Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?


   Veľmi jednoducho! Zmenou intenzity vesmírneho žiarenia! Predstavme si určitý elektrický spotrebič, ktorý funguje na 220 voltov. Čo sa s ním stane, ak ho pripojíme  na 380 voltov? Zhorí! Bude zničený!

   No a presne toto isté sa stane s pozemským ľudstvom, ktoré až doteraz žilo v určitom nižšom frekvenčnom napätí vesmírneho žiarenia. Nízkofrekvenčnosť tohto typu vesmírneho žiarenia ľuďom dovoľovala jednať v slobodnej vôli a to buď dobrým, alebo zlým spôsobom.

   Teraz však dochádza k rozhodujúcej zmene! Celé univerzum bude totiž posunuté na novú, vyššiu úroveň a to tak, že sa zvýši intenzita žiarenia. V praxi to bude znamenať, že všetky pomyselné elektrické spotrebiče, životne závislé na tomto type žiarenia, čiže ľudia, ktorí včas a vedome nepracovali na svojom osobnostnom pretransformovaní sa z 220 voltov na 320, všetky tieto spotrebiče v postupne zvyšujúcom sa tlaku jednoducho zhoria. V zvyšujúcom sa napätí a tlaku začne ako prvá kolabovať a vypovedať tá najjemnejšia a tým najzraniteľnejšia súčasť spomínaných spotrebičov a síce, mozog pozemských ľudí!

   Povedzme si to otvorene: Ľudia sa zbláznia! Ich vnútorný život, ich myslenie a cítenie nastavené na doterajší, nižší štandard vesmírne žiarenia skolabuje. Skolabuje, lebo jednoducho nevydrží a neunesie zvýšené nároky na čistotu a ušľachtilosť ľudského vnútorného života! Na čistotu a ušľachtilosť ľudského cítenia a myslenia!

   O tejto nevyhnutnosti nám bolo rôznymi spôsobmi a rôznymi formami hovorené po celé tisícročia, takže dnes nemôže nikto povedať, že by nevedel o nárokoch Stvoriteľa na pravé človečenstvo. Lebo odolať novému typu vesmírneho žiarenia a prežiť v nových, zmenených podmienkach na Zemi budú môcť iba praví ľudia! Ľudia čistí, dobrí, nesebeckí a vzájomne si pomáhajúci!

   V tejto chvíli je preto ku všetkým volané: Udržujte krb svojich myšlienok čistý! Bdejte nad ušľachtilosťou a čistotou svojho cítenia a myslenia! Nie je to iba dobrá rada! Nie je to iba tá najlepšia rada, aká len môže v tejto chvíli jestvovať! Je to otázka prežitia!

   Ak by ľudia žili v čistote a ušľachtilosti svojho cítenia a myslenia, ak by žili vo vzájomnej úcte, spolupatričnosti, pomoci a podpore tak, ako k tomu boli Stvoriteľom rôznymi formami a spôsobmi po celé tisícročia neustále trpezlivo nabádaní, prijali by to, čo prichádza a o čom už dávno vieme, že to raz muselo prísť s radosťou. S veľkou radosťou, pretože prichádzajúca zvýšená sila by v nich iba posilnila všetko to dobré, krásne a ušľachtilé, čím vnútorne už dávno žili a úplne všetko, v ľudskom vnútri, ale i navonok, v našom každodennom pozemskom živote by rozkvitlo do neuveriteľnej nádhery a dokonalosti. Svet by sa stal rajskou záhradou! Nie obrazne, ale doslovne!

   Ľudstvo však nežije v ušľachtilosti svojho cítenia  a myslenia! Ľudstvo ignorovalo tisícročné trpezlivé upozorňovanie na túto nevyhnutnosť! Ľudstvo žije stále iba vo vnútornej špine, nízkosti, povrchnosti, plytkosti, egoizme a skazenosti!

   Stavu kvality myšlienkového a citového života väčšiny obyvateľov našej planéty plne zodpovedá vonkajší, každodenný život. Život plný lží, povrchnosti, nepoctivosti, nespravodlivosti, chamtivosti, sebectva, závisti, zmyselnosti, neúcty ľudí k ľuďom, ignorovania pravých hodnôt a mnohého iného.

   Žiaľ, za takejto situácie bude musieť byť náhle zvýšenie frekvencie vesmírneho žiarenia pre pozemské ľudstvo katastrofou! Bude to jeho súdom! Súdom, v ktorom pod tlakom žiarenia Svetla rozhodne každý sám o sebe a to prostredníctvom kvality svojho súčasného, vnútorného života. Prostredníctvom kvality svojho cítenia a myslenia!

   Dobre si preto zapamätajme, že jediná rada, cennejšia nad zlato v tejto situácii znie: Udržujte krb svojich myšlienok čistým! Bdejte nad čistotou a ušľachtilosťou svojho cítenia a myslenia! V nadchádzajúcich dňoch je totiž v tomto jedinom pre každého z nás skryté buď naše ďalšie bytie, alebo naša definitívna záhuba! Záhuba nie len pozemská, ale aj duchovná!

herman, spolupracovník časopisu „Pre Slovensko“

Hermane, nech toho. :skurt: Předkládáš místo vědění demagogii a místo láskyplného slova strach, když už ne rovnou výhrůžky.
Nezachraňuj lidstvo, nejsi za něj zodpovědný.
Zachraň sebe, z toho bude mít Bůh větší radost :jojo: .

Largo,
víš, kdy sem Herman přestane dávat svá kázání? Až nikdo nebude odepisovat a nikdo je nebude číst :jojo:

Largo,
ještě mě napadlo zadostiučinění: pokud bude Herman jen kázat a nepodívá se na svoje "hovínka" bude vyškvařenej jako první :lol:

Bohužel, Tulipku, ani tehdy ne. Herman své pamflety (jinak se tomu nedá říct) totiž rozesílá na všechna duchovně orientovaná veřejná fora, kam se lze přihlásit. Nejsme jediní. Zkrátka čas od času vyplodí takovýhle článek. Což on chápe jako umělecky zabarvenou záslužnou práci pro lidstvo. Raději by nežral, ale nějaký comp, na němž by mohl takovýmto způsobem "tvořit", vždycky bude mít, aby se tímto způsobem realizoval. A pak ten svůj výtvor rozhodí do všech světových stran, kam jen to je možné.

Nu.., Herman zkrátka po větru rozesílá spam. A to je všechno. Nic víc za tím nehledejme.

herman napsal(a):

Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?

   Dobre si preto zapamätajme, že jediná rada, cennejšia nad zlato v tejto situácii znie: Udržujte krb svojich myšlienok čistým! Bdejte nad čistotou a ušľachtilosťou svojho cítenia a myslenia! V nadchádzajúcich dňoch je totiž v tomto jedinom pre každého z nás skryté buď naše ďalšie bytie, alebo naša definitívna záhuba! Záhuba nie len pozemská, ale aj duchovná!

herman, spolupracovník časopisu „Pre Slovensko“

:jojo::jojo::jojo:
Hermane, máš tam chybu. Správně to zní:
UdrzujME krb svojich myšlienok čistým. ... :D
Neboť když si každý z nás VČETNĚ TEBE zameteme nejdříve před vlastním prahem, nebude už třeba zametat jinde, neboť všude bude čisto. :D

Ale Herman je přesvědčen, že sám to dělá. A jestliže snad ještě nějaká "nepatrná šmouha" na něm zbývá, jak kazatel Savonarola ji překřičí svou vůlí a hřímá do celého světa nesmiřitelnou odplatu Boží, neboť ji cítí v zátylku, kterak se na něj pozvolna snáší.

A bude hůř, Hermánku. Dostihne Tě a celého sežehne v plamenech. Protože jak sám jiným měříš, tak i Tobě (při posledním soudu) bude měřeno.

Hermane, ty kecko, a kdo nám tady psal osvém pohledu na svět o  "kultu zmyselnosti, nahoty " o  "priťahování zmyselných, chlipných a nečistých pohľadov mužov" ?

Nikdo jiný, než ty tady takto svět nevidí. My vidíme krásná zdravá sexy těla, mladé lidi , lásku atd - podle toho jak jsme u toho tenkrát reagovali.
Jak TY tedy udržuješ ten krb svých myšlenek - jak žádáš po nás - čistých?

Tohle je až posedlost změnou světa -  samozvaným povolaným géniem

Lidicky proc vubec na hermana reagujete? 

Chapete to ,chapete se?

Aby ses měla čemu divit, přece. :D
On sem stejně nepřijde, dokud nevytvoří další pamflet.
A až jej sepíše, založí další téma, v němž ho uvede.
My se tu mezitím budeme bavit na jeho účet. :dumbom:

Ale ja nerekla ze se divim. :sjuk:


  "My se tu mezitím budeme bavit na jeho účet. "

Proc to rikas? Ty jenz mluvis o lasce a o tom, jak cloveku poslat pozehnani,lasku a pochopeni.

Protože Herman je bývalý inkvizitor.
A zaplať pánbu, církev už nemá moc.
Kdyby ji totiž měla, už bychom dávno
všichni hořeli na hranici.
A proto necítím ani nepatrný záchvěv
výčitek svědomí.
Přímo tady mohu veřejně prohlásit,
budu si z něj dál dělat srandu,
dokud sem tyhle cancy bude uvádět.

Crabat napsal(a):

Protože Herman je bývalý inkvizitor.
A zaplať pánbu, církev už nemá moc.
Kdyby ji totiž měla, už bychom dávno
všichni hořeli na hranici.
A proto necítím ani nepatrný záchvěv
výčitek svědomí.
Přímo tady mohu veřejně prohlásit,
budu si z něj dál dělat srandu,
dokud sem tyhle cancy bude uvádět.

No a co ?
Co takhle vylecit ten problem nejprve v sobe Crabate?!
Coz takhle prakticky zit ho'oponopono o kterem tu teoreticky mluvis? :)

Ptam se zda vis a chapes napriklad Ty,sam sebe -proc tohle mas za potrebi delat si srandu a reagovat tak jak regujes.
Co v Tobe -ve Vas tohle evokuje?

A co Tvoje nitro, Hir, to s Hermanem ladí?..
Že mi tu nabízíš takové možnosti
mého psychického uzdravení.
Jako že bych to udělal kvůli Tobě?
Protože kvůli němu něco podobného
udělat odmítám. :reta:

Crabat napsal(a):

A co Tvoje nitro, Hir, to s Hermanem ladí?..
Že mi tu nabízíš takové možnosti
mého psychického uzdravení.
Jako že bych to udělal kvůli Tobě?
Protože kvůli němu něco podobného
udělat odmítám. :reta:

Coz to za podivnou otazku priteli. ?
Ty jsi me nitro stale nerozpoznal?

Kvuli nikomu nic delat totiz vubec nepotrebujes,ale kvuli sobe ano. :jojo:

No nic Crabate,prisla jsem rict co vidim a co me spontanne prislo na jazyk.
Ty a kazdy necht si s tim co rikam poradi jak chce. Neni treba se na neco ptat me (viz Tve otazniky) :)

Ale kdybys Ty opustila svou větévku,
přísahám, že na tom začnu makat,
ani na okamžik nezaváhám. :godlike:
Co říkáš.., nezkusíme to?

Vetevku opustim hned v ten okamzik kdy se Tva iluze rozplyne.  :D
Jak lehke a tezke zaroven.   :)
Zlom vaz  :pussa:

Crabe, ztrácíš akorát čas, který můžeš věnovat něčemu (někomu) jinému, kdo o to bude stát :)

Kdyz ho venuje sobe,pak to snad ztrata casu neni Kaliku (muj nazor) :)

Herman asi čepuje něco hodně dobrého, že je vás tady tolik a v tak veselé náladě :D  Koukám Majkafa si dala říct, Crabat se pěkně rozšoupnul a Hirondel je dokonce na větvi :lol:

Ano, je tu veselo. A takhle já dnes už beru příspěvky Hermanna.
Je to taková odreagovávačka. Ahój, jak se máš, pojď si dát drink. :storstark:
Jeho totiž nelze brát vážně, když sám se tak nebere.
Plodí tyhle absurdity a nikdy se nezamyslí nad sebou.
Je přímo ukázkový exemplář, jak se duchovno pojímat nemá.
A když nemá a sám se vážně nebere, jelikož u toho zkrátka nepřemýšlí,
pak nechť jeho traktáty poslouží alespoň jako kulisa k dobré zábavě.

Vlastně jsme jeho dílo povýšili na jakési varietní číslo.
Na pozadí jeho tvorby se tu budeme setkávat, popíjet, bavit se, smát.
Co víc by si mohl přát takový umělec, ne-li, aby pobavil své bližní. ;)
Myslím, že je to spravedlivý a vhodně volený přístup.
Proč bychom ho měli mazat jako spam nebo se pohoršovat jeho řečmi?
Ne, Hermann v sobě obnáší tvůrčí aspekt ducha
a my to zde dokážeme náležitě ocenit.

Tak tedy přípitek, prosím. :storstark: :storstark: :storstark:

Crabat napsal(a):

Vlastně jsme jeho dílo povýšili na jakési varietní číslo.
Na pozadí jeho tvorby se tu budeme  setkávat, popíjet, bavit se, smát.


Tak tedy přípitek, prosím. :storstark: :storstark: :storstark:

Kdo jste Vy?

Za koho mluvis?

S kym si to pripijis?

Je tu nekdo kdo s timhle souhlasi?

Ale Hir, nečerti se. ;)
Je lépe se usmívat, než odsuzovat.
Je lépe pochopit, než stát v protiofensivě.
Je lépe být směšný, nežli být trestán vlastní Karmou.
Hmm?.. :pussa:

ach jo :rolleyes:

Ale Pavli, co tady ach jojuješ?.. ;)
Myslíš, že když před problémem,
který vznikne, zavřeš oči,
sám od sebe zmizí?..

Tak to není..,
není..,
není.

ahoj crabe, to už ach jojuju z tebe a hir :vissla:
né, že bych si vás ráda nepřečetla, ale občas je to teda dost už i na mě :styrka:
nemyslíte si, že některé věci by jste si mohli mezi sebou vysvětlit tak něják jako v soukromí :vissla:

Crabat napsal(a):

Ale Hir, nečerti se. ;)
Je lépe se usmívat, než odsuzovat.
Je lépe pochopit, než stát v protiofensivě.
Je lépe být směšný, nežli být trestán vlastní Karmou.
Hmm?.. :pussa:

Jen Ty vis o cem tu brublas. :jojo:

Ne, v soukromí nechci vůbec nic řešit a nemůžu za to, že na mě Hir vytrvale reaguje. Pozval jsem lidi na přípitek a jaksi neovlivním její odlišný přístup, když se niterně cítí pohoršena, že k tomu jako kulisu používám Hermannův výtvor. Zkrátka nesplňuji její ideál představ a tak mi to dává najevo. Ovšem to je její právo.

Když se do mě pustila Blos, také to bylo její právo. Ale prostě jsme si určité věci vysvětlili a skončilo to. S Hirondel to ovšem nejspíš neskončí nikdy. Což je dáno odlišným vnímáním a... Vždyť jsme to tady nesčetněkrát vysvětlovali. Jak z mojí strany.., tak z její.

Jo, chtěl jsem se zasmát. Když se s Hermanem nic jiného dělat nedá, tak alespoň trocha toho veselí. Můžu já za to, že se to někoho niterně dotkne a okamžitě mě začne obviňovat?.. Abych se tedy nad sebou zamyslel a "hlásáš jedno a činíš opačné" apod. A že jsem na to reagoval?.. - Nu, to je těžké nereagovat. Hir není hloupá, abych ji tedy ignoroval, snažil jsem se jí to tudíž vysvětlit. - Pochopí to po svém anebo nepochopí to vůbec?.. Ale za tohle opět nemůžu, aspoň jsem se snažil.

Hmm.., přípitek tím vyzněl do prázdna, nebylo žádné veselí, jenom "ach jo".
Přesto jsem se, i když jsem byl zahnán do kouta a rovnou obviněn, tady pokusil něco vysvětlit, dát tomu jiný rozměr. Podívej Pavli, víc vážně dělat nedokážu a ani neumím. :tesi:

Crabe, jenže to, jak tady spolu vedete sáhodlouhé diskuze o ničem, je třeba pro mě osobně, ať nemluvím za jiné, prostě děsný. odrazuje mě to sem chodit. do ignoru si vás dávat nechci, páč jindy si vás přečtu ráda, ale tohle už prostě někdy fakt nedávám. a protože jeden druhého asi nedokážete, nebo nechcete ignorovat, soukromě to řešit taky ne, asi to bude pořád dokolečka dokola :skurt::tesi:

Dokolečka dokola, tralalinky tralala...
Máš k tomu krásné šaty i správné osvětlení,
tak by to neměl být zas až tak velký problém. ;)

Hir, když už mi píšeš SZ, tak si laskavě vymaž schránku, abych na to co píšeš, mohla reagovat.

:storstark: Crabe  .... tak tedy přípitek ... :storstark:  ... já tedy radši dobré červené, ale na to není ikonka .. :D ... Hermana  skoro nikdy neotvírám, jen jsem sem jukla, co že je tu takový šrumec ....   Tak na zdraví ....  jak pravil pan Voskovec : Svatá pravda – ať je zima, ať je šero, ať je koneckonců trošku smutno, ale jen když je veselo.  :)

haiel napsal(a):

Herman asi čepuje něco hodně dobrého, že je vás tady tolik a v tak veselé náladě :D  Koukám Majkafa si dala říct, Crabat se pěkně rozšoupnul a Hirondel je dokonce na větvi :lol:

Já tě zabim, babuško jaguško :lol::lol::pussa:

A co to ten náš třídní rozumprd zase zplodil? Vykostkujte mi to někdo - prosííím....

Na zdraví BB :storstark: I já nejraději dobré červené, :storstark: aby mělo vůni a sytou barvu, drsné na jazyku, hutné a plné slunce. Ne kyselé a ne moc sladké, ale plné a těžké, zároveň svěží, jako radostná vzpomínka, co právě vstupuje veřejemi rozevřených dveří. Tak takové víno, alespoň deset let staré, nejraději ze španělských vinic mám právě teď na mysli. Tedy pozvedněme číše na pozadí těchto událostí, na zdraví a všechno nejlepší. :storstark:

:) Jak si Herman představuje, že.........a mohl by následovat výčet všech jeho témat.
To se nedá brát jinak než s humorem, takže, Crabe, souhlasím...akorát že na přípitek je takhle poránu moc brzy, a dáma před jedenáctou nepije, tak to odložím na později. :kapitulation:

No a já si jdu koupit pár odpustků a bude ze mně andělíček, heč :gloria:.

Já to skoro ani na srandu nevidím. Nejde mi to.. :(
Tím nechci říct, že není smích adekvátní, ale jen mi to nejde. Spíš mi jde od těchto lidí mráz po zádech a je nabíledni, že by potřebovali pomoct. Je zaplněný záští a temnotou k lidem a jejich radostem.

Wiki napsal(a):

Já to skoro ani na srandu nevidím. Nejde mi to.. :(

Jasne, proc se taky bavit na ucet lidskemu utrpeni.

No tak mně nepřijde nešťastnej, ale komickej :rolleyes: Nebo možná tragikomickej.

I já jsem, Wiki, prošel všemi stadii pocitů, až nakonec mi úsměv vylezl jako nejadekvátnější této situaci. Proto jsem zvolil takto. :pussa: Není přeci vůbec marné, že dnes už se té původní hrozbě můžeme usmívat. Navíc i pro Hermanna to má podstatně vlídnější karmický dopad, než kdybychom k tomu takto nepřistoupili. ;)

Crabat napsal(a):

A bude hůř, Hermánku. Dostihne Tě a celého sežehne v plamenech. Protože jak sám jiným měříš, tak i Tobě (při posledním soudu) bude měřeno.

Ovsem tohle je povedeny.

Jak sam meris hermanovi,bude mereno Tobe.
Mam pravdu? :D

hirondel napsal(a):

Crabat napsal(a):

A bude hůř, Hermánku. Dostihne Tě a celého sežehne v plamenech. Protože jak sám jiným měříš, tak i Tobě (při posledním soudu) bude měřeno.

Ovsem tohle je povedeny.

Jak sam meris hermanovi,bude mereno Tobe.
Mam pravdu? :D

Jakože bude Crabat brán s humorem? To nevypadá jako hrozba, přece veselá mysl je půl zdraví, a smích je léčivý.
Pokud to, Hirondel, vnímáš jako vysmívání, řekla bych, že se mýlíš....

Dafi,
to slovo vysmivani ? jak Te napadlo zrovna tohle?

Proto:

hirondel napsal(a):

Jasne, proc se taky bavit na ucet lidskemu utrpeni.

...a protože je mi znám nedostatek tvého smyslu pro humor.

hirondel napsal(a):

Dafi,
to slovo vysmivani ? jak Te napadlo zrovna tohle?

Daphne napsal(a):

Proto:
hirondel napsala:
"Jasne, proc se taky bavit na ucet lidskemu utrpeni."

...a protože je mi znám nedostatek tvého smyslu pro humor.

Osobne jsem nepouzila slovo -vysmivani. To napadlo Tebe (snad uz vis co to znamena :P )
Ja pouzila Crabatova vlastni slova,viz:
"My se tu mezitím budeme bavit na jeho   účet."

Nejsem povrchni,nebavim se timto zpusobem. :jojo:    To ale samo o sobe neznamena, ze postradam smysl pro humor :jojo:

Tobe je znam nedostatek meho smyslu pro humor- tohle je napriklad me vskutku humorne,to ano . :D :lol:
------------------------

Tenhle trik ktery tady Crabat pouzil, je proste neprehlednutelny,no co nadelas... :sjuk:

Můžeme spolu diskutovat o tom, jak daleko má obrat "bavit se na účet lidského utrpení" k obratu "vysmívat se cizímu utrpení". Já si myslím, že by se tam dalo položit rovnítko, určitě přesnější by bylo použít výraz zesměšňování místo vysmívání, ale toto slovo jsi také nepoužila, takže bychom stejně byli tam, kde jsme teď. Ale protože ve vyjadřování v češtině s plným chápáním významu slov máš trošku jazykovou bariéru, byla by podobná diskuse ode mne nefér. Takže :kapitulation:
Navíc se přiznám, že ten úvodní článek jsem nečetla, jen jsem zahlédla kousek diskuse tady, a Crabatova reakce se mi zalíbila. Kdysi jsem četla jeden Hermannův příspěvek o tom, jak by se v létě měli lidé, hlavně ženy, zahalovat, a tenkrát mě to docela pobavilo, především ty "důvody". Předpokládám, že ostatní články jsou v podobném duchu, takže je nečtu.

Hirondel, klídek....
Herman je manipulátor, po kterém náš humor sklouzne jako voda po vosku. Ani se nenamáhal pořádně prostudovat to, s čím zachází, a čím se pokouší strašit lidi :D .

Vidím to tak, že Crabat mu pomohl - a nejen jemu.
Ti, kteří by Hermanovu psaní uvěřili a dobrovolně se podřídili jeho vlivu (vzdali se své svobodné vůle), jsou sice za své rozhodnutí sami odpovědni, ale Herman je zodpovědný za svou touhu po moci, za úmyslnou manipulaci, která šíří obavy a nejistotu, vede k rozbrojům a tím k snazší ovladatelnosti druhých.

Jestli Crabatovo " bavení se na Hermanův účet" odradilo třeba jen jediného člověka od toho, aby jeho nesmyslnému pamfletu uvěřil a zachoval si svobodnou vůli, pak :godlike: . Jestli tak uchránil Hermanovu karmu od dalšího zatížení, pak :godlike: .

Largo, já nevěřím tomu, že by takovému článku někdo podlehl, pokud by už sám předtím neměl podobné smýšlení.

Crabat napsal(a):

I já jsem, Wiki, prošel všemi stadii pocitů, až nakonec mi úsměv vylezl jako nejadekvátnější této situaci. Proto jsem zvolil takto. :pussa: Není přeci vůbec marné, že dnes už se té původní hrozbě můžeme usmívat. Navíc i pro Hermanna to má podstatně vlídnější karmický dopad, než kdybychom k tomu takto nepřistoupili. ;)

Já bych byla ráda, kdybych se dopracovala této fáze- úsměvu - nadhledu, třeba za pár dnů budu vyladěna jinak... :) a pujde to. Jsou dny, kdy je to všechno světlejší..:).
Představila jsem si totiž toho člověka , který může takto psát, jeho pohled, (pochopitelně třeba mylně), ale co tito lidé mohou napáchat škody - jak se mohou podepsat na druhých.
Možná jsem divná, ale chtěla bych tohoto člověka poznat na živo. Abych viděla, že to třeba TAK nemyslí, že JEN vydělává ..atáák..:rodna: Dozvědět se víc. Může to být póza...
Na druhé straně si dost koleduju..žeáno..:)

Já si myslím, že jen to všude suše rozešle a ani nepátrá po ohlasech, a ani neví kde to je..

proti zlehčení také nic nemám. je ok. To mi pomohlo mockrát. Výsměch je něco jiného. Ale bylo by každopádně k věci, kdyby herman argumentoval, kdyby si obhájil svoji řeč.

Daphné napsal(a):

Largo, já nevěřím tomu, že by takovému článku někdo podlehl, pokud by už sám předtím neměl podobné smýšlení.

Largo,
ja osobne souhlasim s timto tvrzenim od Dafi vyse.
Nemam osobne nejmensi obavy, ze by jeho prispevkum nekdo podlehnul.
A v tom je mozna i ten rozdil mezi tim jak vnimam ja sama na rozdil od Crabata napriklad a jinych stejne smyslejicich (Tebe treba) :)

Definitivne puvodne neslo o humor ,v humor to bylo ale pozdeji obraceno. O tom jsem presvedcena.

Kde se bere onen strach v Crabatovi ze lide podlehnou,na to necht prijde sam.
Potreba zachranovat pred manipulatorem je pro mne naprosto viditelne zrcadleni.

Daphné napsal(a):

Largo, já nevěřím tomu, že by takovému článku někdo podlehl, pokud by už sám předtím neměl podobné smýšlení.

Článku třeba ne, ale teď si představ že tento člověk žije v rodině, kde jsou děti.:rolleyes: ...má sousedy, kolegy v práci, třeba i podřízené..

Daphné napsal(a):

Largo, já nevěřím tomu, že by takovému článku někdo podlehl, pokud by už sám předtím neměl podobné smýšlení.

Každý, kdo důvěřuje svému úsudku, umí si najít informace a má někoho rád, je určitě v klidu :) . Věřím tomu :) .

hirondel napsal(a):

Daphné napsal(a):

Largo, já nevěřím tomu, že by takovému článku někdo podlehl, pokud by už sám předtím neměl podobné smýšlení.

Largo,
ja osobne souhlasim s timto tvrzenim od Dafi vyse.
Nemam osobne nejmensi obavy, ze by jeho prispevkum nekdo podlehnul.
A v tom je mozna i ten rozdil mezi tim jak vnimam ja sama na rozdil od Crabata napriklad a jinych stejne smyslejicich (Tebe treba) :)

Definitivne puvodne neslo o humor ,v humor to bylo ale pozdeji obraceno. O tom jsem presvedcena.

Kde se bere onen strach v Crabatovi ze lide podlehnou,na to necht prijde sam.
Potreba zachranovat pred manipulatorem je pro mne naprosto viditelne zrcadleni.

Ale to  ne, Hir, až tak to nevidím...takto zdramatizovaně.

Mě třeba spíš jen přepadl při četení toho Hermanova příspěvku spíš jakýsi smutek nebo úzkost...nevím přesně. Prostě vjem nepříjemný.
Kdybys zkusila být   ke Crabatovi trošku vstřícnější.. :) a ono by se ti to ukázalo hned  v jiném světle.. :)

hirondel napsal(a):

Kde se bere onen strach v Crabatovi ze lide podlehnou,na to necht prijde sam.
Potreba zachranovat pred manipulatorem je pro mne naprosto viditelne zrcadleni.

Hirondel, to není strach, ale zkušenost. Zcela jistě.
A o zachraňování před manipulátorem nejde, je to nabídka třetí cesty :D ... nevidíš? :D

Wiki napsal(a):

Kdybys zkusila být   ke Crabatovi trošku vstřícnější.. :) a ono by se ti to ukázalo hned  v jiném světle.. :)

Wiki a v tom je prave to kouzlo. Kazdy neco vidi,kazdy je neco ci neni schopen videt.
Mame sve vnimani,Ty takove ja makove. Na tom nelze nic menit. :)

Nakonec prave i ta vstricnost,nevstricnost je Tve vnimani ,ne moje. :)

Largo napsal(a):

hirondel napsal(a):

Kde se bere onen strach v Crabatovi ze lide podlehnou,na to necht prijde sam.
Potreba zachranovat pred manipulatorem je pro mne naprosto viditelne zrcadleni.

Hirondel, to není strach, ale zkušenost. Zcela jistě.
A o zachraňování před manipulátorem nejde, je to nabídka třetí cesty :D ... nevidíš? :D

Jaka zkusensot? S Hermanem osobne?

Neboli pradavna zasuta zkusensot ktera se vali pri kazdem takovem hermanovi na povrch?

Largo ja vidim co vidim. a to co vidim a vnimam je pro mne platne.

Wiki napsal(a):

Daphné napsal(a):

Largo, já nevěřím tomu, že by takovému článku někdo podlehl, pokud by už sám předtím neměl podobné smýšlení.

Článku třeba ne, ale teď si představ že tento člověk žije v rodině, kde jsou děti.:rolleyes: ...má sousedy, kolegy v práci, třeba i podřízené..

Wiki,
a co tim chces rict?

Tady se ted bavime o tom co pala Largo.=   " Vidím to tak, že Crabat mu pomohl - a nejen jemu.
Ti, kteří by Hermanovu  psaní uvěřili a dobrovolně se podřídili jeho vlivu (vzdali se své svobodné vůle), jsou sice za své rozhodnutí sami odpovědni, ale Herman je zodpovědný za svou touhu po moci, za úmyslnou manipulaci, která šíří obavy a nejistotu, vede k rozbrojům a tím k snazší ovladatelnosti druhých."

A kazdej si nese zodpovednost za to komu co uveri.

hirondel napsal(a):

Largo napsal(a):

hirondel napsal(a):

Kde se bere onen strach v Crabatovi ze lide podlehnou,na to necht prijde sam.
Potreba zachranovat pred manipulatorem je pro mne naprosto viditelne zrcadleni.

Hirondel, to není strach, ale zkušenost. Zcela jistě.
A o zachraňování před manipulátorem nejde, je to nabídka třetí cesty :D ... nevidíš? :D

Jaka zkusensot? S Hermanem osobne?

Neboli pradavna zasuta zkusensot ktera se vali pri kazdem takovem hermanovi na povrch?

Largo ja vidim co vidim. a to co vidim a vnimam je pro mne platne.

Už jsem myslím jednou psala, co by asi řekl pan Werich:
"Vlašťovko, tohle Vás není hodno."

Wiki napsal(a):

Daphné napsal(a):

Largo, já nevěřím tomu, že by takovému článku někdo podlehl, pokud by už sám předtím neměl podobné smýšlení.

Článku třeba ne, ale teď si představ že tento člověk žije v rodině, kde jsou děti.:rolleyes: ...má sousedy, kolegy v práci, třeba i podřízené..

Wiki, možná Herman píše právě takhle, protože jeho rodina (jestli ji má) žije normálním životem a podřídit se mu nehodlá. :)
Neboj...
:hjarta:

A Crabatovi se omlouvám, že jsem tu mluvila o něm bez něj. Už nebudu.

Largo napsal(a):

Largo ja vidim co vidim. a to co vidim a vnimam je pro mne platne.
Už jsem myslím jednou psala, co by asi řekl pan Werich:
"Vlašťovko, tohle Vás není hodno."

Takhle nejak tomu je, kdyz napriklad ja nekomu neco sdeluju a on nerozumi ,jde to mimo nej ( a i jako takove- mijici se ,je to vlastne naprosto v poradku)
Ja tomuhle co pises Largo Ty mne nerozumim a ani tusim nepotrebuju,nebot to jde jen okolo, mimo me a jako takove je to i v poradku. :)

Dobře, Hirondel. Porozumění přijde později. Je čas.

Wiki, bohužel, Herman to může myslet naprosto vážně. Fanatismus a absolutní víra je věc řekla bych velice nebezpečná, když se u toho nepoužívá vlastní rozum a intuice. Klidně si ho dokážu představit jako vymývače mozků jakékoliv sekty. A u něj se mi to krapánek spojuje s tématem vedle - zhmotnění zla..... V trochu jiném světle, než bylo myšleno sice, ale i tak...... :jojo:.

Largo napsal(a):

Dobře, Hirondel. Porozumění přijde později. Je čas.

Jooooo a kdyz ne tak ne. :)   Bude to taky v poradku-jak uz jsem rekla. :jojo:

Stejne tak i Tobe a nejen Tobe mozna a mozna ne, prijde porozumeni. Je cas. 

Tak uz to proste chodi. :)

A ted neco k tomu o cem to vlastne je (?) ,bylo (?)   

"Ne, asi v tom bude ještě něco jiného, než nějaký Hermann, který se zde ocitl zcela bez moci, tudíž jen jako úsměv vzbuzující postava. V každém z nás je totiž, byť jen docela maličkým dílem, obsažený takový fanatik, který se v nestřežených chvílích dokáže prodrat na povrch a pěkně nám samým i těm ostatním okolo zatopit, jak hájí svoji "Pravdu".

A to je ten důvod, proč někteří z nás cítí tu potřebu uvést věci na správnou míru. Aby se snad někdy náhodou znova nemohlo stát, že přijde nový středověk a v něm nemilosrdné vraždění nevinných pro svůj vlastní hřích! "

(okopirovano z jineho hermanova vlakna)

Nic jasnejsiho v tom neni a to zrcadleni je take jasne.  :)

Jo jo prej legracky. Zase plavani ve vlnach.  :dudlik:

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

Kdybys zkusila být   ke Crabatovi trošku vstřícnější.. :) a ono by se ti to ukázalo hned  v jiném světle.. :)

Wiki a v tom je prave to kouzlo. Kazdy neco vidi,kazdy je neco ci neni schopen videt.
Mame sve vnimani,Ty takove ja makove. Na tom nelze nic menit. :)

Nakonec prave i ta vstricnost,nevstricnost je Tve vnimani ,ne moje. :)

Ale ano hir, ano, ...víme...můj pohled, tvůj pohled...ale stejně si
  myslím, že víš co jsem chtěla říct.. :)

Wiki napsal(a):

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

Kdybys zkusila být   ke Crabatovi trošku vstřícnější.. :) a ono by se ti to ukázalo hned  v jiném světle.. :)

Wiki a v tom je prave to kouzlo. Kazdy neco vidi,kazdy je neco ci neni schopen videt.
Mame sve vnimani,Ty takove ja makove. Na tom nelze nic menit. :)

Nakonec prave i ta vstricnost,nevstricnost je Tve vnimani ,ne moje. :)

Ale ano hir, ano, ...víme...můj pohled, tvůj pohled...ale stejně si
  myslím, že víš co jsem chtěla říct.. :)

Ne to skutecne nevim,nebot ja vim jen to co citim.
Domnenky ktere prichazeji nejsou mym prozivanym svetem.

IŠTAR napsal(a):

Wiki, bohužel, Herman to může myslet naprosto vážně. Fanatismus a absolutní víra je věc řekla bych velice nebezpečná, když se u toho nepoužívá vlastní rozum a intuice. Klidně si ho dokážu představit jako vymývače mozků jakékoliv sekty. A u něj se mi to krapánek spojuje s tématem vedle - zhmotnění zla..... V trochu jiném světle, než bylo myšleno sice, ale i tak...... :jojo:.

Já jsem si okamžitě po přečetní toho příspěvku vzpomněla na podobné lidi, které popsala někde (velmi dobře) Zdena Frýbová. Nebylo to totéž, ale ta urputnost, jak píšeš - ten až fanatismus - tam byl.

hirondel napsal(a):

A ted neco k tomu o cem to vlastne je (?) ,bylo (?)   

"Ne, asi v tom bude ještě něco jiného, než nějaký Hermann, který se zde ocitl zcela bez moci, tudíž jen jako úsměv vzbuzující postava. V každém z nás je totiž, byť jen docela maličkým dílem, obsažený takový fanatik, který se v nestřežených chvílích dokáže prodrat na povrch a pěkně nám samým i těm ostatním okolo zatopit, jak hájí svoji "Pravdu".

A to je ten důvod, proč někteří z nás cítí tu potřebu uvést věci na správnou míru. Aby se snad někdy náhodou znova nemohlo stát, že přijde nový středověk a v něm nemilosrdné vraždění nevinných pro svůj vlastní hřích! "

(okopirovano z jineho hermanova vlakna)

Nic jasnejsiho v tom neni a to zrcadleni je take jasne.  :)

Jo jo prej legracky. Zase plavani ve vlnach.  :dudlik:

Ok, připus´tme, že každý má v sobě kousek fanatismu (i když nemohu přijít na žádný svůj motiv, ani svoji parketu v níž bych se takto realizovala :) ), dobře.

otázka zní - nejvhodnější bude ich forma : cpu ho někomu?  (teď jsem si všimla - "cpu" je mimochodem legrační slovo..:lol: ). Ovlivňuji pomocí médií lidi?  Jinými slovy - např. já svůj soukromý fanatismus před lidstvem úspěšně tajím :D

  Jsou i tací jednici, kteří se ve své nejistotě mohou přiklonit k této verzi, dostane-li se jim v pravý čas .  A objektivní ten článek  není, je zpracován jedným jediným směrem a v tomto případě bez obhajoby autora. Ale máme demokracii, takže je vlastně všechno v pořádku. Možná že jen tomu věnujeme víc času, než si zaslouží.

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

hirondel napsal(a):

Wiki a v tom je prave to kouzlo. Kazdy neco vidi,kazdy je neco ci neni schopen videt.
Mame sve vnimani,Ty takove ja makove. Na tom nelze nic menit. :)

Nakonec prave i ta vstricnost,nevstricnost je Tve vnimani ,ne moje. :)

Ale ano hir, ano, ...víme...můj pohled, tvůj pohled...ale stejně si
  myslím, že víš co jsem chtěla říct.. :)

Ne to skutecne nevim,nebot ja vim jen to co citim.
Domnenky ktere prichazeji nejsou mym prozivanym svetem.

Hir, a nechtěla by sis ho někdy o něco  obohatit? :)
Ne..já vím ..:D

Ano,tohle se Ti Wiki prilis nepovedlo a to jen proto, ze nezijes me subjektivni zkusenosti.
Jak se to da rict jinak? )

Wiki napsal(a):

Představila jsem si totiž toho člověka , který může takto psát, jeho pohled, (pochopitelně třeba mylně), ale co tito lidé mohou napáchat škody - jak se mohou podepsat na druhých.

Nojo, Wiki - jenže to je věc "těch druhých", co na sobě nechají napáchat - nebo nenechají, no ne? Však nejsou blbí - a jestli jo, tak se potřebujou trošku poučit.  :)

Wiki napsal(a):

Možná jsem divná, ale chtěla bych tohoto člověka poznat na živo. Abych viděla, že to třeba TAK nemyslí, že JEN vydělává ..atáák..:rodna: Dozvědět se víc. Může to být póza...

No, mně to na pouhou pózu přijde přííliš bytelný. Možná kdysi dávno - teď už mi to nepřipadá možný. Jako že by pod tím někde tlouklo zlaté srdce, nebo tak něco.....no, asi tluče, ale vsadila bych se, že už nedohrabatelně hluboko. :rolleyes:

Wiki napsal(a):

Ale bylo by každopádně k věci, kdyby herman argumentoval, kdyby si obhájil svoji řeč.

Jéminkote, Wiki...to by přece už nebyl Herrmann! :lol: Co ty to od něj žádáš, dívko...

Pardon, chvíli jsem tu nebyl. Ale abych to tedy vysvětlil: Ne, opravdu se neobávám, že by tímhle postojem v dnešní době někdo mohl být ovlivněn. Z toho skutečně strach nemám. Tohle je Hir jasné a na tom staví své obvinění. "Smát se druhému člověku." To by určitě nebylo pěkné, kdyby.., kdyby se jednalo o kteréhokoli normálního člověka.

Jak jsem řekl: Vzhledem k Hermannovi jsem prošel všemi stadii pocitů od skutečné touhy pochopit jeho nitro, až po naprosté pobouření, co si ten člověk dovoluje říkat těm ostatním, když jeho mysl je doslova zachvácená vinou, kterou tím nejlacinějším způsobem projektuje do těch ostatních (přesně podle vzoru kdysi vládnoucí inkvizice) a chtít je za to trestat.

A tam, právě někde tam vznikl tenhle postoj, dát mu to najevo tím, že se tu na pozadí jeho slov budeme královsky bavit. Protože, pokud bychom vzhledem k němu cítili to, co si skutečně zaslouží, tedy ono vrcholné pobouření, tak.., Largo to pochopila správně, mu tím vlastně píšeme k tomu odpovídající Karmu. A ta by nebyla veselá.., nebyla Hermanne. Tím si buď jist.

Navíc, těžko se dá nějak argumentovat proti smíchu. A že by Hermann spustil o to víc, kdybychom zvolili jakýkoliv jiný přístup, je, myslím, každému jasné. Takže takhle to celé bylo myšleno. Pročež všem, kteří sem přijdou: :storstark: :storstark: :storstark:

Crabat napsal(a):

Pardon, chvíli jsem tu nebyl. Ale abych to tedy vysvětlil: Ne, opravdu se neobávám, že by tímhle postojem v dnešní době někdo mohl být ovlivněn. Z toho skutečně strach nemám. Tohle je Hir jasné a na tom staví své obvinění. "Smát se druhému člověku." To by určitě nebylo pěkné, kdyby.., kdyby se jednalo o kteréhokoli normálního člověka.

A protoze je zde me jmeno a Tve nazory,reknu opet nazor svuj.  :)

Hirondel Te neobvinuje,pouze tvrdim ze se zde smejes na neci ucet. (coz je skutecne tak a nebo neni? )
A ja to povazuju za povrchni. Svuj nazor zde rict muzu stejne tak jako Ty rikas sve. Je to doufam jasne.

Crabat napsal(a):

Jak jsem řekl: Vzhledem k Hermannovi jsem prošel všemi stadii pocitů od skutečné touhy pochopit jeho nitro, až po naprosté pobouření, co si ten člověk dovoluje říkat těm ostatním, když jeho mysl je doslova zachvácená vinou, kterou tím nejlacinějším způsobem projektuje do těch ostatních (přesně podle vzoru kdysi vládnoucí inkvizice) a chtít je za to trestat.

Ptala jsem se vsech proc na nej reagujete stale a Ty jako prvni jsi zareagoval na moji otazku. 
Tim doslo mezi mnou a Tebou k interakci.
Rekl si ze se zde  budete bavit na jeho ucet. A ja se ptala proc to rikas.
Zajimalo me to,protoze ja osobne premyslim jinak.
A proto jsem se zeptala Tebe jenz jsi jako jediny na me reagoval,proc nepraktikujes ho'oponopo o kterem mnohdy mluvils.


Proste to je to same jako kdyz Ty jsi me nekde prisel rict at slezu ze stromu. :D   
Proste me sdelujes sve dojmy a ja naopak sdeluju Tobe a nejen Tobe prave tady u hermana co vidim ja a tedy ze Vam neco zrcadli. :)

No a tak dale a tak dale. Akce - rekace.  :)    Proste noumaka,tak jak to delavas taky. :jojo:

hirondel napsal(a):

Proste to je to same jako kdyz Ty jsi me nekde prisel rict at slezu ze stromu. :D .... 
.....No a tak dale a tak dale. Akce - rekace.  :)    Proste noumaka,tak jak to delavas taky. :jojo:

Ba ne, Hir, když dva dělají totéž, není to totéž. :)

Daphné napsal(a):

hirondel napsal(a):

Proste to je to same jako kdyz Ty jsi me nekde prisel rict at slezu ze stromu. :D .... 
.....No a tak dale a tak dale. Akce - rekace.  :)    Proste noumaka,tak jak to delavas taky. :jojo:

Ba ne, Hir, když dva dělají totéž, není to totéž. :)

Jasne a neni modra jako modra. :)  To je pochopitelny.

Klídek Hir, já také vůči tomuhle postoji vůbec nic nenamítám. Ano, je to svým způsobem stejné, jako když já hovořím o té větvi. V tom s Tebou souhlasím. A kdybys zůstala u této, v podstatě vtipné glosy, bylo by všechno fajn. Poukázat na skrytou slabinu anebo alespoň potenciálně skrytou slabinu diskutujícího je skutečně bod pro Tebe. A pokud bys u toho opravdu zůstala a počkala si na další takový okamžik, kde Tě to trkne, jestliže na to v rozhovoru upozorníš, bude to prostě k dobru věci. Dáváš tím totiž tomu druhému příležitost se nad sebou samotným zamyslet.

Ovšem pokud takováto anebo jakákoliv jiná situace je pro Tebe signálem k spuštění nekonečných lamentací (někdy spíše spamentací) proti Crabatovi, či komukoliv jinému, pak je to průšvih. Všimni si, prosím, že mně trpělivost většinou nedochází a pokud ano, prostě přestanu reagovat. Jenomže dochází těm druhým a my musíme vzít ohled také na ně! Takže pokud něco máš nebo Tě při psaní mých článků napadne, klidně to řekni, já to unesu, vím totiž, co se v Tobě odehrává. Ale řekni to ve dvou, třech článcích a pak se bav zase o něčem jiném. Dva, tři příspěvky Ti přece na vyjádření oné podstaty, cos chtěla říct, musí stačit. Ale ty Tvoje zámlky a nekonečné "zamysli se, co jsem tím asi chtěla říct" a odpovědí na otázku toho druhého otázkou vlastní, jako bys byla guru a dávala tím správný směr jeho mysli vzhledem ke každé pitomosti, která tu potom ze zoufalství (ohledně nemožnosti se domluvit) padne, tak to je něco tak otřesného a nestravitelného, že se těm lidem zkrátka nemůžeš divit, když jim dojde trpělivost. Kdybys tohle prováděla na mém foru, tak bych Tě na to dvakrát upozornil, že takhle jednat nemůžeš, a pak už nemilosrdně zabanoval, to Ti říkám na rovinu.

Podívej, já si vážím toho, co říkáš. (Pokud tedy nehraješ tuhle nesmyslnou hru!) Dokonce až tak dalece, že jakmile jsi na to upozornila, okamžitě jsem na Hermanna začal provádět Ho´oponopono, protože jsem uznal, že v jistém smyslu máš pravdu. Proč jsem to neřekl?.. - Nedostal jsem se k tomu, jelikož jsi rozehrála tu svou absurdní roli. A když se to celé rozejelo, pak už jsem to bral tak, že nejsem povinen Ti skládat účty. Takže tolik k vysvětlení. Navíc, již jsem tu říkal, že Ho´oponopono nepraktikuji pravidelně, spíše výjimečně a jen tak do prostoru, jelikož mám jinou cestu. Párkrát jsem si jej ale na to udělal. Ovšem nepředpokládám, že bych v tom pokračoval. Úsměv se mi odtud (odkud se dívám) jeví v daném okamžiku jako lepší řešení. Proč?.. - To je velmi složité na vysvětlení a souvisí s tím mnoho faktorů. Zkrátka to ber jako mou volbu. :)

Crabat napsal(a):

Klídek Hir, já také vůči tomuhle postoji vůbec nic nenamítám. Ano, je to svým způsobem stejné, jako když já hovořím o té větvi. V tom s Tebou souhlasím. A kdybys zůstala u této, v podstatě vtipné glosy, bylo by všechno fajn. Poukázat na skrytou slabinu anebo alespoň potenciálně skrytou slabinu diskutujícího je skutečně bod pro Tebe. A pokud bys u toho opravdu zůstala a počkala si na další takový okamžik, kde Tě to trkne, jestliže na to v rozhovoru upozorníš, bude to prostě k dobru věci. Dáváš tím totiž tomu druhému příležitost se nad sebou samotným zamyslet.

Ano davam Ti prilezitost se nad sebou zamyslet podle meho zpusobu.
Zkratka to ber jako moji volbu.   Ty pouzivas vtipne glosy ,ja to budu delat po svem. :)

Crabat napsal(a):

Ovšem pokud takováto anebo jakákoliv jiná situace je pro Tebe signálem k spuštění nekonečných lamentací (někdy spíše spamentací) proti Crabatovi, či komukoliv jinému, pak je to průšvih.

Ovsem pokud Crabate vnimas me vstupy takto,pak je to prusvih.
Nezbyva nez ti znovu zopakovat,ze zdani jsou naprosto klamna. A v tom zdani kteremu tolik veriz je prave ten hacek.
I tohle zopakuju- az se zbavis iluze,sveho zdani,pak uvidis vse nahle v jinem svetle,zadne >proti Crabatovi < uz nebude existovat.
Jak je vubec mozne ze jsi tohle jeste nepochopil a stale a stale dokola mas tento mylny dojem.
Je to sna neco Tveho,jsi snad Ty proti me a zda se Ti pritom,ze je to naopak? :)
Takze prozkouej ten projektor,ja Ti to pisu proto ze Ty zde zase naopak neustale opakujes to sve projektovani. :)
Rozimis?

Crabat napsal(a):

Všimni si, prosím, že mně trpělivost většinou nedochází a pokud ano, prostě přestanu reagovat. Jenomže dochází těm druhým a my musíme vzít ohled také na ně! Takže pokud něco máš nebo Tě při psaní mých článků napadne, klidně to řekni, já to unesu, vím totiž, co se v Tobě odehrává. Ale řekni to ve dvou, třech článcích a pak se bav zase o něčem jiném. Dva, tři příspěvky Ti přece na vyjádření oné podstaty, cos chtěla říct, musí stačit. Ale ty Tvoje zámlky a nekonečné "zamysli se, co jsem tím asi chtěla říct" a odpovědí na otázku toho druhého otázkou vlastní, jako bys byla guru a dávala tím správný směr jeho mysli vzhledem ke každé pitomosti, která tu potom ze zoufalství (ohledně nemožnosti se domluvit) padne, tak to je něco tak otřesného a nestravitelného, že se těm lidem zkrátka nemůžeš divit, když jim dojde trpělivost. Kdybys tohle prováděla na mém foru, tak bych Tě na to dvakrát upozornil, že takhle jednat nemůžeš, a pak už nemilosrdně zabanoval, to Ti říkám na rovinu.

Nikdu jsem nerekla ze se ja necemu divim a vis proc?  Neni muj problem co nekomu na mych prispevcich vadi ,to si musi vyresit kazdy sam. Tohle je me mysleni a dle meho mysleni tedy ziju. Kdyz me na necem neco vadi ,je to muj problem k vyreseni,nikoli nekoho druheho.
Takze jak jinak nez ze takhle se stavim k veci.   Na to se zde vedlo mnoho a mnoho zdlouhavych diskuzi,muzes si je vyhladat (zalozila je Blossom) 

Jo jo,vim dobre co se v Tobe odehrava.
S tim co Ti prijde otresne a nestravitelne s tim se nejvic peres. Nemilostrdne by jsi mne zabanoval? Ale no tak,vzdyt Ty jsi plny neporozumeni a netolerance k mym postojum.
Zda se Ti ze mam jednat podle Tvych pravidel? To nepujde ,mam svoje ,tak jako ty mas Ty svoje. Snedne to pochopis.
Nastesti nejsem na Tvem foru.
Sam jsi zavdal pricinu k tomu co se odehrava,toz je jasne ze za to nenesu pouze ja zodpovednost.

Crabat napsal(a):

Ovšem nepředpokládám, že bych v tom pokračoval. Úsměv se mi odtud (odkud se dívám) jeví v daném okamžiku jako lepší řešení. Proč?.. - To je velmi složité na vysvětlení a souvisí s tím mnoho faktorů. Zkrátka to ber jako mou volbu. :)

Ano,to uz neni ma vec co s tim udelas. Ja se pouze ptala a vyjadrila svuj vlastni nazor. To tu dela kde kdo.
Takze to ber zkratka jako moji volbu.

Jinak ver ze naprosto chapu ze me ,ani nikomu jinemu nemusis skladat nejake ucty a doznavat se k tomu ze nekdo ma pravdu. Ani ja to nedelam,proto Ti naprosto rozumim.

Takze Crabate srovnej si ten vztah ke mne uvnitr a pak poznas ze je vsechno uplne jinak.
Dokud vim ze to nemas vyresene,vim tale to, ze Ti to do te doby neda pokoj.

A proc tohle rikam? Ne proto ze jsem nejaky guru, ale proto ze jsem soucasti te vzajemne interakce.

lupina montana napsal(a):

Wiki napsal(a):

Představila jsem si totiž toho člověka , který může takto psát, jeho pohled, (pochopitelně třeba mylně), ale co tito lidé mohou napáchat škody - jak se mohou podepsat na druhých.

Nojo, Wiki - jenže to je věc "těch druhých", co na sobě nechají napáchat - nebo nenechají, no ne? Však nejsou blbí - a jestli jo, tak se potřebujou trošku poučit.  :)

Wiki napsal(a):

Možná jsem divná, ale chtěla bych tohoto člověka poznat na živo. Abych viděla, že to třeba TAK nemyslí, že JEN vydělává ..atáák..:rodna: Dozvědět se víc. Může to být póza...

No, mně to na pouhou pózu přijde přííliš bytelný. Možná kdysi dávno - teď už mi to nepřipadá možný. Jako že by pod tím někde tlouklo zlaté srdce, nebo tak něco.....no, asi tluče, ale vsadila bych se, že už nedohrabatelně hluboko. :rolleyes:

Wiki napsal(a):

Ale bylo by každopádně k věci, kdyby herman argumentoval, kdyby si obhájil svoji řeč.

Jéminkote, Wiki...to by přece už nebyl Herrmann! :lol: Co ty to od něj žádáš, dívko...

No, je to blbost. Uznávám. :(

Víš co je Hir průšvih? Že on ten Crabat má z mého úhlu pohledu povětšinou pravdu. Nepochybuji o tom, že vy dva si máte něco pořešit, proto si tady vzájemně pinkáte pin-ponk. Ale..... valná většina lidí tady hledá odpovědi na svoje otázky, rozšiřuje si obzory. Nemusí spolu souhlasit, ale i tak je to užitečné, pokud dostávají smysluplné odpovědi. Osobně na tobě vidím velký posun, protože občas z tebe vypadne odpověď a je vidět, že nad ní přemýšlíš a je to "tvoje". Odpovídat na otázku otázkou či frází zamysli se, co je tvoje je otravné klišé a nikdo tě už nebere vážně. Je to fakt škoda, máš v sobě moudro, které jsi schopna šířit dál, ale pokud nezačneš KOMUNIKOVAT a budeš si jen hrát, pak zůstaneš uzavřena ve svém světě her a otázek bez odpovědí. Jistě, je to tvé svaté právo komunikovat po svém, ale ti ostatní mají taky svaté právo tě poslat do háje. Navíc, když jsi mi v soukromé SZ poslala větu Pan, musela jsem se jen smát. V tvém podání to bylo k ničemu, v jejím to mělo smysl a cíl, protože se obě známe a víme, co si z toho má ten druhý vzít.

Je to fakt škoda, že zůstáváš na povrchu sama sebe a hraješ hry, o které nikdo nestojí. Mohla bys nám všem toho hodně dát, ale to bys musela jít sama do sebe. Práce co? Nojo co už :D. Já osobně jakmile vidím u tebe otazníky, tak rovnou přeskakuji. Škoda, že těch textů, kde něco objasňuješ, je pomálu. Ale tahle hra tě už pár let baví, tak nepočítám s tím, že by tě jen tak bavit přestala :D.

Hir, já tě považuju za velmi chytrou babu, sečtělou, přemýšlející, .. ale taky zde prosakuje tvá určitá  nevražitost k pár jedincům (na babi).  A to je poznat - asi mi to kazí iluzi dokonalosti o tobě :), což bude můj problém, ale chtěla jsem ti to  říct. Abys třeba jen věděla. S informací nemusíš skutečně nikjak nakládat.  Jsem si vědoma, že to může být zcela bezobsažná informace, budeš-li chtít.

Jeden z těch "vyvolených" je bohužel Crabat (proč? víš jen ty), a je to škoda, protože v opačném případě by se společná enegie mohla kumulovat nebo by byla využita jedním směrem, což by teda byl masakr... :supr: koncert vás dvou.. :) , u kterého bych ráda byla přítomna. :)

Psalas, že s domněnkami nepracuješ, což mi, přiznám,  trochu vrtá hlavou ... zcela bez domněnek určitě nejsi ani ty, i ty píšeš své domněnky např. i sem. Ne? Nebo to bylo myšleno jinak (o těch domněnkách)?

Holky na Vase nazory mate samozrejme jak se tak rika pravo. :)

Is samozrejme ze me kazdy uplne kazdycky muze poslat do haje. No a co?  :co:

Dam Ti take svuj nazor Is, Ty (a nejen Ty) se nezamyslis nad tim co zpusobuje ze reaguju otazkou.
Nevidis zadnou souvislost kdy proc a ke komu.   :jojo:
Jo jo ono to ma vsechno smysl a duvod.

Verim ze jsou tu uz i taci jedinci kteri na to uz prisli.

Wiki uz jen ta skutecnost ze to o cem pises a ptas se mne zaroven na konci Tveho prispevku ,je pouze Tva vlastni interpretace,a nepochopeni veci,nemam duvod Ti odpovidat.

No,myslim ze si zaslouzite abych k Vam byla uprimna. A tedy-Vy a nejen Vy si o mne muzete skutecne myslet cokoli dokazete.  Rozimime si? :)

Ten clovek ktery se mnou dokaze komunikovat jinak nez tak ze me ma potrebu sdelovat sve dojmy o me a o mem pusobeni,s tim se budu bavit uplne jinak.

Ten kdo si skrze mne neco resi a ja to vidim,na toho reaguju jinak, stejne tak jako on na mne. A ten komu nevadim ten ma vyresino,ten reaguje na me uplne jinak.

Hele netvrdte my ze tohodle jste si nikdo nevsimnul. :)

IŠTAR napsal(a):

V tvém podání to bylo k ničemu, v jejím to mělo smysl a cíl, protože se obě známe a víme,  co si z toho má ten druhý vzít.

Jo a Istar jeste tohle- Asi tak smesne jako kdyz me nekdo neco sdeluje (napriklad i Ty a jini ) a vubec mne nezna.
Je to uplne mimo a nema to zadny smysl.
Kez by to tedy zde virtualne nedelal nikdo.ze?    A pak tedy ani ja,ze?  :D

No jo ale tohle byla od zacatku predesvim Vase hra,ukazovat nekomu neco a at si z toho veme co chce,neniliz pravda?  :D

Ja zacnu komunikovat normalne teprve v momente kdy i kazdy sam za sebe poopravi svoji komunikaci se mnou.
Rikam to nikoli proto ze to ocekavam ale proto ze jedna ruka netleska. :jojo:

Hirondel, než budeš odpovídat na cokoliv, najdi v sobě Lásku.
Už jsem ji u tebe i několikrát zahlédla, vážně :jojo:

:)

:)

Wiki napsal(a):

.. ale taky zde prosakuje tvá určitá  nevražitost k pár jedincům (na babi).  A to je poznat - asi mi to kazí iluzi dokonalosti o tobě :), což bude můj problém, ale chtěla jsem ti to  říct. Abys třeba jen věděla..

Jeden z těch "vyvolených" je bohužel Crabat (proč? víš jen ty),

Take Ti neco reknu Wiki ,abys to treba jen tak vedela. :)

Neni nic tezsiho v zivote nez prohlednout iluzi. Zdani klamou a ta zdani jsou mnohdy pricinou dost fatanlnich chyb.

Ver nebo never,Crabat je pritel,tam neni zadna nevrazivost.
Jak jsi na to prisla ze je?   

A co si myslis  o jeho postoji  ke mne,vis o tom neco?
Jakou jsi slysela verzi?

Ty Wiki ani nikdo jiny o tomto pribehu nevite nic,pouze Crabat a ja sama.
Vy se muzete pouze domnivat a to treba i na zaklade jednostranne informace.

Ja osobne vidim cele pozadi a celou souvislost. Ja vim o co tu bezi.
Berte to na vedomi. :)

Largo napsal(a):

Hirondel, než budeš odpovídat na cokoliv, najdi v sobě Lásku.
Už jsem ji u tebe i několikrát zahlédla, vážně :jojo:

:)

Ano,tohle je typicky priklad toho jak me nekdo neco sdeluje.  Je to tahle hra.

Largo zkus si vsimnout ze za Tebou bych neprisla s tim co Ty mas ci nemas delat.
Ale ze jsi to udelala,Ti ted dam zpetnou radu a tedy odpovidajici reakci.  Nech to prosim na mne. :)

Neni to Tva starost. A navic zamer se na projektor pak pochopis pro tohle rikas.

Hirondel, to není hra. Naopak.
Dokonce si myslím, že kdyby se ti natrvalo podařilo Lásku uchopit a vytvořit jí u sebe domov, splnila bys svůj životní úkol. Najednou bys viděla to, co teď vidět nejde. Mohla bys odhodit mnohé, co vláčíš s sebou a taky hodně pochopit a napravit z obyčejně lidské, krásné a moudré stránky. Myslím, že to je právě to, co ti přes tu hromadu vědomostí, kterou disponuješ, uniká.

Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?
Prohlédnou :)

Ano, Marlú, vyjádřila jsi to jediným slovem. :godlike: Prohlédnou :godlike:

Hirondel, když se svými přáteli jednáš takhle, jak potom jednáš se svými nepřáteli?..
Nejsou na tom nakonec Tvoji nepřátelé lépe než přátelé?..
No, já nevím, holka, jestli Ty v těch postojích nemáš nějaký zmatek.
Ale každopádně, když o něčem diskutuješ, chybí tam empatie k druhým lidem.
Ty je neslyšíš, nerozumíš jim, vůbec nechápeš, co Ti to vlastně sdělují.

Largo napsal(a):

Hirondel, to není hra. Naopak.
Dokonce si myslím, že kdyby se ti natrvalo podařilo Lásku uchopit a vytvořit jí u sebe domov, splnila bys svůj životní úkol. Najednou bys viděla to, co teď vidět nejde. Mohla bys odhodit mnohé, co vláčíš s sebou a taky hodně pochopit a napravit z obyčejně lidské, krásné a moudré stránky. Myslím,  že to je právě to, co ti přes tu hromadu vědomostí, kterou disponuješ, uniká.

Largo,
Tobe doporucuju si precist napriklad tohle,ale nejenom tohle:

IŠTAR napsal(a):

V tvém podání to bylo k ničemu, v jejím to mělo smysl a cíl, protože se obě známe a víme,  co si z toho má ten druhý vzít.

hirondel napsal(a):

Jo a Istar jeste tohle- Asi tak smesne jako kdyz me nekdo neco sdeluje (napriklad i Ty a jini ) a vubec mne nezna.
Je to uplne mimo a nema to zadny smysl.

Largo myslet si jeste neznamena to vedet. 
A s merem k Tobe toto: Tobe neco tak podstatneho unika,ze ani nemuzes vidte to co ted videt proste nedokazes. A nejen Ty. 

Konani dobra. Tohle je ta hra ktera od pocatku prolinala Babinet. Nekdo se nikoho na nic neptal ale presto se rozdavaly rady i tem kdo se na nic neptaly. Ze lidicky? 
Zda to Ty ci kdokoli jiny nenazyvas hrou tak jako ja ,to uz je vec jina. V tomhle se shodovat nejspis nebudeme.
Nazyvej to treba -naopak tim se u me nic nemeni.

Takze Largo,pokud neuvidis jinak,neda se nic delat. No co? Zivot pobezi dal. :jojo: :)

Crabat napsal(a):

Hirondel, když se svými přáteli jednáš takhle, jak potom jednáš se svými nepřáteli?..
Nejsou na tom nakonec Tvoji nepřátelé lépe než přátelé?..
No, já nevím, holka, jestli Ty v těch postojích nemáš nějaký zmatek.
Ale každopádně, když o něčem diskutuješ, chybí tam empatie k druhým lidem.
Ty je neslyšíš, nerozumíš jim, vůbec nechápeš, co Ti to vlastně sdělují.

Tak a ted jsme opet na zacatku. Ted jsme prave u jadru veci.

Crabate,nejednou jsem Ti psala  a to i v SZ,ze nepratele neexistuji. Pro mne tedy definitivne ne.
To znamena ze jednam pouze s prateli. No a ted to ve svem nitru proste rozklickuj a spatri.

Ted me opet sdelujes sve dojmy,uvedom si to. Tve dojmy jsou Tve projekce.
Existuji lide kteri ze mne citi nejen emptaii,lasku a porozumeni - uz to je predmetem k Tvemu a nejen k Tvemu zamysleni.
Mluvim o svem soukromem zivote.

K tomu vsemu je nutne premyslet o tom proc si myslis ze nevim co me lide sdeluji. Protoze si to Ty myslis a to ma byt jako tedy PRAVDA?  Ano ale jen Tvoje a tech co si mysli totez.
Coz takhel to otocit.
Chybi Vam empatie,nebot neslysite ,nechapete co Vam sdeluju. A neboli to proste nedokazete. A to je take neco co si naprosto uvedomuju. :)

Ja proste vim co delam at veris/te ci ne. 
Myslim ze je cas to prijmout.

Aha, slyšeli jste to, Hirondel nemá nepřátel. Takže spaste duši, všichni jsme jejími přáteli. :D

Smoljak: je to marný, je to marný, je to marný :D.

Hir, ještě malou poznámečku. S Pan se znám převážně virtuálně, ale obě jsme si naturelem blízké a máme pár společných démonů, takže proto jsem napsala, že se známe. Abys to nepřekrucovala, jako jsi to už udělala. Tady jsi předvedla nádherný příklad své domněnky. Znovu opakuji, je to škoda a to hlavně PRO TEBE. No nic, budu tě přeskakovat vesele dál, no problem :D.

Ba ne, Ištar, není. Právě zjišťuji, že začínám být inertní na Hirondel. A vůbec v sobě necítím potřebu jí nic vysvětlovat, protože vím, stejně by to bylo zbytečné. Dnešní den mě o tom definitivně přesvědčil. Takže.., o čem jsme to vlastně hovořili?.. ;)

Crabat napsal(a):

.....stejně by to bylo zbytečné

No vždyť říkám, je to marný. :D. Ale pravdu díš, zpět k tématu. Téma zní: ako urobí Tvorca poriadok na Zemi? :)

To už tu dokonale zodpověděla Lúthien: Tím, že lidé prohlédnou.

Tak to tu můžeme uzavřít a jít na pivo :storstark:

Takže by se tohle téma dalo klidně i uzavřít.
Jak správně podotýkáš. A jít na pivo.
Ale tím bychom se velmi ochudili o možnost si štrngnúť,
přímo tady na place, kde nepřestává legrace. :storstark:
Tož tedy sklenky hore duchny, :storstark:
ať už moravského anebo kýho výra
na jakých vinicích vám tenhle mok zraje, :storstark:
nu vždyť.., blízkého či dalekého kraje. :storstark:
Jedno však jiste, tahle společnost veselá je. :storstark:

Z čehož by potom vyplývalo:
Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?

Úsmevom.

IŠTAR napsal(a):

Hir, ještě malou poznámečku. S Pan se znám převážně virtuálně, ale obě jsme si naturelem blízké a máme pár společných démonů, takže proto jsem napsala, že se známe. Abys to nepřekrucovala, jako jsi to už udělala. Tady jsi předvedla nádherný příklad své domněnky. Znovu opakuji, je to škoda a to hlavně PRO TEBE. No nic, budu tě přeskakovat vesele dál, no problem :D.

Jeste malou poznamecku. 

Rekla jsem Ti pouze tohle: 

"Asi tak smesne jako kdyz me nekdo neco sdeluje (napriklad i Ty a jini ) a vubec mne nezna.
Je to uplne mimo a nema to zadny smysl. "

Tady Ti sdeluju ze mne neznas,to je vsechno Istar,to co sis z toho Ty vykonstruovala vyse je uz vec jina.


A pak jsem |Ti psala take tohle:  "Kez by to tedy zde virtualne nedelal nikdo.ze?    A pak tedy ani ja,ze? "

No jo ,ale on kdyz nekdo (v tomto pripade Ty) nechape,nemuze nebo nechce chapat co pisu a vidi v tom to svoje, to se neda nic delat.  :jojo:

No toz opet ukazka toho jak si nekdo mysli (Ty) ze jsi neco prokoukla a ono prd a vorech. Je to Tvoje. :)
Nu coz ,to je noumaka Udo.   :D

Jo a nezapomen me klidne dal jako doposud preskaovat.  :lol:   Jde Ti to. :P

Bavim se taky dost dobre,tak nazdravi  :storstark:

Crabat napsal(a):

Z čehož by potom vyplývalo:
Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?

Úsmevom.

No jo, ale tím by pro něj skončila legrace ..... ne?  Che .. vzpomněla jsem si na film ... akční ... tuším se Stallonem ... Demolition man ..... a  větičky jako "Buď dobrý! "  a "Uděluji ti pokutu jeden kredit za porušení  morálního statutu !" ....   asi bych prchla do podzemí ... :lol: :lol:

Kdyby chtěl Stvořitel stvořit dokonalý svět, tak to udělal ......  nemyslím si, že bychom se mu nepovedli ....   dal nám taky heslo " Co tě nezabije, to tě posílí " .....

hirondel napsal(a):

Existuji lide kteri ze mne citi nejen emptaii,lasku a porozumeni - uz to je predmetem k Tvemu a nejen k Tvemu zamysleni.
Mluvim o svem soukromem zivote.

Hirondel, to je moc dobře. :) Není nad spokojený soukromý život, plný porozumění a lásky.
Pak je to ale důvod spíš k tvému zamyšlení, proč jsi v soukromém životě jiná než tady, proč ti to tam funguje a tady ne, když akce - reakce působí všude stejně. Sama dobře víš, že reakce na tvé příspěvky jsou léta stále stejné, i když diskutující se obmněňují. Nebyl by to teda důvod k tvému ponoření se na chvilku do sebe? Důvod například neshazovat nakvašeně se stolu velmi laskavé příspěvky Larga, ale zastavit se nad nimi? Nikdo tady, Hirondel, nemá sebemenší důvod být proti tobě, natož jakkoli zraňovat, jenže ty ten pohled na sebe zvenku ( naše vnímání) nesneseš a bereš ho jako útok. Proč?

No a tak se opět potvrzuje, že nejdůležitější je udělat si pořádek sami v sobě, a ten na Zemi se pak nejspíš dostaví sám.

Hir, je mi to opravdu moc líto, že to bereš tahle :(. Přeji ti krásný den :hjarta:

Daphné napsal(a):

No a tak se opět potvrzuje, že nejdůležitější je udělat si pořádek sami v sobě, a ten na Zemi se pak nejspíš dostaví sám.

Tak nějak.
Nakonec - proč by Tvorca (ať už v něj věříme, čili nic) měl dělat nějakej pořádek?
Děláte si snad někdo pořádek ve svých jaterních buňkách, nebo co?

Daphné napsal(a):

hirondel napsal(a):

Existuji lide kteri ze mne citi nejen emptaii,lasku a porozumeni - uz to je predmetem k Tvemu a nejen k Tvemu zamysleni.
Mluvim o svem soukromem zivote.

Hirondel, to je moc dobře. :) Není nad spokojený soukromý život, plný porozumění a lásky.
Pak je to ale důvod spíš k tvému zamyšlení, proč jsi v soukromém životě jiná než tady, proč ti to tam funguje a tady ne, když akce - reakce působí všude stejně. Sama dobře víš, že reakce na tvé příspěvky jsou léta stále stejné, i když diskutující se obmněňují. Nebyl by to teda důvod k tvému ponoření se na chvilku do sebe? Důvod například neshazovat nakvašeně se stolu velmi laskavé příspěvky Larga, ale zastavit se nad nimi? Nikdo tady, Hirondel, nemá sebemenší důvod být proti tobě, natož jakkoli zraňovat, jenže ty ten pohled na sebe zvenku ( naše vnímání) nesneseš a bereš ho jako útok. Proč?

Nejednou jsem zde rekla ze sebe znam velice dobre ,take jsem rekla ze vim co delam a vim take proc. :)
Largo,to jsou vesmes odpovedi na Tve otazky,ktere si klades.
Podivej se Ty sama do sebe (na projektor) ,nez si neco vne zacnes projektovat. 
A zjisti co si resis,teda pokud chces,to je na Tobe. ;)

IŠTAR napsal(a):

Hir, je mi to opravdu moc líto, že to bereš tahle :(. Přeji ti krásný den :hjarta:

Nad svoji litosti se tedy zamysli. :)
I Tobe preju krasny den Istar :hjarta:  :pussa:

Lupi, to já si dělám pořádek v jaterních buňkách :lol:. Včera jsem odmítla panáka slivovice, abych je chudáky moc nezatěžovala :lol:.

lupina montana napsal(a):

Daphné napsal(a):

No a tak se opět potvrzuje, že nejdůležitější je udělat si pořádek sami v sobě, a ten na Zemi se pak nejspíš dostaví sám.

Tak nějak.
Nakonec - proč by Tvorca (ať už v něj věříme, čili nic) měl dělat nějakej pořádek?
Děláte si snad někdo pořádek ve svých jaterních buňkách, nebo co?

Né. Ale nasadila jsi mi brouka do hlavy. Jestli sakriš moje nějaké buňky mají svobodnou vůli, tak to tam bude pěknej binec a bude co nejdřív načase udělat Whoiswho.

IŠTAR napsal(a):

Lupi, to já si dělám pořádek v jaterních buňkách :lol:. Včera jsem odmítla panáka slivovice, abych je chudáky moc nezatěžovala :lol:.

No, kdoví, kolikrát si zmiňovaný tvůrce nedal panáka.... :cool::lol:

Haiel, dobře ti radím - nekecej jim do toho, nebo bude po Tvůrci jaterních buněk :vissla::cool::lol:

lupina montana napsal(a):

Haiel, dobře ti radím - nekecej jim do toho, nebo bude po Tvůrci jaterních buněk :vissla::cool::lol:

Já bych taky řekla, že nejlepčejší je delegovat jim pravomoci i zodpovědnost..... :) Týmová práce.

A tuhle Hermannovo Tvorca to dělá zrovna tak - takže, co mu do toho koneckonců má kdo kecat, že :cool:

hirondel napsal(a):

Wiki napsal(a):

.. ale taky zde prosakuje tvá určitá  nevražitost k pár jedincům (na babi).  A to je poznat - asi mi to kazí iluzi dokonalosti o tobě :), což bude můj problém, ale chtěla jsem ti to  říct. Abys třeba jen věděla..

Jeden z těch "vyvolených" je bohužel Crabat (proč? víš jen ty),

Take Ti neco reknu Wiki ,abys to treba jen tak vedela. :)

Neni nic tezsiho v zivote nez prohlednout iluzi. Zdani klamou a ta zdani jsou mnohdy pricinou dost fatanlnich chyb.

Ver nebo never,Crabat je pritel,tam neni zadna nevrazivost.
Jak jsi na to prisla ze je?   

A co si myslis  o jeho postoji  ke mne,vis o tom neco?
Jakou jsi slysela verzi?

Ty Wiki ani nikdo jiny o tomto pribehu nevite nic,pouze Crabat a ja sama.
Vy se muzete pouze domnivat a to treba i na zaklade jednostranne informace.

Ja osobne vidim cele pozadi a celou souvislost. Ja vim o co tu bezi.
Berte to na vedomi. :)

Ok beru na vědomí a už o tom nebudu psát.
a jakou jsem slyšela verzi ? - nikam pro informace nechodím. Všechno je tady...

Myslím, po tom co psala Hirondel, že skutečně není důvod , aby  reagovala jinak, tak, jak chceme... Vzhledem k tomu, že mám sama ráda upozornění na své reakce, a´t v dobrém (to je nejlepší :D ), tak i kritické -( páč až překousnu svou ješitnost, dokážu se na to podívat shora a buď se poučit nebo to hodit za hlavu), tak jsem své otevřeně napsala.
Je možné, že kritiku ani jakousi nápovědu, či směrování  nemá někdo rád a nepřijímá ji. No a co ..vlastně..? Kdo ře´k, že to je právě tak, či má být právě tak, jak my chceme (já?) my?
Byli bychom stejní a byla by to nuda. Každý si to "přečteme" sám/a " a víme. Proč vlastně chtít víc..

´Jak byste udělali pořádek na zemi vy? :)  :D
Jde to ? Osho chtěl (chce?) prolnout východ se západem, kulturu, mentalitu..technickou vyspělost, duchovno.. to by prý byla cesta. Slyšeli jste o tom?

Osho chce být inženýrem vlastních vnitřností? :lol: Ono se to prolne....časem. Zeměkoule není nafukovací.....
A pořádek - co to vlastně je? Pro mě je vpořádku, když kolem silnic roste křoví samo od sebe - pro spoustu lidí ne.
Pro sousedku bylo vpořádku švihat zlobivé děti přes lýtka vrbovým prutem - pro mě ne a obě jsme si o sobě myslely, že jsme debilky :lol:
A pro někoho je vpořádku, když je tráva v řádku. :gloria:
Svět je skoro vždycky....vpořádku, když se to tak vezme ze širšího pohledu :cool:

Tak k tomuhle bych, Lupi, také něco měl. Ale není to o levelu druhém, jako na vláknu "Joga", ale ještě vyšším:
Existuje pohled na jsoucno, v němž svět, tak, jak probíhá v tomto okamžiku, je vnímán již jako dokonalý. Netřeba na něm nic měnit, jedinou drobnost, ani fous, protože již stavu úplné dokonalosti dosáhl.

Ale nejsem schopen to verbálně vysvětlit, dá se to pouze zažít při rozšířeném vědomí. A mohu každého ubezpečit, ten stav je naprosto úžasný a velkolepý.

Hirondel napsal(a):

nad svoji litosti se tedy zamysli.

Jojo, budu nad tím přemýšlet stejně jako ty nad našimi řádky ;)

Z tohoto pohledu pak na otázku: "Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?"
Platí, že vždycky byl. Všechno, co vzniklo, vzniká i teprve vznikne, je zahrnuto do Boží vůle, a byť by bylo z našeho pohledu jakkoliv nespravedlivé, je přesto dokonalé a věčné. Jen neschopnost našeho pohledu zahrnout celek, vyšší záměr i souvislosti všech dějů, způsobuje, že svět jako absolutní nevidíme, zatímco on ve své dokonalosti spočívá a věčně trvá.

Stačí, abychom prohlédli a uvidíme to.

Crabe máš na mysli to, co říkala Malá babička? Při meditacích hluboké splynutí s vesmírem, kdy není nic, je tma nejsou zvuky, barvy, světlo, jen dokonalý klid a rozplynutí se?
Jednou jsem to při hluboké meditaci prožila.......

To jsou úžasné zážitky, Ištar. Ale měl jsem na mysli spíš vnímání souvislostí, jakousi kontemplaci na cíl. V tomto případě na tuto planetu.

IŠTAR napsal(a):

Crabe máš na mysli to, co říkala Malá babička? Při meditacích hluboké splynutí s vesmírem, kdy není nic, je tma nejsou zvuky, barvy, světlo, jen dokonalý klid a rozplynutí se?
Jednou jsem to při hluboké meditaci prožila.......

Tak tohle jsem nezažila, ale zase jsem zažila tři dny nepřerušované, absolutní rovnováhy - paráda!

Lupi, byl to naprosto úžasný pocit. A darebák Petr Velechovský mě z něj vytrhnul a prý ať v alfě makám a neflákám se bůhví kde :cool:. Asi jsem měla zajímavý výraz ksichtíku :D.

No fuho chlapa :dumbom: mohlas tam zůstat doteďka, nebejt jeho, co? :lol:
Ty tři dny taky - po ty tři dny mně nic a nikdo nemohlo vyvést ze stavu rovnováhy - cítla jsem se jako všechno naráz, ale vůbec mi to nebránilo žít úplně normální život.

lupina montana napsal(a):

No fuho chlapa :dumbom: mohlas tam zůstat doteďka, nebejt jeho, co? :lol:
Ty tři dny taky - po ty tři dny mně nic a nikdo nemohlo vyvést ze stavu rovnováhy - cítla jsem se jako všechno naráz, ale vůbec mi to nebránilo žít úplně normální život.

Tak tohle já neznám. Moje rovnováha asi spočívá v neustálém pendlování od zdi ke zdi :lol:  Asi tak. A čím rychlejc budu pendlovat, tím víc budu v rovnováze. Jdu na to.

Ale bacha, ať to nepřeženeš, draku...víš, že na tomhle principu pracuje lezr, jo? :cool: Abys nebyla Laserová HAiel..... :lol:

Vlku, a jak se ti podařila ta absolutní rovnováha? Meditací?

Ne-e...ale skalní duchny mě sežerou zaživa...čtením detektivky :cool::lol:

lupina montana napsal(a):

Ne-e...ale skalní duchny mě sežerou zaživa...čtením detektivky :cool::lol:

Jo tak to chápu velice dobře. Těch pár kroků, které jsem zaznamenala u sebe, se odehrály také na nestandartních parketách :)

Lupi :lol:. Žádný alfa hladiny, žádná meditace, žádný Osho jo? Se na to vyprdnu :vissla: :lol:.

IŠTAR napsal(a):

Hirondel napsal(a):

nad svoji litosti se tedy zamysli.

Jojo, budu nad tím přemýšlet stejně jako ty nad našimi řádky ;)

To je dobrej vtip. :D :lol:

Že ano :D?

IŠTAR napsal(a):

Lupi :lol:. Žádný alfa hladiny, žádná meditace, žádný Osho jo? Se na to vyprdnu :vissla: :lol:.

Ne-e..... :lol:
I když - kdoví: to totiž byla detektivka z Tibetu - velmi zvláštní a hlavně, se skvěle, sugestivně podanou atmosférou (tohle miluju - když něko dokáže zprostředkovat cítění....) A v jednu chvíli jsem měla pocit natolik důvěrně známého prostředí, že jsem to normálně čuchala - cítila jsem vůni kamenů a větru.
Takže třeba jsem se jen někam na chvilku vrátila :)

Lupi, co to bylo za knihu?.. Rád bych si ji přečetl. ;)

A jo Lupi, tak tomu věřím. Taky se mi to občas stává...... :)

Crabate, Nádherní duchové od Pattisona.

Jojo, už jsem to našel a v brzké době i objednám. Takovéhle knihy jsou totiž úplně ze všeho nejlepší, protože na pozadí nějakého dočista odlišného příběhu vykreslují onen kolorit orientální mentality, takže do něj člověk zcela nenásilnou formou vplývá. Vlastně relaxuje při detektivce a zároveň tím do určité míry i medituje, protože se noří do podstaty. :)

No o mediování u téhle knihy nic nevím, ale fakt je, že se tomu chlápkovi neuvěřitelně dobře povedlo přenést atmosféru - a to si vlemi cením. Tak dobře, že mě přiměl "vzpomenout si" na Tibet....
Pravda je, že taková je spousta brakové literatury - proto ji mám u veliké vážnosti :cool:
Mám odsud ještě jeden úchvatný zážitek: Tibeťané jsou tam vylíčeni jako lidi, kteří neřeší, dokavad nejde o život - a někdy ani to ne - takže když tam došlo k nějakým iritujícím scénám (jakože by měli utéct, nebo se jim v horách ztratily děti) tak jsem u toho poskakovala vykřikovala "dělejte něco, sakra" :lol:
Ale v druhé půlce jsem si zvykla a už mě to nenadzvedávalo.

Nevyhnutnosť kolonizácie vesmíru?


   Správa z médií: Ľudstvo musí preč zo Zeme, inak vyhynie! Dve storočia máme vraj na to, aby sme zvládli technológiu, umožňujúcu kolonizovať vesmír. Inak nemáme šancu prežiť. Myslí si to britský astrofyzik Stephen Hawking, podľa ktorého budeme musieť čeliť v najbližších rokoch čoraz väčším hrozbám – či už prírodného, alebo spoločenského charakteru. Hrozbám, ktoré by boli pri našich súčasných technologických a ekonomických možnostiach nezvládnuteľnými.

   Za pár desiatok rokov takzvaného vedecko technického pokroku zničilo toto pozemské ľudstvo až neuveriteľným spôsobom celú svoju rodnú planétu. Stali sme sa škodcami a ničiteľmi! To v jadre nesprávne a zlé, čím žila naša civilizácia po celé stáročia predtým dostalo možnosť plného vonkajšieho prejavenia sa práve prostredníctvom éry technického pokroku. V tejto veľmi krátkej dobe,  trvajúcej približne sto rokov, naplno rozkvitol a navonok sa plne a všetkým viditeľne prejavil nesprávny spôsob myslenia a jednania, ktorým bolo ľudstvo navyknuté myslieť a jednať po celé stáročia.

   Ten nesprávny spôsob myslenia a jednania spočíva v neúcte, neláske, nespolupráci ľudí s ľuďmi. Spočíva v egoizme, sebectve, osobnej zištnosti, v túžbe po moci a peniazoch a to i za cenu utrpenia ostatných. Ľudia si navykli žiť ako škodcovia, škodiaci nie len sami sebe navzájom, ale i všetkému ostatnému okolo seba: zvieratám, rastlinám, vode, vzduchu, pôde, jednoducho celej planéte.

   Technické prostriedky súčasnej doby enormným spôsobom urýchlili možnosti ľudského škodcovstva, čo nám v takzvanom „modernom“ 20. storočí prinieslo také nesmierne množstvo zla, aké nemalo doposiaľ obdobu v celých doterajších dejinách tejto civilizácie.

   20. storočie sa stalo storočím, v ktorom ľudstvo začalo žať trpké ovocie celého svojho doterajšieho, nesprávneho spôsobu myslenia a jednania! Došlo v ňom k dvom obrovským svetovým vojenským konfliktom, ktorých celkový počet obetí je absolútne neporovnateľný so všetkými minulými vojnami počas celej histórie ľudstva. Obrovské množstvo utrpenia a obetí na životoch mali za následok režimy v Rusku, v Číne, v Kambodži, v Chile a tak ďalej a tak ďalej. V 20.storočí bola vyrobená a použitá atómová bomba a  svet sa v ocitol na pokraji jadrovej katastrofy a sebazničenia. Hľa človek! Hľa civilizácia!

   V modernej dobe začali ľudia neuveriteľným spôsobom ničiť a drancovať prírodu, čo sa im v súčasnosti začína vracať v podobe zemetrasení, požiarov, záplav, veterných smrští, rôznych ekologických katastrof obrovských rozmerov a v podobe mnohých iných negatívnych spoločenských i prírodných dejov.

   Škodlivý ľudský druh, ktorý po celý čas iba škodil a to sebe i všetkým okolo seba si postupne začína uvedomovať, že smeruje k zničeniu života na svojej planéte. Škodlivý ľudský druh sa dostáva do úzkych a preto, keď už vidí, že zničil vlastnú planétu, chcel by expandovať do vesmíru. Škodca si chce zachrániť svoju existenciu, ale v žiadnom prípade sa nechce zrieknuť svojho chorého a škodlivého spôsobu myslenia.

   Tomuto nepolepšiteľnému škodcovi, ktorým je  pozemské ľudstvo však už nebude umožnené ďalej škodiť! Škodca totiž zostane uväznený na svojej vlastnej planéte a bude donútený plne, sám na sebe a so všetkými dôsledkami prežiť skazené, jedovaté ovocie všetkého svojho doterajšieho nesprávneho spôsobu uvažovania a konania.

   Čo kto zaseje, to aj zožne! Taký je jeden z najzásadnejších Zákonov univerza! Je preto klamlivou ilúziou dúfať, že by zločinné ľudstvo mohlo uniknúť dôsledkom svojho zločinného jednania. Zákony stvorenia – Zákony Božie to nedovolia!

   Budeme sa musieť, ľudovo povedané, variť vo vlastnej šťave, aby aspoň niekto z celého tohto skazeného ľudstva pochopil, že naša budúcnosť a záchrana nespočíva v expanzii do vesmíru, ale v zmene spôsobu nášho myslenia! V prevrátení hodnotového rebríčka, na ktorého najvyššej priečke stoja v súčasnosti peniaze, zisk a tupý materializmus! Tento pomýlený hodnotový systém je pravou príčinou smrteľnej choroby, ktorej príznaky už začínajú ľudstvom zmietať.

   Choromyseľné ľudstvo nevylieči svoju chorobu jej expanziou do vesmíru! Sú to nereálne ilúzie! Je to márne upriamovanie sa a spoliehanie sa na cestu, ktorá nikam nevedie!

   To jediné, čo nám v danej situácii môže skutočne pomôcť je zmena myslenia a príklon k skutočným a pravým hodnotám! Z nich na prvom mieste je reálny život, prežívaný vo vzájomnej úcte, podpore a pomoci medzi ľuďmi. Človek sa musí naučiť mať ostatných ľudí rád, mať ich v úcte a rešpektovať ich presne v takej miere, ako má rád a rešpektuje samého seba, či svojich najbližších. Toto je základným kameňom všetkého! Základným kameňom, na ktorom buď zotrvá, alebo padne táto civilizácia!

   Človek sa už raz konečne musí naučiť robiť iným a jednať s inými tak, ako chce, aby iní robili jemu a jednali s ním! Okrem tejto elementárnej úcty a lásky k našim spolu ľuďom sa musíme vynasnažiť nájsť, pochopiť a preferovať pravé životné hodnoty, akými sú napríklad poznanie a realizovanie skutočného zmyslu života, ďalej snaha o zachovávanie čistoty a ušľachtilosti nášho vnútra, čiže nášho cítenia a myslenia, snaha o poznanie Pravdy o človeku, o tom odkiaľ pochádza a kam smeruje, Pravdy  o stvorení, o Stvoriteľovi a tak ďalej. Základom všetkého je však naučiť sa mať rád a brať ohľad na iných ľudí v takej miere, v akej máme radi a berieme ohľad sami na seba. Bez tohto základu sa nepohneme ďalej!

   Buď to teda dokážeme a budeme už raz toho schopní, alebo to nedokážeme a zničíme sa! Každý jednotlivý človek, ktorý pochopí túto prioritu by mal okamžite začať sám od seba! Lebo o čo viac bude na zemi takýchto ľudí, v o to lepší osud môže dúfať všetko živé na tejto, škodlivým ľudským druhom tak ťažko skúšanej planéte.

herman, Slovenské občianske združenie pre posilňovanie mravov a ľudskosti

Prosím vás, neodpovídejte na něj, stejně to nečte, jen měsíc plodí jeden text a pak ho se frkne, aby měl pozornost.

Aloha!., máme tu nový přípitek. :D :storstark: :D


Jasně, že to nečte. A my též. :P

O Vianociach inak.

