamžiku, kdy je dítě počato, jeho charakter a osud již jsou na světě a určují jeho další vývoj, takže pokud se rodičů zmocní pochybnost, zda dítě vůbec chtějí a potřebují, dochází k útoku na tyto struktury, k jejich deformaci, a dokonce k částečnému zničení. Mimořádně nepříznivě struktury pole příštího dítěte ovlivňuje nesmlouvavé plánování jeho pohlaví, přílišné lpění některého z rodičů na tom, že to bude právě holčička, nebo chlapeček. Dokonce i prosté pochyby, zda dítě chceme, či ne, nemluvě o pokusech zbavit se ho, je aktem ničení jeho osudu, štěstí, zdraví, struktur kontaktů a sounáležitosti s jinými lidmi.

Tak to jsem neměla číst :kapitulation: Nebo naopak měla...(?)
Každopádně i tobě díky za příspěvek, Anno :storstark:

Lú, klídek. Silní jdinci i tohle přežijou, podívej třeba na mne :D:D:D
A takových nás tu je :supr:;)
Nakonec nevybrali jsme si to/takové rodče/takové podmínky zrození jen tak náááhodu, žejo :jojo::par:

Já vím :dudlik: Ale někdy si říkám, že si ty duše asi pořádně přihnuly, než na to vlítly :D

Johana50 napsal(a):

Wiki napsal(a):

Aha...to pak jo. Budí to moji zvědavost hodně.
Ještě - přemýšlím jak může cizí člověk- lidé  "sehrát" a napojit se na moji rodinu, neznajíce ji,  když jim nebudu schopna poskytnout veškerou součinnost, ne ve smyslu zatvrzení se vůči RK, ale ve smyslu neznalosti. Popř. budu informovat, ale může je to zavést jinam...mohou se napojit jen na můj úhel pohledu. ..a ne na skutečnost.
Tuším, že to bude jinak, ale nedovedu si to představit a taky pochopím, že nikdi nebude ochoten mi tyto informace poskytnout...

No to právě vůbec není potřeba, nějakých konkrétních info předem... a ani tvoje součinnost,
protože  se jedná o napojení na CELÝ rodinný systém, nejen na tvou maličkost :)

O regresní terapii  víš jak funguje? Zkusila jsi to někdy?

Při regresní terapii taky  nepředáváš  terapeutovi ( mediátorovi) předem rozsáhlé konkrétní informace nebo vzpomínky a funguje to na principu napojení na energitecké ( paměťové) pole pacienta .... RK je stejný princip.
Terapeut RK je mimořádně senzitivní psycholog,  stejně jako je tomu u regresních terapeutů.
RK mimoto pracují se vzorci chování, které jsou jasně dané a psychologií definované a prozkoumané a opakují se v mnoha různorodých rodinách.

týý jóo, takže jim to nemůžu kazit svým absolutním zapomněním a tupostí. :D
Johano, děkuji za trpělivost s mou infovzdorností :D
Měla jsem vážnou obavu o terapeuta, pakliže bych mu příkladně já neposkytla potřebné a relevantní informace (o rodině, jejich náhledech, situacích), a tak bych zhatila celé jeho snažení a já vyšla z celého skupinového úsilí nedotčená...:lol:
Tak nějak jsem si to promítla bleskem v hlavě.
No dobře, je to jinak...hmm...vážně zajímavé. To se musí zažít. Ovšem šla bych tam v tuto chvíli jen ze zvědavosti, což tuším, že není dobře. :rolleyes:
Náááhodou  :vissla: by se mohlo něco objevit, to je docela možné. je to pokušení...

Wiki, nemáš zač, já myslím, že tvoje infovzdornost je ještě naprosto v normě  :lol:

V případě, že se chceš zúčastnit , tak při RK máš výhodu , že můžeš být jen pozorovatelem a nestavět svou vlastní konstelaci, dokud nenadejde ten správný čas.
Přesto si můžeš spoustu osobních informací odnést i jako pozorovatel. Někdy je to i legrace k popukání, někdy drama a slzavé údolí..... ale v každém případě bych řekla , že tady platí: práce hrou :) Není třeba se ničeho obávat.

