Pokračujte prosím zde.

Rosamundo, neverim, :). Pred deseti lety jsi mela dve male deti a s dnesnim rozumem bys mela zas jine obavy az desy. To si nevyberes.  Jedine co muzes udelat, je snazit se, aby sis to same nerikala za dalsich deset let.

Rosamundo, vezmi rozum do hrsti, kalkulačku do ruky a začni jednat.
Mně to připadá, že se zase točíš v kruhu, zase se pokoušíš hrát hru "Ano, ale ..." a zase očekáváš nějaký nereálný zásah vyšší moci.
Pamatuj si, pokud má přijít nějaký zásah vyšší moci, bude to nanejvýš zase nějaká morová rána v Tvůj neprospěch :jojo: a moje druhá rada zní - pokud je možnost, abys něco udělala TY SAMA, udělej to bez odkladu TY SAMA a co možná nejdřív.
A nevymlouvej se "že barák je Munďákův a že ho ty sama nemůžeš pronajmout". Blbost. Barák je Munďákův, ale dluhy máte oba dva společné. Spíš radši rovnou řekni, že se ti do pronajmutí vašeho baráku moc nechce, ať už proto, že se ho rozpakuješ dát "všanc" cizím lidem, nebo proto, že pronájmem a odstěhováním se ztrácíš jakoby pomyslné pouto mezi tebou a Munďákem :/ Musím Ti znova připomenout, že nejste v situaci, kdy byste si mohli nějak extra vybírat :/ sice chápu, že řešení, která Ti tady celou dobu předkládáme jsou pro vaši rodinu nestravitelná, ale nedá se nic dělat - nějakou zázračnou radu, jak z vaší finanční krize ven Ti tady bohužel nikdo nedá a o tom ostatním - vaší manželské krizi - ani nemluvě.

Ros, není problém...ad tvůj minulý příspěvek... ale je potřeba jednoznačně souhlas vlastníka (tak trošku :o )

Společné užívání nemovitostí je iluze, pakliže nemá 2 byt jednotky. ledaže byste je zřídili  ovšem počítej s náklady. Samozřejmě by to bylo finančně nejvýhodnější.  Cena pronájmu však o něco nižší- společně užívaná část domu- vstup apod., nějak dělená zahrada atd). 

Je potřeba vzít tu kalkulačku( jak píše kiara) a spočíst veškeré náklady , dluhy a hypotetické příjmy, bys nevařila jen z vody. Pak udělat plán a pustit se do toho.

V prvni rade je potreba zvazit, jak by se pripadna rekonstrukce financovala. Dalsi dluh, pokud nekdo vubec pujci, navrseny na uz existujici dluhy, se mne nejevi jako vyhodny. Podminky takove pujcky budou jiste nevyhodne. Pokud nepujci dejme tomu maminka bezurocne a se splatnosti "vratis az budes mit".
Je nutne dobre zvazit, kdy je mozne realne ocekavat prijem a  jak se do te doby budou splacet dluhy puvodni a ty z rekonstrukce. Muze se totiz stat, ze mesic, dva najemnik nebude a realitka si taky neco vezme. I v idealnim pripade mluvime o mesicich - nejmin sesti. Realne to bude spis pozdeji. A hlavne jestli prijem z najmu po odecteni splatek na rekonstrukci vubec nejak vyrazne pomuze umorovat dluhy puvodni. Aby se nestalo, ze Ros skonci s rozdelenym barakem, najemniky v nem a splatkami, ktere budou skoro stejne jako ted. Chce to nekoho, kdo tomu rozumi, zna ceske pomery a dokaze to skutecne "spocitat".

Nekdy muze byt i svizny bankrot nejlepsi reseni. Tim nechci rict, ze to je Rosamundina situace, protoze na takove tvrzeni bych musela znat detaily a ty neznam. A neznam uz ani pomery v Cechach.

Holky, díky za příspěvky, neozvala jsem se ne proto, že bych se urazila, alebrž mě skolila ta chřipka.
S pronájmem domu je hlavní potíž v tom, že bych to musela vše někam vystěhovat a zatím jiné bydlení nemám. Teď když jsem se trochu zmátořila, tak zavolám do té realitky, kde nabízeli ten pronájem domku s krbem (ten vytápí i ÚT) a šla bych se tam podívat a pak se s důvěrou obrátím na jednu milou babinetku, abych věděla, jak se pronajímá dům a jestli by to v našem případě byl nějaký přínos anebo co s tím.

Nezapomeň Ros na jednu maličkost...ten souhlásek vlastníka..:rolleyes: :D

Wiki napsal(a):

Nezapomeň Ros na jednu maličkost...ten souhlásek vlastníka..:rolleyes: :D

Vlastník sám rád musel uznat :D, že by to byl dobrý nápad, páč jinak ten dům propadne bance. A vlastník je naštěstí ještě, až na tu hlavu :dumbom:, celkem myslící tvor, takže souhlasí.

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Nezapomeň Ros na jednu maličkost...ten souhlásek vlastníka..:rolleyes: :D

Vlastník sám rád musel uznat :D, že by to byl dobrý nápad, páč jinak ten dům propadne bance. A vlastník je naštěstí ještě, až na tu hlavu :dumbom:, celkem myslící tvor, takže souhlasí.

Sákriš,tady vypouštím takové dobré nápady jen tak...

Kuty napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Wiki napsal(a):

Nezapomeň Ros na jednu maličkost...ten souhlásek vlastníka..:rolleyes: :D

Vlastník sám rád musel uznat :D, že by to byl dobrý nápad, páč jinak ten dům propadne bance. A vlastník je naštěstí ještě, až na tu hlavu :dumbom:, celkem myslící tvor, takže souhlasí.

Sákriš,tady vypouštím takové dobré nápady jen tak...

No vidiš, jaká jsi dobrák, já Ti za to něco někam pošlu :P

Někdo, myslím, že Kiara, se vedle ptal co doma. Doma asi takhle :kapitulation:
V podstatě se nic nijak závažně nezměnilo, v sobotu jsme u mých rodičů slavili narozeniny moje a kluků. No já se trochu rozveselila a pak jsem chtěla jít s Munďákem na posvícenskou zábavu, on nechtěl, tak jsem se naprdla a šla sama. Vrátila jsem se v pořádku, nicméně střízlivá jsem tedy nebyla. No a Munďák, asi aby o nic nepřišel a páč už si zase s tím propadem nevěděl rady, tak se nacpal práškama na spaní, kde je vzal, nevím, páč klíče od lékárny nemá a ty svoje od posledního incidentu zamykám. Nicméně zábava nezábava, tohle on prostě dělá co 14 dní, jak cykluje, jakmile se propadne na dno, tak už si pak neví rady a něčím se sjede.:mad:
Takže jediný posun který nastal, bylo to, že jsem se s ním nemusela hádat, dokonce si šel sám lehnout a nehučel do mě jako dřív, prostě mi dal pokoj. Myslím, že za to mi to moje "odpuštění páry" na zábavě nestálo, ale nervy mám jen jedny a kdybych s ním mohla aspoň někdy někam mezi lidi, ale on se lidí straní, jen dostat ho na tu oslavu byl téměř nadlidský úkon a jediné co jsem od něj dostala byl 1 slovy jeden iris, asi jsem mu nestála za to, aby koupil aspoň 3 když už nic jiného neměl.
Prostě a jednoduše řečeno to stojí za ho*no zrovna tak jako v tom mém "podnikání", ty dva mrtví koně ne a ne vstát, ani prodat už se nedají, kdyby aspoń někdo chtěl z nich kůži, ale ani to ne. :D

Rosamundo, Munďák je - jako každej závislák - na tohle setsakra vyčuranej a během doby, kdy se v lékárně mohl volně pohybovat si stačil vytvořit pořádný zásoby, o tom vůbec nepochybuj. Já už mám dopředu obavy z toho, že každý zásoby jednou dojdou, lékárna už nebude a v ten moment to s Munďákem teprv nebude k vydržení :/
Aspoň žes na té zábavě přišla na jiné myšlenky, já ti výlety "mezi lidi" jedině schvaluju :pussa: Vůbec neřeš Munďáka, jestli se mu mezi lidi chce nebo ne a choď sama. I leckterý zdravý chlap prostě "na zábavy" moc není, tak to respektuj a nechávej manžela doma. A z jednoho irisu si nic nedělej, jsou i takoví přeborníci, kteří si na manželku nevzpomenou vůbec. Viz já - po třinácti letech manželství byla jediná a poslední kytka, kterou jsem od BM dostala svatební kytice :lol:

No já to zatím vidím tak, že on je prostě psychicky nemocnej a s tím už já těžko něco udělám. Prášků bere hafo, takže v podstatě se klíďo může předávkovat tím, co má předepsané, ani žádnou lékárnu nepotřebuje, když se chce v tom propadu umrtvit, aby to vůbec nějak přežil. Chtěla jsem to vše probrat s jeho doktorkou, jenže teď, když už jsem v lékárně úplně sama, páč jsem musela propustit i poslední laborantku, tak se nikam nedostanu, jedině až večer. Snad ta doktorka bude tento týden někdy sloužit noční. :D
A co se týče té kytky, já bych pochopila, nemáme peníze, ale já se v tom vztahu cítím tak zanedbávaná, že se mě dotkne i takováhle blbost. Dárek mi pořád slibuje, ale já pochybuju, že by si na mě vůbec vzpoměl a to nesedí doma, pořád se snaží sehnat práci nebo chodí po doktorech nebo je na pracáku, takže venku je skoro pořád. Z toho je vidět, jak na mě myslí a jak to s tou jeho "láskou" ke mně je. Řečí spousta a skutek utek, budu si muset najít někoho na paralelní vztah, pak asi jedině dostanu ten impuls a sílu Munďáka hodit přes palubu, ale možná že taky vůbec ne, když je nemocnej a je to můj životní partner.

On je viac ako "nemocnej" proste závislý... a ak chceš dožiť svoj život so závislákom (je to môj životný partner znie tak odovzane :/ ), tak nech sa páči. Ale potom ho ber takého, aký je, a nečakaj od neho niečo, na čo nemá (a možno nemal nikdy, možno pred prepuknutím závislosti... ktovie).

Selima napsal(a):

On je viac ako "nemocnej" proste závislý... a ak chceš dožiť svoj život so závislákom (je to môj životný partner znie tak odovzane :/ ), tak nech sa páči. Ale potom ho ber takého, aký je, a nečakaj od neho niečo, na čo nemá (a možno nemal nikdy, možno pred prepuknutím závislosti... ktovie).

No on je nejspíš obojí, nemocný+ přeléčený závislý. A čeho je pocitově a citově schopen nebo neschopen těžko soudit, on byl i dřív než začal pít v těhle věcech natvrdlý, o kytku jsem si vždycky musela říct.... Nečekám zázraky, jen tomu nerozumím.
Ještě k tomu životnímu partnerovi, to není nic odevzdaného, to je konstatování, že ještě pořád pro mě hodně znamená. V několika článcích a radách co může člověk jako partner alkoholika dělat, je tento termín taky použit, radí se tam, že alkoholika může opustit, za podmínky pokud ten alkoholik není pro toho dotyčného životním partnerem a tím, že by ho opustil by si ublížil víc než kdyby s ním zůstal. Teď jsem se do toho hezky zamotala, tak doufám, že je to aspoň trochu k pochopení :dumbom:

Ja chápem to, že ty proste všade ú.p.o.r.n.e hľadáš - cez písmenká, v slovách psychologičky, na tunajších fórach, atď. - dôvody, prečo ho NEOPUSTIŤ. Prečo s ním zostať, zrejme navždy. Hoci si už X-krát písala, že ho opustíť(posledný termín bol tuším 19. september, ak is niečo vezme :D . Vzal - a ste stále spolu... :jojo: ). To nemusíš, je len a výlučne na tebe, akým spôsobom stráviš svoj život. Trochu ľúto je mi chalanov, ale však oni sa zrejme čo najskôr osamostatnia a budú si môcť žiť svoje životy. Tak ti želám - BI - veľa šťastia s tvojím životným parterom, budeš ho nepochybne potrebovať. Na takého partnera, na taký život. ;)

No já vím, že to není nejlepší způsob soužití, tedy přesněji vím, že je to jeden z neblbějších možných způsobů soužití, ale pořád jsem nenašla sílu to rozetnout, nevím jak bych celý zbytek života žila s pocitem, že zemřel kvůli mě ( a můžu si stokrát opakovat, že by k tomu došlo stejně), páč jsem přesvědčena, že buď by někde skončil jako bezdomovec a umrzl by nebo by se upil anebo by si sáhl na život. Nevím jak se s tímle problémem vyrovnávaly ostatní holky, co něco takového zažily. Já jsem teď díky lékárně v takovém psychickém presu, že přidat si k tomu ještě tohle, tak mě to zabije. Jo a mimo jiné nemám ani vindru na nájem v nějakém jiném bytě nebo domě, právě rozprodáváme Munďákovy starožitnosti po babičce, abychom mohli vůbec za něco žít, takže až zlikviduju lékárnu, tak pak teprve můžu uvažovat o roztínání problému Munďák a já.

Ros.....já to zažila....nechci se opakovat.....ale toto napíšu

on má JEDINOU.....JEDINOU ŠANCI.....a to, že ho pustíš...a on sám.....

holky mi to tady radily.....Wiki, Kiara a jiné......já nevěřila.....říkala jsem si, že si to budu vyčítat.....že on to nezvládne  atd.
když padl na samé dno.....opilého, zraněného ho převezla rychlá do nemocnice....a v nemocnici měl silný záchvat...delirium tremes......měl nález na EEG......okamžitě mu sebrali řidičák.....šlo mu o život.....spojila jsem se s jeho ošetřuj. lékařkou...a podařilo se...převezly jsme ho přimo z nemocnice do protialkohol. léčebny....3 měsíce....nikdo ho nenavštěvoval.....byl sám na to......po 2 měs. dostával propustku na víkend.....začal se stýkat s dcerou......a doposud nepije.....nepije......od 23.2.......

změnil se....získal jistotu.....v práci ho přijali na stejné místo.....je v pohodě....získal nové přátele, se kterými se stýká.....dochází na doléčbu....na antabus....je to zas  ten člověk

když jsme mu domlouvali....všechno odkýval....a zase
jedině toto platilo......a to mu zachránilo život....tomu věřím

všichni mu zase věří.....podporují ho

JÁ NE

moc ti přeju, abys k tomuto našla sílu.......je to jediná možnost

Vero díky, u vás to dopadá zatím celkem dobře, Tvůj BM žije. Já mám celkem reálný strach při těch Munďákových depresích, že kdybych ho opustila, tak si fakt něco udělá, už kvůli tomu jednou byl na léčení (otázkou je jestli to byla jen demonstrace, páč mu nevěřím ani pozdrav). Nedokážu si představit, jak bych žila zbytek života s vědomím, že byl nemocný, já ho opustila a on si vzal v depresivním propadu život. Proto jsem chtěla vědět, jak tenhle aspekt zvládaly holky, co se jim to stalo, třeba Blossom nebo Hanule, i když ta už tu nebyla ani nepamatuju. Vím, že bych si oddechla a pomohlo by mi, kdybych ho nechala, ať to zkusí sám, jenže on nezvládá ani ty problémy, co máme, a je co 14 dní v propadu, takže si nedovedu představit (nebo spíš dovedu a mám z toho hrůzu), co by dělal, kdybych od něho odešla.
A navíc hlavní problém teď u mě je, že nemám ani kam jinam jít, nemám ani vindru, rozprodáváme zařízení bytu, šperky, starožitnosti a všechny peníze rveme do dluhů, takže na nějaké samostatné bydlení můžu v klidu zapomenout, to leda že bych s dětmi šla stanovat někam pod most.

ještě dodám........
Bm se před 8 lety pokusil o sebevraždu......uvázal si lano kolem krku a chtěl se oběsit na schodech......technicky nemožné.....já ho objevila.....zavolala policii....o vytrhl telefon a utekl...v noci.....hledali jsme ho......dcera se synem ho našli....odvezli násilím na psychiatrii...odmítl nastoupit léčení....ale povinně tam musel být týden.....navštěvovala jsem ho každý den.....ano, konečně jsem viděl, kam až můžu padnout....už nikdy, sliboval....vydržel 3 měsíce............
další půlrok to šlo.....ale pak

ze zkušenosti.......NECH HO......S TEBOU SKONČÍ ŠPATNĚ.....PAK SI TO BUDEŠ VYČÍTAT...PUSŤ HO...

JÁ MU VLASTNĚ UBLIŽOVALA.....I TY MU ŠKODÍŠ

JISTĚ ZNÁŠ PŘÍBĚH WIKI......ten mi dost otevřel oči

Rosamunda napsal(a):

No já vím, že to není nejlepší způsob soužití, tedy přesněji vím, že je to jeden z neblbějších možných způsobů soužití, ale pořád jsem nenašla sílu to rozetnout, nevím jak bych celý zbytek života žila s pocitem, že zemřel kvůli mě ( a můžu si stokrát opakovat, že by k tomu došlo stejně), páč jsem přesvědčena, že buď by někde skončil jako bezdomovec a umrzl by nebo by se upil anebo by si sáhl na život. Nevím jak se s tímle problémem vyrovnávaly ostatní holky, co něco takového zažily. Já jsem teď díky lékárně v takovém psychickém presu, že přidat si k tomu ještě tohle, tak mě to zabije. Jo a mimo jiné nemám ani vindru na nájem v nějakém jiném bytě nebo domě, právě rozprodáváme Munďákovy starožitnosti po babičce, abychom mohli vůbec za něco žít, takže až zlikviduju lékárnu, tak pak teprve můžu uvažovat o roztínání problému Munďák a já.

Takto sa pravdepodobne upije alebo upráškuje tiež (zjavne mu nai ty, ani chalani nijako nebránite v tom, aby sa občas nadopoval alebo to vylepšil ešte alkoholom...), akurát to budeš TY - v lepšom prípade - alebo CHALANI - v tom horšom - kto ho nájde mŕtveho... Spomínaš na Haňuli? Jej syn našiel svojho otca obeseného... :grater: :kapitulation: Bez toho mohli všetci byť. :/ Mohol ho odrezávať niekto iný.

No já myslím, že ten můj je kvartální piják, tak až proberu příští týden co a a jak dál s lékárnou, tak chci taky probrat s Munďákovou psycholožkou a dr. jaká je prognoza.
Včera jsem se taky v manželské poradně dozvěděla, že musím víc naslouchat, tak možná že když na tom zapracuju, tak že to taky pomůže. Příště zase budeme probírat Munďáka.

Ros, já taky asi budu muset trénovat naslouchání. Já původně myslela, že s alkoholikem žit nechceš, ale teď mi připadá, že ty jsi v podstatě takhle spokojená. Nic proti tomu, je to tvůj život. Tak se drž.

No já právě nevím vůbec co chci, teď se rapidně zhoršila situace v lékárně, tak řeším to a Munďák je jaksi stranou.

Ahoj děvčata, tak už vím přesně, co chci. Včera odpoledne jsem ho nachytala, že pije, ve sklepě jsem našla jednu rozpitou lahev vodky a pět prázdných lahví. Nevím jak dlouho tam ty prázdné lahve jsou a je mi to už jedno, nachytala jsem ho při činu a tak jsem teď i s dětmi u rodičů, abych si trochu srovnala v hlavě, co dál a hlavně abych nemusela dokola pořád poslouchat ty jeho nesmyslné kecy, že to byl jen zkrat nebo úlet a že už nikdy...bla,bla,bla. Večer se sice vracíme domů, ale těch 5 dní už to nějak překlepu.
Naštěstí jsme se včera byli podívat do toho malého domku s krbem, tak když se do pátku nehne on, tak mám aspoň kam jít já s dětmi. Je mi to tak strašně líto, proč on je takovej idiot a musel to takhle podělat? :grater: :kapitulation:

Rosamunda napsal(a):

Je mi to tak strašně líto, proč on je takovej idiot a musel to takhle podělat? :grater: :kapitulation:

Z jednoduchýho důvodu - protože už mu asi došly ty prášky, které si u tebe v lékárně nakradl :grater::kapitulation:
Takže se zase vrátil k chlastu, kterej je na rozdíl od prášků dostupnej, sežene si ho, kde chce a vzhůru tak na cestu ke sebezničení ...
Ros, kdy ty už se konečně vymaníš z té ďábelské spirály, ve které živoříš x-let bez jakékoliv naděje na zlepšení ... vždyť je to pořád dokola: stane se průser, ty Munďákovi slibuješ buď vyhazov nebo odchod, pak pomine prvotní šok, ty se obrátíš na odborníky s tím, že sice máte problém, ale ten v podstatě není tak hroznej, odborníci ti radí vytrvat, ty dáváš další šanci ... dlouho se nic neděje ... prásk! a je tu další průser. Ty Munďákovi opět slibuješ vyhazov či odchod, pomine prvotní šok, změníte odborníky, kteří vám minule poradili špatně, noví odborníci radí vytrvat, opětovně dáváš stotisící šanci ... atd. atd. atd.
Ty woe, vždyť už se v tomhle marastu placíruješ pět let!!!!!!!