O Vianociach inak. Pravdivo, prísne a spravodlivo!


   Čo pekného povedať o Vianociach, ktoré sa stali oslavou konzumu a spotreby? Ktoré sa stali sviatkami horúčkovitého nakupovania a vysokých ziskov, sviatkami plného brucha a od rána do večera pustenej televízie?  Ktoré sa stali sviatkami rodinných, či iných stretnutí, žiaľ väčšinou plných plytkých rozhovorov o malichernostiach? Toto je tá horšia alternatíva, alternatíva iba čisto materialistickým spôsobom strávených sviatkov, svedčiaca o tom, že  stredobodom všetkého vesmírneho diania sa pre nás stalo len to hmotné, uchopiteľné a viditeľné.

   Čo však pekného povedať o Vianociach, ktoré majú predsa len určitý duchovný rozmer? Ktorých neoddeliteľnou súčasťou sa stali ľudovému folklóru sa rovnajúce návštevy chrámov, z ktorých masy veriacich všetkých kresťanských cirkví vždy opäť odchádzajú s uistením o všetko objímajúcej a všetko odpúšťajúcej Láske? Láske, ktorú sme úmyselne zbavili aspektu Spravodlivosti a urobili ju sladkasto príkrou, ba až slabošsky zmäkčilou len preto, aby čo najviac vyhovovala našej povrchnosti, duchovnej lenivosti a mnohým iným slabostiam?

   No a po sviatkoch, strávených jedným, alebo druhým spôsobom, po dobrom jedle a pití, po plytkom odpočinku a zábavách, po dlhých, s povinnosti, ale bezmyšlienkovite strávených hodinách na rôznych slávnostných vianočných pobožnostiach nastane napokon všedný pracovný deň. Deň, v ktorom akoby švihnutím čarovného prútika náhle  pominie všetko čaro Vianoc.

   Nastáva totiž tvrdá realita a každodenný život! Tisíce ľudí, ktorí cez vianočné sviatky aspoň navonok deklarovali svoju príslušnosť ku kresťanským hodnotám v bežnom a každodennom pracovnom dni šliapu práve po týchto hodnotách hrubou čižmou. Kvôli peniazom, zisku a kariére opäť šikanujú svojich podriadených, opäť ich nútia pracovať v ľudsky nedôstojných podmienkach a za žobrácku mzdu. Opäť je vytváraná atmosféra strachu a boja o holé prežitie, opäť vzniká nenávisť, závisť, zlé a pokrytecké medziľudské vzťahy, opäť sa roztáča kolotoč klamstva, ziskuchtivosti, podvádzania, využívania a zneužívania iných. Zväčša tých slabších, menej šikovných a menej inteligentných.

   Pomáhajúca láska a úcta človeka k človeku zostala len krásnou vianočnou rozprávkou, ktorá zmizla skôr, ako prvý sneh. Skutočný život sa totiž riadi úplne inými zásadami! Tu niečo také, ako úcta a pomáhajúca láska k ľuďom nemá miesto! A ak áno iba akože! Iba navonok a nikdy nie skutočne vnútorne a úprimne! Žiaľ, takéto a nie iné je pozemské ľudstvo! Veľká česť tým nemnohým výnimkám.

   Vo svojom pachtení za hmotou a s duševným obzorom zúženým iba na pozemské však ľudia netušia a nevyciťujú, že vo  stvorení sa každým dňom čoraz viac a viac dostáva do popredia očistný princíp prísnej Spravodlivosti! Toto ľudstvo, ktoré pred 2000 rokmi dohnalo Božiu Lásku na Golgotu a pribilo ju na kríž, toto ľudstvo, ktoré ju každý deň počas svojej dlhej histórie stále znova a znova vraždilo a zabíjalo svojou neláskou, neprajnosťou a nenávisťou voči iným, toto ľudstvo, ktoré si stále odmieta vzájomne pomáhať a podporovať sa, toto skazené a nepolepšiteľné ľudstvo bude pôsobením veľkej Božej Spravodlivosti, ktorá na nás nechá náhle a neočakávane dopadnúť všetky dôsledky celého nášho doterajšieho nesprávneho jednania samo pohnané na Golgotu a pribité na kríž.

   Áno, priblížil sa čas odplaty za utrpenie, ktoré sme kedysi spôsobili Synovi Božiemu! Priblížil sa čas odplaty za Golgotu, odplaty za stáročné zneucťovanie, znevažovanie a ignorovanie všeobsiahlého princípu pomáhajúcej Lásky, ktorého poznanie nám priniesol Kristus. Priblížil sa čas, keď všetci pochopíme, že Stvoriteľ nie je vôbec onen dobromyseľný, všetko odpúšťajúci senilný starček, voči ktorému si je možné všetko beztrestne dovoľovať. Všetci spoznáme, že Najvyšší nie je vôbec takým, akého si ho vo svojej pokrivenosti predstavujú ľudia.

   Áno, Stvoriteľ je skutočne Láskou a táto jeho veľká a nepochopiteľná Láska spočívala v trpezlivom čakaní na to, či predsa len ľudia napokon dobrovoľne nepochopia životnú nevyhnutnosť podriadenia sa Kristom ukázanému, univerzálnemu princípu pomáhajúcej Lásky.

   Toto stáročné trpezlivé čakanie na zmenu však bolo ľuďmi považované za slabosť a nemohúcnosť. Toto láskavé a trpezlivé čakanie nebolo využité k tomu, k čomu malo byť a síce, k pochopeniu a podriadeniu vlastného života dávajúcemu a pomáhajúcemu princípu Lásky. Práve naopak! V ľuďoch iba rástla pýcha, domýšľavosť a bezohľadnosť. V hmotnosti tejto zeme sme sa vždy cítili a stále sa cítime byť istými a neohrozenými ako v nedobytnej pevnosti a naša arogancia voči Stvoriteľovi a jeho Zákonom sa stále iba stupňuje.

   A pre toto všetko prichádza teraz ku nám náš Pán úplne inak! Prichádza už nie v Láske, ale v Spravodlivosti! Jeho Vôľa nám bola jasne, vecne, priamo, nekompromisne a požadujúco sformulovaná v Posolstve Grálu!

   Zásadný rozdiel je však v tom, že kým, Kristovo Posolstvo  Lásky možno definovať slovami „môžete a máte“, v novom Posolstve, v Posolstve Vôle a Spravodlivosti je jednoznačne stanovené: Musíte! Ľudstvo, podriaď sa Vôli Božej, alebo zahyň! Buď, alebo!

   Novým Posolstvom, Posolstvom Vôle a Spravodlivosti začalo pozemskému ľudstvu plynúť ultimátum! Hodina za hodinou, minúta za minutou a sekunda za sekundou! Lehota do jeho vypršania je dobou poslednej milosti, v ktorej je ešte možná dobrovoľná zmena.

   Keď však ultimátum vyprší a ľudia sa dobrovoľne nezmenia, čomu žiaľ zatiaľ všetko nasvedčuje, príde na rad prežívanie.

   Ostrie meča Božej Spravodlivosti dopadne do stvrdnutých sŕdc a duší, podobajúcich sa pôde, ležiacej dlhé roky úhorom. Táto, ako skala tvrdá pôda bude rozoraná oceľovým radlom utrpenia. Utrpenia, aké tu ešte nebolo! Utrpenia, ktoré si ľudstvo samé privodí svojou pýchou a ignorovaním Vôle Stvoriteľa.

   Bijú vianočné zvony a v ich zvuku možno vycítiť podtón úzkosti! Úzkosti celého stvorenia pred spravodlivým a hrozným hnevom Božím! Spamätaj sa už konečne človeče a zmeň sa! Iba toto jediné môže ešte od teba odvrátiť svištiace ostrie meča Jeho neúprosnej Spravodlivosti!

herman, spolupracovník časopisu „Pre Slovensko“

:reta: Omr-humr-dum :storstark:

Mantra vánočního poklidu.
Vysvovujte pomalu a zřetelně,
nechte se prochvívat vibrací.

a co když humra na vánoce mít nebudeme? Mohl by se použít takovej kapr? :D

Inu, vlastně proč ne?..
Takový: Omr-kapr-dum také vůbec nezní špatně. :D :lol: :D

šmarjá, ani na Vánoce nedá pokoj.
Ještě že ty jeho traktáty nečtu. Stačilo mi, že jsem v závěru zahlédla vánoční zvony úzkosti bo co.
Probůh, kde to slaví? Na Marsu? Tam možná :)

a což omr-řízek kuřecí-dum? :D

Milý Jéžišku, k vánocům bych si přála, aby se pro Hermana tyto vánoce staly symbolem světla a poznání :)

A nestačilo by Ti, Majko Omr-kur-dum nebo Omr-ukur-dum?
To by určitě jakýsi smysl mantry dávalo. Tak jako kapr a humr.
Ale ty řízky už ne. Ani řeřicha či Přibyslav, zkrátka musí tam být hlásky, které zní.
R je dobré, protože rozeznívá, rozvibrovává celé tělo.
O, taktéž U obzvláště ve spojení s H a M se nesou
a sestupují hloboko do čaker. ;)

Ano, Tuli, to by bylo moc krásné, takový osvícený a probuzený Herrmann.
Tak mu k tomu trochu na tyhle svátky Omr-ukur-zadumáme. :storstark:

Óóóóómmmmmmmmmmm :D

(Ne)šťastný začiatok nového roka!


   Opäť máme za sebou honosné a okázalé oslavy začiatku nového roka. Opäť sa veľké svetové metropoly, ale aj malé mestá a mestečká vzájomne pred sebou predháňali v tom, kto bude mať veľkolepejší a krajší ohňostroj. Pre ničotnú parádu tak opäť, vo veľkom celosvetovom meradle, približne za 10 až 20 minút márnotratne vyfučali do vzduchu doslova miliardy. A za ten čas, za tých 10 až 20 minút možno niekde na svete zomrelo od hladu 100, alebo 200 ľudí. Dá sa  takéto niečo považovať za normálne a prirodzené?

   V rozhlase som začul, že sa blíži plesová sezóna. Opäť sa budú manželky rôznych prominentov vzájomne pred sebou a pred celým národom predvádzať v drahých, dvestotisícových róbach, dokazujúc pyšne ostatným, že na to predsa majú. Takto to býva každý rok na úbohom Slovensku, ktoré patrí medzi najchudobnejšie štáty v únii. A čo potom inde? Tam kde je skutočné bohatstvo a kde sú naozaj veľké peniaze? 

   A kým sa bude elita u nás i všade vo svete zabávať a užívať si, niekde inde budú ľudia biediť a ako muchy hynúť od hladu v celých stovkách. Je toto možné považovať za normálne a úplne prirodzené?

   A takto by sme mohli pokračovať do nekonečna. Do nekonečna by sme mohli uvádzať obrovské kontrasty medzi prepychom, dostatkom, užívaním si a neuveriteľným plytvaním na jednej strane a biedou, strádaním, nedostatkom, či absenciou tých najzákladnejších ľudských potrieb na druhej strane.

   Možno ale takéto niečo považovať za normálne a prirodzené, ako sa nám to snaží nahovoriť súčasná spoločnosť a médiá? Možno z nenormálnych, neprirodzených, chorých a nezdravých vecí urobiť prirodzený štandard života spoločnosti a civilizácie?

   Koho sa nedotýka utrpenie, bolesť a strádanie iných iba preto, že sú od neho vzdialené a že sa jemu osobne zatiaľ ešte darí, toho nemožno nazvať človekom!

   Beda preto všetkým, ktorí sa dnes smejú, lebo budú plakať! Lebo sa zabávali, hýrili a mali svoj úsmev na perách vtedy, keď iní trpeli a zomierali.

   Beda všetkým, ktorí sú dnes sýti, lebo budú hladovať! Lebo rozhadzovali, plytvali a užívali si vtedy, keď iní strádali a nemali čo do úst.

   Beda egoizmu sveta, ktorý má dosť prostriedkov na to, aby všetci ľudia na zemi mohli žiť ľudsky dôstojným spôsobom. Avšak tieto prostriedky si chamtivo privlastňuje menšina na úkor väčšiny.

    Beda egoizmu sveta a jeho prisluhovačom na rôznych stupňoch života spoločnosti, ktorí pokrivili, znetvorili a skrútili život na zemi tak, že sa opláca klamstvo, podvod, nepoctivosť, nespravodlivosť a necitlivé zaobchádzanie s inými ľuďmi.

   Ale všetko do času, kým Boh a jeho železná Spravodlivosť naveky! Beda preto všetkým, ktorí takto jednajú! Ich smiech vystrieda plač a ich sýtosť nedostatok a bieda.

   Tí, čo sa smiali, keď iní plakali, budú Vyššou Spravodlivosťou sami donútení prežívať to, čo prežívali iní počas ich vlastných sebeckých radovánok. Tí, čo boli sýti a čo márnotratne rozhadzovali budú Vyššou Spravodlivosťou sami donútení prežívať presne to, čo prežívali iní vtedy, keď sa oni sebecky topili v dostatku. Taká je Spravodlivosť! Vyššia Spravodlivosť!

   Čo kto totiž zaseje, to aj zožne! A to skôr, alebo neskôr! Ale celkom určite!

   A necitlivosť voči strádaniu, bolesti, utrpeniu, nedostatku a biede iných nie je veru dobrou sejbou. Egoistické upínanie sa na seba a svoje vlastné pôžitky, bez ohľadu na to, ako sa žije ostatným nie je dobrou sejbou.

   Kto seje tŕnie a bodliaky, to isté aj zožne! A neexistuje na tejto zemi ani jediný človek, ktorý by sa dokázal vyhnúť žatve toho, čo on sám zasieval. Každý z nás bude Vyššou Spravodlivosťou jedného dňa donútený vypiť sebou samým pripravený kalich trpkosti a blenu až do dna.

   Úbohí tí, čo sa dnes smejú a úbohí tí, čo sú sýti! Úbohí tí, ktorí žijú v prepychu, dostatku a plytvaní! Úbohí títo všetci a im podobní, lebo už teraz sú spočítané dni ich zotrvávania na výslní. Už totiž nad nimi všetkými hrozivo visí meč veľkej a neúplatne Spravodlivosti Božej, ktorý ich zrazí do prachu! A mnohých z nich až tak, že už nikdy nepovstanú.

   Ľudia totiž už dávno mali žiť inak! Už dávno sme sa mali naučiť žiť tak, aby sme mali radi iných presne v takej miere, v akej máme radi sami seba.

   Miluj svojho blížneho, ako seba samého! To je základ! To je uhoľný kameň všetkého! Uhoľný kameň, ktorého váha nakoniec rozdrví každého, kto tak nekoná! Každého, koho city a myšlienky sú v rozpore s touto zásadou.

   Miluj svojho blížneho, ako seba samého, alebo inak povedané, nerob nikdy iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe! Čo vy na to investori, podnikatelia, zamestnávatelia, bankári, majstri, živnostníci, lekári, politici a mnohí ďalší, ktorí v každodennom živote jednajú s inými ľuďmi tak, ako by si nikdy nepriali, aby niekto jednal s nimi samotnými?

   Nerob nikdy iným to, čo nechceš, aby iní robili tebe! V týchto slovách je skryté odsúdenie, alebo omilostenie každého jednotlivca, žijúceho na tejto zemi! V týchto slovách je skryté odsúdenie, alebo omilostenie celej tejto civilizácie. 

   hermanv  spolupráci s  http://kusvetlu.blog.cz/

Zásadné vyjadrenie ku katastrofe v Japonsku


   Svetom otriasa obrovská tragédia, ktorá sa udiala v Japonsku. K tisícom obetí na životoch a k obrovským materiálnym škodám, spôsobených zemetrasením a následne vyvolanou vlnou tsunami a sa ešte navyše pridružilo poškodenie jadrovej elektrárne, z ktorej uniká radiácia. Ide o katastrofu takmer apokalyptických rozmerov, aká nemá v dejinách Japonska obdobu od druhej svetovej vojny.

   Málokoho nechávajú tieto  udalosti ľahostajným a okrem mnohých otázok, ktoré si ľudia v tejto súvislosti kladú sa medzi nimi nachádza i otázka: Prečo? Prečo k takémuto niečomu dochádza? Nedalo by sa tomu zabrániť? Jestvuje vôbec nejaká uspokojivá odpoveď, ktorá by nám umožnila pochopiť skrytú podstatu podobných javov a ich skutočné príčiny a tým sa v budúcnosti vyvarovať, ak už aj nie materiálnych, tak aspoň obrovských obetí na ľudských životoch? Túto odpoveď by sme sa mali snažiť nástojčivo hľadať už len preto, aby sa podobné tragédie a utrpenie ľudí viac neopakovali. Prečo teda?

   Železný zákon, ktorý sa neustále a do bodky napĺňa  v samočinnom chode tohto univerza znie: Každej akcii zodpovedá primeraná reakcia! Alebo inak povedané: Čo kto zaseje, to aj zožne!

   Preto platí, že presne v takej miere, v akej ľudia ničia, utláčajú a drancujú prírodu, presne v rovnakej miere im to raz ona vráti naspäť. Prírodné katastrofy s veľkým množstvom obetí nie sú teda ničím iným, ako odpoveďou Matky prírody na zlé jednanie ľudí. Prostredníctvom nich sa nám snaží ukázať, že niečo nie je v poriadku a že ľudstvo by malo zmeniť svoje zmýšľanie  a jednanie.

   Ľudia však nechcú v prírodných katastrofách vidieť to, čím v skutočnosti sú. Nechcú v nich vidieť napomenutie a bolestivý impulz k nevyhnutnosti zmeny seba samých. Ľudia zostávajú slepí a hluchí!

   K týmto hluchým a slepým však znie volanie Matky prírody:

   „Zo mňa ste vyšli a obrátili ste sa proti mne. Ničíte vodu, vzduch i zem, utláčate a trápite zvieratá i rastliny. V skutočnosti ste však povinní brať na mňa ohľad a žiť so  mnou v súlade. V skutočnosti máme vzájomne spolu pôsobiť.

   Vy ste sa však obrátili proti mne preto, lebo sa ženiete za nesprávnymi hodnotami. Chcete iba mať, vlastniť a užívať si. Vaše chcenie je iba nízkeho druhu a vaše túžby sú zamerané iba na hmotné a na niečo, z môjho pohľadu tak absurdného ako peniaze.

   Človek má však usilovať a túžiť po niečom úplne inom! Má usilovať o dobro, čistotu a spravodlivosť. Má sa usilovať byť čoraz lepším človekom a potom sa mu  dostane všetkého, čo potrebuje. To sú pravé hodnoty, hodné vášho úsilia.

   Tieto nádherné, veľké a nehynúce hodnoty vám neustále pripomínam čistotou svojich zurčiacich vôd, sviežosťou ranného vzduchu, majestátnou nádherou hôr, nevinnosťou zvierať, krehkou krásou kvetov, hrejivým jasom slnka a zdravým zimným chladom. Stále sa vás ticho snažím nabádať k dobru a úcte ku všetkému, čo jestvuje okolo vás. A v nemalej miere aj k vďačnosti a úcte k Tomu, z ktorého rúk to všetko pochádza.

   Vy však nepočúvate môj tichý hlas, hlas Matky prírody. Nemáte na to čas, pretože sa ženiete za svojimi pomýlenými hodnotami a namiesto toho, aby ste brali ohľad nie len na mňa, ale i na ľudí okolo seba, namiesto toho ma iba ničíte a spôsobujete mi utrpenie.

   Dlho, veľmi dlho som toto všetko mlčky znášala  a trpezlivo čakala, že raz predsa len precitnete a spamätáte sa. Teraz však, keď pohár mojej trpezlivosti preteká sa budem musieť ku vám začať prihovárať inak. Pozdvihnem svoj hlas tak, aby ste ho už nedokázali prepočuť. Aby sa vás bytostne, i keď žiaľ aj bolestne dotýkal.

   Preto sa vám teraz prihovorím vo veternej smršti, v nekonečných požiaroch, v hukote zemetrasení a v ničivej skaze vodného živlu.

   Ja, Matka príroda budem a zostanem vždy silnejšia, ako ste vy. Zo mňa ste vyšli a musíte sa ma naučiť rešpektovať. Musíte sa naučiť úcte a láske nie len ku mne, ale i k sebe samým navzájom. Musíte obrátiť svoj pomýlený rebríček hodnôt. A to buď dobrovoľne sami od seba, alebo žiaľ nasilu a pod tlakom.

   Nechcem vám ubližovať a spôsobovať utrpenie. Avšak v sebaobrane vám teraz musím začať vracať presne to, čo mi vy samotní už dlho spôsobujete. Tým nastavujem zrkadlo vášmu vlastnému, zlému jednaniu. Tomu, akí naozaj ste. Pochopte to, uvedomte si to a zmeňte sa! Zmeňte sa k lepšiemu, aby na vás nemuseli dopadať ďalšie bolestivé rany z mojich rúk.“

   PS. V súvislosti s pôsobením Zákona „Čo kto zaseje, to aj zožne“ mi napadla jedna asociácia: Kedysi, bolo to už naozaj veľmi dávno, ma dosť pobúrila jedna informácia. Všetci vieme, že v Japonsku jedia ľudia paličkami a istého času tam vraj vládol trend jednorazových drevených paličiek. No a keďže Japonsko je bohatou krajinou a svoju prírodu sa snaží chrániť, kupovalo za týmto účelom lacné drevo z chudobných ázijských a latinskoamerických štátov. A nakoľko pre tieto chudobné krajiny išlo o jeden z mála možných a istých príjmov, vraj kvôli jednorazovým dreveným japonským paličkám boli vtedy vyrúbané doslova celé lesy.

   Príroda však nerozlišuje medzi pojmami moje a cudzie. Príroda je jeden jednoliaty celok a skôr, alebo neskôr každému vráti presne to, ako sa on sám ku nej chová.

   Týmto samozrejme nechcem tvrdiť, že k súčasnej katastrofe v Japonsku došlo práve z tohto dôvodu. To isto nie! Uvádzam to len ako určitú indíciu, umožňujúcu pochopenie hlbších súvislostí.

herman, spolupracovník časopisu „Pre Slovensko“

Hermane,
jsi matka Příroda, že za ni mluvíš? :rolleyes:

Tulipánka napsal(a):

Hermane,
jsi matka Příroda, že za ni mluvíš? :rolleyes:

Herman není matka Příroda, jen píše sám za sebe. Když jsem viděl v televizi, jak japonští rybáři loví harpunami velryby a v zátoce utloukají hejno delfínů pádly a krev z velryb a z delfínů barví vodu do ruda, říkal jsem si, jak dlouho tohle  může příroda trpět. Tulipánko vy to víte?

Vyvracanie ateistických téz – evolúcia


   Evolučná teória patrí k jedným zo základných pilierov, o ktoré sa opiera ateistický svetonázor a materialistický pohľad na svet. Je však paradoxné, že práve hlboké pochopenie podstaty evolučného procesu potvrdzuje existenciu Vyššej Inteligencie, ktorou bol tento proces riadený.

   Materialistický pohľad na evolúciu totiž predpokladá, že ide o vývoj od najjednoduchších foriem života až k tým najzložitejším a to prostredníctvom slepého a náhodného výberu. Celé si to môžeme pripodobniť ku nepripravenému žiakovi, ktorý rieši test. Na každú otázku v teste je daných desať odpovedí – desať možností. No a keďže žiak je nepripravený, krúžkuje svoje odpovede iba systémom náhodného výberu.

   Presne takýmto spôsobom si teda materialisti a ateisti predstavujú i evolučný proces. Podľa nich aj príroda postupovala práve takýmto spôsobom čo znamená, že ak sa vývoj nachádzal na určitom nižšom stupni, iba čisto slepým a náhodným výberom sa hľadali ďalšie vývojové možnosti, pričom napokon úplne náhodne, prostredníctvom pokusov a omylov sa takáto možnosť napokon našla a vývoj mohol postúpiť o krôčik dopredu.

   Takáto je teda podstata materialistickej predstavy evolučného vývoja, ktorá predpokladá, že vedomie sa vyvíjalo spolu s vývojom hmoty a to sériou náhodných pokusov, omylov a náhodne nachádzaných riešení.

   Takáto úvahy však majú jeden háčik! Už dávnejšie som totiž čítal istú vedeckú teóriu dokazujúcu, že ak zoberieme do úvahy celkový čas vývoja života na našej planéte od jeho prazákladných počiatočných foriem až ku človeku súčasného typu, toto obdobie je jednoducho príliš krátke na to, aby ho príroda stihla uskutočniť prostredníctvom slepého výberu čisto náhodných možností. Ak by sa to totiž dialo práve takýmto spôsobom, evolučný vývoj na zemi by musel byť omnoho, omnoho dlhší, než v skutočnosti reálne bol.

   Z tohto faktu teda vyplýva, že príroda sa vo svojom vývoji od najjednoduchších foriem k najdokonalejším vôbec nesprávala ako nepripravený žiak, náhodným spôsobom krúžkujúci odpovede v teste. Evolúcia v skutočnosti prebiehala úplne inak! Správala sa ako žiak, ktorý sa na test dobre pripravil a preto už dopredu pozná správne odpovede. Jednotlivé kroky v evolučnom procese na našej planéte boli uskutočňované VEDOME! S plným vedomím toho, ktorá vývojová možnosť je správna!

   Evolučný proces bol preto procesom vedomým a nie náhodným! Jedine ak zoberieme do úvahy túto skutočnosť je totiž možné vtesnať evolučný vývoj na našej planéte do toho vymedzeného časového obdobia, v ktorom podľa vedeckých poznatkov v skutočnosti prebehol. Iba ak pripustíme túto možnosť môže všetko súhlasiť. Inak nie!

  Inak, čiže tak, ako sú o tom presvedčení materialisti a ateisti, to znamená prostredníctvom čisto náhodného výberu by tento vývoj nebolo možné v danom čase stihnúť.

   Skutočné, hlboké pochopenie podstaty evolučného procesu je teda potvrdením existencie Stvoriteľa. Potvrdením existencie Vyššieho Princípu, ktorý posúval vývoj na našej planéte vedomým spôsobom. Evolučný proces je teda príbehom dobre pripraveného žiaka, ktorý s prehľadom zakrúžkovával správne odpovede v teste a práve preto, že a nemýlil a nepochyboval mohol stihnúť tento test úspešne vypracovať v presne stanovenom čase, ktorý bol naň určený.

herman v  spolupráci s  http://kusvetlu.blog.cz/

Zdeňku,
všichni si tu tykáme, můžu i tobě?
Tady jde o to, že z určitých projevů můžeme usoudit, že příroda trpí. Ale může to být jen naše vidění světa, příroda se třeba výborně baví :D. Pokud se jí nezeptáš, tak nikdy nemůžeš 100% vědět, že příroda trpí.
Pokud se budu na tebe mračit, můžeš usoudit, že mi nejsi sympatický. Ale když se mě zeptáš, můžu ti říct, že jsem měla špatný den v práci. Proto za mne nemůžeš mluvit, i když dle uričtých indícií usuzuješ, že jsi mi nesympatický.

Zdeňku, taky si občas takové otázky kladu. Neptám se sice, co příroda, ale rovnou co paní Gaia na to :)
No....když budu uvažovat o Zemi jako o bytosti, takovém vesmírném batoleti, například ( a že já o ní tak uvažuju) tak mně k tomu napadlo, že takový ssavec je taky taková bytost, jen v menším měřítku.
Člověk třeba, ať nechodíme daleko. A ten se skládá z miliard menších bytůstek - stejně, jako matička naše přemodrá.
No - asi nikdo nebude pochybovat o tom, že když se takový ssavec cítí dobře a blažen, že jednakaždá buňka jeho těla je na tom taky tak - a naopak. Jenže přemejšlíš tak nějak v globále, ne? "Hergot, moje játra, že já jsem se včera nekrotil" nebo tak nějak.
Nepřemejšlíš nad tím, jaké genocidy zrovna v tu chvíli pášeš na svých maličkých tam uvnitř.
Nebo když se ti stane něco hnusného - smutek taky páše genocidy. A tak dále.
Tak si myslím, jestli to naše Přemodroučká nemá taky tak.

Tulipánko můžeme si tykat. Neměl jsem již v úmyslu, zde na tomto fóru psát, protože tomu co píši, stejně nikdo neuvěří. S Hermanem souhlasím, vývoj na Zemi není dílem náhody, ale je dílem Stvořitele – Boha. Napsal jsem na vlákně Osud 2, že posláním člověka zde na Zemi je dojít k moudrosti, nebo-li k osvícení, ale nikdo to nepochopil. Chtěl jsem později napsat, že úkolem člověka je povznést přírodu, nebo-li ji chránit. A také by si měl každý vážit svého těla, které mu bylo svěřeno a nevystavovat jej zbytečnému riziku. Tělo trpí, když člověk nedělá to, co by dělat měl. Každá nemoc je odrazem toho, co dělá člověk špatně. Kdyby lidé dělali, co mají, nebylo by potřeba doktorů. Není třeba nikoho litovat, každému se dostává to, o co usiluje, nebo usiloval. Příroda se nebaví, ale trpí Tulipánko. Není otázka jest.li se příroda otočí proti člověku, ale je pouze otázka KDY.

Zdeněk5 napsal(a):

Neměl jsem již v úmyslu, zde na tomto fóru psát, protože tomu co píši, stejně nikdo neuvěří. .....Chtěl jsem později napsat, že úkolem člověka je povznést přírodu, nebo-li ji chránit. A také by si měl každý vážit svého těla, které mu bylo svěřeno a nevystavovat jej zbytečnému riziku. Tělo trpí, když člověk nedělá to, co by dělat měl. Každá nemoc je odrazem toho, co dělá člověk špatně. Kdyby lidé dělali, co mají, nebylo by potřeba doktorů. Není třeba nikoho litovat, každému se dostává to, o co usiluje, nebo usiloval.

Zdeňku, proč si myslíš, že tomu, co píšeš, tady nikdo neuvěří? Myslím, že zdejší většina tvým následujícím řádkům nejen věří, ale ví to. Úkolem člověka možná není povznést nebo chránit přírodu, neb je její součástí, ale znova se naučit žít s ní v souladu (ať už vznikla, jak chtěla). Třeba jsme se svou Civilizací něco jako novotvar, a Gaia hledá protilátky a způsob léčby.

Zdeňku, hluboce se nad sebou zamysli, neb tvoje ego tě drží v těžkých iluzích a bludech, nutí tě mentorovat a kázat, nedovolí ti vidět realitu kolem sebe, cítit teplo lásky, která je všude kolem, nedovolí ti naslouchat...

Jak se ti TOHLE líbí? Hm?

Pokud jde o hermana...nu, například Hitler měl v lecčems taky pravdu, jenže ten jeho fašismus mu tu pravdu převálcoval, jak to, že právě ty TOHLE nevidíš?

Ještě k té přírodě: Přírodu povznést a chránit ji od nás zní pěkně nafoukaně. Ono by jí stačilo, kdybychom jí přestali škodit, a už vůbec se nad ní nesnažili zvítězit.
Pan, co když je Zdeněk z party pana Hermana, nebo dokonce "alias"? :) Diskuse vypadá dost podobně....

Přesně tak...ona si bez nás poradí docela dobře, my bez ní ne.
Opustíš-li mě....atd - pamatuješ?
A jen tak mmch, vypadá to, žes nepřišel diskutovat a přemýšlet, ale kázat.....no tak to jsi hošku opravdu na špatném fóru, ve špatné době a kážeš nepravým ;)
Mrkni na několik jiných serverů, kde Herman vytupuje pod jinými jmény - dopadne časem všude stejně.
Protže kazatele fakt momentálně nikdo nepotřebuje - to jste si spletli chlapci dobu :)
Škoda.....těšila jsem se na mužský voko :rolleyes:

Jo, taky mně napadlo, že je to jeden z grupy :/

Zdeněk5 napsal(a):

Chtěl jsem později napsat, že úkolem člověka je povznést přírodu, nebo-li ji chránit.

Zdeňku TY jsi příroda. Když povzneseš sebe, povzneseš přírodu, když chráníš sebe, chráníš přírodu, nic jiného udělat nemůžeš.
Není důvod se z "přírody" vymezovat. I ten "křesťanský Bůh", na nějž se nejvíc odvolávají "páni nad přírodou" stvořil lidi "jen" k obrazu svému, to ale vůbec neznamená, že jsou vyjmuti z "přírody".
Moje oblíbená svatá (nikdy nebyla oficiálně svatořečena) Hildegarda z Bingen řekla:
Pokaždé, když lidé svými zlými skutky znečistí přírodní živly, použije Bůh lidské utrpení a pohromy, aby je opět očistil  Neboť Bůh chce čistou zemi a nedopustí, aby jí bylo ubližováno, či aby byla ničena lidským konáním.
Tak tohle bylo v začátku 12. století.

Zdeňku,
o Hermanovi bych se tu bavit nechtěla, nemám potřebu to tu znovu rozebírat.
Ale teď neber v potaz spoustu indícií, které tě a ostatní vedou k názoru, že příroda trpí. Neříkám, že to ta není, může to tak být. Ale taky nemusí. A tvrdit to s jistotou nemůžeš.

Teda, pokaždé, když mi padne oko  na název tohoto vlákna, mne okamžitě napadne odpověď : A proč by to dělal?  .... Pořád bysme někomu něco házeli  za krk ... Jaký si to uděláme, takový to budeme mít  ..... žádnej domovník nám to tu neuklidí, že?

Při teorii, že v každém z nás je Božské zrníčko a jsme součástí  Jednoty = Přírody = Tvůrce= Boha .... na názvu nezáleží  .... kdo asi ten pořádek udělá ... a nebo neudělá ???? :)   Je to asi na nás, že?

BB – o tom žádná. Ale je třeba si uvědomit, že když se to postaví tak jako že ten pořádek bude dělat tvůrce, tak se o tom dá docela dobře a dlouho kecat. :vissla: :D  Jenže když se to podá tak, že uklízet musíme my lidi, tak už je ta povídací pohodička jaksi narušená tou hrozbou té práce a to já nemám ráda :o  Když okolo začnou poletovat  pilné včelky…..dělnice….duchovnice,  duchopracovnice medonosnice :D a pořád bzučí něco o práci na sobě…, kdepak, to není nic pro mě.  V takovém šrumci se nedá pořádně hlavonautit :sova: :vissla:

A no tak to já si radši udělám pořádky sama, než nějakej Tvůrce.....chlapi a pořádky! Jako by to šlo dohromady :vissla:

lupina montana napsal(a):

A no tak to já si radši udělám pořádky sama, než nějakej Tvůrce.....chlapi a pořádky! Jako by to šlo dohromady :vissla:

Newym, čéče. Každý pořádek má tendenci vracet se zpět k chaosu. Z chaosu čas od času vzejde cosi, co by se dalo pokládat za další nový pořádek a ten se zase obrátí do chaosu atakdál atakdál. To, co je zde nejasné, je určení, jakého pohlaví je pořádek a jakého pohlaví je chaos.  A Tvůrce. A co bylo dřív, pořádek, chaos, Tvůrce, kdo co z čeho udělal?? :co:  Je tvoje snaha o pořádek jinové nebo jangové podstaty?? :co:  To, že jsi ženská.....hmm.....Tvůrce prý je taky ženská :jojo:

A možná je Tvůrcem i Tvořeným zároveň.....no, já bych tomu pohlaví nepřisuzovala....pohlavní dimorfismus je možná jen dočasná pomůcka na cestě od dezintegrace k integraci.
Ale fakt je, že ten  pořádkumilovnej kousek Tvůrce musí být ženská - protože kdo po miliony let trpělivě, den za dnem a pořád dokola čistí, uklízí, vrací na místo věci a mláďata, co se věčně někam rozbíhají...samečci snad? :cool::lol:
To vracení se k chaosu - no já doufám, že vždycky se při každým rozpadu a následným novo organizování přibere jako další kus z toho PŮVODNÍHO kotle chaosu.
Jestli já najdu ten citát......

"Jsou různé druhy pravidel. Z jednoduchých vznikají složitá a ze složitých pak vzniká jiný druh jednoduchosti.
Chaos je řád v masce" :)
                                    Terry Prattchet

Tvůrcem i tvořeným zároveň? Ale jo, asi chápu, to je taky člověk, když třeba chodí do posilovny, tak je taky tvůrcem i sám sebou tvořeným :)  Dimorfismus pomůcka na cestě k celistvosti. To mi moc nejde pobrat. Dimorfismus chápu jako důsledek pádu. Ale že by byl i pomůckou na cestě zpět??  On je spíš překážkou na cestě zpět. Neumím si představit, jak by tomu návratu mohl napomáhat. :|

A s tou ženskou pořádkumilovnou, hmm,  ..já to mám asi trochu pomotané, vyrostla jsem v domácnosti, kde táta byl ten pořádkumilovný a mamka představovala ten chaos. I když to ve většině domácností je naopak, já vím,  no ale kdoví, čím je to daný, třeba je to jenom dědictví po předcích, kteří to tak museli mít zařízený, aby přežili – chlapi loví mamuta a ženské se starají o tu domácnost…a možná to vůbec není naše  přirozenost.  Možná jenom jakási nutnost. Jako s vařením – k plotně prý patří ženská a nejlepší kuchaři jsou stejně chlapi. Většina žen se stará o hnízdo jenom když jsou mláďata a jinak to víceméně jenom tak nějak fackuje.  Já neznám žádnou, která by to měla z přirozenosti za koníčka.
Vnášet do života řád, to je mužské – mít jasno, přehledno, jisto, rozumno, tabulky, grafy….linearita.  Nejasno, přibližno, intuitivno, emocionálno, nejisto …to je ženské.
   Prostě chaos je v mém chápání rodu ženského. I když je chlap nepořádnej, tak já to rozumím tak, že ten nepořádek dělá ta jeho ženská složka. Z toho dimorfismu se jak vidno nemám šanci vymotat :/ :)

Chaos je řád v masce?   (jo, Pratchett byl u M. Ebena v pořadu Na plovárně, vidělas?)  Ženská – chaos – dělá doma ordnung. Chlap – řád – dělá doma binec. Takhle nějak to asi myslel ten Pratchett :D

:lol: tak takhle mě nenapadlo Pratchetta pojímat! Dobrý :supr:
No já ti nevím: chlapi postavěj - ale udržovat to, to je taková víc ženská práce mi přijde - udržovat věci vpořádku, v chodu....však i ty údržbářský mužský profese jsou takový....málo ceněný, všimni si :lol:
No a přirozenost si myslím, že vyrůstá z nutnosti - a současně i další nutnost vytváří.
Zvyk.....znáš Sheldrakea? Anglán, asi v našem věku, enfant terrible světové biologie. Autor torie o morfických polích a morfognetické rezonanci.
Jedna z jeho tezí je, že JAKÁKOLIV zákonitost je zvyk. Tuším, že v jedný knize spekuluje i o fyzikálních zákonech v tomhle směru :lol: Prostě tak, jak to známe z denního života - když něco jde, kor snadno, tak se to tak dělá a čím déle se to tak dělá, tím hlubší koleje to vytváří - a tím větší sílu potřeba vynaložit, aby se to z těch kolejí dalo vyhodit.
Ad pohlavní dimorfismus - já mám takovou představu, která hezky koreluje s Pratchettem (ale měla jsem ji dříve, než jsem to četla)
Že se vytvoří systém - třeba buňka, jo? Pak je dlouhé údobí zdánlivého klidu, kdy se jakoby nic neděje. Buňky se množí...a umírají...a sbírají informace, a zkušenosti - až se stane, že jednakaždá z nich se stane jakýmsi maličkým individuem. A současně suma vědomostí a informací, které mají o světě, překročí kritickou mez - a ony začnou horečně vytvářet vícebuňečné útvary - pak živočichy....až dojde toto vytváření svých mezí. A kritická suma informací a vědomostí vytvoří přeskok.
A mnohobuněční začnou horečně vytvářet vyšší celek - planetu-bytost.
A tohle se děje současně v mnoha koutech naší galaxie....a po mnoha eónech začnou planety vytvářet bytost dalšího řádu - no a tam moje představivost končí, přiznám se :lol:
Ale na  konci všeho toho Spojování je bod Omega - něco, co můžeme z nedostatku jiného nazvat dejme tomu Bohem.
Bylo to na začátku nějaké a na konci to bude možná jiné - anebo ne.
Je to jen moje představa.
Jo ten dimorfismus - ten je vlastně pomůcka, jak vytvářet větší rozmanitost, takže si myslím, že tak pěkně urychluje tu individuaci, potřebnou k sestavení vyššího celku.

No a přirozenost si myslím, že vyrůstá z nutnosti.  Ano. Na toho Sheldrakea jsem s nejistotou pomyslela, když jsem to psala.  Dá se to chápat tak, že častým opakováním – zvykem – nutností – se může do člověka vepsat jakýsi „znak“ – na úrovni vlastností,  genů..., ale nevím už, jak Sheldrake, já jsem přesvědčená o tom, že to jde jenom tam, kde duch souhlasí - tzn tam, kde už od dob stvoření existuje k tomu nějaký předpoklad, nebo ještě jinak – jenom tam, kde se to bude rýmovat se záměrem božím, s Celkem, s melodií vesmíru. Anebo jak ty píšeš ..“když něco jde, kor snadno…“ to je vončo.  Nelze udělat přirozenost z nutnosti nebo z opakované činnosti,  která se duchu příčí.  Kmen, kterému se nějaká vlastnost tímto způsobem bude opakovaně vtiskovat, získá sice tyto znaky, ale dříve nebo později odumře. Skončí ve slepé uličce.  Protože hrál (byl nucen) jinou melodii než tu vesmírnou.   Možná, že jsme my, jako lidstvo, některé činnosti (vlastnosti) potřebovali jen dočasně.  K dosažení nějakého vývojového stupně a pak se činnost(vlastnost) stává nepotřebnou, přežitou.  Když něco takového chceme z tradice nebo kdovíproč zachovávat, nedělá to dobrotu. Dost možná na tom byly zmarněny celé kultury.Na nesmyslných tradicích.
  A už jsem zase u toho pořádku. Tedy u toho, kdože to tady bude uklízet. Odkud pokud je to přirozenost a odkud pokud je to setrvačnost a zda vůbec se po nás něco takového chce.  Takže pokud jde o mne, já prozatím nebudu dělat nic, páč vím houby o tom, jak si to představujou Nahoře a co kdybych svojí snahou o pořádek narušovala melodii vesmírného chaosu? :cool:

To s těma buňkama a planetama, to je paráda, vlku!  Četla jsem to nejmíň třikrát, než jsem pochňápila a zjistila, že vlastně si těžko umím představit, že by to mělo být jinak :lol:

Ale stejně se mi ten dimorfismus zdá být zbytečnou komplikací :(  Takové je to jakési nepraktické, předjímá to potřebu a určitou úroveň komunikace mezi pohlavími a ta je svět sám pro sebe, úplně ujetej. :/

Kdepak, není - viděla jsem jednou dokument o nějakejch rybkách ve zbytcích jezer na Sahaře, co nemají moc možností a tak se klonujou. Ale ony tam nemají ani moc nemocí a nepřátel a tak - a kdyby něco, tak že prý vyhynou daleko snadnějc, než jedinci, díky mísení genů různorodí.
Jo, to s tím duchem, to nějak asi tak bude....já bych v tom viděla paměť vesmíru, nebo takové cosi?
Bůhví, kam a odkdy sahá totiž to informační pole, ve kterým žije celý vesmír.

Že se teda vrátím k tomu uklízení: mně připadá, že dezintegrace je pořád ještě mocná síla, že integrovat je složitá a namáhavá práce a jen chvilku spočineš, už se dezinterguje samo vod sebe :co:
Jako by v tom byla jakási setrvačnost. Čímž teda nemyslím zdaleka pouze domácnosti, ale bytí všeobecně. Proto si myslím, že je stále ještě zapotřebí...aby ses ale nemejlila, nemyslím tím vyleštěnou mosaz a navoněný komínky nažehlenejch košil! Myslím tím řád.
No a hele - kdo u vás určuje věcem místo? A pak ty věci na to místo buď vrací, nebo k tomu alespoň nutí ostatní? :cool:
Já viděla jenom jednou takovou domácnost, kde se toho ujal místní tatíček a bylo to stra-ši-del-ný!

To s těma kulturama, to mně přišlo taky dost dobrý....dost možná, dost možná!
Naše kultura ve mně vzbuzuje velikou ambivalenci: na straně jedné sleduju její (sebe)vražednost, na straně druhé - ty spodní proudy jsou velice, velice nadějné.....východní mudrcové praví, že aby se paradigma změnilo, je zapotřebí, aby čtvrtina lidstva přemejšlela jinak, než je to paradigma - ale spolem stejně, předpokládám :lol:
A aby stávající přežilé paradigma nezvítězilo, že stačí procent deset. To že pak je pat. No, prozatím mi připadá, že jsme v tom patu, ale kdoví.....
Chvála a Vesmírná Nobelovka za internet jeho vynálezci!

Holky ...se ztrácim po druhé větě..jak zpívá Nohavica."..a z Bible zatím pochopil jen věty nerozvité..":D
Mch. kdopak ví,jak se sklonuje slovo paradigma?..se na to zeptali dcery u maturity,když jim tam zapáleně osvětlovala filosofii od Platona až k Bůhvíkomu..:D

    Že se teda vrátím k tomu uklízení: mně připadá, že dezintegrace je pořád ještě mocná síla, že integrovat je složitá a namáhavá práce a jen chvilku spočineš, už se dezinterguje samo vod sebe    Ano, dezintegrace má větší sílu než integrace a může existovat sama od sebe, kdežto o integraci se musí furt bojovat.  Co kdyby ale jednou chaos ustoupil řádu nastolenému člověkem? Jak by to pak asi vypadalo? :lol:

No a hele - kdo u vás určuje věcem místo? A pak ty věci na to místo buď vrací, nebo k tomu alespoň nutí ostatní?No, z větší části já.  Ale to není z nějaké přirozenosti , to je ze strachu, že kdyby ten řád nastolila druhá polovička, tak by v tom nešlo dejchat. Takže vlastně pud sebezáchovy :lol:

To jsem nevěděla o těch východních mudrcích a jejich optimismu. Čtvrtina, jo?  Musím o tom přemejšlet, jak vyčarovat tu čtvrtinu. :albert:

Áno buď veleben internet a jeho bohové :godlike:  Ajaj! není jejich velitelem náhodou Choronzon – démon Chaosu?? :co: :co:

Revliba napsal(a):

................
Mch. kdopak ví,jak se sklonuje slovo paradigma?..se na to zeptali dcery u maturity,když jim tam zapáleně osvětlovala filosofii od Platona až k Bůhvíkomu..:D

Naše školství :)   Spokojme se s tím, že zřejmě jediný způsob, jakým umí zatočit s přežitými paradigmaty, je jejich skloňování :)

Já ho chápu jako nesklonné a jako takové užívám.
Choronzon, démon Chaosu? Neznám - nemohla bys mě tomu fešákovi představit? :cool:
Když já ti nevim, Karle....ten intergační pud je tu od začátku, to není rozhodně lidská záležitost, jenom my jsme takový šíkovný, že je to u nás pěkně vidět - jak máme ty spousty věcí a tak.
Co když je to právě duch, nebo paměť vesmíru, nebo boží - nebo prostě tohle něco v nás všech, v každým atomu, co pracně a znovu skládá dohromady vesmír, rozmetanej na kousky?
Jako když máš oblíbený pucle, který jsi už několikrát skládala, obrázek od něj dávno nemáš a pucle má nekonečnejch dílků :cool:
Já důvěřuju pudům a insinktům a proto, kdykoli se nějaký takový objeví vím, že má význam. I když se tomu říká "móda" - no, teď nemyslím hadry, i když tam se taky dá leccos vysledovat.
Ale teď zrovna třeba jsem myslela tu módu skládání puclů - tak že si myslím, že lidi k tomu vedla vnitřní potřeba vybrousit nějakou dovednost - a ne móda.
Jo a internet - zrovna nedávno jsem kdesi zahlídla že si někdo dal tu práci a zvizualizoval přibližný toky na síti sítí....kdepak chaos, jako neuron to vypadalo :)
Tak mě napadá, jestli integrační síly nezačínají velmi silně převažovat alespoň tady u nás na matičce zeměkouli - protože: nech věci hemžiti se ve způsobě jejich, chvilenku posečkej a šup - už tady máš pěknej, vyváženej ekosystémek jako víno :lol:
Jedna dvě!

Ad naše školství - systém jistě, ale znám několik učitelek, které stávajícímu paradigmatu hezky nenápadně, potichoučku škodí :lol:
Aha, takže ne nesklonné, mrcha jedno? :dumbom: Paradigma, paradigmatu,paradigmatu, paradigma,paradigmatu, s paradigmatem.......noo, takhle nějak?
Mně to teda řek jenom cit pro jazyk.

lupina montana napsal(a):

A no tak to já si radši udělám pořádky sama, než nějakej Tvůrce.....chlapi a pořádky! Jako by to šlo dohromady :vissla:

Lupíšku, proč by měl být tvůrce muž ?  Copak ti říká tohle: Když Bůh stvořila muže, v podstatě jen žertovala  ....  :D :D :D

Promiň, nechci být šťouralka ..... nedalo mi to  :D :D :D

No JÁ jsem si teda chlapa jako porodníka vesmíru nevymyslela, já ne :lol:
Ale chápu to - monoteismus vznikal v nebezpečném světě, kdy mít svého vlastnícho patriarchu, který se postará, byla čistě otázka přežití......

Draku, člověče - u mýho bráchy například se spíše on stará o bežný chod domácnosti - ale stejně je to švagrová, kdo tomu udává základní řád. Já si myslim, že protože jsme ta straší (mnoohem starší) část pohlavního dimorfismu, tak že máme nějak delší rodovou paměť, hloubš můžeme do podvědomí - nebo něco takovýho?
A co by se stalo, kdybys nechala pořádky na tom tvým? Už jsi to zkoušela v praxi? :lol:

Lupinin popis množení buněk, jejich vnitří (?) transformace do (jdnobuněčných?) jedinců a následných transformací je úchvatný (jestli jsem ho pochopila blbě, na úchvatnosti mu to neubírá), vytiskla jsem si vaši rozpravu, abych byla vůbec sto něco pochopit, stejně nechápu, leč nevadí natolik, aby mi bránilo v zapojení se. Svádím to na neznalost pramenných materiálů, nečetla jsem vůbec nic od Pratchetta, jméno Sheldrakea jsem zaslechla, ale nevím nic.
Mám pořád před očima ten čínský symbol jinu a jangu, ktré navzájem přecházejí sami do sebe a říkám si, že jsou třeba různá období míry integrace a dezintegrace, řádu a chaosu, navíc v různých místech a oborech, která plynule přecházejí (cestou postupné změny vzájemných poměrů). A zároveň se v maximu jednoho objevuje vcelku nezanedbatelný, poměrně výrazný ostrůvek zcela jasně opačného ("rybí očičko" jinu v rybě jangu a naopak), který, zdá se, většinou není tím sémněm nadcházející změny.
U mě doma to bylo a je poněkud nestandardně, trochu podobně jako u Haiel, akorát jsou ty podíly na chaosu a údržbě řádu ještě spletitější a nejasnější a to ve více generacích. Když už mám tu Bohem/všehomírem/osudem danou příležitost, snažím se prozkoumat, jak to vlastně je. Co z toho je vázané a co ne. Co je nutné.
A vzkaz pro Hermana: Bůh si nejen udělá pořádek na Zemi, on už si ho dělá, panáčku! A být tebou, dám si majzla jak, aby ses mu neplet pod nohy.

Vítej v klubu, babice! :pussa: Ten Hermann musí čumět jako puk - teda asi ne, poněvadž on nečte cizí příspěvky. Ale čuměl by :cool:
Jo a ta teorie  zmnohobuňčování ta je teda moje - Sheldrake vymyslel (a na rozdíl ode mě se alespoň pokusil vědecky dokázat :lol:) teorii morfické rezonance a morfogenetických polí.
Stručně řečeno - superpolívka z informací, který nikdy a nikam nemizej, jen se přeskupujou. Informační pole. No a ta morfická rezonance, to je něco jako "teorie sté opice" poněvadž se vypozorovalo, že čím víc tvorů (jednoho druhu) něco ví, tím snadněji se to učí a když to umí jisté kritické množství, nastane přeskok a další už to umějí sami od sebe.
Morfogenetická rezonance, no :lol:
Já si k tomu ještě myslím, že když to uměj dost dlouho a dost důkladně, tak že se jim na to vyčlení gen a tam se to hezky sepíše.
A páč my lidi jmse inteligenti a je nás strašně moc a ještě k tomu jsme učenlivý jako opice, tak si myslím, že klidně může dojít k tomu, že máš po blbejch pár generacích "geneticky" danou třeba cukrovku v rodině.
Jo jin-jang....to je mooc chytrá věc.
Mně teda napadá, jestli jeho momentální obětí nejsou zrovna teď Spojený státy - teda, ne že bych jim to nějak přála :/
Myslím tím, že když je něco přes míru jang, tak najednou bumho, převáží se to do úplnýho opaku....a tohle byla přece země supersvobody, neomezených možností. Jenže lidi, co se ztadma vracej, říkají, že se z toho stává vyloženě policejní stát. Takže tak jsem to myslela - překlopení ve vlastní opak.

lupina montana napsal(a):

Já ho chápu jako nesklonné a jako takové užívám.
Choronzon, démon Chaosu? Neznám - nemohla bys mě tomu fešákovi představit? :cool:
Když já ti nevim, Karle....ten intergační pud je tu od začátku, to není rozhodně lidská záležitost, jenom my jsme takový šíkovný, že je to u nás pěkně vidět - jak máme ty spousty věcí a tak.
Co když je to právě duch, nebo paměť vesmíru, nebo boží - nebo prostě tohle něco v nás všech, v každým atomu, co pracně a znovu skládá dohromady vesmír, rozmetanej na kousky?Jako když máš oblíbený pucle, který jsi už několikrát skládala, obrázek od něj dávno nemáš a pucle má nekonečnejch dílků :cool:
Já důvěřuju pudům a insinktům a proto, kdykoli se nějaký takový objeví vím, že má význam. I když se tomu říká "móda" - no, teď nemyslím hadry, i když tam se taky dá leccos vysledovat.
Ale teď zrovna třeba jsem myslela tu módu skládání puclů - tak že si myslím, že lidi k tomu vedla vnitřní potřeba vybrousit nějakou dovednost - a ne móda.
Jo a internet - zrovna nedávno jsem kdesi zahlídla že si někdo dal tu práci a zvizualizoval přibližný toky na síti sítí....kdepak chaos, jako neuron to vypadalo :)
Tak mě napadá, jestli integrační síly nezačínají velmi silně převažovat alespoň tady u nás na matičce zeměkouli - protože: nech věci hemžiti se ve způsobě jejich, chvilenku posečkej a šup - už tady máš pěknej, vyváženej ekosystémek jako víno :lol:
Jedna dvě!

Ad naše školství - systém jistě, ale znám několik učitelek, které stávajícímu paradigmatu hezky nenápadně, potichoučku škodí :lol:
Aha, takže ne nesklonné, mrcha jedno? :dumbom: Paradigma, paradigmatu,paradigmatu, paradigma,paradigmatu, s paradigmatem.......noo, takhle nějak?
Mně to teda řek jenom cit pro jazyk.

Choronzona znáš, to je takovej ten jak všecko, co uspořádáš, zase rozhází. Poznáš ho podle toho, že vypadá jakkoliv, neb je pánem všech forem. Vygůglíš toho o něm dosti.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Choronzon

Vesmír je řád. Řádnej. To tady na zemičce je to všecko rozmetaný na kousky….se nám to jeví rozmetaný na kousky….protože nemáme ten obrázek od puzzle. :(
Nech věci hemžiti se … no vidiš, :godlike: dyť to říkám, :godlike: nic nedělat, ono se udělá samo samičko líp než bychom to udělali my :D

Učitelky sabotérky?  Pořád je jich málo. A na ZŠ a SŠ jsou v zoufalé menšině, tam to zdaleka tu magickou čtvrtinu nedá. Pes je zakopaný u pedagogických staromyslů  přednášejících na ped. fakultách, tam je jich potřeba , aby se někde něco pohnulo. Aby ten pedagogický potěr byl připravován smysluplně již ve škole, ne že se probudí až věkem a zkušenostma atd… to už může být pozdě. My jsme měli jednoho probuzenýho na SŠ, ten nad náma občas i brečel, z bezmoci, z marnosti a zoufalství, nikdy neřekl, že jsme hloupí nebo líní, vždycky jenom že jsme chudáci mrzáci zmrzačení základní školou.  V dospělosti až jsem si uvědomila, kde on byl…. a kde jsme byli my :grater: …. a kde jsme mohli být, kdyby takoví jako on učili na základkách.

lupina montana napsal(a):

...................
Draku, člověče - u mýho bráchy například se spíše on stará o bežný chod domácnosti - ale stejně je to švagrová, kdo tomu udává základní řád. Já si myslim, že protože jsme ta straší (mnoohem starší) část pohlavního dimorfismu, tak že máme nějak delší rodovou paměť, hloubš můžeme do podvědomí - nebo něco takovýho?
A co by se stalo, kdybys nechala pořádky na tom tvým? Už jsi to zkoušela v praxi? :lol:

Ano. To by nešlo. Můj muž je veleobětavý a starostlivý člověk a to by ta jeho snaha o integraci začala u něj na psacím stole a pak by překročila práh jeho pokoje a šířila se celým bytem  až do pokoje mého.  V důsledku toho by nás oba trefil šlak. Mne z jeho přespřílišné angažovanosti, a jeho z toho, co by tam všechno viděl. Zamlada bychom se pomlátili, ale dneska už musíme být opatrní, abychom si neublížili.  Náš syn ještě není samostatný, ještě nás potřebuje, proto musím uklízet já :jojo:

Bramborka napsal(a):

Lupinin popis množení buněk, jejich vnitří (?) transformace do (jdnobuněčných?) jedinců a následných transformací je úchvatný (jestli jsem ho pochopila blbě, na úchvatnosti mu to neubírá), vytiskla jsem si vaši rozpravu, abych byla vůbec sto něco pochopit, stejně nechápu, leč nevadí natolik, aby mi bránilo v zapojení se. Svádím to na neznalost pramenných materiálů, nečetla jsem vůbec nic od Pratchetta, jméno Sheldrakea jsem zaslechla, ale nevím nic.
Mám pořád před očima ten čínský symbol jinu a jangu, ktré navzájem přecházejí sami do sebe a říkám si, že jsou třeba různá období míry integrace a dezintegrace, řádu a chaosu, navíc v různých místech a oborech, která plynule přecházejí (cestou postupné změny vzájemných poměrů). A zároveň se v maximu jednoho objevuje vcelku nezanedbatelný, poměrně výrazný ostrůvek zcela jasně opačného ("rybí očičko" jinu v rybě jangu a naopak), který, zdá se, většinou není tím sémněm nadcházející změny.
U mě doma to bylo a je poněkud nestandardně, trochu podobně jako u Haiel, akorát jsou ty podíly na chaosu a údržbě řádu ještě spletitější a nejasnější a to ve více generacích. Když už mám tu Bohem/všehomírem/osudem danou příležitost, snažím se prozkoumat, jak to vlastně je. Co z toho je vázané a co ne. Co je nutné.
A vzkaz pro Hermana: Bůh si nejen udělá pořádek na Zemi, on už si ho dělá, panáčku! A být tebou, dám si majzla jak, aby ses mu neplet pod nohy.

Bramborko, u nás je to taky poplantaný všelijak, akorát jsem to z pohodlnosti napsala zjednodušeně. Člověka to nutí to trochu rozplantat, aby tomu jakože porozuměl a když se do toho pustí, tak objevuje další a další zamotance, různé druhy zamotanců, různé úrovně zamotanců….
A pak si někdo, nějaká nejmenovaná Lupina :vissla:  klíďo  napíše "nech věci hemžiti se"  to by se z toho jeden poto. tento. :lol:

Jo, a Herman nečte. On jenom píše. :D

No jo, ale živý! Jako třeba buňky, kapradiny, nebo kachny!
Takže jsem měla vlastně napsat "nech živáčkům přirozeně se hemžiti" :lol:
No, obrázek nemáme, ale jakýsi matný vzpomínky na něj zřejmě jo - napřed zasutý zcela, ale postupem času a trpělivou integrací se cosi začíná nořiti..... :storstark:

Co se školství týče, máš samosebou recht - vysoký školy by měly bejt v čele snah, ale to víš, když musej kout intriky kdo se stane rektorem a proděkanem, tak je to pak nesnadná věc :cool: Ale dcera už zažila osvícené přednášky i když jich bylo jako oáz v poušti - ale byly. Takovej Cílek, Komárek, Sádlo - ti hoši přednášej....no a ona teď zve na jejich gympl takový všelijaký takový - nedávno třeba Jaroslava Petra. Ne že by to byl nějakej cílevědomej rozvraceč - ale přemejšlí jinak a hlavně, přemejšlí vůbec.
Jinej pohled, no..... jo a říkala, že cca třetina jejích sudentů je vůbec schopná a ochotná uvažovat a převracet danosti a šťourat....je to moc, nebo málo? Když si vzpomenu na svůj gympl, kde jsme byly v ročníku asi tři, tak mi to přijde slušný :lol:

Všechno se hemží. Všechno je živý. :dumbom: :D

Třetina? To je dobré. A může to být i tak, že ta třetina má k tomu energii. Druhá třetina, odhaduju, by toho byla schopná taky, ale z nějakého důvodu na to energii nemá. A v té třetí třetině budou ti, kterým dojde zakrátko a pak pár těch, kterým nedojde. To není vůbec špatné. To by byl hřích takový materiál nechat ležet ladem. To se musí podporovat a správná pikle lidi zvikle :cool:  (toho J. Petra ani neznám. Zato znám Choronzona :lol:  )
  Ty přednášky jsou určitě jedinečná věc, ale když ono to nestačí.  Novým myšlením a přístupem by mělo být prosycené všechno, s čím se mladý člověk setkává. V rodině to někdy nejde, děti může mít kdokoliv…ale ve škole by to mělo být samozřejmostí,  učitelem by neměl být kdokoliv.
  Jen osvícené přednášky – to je málo,  i kdyby byly každodenní, když pak člověk překročí práh školy a musí se setkávat a komunikovat a přizpůsobovat tomu bordelu, co venku je…To jsou potom dva světy – ten krásný v přednáškách od moudrých hlav a ten zaprasený venku a ten je bohužel skutečnější .… Většinu lidí to unaví, rezignují, nemají sílu bojovat, jsou natolik zamotaní v pavučinách vztahů a problémů a povinností a pseudonutností…že zvolí cestu nejmenšího odporu a  mohutných kompromisů …a takto jim utíká čas a jednoho dne budou jako moji vrstevníci říkat „no jo, bordel je tu, ale co my můžem, držet hubu a krok, žejo :(  …“
Aby to nedopadlo takhle, nestačí přednášky, které sice padají na úrodnou půdu, když tu půdu pak pravidelně někdo otravuje….. osvícených lidí bylo vždycky dost na to, aby oslovili velký počet současníků, ale jak z historie vidno, nestačilo to. Někde se furt něco kazí.  Chybí lidem odvaha? Cíl? Víra, sebedůvěra? Co všechno nám chybí?  .Přebývá umělých problémů a strachů, těch „chlebů a her“,co nás mají odvádět od cesty ke svobodě, přebývá složenek….a těch závazků a „jistot“ života pozemského….a těma zbytečnostma může být zaplněný celý lidský život :(
Už to utnu, rozepsala bych se moc a zbytečně,  tady na duchárně si to stejně každej umí domyslet.

Teda holky, vy se tak krásně čtete :D
A že vás nečte herman?
Nu, řekla bych, že při jeho jednofázovém nastavení by to bylo i zbytečné :jojo:

;):lol:

Drakůů! Něco se holt hemží tak pomalu, že na mně nechtěj, abych si toho všimla. :lol:
Nojo, ale víš co - na počátku je VŽDYCKY slovo...teda myšlenka napřed, žejo.
A vždycky je to tak, že někteří jsou už plachta, která chytá nový vítr, ktežto druzí kotva, která drží ve dně. Ani nemůžeš mít společnost učesanou. Mně šlo o to, jestli je dosti silný ten vítr, nebo proud, nebo co.
A heleď - přednáška uvrtá červíčka do mozečku...další červíček už má snadnější cestičku - no a přednáška k přednášce, červíček k červíčku..... :vissla:

Zrovna dneska jsem poslouchala, jak někdo dělá takové scénické čtení ze Sedláčkovy knihy Ekonomie dobra a zla a prej že s tím budou jezdit i po světě....no panečku. Totiž znáš to - červík vrtá a ne a ne se ukázat, nedaří se člověku to zformulovat. Pak dojde někdo, komu se to povedlo a tumáš čerte kropáč.
Jen ať se pěkně formuluje furt pryč :smajlík, mnoucí si ruce:

haiel napsal(a):

Tvůrce prý je taky ženská :jojo:

Matka rodi ,ale bez druheho pohlavi k tomu porodu nedojde.Nebo uz to jde? Nevim. :D

Lidske dite podle mne predstavuje [pokus na lidske urovni o sjednoceni o pokud se zcelistvit.   =spojeni jing a jang=celistvost a bezpohlavnost=spojeni obojiho.  :)
Je to vsak podle mne jen lidska iluze,protoze spojeni lezi v nas nikoli vne. 

Takze podle mne pokud zijeme zde v dualite ,tak odtud se pokousime kracime stale znovu a znovu k celistvosti. :)

Jo nectu to vsechno holky a pisu jen co me jen tak napadlo pripsat k necemu.  :)

haiel napsal(a):

Tvůrcem i tvořeným zároveň?

Ahoj vlku :)

No s tim souhlasim taky :D,to je neco podobnyho jako kdyz pozorovatel splyne s pozorovanym,to je prast jako uhod.
Jako kdyz se myslenka stane skutecnym vytvorem.  :D

Vlašťovko, jsi to ty, kurňa, nebo ne? :co:

Varovanie líbyjskému ľudu


   Nad zábleskom nádeje na slobodný život v Líbyi sa začínajú sťahovať tmavé mračná opätovnej neslobody. Z dostupných informácií z médií začína byť čoraz jasnejšie, čo sa v skutočnosti skrýva za „nezištnou pomocou“ štátov západnej Európy a USA líbyjskému ľudu.

   Ako dôkaz uvádzam správu z vysielania slovenského rozhlasu: „Francúzsky premiér, ktorého krajina sa mimoriadnym spôsobom angažovala v konflikte v Líbyi zvolal v Elyzejskom paláci konferenciu o pomoci a ďalšom smerovaní tejto krajiny. Boli na ňu pozvaní zástupcovia povstalcov, britský premiér, ministerka zahraničných vecí USA a čelní predstavitelia štátov Európskej únie. Na konferencii sa budú okrem iného uzatvárať i dohody o obnove konfliktom zničenej infraštruktúry krajiny“.

   To podstatné a najdôležitejšie je uvedené v závere správy! Je to uzatváranie lukratívnych dohôd o obnove konfliktom zničenej infraštruktúry. Práve o toto išlo nenásytným kapitalistickým dravcom zo západnej Európy a USA od samého začiatku. Im totiž vždy ide v prvom rade o to, aby mohli dobre zarobiť. A tak sa idú teraz nabaľovať na pomoci Líbyi a ich konečným cieľom je ekonomicky zhltnúť  a podrobiť si i túto krajinu tak, ako zhltli, skúpili, podrobili si a zotročili východnú Európu.

   Všetky ich slová o slobode, demokracii a ľudských právach sú a vždy boli iba návnadou pre naivných. Ak totiž chceme chytiť rybu, potom ju zabiť  a dobre si na nej pochutiť, musíme na háčik nastrčiť lákavú návnadu, aby na ňu ryba zabrala.

   Práve takýmto spôsobom sa na sladké a vábivé reči o slobode, demokracii, prosperite a rešpektovaní ľudských práv chytili národy východnej Európy a kým sa stihli spamätať zo svojej naivity, všetko ich národné bohatstvo bolo rozpredané do cudzích rúk.

   Takzvané vyspelé západné štáty nás nikdy nemali za nič a aj dnes sme pre nich iba ľuďmi druhej kategórie. Chcete dôkaz? V oblasti poľnohospodárskej výroby dostávajú takzvané staré štáty Európskej únie podstatne vyššie dotácie, ako štáty východnej Európy.  Výsledkom toho je nekonkurencie schopnosť s konečným cieľom  likvidácie poľnohospodárskej výroby a tým vybudovanie priestoru pre vývoz svojich vlastných, dotovaných potravín.

   Je slepý a naivný ten, kto pod pod bielym rúchom baránka a záchrancu sveta, za ktorých sa pasuje USA a západná Európa nie je schopný vnímať pravú podstatu. Je ňou dravá, bezcitná a nenásytná chamtivosť! Ostatné národy sú nimi v skutočnosti vnímané len ako prostriedok k tomuto účelu. O nič iného tu nikdy nešlo a nikdy nejde. Len o vlastné dobro a vlastný prospech vyvolených. Všetky pekné reči a ideály majú slúžiť iba ako zástierka. Majú slúžiť na oklamanie, zavádzanie a paralyzovanie obetí, ktoré v naivnej dôvere nekladú takmer žiaden odpor a stávajú sa ľahkou korisťou dravcov.

   Takáto je pravda o západnej civilizácii, ktorá sa samotná  už dlhšiu dobu nachádza v kríze a podvedome tuší vlastnú záhubu. Záhubu preto, lebo v zákonoch tohto univerza je to prezieravo a múdro zariadené tak, že všetko zlo, akým je sebectvo, chamtivosť, bezohľadnosť a snaha mať stále viac i na úkor iných sa musia nakoniec zrútiť samo v sebe a v troskách pochovať všetkých tých, ktorí mu holdovali.

   Prehnité základy západnej civilizácie, stojacej na týchto princípoch sa už pomaly začínajú rozpadávať a svet sa ocitá v kríze. V kríze spôsobenej a vyvolanej krízou hodnôt! Deficitom skutočných hodnôt a  upnutím sa k hodnotám nepravým, falošným a zvráteným.

   Krízu, predznamenávajúcu konečný pád začala pociťovať západná civilizácia už v 80. rokoch minulého storočia. To bol dôvod, prečo mala eminentný záujem na páde komunizmu. Nešlo im o slobodu a demokraciu pre tieto národy, ale o hlavne  o záchranu vlastnej kože. O to, aby mohli ekonomicky ovládnuť tieto krajiny a svojimi produktami zasypať východné trhy, čím by sa oni sami dostali aspoň načas z už dlhšiu dobu pociťovanej krízy.

   Zdanlivá prosperita však trvala iba 20 rokov a to dovtedy, kým sa všetko nerozkradlo, neskúpilo a trhy sa nenasýtili. A keď už nebolo čo ukradnúť, skúpiť a sprivatizovať prišiel kolaps. Prišla kríza. Prišla agónia západnej civilizácie, ktorá ju dokázala prostredníctvom podmanenia si východnej Európy oddialiť len o dve desiatky rokov.

   Kôň, ktorý zomiera však najviac kope. Smrteľné kŕče západnej civilizácie stojacej na falošných hodnotách a zúfalá snaha oddialiť hrozivo sa blížiace zrútenie donútili takzvané vyspelé štáty nájsť si ďalšiu obeť. Obeť, ktorej by sa zmocnili a vycicali z nej krv. Obeť, ktorú by okradli a zotročili. To všetko však samozrejme pod vlajkou vznešených ideálov. Ideálov slobody, demokracie a prosperity.

   No a novou obeťou sa stal arabský svet a teraz je na rade Líbya. Tamojšiu diktatúru potichu strieda  diktatúra iného typu. Diktatúra peňazí a kapitálu! Pre líbyjský ľud je to cesta z dažďa pod odkvap. Ak dovtedy trpeli pod jarmom diktátora aspoň otvorene poznali svojho nepriateľa. Dnes sa im na šiju zakladá nové jarmo. Jarmo o nič menšie, ale o to zákernejšie, pretože sa to deje pod rúškom priateľstva a pomoci.

   Vážený líbyjský ľud, nikomu na vás v skutočnosti nezáleží! Tí, čo vám hovoria o pomoci si chcú pomôcť hlavne sami sebe. Pre týchto vlkov v rúchu baránka ste iba kusom koláča, ktorý si chcú rozdeliť, rozkrájať a zhltnúť.

   Vážený líbyjský ľud, majte sa na pozore! Neverte im a buďte bdelí! Nedajte sa oklamať, aby ste sa napokon nestali cudzincami a otrokmi vo vlastnom štáte tak, ako sa to udialo podľa osvedčeného a dobre fungujúceho scenára i na našom krásnom, ale naivnom Slovensku.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s herman

Úvaha o ženách a mužoch dneška!


   Beda tomu, z koho pohoršenie pochádza! Je nanajvýš smutné, že práve touto vetou treba začať, ak sa chceme vyjadriť k pôsobeniu ženy súčasnosti. Ale je treba pozrieť sa tvrdej pravde do očí, pretože žiaľ každodenná realita nám neustále znovu a znovu potvrdzuje, že obrovské predpoklady, darované žene táto neuveriteľným spôsobom zneužila a naďalej zneužíva.

   Vyššia citlivosť a z nej prameniaca väčšia vnímavosť k duchovným hodnotám totiž úplne prirodzene predurčuje ženstvo k duchovnému vedeniu ľudskej civilizácie. Lebo najvyšším princípom vesmíru je Láska! A Láska je cit! Jemnosťou svojej vrodenej citovej schopnosti budú mať ženy vždy bližšie k tomuto princípu, ako muži. V tom je ich veľkosť a výsadné postavenie! V tom je skrytá ich vnútorná prevaha nad mužmi a s tým súvisí aj ich telesná krása a príťažlivosť.

   Ale žiaľ v žene, ktorá si uvedomila túto svoju prevahu sa prebudila ješitnosť a domýšľavosť. Namiesto pokorného prijatia darov, ktorými bola tak štedro obdarovaná a ich využitia k duchovnému vedeniu a pozdvihnutiu ľudstva ich naopak začala zneužívať k vlastnému, osobnému prospechu. Nechcela pokorne slúžiť Stvoriteľovi a práve k Nemu viesť všetko okolo seba, ale ona sama zatúžila byť hodnou uctievania. A tak, namiesto vzájomnej spolupráce ženstva na pozdvihovaní spoločnosti k vyšším ideálom, dochádzalo k ich vzájomnému súpereniu a snahe odtrhnúť pre seba čo najväčší podiel moci prostredníctvom svojho vplyvu nad mužmi. Ženy začali umelo vyzdvihovať svoju krásu, lebo sa chceli stať ešte žiaducejšími. Ich márnivosti začal lahodiť čisto fyzický, plytký a povrchný záujem mužov. Vo svojom nepochopení vlastnej úlohy začali postupne prelamovať všetky hranice slušnosti, mravnosti a zdravého studu.

   Len sa pozrime na dnešné ženstvo, ktoré už takmer úplne zabudlo na svoje pôvodné poslanie – zušľachťovať, povznášať a pozdvihovať k Výšinám. Súčasné ženy chcú už iba za každú cenu strhávať pozornosť len a len na seba. Za každú cenu, pričom netušia, že tým strácajú akúkoľvek vlastnú dôstojnosť a v podstate „predávajú“ svoje telo, vystavujúc ho dobrovoľne napospas nízkemu záujmu mužov.

   Pozrime sa napríklad na dianie v ženskej „móde“ a zvlášť najmä po príchode teplejších dní. V slepom a bezmyšlienkovite prijímanom diktáte „módnych tvorcov“ nie je už snáď nič, čo by žena nebola schopná odhaliť a to až na najkrajnejšiu hranicu. A neraz i za ňu!

   Ženy dneška! Naozaj sa vám tak páči pravého ženstva nedôstojná móda krátkych sukní? Naozaj sa vám tak páčia hlboké výstrihy a všetko to nadmerné zvýrazňovanie vašich „telesných vnád“? Naozaj chcete byť predovšetkým „sexy“? Skutočne vám tak lichotia zmyselné pohľady mužov, z ktorých každý špiní vašu dôstojnosť?

   Aby sme však boli úplne spravodliví, ani muži v tom nie sú tak nevinne. Práve naopak! Sú vinní rovnakým spôsobom! Keby totiž boli úplne na začiatku odmietli nedôstojné správanie sa žien, museli by oni, chtiac nechtiac, zmeniť svoje postoje.

   Žiaľ, mužom to ale prišlo veľmi vhod, lebo to dokonale vyhovovalo ich vlastnej, nízkej zmyselnej náruživosti. Namiesto odporu naopak ženy podporovali  v ich v nesprávnom jednaní a podporujú ich v ňom doteraz! Zvrátené priania mužov programovo a cielene dehonestujú ženstvo prostredníctvom vyslovených i nevyslovených požiadaviek na ich telesné odhaľovanie. Zvrhlosť a nečistá zmyselnosť, ktorou je naplnený myšlienkový život väčšiny mužskej populácie sa dnes v tej najvypuklejšej podobe prejavuje takmer na každom kroku. Tomu poplatný kult nahoty nemožno prehliadnuť  v televízii, v divadle, v literatúre i vo všetkých ostatných druhoch umenia. Je prítomný v médiách, v tlači, v mužskom chovaní, v ich rečiach, vtipkovaní, proste všade! Šíri sa to ako morová nákaza, ktorej jedovaté výpary otravujú aj ľudí ešte sa snažiacich o čistotu vnútorného života a najmä mládež! 

   Väčšina žien sa však veľmi ochotne podvoľuje týmto požiadavkám. Strhávajúc takto jeden druhého klesá celá naša spoločnosť do bahna a špiny, o akých sme tu doteraz nechyrovali. Je preto nanajvýš potrebné zastaviť tento strašlivý úpadok! Zastaviť ho zvýšeným úsilím všetkých ľudí, ktorí si ešte zachovali aspoň štipku zdravého studu a zmyslu pre mravnosť. 

   Ženy súčasnosti, staňte sa  konečne takými, akými ste už dávno mali byť! Staňte sa bytosťami usilujúcimi k Svetlu a k tým najvyšším ideálom! Máte na to všetky predpoklady! Jemnosťou svojho znovu nájdeného cítenia ukážte tomuto svetu v čistote a ušľachtilosti cestu nahor! Vaše poctivé úsilie sa musí potom úplne zákonite premietnuť do všetkého, čoho sa len dotknete! Do vašej reči, chovania, hierarchie hodnôt, chodu domácnosti, výchovy detí i oblečenia!

   Muži, chráňte čistotu ženy! Nemyslite si, že ju môžete beztrestne pošpiniť hoci i len v myšlienkach! Vari ste už zabudli na prísne slová, ktoré hovoria: „Každý, kto žiadostivo pozrie na ženu, už s ňou scudzoložil vo svojom srdci?“ Každá takáto myšlienka sa rovná smilstvu! A to už ani netreba hovoriť o slovách, alebo nebodaj činoch!

   Pamätajte však, že zo všetkého tohto sa budete musieť jedného dňa zodpovedať pred železnou a neúplatnou Spravodlivosťou! Nikto z vás nebude môcť potom dúfať v lacné vykúpenie spod obrovského bremena vín, ktoré ste si na seba uvalili svojim vlastným, nečistým vnútorným životom. Doľahne to na vás potom ako balvan, ktorý vás vás svojou ťarchou udusí. Zmeňte sa preto! Hneď a teraz! Zo všetkých síl začnite dbať o čistotu svojho myslenia!

   Nech je preto ešte raz, so všetkou dôraznosťou a nástojčivosťou všetkým pripomenuté: Žena, buď pravou ženou! Ženou, u ktorej je čistota jedným z jej najvyšších ideálov! A ty muž, buď zase pravým mužom! Rytierom a ochrancom jej čistoty!

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Prekážky na ceste k dobru


   Existuje jeden zaujímavý precedens, s ktorým si ľudia nevedia rady. Ak sa totiž nájde niekto, kto pochopí, že iba konaním dobra môže on sám dospieť k dobru, k šťastiu a k životnému naplneniu, ak teda začne konať dobro, aby mohol v budúcnosti on sám dobro zožať stáva sa, že sa zrazu akoby všetko obrátilo proti nemu a zo všetkých strán naňho zaútočí všemožné zlo.

   Mnohokrát to býva až také silné, že sa ľudia zľaknú a upustia od svojho predchádzajúceho rozhodnutia vydať sa na cestu dobrého chcenia. No a len čo tak urobia, len čo začnú žiť svoj život tak, ako pred tým, všetko sa opäť akoby zázračne upokojilo a dostalo do normálu.

   Ako je vôbec možné niečo podobného uspokojivo vysvetliť? Veď predsa jestvuje spravodlivý Zákon, ktorý hovorí, že kto čo zaseje, to napokon aj zožne. Ako je teda možné, že keď sa rozhodneme pre dobré chcenie, pre spravodlivosť, čistotu a ušľachtilosť nášho cítenia a myslenia, našej reči a jednania, namiesto očakávaného dobra sa na nás zrazu začne valiť zlo?

   Má to dva dôvody, o ktorých by mal človek vedieť, aby opätovne nadobudol stratenú dôveru v neomylne fungujúce  a spravodlivé účinky dokonalých Zákonov vo stvorení.

   Prvý dôvod:

   Temnota v nás a okolo nás, ktorej podliehame, je pokojná dovtedy, kým so sebou človek nezačne vážne niečo robiť. Kým nezačne s vážnym dobrým chcením. Vtedy sa všetko to temné v nás a okolo nás zľakne a okamžite vyvinie odpor. Okamžite začne s protitlakom. Chce totiž dosiahnuť, aby všetko zostalo po starom. Aby človek prestal bojovať so svojimi chybami. Aby ho temnota mala opäť vo svojej hrsti a vtedy mu dá pokoj. Vtedy ho už nebude a nepotrebuje ďalej znepokojovať.

   Tento príznak pozdvihnutia hlavy temna je príznakom toho, že sme vykročili správnym smerom a že naše chcenie k dobrému bolo naozaj vážne a úprimné. Nesmieme s ním však prestať. Nesmieme ustať za cenu pokoja, ktorý by nám to mohlo priniesť. Pokoja za cenu zmieru s temnotou. Lebo už Kristus kedysi hovoril, že „nie pokoj som priniesol“.

   Naše dobré chcenie musí teda zákonite vždy rozvíriť pokojne stojace, mútne vody temna a my by sme v nijakom prípade nemali prestať s dobrým chcením, nech by sa dialo čokoľvek. Naše pevné, vážne a neutíchajúce chcenie k dobru bude nakoniec sláviť úspech. A to skôr, alebo neskôr. No a práve z tohto má temnota panický strach. A preto sa toto chcenie snaží so všetkým vypätím síl potlačiť už v zárodku.

   Druhý dôvod:

   Ak sa niekto vážne rozhodol pre cestu dobrého chcenia znamená to logicky, že jeho chcenie pred týmto rozhodnutím nebolo až také dobré. Znamená to, že pred tým, čiže v našej dávnej i nedávnej minulosti sme rozosievali svojim nie celkom dobrým a čistým chcením mnoho nedobrého, či už vo svojich citoch, myšlienkach, slovách, alebo činoch. Inými slovami, svojim nezrelým a nesprávnym predchádzajúcim myslením a jednaním si človek vytvoril zlú karmu. Vytvoril zlo, ktoré musí byť v spravodlivom Zákone spätného účinku odpykané a odčinené.

   Ak sa teda stane, že človek prehodnotí svoj život a urobí v ňom zásadný obrat k lepšiemu, všetko toto, ním samotným vytvorené, predchádzajúce zlo sa akoby v určitom zrýchlenom slede začne hlásiť o svoje vyrovnanie a odčinenie. O vyrovnanie a odčinenie protiváhou dobrého chcenia. Jedine týmto spôsobom je totiž možné rozviazať naše vlastné karmické uzly, z ktorých ak jeden správne zvládneme a rozuzlíme, ihneď za ním sa o svoje vyrovnanie a rozuzlenie hlási ďalší.

   Čisto prakticky totiž musíme dokázať pozitívnym a teda dobrým a správnym spôsobom vyriešiť presne to, v čom sme v minulosti pochybili. Jedine v praxi  musíme dokázať zvíťaziť nad svojimi predchádzajúcimi chybami, omylmi a previneniami.

   Ak je však naše chcenie k dobrému naozaj pevné, všetko toto napokon zdolá a my sa oslobodíme. Oslobodíme sa od všetkých vín a záťaže, ktorú sme si na seba sami v minulosti uvalili. Býva to neraz neľahká  práca, ale výsledok naozaj stojí za to.

   Tým výsledkom je oslobodenie sa od svojich doterajších vín, čo sa prejaví prežívaním veľkého šťastia, radosti, ľahkosti, povznesenia a vnútorného mieru. Človek odhodil všetku predchádzajúcu záťaž a stal sa slobodným! Človek začína stúpať na krídlach svojho dobrého chcenia nahor! Nahor v ústrety Svetlu! V ústrety veľkému, večnému, neuveriteľnému a nepochopiteľnému šťastiu, ktoré je v štedrej hojnosti nachystané pre všetkých. Pre všetkých tých, ktorí dokážu prostredníctvom svojho dobrého chcenia odložiť svoje viny a povzniesť sa až k Výšinám.

   Vážne, pevné a vytrvalé dobré chcenie je teda istou cestou k slobode a veľkému, pravému šťastiu. K šťastiu, v ktorého lesku blednú všetky poklady tejto zeme a všetko to, čo dnešný človek považuje za dôležité, nenahraditeľné a hodné svojej námahy.

   Ak nás teda v počiatkoch nášho dobrého chcenia postihne zlo, ktoré sa obráti proti nám či už už z dôvodu prvého, alebo dôvodu druhého, alebo z oboch naraz, paradoxne práve táto počiatočná negatívna reakcia je dôkazom toho, že sme na správnej ceste. Nesmieme však cúvnuť a nechať sa odradiť. Lebo pevné a vážne chcenie k dobrému nás napokon predsa len privedie k víťazstvu.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

Ten nešťastný rozum


   Raz mi jeden materialista položil otázku, že kde sa to vlastne nachádza ten Stvoriteľ, keď všetci veriaci svorne tvrdia, že predsa hore. Hovorí sa to však v Európe, ale vravia to i protinožci v Austrálii, pre ktorých je hore vlastne dole.

   Z čisto fyzikálneho a rozumového hľadiska je otázka ťažko riešiteľná, avšak naše srdce a cit nám dávajú v určitom zmysle ihneď správnu a jasnú odpoveď. Prečo? Pretože nie sú obmedzené rozumovo – hmotným ponímaním priestoru a času!

  Rozum je nevyhnutnou súčasťou osobnosti človeka a nemožno ho samozrejme zatracovať. Ak sa však práve rozum stane rozhodujúcou a určujúcou zložkou našej osobnosti, potom je to tragédia, pretože týmto spôsobom ohraničíme svoju chápavosť obmedzenosťou vlastného rozumu.

   Prvoradým však musí byť pre nás len a len náš duch, prejavujúci sa citom. Duch, prejavujúci sa citovými impulzmi! Cit musí stáť na najvyššej priečke v hierarchii našej osobnosti a všetko mu má byť podriadené. Teda i rozum.

   Že tomu tak v skutočnosti ale nie je nasvedčuje i stavba ľudského mozgu, ktorého rozumový receptor, čiže takzvaný veľký mozog je omnoho väčší, ako receptor citu, čiže malý mozog.

   Dokonalým svedectvom zhubnej nadvlády rozumu nad citom sú v skutočnosti i celé dejiny ľudskej civilizácie, popretkávané utrpením, vraždami, vojnami a biedou miliónov ľudských bytostí. Ku všetkému tomuto utrpeniu by ale nikdy nemuselo dôjsť, keby sa ľudia nepodriadili chladnému a vypočítavému rozumu a zachovali si v sebe aspoň štipku toho, čo sa nazýva cit.

   Nesmierne a mnohoraké utrpenie ľudí počas dlhej histórie našej civilizácie nemožno preto vnímať, ako nevyhnutný vývojový proces, ale ako niečo chorobné, nezdravé a nesprávne, čo na tejto planéte vôbec nemalo a nemuselo byť, keby sa vývoj uberal zdravým spôsobom a ľudia boli ľuďmi citu, používajúcimi rozum len ako dobrý nástroj.

   Áno, v nadradení rozumu nad ducha tkvie v skutočnosti všetko zlo, napáchané na tejto zemi! Je to zároveň i cesta k záhube celej našej civilizácie.

   Všetky minulé vyspelé národy a civilizácie totiž padli jedine z tohto dôvodu. V ich začiatkoch bolo vždy spravidla veľa správneho a pozitívneho, teda aj  primeraná miera citu, avšak čoraz viacej bujnejúci rozum tým všetkým postupne prerastal tak, ako popínavá rastlina obopína konáre svojho hostiteľa, aby ho nakoniec celkom zbavila svetla a udusila.

   Vrcholnými výstrelkami rozumu, ktorý napokon vždy v histórii ovládol každú spoločnosť bola nemravnosť, bezuzdnosť, chamtivosť, bezprávie pod zdaním práva a tak ďalej a tak ďalej. Za týmito prejavmi už potom nasledovalo iba jediné: zrútenie! Zrútenie, ku ktorému napokon stačil iba nejaký vonkajší, zdanlivo bezvýznamný impulz.

   Jediné, čo po všetkých týchto dávnych vyspelých civilizáciách pretrvalo bolo umenie! Či už ide o diela maliarske, sochárske, alebo literárne, ktoré sú živé aj po tisícročiach a stále nám majú čo povedať.

   Prečo? Pretože v umení bol vždy prvoradý cit! Jedine ľudia citu totiž dokážu vytvárať večné a nehynúce diela. Ak by ale bola ľuďmi vložená podobná miera citu, ako do umenia, i do všetkých ostatných oblastí spoločenského života, mohli by byť aj v nich vytvorené hodnoty večné, nehynúce a po stáročia pretrvávajúce. Týmto smerom sa mali v skutočnosti uberať cesty civilizácie na planéte zem.

   Všetko ostatné, postavené na rozume, je iba materiálneho druhu, obmedzené hmotným ponímaním priestoru a času a preto to nemá v sebe dlhého trvania a je len dočasné. Po nejakom čas musí prísť celkom  zákonite zrútenie a upadnutie do zabudnutia. 

   V súčasnosti sa však blíži jeden z veľkých evolučných zlomov vo stvorení, ktorý spôsobí, že na tejto zemi dostanú priestor k životu už len ľudia duchovní. V súčasnosti prežívame obdobie veľkého triedenia, v Biblii nazvaného posledným súdom. Prejsť ním môžu iba ľudia, ktorí si i napriek všetkému, čo dnes prežívame, ešte dokázali zachovať zdravé, živé cítenie.

   Tí však, ktorých vládcom vnútorného života je iba chladný rozum – otroci rozumu, ktorí uväznili vlastného ducha a jeho živé cítenie a nedávajú mu prejaviť sa, tým bude vzatá výsada ďalej žiť a vyvíjať sa vo stvorení.