Lúthien napsal(a):

Já vím :dudlik: Ale někdy si říkám, že si ty duše asi pořádně přihnuly, než na to vlítly :D

:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::supr:
Kdo ví.... často to tak vypadá :lol:

Dusička napsal(a):

Ištar - já nevím, nemyslím,že by mamka byla stejná jako babička. Ale mamka byla zase nechtěné dítě, tak proto je jiná než bab. A jestli já jsem jako máma - vzorec chování, někdo jo někdy ne

Dusi, tak jsem to ani nemyslela, že by byla dcera jako přes kopírák :D. Chtěla jsem jen upozornit, že některé problémy, které se u člověka vyskytují, se mohou tahnout po ženské linii z generace na generaci a pokud člověk má možnost a začne pídit po kořenech svých problémů, je to jedna z nitek, která se dá uchopit..... :). Indicií je mnoho.....

Ištar - já vím, jak si to myslela :pussa:
Třeba manžel - syn. Ty mi přijdou stejný. Stejný podle mě nelogické myšlení, kluk měl diagnozu porucha pozornosti, hypoaktivita, a dr říkal,že je to dědičný, a že se s tím až tak moc nedá dělat, že z toho vyroste. A v dospělosti normálně funguje. U kluka jsem to zachytiila a lepší se rok od roka. Je mu 14náct a je ok. Sice o sobě říká, že je jiný než ostatní, ale naučila jsem ho učit, chválit ho, aby neměl nízké sebevědomí.
A manžel? To právě myslím, že ho doma stále schazovali , takže má ted problém sám se sebou.
Takže dle mého - dědičné poruchy, nemusí se dědit z generace na geeraci,pokud se zachytí.
Ale např cukrovka to nevím, jestli se to dá

IŠTAR napsal(a):

Ano, plánování pohlaví a nedej bůh i slzy nad tím, že dítko není vysněná holčička/chlapeček, nýbrž opačné pohlaví dokáže vytvářet v miminku již hezké prográmky, které jim pěkně ničí život. Kdykoliv slyším další maminu, že teda oplakala to, že to nebude její vysněná holčička, ale kluk, tak mám chuť je vzít palicí po hlavě.

Ted je to zajimave :) Na jednu stranu tvrdis, ze oplakani opacneho pohlavi dokaze vytvorit "programky" a pokud maminku za to oplakani ztluces ( palici po hlave ) jake programky se vytvori tomu nenarozenemu drobecku ? To by me docela zajimalo :)

Jinak k tematu : Dedicnost, nebo-li genetika je snad nejtajemnejsi oblast a je zbytecne do ni pronikat. Pokud neco vymyslite, dejte mi vedet do SZ.

Morphe, ale no tak, že zrovna ty to bereš všechno do slova a do písmene. :vissla:. Zrovna ty :P. Nežer to tak, stejně jsme jenom hromada nicků :dudlik::cool:

Istar, neber me vazne :P Vsak me znas, to ja psal jako legraci :)

Stejne, kdyz se zamyslim, co by se stalo, kdyby ona maminka dostala kladivkem po hlave, co by se asi delo. Spustila by se takova zvlastni reakce :) Budouci maminka by se skacela na zem, pokud by to s miminkem ciste nahodou prezila, dotycnou by zazalovala za ublizeni na zdravi, takze sok z rany + neustale tahanice po soudech a miminko v brisku to by chudinka melo takovy maglajs, ze by se narodilo prinejsmensim hyperaktivni a to prosim pekne pocatek toho vseho by byl zabranit zrejme te hyperaktivite :)

K plevelení se nepřidávám. Pac a pusu :tesi:

Pandorraa napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Já vím :dudlik: Ale někdy si říkám, že si ty duše asi pořádně přihnuly, než na to vlítly :D

:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::supr:
Kdo ví.... často to tak vypadá :lol:

Některejm možná nic jinýho nezbylo :cool::lol::lol:

morpheus napsal(a):

Istar, neber me vazne :P Vsak me znas, to ja psal jako legraci :)

Stejne, kdyz se zamyslim, co by se stalo, kdyby ona maminka dostala kladivkem po hlave, co by se asi delo. Spustila by se takova zvlastni reakce :) Budouci maminka by se skacela na zem, pokud by to s miminkem ciste nahodou prezila, dotycnou by zazalovala za ublizeni na zdravi, takze sok z rany + neustale tahanice po soudech a miminko v brisku to by chudinka melo takovy maglajs, ze by se narodilo prinejsmensim hyperaktivni a to prosim pekne pocatek toho vseho by byl zabranit zrejme te hyperaktivite :)

tak z tohodle bych se bála dělat legraci. Znám manžele, že chlap zmlátil těhotnou manželku a ta porodila postižené dítě.

Dusicko, michas hrusky s jabkama. Precti si prosim poslednich 5 prispevku jeste jednou :)

morpheus napsal(a):

Dusicko, michas hrusky s jabkama. Precti si prosim poslednich 5 prispevku jeste jednou :)

Ale hrušky a jablka jsou podzimní ovoce a rostou na stromě ne?

Jinak si myslím, že určitě na tom něco je.
Proč by se  třeba říkalo těhotné,neponocuj, nebo až se narodí dítko bude ponocovat? (nevím, jestli to má souvislost, ale já chodila spát včas a děti mi v noci spali)
Nebreč - budeš mít uplakaný dítě. Brečela jsem při prvním těhu - kluk byl uplakaný, při druhém těhot. jsem byla ok, kluk byl ok, při třetím jsem byla uplně psychicky vyčerpaná a lítostivá - holka přes den na :dumbom:
Určitě to spojitost má.
Takže všechno se vším souvisí. Jenže mi nevíme a ani netušíme jak dokonale.
Ištar to napsala obrazně,že by klepla ženskou která obrečí jiné pohlaví. Taky se mi to nelíbí. Prostě co se má narodit se narodí, hlavně že dítko je zdravé.

A třeba ty nemoce který se dědí z generaci na generaci je už zakodovaná. Zázrak přírody? Vždyt jakože může plod sám od sebe se vytvořit a být takhle dokonalý jak je? Nedokážeme to změnit. Dokážeme změnit uspořádaní chromozonu nebo čeho tak aby se dítě nenarodilo z dědičnou nemocí? Podle mě to je daný. Proč je to daný? Kdo to tak zařídil, nařídil?
Můžeme změnit chování, myšlení, výchovu, ale geny nezměníme.

dusička napsal(a):

Ale např cukrovka to nevím, jestli se to dá

Moje vlastní zkušenost: cukrovka není žádná dědičná nemoc. Dědičné jsou programy chování, které k ní vedou: neschopnost přijímat lásku, nepokora, nekázeň, tvrdohlavá zabejčilost, tupost a sebedestrukce. Obvzlášť to poslední je dost výživný a dost blbě se to zastavuje. Jde to jen za předpokladu, že postižený skloní hlavu a uvědomí si, co všechno svým rodičům UKRADL - jejich zodpovědnost, jejich důstojnost....
Zní to tvrdě, ale je to tak! Vymlouvat se tu na nějakou dědičnost není ale vůbec na místě.
Když mi to došlo a HOOOODNĚ jsem se ukáznila, hodnoty mi klesly k normálu. Jinak se můžu cpát práškama horem dolem a je to k ničemu. Mimochodem, lékaři pořádně nevědí, jak vlastně cukrovku léčit, takže se někdy stává - řekla bych že velmi často - že pacient neumírá na cukrovku, ale na její léčbu...

lupina montana napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Lúthien napsal(a):

