Simona — 21. 2. 2006 15:23

Ahoj, potřebovala bych poradit. Jak začít, píšu už do jiné diskuze, třeba se tady i najde někdo kdo mě zná.
Mám doma 3 letou perskou kočku. Je to zhruba měsíc co jsem ji ke mě přestěhovala. Je to kočka mé maminky, která bohužel zemřela. Rozhodli jsme se, že já se o ni budu lépe starat, než taťka a brácha, proto jsem ji přestěhovala ke mě a příteli. Potíž je v tom, že se chová hodně zvláštně. Asi 3 dny byla vyděšená, ale potom si zvykla a všude šmějdila a byla veselá, to trvalo asi týden. Od té doby je hrozně vyděšená, je pouze v jedné místnoti a jinam nechce. I záchodek jsme ji musela přestěhovat, měla ho v koupelně, ale tam, nevím proč za nic na světě nechce. Vždy jen vykukuje za rohem a je přitištěná k podlaze. Nevím proč, vždycky byla hodně zvědavá a veselá. A další problém je, že je opravdu zlá na mého přítele, stále na něho syčí a napadá ho. Zkoušeli jsme všechno možné. Buď, že ji ignoroval nebo naopak ji chtěl hladit, nebo praštit novinami, ale to on moc nehce, protože mu jí je potom líto. Občas se od něho nechá pohladit, ale spíš jen když tam sem já. Snaží se ji i uplácet bombíčkama, ale ty ona zblájzne a hned ho sekne. Byla jsem už i u veterináře, ale je prý zdravá.
Poraďte co s ní? Bude zase jako dřív?

Irenka21 — 21. 2. 2006 15:39

Něco je u Vás jinak, neměla maminka třeba nějaké oblíbené skladby nebo písnčky, mohla bys je pouštět, aby si lépe zvakly, ale myslím, že to chce čas a trpělivost, kočku jsem doma nikdy neměla, máme psa, nemohla bys mi na soukromých zprávách napsat o jejím chovu doma?

Bunka — 21. 2. 2006 16:28

Kočka je vnímavá na geopatogenní zony. Zkuste to. možna  je tam máte, a škodí i vám.

Beru — 21. 2. 2006 16:47

Chce to hlavně hodně trpělivosti. Kočky jsou náladové a žárlivé a musí si ujasnit svojí pozici. Když sekne nebo syčí zkuste na ní taky zasyčet to je odpověď které rozumí.

anka — 21. 2. 2006 17:02

To chování kočky je docela zvláštní.Něco jí na určitých místech nesedí a svým postojem projevuje strach.Pokud je kočka zdravá,bezdůvodně nenapadne.
Také se může stát že prostě na přítele žárlí a chce vás mít jen pro sebe.Každopádně to chce trpělivost.Já pokud chci kočku potrestat,pošlu na ní dávku vody ze stříkací pistolky a ona okamžitě pochopí že přestřelila a stáhne se.
Ať to přítel zkusí použít,je to okamžitý a nenásilný druh pomsty.

Simona — 22. 2. 2006 12:58

Díky za  tipy. také myslím, že na přítele žárlí.Protože na mě je moc hodná a je přítulná.
Zkusím tu vodní pistolku. Jen mi není jasné, proč se tolik bojí té koupelny. Protože tam ze začátku chodila a pořád pochodovala po vaně. Nemůže to být třeba tím, že do ní spadla a lekla se?
Včera byla už o poznání veselejší, vítala mě a už zase šmejdila, ale jen v omezeném prostoru, koupelně se pořád vyhíbá.

Denisa22 — 22. 2. 2006 20:11

Ahojky Simi, myslím, že to bude chtít čas, přece jen, čičinka si zvyká na cizí prostředí, na nové lidi v domácnosti, na nové teritorium, možná ji teď došlo, že nebude se svou původní paničkou a asi se jí taky stýská...možná by pomohlo, kdybys přinesla nějaké věci z jejího starého domova - hlavně by měla mít vše, na co byla zvyklá - svůj pelíšek, své staré misky, deku atd... a taky možná by pomohlo pár maminčiných věcí - třeba starý svetr apod. Vím, že to musí být pro Tebe těžké, ale neboj, určitě si časem zvykne...A co se týče té koupelny, je možné, že má špatný zážitek, pokud to není zrovna kočička, která miluje vodu a vody se spíše bojí, fakt se jí mohlo stát, že třeba spadla do vany nebo jí někdo (třeba Tvůj přítel) nechtíc postříkal a proto se ho bojí taky...nenuť jí tam chodit, neboj, časem na to zapomene a zvykne si....

anka — 22. 2. 2006 21:28

Tvá nová kočka se bojí vody v koupelně :-).Když kočky vykoupu,tak se drahouškové vyhýbají koupelně celý týden.Pak jsou zase v pohodě.
Co pistolka,funguje?