   Bude tak učinené preto, lebo by svojim chladným rozumárstvom bez citu ďalej iba škodili presne tak, ako to robili po celé stáročia. Takéto niečo však už nebude možné, pretože vo stvorení má konečne zavládnuť mier.

   Veľkou otázkou pre každého z nás osobne zostáva, ku ktorej skupine patríme? Či k prvej, alebo k druhej! Ak ku prvej, nemáme sa čoho obávať, ale ak ku druhej, mali by sme sa urýchlene vynasnažiť zmeniť to a stať sa duchovnými.

   Duchovnými, čiže ľuďmi ducha, u ktorých je práve duch, prejavujúci sa citom na prvom mieste. Ľuďmi, ktorí síce využívajú rozum, ale neklaňajú sa mu, nie sú jeho otrokmi a nestavajú ho na prvé miesto. V tomto totiž spočíva všetko zlo!

herman,  spolupracovník časopisu „Pre Slovensko“

Katastrofa v roku 2012?


   V súvislosti s mayským kalendárom a rokom 2012 možno pozorovať postupné vznikanie určitej davovej  psychózy. S približovaním sa začiatku tohto roku sa totiž ako huby po daždi začínajú množiť rôzne katastrofické a apokalyptické scenáre, ktoré zasiahnu našu Zem. Sú však pravdepodobné? Bude naozaj rok 2012 takým prelomovým? Odpoveď na túto otázku sa snáď bude zdať mnohým trochu zvláštna a rozporuplná, pretože táto odpoveď znie áno, ale zároveň aj nie.

   Prečo áno?

   Pretože vnútorný, čiže citový a myšlienkový život väčšiny ľudstva, ale i jeho slovný prejav i viditeľné vonkajšie jednanie sú zamerané k nízkemu. Sú zamerané iba na hmotu a niet v nich úsilia po vyššom, ušľachtilejšom, čistejšom, vznešenejšom a hodnotnejšom, čo hmotu presahuje. Pretože ľudský vnútorný, to znamená citový a myšlienkový život je plný nečistoty, nízkosti, skazenosti a zvrátenosti.

   V železnom Zákone spätného účinku, ktorý každému nakoniec vráti presne to, čo si svojim vnútorným chcením a vonkajším jednaním zasieval si ľudstvo samo pre seba formuje katastrofu. Z katastrofálneho stavu vnútorného života väčšiny ľudstva formuje  Zákon spätného účinku katastrofálne dianie, ktoré nakoniec, vo svojej zhmotnenej podobe udrie na pôvodcov.

   Zlo totiž nemôže plodiť nič iného, ako zlo, ktoré napokon, v zákonitom kolobehu diania tohto univerza zasiahne svojho sploditeľa. Takto nekompromisne funguje Spravodlivosť, ktorá každému prinesie a nechá ho na vlastnej koži prežiť presne to, čo on sám chcel a čo svojim myslením a cítením vytváral.

   Bujnejúca nečistota a prázdnota ľudského vnútorného života formuje okolo našej Zeme obrovské zhluky negatívnej energie, podobajúce sa čiernym, ťažkým a  zlovestným búrkovým mračnám. Kto to dokáže vnímať a aspoň trochu vyciťovať, ten tuší a cíti, že chvíľa, kedy dusivú temnotu pretne žiara prvého blesku, že táto chvíľa je už blízko. Veľmi blízko!

   Smrtonosná búrka dôsledkov všetkého doterajšieho nesprávneho myslenia, cítenia a jednania ľudí teda  hrozivo visí nad nami všetkými. Až ku nej napokon vinou ľudí, ktorí sa až do poslednej chvíle nechceli zmeniť dôjde, až sa spustí ťažký, jedovatý, olovený dážď a hrozivé blesky začnú bičovať Zem, s ochranou, pomocou a podporou v tejto nevídanej búrke môžu počítať iba tí, ktorí svojim cítením a myslením sami pre seba formovali niečo iné. Ktorí v ošiali všeobecnej nízkosti, povrchnosti, nečistoty, chamtivosti a hmotárstva dokázali v sebe, vo svojom vnútri, vo svojom cítení a myslení uchovať túžbu po dobre, spravodlivosti, čistote a ušľachtilosti. Túžbu po blízkosti Božej! Jedine v tomto bude spočívať všetka pomoc a ochrana, ktorú si títo ľudia dokázali sami pre seba včas sformovať v spravodlivom Zákone spätného účinku. 

   A tak ten istý Zákon, čo bude svetu prinášať katastrofu, prinesie zároveň ochranu, pomoc a podporu tým, čo toho budú vnútorne hodní. Kiež by týchto ľudí bolo čo najviac! To však majú v rukách iba oni samotní. Jedine ľudia samotní budú rozhodovať o svojom vlastnom osude a to prostredníctvom kvality, alebo nekvality vlastného vnútorného – citového a myšlienkového života.

   Prečo nie?

    Pretože už Kristus kedysi povedal, že o tom dni a tej hodine nevie ani on sám. Že o nej vie iba Otec.

   Ak teda niekto tvrdí, že to bude rok 2012 a nech by to už bol ktokoľvek, dovoľuje si tým stavať sa nad Krista a na úroveň samotného Stvoriteľa, ktorý predsa ako jediný vie o tomto dni. Takéto niečo nemožno nazvať inak, ako pýchou a opovážlivosťou! Opovážlivosťou, ľudskému tvoru neprípustnou!

   Ten čas, kedy prepukne oná spomínaná búrka, ktorá zasiahne spätnými účinkami všetkého doterajšieho nesprávneho jednania pozemské ľudstvo, ten čas je naozaj blízko. To vnútorne rozpoznávajú všetci vnímaví a citliví ľudia. Avšak hovoriť o akýchkoľvek konkrétnych termínoch je veľkou opovážlivosťou, nezakladajúcou sa na pravde.

   To, čo je v dnešnej dobe ľuďom skutočne potrebné hovoriť, čo je dnes pre nich cennejším ako soľ i zlato dohromady je potreba nevyhnutnej vnútornej premeny seba samého, ktorá im ako jediná môže zabezpečiť ochranu v nadchádzajúcich dňoch. Premena, ktorá snáď ešte môže zmierniť tvrdosť dopadu toho, čo ku nám prichádza vinou nás samotných.

   Podstata tejto tak prepotrebnej vnútornej zmeny je skrytá v jednoduchých a prostých slovách: Vzbuďte v sebe pevné chcenie k dobru a snažte sa udržiavať krb svojich myšlienok čistý!

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Dopadneme ako šváby!


   Má niekto z vás skúsenosť s chrobákmi, nazývanými švábmi, alebo plošticami? Je to hmyz, ktorý sa udomácni tam, kde sa nachádza špina a nečistota. Tento hmyz nie je aktívny cez deň, keď je svetlo, ale v noci, keď je tma. Vtedy vychádza a lozí po dome alebo po byte.

   Keď potom v noci náhle zažnete svetlo uvidíte švába, ktorý sa v tom momente zháči a priam v bytostnom strachu zo svetla sa veľmi rýchlo a s neuveriteľným prehľadom beží skryť do najbližšieho tieňa a do tmy. Ak takéhoto tmavého miesta v jeho blízkosti niet, môžete pozorovať jeho stupňujúci sa strach a až zúfalé hľadanie úkrytu. V takejto chvíli intuitívne rýchlo vezmete čo máte práve poruke a s hnusom, odporom a štítivosťou švába rozmliaždite.

   Prečo hovorím o takýchto nechutných veciach? Pretože život a jednanie ľudstva sa veľmi podobá životu a jednaniu švábov. Pretože takmer všetko to, čo dnes ľudia robia je iba jedným veľkým, nízkym a nečistým hmýrením, zameraným iba na hmotné, bez záujmu o vyššie, vznešenejšie a ušľachtilejšie. Pretože i ľudia sa najlepšie cítia v temnote! V nepreniknuteľnej tme nevedomosti o skutočnom zmysle života a o fungovaní Zákonov vo stvorení. V dobrovoľnej nevedomosti, ktorá plodí nečistotu najrôznejšieho druhu. V temnote a v nečistote, na ktorú sme si už zvykli, sa v horúčkovitej činnosti ako nečistý hmyz hmýri toto ľudstvo na zemi už celé tisícročia.

   Avšak náhle a neočakávane zrazu zasvieti Svetlo! Tak mocne a jasne, že pozemský hmyz na chvíľu stŕpne, aby potom, v panickom strachu a až na maximum vystupňovanej aktivite hľadal bezpečný, tmavý úkryt.

   Takéhoto úkrytu však nikde nebude, pretože ono veľké Svetlo sa dostane úplne všade. Toto poznanie ešte viac vystupňuje strach a paniku. Vystupňuje nenávisť k Svetlu a až kŕčovitú horúčkovitosť všetkých aktivít.

   Úniku pred Svetlom však nebude! A potom ruka Pána, prostredníctvom jeho verných služobníkov s odporom a štítivosťou rozmliaždi všetko nečisté.

   Beda nám, ľudským švábom! Beda každému z nás, kto bude vnímať náhle objavenie sa Svetla ako niečo nepríjemné a bolestne sa ho dotýkajúce, pred čím bude cítiť nutkavú potrebu skryť sa. Beda každému človeku, ktorý neznesie Svetlo, pretože si už zvykol žiť v temnote!

   Iba ten, kto v rovnorodosti svojho čistého a spravodlivého vnútra bude vnímať čistotu Svetla ako niečo nádherného, jedine správneho a už dávno očakávaného, jedine ten môže počítať s milosťou.

   Týmto spôsobom bude teda zrealizované a zavŕšené oddelenie Svetla od temnoty, alebo lepšie povedané, ľudí temných od ľudí, usilujúcich sa k Svetlu. Ku Svetlu, čistote, dobru, spravodlivosti a ušľachtilosti vo všetkom svojom myslení a jednaní.

   „Udržujte krb svojich myšlienok čistý!“ Táto požiadavka a tieto slová sa stávajú nekompromisne stanovenou podmienkou prežitia v nadchádzajúcich dňoch.

   Trasme sa my ľudské šváby, lebo všetka špina a nízkosť bude zanedlho z tejto zeme vyhubená! Lebo sekera je už priložená ku kmeňom stromov a každý strom, ktorý nerodí dobré a čisté ovocie bude nemilosrdne vyťatý a spálený v ohni! Nemilosrdne preto, lebo čas milosti už čoskoro vyprší! Lebo zo Svetla je až do poslednej možnej chvíle neúspešne čakané na našu dobrovoľnú zmenu k lepšiemu, ktorá stále neprichádza.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Herrr herrrrman :skurt: mi připomíná spammera, který nám zahlcoval náš regionální web a posílal dlouhé morální texty a na dotazy nikdy nereagoval (i když šlo o diskusi jako je zde), jestli to je on tak :dumbom:

Může být - já ho znám ještě jako Smilana a někde jsem ho potkala jako ještě něco jiného :cool:

A má pravdu ten chlapec :jojo: má pravdu :jojo: svět se v p.r.d.e.l obrací :jojo:

Draku, ty geroj! Poněvadž tys to musela číst!!!! :styrka::storstark:
Tak abys věděla, taky jsem kus přečetla, páč mě zaujali ti chudáci švábi........a chtělo se mi zvolat "nech brouka žít" :grater:

Četla, Vlku, četla :jojo: To přirovnání ke švábům je takové.....hermanovsky svérázné.... ale zůstává to dost srozumitelné, což je hlavní. Některé brouky bych nenechala naživu ani já, a to jsem stará dobračka :vissla:

No, musím se přiznat, že jsem předloni vyvraždila doma mravence....pokoušela jsem se s nima domluvit a chvilku to i fungovalo - ale pak už s nima nebyla řeč :rolleyes:

lupina montana napsal(a):

No, musím se přiznat, že jsem předloni vyvraždila doma mravence....pokoušela jsem se s nima domluvit a chvilku to i fungovalo - ale pak už s nima nebyla řeč :rolleyes:

A tak nějak, píše herman, to udělá ten Bůh s lidmi :jojo: zaplácne jako šváby :jojo: Sodoma Gomora, pamatuješ?

Nezaplácne, Draku....z čeho by dělala Modrá Mamička noosféru? :vissla: Potkani nemaj internet....
Ale umravní možná.
A s některejma náma snad nějaká domluva je.....

já ty jeho telenovely na pokračování nečtu, na to nemám nervy ani sílu :styrka: i když netvrdím, že v tom není kousek pravdy, ale kdo to má číst? :sjuk: když chce diskutova, tak ať diskutuje a ne jak Jehovista,  mlít si svou a neposlouchat :dumbom:

lupina montana napsal(a):

Nezaplácne, Draku....z čeho by dělala Modrá Mamička noosféru? :vissla: Potkani nemaj internet....
Ale umravní možná.
A s některejma náma snad nějaká domluva je.....

Na co noosféru, kompost je užitečnější.  A Mamička Zemička si trochu odpočne a zůstanou tu jenom zvířátka a bude klid.

Přemejšlet se jí zachtělo, mamičce rodné :lol: A na to potřebuje neuronovou noosférickou síťku.....

lupina montana napsal(a):

Přemejšlet se jí zachtělo, mamičce rodné :lol: A na to potřebuje neuronovou noosférickou síťku.....

A tu jí máme poskytovat my. Dobře, ale k čemu jí to bude? Bude mamička konzultovat s jinými mamičkami? Nebo k čemu?

Předpokládám, že právě k tomuto účelu si nás pěstuje - jiný se mi nepodařilo považovat za dosti logický :lol:
Představuju si, že se napřed bude pár eónů seznamovat, učit a trénovat, následně porozhlížet a následně i konzultovat. Napřed možná na úrovni "neber mi ten měsíček, bééé", ale to se jistě vyvine..... :cool:

Škoda, že ten Herrrmann nečte, kurňa...ten by jistě čubrněl, k čemu to inspiruje :lol::lol:

lupina montana napsal(a):

Předpokládám, že právě k tomuto účelu si nás pěstuje - jiný se mi nepodařilo považovat za dosti logický :lol:
Představuju si, že se napřed bude pár eónů seznamovat, učit a trénovat, následně porozhlížet a následně i konzultovat. Napřed možná na úrovni "neber mi ten měsíček, bééé", ale to se jistě vyvine..... :cool:

To jsou pro mě úplně nové myslivecké dimenze, Vlku. Pokládám matičku za mnohem starší bytost než je člověk a že je člověku takovou jako chůvou, která už má v podstatě vyřešeno a jenom nás tady z dobré vůle trpí.  Ale že by si skrze člověka chtěla něco realizovat, to je zajímavý pohled a budu se jím chvíli dívat a uvidím, co uvidím. Ona ta matička může být taky docela mazaná.....

Mnohem starší, ale taky mnohem větší! :lol: Takže mnohem dále do puberty....chůvou....no já nevim, Draku - jsi ty chůvou svým escherichia coli, například? :cool:
Nebo teda neuronům, ať nežeru.

lupina montana napsal(a):

Mnohem starší, ale taky mnohem větší! :lol: Takže mnohem dále do puberty....chůvou....no já nevim, Draku - jsi ty chůvou svým escherichia coli, například? :cool:
Nebo teda neuronům, ať nežeru.

No to nejsu. Ale když já to chápu tak, že k obrazu Božímu byl stvořen člověk a ne havěť všeliká. Jenom člověk má přece tu jiskru, toho ducha schopného vývoje, který právě má tu volnost a svobodu, se kterou si člověk pořád neví rady... a taky o toho vývojeschopného ducha je v Prostoru velký zájem, podívej, jak se o něj furt nějací čerti uchází :cool:  A když by se člověk o něj nechal připravit, tak by se nakonec choval jako ten šváb, co o něm tadyhle přednáší herman :(

No a tomu já ale nemůžu uvěřit :rolleyes: I zvěřítko všelijaké má ducha a jiskru, i když trošku méně výraznou.
Ostatně jsem toho názoru, že když VŠEHOmír, tak opravdu všeho.....
A že všechna stvoření jsou svým způsobem obrazem božím.

V jedné Pratchettově knížce existuje na malém ostrově bůh evoluce (když někdo pomyslí na dobrý doutník, vyklíčí hned semínko, vykvete, dá plody...stejně kapesníkovník, sýrové ořechy a tak)...no a vrcholem jeho tvůršího snažení, boží tvorby a "majstrštykem" je právě šváb. Jemu podřizuje všechno (slony sestavuje kvůli trusu, opice pro zábavu :))
To je jen malé off topic :kapitulation:

lupina montana napsal(a):

No a tomu já ale nemůžu uvěřit :rolleyes: I zvěřítko všelijaké má ducha a jiskru, i když trošku méně výraznou.
Ostatně jsem toho názoru, že když VŠEHOmír, tak opravdu všeho.....
A že všechna stvoření jsou svým způsobem obrazem božím.

Nemyslela jsem to tak, že by zvířato nemělo ducha. Já myslela tu svobodnou vůli nebo takovýho něco, že jako člověk je z velké části sám svým vlastním architektem. Však víš.  Havěť všeliká tohle nemá, ta je poslušna božího naprogramování. Člověk si dělá, co chce a tak se někdy tomu původnímu nastavení ztrácí. Teda skoro vždycky se ztrácí. A co...vlastně už se skoro ztratil.
:)

Daphné napsal(a):

V jedné Pratchettově knížce existuje na malém ostrově bůh evoluce (když někdo pomyslí na dobrý doutník, vyklíčí hned semínko, vykvete, dá plody...stejně kapesníkovník, sýrové ořechy a tak)...no a vrcholem jeho tvůršího snažení, boží tvorby a "majstrštykem" je právě šváb. Jemu podřizuje všechno (slony sestavuje kvůli trusu, opice pro zábavu :))
To je jen malé off topic :kapitulation:

:o Panenkomarjasvatohostýnská, co jsem komu udělala :grater: sotva jsem se trochu začetla do Pratchetta... Jak se to hrozné dílo jmenuje? Ať se mu vyhnu... Šváb...vrcholem snažení...ten Pratchett je blbej.... skoro jak já :grater: :cool:

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No a tomu já ale nemůžu uvěřit :rolleyes: I zvěřítko všelijaké má ducha a jiskru, i když trošku méně výraznou.
Ostatně jsem toho názoru, že když VŠEHOmír, tak opravdu všeho.....
A že všechna stvoření jsou svým způsobem obrazem božím.

Nemyslela jsem to tak, že by zvířato nemělo ducha. Já myslela tu svobodnou vůli nebo takovýho něco, že jako člověk je z velké části sám svým vlastním architektem. Však víš.  Havěť všeliká tohle nemá, ta je poslušna božího naprogramování. Člověk si dělá, co chce a tak se někdy tomu původnímu nastavení ztrácí. Teda skoro vždycky se ztrácí. A co...vlastně už se skoro ztratil.
:)

No, já si myslím, že má, jen trošku míň, než my.
Ale jo - myslím, že vím, cos myslela ty - de Chardin tvrdí, že v určitým okamžiku vývoje duch převáží a začne tvořit skutečnost k obrazu svému, což je něco, co se učíme teprve zvládat.
Dejme lidem ještě trošku šanci, Draku :gloria:
Jo ad Pratchett....tohle bylo velmi rané dílo, pokud se nepletu, neboj :cool: Velmi raným mám na mysli, že to zplodil v patnácti, nebo sedmnácti, nebo tak nějak - to holt i Pratchetty napadaj divný věci :lol:

lupina montana napsal(a):

..............

No, já si myslím, že má, jen trošku míň, než my.
Ale jo - myslím, že vím, cos myslela ty - de Chardin tvrdí, že v určitým okamžiku vývoje duch převáží a začne tvořit skutečnost k obrazu svému, což je něco, co se učíme teprve zvládat.Dejme lidem ještě trošku šanci, Draku :gloria:
Jo ad Pratchett....tohle bylo velmi rané dílo, pokud se nepletu, neboj :cool: Velmi raným mám na mysli, že to zplodil v patnácti, nebo sedmnácti, nebo tak nějak - to holt i Pratchetty napadaj divný věci :lol:

Ano, konečně bychom se měli naučit ten proces zvládat. Doposavad se nám jaksi trapně vymyká z ruky. Kiara na politickém  píše, k tématu o vraždě, že za ty zvrácenosti, co se ve světě dějou, může matička příroda, že občas se vyskytne prostě takovej nepodarek (já tam psát tohle nechci, není to o politice,ale beru si to téma sem, protože souvisí s tím, o čem tady zrovna mudrujeme), ano, člověk je náchylnej si myslet, že to ne on, ale příroda je taková. Vnějšek že je takovej.  On že tím chudák jenom trpí. A přitom jsme to my sami, kdo jsme se takhle „udělali“. Právě tím, že jsme se od přírody odklonili. Tou svobodnou vůlí. (pádem nebo prvotním hříchem, to je jedno, ať se to vysvětluje a zdůvodňuje kde chce jak chce) To my dobrovolně jsme se stali náchylnějšími ke zlu, přiblížili se mu, protože i ono je přítomno, ale nebylo původně v nás. Člověk byl stvořen bez chyby, dokonalý, jako je dokonalý ten šváb třeba, nebo ryba, pavouk…. Tím, že jsme dovolili, aby se „infikoval“ náš svět ducha, idejí, svět utváření, tak je „infikovaná“ a nemocná i naše skutečnost.   To my jsme to dopustili.  Teď  musíme se rozpomenout na naši původní  „podobu“, abychom se uzdravili. Smaragdová deska je stará, že nikdo neví jak, ale do moderních vědeckých poznatků teprve teď začíná pomalu pronikat něco o tom, že myšlenkou lze ovlivnit buňku…. Jenže jsme ztratili tu sílu – vůli udržet správný směr,…a správnou výšku…. a pochybovat umíme lépe než věřit….

Ono de facto neexistuje žádné zlo, páč věci a děje jsou nepolaritní a jen my jim dáváme znaménko. I ten deviant sám o sobě není špatný, ale my jeho chování tak posuzujeme. Vývojově je člověk výš než řekněme většina zvířat, proto máme taky víc svobody, ale také jsme se odpojily od své duše (kolektivního vědomí, intuice) a jsme neukotveni. Jsme zmateni z těch divných dějů, které si neumíme vysvětlit, máme strach a na základě strachu mnohdy jednáme, proto je i naše společnost taková STRAšná. Dá se říci, že jsme si to sami dobrovolně vybrali a je jen na nás, zda-li jsme si to už dostatečně užili, abychom se mohli posunout dál a vybrat si něco lepšího. Je to jenom o vývoji.

haiel napsal(a):

Kiara na politickém  píše, k tématu o vraždě, že za ty zvrácenosti, co se ve světě dějou, může matička příroda, že občas se vyskytne prostě takovej nepodarek (já tam psát tohle nechci, není to o politice,ale beru si to téma sem, protože souvisí s tím, o čem tady zrovna mudrujeme), ano, člověk je náchylnej si myslet, že to ne on, ale příroda je taková. Vnějšek že je takovej.  On že tím chudák jenom trpí. A přitom jsme to my sami, kdo jsme se takhle „udělali“. Právě tím, že jsme se od přírody odklonili. Tou svobodnou vůlí. (pádem nebo prvotním hříchem, to je jedno, ať se to vysvětluje a zdůvodňuje kde chce jak chce) To my dobrovolně jsme se stali náchylnějšími ke zlu, přiblížili se mu, protože i ono je přítomno, ale nebylo původně v nás. Člověk byl stvořen bez chyby, dokonalý, jako je dokonalý ten šváb třeba, nebo ryba, pavouk…. Tím, že jsme dovolili, aby se „infikoval“ náš svět ducha, idejí, svět utváření, tak je „infikovaná“ a nemocná i naše skutečnost.   To my jsme to dopustili.  Teď  musíme se rozpomenout na naši původní  „podobu“, abychom se uzdravili. Smaragdová deska je stará, že nikdo neví jak, ale do moderních vědeckých poznatků teprve teď začíná pomalu pronikat něco o tom, že myšlenkou lze ovlivnit buňku…. Jenže jsme ztratili tu sílu – vůli udržet správný směr,…a správnou výšku…. a pochybovat umíme lépe než věřit….

Njn...ale zkus tohle všechno napsat na POLITICKÝ :lol:
Umíš si představit ten POPRASK? :rolleyes:
Kovářská ulička hadr :vissla: :lol::lol::lol::lol:

Hele, babušky jagušky.....vlk má dlouhou paměť a pamatuje si, že ještě před blbejma dvaceti rokama nebylo o rozpomínání ani chýru, před blbejma třiceti jsme netušili, že nějak umíme tvořit skutečnost (nebo tušili, ale to bylo tak všechno), před blbejma čtyřiceti jsme si mysleli, že zviřátka jsou stroje a když pláčou, je to, jako když vrže mašinka....(teda já ne, ale učili nás to - a já byla divná) a před blbejma cca šedesáti většina lidí neměla tuchu, že něco jako vztahy se dá vůbec nějak ovlivnit (leckdo si to myslí dodnes - ale přece jen už je takovejch pomálu)
Proto říkám - dejme nám šanci :)
Zkrátka, za můj život je všechno Jinak.
A to sice žiju poměrně dlouho, ale furt - co je to proti geologický éře, žejo :lol:
No...a to nemluvím o tom, že modrá mamička má chuděra asi pěnu u.....třeba u rovníku? :cool: jestli to má chudinka všechno stíhat, takovou šílenou pubertu svých nejtalentovanějších dítek.....

To je docela zajimave "cteni"...

"""Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?"""

Jednoducho! Má na to...
My (ľudia) nie!

"""Proto říkám - dejme nám šanci ..."""

Tu jsme meli doted... A jak jsme ji vyuzili?
Ze jsme neplnolete vrahy oznacili za "nemocne" (=devianty), ze jsme svoji dustojnost "odevzdali" svym otrokarum, ze se nestydime podvadet a jine vedome uvadet v omyl (a jeste se nestydate smat, jak se nam "dari"...)?
Davno jsme ji promarnili, tu SANCI! :dumbom:

Tak ted musime cekat na to, """Ako urobí Tvorca poriadok na Zemi?"""

Jo, lupiš, matička má svatou trpělivost, to je fakt. Možná i proto, že nemluví čééésky :)))
Ale my to zvládnem, o tom nepochybuju. Ten bordel, co jsme nadělali, si po sobě zase uklidíme a matička i tvůrce z nás budou mít radost :jojo:
S hermanem to pravda už bude horší, ten se bude nejspíš muset probudit a nebo usnout na věky :)

Pandorraa napsal(a):

... Ten bordel, co jsme nadělali, si po sobě zase uklidíme ...

Tomuhle fakt veris, Pan? Ze je to v lidskych silach?

Jistěže je. Otázkou však je, jestli to nakonec dáme. Věřím že ano, ale pořád jsem co se reality kolem sebe týče celkem skeptickej a říkám si, že se bude muset opravdu stát "zázrak", tedy něco, co v krátkém čase většinu lidí přinutit se změnit, rozhodnout se. Zatím je má víra silnější než co mi realita jako zpětná vazba říká že se ve skutečnosti děje.

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

... Ten bordel, co jsme nadělali, si po sobě zase uklidíme ...

Tomuhle fakt veris, Pan? Ze je to v lidskych silach?

Pochopitelně :jojo:
Výždyť tvůrce nás přece stvořil k obrazu svému, ne? ;)
Každý máme v sobě kousek z něho, stejně tak jako naše děti mají v sobě kousek z nás.
Dokážeme cokoliv.
Stejně jako ničit, dokážeme tvořit.
Jen je potřeba si vzpomenout na to světlo, které do nás vložil ;)

BTW ty uklízíš čurbes po svých dětech, potažmo dospělých? Já tedy ne ;)
Proč by tedy měl on?
Není to na hlavu?

Protoze vetsinu "bordelu" na Zemi pomahal lidem budovat "ten druhy"... a TO lidi odstranit nedokazou...

Určitě existuje nějaká síla, která všechno řídí a vše je již předem dané :| tj. i např. deviant, který znásilňuje a vraždí je špatný a ne že my ho do té pozice dáme - už se zkrátka narodil s určitými danými znaky, jež samozřejmě ještě ovlivní i jeho okolí, ale je tedy fakt, že pokud bůh existuje, musel mu již dát do vínku to, že bude deviantem :|

Nemusel a taky nedal. Zlo ma v kompetenci nekdo jiny...

Dobro a zle deexistuje, respektive jedno bez druhého neexistuje. Potřeba jsou tedy obě polarity, jen tak se zde můžeme vyvýjet. Bůh nám dal svobodu si vybrat a miluje stejně i ty "zlé", protože kdo jiným by nám ukázal to zlé a učinil zjevné, co je dobré? Dyk nám ti činí láskylnou službu a proto milujme své nepřítele, protože není nepřátelů, jen pomocníků, kteří nás ve skrytu své "zlé" duše milují :)

Pokud tvrdíme, že bůh je Bůh, musel tedy stvořit jak dobro tak i zlo a je tedy kompetentní za oboje. Pokud by neexistovalo zlo, nevěděli bysme, co je to dobro, protože bychom ho neuměli rozeznat :rock: Pokud je však Bůh dobrý, proč činí zlo? Není pouze tzv. Prvním hybatelem? což na druhou stránku opět  vyvrací to, že má nad vším vládu - kdyby byl prvním hybatelem, nestaral by se o to, co se děje dál s tím, co stvořil. Čímž pádem Bůh je zodpovědný jak za zlo, tak za dobro :cool: V případě, že neexistuje karma a převtělování by tak nemělo zlo smysl, protože by se dělo jen někomu a to by nebylo spravedlivé ze samé podstaty dobra Boha :cool:

Aesha napsal(a):

Pokud tvrdíme, že bůh je Bůh, musel tedy stvořit jak dobro tak i zlo a je tedy kompetentní za oboje. Pokud by neexistovalo zlo, nevěděli bysme, co je to dobro, protože bychom ho neuměli rozeznat :rock: Pokud je však Bůh dobrý, proč činí zlo? Není pouze tzv. Prvním hybatelem? což na druhou stránku opět  vyvrací to, že má nad vším vládu - kdyby byl prvním hybatelem, nestaral by se o to, co se děje dál s tím, co stvořil. Čímž pádem Bůh je zodpovědný jak za zlo, tak za dobro :cool: V případě, že neexistuje karma a převtělování by tak nemělo zlo smysl, protože by se dělo jen někomu a to by nebylo spravedlivé ze samé podstaty dobra Boha :cool:

Pokud chceš názvosloví Bůh,ok...já mám radši jednota,láska....a tou si i ty...žádný pán na mráčku nemá zodpovědnost za zlo a dobro...to máš ty,já,on,ona,ono....protože ty sama jsi tím,koho nazýváš Bůh...stejně tak jako ono,ona ono.....a máš v sobě zlo a taky dobro...jak s ním naložíš,je jen tvá zodpovědnost a vnitřní kompetence..

Revliba napsal(a):

Aesha napsal(a):

Pokud tvrdíme, že bůh je Bůh, musel tedy stvořit jak dobro tak i zlo a je tedy kompetentní za oboje. Pokud by neexistovalo zlo, nevěděli bysme, co je to dobro, protože bychom ho neuměli rozeznat :rock: Pokud je však Bůh dobrý, proč činí zlo? Není pouze tzv. Prvním hybatelem? což na druhou stránku opět  vyvrací to, že má nad vším vládu - kdyby byl prvním hybatelem, nestaral by se o to, co se děje dál s tím, co stvořil. Čímž pádem Bůh je zodpovědný jak za zlo, tak za dobro :cool: V případě, že neexistuje karma a převtělování by tak nemělo zlo smysl, protože by se dělo jen někomu a to by nebylo spravedlivé ze samé podstaty dobra Boha :cool:

Pokud chceš názvosloví Bůh,ok...já mám radši jednota,láska....a tou si i ty...žádný pán na mráčku nemá zodpovědnost za zlo a dobro...to máš ty,já,on,ona,ono....protože ty sama jsi tím,koho nazýváš Bůh...stejně tak jako ono,ona ono.....a máš v sobě zlo a taky dobro...jak s ním naložíš,je jen tvá zodpovědnost a vnitřní kompetence..

Nejedná se o pána na mráčku (celkem si mě rozesmála, toto přirovnání jsem už hodně dlouho od nikoho neslyšela :lol: i když kdoví, jak vypadá, to nemůžeme posoudit v současné chvíli ani ty ani já ;) ), dle mého jde o jakousi nezměrnou sílu, která vše řídí a má to už daný řád a nazývá se Bohem. Tj. vše co se děje musí mít smysl ať chceme nebo ne a naprosto souhlasím, že jsme jeho součástí, nicméně určitě Bůh nám stanovuje, co budeme dělat ve svém životě, i přes to že jsme jeho součástí (určí sám, kdo bude činit dobro a kdo zlo). Bůh je zkrátka všemohoucí a vševědoucí (jak tvrdí různá náboženství). :rock:

Moc pěkné děvčata :)

KALIK napsal(a):

Moc pěkné děvčata :)

Mám si brát osobně ty slepice z tvého citátu? :D

Ano, Pán na mráčku, ale proč že? Proč ne paní na mráčku? A Proč by vůbec měl mít pohlaví, když je všechno. Proč by měl být vzezření člověka, když je vše? A jsme vůbec to, co vidíme? Jsme páni a dámy? Jsme vůbec lidi, nebo jsme jako bůh vše? A proč bychom měli boha  nazávat bohem, proč ne třeba bohyní, když je vše, proč ne třeba přírodou, energií, prvotním vědomím? Jsme uvnitř něho, jeho součástí, ležíme mu v žaludku? :D

Aesha napsal(a):

KALIK napsal(a):

Moc pěkné děvčata :)

Mám si brát osobně ty slepice z tvého citátu? :D

To je pro toho, komu to patří. Každému, co jeho jest :)

KALIK napsal(a):

Ano, Pán na mráčku, ale proč že? Proč ne paní na mráčku? A Proč by vůbec měl mít pohlaví, když je všechno. Proč by měl být vzezření člověka, když je vše? A jsme vůbec to, co vidíme? Jsme páni a dámy? Jsme vůbec lidi, nebo jsme jako bůh vše? A proč bychom měli boha  nazávat bohem, proč ne třeba bohyní, když je vše, proč ne třeba přírodou, energií, prvnostním vědomím? Jsme uvnitř něho, jeho součástí, ležíme mu v žaludku? :D

Může být, ale náboženství tvrdí, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému tj. měl by vypadat jako my :albert:

KALIK napsal(a):

Aesha napsal(a):

KALIK napsal(a):

Moc pěkné děvčata :)

Mám si brát osobně ty slepice z tvého citátu? :D

To je pro toho, komu to patří. Každému, co jeho jest :)

radši budiž slepicí než pouze jejím stínem :rock:

A když už jsme u toho filozofického tlachání, tak můžeme to i doprovidit nějakou "božskou hudbou" :)

http://www.youtube.com/user/AndanteLarg … UPx42UmSng
http://www.youtube.com/user/AndanteLarg … DNNyC7SCa0

Aesha napsal(a):

Může být, ale náboženství tvrdí, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému tj. měl by vypadat jako my :albert:

Dyk jo, vypadáme stejně. Otázka je, jak vlastně vypadá člověk? Je člověk to, co vidíme? A byl vůbec myšlen člověk a ne jeho podstata? Jak by si popsala boha, když mu ležíš v žaludku? Bůh bude vypadat spíš něco jako dokonalá koule, ale to jen z bodu nad bohem :)

Aesha napsal(a):

radši budiž slepicí než pouze jejím stínem :rock:

Třeba je stín skutečnější než ona slepice, že? Možná že je slepice projekci stínu :)

KALIK napsal(a):

Aesha napsal(a):

Může být, ale náboženství tvrdí, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému tj. měl by vypadat jako my :albert:

Dyk, co, vypadáme stejně. Otázka je, jak vlastně vypadá člověk? Je člověk to, co vidíme? A byl vůbec myšlen člověk a ne jeho podstata? Jak by si popsala boha, když mu ležíš v žaludku? Bůh bude vypadat spíš něco jako dokonalá koule, ale to jen z bodu nad bohem :)

A co když je jeho žaludek náš vesmír, ve kterém žijeme a on je jen zosobněním člověka jako takového, jen miiliooonovatě větší? Což nás odkazuje na otázku, zda člověk není také tím bohem a jeho žaludek není vesmírem pro další menší stvoření, pro něž jsme my bohy, nicméně to opět vyvrací to, že bůh je jen jeden jediný :rock: Pokud každý z nás je totiž bohem a v něm žijí další menší světy musíme být celkově součástí pouze jednoho jediného Boha jako prvotního stvořitele :rock:

KALIK napsal(a):

Aesha napsal(a):

radši budiž slepicí než pouze jejím stínem :rock:

Třeba je stín skutečnější než ona slepice, že? Možná že je slepice projekci stínu :)

na základě Platonovy teorie upřednostňuji být slepicí než jejím stínem :dumbom:

Aesha napsal(a):

A co když je jeho žaludek náš vesmír, ve kterém žijeme a on je jen zosobněním člověka jako takového, jen miiliooonovatě větší? Což nás odkazuje na otázku, zda člověk není také tím bohem a jeho žaludek není vesmírem pro další menší stvoření, pro něž jsme my bohy, nicméně to opět vyvrací to, že bůh je jen jeden jediný :rock: Pokud každý z nás je totiž bohem a v něm žijí další menší světy musíme být celkově součástí pouze jednoho jediného Boha jako prvotního stvořitele :rock:

Já bych řekl že nevyvrací. Jsme uvnitř, jsem tedy součástí, jsme jeho tělem jako on je naším tělem a naší součástí. Jsme jen Bůh. Já Bůh první :D

Aesha napsal(a):

KALIK napsal(a):

Aesha napsal(a):

radši budiž slepicí než pouze jejím stínem :rock:

Třeba je stín skutečnější než ona slepice, že? Možná že je slepice projekci stínu :)

na základě Platonovy teorie upřednostňuji být slepicí než jejím stínem :dumbom:

No, já radši budu tím člověkem, už jenom kvůli těm rukám. Dá se s nima dělat dost zajímavých věcí :D

KALIK napsal(a):

Aesha napsal(a):

A co když je jeho žaludek náš vesmír, ve kterém žijeme a on je jen zosobněním člověka jako takového, jen miiliooonovatě větší? Což nás odkazuje na otázku, zda člověk není také tím bohem a jeho žaludek není vesmírem pro další menší stvoření, pro něž jsme my bohy, nicméně to opět vyvrací to, že bůh je jen jeden jediný :rock: Pokud každý z nás je totiž bohem a v něm žijí další menší světy musíme být celkově součástí pouze jednoho jediného Boha jako prvotního stvořitele :rock:

Já bych řekl že nevyvrací. Jsme uvnitř, jsem tedy součástí, jsme jeho tělem jako on je naším tělem a naší součástí. Jsme jen Bůh. Já Bůh první :D

Bůh je jen jeden jediný, takže pokud se ty za něj jediného pokládáš, je něco špatně, protože v případě že se za něj pokládám já nebo tvůj soused, nemůžeš jím být ty :dumbom:

Aesha napsal(a):

KALIK napsal(a):

Aesha napsal(a):

A co když je jeho žaludek náš vesmír, ve kterém žijeme a on je jen zosobněním člověka jako takového, jen miiliooonovatě větší? Což nás odkazuje na otázku, zda člověk není také tím bohem a jeho žaludek není vesmírem pro další menší stvoření, pro něž jsme my bohy, nicméně to opět vyvrací to, že bůh je jen jeden jediný :rock: Pokud každý z nás je totiž bohem a v něm žijí další menší světy musíme být celkově součástí pouze jednoho jediného Boha jako prvotního stvořitele :rock:

Já bych řekl že nevyvrací. Jsme uvnitř, jsem tedy součástí, jsme jeho tělem jako on je naším tělem a naší součástí. Jsme jen Bůh. Já Bůh první :D

Bůh je jen jeden jediný, takže pokud se ty za něj jediného pokládáš, je něco špatně, protože v případě že se za něj pokládám já nebo tvůj soused, nemůžeš jím být ty :dumbom:

Ach jo...s tou mašlí na lebce toho moc nevymyslíš...ber to jako žert,občas žertuju..;)

Revliba napsal(a):

Aesha napsal(a):

KALIK napsal(a):

Já bych řekl že nevyvrací. Jsme uvnitř, jsem tedy součástí, jsme jeho tělem jako on je naším tělem a naší součástí. Jsme jen Bůh. Já Bůh první :D

Bůh je jen jeden jediný, takže pokud se ty za něj jediného pokládáš, je něco špatně, protože v případě že se za něj pokládám já nebo tvůj soused, nemůžeš jím být ty :dumbom:

Ach jo...s tou mašlí na lebce toho moc nevymyslíš...ber to jako žert,občas žertuju..;)

Však já taky ;) :rock: a mašli nesundám. Každý svatý musí mít svůj atribut.... :rock:

Aesha napsal(a):

Bůh je jen jeden jediný, takže pokud se ty za něj jediného pokládáš, je něco špatně, protože v případě že se za něj pokládám já nebo tvůj soused, nemůžeš jím být ty :dumbom:

Ano jsme jeden bůh, jsme Jeden ;)

"Pokud není náboženství pravdivé, nemá život žádný smysl a stává se tragickým žertem." :rock:

Souhlasím, nicméně kdo řekl, netuším (nepátrala jsem po tom zatím)

Náboženství bych nahradil slovem víra ;)

KALIK napsal(a):

Náboženství bych nahradil slovem víra ;)

Jaký je rozdíl mezi náboženstvím a vírou?

Aesha napsal(a):

KALIK napsal(a):

Náboženství bych nahradil slovem víra ;)

Jaký je rozdíl mezi náboženstvím a vírou?

Třeba tak,že někdo žádné náboženství nevyznává a přitom víru má...v něco,...nemusí se to jmenovat Bůh,Budha, Kršna..bla bla

Revliba napsal(a):

Aesha napsal(a):

KALIK napsal(a):

Náboženství bych nahradil slovem víra ;)

Jaký je rozdíl mezi náboženstvím a vírou?

Třeba tak,že někdo žádné náboženství nevyznává a přitom víru má...v něco,...nemusí se to jmenovat Bůh,Budha, Kršna..bla bla

Ano, takže můžeme říct, že v tomto případě by byl markantní rozdíl zaměnit v citátu slovo náboženství za slovo víra :kapitulation:

Náboženství pojímám jako vnější formu víry, tedy něco co primárně přichází z vnějšku, kdežto víra je niterná a přichází z vnitřku.

KALIK napsal(a):

Náboženství pojímám jako vnější formu víry, tedy něco co primárně přichází z vnějšku, kdežto víra je niterná a přichází z vnitřku.

Samozřejmě :supr: náboženství zas dává lidem, kteří ho vyznávají řád a víru :gloria: morální kodexy, bez nichž by byli slabší jedinci (a nejen ti) ztraceni :| a teď když si vezmete, že by náboženství nebylo pravdivé, jak drsné by to bylo pro věřící... :/

ViktorkaM napsal(a):

Protoze vetsinu "bordelu" na Zemi pomahal lidem budovat "ten druhy"... a TO lidi odstranit nedokazou...

Viktorko, já to vidím jinak.
"Ten druhý" je jen učební lekce a sám o sobě nemá žádnou moc. Nemá a nikdy neměl.
Je to o nás, ne o něm :jojo:

Aesha napsal(a):

a teď když si vezmete, že by náboženství nebylo pravdivé, jak drsné by to bylo pro věřící... :/

Tak pro věřící to jistě drsný JE :jojo:

Co je to pravda a co je to pravdivé? Pravda je asi něco, co vystihuje boha, co bůh stvořil, což je de facto vše. Řekneme-li, že bůh je milující, máme pravdu. Pokud řekneme, že bůh je mstviý, máme pravdu. Když řekneme, že bůh je zlo, máme pravdu, protože bůh to stvořil, je to jeho dílo, jeho dítě. Pro nás je důležité, na jakou pravdu se zameříme a co tím sledujeme. Můžeme jít pravdou do plusu i mínusu, záleží jen na nás, co si chceme zažít, vyzkoušet. Nic však není dobré a špatné, vše slouží jen k našemu vývoji a k tomu, co chcem, co si myslíme, že jsme my, nebo čím chceme být. Chci být láska, protože si mslím, že to mě nejlépe vystihuje :)

Co se týče náboženství, otázkou se, co je účelem toho konkrétního náboženství, zda-li je to cesta k lásce nebo ke zlu. Těžko soudit. Radši volím víru, protože ta je má a pochází ze mě, tomu věřím a po té cestě jdu, cestou lásky :)

KALIK napsal(a):

Co je to pravda a co je to pravdivé? Pravda je asi něco, co vystihuje boha, co bůh stvořil, což je de facto vše. Řekneme-li, že bůh je milující, máme pravdu. Pokud řekneme, že bůh je mstviý, máme pravdu. Když řekneme, že bůh je zlo, máme pravdu, protože bůh to stvořil, je to jeho dílo, jeho dítě. Pro nás je důležité, na jakou pravdu se zameříme a co tím sledujeme. Můžeme jít pravdou do plusu i mínusu, záleží jen na nás, co si chceme zažít, vyzkoušet. Nic však není dobré a špatné, vše slouží jen k našemu vývoji a k tomu, co chcem, co si myslíme, že jsme my, nebo čím chceme být. Chci být láska, protože si mslím, že to mě nejlépe vystihuje :)

Co se týče náboženství, otázkou se, co je účelem toho konkrétního náboženství, zda-li je to cesta k lásce nebo ke zlu. Těžko soudit. Radši volím víru, protože ta je má a pochází ze mě, tomu věřím a po té cestě jdu, cestou lásky :)

Věřím v Boha, ale nepřikláním se k žádnému náboženství, protože věřím, že všechna vyjadřují jednoho a toho samého Boha :rock:

BTW dnes nám dávají Šifru mistra Leonarda :cool: přičemž mi tane na mysli otázka Ježíše Krista a křesťanství :co:

Pandorraa napsal(a):

..."Ten druhý" je jen učební lekce a sám o sobě nemá žádnou moc. Nemá a nikdy neměl...

Ma obrovskou moc, Pan. Vsak je to videt dle jeho "dila" tady na Zemi, kde vladne...
Mas pravdu, ze "sam o sobe" nezmuze nic. K vykonu sve moci potrebuje nas, lidi. To MY mu odsouhlasujeme a posvecujeme "jeho dilo"...

Vitorko, on možná odsouhlasuje, ale my konáme ;)

To není Pán, to je Bůh :P A pokud je všemohoucí nepotřeboval by k tomu tím pádem nikoho. To, že jsme tu, je tedy jen jeho dobrá vůle :pussa:

KALIK napsal(a):

tedy něco, co v krátkém čase většinu lidí přinutit se změnit.

Kaliku. To je ale  to, co jsem tu dokladovala - že přesně to se děje.V superkrátkém čase.
Zkus si představit, že jsi tis, zasazenej za časů císře Rudolfa - a žiješ svůj obyčejný, poklidný tisí život :cool::lol: Tedy, jako malá sazenice sis to původně myslel.

Viki, kurňa...jsi schopna uznat, že bůh je všechno? A když říkám všechno, taky myslím všechno.

Pokud mas na mysli I ZLO, tak ne.

ViktorkaM napsal(a):

Pokud mas na mysli I ZLO, tak ne.

Bůh je tvůrcem dobra i zla. Zlo stvořil tak, jako stvořil dobro, proto se mu říká stvořitel. Pokud je všemohoucí, věděl co dělá a musel mít pro to tedy i pádný důvod. Abys rozeznala dobro, musíš mít k němu i zlo.

lupina montana napsal(a):

KALIK napsal(a):

tedy něco, co v krátkém čase většinu lidí přinutit se změnit.

Kaliku. To je ale  to, co jsem tu dokladovala - že přesně to se děje.V superkrátkém čase.
Zkus si představit, že jsi tis, zasazenej za časů císře Rudolfa - a žiješ svůj obyčejný, poklidný tisí život :cool::lol: Tedy, jako malá sazenice sis to původně myslel.

Viki, kurňa...jsi schopna uznat, že bůh je všechno? A když říkám všechno, taky myslím všechno.

Jsem rád, že ty to vidíš, že se lidé v superkrátkém čase mění, já si nejsem tak úplně jistej, ale chěl bych si být jistej :)

ViktorkaM napsal(a):

Pokud mas na mysli I ZLO, tak ne.

Jistě že i zlo. Ono co to je vůbec zlo? Není to jen druhá polarita téhož?

Má človek v sebe niečo božské?


   Nie, v človeku niet absolútne nič božského! A prečo je vôbec potrebné hľadať a nájsť správnu odpoveď na túto otázku? Pretože si o sebe myslíme omnoho viac, než je zdravé. Pretože si neodôvodnene a pyšne pestujeme nezdravé sebavedomie, z ktorého nemôže nikdy vzísť nič dobrého.

   Porovnajme si napríklad umelca a jeho umelecké dielo s Tvorcom univerza a človekom, ktorý je taktiež Jeho dielom. Ak napríklad umelec namaľuje nejaký obraz, medzi ním a jeho obrazom sa nachádza obrovský rozdiel čo sa týka miery ich seba uvedomenia. Človek je totiž vedomý si seba samého, kým jeho dielo zostáva vždy iba nevedomým predmetom. A práve na tento priepastný rozdiel v miere seba uvedomenia maliara a jeho obrazu treba zvlášť poukázať. Je to totiž rozdiel medzi vedomým a nevedomým.

   No a rovnaká miera tohto rozdielu, ak nie ešte oveľa väčšia je i medzi mierou seba uvedomenia človeka a mierou seba uvedomenia Stvoriteľa, ktorého dielom je práve človek. Áno, ide tu o rozdiel ešte omnoho, omnoho väčší, ako rozdiel medzi maliarom a ním vytvoreným umeleckým dielom, i keď človek predsa len má isté seba uvedomenie.

   Ľudia preto nemajú v sebe absolútne nič božského! Veď ľudia sú predsa duchovní! Nepochádzajú z Boha bezprostredne a preto nemôžu byť božskí. Pochádzajú z Jeho Ducha – z Božieho Ducha a preto sú duchovní. To je naša najvnútornejšia podstata.

   Človek a celé stvorenie totiž neboli stvorené priamo Najvyšším, ale iba sprostredkovane a to Jeho Duchom. Veď v Biblii sa predsa pri stvorení sveta jasne píše: „Duch Boží sa vznášal nad vodami“. V tomto Duchu má teda počiatok aj duch človeka. Preto tvrdenie, že človek má v sebe niečo božského je v určitom zmysle rúhaním a znevažovaním veľkosti nášho Pána, o ktorej nemáme ani len potuchy.   

   Ľuďom treba preto neustále hovoriť o potrebe pokory! O potrebe pokory pred svojim Pánom, ktorý je Veľký. Tak Veľký, že pozemský človiečik to vo vlastnej malosti a nepatrnosti ani nie je schopný pochopiť. Jedine takéto uvedomenie si svojho reálneho postavenia voči Stvoriteľovi je základom, na ktorom sa dá ďalej konštruktívne budovať. 

   Musíme preto spoznať svoju malosť! Musíme spoznať a uvedomiť si, kde skutočne stojíme a kde je naše miesto, aby sme z tohto zdravého a reálneho základu mohli začať so svojou výstavbou. Inak totiž budeme vždy vytvárať iba babylonskú vežu, ktorá sa musí skôr alebo neskôr zrútiť a v troskách pochovať svojich pyšných staviteľov, ktorí si mysleli, že majú v sebe niečo božského. Že sú božskými!

   Ako teda, vzhľadom k vyššie uvedeným faktom, máme správne chápať svoju elementárnu povinnosť tvora   milovať svojho Stvoriteľa a pestovať k Nemu lásku?

   Milovať Ho, poznávať Ho a približovať sa k Nemu  môžeme len prostredníctvom jeho diela, ktorého sme súčasťou. Do tohto diela totiž vložil Tvorca časť seba samého. Vložil doň svoju Vôľu vo forme dokonalých Zákonov, prostredníctvom ktorých stvorenie samočinne funguje. Ak sa človek učí poznávať tieto Zákony a žiť podľa nich, poznáva tým Vôľu svojho Pána a zachovávaním Jeho Vôle vo svojom živote ho aj miluje. Týmto spôsobom sa ku Nemu čoraz viacej približuje a ich vzájomný vzťah je čoraz užší.

   Pre starých židov bol Stvoriteľ pojmom, o ktorom si nesmeli vytvárať žiaden obraz. Vytváraním akéhokoľvek obrazu o Ňom by totiž muselo vždy dôjsť k Jeho zneváženiu. Z tohto dôvodu sa u židov stala symbolom ich Pána archa úmluvy, v ktorej sa nachádzali Zákony Desatora - čiže vyjadrenie Vôle Najvyššieho vo vzťahu k správnemu životu človeka vo stvorení vo forme Zákona.

   Pre človeka je a má byť jeho Stvoriteľ Zákonom! Zákonmi stvorenia! Má ich poznávať a má podľa nich žiť. Týmto spôsobom miluje svojho Pána a týmto jediným spôsobom sa ku Nemu je schopný  približovať.

   Ak kedysi Kristus povedal, že tu bude s nami až do skončenia sveta, tak je v tom opäť veľká pravda. On tu naozaj je a bude tu s nami až do skončenia sveta a to práve prostredníctvom dokonalej Vôle Božej, činnej vo stvorení, ktorá je totožná s dokonalými Zákonmi, ktorým je podrobené celé univerzum.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Já teda nevím,ale není tohle tapetování taky proti pravidlům?

Pandorraa napsal(a):

Já teda nevím,ale není tohle tapetování taky proti pravidlům?

Nebrbli, to je beztak dárek od hermana, abychom měly o svátcích co číst :jojo:

Hermna, v TEBE nie je nič božského, ale nezovšeobecňovala by som to na všetkých ľudí... Hovor teda láskavo za seba.

haiel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Já teda nevím,ale není tohle tapetování taky proti pravidlům?

Nebrbli, to je beztak dárek od hermana, abychom měly o svátcích co číst :jojo:

TOHLE číst? A proč? Nadělila jsem si pod stromeček 15 Prattchetů a k narozeninám dostala Cílka.
To mi snad na svátky vystačí a kdyby i ne, radši budu číst Javořickou po babičce než tyhle bláboly :lol:

Já k tomu jen své obvyklé - ááá, herman :lol:

Pandorraa napsal(a):

...........
TOHLE číst? A proč? Nadělila jsem si pod stromeček 15 Prattchetů a k narozeninám dostala Cílka.
To mi snad na svátky vystačí a kdyby i ne, radši budu číst Javořickou po babičce než tyhle bláboly :lol:

Protože abys byla moudrá :albert:
Z Pratchetta zdivočíš a Cílkem to nespravíš.  A pak budeš muset číst hermana, aby ses vrátila na zem :D

Jenže na rozdíl od Hermana je s těma dvěma sranda :cool:

lupina montana napsal(a):

Jenže na rozdíl od Hermana je s těma dvěma sranda :cool:

A proto je třeba číst hermana, aby pak člověk uměl tu srandu náležitě ocenit. Kdyby byla jenom sranda, tak by to za chvílu nebyla žádná sranda, ale nuda. A na to se používá ten herman, aby ta nuda nebyla.

Herman kontra Javořická?
Já z vás padnu smíchy, dámy.
Svědky Jehovovy na vás :)

Chá - na mně to zkoušeli :vissla::cool:
Draku, já mám na to lidi, Hermana už nepotřebuju :gloria:

lupina montana napsal(a):

Chá - na mně to zkoušeli :vissla::cool:
Draku, já mám na to lidi, Hermana už nepotřebuju :gloria:

:lol: ano, já taky mám na to lidi :vissla: ale co my víme, kdyby lidi třeba marodili nebo tak, tož herman přijde vhod. Lepší herman než nic, žejo :gloria:

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Chá - na mně to zkoušeli :vissla::cool:
Draku, já mám na to lidi, Hermana už nepotřebuju :gloria:

:lol: ano, já taky mám na to lidi :vissla: ale co my víme, kdyby lidi třeba marodili nebo tak, tož herman přijde vhod. Lepší herman než nic, žejo :gloria:

Ty masochisto! :lol: Já se výslovně raduju, když maroděj, nebo tak..... :gloria:

lupina montana napsal(a):

.................
Ty masochisto! :lol: Já se výslovně raduju, když maroděj, nebo tak..... :gloria:

Já mám, Vlku, takový lidi, že jim herman nesahá ani po kotníky. A když ty moji lidi maroděj nebo tak, tak jsou furt ještě za takovejch deset hermanů.  A vy tady z jednoho hermana děláte strašidlo....vy....  jak se píše strašpytel v ženském rodě a množném čísle? strašpytlině? strašpytlačky? No to je jedno, prostě jste zhejčkaný :cool:

haiel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

...........
TOHLE číst? A proč? Nadělila jsem si pod stromeček 15 Prattchetů a k narozeninám dostala Cílka.
To mi snad na svátky vystačí a kdyby i ne, radši budu číst Javořickou po babičce než tyhle bláboly :lol:

Protože abys byla moudrá :albert:
Z Pratchetta zdivočíš a Cílkem to nespravíš.  A pak budeš muset číst hermana, aby ses vrátila na zem :D

:lol::lol::lol::lol::lol:
Haiel, já to mám tak nějak opačně: aby se ze mně nestala nudná bréca přemoudřelá, čtu si Pratchetta, abych se pak zase vrátila na zem, čtu si Cílka :jojo:
Herman, to je pro mne něco jako Blesk - třesk - bum - žbluňk - hola vyvlila se velká kola a skutek utek :P

Já mám taky takový lidi, Draku a právě proto už si nebudu k tomu navrch dávat ještě Hermana! :lol:
Hele, že tys Bejk, nebo Štír? :gloria:

lupina montana napsal(a):

Já mám taky takový lidi, Draku a právě proto už si nebudu k tomu navrch dávat ještě Hermana! :lol:
Hele, že tys Bejk, nebo Štír? :gloria:

To není k tomu navrch hermana, herman je náhrada, kdyby lidi odjeli na služební cestu, tak aby mně nebylo smutno :vissla:
Né, Panna :gloria:

Jessika napsal(a):

Herman kontra Javořická?
Já z vás padnu smíchy, dámy.
Svědky Jehovovy na vás :)

Jóóó děvče, tak ti tuhle na jaře zazvonili, když jsem přesazovala kytky :jojo:
Nejdřív se divili, že chci, aby mi tedy bratrsky pomohli a pak žasli, že v bibli se něco píše i jinak, než ve Strašné věži :lol: Ani se mnou ty kytky "nedopřesazovali" a odkráčeli s tím, že nejspíš skončím v ohni pekelném :jojo: Asi se jim nelíbilo, že bibli a historii znám "jinak" než oni :rolleyes:
Pak na mně poslali asi nějakej svůj větší kalibr a ten rozpravu se mnou skončil tím, že se za mne budou modlit, abych v tom ohni pekelným neskončila. Takže já už mám vystaráno :vissla:

Pandorraa napsal(a):

haiel napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

...........
TOHLE číst? A proč? Nadělila jsem si pod stromeček 15 Prattchetů a k narozeninám dostala Cílka.
To mi snad na svátky vystačí a kdyby i ne, radši budu číst Javořickou po babičce než tyhle bláboly :lol:

Protože abys byla moudrá :albert:
Z Pratchetta zdivočíš a Cílkem to nespravíš.  A pak budeš muset číst hermana, aby ses vrátila na zem :D

:lol::lol::lol::lol::lol:
Haiel, já to mám tak nějak opačně: aby se ze mně nestala nudná bréca přemoudřelá, čtu si Pratchetta, abych se pak zase vrátila na zem, čtu si Cílka :jojo:
Herman, to je pro mne něco jako Blesk - třesk - bum - žbluňk - hola vyvlila se velká kola a skutek utek :P

:lol: já vím. Mně ani tak nevadí ty velký kola, jako spíš ten skutek utek, tedy to, že nepřijde podiskutovat. Velký kola a pak nic, to je takové nesympatické :jojo:

lupina montana napsal(a):

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Chá - na mně to zkoušeli :vissla::cool:
Draku, já mám na to lidi, Hermana už nepotřebuju :gloria:

:lol: ano, já taky mám na to lidi :vissla: ale co my víme, kdyby lidi třeba marodili nebo tak, tož herman přijde vhod. Lepší herman než nic, žejo :gloria:

Ty masochisto! :lol: Já se výslovně raduju, když maroděj, nebo tak..... :gloria:

Taktéž taktéž :jojo::jojo::jojo:
Ze Země vzhůru se pak alespoň nevysílá tolik  blbosti, neb ta zůstáva pro tu chvíli pod peřinou  ;)

haiel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

.................
Ty masochisto! :lol: Já se výslovně raduju, když maroděj, nebo tak..... :gloria:

Já mám, Vlku, takový lidi, že jim herman nesahá ani po kotníky. A když ty moji lidi maroděj nebo tak, tak jsou furt ještě za takovejch deset hermanů.  A vy tady z jednoho hermana děláte strašidlo....vy....  jak se píše strašpytel v ženském rodě a množném čísle? strašpytlině? strašpytlačky? No to je jedno, prostě jste zhejčkaný :cool:

My nejsme zhejčkaný, my jsme hravý :jojo::jojo::jojo:
A klidně nám můžou zavolat i do klubu, cajk Lupiš? :lol::lol::lol:

Pandorraa napsal(a):

Ze Země vzhůru se pak alespoň nevysílá tolik  blbosti, neb ta zůstáva pro tu chvíli pod peřinou  ;)

Mám dotaz... když tak nějak mluvíme o té blblosti.
Pokud tedy platá nějaká pravidla rovnováhy, jak by teda mohli být všichni chytří, laskaví a stateční?
To by musel existovat nějaký paralelní vesmír (aby se to vyrovanalo) , ale tam bych teda potom nechtěla bydlet :/

haiel napsal(a):

:lol: já vím. Mně ani tak nevadí ty velký kola, jako spíš ten skutek utek, tedy to, že nepřijde podiskutovat. Velký kola a pak nic, to je takové nesympatické :jojo:

No....spíš neefektivní.
On asi uvízl někde ve středověku, tam si taky mysleli, že stačí vydat svěděctví.... Nějak mu ušlo, že dnes je jiná doba :jojo::storstark:

Jessika napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ze Země vzhůru se pak alespoň nevysílá tolik  blbosti, neb ta zůstáva pro tu chvíli pod peřinou  ;)

Mám dotaz... když tak nějak mluvíme o té blblosti.
Pokud tedy platá nějaká pravidla rovnováhy, jak by teda mohli být všichni chytří, laskaví a stateční?
To by musel existovat nějaký paralelní vesmír (aby se to vyrovanalo) , ale tam bych teda potom nechtěla bydlet :/

Tak to ti herman asi nevysvětlí....

Pandorraa napsal(a):

Tak to ti herman asi nevysvětlí....

snad ani nechci :co:
taky jsem si naježila pěknou literaturu...

Jessika napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Tak to ti herman asi nevysvětlí....

snad ani nechci :co:
taky jsem si naježila pěknou literaturu...

Teď koukám na tvůj podpis...za komančů existoval podobný slogan: lid je uvědomělý a buduje socialismus, ale lidi na to s...u.
No...dokud máme humor, je to pořád dobrý :jojo::jojo::jojo::jojo:

Pandorraa napsal(a):

Teď koukám na tvůj podpis...za komančů existoval podobný slogan: lid je uvědomělý a buduje socialismus, ale lidi na to s...u.
No...dokud máme humor, je to pořád dobrý :jojo::jojo::jojo::jojo:

Tfuj, no jestli jen jednomu člověku ten slogan asocioval komanče, tak to jdu smazat...
Jinak ale je to citát z MIB.

Pa, jdu spát, zítra mně čeká perný den... tedy vlastně Štědrý den...

Pandorraa napsal(a):

A klidně nám můžou zavolat i do klubu, cajk Lupiš? :lol::lol::lol:

Tsss.........jako prd! :tesi:
Jess, kde máš ten podpis? Moje nejoblíbenější citace z MiB je: jestli chceš vědět, co se děje doopravdy, čti bulvár :cool:

Jessika napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Teď koukám na tvůj podpis...za komančů existoval podobný slogan: lid je uvědomělý a buduje socialismus, ale lidi na to s...u.
No...dokud máme humor, je to pořád dobrý :jojo::jojo::jojo::jojo:

Tfuj, no jestli jen jednomu člověku ten slogan asocioval komanče, tak to jdu smazat...
Jinak ale je to citát z MIB.

Pa, jdu spát, zítra mně čeká perný den... tedy vlastně Štědrý den...

Ale néééééé, podpis za mé asociace nemůže, navíc mi nepřipomněl komanče, ale smysl našeho národa pro humor, který mu zde, v centru Evropy, pomáhal PŘEŽÍT všechno, co se přes nás přehnalo :jojo:
Nebuď labuť a klidně si ho tam nech :)

haiel napsal(a):

...  jak se píše strašpytel v ženském rodě a množném čísle? strašpytlině? strašpytlačky? No to je jedno, prostě jste zhejčkaný :cool:

Strašpytelky

Pandorraa napsal(a):

Jessika napsal(a):

...Svědky Jehovovy na vás :)

Jóóó děvče, tak ti tuhle na jaře zazvonili, když jsem přesazovala kytky :jojo:
Nejdřív se divili, že chci, aby mi tedy bratrsky pomohli a pak žasli, že v bibli se něco píše i jinak, než ve Strašné věži :lol: Ani se mnou ty kytky "nedopřesazovali" a odkráčeli s tím, že nejspíš skončím v ohni pekelném :jojo: Asi se jim nelíbilo, že bibli a historii znám "jinak" než oni :rolleyes:
Pak na mně poslali asi nějakej svůj větší kalibr a ten rozpravu se mnou skončil tím, že se za mne budou modlit, abych v tom ohni pekelným neskončila. Takže já už mám vystaráno :vissla:

Jses si jista, Pan, ze to byli SJ? :co: Ti totiz "ohen pekelny" neuznavaji...

Jsem, Viki, naprosto :jojo:
A ten "oheň pekelný" ber jen jako moji vlastní "zkratku" :)

Tak potom jo.
Myslim, ze "ohleduplne" se takovymi hovory line myslenka cca ´pokud chces zit vecne, musis pro to neco udelat ´, s podtextem ´budeme se modlit, abys po tom zatouzila... ´, nebo tak nejak, ne?

Víš Viki, já nevím, co se takovými hovory line, za to ale vím, že neexistují žádné všeobecně použitelné manuály na cokoliv pro každého.
Takže kdokoliv se může modlit za to, abych JÁ...ale to je jen a jen JEHO chtění, JEHO problém :jojo:

Nu a v tom já vidím "problém" - "omyl" - "iluzi" (nazvi to jak chceš)  SJ :jojo:

Pandorraa napsal(a):

... kdokoliv se může modlit za to, abych JÁ...ale to je jen a jen JEHO chtění, JEHO problém :jojo:

Nu a v tom já vidím "problém" - "omyl" - "iluzi" (nazvi to jak chceš)  SJ :jojo:

K vytucnenemu:  ... nebo take nemodlit, prat mi, kaslat na mne... a pod., a opravdu """to je jen a jen JEHO chtění, JEHO problém :jojo:""", cili, JEHO VULE, ne?
Tak.

A v tomhle: """v tom já vidím "problém" - "omyl" - "iluzi" (nazvi to jak chceš)  SJ :jojo:""" ja osobne vidim jenom projev svobodne vule ... vyjadreni osobniho postoje k zivotu... zadny omyl, ani manipulaci.

Ty rikas: dejte mi pokoj
Oni rikaji: zajimas nas

Dost komplikovane, ze?

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

... kdokoliv se může modlit za to, abych JÁ...ale to je jen a jen JEHO chtění, JEHO problém :jojo:

Nu a v tom já vidím "problém" - "omyl" - "iluzi" (nazvi to jak chceš)  SJ :jojo:

K vytucnenemu:  ... nebo take nemodlit, prat mi, kaslat na mne... a pod., a opravdu """to je jen a jen JEHO chtění, JEHO problém :jojo:""", cili, JEHO VULE, ne?
Tak.

A v tomhle: """v tom já vidím "problém" - "omyl" - "iluzi" (nazvi to jak chceš)  SJ :jojo:""" ja osobne vidim jenom projev svobodne vule ... vyjadreni osobniho postoje k zivotu... zadny omyl, ani manipulaci.

Ty rikas: dejte mi pokoj
Oni rikaji: zajimas nas

Dost komplikovane, ze?

Pochopitelně, že je o svobodná vůle.  To jak jejich, tak moje.
Komplikovaného na tom nevidím nic.
Ale:
Jak ty víš, že já říkám: dejte mi pokoj?
Jak ty víš, že oni říkají: zajímáš nás?

Ale no tak ;)

No, ja tak usoudila z posledniho, i z tvych predchozich, starsich prispevku, kde pises, ze "je nemusis", ze jsi rada, ze ti daji pokoj, ze s nima nesouhlasis a tak. Usoudila jsem, ze setkani s nima nevyhledavas a jsi rada, kdyz ti "ten pokoj daji"... Pokud jsem se spletla, omlouvam se...
A jak vim, ze je zajimas?
No vim.
Chodim s nima uz dvacet let. Vim, jak premysleji, jak citi. Pac jsem stejna...

Jej, Viktorko, já vím o jehovistech jen to, že pokud nemáš čas,  je třeba jim rychle zabouchnout dveře před nosem.
Kdž tedy víš, co cítí, vysvětli mi, proč jsou tak neodbytní - proč mi nechtějí nechat svobodnou vůli a můj svobodný život?

Viktorko,

člověka,který mi neustále strká pod nos své řešení, jako to jediné správné, podle mého názoru zajímá jen on sám...
V té neodbytnosti, jak píš Jess, já nespatřuji službu, ale ego.
Je to můj pohled na věc, proto je opravdu nemusím.

Na druhou stranu nijak zvlášť nevisím na tom, aby mi dali pokoj, oni sami velmi rychle při setkání se mnou pochopí, že je v jejich zájmu se mnou nehovořit tak, jak jsou naučení. A protože to většina z nich jinak už ani neumí, tak se mnou posléze nemluví vůbec.
Netvrdím, že mi to nevyhovuje :)

Pro Jess i Pan zaroven:
Znam ono tradovani mezi lidmi o "neodbytnosti" SJ.
Pokud chcete slyset muj uprimny nazor a odpoved, tady je...
Nejdriv priklad "ze sveta", muj osobni prozitek:

Cely zivot, rsp. dobu meho materstvi, jsem volila dva zpusoby lecby, ze kterych jsem nikdy ani o chlup neupustila - rymu strouzky cibule do nosu a zanet stredniho ucha ledovym kapesnikem a cepici pres nej... (Podobnych veci je rada, pro nazornost jsem vybrala jen tyto dve...)
Vedela jsem, ze je to ucinne a at decka ci kdokoliv reagovaly jakkoliv, delala jsem to porad stejne, porad se stejnym ucinkem a vysledkem - nemoc velice rychle ustoupila. Decka se treba branily, rvaly, pozdeji, kdy uz "mirne nasili" nebylo namiste, tento zpusob odmitaly, zesmesnovaly a znevazovaly, stejne jako treba nekteri lide, kterym jsem to poradila.
Uplynul nejaky cas.
Ja dnes vim, ze minimalne tri z nich, (ne-li obcas vsechny), se k tomuto zpusobu leceni vratily a delaji to same, co ja jim. Praktikuji to, a "druhym to vnucuji", chcete-li, "vlezle a neodbytne" vnucuji.
Proc?
No zrejme vedi, ze to opravdu ucinne je...

Stejne tak za "ucinne" povazuji to, co delaji, cemu veri, jak ziji, a co ostatnim zvestuji SJ. Kazdy jsme nejaky, a tak ne vzdy se zadari, aby seme padlo na urodnou pudu.

Tady neplati: Nechce, tak ho nech... opravdu ne. V Bibli stoji takovy krasny text  Mt 18: 21, 22 "... a kolikrat to mam zkouset? Sedmkrat? -  a Jezisova odpoved zni: Az sedmdesatsedm krat...", no, a ti "horlivejsi" v tom pomerne vysokem cisle mozna vidi i synonymum pro "nekonecnekrat"...

To neni "neodbytnost", ale podstata jejich viry...

PS: Jeste jsem chtela napsat neco, co jsem v te sve "horlivosti a neodbytnosti" (chi-chi) opomela...
Kdyz jsem sama zacala o sve vire mluvit s ostatnima a setkala se s nepochopenim, odporem, vysmechem, agresivitou a pod., sla jsem se "vybrecet" za prateli ze sboru se slovy: Jakto, ze lidi neco tak uzasneho nechapou a odmitaji?
Dost me pri tom bolelo srdce, uprimne...
A dostalo se mi zvlastni (pro mne, tehdy...) odpovedi: Vis, ne vsichni jsme Bozi ovecky... a pamatuj! My je NEVYRABIME, ale VYHLEDAVAME... Mt 18: 10-14

Uf, koukam, ze uz to mam skoro tak dlouhe jako Herman..., doufam, ze to snad nekdo precte, nebo aspon kousek... :rodna:

Viki, ty opravdu nevidíš, jak legračně argumentuješ?
Co moje škola, nevzpomínáš? Hmm?
Já také vím, že TO FUNGUJE. A to ne jen jednomu, třem, deseti..... zpětná vazba je mnohem mnohem větší.
Vnucuji ti ji snad?


Nebylo tu snad už mockrát také řečeno, že všechny cesty vedou do Římá?
A nedostali jsme snad svobodnou vůli?
I k tomu, kudy tam dojdeme?

SJ mají svobodnou vůli "nacpat" se nám až do bytu, my máme svobodnou vůli s nimi vyrazit dveře, je tak ;)
A není to nic proti ničemu, všechny nás bůh miluje, že? :jojo:

"A dostalo se mi zvlastni (pro mne, tehdy...) odpovedi: Vis, ne vsichni jsme Bozi ovecky"

Opravdu, velmi zvláštní odpověď :jojo:
A právě o tom mluvím, o tom to pro mně je.
Proto činnost SJ obecně  pro mne není o služně, ale o egu.
Mluvím o organizaci jako takové, ne o jednotlivých lidech.

Hm, o tom to asi bude.
Svobodná vůle je moci odříci si cibuli do nosu.
Zatím to nechci ani zkoušet... Mám příjemnější prostředky proti rýmě a zabírají..

Pandorraa napsal(a):

"A dostalo se mi zvlastni (pro mne, tehdy...) odpovedi: Vis, ne vsichni jsme Bozi ovecky"

Opravdu, velmi zvláštní odpověď :jojo:
A právě o tom mluvím, o tom to pro mně je.
Proto činnost SJ obecně  pro mne není o služně, ale o egu.
Mluvím o organizaci jako takové, ne o jednotlivých lidech.

Ano, chapu.
Ja taky mluvim o tom, co ty (vy, nekteri...) nazyvate "egem"...
Mozna, ze TO prilis vidite pres "nepochopitelne EGO" jinych - - -  mozna, az se s tim dostanete do styku, zda se vam to nepochopitelne, nedosazitelne, neobsazitelne... mozna to povazujete za ohrozeni svych predstav a postoju k zivotu..., ja tedka fakticky nevim... :kapitulation: ...
Za sebe vim ted, ze jsem o krucek dal, ve svem poznani, ... rozjimani...
A jo, taky to, ze diky tomu, ze "pisu do Babi", mam moznost zkontaktovat SEBE s myslenim jinych lidicek, alespon virtualne (ja to uz mozna realne ani nechci!...)... :rodna:

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

"A dostalo se mi zvlastni (pro mne, tehdy...) odpovedi: Vis, ne vsichni jsme Bozi ovecky"

Opravdu, velmi zvláštní odpověď :jojo:
A právě o tom mluvím, o tom to pro mně je.
Proto činnost SJ obecně  pro mne není o služně, ale o egu.
Mluvím o organizaci jako takové, ne o jednotlivých lidech.

Ano, chapu.
Ja taky mluvim o tom, co ty (vy, nekteri...) nazyvate "egem"...
Mozna, ze TO prilis vidite pres "nepochopitelne EGO" jinych - - -  mozna, az se s tim dostanete do styku, zda se vam to nepochopitelne, nedosazitelne, neobsazitelne... mozna to povazujete za ohrozeni svych predstav a postoju k zivotu..., ja tedka fakticky nevim... :kapitulation: ...
Za sebe vim ted, ze jsem o krucek dal, ve svem poznani, ... rozjimani...
A jo, taky to, ze diky tomu, ze "pisu do Babi", mam moznost zkontaktovat SEBE s myslenim jinych lidicek, alespon virtualne (ja to uz mozna realne ani nechci!...)... :rodna:

Viki,
od prvního písmenka až po to poslední mluvíš ne o "vy někteří", ale pouze o sobě :):jojo:

ViktorkaM napsal(a):

Oni rikaji: zajimas nas

Viki - zájem je slovo neutrální, může nabrat jakýkoliv obsah.
Můžu tě ujistit, že v dětství mezi moj nejkrásnější chvíle patřily ty, kdy se o mně rodina NEZAJÍMALA...
Ostatně i v dospělosti jsem takových chvil užila dost.

lupina montana napsal(a):

...Můžu tě ujistit, že v dětství mezi moj nejkrásnější chvíle patřily ty, kdy se o mně rodina NEZAJÍMALA...
Ostatně i v dospělosti jsem takových chvil užila dost.

To ale nemusi byt dukazem, ze je to tak spravne a ze to tak ma byt...
Nezajem o okoli ma totiz za nasledek izolaci... a to zcela jiste neni smyslem zivota zadneho tvora...

Ne. Je to jen o tom, že třeba takovej pes hyenovitej se taky NEOBYČEJNĚ zajímá o stádo gazel - například....
Je to pouze důkazem, že "mít zájem" může být stejně tak dobře, jako zatraceně špatně - záleží na tom, čeho se ten zájem týká a z jakého úhlu to vidíme :)
Je to pouze důkazem, že když řekneš "mám o ně zájem" může to vzbudit stejně tak nadšení, jako úděs - nebo taky nic.
Mít zájem je pouze tvoje strana mince - ještě musíš mít protějšek, který ten zájem adekvátně tvému opětuje :)

Nemusim.
Zajem z druhe strany muze byt vzbuzen pozdeji...

Vidím to stejně jako lupina.
Když říkáš: mám o tebe zájem, v podstatě neříkáš nic.
Důležitý je vždy ZÁMĚR.
A ten může být jak ze srdce, tak i z ega.

A každý má právo chovat se tak, jak on sám to cítí. Mluvit o "ne všech božích ovečkách" je v tomhle případě dost mimo.

ViktorkaM napsal(a):

Nemusim.
Zajem z druhe strany muze byt vzbuzen pozdeji...

Takže musíš :jojo:
A může i nemůže :jojo::jojo:

Neni. Pac nekteri se sami a vedome rozhodli, ze jimi byt nechtej..., i dnes, i v minulosti. Ten prvni a "nejznamejsi" kdysi kdesi nabizel jakesi rajske ovoce...

Pandorraa napsal(a):

ViktorkaM napsal(a):

Nemusim.
Zajem z druhe strany muze byt vzbuzen pozdeji...

Takže musíš :jojo:
A může i nemůže :jojo::jojo:

Nemusim. Pac to, jestli zajem bude, ci nebude vzbuzen, je jen Bozi vule, ne ma...

Viktorko, já ti nechci brát tvá přesvědčení, tak tu debatu sama za sebe končím. Dogmatický kecy nemusím, ale plně chápu, že někdo se prostě vědomě rozzodl, ať už teď a nebo kdysi v minulosti, že jim bude naslouchat a dál je šířit. Respektuji to.

Tak nevim, jestli tvuj posledni komentar ma zustat bez me reakce...
Nemusime se dal bavit na toto tema, jen mi prislo lito, ze jsi ma slova a me presvedceni, ktere dle tvych slov respektujes, nazvala "dogmatickymi kecy"... :kapitulation:

Viktorko, ber to třeba tak, že já respektuji i to, když se někdo nechá dle mého názoru "zmást dogmatickými kecy" U tebe mne to sice obvzlášť překvapuje, ale nemám potřebu tě "obracet na víru pravou", protože jak říkáš: stejně je vše boží vůle :jojo:
Já zase říkám: každý si musí projít svoji cestu a jak bude dlouhá a stratiplná, o tom rozhoduje dle svobodné vůle, kterou mu bůh dal, jen on sám :jojo:

A líto ti to být nemusí, protože já si velmi vážím tvé úpřímnosti. Zkus ty tedy přijmout zase tu mou - když dogmatický kecy, tak dogmatický kecy, neber si to osobně, já to tak prostě vnímám, s tebou to nemá nic společného :)

Dobrá, Viki, tak po lopatě, jo?
Zazvoněj SJ. Oko jim plane, zahovoří a od prvního slova je jasný, že nedostanu ani šanci, ani prostor sama na sebe.
Ok - je JASNÝ, že maj zájem, o tom žádná.
Ale: jaký ten zájem je a o co? Chtějí mě fakt spasit? No dobrá....ale jak to mám vědět, že doopravdy? Oni to říkají - ale oni jsou taky jen lidi. :) Lidi si toho navymejšlej....nemám se jak přesvědčit a vrhat se do víry jen proto, že mi to někdo řekl?
No to bychom dopadli, že...takovejch je, co jsou přesvědčení!
Takže - jak si mám jejich zájem vykládat?
Jde jim o mně?
Myslím, že nejde.....evidentně nezáleží na MÉM blahu a štěstí, že ne, vždyť ani nechtějí vědět, kdo vlastně jsem, co vlastně chci, jaké jsou moje sny a touhy.....záleží na tedy pouze úkolu.
Ale to není můj úkol.
A tohle je to, co patrně Pan myslela prací ega :pussa:

Jessika napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Teď koukám na tvůj podpis...za komančů existoval podobný slogan: lid je uvědomělý a buduje socialismus, ale lidi na to s...u.
No...dokud máme humor, je to pořád dobrý :jojo::jojo::jojo::jojo:

Tfuj, no jestli jen jednomu člověku ten slogan asocioval komanče, tak to jdu smazat...
Jinak ale je to citát z MIB.

Pa, jdu spát, zítra mně čeká perný den... tedy vlastně Štědrý den...

Som blbá, ale: ČO je MIB?

Men In Black :lol: ťažká kultovka pred cca čojaviem? 10-15 rokmi?

:rolleyes: . A

ViktorkaM napsal(a):

Pro Jess i Pan zaroven:
Znam ono tradovani mezi lidmi o "neodbytnosti" SJ.
Pokud chcete slyset muj uprimny nazor a odpoved, tady je...
Nejdriv priklad "ze sveta", muj osobni prozitek:

Cely zivot, rsp. dobu meho materstvi, jsem volila dva zpusoby lecby, ze kterych jsem nikdy ani o chlup neupustila - rymu strouzky cibule do nosu a zanet stredniho ucha ledovym kapesnikem a cepici pres nej... (Podobnych veci je rada, pro nazornost jsem vybrala jen tyto dve...)
Vedela jsem, ze je to ucinne a at decka ci kdokoliv reagovaly jakkoliv, delala jsem to porad stejne, porad se stejnym ucinkem a vysledkem - nemoc velice rychle ustoupila. Decka se treba branily, rvaly, pozdeji, kdy uz "mirne nasili" nebylo namiste, tento zpusob odmitaly, zesmesnovaly a znevazovaly, stejne jako treba nekteri lide, kterym jsem to poradila.
Uplynul nejaky cas.
Ja dnes vim, ze minimalne tri z nich, (ne-li obcas vsechny), se k tomuto zpusobu leceni vratily a delaji to same, co ja jim. Praktikuji to, a "druhym to vnucuji", chcete-li, "vlezle a neodbytne" vnucuji.
Proc?
No zrejme vedi, ze to opravdu ucinne je...

Stejne tak za "ucinne" povazuji to, co delaji, cemu veri, jak ziji, a co ostatnim zvestuji SJ. Kazdy jsme nejaky, a tak ne vzdy se zadari, aby seme padlo na urodnou pudu.

Tady neplati: Nechce, tak ho nech... opravdu ne. V Bibli stoji takovy krasny text  Mt 18: 21, 22 "... a kolikrat to mam zkouset? Sedmkrat? -  a Jezisova odpoved zni: Az sedmdesatsedm krat...", no, a ti "horlivejsi" v tom pomerne vysokem cisle mozna vidi i synonymum pro "nekonecnekrat"...

To neni "neodbytnost", ale podstata jejich viry...

PS: Jeste jsem chtela napsat neco, co jsem v te sve "horlivosti a neodbytnosti" (chi-chi) opomela...
Kdyz jsem sama zacala o sve vire mluvit s ostatnima a setkala se s nepochopenim, odporem, vysmechem, agresivitou a pod., sla jsem se "vybrecet" za prateli ze sboru se slovy: Jakto, ze lidi neco tak uzasneho nechapou a odmitaji?
Dost me pri tom bolelo srdce, uprimne...
A dostalo se mi zvlastni (pro mne, tehdy...) odpovedi: Vis, ne vsichni jsme Bozi ovecky... a pamatuj! My je NEVYRABIME, ale VYHLEDAVAME... Mt 18: 10-14

No, ja - určite zenchutená kresťanmi, prevážne katolíkmi- kašlem na to, čo mi kto tlačí do hlavy, ale hlavne CHCEM VIDIEŤ, ČO TEN ČLOVEK ŽIJE. Či sám dodržiava to, čo hlása, aké to má účinky naňho, na ľudí naokolo - a aj nakoľko môže používať slobodnú vôľu a preberať zodpovednosť za svoj život. No a v tomto sa mi teda SJ nepáčia. A sorry, ale keď niekto ponúka vieru ako vzorky parfumov alebo telefónneho operátora - na ulici . tak to je hardcore. Ja na tej ulici nekupujem ani parfum, ani operátora, nieto vieur. :rolleyes: A vrchol je, že mi zvonia dolu pri bráne alebo volajú na pevnú linku domov... :dumbom: Ak ma fakt chcú presvedčiť, že súkromie netreba rešpektovať, tak ma spoľahlivo odradia...

lupina montana napsal(a):

Men In Black :lol: ťažká kultovka pred cca čojaviem? 10-15 rokmi?

JáááJ...niečo sa mi marí.

ViktorkaM napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

... kdokoliv se může modlit za to, abych JÁ...ale to je jen a jen JEHO chtění, JEHO problém :jojo:

Nu a v tom já vidím "problém" - "omyl" - "iluzi" (nazvi to jak chceš)  SJ :jojo:

K vytucnenemu:  ... nebo take nemodlit, prat mi, kaslat na mne... a pod., a opravdu """to je jen a jen JEHO chtění, JEHO problém :jojo:""", cili, JEHO VULE, ne?
Tak.

A v tomhle: """v tom já vidím "problém" - "omyl" - "iluzi" (nazvi to jak chceš)  SJ :jojo:""" ja osobne vidim jenom projev svobodne vule ... vyjadreni osobniho postoje k zivotu... zadny omyl, ani manipulaci.

Ty rikas: dejte mi pokoj
Oni rikaji: zajimas nas

Dost komplikovane, ze?

V anšej rodine sa žartom hovorí Jehová vúle...

LM:
- nepusti te ke slovu?
- nezáleží na TVÉM blahu a štěstí, že ne, vždyť ani nechtějí vědět, kdo vlastně jsi, co vlastně chceš, jaké jsou tvé sny a touhy?

Divne. Ja jsem porad jeste ve stadiu "studujici", a me "studium" (uz skoro dvacet let, chi-chi, ale priznavam, s prestavkami, kdy "me zvabil svet, na pozlatko"...) se vetsinou sklada z pulky rozebirani mych osobnich zalezitosti, a pulky cteni a rozjimani textu z Bible. Ver mi, nekdy jsem tak smutna", ze na cteni z Bible ani nedojde, teda to vzdycky jo, ale hledaj se zrovna texty, ktere by me utesily a povzbudily...

A kdyz ja s nekym o tom mluvim, tak predevsim ve sve hlave vyhledavam texty na temata, ktera "nadhazuje" on...

Schvalne, zkus to, rekni, rekni neco z toho, na co jsi pred chvili rikala, ze nereaguji, nezajima je to... a ja ti hned odpovim...

A ty Sel pises, ze nechces, aby ta oslovili na ulici, nechces, aby ti zavolali ci zazvonili doma, chces aby respektovali sukromie... No pokial si si toto uhajila, tak si sa zrejme od nich nic nedozvedela... A pokial ano, a zazdalo by sa ti trebars, ze by si chcela vediet viac, AKO ti to teda maju sprostredkovat, ked nie na ulici, do telefonu ci doma?
Ty si nikdy nemala potrebu niekomu nieco doporucit, nieco, co trebars tebe vyhovovalo, pomohlo, pacilo sa... proste predstavit a dopriat niekomu nieco? Ako by si to urobila, ked by ta odmietal vypocut?

Ja ted ajednak mám viieru a vzťah k Bohu ako výsostne intímnu vec (preot nikam nepatrím  a netúžim patriť) a rozoberať svoje viery a neviery rped druhými by ma asi zabilo,  druhak: s ľuďmi, ktorí by mi mali byť blízki, niečo ako spolčoenstvo, musím mať viac ako JEDNU-jedinú spoločnú tému, a to ešte v podstate neosobnú. A treťak - moje prebujnelé ego mi bráni nechať si Bibliu vyložiť, keď je predsa také lákavé a pekné a tvorivé vykladať si sama... sama hľadať a nachádzať "to moje" v tom texte starom bohviekoľko rokov. :rodna:
Mne viac imponuje židovstvo, do ktorého s amusíš narodiť (až na výnimky), alebo islám či kresťanstov, kde musíš sama prejaviť aktivitu, prejsť nejakou "prípravou" a aj rituálom... Opakujem: tovar, ktorý mi niekto cudzí vnucuje na ulici, je mi apriori podozrivý. A v tomto prípade sa vyznanie stalo tovaorm, to si nič nenahovárajme... predmetom konkurenčného boja o "dušičky", atď.

Viktorka napsala: Praktikuji to, a "druhym to vnucuji", chcete-li, "vlezle a neodbytne" vnucuji.
Tak Viki, kdyby mi někdo vnucoval svou radu, byt je u něho nejlepší jaká může být, otočila bych se na podpatku a šmitec. Nic bych slyšet nechtěla.
Protože když já budu chtít pomoc, požádám o pomoc, požádám poprosím o radu, až budu chtít já, a nechci,aby mi jí někdo vnucoval. Chápeš?
At už to je cibule do nosu, nebo mokrý kapesník. nebo cokoliv jiného

ViktorkaM napsal(a):

A ty Sel pises, ze nechces, aby ta oslovili na ulici, nechces, aby ti zavolali ci zazvonili doma, chces aby respektovali sukromie... No pokial si si toto uhajila, tak si sa zrejme od nich nic nedozvedela... A pokial ano, a zazdalo by sa ti trebars, ze by si chcela vediet viac, AKO ti to teda maju sprostredkovat, ked nie na ulici, do telefonu ci doma?
Ty si nikdy nemala potrebu niekomu nieco doporucit, nieco, co trebars tebe vyhovovalo, pomohlo, pacilo sa... proste predstavit a dopriat niekomu nieco? Ako by si to urobila, ked by ta odmietal vypocut?