Já sama za sebe nevěřím, skutečně nevěřím, že bys dodržela, co jsi sem napsala a doopravdy se z vašeho baráku odstěhovala :kapitulation: Zase si to za dva dny rozmyslíš, zase začneš tvrdit, že to ani tentokrát nebylo tak hrozný, že věříš Munďákovi, že se na ty flašky do sklepa chodil jenom koukat, jak se z nich ten chlast odpařuje, vymyslíš si X pošahanejch důvodů, proč stěhování momentálně nepřipadá do úvahy a zůstaneš tam, kde jsi. Já už ti skutečně nevěřím, že bys to svoje prohlášení aspoň jednou dotáhla do konce, spíš věřím tomu, že z baráku a od Munďáka se ani tentokrát nehneš, vyhledáš další "odborníky" (samozřejmě nikoliv ty kompetentní, zabývající se léčbou závislosti, ale nějakou laickou manželskou poradnu, psychologa pro noční pomočování či něco podobného), ti ti zase poradí, abys pracovala na záchraně vašeho manželství a více naslouchala, protože tahle tvoje vize ti při každém sezení nepochybně čouhá z očí a proč by ti to nakonec nepotvrdili, když jim za každou seanci věnuješ tučný bakšiš, že ano. Navíc tě podezírám z toho, že komukoliv ať je to lékař, psycholog nebo pracovník manželské poradny záměrně zamlčuješ podstatná fakta, která by je nedejbože vedla k verdiktu "mladá paní, vaše manželství nemá smysl udržovat, pokud chcete zachránit aspoň sebe a děti, utíkejte!!!", spíš vedeš jednání v tom smyslu, že "vaše manželství má dlouhá léta jakési blíže nespecifikované problémy" :o
Hele, Ros, až budeš skutečně odstěhována a v přechodném bydlišti vydržíš alespoň měsíc, tak Tě začnu brát vážně.
Do té doby bohužel ne ...

Ros... už nedávej šance, a nech ho být - je to jediná záchrany pro tebe i pro něj............drž se

vera napsal(a):

je
ze zkušenosti.......NECH HO......S TEBOU SKONČÍ ŠPATNĚ.....PAK SI TO BUDEŠ VYČÍTAT...PUSŤ HO...
JÁ MU VLASTNĚ UBLIŽOVALA.....I TY MU ŠKODÍŠ

bohužel naprostý souhlas s Verou


Ros sem tam nakouknu, ale nepřispívám, protože jsi se opravdu zamotala do určité spirály, ze které ne a ne vystoupit (exaktně to popsala Kiara). Ale to musíš pochopit sama. Manžel Ti už dlouho není oporou a bohužel ani Ty jemu (!). Vaše děti jsou v pozici "nedobrovolných rukojmich".

Už jsem Ti to psala, ale ještě jednou: ŽIJ A NECHEJ ŽÍT. To je má hluboká životní zkušenost, která mi dodává sebeúctu k sobě i druhým.

Není možné třeba na omezenou dobu bydlet u rodičů a přispívat jim na bydlení? I za cenu určité míry nepohodlí. Oddělit se a vyjasnit co dál. Dle tvých informací mi připadá nereálné, že bys při současné finanční situaci utáhla plný nájem za RD.
Nebo pronájem bytu? Viz můj příspěvek na tvém dalším vláknu.

Ale chápu, že jsou to informace, které jsou poplatné tomu, co o Tvé situaci vím (a ne co nevím). Ale sama pro sebe zkus obrátit své myšlení - nehledej důvody proč to nejde, ale hledej možnosti jak by to šlo. Zlepší se tím život více lidí, nejen Tvůj. :pussa:

mám obavy, že vaše dobře míněné rady odpovi Roz. ...opět.....když já ale musím nejdřív vyřešit lékárnu. pak teprve M.
mě to připadá, že se za lékárnu tak trochu (hodně) schovává.
je i tady totiž dost žen, které museli řešit všechno najednou...finance, manžela, děti, bydlení...a šlo to. Protože chtěli.
konec konců i já jsem důkazem.

No, tak ak sa teraz neodsťahuješ, Ros, tak si MARNÁ, MARNÁ. MARNÁ.... :jojo: Je jasné, že ench jeho pitie spusitlo čokoľvek - a že je to už momentálne jedno - nič mu nezabráni ďlaej piť a pchať sa práškami. ;) Ak ťa láka takáto budúcnosť, nech sa páči... Kamkoľvek, ale odsťahuje sa! Silne pochybujem, že by ON bol momentálne v stave čokoľvek riešiť, poťamžo sťahovať sa...

Momentálně to mám tak, že s lékárnou asi co nejdřív skončím,páč přijde exekutor, sebere mi zboží, já to zavřu a nechám se někde zaměstnat. Domek, který chci pronajmout, je i se zařízením, takže toho moc stěhovat nemusím, kočky majiteli domu nevadí. Na náš dům mám odklad splátek 1/2 roku, tak buď se nám ho povede pronajmot nebopropadne bance, páč na splátky nebudeme mít ani jeden. Do pátku musím sehnat 10000 kauci a nějaké peníze na dřevo do krbu a pak se můžeme vesele stěhovat.
Jenže když mi to tu nikdo nevěří, tak proč to sem vlastně píšu. Holt někomu to poznání trvá déle, možná že působím jako úplný blb, tak teď mám jasno. Chápu, že pro mnohé z vás to moje rozhodování je neuvěřitelné a nepochopitelné, jenže ve vztazích nejsem žádná ranařka, bohužel varování nezabralo, tak teď sice pořád chce on, ale já už ne.

Tak Munďák poslal srdceryvný mail mým rodičům a ti mě teď nutí, abych mu ještě dala šanci. Já se z toho asi zblázním. :grater: Dá se tohle rodičům nějak vysvětlit? Nejlepší by asi bylo, abych se opravdu zhroutila, šla si lehnout do nemocnice tak na 2 měsíce a ať se Munďák a naši starají.

Ros, citové vydírání se bude jen stupňovat. připrav se i na výhrůžky sebevraždou... tedy vlastně,, vždyť on už tím vyhrožoval, dokonce demonstračku loni před vánoci předvedl (a rozflákal vám auto).

Prostě - bude jen hůř. S Munďákem. Bohužel. :(

Asi bych svým rpdičům řekla na tvém místě asi toto: Fakt byste chtěli, abych já - vaše dcera, žila s člověkem, který pije a sjíždí se prášky, který už (minimálně ) rok  nepřinesl domů ani korunu, který mě nepodpoří, nepohladí, nedá pusu a o všem ostatním ani nemluvě, a který mě ještě navíc se snaží citově vydírat právě přes vás?
Fakt byste mi tohle přáli??

Ros, strašně nerada ti to říkám, ale sebevražda je u alkoholiků a obecně závisláků jeden z nejčastějších způsobů úmrtí. Taky jsem se toho strašně bála, tak mi tím bylo vyrožováno. A může to udělat zrovna tak, když s ním zůstaneš, i když od něj odejdeš. Vždyť jeden pokus už učinil - ačkoli jsi ho tehdy neopouštěla.

Mě tehdy strašně pomohla slova psycholožky: Ano, alkoholici velmi často končí touto smrtí. ALE JESTLI ON TO UDĚLÁ, NEBUDE TO VAŠE VINA. A NEMŮŽETE SE PŘECI NECHAT DRŽET PO ZBYTEK ŽIVOTA JÍM TAKTO V ŠACHU.

Já to tehdy riskla a odešla od něj. A on nakonec zemřel - ale jiným způsobem.

Ros, pamatuj - jestli si něco udělá, NEBUDE TO TVÁ VINA !!! A jestli to chce udělat,udělá to, ať s ním jsi, a nebo nejsi. Nenech se vydírat.

Na tom je to horší, že on si připravuje tímto vlastně půdu pro zdání, že až to udělá, tak to jako tvá vina bude vypadat!!!!!!!!!!!!!!!!!!

:usch: :usch:  :usch:  :usch:  :usch:  :usch:  :usch: :usch:  :usch:  :usch: :usch:  :usch:

Ahoj Bloss, jestli se Tě můžu zeptat, asi radši do SZ, jak jsi snášela to, že nakonec umřel, nevyčítala sis to? Pokud nemůžeš odpovědět, tak to nech být.

Ros, každý má svůj "poločas rozpadu". Vím, že chápeme-li příliš brzy, chápeme snad i špatně...
Neber to tak, že to podělal, to by ses nikam nedostala. Jen k sebelitování.. a to je na ho.vno. Musíme připustit, že ty sis to tak zařídila.. (jako kdysi já, jako kdysi  vera atd), ne?  Chtěla jsi žít s ním, ne? Těžko říct, proč se to tak všechno zašmodrchalo. My ale tady víme :D ,že je život kudrnatej a nic s tím nenaděláme. :)

Ohledně jeho srdceryvného mailu a šance - vždyť šanci má! . Má ji pořád, stále..jen spolu nemusíte zrovna bydlet, myslím, že by sis odpočinula .Možná že by už měl pocítit následky svého jednání.

No, většina alkoholiků končí tak, že je přejede auto, nebo někam spadnou bo něco podobného. Nemá to jiné východisko. Platí to pochopitelně i pro kombinované závislosti, které mají navíc dřívější poruchy fcí mozku (paměti atd).
Za co si tedy dávat vinu? Co si vyčítat?
je to jen smutné.

Rosamunda napsal(a):

Ahoj Bloss, jestli se Tě můžu zeptat, asi radši do SZ, jak jsi snášela to, že nakonec umřel, nevyčítala sis to? Pokud nemůžeš odpovědět, tak to nech být.

Odpovědět můžu klidně na sklo:
Jeho smrt jsem snášela dost špatně, přeci jen to byl člověk, se kterým jsem prožila půlku dosavadního života, který než začal pít, byl nejlepší chlap na světě a já ho strašně milovala.
Navíc - byl to (i po rozvodu) dál táta mých dětí (a ty jeho smrt strašně zasáhla - a tím to bylo zas horší i pro mě).

Ale upřímně říkám - ani na vteřinu jsem si jeho smrt nevyčítala jako svou vinu. Ani na vteřinu, protože jsem vnitřně jasně cítila, že jsem udělala tak 150% všeho, co se udělat dalo, než jsem se s ním rozvedla.
A jednoznačně že i kdyby ses na hlavu postavila, tak když nechce (a nebo pak v pozdních stádiích už nedokáže) on sám, tak je jakákoli snaha okolí marná. Tím slovem "nechce " myslím spíš  "něco proto opravdu dělá". (Ne jenom předstírá jakousi snahu, ale skutek utek).

Ros, ty jsi udělala už ne 150, ale tak 500% toho, cos udělat mohla. A výsledek - nula.
Fakt to nemá cenu, přečti si své příspěvky, jak lavíruješ - odejdu od něj- neodejdu-odejdu-neodejdu... Já ti to nevyčítám, chraň pámbu. Já sama si tuhle fázi užila 5 let.
Ale stejně to s ním šlo volným pádem dolů (podobně jako s tvým Munďákem), a já si řekla - už jsem udělala úplně všechno. Už není co udělat víc. Už to nemá smysl, a musím aspoň pro děti zachránit sama sebe (takto mi to taky řekl psychiatr-a měl pravdu).
Tak jsem to rozsekla a rozvedla se. A řekla si - ať se dál děje, co se děje, to už je jen jeho.....

PS: Samozřejmě, i když jsme byli již pár let rozvedení, když zemřel, bylo mi zle. Dostávala jsem se z toho dlouho. Konečnému vyrovnání se s tímto faktem  mi strašně pomohl právě Babinet, právě tohle vlákno. Asi proto, že jsem pochopila, že řada věcí u alkoholiků je jak podle kopíráku, a ani jinak být asi nemůže.

No, a teď si na něj sice taky hodně často vzpomenu, ale jak čas postupuje, už to víc a víc vnímám jako něco vzdalujícího se, a chvílemi to vnímám jako nějakou událost z dějepisu, jestli mi rozumíš. Asi tak, že vím, že druhá světová válka proběhla, vím, že při ní zemřelo spousty lidí, ale je to vlastně už dávno a hlavně - teď už s tímnikdo nic neudělá ( jen je třeba si z toho vzít poučení a v tomto smyslu nezapomenout.)
Možná vám příměr s druhou světovou bude připadat prdlý (on trochu je, já vím), ale líp to vyjádřit neumím.

Wiki napsal(a):

Ros, každý má svůj "poločas rozpadu". Vím, že chápeme-li příliš brzy, chápeme snad i špatně...
Neber to tak, že to podělal, to by ses nikam nedostala. Jen k sebelitování.. a to je na ho.vno. Musíme připustit, že ty sis to tak zařídila.. (jako kdysi já, jako kdysi  vera atd), ne?  Chtěla jsi žít s ním, ne? Těžko říct, proč se to tak všechno zašmodrchalo. My ale tady víme :D ,že je život kudrnatej a nic s tím nenaděláme. :)

Ohledně jeho srdceryvného mailu a šance - vždyť šanci má! . Má ji pořád, stále..jen spolu nemusíte zrovna bydlet, myslím, že by sis odpočinula .Možná že by už měl pocítit následky svého jednání.

No to právě chci, chci se vystěhovat do toho malého domku,který jsme si byli v sobotu prohlédnout. Náš dům se stejně musí pronajmout, chceme - li ho uchránit před propadnutím bance kvůli nesplácení. Jenže Munďák do toho teď začal s tím srdceryvným dopisem, máma se málem zhroutila, táta je na nervy a chtějí po mě abych ho neopouštěla. Tak jsem jim zase napsala já, teď tu byli a ten dopis jsem jim dala. Táta si ho přečetl hned, máma na to neměla odvahu, prý až doma. Vím, že to teď je už neuvěřitelně zamotané a že kdybych od Munďáka odešla už loni, měla jsem to lehčí, ale prostě zkušenosti jsou bohužel nepřenosné.
Šanci pořád Munďák má, pokud dokáže minimálně rok fungovat, abstinovat, makat na svých problémech, starat se o možnosti zaměstnání nebo se léčit, tak jsem ochotna mu nabídnout, že bychom to zase zkusili. Taky bych se s ním i nadále chtěla stýkat, navštěvovat se, jezdit na výlety.....když jsem mu to řekla, tak odmítl. Uvidím, jestli to nějak vydýchá a bude schopen normální komunikace nebo jestli do toho pití skočí rovnýma nohama naplno, ale za to já už odpovědnost nenesu, jaký si to uděláš, takový to máš a já chci konečně začít žít normálně a v klidu. Možná že zním hrozně tvrdě, ale je to tím, že už nemůžu dál, život bez něj bude hrozný, ale s ním je ještě horší a navíc sice s ním jsem, ale připadám si jako kus nábytku, asi takový je jeho zájem o mě a moje potřeby, takže nevidím důvod proč tu agonii prodlužovat.

Rosamundo přeju hodně sil. Jen jednu věc: dospělý chlap píše mým rodičům srdceryvný mejl a rodiče mě přesvědčují!!! Tak jestli ne do teď , tak právě tohle by byla ta moje pověstná poslední kapka.
Udělala jsi všechno, už se na to proboha vykašli ..............

Ros, píšeš, život bez něj bude hrozný, ale s ním ještě horší.

Tak - ta druhá část věty platí na 1000 %. A ta první - život bez něj bude hrozný? Hele, nějaký čas, DOČASNÉ,  bude. S tím počítej. Jsi na něj hodně vázaná a prožilas s ním většinu života. Odvyknout si chvíli trvá.

Ale důležité je právě to - že to bude DOČASNÉ (ale ne jako tu byli dočasně rudí bratři 20 le ;) :D )

Ros, nechci dávat sama sebe za příklad, ale řeknu ti to takhle: Asi půl roku po rozvodu mi bylo hodně blbě. Ale pak jsem víc a víc ožívala, našla si nového partnera ( i když, ani ten první, druhý, třetí a dál raděj nepočítám ;) nebyli ti praví, ale čas strávený s nimi byl rozhodně přínosem a já konečně zas ŽILA !!!! a to hledání vnímám jako pozitivní část svého života. No, a teď už třetím rokem žiju ve velmi spokojeném partnerství. A život si po všech stránkách nesmírně užívám.
Upřímně - nejsilnější vztah mého života byl stejně s manželem. S tím jsem se smířila. Ale to nic nemění na tom, že nyní žiju hezky a na plné pecky.

Ros, neboj, za nějaký čas budeš ty žít hezky taky.... Vzpomeň si na příklad Haňule tady, jak to tam vypadalo blbě...a pak asi za půl roku ji potkala láska, o mnoho dřív než se ona nadála (a než si i její dospělé děti zvykly...ale to už je jiný příběh).

Holky díky, cítím, že bych se potřebovala vybrečet za ta "ztracená léta", kdy jsem investovala svou veškerou energii do takového pofiderního projektu, hlavně mě nejvíc mrzí ta práce, která přišla vniveč, nenávidím práci k ničemu, i když....Možná mě to k něčemu posunuilo, ale jak to bude dál, bůh suď, jestli k tomu všemu takovouhle ránu osudu vůbec zvládnu. Ale mám děti, tak musím :styrka: :styrka:

Vybrečet se z toho člověk musí, já vím. Ale hlavní je, abys v tom marasmu už nejela dál.

Škoda ztracených let, ale kdybych je - mluvím za sebe - neabsolvovala,  kdybych v té snaze manžela zachránit nedošla až na dno svých sil a možností, možná bych si nějakou vinu na jeho smrti připouštěla. Jakože jsem to neměla vzdávat brzo.
Takhle ne - nebylo už totiž KAM dál jít, oč se dál snažit. To cítím naprosto jasně.

Ros, sice škoda ztracených let, ale - vždyť máš pravděpodobně ještě tak půlku života před sebou! Tak si ji vyplň jak nejlíp dovedeš! A my, co jsme si prožily své, si zas po této zkušenosti všeho hezkého dovedem dvojnásob vážit, vnímat a užívat. Kéž je ti posilou a nadějí, že já jsem teď pár let už v takové pohodě, jako málokdy předtím. A podobně by mluvila, předpokládám, vera, mona, a asi i Hanule, myslím, a další...

Za sebe - nejhorší období v životě bylo právě to nekonečné zklamávání se, to střídání nadějí s propady, a to zjištění, že ať dělám co dělám, manžela nezachráním,že šel stále dolů.
Další roky nebyly snadné, ale vše bylo lepší, než doba tato.

Blossom napsal(a):

Nejhorší období v životě bylo právě to nekonečné zklamávání se, to střídání nadějí s propady, a to zjištění, že ať dělám co dělám, manžela nezachráním,že šel stále dolů.
Další roky nebyly snadné, ale vše bylo lepší, než doba tato.

Tak pod tohle se můžu jen podepsat, je to strašné, vždycky už si říkám, no sláva, už začíná chápat, fungovat a pak najednou prásk a je to v háji a já jsem zase na dně a tak pořád dokola, týden za týdnem, měsíc za měsícem, takhle se žít nedá, takhle můžu leda skončit někde v PL nebo umřít.

ahoj Ros, nevím zda ti to pomůže, ale i přesto ti to napíšu - z toho srdceryvného dopisu si nic nedělej, to dělají asi všichni závisláci, protože ten "můj" udělal to samé, také z basy napsal moji mamce srdceryvný dopis, jak mě miluje, a jakou udělal chybu a jak mě nechce ztratit, jak miluje děti, jaký bude fajn chlap až ho pustí domů, že jsem udělala špatně, že jsem ho pustila k vodě a já nevím co všechny za bláboly, jo a jak nám všem dokáže až ho pustí, jak jsme se v něm mýlili, a jak mi ubližoval, když byl nalitej, že ted si to už uvědomuje,a at mě mamka přemluví abych se k němu vrátila. no normálně ti řeknu, že kdybych ho neznala, a nevěděla co mi za tu dobu udělal, tak bych si podle dopisu řekla, - no to je ale supr mužskej, ale zpět nohama zase na zem. MOje mamina mu odpověděla, že je sice pěkné jaký krásný dopis napsal, ale co z krásných slovíček, z toho člověk nikdy živ nebude, že až činy ukáží jestli nemluvil jen do větru.
Takže bych si z toho dopisu až zas tak velkou hlavu nedělala.
Mě taky občas ještě napíše z basy, jednou mi píše, že mě zastřelí až ho pustí, pak zuase píše že zastřelí sebe, pak že mi sebere malou, jednou dokonce, že až ho pustí odstěhuje se do anglie a už ho nikdy neuvidíme.
Jo holka jestli si tam v base uvědomil svoji chybu, nebo zda jen prostě naléhá protože nemá kam jinam se vrátit až ho pustí, bůh ví, ale už je mi to jedno, je to jen jeho věc a ty ho nechej taky, at si dělá jak umí, dokázal se do toho srabu dostat sám, tak at se zase dokáže vyhrabat zpátky.
hodně štěstí

"Co Tě nezabije to Tě posílí" a je to pravda. Ros nikdo neumírá! Vše je otevřené. Žádná tragedie se nekoná. Jsou to jen životní "zatáčky". Neboj zvládneš to!!  Ty i manžel jste dospělí lidé a máte každý svůj osud ve svých rukou.