Radka — 22. 2. 2006 21:56

Simona napsal(a):

Ahoj, potřebovala bych poradit. Jak začít, píšu už do jiné diskuze, třeba se tady i najde někdo kdo mě zná.
Mám doma 3 letou perskou kočku. Je to zhruba měsíc co jsem ji ke mě přestěhovala. Je to kočka mé maminky, která bohužel zemřela. Rozhodli jsme se, že já se o ni budu lépe starat, než taťka a brácha, proto jsem ji přestěhovala ke mě a příteli. Potíž je v tom, že se chová hodně zvláštně. Asi 3 dny byla vyděšená, ale potom si zvykla a všude šmějdila a byla veselá, to trvalo asi týden. Od té doby je hrozně vyděšená, je pouze v jedné místnoti a jinam nechce. I záchodek jsme ji musela přestěhovat, měla ho v koupelně, ale tam, nevím proč za nic na světě nechce. Vždy jen vykukuje za rohem a je přitištěná k podlaze. Nevím proč, vždycky byla hodně zvědavá a veselá. A další problém je, že je opravdu zlá na mého přítele, stále na něho syčí a napadá ho. Zkoušeli jsme všechno možné. Buď, že ji ignoroval nebo naopak ji chtěl hladit, nebo praštit novinami, ale to on moc nehce, protože mu jí je potom líto. Občas se od něho nechá pohladit, ale spíš jen když tam sem já. Snaží se ji i uplácet bombíčkama, ale ty ona zblájzne a hned ho sekne. Byla jsem už i u veterináře, ale je prý zdravá.
Poraďte co s ní? Bude zase jako dřív?

No kočenka byla - jak píšeš - ze začátku v poho... a co tvůj přítel? Nežárlí také ;) ? Nemají mezi sebou tichou válku? Ztratila paničku, na kterou byla zvyklá, přijala Tě, ale asi dává jasně najevo, že se o Tebe nehodlá dělit...noo a známe mužský...někteří dokáží "žárlit" i na novorozeně, což potom s jejich "JÁ" udělá mazlík chlupatý ? :D

Simona — 23. 2. 2006 9:59

Radko, to je výstižný. On přítel popravdě na kočičku docela žárlí, jednou mi řekl,  že ji dávám přednost a=).  Asi to bude ta tichá válka. Sice se hodně snaží, ale když ho po xté sekne, tak mi říká, že s ní skončil. Ona to z něho určitě cítí a snaží se vyhrát. Přítel je z vesnice a měli doma vždycky fůru koček a ty miloval, jenže nedokáže pochopit, že tahle naše se nebude chovat jako vesnické kočky.
Deniso vzala jsem ji sebou její mističky a pelíšek. Ale koupila jsem ji nový záchodek a škrabadlo. Hm, tak si chodí brousit drápky na nové křeslo, ale to dělala i u mamky. Na škrabadlo chodí jen, když tam jsem ona mi ukazuje jaká je moc hodná.
Anko pistolku jsme ještě nevyzkoušli, příteli jsem to řekla, že to má zkusit. My se teď doma míjíme, on má totiž odpolední, tak nevím jak tam ti dva miláčkové spolu válčí. Kočička sice vodu nemiluje, ale vykoupat se nechá. A u mamky měla záchodek také v koupelně a bylo to bez problému.
Ale dnes jsem zaznamenala úspěch. Ráno za mnou přišla do pokoje a všechno prohlížela a potom šla mezi dvěře do koupelny a koukala tam. Považuju to za úspěch, protože se tomu vyhýbala obloukem. Snad se to zase napraví. Bála jsem se, aby už taková nezůstala napořád a byla vyděšená. Myslíte tedy, že to chce čas?

cilka — 23. 2. 2006 10:27

Milá Simonko, myslím si, že pes je zakopán v tom co se stalo v uplynulých měsících. Psala jsi, že maminka si ke konci roumněla s tvým přítelem, že on jí krmil a tak. Nevím na kolik to kočička všechno vnímala (myslím si, že moc) a jediné co mne napadá je, že ho dává do souvislostí s tím co se stalo - přišla o paničku. Nemám kočičí myšlení ale myslím, že se ho bojí. Možná by bylo lepší, kdyby si jí přítel vůbec nevšímal, prostě jen vedle ní žil. Aby ona viděla, že on nic nedělá, že se ho nemusí bát a nemá důvod útočit. Ať nereaguje ani na její syčení, prostě na nic. Ale může to taky být obráceně, kočička na něj žárlí a snaží se ho odehnat.
Z toho že se v noovém bojí, bych si nijak nic nedělala, nejlépe jí to vše ukážeš vlastním příkladem - ty se normálně pohybuješ, nic tě nikde neděsí.... Ono se v podstatě stejně vychovávají všechna zvířátka - pro mne je to normální, neí důvod ke strachu. Máš ji doma měsíc a to je moc krátká doba na změnu jejích zvyklostí, na zvyknutí si novému místu. Vydrž, buď trpělivá.
Přeju hodně štěstí.
P.S. u většiny zvířat je zvykání tak 3-4 měsíční záležitost.

Simona — 23. 2. 2006 12:40

Cilko, díky za pohled na věc. Vidíš, tohle mě vůbec nenapadlo. Možná na tom něco bude. Je pravda, že byla kočka na mamku hodně fixovaná, vlastně nejvíce času trávila s ni. A když byla mamka v nemocnici byla pořád zalezlá na jednom místě pod topením. Tam se vlastně schovávala i ty poslední dny mamčina života. I proto jsem tušila, že je něco špatně. Víš, hodně jsem se na kočičku upnula, tak nějak mám pocit, že je mamka částečně i v ní /o tom už jsme psala/ a hlavně jsem mamce slíbila, že se o ni budu starat a nedovolím, aby ji bylo nějak ublíženo a že bude spokojená. Proto to tolik řeším. Ale když píšeš, že je to otázka několik měsíců, tak jsem se trochu uklidnila. Spíš nechám všechno na ni, ať si to obhlídne. Měla jsem dnes radost, že se vydává na menší průzkumy.