Sice nejsem Selima
ale odpovím. Neměla jsem potřebu někomu vštěpovat můj názor, mojí radu. Můžu tady veřejně napsat, co doporučuju, co se mi osvědčilo, kdo mě chce přečíst,tak si přečte, kdo si nechce přečíst nepřečte.
Jednou tady tukali Ti od Vás, řekla jsem jim stručně, že od nich nic slyšet nechci.
Jsem věřící, modlím se tak jak cítím, nepotřebuju chodit do kostela, nepotřebuju mít u toho nějaké svědky.
Jsem samotářka.
KDyž něco potřebuju, zjistím si to. I já beru když mě osloví jako štourání, vtírání do soukromí,

dusička napsal(a):

Viktorka napsala: Praktikuji to, a "druhym to vnucuji", chcete-li, "vlezle a neodbytne" vnucuji.

Dusi, ty jsi nepochopila onu nadsazku... Psala jsem, ze jsem to delala s detma cela leta stejne. I pratelum jsem to jako radu nabizela porad stejne. Prisla kamoska, ze ji tece z nosu a uz si nevi rady, ja rekla: cibuli. Ona rika: Ja vim, ze to tak delas, aj jsem to zkousela, ale stipalo to, palilo... rikam: A zabralo? A ona,: ale jo, ale kdyz je to tak hnusny...
Za mesic prisla s tim samym a situace se opakovala... Vis? To je takove prirovnani k te sluzbe SJ.
Ja ji nikdy nerekla: tak dobre, vykasli se na cibuli a cpi do sebe ty tve milovane chemie..., ona to o mne vedela, a nezlobila se. Vedela, ze nikdy nereknu nic jineho...
Cizi by mozna rekl, co ty: Vnucujes. Ona me zna spoustu let, tak vi, ze "jen porad trvam na svem"...

V mem komentari jsem uvedla """a "druhym to vnucuji", chcete-li, ve smyslu chceteli tomu tak rikat... Ja tomu totiz rikam vytrvalost

dusička napsal(a):

já beru když mě osloví jako štourání, vtírání do soukromí,

To nevadi.

Ja taky nemam potrebu nekomu """Neměla jsem potřebu někomu vštěpovat můj názor, mojí radu"""
VSTEPOVAT svuj nazor. Jenom reaguju. Na dotaz odpovim "po svem". Stejne, jak to delas ty.
Kdyz sem nekdo hodi otazku: Jak to skonci? Nekdo napise nevim. Nekdo napise prileti Astarova flotila. Nekdo napise spojime se v jedno... Ja napisu vyresi to nas Pan.
Jaky je rozdil mezi moji a jejich odpovedi? Ci reakci?

ViktorkaM napsal(a):

A pokial ano, a zazdalo by sa ti trebars, ze by si chcela vediet viac, AKO ti to teda maju sprostredkovat, ked nie na ulici, do telefonu ci doma?

Viktorko, PROČ by měli něco zprostředkovávat? Proč? To je ten kruciální bod. A proč i někomu, kdo spadá pod "pokial nie"?
já si myslím, že hledající sám vyhledá zdroj, který mu v té chvíli má co říci, ne naopak.

Viktorko - takže, jeslti jsem to dobře pochopila
Tvoje kámoška za Tebou chodila o radu co s rýmou, a Ty si jí stále dokola říkala cibuli, nic jiného.
To beru, protože víš, že jí máš odzkoušenou, a kámoška za Tebou přišla,
Ty sama si však neoslovila cizí ženskou na ulici, která měla v náručí nemocný dítě s nudlí u nosu a necpala jí svůj názor, že cibule je nejlepší.
V tom je totiž ten rozdíl.

Daphné napsal(a):

...Viktorko, PROČ by měli něco zprostředkovávat? Proč? To je ten kruciální bod. A proč i někomu, kdo spadá pod "pokial nie"?
já si myslím, že hledající sám vyhledá zdroj, který mu v té chvíli má co říci, ne naopak.

Daf, to "zprostredkovavani" jsi vytrhla z konceptu. Mluvila jsem se Sel o tom, ze ona rikala: na ulici ne, do telefonu ne, u mne doma ne, soukromi se ma respektovat... a ja se ptala, jak tedy? Ne proto, abych se ji vetrela, ale opravdu jsem se chtela dozvedet, jak by ji to teda vyhovovalo, aby byla pro COKOLIV oslovena, JAK...
Mne napr. vyhovuje, kdyz mi nekdo neco nabizi, cokoliv, kdyz me treba oslovi na ulici a zaujme mne to, aby mi dal treba nejaky prospekt, nebo jenom vizitku, a ja ho potom sama vyhledam...
Tak jsem byla zvedava, jak si predstavuje ona...
Tak i ja nabizim. Cokoliv. Nikomu nestrkam nohu do dveri, nebo s pistoli u ucha biblickou literaturu. Chces? Tady mas. Nechces? Mej se fajn...
A tve """ hledající sám vyhledá zdroj, který mu v té chvíli má co říci, ne naopak """ neplati az tak vzdycky, nejenom ve veci viry, ale cehokoliv... vis, nekdy se veci semelou tak, ze az si prilezitost cloveka sama najde (a trkne mu do oci), pak teprve si on vsimne, ze prisla prave vcas...

PROČ by měli něco zprostředkovávat? No proste proto, ze tak stoji v Bibli.
„Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je.“ (Matouš 28:19)

ViktorkaM napsal(a):

Schvalne, zkus to, rekni, rekni neco z toho, na co jsi pred chvili rikala, ze nereaguji, nezajima je to... a ja ti hned odpovim...

Ok, tak ty nejdůraznější: moje dcera léta kamarádila s dcerou z rodiny SJ. Musím uznat, že je to decentní rodina, nikdy se tady ve vsi nikam necpala. Holky měly normální kamarádství....uplynuly roky a jednou šla tahle kamarádka kolem, tak jsem ji pozvala. Chtěla jsem vědět, jak žije a kde, co to vyštudovala a jak se má. Chtěla jsem jí říct, jak se má dcera, kde a jak žije.....nulanulaprd.
Dověděla jsem se jen hromadu citací.
K mojí tchýni docházely pár let před její smrtí dvě svědkyně - dtto. Neboli to samý. Ty holky mají koně, psy, usedlost, mně by to bylo zajímalo.....Tchýně poslouchala, nechala se obsloužit a kejvala - tak jim to fungovalo.
Jednou jsem se ( v hlubokých začátcích a neznalosti) dala se SJ do diskuse - tedy, chtěla jsem se  dovědět, jak k tomu došli, co si pod tím představují - nulanula prd a citace....
Jen tak mimochodem mi právě došlo, že jsme se ve svých zájmech očividně minuly: mně zajímaly ony, je zajímala údajná spása mojí duše :)

Jen na okraj - přesně tomuhle se říká páchání dobra - když běháš za lidmi a snažíš se je přesvědčit, že víš lépe než oni sami, co je pro ně nejlepší.
Já to vidím prvořadě jako naprostý nedostatek respektu k důstojnosti, inteligenci a schopnostem druhého....každý někdy pácháme dobro, neměli bychom to ale dělat cíleně :rolleyes:
Jak říká Daph: bůh se ti taky necpe do hrnce, že....musíš si ho pěkně najít sama.
A promiň - řekal bych, že ona ví, co dělá :cool:

dusička napsal(a):

Ty sama si však neoslovila cizí ženskou na ulici, která měla v náručí nemocný dítě s nudlí u nosu a necpala jí svůj názor, že cibule je nejlepší.
V tom je totiž ten rozdíl.

Nazor jsem ji sice "necpala", jak jsi hanlive napsala, ale o me dobre zkusenosti s cibuli jsem ji klidne rekla, pokud k tomu byla prilezitost, stejne, jako kamosce...

ViktorkaM napsal(a):

Mne napr. vyhovuje, kdyz mi nekdo neco nabizi, cokoliv, kdyz me treba oslovi na ulici a zaujme mne to, aby mi dal treba nejaky prospekt, nebo jenom vizitku, a ja ho potom sama vyhledam...

No já třeba právě ne; to je furt týmobajl...anketa....dejte sirotkům (kdoví, je.li to pro ně) nový byty.....úžasný ceny nových dodavatelů plynu, internetu a kdovíčeho....skvělý lyže......furt!
Já až naznám, kurňa, že potřebuju nutně lyže, nový plyn, nebo přejít k vodafounu - nebo k zenbuddhismu třeba - tak si to jsem sdovolením schopná zařídit!
AŽ a POKUD.

lupina montana napsal(a):

...Jen tak mimochodem mi právě došlo, že jsme se ve svých zájmech očividně minuly: mně zajímaly ony, je zajímala údajná spása mojí duše :)

Jen na okraj - přesně tomuhle se říká páchání dobra - když běháš za lidmi a snažíš se je přesvědčit, že víš lépe než oni sami, co je pro ně nejlepší.

Chapu.
K prvnimu vytucnenemu - ve zkratce jsi to docela dobre vyjadrila... protoze kdyz je treba malo casu (na kratke navsteve), biblicka rozmluva je prednejsi, nez kone a studia... a ver, ze az byste meli vic casu, i na kone a studia by doslo, pac jsou to lidi velmi otevreni a vstricni... Mmch., ja, napriklad, pri svem "studiu", jsem se mych (velmi mladych "ucitelu") ptala, jak v panelaku likvidujou sve mravence... a pak jim "radila", jak jsem to delavala ja na domku...

Druhe vytucnene: Nebeham za nima. Jen hledam prilezitost. Kdyz neni, umele ju nevyvolavam... Mozna to nekteri ve sve horlivosti delaji (podobne, jako dealeri - naucene uvodni fraze a pod. Rozdil je v tom, ze dealer ti nabizi vysavac a SJ biblicke poznani, ktere muze vest k vecnemu zivotu).

Jeste me zaujala tva zminka o tom, ze jejich hovor byl sama citace... ano, mozne to je...
Kdysi davno jsme zde meli bourlive rozpravy o Pismu a s nekolika babinetkama jsme se shodli na tom, ze pomoci biblickych textu se da vyjadrit temer vse...

Je to mozna srovnatelne treba s nadsenim nejakeho sberatele, nebo co ja vim, rybare, motorkare... jeho hovor se bude pohybovat v terminologii odpovidajici jeho konicku, jeho zivotnimu stylu...

lupina montana napsal(a):

Viktorka napsal(a):

... oslovi na ulici a zaujme mne to, aby ...

...Já až naznám - tak si to jsem sdovolením schopná zařídit!
AŽ a POKUD.

Vsak ja si taky neberu vsecky vizitky... psala jsem, kdyz me zaujme...

ViktorkaM napsal(a):

Je to mozna srovnatelne treba s nadsenim nejakeho sberatele, nebo co ja vim, rybare, motorkare... jeho hovor se bude pohybovat v terminologii odpovidajici jeho konicku, jeho zivotnimu stylu...

Bingo :supr:
No a když mě nezajímaj motorky, tak mi holt nadšenej motorkář přijde vlezlej...anebo, pokud mě zajímá motorka jako dopravní prostředek, nebo estetická záležitost, pak mě vskutku nenadchne, když mi bude podrobně vysvětlovat funkci spalovací záklopky, nebo čeho.
Zkrátka, nadšenec musí najít spolunadšence - jinak je to k ničemu ;)

K těm textům - nepochybuju, že pomocí biblických tewxtů se dá vyjádřit téměř všechno; to by se ostatně asi dalo i pomocí textů pohádek, třeba.
Nicméně: myslím, že to rozhodně nebylo účelem - to zajedno. Neboť život je a má být pestrý a má se rodit nové.
Zadruhé - pokud si budou vzájemně citovat lidi přemýšlející, věř mi, že to rozhodně poznám od pouhých mechanických citací :)

ViktorkaM napsal(a):

dusička napsal(a):

Ty sama si však neoslovila cizí ženskou na ulici, která měla v náručí nemocný dítě s nudlí u nosu a necpala jí svůj názor, že cibule je nejlepší.
V tom je totiž ten rozdíl.

Nazor jsem ji sice "necpala", jak jsi hanlive napsala, ale o me dobre zkusenosti s cibuli jsem ji klidne rekla, pokud k tomu byla prilezitost, stejne, jako kamosce...

no vidíš Viki, a já kdybych byla tou ženou,která jde po ulici s nemocným dítětem a někdo mě zastaví a chce mi říct o cibuli ,tak bych to brala jako vecpání do mého soukromí.

Ja jsem nerikala, ze ji zastavim. Pouzila jsem slova "pokud k tomu byla prilezitost", ale to jsi asi prehlidla, nebot uz mam od tebe na cele nalepku VETRELEC, ze jo?

lupina montana napsal(a):

... pokud si budou vzájemně citovat lidi přemýšlející, věř mi, že to rozhodně poznám od pouhých mechanických citací :)

Ty Lupi, a ja, kdyz tady cituju, jsou to "mechanicke citace"?

ViktorkaM napsal(a):

Ja jsem nerikala, ze ji zastavim. Pouzila jsem slova "pokud k tomu byla prilezitost", ale to jsi asi prehlidla, nebot uz mam od tebe na cele nalepku VETRELEC, ze jo?

Viki, Ty ne, ale SJ které znám, tak nálepku vetřelce ne, ale OTRAVOVé ano.
Ty si tady píšeš povídáš jako já, jako ostatní. :pussa:

ViktorkaM napsal(a):

A ty Sel pises, ze nechces, aby ta oslovili na ulici, nechces, aby ti zavolali ci zazvonili doma, chces aby respektovali sukromie... No pokial si si toto uhajila, tak si sa zrejme od nich nic nedozvedela... A pokial ano, a zazdalo by sa ti trebars, ze by si chcela vediet viac, AKO ti to teda maju sprostredkovat, ked nie na ulici, do telefonu ci doma?
Ty si nikdy nemala potrebu niekomu nieco doporucit, nieco, co trebars tebe vyhovovalo, pomohlo, pacilo sa... proste predstavit a dopriat niekomu nieco? Ako by si to urobila, ked by ta odmietal vypocut?

Mne sa to snažili sprostedkovať dve kamošky. Od jednej osm to nebrala, lebo som ju poznala a mala rada, ale vedela som, že ona len papagájuje a opakuje naučené frázy bez toho, aby im rozumela a hlbšie ich chapala. Od druhej som to čiastočne brala, mala vecné aj citové argumenty, ktoré ma zaujali, a rada som s ňou debatovala. Ale keď príliš tlačila na pílu, poslala som ju preč. Obe žili tak, že som im verila aspoň záujem o tieto otázky a bavilo ma debatovať s nimi. Keď ma na ulici osloví lautr neznámy človek a tlačí mi do hlavy slová, o ktorých netuším, či im rozumie, nieto aby ich ešte aj žil (a ukázal mi teda, ČO to znamená byť SJ a či to je dobré aj pre mňa), tak to proste neberiem.

Ad prirovnanie. Ja by som si pripadala debilne, keby som si vzala telefónny zoznam, náhodne vytočila číslo a radila ľuďom, aby používali cibuľu do nosa... :D A to je, pravdupovediac, šanca, že by sa im TÁTO rada zišla, oveľa vyššia ako v prípade duchovnej spásy. Spasiť niekoho proti jeho vôli a bez požiadania sa volá páchanie dobra a myslím, že vo finále sa to skôr trestá ako odmeňuje. Každý sme zodpovedný len a výlučne za svoju dušu a ak ma niekto požiada o radu, môžem mu povedať, čo pomáha MNE, alebo čo si JA myslím o spáse, ale určite nebudem radiť druhým, čo majú robiť, hlavne ak to sama celkom nedodržiavam...

Selima napsal(a):

Ale keď príliš tlačila na pílu, poslala som ju preč. Obe žili tak, že som im verila aspoň záujem o tieto otázky a bavilo ma debatovať s nimi. Keď ma na ulici osloví lautr neznámy človek a tlačí mi do hlavy slová, o ktorých netuším, či im rozumie, nieto aby ich ešte aj žil (a ukázal mi teda, ČO to znamená byť SJ a či to je dobré aj pre mňa), tak to proste neberiem.

Co to je "prilis tlacila na pilu"?

Jedna vedela "citovo" rozpravat, druha "papagajovala" (obe snad pouzivali Bibliu, teda museli citat rovnake texty, nie?) - beries ohlad na "roznorodost" ludi, ktoru, myslim, velmi rada sama prezentujes, ze "nas Panbozko ma vselijakych"?

Ked ta na ulici oslovi lautr neznámy človek a tlačí ti do hlavy slová, o ktorých netušíš, či im rozumie, nieto aby ich ešte aj žil, napriklad o nejakej budhistickej literature alebo biologicky nezavadnej zelenine zo statku, citis rovnaky pocit vnucovania a nebezpecia ako zo strany SJ?

Ale vies, este sa vratim k tomu "tlaceniu na pilu".

Tak casto ludia oznacuju myslienky, ci texty z Biblie, ktore im "prilis nevonaju" ... to, co v podvedomi vedia, ze v ich zivote az tak vporiadku nie je, ale menit to nechcu... Mno, tazka vec. Ucenie pekne, ale cosi vyzaduje.
Ajhla, "tlaci na pilu", nebrat!

To je, keď sa zaujatá, ale nezáväzná debata zvrhen v jednostranné naliehanie, občas už zvýšeným hlaosm, bez počúvania durhej strany. Debata je podľa mňa obojstranná výmena názorov, emócií, energií. "Tlačenie na pílu" alebo inak "tlačenie kalerábov" je jednostranný pokus o vymytie mozgu a implantovanie vlastných myšlienok, tvrdení, apod. Vo finále je skoro jedno, či tomu ten človek sám verí, alebo nie, aj keď pre mňa to jedno nie je... Trochu väčšiu šancu alebo povedzme náklonnosť majú v mojich očiach tí, čo tomu sami veria (jedno, či Herbalifu, Jehovovi alevo ovčej deke), ako tí, ktorým ide len o "čiaročku" a buď priamy alebo nepriamy zisk. Tí prví sú fanatici, tí druhí díleri a často aj podvodníci. :D
Pred dvomi mesiacmi som sa napríklad "náhodne" zoznámila s rodinou, ktorí sú všetci súfi, a tí mi to nijako nevnucovali... Viedli so mnou debatu, diskutovali sme o hudbe, o ich koncerte, a ich vyznanie alebo viera padli v rácmi tejto debaty... a hoci sme sa k tomu ešte vrátili, a dokonca párkrát, dozvedela som sa menej, než som chcela - TO je ten marketingový ťah, že keď sa bdue dať, pôjdem ešte na ich kocnert, budem chcieť s nimi hovoriť, pýtať sa ich a dozvedať sa veci... a nie že pred nimi prchnem v obave, že ich budem muxsieť zvaliť na zem, aby som ich umlčala... :D Hoci tí SJ pod mojou bránou boli slušní straší manželia a nijako sa nevnucovali, tak jednak prišli nevhod (potrebovala som si práve nakúpiť a hlad bol akútnejší ako otázky vierouky) a druhak proste viem, že tento smer pre mňa nie je. U tých súfistov to bude trvať dlhšie, než na to prídem. ;)

ViktorkaM napsal(a):

Selima napsal(a):

Ale keď príliš tlačila na pílu, poslala som ju preč. Obe žili tak, že som im verila aspoň záujem o tieto otázky a bavilo ma debatovať s nimi. Keď ma na ulici osloví lautr neznámy človek a tlačí mi do hlavy slová, o ktorých netuším, či im rozumie, nieto aby ich ešte aj žil (a ukázal mi teda, ČO to znamená byť SJ a či to je dobré aj pre mňa), tak to proste neberiem.

Co to je "prilis tlacila na pilu"?

Jedna vedela "citovo" rozpravat, druha "papagajovala" (obe snad pouzivali Bibliu, teda museli citat rovnake texty, nie?) - beries ohlad na "roznorodost" ludi, ktoru, myslim, velmi rada sama prezentujes, ze "nas Panbozko ma vselijakych"?

Ked ta na ulici oslovi lautr neznámy človek a tlačí ti do hlavy slová, o ktorých netušíš, či im rozumie, nieto aby ich ešte aj žil, napriklad o nejakej budhistickej literature alebo biologicky nezavadnej zelenine zo statku, citis rovnaky pocit vnucovania a nebezpecia ako zo strany SJ?

Ale vies, este sa vratim k tomu "tlaceniu na pilu".

Tak casto ludia oznacuju myslienky, ci texty z Biblie, ktore im "prilis nevonaju" ... to, co v podvedomi vedia, ze v ich zivote az tak vporiadku nie je, ale menit to nechcu... Mno, tazka vec. Ucenie pekne, ale cosi vyzaduje.
Ajhla, "tlaci na pilu", nebrat!

Mne nevonia v Biblii krviprelievanie, pomsta, zabíjanie "inovercov" a ak toto v mojom žiovte nie je v poriadku, aj tak budem radšej, ak to tak ostane. Nechcem "byť  v poriadku", ak mám zabíjať tých, ktorí si myslia niečo iné ako ja. A nepotrebujem, aby mi Bibiu niekto predžul a nakŕmil ma ňou... Mám vlastný rozum, a ak narazím na niečo nejasné alebo s.p.o.r.né alebo skrátka také, čo ma zarazí, opýtam sa... Ale skutočne nepotrebujem, aby mi ľudia, čo ma vidia prvýkrát v živote, "robili diagnózu"... aj preto som to od tej kamošky brala inak, aj keď  - tiež som zasa chápala jej dôvody, preoč sa k SJ dala - kvôli mužovi - a chápala som aj jej muža, ale ja som bola v inej situácii a už preto bolo nezmyslené myslieť si, žw pôjdem JEJ alebo ROVNAKOU cestou...

Selima napsal(a):

...Mne nevonia v Biblii krviprelievanie, pomsta, zabíjanie "inovercov" a ak toto v mojom žiovte nie je v poriadku, aj tak budem radšej, ak to tak ostane...

No vidis, a uz sa bavime "o tebe aj o mne"...
To co si vymenovala ako ze ti "nevonia", je naprosto vporiadku. Bibliou sa to sice prelina, ale Boh sam hovori: Pomsta je moja... 5.Mo 32:35
Nechce po tebe, aby si sa mstila ci vrazdila, dava ti len prislub, ze vykona sud nad tymi, co tebe, alebo inym ublizovali - dava ti istotu, ze ty ani nikto iny nebude viac trpiet...

Ale jehozvestovatelia ma vzývajú k boju za vieru, a to aj v Novom zákone, nielen v tom Starom, ktorý je už prefláknutý ako starý-známy horor. :jojo: Vieš, myslím, že mi na SJ vadí presne to, že Bibliu čítajú a vykladajú selektívne - a mne to idú vyčítať :D . No proste sa s nimi na tom výklade asi nezhodnem, to je celé. Ja ju vnímam inak, oni ju vnímajú inak - čo je teda OK - ale nemienim sa meniť kvôli nim a silne pochybujem, že by sa oni zmenili kvôli mne. ;) Ergo kladívko - naše debaty sú akadmeické a zvlíženie enpravdepodobné.

Selima napsal(a):

... nemienim sa meniť kvôli nim a silne pochybujem, že by sa oni zmenili kvôli mne. ;) Ergo kladívko - naše debaty sú akadmeické a zvlíženie enpravdepodobné.

Aha? Takze ta "zmena" ti nevyhovuje? Ako si prisla na to, ze niekto po tebe vyzaduje zmenu? A ako si prisla na to, ze "chce, aby si sa menila kvoli nemu"?
Akademicke debaty su fajn a uzitocne, a "nepravdepodobnost" zblizenia jeho moznost nevylucuje, nie?

Prišla som na to z ich rečí. Zmena mi vyhovuje, keď prirodzene vyplynie z potreby zmeny, nie keď niekto ku mne pristúpi a nástojí, aby som zmenila svoj x-ročný názor na základe jeho "pomoci". Po prvej obligátnej otázke, či som študovlaa BBibliu, tak ke´d poviem že áno, tak s avzápätí dozviem, že ručite zle :D a že oni mi pomôžu chápať j udobre - a sme doma. teda, to sú tie rozvohory "na ulic" alebo "pri bárne". S kamoškami to práve b olo torchu iné, aj ke´d tá vízia zmeny tam bola tiež.
A zblíženie envylučuejm, ale ke´dže poznám názory svoje, aj názory SJ, tak viem, že v niekoľkých bodoch sú nezlučiteľné... takže s ním nerátam. Ale podebatujem rada, lebo ma to núti rozmýšľať a hľadať argumenty a vypočuť si druhých nezaškodí.

Selima napsal(a):

... podebatujem rada, lebo ma to núti rozmýšľať a hľadať argumenty a vypočuť si druhých nezaškodí.

:jojo: :supr:

ViktorkaM napsal(a):

lupina montana napsal(a):

... pokud si budou vzájemně citovat lidi přemýšlející, věř mi, že to rozhodně poznám od pouhých mechanických citací :)

Ty Lupi, a ja, kdyz tady cituju, jsou to "mechanicke citace"?

Bohužel ti Viki nedokážu odpovědět popravdě, protože si žádné konkrétní nepamatuju. To závisí na souvislostech....

Seli, prečo sa tlačia kaleráby? :co: Prečo na pílu viem, ale kaleráby?? :lol:
A hej - ak musíš niekoho zvaliť na zem a napchať mu uterku do papule, aby trocha čušal - tam nebude niečo vporiadku :lol:

Jen tak mmch, Viki - lidi jsou zvědaví,že? JAko malé děti tak trošku.....máš dětí dostatek na to, abys přece věděla, co je víc zaujalo, když byly malé:
Jestli to, žes jim hodinu kázala o tom, jak je nutný nosit v zimě šálu a co všechno se stane, když ji nosit nebudou - nebo to, že ses zachumlala do šály se slovy "Je tam hnusná zima a fouká, to abychom se pořádně oblíkli"
?
Když jsi jim kázala o zdravosti pomerančů (jogurtu, hovězího....), nebo když ses nad tím olizovala?

No dyk jo...
Jenze napr. kdyz rvaly, ze je bolej usicka, my pak kdovijak dlouho chodily na URL "na pichani" a pak se jeste deset dni trapily antibiotiky...
A naproti tomu, az jsem se jednou od nejake stare babky dozvedela o metode studeneho kapesniku a teple cepice,...  vyzkousela... tak jsem ani vterinu nevahala mezi "nasilnym a neprijemnym prilozenim kapesniku" a klasickou navstevou URL... tady by " mirumilovne domlouvani" zrejme selhalo...
S prostredni dcerou jsme jeden rok (tusim, kdyz ji bylo mezi 2-3 roky), byly na "pichani" celkem 13-krat... Po nasazeni babickovske lecby uz nikdy, a tu cepicu, jestli dostala dva-trikrat, to si presne nevzpomenu...
Kdyz se vnuk zacal projevovat podobne, dcera parkrat s nim sla na URL..., ale vratila se ke "kapesniku"...

Cimz ani v nejmensim nechci rict, ze se ma na lidech pachat nasili...

lupina montana napsal(a):

Seli, prečo sa tlačia kaleráby? :co: Prečo na pílu viem, ale kaleráby?? :lol:

Nejni to něco jako "šlapat zelí"?

Asi jo!  :supr::lol:

Alwe zelí s au nás fakt šlape... :jojo: v kameninovom hrnci... O kaleráboch nič také neviem, ale musím sa popýtať...

A ja som si vzdy myslela, ze ta chutna zeleninka sa vola "karelab"... :co:

Nenene, to je len neznalosť, zmätok... Takisto ako pernamentka (v skutočnosti permanentka) a podobne.

Viki, OK, takže tvoje námitka ohledně příladu s dětma - byla o tom, nakolik děti nechat "pouze" následovat vlastní příklad a nakolik užít donucovacích prostředků.....jasně. Máš pravdu, jako rodiče tohle řešíme dnes a denně, takže to nebyl ode mně ideální příklad.
Tak spíš takhle: tvoje spolupracovnice bude vášnivá, fanatická zastánkyně všech těch věcí kolem fitnessu, jo? Bude chodit do fitka, popíjet jontový nápoje, doma bude mít rotoped a když nebude ve fitku, bude v bazénu, nebo na spinningu, nebo na kixboxu, nebo jak se ta věc jmenuje :cool:
A jedva dorazíš ráno do práce, už začne: jaký to včera bylo. Kolik ušlapala/uzvedla/uběhla....jaký účinky má její novej nápoj a jaký jsou nejnovější technologie v oblasti funkčního prádla....a nejen to. Hlavně tě bude neustále přesvědčovat, že máš konečně začít taky.
Koupí ti hodinu k narozeninám....nebo permanentku, když bude hůř. Tvoje námitky nebude poslouchat a neustále bude mít milion argumentů, že ve zdravém těle zdravý duch....proč dejme tomu nemáš chlapa (protože nevypadáš) a cejtíš se blbě(protože necvičíš) a hádáš se s dětma(protože nemáš dost síly, dkybys měla svaly, tak jim ubalíš  je to :cool: ) a tak dále a tak dále.
A bude hooodně vytrvalá - a přesvědčená o tom, že má pravdu. Co - že ji MÁ....přesvědčená, že by se tahle její pravda náramně hodila i tobě.
Inu - hodila, že, dejme tomu. Dejme tomu, že jsi jak bledule a chodíš hrbatá a hulíš......
Mno. Jenže tohle není tvoje parketa ani omylem, dejme tomu.
Ty si chceš případně sama přijít na to, co ti dělá dobře - no ne?
Ale pozor - kolegyně je vy-tr-va-láá......hučí a hučí a hučí......
No, tak takhle prosím na většinu z nás, pokojných a normálních smrtelníků působí SJ :pussa:
Tedy, nejen oni.....i prodejci ovčích dek, vodafounů a kolegyně, milující fitko :lol:

Lupi :lol::lol::lol:
Napsala si to výstižně a pravdivě, supr. Máš spisovatelský střevo, je to jak povídka. ;)

lupina montana napsal(a):

...Ty si chceš případně sama přijít na to, co ti dělá dobře - no ne?
Ale pozor - kolegyně je vy-tr-va-láá......hučí a hučí a hučí......
No, tak takhle prosím na většinu z nás, pokojných a normálních smrtelníků působí SJ :pussa:
Tedy, nejen oni.....i prodejci ovčích dek, vodafounů a kolegyně, milující fitko :lol:

Ok, ok, ok. Jeste ze jsi tam pridala ty dealery...
Tak, nasli jsme spolecne prirovnani...

Uz jde jenom o jedno:
K d o   c o   n a b i z i ...

Muzes uznat, ze kdyz mluvime o ovci dece, nebo zivote vecnem, "vytrvalost" ma ponekud odlisne grady, ne?

Teda lupino - takovou kolegyni bych pravděpodobně, ač netrénována a zdravou výživou nepodepřena, rychle umlátila děrovačkou...

K d o   c o   n a b i z i ... kdyz mluvime o ovci dece, nebo zivote vecnem, "vytrvalost" ma ponekud odlisne grady
No-o-o... ovčí deka je jaksi hmotnější argument - na život věčný si nešáhneš...

Viki, není. Je to jenom úhlem pohledu.....pro tu hypotetickou kolegyni je zdraví a zdatnost stejně důležitá, jako pro tebe tvoje představa spásy.
TVOJE představa - já například mám docela jinou :)
A jelikož je pro ni ta zdatnost důležitá (ostatně, dnes a denně o tom vidí důkazy) a jelikož je dostatečně vytrvalá a přesvědčená, rozhodne se tě obrátit na svou víru, že.
Protože jí jde o tvoje dobro - chápeš??

Helí, jo, já bych ji taky umlátila :lol: to by koukala, jakej umí být zdravej duch v nezdravým těle! Anebo bych s ní šla do toho fitka, oblíkla bych se za přestárlou hipízačku a udělala jí tam vostudu :cool:

Mmch, je zajímavý, jak ses chytla tý pitomý ovčí deky :lol: a ne toho zdraví.

Nevíte někdo, už ten Tvorca začal uklízet?

ViktorkaM napsal(a):

lupina montana napsal(a):

...Ty si chceš případně sama přijít na to, co ti dělá dobře - no ne?
Ale pozor - kolegyně je vy-tr-va-láá......hučí a hučí a hučí......
No, tak takhle prosím na většinu z nás, pokojných a normálních smrtelníků působí SJ :pussa:
Tedy, nejen oni.....i prodejci ovčích dek, vodafounů a kolegyně, milující fitko :lol:

Ok, ok, ok. Jeste ze jsi tam pridala ty dealery...
Tak, nasli jsme spolecne prirovnani...

Uz jde jenom o jedno:
K d o   c o   n a b i z i ...

Muzes uznat, ze kdyz mluvime o ovci dece, nebo zivote vecnem, "vytrvalost" ma ponekud odlisne grady, ne?

Vytrvalosť možno, ale metódy sú žalostne podobné,. A keď mi niekto ponúka spásu - z akého titulu, preboha? To je neičo ako predávanie odpustkov, fujtajbl... :dumbom:

Nechcem byť morbídna, ale nejako vám umierajú spisovatelia... ale politikov necháva, beťár jeden.

Nevíte někdo, už ten Tvorca začal uklízet?
Vzhledem k tomu, kdo všechno za poslední rok odešel buď k němu nebo do pekel, tak s námi ostatními asi brzo začne.

haiel napsal(a):

Nevíte někdo, už ten Tvorca začal uklízet?

Samozrejme. Ted "dela revizi" a zakratko vezme "centralni vysavac"... :reta:

helena napsal(a):

Nevíte někdo, už ten Tvorca začal uklízet?
Vzhledem k tomu, kdo všechno za poslední rok odešel buď k němu nebo do pekel, tak s námi ostatními asi brzo začne.

Uklízí průběžně, to by tu byl jinak bordel jako v tanku :cool:
Seli, je to fakt a radšej sa nebudem zamýšľať nad zmyslom takéhoto konania :cool:
Okrem toho, politici neumierajú, ak si si nevšimla! Aspoň ja neviem o žiadnom - zatiaľ.

Co Havel? A ten hotentotsky Kim?

Selima napsal(a):

Nechcem byť morbídna, ale nejako vám umierajú spisovatelia... ale politikov necháva, beťár jeden.

Seli, to je v pořádku.
To je projev jeho největší milosti.
On odtud "uklízí" všechny ty, co se už dost nadřeli, aby tu nemuseli být, až to pořádně vypukne, až si ten bordel po sobě budeme muset vykydat a dát do pořádku :jojo: Prostě až začnou "chlupy lítat" a politici padat z oken, což je naše národní tradice a tradice je teba dodržovat, že? ;)

Jejda, né, nechtěla jsem způsobit nějaké filosofické vlnění. Mně ta otázka napadla při pohledu na tu podestýlku pod mým psacím stolem....že by jako....no..nic....já vím, už mlčím :rodna:

ViktorkaM napsal(a):

Co Havel? A ten hotentotsky Kim?

Havel kurňa nebyl politik, ale spisovatel, Viki! :dumbom:
A Kim taky nebyl politik...to byl diktátor.

Draku, ty způsobíš filosofická vlnění mávnutím svých mocných křídel, tak se tím nezanášej :lol::pussa:

lupina montana napsal(a):

helena napsal(a):

Nevíte někdo, už ten Tvorca začal uklízet?
Vzhledem k tomu, kdo všechno za poslední rok odešel buď k němu nebo do pekel, tak s námi ostatními asi brzo začne.

Uklízí průběžně, to by tu byl jinak bordel jako v tanku :cool:
Seli, je to fakt a radšej sa nebudem zamýšľať nad zmyslom takéhoto konania :cool:
Okrem toho, politici neumierajú, ak si si nevšimla! Aspoň ja neviem o žiadnom - zatiaľ.

Biľak... ale to už je asi dávnejšie. A Havel bol AJ politik, to ma zabi, ale bol... Plus širšie brané Muammar Kaddáfí, Kim....

takže vlastne dosť umierajú aj politici, aj keď väčšinou už vo výslužbe. Niekedy sa mi zdá, že by bolo treba viac tých aktívnych :rodna: - alebo aspoň nejako zastaviť.... :cool:

Pozor! Nový rok 2012!

   Koniec sveta! To je snáď to prvé, čo nám ihneď podvedome napadne v súvislosti s týmto Novým rokom. Či je na tom niečo pravdy alebo nie, to teraz nebudeme rozoberať. Avšak množstvo a obrazne povedané hustota týchto informácií na jeden kilometer štvorcový musí všetkých mysliacich ľudí nevyhnutne nabádať minimálne k určitej opatrnosti a k zamysleniu sa. K zamysleniu sa nad sebou samými i nad svetom. Lebo predsa len bez vetra sa ani len lístok nepohne! Predsa len ak sa o dačom toľko hovorí, musí na tom aspoň niečo byť. A niečo na tom aj skutočne je!

   Deň pred začiatkom roku 2012 bol však Silvester. Čas zábavy, uvoľnenia a neviazanosti. Ja osobne nepozerám televíziu a správnosť tohto môjho rozhodnutia mi dokonale potvrdilo tých zopár útržkov, ktoré som mal možnosť začuť, keď som popri pustenom televízore z času na čas prechádzal. Doslova ma zarážal až neuveriteľný kontrast medzi určitou vážnosťou a zásadnosťou, ktorú so sebou prináša Nový rok 2012 a bezbrehou neviazanou nečistotou, ktorá sa valila z televíznej obrazovky.

   Je to zvláštne, ale ľudia dneška žijú v predstave, že dobrá zábava je totožná z dvojzmyselnosťami, obscénosťou, ba až so zvrhlosťou. A presne tomu aj zodpovedala silvestrovská zábava na mnohých televíznych programoch. No a diváci - ľudia pred televíznymi obrazovkami sa bezmyšlienkovite smiali a zabávali nevidiac v tom všetkom neuveriteľnú nízkosť, špinu a bahno. Nevidiac v tom verejnú manifestáciu vlastnej vnútornej úbohosti zabávačov a rôznych takzvaných osobností, ktorí sa takto prezentovali.

   Nad všetkým nechutným bahnom nízkosti splodenom a podporovanom ľuďmi však tróni Čistota. Čistota jasná, ušľachtilá, nádherná, vznešená, krištáľová a nedotknuteľná. Čistota, ktorá je ako bezpodmienečná požiadavka vtlačená železnými Zákonmi do chodu  univerza. Ako nevyhnutná požiadavka voči všetkému, čo smie byť a jestvovať. Voči všetkým tvorom a teda i voči človeku.

   Prejavuje sa to tak, že všetko to, čo vo svojom vnútri, ale i vo svojom vonkajšom jednaní usiluje k Čistote je železnými Zákonmi tohto univerza pozdvihované, povznášané, podporované a zahŕňané pomocou.

   Avšak všetko to, čo k Čistote neusiluje, čo je nečisté, kalné, nízke a temné je tými istými železnými Zákonmi stvorenia odsúvané bokom, odstrihávané od pomoci a ochrany, tiesnené, zraňované a zatláčané dolu, do oblastí nízkosti a temnoty, kam to podľa druhu svojej rovnorodosti aj skutočne patrí.

   Na základe práva svojho vlastného slobodného rozhodovania môžu ľudia kráčať buď k Čistote, alebo k nečistote. Cesta Čistoty a k Čistote je cestou nahor, kým cesta nečistoty a k nečistote je cestou dolu. Ide vždy rozhodovanie medzi pokrokom, alebo úpadkom. 

   Kam speje naša civilizácia? Hore, alebo dolu? Aj keby sme teraz nebrali do úvahy morálku a uznávanie určitých vyšších duchovných hodnôt a zamerali by sme sa len čisto na hmotu, čiže na ekonomiku a hospodárstvo spýtajme sa: Ide to hore, alebo dolu?

   Odpoveď je jednoduchá: Ide to presne tým smerom, ktorý sme si vybrali svojim všeobecným príklonom k nečistote. K nečistote vnútra, čiže vlastných citov a myšlienok a k nečistote, nečestnosti a nepoctivosti nášho vonkajšieho jednania.

      Ľudstvo si dobrovoľne vybralo cestu do záhuby, po ktorej ľahkomyseľne kráča prostredníctvom svojich nečistých citov, myšlienok a naivného prijímania všetkých vonkajších nečistých podnetov či už prostredníctvom zábavy, televízie, módy, internetu, časopisov, kníh a mnohého iného.

   Bieda, trápenie, bolesť, choroba, úpadok a nakoniec záhuba sú však osudom všetkého nečistého, ktoré musí byť nakoniec zničené. Musí sa zrútiť v sebe a samo seba roztrhať na kusy. Tak to totiž nekompromisne vyžaduje princíp Čistoty, vrytý do chodu tohto stvorenia ako Zákon! Ako základný uhoľný kameň jedinej možnej správnej výstavby! Ako uhoľný kameň, ktorého váha rozdrví každého, kto oň zakopne. Beda všetkému nečistému!

   Každý z nás má právo vybrať si, ktorou cestou sa bude vo svojom živote uberať. Či cestou zachovávania čistoty, ako vonkajšej, tak i vnútornej, alebo cestou nečistoty. To, čo si vyberieme sa potom stane naším osudom. Osudom, presne zodpovedajúcim druhu nášho rozhodnutia.

   Tí, čo chcú žiť aj naďalej tak ako doposiaľ v nekontrolovanej nečistote vlastného cítenia a myslenia nech si idú pokojne svojou cestou. V železných Zákonoch tohto univerza je už nachystaná ich odmena!

   Avšak pre tých, ktorí chcú mať predsa len nádej na priaznivejšiu budúcnosť je tu jedna dobrá rada: Udržujete krb svojich myšlienok čistý, lebo jedine takto vybudujete mier a môžete sa stať šťastnými.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s herman

Podívejte se sem na zajímavý projekt kolektivních meditací v rámci celého světa http://www.meditationpower.org

Oprávnenosť tvrdosti osudu!

   Vnímavý človek neraz veľmi súcití s ľuďmi okolo seba. Je mu ľúto v akých chudobných, ba niekedy až biednych pomeroch musia žiť. V akých podmienkach a za akú mzdu pracovať.

   Na ilustráciu uvediem konkrétny príklad zo závodu neďaleko miesta môjho bydliska. Je to klasická, narýchlo zmontovaná „plechová búda“, ktorej súčasťou je podľa platných predpisov aj klimatizácia. Tá tam reálne je, ale ešte nikdy nefungovala, lebo to stojí peniaze a zvyšovalo by to náklady.

   Cez leto, keď je vonku 30 a vo vnútri 40 stupňov sa preto z času na čas stáva, že to niekto nevydrží, skolabuje a odvezie ho sanitka. Ľudia sú však ticho a sú radi, že majú prácu.

   Nie je to na poľutovanie? A podobných prípadov je na Slovensku stovky. Veď to je aj jeden z dôvodov, prečo k nám prichádza množstvo takzvaných zahraničných investícií a investorov, ktorým je legálne dovolené zdierať ľudí rôznymi formami a spôsobmi.

   Toto je jedna strana mince, ktorá vzbudzuje súcit, ľútosť a zároveň túžbu po zmene pomerov.

   Ale minca má i svoju druhú stranu. Je ňou súkromný a osobný život ľudí mimo svojho pracoviska. Presnejšie povedané hodnoty, ktorým žijú a ktoré uznávajú.

   Medzi najčítanejšie noviny a časopisy patrí úbohý bulvár. Medzi najsledovanejšie televízne programy zase filmy plné násilia a vyzdvihovania telesnosti, či lacné seriály plné plytkých vzťahov a prázdnych, nikdy nekončiacich konfliktov. Veľké nákupné centrá sa pre mnohých stali modlou, v ktorej vykonávajú kult nakupovania. Iba jesť, piť, mať a užívať si! Nič viac! Iba prázdnota, plytkosť, povrchnosť a degradácia človeka na inteligentného živočícha. Takí sú ľudia a také sú „hodnoty“, ktoré uznávajú. Česť výnimkám!

   Všetko na svete však býva prepojené a jedno vždy vychádza z druhého a s nim súvisí. Vonkajšie pomery, v ktorých musíme žiť sú vždy iba odrazom hodnôt, ktoré uznávame. Medzi kvalitou hodnôt a reálnymi vonkajšími pomermi vládne priama úmernosť.

   Na jednej strane teda, ak vidíme biedu, nedostatok, utrpenie a zlé životné podmienky, musíme ľudí ľutovať, avšak na druhej strane sú práve tieto nimi prežívané vonkajšie pomery tým najspravodlivejším odzrkadlením hodnôt, ktoré títo ľudia uznávajú. To je Zákonitosť! Preto pokým nezmeníme svoju hierarchiu hodnôt, dovtedy budeme musieť žiť práve v takých podmienkach, ktoré nám naše hodnoty vytvárajú.

   V pochopení uvedenej Zákonitosti spočíva napríklad vysvetlenie, prečo nebol dobrý komunizmus a prečo nie je dobrý ani kapitalizmus, ktorý upadá a smeruje k zrúteniu.

   Komunizmus chcel zmeniť život k lepšiemu násilnou, revolučnou zmenou vonkajších pomerov a násilím túto zmenu aj udržiaval. Kapitalizmus sa naopak márne snaží zlepšiť, upraviť, zreorganizovať a zreformovať vonkajšie pomery do ideálnej a fungujúcej podoby, čo sa mu neveľmi darí.

   Oba spôsoby sú však nesprávne, pretože sa zameriavajú iba na to vonkajšie. Oba systémy svorne nepochopili, že vonkajšie pomery, ktoré sú priamo úmerné vnútorným hodnotám a z nich vyrastajú je možné naozaj meniť k lepšiemu iba zmenou týchto hodnôt.

   Práve v súvislosti so súčasnou krízou kapitalizmu sa veľa hovorí o kríze hodnôt. Spočíva v tom náznak tušenia pravdy, pretože hodnoty, ktoré sú dnes svetovo uznávanými spôsobili krízu a smerujú celý systém k absolútnemu kolapsu. Ku kolapsu, ktorý nemožno zvrátiť nijakými finančnými, ekonomickými a hospodárskymi opatreniami, pretože tieto sú v skutočnosti iba márnou snahou o reformovanie niečoho, čo je zvonka nereformovateľné. To, čo je potrebné od základu zmeniť a zásadným spôsobom reformovať sú predovšetkým hodnoty, dnes vo všeobecne uznávané.

   Čo teda môže svetu, spoločnosti i celému nášmu národu priniesť zmenu k lepšiemu? Uznávanie akých hodnôt? Sú to česť, spravodlivosť, jednoduchosť, skromnosť, prirodzenosť, úcta k človeku i k prírode a  v neposlednom rade snaha o poznanie a naplnenie skutočného zmyslu života na zemi. Ak nedôjde k všeobecnému preorientovaniu ľudí práve na tieto hodnoty, nijaká vonkajšia zmena nič nevyrieši, alebo vyrieši len dočasne a krátkodobo. Za daného stavu môže ľudstvo napredovať iba čisto rozumovo a technicky, ale nikdy nie morálne. A nakoniec práve na svojej morálnej skazenosti padne! Padne tak, ako tomu bolo doposiaľ vždy s každou civilizáciou v  dejinách.

   Zmena hierarchie vlastného hodnotového systému je však to posledné, čo ľudia považujú vo svojom živote za dôležité a čomu prikladajú nejakú váhu. Práve na tejto, z ich hľadiska „nepodstatnosti“ však bude musieť všetko padnúť, pretože sú to práve tie „hodnoty“, ktorým dnes veria, čo vyvolali krízu a čo nakoniec spôsobia aj definitívny pád. Definitívny pád, ak tieto základné súvislosti ľudia nepochopia a nezmenia sa.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Úvaha o konci sveta!

   Koniec sveta! Posledný súd! Podobné slová a výstrahy bolo možné počuť mnohokrát, či už v blízkej, alebo vzdialenej minulosti. Svet však napriek všetkým týmto výstrahám doposiaľ trvá!

   Ale predsa! Sme  skutočne v bezpečí, alebo nám naozaj niečo hrozí? Aký je vlastný dôvod a pravá príčina podobných výstrah a nástojčivých upozornení? Sú úplne neodôvodnené?

   Ľudové úslovie hovorí: „Bez vetra sa ani lístok nepohne“. Čo ak na tom predsa len bude niečo pravdy? Čo keď po tisícke falošných výstrah príde nakoniec tá jediná a pravá? 

   A nie sme snáď už natoľko otupení množstvom falošných poplachov, že nakoniec nerozpoznáme skutočné nebezpečenstvo? Nebolo práve dosiahnutie stavu absolútnej nedôvery v tejto tak vážnej veci úplne cielene vytvárané nadmernosťou informácii o „koncoch sveta“, ktoré sa nesplnili?  A prečo k nemu vôbec bude musieť dôjsť?

   Osudnou a základnou chybou, z ktorej vyvstáva  všetko zlo na tejto zemi je slepá viera ľudí v silu chladného rozumu a mylné presvedčenie, že je možné a dovolené dosahovať vplyvu, moci, úspechu, blahobytu či akýchkoľvek ostatných výhod i na úkor blížneho.
       
   Ľudia sa naučili hľadieť iba svoj vlastný prospech, naučili sa kráčať za ním bezohľadne, nepozerajúc ani vpravo ani vľavo. Tieto „ideály“ sa v nich zakorenili tak hlboko, že je nimi poznačený už samotný zrod a štruktúra ich myšlienkového pochodu.

   Avšak história nám podáva dostatok pádnych dôkazov toho, čo podobné zhubné myslenie prináša. Utrpenie, rozvrat a hlodavá nespokojnosť naberajú čoraz väčšie obrátky a všetko smeruje s desivou istotou k jedinému cieľu – k sebazničeniu!
     
   Z výšin Svetla bol preto zoslaný nositeľ Pravdy, aby ľudstvo nasmeroval k prebudovaniu falošných základov toho, čo oni nazývali civilizáciou. Jeho rada bola jednoduchá; bezmedznú dôveru v chladný rozum je treba nahradiť citom – duchom, to jest, orientáciou k Svetlu; k Bohu – východisku bytia a vzťahy medzi ľuďmi odporúčal upraviť v duchu lásky ku každému blížnemu ako k sebe samému.
   
   Iba takéto jednanie môže priniesť trvalo udržateľný rozvoj ľudského spoločenstva. Nič iného! Všetko vybudované na akomkoľvek inom základe, nech by sa už navonok zdalo hoci i krásne, dokonalé a veľkolepé nesie v sebe už v základoch skrytý pád.

   Žiaľ ľudská pýcha a domýšľavosť sa snažila vyhnúť tomuto jedinému správnemu riešeniu. Základy, na ktorých budovali svoju takzvanú „civilizáciou“ sa im totiž zdali byť celkom pevné a podľa ich názoru ich vôbec nebolo treba prebudovávať.

   Ľahším a rýchlejším riešením problému sa ukazovalo odstránenie nepohodlného reformátora a umlčanie jeho varovného hlasu. A hoci po zavraždení „nepohodlného rušiteľa pokoja“ jeho náuka naďalej pretrvávala, hoci sa neskôr stala veľkým svetovým náboženstvom a i v súčasnosti sa k nej hlásia milióny, nikdy sa žiaľ nestala skutočne živou. Ak by totiž tie milióny súčasných kresťanov naozaj jednali podľa zásad ich učenia, musel by svet okolo nás vyzerať úplne inak.
 
   Vždy, počas celej histórie, bolo žiaľ iba málo jednotlivcov ochotných vnášať naozaj do dôsledkov hlboké a jednoduché prvky tejto náuky do každodennosti bežného života.  Mnohí, nazývajúc sami seba kresťanmi, správali a správajú sa reálne podľa úplne odlišných zásad. A keďže menšina naozaj úprimne sa snažiaca kresťanstvo žiť nemohla mať nikdy vplyv na veľké svetové dianie, nemohlo dôjsť a ani nedošlo k prebudovaniu falošných základov našej civilizácie.         
   
   Naopak, v slepom nadšení sa na nich budovalo ďalej! Stavba rástla, mohutnela, hýrila krásnou výzdobou a pestrosťou. Sporadicky objavujúce sa trhliny boli s úzkostlivou starostlivosťou rýchlo spevňované, zahládzané a maskované. Ale čím vyššie boli múry, tým častejšie a väčšie sa objavovali trhliny.

   Útlak, hlad, vojny, krutosť, vykorisťovanie, závisť, ohováranie, zvrhlosť, otrávené vzťahy medzi ľuďmi, bezohľadné drancovanie zeme a mnoho iného zla sa stalo už tak očividným, že iba slepý žije doposiaľ v ilúzii, že je všetko v poriadku.

   Čím viacej však bolo trhlín, čím očividnejšie sa pociťovala nepevnosť a neschopnosť základov udržať stavbu, tým viac sa na oklamanie ozývali hlasy ospevujúce doposiaľ nevídaný technický pokrok, vzdelanosť, demokraciu a kultúru. Za všetkými peknými slovami sa však ako jedovatý had skrýval onen už dávno prehnitý falošný základ – dôvera v chladný rozum a úsilie získavať osobné výhody a pôžitky i za cenu utrpenia blížneho. Táto morová rana otravovala všetko, čo počas tisícročí vznikalo a doposiaľ vzniká.
 
   Tisíce rúk v plytkosti vlastného myslenia kládli usilovne tehlu za tehlou na už chvejúce sa múry ľudskej „civilizácie“. Miliónmi už bolo toto hrozivé chvenie vnútorne vyciťované. Svoju úzkosť, strach a prázdnotu duše sa však snažili prehlušiť zábavami, atrakciami, dovolenkami, horúčkovitou prácou, drogami a neresťami. Nezadržateľne sa ale blíži čas, keď bude vo falošnom snažení položená posledná tehla. Tehla, ktorej váhu už chybný základ neunesie! V blízkej dobe bude zavŕšená tragická reťaz omylov a nič netušiace masy v bezmyšlienkovitej horlivosti položia na múr tú osudnú ...poslednú tehlu.

   Kristus kedysi povedal: Každý, kto počúva moje slovo, ale ho neplní, podobá sa nemúdremu mužovi, ktorý si vybudoval dom na piesku. I prihnal sa príval, rozvodnili sa potoky a duli vetry. A oborili sa na ten dom a on sa zrútil, lebo nemal pevných základov. A jeho pád bol veľký!

   Tieto slová, vyrieknuté pred 2000 rokmi, nie sú určené iba jednotlivcom, ale i ľudstvu ako celku! Ide  totiž o  železnú zákonitosť! Každého, kto všetko svoje konanie nepostaví na jedinom správnom, silnom a pevnom základe...nech už je to jednotlivec, národ, alebo ľudstvo, každého bez výnimky očakáva  skôr či neskôr iba jediné – zrútenie!
 
   Pyšná babylonská veža, čnejúca do nebies, nazývaná civilizáciou sa zrúti a pochová v troskách svojich staviteľov. Zrúti sa až do samých základov, aby odkryla a odhalia onú zakorenenú chybu, onen nepevný a dávno prehnitý základ, ktorý  zrútenie zapríčinil.
   
   A až potom, po nevídanom páde, keď veľké utrpenie oceľovým radlom preorie duše ľudí, iba potom bude ich vnútro ako zorané pole konečne schopné prijať semeno Pravdy. Iba potom budú s ochotou položené pravé a pevné základy ľudskej civilizácie.
     
   To, čo mohlo byť bez väčšieho utrpenia urobené už pred dvetisíc rokmi, bude urobené teraz. Kým vtedy sa to však dalo ešte urobiť dobrovoľne, žiaľ teraz to už bude vynútené hrôzou pádu a hlbokým prežitím vlastnej neschopnosti! Lebo niet inej cesty trvalo udržateľného vývoja ľudského spoločenstva, ako tej, ktorú v geniálnej jednoduchosti zhrnul Kristus do jedinej vety: „Milovať budeš svojho Boha celým svojím srdcom, celou svojou mysľou, celou svojou silou a svojho blížneho ako seba samého! To je základný kameň novej a pravej pozemskej výstavby!
   
   O spomínanej dobe zrútenia všetkého nesprávneho prorok Izaiáš kedysi riekol:

„Pretože ste opovrhli týmto Slovom
a spoliehate sa na útlak a prevrátenosť
a o ne sa opierate,
preto vám táto neprávosť
bude ako hroziaca trhlina
v zdanlivo nedostupnej hradbe,
ktorá sa zrúti náhle, neočakávane
a bude rozbitá ako keď niekto roztrieska hlinený hrniec,
nemilosrdne a na prach,
že sa  po rozbití nenájde ani len čriepok,
ktorým by sa dalo preniesť ohňa s pahreby
alebo načrieť vody z mláky.“

   A hoci  pád celku je viac – menej neodvratný, môžu byť jednotlivci, ktorí učinia onen zásadný prerod v sebe samých, od mnohého ušetrení. Na nich bude záležať miera trosiek! Oni by mali byť základom človečenstva novej doby, ukazovateľom správnej cesty a duchovnou pomocou pre svoje okolie už v súčasnosti, ako i potom, v neľahkých časoch, ktoré nám žiaľ vlastným pričinením budúcnosť prinesie.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Tajomstvo ľudského mozgu


   Je zvláštne, že ľudstvo, a to i pri dnešnom vývoji, sa doposiaľ nenaučilo a takmer vôbec nedokáže využívať jednu z najvyšších a najdokonalejších funkcií svojho mozgu. Ide o epifýzu, nazývanú aj šišinka mozgová.

   Súčasná civilizácia je civilizáciou materialistickou a to so všetkými, tomu zodpovedajúcimi dôsledkami. No a jedným z nich je i tvrdé odmietanie existencie všetkého, čo sa nachádza mimo hmoty. Čiže odmietanie vyšších duchovných svetov a odmietanie jestvovania Stvoriteľa.

   Že tomu ale tak je a že tomu tak vôbec môže byť je spôsobené práve neschopnosťou využitia orgánu šišinky mozgovej, pretože táto nám má slúžiť ako určitá anténa, schopná zachytávať podnety a impulzy z vysokých sfér, nachádzajúcich sa nad hmotnosťou.

   Dnes už nikto nepochybuje, že existujú molekuly, atómy, protóny a neutróny, čiže celý obrovský mikrosvet. Ten však existoval vždy a teda i dávno pred objavením mikroskopu. Mikrokozmos bol ale ľuďom dovtedy neznámy a nedostupný. Tento neznámy a pre nás doposiaľ neexistujúci svet mohli ľudia objaviť a jeho objav plne zužitkovať až po vynájdení mikroskopu.

   No a podobne je to aj s vyššími duchovnými svetmi a existenciou Stvoriteľa. Ak by ľudia dokázali správne využívať orgán šišinky mozgovej, nosiaci vo svojej hlave, stal by sa pre nich tento záhadný a nepoznaný svet obdobne vnímateľným a uchopiteľným, ako svet hmotný. Jeho existencia by sa stala nezvratnou, pretože človek má k jeho poznaniu v sebe, čiže vo svojom mozgu všetky predpoklady.

   Ako ich však aktivovať a správne využiť?

   V oblasti zhluku nervových buniek v blízkosti srdca, nazvanom srdcová pleteň sídli náš duch - naše skutočné a pravé „ja“. Do tej oblasti vždy smeruje náš prst vtedy, ak hovoríme o sebe samých.

   Hlasom nášho ducha, hlasom našej skutočnej a pravej osobnosti je hlas citu, alebo inak povedané, hlas svedomia. Ak mu začneme viac načúvať, je nám tento tichý hlas schopný v každej životnej situácii ukázať ako jednať správne, dobre, čisto a spravodlivo. K tomu netreba žiadneho štúdia a žiadnej námahy. Túto schopnosť nosí vo svojom srdci - vo svojom duchu každý z nás úplne rovnako. Človek musí iba dbať, aby  nenechal tento tichý hlások prehlušiť niečím iným.

   Aby tomu v nijakom prípade nemohlo dôjsť a aby sme mali v hmotnom svete pevnú oporu v rozlišovaní správneho od nesprávneho, boli nám z vysokých duchovných sfér, a to prostredníctvom k tomu vyvolených ľudí, ešte navyše sprostredkované jednoduché zásady pre správny život človeka vo stvorení. Sú obsiahnuté v Desatore a v Kristovom učení o láske k blížnemu, ako k sebe samému.

   Tieto zásady boli ľudstvu dané nie v zmysle základu pre vznik rôznych cirkví, ale jedine v zmysle ich praktického a každodenného využívania v reálnom živote. Ak by sa ľudia riadili vo všetko svojom myslení, cítení, reči a jednaní hlasom svojho svedomia a korigovali by to Desatorom a Kristovým učením o láske k blížnemu, ak by túžili byť čoraz lepší, čistejší a spravodlivejší, práve touto ich túžbou a touto ich snahou by sa stále viac a viac rozochvieval orgán šišinky mozgovej. Ako anténa by sa čoraz čistejšie nalaďoval na vysoké sféry podobne, ako je tomu pri ladení rádioprijímača, ktorý musí byť naladený na rovnakú frekvenciu s vysielačom. Kým nie je naladenie dokonalé, nie je dokonalý ani príjem. Toto ladenie  vykonávame naším vlastným, čistým a spravodlivým životom. To sa dá dotiahnuť až do dokonalosti, totožnej s vnímaním vyššej reality. Hovorí sa tomu osvietenie, alebo vhľad do Pravdy.

   Práve o dosiahnutie tohto stavu sa vždy snažili rôzni mnísi a takzvaní „svätci“ všetkých dôb, ktorí svojim čistým a spravodlivým životom postupne ladili orgán šišinky mozgovej na príjem vnímania vyšších sfér, čím dokázali vnikať do úplne inej reality a objavovať nové svety. Nové svety a nové dimenzie, ktoré žiaľ všetkým ostatným zostávali skryté. Mnohí mnísi si napríklad z tohto dôvodu holili vlasy na hlave práve práve v oblasti epifýzy a to preto, aby bol „príjem“ čo najčistejší. Schopnosť vyciťovania a vnímania vyšších sfér má však v sebe každý z nás a vôbec si k tomu nemusí vyholiť hlavu.

   Ak človek dneška neverí v Stvoriteľa a v duchovné bytie, pretože on osobne to nie je schopný vnímať, neznamená to, že táto vyššia realita neexistuje.  Znamená to, že on sám nebol doteraz schopný využiť činnosť orgánu šišinky mozgovej, ktorej funkciu podviazal vlastným materialistickým svetonázorom,  svojim nespravodlivým, nečistým a necnostným životom a svojim obmedzeným využívaním len a len funkcií veľkého, rozumového mozgu.

   Správnu činnosť epifýzy, ako tej najjemnejšej časti mozgu možno priamo poškodiť napríklad nadmerným požívaním alkoholu a rôznych iných omamných látok a to preto, lebo v mozgu sa ako prvé poškodzujú vždy tie najjemnejšie a najcitlivejšie funkcie.

   Podviazaním a znefunkčnením epifýzy, alebo dokonca jej poškodením sa človek pripravuje o poznanie ďalšieho a zásadného rozmeru bytia, čo možno pokojne prirovnať k tomu, ako keby bol slepým, alebo hluchým. Ako keby bol a v skutočnosti aj je handicapovaný. Takto handicapované materializmom, vlastným nezriadeným životom a využívaním iba veľkého, rozumového mozgu je dnes takmer celé ľudstvo, ktorému je ako nevidiacemu veľmi ťažko vysvetliť, aký nádherný, mnohoraký, farebný a pestrý je skutočný život. Súčasný materialistický svet, podobne ako nevidiaci vníma iba tmu a túto tmu považuje za jedinú realitu. A všetkých tých, ktorí sa mu snažia otvoriť brány k nádhere skutočného sveta, ktorý on nikdy nevidel, všetkých tých považuje iba za bláznov a fantastov. Chyba však spočíva iba v ľuďoch samotných, ale to si dokáže iba málokto priznať.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Odplata za smrť Krista!


   „Keby bolo moje kráľovstvo z tohto sveta, môj Otec by poslal pluky anjelov, aby by zabránili tomu, aby som bol vydaný do rúk židom.“ – povedal Kristus.

   Čo to znamená? Najvyššou obetou, ktorú ľudia nikdy nepochopia bola skutočnosť, že Tvorca všetkého, zostúpil z nádhery svojej ríše až dole do hmotnosti, skloniac sa dobrovoľne pod Zákonmi, panujúcimi v hmotnom svete. Jedným z nich je Zákonitosť slobodnej vôle, darovaná ľuďom samotným Stvoriteľom.

   Tvorca univerza teda vo svojom Synovi zostúpil k ľuďom a týmto spôsobom sa im dobrovoľne vydal do rúk. Do rúk ich slobodnej vôle.

   Ľudia mohli zo svojej slobodnej vôle Krista nasledovať a mohli ho tiež zo svojej slobodnej vôle zabiť. V tom im v hmotnosti nemohol zabrániť ani Boh. /viď citát na začiatku/

   So slobodnou vôľou je však spojená zodpovednosť! Aj to je Zákon! Zodpovednosť za každý čin, ktorý vykonáme! Zodpovednosti za činy, vykonané zo slobodnej vôle nemôže ujsť nikto z nás.

   Ľudstvo teda nemôže uniknúť zodpovednosti ani za to, že zavraždilo Syna Božieho, ktorý sa mu dobrovoľne vydal do rúk, lebo ho chcel priviesť k Svetlu. Ľudstvo  nemôže uniknúť zodpovednosti za to, že svojou neláskou k blížnym vo vzájomných vzťahoch medzi sebou každodenne a opätovne vraždí veľký vesmírny princíp Lásky, ktorého zosobnením bol Kristus.

   Človek na zemi sa nechová k inému človeku tak, ako by chcel, aby sa iní chovali k nemu. Máme úplne iné kritéria na lásku k sebe a na lásku voči iným. Ani po stáročiach sme nezrealizovali Kristom ukázaný princíp lásky k blížnemu ako k sebe samému, čo jediné mohlo zmierniť našu vinu za vraždu vesmírneho princípu Lásky. Ľudia svojou neláskou, neúctou, nespravodlivosťou a vypočítavosťou voči svojim blížnym iba neustále prehlbujú priepasť, ktorá vznikla medzi nimi a Stvoriteľom vraždou Mesiáša.

   Za všetko toto však budú zobraní na zodpovednosť! Na plnú zodpovednosť!

   Čas účtovania sa blíži! Boj sa Boha pozemské ľudstvo, ktoré si sa po celé dlhé stáročia nebolo schopné naučiť skutočnej láske a úcte k blížnemu!

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

So smrťou Krista je to inak!   


   Úplne zvráteným je tvrdenie kresťanského sveta, že Stvoriteľ obetoval svojho Syna ako zmiernu obetu za hriechy ľudstva! Za koho sa vôbec my ľudia považujeme, keď si myslíme, že môžeme hrešiť a konať všemožné zlo a aby nám potom mohlo byť všetko odpustené, pošle Stvoriteľ na zem svojho Syna, nechá ho ľuďmi zavraždiť a touto vraždou sa zmyjú všetky naše viny. Veď v tom niet žiadnej logiky!

   Samozrejme, že požiadavka logického pochopenia veci sa dá pohodlne zneškodniť argumentom o ľuďom nepochopiteľnom mystériu Božieho plánu spásy. Takéto zdôvodnenie miliónom ľudí plne postačuje v ich duchovnej lenivosti. Veď pri tom netreba vôbec myslieť! Stačí to iba prijať.

   Ako však mohol byť Kristovou smrťou svet spasený, keď je stále horší a bezbožnejší?

   Veľkým aktom Lásky Najvyššieho bola skutočnosť, že samotný Tvorca univerza, lepšie povedané jeho časť v osobe Ježiša Krista, sa vtelením na zem dobrovoľne sklonila pred svojimi vlastnými Zákonmi, panujúcimi v hmotnosti. Účinkom týchto Zákonov bol teda Kristus svojim dobrovoľným zrodením na zem podrobený úplne rovnako, ako každý iný človek.

   Dôkazom Ježišovho Božstva však boli skutky, ktoré konal a hlavne učenie, ktoré ľuďom priniesol. Ide o učenie, ktoré sa dokázalo a dokáže dotknúť najvnútornejšieho jadra človeka. Učenie, ktoré ukazuje cestu k Výšinám a k dôstojnosti pravého človečenstva na zemi.

   Ježišova násilná smrť bola odmietnutím Boha! Bola zločinom proti Bohu, čím si ľudstvo na seba uvalilo  ťažkú vinu. Táto vina, alebo karma môže byť odčinená iba priznaním si svojho zločinu a skutočným, nie iba formálnym prijatím Kristovej náuky, reprezentujúcej Vôľu vše vládneho Boha, podľa ktorej máme uspôsobiť celý svoj život – svoje cítenie, myslenie, svoju reč i jednanie. Iba toto, to znamená život podľa Kristovho učenia, čiže podľa Vôle Najvyššieho dokáže zmazať hroznú vinu ľudstva.

   Tvrdenie, že Kristus prišiel zomrieť na kríži, aby tým spasil svet je nepochopením jeho poslania! Je  schvaľovaním vraždy Syna Božieho, za ktorú, ak ju neodčiníme poznaním skutočnej Pravdy o jeho poslaní, budeme  musieť niesť katastrofálne dôsledky.

   Kristus prišiel pre to, aby nám ukázal cestu k spáse, po ktorej musí kráčať každý človek, ktorý chce byť spasený.  Kto na ňu nevykročí, nikdy k spáse nedôjde! Spása spočíva iba v živote podľa Kristovho učenia a v ničom inom! Spasení teda nie sme Kristovou smrťou, ale jedine životom podľa jeho Slova.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Ako urobí, to nevím, ale starověcí alchymisté pravili: S vodou vše vzniklo, s vodou vše odejde. Tak uvidíme.... :vissla:.

Lvice napsal(a):

Ako urobí, to nevím, ale starověcí alchymisté pravili: S vodou vše vzniklo, s vodou vše odejde. Tak uvidíme.... :vissla:.

To zatím patří mezi Boží tajemství,vše nám bude vyjeveno v pravý čas..:gloria:

Judáš je nevinný!


   Je Judáš naozaj vinný, ak Kristus prišiel na zem preto, aby trpel, zomrel na kríži a tým spasil svet? Ak bol Judášov čin spúšťajúcim momentom Kristovej cesty utrpenia, ktoré bolo poslaním jeho života, môže to byť vôbec považované za vinu? Veď to musel predsa niekto urobiť, ak mal Kristus trpieť! Veď ho niekto musel zradiť, zajať, bičovať, ponižovať a nakoniec pribiť na kríž! Veď práve toto bola jeho cesta! Veď toto bol plán spásy! Tí, čo takto činili boli teda jeho naplňovateľmi. Boli v istom zmysle spolupracovníkmi na tomto pláne.

   Ak v Kristovom utrpení a jeho smrti na kríži spočíva spása ľudstva, niekto to musel čisto fyzicky zrealizovať. Môžu byť potom títo ľudia považovaní za vinných?

   Niečo tu nesedí a v niečom musí byť omyl. Buď totiž mal Kristus naozaj trpieť a zomrieť na kríži, ale potom musia byť zákonite nevinní tí, ktorí v tomto smere iba plnili Vôľu Najvyššieho, alebo bol Judáš zradca a tí, čo Krista ponižovali, trýznili a pribili na kríž boli surovcami, zločincami a vrahmi a sú vinnými z jeho smrti.

   Ak však bol Judáš zradcom a teda vinníkom a tí čo Krista mučili zločincami, potom i jeho smrť musela byť zločinom a vinou. Lebo buď platí jedno, alebo druhé. Buď mal Kristus trpieť a potom sú neviní tí, ktorí mu utrpenie spôsobili, lebo práve takýto bol plán spásy, alebo sú vinní všetci tí, ktorí mu utrpenie spôsobili, čo však znamená, že Kristus nemal byť ukrižovaný. Vina totiž môže vzniknúť iba vtedy, ak človek urobí to, čo nemá. Previniť sa možno iba tým, že vykonáme niečo, čo sa vykonať nesmie.

   Judáš však bol vinný! To každý z nás jasne cíti vo svojom vnútri. Sám Kristus o ňom riekol: „Beda tomu, kto zrádza Syna Božieho! Bolo by pre neho lepšie, keby keby sa vôbec nebol narodil.“ Bol by vôbec mohol Ježiš niečo takéhoto povedať, ak by sa to práve takto malo stať? Ak bol práve takýto plán spásy?

   Uveďme si jedno Ježišovo podobenstvo, ktoré vo veci viny a neviny nepripúšťa akýchkoľvek pochybností:

   Pán prenajal vinicu vinohradníkom. Po čase k ním poslal svojho sluhu, aby mu vyplatili nájomné. Vinohradníci však sluhu chytili a zbili. Pán k ním teda poslal ďalšieho sluhu a potom zase ďalšieho, ale oni so všetkými urobili rovnako. Pán si teda povedal: Ak nemajú rešpekt pred mojimi sluhami, pošlem k ním môjho syna. Jeho snáď počúvnu.

   Keď však vinohradníci zazreli pánovho syna povedali si: Hľa dedič. Zabime ho a vinica ostane nám. A tak aj učinili.

   Čo však urobí pán so zlými vinohradníkmi? Príde, zahubí ich a vinicu prenajme iným!

   ZAHUBÍ ICH a vinicu prenajme iným! V týchto slovách je skrytá vina, zločin a zároveň odsúdenie!

   Ten Pán v podobenstve je Stvoriteľ. Vinica je Zem a vinohradníci sú ľudia. Pánovi sluhovia sú proroci a syn je Kristus. Jeho smrť bola vraždou, vinou a vzburou  proti Stvoriteľovi, teda proti pánovi vinice. Čo však učiní Pán so zlými vinohradníkmi, čiže s ľuďmi? Odpoveď v podobenstve je jednoznačná: ZAHUBÍ ICH!

   Kristovo utrpenie a jeho smrť na kríži nebola Božím plánom spásy! Ľudstvo ňou nebolo spasené, ale naopak, uvalilo na seba ťažkú vinu!

   Proroci a nakoniec Syn Boží priniesli ľuďom poznanie toho, ako majú na zemi správne žiť podľa Vôle Najvyššieho, pretože jedine v tom sa pre nich skrýva cesta k skutočnému šťastiu a mieru. Vyplatenie úroku, ktoré bolo požadované od vinohradníkov, čiže od ľudí na tejto zemi je požiadavka vradenia ich života do súladu s Vôľou Najvyššieho, jediného a právoplatného Majiteľa zeme a všetkého, čo je na nej.

   Jeho Vôli ľudia mali a majú prispôsobiť všetko svoje myslenie, cítenie, slovný prejav a všetko svoje jednanie. To je právom požadovaný úrok, ktorý majú zaplatiť za dar smieť vedome jestvovať vo stvorení. A to všetko jedine kvôli vlastnému šťastiu.

   Buď teda vinohradníci  zaplatia Pánovi všetky úroky, alebo budú zbavení práva využívať jeho vinicu. Budú zbavení tohto práva pre to, lebo odmietli rešpektovať výstrahy prorokov, lebo zavraždili Syna Božieho a preto, lebo stále nechcú žiť podľa Vôle Najvyššieho, ktorej poznanie im Kristus priniesol vo svojom učení.

   Formalizmus, čiže čisto formálne uctievanie Krista je toľko, ako nič. Jedine ten, kto prispôsobí všetko svoje cítenie, myslenie slová a činy Ježišovej náuke, jedine ten sa v budúcnosti nemusí ničoho obávať, pretože čestne a poctivo platí Pánovi požadovaný úrok. Aký osud však čaká ostatných, o tom až príliš jednoznačne hovoria záverečné slová podobenstva, spomínaného vyššie.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Hermane, o Jidášovi se vedou různé debaty, ale o jeho vině nebo nevině rozhodne Bůh a ne ty.

Prečo nič správne nechápeme?


   Je možné hrabať vodu hrabľami? Je možné použiť motorový čln na premiestňovanie púšťou? Úsmevná predstava, že? A predsa až takto smiešne to vyzerá s ľudstvom v jeho chápaní skutočnej reality a zásadných súvislostí života. A to preto, lebo svoje základné danosti a predpoklady, konkrétne svoj cit a rozum používa nesprávnym spôsobom.

   Jedine vtedy, ak použijeme hrable na hrabanie trávy a motorový čln na plavbu po vode, jedine vtedy budeme konať správne, pretože daný nástroj využijeme k účelu, na ktorý je určený. Tak je to aj s využívaním rozumu a citu.

   Človek má k dispozícii päť zmyslov, ktoré mu majú slúžiť k jeho pôsobeniu v hmotnom svete. Okrem   piatich zmyslov máme ešte aj rozum Rozum je hmotný, lebo pochádza z hmotného mozgu a je nástrojom, určeným na poznávanie hmoty. Rozumové poznanie ľuďom už v mnohom uľahčilo život, čo je zvlášť viditeľné v súčasnej modernej dobe.

   Avšak aj rozum má svoje obmedzenia. Sú ním hranice hmotnosti, hranice hmotného sveta. Rozsah hmotnosti je obrovský a preto sa nám môže zdať možnosť rozumového poznávania neobmedzená a bez konca. Ale nie je to tak. Rozumové poznanie má svoje presne vymedzené hranice, obmedzené priestorom a časom. Na to, čo sa nachádza za týmito hranicami už rozum nestačí.

   Ako príklad si vezmime pojem Stvoriteľ a v súvislosti s ním termín večné bytie. Rozum, ktorý je hmotný a je nástrojom na poznávanie hmoty, rozum, ktorý pozná iba neustále vznikanie a zanikanie foriem hmotného sveta, tento rozum jednoducho nie je schopný vôbec chápať  niečo také ako Stvoriteľ a večné bytie.

   Ak sa teda v tomto smere na náš rozum plne spoľahneme a tým sa podriadime jeho priestorovo časovej obmedzenosti, nie je potom možné tvrdiť nič iného, ako to, že Stvoriteľ a ani večné bytie neexistuje, lebo svojim rozum nie sme schopní niečo takéhoto vôbec pochopiť. Z čisto rozumového hľadiska máme samozrejme úplnú pravdu.

    Ale pozor! Okrem piatich zmyslov a rozumu má  človek ešte aj cit. A ako je rozum hmotným nástrojom, určeným na poznávanie vecí hmotných, tak práve cit je nástrojom, určeným na poznávanie, alebo lepšie povedané vyciťovanie vecí, nachádzajúcich sa nad hmotou. Je tomu tak preto, lebo náš cit nie je hmotného druhu, ale druhu nehmotného. Cit je totiž prejavom a rečou ducha! Nášho ducha, ktorého sídlo sa nachádza v oblasti srdca. V oblasti srdečnej pletene. Presne tam smeruje náš prst vždy vtedy, keď ukazujeme na seba v súvislosti s pojmom „ja“.

   A práve on, náš duch, je našim skutočným, pravým „ja“. Pochádza z duchovného sveta, nachádzajúceho sa nad hmotnosťou. Naše pravé „ja“ prichádza do hmotnosti za účelom sebazdokonaľovania a rozvinutia k plnej zrelosti. Z tohto dôvodu je preto jedine náš duch schopný chápať veci duchovného druhu, pochádzajúce z úrovní nad hmotou.

   Rozum a cit sú teda dva nástroje, z ktorých každý je určený na iný účel. Ak sa však budeme snažiť rozumom o pochopenie vecí duchovných, budeme sa naozaj podobať človeku, ktorý chce nezmyselne hrabať vodu hrabľami, alebo sa snaží prejsť púšťou na motorovom člne. Jednoducho povedané, všetky schopnosti, ktoré ako ľudia vlastníme, musíme využívať iba na účely, na ktoré sú určené. Inak budú výsledky úbohé. 

   Tragédiou dnešnej doby je takzvaný materializmus, ktorý vznikol preto, lebo jeho stúpenci sa spoliehajú len a len na rozum, pričom popierajú vlastné cítenie. Popierajú ho a vôbec ho nerozvíjajú. Títo ľudia vo svojej rozumovej obmedzenosti tvrdia, že duchovno je iba výmysel, pretože z ich čisto rozumového hľadiska sa im to subjektívne javí ako objektívna pravda. Sú to však žiaľ ľudia, ktorí sa potlačením schopnosti vlastného cítenia a spoľahnutím sa iba na rozum stali dobrovoľne neschopnými vnímania ďalšej dimenzie bytia a svoj život žijú z tohto dôvodu úboho neplnohodnotným spôsobom. Týchto chudákov v ich dobrovoľnej rozumovej obmedzenosti možno iba ľutovať.

   Neprirodzené nadhodnotenie rozumu však spôsobilo katastrofálnu spúšť i u ľudí, ktorí si ešte dokázali zachovať určitú mieru zdravého cítenia a preto sú schopní vyciťovať reálnu existenciu sveta  duchovného, nachádzajúceho sa nad hmotou. V čom spočíva ich tragédia?

   Zhora, z vysokých duchovných úrovní boli počas celej histórie našej civilizácie do hmotnosti posielaní poslovia, ktorí nám prinášali poznanie duchovných Zákonitostí. Keďže podstata našej osobnosti je duchovná, jedine život podľa duchovných Zákonitostí nám môže zabezpečiť správny vývoj a skutočné dozrievanie našej osobnosti, aby sme napokon, ako zrelá a plnocenná bytosť mohli opustiť hmotnosť, vstúpiť do rozprávkovo krásnych, duchovných oblastí bytia a trvalo tam žiť.

   Všetko to, čo nám títo poslovia prinášali, medzi nimi i samotný Syn Boží, všetko toto prichádzalo z hora, čiže z oblastí mimo hmotného priestoru a času. Obsah, zmysel a význam týchto posolstiev mohol byť preto správne pochopený iba prostredníctvom citu. Rozum mal pri tom nevyhnutne hrať až druhé husle.

   K čomu však na veľké nešťastie došlo? Bezmedzná dôvera v rozum, ktorý sa osvedčil v tak mnohých veciach spôsobila to, že sa človek vo svojej naivite a nevedomosti začal usilovať aj o pochopenie vecí duchovných prostredníctvom svojho rozumu, obmedzeného hranicami hmotného priestoru a času. Takýmto rozumovo obmedzeným spôsobom však ale strhol, skrivil a zakalil všetky posolstva zhora, nevynímajúc ani učenie Ježiša Krista. To, čo bolo určené predovšetkým jeho duchu a citu totiž uchopil svojim rozumom.

   Tak človek znehodnotil a nesprávne dešifroval všetky duchovné posolstvá prichádzajúce zhora. Svojim rozumom ich vtlačil do neživých dogiem. Cesta k duchovnému vzostupu tak bola stratená. Pôvodné, zdravé jadro všetkých veľkých svetový náboženských systémov bolo ľudským rozumom strhnuté hlboko nadol a preto dnes už dávno nepredstavujú cestu k slobodnému a radostnému rozvoju ducha. Práve naopak, stali sa putami a okovami ducha!

   Na druhej strane je však potrebné zdôrazniť, že v každom z veľkých svetových náboženstiev sa pod nánosom mnohých rozumových omylov a dogiem stále nachádza ono pôvodné, zdravé jadro, ktoré  pravdivo ukazuje cestu ľudského ducha nahor.

   Toto pôvodné a zdravé jadro však môžeme nájsť a odkryť spod nánosu rozumového balastu iba vtedy, ak k tomu využijeme svoj cit, čiže práve ten nástroj, ktorý je k tomu určený. Svojim citom teda prísne skúmajme všetko, čo sa nám predostiera formou viery. Nech už ide o akékoľvek vierovyznanie. No a potom majme tiež odvahu odvrhnúť všetko to, s čím sa nebudeme môcť stotožniť vo svojom cítení.

   Staňme sa slobodnými! Duchovne slobodnými! Naše čisté cítenie nám v tom ukáže cestu.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Veľký deň účtovania


   Ľudia sú otrávení nesprávnym chápaním Božej Lásky, ktorú vnímajú ako donekonečna odpúšťajúcu a sladkasto zmäkčilú. Táto Láska však takou nie je a ani nikdy nebola, pretože jej neoddeliteľnú súčasť  tvorí Spravodlivosť. Spravodlivosť prísna, dôsledná, železná a neúprosná!

   Keďže pred 2000 rokmi sme Božiu Lásku pribili na kríž a jej princípmi sa doteraz odmietame riadiť, prichádza k nám teraz Stvoriteľ úplne inak. Prichádza k nám už nie v Láske tak, ako pred 2000 rokmi, ale v Spravodlivosti. V Spravodlivosti, ktorá každému nadeľuje presne to, čo si zaslúži. Či už jednotlivcovi, národu, alebo celému ľudstvu.

   K zemi sa blíži veľký deň účtovania, o ktorom kedysi hovoril i Kristus. Blíži sa žatva, v ktorej bude oddelená pšenica od buriny. Pšenica sú ľudia dobrí, to znamená ľudia konajúci dobro. Burina sú ľudia zlí, čiže ľudia konajúci zlo. Blíži sa teda žatva, v ktorej bude pšenica zhromaždená v Pánových sýpkach a burina spálená v ohni. To nie je strašenie! To je Spravodlivosť!

   Kto o týchto závažných skutočnostiach mlčí, ba snaží sa ich potierať, ten klame a zavádza, lebo v ľuďoch vytvára mylnú domnienku, že všetko pôjde stále ďalej tak, ako tomu bolo doposiaľ. Že sa vlastne nič zvláštneho nedeje a všetko sú iba výmysly. Ale to je obrovský omyl, lebo aj veľká Láska Božia má svoje hranice!

   Ku dňu veľkého účtovania dôjde tak náhle a neočakávane, ako kedysi prišiel smrtiaci dážď, keď Noe vstúpil do korába. A tak aj teraz, kvôli neschopnosti ľudí vnímať plnosť času, nadíde náhle a neočakávane onen deň, v ktorom prepukne veľké svetové dianie. Dianie, v ktorom obstojí iba ten, kto sa snaží žiť podľa Vôle Najvyššieho. Nik a nič iného neobstojí!

    Takáto je skutočnosť. Ľudia, odmietajúci ju vidieť a akceptovať škodia sami sebe i iným, pretože strácajú drahocenný čas určený na to, aby sa vnútorne prerodili a mohli byť započítaní medzi tých, čo obstoja.

  Sekera je už priložená ku kmeňu stromov. Každý strom, ktorý nerodí dobré ovocie bude vyťatý a spálený v ohni!

   S vedomým najvyššej vážnosti začnime preto usilovať, aby ovocie našich myšlienok, slov a činov bolo iba dobré, čestné, čisté a spravodlivé. Nič iného a nikto iný totiž pred železnou Spravodlivosťou Pána nemôže obstáť!

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Už aby to bylo.... :vissla:

O kolotoči násilia a agresivity

   Ten, kto pozerá filmy plné násilia a agresivity je sám násilníkom a zločincom? Prečo? Lebo vo svojom vnútri citovo prežíva niečo veľmi podobného, ako keby sa zobrazovaného násilia a agresivity zúčastňoval naživo a osobne. Dejom filmu býva totiž nebadane vťahovaný do jeho spolu prežívania. No a toto jeho osobné citové prežívanie násilia je súčasťou, je ohnivkom kolobehu reťaze násilia na našej planéte.

   Ako teda vlastne vzniká a čím je živená realita každodenného násilia a agresivity na našej planéte? Ako vzniká násilie a z čoho povstáva? 

   Každé vonkajšie násilie má svoj počiatok v zhluku neviditeľnej, negatívnej mentálnej energie, tvorenej miliónmi ľudí, ktorá sa zhromažďuje okolo našej zeme. Ide o určité mentálne zhromaždisko energií zla, vznikajúce prostredníctvom citového a myšlienkového prežívania. Podľa fyzikálneho zákona o zachovaní energie sa totiž žiadna energia nestráca, teda ani energia citov a myšlienok.

   Naopak, jej kumulovaním vznikajú silné energetické polia, ktoré za neustáleho prílevu negatívnych citových a myšlienkových foriem ľudí spejú veľmi rýchlo do svojho kulminačného bodu, v ktorom nastáva vybitie  tejto neviditeľnej, nahromadenej myšlienkovej energie. Tak sa potom nakoniec ono neviditeľné zhmotňuje vo viditeľný v čine.

   Zmienený mentálny zhluk energií zla, agresivity a násilia vyprodukovaný ľudstvom je teda zdrojom vzniku všetkých vojen, konfliktov a násilia akéhokoľvek druhu.

   Princíp tohto kolobehu zla je jednoduchý a stále ten istý. Prvým krokom je vytvorenie podnetu pre tvorbu mentálnej nenávisti, násilia a agresivity. Druhým krokom je servírovanie tohto podnetu do myšlienkového a citového života spoločnosti a tretím krokom je nevyhnutné samočinné vybitie negatívnych energií, ku ktorému dochádza po dosiahnutí kulminačného bodu. Tak vzniká vojna, konflikt, útlak a násilie.

   Podnety pre vytváranie negatívnych, násilných a agresívnych myšlienkových zhlukov boli v každej dobe iné, plniac však vždy jeden a ten istý účel. V komunistickom Rusku to bol napríklad triedny boj, vo fašistickom Nemecku rasová nadradenosť a z nej  vyvodené právo potierať menejcenných, v Afrike je to kmeňová nenávisť, v arabskom svete náboženský fanatizmus, no a u nás, v modernom svete je to servírovanie násilia v kine, v televízii, na internete a inde.

   Takýmto spôsobom je teda ľudské myslenie cielene manipulované k vytváraniu negativity a zla na mentálnej a citovej úrovni, z čoho napokon vzniká zlo fyzické a celkom reálne, za ktoré však každý z nás nesie svoj vlastný diel zodpovednosti. A to aj vtedy, ak zlo a násilie vykoná niekto iný, lebo spolu vinnými sú aj tí, čo násilie a agresivitu vytvárali a živili „iba“ na citovej a myšlienkovej úrovni. Preto sú zločincami rovnako, ako aj tí, čo zločin reálne vykonali.

   Vyššie popísanú zákonitosť kolobehu vzniku a prúdenia zla však možno využiť i pozitívnym spôsobom. Ak totiž budeme ľudí stimulovať k dobru, ak im budeme hovoriť o pozitívnych vzoroch a ponúkať pozitívne modely správania, ak sa v spoločnosti začne viac rozprávať o cti, spravodlivosti, ušľachtilosti a ľudskosti, postavenej na princípe pomoci slabším, ak sa tým všetkým ľudia budú vážne zaoberať, potom začnú vytvárať tomu zodpovedajúce myšlienkové a citové formy, ktoré sa nakoniec musia v reálnom, každodennom živote prejaviť tým najpozitívnejším spôsobom.