Vůbec není pravda, že vše v minulosti bylo na levačku. Až budeš trochu v klidu, tak se ohlédneš a zjistíš, že je za Tebou vidět něco na co můžeš být vnitřně hrdá - vystudovala jsi vysokou, měla jsi to štěstí, že jsi porodila děti, že ty děti jsou zdravé, že jsi prožila kus pěkného manželského života, že jsi schopna pracovat, ...... Jasně jsou věci, které se Ti povedly méně (ale komu ne!!), ale není třeba se za ně trestat nebo nad nimi hořekovat. Asi to tak má být, abychom se poučili pro příští situace.

Ros - samoty se neboj. Možná brzy zjistíš, že je úlevné chodit domů a nestrachovat se v jakém stavu doma manžela najdeš (jako sázka do loterie). Klidný spánek, kdy víš, že se v bytě "nic neděje". 

Ve vší úctě ke Tvým rodičům - chápu jejich obavu, protože jsou vtaženi do problémů, které se jich vlastně netýkají a jsou z toho zmatení, ale jsi Ros DOSPĚLÁ žena, matka dětí a je to TVŮJ život a TVOJE ROZHODNUTÍ.  Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, a tak Tě dřív či později pochopí. Také jsem to kdysi zažila s vlastní maminkou, která se nemohla smířit s tím, že se rozvedu. Byla jsem a jsem v široké rozvětvené rodině první rozvedená - černá ovce  :-), Jenže pak mi dala za pravdu, že raději šťastná a spokojená rozvedená, než utrápená a zbědovaná vdaná.

Navíc Ros - nikdo nevíme co bude. Co nás čeká dál. Svět je tak barevný, i když chápu, že teď ho vidíš přes slzy rozmazaně černobíle - ale je to fakt jen dočasné. Držím palce - zvládnout vyskočit z toho kolotoče.

Ros, víš co je ale na to všem bezvadné?
A´t to zní jakkoliv paradoxně - to, že začneš znovu. Od nuly (ty tedy  zřejmě s nějakým malým  mínusem  :D )Já jsem taky začínala úplně znovu a mělo to svoje kouzlo. Ačkoliv to bylo těžké. Postupuješ krok po kroku a nevíš ještě jak se to bude vyvíjet, nemáš iluze, jen makáš a snažíš se,  tak tě každý pokrok, každý úspěch velmi potěší. I takový, kterého by sis třeba v tom normálním životě nevšimla. Pak teprve později život  nabývá konkretních tvarů.
Uděláš si pořádek ve všem a začneš od nuly. Všechno máš otevřené..

Jestli m. neunesl to, že budeš bydlet jinde, že třeba spolu půjdete na kafe, prostě budete ve styku...tak je to zase známka jeho nedospělosti. Naopak, měl by tě propustit ,nedržet,  aby tě nestáhl dolů, kdyby mu nešlo jen o něj samotného. I ten dopis rodičům (mail) o něčem svědčí... :rolleyes:

Já ti držím pěsti, vím že to zvládneš (a´t dnes nebo a měsíc). :) :supr:

Marthina napsal(a):

"Co Tě nezabije to Tě posílí" a je to pravda. Ros nikdo neumírá! Vše je otevřené. Žádná tragedie se nekoná. Jsou to jen životní "zatáčky". Neboj zvládneš to!!  Ty i manžel jste dospělí lidé a máte každý svůj osud ve svých rukou.

Vůbec není pravda, že vše v minulosti bylo na levačku. Až budeš trochu v klidu, tak se ohlédneš a zjistíš, že je za Tebou vidět něco na co můžeš být vnitřně hrdá - vystudovala jsi vysokou, měla jsi to štěstí, že jsi porodila děti, že ty děti jsou zdravé, že jsi prožila kus pěkného manželského života, že jsi schopna pracovat, ...... Jasně jsou věci, které se Ti povedly méně (ale komu ne!!), ale není třeba se za ně trestat nebo nad nimi hořekovat. Asi to tak má být, abychom se poučili pro příští situace.

Ros - samoty se neboj. Možná brzy zjistíš, že je úlevné chodit domů a nestrachovat se v jakém stavu doma manžela najdeš (jako sázka do loterie). Klidný spánek, kdy víš, že se v bytě "nic neděje". 

Ve vší úctě ke Tvým rodičům - chápu jejich obavu, protože jsou vtaženi do problémů, které se jich vlastně netýkají a jsou z toho zmatení, ale jsi Ros DOSPĚLÁ žena, matka dětí a je to TVŮJ život a TVOJE ROZHODNUTÍ.  Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, a tak Tě dřív či později pochopí. Také jsem to kdysi zažila s vlastní maminkou, která se nemohla smířit s tím, že se rozvedu. Byla jsem a jsem v široké rozvětvené rodině první rozvedená - černá ovce  :-), Jenže pak mi dala za pravdu, že raději šťastná a spokojená rozvedená, než utrápená a zbědovaná vdaná.

Navíc Ros - nikdo nevíme co bude. Co nás čeká dál. Svět je tak barevný, i když chápu, že teď ho vidíš přes slzy rozmazaně černobíle - ale je to fakt jen dočasné. Držím palce - zvládnout vyskočit z toho kolotoče.

Jo! :supr: moc hezky napsaný

Marthina napsal(a):

"Co Tě nezabije to Tě posílí" a je to pravda. Ros nikdo neumírá! Vše je otevřené. Žádná tragedie se nekoná. Jsou to jen životní "zatáčky". Neboj zvládneš to!!  Ty i manžel jste dospělí lidé a máte každý svůj osud ve svých rukou.

Vůbec není pravda, že vše v minulosti bylo na levačku. Až budeš trochu v klidu, tak se ohlédneš a zjistíš, že je za Tebou vidět něco na co můžeš být vnitřně hrdá - vystudovala jsi vysokou, měla jsi to štěstí, že jsi porodila děti, že ty děti jsou zdravé, že jsi prožila kus pěkného manželského života, že jsi schopna pracovat, ...... Jasně jsou věci, které se Ti povedly méně (ale komu ne!!), ale není třeba se za ně trestat nebo nad nimi hořekovat. Asi to tak má být, abychom se poučili pro příští situace.

Ros - samoty se neboj. Možná brzy zjistíš, že je úlevné chodit domů a nestrachovat se v jakém stavu doma manžela najdeš (jako sázka do loterie). Klidný spánek, kdy víš, že se v bytě "nic neděje". 

Ve vší úctě ke Tvým rodičům - chápu jejich obavu, protože jsou vtaženi do problémů, které se jich vlastně netýkají a jsou z toho zmatení, ale jsi Ros DOSPĚLÁ žena, matka dětí a je to TVŮJ život a TVOJE ROZHODNUTÍ.  Každý rodič chce pro své dítě to nejlepší, a tak Tě dřív či později pochopí. Také jsem to kdysi zažila s vlastní maminkou, která se nemohla smířit s tím, že se rozvedu. Byla jsem a jsem v široké rozvětvené rodině první rozvedená - černá ovce  :-), Jenže pak mi dala za pravdu, že raději šťastná a spokojená rozvedená, než utrápená a zbědovaná vdaná.

Navíc Ros - nikdo nevíme co bude. Co nás čeká dál. Svět je tak barevný, i když chápu, že teď ho vidíš přes slzy rozmazaně černobíle - ale je to fakt jen dočasné. Držím palce - zvládnout vyskočit z toho kolotoče.

No tak momentálně mám spíš pocit, že mě to asi už zabije, srdce v krku, buší mi jako kdybych zrovna dobíhala tramvaj, mám strach jít domů, páč on zase do mě bude hučet jak piliňáky pokud nebude "na  mraky" a jak já to mám vydržet, moje nervy jsou už takhle pod dojmem toho rozhodnutí a všech těch prů*erů dost chatrné :grater: Potřebovala bych se někomu schoulit do náručí, tak se holt obložím kočkama a bude.

Wiki napsal(a):

No, většina alkoholiků končí tak, že je přejede auto, nebo někam spadnou bo něco podobného. Nemá to jiné východisko. Platí to pochopitelně i pro kombinované závislosti, které mají navíc dřívější poruchy fcí mozku (paměti atd).
Za co si tedy dávat vinu? Co si vyčítat?
je to jen smutné.

Aj strýko zomrel tragickou smrťou, ale nie vlastnou rukou... :/ Nech mu je zem ľahká. Mala som ho rada, ale holt bola to jeho voľba.

Tak situace u nás trochu zhoustla, Munďák opět napsal našim, no a rodiče mu odpověděli, že pokud chce se mnou udržet vztah, ať znovu nastoupí na léčbu závislosti a depresí, takže jestli si myslel, že mi budou domlouvat, tak se teda mýlil :P Já jsem z toho všeho celá nešťastná a rozklepaná, na jednu stranu bych ho strašně ráda vzala zpátky, ale to by se musel zásadně změnit, což neočekávám, na druhou stranu vím, že takhle dál už nechci a nemůžu, nejsem sociální ústav ani domov důchodců.
Kluci z toho žádnou velkou radost nemají, vůbec nevím jak to s nimi probrat, páč když na to narazím nebo jim o tom chci něco říct, tak jasně vidím, že by nejradši přede mnou utekli. Takže na ně netlačím, ale jedu si po své linii, prostě dokud se Mr. Mundy nezmění, tak s ním žít nemůžu. Jo a navíc si ve stresu zase večer vzal nějaký zakázaný prášek na spaní ze své zásoby, takže .....:usch: :kapitulation:

Rosamunda napsal(a):

Tak situace u nás trochu zhoustla, Munďák opět napsal našim, no a rodiče mu odpověděli, že pokud chce se mnou udržet vztah, ať znovu nastoupí na léčbu závislosti a depresí, takže jestli si myslel, že mi budou domlouvat, tak se teda mýlil :P Já jsem z toho všeho celá nešťastná a rozklepaná, na jednu stranu bych ho strašně ráda vzala zpátky, ale to by se musel zásadně změnit, což neočekávám, na druhou stranu vím, že takhle dál už nechci a nemůžu, nejsem sociální ústav ani domov důchodců.
Kluci z toho žádnou velkou radost nemají, vůbec nevím jak to s nimi probrat, páč když na to narazím nebo jim o tom chci něco říct, tak jasně vidím, že by nejradši přede mnou utekli. Takže na ně netlačím, ale jedu si po své linii, prostě dokud se Mr. Mundy nezmění, tak s ním žít nemůžu. Jo a navíc si ve stresu zase večer vzal nějaký zakázaný prášek na spaní ze své zásoby, takže .....:usch: :kapitulation:

je to vůbec možný? jak je ten "zcénář" u všech závislých stejný nebo teda podobný? ten můj blb taky psal mamině asi 2x, pak mumamka napsala, že si nepřeje aby ji psal, že si nebude dopisovat s kriminálníkem, tak dal pokoj, jen mě občas napíše, jakou jsem udělala chybu, že jsem se na něj vybodla, ach jo
Ros drž se a nepolevuj, lepší to s Mundákem nebudu, zachran sebe a děti .....

mona1 napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Tak situace u nás trochu zhoustla, Munďák opět napsal našim, no a rodiče mu odpověděli, že pokud chce se mnou udržet vztah, ať znovu nastoupí na léčbu závislosti a depresí, takže jestli si myslel, že mi budou domlouvat, tak se teda mýlil :P Já jsem z toho všeho celá nešťastná a rozklepaná, na jednu stranu bych ho strašně ráda vzala zpátky, ale to by se musel zásadně změnit, což neočekávám, na druhou stranu vím, že takhle dál už nechci a nemůžu, nejsem sociální ústav ani domov důchodců.
Kluci z toho žádnou velkou radost nemají, vůbec nevím jak to s nimi probrat, páč když na to narazím nebo jim o tom chci něco říct, tak jasně vidím, že by nejradši přede mnou utekli. Takže na ně netlačím, ale jedu si po své linii, prostě dokud se Mr. Mundy nezmění, tak s ním žít nemůžu. Jo a navíc si ve stresu zase večer vzal nějaký zakázaný prášek na spaní ze své zásoby, takže .....:usch: :kapitulation:

je to vůbec možný? jak je ten "zcénář" u všech závislých stejný nebo teda podobný? ten můj blb taky psal mamině asi 2x, pak mumamka napsala, že si nepřeje aby ji psal, že si nebude dopisovat s kriminálníkem, tak dal pokoj, jen mě občas napíše, jakou jsem udělala chybu, že jsem se na něj vybodla, ach jo
Ros drž se a nepolevuj, lepší to s Mundákem nebudu, zachran sebe a děti .....

Nehodlám polevit, už ho mám dost. Jen s tím práškem bych to měla uvést na pravou míru, nakonec jsem zjistila, že to byl jeho prášek proti úzkosti, který má předepsaný, ale stejně si jich včera vzal nějak hodně, takže je to prašť jak třískni.

Ros, pořád z tebe mám pocit, že by ses ráda chytila toho stébla, které hledá každý tonoucí. Dala jsi už tolik šancí a nebylo to k ničemu. Když se hned dneska sebere a půjde na jakékoliv  léčení, tak to nechej tak. Nečekej jestli to vyjde, nevracej se. Nech ho jít a žij svůj život. Ono se časem všechno ukáže. Jen se proboha nenechej ukolébat jakýmikoliv sliby a gesty. Ani nevíš jak moc bych ti přála ten šťastný konec, ve který doufáš, ale ten rozhodně nepříjde, když ho zase vezmeš na milost.

Jeho jakýkoliv prášky (anxiolytika, sedativa, hypnotika..) jsou špatně! Je to furt stejnej princip - únik,  útěk před realitou a neřešení.

Jediný rozdíl vidím v antidepresivech, které ale tyto účinky nemají, užívají-li se tak, jak mají.

Ros, ten doktor, co mu předepisuje tyto léky zřejmě vůbec netuší co M. je, , nebo nemá o kombinovaných závislostech ani potuchy. Tahle choroba "závislost" totiž nejde léčit tabletkami, jejich podávání či předepisování je jenom vytloukání klínu klínem. A dokonce při abstineci závislého může  být takový  jeden prášek spouštěčem, čili totéž jako hozenej klacek po nohy slepému - a to by doktor, který se tímto zabývá, neudělal.
M. nepochopil bohužel nic.

Wiki napsal(a):

Jeho jakýkoliv prášky (anxiolytika, sedativa, hypnotika..) jsou špatně! Je to furt stejnej princip - únik,  útěk před realitou a neřešení.

Jediný rozdíl vidím v antidepresivech, které ale tyto účinky nemají, užívají-li se tak, jak mají.

Ros, ten doktor, co mu předepisuje tyto léky zřejmě vůbec netuší co M. je, , nebo nemá o kombinovaných závislostech ani potuchy. Tahle choroba "závislost" totiž nejde léčit tabletkami, jejich podávání či předepisování je jenom vytloukání klínu klínem. A dokonce při abstineci závislého může  být takový  jeden prášek spouštěčem, čili totéž jako hozenej klacek po nohy slepému - a to by doktor, který se tímto zabývá, neudělal.
M. nepochopil bohužel nic.

přesně tak - křížová závislost - prašť jako uhod, bývalý taky bral léky aby abstinoval, a pak na to začal znov pít a je tam kde je, nesmí brát už nic a nepít, ale to je běh na dlouhou trať, ale je to jen na něm, jak si s tím poradí, musel by se léčit nejméně půl roku, a ne třiměsíce a hotovo, tohle je na dlouho, ale ty mu v tom už pomoci nemůžeš, nikdo omunemůže pomoc, jen on sám

Wiki, ten doktor co mu to předepisoval to všechno ví, páč co chtěl Munďák zapřít, to jsem doktorovi řekla já. Jenže úzkostné stavy se prostě něčím zvládnout musejí, užívá na to Atarax, jenže k tomu ještě dvoje AD a Lamictal na vyrování nálady. No a když si vezme večerní naordinovanou dávku: 2 tbl AD, 1 Lamictal a 2 Ataraxy, tak to by porazilo i koně, natožpak člověka a když za půl hodiny je omámený, zapomene, že si to vzal a nic na světě ho nepřesvědčí, že ne, a vezme si je znova a pak je výsledek úplně stejný jako kdyby se opil nebo nafetoval.
Peťuli, to víš, že bych se ráda chytla i toho pověstného stébla, jenže vím, že to nejde, už takhle jsem na pokraji sil a výsledek je nula, nula, nic. Prostě se ho chci zbavit, až se přestěhujeme, tak začnu hledat právníka kvůli rozvodu, jestli se do té doby Munďák nevzpamatuje a nenastoupí do nějaké léčebny, kde by pracoval jak na depresi, tak na závislosti, ale chtělo by to opravdu tak na půl roku nejméně, ne-li déle.

Rosamunda napsal(a):

Wiki, ten doktor co mu to předepisoval to všechno ví, páč co chtěl Munďák zapřít, to jsem doktorovi řekla já. Jenže úzkostné stavy se prostě něčím zvládnout musejí, užívá na to Atarax, jenže k tomu ještě dvoje AD a Lamictal na vyrování nálady. No a když si vezme večerní naordinovanou dávku: 2 tbl AD, 1 Lamictal a 2 Ataraxy, tak to by porazilo i koně, natožpak člověka a když za půl hodiny je omámený, zapomene, že si to vzal a nic na světě ho nepřesvědčí, že ne, a vezme si je znova a pak je výsledek úplně stejný jako kdyby se opil nebo nafetoval.
Peťuli, to víš, že bych se ráda chytla i toho pověstného stébla, jenže vím, že to nejde, už takhle jsem na pokraji sil a výsledek je nula, nula, nic. Prostě se ho chci zbavit, až se přestěhujeme, tak začnu hledat právníka kvůli rozvodu, jestli se do té doby Munďák nevzpamatuje a nenastoupí do nějaké léčebny, kde by pracoval jak na depresi, tak na závislosti, ale chtělo by to opravdu tak na půl roku nejméně, ne-li déle.

Proto jsem ti to psala, už zase tam máš JESTLI. Myslím, že by ses měla odstěhovat a rozvést ať už do nějaké léčebny nastoupí nebo ne. Co bude dál, za rok za dva to se teprve uvidí. Ty by ses ale od něj měla teď odstřihnout a ne jen čekat jestli on půjde do léčebny nebo ne. To už tu bylo několikrát.

Já mu zatím navrhla oddělené bydlení tak na rok a když to k ničemu nepovede, tak tu žádost podám (mám ji připravenou, jen skouknout právníkem a podat). Snubák jsem mu chtěla vrátit, ale nechtěl ho, tak jsem ho šoupla do klenotničky, ať vidí, že to myslím skutečně vážně. Nejvíc mi to komplikuje ta jeho deprese, musím si zvyknout, že jsem ho nechala tzv. "na holičkách" , ale jak jsem psala níže, nejsem sociální ústav ani domov důchodců a děti teprve ne.

Rosamunda napsal(a):

Wiki, ten doktor co mu to předepisoval to všechno ví, páč co chtěl Munďák zapřít, to jsem doktorovi řekla já. Jenže úzkostné stavy se prostě něčím zvládnout musejí, užívá na to Atarax, jenže k tomu ještě dvoje AD a Lamictal na vyrování nálady. No a když si vezme večerní naordinovanou dávku: 2 tbl AD, 1 Lamictal a 2 Ataraxy, tak to by porazilo i koně, natožpak člověka a když za půl hodiny je omámený, zapomene, že si to vzal a nic na světě ho nepřesvědčí, že ne, a vezme si je znova a pak je výsledek úplně stejný jako kdyby se opil nebo nafetoval.
Peťuli, to víš, že bych se ráda chytla i toho pověstného stébla, jenže vím, že to nejde, už takhle jsem na pokraji sil a výsledek je nula, nula, nic. Prostě se ho chci zbavit, až se přestěhujeme, tak začnu hledat právníka kvůli rozvodu, jestli se do té doby Munďák nevzpamatuje a nenastoupí do nějaké léčebny, kde by pracoval jak na depresi, tak na závislosti, ale chtělo by to opravdu tak na půl roku nejméně, ne-li déle.

