Pročetla jsem to tady od shora dolu, strávila na tom několi dnů a musím říct, že někteří (Avalonka) mohou jiné dost obohatit a otevřít jim nové obzory, nebo jim maličko pomoci.
Pořád mne napadá, jestli by nebylo snazší nevěru pomaličku začít akceptovat, brát ji jako něco sice nepříjemného ale přesto přítomného. Prošla jsem si celkem nepříjemnou nevěrou ale teď když se ohlédnu je to něco co mne mnoho naučilo o mně i lidech kolem mně. Je to jen téma k zamyšlení.

Když je nevěra jenom jedno selhání tak by to šlo, ale když je to stále opakovaná písnička, po určité době to už nejde.

Jenže o tom se tady diskuze zas tak často nevedou, většina nevěr je "premiérových"

Tu premiérovou jsem nikdy neřešila moc emotivně, ale ultimativně, ne včak krátkým ultimatem, nechala jsem tomu vždy 14 dní,.

Podla mna ani nie.... ide o to, aka to je nevera. Ak by sommala pocit, ze som svojou zaslepenostou a svojimi chybami k partnerovej nevere v znacnej miere prispela, tak ano, potom je to obohacujuca skusenost a ak ten vztah vydrzi napriek tomu, ak obaja partneri vlastne otvoria oci, je to fajn. Potom to bola nevyhnutnost a je vo svojej podstate zachranou vztahu, alebo jeho obnovenim. Takych pripadov je tu plno.

Ale ak sa snazim a som ochotna problemy riesit a partner ich radsej bude riesit neverou, potom je to nevera, ktora vobec nie je akceptovatelna. Rovnako ako nevery chronickeho suknickara. Ale to uz je potom na jeho partnerke, musela vediet s kym zije....

Ja osobne sa s neverou zmierovat nehodlam, minimalne nie v akomsi fatalistickom duchu, ze vsak urcite to raz pride a ja sa tomu nevyhnem. Prezila som to a viem z akych dovodov k nej moze dojst, nehodlam chybu zopakovat a nemienim dat ani partnerovi dovody na to, aby tak urobil on.
Este stale existuje moznost vernosti vo vztahu, za urcitych okolnosti, netreba to vzdavat, ak je nam nevernost partnera proti srsti, treba hladat dalej.