   Áno, človek nesie obrovskú zodpovednosť za kvalitu vlastného vnútorného života. Za kvalitu svojho svojho myslenia a cítenia, ktoré sa účinkami Zákonov univerza stáva nakoniec realitou nášho každodenného života. Vo svojom vnútri teda prežívajme a myslime vždy iba tak, aby táto realita mohla byť pozitívna.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Úpadok! Úpadok! A katastrofálny!

   Je pokrokom, že veci intímneho, ba toho najintímnejšieho charakteru, ktoré majú práve pre svoju intimitu zostať skryté, sa odhaľujú pohľadom všetkých? Je pokrokom, že ľudská civilizácia stráca stud? Že stráca stud, ktorého úlohou je chrániť pred upadnutím do zmyselnosti a nečistoty, nehodnej človeka? Je nenormálny ten, komu vystúpi na tvári rumenec studu pri otvorených zmienkach o ľudskej intimite, alebo je naopak nenormálny ten, kto sa ani len trochu nezahanbí pri sledovaní tých najväčších zvráteností? Čo je normálne a čo nenormálne?

   V sobotu dopoludnia býva v slovenskom rozhlase relácia Štúdio svet. Hovorí sa v nej o rôznych zaujímavostiach z rozličných kútov sveta. V mimoriadne negatívnom slova zmysle ma tam zaujala reportáž z Veľkej Británie. Hovorilo sa v nej o veľmi úspešnej knihe, ktorá sa momentálne vypredáva neuveriteľným tempom v počte jeden kus za sekundu. A toto tempo vraj nijako nepoľavuje. Ba naopak!

   O akú knihu ide? Čo môže byť v dnešnej dobe tak mimoriadne úspešného? Možno už začínate tušiť. Áno, ide o telesnosť. Kniha je napísaná ženskou autorkou a je poňatá ako román pre ženy. Preto ju aj kupujú a čítajú prevažne ženy. Hovorí sa v nej o vzťahu veľmi bohatého muža k študentke a to, čo je na knihe najatraktívnejšie sú rôzne, dopodrobna opisované sexuálne praktiky. Z tohto dôvodu sa mnohé ženy ani neodvažujú knihu čítať na verejnosti, trebárs vo verejných dopravných prostriedkoch, hoci nájdu sa samozrejme aj "odvážne". Kniha je napísaná tak kontroverzným štýlom, že dokonca i muži, ktorí sú už naozaj zvyknutí zniesť čokoľvek, k nej zaujímajú dosť rozpačitý postoj.

   Hollywood vraj kúpil od autorky autorské práva za 5 miliónov dolárov a chystá sa natočiť film. Už sa dokonca začína pomaly špekulovať o tom, kto v ňom bude hrať dvojicu hlavných hrdinov. Toľko stručný opis reportáže, vysielanej vo verejnoprávnom slovenskom rozhlase, ktorá mala poslucháčov pravdepodobne zaujať svojou šteklivosťou.

   Čo vy na to priatelia? Aký máte na vec názor? Je podľa vás normálne a žiaduce vydávať podobné knihy a zverejňovať takéto reportáže vo verejnoprávnych médiách?

   Môj osobný názor je nasledovný: Táto rozhlasová reportáž je dokonalým obrazom súčasnej zvrhlej a zvrátenej doby! Doby, v ktorej sa veci spojené s ľudskou telesnosťou až agresívne nehanebným spôsobom stavajú do popredia. Počnúc módou, cez časopisy, knihy, divadelné hry, filmy, internet až po rôzne prezentácie tých najzvrhlejších a najzvrátenejších praktík.

   To čo sa deje v oblasti vyzdvihovania ľudskej telesnosti nie je normálne. Je to abnormálne, i keď keď je všeobecnou snahou prezentovať to ako pokrok. Ako úplnú otvorenosť a postupné, zdravé odstraňovanie akejkoľvek prudérie. Veď to, o čom sa v minulosti naši "zaostalí" predkovia neodvažovali ani hovoriť, o tom sa dnes hovorí úplne otvorene, ba úplne otvorene sa to ukazuje trebárs vo filme, na internete a podobne. A to je predsa pokrok! Pokrok, spočívajúci v úplnom odkrytí a odhalení všetkých tabuizovaných tém.

   Je to ale naozaj pokrok? Je pokrokom, že veci intímneho, ba toho najintímnejšieho charakteru, ktoré majú práve pre svoju intimitu zostať skryté, sa odhaľujú pohľadom všetkých? Je pokrokom, že ľudská civilizácia stráca stud? Že stráca stud, ktorého úlohou je chrániť pred upadnutím do zmyselnosti a nečistoty, nehodnej človeka? Je nenormálny ten, komu vystúpi na tvári rumenec studu pri otvorených zmienkach o ľudskej intimite, alebo je naopak nenormálny ten, kto sa ani len trochu nezahanbí pri sledovaní tých najväčších zvráteností? Čo je normálne a čo nenormálne?

   Ľudstvo sa v sebe všemožne snaží udusiť cítenie studu, ako niečo, čo už v živote moderného človeka nemá nijaké miesto. Hranica studu je modernou dobou posúvaná čoraz nižšie a je snahou túto hranicu odstrániť úplne. Odstrániť podobne, ako sme odstránili hranice medzi štátmi v Európskej únii. Až potom nastane sloboda! Skutočná sloboda, v ktorej si budeme môcť i v oblasti ľudskej intimity robiť čo len chceme. Voľne a slobodne! Bez hraníc! Bez tiesnenia spiatočníckym studom! Už sa nebudeme červenať! Budeme otvorení úplne všetkému a všetko nám bude dovolené. Dovolené bez studu a najmenších výčitiek svedomia.

   Toto je cesta, ktorou sa ľudstvo rozhodlo kráčať, avšak je to cesta do záhuby. Cesta úpadku totožná s rozkladom elementárnej ľudskosti a ľudskej dôstojnosti. Prečo? Lebo jedným zo Zákonov tohto univerza je Zákon tiaže, v účinkoch ktorého všetko ľahké stúpa nahor a všetko ťažké klesá nadol. A to nie len na fyzickej úrovni, ale aj na úrovni duševnej.

   Čo je teda na duševnej úrovni ľahké a preto to môže stúpať? To čo je čisté a ušľachtilé. A čo je v duševnej rovine ťažké a preto to musí klesať? To, čo je temné a nízke. Deju stúpania nahor sa hovorí vzostup a deju klesania nadol sa hovorí pád. Pád, alebo úpadok!

   Vesmírnemu Zákonu tiaže podlieha všetko, čo sa nachádza na tejto zemi. Podlieha mu svet fyzikálny, ale aj svet duševný. Z poznania účinku tohto jednoduchého Zákona celkom logicky vyplýva, že iba to, čo je čisté a ušľachtilé môže kráčať cestou vzostupu. Naopak to, čo je temné a nízke musí kráčať cestou k úpadku.

   A teraz zásadná otázka: Kam kráča toto ľudstvo? Nahor k vzostupu, alebo nadol k úpadku? Spejeme k šťastiu, spokojnosti, mieru a harmónii, alebo je náš život naplnený nespokojnosťou, stresom, zlými vzťahmi či strachom o prežitie?

   Kto by mal predsa len pochybnosti o tom, kam to vlastne spejeme, nech sa pozrie do dennej tlače, alebo si vypočuje správy. Najčastejšie skloňovanými slovami v nich sú slová kríza a recesia. Recesia, čo v preklade znamená úpadok.

   Zákon tiaže, zakotvený v chode univerza nás teda s chladnou dôslednosťou tlačí presne tým smerom, ktorý sme si vybrali. Tlačí nás k úpadku!

   No a knihy podobného charakteru, ako bola tá, spomínaná na začiatku, sú strojcami tohto úpadku. Sú klincami do rakvy ľudstva. Sú niečím, čo znečisťuje a špiní vnútorný život ľudí a tým zaťažuje zem a strháva ju k úpadku. No a žiaľ, podobnej nečistoty je všade okolo nás obrovské množstvo a práve pre to je dôvod, prečo to s nami ide tak prudko nadol. Nadol až na samé dno, kde nás čaká skaza.

   Vyhnúť sa úplnej skaze, kam smerujeme je podľa Zákona tiaže možné iba príklonom k tomu, čo povznáša. Čo povznáša k čistote a ušľachtilosti. Jedine tadiaľto vedie cesta k vzostupu. Nie je jedno, na čo sa pozeráme, čo cítime, ako cítime, ako myslíme a čo hovoríme. Ak sa v tom totiž zachvieva čistota a ušľachtilosť, stávame sa tým strojcami lepšej budúcnosti ľudstva i svojej vlastnej.

   Ak je to ale plné nízkosti a nečistoty, stávame sa strojcami a tvorcami úpadku, smerujúceho ku skaze. K zničeniu ľudstva i nás samotných, lebo podľa vesmírneho Zákona tiaže nič iného nie je vôbec možné.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

á herman :lol:

hermane, a což pralidi, ti si dovolili trávit dny nazí. Smilníci jedni. :lol:
A takové africké nebo jiné kmeny v dnešní době, co ta odhalená prsa a penisy. No chrůza! :lol:

A co naši nedávní předkové, kteří spali v jedné seknici i se všemi svými dětmi a dokonce se tam i milovali.  :lol:

Hermane,

CO je pro vás nenormální, to nemusí být nenormální pro jiné.. To, že vy to vidíte po svém, dogmaticky a navíc ještě okolo toho dštíte oheň a síru - tak to je tak maximálně vaše vlastní sebe-výuka, kterou procházíte.

Pokud by všichni měli jet ve vaší lajně, tak skončíme s ubrusem přes hlavu s dírami od příboru pro oči.. Se mrkněte, jak to třebas chodí v té "Emerice", kde chudáka Jacksonovou málem pranýřují za vyklouznuté ňadro a jak to tam vypadá? Všichni mají plnou hubu "sexuálního tabu" a stejně je to stát s největší kriminalitou... a stejně ti největší perverzáci si svou lajnu zase najdou.

Je pravda, že v některých ohledech je ta sex. stránka člověka až moc zvýrazňována, ale nedivte se - média bohužel jedou v tržním režimu, takže kdyby lidi nechtěli podle vás "čuńárny", tak to ukazovat a vysílat nebudou.

Chyba v tomto státě (například) není o propagaci "čuňáren", ale je někde úplně jinde. Zbytek je průvodní jev, nic víc. Lidem se nedostává lásky tak, jak od mala potřebují a pak jim tato energie chybí. Proto hledají nějakou náhradu. Zakažte jim "prasárny", najdou si zase něco jiného.. třeba bouchačky a akční krváky.. Tam, kde se sexualita potlačována a pranýřována, se akorát uvolňuje cesta pro násilí a krutost.

Kto sú najdôležitejší ľudia na svete?


   Ešte existujú ľudia, ktorí držia našu zem. Bez nich by sa už dávno všetko zrútilo. Nie je ich veľa, ale je šťastím pre svet, že sú. Kto je to? Kto k nim patrí?

   Naša civilizácia je plná zla! Plná egoizmu, chamtivosti, materializmu, závisti, bezhlavej túžby po peniazoch, moci, majetkoch a užívaní si. Plná nečistoty, vyzývavého vyzdvihovania telesnosti a zvrhlosti. Plná nespravodlivosti, arogancie, pýchy, neúcty a bezcitnosti voči iným a tak ďalej a tak ďalej.

   Miliardy ľudí prijali tento životný štýl za svoj. Takto žijú, týmto sa riadia a toto podporujú! Vo svojich myšlienkach, činoch i názoroch! Niektorí sú v tom ťahúňmi a iniciátormi, iní sa nechávajú niesť prúdom. Prúdom, ktorý svojim pasívnym spôsobom schvaľujú, podporujú a neodporujú mu.

   Svet kráča cestou zla! A mnohí si vravia: veď predsa tak to chodí a ak sa človek chce mať dobre, ak chce niečo dosiahnuť, niekým byť, ak si chce niečo užiť, ak chce dobre zabezpečiť seba a svoju rodinu, neostáva  mi nič iného. Jednoducho treba bojovať spôsobom a prostriedkami, aké si doba vyžaduje. Podobným spôsobom uvažuje väčšina a väčšina sa tak i riadi, a to každý podľa svojich schopností a možností.

   Na zemi však existujú aj ľudia, ktorí uvažujú inak. Ktorí sa nedali strhnúť zmieneným všeobecným trendom, ale dokázali si zachovať zmysel pre česť, spravodlivosť a ušľachtilosť. Dokázali si zachovať úctu a ústretovosť k ľuďom, ako i odstup od pseudo hodnôt tupého materializmu.

   Sú to ľudia iní, ako tí ostatní. Ľudia iní, ako väčšina, ktorí neraz preto, aby neboli vysmievaní a napádaní, si svoje postoje a názory radšej nechávajú iba sami pre seba. Nechávajú ich skryté v sebe, vo svojom najhlbšom vnútri, ktoré sa nijako nedokáže stotožniť s tým, ako žijú, myslia, správajú sa a jednajú ľudia tohto sveta, ktorí vedia „ako to chodí“.

   Takíto ľudia, vybočujúci z radu, boli na zemi vždy počas jej dlhej histórie. Nikdy ich nebolo veľa, ale vždy tu boli a našťastie sú i v dnešnej dobe. Keby ich nebolo, keby zmizli zo zeme, mocná ruka neoblomnej Spravodlivosti vševládneho Boha by už dávno zmietla  celé toto hriešne a skazené ľudstvo z povrchu zemského .

   Len kvôli nim, kvôli tým zopár spravodlivým však zem ešte existuje! Oni, tichí, nenápadní a bezmenní, stojaci bokom, mimo hlavného prúdu, oni sú skutočnými osobnosťami našej civilizácie. Oni sú tými, ktorí držia zem! Oni sú tými skutočne veľkými a pravými ľuďmi, ktorým ľudský balast, považovaný súčasnou civilizáciou za osobnosti nesiaha ani len po členky. Oni sú soľou zeme!

   Áno, práve oni, vo svojej tichej nenápadnosti sú najpotrebnejšími ľuďmi na zemi, ktorých ak by nebolo, nastal by koniec. Koniec a zničenie presne tak, ako boli Hospodinom v dávnych časoch zničené hriešne mestá, v ktorých sa nenašiel dostatočný počet spravodlivých. Dostatočný počet na to, aby mohli byť zachované a aby ich ďalšia existencia bola oprávnená a mala nejaký zmysel.

   Vy, usilujúci o ušľachtilosť a spravodlivosť, ktorí veľmi dobré cítite, že tak, ako to vo svete funguje dnes, že tak to vôbec nemá byť, vy, ktorí prechovávate úctu k iným, vy, ľudia dobrého a čistého srdca zdvihnite hlavy! Pán a  vládca všehomíra o vás vie! On podrží nad vami ochrannú ruku!  Nech ste už kdekoľvek. V ktorejkoľvek cirkvi, denominácii, či profesii. V ktoromkoľvek národe, etnickej skupine, či rase. Lebo vy, usilujúci o dobro a spravodlivosť, nech už ste kdekoľvek, vy ste soľou zeme! Vy ste tí poslední v očiach tohto sveta, ktorí sa stanú prvými. Nenechajte sa prevalcovať dobou a vytrvajte v hodnotách svojho dobrého, čistého a ušľachtilého srdca. Lebo čím tmavšou a čiernejšou je noc prepadu všetkých skutočných hodnôt, tým bližšie je svitanie! Tým bližšie je nové, žiarivé ráno.! Tým bližšie je čas, kedy bude burina oddelená od pšenice! A pšenicu zhromaždia v Pánových sýpkach, kým burinu zviažu a spálila v ohni.

   Dobro zvíťazí! Zvíťazí spravodlivosť, česť, ušľachtilosť a pomáhajúca láska k blížnemu! Meč Spravodlivosti vševládneho Boha vyhladí zlo z tejto zeme a spolu s ním i všetkých tých, ktorí mu slúžili, podporovali ho a prechovávali ho vo svojom vnútri.

   Lebo právo na život vo stvorení má iba dobro, kým zlu bol len milostivo prepožičaný čas, aby spoznalo vlastnú nízkosť a pretvorilo sa v dobro. Čas, určený na to však už vypršal! Bije hodina dvanásta! Zlo tohto sveta očakáva už iba agónia a po nej rýchly koniec. Rýchly koniec všetkého zla, všetkých jeho tvorcov, prisluhovačov a podporovateľov!

   Vy, usilujúci o dobro, čistotu, česť a spravodlivosť preto vytrvajte! Vy ste v práve! Vy stojíte vo Vôli a ochrane Pána! Jasne sa to všetkým ukáže, keď padne ľudské pravo a bude zlomená voľa tohto sveta.

   Svet, ktorý opovrhol všetkými vznešenými a ušľachtilými hodnotami bude zanedlho vyššou mocou zrazený na kolená! Na kolená a do prachu, aby spoznal svoju ničotnosť! Aby mohla naplno vyniknúť skutočná veľkosť! Pravá veľkosť ľudí dobrého, čistého a ušľachtilého srdca! Vytrvajte! Už to nebude dlho trvať!

http://kusvetlu.blog.cz/   v spolupráci s M.Š.

Hermanovia sú najdôležitejší ľudia na Zemi aj v nebi, bez nich by ostatné duše boli úplne stratené!!!! Amen.

Hmmmm amen

.... a teď si představte svět bez těch nedůležitých lidí :P

Poburujúce predpovede počasia

   Tento článok vznikol ako reakcia na nepochopiteľné a podivuhodné reakcie ľudí počas mimoriadneho sucha na jar, začiatkom leta, ale i na jeseň tohto roka.

   V dnešnej sebeckej dobe všeobecného upriamenia ľudí iba na seba samých je ich slepým egoizmom poznačené takmer všetko, ba dokonca i taká zdanlivo odťažitá vec, akou je predpoveď počasia. Vždy, keď som ju v poslednej dobe počúval, ma vyslovene poburoval egoizmus z nej priam sršiaci. Egoizmus, uzurpujúci si právo mať všetko tak, ako chcem JA! Ako to je výhodné práve pre MŇA a nič iného ma nezaujíma! Všetko ostatné mi môže byť ukradnuté.

   O čo ide? Skúste sa raz lepšie započúvať do ktorejkoľvek z predpovedí počasia. Či už krátkodobých, alebo dlhodobých. Či už v komerčných rozhlasových staniciach, alebo na staniciach verejnoprávnych. Všade je to rovnaké. Vo všetkých správach vládne snaha mestského, počítačového človeka po príjemnom, teplom počasí. To je ideál! Akonáhle sa má zamračiť, ba nebodaj pršať, je to hneď ohlasované ako zhoršenie počasia. A keď už zrážkové obdobie prejde, je  sebeckému človekovi, zahľadenému iba samému do seba radostne oznamované, že počasie sa našťastie v najbližších dňoch opäť zlepší. Že opäť bude pekne, čím sa myslí slnečno, približne do 30 stupňov Celzia.

   Čo je však na tomto tak zvláštneho a poburujúceho?  Spomínaný trend kultu pekného počasia vládne dlhodobo a bol plne aktuálnym počas celého toto roka. I počas jari i leta, ktoré boli extrémne suchými. Pôda bola mimoriadne vysušená, pretože zrážky chýbali nie len na jar, v lete, ale aj na jeseň minulého roku. No a toto veľké sucho spôsobilo neúrodu. Výpadok v zbere husto siatych obilnín sa pohybuje okolo 30 percent. Vyčíslené škody rastú do desiatok miliónov Eur, na základe čoho je už dopredu avizované ďalšie zdražovanie ceny potravín.

   Na jar, kedy sa rozhodovalo o tom, ako to s úrodou obilnín dopadne, bol akýkoľvek dážď pre vyprahnutú prírodu doslova požehnaním a životodarným balzamom. A tak je tomu i naďalej, pretože deficit vlahy je obrovský a na poliach sa nachádza ešte mnoho plodín, ktoré dážď veľmi potrebujú. Plodín, využívaných ako kŕmne zmesi pre živočíšnu výrobu, ktorých nedostatok zdvihne ceny krmovín a následne zapríčiní zvýšenie cien mäsa. Mimochodom, toto zvýšenie cien krmovín je už avizované na základe neúrody kŕmnych obilovín. Od zberu jesenných plodín iba záleží, do akej konečnej výšky sa vyšplhá.

   Z vyššie uvedených dôvodov ľudia, čo i len trochu spojení s prírodou ďakujú za každú kvapku dažďa. Za každú vlahu, prichádzajúcu zhora pre dlhodobým suchom zmučenú prírodu. Keby sa napríklad niečo podobného dialo v stredoveku, ľudia, vtedy ešte prevažne veriaci, by sa úpenlivo modlili za dážď.

   No a za takejto extrémnej a doslova hraničnej situácie zaznievali z rozhlasu počas jari i leta spomínané, poburujúce predpovede počasia, podlízavo poplatné sebeckým prianiam človeka mestského, počítačového typu, požadujúceho neustále pekné a slnečné počasie.

   Len si vypočujte nejakú predpoveď počasia. Buď priamo, alebo v podtexte to všade nájdete. Je to ale svedectvo neuveriteľného a nepochopiteľného egoizmu, demonštrácia extrémnej zahľadenosti ľudí iba samých na seba a doslova absolútnej odtrhnutosti od prírody a jej základných cyklov a potrieb.

   Len JA! JA chcem mať všetko tak, ako to MNE vyhovuje! Nič ostatného ma nezaujíma! A už vôbec nie nejakí hlúpi poľnohospodári a iní sedliaci! Ja pôjdem do Tesca alebo niekde inde a všetko, čo potrebujem si kúpim.

   Hľa obraz našej doby! Hľa, obraz človeka, ktorý vyšiel z lona prírody a ktorý si vytvoril inú, vlastnú realitu. Od prírody sa odtrhol, ide proti nej a už vôbec ho nezaujíma. Vlastne zaujíma, ale iba vtedy, keď potrebuje mať pekný víkend a dovolenku. Inak mu môže byť celá príroda ukradnutá! Inak ho iba obťažuje svojimi  nepohodlnými potrebami, akou je napríklad dážď, ktorý modernému človeku dnešnej doby iba znepríjemňuje život a kazí pekné víkendy a dovolenky.

   Čo si zaslúži takýto človek? Čo si zaslúži takéto ľudstvo? Čo si zaslúžia neverní a vierolomní synovia matky prírody, ktorí sa obrátili proti nej? Ktorí ju ničia, drancujú, týrajú a pomaly chemicky likvidujú?

   Takýto človek a takéto ľudstvo si nezaslúži nič iného, ako spravodlivú odplatu! Spravodlivý protiúder za všetky tie ich nespočetné údery a rany, za všetku tú necitlivosť, agresivitu a aroganciu, prejavovanú voči matke prírode. 

   A toto sa už začína diať! Príroda nám začína vracať údery! Slepý je ten, kto to v prejavoch extrémneho prírodného diania nevidí! Vskutku nadchádza čas, keď sa príroda obracia proti ľudstvu a bude ho biť pre jeho sebecký, už ďalej neudržateľný, všetkému a všetkým ubližujúci, rozpínavý a stále rastúci egoizmus.

   Oko za oko, zub za zub a úder za úder!

   Ak sa človek nespamätá, neprecitne a nezmení sa, matka príroda sa napokon v mohutnom protiúdere zbaví egoistického netvora, zvaného človek, ktorý nebol nikdy schopný ničoho iného, ako škodiť.

   Zostať na zemi a žiť na nej naďalej budú môcť iba ľudia, ktorí sú spojení s prírodou, ktorí majú voči nej úctu a ktorí sú schopní hľadieť na dobro celku a nie iba na svoje vlastné, sebecko malicherné dobro tak, ako je tomu dnes.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

Poburujúce predpovede počasia

   Tento článok vznikol ako reakcia na nepochopiteľné a podivuhodné reakcie ľudí počas mimoriadneho sucha na jar, začiatkom leta, ale i na jeseň tohto roka.

   V dnešnej sebeckej dobe všeobecného upriamenia ľudí iba na seba samých je ich slepým egoizmom poznačené takmer všetko, ba dokonca i taká zdanlivo odťažitá vec, akou je predpoveď počasia. Vždy, keď som ju v poslednej dobe počúval, ma vyslovene poburoval egoizmus z nej priam sršiaci. Egoizmus, uzurpujúci si právo mať všetko tak, ako chcem JA! Ako to je výhodné práve pre MŇA a nič iného ma nezaujíma! Všetko ostatné mi môže byť ukradnuté.

   O čo ide? Skúste sa raz lepšie započúvať do ktorejkoľvek z predpovedí počasia. Či už krátkodobých, alebo dlhodobých. Či už v komerčných rozhlasových staniciach, alebo na staniciach verejnoprávnych. Všade je to rovnaké. Vo všetkých správach vládne snaha mestského, počítačového človeka po príjemnom, teplom počasí. To je ideál! Akonáhle sa má zamračiť, ba nebodaj pršať, je to hneď ohlasované ako zhoršenie počasia. A keď už zrážkové obdobie prejde, je  sebeckému človekovi, zahľadenému iba samému do seba radostne oznamované, že počasie sa našťastie v najbližších dňoch opäť zlepší. Že opäť bude pekne, čím sa myslí slnečno, približne do 30 stupňov Celzia.

   Čo je však na tomto tak zvláštneho a poburujúceho?  Spomínaný trend kultu pekného počasia vládne dlhodobo a bol plne aktuálnym počas celého toto roka. I počas jari i leta, ktoré boli extrémne suchými. Pôda bola mimoriadne vysušená, pretože zrážky chýbali nie len na jar, v lete, ale aj na jeseň minulého roku. No a toto veľké sucho spôsobilo neúrodu. Výpadok v zbere husto siatych obilnín sa pohybuje okolo 30 percent. Vyčíslené škody rastú do desiatok miliónov Eur, na základe čoho je už dopredu avizované ďalšie zdražovanie ceny potravín.

   Na jar, kedy sa rozhodovalo o tom, ako to s úrodou obilnín dopadne, bol akýkoľvek dážď pre vyprahnutú prírodu doslova požehnaním a životodarným balzamom. A tak je tomu i naďalej, pretože deficit vlahy je obrovský a na poliach sa nachádza ešte mnoho plodín, ktoré dážď veľmi potrebujú. Plodín, využívaných ako kŕmne zmesi pre živočíšnu výrobu, ktorých nedostatok zdvihne ceny krmovín a následne zapríčiní zvýšenie cien mäsa. Mimochodom, toto zvýšenie cien krmovín je už avizované na základe neúrody kŕmnych obilovín. Od zberu jesenných plodín iba záleží, do akej konečnej výšky sa vyšplhá.

   Z vyššie uvedených dôvodov ľudia, čo i len trochu spojení s prírodou ďakujú za každú kvapku dažďa. Za každú vlahu, prichádzajúcu zhora pre dlhodobým suchom zmučenú prírodu. Keby sa napríklad niečo podobného dialo v stredoveku, ľudia, vtedy ešte prevažne veriaci, by sa úpenlivo modlili za dážď.

   No a za takejto extrémnej a doslova hraničnej situácie zaznievali z rozhlasu počas jari i leta spomínané, poburujúce predpovede počasia, podlízavo poplatné sebeckým prianiam človeka mestského, počítačového typu, požadujúceho neustále pekné a slnečné počasie.

   Len si vypočujte nejakú predpoveď počasia. Buď priamo, alebo v podtexte to všade nájdete. Je to ale svedectvo neuveriteľného a nepochopiteľného egoizmu, demonštrácia extrémnej zahľadenosti ľudí iba samých na seba a doslova absolútnej odtrhnutosti od prírody a jej základných cyklov a potrieb.

   Len JA! JA chcem mať všetko tak, ako to MNE vyhovuje! Nič ostatného ma nezaujíma! A už vôbec nie nejakí hlúpi poľnohospodári a iní sedliaci! Ja pôjdem do Tesca alebo niekde inde a všetko, čo potrebujem si kúpim.

   Hľa obraz našej doby! Hľa, obraz človeka, ktorý vyšiel z lona prírody a ktorý si vytvoril inú, vlastnú realitu. Od prírody sa odtrhol, ide proti nej a už vôbec ho nezaujíma. Vlastne zaujíma, ale iba vtedy, keď potrebuje mať pekný víkend a dovolenku. Inak mu môže byť celá príroda ukradnutá! Inak ho iba obťažuje svojimi  nepohodlnými potrebami, akou je napríklad dážď, ktorý modernému človeku dnešnej doby iba znepríjemňuje život a kazí pekné víkendy a dovolenky.

   Čo si zaslúži takýto človek? Čo si zaslúži takéto ľudstvo? Čo si zaslúžia neverní a vierolomní synovia matky prírody, ktorí sa obrátili proti nej? Ktorí ju ničia, drancujú, týrajú a pomaly chemicky likvidujú?

   Takýto človek a takéto ľudstvo si nezaslúži nič iného, ako spravodlivú odplatu! Spravodlivý protiúder za všetky tie ich nespočetné údery a rany, za všetku tú necitlivosť, agresivitu a aroganciu, prejavovanú voči matke prírode. 

   A toto sa už začína diať! Príroda nám začína vracať údery! Slepý je ten, kto to v prejavoch extrémneho prírodného diania nevidí! Vskutku nadchádza čas, keď sa príroda obracia proti ľudstvu a bude ho biť pre jeho sebecký, už ďalej neudržateľný, všetkému a všetkým ubližujúci, rozpínavý a stále rastúci egoizmus.

   Oko za oko, zub za zub a úder za úder!

   Ak sa človek nespamätá, neprecitne a nezmení sa, matka príroda sa napokon v mohutnom protiúdere zbaví egoistického netvora, zvaného človek, ktorý nebol nikdy schopný ničoho iného, ako škodiť.

   Zostať na zemi a žiť na nej naďalej budú môcť iba ľudia, ktorí sú spojení s prírodou, ktorí majú voči nej úctu a ktorí sú schopní hľadieť na dobro celku a nie iba na svoje vlastné, sebecko malicherné dobro tak, ako je tomu dnes.

http://kusvetlu.blog.cz/    v spolupráci s M.Š.

:co: :co: Proč se na duchovním probírá předpověď počasí? A vůbec, přemýšlet o odplatě a co si kdo zaslouží, to by si měl věřící odpustit..

To je prostě Herman, Ziki, toho si nevšímej :lol: Na duchny leze, protože si myslí, že je duchovní, vždycky tu vyvrhne takovejhle sáhodlouhej elaborát a nikdy nediskutuje.
Nevšímat, nečíst - nebo tě to ukouše nudou!
I když popravdě, diskuze nad počasím může být docela přínosná, jak tak přemejšlím! Taky už mě napadlo, jak všichni "potřebujou" aby bylo hezky.....zvláště lidi z měst, kteří nevidí, co takový krásný letní počasí udělá s lesy, poli a loukami, když trvá dost dlouho.....přemítala jsem, co zmůže v tomto síla myšlenky a hádám, že dost.  Naštěstí nás má pánbožko všelijakých, takže se to navzájem pobije a počasí si může trošku dělat, co uzná za vhodné :cool:

Spojenie ateistov s Výšinami

   Svet je plný paradoxov. Preto paradoxne ten, čo sa považuje za ateistu, môže mať omnoho užšie spojenie so Stvoriteľom, ako ten, kto sa považuje za veriaceho. Ako je to možné?

   Treba samozrejme najskôr zdôrazniť, že to neplatí  pre každého ateistu, ale len pre toho, kto sa vo svojom živote snaží byť čestný, spravodlivý, ušľachtilý a ústretový voči ostatným ľuďom. Kto má tieto vlastnosti, alebo sa o ne aspoň usiluje, ten má podľa miery ich intenzity zodpovedajúcu mieru spojenia s duchovnými Výšinami a to i bez toho, že by on sám o tom vedel.

   Prečo? Lebo Stvoriteľ je zosobnením, zdrojom a východiskom všetkej spravodlivosti, ušľachtilosti, cti a pomoci všetkému a všetkým. Človek, ktorý má podobné vlastnosti, alebo sa ich snaží v sebe vzbudiť, takýto človek na základe Zákona rovnorodosti automaticky nadväzuje určité spojenie so Zdrojom a východiskom týchto síl. Lebo rovnaké je priťahované k rovnakému! Rovnaké, alebo rovnorodé totiž nachádza k sebe skôr či neskôr cestu a užšie vzájomné prepojenie.

   Miera myslenia, chovania a žitia toho, čo nazývame dobrom teda na základe Zákona rovnorodosti určuje mieru spojenia jednotlivca s Výšinami. A to aj vtedy, ak  on sám seba považuje za ateistu. Zákon rovnorodosti totiž nepustí!

   Aký má ale význam spojenie človeka s Výšinami? K čomu je to vlastne dobré?

   Stvoriteľ je zdrojom všetkého toho, čo nazývame dobrom. Z tohto nepochopiteľného zdroja dobra prúdi dobro ku všetkým bytostiam vo stvorení. Pozdvihuje ich, podporuje ich, posilňuje ich, ochraňuje ich a to presne podľa miery ich vnútornej a vonkajšej  rovnorodosti s univerzálnym princípom Dobra. A toto neviditeľné prepojenie nie je len nejakou duchovnou chimérou, ale v hmotnosti sa prejavuje v celkom konkrétnych životných situáciách a celkom  konkrétnym dianím, ktoré je človekom reálne pociťované tak, že sa mu darí. Že mu veci vychádzajú, že je zdravý, že cíti radosť a šťastie.

   Celé to funguje tak, že prúdenie zo zdroja Dobra nájde na základe rovnorodosti každého, kto dobro v sebe prechováva a zahrnie ho dobrom a priazňou, ktoré potom vo svojom živote, v rôznych životných situáciách naozaj reálne pociťuje. Takto sa to deje bez výnimky a zákonitým spôsobom, bez ohľadu na to, čo dotyčný sám o sebe prehlasuje.

   Rozhodujúcou je totiž vždy iba miera jeho myslenia a žitia podľa princípu Dobra, ktorá následne určuje mieru jeho prepojenia s Výšinami. A teda zároveň i mieru pomáhajúcich a podporujúcich síl dobra, ktoré k  danému človeku prúdia.

   Rozhodujúca je jedine miera žitia dobra! Nič iného! A preto paradoxne neraz ten, kto o sebe hovorí, že je veriaci, kto chodí do kostola a zúčastňuje sa rôznych iných náboženských povinností, avšak vo svojom živote nenapĺňa princípy spravodlivosti, cti, ušľachtilosti  a ústretovosti voči ostatným nemusí mať vôbec žiadne, alebo len veľmi chabé spojenie s Výšinami. Takýto veriaci môže byť od svojho Stvoriteľa na míle vzdialený, i keď on sám sa za veriaceho považuje.

   Boha totiž nemožno oklamať! Lebo zhora nie je vôbec braný zreteľ na jednotlivé vierovyznania, ani na nijaké vonkajšie prehlásenia. Zhora, prostredníctvom Zákona rovnorodosti sa berie ohľad iba na žitú opravdivosť! Na to, ako si človek vo svojom živote reálne stojí voči princípu Dobra. To je to najpodstatnejšie a všetko ostatné je podružné. Takto múdro a dokonalo to funguje, pričom vnímavý človek jasne cíti, že to inak ani nemôže byť.

   Dajme si ešte odpovede na dve otázky a síce, prečo je predsa len dobré byť veriacim v Boha a prečo je zlé byť ateistom?

   Veriaci je človek, ktorý sa otvorene hlási k najvyššiemu princípu Dobra, o ktoré chce usilovať. Jeho viera má ten zmysel, že si svoje predsavzatie pravidelne oživuje a vždy opätovne sa v ňom utvrdzuje, aby všedné dni neprekryli, a ako sa vraví „neprevalcovali“ jeho odhodlanie. Jeho viera, jeho návštevy chrámu, či iné náboženské povinnosti sú teda len prostriedkami k dosiahnutiu konečného cieľa, ktorým je odhodlanie stať sa čestným, ušľachtilým a láskavým človekom.

   Ak ale človek neusiluje o tento cieľ, všetko vonkajšie proklamovanie viery, jeho návštevy chrámu i ostatné náboženské povinnosti mu sami o sebe nie sú a nijako nemôžu byť osožné.

   No a prečo nie je dobré byť ateistom? Pretože v takomto prípade, hoci by išlo aj o dobrého človeka, jeho odmietanie existencie Stvoriteľa, odmietanie duchovného rozmeru bytia a s ním súvisiace kontinuálne pokračovanie života po fyzickej smrti  mu znemožní plnohodnotné vnímanie reality po jeho odchode z hmotného tela. Lebo čo človek chce, to sa mu stane! Ak sa teda rozhodol neveriť vo veci duchovné, v existenciu Stvoriteľa i v život po smrti, po svojej vlastnej smrti vkročí do sveta, v ktorom bude vnímať okrem stále trvajúceho, vlastného bytia, iba nepreniknuteľnú tmu a hrobové ticho, čo napokon vyústi do prežívania bezvýchodiskového zúfalstva.

   Človek totiž svojou nevierou vo veci duchovné nemôže zabiť realitu ďalšieho vlastného jestvovania, avšak môže sám v sebe zabiť schopnosť jej vnímania, pociťovania, videnia a prežívania. A preto nedokáže vnímať novú realitu okolo seba. Nedokáže vnímať, vidieť a prežívať jej nádheru, jas a krásu preto, lebo on sám to tak chcel. Lebo žil a zomrel v presvedčení, že nič ďalšieho nejestvuje a jeho chcenie sa mu stalo realitou. Realitou jeho osobnej straty plnohodnotného vnímania nového rozmeru bytia.

   Len si predstavme taký život. Život v tme, tichu a bez možnosti pohybu. A to všetko trvá až do chvíle, kým vzrastajúce zúfalstvo neprinúti človeka k prosbe o pomoc. K prosbe o pomoc k niekomu, kto by pomôcť mohol. O pomoc k Stvoriteľovi, ktorého existenciu dovtedy zavrhoval. A táto prosba, nesúca v sebe zárodok tušenia o jestvovaní niečoho Vyššieho spôsobí, že človek zrazu začne vnímať, vidieť a počuť. Začne vnímať, vidieť a počuť, lebo on sám sa otvoril tejto možnosti. Lebo už poľavil v kŕčovitosti svojho materializmu. Najskôr vidí len slabo a matne, ale na základe vrúcnej vďaky smerovanej nahor, ktorá v ňom vzbĺkne, sa mu všetko osvetľuje čoraz viac a viac.

   Približne takýto môže byť osud ateistu, ktorý bol na zemi dobrým človekom, ale ktorý si vlastnou nevierou vo veci duchovné sformoval po svojej smrti veľmi ťažké prežívanie, ktorého mohol zostať ušetrený.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Prečo existuje utrpenie?


   Keď nás a našich najbližších postretne utrpenie,  keď vidíme chorých na rakovinu, či iné ťažké choroby, keď sa napríklad dozvieme o existencii niečoho takého, ako detský hospic, človek je chtiac nechtiac nútený pýtať sa: Prečo nás v živote stretá utrpenie? Odkiaľ prichádza a aký má vlastne zmysel? A má vôbec nejaký zmysel? A ľudia, považujúci sa za veriacich si zase kladú otázku: Je utrpenie vôbec zlučiteľné s predstavou Stvoriteľa, ktorý je Láskou?

   Odpoveď na všetky tieto  a podobné otázky je drsná a tvrdá rovnako, ako neraz býva i utrpenie, ktoré či už nás, alebo ľudí okolo nás často v živote stretá. Stvoriteľ všehomíra totiž nie je iba Láskou, ako sa vo všeobecnosti myslí. Stvoriteľ je zároveň i Spravodlivosťou. Spravodlivosťou neoblomnou, nepodplatiteľnou, tvrdou a prísnou!

   Keď pred 2000 rokmi priniesol Kristus ľudstvu nový Zákon, Zákon Lásky, zvlášť zdôrazňoval, že tým neprišiel zrušiť starý Zákon Spravodlivosti, a že na ňom nemá byť zmenená ani len čiarka. Kristus svojim novým Zákonom Lásky teda neprišiel negovať a poprieť starý Zákon Spravodlivosti, ktorý zostáva naďalej v platnosti. Jeho účinky sa prejavujú oným drsne starozákonným: Oko za oko, zub za zub! Alebo inak povedané: Čo kto zaseje, to aj zožne.

   No a práve utrpenie, ktoré človeka stretá, je prejavom Zákona Spravodlivosti. Je dôsledkom železného Zákona spätného pôsobenia, na základe ktorého spravodlivo žneme, čo sme vo svojej dávnej, alebo nedávnej minulosti zasiali.

   Oko za oko, zub za zub! Do posledného haliera musí  každý zaplatiť za všetko, čo učinil. Na vlastnej koži a mnohokrát naozaj veľmi bolestivo musí prežiť dôsledky toho, akým spôsobom on sám v minulosti cítil, myslel, hovoril a konal. Absolútne nič mu nebude odpustené!

   Kristus povedal, že ak sa niekto previní voči Synovi Najvyššieho, môže mu to byť odpustené, ale ak sa  previní voči Duchu Svätému, nebude mu to odpustené nikdy. Ani v tomto, ani v budúcom veku.

   Kto je teda onen Duch Svätý? Je to tvorivá Vôľa Pána, vtlačená do stvorenia vo forme Zákona. Vo forme Zákonov stvorenia! Kto jedná proti nim, tomu nemôže byť odpustené nič z toho, čo učinil.

   Svoju Vôľu vo vzťahu k správnemu životu človeka vo stvorení Stvoriteľ veľmi jasne definoval Desatorom a Kristovým posolstvom lásky k blížnemu, ako k sebe samému. Kto podľa toho nežije, stavia sa proti Vôli Najvyššieho. Tým sa ale stavia proti Duchu Svätému a preto mu nič nemôže byť odpustené. A vskutku ani nie je, nikdy nebolo a nikdy nebude. Dôsledkom toho je práve utrpenie, ktoré nás v živote stretá. Utrpenie je teda bolestným zhmotnením dôsledkov nášho vlastného prestupovania Vôle Najvyššieho, vyjadrenej v Desatore a v prikázaní lásky k blížnemu.

   Kristus však priniesol ľudstvu nový Zákon. Zákon Lásky, ktorým je možné eliminovať tvrdosť Zákona Spravodlivosti. Ak totiž budeme milovať a ctiť si svojich blížnych, ak im budeme pomáhať, ak budeme voči nim dobrými a spravodlivými, v železnom Zákone spätného účinku sa nám potom musí vrátiť nazad iba láska, dobro, pomoc a spravodlivosť. Ak totiž platí: Oko za oko, zub za zub, bolesť za bolesť, tvrdosť za tvrdosť a strádanie za strádanie, tak rovnako platí: láska za lásku, dobro za dobro a spravodlivosť za spravodlivosť.

   Jedine takto je možné eliminovať tvrdé účinky Zákona Spravodlivosti a to bez toho, že by na ňom musela byť zmenená hoci len čiarka. Kto teda žije v Zákone Lásky, môže očakávať iba dobro, šťastie a mier.

   Kto ale nežije v Zákone Lásky, ten automaticky a samočinne spadá pod účinky Zákona Spravodlivosti, vyjadrenej slovami: Oko, za oko, zub za zub. Toho bude musieť postretnúť utrpenie, ktoré je dôsledkom tohto Zákona. Potom človeku nezostane nič iného, ako utrpenie prijať, lebo nie je ničím iným, ako ovocím jeho vlastného, nesprávneho jednania.

   Ak ale chceme, aby sme sa utrpeniu v budúcnosti vyhli, ak chceme, aby nás už viac nemusel zraňovať železný Zákon Spravodlivosti, neostáva nám nič iného, ako podriadiť sa Zákonu Lásky. Podriadiť sa vo svojom myslení, cítení, reči a jednaní Vôli Najvyššieho, jasne definovanej v Desatore a v Kristovej výzve k láske k blížnemu, ako k sebe samému.

   Stručne zhrnuté: Človeče, podriaď sa Vôli Božej a budeš šťastný! Ak sa ju totiž rozhodneš ignorovať, budeš trpieť. Nie tým, že by ťa snáď Stvoriteľ trestal. Budeš trpieť jedine neblahými dôsledkami svojho vlastného jednania.

   Rozhodni sa ako chceš. Právo slobodného rozhodovania ti nebude upreté. Nikdy sa však nevyhneš dôsledkom, ktoré ti každé tvoje slobodné rozhodnutie prinesie.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Dobro, ktoré bolí

   Nech dobro, nech iba podporujúce a povzbudzujúce dobro prúdi ku všetkým ľuďom! Takéto prianie dobra, podpory a povzbudenia ostatným nech sa stane životným krédom každého človeka. Lebo iba vtedy, keď dobro prajeme iným, môže dobro prúdiť ku nám samotným a podporovať nás. Tak tomu bolo vždy a tak tomu bude v zvlášť zosilnenej miere v nadchádzajúcom období. V období, v ktorom nás iba dobroprajnosť voči iným môže ochrániť od zla.

   Dobro! Čo je to vlastne dobro? Skutočné dobro? To  ani zďaleka nie je napĺňanie nekonečných ľudských prianí, žiadostí a túžob. Pravé dobro je len to, čo napomáha k nášmu duchovnému vzostupu. K nášmu dozrievaniu v  skutočnú osobnosť. V zrelého človeka, pre ktorého je úplnou samozrejmosťou spravodlivosť, česť, vnútorná čistota a ušľachtilosť, ústretovosť a pomáhanie iným. V tomto spočíva dobro! V tomto spočíva duchovná zrelosť! Dosiahnutie práve tejto méty je životným cieľom každého človeka.

   Jediným výstižným slovom vyjadrené, dobro znamená - dávať. Dávať a nie brať! V tejto jednoduchej kategorizácii definície dobra však žiaľ došlo medzi ľuďmi k chybnému významovému posunu, pretože dobro sa dnes u väčšiny spája s pojmom brať.

   Dobro je teda podľa nich brať! Brať, mať, získavať, vlastniť a užívať si! Práve to sa dnes považuje za dobro.

   Nie dávať! Dávať ostatným seba samého svojim spravodlivým, čestným, čistým, ušľachtilým a ústretovým jednaním. Dávať iným seba samého vo svojej ochote pomáhať im.

   Zo Zdroja všetkého Dobra, zo Zdroja Svetla však už prúdi k zemi zvýšená sila, ktorá bude v každom človeku podporovať iba to dobré. Podporovať a posilňovať iba to skutočne dobré! Ale keďže väčšina ľudí na tejto zemi vníma dobro úplne inak, úplne odlišne, ako už bolo poukázané, bude toto prúdenie zvýšenej sily Dobra väčšinou ľudí pociťované ako tiesnivý tlak. Ako bolesť. Ako úder, rozbíjajúci ich falošné, pomýlené a pokrivené predstavy o dobre.

   Prúdenie sily skutočného Dobra totiž na zemi podporí, povzbudí, posilní a povznesie iba to skutočne dobré. Iba to, čo chce dávať! Iba to bude posilnené, povzbudené a podporené.

   Všetko ostatné a všetci ostatní budú tiesnení, zraňovaní a bití dovtedy, kým sa nepodriadia a neprispôsobia tomu, čo je skutočne dobré. Alebo, ak sa budú vytrvalo odmietať podriadiť, až dovtedy, kým  nebudú zlomení, zničení a vyhladení. Kým nevymiznú všetky falošné, pokrivené a mylné ľudské predstavy o „dobre“, ktoré v skutočnosti nikdy dobrom nebolo.

   Prúdenie sily Dobra tak nakoniec zničí všetko to, čo sa za dobro iba považovalo a falošne vydávalo. Stane sa tak preto, aby skutočné dobro nakoniec zvíťazilo. Aby konečne zvíťazilo pravé dobro a spolu s ním sa zaskveli všetci ľudia, toto dobro v sebe nesúci. Ľudia čistí, ušľachtilí, čestní, spravodliví a vždy ochotní pomáhať iným.

   Každému, kto takým nie je sa preto bude zdať to, čo prichádza, ako niečo stiesňujúce, zraňujúce a bolestné. Ako úder! Ako nepochopiteľný sled úderov a rán bez konca, ktoré v ňom budú bolestné lámať jeho falošné predstavy o dobre. A človek to buď pochopí, podvolí sa a zmení sa, alebo bude zlomený. Zlomený definitívne, ako trvalá prekážka skutočného dobra.

   Áno, pre pomýlené a pokrivené predstavy ľudí o dobre, a z nich vyplývajúceho pomýleného a pokriveného jednania im prúdenie zvýšenej sily zo Zdroja Dobra spôsobí veľké utrpenie. Bude tomu tak však žiaľ, iba ich vlastnou vinou.

   Aj keď teda prichádzajúce dianie prinesie mnohým veľa bolesti, nemožno nič iného, ako radostne zvolať: Dobro tomuto svetu! Nech dobro, dobro všetko podporujúce a povzbudzujúce prúdi ku všetkým ľuďom na zemi!

smazáno  v spolupráci s M.Š.

Sexuální výchova na školách! Ano? Ne?


   Z času na čas na veřejnosti silněji zarezonuje problematika sexuální výchovy na školách. Mnoho hlasů je za a mnoho proti, přičemž paradoxně, obě skupiny mají pravdu. Mají pravdu ti, kteří cítí potřebu informovanosti v oblasti sexuální výchovy, protože jde o zásadní oblast lidského života, se kterou se je nucen každý z nás určitým způsobem vypořádat. Avšak zároveň mají pravdu i ti, kteří se vůči něčemu takovému ostře bouří. Jsou to většinou lidé, hovořící o citlivém, morálně etickém problému, který zmiňovaná problematika přináší.

   Jak je možné tvrdit, že pravdu mají obě skupiny? Podívejme se tedy do podstaty problému.

   Jak již bylo řečeno, člověk nemůže v žádném případě obejít skutečnost vlastní sexuality. Z tohoto důvodu by o ní měli být alespoň částečně poučeny starší děti a samozřejmě, důkladnějším způsobem dospívající děti ve vyšších ročnících základní školy.

   Pokud se tak ze strany rodičů, učitelů a vychovatelů neděje, děti si hledají informace jinde. To jinde znamená, že většinou ze zdrojů neseriózního a napůl pokoutního charakteru, kterých není v dnešní době málo. Na jejich základě si však mladý člověk může vybudovat pokřivený, nesprávný, ba až zvrácený přístup k lidské sexualitě. Z tohoto důvodu by proto měly mít děti právo dozvědět se o dané problematice ze spolehlivého, seriózního a kompetentního zdroje. Od přirozených autorit, kterými by pro ně měly být rodiče, vychovatelé a učitelé.

   Nicméně skupina lidí, uznávajících duchovní hodnoty, bez ohledu na konkrétní vyznání, lidi, uznávajících určitý morálně etický přístup k životu se vůči sexuální výchově na školách bouří celkem oprávněně, protože v současné době se způsob a forma, jakou má být tato problematika prezentována mladé generaci nepříliš odlišuje od od různých, již zmíněných zdrojů napůl pokoutního charakteru. Přesněji řečeno, neliší se od nich ničím, i když je snaha tvářit se učeneji a exaktneji. Za současného stavu by totiž vždy šlo převážně o detailní popis biologicko chemických reakcí lidského těla, což většinou působí zahanbujíc, trapně, či dokonce zvrhlo. Vyvolává to červeň na tváři, rozpaky, nebo vulgární reakce, které jsou v podstatě pouze nevědomou snahou zakrýt vznikající vnitřní rozpaky.

   Proč je tomu tak? Protože současní lidé obecně, a učitele nevyjímaje, nevědí vůbec nic o pravé lidské důstojnosti, která vyvstává z povinnosti bdít nad čistým a ušlechtilým přístupem k životu. Z povinnosti bdít v první řadě nad čistotou vlastního vnitřního života. Nad čistotou a ušlechtilostí vlastních citů a myšlenek, na základě čeho pak takový člověk ani nemůže jednat jinak, než jen čistě a ušlechtile, a to v každé životní situaci. Ve vztahu ke všemu, co život přináší, a tedy i ve vztahu k problematice lidské sexuality. Jedině takový, vnitřně čistý člověk, by tedy mohl tím správným způsobem a tou správnou formou poučit mladou generaci o sexualitě, bez jakéhokoliv snižování lidské důstojnosti.

   Pro lepší pochopení uvedu příklad: Představme si vodu, nalitou v čisté, průzračné sklenici. Je rozdíl v tom, když nám někdo podá pohár čistou rukou, nebo špinavou, zablácenou a neumytou rukou, protože se právě vrátil z práce v zahradě? Z kterého poháru nám bude víc chutnat? Z toho čistého, nebo z toho zabláceného?

   Přesně v tomto spočívá podstata toho, proč se mnozí rodiče bouří proti sexuální výchově na školách za daného stavu a v současném pojetí. Bouří se oprávněně, protože podvědomě vyciťují, že by to nemohlo být nic jiného, ​​než onen pomyslný pohár, podávaný jejich dětem špinavou rukou.

   Nechci nikomu křivdit, ale kolik je dnes na školách učitelů, kteří se snaží vědomě bdít nad čistotou a ušlechtilostí vlastního vnitřního života? Kolik je učitelů, kteří se snaží o čistý a ušlechtilý přístup ke všemu ve svém životě? Pokud takoví jsou, čest jim! Jsou to však žel většinou jen světlé výjimky. Pouze světlé výjimky, protože většina si klidně nechává prohánět vlastním vnitřním životem jakoukoliv nečistou, proudící k nim v prebohatej míře zvenčí. Z časopisů, filmů, internetu, televize, knih a podobně.

   Největší paradox spočívá v tom, že chceme poučovat děti, ale sami sebe nezvládáme. Lidsky důstojným a správným způsobem nezvládáme svůj osobní vnitřní život a tak všeho, čeho se byť v dobrém chtění chopíme, je poskvrněné a pošpiněné. A právě na tak citlivé problematice, jakou je zprostředkovávání poznatků o lidské sexualitě mladé generaci se to vypuklo projevuje.

   Ano, i zde platí ono už dávno známé: Pokud chceš poučovat jiných, pokud chceš měnit jiných, změň v první řadě sama sebe. Změň přístup ke kvalitě svého vlastního vnitřního života. Bdi nad čistotou a ušlechtilostí svých citů a myšlenek.

   Pokud budeme mít takových učitelů, pokud budeme mít učitele dodržujících tento princip, pak sexuální výchova na školách klidně může být. Pak jsem za.

   Pokud takových učitelů ale mít nebudeme, vše se nakonec zvrhne pouze na jeden z dalších zdrojů pokoutných informací, který se pouze navenek tváří seriózně. Proč? Protože pouze čistý může zprostředkovávat čistě! A tedy celkem logicky, ne čistý nemůže dávat čistým způsobem.

   Ale abychom stále neútočili jen na chudáky učitele, tento problém absence čistého a ušlechtilého přístupu k životu, včetně vlastního vnitřního života, je palčivým problémem celé společnosti. Problémem celé lidské civilizace! Chybí čistý a ušlechtilý přístup k politice, k podnikání, k zaměstnancům, k partnerům, prostě kompletně ke všem oblastem ekonomického, společenského i osobního života.

   Nic nemůže být dobré, pěkné a ušlechtilé, protože lidé nejsou takovými ve svém nitru. Proto je vše, co dnes děláme a čeho se chopíme poskvrněné a pošpiněné nezřízeností našeho vlastního, vnitřního života.

   Existuje však cesta k pravé lidské důstojnosti! Spočívá v jednoduchém, prostém, ale v zásadním poznání nezbytnosti udržování vlastního cítění a myšlení čistým.

http://kusvetlu.blog.cz/  ve spolupráci s M.Š.

:co::co:

No tak Pavla,čo pučíš oči?Ja som sa pobavila už poobede na tom, ako si m.s. vystačí sám.Jednoducho to sem vylepí a padla...

jj to je fakt :)
a to pučíš oči se mi líbí :D

Ako sa vyhnúť utrpeniu?


   Život je nekonečnou reťazou príčin a dôsledkov. Všetko, čo nás postretne, má svoju príčinu. Možno ju hľadať v našej nedávnej, dávnejšej, alebo veľmi dávnej minulosti. A tak je to aj s utrpením, ktoré nie je nijakým dielom náhody, ale logickým a zákonitým dôsledkom príčiny, ktorú sme my samotní kedysi v minulosti zavdali. Nijaké náhody totiž nejestvujú! Osud nie je slepý! Utrpenie je dôsledkom nami vyvolanej príčiny a prichádza k nám prostredníctvom Zákona spätného pôsobenia, ktorého účinky sa dajú veľmi výstižne vyjadriť slovami: čo kto zaseje, to aj zožne. Naše utrpenie býva teda žatvou toho, čo sme siali v minulosti. Niet v tom ľubovôle, ani nespravodlivosti. Je to dianie vecné, jasné, logické a nanajvýš spravodlivé.

   A predsa človek nechce uveriť niečomu tak jednoduchému a jasnému, pretože nechce prijať plnú zodpovednosť za svoje činy. Nechce prijať fakt, že by utrpenie, ktoré ho stretá, mohlo byť naozaj spravodlivým vyvodením zodpovednosti za jeho predchádzajúce činy. Odmieta to pripustiť a radšej hovorí o náhode a slepom osude. A ten len preto, aby mohol žiť aj naďalej tak povrchne a bezmyšlienkovite, ako doposiaľ.

   Uvediem konkrétny príklad jednej reakcie na výklad podstaty ľudského utrpenia, aký bol uvedený vyššie:

   Mala som tetu, ktorá bola veľmi dobrým človekom. Na konci života však dostala rakovinu a zomierala v dosť veľkých bolestiach. Dobre som ju poznala a preto neverím, že by si niečo takéhoto bola zaslúžila. Osud nebol voči nej spravodlivý.

   Áno, na jednej strane býva teória a na druhej prax. Na jednej strane je poznanie Zákona spätného pôsobenia, na základe ktorého sa nám môže prihodiť iba to, čo sme si sami zasiali a na druhej strane je životná realita, v ktorej na nás, trebárs smrťou blízkeho človeka, utrpenie tvrdo dopadne.

   A táto silne prežívaná bolesť človeka akoby oslepí. Ak by totiž predtým aj bol teoreticky schopný prijať fakt, že Zákon spätného pôsobenia spravodlivo funguje, veľmi rýchlo ho odmieta, ak tvrdé pôsobenie tohto Zákona dopadne na neho samého, či na jeho najbližších. Ješitnosť a ego človeka jednoducho nechcú pripustiť, že by snáď on sám, alebo jeho najbližší mohli byť niekedy v minulosti až takí zlí, keď ich postihlo takéto utrpenie. Človek má totiž zvláštnu schopnosť vidieť sám seba i svojich najbližších lepších, než v skutočnosti sú. Človek je jednoducho zaujatý, čo vyjadruje aj úslovie: Bližšia košeľa, ako kabát.

   Neomylný, chladne vecný a neovplyvniteľne fungujúci Zákon spätného účinku však nepozná nijakú  osobnú zaujatosť. On pôsobí vecne a spravodlivo. A práve táto nezaujatá vecnosť a spravodlivosť sa dotýka ega a ješitnosti človeka, ktorý si myslí, že je lepší, ako v skutočnosti naozaj je.

   Tvárou v tvár ľudskému utrpeniu, tvárou v tvár bolesti, chorobe a smrti, tvárou v tvár človeku, ktorému po ťažkej chorobe a v bolestiach zomrel niekto blízky sa však pravda ťažko hovorí a ešte ťažšie prijíma.

   Ale pravda zostáva pravdou, aj keď ju človek nechce prijať. Zákon spätného účinku tu je a neomylne pôsobí a ľudské utrpenie je jeho dôsledkom.

   Nevyhnutne je však potrebné vedieť, že pôsobenie tohto Zákona neberie do úvahy len naše vonkajšie jednanie, ale aj našu reč, ba dokonca i náš vnútorný život, čiže naše cítenie a myslenie. Toto všetko môžu byť príčiny, ktoré po dlhšej, alebo kratšej dobe človeku prinesú dôsledky vo forme utrpenia. To znamená, že naše utrpenie môže zapríčiniť i naše nesprávne myslenie a cítenie, o ktorých kvalitu takmer nikto z ľudí nedbá.

   Človeku, ktorý tieto fakty dokáže pochopiť a prijať, sa otvára cesta k životnej múdrosti. Cesta k spoznaniu odpovede na najzásadnejšiu otázku: prečo? Prečo  je to tak?

   Ak si však človek dokáže odpovedať na otázku, prečo to tak je, čiže prečo nás stretá utrpenie, je mu tým zároveň ukázaná cesta a spôsob, ako sa utrpeniu vyhnúť.

   Ako sa teda vyhnúť utrpeniu?

   Veľmi jednoducho! Treba siať iba dobro, aby sme v budúcnosti mohli iba dobro žať. A do tohto vedomého konania dobra musíme zahrnúť nielen svoje činy a slová, ale aj svoje myšlienky a city, ktoré by mali byť vždy iba pozitívne. Človek musí  jednoducho prijať plnú zodpovednosť za všetko svoje konanie, pretože každý jeho cit, každá jeho myšlienka, každé jeho slovo a každý jeho čin je príčina, ktorej dôsledok ho v budúcnosti určite postretne. A to buď ako utrpenie, alebo ako šťastie a dobro.
   
   A ešte jedna dôležitá vec, spočívajúca v pochopení, prečo medzi príčinou a dôsledkom niekedy ubehne aj pomerne dlhý čas. Pretože toto obdobie je obdobím milosti. Obdobím čakania na nápravu.

   Vezmime si človeka, ktorý vykoná niečo zlé. V tom čase sa nachádza v určitom vnútornom a vonkajšom rozpoložení, ktoré je negatívne. V takomto rozpoložení vykoná zlý čin, to znamená, že zavdá príčinu, na základe ktorej  môže v budúcnosti očakávať negatívne dôsledky vo forme svojho vlastného utrpenia.

   Ak sa človek dovtedy vnútorne nezmení, ak vnútorne i navonok zostane stále takým istým, ak teda nevyužije časovú hranicu milosti medzi príčinou a dôsledkom, onen dôsledok, čiže utrpenie, ho zasiahne v plnej a neskrátenej miere. Presne v duchu Zákona o nevyhnutnosti žatvy toho, čo sme si v minulosti zasiali.

   Úplne iné to však môže byť, ak človek síce vykoná zlý čin, ale čas milosti medzi príčinou a dôsledkom využije k zmene seba samého. Ak človek počas tejto doby pochopí, že urobil zle, ak to oľutuje, navonok i vnútorne sa zmení a pevne sa od tej chvíle rozhodne konať už len dobro.

   Takýto človek sa potom, v dobe nevyhnutnej žatvy negatívnych dôsledkov nachádza v úplne inom vnútornom i vonkajšom rozpoložení. Jeho myslenie a cítenie, jeho slová a jednanie už predstavujú inú, omnoho pozitívnejšiu kvalitu než v dobe, keď vykonal zlý skutok. Človek je už jednoducho úplne iný - lepší! Je iný, čiže inorodý voči tomu, akým bol v minulosti, keď zlý čin vykonal a je teda inorodý i voči dôsledkom, ktoré mu Zákon spätného pôsobenia prináša. To zlé,  za čo by mal oprávnene poniesť zodpovednosť vo forme vlastného utrpenia sa potom už nemá u neho o čo zachytiť. Nenachádza nijakú rovnorodosť, lebo človek je už úplne iný. Lepší! A tak ho negatívne dôsledky minú celkom bez škody, pretože sa musia odraziť od jeho inorodosti.

   Je to ako s magnetmi, ktoré v nijakom prípade nemožno spojiť stranami, ktoré sa sa navzájom odtláčajú. Ak sa teda človek dokázal zmeniť a polepšiť v čase medzi vyvolaním príčiny a dopadom dôsledku, využil správne tento čas milosti a zlé spätné účinky vo forme utrpenia mu už nemôžu ublížiť pre jeho inorodosť.

   Konanie dobra, pevné rozhodnutie stať sa dobrým človekom, človekom čistého, ušľachtilého a spravodlivého cítenia, myslenia, slovného prejavu a jednania, takéto rozhodnutie je teda nie len dobrou sejbou, ktorá nám musí zákonite v budúcnosti priniesť dobrú žatvu v podobe šťastia, mieru a radosti, ale je to aj zároveň i bezpečná ochrana a pevná hradba, chrániaca nás pred bolestivým dopadom všetkých negatívnych dôsledkov nášho nesprávneho minulého jednania. Jedine ten, kto koná dobro, sa teda môže vyhnúť utrpeniu vo svojom živote.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Môžeme všetko! Ale tie dôsledky!

   Pri surfovovaní na internete som nechtiac narazil na video, kde sýrski povstalci zabíjajú vládnych vojakov, ktorí sa im vzdali. Zo zvedavosti som naň klikol, avšak negatívna energia, idúca z neho mi doslova zovrela srdce. Po pár sekundách som to musel zavrieť.

   Áno, na internete je dnes možné vidieť úplne všetko. Autentické videá so zabíjaním ľudí, či stovky iných zvráteností. Môžeme túto ponuku prijať a môžeme sa na to pozerať. Avšak negativita, ktorú to obsahuje, nevyhnutne doľahne do nášho vnútra. Zaťaží nás a  poškvrní nás. Doľahne na nás ako balvan.

   Citlivejší ľudia dokážu tento dej vnímať a vyciťovať. Ale menej citliví, ktorých je väčšina, nedokážu vnímať tieto jemnejšie, temné a nízke negatívne energie a bez toho, že by niečo tušili, si nimi zaťažujú a  znečisťujú svoju dušu. Znečisťujú si ju tak, ako keby ich samotných niekto obhádzal blatom, kalom, či inou nečistotou. A hoci to necítia, v jemnejšej, duševnej rovine je to presne tak.

   Väčšina ľudí dneška zachováva bežný hygienický štandard a chodia pekne a čisto oblečení. Aké iné by to však bolo, keby sme mali možnosť vidieť ich dušu. Ich vnútorný život a vnútornú bytosť. Museli by sme sa odvrátiť s odporom, hnusom a hrôzou.

   Na svoj zovňajšok ľudia o seba dbajú, ale o svoje vnútro už dbá málokto. Do svojho vnútra dovoľujeme ľahkovážne vstupovať najneuveriteľnejšej nízkosti, špine, temnote a zvrátenosti. Duše ľudí sa svojim vzhľadom a „vôňou“ podobajú bezdomovcom, zanedbávajúcim najelementárnejšie hygienické návyky.

   Áno, dnes môžeme všetko, ale nie je všetko je pre nás naozaj dobré. Môžeme všetko, ale nie všetko nám prospieva. A to nedobré, to zlé neuveriteľným spôsobom poškvrňuje a zaťažuje naše vnútro.

   Ale veď to nikto nevidí! Nech sa teda do toho nikto nestará!

   Omyl! Fatálny a zásadný omyl! V evanjeliách, v súvislosti so správnou modlitbou Kristus povedal: Vy však vojdite do komôrky, zavrite za sebou dvere a tam sa modlite. A Pán, váš Otec nebeský, ktorý vidí aj veci skryté, vás potom odmení celkom zjavne.

   Ktorý vidí aj veci skryté a odmení vás zjavne!

   Niet ničoho, čo by mohlo zostať skryté oku Pána! Jeho pohľadu neuniknú ani najtajnejšie záhyby našej duše a nášho vnútra, ktoré sa mnohokrát snažíme skrývať i sami pred sebou. Každá duša je pred Jeho zrakom úplne obnažená a odkrytá, takže je jasne vidieť aj to najvnútornejšie cítenie i všetky myšlienkové hnutia. A toto všetko, čo sa v nijakom prípade nemôže skryť pred zrakom Pána potom On každému človeku odpláca prostredníctvom Zákona spätného účinku. A odpláca mu celkom zjavne!

   Aký človeče si, tak sa ti bude vodiť! Aký vnútorne si, taký bude tvoj osud! Tvoj osud je totiž zjavný dôsledok vecí skrytých, ktoré nosíš a ukrývaš vo svojom vnútri.

   Môžeš mať aj najdrahšie oblečenie, môžeš sa sprchovať aj dva krát za deň, môžeš mať pestované telo, avšak ak tvoja duša nie je rovnako čistou, ak o čistotu svojej duše nedbáš rovnako, ako o čistotu svojho tela, oko Pána vidí všetku tvoju nízkosť, špinu a temnotu, ktorú v sebe nesieš. Jeho neoklameš pekným zovňajškom! On ťa vidí presne takého, aký vnútorne si! A to, čo vidí ti oplatí! Zjavne, viditeľne a celkom reálne!

   Pán je spravodlivý! A Jeho spravodlivosť berie do úvahy všetko dobré, ako i všetko zlé, čo človek v sebe nesie. Na svete je mnoho dobrých ľudí, ktorí by pre svoje dobré srdce a svoje dobré skutky mohli byť povznesení nahor. Mohli by stúpať k šťastiu, radosti a Svetlu. Ale nemôžu! Nemôžu, lebo rúcho ich duše je poškvrnené! Lebo to nečisté, temné a nízke, čím sa vnútorne pošpinili, ich ťahá ako balvan nadol a nedovoľuje im stúpať.

   Človeče, očisti rúcho svojej duše! Tak, ako dbáš o svoj zovňajšok dbaj i o čistotu svojho vnútra. O čistotu a ušľachtilosť svojho citového a myšlienkového života!

  Nedovoľ svoju dušu viac pošpiňovať a poškvrňovať nízkosťou, ktorá na teba v tisícorakých podobách dolieha zvonka. Buď ustavične na stráži ušľachtilosti vlastného vnútorného života! Veď temnota striehne iba na to, aby ťa poškvrnila a zaťažila. Aby ťa pošpinila a vtiahla do bahna. Do bahnistého močiara, ktorý ťa pomaly pohltí a ty sa v ňom nakoniec udusíš. V biede a hrôze budeš hynúť príšernou, pomalou smrťou. Nie len tvoje telo, ale aj tvoja duša bude zahubená! A práve toto je konečným cieľom temna, ktoré na teba zákerne číha všade naokolo.

   Ľudia spamätajte sa! Nebuďte ľahkou korisťou temnoty, ktorá usiluje o vaše zničenie. Budte na stráži! Lebo v zdanlivej nenápadnosti a všednosti každodenného dňa prebieha boj na život a na smrť.

   Spamätajte sa preto a začnite vážne bdieť nad čistotou a ušľachtilosťou vlastného vnútorného života. Ide vám tým o život! O celé vaše bytie! Úzkostlivo dbajte o čistotu rúcha vašej duše, pretože všetko nečisté a s nečistotou spojené stihne skaza. Pretože  všetko nečisté bude zničené mocnou rukou Pána, ktorý je čistotou, vznešenosťou a ušľachtilosťou samotnou.

   Áno, môžeme všetko, ale len v tom dobrom, čistom a ušľachtilom je život. Len v tom je radosť, šťastie a mier. V nečistom je však skrytá iba skaza, bolesť a smrť.

   Človeče, bdej nad čistotou svojho vnútra! Veď ti tým o ide život!

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Len hore, alebo dolu!

   Všade vôkol nás je všetko v neustálom pohybe. Vyvoláva ho Zákon pohybu, ktorý je neoddeliteľnou súčasťou univerza. Neustála nutnosť pohybu ženie teda všetko dianie dvomi smermi. Buď smerom hore, alebo smerom dolu. Buď hore, k vývoju, vzostupu a čoraz väčšiemu zdokonaleniu, alebo dole, k úpadku, degradácii a zničeniu. Trvalo stáť na jednom mieste nie je možné.

   Ten, kto tak činí a snaží sa trvalo stáť na určitej úrovni, ktorú dosiahol, ten sa v skutočnosti zastavil vo svojom ďalšom progresívnom vývoji. A keďže nejde nahor, Zákon pohybu, ktorý neumožňuje nikdy nikomu a ničomu dlhodobo stáť na jednom mieste, ho tlačí k pohybu už len jediným možným smerom. Nadol!

   Veľmi jednoducho povedané, čo sa trvalo nevyvíja, musí zákonite upadať. Lebo zostať stáť na jednom mieste sa nedá. Zákon nevyhnutného pohybu všetkého vo stvorení to vylučuje.

   Na svete existujú cirkvi, ktoré tvrdia, že už po celé stáročia verne a nemenne zachovávajú pravdy vlastnej viery. Že sú v tomto pevné ako skala a že v tom vytrvajú až do skončenia sveta. Inými slovami povedané, že určitým spôsobom pevne zakonzervovali svoju vierouku, ktorá sa v takomto stave stala určujúcou na celé veky. Na toto sa potom odvolávajú a sú na to aj patrične hrdí.

   Ale je vôbec možné byť na niečo takéhoto hrdý? Je možné vo vzťahu k Zákonu neustáleho pohybu, činného vo stvorení, niečo pevne a natrvalo zakonzervovať? Nie je snáď nemenné zabetónovanie, hoci aj v danej dobe niečoho konštruktívneho a progresívneho, začiatkom pomalého, nebadateľného a nepozorovateľného úpadku?

   Žiaľ je to tak, lebo to ani inak nemôže byť! Lebo ak sa niečo rozhodneme pevne zakonzervovať znamená to, že to už ďalej nenapreduje a nevyvíja sa. Že to nejde nahor, ale keďže stáť na mieste možné nie je, musí to  ísť už len jediným možným smerom, a to nadol. Zákon neustáleho pohybu to potom nevyhnutne musí tlačiť práve týmto smerom.

   Úlohou cirkví je podporovať a stimulovať neustály duchovný vývoj ľudstva. Jednou z viacerých príčin súčasného úpadku je i skutočnosť, že práve toto sa nedeje. Že sa duchovný vývoj zastavil a zabetónoval na určitom stupni a už nejde ďalej. Už nechce ísť ďalej!   Avšak zostať stáť možné nie je!

   Vezmime si napríklad kresťanstvo, ktoré je neoddeliteľnou súčasťou nášho stredoeurópskeho priestoru. Začalo to Abrahámom, pokračovalo prorokmi, až nakoniec prišiel Kristus. Ono nové, čo v ďalšom vývoji poznania Kristus prinášal sa zdalo tým, ktorí uľpievali na starých, dovtedajších formách až kacírske. Zdalo sa im to ako rúhanie.

   Kristus však, v súlade so Zákonom nevyhnutného  pohybu a vývoja, ktorý je jedným zo Zákonov jeho Otca, prinášal nové učenie, ako ďalšie pokračovanie a rozvinutie toho staršieho a predchádzajúceho.

   Židovstvo však vo svojom kŕčovitom ustrnutí na určitom stupni nebolo schopné spoznať v Kristovi Mesiáša a ani ho nespoznalo. Nedokázalo akceptovať ďalší, nevyhnutný stupeň v vývoji duchovného poznania, ktorý v zohľadnení Zákona neustáleho pohybu prinášal na zem Kristus vo svojom učení.

   Na tomto príklade môžeme vidieť progres a degradáciu. Môžeme vidieť víziu ďalšieho možného vývoja na jednej strane a na druhej strane úpadok a následný pád židovského národa, zapríčinený snahou konzervovať daný stav a neprijímať to nové a progresívne.

   Ale Zákon nevyhnutného pohybu sa nezastavil ani Kristovým príchodom, pretože ide o jeden z nemenných a dokonalých Zákonov jeho Otca. Ak budeme pozorne čítať Jánovo evanjelium, nájdeme v ňom tieto Ježišove slová: „Ešte veľa by som vám mal toho čo povedať, ale teraz by ste to nechápali. Keď príde on, Duch Pravdy, uvedie vás do celej Pravdy, lebo nebude hovoriť sám zo seba, ale bude hovoriť, čo počuje a zvestuje vám, čo má prísť.“

   Svet sa teda raz má dozvedieť úplnú Pravdu a to vtedy, keď primerane dozreje Keď ju už bude schopný chápať. Svet sa má dozvedieť úplnú Pravdu o človeku, o tom, odkiaľ prišiel a kam má smerovať. Pravdu o Stvoriteľovi, o utrpení, o smrti, o zmysle ľudského bytia i o tom, ako správne a dobre žiť. A táto Pravda bola Duchom Pravdy, o ktorom kedysi hovoril Kristus, na zemi zakotvená.

   Ale opäť sa stalo to isté, ako za Ježišových čias, ibaže v novom šate. Strnulosť, upätosť a kŕčovitosť kresťanského sveta, pevne, naveky a navždy zakonzervovala pravdy svojej viery a tým sa stali neschopnými prijať to nové. To nové, prichádzajúce v Zákone nevyhnutného duchovného pohybu.

   Pravda zostáva nepovšimnutá, pretože viera kresťanského sveta je „pevná“ a „neochvejná“, ako skala. Avšak toto zabetónovanie a zafixovanie daného stavu, táto duchovná nehybnosť, nepripúšťajúca progres je zastavením. Ale každé zastavenie vo stvorení je začiatkom úpadku, pretože stáť nie je možné. Ak sa totiž odmieta ísť nahor, musí sa to potom nevyhnutne rútiť nadol.

   Na ČT 2 býva relácia s názvom „Uchom ihly“, v ktorej si dvaja kňazi, jeden katolícky a druhý z cirkvi bratskej, pozývajú hosťa, spravidla veriaceho človeka. Mali tam  tiež istého pána profesora, pôsobiaceho na detskej onkologickej klinike v Prahe Motole. Pán profesor bol hlboko veriaci. Okrem iných otázok sa ho tiež spýtali, ako si vysvetľuje utrpenie detí, ktoré má každodenne na očiach. A on odpovedal, že sa tak deje kvôli vinám a hriechom ich rodičov, alebo ich starých rodičov.

   Nesmierne zarážajúcim na jeho odpovedi bol fakt, že tento inteligentný, rozhľadený a hlboko veriaci starší pán, každodenne konfrontovaný s realitou ľudského utrpenia vôbec nepochopil jeho podstatu. Vôbec nechápal, čo to utrpenie vlastne je, prečo a odkiaľ k nám prichádza a ako sa s ním máme správne vyrovnať. Takéto niečo je nepochopiteľné a zarážajúce o to viac, že človek, ktorý v dnešnej dobe čo i len trochu chce, môže mať v tejto veci úplne jasno. Vôbec nemusí zotrvávať v tápavej nevedomosti v tejto tak zásadnej otázke.

   V spomenutom príklade sa odzrkadľuje realita celého súčasného kresťanstva. Medzi kresťanmi je mnoho dobrých a láskavých ľudí, ktorí však vo svojom duchovnom poznaní a rozširovaní vedenia nechcú ísť ďalej. Vo svojich životných názoroch a postojoch preto  pevne zotrvávajú v zabetónovaných pravdách  rôznych  kresťanských vieroúk. Títo ľudia si neuvedomujú, že ich takzvaná pevnosť vo viere, na ktorú sú patrične hrdí a ktorou im nič neotrasie, znamená odmietnutie nevyhnutného progresu smerom nahor, za čím sa skrýva pomalý, zo začiatku nebadateľný, ale istý úpadok.

   Lebo neúprosný Zákon pohybu vo stvorení pozná iba dve cesty. Cestu hore, alebo cestu dole! Každé zastavenie je odmietnutím postupu vpred. Každé zastavenie je vyvolením si cesty nazad. Je vyvolením si úpadku. A tento vnútorný, skrytý a nebadateľný duchovný úpadok sa napokon prejaví aj navonok. Prejaví sa úpadkom spoločnosti, úpadkom hodnôt, úpadkom absolútne všetkého tak, ako to prežívame dnes.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Ako správne konať dobro?


      Korunou konania skutočného dobra je nezištnosť! Toho je však schopných iba málo ľudí, lebo žiaľ väčšina tak činí predovšetkým so zištnými úmyslami.

   Ako výstižný príklad nám môže poslúžiť Ivan z rozprávky Mrázik, ktorý začal robiť dobro preto, aby sa  zbavil medvedej hlavy. Jeho úmysel bol teda zištný a konanie dobra mu malo poslúžiť len ako prostriedok k dosiahnutiu účelu.

   Podobné je to napríklad na Vianoce, keď mnohí  majetní dávajú na svoje peniaze na rôzne dobročinné účely, očakávajúc za to reklamu svojej osoby, alebo  svojej firmy.

   Veľmi podobné je to tiež, keď si niekto vyberie napríklad povolanie zubára len preto, lebo zubári dobre zarábajú. Takýto človek potom pomáha ľuďom, ale základný motív jeho konania zištný.

   Odmenou ľudí, konajúcich dobro so zištným úmyslom je predmet ich zištnosti. V prípade spomínaného zubára sú to teda peniaze, v prípade podnikateľov a firiem, dávajúcich na dobročinnosť reklama a tak ďalej a tak ďalej.

   Ako však už bolo povedané, korunou konania dobra je nezištnosť. Nezištnosť, čiže konanie dobra pre dobro samotné. Bez nejakých postranných úmyslov! To je to pravé a skutočné dobro, kým to prvé, konané so zištným úmyslom možno považovať len za určitý predstupeň ku konaniu skutočného dobra.

   Výstižne to vyjadril Kristus:

   „Dbajte na to, aby ste svoje dobré skutky nekonali pred ľuďmi, aby vás obdivovali, inak by ste nemali zásluhy u vášho Otca, ktorý je na nebesiach.

   Keď teda dávaš almužnu, nevytrubuj pred sebou, ako to robia pokrytci v synagógach a po uliciach, aby ich ľudia chválili. Veru hovorím vám: Dostali už svoju odmenu!

   Keď dávaš almužnu, nech nevie tvoja ľavá ruka, čo robí tvoja pravá, aby tvoja almužna zostala ukrytá. A odplatí ti tvoj Otec nebeský, ktorý vidí aj veci skryté.“

   Kto teda koná dobro, ale očakáva za to celkom určitú protihodnotu, práve táto protihodnota, práve tento predmet jeho zištnosti sa mu potom stane jeho konečnou odmenou.

   Ak ale niekto koná nezištne, pre dobro samotné, jeho odmenou je mu požehnanie z Výšin. Odmenou mu bude prúdenie Svetla do jeho života, ktoré mu jeho bytie urobí lepším, krajším a šťastnejším a ktoré ho povznesie smerom nahor. Nahor, k Výšinám, približujúc jeho dušu k raju. K daru a výsade smieť žiť večný život rajských záhradách.

   Toto je dar nad všetky dary! Dar a požehnanie, ktorého dosah si človek nie je vôbec schopný uvedomiť. Dar, vskutku hodný veľkého, vševládneho Boha, odmeňujúceho výsadou večného bytia všetkých, ktorí konajú dobro pre dobro samotné.

   Nezištné konania dobra má však ešte aj iné pozitíva. Jedným z nich je napríklad ochrana pred našou minulou karmou, alebo inak povedané, pred dôsledkami našich vlastných, minulých zlých činov, ktoré sa ku nám ako ich pôvodcom vracajú v zákonitostiach osudu na základe Zákona spätného účinku. Tieto dôsledky by nás museli nevyhnutne bolestne zraniť, pretože čo si kto zasial, to musí aj zožať.

   Avšak požehnanie zo Svetla, ktoré je odmenou  nezištného konania dobra vytvorí okolo nás svetlý ochranný val. Ten dokáže, presne podľa miery nášho príklonu k dobru, eliminovať vracajúce sa dôsledky našich minulých zlých skutkov, prichádzajúce ku nám na základe Zákona spätného účinku.

   A nie len to! Odmenou za našu nezištnosť v konaní dobra nám nakoniec bude aj prospech čisto hmotného a pozemského charakteru.

   Žiaľ, človek je ale materialista a ak sa rozhodne konať dobro, zväčša za to niečo očakáva. Niečo konkrétne! A toho sa mu napokon aj za jeho vykonané dobro dostane. To je potom jeho odmenou.

   Avšak ľudia netušia, že ak by dobro, ktoré konajú boli schopní konať nezištne, ich odmena by bola stonásobná! Ako duchovná, tak i pozemská.

   Ak teda konáme dobro a niečo za to chceme, toho čo chceme sa nám zväčša dostane.

   Ak však konáme dobro a nechceme nič, naša odmena bude mnohonásobne väčšia.

   Kto sa teda vydal na cestu konania dobra, nech smeruje ku jeho korune – k nezištnosti. Lebo jedine takéto dobro je skutočným dobrom. Skutočným, pravým dobrom pre toho, komu ho preukazujeme, ale zároveň i skutočným a pravým dobrom pre toho, kto ho preukazuje.

  PS. A na záver ešte jedna otázka, ktorú nech si na základe všetkého vyššie uvedeného skúsi zodpovedať každý sám pre seba: Môže sa dostať do neba – dostať do raja človek, ktorý koná dobro len preto, aby sa dostal do raja?

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Nekvalita plodenia plodí nekvalitu


   Pri akte plodenia ľudia zväčša radi klesajú na úroveň zvierat, pretože sa pri tom nechávajú strhávať čisto zvieracími pudmi. Nedokážu v tejto situácii zotrvať na úrovni hodnej a požadovanej od ľudskej bytosti a klesajú hlboko pod úroveň svojej dôstojnosti. No a tento hlboko devalvovaný prístup k aktu plodenia sa nemôže obísť bez tomu zodpovedajúcich dôsledkov. Dôsledkov, ktoré logicky nemôžu byť iné, ako negatívne.

   Skúsme si predstaviť, aké oveľa rozdielne by to bolo vtedy, ak by dvojica pristupujúca k telesnému spojeniu vedela o požiadavke zachovávania čistoty a ušľachtilosti, vzťahujúcej sa na každú ľudskú bytosť, ktorá smie žiť vo stvorení a na všetko, čo táto bytosť činí.

   Ak by teda táto naša dvojica o tom nie len vedela, ale vo svojom cítení a myslení, ako i vo svojej reči a jednaní by sa vždy snažila o dôsledné dodržiavanie čistoty a ušľachtilosti. No a s takýmto vnútorným postojom k absolútne všetkému vo svojom živote by samozrejme pristupovali i k vzájomnému telesnému spojeniu.

   A teraz, v ostrom kontraste si zase predstavme inú dvojicu, ktorá nikdy nepočula o nijakej požiadavke čistoty a ušľachtilosti, ktorú by mala uplatňovať vo svojom živote. Takáto dvojica  necháva preto pri telesnom spojení naplno prepuknúť všetky nízke zvieracie pudy svojej telesnosti.

   To vonkajšie, čiže samotný akt telesného spojenia je teda u oboch dvojíc približne rovnaký, avšak vnútorný prístup k nemu je diametrálne rozdielny.

   A teraz otázka: je možné, aby niečo tak zásadným spôsobom vnútorne rozdielneho nemalo nijaký vplyv na kvalitu novo vzniknutého detského telíčka, ktoré bude počaté? Možno predpokladať, že je naozaj úplne jedno ak bude nový život počatý vo vzbĺknutí telesných vášní zvieracej zmyselnosti, alebo v úprimnej snahe o čistotu a ušľachtilosť?

   Nie, nie je to jedno! Náš vnútorný prístup, kvalita nášho vnútorného prístupu k vonkajším veciam predsa určuje kvalitu týchto vecí! A tak aj vnútorné rozpoloženie ľudí pri akte plodenia určuje a priamo ovplyvňuje kvalitu novo vznikajúceho života, ktorý bude počatý. Nízke, zvieracie pocity pri plodení sú jednou z príčin čoraz väčšieho vnútorného a morálneho úpadku našej civilizácie.

   A nie len to! Nie len že počatie väčšiny ľudí dneška je poškvrnené nečistou zmyselnosťou, ale vo všeobecnosti sa vôbec nič nevie ani o ďalšom, ešte zásadnejšom zlomovom momente, ku ktorému dochádza v polovici tehotenstva. Je to totiž obdobie, kedy sa do pozemského telíčka vteľuje duša. Nová ľudská duša, ktorá sa s nastávajúcou matkou spája prostredníctvom rovnorodosti jej vnútorného života v polovici tehotenstva.

   Hneď po počatí sa totiž okolo nastávajúcej matky začnú zhromažďovať ľudské duše, túžiace po hmotnom zrodení v tele na zemi. Ktorá duša z toho množstva to konkrétne bude, o tom rozhoduje matka v polovici tehotenstva prostredníctvom stavu a kvality svojho vnútorného, citového a myšlienkového života. Ním vytvára spojovacie vlákno ku celkom konkrétnej duši, zodpovedajúcej vnútornému stavu matky svojou rovnorodosťou. A tak, na základe veľkého vesmírneho Zákona rovnorodosti vstupuje napokon duša do pozemského telíčka a zaujíma ho pre seba. Fyzicky sa to prejaví prvými pohybmi dieťaťa, ktoré matka práve v tomto období pocíti.

   Pretože sa o tomto nesmierne dôležitom deji  vôbec nič nevie, sú do pozemského vtelenia priťahované veľmi nízke ľudské duše. Duše, spôsobujúce problémy a utrpenie rodičom, sebe ako i úpadok celej spoločnosti. A to všetko len preto, že ľudia nevedia a aj keď sa dozvedia nechcú pripustiť zásadnú skutočnosť vplyvu kvality, alebo nekvality ich skrytého, vnútorného života na reálne, fyzické dianie okolo nás. Nechcú v nijakom prípade pripustiť, že kvalita, alebo nekvalita ich citového a myšlienkového života zásadným spôsobom ovplyvňuje a určuje kvalitu, alebo nekvalitu reálneho života, ktorý musia žiť.

   Je to však tak a nie inak! Platí to vždy a v každej situácii, dvadsaťštyri hodín denne. To, akými vnútorne sme, čím sa vnútorne zaoberáme utvára, určuje a formuje našu každodennú realitu i náš budúci osud.

   A práve spomínané obdobie polovičky tehotenstva je toho rukolapným dôkazom. Rukolapným dôkazom s celkom konkrétnymi dôsledkami, kedy vnútorný stav matky určí na základe Zákona rovnorodosti kvalitu, alebo nekvalitu novo prichádzajúcej, ľudskej osobnosti.

  O tejto zákonitosti nemusíme vedieť, môžeme ju ignorovať, alebo sa z nej vysmiať, ale v nijakom prípad nie je v našich silách vyhnúť sa jej účinkom. Ona pôsobí, či o nej vieme, nevieme, alebo nechceme vedieť. Môžeme ju teda pokojne ignorovať tak, ako sa to deje dnes, ale každá budúca matka na tejto zemi zostane podrobená jej účinkom. Jedine na nej, na stave jej vnútorného života bude vždy záležať, aké dieťa sa jej narodí a aké vlastnosti bude mať. Kvalita jeho osobnosti bude vždy dokonalým odrazom kvality stavu vnútorného života matky v polovici tehotenstva.

   Kto neverí, môže v tejto veci konať tak, ako doposiaľ. Veď napokon tie najtvrdšie dôsledky dopadnú na neho samotného, pretože podobným nezodpovedným rodičom sa narodia deti, ktoré im neprinesú veľa radosti. Následná výchova, i keby bola nadmieru kvalitná už potom nemôže zásadným spôsobom zmeniť to, čo bolo zameškané, alebo definitívne určené práve v polovici tehotenstva. Dobrá výchova môže dieťa samozrejme istým spôsobom obrúsiť, ale nikdy nemôže zmeniť vlastnú štruktúru jeho osobnosti, ktorá bola nezmeniteľným spôsobom definovaná vnútorným stavom matky v polovici tehotenstva.