Zase léčebna ?  Aby se iluze rodiny a toho,  že máš muže,  prodloužila o dalšího půl roku,  ne-li déle  ??

Rosakosa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Wiki, ten doktor co mu to předepisoval to všechno ví, páč co chtěl Munďák zapřít, to jsem doktorovi řekla já. Jenže úzkostné stavy se prostě něčím zvládnout musejí, užívá na to Atarax, jenže k tomu ještě dvoje AD a Lamictal na vyrování nálady. No a když si vezme večerní naordinovanou dávku: 2 tbl AD, 1 Lamictal a 2 Ataraxy, tak to by porazilo i koně, natožpak člověka a když za půl hodiny je omámený, zapomene, že si to vzal a nic na světě ho nepřesvědčí, že ne, a vezme si je znova a pak je výsledek úplně stejný jako kdyby se opil nebo nafetoval.
Peťuli, to víš, že bych se ráda chytla i toho pověstného stébla, jenže vím, že to nejde, už takhle jsem na pokraji sil a výsledek je nula, nula, nic. Prostě se ho chci zbavit, až se přestěhujeme, tak začnu hledat právníka kvůli rozvodu, jestli se do té doby Munďák nevzpamatuje a nenastoupí do nějaké léčebny, kde by pracoval jak na depresi, tak na závislosti, ale chtělo by to opravdu tak na půl roku nejméně, ne-li déle.

Zase léčebna ?  Aby se iluze rodiny a toho,  že máš muže,  prodloužila o dalšího půl roku,  ne-li déle  ??

Ne, to je jen návrh, aby měl kam jít, aby se sebou něco dělal, nebudu mu to obíhat ani zařizovat. Vždyť přece víš, že psychicky nemocní lidé chodí po léčebnách dost často, tak Munďák snad narazí na nějakou, kde by mohl pracovat na obou problémech najednou, nejlepší by asi byly ty Bohnice, to PCP nebo tak něco, páč nevím, jestli v protialkoholní léčebně jsou schopni současně i kvalifikovaně pomoci s depresemi.

Ros, jestli, na jak dlouho  a případně kam půjde/nepůjde do léčebny, to už je jen jeho starost. Na tvém místě bych proto už ani nehnula prstem. To už je na něm.

Jo, a žes ho jako "nechala na holičkách?" ??? :co:   :co: :co:  Holka, to nechal on tebe!!! A už to trvá tolik let!! :dumbom:

A na tvém místě bych zažádala o rozvod HNED. Protože jinak to on pochopí stejně jako už párkrát předtím - tak si to tam nějk chvíli odkroutím, ať dá žena pokoj, no a pak zas bude vše při starém.

A pokud budeš nadále jeho žena, máš k němu vyživovací povinnost a protože mu už brzy skončí podpora (jestli už neskončila), a  on nemá vůbec žádný příjem a ty jsi tedy ze zákona povinna ho živit, dokud jste právně manželé. :/
Takže k dosavadním dluhům budeš živit další krk a platit 100 Kč denně za jeho pobyt v léčebně.

Rosamunda napsal(a):

Rosakosa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

Wiki,
Peťuli, to víš, že bych se ráda chytla i toho pověstného stébla, jenže vím, že to nejde, už takhle jsem na pokraji sil a výsledek je nula, nula, nic. Prostě se ho chci zbavit, až se přestěhujeme, tak začnu hledat právníka kvůli rozvodu, jestli se do té doby Munďák nevzpamatuje a nenastoupí do nějaké léčebny, kde by pracoval jak na depresi, tak na závislosti, ale chtělo by to opravdu tak na půl roku nejméně, ne-li déle.

Zase léčebna ?  Aby se iluze rodiny a toho,  že máš muže,  prodloužila o dalšího půl roku,  ne-li déle  ??

Ne, to je jen návrh, aby měl kam jít, aby se sebou něco dělal, nebudu mu to obíhat ani zařizovat. Vždyť přece víš, že psychicky nemocní lidé chodí po léčebnách dost často, tak Munďák snad narazí na nějakou, kde by mohl pracovat na obou problémech najednou, nejlepší by asi byly ty Bohnice, to PCP nebo tak něco, páč nevím, jestli v protialkoholní léčebně jsou schopni současně i kvalifikovaně pomoci s depresemi.

No pravda je, že já jsem byla úplně stejná, my jsme měli ke konci obrovský problémy a já to nedokázala skončit, kdyby to neudělal on , taky bych tu agonii prodlužovala až do úplýho konce , že bychom se vzájemně pozabíjeli, nebo každej sám sebe :-D

Protože já jsem si nikdy nevěřila a celej život jsem se cítila opuštěná a neuměla si přestavit, CO BUDE POTOM, jak budu žít SAMA  po rozchodu .Dnes vím, že to jde krásně , že člověk může žít i sám a je mu dobře .

Když jsem pak chodívala brečet k psychiatrovi, že nemůžu najít lásku, tak mi vždycky říkal, každej kdo chtěl, nakonec našel z mých klientů. A měl pravdu, kdo někoho chce , tak ho nakonec najde , takže není důvod zůstávat v hororovým vztahu,  budoucnost může přínést něco mnohem lepšího.

Rosamunda napsal(a):

Wiki, ten doktor co mu to předepisoval to všechno ví, páč co chtěl Munďák zapřít, to jsem doktorovi řekla já. Jenže úzkostné stavy se prostě něčím zvládnout musejí, užívá na to Atarax, jenže k tomu ještě dvoje AD a Lamictal na vyrování nálady. No a když si vezme večerní naordinovanou dávku: 2 tbl AD, 1 Lamictal a 2 Ataraxy, tak to by porazilo i koně, natožpak člověka a když za půl hodiny je omámený, zapomene, že si to vzal a nic na světě ho nepřesvědčí, že ne, a vezme si je znova a pak je výsledek úplně stejný jako kdyby se opil nebo nafetoval.
Peťuli, to víš, že bych se ráda chytla i toho pověstného stébla, jenže vím, že to nejde, už takhle jsem na pokraji sil a výsledek je nula, nula, nic. Prostě se ho chci zbavit, až se přestěhujeme, tak začnu hledat právníka kvůli rozvodu, jestli se do té doby Munďák nevzpamatuje a nenastoupí do nějaké léčebny, kde by pracoval jak na depresi, tak na závislosti, ale chtělo by to opravdu tak na půl roku nejméně, ne-li déle.

:) A ak nastúpi - tak čo? Koľkokrát už bol na liečení...? A aký je výsledok? Hounou, slušne povedané. V liečebni chvíľu vydrží, ale vzápätí po návrate sa buď opije alebo otupí liekmi, alebo oboje... Keď bude v liečebni, kľudne naňho môžeš čakať aj vonku - VO SVOJOM PODNÁJME. A keď po prepustení zvládne žiť sám, sám sa o seba postarať, tak môžeš POMALY uvažovať o tom, ako sa znovu zblížiť. (Mmch, manželstvo mojej bývalej učiteľky sa skoro rozpadlo, keď jej umrela svokra... Jej muž nezačal piť, ale do depresie upadol tiež - a upäl sa na svoju ženu, akoby mu mala nahradiť matku, prestal s ňou spať... proste si z nej urobil druhú mamičku namiesto tej, ktorá mu umrela :P . Nepripomína ti to niečo...? Akurát že jej sa to, na rozdiel od teba, nepáčilo :/ a spoločne vrátili situáciu viac k normálu.)

Rosamunda napsal(a):

Já mu zatím navrhla oddělené bydlení tak na rok a když to k ničemu nepovede, tak tu žádost podám (mám ji připravenou, jen skouknout právníkem a podat). Snubák jsem mu chtěla vrátit, ale nechtěl ho, tak jsem ho šoupla do klenotničky, ať vidí, že to myslím skutečně vážně. Nejvíc mi to komplikuje ta jeho deprese, musím si zvyknout, že jsem ho nechala tzv. "na holičkách" , ale jak jsem psala níže, nejsem sociální ústav ani domov důchodců a děti teprve ne.

jako že budeš ještě rok čekat, jestli náááhodou?
ty prostě vždycky najdeš důvod, proč s ním být a čakat až se stane zázrak , slunce vyjde na západě a mundák bude opět jako dkysi dřív.

Rosamunda napsal(a):

... nejlepší by asi byly ty Bohnice, to PCP nebo tak něco, páč nevím, jestli v protialkoholní léčebně jsou schopni současně i kvalifikovaně pomoci s depresemi.

Rosamundo, samozřejmě že JSOU, zas tak moc je nepodceňuj :) současně Tě musím upozornit na fakt, že deprese má v léčebně závislostí jako přidruženou diagnózu 99,99% pacientů, nebot se závislostmi všeho druhu jdou ruku v ruce právě i deprese jako nedílná součást prvotní diagnózy. A nehraje roli, jestli měl pacient napřed deprese a až potom začal pít/fetovat, nebo napřed začal pít/fetovat a až potom se začal propadat do depresí.
A vůbec neuvažuj o nějakém PCP, tam už jednou byl a kýžený efekt to v žádném případě nepřineslo. Jediná adekvátní léčba, která pro Tvého manžela připadá do úvahy je pavilon léčby závislostí, primář MUDr. Nešpor - já Ti to tady opakuju už snad po tisící, ale jak vidím - Ty ještě pořád nejsi připravena to pochopit a přijmout :grater: Už zase uhýbáš na zajetou dráhu s vyjetými kolejemi do nikam, t.j. hledáš pro Munďáka ústavní zařízení všeho druhu, jenom ne takové, kam už dávno patří ... a uhýbáš na zajetou dráhu s kolejemi do nikam i v jiných směrech, viz:

Rosamunda napsal(a):

Já mu zatím navrhla oddělené bydlení tak na rok a když to k ničemu nepovede, tak tu žádost podám... Nejvíc mi to komplikuje ta jeho deprese, musím si zvyknout, že jsem ho nechala tzv. "na holičkách" ... Prostě se ho chci zbavit,až se přestěhujeme, tak začnu hledat právníka kvůli rozvodu, jestli se do té doby Munďák nevzpamatuje a nenastoupí do nějaké léčebny, kde by pracoval jak na depresi, tak na závislosti, ale chtělo by to opravdu tak na půl roku nejméně, ne-li déle...

Všechny tyhle věty, které jsi napsala se dají shrhnout jednoduše:
- zase začínáš hrát hru "Ano, ale ..." (Já bych hrozně ráda udělala tohle a tohle, ale bohužel kvůli tomuhle a tamhletomu to nejde)
- zase odkládáš řešení problémů na neurčito (Udělám tenhle a tenhle krok, ale ne hned, teprve až se stane toto a tamto)
- a zase stojíš na počátku cesty do pekel, provázené nářkem a skřípěním zubů, která Ti spolehlivě sebere dalších deset let života :o
MMCH všimla sis toho, jak veškeré své plány a svůj další osud teď, v tuhle chvíli už plánuješ podle toho, co udělá/neudělá a jak se zachová/nezachová Munďák?!? Ty neuvažuješ tak, že by ses sebrala, odstěhovala a Munďák ať se třeba poznečistí do kalhot, Ty takhle uvažuješ akorát v prvotní fázi vzteku po nějakém jeho průšvihu. Teď už jsi v druhé fázi, kdy prvotní vlna vzteku opadla a už začínáš věci řešit tak, že je nechceš řešit vůbec či řešení odkládáš na neurčito"udělám to, AŽ ...", už zase pošilháváš po nějakém zdravotnickém zařízení, kam bys Munďáka zavřela a on se Ti nějakým zázrakem vrátil domů fit a ready (samozřejmě zase po takovém, které je pro Munďáka naprosto nedostačující, viz PCP v Bohnicích) a už zase máš tím pádem nakročeno na další cestu plnou zmařených nadějí.
Přečti si bedlivě můj předcházející příspěvek ... jsem velmi smutná z toho, že se Tě některé věci dotkly a ještě smutnéjší z toho, že ses nad nimi alespoň na chvilku nezamyslela ...

Kiaro, já nepočítám s tím, že by se mi Munďák vrátil "fit jako dřív", vím, že to je blbost a nejde to. Ráda bych, aby konečně pochopil, že musí změnit náhled na svůj a potažmo i náš život, že nemůže nadřazovat svůj život nad náš (můj a kluků), že si musí uvědomit, jak mi ubližuje, co to se mnou dělá, že je to vlastně týrání atd., atd. To jsem vzdělaná, co? Byli jsme totiž včera v manželské poradně. Neočekávám, že mi schválíte, k čemu jsem se zase propůjčila, nicméně ta psycholožka tam je velice zkušená a asi na mě viděla, že nejsem ještě plně připravená Munďáka opustit, i když jsem na tom odděleném bydlení dost trvala, ale Munďák zase nechtěl, páč na ubytovně by se rozpil zcela určitě. No a paní doktorka vymyslela fintu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá: máme si sepsat smlouvu, kde bude stanoveno, že pokud Munďák ještě jednou selže, já se s ním rozvedu a půjde se léčit. Sice se mi to docela zajídá, ale na druhou stranu vím o sobě, že jsem matka Tereza, ta ale na rozdíl ode mě nebyla blb a nenechala by se do toho uvrtat. :dumbom: :dumbom:
Nicméně, sepíšeme "smlouvu", nájemní smlouvu na ten malý domek nechám napsat výlučně na sebe a uvidím. Vůbec nevěřím, že by to mělo dlouhé trvání, tak abych pak se zase nemusela soudit, jak ho dostat z domu. Pěkně se do toho motám, ale jinak mi to nejde. Už začínám být sama ze sebe nešťastná, že nejsem schopna do toho seknout, ale ono to asi stejně během 14i dní přijde.

Ros.......tady ti radí líp než někde u psychologa......holky jste skvělé a Rozamrilá....tentokrát se mi tvůj příspěvek opravdu líbil....

Ros......choď sem a čti si to NĚKOLIKRÁT........

moc se mi líbí věta.........Ano, ale........!!!!!!!.........z té se pouč........

BM byl naprostá troska.......padl na samé dno a ryl hubou v bahně.....nikdo za ním nešel
nepije od února.......je to zase ON
děti se s ním opět stýkají.....pravidelně navštěvuje vnoučky, chodí s nimi na ryby.....

spolu komunikujeme velice málo.....ale musíme......máme ještě nějaké nedořešené věci
jde to.....asi tak jednou za měsíc mi napíše....jak se mu stýská a jak lituje a že by....na to neodpovídám

musím přiznat........není mi lhostejný

teda.......teď jsem si přečetla tvůj dnešní příspěvek............nechápu......

Ros, jenom prodlužuješ tu agónii.  :( 
Teď o dalších 14 dnů ( a já myslím, že to bude i o dost dřív, kdy se on zas sjede), poté vymyslíš nějakou jinou fintu "aby se vlk nažral a koza zůstala celá " a bude to pokračovat pořád dál dokolečka dokola. Vlastně - stejně  jako dosud.
A nechápeš, že takhle vlk i koza dokonávají a oba jdou ke dnu. Tohle co děláš, nepomůže ani vlkovi, ani koze.

Ros, je to tvá cesta. Ale je mi moc líto, že se tak zbytečně ničíš. :(

máme si sepsat smlouvu...
Ros, každá smlouva je pouhý cár papíru, pokud nejsou OBĚ strany ochotny ji dodržet, případně při jednostranném porušení dohody uplatnit dohodnuté sankce. Bojím se, bojím, že u vás to bude ten cancour...

Ta psycholožka se na mě velice významě podívala, když mluvila o tom, že bychom se měli po porušení té "smlouvy" rozvést a já s tím pevně a rozhodně souhlasila, páč se přiznám, že se mi do té "smlovy" vůbec nechtělo, ale..... znáte mě, vždycky se mi v hlavě ozve nějaké ale a když je podpořené radou psycholožky, která se dlouhodobě zabývá alkoholiky a závisláky a manželstvími těchto lidí, tak jsem trochu vyměkla, ale ne už tolik, že bych ho vzala zpět bezpodmínečně. A pokud dojde k průse*u, žádost o rozvod mám přichystanou, jen ji nechat skouknout právníkem a podat k soudu. A myslím si, že to tak nakonec dopadne, páč nevěřím ani za mák, že by Munďák vydržel "čistej".

Kiara napsal(a):

Já sama za sebe nevěřím, skutečně nevěřím, že bys dodržela, co jsi sem napsala a doopravdy se z vašeho baráku odstěhovala kapitulation Zase si to za dva dny rozmyslíš, zase začneš tvrdit, že to ani tentokrát nebylo tak hrozný, že věříš Munďákovi, že se na ty flašky do sklepa chodil jenom koukat, jak se z nich ten chlast odpařuje, vymyslíš si X pošahanejch důvodů, proč stěhování momentálně nepřipadá do úvahy a zůstaneš tam, kde jsi. Já už ti skutečně nevěřím, že bys to svoje prohlášení aspoň jednou dotáhla do konce, spíš věřím tomu, že z baráku a od Munďáka se ani tentokrát nehneš, vyhledáš další "odborníky" (samozřejmě nikoliv ty kompetentní, zabývající se léčbou závislosti, ale nějakou laickou manželskou poradnu, psychologa pro noční pomočování či něco podobného), ti ti zase poradí, abys pracovala na záchraně vašeho manželství a více naslouchala, protože tahle tvoje vize ti při každém sezení nepochybně čouhá z očí a proč by ti to nakonec nepotvrdili, když jim za každou seanci věnuješ tučný bakšiš, že ano. Navíc tě podezírám z toho, že komukoliv ať je to lékař, psycholog nebo pracovník manželské poradny záměrně zamlčuješ podstatná fakta, která by je nedejbože vedla k verdiktu "mladá paní, vaše manželství nemá smysl udržovat, pokud chcete zachránit aspoň sebe a děti, utíkejte!!!", spíš vedeš jednání v tom smyslu, že "vaše manželství má dlouhá léta jakési blíže nespecifikované problémy"

Ros, kopíruju Ti sem svůj příspěvek, který jsem Ti napsala 17.10.2010, t.j. přrd čtyřmi dny.
Na Tebe opravdu nepotřebuju křišťálovou kouli ani jasnovidecký certifikát, abych Ti poměrně přesně popsala, jak se vbrzku zachováš a co uděláš.
Krok za krokem ses zachovala přesně tak, jak jsem čekala.
Ros, největším nepřítelem Tvého života není Munďák a jeho závislosti, nejhorším nepřítelem jsi sama sobě v této chvíli Ty. Bohužel, pokud se nestane nějaký zázrak shůry, na který už dávno nevěřím, dopracuješ to tímhle stylem až na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny Ty sama :grater:

Tobě už v této chvíli chybí jakýkoliv pud sebezáchovy a navíc  ke všemu trpíš jakousi podivnou sebevražednou posedlostí: jsi slepá, hluchá a připadáš mi jako člověk, zbavený smyslů, který se zkrvavenou hlavou neustále běhá proti zdi a míní ji prorazit skrz-naskrz...

Rosamunda napsal(a):

Ta psycholožka se na mě velice významě podívala, když mluvila o tom, že bychom se měli po porušení té "smlouvy" rozvést a já s tím pevně a rozhodně souhlasila, páč se přiznám, že se mi do té "smlovy" vůbec nechtělo, ale..... .

Alespoň jedna pozitivní zpráva: i odborníci v manželské poradně Ti jasně potvrdili, že situace ve vaší rodině je naprosto neudržitelná. Tohle je konečná, Ros ... už není nač čekat, není v co doufat a nač se spoléhat.
Teď už vše záleží jenom na Tobě: udělala jsi maximum, ne na 100 %, ale na 1000 %.
Před sebou máš jenom rozvod.
Jestliže couvneš i od toho rozvodu, zničíš sama sebe tak, že v tom blázinci skončíš ty sama - a to nejméně na půl roku, ne-li déle.

Á, ďalšia zmluva s diablom... a opäť sa nepočíta, že by došlo k jej dodržaniu... ale Faust sa nestačil diviť, a aby si sa jedného dňa nedivila aj ty... Nebudeš dodržiavať ty, tak sa Osud nejako postará, aby došlo k jej naplneniu. :jojo: A potom s abudete diviť takto :co: obaja, možno aj viacerí. Si márna, Ros, úplne márna. :) Veľa šťastia :rock: (budeš ho potrebovať...).