Já vím :dudlik: Ale někdy si říkám, že si ty duše asi pořádně přihnuly, než na to vlítly :D

:lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::supr:
Kdo ví.... často to tak vypadá :lol:

Některejm možná nic jinýho nezbylo :cool::lol::lol:

:jojo: A takových je tu obvzláště v této době většina :jojo:

Je fakt, že mému švagrovi zjistili cukrovi v 25letech. Nepracovala mu vůbec slinivka (po nikom je nezdědil). řekli mu,že to může být psychického původu ale taky proto,že v dětství byl hodně nemocný, bral tetracyklin a ten tělo zničil. (ted už švára normálně funguje, má novou slinivku) ale neštěstí. Neuměl si sám pomoc, nepoznal na sobě přicházející záchvat. Ségra ho chodila stále kontrolovat, jestli mu má dát napít coly. Nepomohlo ani časté měření.
Dědičné - já měla spíš na mysli. Mám známou, od dětství měla silnou cukrovku, porodila dva syny a prý se cukrovku dědí na stejné pohlaví. Nevím.
To je to samé, jak jsem slyšela o rakovině. Ta se dědí ob generaci. Ale můžou to být jen kecy. Jedna paní povídala bla bla bla.

dusička napsal(a):

Jinak si myslím, že určitě na tom něco je.
Proč by se  třeba říkalo těhotné,neponocuj, nebo až se narodí dítko bude ponocovat? (nevím, jestli to má souvislost, ale já chodila spát včas a děti mi v noci spali)
Nebreč - budeš mít uplakaný dítě. Brečela jsem při prvním těhu - kluk byl uplakaný, při druhém těhot. jsem byla ok, kluk byl ok, při třetím jsem byla uplně psychicky vyčerpaná a lítostivá - holka přes den na :dumbom:
Určitě to spojitost má.
.

Tak to já jsem v tomto zas naprosto opačný případ: Obě těhotenství jsem byla velmi spokojená, klidná a spavá, spala jsem klidně 10- 12 hodin denně. A narodili se mi temperamentní nespavci,, kteří mě budili tak 5krát za noc minimálně. Jsou dva a čtvrt roku po sobě, takže výživné to bylo, když se s buzením střídali a já byla  10* za noc vzhůru - po několik let.
Pak jsem se od mamky dozvěděla, že já byla v miminkkovském věku a batolecím taky nespavec, ségra to samé, a určitou nespavost máme v rodině - má s tím problém mamka i táta.... mě to vychází spíš tedy na tu genetiku...

Takže - zkušenosti s tímto jsou asi různé...

Je já prý jsem byla hodná v miminkovským,batolecím a předškolním věku. Manžel taktéž. Tak jaktože Marky je poděs? Mamka když jí hlídá, tak říká, že zlobí 10xvíc než já. Ale je fakt, že je to možná i dnešní dobou. Maj tolika věcí na zkoumání tak nevědí co dřív a vydrží u všeho pár minut. Jenže ta genetika nemusí být jen daná od rodičů, ale i z nějakého levého kolena. Když mám každý dítko jiný. :tesi:

dusička napsal(a):

Je já prý jsem byla hodná v miminkovským,batolecím a předškolním věku. Manžel taktéž. Tak jaktože Marky je poděs? Mamka když jí hlídá, tak říká, že zlobí 10xvíc než já. Ale je fakt, že je to možná i dnešní dobou. Maj tolika věcí na zkoumání tak nevědí co dřív a vydrží u všeho pár minut. Jenže ta genetika nemusí být jen daná od rodičů, ale i z nějakého levého kolena. Když mám každý dítko jiný. :tesi:

S tím (vytučněným) naprosto souhlasím: Mám 2 děti, které jsou snad ve všem naprosto rozdílné. Kdybych si nebyla na 100% jistá, že jsou "z jednoho hnízda" (:D ) , tak tomu snad ani nevěřím. :lol:
Ovšem - v obou dětech nás (mě a manžela, a další naše předky) i přesto jasně poznávám: jen každé z našich dětí dostalo jinou kombinaci našich genů.
Je to pro mě poučné a leckdy i zábavné, ty vlivy genetiky sledovat ve vlastní rodině....