   Avšak múdri dokážu využiť toto poznanie vo svoj prospech. Jedine im je určený tento text. Múdra a zodpovedná matka sa bude snažiť dbať na kvalitu svojho vnútorného života v období polovičky tehotenstva. Bude dávať pozor na to, aby jej cítenie a myslenie bolo len čisté a ušľachtilé. Bude dbať na to, s kým sa v tomto zlomovom období stretne a koho bude trpieť vo svojej prítomnosti, pretože jej duševný stav môžu samozrejme ovplyvniť i ľudia, ktorí sa okolo nej nachádzajú. Múdra nastávajúca matka bude prísne dbať, aby všetko, či už v jej vnútri, alebo v jej okolí bolo dobré, čisté, ušľachtilé a harmonické aby hosť, ktorý ju navštívi, čiže nová ľudská osobnosť, ktorá dostane príležitosť k pozemskému zrodeniu bola dobrá, ušľachtilá a harmonická, prinášajúca šťastie, dobro a pozitivitu matke, sebe a užšiemu ako i širšiemu okoliu.

   Kto by nechcel takéto dieťa? Kto však chce takéto dieťa, má to možnosť ovplyvniť či dokonca určiť. A práve ženám je vyššie popísaným spôsobom daná možnosť určovať a priamo ovplyvňovať kvalitu novej generácie. Sú to ženy,  ktoré určujú, kam sa celá civilizácia bude uberať. Či nadol, alebo nahor.

   Kam sa uberá dnes je každému, kto nie je celkom slepý až príliš badateľné. Neznalosť a nevedomosť o základných duchovných zákonitostiach totiž nikoho nevyníma spod ich účinkov. Ľudia dneška o nich ale nevedia preto, lebo o nich vedieť nechcú. Lebo všetko iné je pre nich omnoho dôležitejšie a na všetko ostatné si nájdu dostatok času, len paradoxne nikdy nie na to najpodstatnejšie a najdôležitejšie.

   A pritom je to tak jednoduché! Stačí iba viac dbať na čistou a ušľachtilosť vlastného cítenia a myslenia a všetko, úplne všetko okolo nás sa začne zlepšovať. Čo nám bráni, aby sme to neskúsili?
   
M.Š. v spolupráci s  http://uvazujme.blog.pravda.sk/

Príťažlivosť záhadológie


   Na internete existuje veľké množstvo stránok s duchovnou tématikou. Niektoré majú návštevnosť väčšiu, iné menšiu. Tie najvyššie návštevnosti  zaznamenávajú zväčša stránky, na ktoré sa veľmi dobre hodí pojem  - záhadológia. Ide o prezentovanie rôznych mystických javov a súvislostí, rôznych záhad a vecí tajomných či neznámych. Ide o čítanie zaujímavé, napínavé, ba neraz až mraziace v chrbte. Prevádzkovatelia stránok poskytujú tieto informácie svojim čitateľom mnohokrát v dobrej viere preto, aby mohli rozširovať svoj rozhľad a aby mohli duchovne rásť.

   Ale môžu ľudia takýmto spôsobom naozaj duchovne rásť? Môžu nás naše početné návštevy záhadologických stránok naozaj duchovne posúvať smerom nahor? A nie je to snáď skôr opačne? Nie je to skôr tak, že ľudí v ich skutočnom duchovnom vzostupe brzdia a bránia im v ňom? A ako vôbec môže človek rozlíšiť to, čo ho môže posunúť nahor od toho, čo ho naopak duchovne iba spútava a strháva nadol?

   Ak máme byť úprimní a povedať si pravdu, tak v oblasti duchovna je na internete podľa môjho osobného odhadu približne 98 percent balastu a len dve percentá informácií pravej hodnoty. Za balastom sa skrýva temnota a za hodnotami Svetlo. Balast ľudí ťahá dolu, kým jedine skutočné hodnoty ich ich môžu dvíhať smerom nahor – k Svetlu. Bude teda určite na mieste, aby sme sa zmienili o kritériách, na základe ktorých je to možné rozlíšiť.

   Základné rozlíšenie spočíva v tomto: To, čo pochádza zo Svetla kladie požiadavky. To hovorí o hodnotách a o nevyhnutnosti človeka pracovať na sebe samom, aby tieto hodnoty dosiahol.

   To čo pochádza z temnoty nekladie požiadavky. To sa predovšetkým snaží sprostredkovávať rôzne zaujímavosti, vždy nové a neraz doslova fantastické, ktoré priťahujú a pútajú pozornosť, ale v skutočnosti od nikoho nič viac nevyžadujú.

   Týmto je temnotou sledovaný jediný cieľ: zadržiavanie od pravého duchovného vzostupu. Premrhávanie času, ktorý nám jedného dňa môže tragickým spôsobom chýbať.

   Na jednej strane máme teda požiadavku  naplňovania skutočných hodnôt a na druhej strane voľné a nezáväzné prijímanie rôznych duchovných informácií a zaujímavostí.

   Čo z toho si priemerný človek radšej vyberie? Odpoveď je až príliš prostá: no predsa to jednoduchšie, príjemnejšie a pohodlnejšie. A práve v tomto tkvie vysoká návštevnosť záhadologických stránok, ktorých obsah spútava ľudské duše a to bez toho, že by to v mnohých prípadoch  prevádzkovatelia a zriaďovatelia podobných stránok vo svojom dobrom chcení vôbec tušili.

   Mnohí ľudia si však vo svojej dobrosrdečnosti povedia: ale ja tam predsa len vždy nájdem niečo dobré. Áno, aj tam sa nachádza dobro, ale len ako návnada! Len ako chutné sústo, ktoré skúsený rybár chystá pre naivné ryby. A okolo plávajúca ryba po tomto súste lačne siaha, avšak v jeho vnútri je skrytý háčik. Keď sa ryba chytí, rybár ju pomaly pritiahne k sebe a jej život sa končí.

   Temnota teda dáva zrniečka pravdy a dobra len ako návnadu, na ktorú sa mnohí naivne chytajú aby napokon, absorbovaním všetkého okolitého  vedomého i nevedomého zavádzania boli pomaličky ale isto stiahnutí nadol. A ak aj nie nadol, tak aspoň zadržiavaní od skutočného duchovného vzostupu, čo temnote taktiež úplne postačuje.

   Temno teda dáva návnadu, naivný človek sa jej chopí a potom už nemusí celkom nič robiť. Iba sa nechať ťahať. Viac nie je od neho nič vyžadované a je to vskutku pohodlné. Konečným osudom takýchto ľudí je však duchovná smrť tak, ako je smrť konečným osudom naivnej ryby chytenej na háčik.

   Inak je to ale pri Svetle! Svetlo dáva záchytné lano a je úlohou človeka chytiť sa ho a potom sa sám po ňom začať šplhať nahor, smerom k Svetlu a duchovným Výšinám. To však vyžaduje určitú námahu. A práve túto námahu ľudia nie sú ochotní vynaložiť. To ich odradzuje od správnej cesty. Ak im totiž niekto ponúkne ako alternatívu niečo, čo nijakú námahu nevyžaduje, tak je  okamžite rozhodnuté. Už ďalej niet o čom uvažovať. Človek vykročí po ponúkanej, širokej a pohodlnej ceste, ktorá je ale istou cestou do záhuby.

   Nie teda všetko, čo býva spojené s prívlastkom „duchovné“ nás je schopné naozaj povzniesť. Človek nesmie zabúdať, že skutočne povzniesť ho môže iba práca na sebe samom, iba vlastné úsilie a snaženie smerom nahor, totožné s nadobúdaním a získavaním tých najvyšších duchovných a morálnych hodnôt, aké vôbec existujú.

   Duchovný vzostup je práca a boj! Práca na sebe samom a boj so sebou samým! Duchovná smrť je oddanie sa pohodlnosti a lenivosti, oddanie sa smerom, snahám a učeniam, ktoré od nás nič nevyžadujú, prípadne nás ubezpečujú, že všetko za nás urobí niekto iný.

   A jednou zo smutných skutočností je, že tomuto lákadlu duchovnej pohodlnosti neodolalo ani kresťanstvo. Kresťanstvo, ktoré tvrdí, že ľudstvo bolo spasené obetou Krista na kríži. Človek je totiž hriešny a nie je sa vraj schopný sám svojim vlastným úsilím týchto hriechov zbaviť. Preto poslal Stvoriteľ svojho Syna a ten sa obetoval za hriechy sveta. Svojou obetou z nás vraj sňal všetky hriechy, očistil nás a tým nás spasil. No a človek, ktorý príjme Krista ako svojho Spasiteľa a uverí v jeho obetu na kríži, takýto človek bude spasený.

   Neuveriteľnou tragédiou kresťanstva je, že nepochopilo a stále nechápe pravý zmysel a účel príchodu Ježiša Krista na našu zem. Kristus k nám neprišiel preto, aby sa za hriechy sveta obetoval na kríži a tým nás spasil. Kristus prišiel v skutočnosti preto, aby vo svojom učení, vo svojom Slove ľuďom ukázal, čo majú robiť, ako majú myslieť a žiť, aby mohli byť spasení. Prišiel, aby im ukázal cestu k spáse, po ktorej však už musia kráčať oni samotní. Spasený teda môže byť iba človek, ktorý žije podľa Slova Kristovho! Iba ten, kto sa v tomto smere snaží a namáha! Život človeka je spojený s osobnou zodpovednosťou a teda i so zodpovednosťou za vlastné spasenie, o ktoré sa musí zaslúžiť predovšetkým on sám.

   To ale samozrejme nie je pre pohodlných ľudí také lákavé a príťažlivé ako tvrdenie, že niekto iný sa už obetoval za naše hriechy a nám stačí iba v túto obetu uveriť a budeme spasení.

   Človeče nedaj sa preto zlákať pohodlnosťou! Áno, je síce príjemná, takmer nič od teba nevyžaduje a môže byť dokonca odetá i do veľkolepých slov, ale nie je to cesta k duchovnému vzostupu. K skutočnému duchovnému vzostupu vedie vždy iba cesta vlastnej námahy a vlastného snaženia.

   Človeče, nauč sa preto prísne rozlišovať. Prísne rozlišovať medzi tým, čo je ti príjemné, čo je pre teba pohodlné a tým, čo je pre teba naozaj užitočné. Lebo jedine to, čo od teba vyžaduje istú mieru vlastnej námahy ťa môže posunúť skutočne duchovne nahor, kým to, čo od teba takmer žiadnu námahu nevyžaduje spôsobuje tvoju duchovnú stagnáciu a úpadok. Veď nakoniec nič sa v živote človeka nedosahuje bez námahy. To je predsa zákonitosť! A prečo by táto zákonitosť mala byť iná práve v duchovnej oblasti?

   Treba si preto vybrať medzi duchovnou námahou a duchovnou pohodlnosťou. V jednej je skrytý vzostup a život, kým v druhej stagnácia, úpadok a smrť.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Diablov plán

Satan zvolal celosvetové zhromaždenie démonov. Vo svojom úvodnom prejave povedal:

„Prirodzenosťou ducha je zdokonaľovať sa a napredovať ku Svetlu. Nemôžeme ľuďom úplne zabrániť, ak sa chcú zdokonaľovať a žiť podľa Božích zákonov, ale môžeme ich cez rozum tak ovplyvniť, že zabudnú na to, prečo sem prišli.“

„Žiadam od vás toto“, povedal diabol:

„Otravujte ich myseľ, aby nemali čas myslieť na svojho Stvoriteľa a prestávali s ním udržiavať spojenie. Aby tú energiu, ktorú On vysiela do stvorenia ľudia použili nie pre Svetlo, ale pre nás a tým nás posilnia!“

„A ako to máme urobiť?“, zvolali jeho démoni.

„Sledujte každý ich krok, každú jednu myšlienku, čím sa zapodievajú. Vytvorte im kulty, aby prestali dodržiavať prvé Božie prikázanie. Ovplyvnite cirkevných hodnostárov, aby trvali na tom, že Mária je jediná, cez ktorú sa dostanú do raja. Nech sa k nej ľudia modlia, a vy vypočujte ich modlitby, ale tak, aby pomoc mala krátkodobý účinok. Potom sa budú opäť obracať ku nej a odvrátia sa od svojho Stvoriteľa.“

„Dajte im Santa Clausa, aby ste ich odviedli od vysvetlenia skutočného zmyslu Vianoc ich deťom. Dajte im veľkonočného zajačika, aby ani nehľadali význam veľkej noci.“

Predovšetkým ich lákajte aby chodili do svätýň a kostolov, lebo do cirkví sa dostali niektorí z nás a už tam úradujú. Ohlupujú cez rozum aj ducha, a ľudia sú už tak leniví, že nemajú silu začať premýšľať nad tým, čo sa tam hlása. Že nie Pravda ale lož zneje v ich chrámoch. Nech stále oslavujú vraždu Božieho Syna, nech stále uctievajú svätých, ktorí ani nejestvujú.“

„Vidíte poddaní moji, ani v to, že jediný Svätý je Boh, neveria. Nech si prijímajú hostie, v ktoré veria, že je telo Kristovo. Je to modlárčenie a to my potrebujeme.

Pokúšate ich, aby robili hriechy, aby stále chodili na spovede a stále si mysleli, že tým sa im všetko odpustí. Takto nebudú mať ani čas pocítiť, že zhrešením, nebudú mať odpustenie, kým im ten, komu ublížili, neodpusti.“

„Nech oberajú svojich blížnych o čokoľvek, zdravie, lásku či hmotné. Takto im to bude tiež vzaté a ich duch sa oslabí a bude pre nás dostupnejší.“

„Hlavne sa snažte o to, aby nepočuli svojho vodcu. On sa im ozýva cez cit. Vymyslite si množstvo možností, ako zamestnať ich myseľ.“ odpovedal diabol.

„Nabádajte ich, aby chodili s každou hlúposťou k lekárom, nech len berú lieky a ochromujú svojho ducha. Dajte im ľudí, ktorí im budú tvrdiť, že prírodná liečba nie je dobrá, je pomalá a neúspešná. Nech prestanú veriť v silu prírody, ktorú im do nej dal Boh. Nech sa dávkujú liekmi a liečia si len dôsledky choroby, ale v žiadnom prípade nesmú začať pátrať po príčine, ktorá vzniká z ich spôsobu života.“

„Obklopujte ich reklamami a ponukami nech si stále požičiavajú peniaze a nakupujú hmotné veci, najmä neužitočné, aby sa dostávali do dlhov, a aby všetku vinu hádzali na Boha. Najmä cez médiá ich oslovujte. Teraz internetom, televíziou a rádiom žijú všetci. Posielajte deti na stránky nevhodné. Radšej nech sa hrajú násilné hry, akoby sa mali dostať k Pravde. Púšťajte im kanály s nečistými programami, nech sledujú realitishow, kriminálne seriály, ktoré budú vplývať aj na ich deti. A hlavne veľa reklám. Aby mali čas na bezduché, prázdne chvíľky a zabúdali na správny vývoj svojho ducha.“

„Zaveďte módu, aby ženy prestali nosiť dlhé sukne a tak stratili žensky stud. Ochromte mravnosť na zemi, aby sa ženy obliekali vyzývavo, aby provokovali mužov. Mužom dráždite ich pudy, nech majú nečisté myšlienky a sú neverní svojím ženám. Veď viete, že všetko začína už myšlienkou. Z iných žien spravte mužatky, žena je tá, ktorá má viesť ľudstvo ku Svetlu, a to my nepotrebujeme!“

„Pokúšajte ich mužov, aby sledovali telesnú krásu inej ženy a prestali milovať svoje. Nech ich nechránia, lebo žena chránená mužom je silnejšia a skôr sa môže dostať k svojmu poslaniu.“

Tehotné ženy provokujte k hádkam a vyvolávajte depresie. Nech chodia do barov a kaviarní, fajčia a pijú a nedbajú na cudné obliekanie. Hlavne od polovice tehotenstva, keď sa majú inkarnovať duchovia. Oslabujte ich, aby vytvorili most pre nás. Čím viac vás bude inkarnovaných na zemi, tým lepšie sa bude plniť tento plán.

„Pôsobte cez zamestnávateľov, nech si z nich urobia otrokov. Potom budú stále zamestnaní a nebudú mať čas na rodiny a správnu výchovu detí. Budú sa hnať za peniazmi a stratia pojem o čase, ktorý im bol daný pre nápravu a zdokonalenie ducha na zemi. Takto nebudú mať ani poňatia o tom, že ich slobodná vôľa môže byť taká pevná, aby prekonala vaše úsilia.“

„Toto je plán, ktorý vyjde!“

Uspel diabol v tomto pláne? Posúďte sami.

http://kusvetlu.blog.cz/

M.S.,
pokud se skutečně chceš posunout blíž k duchovnu a být lepším a vědomějším člověkem, pokud to, co píšeš, nejsou jen výmluvy, podíváš se na tohle video až do konce http://www.youtube.com/watch?v=YzjxuMsdt74

Skromnosť! Jediná možná cesta!


   Správa z tlače zo dňa 3.8.2013: Ďalšia vlna horúčav bude dlhšia a intenzívnejšia ako všetky doterajšie v tomto lete. Niektorým ľuďom však podľa klimatológov stále nedochádza, že je to závažný problém. Globálne otepľovanie je totiž možno väčšie zlyhanie ľudstva ako svetové vojny, no krajiny a jednotlivci tomu nevenujú pozornosť.

   Svetová meteorologická organizácia (WMO) vo svojej poslednej správe jednoznačne hovorí o globálnom otepľovaní a rastúcom skleníkovom efekte. Atmosferická koncentrácia oxidu uhličitého sa napríklad v roku 2010 zvýšila o 39 percent v porovnaní s predindustriálnym obdobím, metánu o 158 percent a oxidu dusného o 20 percent. Všetko sú to skleníkové plyny, súvisiace s ľudskou činnosťou. Táto zmena zloženia atmosféry spôsobuje, že globálna teplota stúpa, čo má výrazný vplyv na hydrologický cyklus a spôsobuje zmeny poveternostných a klimatických pomerov. Za všetky extrémne povodne, búrky a suchá môžu ľudia, pretože sa nesprávali šetrne k planéte a jej zdrojom.

   Posledné desaťročie bolo desaťročím extrémov, aké nemá v histórii obdobu a tento trend bude pokračovať A žiaľ naše, ani svetové úrady tomu nevenujú žiadnu pozornosť.

   Toľko z článku, ktorý bol zverejnený v denníku „Pravda“ dňa 3.8.2013.

   Ľudia ničia svoju planétu, pretože sú neskromní! Pretože ich potreby a nároky vysoko prevyšujú jej možnosti!

   Neskromnosť vládne svetu! Nenásytná, neukojiteľná túžba mať stále viac a užiť si toľko, koľko sa len dá. A tomuto trendu sa nič nestavia do cesty. Práve naopak! Všetko mu podlieha. Veď práve tým, koľko dokáže človek nadobudnúť a čo si môže dovoliť stúpa na priečkach spoločenského rebríčka. V tom predsa spočíva úspech a tým sa človek stáva osobnosťou, ktorá niečo znamená. Takýto prístup k životu je ideálom národov a jednotlivcov.

   Ideály ľudstva sú však zvrátené. Ideálom a hybnou silou spoločnosti totiž nemôže byť mať čoraz viac a byť v tom čo najúspešnejší. Ľudia, ktorí sa v tomto snažení dostali na vrchol a ich životný štandard sa nesmú stať príkladom pre ostatných, aby sa i oni snažili dosiahnuť niečo podobného. Také niečo totiž nemôže naša planéta ustáť. Lebo práve snaha mať čoraz viac a mať čoraz vyšší životný štandard doslova drancuje jej zdroje, ktoré nie sú stavané na tak vysoké ľudské nároky.

   Svetu a planéte Zem môže pomôcť jedine návrat k skromnosti. Skromnosť znamená mať toľko, koľko potrebujeme k dôstojnému životu.

   Skromnosť je odrazom veľkosti ducha! Ducha naplneného dobrom, spravodlivosťou, ušľachtilosťou a ľudskosťou, ktorý prostredníctvom žitia týchto hodnôt prežíva šťastie, pokoj a vyrovnanosť. Takýto veľký ľudský duch necíti žiadnu potrebu hnať sa za hromadením majetkov a za peniazmi. Dokáže sa uspokojiť s tým najzákladnejším, čo človek potrebuje.

   Nenásytná neskromnosť je vysvedčením malosti ducha, ktorý neusiluje o dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť a preto v jeho vnútri niet pravého šťastia, pokoja a vyrovnanosti. Takýto človek sa pachtí za peniazmi a majetkami v klamlivej túžbe, že práve oni mu prinesú šťastie a naplnenie.

   Je to však cesta, ktorá k vnútornému naplneniu nevedie! Je to prejav malosti ducha, ktorý sa podvedome snaží zakryť svoju vnútornú menejcennosť vonkajším leskom. Peniazmi, slávou, majetkami alebo mocou.

   Veľký ľudský duch nepotrebuje nadmerný prepych, nadmerné bohatstvo a majetky, aby si tým sám sebe alebo niekomu inému niečo dokazoval. Veľký duch je naplnený šťastím a vyrovnanosťou prostredníctvom hodnôt, ktorými žije. Skromnosť je jeho prirodzenosťou, pretože si môže dovoliť byť skromný! Nízky a malý ľudský duch sa však naopak snaží zakryť vlastnú vnútornú malosť a nenaplnenosť honbou za peniazmi, majetkami a pôžitkami. Snaží sa svoje prázdne vnútro prekryť pláštikom vonkajšieho lesku.

   Záchrana planéty Zem však spočíva iba v zmene tejto zvrátenej orientácie. Záchrana našej planéty a teda i ľudstva, ktoré na nej žije spočíva v snahe o nadobudnutie veľkosti ducha. To je možné jedine príklonom k skutočným hodnotám, ktorými sú dobro, ušľachtilosť, spravodlivosť a ľudskosť. Životom v súlade s týmito hodnotami sa duch človeka stáva veľkým a prúdi k nemu šťastie, radosť a mier. Prirodzeným spôsobom sa stáva  skromným. Skromným človekom, ktorý nemá potrebu stupňovať svoje potreby do neúnosných, ba až fantastických rozmerov pretože vie, že to človeku šťastie neprináša. Skromným človekom, ktorý sa dokáže uspokojiť s tým najzákladnejším. Jeho skromnosť je totiž prirodzeným prejavom veľkosti jeho ducha, ktorého schopnosť uskromniť sa je jediným trvalo udržateľným modelom spôsobu života na tejto zemi.

   Cesta k trvalej udržateľnosti života na zemi je cestou skromnosti! Životné úsilie ľudí má byť zamerané predovšetkým k dosahovaniu vnútorných hodnôt a nie k získavaniu majetkov a peňazí. Jedine týmto spôsobom sa totiž možno dopracovať k šťastiu, naplneniu, ako aj k cnosti prirodzenej skromnosti.

   Túžba po peniazoch a majetkoch, aká tu vládne dnes je cestou do záhuby. Cestou k vydrancovaniu a zničeniu našej planéty a tým i k sebazničeniu ľudstva.

   Kto chce urobiť niečo pre seba samého, pre túto zem, pre toto ľudstvo i pre budúce generácie nech sa učí skromnosti. Nech sa prirodzená skromnosť a nenáročnosť v potrebách stane jeho životným ideálom.

   Pred 2000 rokmi chodil po zemi Syn Boží. Jeho život bol príkladom skromnosti.

   Za koho však sami seba považujú mnohé takzvané vyspelé národy a mnohí jednotlivci, ktorí sa utápajú v nadbytku a prepychu, vysoko prevyšujúcom ich normálne ľudské potreby a ktorí paradoxne ešte stále nemajú dosť? Za koho sa považujete vy majetní a bohatí, na míle vzdialení od pojmu skromnosť? Považujete sa vari za väčších a cennejších ako bol Syn Boží, ktorý vám príkladom svojho života ukazoval cestu skromnosti?

   Váš zvrátený ideál neudržateľného spôsobu života ničí túto zem a preto Boh, nad ktorého Syna sa svojou neskromnosťou odvažujete stavať zničí vás! Zničí vás, pretože ste vnútorne bez akejkoľvek hodnoty a svoju duchovnú bezcennosť, ktorú podvedome vyciťujete sa snažíte sami pred sebou i pred ostatnými zakryť množstvom peňazí a majetkov.

   Vaša nenásytná neskromnosť však už nesmie a nebude mať na zemi viac miesta! Miesto na nej bude mať už len skromnosť, ako odraz pravých hodnôt, ktorými je naplnené ľudské vnútro. Skromnosť, ako odraz skutočnej veľkosti človeka, ktorý je šťastný aj z mála a ktorý preto nepotrebuje sám sebe ani iným nič navonok predstierať.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Pravá viera!


   Pravá viera nie je ani katolícka, ani evanjelická, ani islámska, ani budhistická. Kto sa na vec pozerá takýmto spôsobom je na veľkom omyle. Pravosť viery spočíva v pravosti, vážnosti a opravdivosti prístupu človeka k jeho vlastnej viere. Ak k nej pristupuje s plnou vážnosťou, dôslednosťou a poctivosťou, musí ho nakoniec priviesť k Stvoriteľovi, pretože toto je predsa cieľom každej viery.

   V čom však spočíva oná plná vážnosť, dôslednosť, poctivosť a opravdivosť prístupu k pravdám vlastnej viery?

   V schopnosti a ochote podrobiť ich nekompromisnému skúmaniu prostredníctvom svojho cítenia! Prostredníctvom svojho citového prežívania! Lebo ani tá najlepšia viera neznamená nič a je človeku nanič, ak zostáva iba niečím naučeným. Ak nezasiahne jeho cítenie. Ak nezasiahne jeho citové prežívanie, pretože len takto sa môžu pravdy každej viery stať neoddeliteľnou súčasťou osobnosti človeka a jeho trvalým duchovným majetkom.

   Prázdna forma a formalizmus vo viere sú jej výsmechom. Iba a jedine tá najpoctivejšia a najhlbšia citová zaangažovanosť tu niečo znamená. Všetko ostatné, čomu chýba cit  neznamená nič. Je to duté a úplne bezcenné.

   Človek teda musí nájsť odvahu podrobiť vlastnú vieru dôslednému preskúmaniu svojim cítením. Musí byť voči nej absolútne citovo poctivý, čo znamená, že nemá slepo prijímať ako pravdu to, s čím sa jeho cítenie nemôže plne stotožniť. Ak totiž odmietne nejaké vieroučné pravidlo preto, že sa s ním citovo nestotožňuje, je to omnoho poctivejší a čestnejší prístup, ako keby prijal úplne všetko, avšak bez citového stotožnenia. V prvom prípade to môžeme nazvať poctivosťou a opravdivosťou, kým v druhom prípad ide o obyčajné pokrytectvo.

   Človek má veriť iba tomu, s čím sa môže plne vnútorne stotožniť! S čím sa citovo stotožniť nemôže, má to nateraz odmietnuť a následne hľadať, ako to teda s danou vecou naozaj je. Má byť schopný hľadať pravdu vo vzťahu k tejto veci až dovtedy, kým s ňou nenájde plné citové stotožnenie. Lebo človek musí byť vo svojej viere živý a nie iba formálne a bezmyšlienkovite prijímajúci.

   Prečo sa ale máme vo vzťahu k vlastnej viere, ale i vo vzťahu ku všetkému ostatnému v našom živote spoliehať predovšetkým na svoje cítenie?

   Pretože cit je hlasom nášho svedomia! Pretože cit prichádza z najhlbšieho jadra našej osobnosti! Pretože cit je hlasom našej najvnútornejšej podstaty, ktorá je schopná neomylne rozlišovať nie len medzi tým čo je dobré a čo zlé, ale aj medzi tým čo je pravdivé a čo nepravdivé.

   Ak by človek kráčal svojim životom cestami, ktoré mu ukazuje jeho cítenie, všetko by bolo úplne inak. Ak by sa ľudia vo všetkých svojich rozhodnutiach riadili citom, kvalita ich života a kvalita medziľudských vzťahov by bola omnoho vyššia.

   Ale žiaľ, človek pri rozhodovaní väčšinou potláča vlastné cítenie a prehlušuje ho svojim rozumom a rozumovými argumentami. Človek síce vždy jasne CÍTI, ako to má urobiť, ale vzápätí rýchlo zasiahne jeho rozum a on si napokon povie: ale veď ja to predsa len urobím nakoniec takto. To takto znamená ako to chce rozum. A potom dochádza k problému, sklamaniu, alebo dokonca k nešťastiu, pretože človek nedal na svoj prvý dojem, čiže na svoje cítenie, ale podľahol argumentácii rozumu.

   Pamätajme preto, že by sme sa vždy mali riadiť podnetmi svojho citu. Rozum má slúžiť na to, aby poslúchal a uskutočňoval tieto podnety. Jedine tak tomu musí byť, aby sa človek stal konečne človekom. Aby nebol chladnou, bezcitnou a rozumovou kreatúrou so všetkými, tomu zodpovedajúcimi dôsledkami tak, ako je tomu doteraz. Ako je tomu vo vzťahoch medzi ľuďmi a v spoločnosti dnes, keď poslúchajú viac svoj rozum, ako svoje cítenie.

   Kto sa teda chce vyvarovať mnohých zbytočných starostí, problémov, alebo dokonca utrpenia a bolesti,  nech sa odteraz vždy riadi iba svojim citom.

   Aby však človek mohol hlas svojho citu jasne a ostro vnímať, mal by sa snažiť udržiavať čistým svoj vnútorný život. Jeho myslenie a cítenie by malo byť čisté a ušľachtilé tak, ako je čistou voda horského jazera, cez ktorú vidieť až na dno. Svojou čistotou a ušľachtilosťou by sa naše cítenie a myslenie malo stať podobným priezračnej vode, cez ktorú bez problémov dovidíme až na dno svojej duše. Až do jadra vlastnej bytosti, odkiaľ ku nám zaznieva hlas citu. Hlas citu, neomylne nám ukazujúci správny smer i na tých najspletitejších cestách nášho bytia. Tento hlas poslúchajme a bude sa nám vo všetkom dariť, pretože budeme schopní jasne a ostro rozlíšiť pravdu od lži, správne od nesprávneho a dobré od zlého.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

m.s. napsal(a):

Pravá viera!


   Pravá viera nie je ani katolícka, ani evanjelická, ani islámska, ani budhistická. Kto sa na vec pozerá takýmto spôsobom je na veľkom omyle. Pravosť viery spočíva v pravosti, vážnosti a opravdivosti prístupu človeka k jeho vlastnej viere. Ak k nej pristupuje s plnou vážnosťou, dôslednosťou a poctivosťou, musí ho nakoniec priviesť k Stvoriteľovi, pretože toto je predsa cieľom každej viery.

   V čom však spočíva oná plná vážnosť, dôslednosť, poctivosť a opravdivosť prístupu k pravdám vlastnej viery?

   V schopnosti a ochote podrobiť ich nekompromisnému skúmaniu prostredníctvom svojho cítenia! Prostredníctvom svojho citového prežívania! Lebo ani tá najlepšia viera neznamená nič a je človeku nanič, ak zostáva iba niečím naučeným. Ak nezasiahne jeho cítenie. Ak nezasiahne jeho citové prežívanie, pretože len takto sa môžu pravdy každej viery stať neoddeliteľnou súčasťou osobnosti človeka a jeho trvalým duchovným majetkom.

   Prázdna forma a formalizmus vo viere sú jej výsmechom. Iba a jedine tá najpoctivejšia a najhlbšia citová zaangažovanosť tu niečo znamená. Všetko ostatné, čomu chýba cit  neznamená nič. Je to duté a úplne bezcenné.

   Človek teda musí nájsť odvahu podrobiť vlastnú vieru dôslednému preskúmaniu svojim cítením. Musí byť voči nej absolútne citovo poctivý, čo znamená, že nemá slepo prijímať ako pravdu to, s čím sa jeho cítenie nemôže plne stotožniť. Ak totiž odmietne nejaké vieroučné pravidlo preto, že sa s ním citovo nestotožňuje, je to omnoho poctivejší a čestnejší prístup, ako keby prijal úplne všetko, avšak bez citového stotožnenia. V prvom prípade to môžeme nazvať poctivosťou a opravdivosťou, kým v druhom prípad ide o obyčajné pokrytectvo.

   Človek má veriť iba tomu, s čím sa môže plne vnútorne stotožniť! S čím sa citovo stotožniť nemôže, má to nateraz odmietnuť a následne hľadať, ako to teda s danou vecou naozaj je. Má byť schopný hľadať pravdu vo vzťahu k tejto veci až dovtedy, kým s ňou nenájde plné citové stotožnenie. Lebo človek musí byť vo svojej viere živý a nie iba formálne a bezmyšlienkovite prijímajúci.

   Prečo sa ale máme vo vzťahu k vlastnej viere, ale i vo vzťahu ku všetkému ostatnému v našom živote spoliehať predovšetkým na svoje cítenie?

   Pretože cit je hlasom nášho svedomia! Pretože cit prichádza z najhlbšieho jadra našej osobnosti! Pretože cit je hlasom našej najvnútornejšej podstaty, ktorá je schopná neomylne rozlišovať nie len medzi tým čo je dobré a čo zlé, ale aj medzi tým čo je pravdivé a čo nepravdivé.

   Ak by človek kráčal svojim životom cestami, ktoré mu ukazuje jeho cítenie, všetko by bolo úplne inak. Ak by sa ľudia vo všetkých svojich rozhodnutiach riadili citom, kvalita ich života a kvalita medziľudských vzťahov by bola omnoho vyššia.

   Ale žiaľ, človek pri rozhodovaní väčšinou potláča vlastné cítenie a prehlušuje ho svojim rozumom a rozumovými argumentami. Človek síce vždy jasne CÍTI, ako to má urobiť, ale vzápätí rýchlo zasiahne jeho rozum a on si napokon povie: ale veď ja to predsa len urobím nakoniec takto. To takto znamená ako to chce rozum. A potom dochádza k problému, sklamaniu, alebo dokonca k nešťastiu, pretože človek nedal na svoj prvý dojem, čiže na svoje cítenie, ale podľahol argumentácii rozumu.

   Pamätajme preto, že by sme sa vždy mali riadiť podnetmi svojho citu. Rozum má slúžiť na to, aby poslúchal a uskutočňoval tieto podnety. Jedine tak tomu musí byť, aby sa človek stal konečne človekom. Aby nebol chladnou, bezcitnou a rozumovou kreatúrou so všetkými, tomu zodpovedajúcimi dôsledkami tak, ako je tomu doteraz. Ako je tomu vo vzťahoch medzi ľuďmi a v spoločnosti dnes, keď poslúchajú viac svoj rozum, ako svoje cítenie.

   Kto sa teda chce vyvarovať mnohých zbytočných starostí, problémov, alebo dokonca utrpenia a bolesti,  nech sa odteraz vždy riadi iba svojim citom.

   Aby však človek mohol hlas svojho citu jasne a ostro vnímať, mal by sa snažiť udržiavať čistým svoj vnútorný život. Jeho myslenie a cítenie by malo byť čisté a ušľachtilé tak, ako je čistou voda horského jazera, cez ktorú vidieť až na dno. Svojou čistotou a ušľachtilosťou by sa naše cítenie a myslenie malo stať podobným priezračnej vode, cez ktorú bez problémov dovidíme až na dno svojej duše. Až do jadra vlastnej bytosti, odkiaľ ku nám zaznieva hlas citu. Hlas citu, neomylne nám ukazujúci správny smer i na tých najspletitejších cestách nášho bytia. Tento hlas poslúchajme a bude sa nám vo všetkom dariť, pretože budeme schopní jasne a ostro rozlíšiť pravdu od lži, správne od nesprávneho a dobré od zlého.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Kéž by Tvá slova padala na úrodnou půdu pochopení !!!

Otupenosť más!



   Úvodom si prečítajte názor herca Martina Hubu na výšku duševnej úrovne našej spoločnosti. Ide o úryvok z jeho rozhovoru, zverejneného v časopise Život č.31/2013:

   Otázka: Žijeme v dobe, keď sú hodnoty utláčané do úzadia. Žijeme rýchlo a povrchne. Stíhate vnímať aj tento reálny život?

   Odpoveď: Ak ma v poslednom čase niečo desí, tak je to presne toto, čo sa na nás valí. Dnešné pomery znižujú kvalitu spoločenského povedomia a ľudia hlúpnu. Oveľa menej kvalitne uvažujú. Zaoberajú sa len hĺbkou bezduchých seriálov, kde je jediný problém kto s kým. V týchto súradniciach dnes ľudia uvažujú masívne. Seriálov je veľa a ľudia sa stali od nich závislí. Je len malé percento, čo túto malosť „prekuklo“ a odmieta ju. Považujem to za zvrhlosť od ľudí, čo na to majú dosah. Je to totiž o tom, že s neuvažujúcimi ľuďmi sa ľahšie manipuluje. Takého človeka ľahšie nahovoríte na pôžičku, presvedčíte ho, čo všetko si môže dovoliť. Táto manipulácia je nebezpečná, pretože raz narazíme na stenu a ľudia budú nepripravení na ťažký život. Nehovorím, že teraz sa žije ľahko. Len chcem poukázať na to, že dnes mnohí žijú vo virtuálnej skutočnosti a desí ma, že toto ohlupovanie toľkí tak radi prijali.

   Otázka: Ale našťastie sú tu ešte tvorcovia, ktorým ide o skutočné umenie s hodnotným posolstvom...

   Odpoveď: ...ktorí sú na smiech. Uvažovanie spoločnosti vás „odstredí“. Väčšine je dobre tak, ako je, nepotrebujú viac. Každého, kto im chce ponúknuť niečo náročnejšie, vyhodia.

   Toľko teda Martin Huba. Áno, žiaľ presne takáto je situácia a my sa na ňu skúsme pozrieť ešte detailnejšie a hlbšie. Celkom otvorene a bez toho, že by sme mali potrebu dávať si servítku pred ústa.

   Masy, čiže väčšina populácie nikdy nemala potrebu po niečom hlbšom a hodnotnejšom. Väčšine úplne postačuje tá najnižšia prízemnosť bytia, nie príliš odlišujúca sa zvieraťa. Spokojne si žijú vo svojom malom svete všedných, banálnych, ale pre nich tak veľmi dôležitých starostí a radostí bez toho, že by v sebe pocítili túžbu po niečom hodnotnejšom, vyššom, vznešenejšom a ušľachtilejšom.

   Výšku hodnoty každého človeka však určuje výška hodnôt, o ktoré sa usiluje! Hodnôt, po ktorých túži a za ktorými ide! To, aký má človek hodnotový systém hovorí o výške jeho vlastnej hodnoty!

   No a posvätnou povinnosťou každej ľudskej bytosti je mať pred sebou iba tie najvyššie hodnoty, aké vôbec jestvujú. Lebo len úsilie o dosiahnutie takýchto hodnôt má schopnosť dať životu človeka skutočnú hodnotu! Má schopnosť učiniť ho skutočne plnohodnotným!

   Spravodlivosť, čestnosť, čistota, ušľachtilosť, dobro, ľudskosť, túžba po poznaní pravdy o  zákonitostiach života a túžba po pochopení zmyslu vlastného bytia - toto sú tie vysoké hodnoty, ku ktorým by malo byť zamerané úsilie každého človeka.

   Ak by tomu tak bolo, svet by bol už dávno plný hodnotných ľudí. Na základe svojho úsilia o spravodlivosť, čestnosť, čistotu, ušľachtilosť, dobro a ľudskosť by dosahovali vysokej morálnej úrovne a ich túžba po poznaní pravdy o zákonitostiach života a po pochopení zmyslu vlastného bytia by v nich prebudila, stimulovala a plne rozvinula schopnosť samostatného myslenia. Toho dôsledkom by bola vysoko morálne a mravne stojaca ľudská osobnosť, schopná samostatne myslieť a uvažovať.

   Aká však je a žiaľ vždy v doterajšej histórii bola na tejto zemi realita? Tou realitou boli ľudia, boli široké masy ľudí, na míle vzdialené od ideálu spomínaného vyššie. Boli to ľudia, ktorí nie sú a nikdy neboli ľuďmi vysokých morálnych a mravných hodnôt. Ľudia, ktorí nikdy netúžili po poznaní pravdy o zákonitostiach života, či po pochopení zmyslu vlastného bytia. Ľudia, ktorí o týchto veciach nikdy vážne neuvažovali a vnútorne sa nimi nikdy vážne nezaoberali. Preto je ich myseľ lenivá a plytká. Mľandravá a neschopná námahy. Pohybujúca sa vždy iba v plytkých vodách banálnosti života, bez túžby vyplávať už raz konečne na šíre, otvorené, voľné more.

   Jesť, piť, užívať si a čo najmenej myslieť! Toto bolo vždy cieľom väčšiny ľudí na zemi. Všetko, čo človek robí a to i vrátane človeka súčasného má buď priamy, alebo nepriamy vzťah k týmto štyrom základným kategóriám ľudskej činnosti. Oni predstavujú absolútne celý ich duševný obor. Len jesť, piť, užívať si a čo najmenej myslieť.

   Túto skutočnosť si ale všimli mnohí takzvaní šikovní, ctižiadostiví a podnikaví. Pochopili, že ak sa bude týmto elementárnym tendenciám ľudí vychádzať v ústrety, dá sa na tom dobre zarobiť a výborne z toho profitovať. A ako sa patrí to aj využili a stále využívajú. Tak vznikli celé odvetvia priemyslu a kultúry, profitujúce z nadbiehania duševnej malosti a nízkosti ľudí, pričom tajomstvo úspechu spočíva v tom, že sa nízka hranica duševného rozsahu väčšiny nikdy neprekračuje. Smerom nadol od tejto hranice to môže ísť akokoľvek hlboko. Hĺbka a nízkosť nikdy nevadila a nevadí.

   Vadí a na prekážku je iba to, čo onú nízku hranicou duševného obzoru väčšiny nejako prekračuje. To sa stáva neprijateľným a neakceptovateľným.

   V poznaní tejto zákonitosti spočíva úspech! Úspech kníh, filmov, piesní, internetových stránok, novín, časopisov, počítačových hier, krčiem, herní, zábav a ešte mnohých iných vecí.

   Úspech spočíva v nízkosti! Úspech je v rešpektovaní nízkosti a malosti! Je v nadbiehaní nízkosti a malosti! Tak to ľudia chcú a tak je im to preto dávané. Ponuka zodpovedá dopytu! Ľudstvo sa topí vo vlastnej nízkosti! Blažene sa v nej prevaľuje ako prasa v bahne. Väčšine to vyhovuje a sú spokojní. Majú čo chcú. Že takéto niečo je pod úrovňou človeka ich netrápi.

   A preto tí nemnohí, ktorých to trápi a ktorí vyčnievajú z radu pretože túžia po niečom hodnotnejšom sú väčšinou nepochopení. Tí, ktorí chcú svojim úsilím o vysoké hodnoty naplniť pravú veľkosť svojho človečenstva sú tomuto svetu cudzorodými. Ba mnohokrát sú dokonca považovaní za rušiteľov všeobecnej harmónie a zhody. Väčšina ich jednoducho nedokáže pochopiť.

   Preto sa nečítajú skutočne dobré knihy a nepočúva skutočne dobrá hudba. Preto naozaj dobré filmy nikdy nezaznamenávajú masový úspech, ale možno ich vidieť iba vo filmových kluboch. Preto sú hodnotné stránky na internete  omnoho menej navštevované ako tie bez hodnoty a tak ďalej a tak ďalej.

   Na zemi je to jednoducho takto! A o tom, že je to práve takto hovoril už Kristus vo svojom podobenstve o dvoch cestách. O ceste širokej, po ktorej kráča väčšina, avšak práve táto široká cesta  je cestou do záhuby a o ceste úzkej, ktorú nachádzajú iba nemnohí, avšak jedine ona je cestou do života. Do skutočného života plnohodnotnej ľudskej bytosti, ktorá dokázala dať vlastnému životu pravú hodnotu prostredníctvom svojho úsilia o pravé a skutočné hodnoty. Prostredníctvom svojho úsilia o spravodlivosť, čestnosť, čistotu, ušľachtilosť, dobro a ľudskosť, prostredníctvom svojej túžby po poznaní pravdy o zákonitostiach života, ako i svojou túžbou po pochopení zmyslu vlastného bytia.

   Ak človek chce byť človekom, musí sa k tomu schopiť! Ak to nedokáže a pohodlne sa prispôsobí len oným nízkym, živočíšnym cieľom, len onému nízkemu, plytkému, nenáročnému a lenivému štandardu myslenia, vzdiali sa od toho, čo ešte možno považovať za človeka. Stane sa iba živočíchom, navonok sa na človeka podobajúcim. Živočíchom, sebaisto kráčajúcim po širokej, vydláždenej ceste úpadku ľudskosti. Po širokej a vydláždenej ceste, smerujúcej k absolútnej deštrukcii jeho osobnosti. To je ono zatratenie, o ktorom hovoril Kristus. Je to záhuba bytosti, ktorej existencia nemá už nijaký zmysel, pretože sa vzdialila do napíňania veľkosti svojej podstaty. Pretože sa spreneverila veľkosti vlastného človečenstva.

   Čo napríklad vy samotní urobíte s vecami, ktoré už nepotrebujete? Vyhodíte ich! Zbavíte sa ich! A tak isto sa i toto stvorenie nakoniec zbaví  takýchto živočíchov, podobajúcich sa na človeka. Zbaví sa bytostí, ktorým bolo vždy zaťažko schopiť sa k realizovaniu a naplneniu svojej vlastnej ľudskej veľkosti.

   Široká cesta más s ich pseudokultúrou, názormi, spôsobom myslenia a trávenia voľného času, s ich duševným obzorom, plytkými a nízkymi hodnotami je cestou do zatratenia.

   Je len prejavom pohodlnosti myslenia, ak niekto dúfa, že má pravdu a musí ísť správne, keď tak ako on ide väčšina a keď tomu, čomu verí on verí väčšina. To je ale zásadný omyl, pretože len nemnohí, čiže tí, ktorí dokážu prekročiť hranicu všeobecnej duševnej malosti sú tými, ktorí môžu nájsť onú úzku cestu do života.

   Ku ktorým z nich chceš človeče patriť ty?

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Otupenosť más!



   Úvodom si prečítajte názor herca Martina Hubu na výšku duševnej úrovne našej spoločnosti. Ide o úryvok z jeho rozhovoru, zverejneného v časopise Život č.31/2013:

   Otázka: Žijeme v dobe, keď sú hodnoty utláčané do úzadia. Žijeme rýchlo a povrchne. Stíhate vnímať aj tento reálny život?

   Odpoveď: Ak ma v poslednom čase niečo desí, tak je to presne toto, čo sa na nás valí. Dnešné pomery znižujú kvalitu spoločenského povedomia a ľudia hlúpnu. Oveľa menej kvalitne uvažujú. Zaoberajú sa len hĺbkou bezduchých seriálov, kde je jediný problém kto s kým. V týchto súradniciach dnes ľudia uvažujú masívne. Seriálov je veľa a ľudia sa stali od nich závislí. Je len malé percento, čo túto malosť „prekuklo“ a odmieta ju. Považujem to za zvrhlosť od ľudí, čo na to majú dosah. Je to totiž o tom, že s neuvažujúcimi ľuďmi sa ľahšie manipuluje. Takého človeka ľahšie nahovoríte na pôžičku, presvedčíte ho, čo všetko si môže dovoliť. Táto manipulácia je nebezpečná, pretože raz narazíme na stenu a ľudia budú nepripravení na ťažký život. Nehovorím, že teraz sa žije ľahko. Len chcem poukázať na to, že dnes mnohí žijú vo virtuálnej skutočnosti a desí ma, že toto ohlupovanie toľkí tak radi prijali.

   Otázka: Ale našťastie sú tu ešte tvorcovia, ktorým ide o skutočné umenie s hodnotným posolstvom...

   Odpoveď: ...ktorí sú na smiech. Uvažovanie spoločnosti vás „odstredí“. Väčšine je dobre tak, ako je, nepotrebujú viac. Každého, kto im chce ponúknuť niečo náročnejšie, vyhodia.

   Toľko teda Martin Huba. Áno, žiaľ presne takáto je situácia a my sa na ňu skúsme pozrieť ešte detailnejšie a hlbšie. Celkom otvorene a bez toho, že by sme mali potrebu dávať si servítku pred ústa.

   Masy, čiže väčšina populácie nikdy nemala potrebu po niečom hlbšom a hodnotnejšom. Väčšine úplne postačuje tá najnižšia prízemnosť bytia, nie príliš odlišujúca sa zvieraťa. Spokojne si žijú vo svojom malom svete všedných, banálnych, ale pre nich tak veľmi dôležitých starostí a radostí bez toho, že by v sebe pocítili túžbu po niečom hodnotnejšom, vyššom, vznešenejšom a ušľachtilejšom.

   Výšku hodnoty každého človeka však určuje výška hodnôt, o ktoré sa usiluje! Hodnôt, po ktorých túži a za ktorými ide! To, aký má človek hodnotový systém hovorí o výške jeho vlastnej hodnoty!

   No a posvätnou povinnosťou každej ľudskej bytosti je mať pred sebou iba tie najvyššie hodnoty, aké vôbec jestvujú. Lebo len úsilie o dosiahnutie takýchto hodnôt má schopnosť dať životu človeka skutočnú hodnotu! Má schopnosť učiniť ho skutočne plnohodnotným!

   Spravodlivosť, čestnosť, čistota, ušľachtilosť, dobro, ľudskosť, túžba po poznaní pravdy o  zákonitostiach života a túžba po pochopení zmyslu vlastného bytia - toto sú tie vysoké hodnoty, ku ktorým by malo byť zamerané úsilie každého človeka.

   Ak by tomu tak bolo, svet by bol už dávno plný hodnotných ľudí. Na základe svojho úsilia o spravodlivosť, čestnosť, čistotu, ušľachtilosť, dobro a ľudskosť by dosahovali vysokej morálnej úrovne a ich túžba po poznaní pravdy o zákonitostiach života a po pochopení zmyslu vlastného bytia by v nich prebudila, stimulovala a plne rozvinula schopnosť samostatného myslenia. Toho dôsledkom by bola vysoko morálne a mravne stojaca ľudská osobnosť, schopná samostatne myslieť a uvažovať.

   Aká však je a žiaľ vždy v doterajšej histórii bola na tejto zemi realita? Tou realitou boli ľudia, boli široké masy ľudí, na míle vzdialené od ideálu spomínaného vyššie. Boli to ľudia, ktorí nie sú a nikdy neboli ľuďmi vysokých morálnych a mravných hodnôt. Ľudia, ktorí nikdy netúžili po poznaní pravdy o zákonitostiach života, či po pochopení zmyslu vlastného bytia. Ľudia, ktorí o týchto veciach nikdy vážne neuvažovali a vnútorne sa nimi nikdy vážne nezaoberali. Preto je ich myseľ lenivá a plytká. Mľandravá a neschopná námahy. Pohybujúca sa vždy iba v plytkých vodách banálnosti života, bez túžby vyplávať už raz konečne na šíre, otvorené, voľné more.

   Jesť, piť, užívať si a čo najmenej myslieť! Toto bolo vždy cieľom väčšiny ľudí na zemi. Všetko, čo človek robí a to i vrátane človeka súčasného má buď priamy, alebo nepriamy vzťah k týmto štyrom základným kategóriám ľudskej činnosti. Oni predstavujú absolútne celý ich duševný obor. Len jesť, piť, užívať si a čo najmenej myslieť.

   Túto skutočnosť si ale všimli mnohí takzvaní šikovní, ctižiadostiví a podnikaví. Pochopili, že ak sa bude týmto elementárnym tendenciám ľudí vychádzať v ústrety, dá sa na tom dobre zarobiť a výborne z toho profitovať. A ako sa patrí to aj využili a stále využívajú. Tak vznikli celé odvetvia priemyslu a kultúry, profitujúce z nadbiehania duševnej malosti a nízkosti ľudí, pričom tajomstvo úspechu spočíva v tom, že sa nízka hranica duševného rozsahu väčšiny nikdy neprekračuje. Smerom nadol od tejto hranice to môže ísť akokoľvek hlboko. Hĺbka a nízkosť nikdy nevadila a nevadí.

   Vadí a na prekážku je iba to, čo onú nízku hranicou duševného obzoru väčšiny nejako prekračuje. To sa stáva neprijateľným a neakceptovateľným.

   V poznaní tejto zákonitosti spočíva úspech! Úspech kníh, filmov, piesní, internetových stránok, novín, časopisov, počítačových hier, krčiem, herní, zábav a ešte mnohých iných vecí.

   Úspech spočíva v nízkosti! Úspech je v rešpektovaní nízkosti a malosti! Je v nadbiehaní nízkosti a malosti! Tak to ľudia chcú a tak je im to preto dávané. Ponuka zodpovedá dopytu! Ľudstvo sa topí vo vlastnej nízkosti! Blažene sa v nej prevaľuje ako prasa v bahne. Väčšine to vyhovuje a sú spokojní. Majú čo chcú. Že takéto niečo je pod úrovňou človeka ich netrápi.

   A preto tí nemnohí, ktorých to trápi a ktorí vyčnievajú z radu pretože túžia po niečom hodnotnejšom sú väčšinou nepochopení. Tí, ktorí chcú svojim úsilím o vysoké hodnoty naplniť pravú veľkosť svojho človečenstva sú tomuto svetu cudzorodými. Ba mnohokrát sú dokonca považovaní za rušiteľov všeobecnej harmónie a zhody. Väčšina ich jednoducho nedokáže pochopiť.

   Preto sa nečítajú skutočne dobré knihy a nepočúva skutočne dobrá hudba. Preto naozaj dobré filmy nikdy nezaznamenávajú masový úspech, ale možno ich vidieť iba vo filmových kluboch. Preto sú hodnotné stránky na internete  omnoho menej navštevované ako tie bez hodnoty a tak ďalej a tak ďalej.

   Na zemi je to jednoducho takto! A o tom, že je to práve takto hovoril už Kristus vo svojom podobenstve o dvoch cestách. O ceste širokej, po ktorej kráča väčšina, avšak práve táto široká cesta  je cestou do záhuby a o ceste úzkej, ktorú nachádzajú iba nemnohí, avšak jedine ona je cestou do života. Do skutočného života plnohodnotnej ľudskej bytosti, ktorá dokázala dať vlastnému životu pravú hodnotu prostredníctvom svojho úsilia o pravé a skutočné hodnoty. Prostredníctvom svojho úsilia o spravodlivosť, čestnosť, čistotu, ušľachtilosť, dobro a ľudskosť, prostredníctvom svojej túžby po poznaní pravdy o zákonitostiach života, ako i svojou túžbou po pochopení zmyslu vlastného bytia.

   Ak človek chce byť človekom, musí sa k tomu schopiť! Ak to nedokáže a pohodlne sa prispôsobí len oným nízkym, živočíšnym cieľom, len onému nízkemu, plytkému, nenáročnému a lenivému štandardu myslenia, vzdiali sa od toho, čo ešte možno považovať za človeka. Stane sa iba živočíchom, navonok sa na človeka podobajúcim. Živočíchom, sebaisto kráčajúcim po širokej, vydláždenej ceste úpadku ľudskosti. Po širokej a vydláždenej ceste, smerujúcej k absolútnej deštrukcii jeho osobnosti. To je ono zatratenie, o ktorom hovoril Kristus. Je to záhuba bytosti, ktorej existencia nemá už nijaký zmysel, pretože sa vzdialila do napíňania veľkosti svojej podstaty. Pretože sa spreneverila veľkosti vlastného človečenstva.

   Čo napríklad vy samotní urobíte s vecami, ktoré už nepotrebujete? Vyhodíte ich! Zbavíte sa ich! A tak isto sa i toto stvorenie nakoniec zbaví  takýchto živočíchov, podobajúcich sa na človeka. Zbaví sa bytostí, ktorým bolo vždy zaťažko schopiť sa k realizovaniu a naplneniu svojej vlastnej ľudskej veľkosti.

   Široká cesta más s ich pseudokultúrou, názormi, spôsobom myslenia a trávenia voľného času, s ich duševným obzorom, plytkými a nízkymi hodnotami je cestou do zatratenia.

   Je len prejavom pohodlnosti myslenia, ak niekto dúfa, že má pravdu a musí ísť správne, keď tak ako on ide väčšina a keď tomu, čomu verí on verí väčšina. To je ale zásadný omyl, pretože len nemnohí, čiže tí, ktorí dokážu prekročiť hranicu všeobecnej duševnej malosti sú tými, ktorí môžu nájsť onú úzku cestu do života.

   Ku ktorým z nich chceš človeče patriť ty?

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Snahy o budovanie dokonalej spoločnosti


   Za čias bývalého socialistického systému sa vedúce štruktúry štátu usilovali vybudovať prosperitu spoločnosti prostredníctvom usilovnej práce, filozoficky sa opierajúc o vedecký materializmus. Zároveň však všetko, čo ľudia robili, ba dokonca i všetko čo hovorili muselo byť v súlade s komunistickou ideológiou. Kto to nerešpektoval, nevyhol sa perzekúcii.

   Vládna mašinéria však podcenila silu myslenia!

   Myslenie mnohých ľudí bolo totiž v ostrom rozpore s tým, ako museli pod tlakom ideológie navonok konať a hovoriť. Avšak práve ono neviditeľné, ono neviditeľné pnutie medzi vonkajšími činmi i slovami na jednej strane a úplne odlišným spôsobom myslenia na druhej strane nakoniec privodilo pád socializmu. To neviditeľné, čoraz viacej sa prehlbujúcie pnutie nakoniec vyústilo v revolúciu. Desaťročia pretrvávajúca a stále viacej silnejúca vnútorná myšlienková nespokojnosť, na ktorú režim nemal dosah sa napokon prejavila celkom viditeľne a hmatateľne a systém zmietla.

   Dnes žijeme v demokratickej spoločnosti, v ktorej sa za jeden z najvyšších ideálov považuje   sloboda prejavu – sloboda slova. Každý má právo slobodne prezentovať svoj názor. Pritom začína byť očividné, ba až do očí bijúce, že u mnohých, a to najmä vysoko postavených ľudí, nie je vôbec vo vzájomnom súlade to čo hovoria s tým, čo robia a čo si skutočne myslia. Slová ľudí nie sú v súlade s ich jednaním a myslením! Ba dokonca krásne, dobre znejúce a vzletné slová majú zakryť skutočné a pravé úmysly.

   A tento rozpor medzi tým čo sa hovorí a tým, čo sa v skutočnosti myslí a koná znovu vytvára už dobré známe pnutie, ktoré sa stále prehlbuje. Do čoho to nakoniec všetko vyústi ťažko predvídať. Jedno je však isté! Nebude to nič dobrého!

   Naozaj fungujúca a spravodlivá spoločnosť budúcej doby musí dbať na najrozhodujúcejšiu a pritom najsubtílnejšiu zložku ľudskej osobnosti, na ktorej všetko stojí, alebo všetko padá ...na ľudské myslenie!

   Ľudské myslenie totiž predstavuje nesmiernu silu! Na sile vnútorného, myšlienkového odporu totiž padol socializmus a pre egoistickú skazenosť kapitalistického spôsobu myslenia, ktoré sa svoje sebecké úmysly snaží skrývať za ušľachtilé ideály začína pomaly, ale isto kolabovať i tento systém.

   Ľudstvo musí začať dbať na svoje myslenie! Myslenie je základ! Ak sa totiž od každého člena spoločnosti bude vyžadovať správne, dobre, čisto, ušľachtilo a spravodlivo zmýšľať, takýto človek predsa nemôže ani inak hovoriť a ani inak jednať. A z tohto zdravého základu prirodzeným a  nenásilným spôsobom vyplynie všetko ostatné. Všetko dianie v spoločnosti, v ktorej viac nebude žiadneho deštruktívneho a všetko postupne rozleptávajúceho pnutia.

   Dôraz na ušľachtilosť, vznešenosť, čistotu a spravodlivosť osobného myšlienkového života každého člena spoločnosti je preto základným pilierom budúcej spravodlivej spoločnosti!

   A všetci, ktorí sú toto schopní pochopiť, nech s tým začnú ešte dnes! Nech sa stanú priekopníkmi a budovateľmi novej a skutočne v plnom slova zmysle „ľudskej“ spoločnosti! 

      Áno, všetky veľké a prevratné veci sú jednoduché! Sú prosté a pochopiteľné každému! Bez rozdielu vierovyznania, rasy alebo vzdelanostnej úrovne!

    Preto znova a znova, so všetkou nástojčivosťou a naliehavosťou treba všade opakovať: „Udržujte krb svojich myšlienok čistý! Lebo jedine tým vybudujete mier a môžete sa stať naozaj šťastnými!“

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Nezvládanie sexuality



   Nehanebníci, smilníci, cudzoložníci a sebaprznitelia sa nestanú dedičmi kráľovstva nebeského - píše sa v Biblii. Sebaprznenie je problémom mnohých, najmä mladých ľudí, ktorí si s tým nevedia dať rady. Ako príklad uvádzam slová istého mladého dievčaťa:

   „Neviem si rady a neviem čo mám robiť. Ide o to, že som závislá na sebaukájaní. Ale nikdy predtým som nebola, nemala som s tým najmenší problém. Vôbec ma to ani neťahalo k niečomu takémuto. Bola som šťastná vyrovnaná.

   Potom som si našla priateľa, ktorý má iné názory na čistotu. Prvé mesiace to bolo ešte v poriadku, ale potom sme zachádzali ďalej a ďalej. K sexu nedošlo, avšak pri bozkávaní a vzájomnom hladení boli na oboch stranách také pocity, ako keby k nemu došlo. 

   A vtedy sa začal môj problém. Prišli výčitky, začala som byť na všetko veľmi citlivá, mala som pocit, že som ďaleko Bohu, k tomu problémy v škole, veľa učiva, ktoré som nevedela zvládať. Nevedela som sa viac sústrediť na prednáškach, lebo som myslela na tie dotyky, takže som do školy chodila aby som si to tam odsedela a tajne sa sebaukájala na wécku cez prestávky a tak..

   Celý môj život sa začal krútiť okolo toho. Prerástlo to do takej sily, že ma to úplne pohltilo. Mala som skúšky, chytil ma stres kvôli tlakom aj doma i niekoľkým nespraveným skúškam a ja namiesto toho aby som sa učila som to začala robiť. A nemohla som prestať. A potom ešte väčšia depresia.

   Vôbec sa neviem z toho dostať. Ja už nechápem, je mi do plaču. Možno keby aspoň nebolo skúškové obdobie. Ale celý deň sedím nad nudným učivom, ktoré ma nebaví a tam to na mňa prichádza.

   Hanbím sa strašne. Tá závislosť je strašná. Nie som schopná sa kvôli tomu ani učiť. Škola ide dolu vodou, ja idem dolu vodou Som asi príliš citlivá a celú ma to pohltilo. Ako sa tu dá pomôcť?“

   Na začiatku je potrebné zdôrazniť, že nasledujúce riadky sú určené iba tým, ktorí hoci upadli do neresti sebaprznenia, pociťujú pri tom výčitky svedomia. To znamená, že ich svedomie je ešte živé a neotupené a preto im dáva najavo, že robia niečo škaredého. Niečo človeka nedôstojného. Aj keď ich zlozvyk, do ktorého upadli stále strháva, svedomie ich potom vždy veľmi hryzie a oni by sa veľmi chceli svojho zlozvyku zbaviť.

  Pre toho, kto takéto veci koná a svedomie ho nehryzie tento text nie je. Ten už totiž citovo a osobnostne otupel do takej  miery, že svoj zlozvyk považuje za niečo úplne normálneho.

   Každý však, kto to tvrdí a nech by sa to snažil podporiť akoukoľvek odbornou argumentáciou je človekom strateným. Nebude sa môcť stať nikdy dedičom kráľovstva nebeského! Jeho dedičmi sa totiž môžu stať iba tí, ktorí sa usilujú napĺňať jeden z najdôležitejších vesmírnych princípov, ktorým je čistota.

   Čistota a ušľachtilosť! Naplňovanie hodnôt čistoty a ušľachtilosti vo všetkom, čo človek myslí a cíti! I čo hovorí a koná!

   Aj vzájomný vzťah muža a ženy v tých najintímnejších oblastiach ich spolužitia musí podliehať kritériu čistoty a ušľachtilosti. Tomuto vysokému kritériu musí podliehať celý náš osobný postoj k vlastnej telesnosti a sexualite.

   Aby však človek dokázal svoju sexualitu úspešne zvládať musí vedieť, že jeho prvoradou povinnosťou je udržiavať čistým svoj osobný vnútorný život. Svoje cítenie a myslenie! Že je povinný bdieť nad tým, aby jeho myšlienky a city boli vždy iba čisté. Aby sa už vo svojom myslení vystríhal všetkého nečistého, nízkeho a zvrhlého. Ak o to bude dbať, nikdy neupadne do telesnej nečistoty, nehodnej dôstojnosti človeka, za ktorú by ho potom muselo hrýzť svedomie.

   Nič, čo človek činí totiž nemôže začať bez toho, že by tomu nepredchádzalo jeho citové, alebo myšlienkové hnutie. Ak človek, a to najmä mladý človek, upadol do neresti sebaprznenia, muselo tomu nevyhnutne predchádzať zodpovedajúce citové alebo myšlienkové hnutie. Musel sa tým nejakú dobu intenzívne zaoberať vo svojich citoch a myšlienkach. Citovou a myšlienkovou stimuláciou sa čoraz viacej rozpaľoval jeho pud, až všetko napokon vyvrcholilo v čine. V ľudsky nedôstojnom čine sebaprznenia, ktoré sa stalo návykom.

   Pochopenie procesu vzniku tohto nedôstojného stavu nám však dáva do ruky kľúč k možnosti vyliečenia sa. Tento zlozvyk býva totiž neustále živený vnútorným, citovým a myšlienkovým životom ním postihnutej osoby. Len si dobre všimnite slov onoho dievčaťa v príklade, uvedenom na začiatku. Hovorí, že na to musí neustále  myslieť a predstavovať si to. A potom do toho celkom logicky neustále aj upadá.

   Ak sa však chce zaviť svojho zlozvyku, pre ktorý ju oprávnene hryzie svedomie, musí začať bdieť nad čistotou svojho vnútorného života. Musí sa snažiť vybojovať víťazstvo už na tejto úrovni. Ak sa o to bude snažiť a v tomto tomto úsilí vytrvá, akty sebaprznenia budú čoraz redšie, až napokon celkom ustanú a človek nadobudne svoju pôvodnú vnútornú vyrovnanosť, prameniacu zo znovuobnovenia jeho ľudskej  dôstojnosti.

   Ľudská sexualita je niečo úplne prirodzeného. V hraniciach jej prirodzenosti a ľudskej dôstojnosti ju je ale možné udržať jedine prostredníctvom bdelosti nad nad čistotou a ušľachtilosťou vlastného vnútorného života.

   Ak však nedbáme na čistotu svojho vnútorného života, ak sa vo svojich citoch a myšlienkach voľne zapodievame vecami nízkymi, nečistými, skazenými a zvrhlými, ak sledujem nevhodné filmy, čítame nevhodné knihy a časopisy, dochádza v určitom zmysle k morálnemu a mravnému rozvratu nášho vnútorného života, čo sa prejaví neprirodzenou zvrátenosťou našich sexuálnych praktík.

   Uvoľnená morálka súčasnej spoločnosti má doslova deštruktívny vplyv na kvalitu vnútorného života ľudí a táto nekvalita, nízkosť a neušľachtilosť ich vnútra sa potom prejavuje v rôznych sexuálnych úchylkách a v nesprávnom a neušľachtilom postoji k vlastnej sexualite, ktorá sa stáva neprirodzenou. Dokonca i do manželstva sa vnáša množstvo nedôstojných sexuálnych praktík. I telesné spájanie sa ľudí v manželskom a partnerskom vzťahu však má byť čisté a ľudsky dôstojné. A toho je možné dosiahnuť len bdelosťou nad čistotou vlastného vnútorného života. Kde takejto snahy niet preniká nečistota a nízkosť, ktoré poškvrňujú a zneucťujú vzájomné telesné spojenie. A to aj v partnerstve a manželstve.

   Človek je tým čo myslí a cíti a ako myslí a cíti. Človek je človekom na ľudskej bytosti zodpovedajúcej úrovni jedine tým, že bdie nad čistotou a ušľachtilosťou svojho vnútorného života. Akonáhle však svoj vnútorný život necháva bez ochrany napospas čomukoľvek, akonáhle v sebe živí nízkosť a nečistotu, rýchlo klesá pod úroveň svojej ľudskej dôstojnosti.

   Klesá tak, že sa stáva nehodným dedičstva kráľovstva nebeského, ktorého brány sú otvorené iba čistote a ušľachtilosti a nepreniknuteľne zatvorené pred nečistotou, nízkosťou, neušľachtilosťou a zvrhlosťou.

   Zažili ste už niekdy, aké to je zostať stáť pred dverami, ktoré pred vami niekto nechcel otvoriť? Takto beznádejne a zúfalo zostane stáť pred bránou, vedúcou k ďalšiemu životu každý, kto patril k nehanebníkom, smilníkom, cudzoložníkom a sebaprznitelom. Tí sa totiž nikdy nestanú dedičmi kráľovstva nebeského, lebo ich životy sa vzdialili od čistoty a ušľachtilosti.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

:) A prečo máš problém o sebaprznením? A so zatvorenými dverami? Neprsudzuješ telu a hmote trochu príliš veľkú rolu? Skús pomaly a opatrne odpútať pozornosť aj na iné a upriamiť myšlienky inam... ;) S láskou ti želám, aby sa ti to podarilo.

Smutná nevedomosť o zmysle života


   Všetky generácie obyvateľov tejto zeme, nasledujúce jedna za druhou sa javia ako jedna veľká štafeta nevedomosti. Nevedomosti o tom najdôležitejšom, čo v živote človeka vôbec jestvuje. Nevedomosti o skutočnom zmysle a účele vlastného bytia.

   A táto zarážajúca nevedomosť sa odráža vo všetkom, čo ľudia robia, ako žijú, ako uvažujú a ako hovoria. Týmto všetkým dávajú najavo fatálnu nevedomosť o účele vlastného jestvovania. Ľudia nevedia, aký má ich bytie zmysel a táto nevedomosť sa šíri z generácie na generáciu ako prekliatie už po celé stáročia. A dokonca ani doba vedecko technického pokroku na tom celkom nič nezmenila.

   Mnohokrát je až dojemné pozorovať mladých rodičov, ako sa svojim deťom snažia dať len všetko to najlepšie. Ako sa ich snažia finančne dobre zabezpečiť, ako sa im snažia poskytnúť čo najlepšie vzdelanie, ako sa snažia rôznymi záujmovými činnosťami zmysluplne vyplniť ich voľný čas. Je dojemné sledovať, aké veľké nádeje vkladajú do svojich detí, ako veľmi chcú, aby dosiahli oveľa viac, ako oni.

   A za všetkým tým cítiť určité nevedomé prianie, aby sa aspoň ich deťom podarilo uskutočniť to jediné a veľké, čo sa nepodarilo dosiahnuť a uskutočniť im samotným.

   Nie, nejde tu o veci hmotné , ku ktorým to všetko nakoniec skĺzne a pri ktorých to napokon všetko skončí. V tomto podvedomom, samým sebou nepriznanom prianí mnohého rodiča je skrytá túžba, aby sa aspoň ich deťom podarilo nájsť, pochopiť a naplniť skutočný zmysel ľudského bytia.

   Je to však niečo iba slabo tušené a ťažko pomenovateľné, čo nakoniec skĺzne len do toho vonkajšieho, fyzického a viditeľného. Do riešenia otázok hmotného zabezpečenia svojich detí, ich dobrého vzdelania, vhodnej práce a vhodného životného partnera. A vo víre života, naplneného uspokojovaním obrovského množstva hmotných potrieb zrazu nečakane nadíde čas, keď už ich deti majú svoje vlastné deti.

   A oná začarovaná reťaz fatálnej nevedomosti o poznaní a naplňovaní zmyslu ľudského bytia pokračuje ďalej bez toho, že by sa našiel niekto, kto by ju dokázal preťať.

   Aký je teda zmysel ľudského bytia? V čom spočíva?

   Jeho pochopenie sa skrýva v poznaní, že človek je bytosťou duchovnou. Z ríše ducha vstúpil do hmotnosti, aby sa napokon do ríše ducha vrátil nazad. Do hmotnosti vstúpil nevedomý a neznalý a naspäť sa má vrátiť plne vedomý a znalý. Návrat späť je úlohou každého človeka a skutočným zmyslom jeho bytia. Je ním opätovný návrat do ríše ducha, podmienený jeho primeranou zrelosťou a ľudskou veľkosťou.

   Hmotnosť, v ktorej sa človek nachádza je teda akousi školou, ktorá slúži na to, aby v rôznych životných situáciach zbieral skúsenosti prostredníctvom vlastného prežívania a tak postupne duchovne dozrieval. Dozrieval v osobnosť vysokého ľudského, morálneho a mravného rozmeru, ktorá spĺňa kritéria vstupu do ríše ducha. Tam totiž môžu vstúpiť a vrátiť sa nazad iba tí, ktorí spĺňajú tie najvyššie kritériá. Kritériá čistoty a ušľachtilosti, kritéria spravodlivosti, ľudskosti, čestnosti a dobroty srdca. Jedine pred takýmito ľuďmi sa otvorí brána, umožňujúca im vstup do večnej nádhery ríše ducha. Jej krása sa nedá porovnať s ničím, čo sa nachádza tu na zemi.

   Pred človekom, ktorý však vyššie spomínané kritériá vo svojom živote nenaplňuje zostáva brána ríše ducha zatvorená a to až dovtedy, kým aj on duchovne nedozreje. To znamená, že až dovtedy bude musieť žiť v hmotnom svete, aby sa v ňom učil, prežíval poznával a dozrieval. Aby v ňom nadobudol požadovanú ľudskú veľkosť.

   Čas k tomu je však vymedzený! Vymedzený trvaním hmotného sveta, pretože všetko hmotné raz vzniklo a preto raz musí aj zaniknúť. Raz teda celkom určite zanikne aj naša slnečná sústava i celý náš okolitý vesmír, ale i oblasť jemnejšej hmotnosti, kam odchádzajú duše ľudí po fyzickej smrti. Škola života totiž pokračuje aj v tejto jemnejšej rovine bytia. Aj tu pokračuje príprava človeka na jeho vstup do ríše ducha. Aj tu pokračuje jeho ďalšie dozrievanie tak, aby sa stal schopným splniť požadované kritériá pre vstup do duchovnej ríše.

   Úlohou každého človeka je zodpovedne na sebe pracovať a stihnúť správnym spôsobom dozrieť dovtedy, kým trvá hmotný svet. Ak by to totiž z nejakých dôvodov nestihol, ak by sa nedokázal včas odpútať od hmotnosti a vstúpiť do bezpečia ríše ducha, museli by ho rozomlieť mlyny rozkladu hmotného sveta, v ktorom by zostal uväznený.

   Zmyslom života každého človeka na tejto zemi je stať sa natoľko zrelým, aby raz mohol vstúpiť do večnej ríše ducha! Všetko ostatné je len prostriedkom k tomuto účelu! Celý náš život na zemi je len prostriedkom k tomuto účelu. Na to nikdy nezabúdajme!

   Človek môže usilovať o svoje finančné zabezpečenie, o svoje vzdelanie, môže sa realizovať vo svojej práci a môže mať mnoho záujmov. Môže mať rodinu i deti a mnoho ďalších vecí, avšak vždy by si mal byť vedomý toho, že na nijakú z týchto vecí sa nesmie pripútať tak, aby sa stala zmyslom jeho života. Aby ho úplne pohltila!

   Vždy a za každej situácie si musí byť vedomý skutočného zmyslu svojho bytia, ktorým je duchovné dozrievanie. Ktorým je nadobúdanie spôsobilosti dosiahnuť kvalitou svojho života kritérií, oprávňujúcich ho k vstupu do ríše ducha.

   Ak máme hovoriť o kritériách, ktoré musí človek splniť, ak máme hovoriť o tom, aký musí byť a ako má jednať, aby mu to mohlo byť umožnené, všetko, čo v tomto smere potrebujeme vedieť nám veľmi jednoducho a jasne pomenoval už Mojžiš vo svojom desatore a po ňom Kristus vo svojom učení. Ak sa budeme vytrvalo snažiť takýmto spôsobom myslieť, cítiť, hovoriť a jednať, potom budeme kráčať svojim životom správne. Potom budeme napĺňať jeho skutočný zmysel. Potom budeme duchovne dozrievať tak, až sa napokon staneme zrelou ľudskou osobnosťou, ktorá môže vstúpiť do ríše ducha, pretože splnila všetky k tomu požadované kritériá.

   Toto je zmyslom ľudského bytia! Toto má dosiahnuť každý človek a o toto má usilovať. Týmto snažením naplní nie len zmysel vlastného bytia, ale zároveň tým dá i iný, omnoho vyšší a ušľachtilejší rozmer všetkému okolo seba. Svojim vzťahom k ľuďom, k rodine, k spoločnosti, k zamestnaniu, k prírode, ale i k peniazom a k majetkom.

   Toto je oná nevedomá túžba, ktorú nesú v sebe všetky generácie. Podvedome tušená túžba po uskutočnení pravého človečenstva, pred ktorým sa otvára brána raja!

  V tomto spočíva oná skrytá, nevedomá a nenaplnená túžba mnohých rodičov, ktorí v neurčitom tušení dúfajú, že práve ich deti budú tými, ktorým sa to podarí. Že práve ich deťom sa podarí zlomiť generačnú kliatbu nedôstojnej nevedomosti o zmysle a naplnení vlastného bytia.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Odhalenie tajomstva prvotného hriechu


   Je nesprávne, ba až smiešnym spôsobom naivné chcieť vykladať Bibliu doslovným spôsobom. Mnohé z jej textov sú totiž určitým  kódom, určitou šifrou, ktorú má človek správne dešifrovať. Sú metaforou, za ktorou sa ukrýva skutočný duchovný význam.

   A práve tento duchovný význam má byť rozpoznaný, odhalený a rozlúštený. To však predpokladá vynaloženie určitej námahy, určitého úsilia, alebo minimálne aspoň určitej dobrej vôle. Kto sa teda aspoň minimálne nesnaží a neusiluje, tomu zostane skutočný význam mnohých biblických textov navždy skrytý.

   Po týchto nevyhnutných úvodných slovách  pristúpme k téme prvotného hriechu. A začnime stvorením sveta, ktoré sa podľa Biblie udialo za sedem dní. Každý jednotlivý z týchto siedmych dní však v skutočnosti predstavuje nesmierne veľké časové obdobie, v ktorom prebiehal postupný vývoj od tých najjednoduchších foriem života až po zrodenie človeka na zemi.

   Počas siedmych veľkých časových cyklov, v Biblii nazývaných dňami, vznikal teda postupným, riadeným evolučným vývojom vedomý život a všetko, čo Stvoriteľ takýmto spôsobom učinil bolo, ako sa v Biblii píše, dobré.

   Človek, ku ktorému ako k poslednému článku vývoja všetko cielene smerovalo žil v prvopočiatkoch stvorenia ako v raji. Žil vo stvorení ako v raji, ktorý mal obhospodarovať, zušľachťovať a zveľaďovať.

   Ďalej sa v Biblii hovorí, že Stvoriteľ dovolil ľuďom jesť zo všetkých stromov raja, iba zo stromu poznania dobra a zla im jesť zakázal.

   Strom poznania dobra zla! Tu sa dostávame ku kľúčovému momentu problematiky prvotného hriechu.

   Všetko, čo prežívali ľudia dovtedy bolo iba dobré. Ľudia boli prostí, čistí, prirodzení a jednoduchí, poznajúci iba dobro. Poznajúci len veci dobré, pretože oni sami boli dobrí.

   Bolo tomu tak preto, lebo sa vo všetkom svojom konaní riadili iba vlastným citom. Svojim najvnútornejším cítením, ktoré bolo pre nich určujúcim a prostredníctvom ktorého kráčali iba cestami dobra.

   Ak by ľudia nejedli zo zakázaného stromu poznania dobra a zla, mohli by takýmto harmonickým spôsobom žiť až doposiaľ. Boli by stále žili ako v raji, pretože by zostali verní svojmu cíteniu, ktoré im vždy ukazovalo iba cesty dobra.

   Ale žiaľ, človek neodolal a vo svojej dychtivosti po poznaní siahol po zakázanom jablku.

   Čo je však nástrojom poznania a poznávania? Je ním ľudský rozum! Jedením plodov zo stromu poznania človek postavil do popredia svoj rozum! Rozum sa stal jeho vodcom!

   Rozum ho však viedol cestami zla, pretože človek ho postavil vyššie, než stál pred tým jeho cit. A týmto spôsobom sám seba vyhnal z brán raja.

   Podstata prvotného hriechu, skrytá v Biblickom príbehu o jedení zakázaného ovocia zo stromu poznania dobra a zla teda spočíva v tomto:

   Človek mohol a môže žiť ako v raji a to vtedy, ak sa bude riadiť svojim cítením. Ak pôjde cestami, ktoré mu ukazuje jeho cítenie.

   Naše cítenie je totiž hlasom našej najvnútornejšej podstaty, ktorá je dobrá a ktorá preto že je dobrá, nám nemôže ukazovať iné cesty, ako cesty dobra.

   Znovu vybudovať raj na zemi je ľuďom možné len vtedy, ak zostanú verní svojmu cíteniu a budú vo svojom živote sledovať len tie cesty, ktoré im práve ono ukazuje.

   Okrem cítenia bol však človek obdarovaný i rozumom, prejavujúcim sa myslením. Cítenie a myslenie tvoria dve základné zložky ľudskej osobnosti, pričom cítenie má stáť na prvom a vedúcom mieste. Úloha rozumu spočíva v tom, aby hľadal spôsoby, ako realizovať podnety citu v hmotnom svete. Takto to je správne a takto to bolo určené Stvoriteľom. A preto jedine takýmto spôsobom môžu ľudia vybudovať raj na zemi a trvalo v ňom prebývať.

   K hriechu a nešťastiu však došlo tým, že človek vo svojej dychtivosti po poznaní tieto veci zamenil. Že rozum, ako nástroj hmotného poznania postavil na prvé miesto. To znamená, že vedúce a určujúce postavenie svojho cítenia zamenil za vedúce a určujúce postavenie svojho rozumu. A práve v nadradení rozumu nad cit spočíva kliatba prvotného hriechu! Rozum totiž nikdy nemal byť v človeku vedúcim! Rozum mal byť vždy len služobníkom citu.

   Prvotným hriechom, ktorý sa postupne vyvinul v hriech dedičný a v kliatbu celého ľudského pokolenia je skutočnosť, že sluha zaujal miesto vládcu. Že ľuďom rozkazuje sluha, ktorý nikdy nemal vládnuť a ktorý nemá schopnosť vládnuť. A rozum, ktorý je týmto sluhom, vedie ľudí po zlých a nesprávnych cestách. Vedie ich do nešťastia.

   Prekliatie prvotného hriechu spojené s nepriazňou Stvoriteľa môže človek napraviť len vtedy, ak si tieto skutočnosti uvedomí a opätovne postaví svoje cítenie na prvé miesto tak, ako to určil Stvoriteľ.

   Povinnosťou človeka a Vôľou Stvoriteľa je, aby aby ľudia kráčali svojim životom cestami, ktoré im ukazuje ich cítenie. Ich rozum má byť len poslušným služobníkom, vykonávateľom a realizátorom ich citových hnutí. To je cesta k šťastiu a raju na zemi. Jediná možná cesta k šťastiu a raju na zemi! Blažený ten, kto na ňu vykročí.

   Nešťastie a tragédia tohto sveta spočíva v tom, že je podriadený nadvláde rozumu. Ku tisícorakým tragickým udalostiam, ku ktorým došlo počas dlhých dejín našej civilizácie by vôbec nemuselo dôjsť a ani by dôjsť nemohlo, keby to citové v ľuďoch bolo prevažujúcim. Len chladným rozumom postaveným nad cit je možné odôvodniť to nespočetné množstvo hrôz a neľudskosti, ktoré zažila táto zem.

   Prekliatie prvotného hriechu, ktoré prerástlo v hriech dedičný však stále trvá! Miliardy ľudí tejto zeme trpia a sú nešťastnými práve z tohto dôvodu. Ľudstvo, klaňajúce sa modle rozumu speje do záhuby. Speje k sebazničeniu, pretože rozum, postavený nad cit je nešťastím. Je zlom, ktoré plodí zlo! Zlom, stojacim v protiklade voči Vôli Stvoriteľa, ktorý svojou všemúdrosťou raz a navždy určil, že v človeku má vládnuť iba cit. Že plnohodnotný človek je iba človekom citu, ktorého rozum musí stáť až na druhom mieste a byť citu podriadený.

   Vymaňme sa teda konečne z kliatby prvotného hriechu a staňme sa takými, akými nás vždy chcel mať náš Stvoriteľ. Staňme sa ľuďmi citu! Citu, ktorý nás povedie k šťastiu a k rajským záhradám.

   Osloboďme sa od nadvlády rozumu, ktorá nás vyhostila z brán raja. Zbavme sa konečne prekliatia prvotného hriechu, ktorý nám nikdy nedovolí stať sa skutočne šťastnými. Inak budeme vyhnancami a otrokmi vlastného rozumu donekonečna. A kvôli tejto kliatbe  rozumového zotročenia nakoniec i biedne zahynieme.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Nebojujte proti těm, kteří vás utiskují!

Svého času jsem stál na straně utlačovaných a nevraživě hleděl na ty, kteří je utlačují. Typickým příkladem takového, obecně tak velmi rozšířeného, nepřátelského postoje jsou politici, kteří lžou, kradou a jednají nečestně, takže tento postoj lidí vůči nim se zdá být docela oprávněný.

Pravda je však úplně jiná! Pravda spočívá v poznání, že takové jednání politiků je zákonitostí! Zákonitostí, o níž přece jasně říká známé úsloví, že každý národ má přesně takovou vládu, jakou si zaslouží.

To totiž není žádná náhoda! Je to projev spravedlnosti, na jejímž základě se každému národu dostává přesně takového druhu vlády, jaký je on sám! Jaká je jeho mravní, morální a duchovní výška! Neboť právě výška mravní, morální a duchovní úrovně národa tvoří základnu, z níž povstává jeho elita. Společenská a politická elita národa je tedy jen jakýmsi zrcadlem, které lidu věrně zrcadlí jeho vlastní tvář.

Představme si člověka, který v noci flámoval a ráno vstane a podívá se do zrcadla. Při pohledu do něj se zhrozí své vlastní oteklé a znetvořené tváře a v hněvu nad tím zrcadlo rozbije.

Nesmyslnému rozbití zrcadla, ve kterém vidíme svou vlastní tvář se podobají všechny snahy o odstranění nepoctivých a nemorálních politiků, či dokonce extrémně úvahy o jejich fyzické likvidaci. I kdyby se tak totiž událo, na jejich místo se velmi rychle dostane někdo jiný, kdo bude lidu opět věrně a pravdivě zrcadlit jeho tvář.

Pokud však člověk, který v hněvu nad vlastní znetvořenou tváří rozbil zrcadlo chce, aby v něm vždy viděl pouze pěknou, příjemnou a usměvavou tvář, musí se o to zasloužit on sám a nikoliv jeho zrcadlo. On sám musí definitivně skoncovat s flámováním.

Každý národ, který chce mít ve svém čele morálních, čestných a lidských politiků musí sám nastoupit na cestu svého vlastního morálního a duchovního pozdvižení. Musí sám chtít být čestnějším, ušlechtilejším, lepším, spravedlivějším a morálnějším. Neboť každému národu se vždy může dostat pouze politické reprezentace takových morálních kvalit, jaké si svou vlastní kvalitou zaslouží.

Pokud ale někdo tvrdí, že on je příliš nepatrným na to, aby něco změnil je to alibismus. Každý národ se přece skládá z jednotlivců a právě jednotlivci tvoří jeho základní buňky. A povaha, kvalita a charakter těchto základních buněk určuje povahu, kvalitu a charakter celku, čili národa. No a povaze, kvalitě a charakteru národa pak zákonitě odpovídá i charakter jeho reprezentace.

Pokud tedy někdo tvrdí, že je příliš nepatrným na to, aby aby on sám mohl pohnout věci dopředu, nepřímým způsobem tím pouze vyjadřuje, že není ochoten pustit se do práce na svém vlastním morálním a duchovním pozdvihnutí. Že on chce zůstat takovým, jakým byl doposud, se všemi svými nedostatky, chybami a nečestnostmi.

Ale pak ať nenadává na vládu a neočekává, že se bude mít lépe. Že se objeví nějaká politická strana nebo vůdce, který pozvedne společnost zázračným způsobem. Takové něco je nanejvýš nereálného a takový lidé budou mít, ba musí mít špatnou vládu, protože si ji zaslouží.

Musí mít vládu, která odpovídá a je stejnorodá jejich vlastním chybám, jejich vlastní nemorálnosti a nízkosti. Tak je to totiž spravedlivé! Neboť právě tímto způsobem sklízí každý národ přesně to, co zasévá. V tom se totiž projevuje princip vyšší spravedlnosti, jejímž účinkem nemůže uniknout nic, co existuje na této zemi.

Ne, není žádných výhledů ke zlepšení kvality života bez přijetí osobní odpovědnosti! Osobní odpovědnosti, kterou jsme prostřednictvím pozdvižení výšky svých morálních a mravních kvalit ochotni svým vlastním dílem přispět k pozvednutí celé společnosti. Pokud mezi lidmi, mezi jednotlivci takové ochoty není, není a nikdy nebude žádného pozdvižení společnosti.

Pochopme přece, že jednotlivé národy neutláčejí vlády, které si zvolili, nebo které byly do jejich čela dosazeny jakýmkoliv způsobem. Skutečný útlak způsobují hodnoty, kterým lidé, jednotlivci věří a které uznávají!

Útlak národu způsobuje nízkost hodnot, které přijal za své a s nimiž se ztotožňuje! Je to například nečestnost, egoismus, chamtivost, nespravedlnost, necitlivost, závist, nepřejícnost, či nedostatek touhy po vyšším, vznešenějším a ušlechtilejším a ještě množství jiných chyb a nedostatků.

Každý národ, který nepochopí, že on sám se musí změnit k lepšímu pokud se chce mít lépe, bude utlačován. Tak to totiž vyžaduje zákonitost vyšší spravedlnosti.