Ahojky Ros,
Tebe to bavi,zejo?  :)

Ros.......Kiara to vystihuje velice dobře

nejvíc si ubližuješ sama....ne Munďák.....co si řeknou tvoji kluci.....jaký vzorec chování a řešení jim předáváš.....jsou skoro dospělí

hirondel napsal(a):

Ahojky Ros,
Tebe to bavi,zejo?  :)

ano, taky si myslím

vera napsal(a):

Ros.......Kiara to vystihuje velice dobře

nejvíc si ubližuješ sama....ne Munďák.....co si řeknou tvoji kluci.....jaký vzorec chování a řešení jim předáváš.....jsou skoro dospělí

Přesně tak, když už nemyslíš na sebe, proč alespoň nemyslíš na své syny. Nezlob se, ale vážně nevím co si mám o tvé psycholožce myslet, když ti radí zůstávat s člověkem, který už pět let jede v alkoholu a teď i práškách a nemá skutečnou snahu něco s tím dělat.

Ros - tvůj příspěvek z 10.9.: Ona nám ta psycholožka řekla, že si musíme domluvit signál, který bude platit pro případ, že by Munďák dostal chuť si něco "lupnout" a že musí vymyslet mechanismus, jak tomu čelit a jak mu já v tom mohu pomoci. Taky mu zcela jasně vysvětlila, že pokud by zklamal, tak že je to konec.

To Ti říkala ta stejná psycholožka, ktrá Ti dnes navrhuje uzavření té "smlouvy"?
Bojím se, že to by možná snad platilo, pokud by u Vás takvých "smluv" už nebylo uzavřeno dalece více před tím. Kolikrát už jsi doma "uzavírala smlouvu", že to bylo naposledy a příště už a manžel přísahal .... Mám obavu, že tady už je to prokoučované  :-(

Holky se nad Tvým chováním dost podivují, ale celkem si myslím, že Ti rozumím. Přirovnala bych to k tomu, když si člověk sedne na kolotoč a ten se roztočí to enormní rychlosti, tak odstředivá síla nás vtláčí to do sedačky a i když je nám zle, hlava třeští, tlak stoupá, tak vystoupit nelze..... Fakt je ten, že je možné, že se tak budeš točit opravdu dalších pět, deset let. Není nereálné, že z Tebe bude v padesáti utrápená, vypsýchovaná vdova. Ale je to Tvoje volba - Tvůj život. Já za sebe říkám, že bych už dávno z toho kolotoče vystoupila (dokud to šlo s menšími šrámy).

Ros, přečti si pozorně svůj poslední příspvěk - manžel MUSÍ....(pozor ON NEMUSÍ!!!), on mi ubližuje  (pozor ubližuješ si více méně už SAMA)...

Nikdo na světě nemá sílu někoho změnit na přání. Možnost volby změnit se má jen každý z nás a záleží jen na nás jednotlivě, zda se měnit chceme či nikoliv.

Kdysi (zdá se mi, že už je to pravěk), v době před mým rozvodem, jsem si také říkala, že se přece MUSÍ manžel vzpamatovat, MUSÍ se opět změnit do původního milujícího a odpovědného chlapa. Ne nemusel!! Změnit jsem se musela já, spíš mé myšlení - buď tu situaci akceptovat tak, abych se v ní cítila dobře nebo se cítit dobře jinde a jinak případně s někým jiným. Zvolila jsem si. Nebyla jsem schopna to akceptovat - chtěla jsem žít jinak.

Není to o egoismu. Právě naopak je v tom určitá míra empatie. Dát druhému prostor k životu, takovému jaký chce on a ne aby žil život jaký chci já. Tj. prostor i mimo mé vlastní mantinely, ve kterých by mi s ním bylo dobře.

V tomto "mistrovství života" je hezký příklad Vera. Dala manželovi ten prostor mimo mantinely. Prostor k jeho změně. Sama zůstala svá a přesto se změnila. Alespoň, tak mi to připadá.

Marthina napsal(a):

Ros - tvůj příspěvek z 10.9.: Ona nám ta psycholožka řekla, že si musíme domluvit signál, který bude platit pro případ, že by Munďák dostal chuť si něco "lupnout" a že musí vymyslet mechanismus, jak tomu čelit a jak mu já v tom mohu pomoci. Taky mu zcela jasně vysvětlila, že pokud by zklamal, tak že je to konec.

To Ti říkala ta stejná psycholožka, ktrá Ti dnes navrhuje uzavření té "smlouvy"?
Bojím se, že to by možná snad platilo, pokud by u Vás takvých "smluv" už nebylo uzavřeno dalece více před tím. Kolikrát už jsi doma "uzavírala smlouvu", že to bylo naposledy a příště už a manžel přísahal .... Mám obavu, že tady už je to prokoučované  :-(

Holky se nad Tvým chováním dost podivují, ale celkem si myslím, že Ti rozumím. Přirovnala bych to k tomu, když si člověk sedne na kolotoč a ten se roztočí to enormní rychlosti, tak odstředivá síla nás vtláčí to do sedačky a i když je nám zle, hlava třeští, tlak stoupá, tak vystoupit nelze..... Fakt je ten, že je možné, že se tak budeš točit opravdu dalších pět, deset let. Není nereálné, že z Tebe bude v padesáti utrápená, vypsýchovaná vdova. Ale je to Tvoje volba - Tvůj život. Já za sebe říkám, že bych už dávno z toho kolotoče vystoupila (dokud to šlo s menšími šrámy).

Ros, přečti si pozorně svůj poslední příspvěk - manžel MUSÍ....(pozor ON NEMUSÍ!!!), on mi ubližuje  (pozor ubližuješ si více méně už SAMA)...

Nikdo na světě nemá sílu někoho změnit na přání. Možnost volby změnit se má jen každý z nás a záleží jen na nás jednotlivě, zda se měnit chceme či nikoliv.

Kdysi (zdá se mi, že už je to pravěk), v době před mým rozvodem, jsem si také říkala, že se přece MUSÍ manžel vzpamatovat, MUSÍ se opět změnit do původního milujícího a odpovědného chlapa. Ne nemusel!! Změnit jsem se musela já, spíš mé myšlení - buď tu situaci akceptovat tak, abych se v ní cítila dobře nebo se cítit dobře jinde a jinak případně s někým jiným. Zvolila jsem si. Nebyla jsem schopna to akceptovat - chtěla jsem žít jinak.

Není to o egoismu. Právě naopak je v tom určitá míra empatie. Dát druhému prostor k životu, takovému jaký chce on a ne aby žil život jaký chci já. Tj. prostor i mimo mé vlastní mantinely, ve kterých by mi s ním bylo dobře.

V tomto "mistrovství života" je hezký příklad Vera. Dala manželovi ten prostor mimo mantinely. Prostor k jeho změně. Sama zůstala svá a přesto se změnila. Alespoň, tak mi to připadá.

:fuck::fuck:

Ano, tak. Bolí tě hlava: Munďák si MUSÍ vzít aspirin a hlava tě bolet přestane?

Hmm - tak se přidávám do klubu těch, co si myslí, že se druhý NEMUSÍ měnit S dodatkem, že to od něho dokonce ani nemáme očekávat. Dokonce bych dodala, že ani nabídka "něco za něco" - tedy "když změníš tohle, já se změním v tamtom" - nemusí fungovat (a většinou taky nefunguje), jestliže ten druhý o nějakou změnu nemá zájem (lhostejno, z jakých důvodů).
Nanejvejš můžu druhýmu říct, co se mi nelíbí, nedělá mi dobře atd. - ale rozhodnutí je nutno nechat na něm. A "jestli mě miluješ, tak..." (nejlíp doplnit ublíženým pofňukáváním) - to už je úplně sprostý vydírání...

Ano, ten druhý se NEMUSÍ měnit ... může si dokonce dělat, co je mu libo a má na to svaté právo. Ovšem na druhou stranu - pokud taková situace tomu prvnímu nevyhovuje, má zase on svaté právo z takového vztahu odejít ;)

Ale tady se nebavíme o situaci, že se dlouhodobě jednomu z partnerů "jenom" něco nelíbí. Tady se celou dobu bavíme o člověku, jehož rizikové chování a jednání dlouhodobě ohrožuje celou rodinu v mnoha směrech, který nemá sebemenší motivaci ani důvod něco změnit a proto - chce-li jeho žena Rosamunda spokojeně žít a nikoliv přežívat na úkor vlastního zdraví, měla by to už konečně rozetnout a změnit ONA sama sebe. Měla by změnit svoje myšlení, svoje životní postoje a návazně na to i svůj život.

Ros, chápu, že jsi zahnaná do kouta, už nemáš důvod cokoliv vymejšlet a jakkoliv taktizovat. Verdikt odborníků je nemilosrdný a jasný: manželství Ti nefunguje, nikdy už fungovat nebude a pokud budeš dál zůstávat s Munďákem, dál ho omlouvat, opečovávat, honit po doktorech, živit ho a tímhletím vším ho vlastně v jeho sebedestrukci PODPOROVAT, dopadnete všichni velmi tragicky. Ty skončíš jako předčasně zestárlá, osychicky labilní padesátiletá vdova, ja tady někdo trefně a výstižně předpověděl - a vůbec není vyloučeno, že zbytek svého života strávíš putováním po psychiatrických ústavech, ambulancích a s invalidním důchodem kvůli psychické poruše :jojo:

Bramborka napsal(a):

Ano, tak. Bolí tě hlava: Munďák si MUSÍ vzít aspirin a hlava tě bolet přestane?

Ne-e, já si vezmu Aspirin, mě přestane bolet hlava a počkám jak se k tomu Munďák zachová a postaví.
Jinak jsem vaši všeobecnou reakci očekávala, jak jsem již psala dříve, jsem matka Tereza, ale ta nebyla tak blbá a nedala by se do toho uvrtat. Já mám pořád nějaké ale, tak teď si říkánm, že když už jsem to vydržela tak dlouho, tak těch 14 dní do dalšího propadu a selhání už to vydržím taky, (to je ale blbé, že?) v podstatě to nedělám pro něj, ale pro sebe, abych samu sebe přesvědčila, že už jsem opravdu udělala maximum, co šlo. Někomu to dojde hned, někomu to trvá 5 let, někomu 25 let, každý jsme jiný. Já jsem zatím na těch 5i letech a nemyslím si, že už by to šlo dál. Vím, že on se podle mě nezmění, ale jsou určitá obecně přijímaná pravidla, kterých by se měl držet, jinak ho opustím.

:D Ja už ti neverím ani dátum, a s každým "jinak ho opustím" ti verím menej a menej... :P Akoby si presviedčala samu seba - a rovnako neúspešne ako nás tuná. Alebo akoby si dúfala, že keď to zopakuješ ešte aspoň 50x, niečo sa stane... Znesie sa nejaký anjel/psychológ apod. a UROBÍ niečo namiesto teba...

M. se k tomu ale nemusí stavět, ani zachovávat. Navíc tě může bolet hlava, protože ti třeba do ní Munďák buší palicí, pak je ti aspirin platný, jak mrtvýmu zimník..... Máš strach být "ta zlá", ta sama, ta, co nezvládla manželství, ta, co to NEODVOLATELNĚ pod..la (v tom případě, že Munďák v ebrietě umrzne, nechá se přejet, sáhne si na život....) nebo aspoň pokazila (hoši si budou stýskat po tatínkovi, ty po teplé náruči a pevných zádech...). Strach ze zodpovědnosti, snažíš se tu svou hodit na Munďáka, zároveň mu nenecháš tu jeho, zdá se.

Bramborka napsal(a):

M. se k tomu ale nemusí stavět, ani zachovávat. Navíc tě může bolet hlava, protože ti třeba do ní Munďák buší palicí, pak je ti aspirin platný, jak mrtvýmu zimník..... Máš strach být "ta zlá", ta sama, ta, co nezvládla manželství, ta, co to NEODVOLATELNĚ pod..la (v tom případě, že Munďák v ebrietě umrzne, nechá se přejet, sáhne si na život....) nebo aspoň pokazila (hoši si budou stýskat po tatínkovi, ty po teplé náruči a pevných zádech...). Strach ze zodpovědnosti, snažíš se tu svou hodit na Munďáka, zároveň mu nenecháš tu jeho, zdá se.

To máš pravdu, stavět se k té "smlouvě" ani zachovávat obecně platná pravidla nemusí, když to vezmeš ad absurdum tak nemusíme nikdo nic, jen umřít. Já taky neříkám, že by se k tomu nějak musel jakoby na můj povel postavit, to jen v případě, že bude chtít zůstat s rodinou a se mnou, tak by měl abstinenci dodržovat a pracovat na své psýše. Pokud nebude chtít a radši bude na ubytovně chlastat, prosím, já podám tu žádost, co mám v šuplíku a jakýpak s tím štráchy.
Sel, jo kdyby byl nějaký anděl, který by aspoň občas za mě něco udělal, rozhodl, ani by to nemusel být anděl, jenže kde nic není ani Rosamunda nemůže brát. Jo a přesvědčuju sebe samu, ale o tom, že už jsem udělala dost, mnohokrát víc než dost. Myslím, že se mi to už pomalu daří, snad už konečně vím, kde mám hranici.

Bramborko, teplou náruč a pevná záda Munďák Rosamundě neposkytuje už drahnou řádku let ;) z jejich vztahu se vytratil jak manželský sex, tak mazlení, přitulení se jeden k druhému a sdílené intimity vůbec, což už trvá více, než pět let a nedá se předpokládat, že by se takhle zmrzačený vztah někdy obnovil :/

Smutné ... opravdu Tě, Rosamundo, nechápu jak můžeš VISET na takovém chlapovi, který už je chlapem jenom podle trenýrek v prádelníku. Se sexem jste dávno skončili, nějaké důvěrnosti, pohlazení, pomazlení - to u vás neexistuje, rok domů nepřinesl ani korunu, ty takového výtečníka ještě živíš, on sám není schopen si ani vyhledat práci, ani v ní vydržet déle než týden a veškerý jeho zájem je napajcovat se práškama nebo si vožrat hubu.

Já Tě opravdu podezírám, že už jsi tak utlučená, že nevěříš tomu, že bez takového výtečníka po boku by ses mohla mít někdy lépe, natož si najít nějakého solidního mužského, který by Ti stonásobně vynahradil to, oč jsi byla jako ženská řadu let okrádána. Teď nemám na mysli jenom sex, mám na mysli opravdovou mužskou ruku-oporu a tzv. "tátu pro život". Ale jestli tohleto všechno chceš změnit, musíš začít sama od sebe a sama za sebe, musíš CHTÍT změnit svůj život a ne se potácet v bludném kruhu, naříkat, stěžovat si a pasivně se nechávat vláčet životem. To, že vyvíjíš aktivitu a běháš po manželských poradnách ve snaze vzkřísit zdechlého koně není totiž žádná aktivita, která by Ti nějak výrazně pomohla, to je počínání, které Tě akorát táhne do močálu.

Ros, napni veškeré svoje síly k tomu, abys zachránila SAMA SEBE. Od teď choď k různým poradcům, psychologům a podobně pouze SAMA SE SEBOU. TY máš problémy, TY je musíš řešit, u TEBE je to běh na dlouhou trať, uvědom si to už konečně :par: !!!

Rosamunda napsal(a):

Bramborka napsal(a):

M. se k tomu ale nemusí stavět, ani zachovávat. Navíc tě může bolet hlava, protože ti třeba do ní Munďák buší palicí, pak je ti aspirin platný, jak mrtvýmu zimník..... Máš strach být "ta zlá", ta sama, ta, co nezvládla manželství, ta, co to NEODVOLATELNĚ pod..la (v tom případě, že Munďák v ebrietě umrzne, nechá se přejet, sáhne si na život....) nebo aspoň pokazila (hoši si budou stýskat po tatínkovi, ty po teplé náruči a pevných zádech...). Strach ze zodpovědnosti, snažíš se tu svou hodit na Munďáka, zároveň mu nenecháš tu jeho, zdá se.

To máš pravdu, stavět se k té "smlouvě" ani zachovávat obecně platná pravidla nemusí, když to vezmeš ad absurdum tak nemusíme nikdo nic, jen umřít. Já taky neříkám, že by se k tomu nějak musel jakoby na můj povel postavit, to jen v případě, že bude chtít zůstat s rodinou a se mnou, tak by měl abstinenci dodržovat a pracovat na své psýše. Pokud nebude chtít a radši bude na ubytovně chlastat, prosím, já podám tu žádost, co mám v šuplíku a jakýpak s tím štráchy.
Sel, jo kdyby byl nějaký anděl, který by aspoň občas za mě něco udělal, rozhodl, ani by to nemusel být anděl, jenže kde nic není ani Rosamunda nemůže brát. Jo a přesvědčuju sebe samu, ale o tom, že už jsem udělala dost, mnohokrát víc než dost. Myslím, že se mi to už pomalu daří, snad už konečně vím, kde mám hranici.

a proč by to měl dělat? ze sto a jedné šance , které dostal , podělal jich sto a dvě a přesto jsi s ním pořád, pořád ho omlouváš, chráníš atd.
a že máš žádost v šuplíku? no a? stejně najdeš důvod, proč jí nepoužít, musí se dát zkontrolovat, musí se podat aty zrovna nestíháš, taky se musí úpodepsat a ty nemáš zrovna tužku.....

Promiň Ros, že jsem se do tebe včera opřela. Sama jsem podobným vztahovým vzorcem prošla a procházím (jiný důvod, než alkohol mezi námi). Moje psycholožka pro mě použila termín, který mi přišel velmi trefný - BEZBŘEHÁ. Snad se hodí i tobě. Myslím, že nejsi Matkou Terezou, že spíš NEJMÉNĚ 5 let chceš po Munďákovi, aby si na tvůj hlavobol vzal aspirin. Ve výsledku tobě se hlava rozpadne a on vykrvácí z žaludečních vředů. Kolik je v něm krve a prasklin v tvé hlavě, ví bůh. Z vlastní zkušenosti: dokud jsem nezačala konat, nic se nedělo. Teď  jen koukám, jak to lítá.

Bramborka napsal(a):

Promiň Ros, že jsem se do tebe včera opřela. Sama jsem podobným vztahovým vzorcem prošla a procházím (jiný důvod, než alkohol mezi námi). Moje psycholožka pro mě použila termín, který mi přišel velmi trefný - BEZBŘEHÁ. Snad se hodí i tobě. Myslím, že nejsi Matkou Terezou, že spíš NEJMÉNĚ 5 let chceš po Munďákovi, aby si na tvůj hlavobol vzal aspirin. Ve výsledku tobě se hlava rozpadne a on vykrvácí z žaludečních vředů. Kolik je v něm krve a prasklin v tvé hlavě, ví bůh. Z vlastní zkušenosti: dokud jsem nezačala konat, nic se nedělo. Teď  jen koukám, jak to lítá.

Z mé vlastní zkušenosti: je to přesně tak. U nás tedy letěl jenom bývalý a jeho věci, ale fofr to teda byl. :D Jenže myslím, že Ros to bude ještě hodně dlouho trvat, což je škoda. On totiž život není nekonečný. Bohužel.

Bramborka napsal(a):

Promiň Ros, že jsem se do tebe včera opřela. Sama jsem podobným vztahovým vzorcem prošla a procházím (jiný důvod, než alkohol mezi námi). Moje psycholožka pro mě použila termín, který mi přišel velmi trefný - BEZBŘEHÁ. Snad se hodí i tobě. Myslím, že nejsi Matkou Terezou, že spíš NEJMÉNĚ 5 let chceš po Munďákovi, aby si na tvůj hlavobol vzal aspirin. Ve výsledku tobě se hlava rozpadne a on vykrvácí z žaludečních vředů. Kolik je v něm krve a prasklin v tvé hlavě, ví bůh. Z vlastní zkušenosti: dokud jsem nezačala konat, nic se nedělo. Teď  jen koukám, jak to lítá.

Ros určitě není Matka Tereza , to je jen další výmluva proč s ním zůstat: já ho přece zachraňuju ......:((

Kdyby ted přijel princ na bílém koni a vzal Ros do náruče a odvezl by jí na svůj zámek a miloval jí až do smrti, ani by po Munďákovi nevzdechla, rychle by bylo po matce Tereze.
Tohle je všechno jen HRA NA ROZCHOD............. prstýnek schovaný v klenotnici,  aby se Mundák lekl a okamžitě přestal fetovat .........Ros vůbec nedochází, že on prostě nemůže, neumí to, už je moc daleko.

ano......

Ros: jenže kde nic není ani Rosamunda nemůže brát

Rosi, ono je to možná tak, že nikde ani nic být nemusí. To TY si můžeš něco vytvořit.
A připojuji se k holkám: jakmile začneš jednat TY, bude to lítat. A jedině Tobě k dobru.