Přesně tak :jojo:
My to máme v rodině tak moc pomíchaný. Třeba já se ségrou jsme uplně odlišný, já světlovasá, ona tmavovláska, rodiče oba hnědovlasý. Legrace je že já jsem po babičce (z otcovy strany) a po dědovi ( z matčiny strany) a ségra je po babičce (z matčiny strany) a po dědovy (z otcovy strany) a ani jedna nejsme podobná - myslím vizáží rodičům :dumbom:

A podle mě to jsou prostě geny, smíchaj se, a jestliže je dědičná nemoc, tak to jsou geny . Nebo ne? Já myslela, že prostě už se s tím dítko narodí. Nechápu Pandoru, jak myslí dědičné vzorce chování. Jak může mimino ovlivnit ty dědičné vzorce chování a nenarodit s dědičnou nemocí?

dusička: Mamka když jí hlídá, tak říká, že zlobí 10xvíc než já.

Uvědom si, že mamka už je snad taky o generaci starší, tím i unavenější, s jiným pohledem na svět než ve svých 30ti... :)

Tercila napsal(a):

dusička: Mamka když jí hlídá, tak říká, že zlobí 10xvíc než já.

Uvědom si, že mamka už je snad taky o generaci starší, tím i unavenější, s jiným pohledem na svět než ve svých 30ti... :)

Terci já vím, ale ona chvíli neposedí, my prý byli klidnější, já to vidím,kluci byli taky klidnější

dusička napsal(a):

Přesně tak :jojo:
My to máme v rodině tak moc pomíchaný. Třeba já se ségrou jsme uplně odlišný, já světlovasá, ona tmavovláska, rodiče oba hnědovlasý. Legrace je že já jsem po babičce (z otcovy strany) a po dědovi ( z matčiny strany) a ségra je po babičce (z matčiny strany) a po dědovy (z otcovy strany) a ani jedna nejsme podobná - myslím vizáží rodičům :dumbom:

Tos mi připomněla jednu příhodu, co mi vyprávěla kdysi má tchýně:
Měla 3 syny: nejstarší byl celá ona, prostřední byl "celej děda pražskej" a nejmladší byl po tátovi. Kluci úplně každý jiný, postavou i v obličeji...
Když s nimi byla jednou u doktora, ten doktor se potutelně usmíval a dovolil si poznámku:" Paní, ti kluci nejsou jednoho táty, že? "
Má tchýně bývala dost od rány, no, myslím, že měl pak doktor dost co  dělat, aby mu za takovou urážku jednu neflákla....   :lol: 

To bylo jen takové malá é :offtopic: k tématu dědičnosti trochu jinak....

Bloss :lol:
a ty si zas připomněla mě.
Staršího kluka mám coby svobodná matka, biol. otec ho nikdy neviděl ani kluk jeho. S mladším synem jsou od sebe o tři roky. Byli jsme jednou celá rodina na výletě, klukům bylo tak 8 a 5 let - a jedna pani na staršího - tedy ty si celej táta :jojo: A tohle je taky tak trochu :offtopic: k dědičnosti

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Ale např cukrovka to nevím, jestli se to dá

Dědičné jsou programy chování, které k ní vedou: neschopnost přijímat lásku, nepokora, nekázeň, tvrdohlavá zabejčilost, tupost a sebedestrukce.

Je fakt, ze pokud to nesmrdi pruserem, tak do toho nejdu, takze mam nabeh na diabetes, kdyz si libuju s sebedestrukci ?

Pandorraa: Dědičné jsou programy chování, které k ní vedou: neschopnost přijímat lásku, nepokora, nekázeň, tvrdohlavá zabejčilost, tupost a sebedestrukce.