Pokud se tedy národ chce mít lépe a pokud chce, aby se pozvedla kvalita jeho života, musí se nejprve on sám morálně a duchovně pozvednout. Jeho vlastní pozvednutí na vyšší morální a duchovní úroveň musí nutně předcházet pozvednutí hmotnému. Neboť jen pozvednutí morální a duchovní může přivodit, způsobit a vyvolat pozdvižení materiální a hmotné. A dokud tuto zákonitost lidé nepochopí a neprovedou, do té doby budou muset trpět různé formy útlaku, které se budou stále stupňovat. Stupňovat až do neúnosnosti a vyvíjet takový tlak, že se nakonec jednotlivci i národy budou nuceni zamyslet sami nad sebou a poznat, v čem spočívá jádro problému.

Mnohokrát jsem cestoval autobusem, když se lidé vraceli domů z odpolední směny. Mnohokrát jsem je litoval, když hovořili o podmínkách v práci, či o výši mzdy, kterou za ni dostávají. Avšak zároveň jsem slyšel způsob, jakým se vyjadřují, slyšel jsem, co se chystají dělat, co je zajímá a co považují ve svém životě za důležité.

A tehdy jsem si uvědomil, že tito lidé, vzhledem k jejich hodnotovému systému, který uznávají, musí zákonitě prožívat všechno to nelehké, co prožívají. Musí to prožívat, protože si to zaslouží a protože si to doslova vynucují výškou své osobnostní, duchovní a morální úrovně.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Životní potřeba svěcení svátečního dne!

   Lidé jsou vzdáleni od správného pochopení a tím i od plnění desatera přikázání, protože mají tendenci přizpůsobovat si je své pohodlnosti. A tak je to i s tím třetím, při kterém je většina věřících přesvědčena, že mu dostatečně učinili zadost svou účastí na nedělní pobožnosti.

   Nicméně tento přístup je pouze svědectvím jejich velké povrchnosti a pohodlnosti, protože samotná účast na pobožnosti nám nikdy nemůže posvětit den sváteční!

   Účast na pobožnosti je tím nejlepším předpokladem pro to, abychom sváteční den mohli správně posvětit, avšak toto musíme učinit jen my samotní! Každý sám za sebe! Ve skutečnosti jedině člověk sám může posvětit den sváteční! Nemůže to za něj udělat ani kněz a není to vybaveno ani jeho účastí na pobožnosti.

   V čem tedy spočívá ono posvěcení? V zastavení, v tichu a zamyšlení se nad svým životem během uplynulého týdne. Ve vnitřním pohledu dozadu na všechna zásadní rozhodnutí, které jsme v týdnu udělali a to ve vztahu k Vůli Stvořitele. V posouzení toho, v čem byly naše činy v souladu s Jeho Vůlí a v čem jsme se od ní odchýlily.

   Posvěcení svátečního dne tedy spočívá v povinnosti, abychom minimálně jednou do týdne, v den pracovního klidu který nám k tomu poskytuje časový prostor, podrobili sami sebe kritické analýze, uvážili naše klady i zápory a vytyčili si správný směr, kterým bychom se měli ubírat v příštích dnech. Směr, který by měl být samozřejmě v souladu s Vůlí Nejvyššího.

   A pokud budeme takto pravidelně činit, čili pokud budeme správným způsobem světit den sváteční, budeme ve svém životě spět ke stále většímu zdokonalení, zanechávajíc za sebou své chyby a nedostatky a stavějíc se stále lepšími, světlejšími a ušlechtilejšího lidmi.

   Podstata svátečního dne tedy spočívá v duchovním zužitkování předcházejícího týdne a ve vytyčení strategie do dalšího, nového týdne.

   Kdo ale takto nekoná, prochází svým životem naprázdno bez schopnosti duchovního zužitkování všeho, co zažil. Celý jeho život mu prochází mezi prsty a on z něj nezíská žádný duchovní prospěch, protože si pro sebe nedokázal najít chvíli času a ticha. Takový lidé svůj život vpodstate promrhají, setrvávajíce nepoučitelné ve svých starých chybách.

   Šest dní v týdnu má být tedy pro nás prostorem pro světské práce a sedmý den odpočinku od světských činností má být naopak dnem práce duchovní. A až takovýmto způsobem správně využité sváteční dni dají skutečný, duchovní smysl celému našemu životu a tomu, co jsme v nich směli přežít.

   Zeptejme se nyní, kdo takto jedná? Když i ne zcela pravidelně, ale alespoň z času na čas? Kdo si ve sváteční den zastane jako generál nad mapou bojových postavení své armády, aby důsledně analyzoval stav její bojeschopnosti, všechny její slabiny i přednosti a aby na základě toho poznání vytyčil novou strategii do dalšího boje? Do boje za dobro, spravedlnost a lidskost?

   V souvislosti s naší problematikou nelze zapomenout na dva důležité momenty, které ve velké míře napomáhají ke správnému posvěcení svátečního dne. Jsou jimi mlčení a ticho!

   Nejdříve pár slov k mlčení:

   Mlčení lze považovat za jeden z nejzákladnějších předpokladů zrání naší osobnosti.

   Pokud totiž v mlčení nad něčím intenzivně přemýšlíme, naše myšlenka se stává silně magnetickou a nabývá schopnost jako magnet přitahovat všechny stejnorodé, nebo určitým způsobem podobné myšlenkové formy. Pokud jsou naše myšlenky dobré, jsme se schopni prostřednictvím jejich magnetismu spojit s vysokými úrovněmi stvoření. Touto cestou nám může být sesláno vyřešení jakéhokoliv našeho osobního problému, může nám být ukázán správný směr při závažném životním rozhodnutí, jako i daná světlá inspirace pro naše každodenní jednání.

   V mlčení a v hlubokém myšlenkovém zahloubení, můžeme dostat na základě principu myšlenkového magnetismu odpověď na cokoliv.

   Toto tušení síly, které v sobě skrývá mlčení poznali už naši předkové když říkali, že mluvit je stříbro ale mlčeti zlato. Taktéž z historie máme mnoho příkladů lidí, kteří se snažili navázat spojení se Světlem tak, že načas odešli do samoty, například do pouště, aby tam v mlčení a tichu, nabitém myšlenkovým magnetismem našli odpovědi na všechny životní otázky.

   V dnešní době není samozřejmě možný nějaký dlouhodobý odchod do samoty a ani to není potřeba. Stačí pouze v den sváteční správným způsobem zužitkovat to, o čem jsme dosud mluvili.

   A teď zase pár slov k tichu :

   Pouze v tichu se může naše mlčení tvořivě a plnohodnotně rozvíjet. Dnešní doba je však pramálo nakloněna skutečnému, duchovnímu rozvoji člověka prostřednictvím ticha a mlčení. Naše doba je totiž dobou hluku, znemožňujícího tiché soustředění. V domácnostech bývají zapnuté televizory, rádia, či různé přehrávače, lidská mysl je zaplněna nadměrnými informacemi z internetu, novin a časopisů, takže moderní člověk, který nic netuší o těchto skutečnostech se stává mělkou a povrchní obětí doby. Stává jakousi skupinovou duší, neschopnou vytvořit vlastní, samostatnou a hlubokou myšlenku.

   Takový člověk, mělkého a povrchního myšlení je pak pouze biologickou bytostí, považujíci se za člověka, kterého však lze pomocí médií, internetu, nebo jiných vlivů bezmyšlenkovitě manipulovat a vmanipulovat do čehokoliv, protože v něm není vlastního a samostatného uvažování.

   No a právě proto nám bylo před stovkami let jasnozřivě darované třetí přikázání, abychom se tohoto všeho dokázali vyvarovat. Abychom dokázali přehlédnout nástrahy temnoty a stát se plnohodnotnými lidmi.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Úvaha o ľudskom stude


   Existujú rôzne názorové skupiny a združenia, ktoré považujú väčšiu, alebo menšiu mieru telesného obnažovania za jedno najlegitímnejších ľudských práv. Medzi najextrémnejšie prejavy týchto trendov patrí nudizmus a medzi umiernenejšie súčasná, a to najmä ženská móda. 

   Tieto názorové skupiny majú samozrejme mnoho pádnych argumentov, zdôvodňujúcich prečo je to správne, legitímne a žiadúce. Spomeňme trebárs napríklad ten, že človek pochádza zo zvieraťa a u zvierat je nahota niečím absolútne prirodzeným a normálnym. Niečím tak prirodzeným a normálnym, že by to malo byť úplne normálnym a nijakú výnimočnú pozornosť nevzbudzujúcim i u človeka, ktorý je v podstate iba ďalším pokračujúcim článkom dlhodobého evolučného vývoja.

   Pokúsme sa teraz zareagovať na tento názor a poukázať na obrovský rozdiel medzi nahotou zvierat a nahotou ľudí, ktorú spolu nemožno vôbec zrovnávať. Už z povahy veci samotnej, čiže z nepreklenuteľnej druhovej rozdielnosti medzi zvieraťom a človekom totiž vyplýva absolútna nelogickosť ospravedlňovania nahoty človeka, nahotou zvieraťa.

   Každý predsa vie, že človek stojí vo vývoji vyššie. To znamená, že jeho vnútorná podstata je úplne iná, ako vnútorná podstata zvieraťa. V evolučnom vývoji obdržal človek zo zvieracieho sveta iba telo, kým jeho najvnútornejšie jadro – čiže to, čo nás od zvierat odlišuje, je úplne iné. Je ním duch! Duch človeka, ktorého úlohou je preduchovňovať, zušľachťovať a povznášať všetko okolo nás, to znamená aj z evolučného vývoja vzyšlé, hmotné zvieracie telo a pretvoriť ho do výsostne ľudskej podoby.

   Lebo prví ľudia sa svojim telesným vzhľadom podobali viac na opicu ako na človeka, ale duch, prebývajúci v ich vnútri postupným vývojom zušľachťoval ich polozvieracie telo a dával mu ľudskú formu.

   Nahota, spojená s bytostnou podstatou zvieraťa bola prirodzenou a vlastnou ranným štádiám ľudstva na zemi. Ale čím viac duch zušľachťoval telo i všetko vôkol seba, tým viac bola ľuďmi pociťovaná nutnosť zahaľovania sa, ktorá nepramenila iba z potreby chrániť sa pred chladom, ale z čoraz intenzívnejšie sa prebúdzajúcej vlastnosti ducha – studu. Čím bol totiž ľudský duch vyvinutejší, tým intenzívnejšie v ňom rástol pocit studu. Vo všeobecnosti sa totiž nevie, že práve stud je istým meradlom výšky duchovnej úrovne človeka: čím intenzívnejšie je ním vnímaný, tým vyššia je duchovná úroveň daného jedinca.

   Pozrime sa z tohto uhľa pohľadu na dianie okolo nás. Aj v súčasnosti sa na zemi nachádza mnoho komunít a skupín, u ktorých je nahota úplne prirodzená. Avšak takmer vždy ide o komunity, stojace na nižších stupňoch vývoja, žijúce v odľahlých pralesných oblastiach alebo iných, odľahlých častiach sveta, ďaleko od civilizácie. Títo ľudia sú jednoduchí, prirodzení a spontánni, žijúci v symbióze s prírodou, čo by v podstate nebolo zlé, pokiaľ by nešlo o ustrnutie na jednom z nevyhnutných vývojových stupňov ľudstva.

   A teraz, v protipóle sa pozrime na život ľudí v 19. storočí, konkrétne na ženskú módu napríklad v Anglicku, alebo aj v iných častiach Európy, vyznačujúcu sa nosením dlhých sukní, dlhých rukávov a pod krkom upnutých golierov.

   Na týchto dvoch príkladoch vidíme, ako sa výška vzrastajúcej duchovnej úrovne automaticky premieta do zvýšenej potreby kultivovaného zahaľovania tela.

   Počas celej histórie samozrejme existovali i rôzne menšinové trendy, snažiace sa eliminovať pocit studu v človeku, avšak takzvané „moderné“ 20. storočie urobilo v tejto oblasti priam revolúciu. Revolúciu v negatívnom slova zmysle, prostredníctvom ktorej sme začali zostupovať nadol namiesto toho, aby sme kráčali nahor. Onen duchovný úpadok sa prejavil odsudzovaním prirodzeného studu, ktorý začal byť považovaný za zaostalosť a nemodernosť.

   Zdravé cítenie studu nie je však potierané len na hmotnej úrovni vzrastajúcou nehanebnosťou a zvrátenosťou v odhaľovaní fyzického tela. Stud je v ľuďoch programovo eliminovaný žiaľ i v oblasti duševnej a to prostredníctvom duševného odhaľovania sa.

   Vezmime si napríklad také zdanlivo neškodné, mobilné telefonovanie. Človek niekedy až žasne, o akých dôverných a intímnych veciach sú ľudia schopní hovoriť na verejnosti, čo svedčí o tom, že  naozaj strácajú stud.

   Taktiež možno spomenúť, u nás ešte nie v takej veľkej miere ako na západe, rozšírenú módu rôznych psychológov a psychoterapeutov, ktorá je založená na absolútnom duševnom odhaľovaní sa pred iným človekom, čím sa v ľuďoch cielene ničí jedna z najušľachtilejších zložiek ich osobnosti –  zdravý, prirodzený stud, spočívajúci   v bytostnom práve každej ľudskej individuality na zachovanie nedotknuteľnosti osobnej duševnej intimity.

   A tak, pod pojmom „modernosť“ sa ako zvonka – vo fyzickej oblasti, tak i zvnútra – v duševnej oblasti, usilovne rúcajú všetky mantinely zdravého studu a s týmito snahami kráča ruka v ruke celkový duchovný úpadok ľudstva. Lebo, ako už bolo povedané, miera zdravého studu je mierou skutočnej duchovnej úrovne jednotlivca i mierou duchovnej úrovne celej civilizácie. Zákonite totiž platí, že vzostup v pociťovaní studu je zároveň vzostupom spoločnosti, avšak úpadok studu je nevyhnutne úpadkom spoločnosti. A tento úpadok, ktorého jednou z príčin je i strata studu práve prežívame.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Má pravdu ten dobrý muž :jojo:

No já se při tom hezky pobavila :supr:
Ale on ty příspěvky v diskuzi m.s. stejně nečte. Připadá mi jako rozsévač semene - zaseju a frrr za další samičkou :godlike:

No, lebo čo keby sa v tej diskusii náhodou vyskytla nejaká myšlienka???? :co: :kapitulation: To by jeho chabý konštrukt, ktorý akosi ignoruje fakt, že nás Boh stvoril - a každý deň tvorí nových - nahých... :P neprežil... Nestyda Pánboh! :dumbom:

Na tyhle výplody nemá cenu reagovat, jejich tvůrce - Milan Šupa - si to stejně nikdy nepřečte. Stejnými blbinami zapleveluje i blogy na i.dnes. Četla jsem tam, že prý je v nějaké sektě Poselství grálu nebo tak nějak. On nechce diskutovat - on šíří pravdu - svoji. Něco jako jehovisti.

Z dávnych egyptských mystérií...


   Tento text, hovoriaci o zmysle ľudskej existencie bol inšpirovaný pradávnym vedením staroegyptskej kasty kňazov Hórovho oka a doplnený najnovšími duchovnými poznatkami.

   Bytie človeka je zasvätené jeho duchovnému vývoju. Prostredníctvom tohto vývoja dochádza k jeho prerodu z animálnej bytosti, uznávajúcej iba zákonitosti vlastného ega v nesmrteľnú bytosť, ktorej je dovolené kráčať po cestách, nachádzajúcich sa za hranicami bežných smrteľníkov.

   Ľudská duša sa opakovane vteľuje na zem a človek tak pokračuje v procese postupného zdokonaľovania, stanoveného Stvoriteľom. Duša vstupuje do rôznych tiel, zakladá rodiny, objavuje sa v rôznych epochách a na rôznych miestach, zažíva rôzne ekonomické podmienky a zdravotné komplikácie.

   K týmto opakovaným reinkarnáciám dochádza na zemi, zatiaľ čo slnečná sústava sa pomaly otáča okolo centra galaxie. Behom tohto času je zem i myseľ človeka ovplyvňovaná rôznymi druhmi energií súhvezdí, ktoré podobne ako ročné obdobia určujú nevyhnutné podmienky pre jeho rozvoj.

   Osud, ktorý musíme prežívať je neoddeliteľnou súčasťou nášho života. Musíme ho prežiť, aby sme sa poučili.

   Používaním slobodnej vôle v situáciách ktorým musíme čeliť sa učíme, aké dôsledky majú naše rozhodnutia.

   Pravdu nachádzame na základe porovnávania dôsledkov našich rozhodnutí. Tie nám prinášajú prežívanie protichodných extrémov dobra a zla. Tak zakusujeme bolesť i radosť, šťastie i nešťastie, pokoj a nepokoj, zdravie a chorobu, dostatok a nedostatok, aby sme na základe ich vzájomného porovnávania spoznali silu a hodnotu lásky, dobra, spravodlivosti a ušľachtilosti.

   Takto, život za životom človek prechádza procesom duchovného zdokonaľovania. Zakaždým sa narodí múdrejší, viac rešpektujúci a tolerantnejší, pokiaľ neukončí svoj cyklus a nestane sa nesmrteľným nadčlovekom.

   V okamihu osvietenia si uvedomuje logický sled nevyhnutnosti všetkých svojich minulých životov,  ktoré prežil a zároveň v ňom vystáva poznanie umenia žiť na základe všetkých omylov, ktoré spáchal. Spoznáva, že práve toto bola jeho osobná  a jedinečná cesta k zavŕšeniu a naplneniu zmyslu jeho existencie. V mieri a harmónii šíri lásku a získava prístup k vyššej moci a ďalšej fáze svojho vývoja vo vyššom stupni reality.

   Jeho vývoj na tejto zemi je zavŕšený a zmysel jeho pozemského bytia naplnený. Človek dokázal prekonať svoju animálnu, egoistickú prirodzenosť a stať sa bytosťou milujúcou a pomáhajúcou všetkému vo stvorení. Tým sa navždy oslobodil z nevyhnutnosti znovuvteľovania na túto zem a stal sa hodným života vo vyššej, duchovnej realite bytia.

   Proces duchovného zdokonaľovania ľudí však nie je nekonečný. Je nevyhnutne naviazaný na dĺžku trvania pozemskej hmotnosti, ktorá tak ako vznikla raz rovnako aj zanikne. Duchovný vývoj človeka sa preto musí vtesnať do tohto časového obdobia.

   Plynutím času sa teda pomaly približujeme k hranici, na ktorej bude ďalšia možnosť vývoja na tejto zemi zastavená. K času, kedy bude musieť pozemská pláň vydať všetky svoje plody.

   Kristus nazval tento deň dňom príchodu Ženícha. Ženích príde, aby všetkých pozval na hostinu. Aby ich pozval do inej, vyššej reality bytia. Toto pozvanie však bude určené iba pripraveným. Iba tým, ktorí sa dokázali stať bytosťami dostatočne spravodlivými, dobrotivými a milujúcimi, napomáhajúcimi všetkému vo stvorení. To sú oné múdre panny, ktorým bude Ženíchom povolený vstup na hostinu.

   Každý človek, ktorý ale tejto úrovne nedosiahol a zostal viac alebo menej verný svojej pôvodnej, animálno egoistickej prirodzenosti, každý takýto človek bude z možnosti vstupu na hostinu vylúčený a poslaný naspäť, aby si doplnil chýbajúce kvality.

   Avšak nastávajúci rozklad zeme už týmto ľuďom neposkytne dostatočný časový priestor, aby zameškané ešte dohnali. A tak človek, zviazaný s hmotnosťou zeme, ktorá raz vznikla a preto musí raz aj zaniknúť, bude musieť byť podrobený osudu všetkého, čo je hmotné a s hmotnosťou spojené. Bude musieť byť podrobený rozkladu a zániku vlastného, animálno egoistického „ja“, ktoré sa nedokázalo v určenom časovom období trvania hmotného sveta správne duchovne vyvinúť.

   Tak má teda každý človek slobodne na výber. Na výber medzi životom a smrťou! Medzi večným životom vo vyššej realite ducha alebo medzi smrťou jeho nedostatočne vyvinutej, animálno egoistickej osobnosti, rovnajúcej sa definitívnemu vymazaniu z knihy života. Táto definitívna záhuba osobnosti človeka je totožná s večným zatratením.

   Je to však niečo úplne iného, ako bežná fyzická smrť. Tá býva len prechodom do inej roviny bytia, ktorá tvorí akúsi čakaciu dobu pre ďalšie pozemské vtelenie, v ktorom máme na zemi duchovne dozrievať. Obyčajnej fyzickej smrti sa preto netreba vôbec obávať. Je to len nevyhnutný krok na ceste nášho postupného duchovného zdokonaľovania.

   Toho, čoho by sa však mal obávať každý človek je smrť duchovná. Definitívna záhuba, ktorá ho musí postihnúť ak bol lenivý a nestihol sa včas správne duchovne vyvinúť. Preto nebude môcť byť, ako oných päť nerozumných panien, vpustený na blížiacu sa hostinu. Tomuto vážnemu riziku sme vystavení všetci a preto by sme sa mali snažiť vyvarovať sa ho zvýšením dôrazu na svoj vlastný, osobný, individuálny duchovný vzostup.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Zmätenosť pojmov


   V dnešnej pokrivenej dobe ľudia pokrivili a prekrútili okrem mnohých iných vecí i význam slov a pojmov. Preto potom nevnímajú a nechápu, čo tieto pojmy v skutočnosti znamenajú. Chápu  a vnímajú len to, čo oni sami považujú za správne. Takýto prístup však musí mať zákonite za následok bludné, nesprávne a falošné cesty, ktorými musia kráčať všetci tí, ktorí nasledujú skreslené, pokrivené a nesprávne významy pojmov. Všetci tí, ktorí si nedali námahu pochopiť, čo tieto pojmy v skutočnosti znamenajú a aké cesty im ukazujú.

   No a ak sa takéto niečo týka naozaj závažných a kľúčových pojmov, musí to mať pre celé veľké skupiny ľudí i pre každého jednotlivca, ktorý tomu podľahol nedozierne, ba až tragické dôsledky.

   Jedným z obzvlášť závažných príkladov podobnej pokrivenosti je slovo „bohoslužba“ a s ním spojenie poblúdenie celého ľudstva.

   „Zúčastnil som sa bohoslužieb! Konajú sa slávnostné bohoslužby!“ Tieto a ním podobné výrazy nám hovoria o chápaní pojmu bohoslužba ako účasti na nejakom stretnutí veriacich. V dnešnom ponímaní teda bohoslužba znamená účasť na stretnutí, alebo zhromaždení určitej cirkvi. Je v podstate úplne jedno akej cirkvi, pretože vo všetkých cirkvách a vierovyznaniach je to vnímané obdobne pokriveným spôsobom.

   Takéto chápanie pojmu bohoslužba je však nesprávne a k jeho pokriveniu došlo preto, aby to vyhovovalo ľudskej duchovnej pohodlnosti a aby to od nich vyžadovalo čo najmenej námahy. Aby svojou účasťou na náboženskom stretnutí lacno a pohodlne učinili zadosť všetkému, čím sú podľa nich voči Stvoriteľovi povinní.

   Čo však v skutočnosti znamená pojem bohoslužba? Niečo úplne iného ako účasť na nejakom stretnutí.

   Boho – služba! Slúžiť Bohu! Slúžiť!

   Čo značí slovo slúžiť? Znamená plniť niekoho vôľu. V tomto prípade Vôľu Božiu!

   Plnením Božej Vôle máme teda slúžiť Bohu! Ako vôbec mohlo dôjsť k nejakému omylu v chápaní tejto tak logickej veci?

   No a slúžiť znamená konať! Znamená niečo robiť! Robiť to tak, ako si to želá a ako si to praje ten, komu slúžime. V našom prípade Stvoriteľ.

   Skutočná bohoslužba sa teda neobmedzuje na nejaké miesto a nejaký čas. Skutočná a pravá bohoslužba je naplňovanie Vôle Najvyššieho v každodennom živote tak, že ju zohľadňujeme a berieme na zreteľ pri všetkom čo konáme. Pri všetkom čo cítime, myslíme hovoríme a činíme. Pri všetkom tomto dbáme na to, aby to bolo v súlade s Vôľou Najvyššieho. Tým vykonávame pravú bohoslužbu v našom každodennom živote.

   Skutočnú bohoslužbu, čiže službu Bohu máme teda vykonávať prostredníctvom všetkého čo myslíme, cítime, hovoríme a konáme, aby to vždy bolo iba ku cti Najvyššiemu.

   Pravá bohoslužba však z vyššie pochopiteľných dôvodov doteraz ešte nebola ľuďmi na zemi nikdy vykonávaná. Ľudia totiž vo svojej pohodlnosti úmyselne prekrútili tento pojem tak, že si pod ním predstavovali iba svoju účasť na náboženských stretnutiach.

   Keby sa však nad vecami aspoň trošku zamýšľali, svoje stretnutia, na ktoré sa schádzali za účelom spoločného uctievania, velebenia a prejavovania vďaky Stvoriteľovi by museli po správnosti nazvať trebárs hodinami uctievania Stvoriteľa, alebo napríklad pobožnosťami. Nikdy však nie bohoslužbou, pretože slúžiť Bohu človek musí a má vo svojom každodennom živote.

   Ľudia si to ale urobili pohodlnými a svoje stretnutia, na ktorých uctievali a velebili Najvyššieho nazvali bohoslužbami. Časom strávených na týchto stretnutiach potom považovali svoju službu Najvyššiemu za vybavenú a oni si vo svojom osobnom, každodennom živote už mohli robiť čo chceli.

   A aj si robili! V reálnom živote konali a doposiaľ konajú vždy iba podľa svojej vlastnej vôle a preto to aj presne tak všade vyzerá. Preto je svet takým, akým je. Plným chamtivosti, bezohľadnosti, egoizmu, nečestnosti, nespravodlivosti, klamstva, nepoctivosti a nečistoty.

   Na tomto svete totiž doteraz vždy chýbala pravá bohoslužba, čiže jednanie, ktoré v sebe zahrňuje a zohľadňuje vznešenú Vôľu Najvyššieho. Ktoré zohľadňuje vznešenú Vôľu Najvyššieho vo všetkom ľudskom cítení, myslení, reči a jednaní v každodennom živote.

   Ľudstvo, i ty jednotlivý človeče, začni  konečne konať pravú bohoslužbu! Začni konečne slúžiť Bohu tak, ako to tu na zemi malo byť už dávno.

   Všetko čo konáš konaj iba Jemu ku cti! Všetko čo činíš nech je hodné Jeho vznešenosti a ušľachtilosti! Svojimi vznešenými, čistými a spravodlivými citmi, myšlienkami, slovami a činmi slúž svojmu Bohu a tým pozdvihneš túto Zem, svoj národ i seba samého. Nech všetko, čo sa na tejto zemi deje je len jedinou vznešenou bohoslužbou, konanou ku cti veľkého, dobrotivého a spravodlivého Boha!

   Človeče, nikdy nečiň nič, nemysli na nič a nehovor o ničom, čo by nespĺňalo kritériá života žitého ku cti Stvoriteľa. Života, ktorý práve takýmto spôsobom učiníš živou a pravou bohoslužbou.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Pojednanie o skutočnom účele ľudskej sexuality


   Tento text je určený predovšetkým mládeži, ktorá sa potrebuje správne zorientovať v problematike sexuality a ľudskej pohlavnosti, pretože to, čo jej v tomto smere môže ponúknuť súčasný svet je mätúce, dezorientujúce a pokrivené. Pretože účelom sexuality v súčasnom ponímaní je predovšetkým užiť si. Užiť si volne, neviazane a bez akýchkoľvek predsudkov.

   Lebo vraj naše telo, ktoré nám patrí je iba naším vlastným majetkom a my si s ním môžeme robiť čo chceme. To znamená, že máme legitímne právo plne vyžiť jeho sexuálneho potenciálu pre vlastné potešenie. Či už v partnerskom vzťahu, alebo ak partnera nemáme vlastným seba uspokojovaním. 

   A aby sa v tom človek necítil nijako obmedzovaný, začína sa čoraz viacej negovať spojitosť sexuality s morálkou a etikou. Takýto prístup má však za následok rozklad a deštrukciu osobnosti človeka, alebo minimálne zastavenie a obmedzenie jeho jeho ďalšieho osobnostného vývoja. Lebo v skutočnosti je hlavným účelom pohlavnej sily práve osobnostný rast človeka, ku ktorému ale dochádza iba vtedy, ak je ľudská pohlavnosť krotená a usmerňovaná silným eticko morálnym prístupom k nej. V takomto prípade sa mohutný potenciál jej energie pretaví do rozvíjania osobnosti človeka, formujúc ho smerom k vyšším a ušľachtilejším hodnotám.

   Pohlavná sila nemá byť teda vyplytvaná v telesnosti, ale orientáciou k vysokým mravným, morálnym a duchovným ideálom pretavená vo vysoko vyvinutú ľudskú osobnosť. Je to totiž presne tak, ako s každou energiou, napríklad tou elektrickou. Môžeme ňou svietiť a môže nám uľahčovať život prostredníctvom rôznych užitočných elektrických prístrojov, alebo ňou môžeme nabiť oplotenie okolo koncentračného tábora, či využiť ju na elektrické kreslo. Je to stále tá istá energia, záleží len na spôsobe jej využitia. Záleží iba na tom, či ju použijeme k pozitívnemu a budujúcemu účelu, alebo k účelu negatívnemu a deštruktívnemu.

   Žiaľ, na tomto svete to funguje tak, že sa ľudský sexuálny potenciál sa obyčajne vybíja iba v pohlavnom pude. To je dnes považované za normálne a štandardné.

   Ľudia prežívajú telesnú rozkoš a telesné radovánky a ich nadmiera im odčerpáva energiu, ktorá je v skutočnosti určená a má byť využitá k rozvoju ich osobnosti. To znamená, že tá istá pohlavná sila nás môže ľudsky a osobnostne nesmierne povzniesť, ak sme vo vzťahu k nej ochotní rešpektovať určité morálne a mravné kritériá. Alebo naopak, jej nesprávne, čiže nadmerné a neetické používanie môže spôsobiť zastavanie rozvoja našej osobnosti, keď takmer všetku silu jej potenciálu vybijeme podvoľovaním sa svojim telesným pudom.

   Z tohto dôvodu je preto pre každého mladého človeka omnoho lepšie, ak začne s pohlavným životom čo najneskôr. Ak si svoju mladícku čistotu zachová čo najdlhšie, pretože tým vôbec nič nestráca ale naopak, iba nesmierne získava.

   No a hodnotou, prostredníctvom ktorej je schopný človek čistým a ušľachtilým spôsobom zvládnuť vlastnú pohlavnosť je jeho túžba po čistej, veľkej a pravej láske. Túžba po čistej, veľkej a pravej láske k druhému človeku. Po láske, v ktorej sme schopní zabudnúť na seba samých a vidieť iba prospech a dobro milovanej osoby.

   To je láska, ktorá má schopnosť poprieť osobný egoizmus a egocentrizmus až do takej miery, že za stredobod bytia, za ktorý dovtedy človek považoval iba seba samého začína považovať druhú osobu. Inými slovami povedané, človek sa naučí milovať druhého tak, ako seba samého, ba niekedy aj viac ako seba samého.

   Nepripomína vám to niečo? Nepripomína vám to známe Kristové slová, aby sme sa naučili milovať svojho blížneho ako seba samého? Lebo jedine človek, ktorý toto dokáže sa stáva skutočne človekom, pretože bol schopný zbaviť vlastného egoizmu. Jedine takýto človek spĺňa Stvoriteľom stanovenú métu pravého človečenstva, pretože sa naučil milovať svojho blížneho ako seba samého.

   No a prostriedkom k dosiahnutiu tejto méty je správne využite pohlavnej sily! Obrovský potenciál pohlavnej sily, skultivovaný morálnymi princípmi, ako je ušľachtilosť, čistota a túžba po pravej, veľkej láske môže totiž rozvinúť osobnosť človeka až k takému vysokému ideálu lásky, ktorá je schopná milovať iného človeka tak, ako seba samého. A je úplne jedno, či je to láska k mužovi, alebo k žene, k bratovi alebo sestre, k rodičom alebo deťom. Dôležité je, že práve prostredníctvom svojej lásky bol človek schopný zvíťaziť nad vlastným egoizmom a postaviť záujmy iných na úroveň záujmov svojich vlastných. Ak totiž toto niekto dokáže aspoň k jednému jedinému človeku, vzniká u neho predpoklad, že to bude schopný aplikovať i vo vzťahu k iným ľuďom. Že sa všetkých svojich blížnych naučí milovať presne tou mierou, akou má rád seba samého. Toto je zavŕšením osobnostného vývoja človeka a dosiahnutím ľudskej dokonalosti, stojacej na najvyššej priečke človečenstva.

   No a práve k tomuto vysokému cieľu nás má a môže priviesť správne využitie obrovského potenciálu našej pohlavnej sily, ktorá bola každému človeku darované práve za týmto účelom.

   Existujú však temné sily, ktoré si neželajú, aby človek dosiahol najvyššej úrovne svojho človečenstva. Sily, ktoré sa všemožne snažia aby zostal nevedomým o týchto veciach a potenciál vlastnej pohlavnej sily premrhal v telesnej rozkoši a užívaní si. Preto je trendom dnešnej doby, aby mladí ľudí začínali s pohlavným životom čo najskôr, čo má za následok zastavenie, alebo prinajmenšom  rapídne spomalenie  ich ďalšieho osobnostného vývoja.

   Existujú totiž temné sily, ktoré chcú, aby ľudia zostali trvalo menejcennými. Aby životný potenciál vlastnej pohlavnej sily premrhali v telesnosti namiesto toho, aby sa prostredníctvom nej povzniesli k plnému rozvinutiu svojej osobnosti v duchu vznešenej, nesebeckej lásky, schopnej milovať svojho blížneho ako seba samého.

   Možno si poviete že je to všetko iba výmysel. Že je to len určitá myšlienková konštrukcia, ktorej pravdivosť nemožno dokázať a ktorej buď človek verí alebo neverí.

   Uveďme si preto konkrétny príklad z histórie národov, kultúr a civilizácií. V dejinách môžeme totiž vidieť veľké množstvo stále sa opakujúcich vzostupov a pádov, ktoré sa udiali v priamej úmernosti k etickému a morálnemu, alebo neetickému a nemorálnemu vzťahu k ľudskej sexualite. Vždy na začiatku novo vznikajúcich národov a civilizácií boli totiž badateľné určité zdravšie, etické a morálne kvality, vyznačujúce sa prostotou, jednoduchosťou a prirodzenosťou. Presne takto to bolo napríklad v rannom období  rímskej ríše, čo malo za následok jej prudký vzostup. To čistejšie, zdravšie, prirodzenejšie a ušľachtilejšie sa výraznejšie prejavovalo nie len vo vzťahu k sexualite, ale i vo vzťahu ku všetkému ostatnému dianiu v spoločnosti.

   Ale pozrime sa na rímsku ríšu na jej konci. Všade bolo plno nemorálnosti, neviazanosti, skazenosti a túžby čo najviac si užiť, až nakoniec strata takmer všetkých morálnych a mravných mantinelov rímsku ríšu vnútorne celkom rozvrátila. Dá sa teda jednoznačne konštatovať, že jednou z hlavných príčin jej zániku bola všetko prestupujúca a všetko devalvujúca mravná skazenosť.

   Kto sa z tohto uhľa pohľadu pozrie na historický vývoj rôznych národov a kultúr zistí, že v podstate  všade to prebehlo obdobným spôsobom. A nakoniec, možno ani nebude musieť ísť príliš hlboko do histórie. Úplne postačí, ak sa pozorne rozhliadne okolo seba a uvidí, že i súčasná kríza má presne tie isté korene. Uvidí, že aj dnes prežívame stratu hodnôt, spojenú s devalváciou cti, spravodlivosti, ušľachtilosti, ľudskosti a celkového morálno etického prístupu k životu. Uvidí súčasné, čoraz výraznejšie uvoľňovanie mravov a morálky, uvidí temný rozkvet nehanebnosti a vyzdvihovania telesnosti. Uvidí, ako všade vládne nečestnosť, klamstvo, podvod, chamtivosť, neľudskosť a ešte mnoho iných negatívnych vecí, jednoznačne svedčiacich o veľkom úpadku ducha človeka, ktorého morálny rozklad zapríčinil okrem iného i nesprávny postoj k potenciálu vlastnej pohlavnosti. K potenciálu, ktorý z tohto dôvodu nepôsobí konštruktívne a budujúco tak ako má, ale deštruktívne a zničujúco tak, ako tomu bolo vždy doposiaľ v histórii.

   Ak preto nechceme, aby to všetko dospelo až k úplnej deštrukcii, bolo by načase poučiť sa a využiť konečne obrovský potenciál ľudskej pohlavnosti čistým a ušľachtilým spôsobom k pozdvihnutiu jednotlivcov, národov i celej našej civilizácie.

   PS. Účelom tohto článku nie je vyzdvihovanie celibátu, ale predovšetkým ušľachtilého a čistého prístupu k sexualite, a to v každej situácii.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Rozum a cit v živote človeka


   Človek, fungujúci správnym spôsobom má byť človekom citu. Cit je totiž v ľuďoch to najvyššie a je hlasom ich pravej, najvnútornejšej podstaty. Hlasom ich ducha! Okrem citu však máme k dispozícii aj rozum, ktorého hlavným účelom má byť predovšetkým praktická realizácia citových podnetov v hmotnosti.

   Rozum, správne používaný v súlade so zákonmi univerza má byť teda v skutočnosti iba nástrojom ducha v hmotnosti, pretože on sám je len najdokonalejším produktom hmoty – ľudského mozgu. V hmotnom pôvode rozumu sa totiž skrýva jeho obmedzenie. Obmedzenie chápavosti iba na čisto hmotné a preto ním nikdy nebude možne pochopiť skutočnosti, presahujúce hranicu hmotnosti.

   K chápaniu, alebo lepšie povedané vyciťovaniu vecí, nachádzajúcich sa nad hmotou nám majú slúžiť už spomínané, citové schopnosti, ktorými sa prejavuje skutočná ľudská podstata – duch.

   Urobme si malý pokus. Keď ukazujeme na seba a hovoríme: to som ja, dobre si všimnime, kam smeruje náš prst. Určite bude mieriť do oblasti solar plexu, kde sa nachádza sídlo nášho ducha, ktoré bolo ľuďmi už oddávna lokalizované práve v v blízkosti srdca. Dobre si tiež všimnime, že pri podobnej otázke neukazujeme na svoju hlavu, čiže rozum, pretože podvedome cítime, že rozum v nie sme my. Rozum je len nástroj nášho ducha a nie naša pravá podstata.

   Avšak chybou súčasnej civilizácie sa stalo nadradzovanie rozumu nad cit a teda absolútne prevrátenie skutočného vzťahu týchto dvoch základných osobnostných činiteľov. Týmto sa ľudia dostali do tragického nesúladu so zákonitosťami univerza, čo má za následok, že nie sú schopní svojim, hmotnosťou obmedzeným myslením, ktoré z povahy vecí ani nemôže byť iné, chápať a vyciťovať veci vyššie, vznešenejšie a presahujúce hranice hmotného obmedzenia.

   Ešte raz preto treba zopakovať: človek, správne stojaci vo stvorení má byť človekom citu, používajúcim svoj rozum iba ako nástroj v hmotnom svete, ktorý má poslúchať a plniť citové podnety. K tomu sme boli nabádaní už pred 2000 rokmi slovami: Buďte ako deti, inak nevojde do kráľovstva nebeského. Inak sa nestanete pravými ľuďmi.

   Čo ale tvorí podstatu dieťaťa? Je ňou čistá, citová spontánnosť, ešte neskalená nadhodnotením rozumovej zložky jeho osobnosti.

   Žiaľ, ľudia ignorovali túto dobrú radu a preto sa z nich stali svojim vlastným rozumom obmedzené bytosti, stojace nesprávne vo stvorení. Stali sa z nich smiešne karikatúry človeka, neschopné chápať nič, čo presahuje ich úzke, dobrovoľné rozumové obmedzenie.

   Napríklad i obsah a význam tohto textu je možné pochopiť iba ľuďom, u ktorých stoja cit a rozum aspoň do určitej miery v súlade so zákonitosťami univerza.

   Jeho pochopenie je však naopak znemožnené tým, v ktorých vnútri vládne iba rozum, nadradený nad citom. Rozum, ktorý spupne odsúva do ríše rozprávok a nereálnosti všetko, čo nemôže pochopiť z pozície vlastného hmotného obmedzenia.

   Položme si teraz nanajvýš praktickú a potrebnú otázku: Ako môže človek opätovne preduchovniť svoj život, to znamená, ako môže znovu nájsť a prehĺbiť svoje spojenie s vlastným cítením, ktoré je odrazom najvnútornejšieho, duchovného jadra našej bytosti? Odrazom najvnútornejšieho, duchovného jadra našej bytosti, ktorá predstavuje  ten najväčší poklad, aký vôbec máme?

   Čistý cit má v nás stáť na vrchole pyramídy hierarchie všetkých vnútorných hodnôt. Avšak cesta k plnému spojeniu sa s ním vedie cez očistenie mysle! Čistota mysle a myšlienok tvorí nevyhnutný predstupeň k tomuto cieľu. Nadviazanie spojenia so svojim čistým cítením  je preto možné iba človeku, ktorého myseľ je čistá,  a ušľachtilá.

   Predstavme si to tak, že od nášho čistého cítenia nás delí sklená stena. A touto sklenenou stenou je náš rozum, naša myseľ. Ak je táto stena špinavá je jasné, že nie sme schopní vnímať podnety čistých citov, pretože nečistota našej mysle nám to úplne znemožňuje.

   Ak ale začneme so snahou o čistotu mysle, je to ako keby sme začali znečistenú sklenenú stenu umývať. No a postupne, keď vo svojom úsilí vytrváme, je stena čoraz čistejšia a my čoraz jasnejšie a ostrejšie vnímame podnety citu, prúdiace ku nám z našej najvnútornejšej, duchovnej podstaty.

   Ideálom je teda čistá a jasná myseľ, ktorá nám nekalí a neskresľuje citové podnety. Tieto môžeme potom jasne vnímať a samozrejme, mali mali by sme sa podľa nich riadiť a svoje citové hnutia sa snažiť prakticky realizovať vo vlastnom, každodennom živote.

   Lebo práve takýto človek, človek citu, je ideálom človeka budúcnosti. A cesta k tomuto ideálu vedie cez zachovávanie a udržiavanie čistoty našich myšlienok. Čistoty nášho vnútorného života.

Udržiavanie čistoty a ušľachtilosti vnútorného života je teda cestou k znovuobnoveniu plnosti našej citovej schopnosti, prostredníctvom ktorej, ak bude rešpektovaná, sa máme možnosť stať skutočnými ľuďmi, správne stojacimi vo stvorení. Ľuďmi, pred ktorými sa otvorí brána kráľovstva nebeského, ale i brána k šťastnému a harmonickému životu už tu na tejto zemi. 

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Strach z posledného súdu


  Väčšina ľudí má strach zo svojej smrti a preto nechcú o nej ani len počuť. Mnohí veriaci majú strach z posledného súdu a preto tiež o tom nechcú nič počuť. Avšak naše naivné vyhýbanie sa nepríjemným skutočnostiam nemôže týmto nepríjemným skutočnostiam v nijakom prípade zabrániť. Budeme nimi konfrontovaní tak či tak, ibaže v prípade ustráchaného vyhýbania sa im absolútne nepripravení. A to bude len na našu vlastnú škodu, pretože ako sa hovorí, šťastie praje pripraveným.

   Z tohto dôvodu by ľudia mali poznať pravdu. Pravdu o veľkom, prísnom a konečnom zúčtovaní, pred ktorý stojíme. O zúčtovaní vo stvorení, ktoré oddelí dobrých od zlých tak, ako sa oddeľuje kúkoľ od pšenice.

   Že ide o vec vážnu a dôležitú dokazujú i evanjeliá. Lebo hoci slovo „evanjelium“ znamená „dobrá zvesť“, nebolo možné vyhnúť sa v nej množstvu zmienok o tomto dianí.

   Už pred zahájením verejného účinkovania  Ježiša Krista hovoril Ján Krstiteľ o sekere priloženej ku koreňom stromov a o tom, že bude vyťatý každý strom, ktorý neprináša dobré ovocie. A príkladov či podobenstiev, kedy hovoril o týchto vážnych skutočnostiach samotný Ježiš je naozaj množstvo.

   Za všetky spomeňme podobenstvo o rozumných a nerozumných pannách, z ktorých rozumné, čiže pripravené, alebo inými slovami spĺňajúce určité kritéria, budú začlenené medzi bytosti vo stvorení upotrebiteľné, kým nerozumné, čiže nebdelé a nepripravené, prídu o túto možnosť.

   Alebo iné podobenstvo, v ktorom sa hovorí, že pri konečnom triedení pôjdu baránkovia – čiže dobrí do života a kozlovia – čiže zlí do záhuby.

   A nakoniec, celé biblické zjavenie je predsa  zakončené  spisom s veľavravným názvom Apokalypsa. V ňom je tvrdými slovami opísaná perspektíva ľudstva, ignorujúceho zákony univerza.

   Máme sa teda týchto vecí báť a vyhýbať sa im, alebo je omnoho rozumnejšie vážne sa nimi zaoberať a pripraviť sa na ne?

   Ak totiž boli tieto skutočnosti ľudstvu sprostredkované práve takouto prísnou formou, tak v tom musíme hľadať nejaký, Svetlom chcený zmysel. A zmyslom toho je dôrazné upozornenie na to, čo nás čaká, ak sa nezmeníme a neprispôsobíme Vôli Stvoriteľa.

   A zmenili sme sa? Žije ľudstvo podľa Zákonov Božích? Len sa pozrime vôkol seba, aká je realita. Na základe čoho máme právo dúfať, že sa vyhneme Bibliou predpovedaným udalostiam? Vari tých 2000 rokov od príchodu Krista nebol dostatočne dlhý čas na to, aby sme sa spamätali?

   A keďže doba konečného zúčtovania sa stále viac približuje, nie je nič potrebnejšieho, ako hovoriť o týchto vážnych skutočnostiach. Aby sme sa v čase, ktorý nám ešte zostáva spamätali a vyšvihli na tú úroveň človečenstva, aká od nás bude v deň účtovania požadovaná. Buď to totiž dokážeme a uspejeme, ako tie múdre panny, alebo to nedokážeme a dopadneme ako panny nerozumné.

   Posledný súd môžeme tiež pripodobniť maturitnej skúške. Vzorný študent, pravidelne sa pripravujúci na každý vyučovací deň s ňou určite nebude mať žiadne problémy. Menej vzorný študent, ktorý síce bral štúdium na ľahkú váhu, ale nakoniec si predsa len uvedomí vážnosť skúšky a napne všetky sily, aby zameškané dobehol, taktiež maturitu zvládne. Avšak ten, kto sa príliš nenamáhal počas celého štúdia a zotrvá vo svojej ľahkomyseľnosti až do poslednej chvíle, ten skúšku nezloží.

   A tento posledný príklad ľahkomyseľného študenta je príkladom celého ľudstva, ľahkomyseľne a nepripravene kráčajúceho v ústrety „maturite“ vo stvorení, prehliadajúc a ignorujúc všetky upozornenia.

   Najväčšou chybou, ba doslova previnením ľudí v tomto smere je ich ľahostajnosť. Ľahostajnosť a plytkosť ich prístupu k životu, k jeho pravým hodnotám a k naplneniu zmyslu vlastného bytia na zemi. Ich úsilie, túžby a ciele sa totiž v mnohom nelíšia od zvierat. A nakoniec aj zomierajú nevedomí ako zvieratá.

   Ale človek je predsa len viac. Človek má stáť vo stvorení úplne vedome a v poznaní Zákonov, ktoré sú prejavom Božej Vôle napĺňať pravú hodnotu svojho človečenstva. Inak ho bude stíhať nešťastie za nešťastím, aby nakoniec všetko vyvrcholilo tak, ako je to zaznačené na posledných stránkach biblie v kapitole Apokalypsa.

   Výstrahy formulované v Apokalypse však nie sú nemenným predurčením, ale iba varovaním pred tým, čo musí prísť, ak sa ľudstvo nevpraví do Zákonitostí Božej Vôle. Jedine keď toto dokáže, môže sa vyhnúť apokalypse.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Tak co, ženské, četly jste to? Mudrovat na vedlejším vlákně u Luďka, to by vám šlo, to je jednoduchý, žejo.  A tady tohleto je moc dloooouhýý, to se vám nechce ani číst. Tak s takovejma tady ten pořádek na zemi nevybudujem :cool:

haiel napsal(a):

Tak co, ženské, četly jste to? Mudrovat na vedlejším vlákně u Luďka, to by vám šlo, to je jednoduchý, žejo.  A tady tohleto je moc dloooouhýý, to se vám nechce ani číst. Tak s takovejma tady ten pořádek na zemi nevybudujem :cool:

Každý řád potřebuje svůj chaos ... skrzevá tůůů ... rovnováhu, víš? :gloria:

to se vám nechce ani číst
Nepodezírej, jó...
Holt k některejm textům nejni co dodat

m.s. napsal(a):

Strach z posledného súdu


  Väčšina ľudí má strach zo svojej smrti a preto nechcú o nej ani len počuť. Mnohí veriaci majú strach z posledného súdu a preto tiež o tom nechcú nič počuť. Avšak naše naivné vyhýbanie sa nepríjemným skutočnostiam nemôže týmto nepríjemným skutočnostiam v nijakom prípade zabrániť. Budeme nimi konfrontovaní tak či tak, ibaže v prípade ustráchaného vyhýbania sa im absolútne nepripravení. A to bude len na našu vlastnú škodu, pretože ako sa hovorí, šťastie praje pripraveným.

   Z tohto dôvodu by ľudia mali poznať pravdu. Pravdu o veľkom, prísnom a konečnom zúčtovaní, pred ktorý stojíme. O zúčtovaní vo stvorení, ktoré oddelí dobrých od zlých tak, ako sa oddeľuje kúkoľ od pšenice.

   Že ide o vec vážnu a dôležitú dokazujú i evanjeliá. Lebo hoci slovo „evanjelium“ znamená „dobrá zvesť“, nebolo možné vyhnúť sa v nej množstvu zmienok o tomto dianí.

   Už pred zahájením verejného účinkovania  Ježiša Krista hovoril Ján Krstiteľ o sekere priloženej ku koreňom stromov a o tom, že bude vyťatý každý strom, ktorý neprináša dobré ovocie. A príkladov či podobenstiev, kedy hovoril o týchto vážnych skutočnostiach samotný Ježiš je naozaj množstvo.

   Za všetky spomeňme podobenstvo o rozumných a nerozumných pannách, z ktorých rozumné, čiže pripravené, alebo inými slovami spĺňajúce určité kritéria, budú začlenené medzi bytosti vo stvorení upotrebiteľné, kým nerozumné, čiže nebdelé a nepripravené, prídu o túto možnosť.

   Alebo iné podobenstvo, v ktorom sa hovorí, že pri konečnom triedení pôjdu baránkovia – čiže dobrí do života a kozlovia – čiže zlí do záhuby.

   A nakoniec, celé biblické zjavenie je predsa  zakončené  spisom s veľavravným názvom Apokalypsa. V ňom je tvrdými slovami opísaná perspektíva ľudstva, ignorujúceho zákony univerza.

   Máme sa teda týchto vecí báť a vyhýbať sa im, alebo je omnoho rozumnejšie vážne sa nimi zaoberať a pripraviť sa na ne?

   Ak totiž boli tieto skutočnosti ľudstvu sprostredkované práve takouto prísnou formou, tak v tom musíme hľadať nejaký, Svetlom chcený zmysel. A zmyslom toho je dôrazné upozornenie na to, čo nás čaká, ak sa nezmeníme a neprispôsobíme Vôli Stvoriteľa.

   A zmenili sme sa? Žije ľudstvo podľa Zákonov Božích? Len sa pozrime vôkol seba, aká je realita. Na základe čoho máme právo dúfať, že sa vyhneme Bibliou predpovedaným udalostiam? Vari tých 2000 rokov od príchodu Krista nebol dostatočne dlhý čas na to, aby sme sa spamätali?

   A keďže doba konečného zúčtovania sa stále viac približuje, nie je nič potrebnejšieho, ako hovoriť o týchto vážnych skutočnostiach. Aby sme sa v čase, ktorý nám ešte zostáva spamätali a vyšvihli na tú úroveň človečenstva, aká od nás bude v deň účtovania požadovaná. Buď to totiž dokážeme a uspejeme, ako tie múdre panny, alebo to nedokážeme a dopadneme ako panny nerozumné.

   Posledný súd môžeme tiež pripodobniť maturitnej skúške. Vzorný študent, pravidelne sa pripravujúci na každý vyučovací deň s ňou určite nebude mať žiadne problémy. Menej vzorný študent, ktorý síce bral štúdium na ľahkú váhu, ale nakoniec si predsa len uvedomí vážnosť skúšky a napne všetky sily, aby zameškané dobehol, taktiež maturitu zvládne. Avšak ten, kto sa príliš nenamáhal počas celého štúdia a zotrvá vo svojej ľahkomyseľnosti až do poslednej chvíle, ten skúšku nezloží.

   A tento posledný príklad ľahkomyseľného študenta je príkladom celého ľudstva, ľahkomyseľne a nepripravene kráčajúceho v ústrety „maturite“ vo stvorení, prehliadajúc a ignorujúc všetky upozornenia.

   Najväčšou chybou, ba doslova previnením ľudí v tomto smere je ich ľahostajnosť. Ľahostajnosť a plytkosť ich prístupu k životu, k jeho pravým hodnotám a k naplneniu zmyslu vlastného bytia na zemi. Ich úsilie, túžby a ciele sa totiž v mnohom nelíšia od zvierat. A nakoniec aj zomierajú nevedomí ako zvieratá.

   Ale človek je predsa len viac. Človek má stáť vo stvorení úplne vedome a v poznaní Zákonov, ktoré sú prejavom Božej Vôle napĺňať pravú hodnotu svojho človečenstva. Inak ho bude stíhať nešťastie za nešťastím, aby nakoniec všetko vyvrcholilo tak, ako je to zaznačené na posledných stránkach biblie v kapitole Apokalypsa.

   Výstrahy formulované v Apokalypse však nie sú nemenným predurčením, ale iba varovaním pred tým, čo musí prísť, ak sa ľudstvo nevpraví do Zákonitostí Božej Vôle. Jedine keď toto dokáže, môže sa vyhnúť apokalypse.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

a to bylo napsané před smrtí krista nebo až po ní ?

Ten zásadně neodpovídá a nereaguje, Luďku.

lupina montana napsal(a):

Ten zásadně neodpovídá a nereaguje, Luďku.

mě to neva, ale duležité je, že smrtí krista na kříži se spousta věcí , kterým se katolíci zaštitují, mění. nebo zanikly ůplně.

Ktovie... Bohvie. A možno Eséni a Kumránske zvitky, ale ktovie...

Kde sa stratila Láska Božia?


   Bežný kresťan vníma Stvoriteľa ako Lásku. Lásku všetko odpúšťajúcu a všetko milujúcu. Bežný kresťan preto nedokáže pochopiť, ako sa môžu so Stvoriteľom, ktorý je Láskou vôbec zlučovať pojmy ako posledný súd, alebo očista zeme, v ktorej budú od seba definitívne oddelení dobrí od zlých, aby tí dobrí mohli pokračovať v ďalšom živote a tí zlí nastúpili svoju cestu do zatratenia.

   Aby pred tými zlými bola napokon definitívne zatvorená brána života a zostal im už len plač a škrípanie zubov. Aby boli polapení, poviazaní a vrhnutí to temnoty tak, ako sa to stalo zlým a neverným sluhom v podobenstve.

   Takéto niečo sa zdá priemernému kresťanovi príliš tvrdé na to, aby to korešpondovalo s Láskou, za ktorú považuje Stvoriteľa, hoci na druhej strane sa v evanjeliách nachádza množstvo pomerne tvrdo a prísne formulovaných zmienok o tomto dianí.

   Kde sa teda skrýva pravda? Je Stvoriteľ naozaj iba Láskou tak, ako ho vnímajú kresťania? Ale ako sa potom vysporiadať s tvrdými slovami o poslednom súde, ktoré možno nájsť v evanjeliách?

   Skutočná pravda o podstate Stvoriteľa je žiaľ úplne iná, než ako ju vníma bežný a priemerný kresťan. Boh je naozaj Láskou, ale nie je iba ňou! Je, vždy bol a vždy aj bude zároveň Spravodlivosťou!

   Stvoriteľ vo svojej dokonalosti tvorí nerozlučiteľnú jednotu Lásky a Spravodlivosti! Jeho Láska a jeho Spravodlivosť vládnu spoločne všetkému, čo jestvuje v tomto stvorení. Všetkému dianiu vo stvorení vládne milosrdná a všetko objímajúca Láska, ale zároveň nekompromisná a prísna Spravodlivosť. Dokonalosť tohto pôsobenia spočíva v tom, že nežnosť a krehkosť Lásky je ochraňovaná Spravodlivosťou a tvrdosť a prísnosť Spravodlivosti zjemňuje Láska.

   Spravodlivosť je možné zobraziť ako zvislú čiaru, ako výstražnú čiaru nad bodkou výkričníka, alebo ako meč. Naopak, Lásku je možné vyjadriť čiarou horizontálnou, ktorá sa ako horizontála obzoru ochraňujúco klenie nad všetkým, čo jestvuje. No a horizontálny symbol Lásky a zvislý symbol Spravodlivosti spolu dovedna tvoria kríž. Rovnoramenný kríž Pravdy! Rovnoramenný kríž harmonického spolupôsobenia Lásky a Spravodlivosti, ktorý je vyjadrením dokonalosti Božej.

   Boh je teda Láska a Spravodlivosť súčasne! Je dokonalou jednotou Lásky a Spravodlivosti!

   Veľkou chybou kresťanského sveta však je, že Stvoriteľa nevníma takto komplexne, ale z jeho pôsobenia vyňal iba princíp Lásky, ktorý považuje za jediný. A práve z tohto dôvodu znejú bežnému kresťanovi cudzo slová o poslednom súde, plnom nekompromisnej prísnosti Božej.

   Pre svoj vlastný, jednostranný pohľad to odmieta ako niečo, čo sa vôbec nezlučuje so Stvoriteľom, ktorého vníma len ako Lásku. Toto veľké nepochopenie sa v každodennom živote prejavuje tak, že keď ho postihne nejaké utrpenie, ktoré sa ho bezprostredne osobne dotkne, začne si zväčša klásť otázku: ako vôbec mohol Stvoriteľ niečo takéto dopustiť? Kde sa stratila jeho Láska?

   Vo chvíľach ťažkých životných skúšok by však všetci ľudia mali vedieť, že ak v niečom, čím sú nepríjemným spôsobom atakovaní nenachádzajú princíp Lásky Najvyššieho, musia v tom hľadať jeho druhý princíp a síce, princíp Spravodlivosti! Tam, kde sa v človeku začína vynárať pochybnosť o Božej Láske, tam nech hľadá Jeho Spravodlivosť! Práve ňou samu Najvyšší v takejto chvíli prihovára! Tam nech potom hľadá spravodlivú odplatu za jeho vlastné, nesprávne predchádzajúce jednanie, pretože na základe princípu Spravodlivosti Najvyššieho musí každý z nás zaplatiť do posledného haliera za všetko zlé, čo kedysi vykonal.

   Preto teda v utrpení, ktoré nás stretá a ktoré nemôžeme nijakým spôsobom zlúčiť s Láskou Najvyššieho musíme vidieť jeho Spravodlivosť. Spravodlivosť Stvoriteľa, na základe ktorej musíme, hoci niekedy aj veľmi bolestivo, prežívať  všetky dôsledky nášho vlastného, predchádzajúceho nesprávneho jednania. Jednania, v ktorom sa naše myšlienky, naše city, naše slová, alebo naše činy v niečom protivili Božej Vôli, a teda boli zlé a nesprávne.

   A negatívne dôsledky toho musíme potom na základe princípu Spravodlivosti Najvyššieho prežiť na vlastnej koži. Naplno prežiť na vlastnej koži, aby sme pochopili, že akékoľvek zlo, vykonané či už v myšlienkach, citoch, slovách, alebo činoch musí človeku priniesť iba zlo. Tak to vyžaduje Vyššia Spravodlivosť, ktorá každému neomylne prináša presne takú žatvu, aká bola jeho sejba.

   Kto však koná dobro, koho myšlienky, city, slová a činy sú iba dobré a ušľachtilé, tomu sa naopak presne podľa toho istého zákona Spravodlivosti dostane iba dobra, šťastia a radosti.

   Tam, kde teda človek uvidí niečo, čo sa nezlučuje s Láskou Najvyššieho nech hľadá jeho Spravodlivosť. Utrpenie stíhajúce ľudí je prejavom tejto Spravodlivosti, za ktorou musí človek hľadať odplatu za svoje vlastné, minulé pochybenia. Lebo za zlo nemožno očakávať nič iného ako zlo.

   Keď teda vidíme nejakého trpiaceho človeka, keď ho vidíme plného bolesti, zlomeného a úbohého, mali by sme vedieť, že jeho stav, ktorý je nútený prežívať je iba nevyhnutným dôsledkom toho, že v minulosti nežil v nejakom smere správne a dobre. Že robil niečo, čo sa priečilo Vôli Najvyššieho a že za to teraz žne dôsledky.

   Popri fyzickej, či akejkoľvek inej pomoci tomuto človeku by sa mu malo pomôcť aj tým, že sa mu povie pravda o podstate jeho utrpenia. Pravda o tom, že jeho utrpenie nie je dielom náhody, ale že je nevyhnutným dôsledkom jeho vlastného, zlého a nesprávneho jednania, priečiaceho sa Vôli Najvyššieho. Takýto človek by sa preto mal spätne pozrieť do svojej minulosti a pokúsiť sa nájsť svoju zlú vlastnosť, ktorou sa previnil. Mal by rozpoznať túto vlastnosť, či chybu a mal by sa ju snažiť odstrániť. Lebo každé utrpenie je v podstate iba zrkadlom, v ktorom dostávame príležitosť nahliadnuť na seba samého a spoznať svoje chyby, omyly, nedostatky a zlé sklony. Utrpenie nás k tomu nabáda a ukazuje nám k tomu cestu. Bez neho by to totiž väčšina z nás nikdy neurobila a naďalej by zotrvávala vo svojich chybách, omyloch a zlých sklonoch.

   No a v tejto príležitosti spoznať prostredníctvom utrpenia svoje vlastné chyby a odstrániť ich sa skrýva milosrdenstvo. Milosrdenstvo dávajúce človeku novú šancu. Milosrdenstvo, ktoré je prejavom Lásky Najvyššieho a spočíva v prísľube nového, šťastnejšieho života, ktorý nás očakáva po spoznaní a odložení našich chýb, nedostatkov a zlých sklonov.

   A na záver ešte jedna dôležitá skutočnosť. Nie všetko utrpenie v našom živote je prejavom Spravodlivosti Najvyššieho. Jestvuje totiž aj utrpenie, ktoré nám môžu spôsobiť ľudia na základe svojej slobodnej vôle. Utrpenie, ktoré spôsobujú jedni ľudia druhým iba na základe toho, že sa oni sami tak rozhodli. Že im to bolo umožnené prostredníctvom ich slobodnej vôle. Voči takémuto druhu utrpenia sa človek smie a má postaviť. Môže sa voči nemu brániť.

   Naopak utrpenie, ktoré k nám prichádza z rúk Najvyššieho máme prijať a v jeho zrkadle hľadať a nájsť zlú vlastnosť, ktorú v sebe nosíme, ktorá nám naše utrpenie privodila a ktorú jen našou povinnosťou odstrániť.

   Ako však rozlíšiť tieto dva druhy utrpenia? Poctivým nahliadnutím do seba samého a v prvom rade hľadaním svojich vlastných chýb! Toto vykonajme v prvom rade a o každom utrpení uvažujme predovšetkým ako o pohnútke k hľadaniu, nájdeniu a odstráneniu našich vlastných chýb. Jedine vtedy, ak by sme po poctivom a dôslednom hľadaní nič takéhoto nenašli, jedine vtedy môžeme pripustiť možnosť, že naše utrpenie je spôsobene zlou svojvoľnosťou iných ľudí.

  Lebo človek má úplne opačnú tendenciu. Tendenciu hľadať chyby najskôr a predovšetkým v iných! To však nie je správne! Človek by sa mal naučiť hľadať chyby hlavne sám v sebe a až keby sa mu to ani po vážnom a poctivom hľadaní nepodarilo môže pripustiť, že sa na ňom dopustili krivdy iní ľudia, voči ktorým sa potom môže a má plné právo ohradiť.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

m.s. napsal(a):

Kde sa stratila Láska Božia?


   Bežný kresťan vníma Stvoriteľa ako Lásku. Lásku všetko odpúšťajúcu a všetko milujúcu. Bežný kresťan preto nedokáže pochopiť, ako sa môžu so Stvoriteľom, ktorý je Láskou vôbec zlučovať pojmy ako posledný súd, alebo očista zeme, v ktorej budú od seba definitívne oddelení dobrí od zlých, aby tí dobrí mohli pokračovať v ďalšom živote a tí zlí nastúpili svoju cestu do zatratenia.

   Aby pred tými zlými bola napokon definitívne zatvorená brána života a zostal im už len plač a škrípanie zubov. Aby boli polapení, poviazaní a vrhnutí to temnoty tak, ako sa to stalo zlým a neverným sluhom v podobenstve.

   Takéto niečo sa zdá priemernému kresťanovi príliš tvrdé na to, aby to korešpondovalo s Láskou, za ktorú považuje Stvoriteľa, hoci na druhej strane sa v evanjeliách nachádza množstvo pomerne tvrdo a prísne formulovaných zmienok o tomto dianí.

   Kde sa teda skrýva pravda? Je Stvoriteľ naozaj iba Láskou tak, ako ho vnímajú kresťania? Ale ako sa potom vysporiadať s tvrdými slovami o poslednom súde, ktoré možno nájsť v evanjeliách?

   Skutočná pravda o podstate Stvoriteľa je žiaľ úplne iná, než ako ju vníma bežný a priemerný kresťan. Boh je naozaj Láskou, ale nie je iba ňou! Je, vždy bol a vždy aj bude zároveň Spravodlivosťou!

   Stvoriteľ vo svojej dokonalosti tvorí nerozlučiteľnú jednotu Lásky a Spravodlivosti! Jeho Láska a jeho Spravodlivosť vládnu spoločne všetkému, čo jestvuje v tomto stvorení. Všetkému dianiu vo stvorení vládne milosrdná a všetko objímajúca Láska, ale zároveň nekompromisná a prísna Spravodlivosť. Dokonalosť tohto pôsobenia spočíva v tom, že nežnosť a krehkosť Lásky je ochraňovaná Spravodlivosťou a tvrdosť a prísnosť Spravodlivosti zjemňuje Láska.

   Spravodlivosť je možné zobraziť ako zvislú čiaru, ako výstražnú čiaru nad bodkou výkričníka, alebo ako meč. Naopak, Lásku je možné vyjadriť čiarou horizontálnou, ktorá sa ako horizontála obzoru ochraňujúco klenie nad všetkým, čo jestvuje. No a horizontálny symbol Lásky a zvislý symbol Spravodlivosti spolu dovedna tvoria kríž. Rovnoramenný kríž Pravdy! Rovnoramenný kríž harmonického spolupôsobenia Lásky a Spravodlivosti, ktorý je vyjadrením dokonalosti Božej.

   Boh je teda Láska a Spravodlivosť súčasne! Je dokonalou jednotou Lásky a Spravodlivosti!

   Veľkou chybou kresťanského sveta však je, že Stvoriteľa nevníma takto komplexne, ale z jeho pôsobenia vyňal iba princíp Lásky, ktorý považuje za jediný. A práve z tohto dôvodu znejú bežnému kresťanovi cudzo slová o poslednom súde, plnom nekompromisnej prísnosti Božej.

   Pre svoj vlastný, jednostranný pohľad to odmieta ako niečo, čo sa vôbec nezlučuje so Stvoriteľom, ktorého vníma len ako Lásku. Toto veľké nepochopenie sa v každodennom živote prejavuje tak, že keď ho postihne nejaké utrpenie, ktoré sa ho bezprostredne osobne dotkne, začne si zväčša klásť otázku: ako vôbec mohol Stvoriteľ niečo takéto dopustiť? Kde sa stratila jeho Láska?

   Vo chvíľach ťažkých životných skúšok by však všetci ľudia mali vedieť, že ak v niečom, čím sú nepríjemným spôsobom atakovaní nenachádzajú princíp Lásky Najvyššieho, musia v tom hľadať jeho druhý princíp a síce, princíp Spravodlivosti! Tam, kde sa v človeku začína vynárať pochybnosť o Božej Láske, tam nech hľadá Jeho Spravodlivosť! Práve ňou samu Najvyšší v takejto chvíli prihovára! Tam nech potom hľadá spravodlivú odplatu za jeho vlastné, nesprávne predchádzajúce jednanie, pretože na základe princípu Spravodlivosti Najvyššieho musí každý z nás zaplatiť do posledného haliera za všetko zlé, čo kedysi vykonal.

   Preto teda v utrpení, ktoré nás stretá a ktoré nemôžeme nijakým spôsobom zlúčiť s Láskou Najvyššieho musíme vidieť jeho Spravodlivosť. Spravodlivosť Stvoriteľa, na základe ktorej musíme, hoci niekedy aj veľmi bolestivo, prežívať  všetky dôsledky nášho vlastného, predchádzajúceho nesprávneho jednania. Jednania, v ktorom sa naše myšlienky, naše city, naše slová, alebo naše činy v niečom protivili Božej Vôli, a teda boli zlé a nesprávne.

   A negatívne dôsledky toho musíme potom na základe princípu Spravodlivosti Najvyššieho prežiť na vlastnej koži. Naplno prežiť na vlastnej koži, aby sme pochopili, že akékoľvek zlo, vykonané či už v myšlienkach, citoch, slovách, alebo činoch musí človeku priniesť iba zlo. Tak to vyžaduje Vyššia Spravodlivosť, ktorá každému neomylne prináša presne takú žatvu, aká bola jeho sejba.

   Kto však koná dobro, koho myšlienky, city, slová a činy sú iba dobré a ušľachtilé, tomu sa naopak presne podľa toho istého zákona Spravodlivosti dostane iba dobra, šťastia a radosti.

   Tam, kde teda človek uvidí niečo, čo sa nezlučuje s Láskou Najvyššieho nech hľadá jeho Spravodlivosť. Utrpenie stíhajúce ľudí je prejavom tejto Spravodlivosti, za ktorou musí človek hľadať odplatu za svoje vlastné, minulé pochybenia. Lebo za zlo nemožno očakávať nič iného ako zlo.

   Keď teda vidíme nejakého trpiaceho človeka, keď ho vidíme plného bolesti, zlomeného a úbohého, mali by sme vedieť, že jeho stav, ktorý je nútený prežívať je iba nevyhnutným dôsledkom toho, že v minulosti nežil v nejakom smere správne a dobre. Že robil niečo, čo sa priečilo Vôli Najvyššieho a že za to teraz žne dôsledky.

   Popri fyzickej, či akejkoľvek inej pomoci tomuto človeku by sa mu malo pomôcť aj tým, že sa mu povie pravda o podstate jeho utrpenia. Pravda o tom, že jeho utrpenie nie je dielom náhody, ale že je nevyhnutným dôsledkom jeho vlastného, zlého a nesprávneho jednania, priečiaceho sa Vôli Najvyššieho. Takýto človek by sa preto mal spätne pozrieť do svojej minulosti a pokúsiť sa nájsť svoju zlú vlastnosť, ktorou sa previnil. Mal by rozpoznať túto vlastnosť, či chybu a mal by sa ju snažiť odstrániť. Lebo každé utrpenie je v podstate iba zrkadlom, v ktorom dostávame príležitosť nahliadnuť na seba samého a spoznať svoje chyby, omyly, nedostatky a zlé sklony. Utrpenie nás k tomu nabáda a ukazuje nám k tomu cestu. Bez neho by to totiž väčšina z nás nikdy neurobila a naďalej by zotrvávala vo svojich chybách, omyloch a zlých sklonoch.

   No a v tejto príležitosti spoznať prostredníctvom utrpenia svoje vlastné chyby a odstrániť ich sa skrýva milosrdenstvo. Milosrdenstvo dávajúce človeku novú šancu. Milosrdenstvo, ktoré je prejavom Lásky Najvyššieho a spočíva v prísľube nového, šťastnejšieho života, ktorý nás očakáva po spoznaní a odložení našich chýb, nedostatkov a zlých sklonov.

   A na záver ešte jedna dôležitá skutočnosť. Nie všetko utrpenie v našom živote je prejavom Spravodlivosti Najvyššieho. Jestvuje totiž aj utrpenie, ktoré nám môžu spôsobiť ľudia na základe svojej slobodnej vôle. Utrpenie, ktoré spôsobujú jedni ľudia druhým iba na základe toho, že sa oni sami tak rozhodli. Že im to bolo umožnené prostredníctvom ich slobodnej vôle. Voči takémuto druhu utrpenia sa človek smie a má postaviť. Môže sa voči nemu brániť.

   Naopak utrpenie, ktoré k nám prichádza z rúk Najvyššieho máme prijať a v jeho zrkadle hľadať a nájsť zlú vlastnosť, ktorú v sebe nosíme, ktorá nám naše utrpenie privodila a ktorú jen našou povinnosťou odstrániť.

   Ako však rozlíšiť tieto dva druhy utrpenia? Poctivým nahliadnutím do seba samého a v prvom rade hľadaním svojich vlastných chýb! Toto vykonajme v prvom rade a o každom utrpení uvažujme predovšetkým ako o pohnútke k hľadaniu, nájdeniu a odstráneniu našich vlastných chýb. Jedine vtedy, ak by sme po poctivom a dôslednom hľadaní nič takéhoto nenašli, jedine vtedy môžeme pripustiť možnosť, že naše utrpenie je spôsobene zlou svojvoľnosťou iných ľudí.

  Lebo človek má úplne opačnú tendenciu. Tendenciu hľadať chyby najskôr a predovšetkým v iných! To však nie je správne! Človek by sa mal naučiť hľadať chyby hlavne sám v sebe a až keby sa mu to ani po vážnom a poctivom hľadaní nepodarilo môže pripustiť, že sa na ňom dopustili krivdy iní ľudia, voči ktorým sa potom môže a má plné právo ohradiť.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

no nevím, máš to nějaký celý pomatený.
jen v jedné věci trochu správně. bůh je láska. z toho pramení vše. když někdo někoho miluje, nebude mu chystat peklo. tím spíš, že kristus zemřel  z lásky k lidem na kříži a od toho okamžiku se spousta věcí mění. jedna z mnoha je ta, že pro lidi peklo zmizelo. pro všechny bez výjimky.
tak začni trochu přemýšlet.

Svět už nebude takový, jaký byl ...

    Existují věci, které jsou schopny změnit náš pohled na život. Možná mnozí z vás viděli drastické video obětí ostřelování Luhanska, ve kterém prochází kamera od jednoho mrtvého k druhému. Oběti leží na ulici, jsou zakryty, avšak jak se kamera přiblíží je plachta odhrnuta. A divák vidí běžné civilisty, obyčejné chodce z ulice znetvořené střepinami tak, že v mnoha případech musí odvrátit zrak. Něco tak hrozného jsem dosud ve svém životě ještě neviděl.

    Z tohoto zážitku jsem byl dlouho otřesený a stále jsem to měl před očima. A když jsem pak, po nějaké chvíli šel na internet tak, jak to běžně dělám, když jsem šel na facebook či na jakoukoliv jinou stránku, všechno se mi najednou zdálo být neuvěřitelně banální, povrchní, mělké a prázdné. Zdálo se mi doslova neuvěřitelné, jak se lidé mohou bavit, smát a zajímat o tisíceré bezvýznamnosti, když je možné, aby se na světě dělo něco takového.

    Možná si teď řeknete, že přece jen ať už se stane cokoliv, život se nezastaví a jde dál. Ano, život jde sice dál, ale v myslícím člověku nutně vyvstane otázka, jaký je to vlastně život? Jaký je jeho směr, jaké jsou jeho hodnoty a jaká je jeho hloubka, jestliže může v kterékoli části světa přinést něco tak mimořádně a nelidsky surového?

    A navíc se to už ani neděje na nějakém vzdáleném konci světa s jinou kulturou a temperamentem, ale tady u nás, v našem evropském prostoru, kde vládnou přibližně stejné kulturní, ekonomické, společenské a politické poměry.

    Každý z nás by si proto měl uvědomit že to, co se děje na Ukrajině je vyhroceným důsledkem hodnot, podstaty a principů fungování právě toho společenského systému, ve kterém v současnosti žijeme. Ve vyhrocené podobě se zde projevuje zvrácenost principů, které tato společnost uznává.

    Za povrchností, plytkosti a prázdnotou každodenního života většiny lidí hraje finanční elita světa krvavé šachové partie s osudy celých národů. Politici a vlády většiny států jsou totiž pouze figurkami, kterými hýbe někdo jiný. Jsou pouze loutkami, které vykonávají vůli někoho jiného, majíce z toho samozřejmě výrazný osobní profit. Plebsu třeba dát jeho chléb a hry a my si pak můžeme nerušeně za jejich zády rozdělovat a panovat, to je princip na základě kterého to všechno funguje.

    Proč to ale může právě takto fungovat a proč tomu, že to takto funguje nebudou mnozí lidé věřit, i když se jim o tom otevřeně řekne? A proč už vůbec nebudou souhlasit s tím, že právě oni sami svým postojem k životu jsou za to vinni? Že ve skutečnosti právě oni sami svým prázdným a povrchním přístupem k životu bez vyšších hodnot mohou za všechno to zlé?

    Chléb a hry! To jsou hodnoty, které vždy uznávala většina lidí tohoto světa. Chléb a hry, nebo jinak řečeno mít a užívat si. To je to jediné co lidi zajímá. To "mít" znamená co možná nejvyšší standard hmotného zabezpečení a do toho "užívání si" lze zahrnout co možná nejefektivnější využití nabytých prostředků pro svůj vlastní prospěch a pro své vlastní potěšení.

    Standardní člověk této planety je plně a beze zbytku ponořen do "hodnot" obsažených ve slovech chléb a hry. Nic hlubšího pro něj neexistuje. Není vůbec ochoten připustit, že život by mohl mít i nějaký hlubší smysl a nějakou hlubší hodnotu.

    No a mocní, ti skuteční mocní tohoto světa prostřednictvím jim sloužících médií i prostřednictvím nastavení celkového fungování společnosti podporují a živí takový druh duševní degradace širokých mas, protože právě takovýmto způsobem duševně zdegradované masy lze snadno ovládat. Proto mohou manipulativně přinutit celé národy, aby znevažovaly a nenáviděli ty, kteří jim chtějí skutečně dobře a aby uctívali a oslavovali ty, kteří je zaprodali. Je jim možné přesvědčit veřejné mínění světa, že agresor je mírotvorce a že ten, co hájí své zájmy je agresor.

    V dnešním světě konzumním způsobem života duševně zdegenerovaných lidí je možné veřejnému mínění namluvit, že bílá je černá a černá bílá. Lidé tomu snadno uvěří, když se o tom bude mluvit v televizi a psát v novinách. Většina z nich je tak vmanipulovaná do falešné reality, jejíž věří aniž by věci sami zkoumali. Na to jim přece nezbývá čas, protože jsou plně zaměstnaní a vytížení svým mít a užívat si.

    Lidmi se manipuluje, neboť dávají sebou manipulovat a za jejich zády probíhají zákeřné mocenské hry, v nichž nic neznamenají ani tragédie a zbídačování celých národů. Jakýkoliv zločin je totiž možné snadno omluvit, protože hloupé masy spolknou úplně všechno.

    A právě tato zhoubná duševní degradace mas umožňuje mocným tohoto světa konat před očima veřejnosti věci stále arogantnejší a bezohlednější. Ba dokonce je možné tyto hloupé ovce pomalu hnát k nové světové válce, v níž se jako ve velkém divadle budou navzájem zabíjet před očima mocných.

    A toto všechno se dá uskutečnit jen proto, že s lidmi si je možné pro jejich nesmírnou duševní povrchnost dělat cokoliv. Protože pro svou touhu mít a užít si ztratili schopnost samostatně myslet. Protože ztratili smysl pro vyšší hodnoty jakými jsou čest, spravedlnost, lidskost, ohleduplnost, dobrosrdečnost a skromnost. Protože se z nich staly egoisté, myslící jen na svůj vlastní chléb a své vlastní užívání si.

    My sami jsme vinni za všechno špatné, co se děje ve světě! My, obyčejní lidé, kteří jsme v povrchnosti vlastního soustředění se pouze na svůj "chléb a hry" dali volný prostor temným silám, jednajícím za našimi zády. Neboť za to, že se my ještě máme dobře nebo alespoň snesitelně blahosklonně dovolujeme, aby byli jiní vražděni, ožebračování a vykořisťováni.

    Ale vězme, že to donekonečna nepůjde tak, jak to šlo doposud. Hrůzy, zabíjení a utrpení, dosud od nás vzdáleny na opačném konci světa přijdou pomalu do naší blízkosti a nakonec i k nám samotným. Přijdou k nám za naši prázdnotu a povrchnost, protože jsme zaujatí pouze vlastním egoismem neměli zájem odporovat zločinnému systému pokud jsme my sami měli dostatek a pokud utrpení bylo způsobováno pouze tím druhým. Musí to prostě všechno nakonec přijít i k nám, protože nepochopitelná nenasytnost touhy finanční elity světa po moci, po podrobováni si a zotročováni národů sáhne nakonec i na nás samotných.

    Co tady může pomoci? Jedině to, abychom se znovu stali skutečnými lidmi! Lidmi, kteří se nedají oklamat tvrzeními, že černá je bílá jen proto, že jsou toho mínění takzvané autority v televizi či v novinách. Lidmi, kteří se odvrátí od plytkosti konzumního způsobu života, do kterého jsme byli cíleně vmanipulovaní.

    Bariérou vůči naší duševní dehonestácii je náš opětovný příklon ke skutečným hodnotám pravého lidství. Těmi hodnotami je spravedlnost, čestnost, ohleduplnost, dobrosrdečnost, skromnost a jednoduchost.

    Je samozřejmé, že bude velmi obtížné překonat společenským klimatem nastolenou, vědomě udržovanou a živenou duševní degradaci, ale jedině toto je cesta, jak je možné vzepnout se "hodnotám" konzumního života a nenechat sebou nedůstojně manipulovat. Jedině toto je cesta, jak pochopit co se skrývá za utrpením ve světě, cesta jak se proti němu a jeho strůjcem postavit a jak zamezit tomu, že se nakonec toto utrpení dotkne nás samotných a našich nejbližších. Neboť svět už prostě dále nesmí být takovým, jako byl doposud. Už se totiž na to není možné dále lhostejně dívat!

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Co je účelem lidské sexuality?

    O články, zabývající se lidskou sexualitu bývá vždy velký čtenářský zájem, protože jde o něco, co mimořádným způsobem ovlivňuje celý náš život. Nicméně i přes tisíce článků nebyl dosud pochopen skutečný a pravý účel tohoto nezvykle silného fenoménu. Nebyl pochopen ze dvou důvodů. Za prvé proto, že málokdo v tomto směru vážnějším a hlubším způsobem hledá a za druhé proto, že skutečná pravda je temným pozadím světa úmyslně pokřivená a zamlčovaná, aby nemohlo dojít k duchovnímu vzestupu civilizace.

    Neboť skutečným smyslem a účelem lidské sexuální energie má být podpora rozmachu ducha! Podpora duchovního rozmachu osobnosti, která je za pomoci správného využití svého sexuálního potenciálu schopna dosáhnout dokonalosti vlastního lidství.

    Už řečtí filosofové mluvili o třech úrovních využití pohlavní energie. O třech úrovních lásky, které nazvali eros, phýlos a agapé. Sexualita totiž disponuje určitým druhem nesmrtelnosti, protože právě ona zajišťuje přežití lidského druhu a jeho kontinuální, věčné pokračování. No a tuto prvotní "nesmrtelnost a věčnost", vloženou do do sexuality má člověk schopnost přetransformovat do zmíněných tří kvalitativních stupňů, nazývaných starými Řeky eros, phýlos a agapé.

   První a nejnižší úrovní je eros. Jde o pudovost a tělesnost, jejímž účelem je plození, Jím je zajištěno "věčné" přežití lidského druhu. Při pudovosti a tělesnosti, které souvisí s plozením člověk zároveň prožívá jakýsi záblesk věčnosti. Toto prožívání je pro lidi mimořádně přitažlivé a proto jej neustále vyhledávají.

    Jde tu o úroveň využití sexuální energie, v níž natrvalo uvízla většina lidí. Proto je dnešní doba posedlá sexem. Člověk při něm sice zažívá okamžik záblesku věčnosti, ovšem za cenu postupného stravování svých tělesných a duševních sil, bez možnosti uchopit tento zážitek nějakým trvalejším způsobem. Sexuální zážitek je něco silného a velmi příjemného, avšak velmi rychle mizí a objevuje se prázdnota a nenaplnění bytí. Proto znovu vzniká touha po dalším, podobném zážitku, který zase rychle mizí a v člověku zůstává pouze rozčarování.

    Druhou úrovní využití ohromného potenciálu energie vlastní sexuality je úroveň tvořivosti. Úroveň tvořivosti a duševního rozmachu velmi jednoduše charakterizovaného slovem kultura. V kulturních, intelektuálních, či jiných podobných počinech můžeme opět vypozorovat již zmíněný princip věčnosti a nesmrtelnosti. Výsledným produktem bývají nesmrtelné díla, jako například starověké řecké umění a filozofie, Leonardova Mona Lisa, Shakespearove hry, Mozartova hudba a tak dále.

   Právě na osobě Mozarta je například možné velmi pěkně vidět, jak mu jeho tvořivost stravovala všechny duševní i fyzické síly, takže hořel jako svíce z obou konců. Zemřel mladý, ale jeho dílo se stalo nesmrtelným.

    No a poslední, třetí úrovní využití lidské sexuality je úroveň rozmachu ducha! Jde o dosažení věčnosti a nesmrtelnosti, avšak již ne zprostředkovanou formou, jako v obou předcházejících příkladech. Už ne zprostředkovaně ve formě pokračování svého rodu, ani prožíváním záblesku věčnosti při tělesném spojení, ani dosažením nesmrtelnosti prostřednictvím vlastní tvůrčí činnosti.

    Třetí úrovní je schopnost a možnost člověka využít potenciálu vlastní sexuality k dosažení mety trvalé osobní nesmrtelnosti a věčnosti. Můžeme a máme dosáhnout věčnost vlastního, individuálního bytí tím, že využijeme potenciálu své pohlavní energie k dosažení těch nejvyšších, nejvznešenějších a nejušlechtilejších duchovních ideálů. Touha po nich se totiž v člověku intenzivně probouzí spolu s probuzením pohlavní síly v jeho těle. Ano, každý ještě nezkažený mladý člověk ve svém nitru bezprostředně po probuzení jeho pohlavní zralosti jasně cítí silnou touhu po něčem lepším, hezčím a ušlechtilejší. Nevědomě a podvědomě v sobě cítí touhu po dosažení a naplnění své lidské velikosti. Té lidské velikosti a zralosti, která je totožná s dobrotou, lidskostí, čestností, spravedlností, nezištností a jinými podobnými duchovními hodnotami. Právě v úsilí a snaze o dosahování těchto hodnot spočívá onen zmíněný rozmach ducha!

    Pokud tedy po probuzení pohlavní síly dokáže setrvávat smýšlení a celý vnitřní život mladého člověka v čistotě a ušlechtilosti a své touhy nasměruje k dosažení těch nejvyšších a nejušlechtilejších ideálů, může ho takovým čistým způsobem využita energie jeho probuzené sexuality povznést k výšinám ducha a tímto způsobem jej učinit nesmrtelným. Může mu tím otevřít bránu k věčnému, osobnímu bytí, naplněnému věčnou a nikdy nekončící službou těm nejvyšším duchovním ideálům.

    No a právě k tomuto nám může posloužit ona mocná síla naší sexuality, kterou v tomto smyslu lidstvo dosud vůbec nevyužívalo. Člověk prostřednictvím ní a s její pomocí může dosáhnout svého znovuzrození v duchu, o kterém mluvil Kristus.

    Neboť tělo vždy zůstane pouze tělem. Neboť tělo může dát člověku jen určitý zprostředkovaný druh nesmrtelnosti, spočívající v pokračování jeho rodu, v prožití krátkého záblesku věčnosti při tělesném spojení, nebo v nesmrtelnosti spočívající ve vlastních tvůrčích počinech.

    Duch je však duch! Znovuzrození ducha za pomoci správného využití pohlavní energie, nasměrované k touze po dosažení těch nejvyšších a nejvznešenějších ideálů může dát individuální osobnosti člověka trvalou věčnost a nesmrtelnost. To, co tím ve skutečnosti člověk získá je něco tak velkého, že to ani nedokáže pochopit.

   Pokud totiž kratičký záblesk věčnosti, který je člověku dopřáno prožít při tělesném spojení pro něj tak nesmírně hodně znamená, čím asi musí být trvalé osobní bytí člověka ve věčnosti a nesmrtelnosti?

    Toto jsou skutečnosti, kterých by si měl být vědom každý člověk a toto je meta, o kterou by měl každý z nás usilovat. Podle své svobodné vůle můžeme tedy využít potenciálu vlastní sexuality ve třech rovinách. V rovině těla, čili při sexu a plození, v rovině duše prostřednictvím rozvíjení vlastní kulturnosti a intelektu, a v rovině ducha rozvíjením a snahou o dosažení těch nejvyšších a nejvznešenějších duchovních ideálů.

    V každé z těchto úrovní, to znamená v úrovni těla, duše a ducha, totožných s řeckým označením eros, phýlos a agapé může přiměřeně výši dané úrovně zažít a okusit určitou míru věčnosti a nesmrtelnosti. Zatímco ale v úrovni těla a duše bývá toto prožití vždy jen částečné a zprostředkované, v úrovni ducha bývá celistvé a trvalé. Bývá naplněním a završením bytí člověka, který dokázal za podpory a správného využití vlastní sexuality dosáhnout vysokého duchovního rozmachu, který se mu stáva branou k věčnosti a nesmrtelnosti.

    Miliony lidí této země žijí pouze na úrovni těla. Miliony lidí žijí už i na úrovni duše. Avšak ani jeden z nich, a oni to velmi dobře cítí, nedosahuje té plnosti a celistvosti bytí, po které každý člověk podvědomě touží. To je nutí neustále opakovat zážitek, plynoucí z tělesného spojení pokud žijí pouze na úrovni těla, nebo hledat stále nové duševní podněty, pokud žijí na úrovni duše.