No lítat to začíná....:vissla:

Že by  :co: ;) ?!?

????

Bude bydlet na ubytovně, "doma" bude jen o víkendu a uvidíme. Teď to především začalo lítat v lékárně.

Ahoj Ros... tak jestli to dobře chápu, Munďák má práci, bude přes týden na ubytovně a o víkendu bude doma - tj. v tom pronajatým domku, cos zvažovala? Ty máš rozjednanou práci v Praze a za měsíc ti vyjde něco u vás?
Jinak ti držím pěsti, abys to zvládla, ať to máte vymyšleno jakkoli. :) Dobrý je, že je nějaký posun. Jak velký se uvidí. Protože kdyby se Munďák válel přes týden na ubytovně a ty mu platila jídlo a ubytování a on si přijel na víkend odpočinout domů... to by moc posun nebyl. Ne, že bych si myslela, že to budete mít takto, ale - člověk nikdy neví... a ty to máš jak na houpačce...

i takto to může dopadnout .................



http://www.novinky.cz/krimi/216196-zena … oudem.html

Tak dnes přidám i já jednu smutnou...
Takže slovíčko ZATÍM, které jsem v souvislosti s partnerovou abstinencí používala už bohužel neplatí. Nevím zda mám používat ještě pojem partner, protože už tak nějak jsem dospívala k názoru, že jsme spíš dobří kamarádi, než opravdoví partneři, takže možná budu spíš užívat slovo přítel.
Jeho recidiva se podobala jeho původnímu stylu pití. Tj. alkohol mu nechutná - nechodí do hospody, pije sám a to nezvládnutelným nározovitým pitím. Po vlně psychicky nezvládnutých starostí a emocí (netýkaly se našeho vztahu) si dal první flašku. Pije stylem ruských bohatýrů, tj. půl litru vodky klidně za 15 minut - rychlá "smrt". Jenže jak už to u alkoholiků je, po jedné flašce přijde při absťáku další a už jede kolotoč. Tím, že spolu nebydlíme, tak jsem ho neměla  úplně v přímém přenosu, ale to co jsem viděla mi tedy jako horrorový zážitek na dlouho stačilo. Nepomohlo přemlouvání, zlobení se, ignorace - prostě nic.
Důsledek asi sedmidenního pití je drsný - poslední dny zřejmě jen pil alkohol a žádnou jinou tekutinu a nic nejedl. V přímém důsledku toho momentálně leží v nemocnici, je po urgentním zákroku, kterým se mu lékaři snaží zachránit nohu, protože se mu zhuštěním krve vytvořila tromba, která uzavřela nějakou žílu vyživující nohu...
Prodlení vzniklo tím, že když jej rodina dovezla na urgetní příjem nemocnice, tak Ti ho sice převzali, ale protože jevil znaky opilosti, tak odvezli na záchytku, kde ho lékařka po pár hodinách vystrčila v tričku a pantoflích na ulici... Snažil se tedy dostat na detox psychiatrické léčebny, kde ho odmítli vzít, že je střízlivý(!) a že má jet zpět na urgentní příjem nemocnice. Takže uběhlo asi 24 hodin, než se lékaři smilovali a vyklepaného alkoholika vyšetřili.

Já vím, že je to přímý důsledek jeho nezvladatelné závislosti na alkoholu. Rozumově vím, že si za to tzv. může sám. Ale najednou mě přepadl děsný zmatek a pocit viny. Proč jsem si zase nevzala dovolenou a nedostala ho z toho, proč jsem se zase bála nechutného jednání lékařů s rodinnými příslušníky alkoholiků, když se na ně obrátíte s žádostí o konkrétní pomoc a nezavolala lékaře dřív (nemám auto). Prostě,  že jsem se měla pokusit NĚCO udělat.....

Pokud přijde o nohu, tak to pro něj bude velká tragedie, která se domnívám, nebude mít pro něj motivujicí charakter nepít, ale právě naopak. Občas má sklony se litovat.  Navíc skoro všechny jeho sportovní aktivity, kterými si dodával svá "antidepresiva" bude mít zapověny.

Jsem z toho fakt přepadlá, a to mě zítra čeká doprovod mého rodinného příslušníka na onkologii :(, což pro mě představuje velký stres neboť ten Damoklův meč pořád cítím v zátylku.


Nechť je toto memento mori pro všechny alkoholiky, kteří si to přečtou. A varováním pro všechny ženy a dívky, které by si chtěly začít vztah s alkoholikem. Nemůže to mít šťastný konec...., alkohol je silný protivník.

Marthino, to je mi strašně moc líto. Myslím na tebe, na něj a moc přeju, aby aspoň o tu nohu nepřišel.
Chápu tvé pocity. Ale opravdu to NENÍ tvoje vina.
Sedím tu před monitorem a brečím. Chtěla bych tě obejmout.

Blossom, díky moc za slova podpory. Taky jsem si na Tebe vzpomněla. Ta paralela s tvým dávno odžitým (naštěstí!) životem s alkoholikem je děsivá. Sinusoidy - malé či velké, ale nekončící směs naděje a propadů. Ani nechci domýšlet co bude v jeho případě dál ...

To si zase vzpomenu na Hanuli a chytá mě totální beznaděj.
Alkoholismus je rakovina vůle v terminálním stadiu.

Sem tam se pročítám blogem pana Jílka, jehož knížka zde byla už hodně přetřásaná. A doufám, že ho neurazím, když zde kousek ocituji

"....najednou jsme se shodli, že jsme oba potřebovali dost dlouhý čas, abychom závislost odmítli jako nemoc. K tomu člověk potřebuje dlouhý čas, aby se odvážil na základě pozorování označit chování závislých, a pokud je jako já sám závislý, svého chování, jako nekázeň, pýchu, neochotu se chovat podle své situace, nikoliv podle své představy o situaci"

Já to sice vidím zvenčí, ale řekla bych, že o tom to je!

Marthina napsal(a):

... Proč jsem si zase nevzala dovolenou a nedostala ho z toho, proč jsem se zase bála nechutného jednání lékařů s rodinnými příslušníky alkoholiků, když se na ně obrátíte s žádostí o konkrétní pomoc a nezavolala lékaře dřív (nemám auto). Prostě,  že jsem se měla NĚCO udělat.....

Marthina: to, co se stalo, NENÍ Tvoje vina, NENESEŠ za to neštěstí žádnou zodpovědnost a NEMUSÍŠ, OPRAVDU NEMUSÍŠ se týrat nějakými zbytečnými výčitkami svědomí :pussa:
Když se přítel takovýmhle obludným způsobem rozpil, neexistovala žádná moc na světě, která by ho přinutila přestat. Tahle situace neměla řešení - i kdybys přivolala lékaře a nechala ho odvézt na záchytku, druhý den by ho propustili a on by si šel ihned koupit další flašku vodky. Kdybys zavolala na detox psychiatrické léčebny s tím, že se jedná o jejich zrecidivovavšího pacienta a chtěla ho tam nechat převézt z domova proti jeho vůli, když byl na šrot ... nevím, jestli by Ti vyhověli a jakým způsobem by bylo možno převoz uskutečnit. Obvykle - když se jim pacient "jenom" opije a NENÍ v bezprostředním ohrožení života - tzn. nepropadne například v opilosti skleněnými dveřmi, nespadne na ulici pod auto, nesletí ze schodů, nepáchá sebevraždu atd. většinou doporučují, aby je pacient sám vyhledal, až vystřízliví.
Prostě ta situace nešla řešit násilným odvozem přítele na detox i proti jeho vůli, dokud se "něco nestalo". Když už se "něco stalo" a došlo k maléru, tak už bylo bohužel pozdě.
Já Ti to píšu proto, aby sis uvědomila, že jsi skutečně neměla žádnou možnost, jak tomuto neštěstí předejít nebo zabránit, protože prostě nebylo v lidských silách kohokoliv jakkoliv zasáhnout :pussa: to je to samé, jako chtít holýma rukama zastavit rozjetej rychlík.

Pokud přijde o nohu, tak to pro něj bude velká tragedie, která se domnívám, nebude mít pro něj motivujicí charakter nepít, ale právě naopak. Občas má sklony se litovat.  Navíc skoro všechny jeho sportovní aktivity, kterými si dodával svá "antidepresiva" bude mít zapověny.

O tu nohu ještě nepřišel :) a pokud o ni přijde, bude to sice velká tragédie, ale motivující charakter to pro něj zcela jistě bude mít - okamžitě přestat chlastat, aby nepřišel ještě o tu druhou a neskončil na vozíku jako invalida.
Ostatně znám lidi, kteří přišli buď o jednu končetinu nebo o obě nikoliv kvůli pití, ale následkem úrazu, ke kterému přišli jako slepí k houslím, nehodili flintu do žita, absolutně se přestali litovat a i přes svůj handicap z nich stali úspěšní sportovci (viz sledge hokej, mrkni se třeba sem http://www.cslh.cz/index.php?lng=cz& … ;openid=81)
Marthino, až na Tebe zase přijdou lítostivé chvilky a budeš plakat nad tím, jakej je Tvůj přítel chudák, že kvůli chlastu může přijít o nohu, prohlédni si fotky těch handicapovaných sportovců. Ti přišli o obě nohy buď následkem nějakého příšerného úrazu, nebo jimi nezaviněné choroby, kdy jim musely být provedena amputace. Tvůj přítel se do stavu, v jakém je, akorát prochlastal, tudíž si svoji nešťastnou situaci - na rozdíl od nich - dobrovolně vybral a vlastními silami zapříčinil. A skutečně nevím, proč ho lituješ, proč se nervuješ, proč si děláš výčitky a je z Tebe kvůli němu hromádka neštěstí. Já rozumím tomu, že je to Tvůj přítel, že k němu máš citový vztah, že jste spolu prožili mnoho krásných chvil ... ale někdy se situace prostě vyhrotí natolik, že musí místo soucitu a lítosti nastoupit obyčejný pud sebezáchovy.
Za sebe Ti mohu poradit, abys veškerou svoji energii, soucit, empatii a lásku věnovala raději tomu, kdo ji momentálně potřebuje více, nežli Tvůj přítel, t.j. tomu rodinnému příslušníku, kterého máš doprovodit na onkologii :jojo: protože taková citová investice se Ti desetkrát vrátí spíš nežli od někoho, kdo se rozhodl bezohledně sám sebe zničit ...

Marthino.....neměj žádné výčitky.....rozumíš.....ŽÁDNÉ

není to vůbec tvá vina.....Kiara ti to popsala přesně

posílám ti moc energie

Marthino, jak to vypadá? Napiš, myslím natebe pořád a držím palce, strašně moc. :pussa:

A co ty, Rosamundo? Dlouho ses neozvala....naposled náznaky, že "to doma začlo lítat". Co je nového?

(Teď mě napadl takový blbý slogan, ale přesto ho sem napíšu: Holky, vy jste takové mé Přítelkyně z domu smutku.... )

Přítel je na JIP a zítra jej budu moct navštívit, to jsem si v nemocnici ověřila. Žádné nové zprávy nemám, neboť se k nim zatím nemám jak dostat - nejsme rodina a já nechci dělat žádné komedie u doktorů, když nevím koho v příjmových dokladech označil jako osobu, která může být informována o jeho stavu. Vím, že jeho matka informace má, ale ta se mnou de facto nekomunikuje.

Kiaro, toto je vlákno, ve kterém se diskutuje kolem alkoholismu a ne kolem onkologie, a tak to možná vypadá, že v mém životě je alfa a omega alkoholismus přítele, ale není tomu tak. Jsou jen věci, které sem nepatří, o kterých jsem se zmínila jen okrajově. Věřte, že když Vás nebo někoho blízkého potká diagnóza rakovina, tak pokud nejste hodně okoralí, tak Vás to silně  zasáhne a řekla bych, že dost věcí vnitřně přehodnotíte, alespoň já to tak mám….
Rozhodně jsem celý týden jeho chlastu neseděla doma a neplakala do polštáře nebo vyšilovala. To fakt už ne.  Normálně jsem dále fungovala se vším tj. i se svými aktivitami, které mě těší. Protože už jsem opravdu trochu jinde …
Jsem svým založením mírumilovný člověk a pokud můžu, tak ráda pomůžu (tzv. blbá „hodná holka“), a to mě vedlo k vnitřnímu neklidu, že jsem nepomohla, když jsem fakticky mohla (tj. třeba zahrát si na soukromou záchytku). Ale s tím se musím srovnat sama. Díky za podporu – potřebovala jsem ji slyšet, neboť ze strany jeho rodiny (matka) cítím osten viny. Chápu, že si bolest racionalizuje hledáním KDYBY, ale nejsem takový tvrďák, aby mi to bylo zcela jedno, že mi přiřkla černého Petra. Ale to by skoro bylo zase na jiné výživné vlákno.
Jak jsem psala hned v prvním příspěvku – rozumově vím, že si jeho stav je důsledek jeho nezřízeného pití – je to důsledek jeho svobodného „dospělého“ rozhodnutí. Pokud to vyznělo, že ho lituji, tak to bylo špatně pochopeno (či špatně formulováno z mé strany?). Je mi smutno obecně z každého alkoholem (nejen) zmařeného života či zhoršené kvality života. A protože ho znám osobně, tak o motivujícím charakteru této události v dlouhodobém horizontu let, vážně pochybuji. Ale to je můj úhel pohledu. Skutečnost bude taková, jakou si ji udělá.

Za svých studentských let jsem zpracovávala nějakou odbornou práci na téma ergoterapie v rehabilitačním ústavu a v průběhu té doby co jsem tam dojížděla,  jsem se setkala s řadou lidských osudů – nemoci, úrazy,  mladí, staří. Ne všechny osudy se objeví v novinách a zejména ne ty, kdy psychika těchto lidí byla zničená víc než tělo. Tím jsem jen chtěla říct, že už nejsem malé kuřátko, které se v životě nepotkalo v reálu s bolestí, radostí, nadějí, zklamáním, smrtí. To je život. A jak se zpívá v nějaké písničce – jaký si to uděláš, takový to máš. Pokud člověk žije, tak má vždy šanci žít šťastně nebo alespoň spokojeně, ať jsou vnější podmínky jakékoliv.

Marthino, tak přeju hodně síly pro tu návštěvu.
Teď vysloveně vařím z vody....ale na mě tvé psaní dělá dojem, že nejhorší varianta - totiž že by přišel o tu nohu, zatím nenastala... Předpokládám, že kdyby se tak stalo, tak bys to věděla. Moc vám přeju, ať to ani nenastane, ať se to povede odvrátit.

To, že jeho maminka má k tobě chladný až obviňující postoj, to je sice strašně nespravedlivé, ale po psychologické stránce jaksi logické. To je prý prvotní fáze reakce na skutečnost, že se někomu našemu blízkému něco zlého stalo. Hned první si pokládáme otázku Kdo za to může? A jaksi potřebujeme najít viníka... :(

Já měla s mou tchýní moc hezký vztah, měla jsem ji fakt ráda a myslím, že dlouho i ona mě. Dokonce jsem ji ještě i po rozvodu s dětmi párkrát navštívila. Protože můj BM k ní s dětmi nejezdil, brát děti do auta jsem mu zakázala (měla jsem pádný důvod) a autobusem je tam on nebral, ačkoli to byla přímá linka 15 km.
No, a právě kolem tohoto zákazu ježdění autem s dětmi se pak rozhořel jeden náš konflikt, byla jsem jím obviněna, že bráním kontaktu dětí s babičkou a jeho nesmyslně buzeruju. Chtěla jsem to babičce vysvětlit, že to takhle není. Ale ona mi v tel. rozhovoru řekla větu: No, když jsi ho tak rychle dovedla hodit přes palubu.... :(

Hodně mě to bolelo a tato věta způsobila, že jsem ji už dál nenavštěvovala (masochista tedy nejsem).
Ale svým způsobem ji stejně chápu a dávno jsem jí odpustila - bránila své dítě a zoufale se chytala naděje, že on je přeci v pořádku, to ona to způsobila, ona za to může...
Tak nějak to myslím bude i u vás.

Bloss............se picnu.....toto rodina BM taky řekla.....nějak rychle jsi ho hodila přes palubu.....neřešila jsem už

když zemřel tchán......šla jsem na pohřeb.....neseděla s rodinou.....tchýně požádala dceru, abych přišla za ní...........přišla jsem, byla tam spousta lidí....kondolovali.....já jí poslala kondolenci písemně....podala jsem jí ruku....ona seděla na invalid. vozíčku a řekla mi.....Věru, dej mi pusu, prosím.....tak jsem ji políbila..............

jo.......to ona, ona za to může

Volala mi kamarádka, moje "kolegyně", kamarádka, se kterou jsem kdysi byla na stejné lodi. Před asi 10lety. Ona pije dál, ale je jí tak dobře a nehodlá menit. Pije víceméně celý život. Patří spíše ke kvartálům, ale ona jaksi umí přežívat. Tak jí to neberu. :) Mám ji ráda, ani netuším proč, i když je na mě někdy hnusná - volává mi "no jo - ty vzorňačko - co? kolikátý pak už máme autíčko?? co? penízky se jen sypou..viď??? no jo no - ty jsi hvězda - a vždycky budeš co??" atd . Ale nemyslí to zle, hned to uvede na pravou míru. To je jediná parťačka z mokré čtvrti, se kterou se scházím. Tedy jedu za ní - jinak to nejde.

No a volala mi, že jí zemřel přítel. Alkoholik. Na jaterní cirhozu.

Když mi tenkrát, před asi dvěma roky  o jejich nové velké lásce povídala, věděla jsem co se děje. A co z toho vznikne. Celkem učebnicový příklad vztahu  dvou alkoholiků.

Holky, z toho není jiná cesta, než smrt. A je úplně jedno jakou formou, zda-li někde umrzne, přijde o končetiny- postupně,  přejede ho auto, hepatitídy, někam spadne a poláme se či zabije...atd. Udělejte to, co vám říká vaše svědomí, váš instinkt a zbytek už musíte nechat na dotyčném.

Veruško - :pussa: :hjarta:

Proč máme tendence hledat, kdo za to může ... :(
Hlavně, aby to nebylo na nás. Abychom SI za to nemohli my sami. :(
Viník a oběť.
Nejsme "viník a oběť" jen my sami sobě, když si to takhle nastavíme?
Vše je jenom v naší hlavě.

jo....to ona za to může.......říkala na mne rodina BM......i na Bloss....i na Marthinu a další.....................

JJ. Rodina musela najít viníka. Co kdyby probůh, to někdo shodil na ně? Nebo nedejbože by byl viníkem ten alkoholik? :(

Já to u své tchýně, jak už jsem psala, chápu.
Ano, lze to odsoudit, to je tak snadné. Ale myslím si, že možná na jejím místě bych to cítila podobně. Pocit - mé dítě těžce selhalo- je pro mámu nepředstavitelně těžký.
Nezlobím se na ni, chápu ji a dávno jsem jí odpustila.

Blossom, hodit přes palubu může mít několik významů. V souvislosti s tvým příspěvkem mi napadlo, že hlavně stála se vidět dál s dětmi a možná s Tebou. Nechtěla měnit vztah.....takže vyjádřila asi svůj pocit, že mu už vůbec nevěříš, že by zvládnul těch 15 km přijet s dětmi. Jako matku Tě chápu, ale ,,hodit přes palubu" možná znamenalo pouze toto. Třeba by bylo dobré vše urovnat pokud žije.

Tak jsem včera byla v nemocnici, kde jsem si nejdřív musela na centrálním příjmu zjistit kde přítele najdu, protože jeho matka jaksi neuznala za vhodné mi to říct.. Takže jsem asi hodinu čekala před jipkou neboť jsem po společném setkání u postele opravdu neprahla. Taková herečka opravdu nejsem. Byla to celkem traumatizující hodinka - neboť jsem vůbec netušila v jakém stavu je přítel a v této části nemocnice jsou operační sály a jipky a počet exitusů je zde bezpochyby větší než na jiných odděleních, takže jsem nechtíc byla i svědkem práce lapiduchů.
Ale teď nadějnější zprávy - noha přítele je stále na svém místě, sice asi jen s částečným prokrvením. Ale podstupuje po operačním zákroku kromě medikamentózní léčby i "léčbu kyslíkem" v hyperbarické komoře. Doufám, že se to zvrtne pro něj příznivým směrem. Sám říká, že už jemně začíná cítit dotek na chodidle. I když noha tedy vypadá zatím příšerně - šílený otok a sinalá barva kůže. Psychicky je na tom ale dobře. Musím říct, že blikající monitory a pípající přístroje (i ostatních pacientů) spíš nedělaly dobře mně. Když jsem vylezla ven, tak jsem si připadala o dvacet let starší. Cítila jsem takovou tíhu jakobych nesla pytle cementu na hřbetu. Fakt obdivuji práci těch zdravotnických pracovníků!