Bože můj :( :/

morpheus napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Ale např cukrovka to nevím, jestli se to dá

Dědičné jsou programy chování, které k ní vedou: neschopnost přijímat lásku, nepokora, nekázeň, tvrdohlavá zabejčilost, tupost a sebedestrukce.

Je fakt, ze pokud to nesmrdi pruserem, tak do toho nejdu, takze mam nabeh na diabetes, kdyz si libuju s sebedestrukci ?

Morphe, to záleží na tom, jak vou sebedestrukci manifestuješ v reále ;)
Pokud například stres a nespokojenost řešíš s hlavu v ledničce, libuješ si v sladkostech, alkoholu, nebo například moc pracuješ, ponocuješ a jíš velmi nepravidelně, nemáš žádnou životsprávu a pohyb, neposloucháš své tělo, tlačíš věci silou a děláš velká ramena, neumíš se podělit o starosti a o radosti, razíš heslo: já sám, já sám všechno vím  a udělám nejlíp a jedině správně, nikoho nepotřebnuju, protože jen já jsem ten jediný zodpovědný...tak asi ano. Těch kombinací existuje samozřejmě x a bylo by to na delší povídání.
Nejhorší na tom všem je, že to všechno tě může dohnat i poté, co se sebou uděláš hodně práce a svoje chování změníš. Pravdou ale je, že většinou to funguje opačně: nejdřív tě to "doběhne" a pak změníš své chování, protože ti stejně nic jiného nezbyde....
Prostě všechno se vším souvisí a nikdo z nás jen tak mírnyx týrnyx nedědí nějaké geny, které by mu chudákovi nepatřily... Všichni máme v sobě totéž jen v jiném poměru a jinak namixované a záleží hlavně na nás, co se "probudí" a co bude dál klidně "spát".

dusička napsal(a):

Nechápu Pandoru, jak myslí dědičné vzorce chování. Jak může mimino ovlivnit ty dědičné vzorce chování a nenarodit s dědičnou nemocí?

Dušičko, nechci se tě nijak dotknout, ale jsi na duchovním foru, to znamená, že zde nevystačíš nejen s gymnaziálními znalostmi genetiky, ale ani s vysokoškolskými.
Zde se prostě na danou problematiku díváme z jiného úhlu pohledu, vycházíme ze zcela jiných poznatků a zkušeností  než které učí oficiální lékařská věda. Je pochopitelně pouze na tobě, zda se chceš na věc podívat stejně a tak ji poznat i jinak, než je doposud obvyklé. Pokud ano, musíš se seznámit s úplně jiným pohledem na lidské bytí, abys pochopila, co tu říkám. Pokud ne, nemůžeš mi samozřejmě rozumět a není to nic proti ničemu.
Každý člověk má jiný pohled na svět, jiné zkušenosti a jiné penzum znalostí, věří něčemu jinému a podle toho pak žije.
A tak to prostě je :jojo:

Pandor - jasně že chci, ale prostě nevím, jak jiný úhel si představit. Ano, máme tři schránky - duši, tělo, a pudovou schránku. Duše se dostává do těla, takže to tělo se skládá z genů, z dědičných genů. Ale stále nechápu ty vzorce. Ano, vzorce chování ano, ale změnu dědičných vzorců (ty genetický) to by jedině duše je mohla nějak ovlivnit. Ale jak?

dusička napsal(a):

Pandor - jasně že chci, ale prostě nevím, jak jiný úhel si představit. Ano, máme tři schránky - duši, tělo, a pudovou schránku. Duše se dostává do těla, takže to tělo se skládá z genů, z dědičných genů. Ale stále nechápu ty vzorce. Ano, vzorce chování ano, ale změnu dědičných vzorců (ty genetický) to by jedině duše je mohla nějak ovlivnit. Ale jak?

Já se přiznám, že skutečně nevím, jak ti to vysvětlit.... možná je to tím, že momentálně řeším jiné věci.