    Nicméně skutečné naplnění, skutečnou plnost bytí lze prožívat pouze na úrovni ducha, do které se člověk může propracovat jen vlastní námahou a vlastním snažením o dosažení těch nejvyšších duchovních ideálů. Kdo chce a je ochoten tuto námahu vynaložit, ten toho dosáhne. Cesta k tomu je pro každého člověka otevřená. Nicméně žel ne pro každého je něco takového prioritou, protože to, jaký vysoký cíl dokážeme dát vlastnímu bytí spočívá v právu naší svobodné volby a v právu svobodného rozhodování každého z nás.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

m.s. napsal(a):

Co je účelem lidské sexuality?

    O články, zabývající se lidskou sexualitu bývá vždy velký čtenářský zájem, protože jde o něco, co mimořádným způsobem ovlivňuje celý náš život. Nicméně i přes tisíce článků nebyl dosud pochopen skutečný a pravý účel tohoto nezvykle silného fenoménu. Nebyl pochopen ze dvou důvodů. Za prvé proto, že málokdo v tomto směru vážnějším a hlubším způsobem hledá a za druhé proto, že skutečná pravda je temným pozadím světa úmyslně pokřivená a zamlčovaná, aby nemohlo dojít k duchovnímu vzestupu civilizace.

    Neboť skutečným smyslem a účelem lidské sexuální energie má být podpora rozmachu ducha! Podpora duchovního rozmachu osobnosti, která je za pomoci správného využití svého sexuálního potenciálu schopna dosáhnout dokonalosti vlastního lidství.

    Už řečtí filosofové mluvili o třech úrovních využití pohlavní energie. O třech úrovních lásky, které nazvali eros, phýlos a agapé. Sexualita totiž disponuje určitým druhem nesmrtelnosti, protože právě ona zajišťuje přežití lidského druhu a jeho kontinuální, věčné pokračování. No a tuto prvotní "nesmrtelnost a věčnost", vloženou do do sexuality má člověk schopnost přetransformovat do zmíněných tří kvalitativních stupňů, nazývaných starými Řeky eros, phýlos a agapé.

   První a nejnižší úrovní je eros. Jde o pudovost a tělesnost, jejímž účelem je plození, Jím je zajištěno "věčné" přežití lidského druhu. Při pudovosti a tělesnosti, které souvisí s plozením člověk zároveň prožívá jakýsi záblesk věčnosti. Toto prožívání je pro lidi mimořádně přitažlivé a proto jej neustále vyhledávají.

    Jde tu o úroveň využití sexuální energie, v níž natrvalo uvízla většina lidí. Proto je dnešní doba posedlá sexem. Člověk při něm sice zažívá okamžik záblesku věčnosti, ovšem za cenu postupného stravování svých tělesných a duševních sil, bez možnosti uchopit tento zážitek nějakým trvalejším způsobem. Sexuální zážitek je něco silného a velmi příjemného, avšak velmi rychle mizí a objevuje se prázdnota a nenaplnění bytí. Proto znovu vzniká touha po dalším, podobném zážitku, který zase rychle mizí a v člověku zůstává pouze rozčarování.

    Druhou úrovní využití ohromného potenciálu energie vlastní sexuality je úroveň tvořivosti. Úroveň tvořivosti a duševního rozmachu velmi jednoduše charakterizovaného slovem kultura. V kulturních, intelektuálních, či jiných podobných počinech můžeme opět vypozorovat již zmíněný princip věčnosti a nesmrtelnosti. Výsledným produktem bývají nesmrtelné díla, jako například starověké řecké umění a filozofie, Leonardova Mona Lisa, Shakespearove hry, Mozartova hudba a tak dále.

   Právě na osobě Mozarta je například možné velmi pěkně vidět, jak mu jeho tvořivost stravovala všechny duševní i fyzické síly, takže hořel jako svíce z obou konců. Zemřel mladý, ale jeho dílo se stalo nesmrtelným.

    No a poslední, třetí úrovní využití lidské sexuality je úroveň rozmachu ducha! Jde o dosažení věčnosti a nesmrtelnosti, avšak již ne zprostředkovanou formou, jako v obou předcházejících příkladech. Už ne zprostředkovaně ve formě pokračování svého rodu, ani prožíváním záblesku věčnosti při tělesném spojení, ani dosažením nesmrtelnosti prostřednictvím vlastní tvůrčí činnosti.

    Třetí úrovní je schopnost a možnost člověka využít potenciálu vlastní sexuality k dosažení mety trvalé osobní nesmrtelnosti a věčnosti. Můžeme a máme dosáhnout věčnost vlastního, individuálního bytí tím, že využijeme potenciálu své pohlavní energie k dosažení těch nejvyšších, nejvznešenějších a nejušlechtilejších duchovních ideálů. Touha po nich se totiž v člověku intenzivně probouzí spolu s probuzením pohlavní síly v jeho těle. Ano, každý ještě nezkažený mladý člověk ve svém nitru bezprostředně po probuzení jeho pohlavní zralosti jasně cítí silnou touhu po něčem lepším, hezčím a ušlechtilejší. Nevědomě a podvědomě v sobě cítí touhu po dosažení a naplnění své lidské velikosti. Té lidské velikosti a zralosti, která je totožná s dobrotou, lidskostí, čestností, spravedlností, nezištností a jinými podobnými duchovními hodnotami. Právě v úsilí a snaze o dosahování těchto hodnot spočívá onen zmíněný rozmach ducha!

    Pokud tedy po probuzení pohlavní síly dokáže setrvávat smýšlení a celý vnitřní život mladého člověka v čistotě a ušlechtilosti a své touhy nasměruje k dosažení těch nejvyšších a nejušlechtilejších ideálů, může ho takovým čistým způsobem využita energie jeho probuzené sexuality povznést k výšinám ducha a tímto způsobem jej učinit nesmrtelným. Může mu tím otevřít bránu k věčnému, osobnímu bytí, naplněnému věčnou a nikdy nekončící službou těm nejvyšším duchovním ideálům.

    No a právě k tomuto nám může posloužit ona mocná síla naší sexuality, kterou v tomto smyslu lidstvo dosud vůbec nevyužívalo. Člověk prostřednictvím ní a s její pomocí může dosáhnout svého znovuzrození v duchu, o kterém mluvil Kristus.

    Neboť tělo vždy zůstane pouze tělem. Neboť tělo může dát člověku jen určitý zprostředkovaný druh nesmrtelnosti, spočívající v pokračování jeho rodu, v prožití krátkého záblesku věčnosti při tělesném spojení, nebo v nesmrtelnosti spočívající ve vlastních tvůrčích počinech.

    Duch je však duch! Znovuzrození ducha za pomoci správného využití pohlavní energie, nasměrované k touze po dosažení těch nejvyšších a nejvznešenějších ideálů může dát individuální osobnosti člověka trvalou věčnost a nesmrtelnost. To, co tím ve skutečnosti člověk získá je něco tak velkého, že to ani nedokáže pochopit.

   Pokud totiž kratičký záblesk věčnosti, který je člověku dopřáno prožít při tělesném spojení pro něj tak nesmírně hodně znamená, čím asi musí být trvalé osobní bytí člověka ve věčnosti a nesmrtelnosti?

    Toto jsou skutečnosti, kterých by si měl být vědom každý člověk a toto je meta, o kterou by měl každý z nás usilovat. Podle své svobodné vůle můžeme tedy využít potenciálu vlastní sexuality ve třech rovinách. V rovině těla, čili při sexu a plození, v rovině duše prostřednictvím rozvíjení vlastní kulturnosti a intelektu, a v rovině ducha rozvíjením a snahou o dosažení těch nejvyšších a nejvznešenějších duchovních ideálů.

    V každé z těchto úrovní, to znamená v úrovni těla, duše a ducha, totožných s řeckým označením eros, phýlos a agapé může přiměřeně výši dané úrovně zažít a okusit určitou míru věčnosti a nesmrtelnosti. Zatímco ale v úrovni těla a duše bývá toto prožití vždy jen částečné a zprostředkované, v úrovni ducha bývá celistvé a trvalé. Bývá naplněním a završením bytí člověka, který dokázal za podpory a správného využití vlastní sexuality dosáhnout vysokého duchovního rozmachu, který se mu stáva branou k věčnosti a nesmrtelnosti.

    Miliony lidí této země žijí pouze na úrovni těla. Miliony lidí žijí už i na úrovni duše. Avšak ani jeden z nich, a oni to velmi dobře cítí, nedosahuje té plnosti a celistvosti bytí, po které každý člověk podvědomě touží. To je nutí neustále opakovat zážitek, plynoucí z tělesného spojení pokud žijí pouze na úrovni těla, nebo hledat stále nové duševní podněty, pokud žijí na úrovni duše.

    Nicméně skutečné naplnění, skutečnou plnost bytí lze prožívat pouze na úrovni ducha, do které se člověk může propracovat jen vlastní námahou a vlastním snažením o dosažení těch nejvyšších duchovních ideálů. Kdo chce a je ochoten tuto námahu vynaložit, ten toho dosáhne. Cesta k tomu je pro každého člověka otevřená. Nicméně žel ne pro každého je něco takového prioritou, protože to, jaký vysoký cíl dokážeme dát vlastnímu bytí spočívá v právu naší svobodné volby a v právu svobodného rozhodování každého z nás.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

je to stejné jako projevy kundaliny , jak se píše v knihách hinduismu a jogy.
http://www.diabasis.cz/psychospiritualn … kundalini/

Nejdříve hodnoty, pak chléb!

    Jsou lidé které popuzuje, když se jim říká o vyšších hodnotách. Když se jim říká o tom, že úsilí každého člověka by mělo být trvale zaměřené k dosahování a realizování těch nejvyšších duchovních a morálních hodnot. Popuzuje je to ne proto, že by snad byli docela špatní, ale proto, že je život příliš bije. Neboť jsou nuceni každodenně bojovat téměř o holé přežití a ve svých starostech, ve svém pracovním nasazení a existenčním strachu nemají čas ani chuť zabývat se podobnými "hloupostmi".

    Takových, životem těžce zkoušených lidí je dnes hodně. Je velmi mnoho lidí, kteří mají podle jejich vlastního názoru příliš těžký život na to, aby se mohli nějak vážněji zaměřit na realizování vyšších hodnot ve svém životě.

    Ale pozor! Tito lidé, a vůbec všichni lidé by měli vědět, že život kolem nás, že vnější poměry ve kterých se nacházíme jsou jen zákonitým odrazem hodnot, kterým žijeme a které uznáváme! Nefunguje to tedy tak, že se nejprve musíme snažit, abychom se měli lépe a až potom, když se už lépe mít budeme si najdeme čas a chuť na něco takového, jako jsou vyšší hodnoty.

    Je to ale úplně naopak! Jedině příklon lidí k vyšším hodnotám, jedině jejich snažení o ty nejvyšší duchovní a morální principy může přivodit zlepšení jejich života! A všude tam, kde takového úsilí není, všude tam, kde bylo blahobytu a prospěchu dosaženo nějakým jiným způsobem, třeba lží, podvodem, nečestností, nemorálností, bezohledností, či zneužíváním jiných, všude tam nebude mít takový blahobyt dlouhého trvání a dříve nebo později to začne jít od desíti k pěti. Vždyť přesně takto je tomu i v případě současného společenského systému, kterému chybí úsilí o ty nejvyšší duchovní a morální ideály, čehož důsledkem je velký všeobecný úpadek nazvaný slovem krize.

    Už Kristus jasně pojmenoval tento problém a poukázal na tuto zákonitost slovy: Netrapte se tím, co budete jíst, co budete pít a čím se budete oblékat. Hledejte především hodnoty království nebeského a vše ostatní se vám přidá!

    Pokud si přeložíme tato slova do jazyka dnešní doby znamenají asi tolik, že výška hodnotového systému člověka souvisí přímo úměrně s jeho příznivými nebo nepříznivými životními poměry. Znamená to, že pokud se člověk začne snažit o naplňování těch nejvyšších morálních a duchovních principů, dostane se mu všeho, co ke svému důstojnému životu potřebuje.

    Ale také to zároveň znamená, že pokud by dokázal dosáhnout čehokoliv, ovšem za cenu popření vysokých morálních a duchovních principů, takový člověk nebude nikdy v pravém slova smyslu šťastný a časem se mu i jeho životní jistoty začnou ztrácet. A nakonec o ně v mnoha případech i přijde.

    Uvědomme si už jednou konečně, že život, který jsme nuceni prožívat je odrazem výšky hodnot, které žijeme! Uvědomme si, že výše našich morálních a duchovních ideálů určuje a přímo formuje vnější poměry, ve kterých jsme nuceni žít.

    Mnozí přece tvrdí, že i současná krize je krizí hodnot. To není jen nějaké klišé, či řečnický zvrat. To je doslovná pravda! Neboť úpadek vysokých duchovních, morálních a lidských hodnot s sebou zcela zákonitě přináší i úpadek hmotný. A to se nyní děje!

    Zastavení velké celosvětové krize spočívá v pochopení a zrealizování této zákonitosti. Spočívá v pochopení, že prohlubující se úpadek není již možné zastavit žádnými politicko ekonomickými opatřeními, ale jen přiměřenou snahou lidí i celé společnosti o velké morální, duchovní a lidské pozvednutí.

    Úsilí o hodnoty "království nebeského", o ideály vysokého morálního, lidského a duchovního druhu, takové úsilí však žel dnes absolutně chybí. Proto přichází úpadek! A spolu s ním ještě více nečestnosti, chamtivosti, sobectví, bezcitnosti a nelidskosti, protože každý se snaží urvat si se zmenšujícím se koláče co nejvíce sám pro sebe. A tím se úpadek ještě více a ještě rychleji prohlubuje.

    Do tohoto velkého všeobecného marasmu však znějí zásadní Kristova slova, na které málokdo z lidí bere zřetel: Proč se tak staráte o to, co budete jíst, co budete pít a čím se budete oblékat? Proč vám honba za hmotným prospěchem stravuje všechny vaše životní síly? Hledejte přece hodnoty království nebeského a vše ostatní se vám přidá! Hledejte a naplňujte ty nejvyšší lidské, morální a duchovní ideály a všechno ostatní dostanete navíc!

    Mezi ty nejvyšší duchovní, morální a lidské hodnoty, o které je třeba usilovat patří čestnost, spravedlnost, dobrota, lidskost, soucit, ušlechtilost a čistota myšlení. A patří sem i touha po poznání a naplňování smyslu vlastního bytí.

    Kdo tedy postaví snahu o tyto principy na první místo ve svém hodnotovém žebříčku, kdo na ně bude myslet víc a zabývat se nimi alespoň v té míře,  v jaké se zabývá starostmi o své hmotné zabezpečení, tomu se všechno ostatní přidá. Tomu se dostane přesně tolik, kolik potřebuje ke svému důstojnému životu na zemi. Neboť vysoké hodnoty, ke kterým se upnul mu pozitivním způsobem urovnají jeho životní cestu. V poznání této zákonitosti je skrytý prospěch každého jednotlivce i každé společnosti, která to pochopí a začne se podle toho řídit.

    Avšak v neznalosti této zákonitosti a v její odmítání je skrytý úpadek! Úpadek každého jednotlivce, který o to nedbá i každé společnosti, která to ignoruje.

    No a na závěr ještě odpověď na důležitou otázku, jak je tedy možné, že se nejednou výborně daří takovým lidem, kteří žádné vysoké hodnoty neuznávají?

    Hledejte hodnoty království nebeského a všechno statné se vám přidá - říká Kristus. O to, co nám mělo být přidáno až na základě našeho života podle vysokých hodnot, o to lze samozřejmě usilovat i jiným způsobem. To si lze vydobýt i jinak! I nespravedlností, nečestností a lží! I bezduše hmotným životním snažením!

    Nicméně mezi to ostatní, co bychom při našem správném postoji dostali přidáno nepatří pouze věci hmotné, ale i duševní harmonie, vyrovnanost, klid, štěstí a vnitřní naplnění. Toto už ale nelze získat jinak! Ani nespravedlností ani nečestností ani lží! Ani bezduše hmotárskym životním snažením!

    Proto rozervanou, neklidnou, nenaplněnou a nešťastnou musí navždy zůstat duše každého člověka, který neusiluje o vysoké morální, lidské a duchovní principy. Takový člověk si totiž může vydobýt jen to hmotné, ovšem pravému, velkému a skutečnému štěstí zůstane navždy vzdálený. Jeho duše zůstane navždy žíznivou, hladovou a nenaplněnou. A takový člověk se ve své zmatenosti většinou ještě více upne na získávání hmotného prospěchu v naději, že právě jím utiší štvavých neklid vlastní duše.

    Nenechme se proto mýlit demonstrací vnějšího blahobytu, úspěchu a dostatku, o jakou dnes není nouze. Je to všechno jen prázdná vnější fasáda, pokud za tím není úsilí o naplňování vysokých morálních a duchovních hodnot. Je to pouze vnější póza, za kterou se skrývá prázdná, nenaplněná a rozervaná lidská duše.

    Neboť jediná cesta k pravé plnosti lidského štěstí spočívá v již zmíněných Kristových slovech: Pokud budete hledat hodnoty království nebeského, pak se vám všechno ostatní v hojné míře přidá.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Tentokrát snad ani nevadí, že autor je plachý a nekomunikuje, neb k tomu není co dodat. Hezky napsané :)

Heheh, toto vlákno je pořád v popředí zájmu.
Tož tedy nazdraví: :storstark: :storstark: :storstark:

Paradoxy křesťanství: odpuštění hříchů!


    Následující řádky předkládám lidem, kteří jsou schopni hlubšího a samostatnějšího zamyšlení: Křesťanské církve svorně tvrdí, že se Kristus na kříži obětoval za naše hříchy. Kdo proto Krista do sebe příjme a příjme i jeho oběť na kříži, budou mu jeho hříchy odpuštěny.

    Je to však omyl, protože Kristus měl schopnost odpouštět hříchy už dávno před svým ukřižováním, které nebylo ničím jiným, než jeho vraždou. Tuto schopnost odpouštět hříchy nenabyl tedy až svým ukřižováním, ale vlastnil ji už dávno před tím. Jinými slovy řečeno, Kristova smrt na kříži nebyla nezbytnou k tomu, aby mohl lidem odpustit jejich hříchy.

    Vždyť přece dávno před jeho ukřižováním se v evangeliích nacházejí slova o tom, jak jednou Ježíš řekl ochrnulému: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."

    A dále se tam píše: "Tehdy se mnozí nad jeho slovy pohoršily. Pán to viděl a řekl: "Myslíte si, že je snazší odpustit hříchy než říci vstaň, vezmi si své lůžko a choď? Ale abyste věděli, že Syn Boží má schopnost odpouštět hříchy, říkám tomuto ochrnulému: vstaň, vezmi si své lůžko a choď. "A on vstal a odešel, chvále Pána."

    Kristus tedy mohl odpouštět hříchy už před svým ukřižováním, což ale znamená, že jeho ukřižování nemohlo být a ani nebylo obětí za odpuštění hříchů. Jeho ukřižování bylo vraždou a těžkým proviněním lidstva. Vůbec nebylo nutné k tomu, aby lidé dosáhli odpuštění svých hříchů skrze víru v oběť Ježíše Krista na kříži.

    Člověk může dojít odpuštění hříchů pouze svou vírou v učení Ježíše Krista, přicházející od Boha. Vírou, která se živým způsobem projevuje tak, že se člověk snaží podle tohoto učení žít a přizpůsobit mu všechno své myšlení a jednání. Jedině v tom je skryta spása, ke které nám ukázal Kristus cestu svým Slovem.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

m.s. napsal(a):

Paradoxy křesťanství: odpuštění hříchů!


    Následující řádky předkládám lidem, kteří jsou schopni hlubšího a samostatnějšího zamyšlení: Křesťanské církve svorně tvrdí, že se Kristus na kříži obětoval za naše hříchy. Kdo proto Krista do sebe příjme a příjme i jeho oběť na kříži, budou mu jeho hříchy odpuštěny.

    Je to však omyl, protože Kristus měl schopnost odpouštět hříchy už dávno před svým ukřižováním, které nebylo ničím jiným, než jeho vraždou. Tuto schopnost odpouštět hříchy nenabyl tedy až svým ukřižováním, ale vlastnil ji už dávno před tím. Jinými slovy řečeno, Kristova smrt na kříži nebyla nezbytnou k tomu, aby mohl lidem odpustit jejich hříchy.

    Vždyť přece dávno před jeho ukřižováním se v evangeliích nacházejí slova o tom, jak jednou Ježíš řekl ochrnulému: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."

    A dále se tam píše: "Tehdy se mnozí nad jeho slovy pohoršily. Pán to viděl a řekl: "Myslíte si, že je snazší odpustit hříchy než říci vstaň, vezmi si své lůžko a choď? Ale abyste věděli, že Syn Boží má schopnost odpouštět hříchy, říkám tomuto ochrnulému: vstaň, vezmi si své lůžko a choď. "A on vstal a odešel, chvále Pána."

    Kristus tedy mohl odpouštět hříchy už před svým ukřižováním, což ale znamená, že jeho ukřižování nemohlo být a ani nebylo obětí za odpuštění hříchů. Jeho ukřižování bylo vraždou a těžkým proviněním lidstva. Vůbec nebylo nutné k tomu, aby lidé dosáhli odpuštění svých hříchů skrze víru v oběť Ježíše Krista na kříži.

    Člověk může dojít odpuštění hříchů pouze svou vírou v učení Ježíše Krista, přicházející od Boha. Vírou, která se živým způsobem projevuje tak, že se člověk snaží podle tohoto učení žít a přizpůsobit mu všechno své myšlení a jednání. Jedině v tom je skryta spása, ke které nám ukázal Kristus cestu svým Slovem.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

myslím,. že to je rochu jinak.

1 nelze zabít někoho, kdo  žije.
2 bylo nutné lidem ukázat na příkladu poplatné té době tím nejvýraznějším způsobem, jak se vypořádat se životem
3 kristus si to nevymyslel, bylo mu to "určeno"

Duchovní poučení z nedávných komunálních voleb

    Duchovní zákonitosti ovlivňují všechno a tedy i věci, o kterých bychom to vůbec nepředpokládali. A tyto skryté duchovní zákonitosti, mající hluboký dopad na celý náš život se projevují i v něčem takovém vysloveně světském, jako jsou komunální volby.

    No a protože duchovní zákony jsou skryté a neviditelné, jejich účinkem je podrobeno to skryté a neviditelné v nás. Čili naše myšlenky, naše city a všechny naše vnitřní pohnutky.

    A právě z tohoto úhlu pohledu se podívejme na nedávné komunální volby, v nichž kandidovaly stovky zájemců na posty poslanců obecních a městských zastupitelstev, jakož i na posty starostů a primátorů. Při tomto enormně vysokém zájmu o pozice v samosprávě však vyvstává ona již zmíněná, velká a zásadní otázka a sice, jaké vnitřní pohnutky tyto lidi k tomu vedly? Zda opravdu bylo jejich jediným úmyslem hledět na zájmy svých voličů, nebo zda snad neměli úplně jiné úmysly? Zda snad nemysleli v první řadě na svůj vlastní prospěch? Zda nemysleli na svůj vlastní profit a to ať už finanční, nebo profit plynoucí z určité společenské prestiže? Znát tak vnitřek lidí, to by asi ty volby dopadly úplně jinak!

    Ano, jsou to právě vnitřní a skryté pohnutky, které určují celkový charakter působení poslanců, starostů a primátorů ve svých funkcích po zvolení. Ty nejtajnější, skryté vnitřní pohnutky, které nemohl před volbami nikdo vidět se totiž i tak nakonec projeví během volebního období navenek, a to žel mnohdy negativním způsobem. Po čase se totiž zcela otevřeně a každému viditelně ukáže, jaké ve skutečnosti byly skryté úmysly dotyčných, když šli do voleb. A žel, jak už to bývá téměř pravidlem, ukáže se, že tyto úmysly nebyly nejčestnější. Že byly zištné a zaměřené především na svůj osobní prospěch.

    V této skutečnosti se skrývá veškerá tragédie současného systému! Od nejvyšších řídících orgánů společnosti až po ty nejnižší je totiž zvykem jinak mluvit a něco jiného skrývat ve svém nejhlubším nitru. Je totiž zvykem na jedné straně hovořit o prospěchu společnosti, avšak na druhé straně v skrytosti myslet především na svůj osobní prospěch a na svůj osobní profit. A přestože do nitra lidí zatím nevidíme, to co tam skrývají se i tak nakonec časem vyplaví na povrch a na vnějším, reálném jednání dotyčného pak vidět, na co ve skutečnosti myslel a jaké byly jeho pravé záměry.

    No a pak žel opět mnozí voliči poznají, že se zase dali oklamat hezkými řečmi, které sloužily pouze k zastření skutečných vnitřních úmyslů. No a následné působení takových lidí v jejich funkcích pak zcela logicky vyvolává pouze nevoli, nespokojenost a hněv.

    Jaký společenský systém by tedy bylo třeba nastolit a jak to vymyslet tak, aby k podobným podvodům na voličích více nedocházelo?

    V minulosti se to lidé snažili řešit změnou jednoho společenského systému na druhý. I u nás došlo nedávno k podobné změně, přičemž však žel i současný systém opět přináší spoustu nespokojenosti, rozčarování a hněvu.

    Podstata problému totiž nespočívá ve změně společenského systému, ale právě ve změně vnitřního přístupu lidí, který je v každém systému tím rozhodujícím.

    To tedy znamená, že pokud se onen skrytý vnitřní přístup lidí nezmění, nebude ani to nejdokonalejší společenské zřízení fungovat správně a ke spokojenosti všech.

    Znamená to však zároveň, že současný společenský systém by vůbec nemusel být tak špatný, kdyby byly čestnější, spravedlivější a ušlechtilejší skryté vnitřní pohnutky lidí v něm. Neboť právě na kvalitě tohoto vnitřního přístupu lidí ke všemu kolem nich všechno stojí, nebo padá. V současnosti žel spíše padá!

    Znamená to tedy, že jakoukoliv změnu k lepšímu nelze nikdy provést čistě zvenčí, ale vždy pouze zevnitř. Vždy jen prostřednictvím vnitřní, duševní proměny člověka!

    Pokud tedy budou lidé již ve svém nitru klást důraz na spravedlnost a čestnost, pokud budou již ve svém nitru selektovat své myšlení a cítění tak, že si ponechají pouze to čestné a spravedlivé a zavrhnou to nečestné a nespravedlivé, pak se jistě všichni postupně začneme mít lépe.

     Pokud však lidé ve svém nitru, na bázi svých citů a myšlenek nebudou podporovat pouze to čestné a spravedlivé, ale naopak rozvíjet to nečestné a nespravedlivé a vědomě s tím kalkulovat, může přijít byť i ten nejdokonalejší společenský systém, lépe nebude nikdy.

    A tyto zákonitosti se netýkají jen lidí, usilující o posty v samosprávě, ale týká se to úplně každého z nás. Úplně každého právě na tom místě a v té společenské pozici, v jaké se on osobně nachází.

    Ale vraťme se zpět k politice a k správě věcí veřejných a zkusme si definovat, jaký optimální vnitřní postoj by měly v sobě přechovávat lidé, kteří mají ambici působit v samosprávě. Tito lidé by si měli uvědomit, že vládnout neznamená nic jiného, než sloužit celospolečenskému dobru. Znamená to působit v zájmu toho nejširšího celospolečenského dobra!

    Prosazování prospěchu určitých zájmových skupin, nebo dokonce prospěchu sebe sama nad prospěch celku a celospolečenského dobra je však morovou ranou dnešní společnosti! Je to jed, otravující společenský život, vzbuzující nevoli, hněv a rostoucí nespokojenost.

    Nízký hodnotový systém lidí v politice devastuje tuto společnost! Devastuje ji nízký hodnotový systém celého obyvatelstva obecně, protože právě toto je základní platforma, z níž všechno vyrůstá.

    Neboť z národa nízkých vnitřních hodnot může povstat pouze politická reprezentace nízkých vnitřních hodnot a následně právě tomu odpovídající kvalita společenského života, která tuto obecnou nízkost hodnot zcela viditelně odráží.

    Žádný národ proto nemá právo nadávat na svou vlastní politickou reprezentaci na všech jejích stupních, protože ona je pouze odrazem jeho samého. Je zrcadlem jeho samého!

    Jaké totiž vnitřní hodnoty v sobě národ nese, přesně takových vnitřních hodnot je i jeho reprezentace. Vždyť v podstatě ani jiná být nemůže!

    Pokud se tedy nezmění právě tyto vnitřní hodnoty, pokud již na bázi svého myšlení a cítění nebudeme podporovat jedině to dobré, spravedlivé, čestné a ušlechtilé, pak se nezmění vůbec nic! Pak můžeme zvolit kohokoliv a měnit společenské systémy jakkoliv, vždy to bude pouze špatné a nikdy ne dobré.

    Proto každý národ, který se chce mít lépe ať pracuje na vnitřní změně sebe sama. Pokud tak totiž neučiní, jeho vlastní politická reprezentace, která z něj vzejde, mu dá pak na vlastní kůži pocítit veškerou nízkost jeho vlastního, vnitřního hodnotového systému.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Jak dosáhnout štěstí?

    Každý člověk chce být šťastný. Existuje množství lidí, kteří o své vlastní štěstí vysloveně cílevědomě usilují. A přece je skutečného štěstí na zemi jako šafránu. A přece je to jev zcela výjimečný, přestože po něm touží a usiluje se o něj velmi mnoho lidí.

    Jak je to možné? Proč je tomu tak? Co je toho příčinou?

    Jsou mnozí lidé, kteří usilují o peníze doufajíc, že když je budou mít dostatek, přinese jim to štěstí. Ale žel, většinou jim to dlouhodobé štěstí vůbec nepřináší, protože při získávání peněz obvykle ztratí zdravou míru a dostanou se do začarovaného kruhu závislosti. Do závislosti zvané chamtivostí.

    Mnozí lidé hledají zase vlastní štěstí v ponoření se do práce a v kariéře. To jim sice může přinést určité sebe uspokojení, ale nikdy ne ono hledané, trvalé štěstí.

    A jsou zase lidé, kteří hledají štěstí v partnerském životě a v manželství. Žel, každé druhé manželství dnes končí většinou krachem a mezi těmi manželstvími, které vytrvají není mnoho takových, které by bylo možné považovat za opravdu šťastné a které by oběma partnerům poskytovaly to, co skutečně lze nazvat pravým štěstím.

    A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Kde se však skrývá a v čem spočívá tajemný a lidem nepoznaný recept na dosažení štěstí?

    To velké a neznámé tajemství spočívá v poznání, že štěstí nelze paradoxně dosáhnout tím, že o něj budeme usilovat! Každému takovému lidskému úsilí se totiž pravé štěstí zdaleka vyhne!

    Proč je tomu tak? Neboť v podobném úsilí se nachází velký kus osobního egoismu! A skutečné, pravé štěstí je neslučitelné s jakýmkoliv osobním egoismem. Je s ním neslučitelné, protože ono může být vždy jen vedlejším produktem. Vedlejším produktem našeho úsilí o správný život. O správný život naplněný úsilím o spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, lidskost a dobro. Kdo usiluje o tyto hodnoty, kdo jim podřídí své jednání, svá slova, ba dokonce i své myšlení, ten žije správně a jako spravedlivá odměna za jeho správný život k němu zavítá štěstí.

    Pravé štěstí je totiž odměnou opravdového života! Je samovolným a vedlejším produktem života, naplněného úsilím o dobro, spravedlnost, čestnost, ušlechtilost a lidskost. Jiné cesty k němu není!

    V této skutečnosti zároveň spočívá logická odpověď na otázku, proč je na zemi tak málo opravdu šťastných lidí. Jednoduše proto, že jen málokdo ve svém životě usiluje vážně a cílevědomě o dodržování hodnot zmíněných výše. Jednoduše proto, že lidé se sobecky, ba někdy až "přes mrtvoly" egoisticky ženou za vidinou vlastního štěstí. Pro toto všechno pravého štěstí na zemi téměř není.

    Jak funguje tento princip si můžeme ukázat na konkrétním příkladu:

    Miliony lidí touží po partnerovi a partnerském soužití doufajíc, že jim to přinese štěstí. Nikdo v tom nevidí nic špatného, ovšem takové jejich přání je přece jen přáním osobního egoismu, který vidí v získání partnera a v partnerském soužití s ním především prostředek k dosažení svého vlastního, osobního štěstí. Takový druh touhy však štěstí nepřináší a proto i mnohé sňatky ztroskotávají. Nestojí totiž na pravém a zdravém základě, ale pouze na osobní egoistické touze po vlastním, osobním štěstí jeho účastníků.

    Jaký ale má tedy být zdravý základ pro dosažení partnerského svazku, naplněného pravým štěstím? Tím zdravým základem je touha darovat sebe sama druhému. Touha udělat vše proto, aby byl náš partner šťastný. Oním zdravým základem šťastného partnerství je nemyslet na sebe, ale především na toho druhého. Jedině pak, pokud takto myslíme a jednáme k nám může přijít pravé štěstí, protože ono je vždy jen vedlejším produktem opravdového přístupu k životu. Pokud dokažme dávat, být lidskými a usilujícími o dobro, štěstí k nám přijde samo, aniž bychom o něj nějak zvlášť usilovali.

    Kristus kdysi řekl: Kdo hledá svůj život ztratí jej! Kdo ale ztratí svůj život pro mne, nalezne jej! A právě tatáž zákonitost, právě tentýž druh logiky platí i ve vztahu k lidskému štěstí. Kdo totiž hledá pouze vlastní štěstí, nikdy ho nenajde. Kdo však sobecky nehledá pouze své vlastní štěstí, komu leží na srdci štěstí jiných, kdo dokáže sám sebe dávat druhým, kdo dokáže hledět především na dobro druhých, ten štěstí najde. K tomu přiletí samo od sebe! Toho bude trvale doprovázet!

    Žijme proto svůj život tak, abychom se stali hodnými pravého štěstí. Žijme svůj život správně tím, že ho naplníme skutečnými hodnotami. Jestliže tento svět není šťastný znamená to, že lidé nežijí správně. Že ve svém životě opravdu vážně neusilují o dobro, laskavost, čestnost, lidskost, spravedlnost, ušlechtilost a takovýmto způsobem jsou pak na míle vzdáleni od správného života. A proto je od nich na míle vzdálené i pravé, velké a skutečné štěstí.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Chcete mít lehkou smrt?

    Smrt je jistota, se kterou musí každý z nás počítat. Zaručená jistota, ke které se každým dnem stále více přibližujeme. Žel, lidé se problematikou smrti ve vztahu k sobě samým příliš nezabývají a začínají na ni myslet až tehdy, když se přibližuje jejich čas. Potom však už bývá většinou pozdě změnit něco na jejím průběhu a zásadním způsobem ovlivnit to, zda bude lehká, nebo zda budeme muset podstoupit těžký a zoufalý smrtelný zápas. Komu to není lhostejné, měl by proto již nyní začít žít tak, aby jeho smrt mohla být opravdu snadná.

    Naši problematiku si přibližme na dvou příkladech, a sice na člověku materialistickém a ateistickém, čili člověku přesvědčeném o tom, že po smrti už nic není a na člověku idealistickém, čili přesvědčeném o existenci života po smrti.

    Materialista a ateista věří jen ve svůj krátký pozemský život. Nic jiného pro něj neexistuje. Dokonce ani ve svých myšlenkách nepřekračuje hranice hmotného světa, protože i ve svém nitru se zabývá pouze tím, co je podle něj reálné a co tedy má nějaký význam a nějakou cenu. Svým jednáním i všem svým myšlením je proto pevně připoután na svět hmoty. Na svůj život v hmotném světě, který podle něj smrtí končí.

    Této jeho základní filozofii je přizpůsoben celý jeho život a od ní se odvíjejí hodnoty, kterým věří. A protože je skálopevně přesvědčen, že žije pouze jednou je většinou toho názoru, že si je proto třeba života pořádně užít. Že je třeba žít naplno. K tomu jsou však potřebné prostředky, to znamená peníze, které mu zajistí přístup ke všem hmotným požitkům a radostem, které život nabízí. No a proto, aby peníze k tomu potřebné a získal, neváhá mnohokrát jednat nemorálně, nečestně, nelidsky a bez soucitu. Pro něj je totiž nejdůležitější pouze jeho vlastní užívání si života. Života, který si chce užít o to víc, o co víc je přesvědčen, že smrtí všechno končí.

    Čas však letí, jeho život se přibližuje ke konci a připoutání takového člověka k hmotnému světu je obrovské, protože ho svým myšlením a jednáním neustále intenzivně živil.

    A najednou nadejde chvíle smrti! Přichází smrt, která mu chce absolutně všechno sebrat. Onen člověk však není schopen myslet jinak, než myslel po celý svůj život a proto se svého života křečovitě drží. On nechce zemřít. On se nechce propadnout do nicoty a nebytí. O každou minutu života zoufale zápasí.

    Na jedné straně je zde tedy neodvratnost smrti a na druhé straně křečovité upínání na hmotnou existenci. Co z toho může vzejít? Nic jiného, než těžký, zoufalý a bezvýchodný smrtelný zápas. Nic jiného, než smrtelný strach před nebytím, kterému se člověk všemožně brání. Takový postoj však pouze prodlužuje jeho boj se smrtí, způsobuje těžký smrtelný zápas a bolestivou smrtelnou agonii. Každá minuta, kterou člověk ve svém křečovitém připoutáni na hmotný život získává se stává pouze další minutou jeho agónie.

    Toto však rozhodně není smrt lehká a my o této závažné problematice mluvíme právě z toho důvodu, aby co nejméně lidí muselo prožívat cosi podobného.

    Proto se nyní podívejme na druhý příklad a sice na člověka přesvědčeného, že smrtí život nekončí. Není vůbec důležité, jakého je tento člověk vyznání. Důležité je, že věří v pokračování života po smrti a tato jeho víra je opravdu reálná a tedy reálně ovlivňující jeho dosavadní život.

    Pokud totiž člověk opravdu věřil, že smrtí život nekončí, ale dále pokračuje, musel si být vědom i určité zodpovědnosti, která se za tím skrývá a na jejímž základě bude od něj na druhé straně požadované zúčtování všech jeho činů. Velké účtování nejen za jeho činy, ale i za jeho slova a myšlenky.

    Neboť skutečná víra v život po smrti je spojena se Spravedlností, před jejíž obličej jednou předstoupíme. Takové něco však od člověka doslova vynucuje určitou výšku morální a etické kvality jeho života. Člověk už totiž nemůže jednat nemorálně, nečestně, nespravedlivě, nelidsky a bez soucitu vůči ostatním když ví, že jeho pozemský život jednou skončí a on bude muset předstoupit před Spravedlnost, které se bude muset zodpovídat ze všech svých slov, myšlenek a činů.

    Takový člověk sice užívá věcí hmotných, užívá svého pozemského života, avšak není k němu tak křečovitě připoután a požitky hmotného druhu nejsou pro něj jedinou prioritou.

    V určitém smyslu stojí nad věcmi a má nad nimi nadhled protože ví, že všechno hmotné bude jednou muset zde na zemi zanechat. A proto nestojí o to, aby se kvůli hmotným a pomíjivým věcem vnitřně zatěžoval nečestností, nespravedlností, nelidskostí, sobeckostí a bezcitností. Neboť v hodině své smrti bude muset všechno hmotné zanechat zde na zemi a tam na druhý břeh si bude moci vzít se sebou jen svou čestnost, dobrosrdečnost, ušlechtilost, spravedlnost, lidskost a soucitnost. Hmotné totiž zůstane zde ve hmotě. Jedině to duševní, ty duševní kvality a hodnoty, které jsme se snažili žít zůstanou našim majetkem. Zůstanou pokladem našich duší, který nám nikdo a nic nemůže vzít. Ani smrt!

    Jak bude tedy probíhat umíraní takového člověka? Bude více méně bezbolestné, protože duše dotyčného byla zvyklá na nadhled nad věcmi i nad životem. A proto i nyní, v hodině smrti bude mít určitý nadhled, a to dokonce i nad svou vlastní fyzickou smrtí. Bude si totiž vědom toho, že smrt je jen brána, přes kterou je třeba projít do jiné roviny bytí.

    Takový člověk bude brát svou smrt jako přirozenou skutečnost, na kterou je připraven a počítá s ní. Jeho vnitřek, jeho duše proto nebude mít problém odpoutat se od umírajícího těla, trpícího bolestí. Duše takového člověka se tedy rychle odpoutá od svého těla, protože na něm až tak křečovitě nelpí. A z tohoto důvodu ani nebude pociťovat fyzické bolesti a strasti umírání své fyzické schránky.

    Je však třeba podotknout, že u člověka, který je přesvědčen že smrtí život nekončí musí jít o skutečné, upřímné vnitřně přesvědčení. Vnitřní přesvědčení, jehož důsledkem byl čestný, spravedlivý a ušlechtilý život, jako i živé přesvědčení o reálnosti existence jiné roviny bytí, do které vstupujeme svou smrtí.

    Na tom, jaký je náš nejvnitřnější pohled na život a jaká z něj vyplývá naše základní životní filozofie tedy záleží jakým způsobem bude každý z nás umírat. Tím totiž, co skrýváme v hloubce svého nitra určujeme, jaká bude naše smrt. Zda lehká nebo těžká. Zda to bude plynulý přechod do jiné roviny bytí, nebo bezvýchodná smrtelná agonie naplněna strachem pádu do propasti nebytí.

    Člověk by proto měl snažit žít svůj život správně a naplňovat ho pravými hodnotami pokud chce, aby jeho smrt byla opravdu snadná a bezbolestná. Míra její bezbolestnosti totiž záleží do našeho životního příklonu ke skutečným hodnotám, jakož i od míry našeho přesvědčení o realitě existence po fyzické smrti.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

To zase mají rytíři Jedi vycházky...?

flink napsal(a):

To zase mají rytíři Jedi vycházky...?

asi jo. a posledení mohykán se snaží...

O homosexualitě v širších souvislostech

Žijeme v době duhových pochodů a prosazování legalizace registrovaných partnerství. V době, ve které se považuje za projev pokroku a tolerance souhlasné stanovisko s bojem za zrovnoprávnění homosexuálů. V době, kdy se právě takový postoj považuje za projev intelektuální výšky, přičemž nesouhlasné stanovisko je naopak považováno za projev primitivismu a netolerance. No a právě v takové době by bylo možno na velký užitek vědět, jaký názor má na tento problém Bible. Nebo jinými slovy řečeno, jak se na tyto věci dívat v souladu s Vůlí Stvořitele.

Mojžíš říká: Kdo by obcoval s mužem jako se obcuje se ženou, oba spáchali ohavnost.

V této stati v knize Leviticus je zároveň napsáno: Pokud si někdo vezme kromě ženy i její matku, je to krvesmilstvo. Kdyby někdo spal se svou snachou, oba spáchali hanebnost. Kdyby někdo spal s ženou svého otce, zneuctil svého otce. A tak dále ...

Jde zde tedy o určité základní morální zásady vzájemného lidského soužití definováno Mojžíšem, které korespondují s Vůlí Stvořitele.

Je však zajímavé, že při řešení problematiky homosexuality, jako i při řešení jiných morálních celospolečenských problémů se lidé vůbec nezajímají o to, zda jejich názory jsou v souladu s Vůlí Nejvyššího, nebo nejsou. Na to neberou vůbec zřetel, přestože právě to, co je a co není v souladu s Vůlí Stvořitele by mělo být pro nás všechny tím nejpodstatnějším.

Avšak odklon od Vůle Hospodina je dnes tak velký, že to, co bylo jeho služebníkem Mojžíšem definováno jako nepřístojné se dnes staví do pozice celospolečenské akceptovatelnosti. Paradoxně tedy to, co se podle Vůle Nejvyššího považuje za nesprávné se dnes lidstvem, které morálně upadlo považuje za za projev pokroku, intelektuální výšky a demokracie. Věci, kterých se mělo lidské pokolení stranit se dnes stávají normou a považují se za něco zcela přirozené.

Úpadek naší doby spočívá tedy mimo jiné i v tom, že naši současníci bojují za to a snaží se o to, co není správné v očích Hospodina. Prosazují to v naivném domnění, že pro takovýmto způsobem postižených lidí, v našem případě homosexuálů bude nejlepší, pokud se jejich úchylka stane společensky plně akceptovatelnou.

Ale může to pomoci někomu, kdo i tak sám ve svém nitru jasně cítí, že s ním něco není úplně v pořádku? Že jeho sexuální orientace není normální a přirozená? Může vari takovému člověku opravdu pomoci to, že ono nepřirozené bude on sám i ostatní považovat za normální a přirozené? Není to pouze vzájemný sebeklam? Nebylo by pro takového člověka mnohem lepší a užitečnější, kdyby se podíval pravdě přímo do očí? Kdyby ji akceptoval a svou energii, kterou vynakládá na prosazení vlastní úchylky jako společenské normy využil raději na to, aby s ní bojoval? Aby se snažil trpělivou a dlouhodobou prací na sobě samém postupně přibližovat k tomu normálnímu, přirozenému a zdravému?

Jinými slovy řečeno, bojem za rovnoprávnost homosexuálů se těmto lidem bere důvod pracovat na sobě samých a postupně se zbavovat toho, co je v nich nepřirozené. Bere se jim důvod uvažovat o tom, hledat skutečné, hluboké příčiny svého problému, jako i cesty k jeho nápravě. Snaha o normalizaci vlastní úchylky je proto pro rozvoj osobnosti takový lidi více na škodu, než k užitku.

Nikdo samozřejmě nechce, aby byli homosexuálové nějak perzekuovaní. To by byl jeden extrém! Nicméně jejich odchylka od normy nesmí být společensky považována za normu. Za něco, co je normální. To je druhý extrém! Tím totiž mohou ztratit důvod k osobnímu sebe vývoji, zaměřenému k opětovnému nabytí normálního a přirozeného stavu. Osobnosti homosexuála ve skutečnosti pomůže nejvíce to, když si svou odchylku od přirozenosti uvědomuje a vnitřně i navenek se snaží pracovat na jejím odstranění. Jedině to je pro něj skutečnou pomocí. Vše ostatní je omyl.

Celá tato záležitost je ale mimo jiné poukazem na mnohem, mnohem vážnější skutečnosti. Je poukazem na to, že jakékoliv odchylky od Vůle Stvořitele musí mít pro lidi své negativní důsledky. To znamená že všechno, úplně všechno, co člověk koná v rozporu s jeho Vůlí mu musí přinést škodu, či snad až katastrofu. Ať se to týká jakékoliv věci! Nejen tedy postoje k homosexualitě, ale k úplně všech věcí v našem každodenním životě. Pokud totiž každou jednotlivou z těchto věcí nečiníme v souladu s Vůlí Stvořitele, ale naopak proti jeho Vůli, musí to mít pro nás fatální důsledky.

A právě o těchto důsledcích promluvil Hospodin ústy Mojžíše takto: "Pokud budete kráčet podle mých ustanovení, zachovávat mé příkazy a podle nich jednat, dám vám déšť v pravý čas. Země vydá svou úrodu a stromy své ovoce. Vy budete jíst svůj chléb dosyta a budete bezpečně přebývat na zemi.

Pokud mě ale nebudete poslouchat a zavrhnete mé pravidla, pokud se vám budou moje nařízení protivit, pak vám vykonám toto: Zlomím vaši velkou pýchu a nebe nad vámi udělám jako železo a vaši zem jako měď. Pak se budete nadarmo namáhat, země nevydá úrodu a stromy nepřinesou ovoce. Zlomím oporu vaší výživy a nikdy se nenajíte dosyta. Vaši zemi tak zpustoším, že se nad tím ustrnou i vaši největší nepřátelé. "

Za to, že se lidstvo odklání od Vůle Hospodina, za to, že nerespektuje jeho Vůli a činí to, co je v jeho očích zlé, za toto všechno ním bude bito. Neboť v jeho stvoření, které povstalo z jeho rukou má místo a může se trvale dařit pouze tomu, co se sklání před jeho Vůlí.

Co však jeho Vůli nerespektuje a nebere ji na zřetel, to jím bude bito, zlomeno a nakonec snad i zcela vyhlazeno. Tohoto si buďme dobře vědomi! Vědomi nejen v otázce postoje k homosexualitě, ale i v tisícerých jiných otázkách, ve kterých se lidstvo této Země odklání od Vůle Nejvyššího a ignoruje ji. A těchto věcí je obrovské množství. Ba je to téměř vše, co člověk činí, protože ho ani jen nenapadne ptát se, zda to, co plánuje provést je v souladu s Vůlí Nejvyššího, nebo není.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Existuje i smrt duchovního druhu!


Člověk krmí pouze své fyzické tělo a zapomíná na potravu pro svého ducha. Nicméně tak, jakoby bez potravy postupně chřadlo a nakonec zahynulo jeho tělo, musí také bez potravy chřadnout, živořit a nakonec i zahynout jeho duch. Pokud se tak stane, jde o smrt duchovní.

Na světě žije obrovské množství lidí, kteří zanedbávají svého ducha tak, že v nich už jen slabounce doutná a oni se proto ocitají na hranici duchovní smrti. Mnozí žijí z tohoto důvodu už jen tělem a jeho potřebami. Ale tam, kde je jen tělo, tam se začínají shromažďovat supi! Neboť živoření na hranici duchovní smrti, projevující se už jen životem tělesným nemá ve stvoření absolutně žádné opodstatnění.

Velmi dobře víme, čím je třeba krmit naše tělo. Ale čím třeba krmit našeho ducha aby nezahynul?

Je třeba ho krmit a živit krásou, čistotou, ušlechtilostí, dobrem, spravedlností a lidskostí. Pěstováním čistých, ušlechtilých, dobrých, spravedlivých a lidsky vstřícných citů a myšlenek, jakož i slov a činů. Toto je potrava ducha, jejímž prostřednictvím sílí a prosperuje. Jejímž prostřednictvím je živým, radostným a vitálním.

Stejně, jak tedy dbá člověk o zdraví a prospěch svého těla měl by dbát i o zdraví a prospěch svého ducha. Neboť podstatou a jádrem každého z nás je právě duch! To jsme "my"! To je to naše pravé já, které využívá fyzického těla pouze jako prostředku pro život v hmotnosti. Duch je podstatou a jádrem našeho bytí! Je tím nejdůležitějším, co máme. Po smrti našeho těla totiž duch žije dál.

Avšak pokud postupně chřadne a nakonec už jen živoří náš duch, kterému se nedostávalo duchovní potravy, pak to znamená konec. Naše, už jen čistě tělesná existence ztrácí smysl, pokud v sobě nenese živého ducha.

V evangeliích se píše o soudci, který jednou přijde soudit živé i mrtvé. Ne však tělesně živé a tělesně mrtvé, jak se to prvoplánově nesprávně chápe, ale duchovně živé a duchovně mrtvé!

Evangelia jsou totiž spisy duchovního charakteru, hovořící o duchovních souvislostech bytí. Proto zmínka o soudu živých a mrtvých nemůže být chápána v zúženém slova smyslu jako soud fyzicky živých a fyzicky mrtvých.

Takové chápání by totiž bylo naprosto nelogické, protože člověk, který dbá o rozvoj svého ducha bude žít i po smrti fyzického těla. A zase naopak, pokud člověk nedbá o rozvoj svého ducha a nechá ho strádat, hladovět a nakonec i zcela pohasnout, takový člověk je ve skutečnosti mrtvým, ačkoli ještě fyzicky žije.

Slova o nezbytném souzeni živých a mrtvých, ke kterému jednou dojde tedy nemluví o fyzicky živých a fyzicky mrtvých. Hovoří o duchovně živých a duchovně mrtvých, z nichž ti živí vykročí na cestu života a ti mrtví na cestu cestu zatracení.

Vyživujme proto dobře svého ducha a pečujme o něj. Nechť nám roste, sílí a rozkvétá. Tak, jak každodenně dopřejeme svému tělu dostatek potravy, aby mohlo existovat, tak každodenně dopřejme i dostatek potravy svému duchu, aby i on mohl existovat. Posilujme ho a živme například krásou. Krásou všeho druhu, která ale musí být čistá a ušlechtilá.

Živme ho a posilujme našimi dobrými, čistými, spravedlivými a lidsky vstřícnými city a myšlenkami. Živme ho našimi ušlechtilými, dobrými a spravedlivými slovy a činy.

Pak bude náš duch růst a rozkvétat. A konečně, když odloží vnější obal svého fyzického těla bude moci vstoupit do nádherné, radostné a velkolepé věčné říše ducha. To je totiž cílem naší cesty stvořením a smyslem celého našeho bytí.

Kdo však každodenně nedbá a potřeby svého ducha a neposiluje ho, kdo sice nechává na něj působit krásu, avšak v její nečisté a poskvrněné podobě, koho myšlenky a city jsou nedobré, nečisté, nespravedlivé a lidsky nevstřícné a takovými jsou i jeho slova a činy, duch takového člověka trpí akutním hladem a stále více chřadne. Nakonec už jen jako maličké světélko slabě bliká a pomalu pohasíná. To je pak stav, ve kterém člověku zbývá už jen tělo s jeho pudy a s jeho rozumem.

Cit, který je projevem ducha se ztratí. Tím nejvyšším v člověku, v němž odumírá jeho duch se stává rozum. Takový člověk se pak stává duchovně mrtvým, rozumovým automatem bez citu. Stává se chladným, kalkulující strojem, stává se hmotou, stává se už jen čistě tělem. Tělem, nad kterým, jak je psáno v Bibli, pomalu začínají kroužit supy, protože prakticky ho již lze považovat za mrtvého.

Chceme být snad i my odstranění z tohoto stvoření jako neživé mrtvoly? Chceme vari kráčet vstříc takovému osudu?

Pokud ne, posilujme každodenně svého ducha a dopřejme mu péče, potravy a výživy, jaká mu přísluší, aby mohl sílit a prosperovat. Aby se v síle krásy, ušlechtilosti, dobra, spravedlnosti a lidskosti rozzářil jako jasný plamen, šlehající vstříc věčnému spojení s nádherou velkolepé říše ducha.

Toto je vize a toto je cíl, ke kterému má směřovat životní úsilí každého z nás.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

Herman, ty si sa asi posral... čo ti jebe ? Boh nie je, duchovno nie je, nič nie je, iba my, homo sapiens na tejto posratej guli, ktorú onedlho zlikvidujeme a celé ľudstvo aj s jeho duchovnom bude v riti

Arrivederci Hans...

Buon giorno Dorka ! Absolutní svoboda neexistuje, stejně jako svobodná vůle. Vždy když něco uděláš, určitému počtu lidí ublížíš. Ale uděláš jen to, co ti okolnosti dovolí - nebo máš snad tu odvahu udělat něco úplně o své vůli - třeba jako pilot Lufhansy namířit letadlo se 150 lidmi do skály ? Je to jeho svoboda, ale 150 lidí to nechtělo. A on byl zase ve vleku svých dalších okovů, nebyla to svoboda, pouze poslechl své démony... tak kde ta svoboda je ? Ale zde ty diskuse skomírají a lidi jsou zaslepení, otupělí, zdegenerovaní, nemá cenu zde něco rozebírat, stejně se do tebe pustí 150 magorů, kteří jsou sluníčkoví, duchovní, jsou daleko "výše" než já nebo ty, na nás se dívají jako na chudáky, kteří ještě neprozřeli, ale sami žijí v bludu a potácejí se v duchovním bahně spiritismu, idealismu, náboženství, duchovna, které není a racionálno a zdravý rozum zde dostává na frak... zamysli se nad sebou, nad světem - není ti na to nic podezřelého ???

Hans napsal(a):

Buon giorno Dorka ! Absolutní svoboda neexistuje, stejně jako svobodná vůle. Vždy když něco uděláš, určitému počtu lidí ublížíš. Ale uděláš jen to, co ti okolnosti dovolí - nebo máš snad tu odvahu udělat něco úplně o své vůli - třeba jako pilot Lufhansy namířit letadlo se 150 lidmi do skály ? Je to jeho svoboda, ale 150 lidí to nechtělo. A on byl zase ve vleku svých dalších okovů, nebyla to svoboda, pouze poslechl své démony... tak kde ta svoboda je ? Ale zde ty diskuse skomírají a lidi jsou zaslepení, otupělí, zdegenerovaní, nemá cenu zde něco rozebírat, stejně se do tebe pustí 150 magorů, kteří jsou sluníčkoví, duchovní, jsou daleko "výše" než já nebo ty, na nás se dívají jako na chudáky, kteří ještě neprozřeli, ale sami žijí v bludu a potácejí se v duchovním bahně spiritismu, idealismu, náboženství, duchovna, které není a racionálno a zdravý rozum zde dostává na frak... zamysli se nad sebou, nad světem - není ti na to nic podezřelého ???

nic není podezřelého, žádný vývoj čehokoliv není poezřelý. je jen nepoznaný, nepochopený...

luděk napsal(a):

Hans napsal(a):

Buon giorno Dorka ! Absolutní svoboda neexistuje, stejně jako svobodná vůle. Vždy když něco uděláš, určitému počtu lidí ublížíš. Ale uděláš jen to, co ti okolnosti dovolí - nebo máš snad tu odvahu udělat něco úplně o své vůli - třeba jako pilot Lufhansy namířit letadlo se 150 lidmi do skály ? Je to jeho svoboda, ale 150 lidí to nechtělo. A on byl zase ve vleku svých dalších okovů, nebyla to svoboda, pouze poslechl své démony... tak kde ta svoboda je ? Ale zde ty diskuse skomírají a lidi jsou zaslepení, otupělí, zdegenerovaní, nemá cenu zde něco rozebírat, stejně se do tebe pustí 150 magorů, kteří jsou sluníčkoví, duchovní, jsou daleko "výše" než já nebo ty, na nás se dívají jako na chudáky, kteří ještě neprozřeli, ale sami žijí v bludu a potácejí se v duchovním bahně spiritismu, idealismu, náboženství, duchovna, které není a racionálno a zdravý rozum zde dostává na frak... zamysli se nad sebou, nad světem - není ti na to nic podezřelého ???

nic není podezřelého, žádný vývoj čehokoliv není poezřelý. je jen nepoznaný, nepochopený...

Mně teda na tom něco podezřelýho je. Nebo nepoznanýho....jak kdo chce. Pochopila jsem z Hansova příspěvku snad správně, že protiváhou "bludů, bahna spiritismu, idealismu, náboženství a duchovna" by měl být nějaký zářivý zdravý rozum, který ve zdejších duchovních špeluňkách sice dostává na frak, avšak mimo špeluňky by se mu mělo dařit, ne? A to je většina širého světa. Všude přeci žijí rozumné lidé.... však je to taky všude kolem vidět.... :cool:  A proč ten zdravý rozum přivedl toho Hanse právě sem? :co: :)

haiel napsal(a):

luděk napsal(a):

Hans napsal(a):

Buon giorno Dorka ! Absolutní svoboda neexistuje, stejně jako svobodná vůle. Vždy když něco uděláš, určitému počtu lidí ublížíš. Ale uděláš jen to, co ti okolnosti dovolí - nebo máš snad tu odvahu udělat něco úplně o své vůli - třeba jako pilot Lufhansy namířit letadlo se 150 lidmi do skály ? Je to jeho svoboda, ale 150 lidí to nechtělo. A on byl zase ve vleku svých dalších okovů, nebyla to svoboda, pouze poslechl své démony... tak kde ta svoboda je ? Ale zde ty diskuse skomírají a lidi jsou zaslepení, otupělí, zdegenerovaní, nemá cenu zde něco rozebírat, stejně se do tebe pustí 150 magorů, kteří jsou sluníčkoví, duchovní, jsou daleko "výše" než já nebo ty, na nás se dívají jako na chudáky, kteří ještě neprozřeli, ale sami žijí v bludu a potácejí se v duchovním bahně spiritismu, idealismu, náboženství, duchovna, které není a racionálno a zdravý rozum zde dostává na frak... zamysli se nad sebou, nad světem - není ti na to nic podezřelého ???

nic není podezřelého, žádný vývoj čehokoliv není poezřelý. je jen nepoznaný, nepochopený...

Mně teda na tom něco podezřelýho je. Nebo nepoznanýho....jak kdo chce. Pochopila jsem z Hansova příspěvku snad správně, že protiváhou "bludů, bahna spiritismu, idealismu, náboženství a duchovna" by měl být nějaký zářivý zdravý rozum, který ve zdejších duchovních špeluňkách sice dostává na frak, avšak mimo špeluňky by se mu mělo dařit, ne? A to je většina širého světa. Všude přeci žijí rozumné lidé.... však je to taky všude kolem vidět.... :cool:  A proč ten zdravý rozum přivedl toho Hanse právě sem? :co: :)

nojo, ale zdravý rozum je přece i v duchovnu, spiritismu idealismu atd.
ale  pokud dogma zasáhne jakoukoliv část života, je  zle. třeba ona jmenovaná svoboda pilota, který to napere do skály.  to přece není svoboda. , nemůžeme bez  skrupulí uvažovat  o takových hovadinách. to se dostanem do oblasti debat třeba o hitlerovi, že on to vlastně vše dělal v ramci své svobody ... :(

ještě doplním, , když člověk soustavně přemýšlí nad dobrem i zlem, nakonec se do toho tak zamotá, že se emoce vzikající v těchto uvahách ( a naopak)  tak dokonale promísí, že člověk není schopen určit , co je vlastně špatně. pak přijde na řadu rozum . když je mdlý , chabý, dojde člověk k nesprávnému názoru. 
člověk s těmito vlastnosmi ve vedoucích funkcích státu pak vede lidi do záhuby.

Nepříjemné výroky Krista

   V evangeliích s nachází několik, lidem nepříjemně znějících Kristových slov. Ty jsou z tohoto důvodu křesťanskými církvemi obecně jakoby obcházena a nebývají středem zájmu kazatelů, ani obsahem jejich kázání. Jednoduše se o nich mlčí, jakoby vůbec neexistovaly.

  Jedním z příkladů takových Kristových znepokojujících výroků je i toto podobenství:

   Jistý člověk si ve své zahradě zasadil strom a čekal, kdy mu přinese ovoce. Čekal několik let a stále nic. Když ho už přešla trpělivost, přišel k zahradníkovi a řekl: Utni jej, vždyť nač darmo využívá půdu.

   Zahradník však odpověděl: pane, počkej ještě rok, dobře se o nej postarám a pokud do roku nepřinese úrodu, potom ho dáš skácet.

   O čem nám říká toto podobenství? Je to obrazné vyjádření zcela konkrétního dění, které proběhne ve stvoření.

   Člověkem, který zasadil strom do své zahrady je Stvořitel. Stromem je člověk a zahradou stvoření. Stvořitel daroval člověku vědomé bytí, umožnil mu žít ve svém stvoření a celé věky trpělivě čekal na to, kdy "strom" přinese ovoce. "Ovocem" je plné rozvinutí spravedlnosti, čestnosti, ušlechtilosti, dobrotivosti, laskavosti, ohleduplnosti a lidskosti v člověku.

   V podobenství se tedy říká, že Bůh, který stvořil člověka a umožnil mu vědomou existenci ve stvoření od něj očekává ovoce plného rozvinutí dobra. Podobenství však zároveň říká, že Stvořitel není ochoten čekat donekonečna, ale pouze určitý čas. Že každý jím zasazený "strom" prostě musí do určité doby přinést ovoce, protože jinak bude vydán příkaz k jeho skácení, aby darmo nevyužíval půdu. Čili aby už nadále nemohl zneužívat láskyplnou možnost svého vědomého bytí ve stvoření pouze ke špatnému.

   Podobenství dále říká, že lidé obecně nechtějí a nemají zájem přinášet dobré ovoce a že Stvořitel již z tohoto důvodu dal příkaz k tomu, aby byly všechny neplodné a neúrodné stromy z jeho zahrady vykáceny.

   Kdo je však onen zahradník, prosící Hospodina o shovívavost, na jehož podnět byla lhůta ještě o něco prodloužena?

   Tím zahradníkem je Boží Láska!

   Bůh je totiž ve své podstatě přísný a spravedlivý. Avšak jeho částí je i Láska. A tato Láska ještě na nějaký čas zadržela ruku jeho Spravedlnosti! Tato Láska přišla mezi lidi v osobě Ježíše Krista a darovala jim Slovo. Slovo jim jasně ukazuje, jak mají myslet, mluvit a jednat, aby byli schopni přinést v co nejrychlejším čase ovoce, očekávané od Stvořitele.

   Ovocná zahrada plná stromů, kterou je lidstvo na zemi byla tedy zkypřená Kristovým učením, aby už konečně přinesla Stvořitelem očekávané a požadované ovoce čestného, ​​ušlechtilého, spravedlivého a čistého lidství.

   Tím, co však musíme mít ustavičně na zřeteli je poslední věta Ježíšova podobenství. Přednesl ji zahradník a ta věta zní: dobře se o nej postarám a pokud do roku nepřinese žádné ovoce, pak ho dej pokácet.

     Lhůta určená k tomu, aby lidstvo přineslo očekávané ovoce není tedy nekonečná. Naopak tato lhůta, která byla milostivým aktem Boží Lásky už jednou prodloužena se stále více přibližuje ke svému konci. Blíží se tedy doba, kdy začnou být káceny všechny neplodné a neužitečné stromy z ovocné zahrady zvané Země.

   V zahradě budou smět zůstat jen stromy, přinášející ovoce. Taková je totiž Vůle Majitele zahrady. Ten v ní už totiž více nechce trpět neužitečné stromy. Stromy, které z Lásky Boží dostali ještě poslední šanci, ale nevyužili ji.

   Nemysleme si tedy, že tak, jak to všechno šlo dosud to půjde donekonečna. Nemysleme si, že nečestnost, chamtivost, sobectví, bezohlednost, podvod, lež, nečistota a neušlechtilost, které dnes vládnou na zemi se tu budou roztahovat ustavičně.

   Jen z velké Lásky Boží byl nám lidem ještě darován čas na proměnu. Na proměnu k lepšímu!

   Ano, Stvořitel je milosrdným, milujícím, milostivým a trpělivým, ale nikdo nemůže jeho Lásku zneužívat donekonečna. Čas, který nám byl až dosud darován jsme měli využít k tomu, abychom se stali láskyplnými, dobrotivými, poctivými a spravedlivými. Abychom prostě přinesli požadované ovoce.

   Pokud však tuto Stvořitelem darovanou příležitost správným způsobem nevyužijeme a budeme neustále sklouzávat k nečestnosti, nespravedlnosti, sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, neušľachtilosti, nečistotě, povrchnosti a neúctě vůči Tvůrci, čeká nás s největší pravděpodobností osud neplodného stromu zmiňovaného v podobenství.

   PS. Je třeba zvláště zdůraznit, že tento text nemá spojitost s žádnou církví ani náboženstvím. Hovoří pouze o plnění nebo neplnění požadavků Stvořitele vůči člověku. A tyto požadavky byly jasně formulovány v Desateru, jako i v učení Ježíše Krista.

   Není tedy rozhodující, zda je člověk v nějaké církvi či nikoliv. Rozhodující je, zda ve svém životě jedná a myslí v souladu s Kristovým učením a s Desaterem.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

m.s. napsal(a):

Nepříjemné výroky Krista

   V evangeliích s nachází několik, lidem nepříjemně znějících Kristových slov. Ty jsou z tohoto důvodu křesťanskými církvemi obecně jakoby obcházena a nebývají středem zájmu kazatelů, ani obsahem jejich kázání. Jednoduše se o nich mlčí, jakoby vůbec neexistovaly.

  Jedním z příkladů takových Kristových znepokojujících výroků je i toto podobenství:

   Jistý člověk si ve své zahradě zasadil strom a čekal, kdy mu přinese ovoce. Čekal několik let a stále nic. Když ho už přešla trpělivost, přišel k zahradníkovi a řekl: Utni jej, vždyť nač darmo využívá půdu.

   Zahradník však odpověděl: pane, počkej ještě rok, dobře se o nej postarám a pokud do roku nepřinese úrodu, potom ho dáš skácet.

   O čem nám říká toto podobenství? Je to obrazné vyjádření zcela konkrétního dění, které proběhne ve stvoření.

   Člověkem, který zasadil strom do své zahrady je Stvořitel. Stromem je člověk a zahradou stvoření. Stvořitel daroval člověku vědomé bytí, umožnil mu žít ve svém stvoření a celé věky trpělivě čekal na to, kdy "strom" přinese ovoce. "Ovocem" je plné rozvinutí spravedlnosti, čestnosti, ušlechtilosti, dobrotivosti, laskavosti, ohleduplnosti a lidskosti v člověku.

   V podobenství se tedy říká, že Bůh, který stvořil člověka a umožnil mu vědomou existenci ve stvoření od něj očekává ovoce plného rozvinutí dobra. Podobenství však zároveň říká, že Stvořitel není ochoten čekat donekonečna, ale pouze určitý čas. Že každý jím zasazený "strom" prostě musí do určité doby přinést ovoce, protože jinak bude vydán příkaz k jeho skácení, aby darmo nevyužíval půdu. Čili aby už nadále nemohl zneužívat láskyplnou možnost svého vědomého bytí ve stvoření pouze ke špatnému.

   Podobenství dále říká, že lidé obecně nechtějí a nemají zájem přinášet dobré ovoce a že Stvořitel již z tohoto důvodu dal příkaz k tomu, aby byly všechny neplodné a neúrodné stromy z jeho zahrady vykáceny.

   Kdo je však onen zahradník, prosící Hospodina o shovívavost, na jehož podnět byla lhůta ještě o něco prodloužena?

   Tím zahradníkem je Boží Láska!

   Bůh je totiž ve své podstatě přísný a spravedlivý. Avšak jeho částí je i Láska. A tato Láska ještě na nějaký čas zadržela ruku jeho Spravedlnosti! Tato Láska přišla mezi lidi v osobě Ježíše Krista a darovala jim Slovo. Slovo jim jasně ukazuje, jak mají myslet, mluvit a jednat, aby byli schopni přinést v co nejrychlejším čase ovoce, očekávané od Stvořitele.

   Ovocná zahrada plná stromů, kterou je lidstvo na zemi byla tedy zkypřená Kristovým učením, aby už konečně přinesla Stvořitelem očekávané a požadované ovoce čestného, ​​ušlechtilého, spravedlivého a čistého lidství.

   Tím, co však musíme mít ustavičně na zřeteli je poslední věta Ježíšova podobenství. Přednesl ji zahradník a ta věta zní: dobře se o nej postarám a pokud do roku nepřinese žádné ovoce, pak ho dej pokácet.

     Lhůta určená k tomu, aby lidstvo přineslo očekávané ovoce není tedy nekonečná. Naopak tato lhůta, která byla milostivým aktem Boží Lásky už jednou prodloužena se stále více přibližuje ke svému konci. Blíží se tedy doba, kdy začnou být káceny všechny neplodné a neužitečné stromy z ovocné zahrady zvané Země.

   V zahradě budou smět zůstat jen stromy, přinášející ovoce. Taková je totiž Vůle Majitele zahrady. Ten v ní už totiž více nechce trpět neužitečné stromy. Stromy, které z Lásky Boží dostali ještě poslední šanci, ale nevyužili ji.

   Nemysleme si tedy, že tak, jak to všechno šlo dosud to půjde donekonečna. Nemysleme si, že nečestnost, chamtivost, sobectví, bezohlednost, podvod, lež, nečistota a neušlechtilost, které dnes vládnou na zemi se tu budou roztahovat ustavičně.

   Jen z velké Lásky Boží byl nám lidem ještě darován čas na proměnu. Na proměnu k lepšímu!

   Ano, Stvořitel je milosrdným, milujícím, milostivým a trpělivým, ale nikdo nemůže jeho Lásku zneužívat donekonečna. Čas, který nám byl až dosud darován jsme měli využít k tomu, abychom se stali láskyplnými, dobrotivými, poctivými a spravedlivými. Abychom prostě přinesli požadované ovoce.

   Pokud však tuto Stvořitelem darovanou příležitost správným způsobem nevyužijeme a budeme neustále sklouzávat k nečestnosti, nespravedlnosti, sobectví, chamtivosti, bezohlednosti, neušľachtilosti, nečistotě, povrchnosti a neúctě vůči Tvůrci, čeká nás s největší pravděpodobností osud neplodného stromu zmiňovaného v podobenství.

   PS. Je třeba zvláště zdůraznit, že tento text nemá spojitost s žádnou církví ani náboženstvím. Hovoří pouze o plnění nebo neplnění požadavků Stvořitele vůči člověku. A tyto požadavky byly jasně formulovány v Desateru, jako i v učení Ježíše Krista.

   Není tedy rozhodující, zda je člověk v nějaké církvi či nikoliv. Rozhodující je, zda ve svém životě jedná a myslí v souladu s Kristovým učením a s Desaterem.

http://kusvetlu.blog.cz/  v spolupráci s M.Š.

   Ano, Stvořitel je milosrdným, milujícím, milostivým a trpělivým, ale nikdo nemůže jeho Lásku zneužívat donekonečna. Čas, který nám byl až dosud darován jsme měli využít k tomu, abychom se stali láskyplnými, dobrotivými, poctivými a spravedlivými. Abychom prostě přinesli požadované ovoce.

stvořitel je  milosrdným, milujícím a trpělivým  pořád , na věky.  není to jeho problem, že si my děláme zle, nechápeme, nežijeme jeho lásku.
on je mimo náš prostor a čas. je všude , ve všech urovních času. a vždycky byl. 
kdo žije v lásce, má otevřené dveře do božího království.  na to nemá vliv ani kristovo učení, ani desatero.

luděk napsal(a):

.....................

stvořitel je  milosrdným, milujícím a trpělivým  pořád , na věky.  není to jeho problem, že si my děláme zle, nechápeme, nežijeme jeho lásku.
on je mimo náš prostor a čas. je všude , ve všech urovních času. a vždycky byl. 
kdo žije v lásce, má otevřené dveře do božího království.  na to nemá vliv ani kristovo učení, ani desatero.

jenže máš lidi, kteří v lásce nežijí. A i ti, kteří v lásce žijí, občas klesají pod křížem.....těm může Kristovo učení pomoct.
Možná někomu i to desatero. Jeden nikdy neví :D

haiel napsal(a):

luděk napsal(a):

.....................

stvořitel je  milosrdným, milujícím a trpělivým  pořád , na věky.  není to jeho problem, že si my děláme zle, nechápeme, nežijeme jeho lásku.
on je mimo náš prostor a čas. je všude , ve všech urovních času. a vždycky byl. 
kdo žije v lásce, má otevřené dveře do božího království.  na to nemá vliv ani kristovo učení, ani desatero.

jenže máš lidi, kteří v lásce nežijí. A i ti, kteří v lásce žijí, občas klesají pod křížem.....těm může Kristovo učení pomoct.
Možná někomu i to desatero. Jeden nikdy neví :D

ti kteří v lásce žijí,. nepotřebují desatero atd. a kříž ,který nesou ,si velmi dobře uvědomují, protože většinou nesou nejen ten svůj, ale i mnoho dalších . jen energie v okamžicích těžkých od ducha svatého je drží, aby nepadli.

všichni, kteří v lásce nežijí po ní touží, ať vědomě nebo podvědomě . je to domov všech lidí a každý se rád vrací "domů" , jak v životě, tak po smrti.

Proč je současné pojetí emancipace špatné?


Lidé se nestarají o zákony univerza, ale řídí se podle svých vlastních pravidel. Toho důsledkem však nemůže být nic jiného, než něco scestné. Něco úplně mimo reality. A je smutné, že právě tímto způsobem je mimo od skutečné reality i emancipace.

Je tomu tak z toho důvodu, že její dnešní pojetí nerespektuje jeden z důležitých univerzálních Zákonů, a sice Zákon doplnění celku. Tento Zákon funguje na principu přitažlivosti dvou protikladných částí, spojujících se za účelem vytvoření jednoho, harmonicky fungujícího celku.

Vezměme si konkrétní příklad, a sice den a noc. Jde o dva protiklady, které tvoří ve vzájemném spojení harmonický dvacetičtyřhodinový cyklus. V něm je opět harmonickým způsobem vymezený čas aktivity a odpočinku. Dalšími příklady je třeba teplo a zima, příliv a odliv, nádech a výdech a podobně. Tento jednoduchý princip harmonického spolupůsobení dvou protikladných prvků můžeme vidět opravdu všude kolem nás.

No a do této kategorie patří i vztah muže a ženy. Muž a žena představují totiž dva protipóly, dva naprosto rozdílné světy. Muž touží po ženě a žena po muži, aby společně vytvořili celek a s ním spojené prožívání stavu harmonie.

Co je ale nezbytné, aby takový harmonický celek mezi mužem a ženou mohl vzniknout a mohl se i trvale udržet?

Základním předpokladem je, aby muž zůstal mužem a žena ženou. Aby každý z nich byl plným způsobem tím, čím být má a aby právě takovýmto způsobem jednal. Jejich role a působení se nesmí míchat, protože pak vzniká cosi neharmonické a nesprávné, co se není schopno dlouhodobě udržet.

Jak má tedy vypadat ideál správné ženy a ideál správného muže? Ideál ne z hlediska lidských představ, ale z hlediska vyšších Zákonitostí tohoto univerza, které v sobě skrývají vysoký morální a etický rozměr?

Pojďme tedy nejprve k ženě. Každému bude na první pohled jasné, že žena je bytost jemnějšího a křehčího charakteru. Této přirozené jemnosti ženy má odpovídat i její profesní uplatnění ve společnosti. Žena má především pomáhat, ochraňovat a doplňovat. Její aktivity by se měly vyznačovat porozuměním a laskavostí.

Doménou a prioritou každé ženy by mělo být vytvoření harmonického domova. Harmonického domova jako oázy a opory pro muže a děti.

No a jeji korunou by mělo být dbání o čistotu a ušlechtilost vlastního vnitřního života. A tato čistota a ušlechtilost jejích citů a myšlenek by se měla reálně promítnout do hierarchie jejího hodnotového systému. Měla by se promítnout do hodnot, které uznává, do priorit, o které usiluje, do výchovy dětí, do jejího vztahu k muži, i třeba do jejího odívání. Jednoduše úplně do všeho.

Muž by se měl vyznačovat především aktivním působením, budováním a formováním. Pokud je doménou ženy domácí krb, doménou muže má být aktivní vnější působení. Avšak toto působení má být zcela jiného druhu, než je tomu dnes. Muž, inspirovaný ušlechtilostí ženy má budovat a přetvářet svět v duchu cti a spravedlnosti. Má být v jistém smyslu rytířem, který bojuje ve vnějším světě za ušlechtilé ideály a přivádí je k praktickému životu.

Tolik tedy k ideálu muže a ženy z hlediska vyšších Zákonitostí. A teď si už opravdu můžeme otevřeně říct, v čem spočívá současné pokřivené a pomýlené vnímání emancipace. Její scestnost je v tom, že za základ všeho je považováno působení mužsky aktivního druhu. Emancipace je tedy chápána tak, že ženy se mají v aktivním druhu působení vyrovnat mužům. Mají podávat stejné výkony a dosahovat stejné výsledky.

Emancipovaná žena je tedy taková, která se snaží vyrovnat muži. A tak se mnohé současné moderní ženy vydali tuto cestou a začali pronikat i do takových povolání, které byly do té doby vždy jen doménou mužů. Za jeden z vnějších symbolů jejich pomužštění lze považovat nošení kalhot, které do dob současné moderní emancipace bylo u žen nemyslitelné.

Nač jsou však ženám všechny jejich emancipační úspěchy a společenské ocenění, zpronevěřují li se tím své nejvnitřnější podstatě? Pokud sice dosahují stejné úspěchy a stejné výkony než muži, či dokonce je nejednou předběhnou, ale přitom přestávají být ženami? Mohou se snad ženy opravdu beztrestně zpronevěřovat svému předurčení a životnímu poslání, které jako ženské bytosti mají?

Život nám ukazuje, že něco takové není žel možné bez újmy. Uveďme si jeden z mnoha příkladů: Když se ženy ve své kariéře a ve své práci snaží vyrovnat mužům, musí to mít určitý větší, nebo menší dopad na jejich prioritní úkol, kterým je vytváření harmonického domova. Moderní a emancipovaná žena na to prostě mnohdy nemá čas a nestíhá to. A tak, pokud žije v partnerském svazku, snaží se to suplovat její muž. Avšak tímto způsobem dochází k tomu, že žena již není v pravém slova smyslu ženou a ani muž v pravém smyslu mužem. Oba stojí v určité míře mimo vlastního předurčení a z tohoto důvodu nejsou schopni vytvořit skutečnou harmonii. Žena totiž přestává být ženou a muž mužem. A tato skutečnost samozřejmě ruku v ruce s dalšími faktory přispívá také významným způsobem k současné rozvodovosti.

Dnešní pojetí emancipace je ve skutečnosti ponižováním ženského světa, protože to mužsky aktívní se staví za vzor, ​​čímž je nepřímo řečeno, že ženský druh působení je méněcenný a emancipovat se pro ženy znamená vyrovnat se mužům.

Skutečná a pravá emancipace však spočívá v něčem úplně jiném! Spočívá v rovnoprávnosti osobnosti muže a ženy se všemi jejich rozdílnostmi a specifiky, protože oba druhy působení jsou pro vytvoření harmonie třeba stejným způsobem. Takhle nám to totiž diktuje velký vesmírný Zákon doplnění celku.

Jak se tedy nedá jen stále nadechovat, ale musí existovat rovnováha mezi výdechem a nádechem, jak nemůžeme být pouze stále aktivními, aniž bychom to nahradili pasivitou a odpočinkem, stejně musí být muž mužem a žena ženou, aby mohlo vzniknout něco harmonické.

A přesně v tomto duchu je proto třeba chápat i to, co nazýváme emancipací. Emancipace má spočívat v absolutní rovnoprávnosti mezi mužským, aktivním druhém působení a mezi ženským, subtilním a jemným působením. Oba jsou stejně potřebné a stejně důležité. Ani jeden proto není možné upřednostňovat a stavět do popředí, protože jinak to musí nutně přinést disharmonii a škodu.

Zatím však žel žijeme v době, ve které je chápání emancipace zcela pomýlené. Dokud si však společnost uvědomí svůj omyl a zjedná v něm nápravu, do té doby každý, ať už muž nebo žena, kteří o těchto věcech vědí, ať se snaží žít svůj osobní život v co nejmaximálnějším možném rozsahu v souladu s vesmírným Zákonem doplnění celku a tedy v souladu se svou nejvnitřnější mužskou nebo ženskou podstatou. Jedině tímto způsobem se totiž mohou stát schopnými vytvářet harmonické vztahy a být šťastnými. Tím se zároveň stanou jakýmisi průkopníky nového pojetí emancipace, opírajícího se o poznání vyšších Zákonitostí univerza, které lidé prostě musí zapracovat do svého zákonodárství pokud chtějí, aby se jim dařilo a vůči nimž se nemohou stavět tak ignorantským způsobem, jak je tomu dnes, aniž by jim to nezpůsobilo škodu.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

:-) tak jsem tu asi 5 let nebyla a tohle vlákno se tu celou tu dobu táhne  :-) . A m.s. se neúnavně snaží ...

Jiný a zvláštní pohled na sexualitu


Nedávno jsem se setkal s velmi zajímavým textem, týkajícím se lidské sexuality, který předestírá úplně jiné rozměry a dimenze. I mě samotného přivedl k hlubšímu zamyšlení nad touto problematikou, na základě čehož vznikl tento článek.

Zmíněný text byl poměrně krátký a zde je jeho volné přetlumočení:

"Kdybyste se vzájemně tělesně nespojovali tak často, jak je to dnes zvykem, ale pouze občas a to raději méně než více, nevyskytoval by se mezi vámi ani jediný, který by nebyl minimálně jasnovidcem.

Takovým způsobem a v takovém množství, jak je to však dnes obecně zvykem, promrhávají ať už muži nebo i ženy své nejlepší síly. Těmito výstřelky se zbavují duši zušlechťujících životních sil, z nichž jim nezůstane nikdy taková zásoba, aby se prostřednictvím ní mohlo v jejich duši soustřeďovat stále intenzivněji světlo.

Z tohoto důvodu se lidé stávají stále duchovně línějšími a pouze na tělesné požitky zaměřenými bytostmi. Jsou proto zřídka schopni nějaké jasnější myšlenky. Stávají se bázlivými, zbabělými, velmi hmotnými, náladovými, vrtkavými, sobeckými, závistivými a žárlivými. Mohou jen těžko, nebo často nemohou vůbec pochopit nic duchovního; neboť jejich fantazie se ustavičně toulá v půvabu tělesnosti a nemůže se nikdy povznést k něčemu vyššímu a duchovnímu. A pokud se mezi nimi najdou lidé, kteří alespoň v okamžicích prostých tělesných žádostí vyšlou nějaký prchavý pohled nahoru, pak přijdou ihned jako černé mraky na nebi, tělesně smyslné myšlenky a zakryjí ono výšší tak, že duše na ně zcela zapomene a ihned se znovu řítí do zapáchajícího močálu tělesné rozkoše! "

Poselství tohoto krátkého textu je velmi závažné, protože se v něm hovoří o úplně jiném způsobu využití lidské sexuální energie, než je tomu obecně zvykem. Tato energie totiž představuje obrovský potenciál, který pokud není ventilován prvoplánově, ale je naopak v jistém smyslu sbírán, soustředění tohoto potenciálu je nám schopné prorazit cestu ke zcela novému rozměru bytí. Je schopno dát našemu bytí další, vyšší rozměr. Je schopno v nás probudit a aktivovat výšší danosti. Vyšší schopnosti tak významného druhu, že v minulosti takové lidi, kteří to dokázali nazývali "svatými".

Ona takzvaná "svatost" však není nic jiného, ​​než otevření okna do dalšího, nového rozměru bytí, čeho je ve skutečnosti možné dosáhnout úplně každému člověku, který je ochoten přistupovat k vlastní sexualitě mnohem kultivovanějším, ušlechtilejším a střídmějším způsobem.

Abychom vůbec pochopili význam toho, co tím můžeme získat představme si dvourozměrný obrázek někde v knize nebo v časopise. A teď si představme tentýž obrázek ve skutečnosti, v trojrozměrné 3D realitě. Onen rozdíl mezi dvojrozměrností a trojrozměrností je obrovský.

No a zkusme si představit rozdíl mezi realitou trojrozměrnou a čtyřrozměrnou. Takové něco je opravdu těžko představitelné, protože náš svět, ve kterém žijeme je trojrozměrný. Nicméně onen vyšší, nový, čtvrtý rozměr může dát našemu bytí právě zmíněné, kultivovanější a střídmější využití naší sexuální energie.

Obecně vládne na tomto světě určitý standard využití lidské sexuální energie, co bychom mohli považovat za jistý základním level.

Ale je třeba vědět, a lidé to vůbec netuší, že existuje i mnohem vyšší level. Pokud nám totiž prvoplánové využití našeho potenciálu sexuální energie poskytuje přežití tak mimořádně přitažlivého druhu, po kterém lidé prahnou a neustále touží, co pak říci o stavu prožívání vyššího levelu využití energetického potenciálu vlastní sexuální energie?

K naší sexualitě tedy můžeme přistupovat dvěma způsoby. Způsobem nižším nebo způsobem vyšším. Ten nižší nám dovoluje prožívat zážitky nižšího druhu a odkrývá před námi nížší a omezenější obzory, dokud ten vyšší způsob nám naopak odhaluje výšší a dalekosáhlejší obzory.

Ten nižší způsob nám umožňuje prožívat nižší kvalitu života a ten vyšší způsob vyšší kvalitu života. Ten nižší způsob nás drží při zemi a ten vyšší způsob nás zvedá k výšinám. Při tom nižším způsobu využití potenciálu naší sexuality se stáváme lidmi nízko omezeného duševního obzoru, zatímco při tom vyšším způsobu se můžeme stát lidmi, kteří dosahují skutečné výše svého lidství. Neboť v nízkosti se skrývá malost a ve výšce velikost.

Pokud se podíváme na současný život kolem sebe zjistíme, že vše v něm směřuje k tomu, aby se člověk nedokázal odpoutat od své nižší podstaty. Pokud se podíváme na televizi, na filmy, na internet, na časopisy, na knihy, ba dokonce i na módu, všude tam se nám snaží namluvit, že tím, kolem čeho se má a musí vše točit je jedině to lidsky pudově sexuální. Všude kolem nás číhá to sexuální, smyslově pudové a tělesné, jakož i různé druhy zážitků s tím úzce související.

Nezaujatý pozorovatel může mít dojem, jako by se někdo až enormním způsobem snažil o to, aby lidstvo zůstalo stále uvězněno na tomto nižším stupni. Samozřejmě se všemi radostmi, které to lidem poskytuje, ale zároveň se všemi omezeními a malostí, kterou to sebou přináší.

Nezaujatý pozorovatel může mít dojem, jakoby někomu šlo o to, aby lidé zůstávali navždy ponížení a nikdy nezvedli svůj zrak k výšinám. K výšinám ducha a skutečné lidské velikosti, ke kterým nás může pozvednout právě vysoce kultivovaný přístup k potenciálu naší sexuality. Může nás to totiž zbavit naší příslušnosti k mělké, povrchní, požitkářské a lehce ovladatelné mase. Mase, která využívá potenciál vlastní sexuality pouze nízkým způsobem a proto i navždy zůstává nízko stojící.

Pokud se zmiňujeme o slovu ušlechtilost, tak právě od něj je odvozen pojem "šlechta". Co však znamená slovo "šlechta" v tom pravém slova smyslu a jaké ve skutečnosti klade nároky na jeho držitele?

Šlechta představuje vyšší společenský stav, vyznačující se ušlechtilejším přístupem k životu, než je běžné. Vyznačující se ušlechtilým přístupem k úplně všem věcem v životě a tedy i k problematice lidské sexuality.

Každý člověk na zemi je povolán k tomu, aby se stal v tom nejlepším slova smyslu příslušníkem vyššího, šlechtického stavu. Příslušníkem skutečné a pravé šlechty ducha, která vnímá sexualitu jako prostředek k povznesení se k duchovním výšinám dalšího, nového rozměru bytí.

Velmi těžko však vysvětlit tomu, kdo něco takového nezažil, jak velká v tom spočívá cena. Asi tak těžce, jak nedokážete slepému zprostředkovat slovy zážitek nádhery krásného letního dne. Dokážete mu to jen popsat, ale nedokážete mu poskytnout autentickou sílu přežití.

Co dodat na závěr? Pouze to, aby se nám konečně otevřeli oči. Abychom se konečně probrali ze slepoty a staly vidoucími. Abychom se konečně odtrhli od nízkosti a vyšvihli nahoru. Každý z nás k tomu totiž vlastní silný potenciál a záleží pouze na nás, jestli ho dokážeme správně využít, nebo ho promarníme tak, jako tomu bylo vždy a jak se to zde na zemi obecně považuje za zcela normální.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.