Malá vsuvka k tématu tchýně (či matka partnera). Já mám v matce mého prvního manžela tedy oficiální tchýni opravdu druhou mámu. Oslovovuji ji mamko a zdvořile vykám. Stále jsem v kontaktu a máme skvělý vztah. Je to babička mého dítěte, které je takovým tím pokračováním jí samé. V době manželství jsme bydlely ve společném domečku (o dvou domácnostech) a nikdy se nestalo, že by nám zasahovala do našeho soukromí. Teď bydlíme každý někde jinde (já, ona i ex). Ona má svůj malý byteček a stýká se se mnou častěji než se svým synem...
Matka mého druhého partnera je taková jaká je. Sice mi delší dobu trvalo se s tím srovnat, ale nakonec jsem to byla nucena vyřešit zdvořilým se stažením a omezením kontaktů na minimum. Jak se říká, moudřejší ustoupí. Asi se to tak v životě někdy stává, že matka nedokáže vypustit své mládě do světa a odřezat pomyslnou pupeční šňůru. Osciluje totiž mezi opičí láskou a postavením si dospěleného syna do pozice životního partnera (po smrti manžela). Trošku vražedná kombinace, která má své hluboké kořeny v dávné minulosti. Ona sama si je toho vědoma (neboť i její okolí, kterému důvěřuje, jí tu reflexi poskytlo), ale je to asi silnější než ona sama. Jenže na tuto hru musí být dva a bohužel její syn s ní tu hru (někdy více, někdy méně) dobrovolně hrál a stále hraje (?). Přiznám se, že mi to hodně vadilo a toto byla jediná věc, ve které jsme byli s přítelem, pokud jsem ho považovala za svého partnera, v neshodě. Už rok se snaži (?) s psycholožkou z toho kola nějak vystoupit a de facto dospět. Ale já si jsem už asi před třemi lety došla k závěru, že to bohužel vyřeší až smrt jednoho z nich. Asi drsné z mé strany. Jsou ale věci, které za nikoho nemůžu vyřešit, protože to není má záležitost. Takže tak to je. Oba jsou inteligentní, vzdělaní a o to možná více rafinovaní a komplikovaní.

majkafa napsal(a):

JJ. Rodina musela najít viníka. Co kdyby probůh, to někdo shodil na ně? Nebo nedejbože by byl viníkem ten alkoholik? :(

Já to vidím takto. Jeho matka si musela bohužel přiznat tu krutou pravdu, že její syn je alkoholik, už dříve. Ale ona si mě pasovala v počátku do pozice tolerované milenky a poslední dobou do pozice pečovatelky o její "poklad". No a já jsem jako pečovatelka tedy tvrdě zklamala - neboť jsem neposkytla záchrannou síť, o kterou mě výslovně žádala.

Je to částečně o tom co jsem psala v minulém příspěvku a částečně o spoluzávilosti. Kdy rodinní příslušníci alkoholiků, když se nechají závislostí semlít, nedokáží  udržet reálný odstup od problémů závislého a stávájí se spoluzávislými. Ale chápu, že partner alkoholik se opouští snáze než dítě alkoholik. Dítě nikdy nebude bývalým dítětem.

Marthina napsal(a):

Tak jsem včera byla v nemocnici, kde jsem si nejdřív musela na centrálním příjmu zjistit kde přítele najdu, protože jeho matka jaksi neuznala za vhodné mi to říct.. Takže jsem asi hodinu čekala před jipkou neboť jsem po společném setkání u postele opravdu neprahla. Taková herečka opravdu nejsem. Byla to celkem traumatizující hodinka - neboť jsem vůbec netušila v jakém stavu je přítel a v této části nemocnice jsou operační sály a jipky a počet exitusů je zde bezpochyby větší než na jiných odděleních, takže jsem nechtíc byla i svědkem práce lapiduchů.
Ale teď nadějnější zprávy - noha přítele je stále na svém místě, sice asi jen s částečným prokrvením. Ale podstupuje po operačním zákroku kromě medikamentózní léčby i "léčbu kyslíkem" v hyperbarické komoře. Doufám, že se to zvrtne pro něj příznivým směrem. Sám říká, že už jemně začíná cítit dotek na chodidle. I když noha tedy vypadá zatím příšerně - šílený otok a sinalá barva kůže. Psychicky je na tom ale dobře. Musím říct, že blikající monitory a pípající přístroje (i ostatních pacientů) spíš nedělaly dobře mně. Když jsem vylezla ven, tak jsem si připadala o dvacet let starší. Cítila jsem takovou tíhu jakobych nesla pytle cementu na hřbetu. Fakt obdivuji práci těch zdravotnických pracovníků!

Toto je tá hrúza, keď je partnerka alkoholika súčasťou jeho života, je žiaľ súčasťou aj takýchto  skúseností aké popisuješ -  ktoré pridajú 20 rokov života. No stalo by sa ti to pri nepijákovi? Asi nie, tých 20 rokov by si mala ušetrených.

Jen malou filozofickou vsuvku do úvah - alkoholik, jeho partnerka a jeho rodiče. Případně i jeho děti.

Když jsem si o tom důkladně porozmýšlela, tak se mi to jeví tak, že partner/ka alkoholika má ze všech 3 paradoxně nejlehčí situaci: Ona může z toho vztahu s partnerem - alkoholikem v krajním případě vystoupit, opustit ho, žít dál bez něj. I toto samo je sice strašně bolestné,ale v principu - jde to.
Jenže se svým dítětem (a ani se svým tátou nebo mámou) se "nerozvedete". Zůstává stále vaším dítětem a nebo rodičem, ať chcete, nebo ne. Jediné, co můžete (pro svou záchranu, aby vás to nezničilo) udělat, je přestat se s rodinným příslušníkem-alkoholikem stýkat. Ale prostě "něco" je tady neoddělitelné.

Z pozice rodiče je to podle mě úplně nejhorší. Ta bezmoc je strašná, tím spíš, že dospělému dítěti ani do života zasahovat nemůžete .
A samozřejmě - u rodiče je bohužel obrovské pole působnosti pro jeho výčitky vůči sobě samému: Co jsem udělala ve výchově špatně, že začal pít? Co jsem měla udělat jinak, a jak?
Rodič sám myslím hodně těžce nese v sobě tuto pomyslnou "vinu". Která podle mě vinou skutečnou není .

A vaše pijící a ničící se dítě vám svým padáním níž a níž bude stále víc rvát srdce, takže já odpouštím všem, kdo v takové slabé chvíli tu tíži neunesou a (podvědomě) se pokusí najít aspoň částečného "viníka" někde jinde. I když je to samozřejmě vůči těm, na koho má být vina "shozena" strašlivě nespravedlivé.

U nás to mělo dohru jak z řecké tragédie: Když můj BM byl už v nemocnici s velmi neveselou diagnózou, dostala jeho maminka v osmdesáti mrtvici. Ležela pak o patro nad ním. Umírali oba. On, její nejmladší dítě, ji o 3 týdny předešel.
To, že on je v nemocnici a je to s ním vážné, jeho matka věděla. To, že on umírá, jí ostatní příbuzní neřekli, ale obávám se, že to tušila. To, že jí syn zemřel, jí neřekli a snažili se to před ní do její poslední chvíle tajit.Netuším, zda to věděla, nebo tušila, ale obávám se, že ano. Umírala asi nelehce. Zemřela těsně po vánocích, přesně na 16.té narozeniny mé dcery.
Byly to tehdy nesmírně smutné vánoce. Je mi všeho moc líto.
A hodně i mé hodné a nešťastné tchýně, že musela odejít ze světa takto těžce. Měla jsem ji ráda a mám vlastně pořád. Byla to skvělá, zlatá  ženská, která si takové trápení nezasloužila...

Hepina155 napsal(a):

No stalo by sa ti to pri nepijákovi? Asi nie, tých 20 rokov by si mala ušetrených.

No asi stalo. Dle sdělení lékaře by v jeho případě k tomu dříve či později (v krátkodobém horizontu) došlo - tedy k úplné uzávěře cév v té noze (genetické dispozice). Jen střízlivému, by se dostalo odborného ošetření o nějakých 24 hodin dříve a možná by to mělo lehčí průběh. Nebo naopak se to mohlo stát už před půlrokem během dálkového letu a mohlo to mít jiné až fatální důsledky. To je osud.

Faktem zůstává, že je alkoholik a alkohol je pro něj jed a zabiják a NIKDY by se jej neměl ani dotknout. Alkohol ještě nikoho z ničeho nevyléčil a zdravotní problémy (ať už známé či neznámé) jen zhoršuje.

Ale silně pochybuji, že na té jipce leželi jen samí alkoholici...  a opravdu jsem nikoho s úsměvem na rtech odcházet neviděla, ale spíš ustarané rodinné příslušníky. Takže si nevybereš. Nikdo neví co ho v budoucnu potká.

Marthina napsal(a):

Hepina155 napsal(a):

No stalo by sa ti to pri nepijákovi? Asi nie, tých 20 rokov by si mala ušetrených.

No asi stalo. Dle sdělení lékaře by v jeho případě k tomu dříve či později (v krátkodobém horizontu) došlo - tedy k úplné uzávěře cév v té noze (genetické dispozice). Jen střízlivému, by se dostalo odborného ošetření o nějakých 24 hodin dříve a možná by to mělo lehčí průběh. Nebo naopak se to mohlo stát už před půlrokem během dálkového letu a mohlo to mít jiné až fatální důsledky. To je osud.

Faktem zůstává, že je alkoholik a alkohol je pro něj jed a zabiják a NIKDY by se jej neměl ani dotknout. Alkohol ještě nikoho z ničeho nevyléčil a zdravotní problémy (ať už známé či neznámé) jen zhoršuje.

Ale silně pochybuji, že na té jipce leželi jen samí alkoholici...  a opravdu jsem nikoho s úsměvem na rtech odcházet neviděla, ale spíš ustarané rodinné příslušníky. Takže si nevybereš. Nikdo neví co ho v budoucnu potká.

Máš pravdu. Osud si neyberieš, ale partnera ano. No čo už, niktoré máme taký "osud", že sme si vybrali zle. Láska je proste slepá.:)

Blossom napsal(a):

Jen malou filozofickou vsuvku do úvah - alkoholik, jeho partnerka a jeho rodiče. Případně i jeho děti.

Když jsem si o tom důkladně porozmýšlela, tak se mi to jeví tak, že partner/ka alkoholika má ze všech 3 paradoxně nejlehčí situaci: Ona může z toho vztahu s partnerem - alkoholikem v krajním případě vystoupit, opustit ho, žít dál bez něj. I toto samo je sice strašně bolestné,ale v principu - jde to.
Jenže se svým dítětem (a ani se svým tátou nebo mámou) se "nerozvedete". Zůstává stále vaším dítětem a nebo rodičem, ať chcete, nebo ne. Jediné, co můžete (pro svou záchranu, aby vás to nezničilo) udělat, je přestat se s rodinným příslušníkem-alkoholikem stýkat. Ale prostě "něco" je tady neoddělitelné.

Z pozice rodiče je to podle mě úplně nejhorší. Ta bezmoc je strašná, tím spíš, že dospělému dítěti ani do života zasahovat nemůžete .
A samozřejmě - u rodiče je bohužel obrovské pole působnosti pro jeho výčitky vůči sobě samému: Co jsem udělala ve výchově špatně, že začal pít? Co jsem měla udělat jinak, a jak?
Rodič sám myslím hodně těžce nese v sobě tuto pomyslnou "vinu". Která podle mě vinou skutečnou není .

A vaše pijící a ničící se dítě vám svým padáním níž a níž bude stále víc rvát srdce, takže já odpouštím všem, kdo v takové slabé chvíli tu tíži neunesou a (podvědomě) se pokusí najít aspoň částečného "viníka" někde jinde. I když je to samozřejmě vůči těm, na koho má být vina "shozena" strašlivě nespravedlivé.

U nás to mělo dohru jak z řecké tragédie: Když můj BM byl už v nemocnici s velmi neveselou diagnózou, dostala jeho maminka v osmdesáti mrtvici. Ležela pak o patro nad ním. Umírali oba. On, její nejmladší dítě, ji o 3 týdny předešel.
To, že on je v nemocnici a je to s ním vážné, jeho matka věděla. To, že on umírá, jí ostatní příbuzní neřekli, ale obávám se, že to tušila. To, že jí syn zemřel, jí neřekli a snažili se to před ní do její poslední chvíle tajit.Netuším, zda to věděla, nebo tušila, ale obávám se, že ano. Umírala asi nelehce. Zemřela těsně po vánocích, přesně na 16.té narozeniny mé dcery.
Byly to tehdy nesmírně smutné vánoce. Je mi všeho moc líto.
A hodně i mé hodné a nešťastné tchýně, že musela odejít ze světa takto těžce. Měla jsem ji ráda a mám vlastně pořád. Byla to skvělá, zlatá  ženská, která si takové trápení nezasloužila...

Bloss , co já o tomhle vím, tak existují dvě závislosti - alkoholismus a tzv. " koalkoholismus" - první je závislost člověka na alkoholu, druhá závislost na závislém.Dovoluju si proto nesouhlasit s Tvým rozdělením bližnícg aĺkoholika -myslím, že partner, který pozná,že druhý pije a i tak s ním zůstává - se s alkoholismem a koalkoholismem setkal už v dětství. Takže možná zcela nejde odlišit partnerka závislého - děti závislého. Co já jsem tak pozorovala, bývá to tak, že dítě závislého pak rovná se partner jiného závislého.
Smutné na každý pád.

Elino, teď musím zas nesouhlasit já: Já jsem se svým mužem zůstávala 5 let, když pil, doufala jsem, že se nám podaří tento jeho problém společně vyřešit. Teprve až když bylo na 100% jasné, že ať dělám, co dělám, nikam to nevede a on padá níž a níž, tak jsem se s ním rozvedla.
A to pocházím z rodiny, kde nikdo z mých rodičů sebemenší problém s alkoholem neměl. Já se v dětství s alkoholismem nesetkala, a přesto jsem to v dospělosti musela řešit.

Ale souhlasím s tím, že asi pravděpodobnost, že se takto bude někdo chovat, je větší, když to doma zažil jako jakousi normu (když někdo z jeho rodičů pil).

Ovšem - je to jen určitá pravděpodobnost, nikoli fatální zákonitost.

já to mám jako Bloss.......a dávám jí zapravdu........

ElinaH. napsal(a):

Dovoluju si proto nesouhlasit s Tvým rozdělením bližnícg aĺkoholika -myslím, že partner, který pozná,že druhý pije a i tak s ním zůstává - se s alkoholismem a koalkoholismem setkal už v dětství.

ElinaH: nemáš pravdu.
Já pocházím z rodiny, kde mi otec zemřel velice záhy (v mých sedmi letech), žila jsem jenom s matkou a co se týče vysloveně alkoholu, matka pila pouze příležitostně např. při oslavách v práci, nikdy se nestalo, že by si kupovala jakýkoliv alkohol domů vyjma jednou za rok rumu na pečení do vánočního cukroví. To znamená, že jsem neměla před očima vzorce chování alkoholiků a neviděla jsem to ani v širší rodině u příbuzných.
Já bych ten problém spíš obrátila z druhé strany - partner/ka alkoholika/alkoholičky, který se s pitím ve vlastní rodině nikdy nesetkal a nemá s tímto problémem žádné zkušenosti, těžce doplácí právě na to, že s tímto fenoménem žádné zkušenosti nemá. Naivně věří tomu, že když se ten druhý bude snažit, lze problém zvládnout pouze silou vůle nemocného, věří tomu, že když on sám bude v rodině fungovat na 200%, že závislý nebude mít důvod po té flašce zas a znova sahat, když se má doma jako v ráji, věří tomu, že když on sám převezme na svá bedra většinu povinností toho druhého partnera a apelovat na jeho slušnost, čest a smysl pro fair-play, že se dotyčný zastydí, začne ho hanba fackovat, prozře, půjde se léčit a nikdy více se nenapije. A hlavně je to o té pověstné ďábelské spirále - závislák udělá malér, sype si hlavu popelem, slibuje, že už nikdy více, partner uvěří, nějakou dobu to klape a potom práááásk! závislák udělá další malér ... atd. atd. atd.
A skutečně neznám, opakuji neznám rodiče jakéhokoliv závisláka, kteří kdy měli na celou situaci vlastního dítěte reálný náhled a poňoukali ho k tomu, aby přestal ničit sebe, svoji rodinu a šel se léčit. Většinou obviňují jeho manžela/ku, partnera/ku a hází veškerou vinu na jeho hlavu - napřed kvůli tomu, že pije/fetuje/hraje automaty jenom kvůli tomu, jak doma zkusí, potom kvůli tomu, že s jeho vypečeným potomkem nezůstal a nenechal se zničit/připravit se o střechu nad hlavou/přivést sám sebe do blázince :jojo: A jsou i takoví rodiče - zejména maminky jedináčků - kteří v tomto skálopevném bludu setrvávají až do smrti a není žádné moci, která by jim jejich mylné stanovisko dokázala vyvrátit :)

Marthina napsal(a):

Tak jsem včera byla v nemocnici, kde jsem si nejdřív musela na centrálním příjmu zjistit kde přítele najdu, protože jeho matka jaksi neuznala za vhodné mi to říct.. Takže jsem asi hodinu čekala před jipkou neboť jsem po společném setkání u postele opravdu neprahla. Taková herečka opravdu nejsem. Byla to celkem traumatizující hodinka - neboť jsem vůbec netušila v jakém stavu je přítel a v této části nemocnice jsou operační sály a jipky a počet exitusů je zde bezpochyby větší než na jiných odděleních, takže jsem nechtíc byla i svědkem práce lapiduchů.
Ale teď nadějnější zprávy - noha přítele je stále na svém místě, sice asi jen s částečným prokrvením. Ale podstupuje po operačním zákroku kromě medikamentózní léčby i "léčbu kyslíkem" v hyperbarické komoře. Doufám, že se to zvrtne pro něj příznivým směrem. Sám říká, že už jemně začíná cítit dotek na chodidle. I když noha tedy vypadá zatím příšerně - šílený otok a sinalá barva kůže. Psychicky je na tom ale dobře. Musím říct, že blikající monitory a pípající přístroje (i ostatních pacientů) spíš nedělaly dobře mně. Když jsem vylezla ven, tak jsem si připadala o dvacet let starší. Cítila jsem takovou tíhu jakobych nesla pytle cementu na hřbetu. Fakt obdivuji práci těch zdravotnických pracovníků!

Dobrá správa! Teší ma to kvôli tebe, lebo inak to asi znamená len toľko, že môže ďalej nasávať (a aj postojačky :storstark: ) a na smrť sa uchlastá až trochu neskôr. :jojo:

Kiara napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

Dovoluju si proto nesouhlasit s Tvým rozdělením bližnícg aĺkoholika -myslím, že partner, který pozná,že druhý pije a i tak s ním zůstává - se s alkoholismem a koalkoholismem setkal už v dětství.