Ale zkusme se vrátit k té cukrovce - děti dvou rodičů mají téměř stejnou genetickou výbavu, jsou součástí stejné rodové linie.... Přesto jedno onemocní, druhé ne.... každé má totiž jinou lekci, se kterou jde jeho duše do těla a každé ji nějak jinak zvládá. Jedno "zdědí" sebedestrukční vzorec chování matky, která má pocit, že všechno musí zařídit sama, protože ten její je takový roztomilý trouba a nezařídil by to tak dokonale jako ona. Druhé dítě se chová stejně jako ten "roztomilý trouba", který funguje v klidu a bez stresu, neřeší nepodstatné vci a klidně se "veze". Taky proč by ne, to by fakt musel být trouba, aby se snažil, když nemusí :D

Víš, osobně si myslím, že tyhle věci jsou dost citlivé a je tu mnoho lidí, kteří nerozdýchají například představu, že i "dědičné" choroby mohou být "daní" za "rodový vzorec chování". A že někdo z nově příchozích na svět se dobrovolně rozhodl tu "daň" zaplatit za celý rod, aby srovnal jeho karmu a sám sebe tak duchovně posunul o mnoho mnoho inkarnací.
Pro materialistu je život, který žije tady a teď, tím jediným bohatstvím, které má, je to pochopitelené, že tohle nechápe a chápat nechce. Naproti tomu někdo, kdo tuhle lekci vnímá jen jako jednu z mnoha, dokáže postihnout i jiné souvislosti.

Nu a nakonec, když to vezmu i čistě materialisticky, osobně si myslím, že například Reavenův metabolický syndrom X se spíš vyvinul v rodech, které svou urputností a snahou o přežití zdolaly mor i choleru, než v rodech, kde se jejich členové hroutili při každé nepříjemnosti...... Jen blbý je, že dnes, v době supermarketů na každém rohu, je tahle  schopnost organismu dost na pykaču, víceméně tělu spíš na škodu než k užitku.... Stejně tak jako zatvrzelost a urputnost. Dnes už doufejme není třeba ji manifestovat na každém kroku, aby jedinec přežil. Myslím, že jako společnost jsme už opravdu dál, než ve starověku nebo středověku :D

dusička napsal(a):

Pandor - jasně že chci, ale prostě nevím, jak jiný úhel si představit. Ano, máme tři schránky - duši, tělo, a pudovou schránku. Duše se dostává do těla, takže to tělo se skládá z genů, z dědičných genů. Ale stále nechápu ty vzorce. Ano, vzorce chování ano, ale změnu dědičných vzorců (ty genetický) to by jedině duše je mohla nějak ovlivnit. Ale jak?

Já se učila, všude, že se dědí dispozice, tedy sklony k.... něčemu - některé choroby jsou přímo dědičné, přenáší je třeba matka na syna apod. Ale ty nemoci, o kterých zde mluvíme, ty se nedědí. Dědí se jen dispozice a na tom samotném čověku je, jak se s nimi vyrovná. Jestli je dokaáže nějak usměrnit, rozptýlit, paralyzovat (nevím jak),a nebo poskytne živnou půdu pro manifestaci choroby.
Cukrovka, rakovina, alokoholismus -  nedědí se ob generaci. Ano, může ob generaci zmanifestovat - to ano.
Dědičná je hemofilie. Ženy ji přenáší, babička - matka - dcera - atd..muži jí onemocní. Ženy málokdy.

Ale jsme na duchovním..takže..

proto svojí duševní, duchovní prací můžeme ovlivnit spoustu věcí, můžeme rozetnout rodové vzorce chování, k nimž třeba máme dispozici. Ale tím, že pochopím celé to kolo, karmu, můžu rodové prokletí (např. vzorce chování), ačkoliv mám k němu také ty samé dispozice jako moji předkové, rozetnout a ukončit. Příkladně odpuštěním, pochopením, neoplácením. Záleží na síle a schopnostech samotného jedince. Toto třeba  je pro mě důležítý prvek poznání v duchovní oblasti.