ElinaH: nemáš pravdu.
Já pocházím z rodiny, kde mi otec zemřel velice záhy (v mých sedmi letech), žila jsem jenom s matkou a co se týče vysloveně alkoholu, matka pila pouze příležitostně např. při oslavách v práci, nikdy se nestalo, že by si kupovala jakýkoliv alkohol domů vyjma jednou za rok rumu na pečení do vánočního cukroví. To znamená, že jsem neměla před očima vzorce chování alkoholiků a neviděla jsem to ani v širší rodině u příbuzných.
Já bych ten problém spíš obrátila z druhé strany - partner/ka alkoholika/alkoholičky, který se s pitím ve vlastní rodině nikdy nesetkal a nemá s tímto problémem žádné zkušenosti, těžce doplácí právě na to, že s tímto fenoménem žádné zkušenosti nemá. Naivně věří tomu, že když se ten druhý bude snažit, lze problém zvládnout pouze silou vůle nemocného, věří tomu, že když on sám bude v rodině fungovat na 200%, že závislý nebude mít důvod po té flašce zas a znova sahat, když se má doma jako v ráji, věří tomu, že když on sám převezme na svá bedra většinu povinností toho druhého partnera a apelovat na jeho slušnost, čest a smysl pro fair-play, že se dotyčný zastydí, začne ho hanba fackovat, prozře, půjde se léčit a nikdy více se nenapije. A hlavně je to o té pověstné ďábelské spirále - závislák udělá malér, sype si hlavu popelem, slibuje, že už nikdy více, partner uvěří, nějakou dobu to klape a potom práááásk! závislák udělá další malér ... atd. atd. atd.
A skutečně neznám, opakuji neznám rodiče jakéhokoliv závisláka, kteří kdy měli na celou situaci vlastního dítěte reálný náhled a poňoukali ho k tomu, aby přestal ničit sebe, svoji rodinu a šel se léčit. Většinou obviňují jeho manžela/ku, partnera/ku a hází veškerou vinu na jeho hlavu - napřed kvůli tomu, že pije/fetuje/hraje automaty jenom kvůli tomu, jak doma zkusí, potom kvůli tomu, že s jeho vypečeným potomkem nezůstal a nenechal se zničit/připravit se o střechu nad hlavou/přivést sám sebe do blázince :jojo: A jsou i takoví rodiče - zejména maminky jedináčků - kteří v tomto skálopevném bludu setrvávají až do smrti a není žádné moci, která by jim jejich mylné stanovisko dokázala vyvrátit :)

Moja bývalá svokra bola realistická, až skoro hyper.kritická k svojim synom... Ale to preto, že jej muž bol alkoholik non-plus-ultra a ona bohužiaľ poznala príznaky, priebeh apod. závislosti. Strýkova mama, hoci mala muž alkoholika a troch z vlastných 4 synov alkoholikov, do smrti(syna alebo svojej) neuznala, že by chyba nemusela byť v nevestách :P ... Je to rôzne. A ja nemám nejaké veľké pochopenie pre takéto opičie matky - špeciálne pre tie, ktoré už zažili alkoholizmus u svojho muža, videli, aký to má priebeh(a dôvody-nedôvody) a NAPRIEK TOMU dokázali obviniť nevesty, vnúčatá a každého iného z alkoholizmu svojich detí(ktorým paradoxne samy vybrali geneticky alkoholovo zaťaženého otca :P ).

Nedá mi taky reagovat na příspěvek ElinyH. Samozřejmě, že každý máme jiné životní zkušenosti a na základě těch se formují naše názory. Já však takové životní zkušenosti jsem neměla, tak taky nemůžu souhlasit, že tato kauzalita platí.

Sama pocházím z úplné rodiny - rodiče letos oslavili zlatou svatbu (tedy 50 společných let v manželství). Nikdy jsem ani jednoho rodiče neviděla opilého a ani v nadnesené náladě. Mají naprosto pohodový vztah - v životě jsem nezažila žádné hádky,ale jen hlubokou sounáležitost. Já sama jsem jen velmi vzácný poživatel alkoholu a opilá jsem nikdy v životě nebyla.
Přítel je také z úplné rodiny. Rodiče byli/jsou velmi úspěšní a vážení ve svém oboru, takže by asi toho velmi těžce dosahovali a dlouhodoě udrželi, kdyby se kamarádili s alkoholem. Otec již zemřel (na náhlé srdeční selhání - při sportu ne v hospodě, podotýkám!), Jeho matka i když v důchodovém věku, je stále velmi akční a pracovně činná. Velice často jezdí i pracovně do zahraničí. Takže odsud tedy vítr opravdu nefouká - žádné genetické a rodinné zátěže v rodičích.

Marthina napsal(a):

Nedá mi taky reagovat na příspěvek ElinyH. Samozřejmě, že každý máme jiné životní zkušenosti a na základě těch se formují naše názory. Já však takové životní zkušenosti jsem neměla, tak taky nemůžu souhlasit, že tato kauzalita platí.

Sama pocházím z úplné rodiny - rodiče letos oslavili zlatou svatbu (tedy 50 společných let v manželství). Nikdy jsem ani jednoho rodiče neviděla opilého a ani v nadnesené náladě. Mají naprosto pohodový vztah - v životě jsem nezažila žádné hádky,ale jen hlubokou sounáležitost. Já sama jsem jen velmi vzácný poživatel alkoholu a opilá jsem nikdy v životě nebyla.
Přítel je také z úplné rodiny. Rodiče byli/jsou velmi úspěšní a vážení ve svém oboru, takže by asi toho velmi těžce dosahovali a dlouhodoě udrželi, kdyby se kamarádili s alkoholem. Otec již zemřel (na náhlé srdeční selhání - při sportu ne v hospodě, podotýkám!), Jeho matka i když v důchodovém věku, je stále velmi akční a pracovně činná. Velice často jezdí i pracovně do zahraničí. Takže odsud tedy vítr opravdu nefouká - žádné genetické a rodinné zátěže v rodičích.

bohužel je již dokázané, že dispozice k alkoholismu se dědí až 8 ! generací zpátky

Je to tak :jojo: Rodiče mohou být sami velmi spořádaní, ostatní závislákovi sourozenci mohou být rovněž spořádaní, úspěšní ve svém oboru, pracovití tahouni ... a při pohledu zpátky do generací předků se zjistí, že mezi nimi fungovala nějaká černá ovečka, která buď nadměrně pila nebo dejme tomu prohrála v kartách grunt a celou rodinu přivedla na buben, jak se tehdy říkalo.
Bohužel některé skutečnosti jsou postupem času nevysledovatelné - málokdo si vede podrobnou rodinnou kroniku a pokud se třeba někde v rodině černá ovce vyskytla, bývala to tenkrát taková ostuda, že se o tom raději v příbuzenstvu nemluvilo a před dalšími potomky se taková věc důsledně tajila :jojo:

Děvčata - nešilte - to by jsme byli vlastně všichni potenciální alkoholici.  :-). Mí prarodiče se narodili v 19. století a tak tedy 8. generace by byla snad někdy za Karla IV.  :-)

Genetická dispozice je i k rakovině, cukrovce apod.

Alkoholismus je HLAVNĚ o nepokoře a svým způsobem o slabošství a zdůvodňovat to genetikou u mě neobstojí!

z časopisu 21. století:

V osidlech drog a alkoholu
Ani narkomani neuvíznou v osidlech drogy jen díky svým genům, a to navzdory faktu, že američtí genetici vedení Jackem C. Sipem ze Scripps Research Institute v kalifornské La Jolla zjistili u alkoholiků a narkomanů pětkrát častější výskyt varianty genu pro „nízkovýkonnou“ formu enzymu označovaného jako FAAH. Enzym vyráběný podle této varianty genu neodbourává v mozku dostatečně rychle přirozené látky, které se vážou na nervové buňky ve stejných místech jako účinné složky z marihuany.
Enzymy ADH a ALDH zas odbourávají v játrech alkohol. ADH mění alkohol na acetaldehyd a ALDH tuto látku dále rozkládá na acetát. Oba enzymy můžou být „vyráběny“ podle několika variant genů a liší se svou výkonností.

Asiaté mají horší kocovinu
Nízkovýkonná varianta enzymu ALDH zřejmě chrání před alkoholismem východoasijské populace. V krvi Asiatů zůstává po každé pitce hodně acetaldehydu a to s sebou nese silnou nevolnost, bolest hlavy a další projevy „opice“. Piják je tak za svůj poklesek tvrdě potrestán. Podle některých genetiků se tato varianta genu pro ALDH vyskytuje u obyvatel východní Asie proto, že zvýšené hladiny acetaldehydu ničí v těle člověka tamější nebezpečné parazity.
Stejně „protialkoholicky“ působí podle Cindy Ehlersové ze Scripps Research Institute varianta genu pro enzym ADH, která zajistí rychlejší odbourávání alkoholu na acetaldehyd. Ta by měla chránit před návykem na alkohol některé Afričany.

Jen „obranný gen“ nestačí
Můžeme se ubránit alkoholismu i bez těchto „ochranných“ genů? Na tuto otázku odpověděl celkem jednoznačně Enoch Gordis, ředitel amerického National Institute for Alcohol Abuse and Alcoholism: „Geny jsou jen rizikové faktory. V žádném případě nezakládají náš osud,“. 
Na vzniku alkoholové a drogové závislosti se podílí mnoho vlivů, například rodinné zázemí, nezaměstnanost či víra. Ani optimální genetická a sociální konstelace není dokonalou pojistkou před vznikem závislosti. Řada Asiatů dokáže svůj „obranný gen“ s vynaložením značného úsilí „přepít“ a zdaleka ne všichni nositelé „riskantních“ genetických variant se stanou alkoholiky či narkomany.

Já svým příspěvkem 133 reagovala na Elinu, kdy vyslovila názor, že partnerky alkoholiků se musely v dětství už setkat s alkoholismem, protože jinak by s alkoholikem nebyly. Nic víc.

MMCH já sama můžu vysledovat rodinnou genetickou linii jen z matčiny strany, protože otcova rodina pochází ze zahraničí, konkrétně od polsko-ukrajinských hranic a v těchto končinách by zapřísáhlého abstinenta asi těžko někdo našel :D nicméně se nemůžu odvolávat na nějakou genetiku a vinit svoje dávno zemřelé předky pochované přes tisíc kilometrů daleko, že mi možná předali nějakou nešťastnou genetickou informaci, kvůli které jsem, já chudinka nebohá, skončila před pár lety v léčebně. Takhle to opravdu nefunguje.
Já se musím celoživotně ukázněně hlídat a nedat si ani pralinku, protože jsem abstinující alkoholik a pro mě je nepodstatné, JAK se ze mě ten alkoholik stal: jestli mám či nemám genetické dispozice, jestli byla příčina tohle nebo támhle. Prostě mám až do smrti určité omezení a musím se s ním naučit jak pracovat, tak i žít. Je před Vánoci a mě by třeba nenapadlo koupit si do vánočního cukroví na pečení rum jako takovej, protože jsem zvyklá už nějakou dobu používat rumové aroma nebo tresť ... a takovejch maličkostí je víc v mnoha směrech, na což už jsem si - dá se říct - zvykla. Akorát jsem příšerně znectila svoji ubohou matku, která po mně chtěla koupit rum pro svoje vánoční pečení a udělala jsem jí přednášku jako od doktora Skály, proč je nebezpečný posílat "vyléčenýho alkoholika" pro alkohol :lol:

Podle mě jakési genetické dispozice k alkoholismu existují. Ale rozhodně ne  ve smyslu máš blbé geny = budeš jistojistě alkoholikem.

Já teprve při svém rozvodu zjistila, že problémy s alkoholem míval kdysi manželův nejstarší brácha (v rodině se o tom nemluvívalo). Ale ten brácha dodnes žije a funguje...

A taky určitou genetickou dispozicí si vysvětluju fakt, že můj muž tehdy do alkoholismu tak strašně rychle spadl - že u něj vznikla dost brzy velmi silná závislost.
On na střední a vysoké škole občas do hospody chodíval, ale čistě v rámci studentského veselého života. Všichni jeho kamarádi (většinu z nich znám), co tam tehdy ve stejné intenzitě chodili taky, normálně žijí, nikdo další do závislosti nespadl. Jen můj muž.
A od jeho 25 let, když byl těsně po VŠ a my se v té době poznali, jsem za 5 let chození žádné nebezpečí v tomto směru nevypozorovala, za těch 5 let jsem ho  viděla celkem 2* lehce opilého. Ale ruku na srdce - vsadím se, že polovina z vás, co to teď čtete, jste za posledních 5 let se lízli víckrát.

Sleduji příběhy alkoholiků v okolí, a u některých v rodině i další rodinní příslušníciměli s alkoholem problémy. Ale u některých zas vůbec nikdo, a dotyčný alkoholik je v mnoha rodinách vyslovenou raritou.
I v mé původní rodině co paměť sahá, žádné problémy s alkoholismem nebyly. Výjimkou byl můj strýc, táty brácha, který žil od nás daleko a já ho v dětství viděla asi jen 2*, a ten když byl jako vojenský doktor převelen na 3 roky do Humenného, tak tam do alkoholismu spadl a ve 42 letech se upil. Můj taťka zná náš rodokmen i s příslušnými "drby" o předcích, až do 17.století, a nikdo závislý se jinak v rodině nevyskytoval. jen ten strýc.

Toto téma -genetické dispozice pro alkoholismus, mě velmi trápí. Kvůli mým dětem. O všech rizicích jsem jim mockrát řekla. O tom, že si budou muset dávat mnohem víc na tohle bacha,a být setsakra opatrní.Zatím se zdá, že žádné nebezpečí nehrozí, syn je takřka abstinent a dcera občas jde  mezi lidi, asi se tam i pije, v rámci studentského života, ale pokud vím, nikdy nepřišla opilá.

Ale stejně se tohoto pořád  bojím. Kdyby se to, co už jsem jednou prožila s manželem, mělo opakovat u některého z dětí, tak to snad nepřežiju.

Marthino, nezmiňuješ žádné nové zprávy, a tak doufám, že vše je u vás při starém - tedy že hrozba ztráty nohy se u tvého přítele povedla nějak odvrátit. Ať se co nejrychleji tvůj přítel vyléčí a přála bych, aby toto pro něj byla již dostatečná životní lekce a doživotní motivace už se ani  jednou nenapít. :pussa:

ahoj
A víte co je nejhorší? Celé dětství jsem si říkala, že si nesmím vzít alkoholika :dumbom: (můj táta i děda pili, tatka se omezil až kvůli nemoci). No - a doma mám manžela - alkoholika (v rodině kam mi pamět sahá nemají, ale do osmého kolena fakt nevidím).

Bloss, naprosto přesně Ti rozumím.
Já jsem svým dětem stokrát opakovala totéž - že oba dva jejich rodiče měli nebo mají problémy s alkoholem, že jsou proto několikanásobně ohroženi závislostmi všeho druhu a nemusí to být bohužel "jenom" alkohol :/ Bohužel - děti alkoholiků nemusí propadnout zase alkoholu, ale nezřídka se stává, že spadnou do závislosti na drogách ... a to je, dá se řící, daleko větší prů*er nežli chlast :jojo:

Ano, i já se bojím. Mám syna (17náct) a fakt se rád s kamarádama napije. Jak může :tesi: Minulý rok se opil na žal,že ho nechce holčina a bouchl pěstí do země, že měl půl roku v sádře zápěstí. Můžu mu domlouvat, ale copak se dá domluvit?
U sebe pozoruji, že když si dám skleničku, mám hned lepší náladu a že kdybych si dala každý den dvoudecku ,mám bezstarostný život. Jenže nechci si dávám každý den, bojím se,že bych byla po tátovi

Já se jen utěšuju tím, že pokud na to mají opravdu vliv geny, tak sakra taky děti mají půlku genů ode mě.
A já měla vždycky úplně jednoznačnou  a přirozenou "záklopku", ani jsem to nemusela korigovat vůlí:
Po čtvrtém deci vína cítím, že už jsem tak příjemně ovíněná, akorát, a přirozeně začnu pak brzdit. To zbrždění (či častěji absolutní zastavení) mi  jde samo, nemusím se nijak nutit nebo přemlouvat.
Sama nepiju vůbec, ale s přítelem si tu sedmičku vína v sobotu večer většinou otevřeme.
S vínem je to jako s ohněm - dobrý sluha, ale zlý pán....

...teda dušičko, to je morbidní....na tvém novém avataru jsi - se sklenkou vína v ruce.... :/

Já když jsem občas někam zašla, dala jsem si tak 2xdvě dci a jak mě to začalo stoupat do hlavy , brzdila jsem. Za prvé moc na sebe vykecám, a za druhé vím,že by mi bylo druhý den špatně. Takže pak už jsem jela jen v minerálkách, a vůbec mi to nepřišlo jako odříkávání.Takže vím,kdy mám dost
Ale kolikrát si dám fakt jen tu decku doma a cítím se tak vysmátá.

Blossom napsal(a):

...teda dušičko, to je morbidní....na tvém novém avataru jsi - se sklenkou vína v ruce.... :/

Vid, ted jsem o tom přemýšlela, že tam vlastně tu sklenku v ruce mám.
Ale když ona ta fotka se mi hodila k podzimním barvičkám. :tesi:

Nevíte někdo, co je s Rosamundou? Naposled psala jakési náznaky, že "to u nich lítá", ale už se delší čas neukázala...
Ros, ozvi se, a hoď nám sem nějaké nové (a doufám, že dobré) zprávy!!! :pussa:

Bloss - jestli jsem dobře pochopila, ty ses rozvedl se svým mužem. Byl alkoholik?

dusička napsal(a):

Bloss - jestli jsem dobře pochopila, ty ses rozvedl se svým mužem. Byl alkoholik?

Rozvedla, po 5leté snaze o jeho záchranu. Před tím, než začal pít (kvůli stresům v podnikání) to byl skvělý chlap, skvělý manžel, skvělý táta...
Tři roky po našem rozvodu na zdravotní následky svého pití zemřel.

Je to tady podrobně popsané v hloubi tohoto vlákna a vlákna předchozího. Je to moc smutný příběh.
Ale už je to několik let za mnou....
:kapitulation:

dusička napsal(a):

...Ale kolikrát si dám fakt jen tu decku doma a cítím se tak vysmátá...

dusičko, děvče zlaté, dej si na tohle dobrý pozor ...
Přesně takhle jsem začínala i já ... taky jsem si dávala fakt jen tu decku doma a cítila jsem se po ní fajn ... protože jsem měla doma manžela-alkoholika, který byl po návratech z hospody semo-tamo agresivní, tak abych byla vysmátá, až se vrátí a neklepala jsem se dopředu hrůzou, co zas bude ... a dopadla jsem tak, že jsem se propila až do protialkoholní léčebny :grater:

dusička napsal(a):

ahoj
A víte co je nejhorší? Celé dětství jsem si říkala, že si nesmím vzít alkoholika :dumbom: (můj táta i děda pili, tatka se omezil až kvůli nemoci). No - a doma mám manžela - alkoholika (v rodině kam mi pamět sahá nemají, ale do osmého kolena fakt nevidím).

no - o tomhle byl, Marthino, můj příspěvek - ne o tom, zda se DĚDÍ sklony k alkoholismu, ale o tom, že doma se člověk naučí tancovat určitý tanec - vztah alkoholika a koalkoholika - pak si dává belký pozor a ...šup, najednou zjištění, že mám alkoholika doma.
A jsou z toho i výjimky. Jasně.

Bloss - kočko, děkuji za objasnění, já vás tady dočítám pravidelně, Muselo to být pro Tebe, však víš,nemám slov.
Posílám :pussa:
Kairo - já vím, já to vím, a dávám si bacha, takže doma nemáme žádný alkohol, ale je fakt že jednou za 1/4 roku si to vínko koupím.
Můj manžel není jako můj otec. Táta když přišel z hospody dělal zle, agresivní, báli jsme se ho a já jako holka chtěla mamka zachranovat. Prosila jsem jí, at se s ním rozvede. A ona vždycky,vždyt tady bude bydlet s námi, on by se upil k smrti,dělal by vám ostudu, styděli by jste se za něho.
Manžel si zaleze, když mlčím a neprovokuji není agresivní (takže já samozřejmě mlčím a mlčím i druhý den) .
V čem jsou stejný, že to maj nárazový, týdny prolitý hrda, pak týdny klid a doma klid.
A to jsem právě včera o tom přemýšlela, že jsem mamku přemlouvala k rozvodu, přemýšlím o rozvodu, ale zjistila jsem,že asi nejsem silný jedinec který to dotáhne až do konce.
Stále chci bojovat s alkoholem manžela, ale vím,že se to nedá. Ale naučit žít s problémem to nejde.

ElinaH. napsal(a):

dusička napsal(a):

ahoj
A víte co je nejhorší? Celé dětství jsem si říkala, že si nesmím vzít alkoholika :dumbom: (můj táta i děda pili, tatka se omezil až kvůli nemoci). No - a doma mám manžela - alkoholika (v rodině kam mi pamět sahá nemají, ale do osmého kolena fakt nevidím).

no - o tomhle byl, Marthino, můj příspěvek - ne o tom, zda se DĚDÍ sklony k alkoholismu, ale o tom, že doma se člověk naučí tancovat určitý tanec - vztah alkoholika a koalkoholika - pak si dává belký pozor a ...šup, najednou zjištění, že mám alkoholika doma.
A jsou z toho i výjimky. Jasně.

Eli, já to pochopila, proto jsem Ti jen popisovala, že já jsem jsem se opravdu v dětství a dospívání s alkoholismem nesetkala a popisovala jsem i rodinnou situaci přítele, protože ani tam mi nic neindikovalo, že by mohl být nějaký prů...r. A přesto je to alkoholik. Byť je opilý třeba jen 5 dnů v roce, což mnozí zvládnout v sumě častěji, ale závislí nejsou. Prosím nebrát jako jeho obhajobu - není to tak myšleno.

O genetice navázaly spíš až další přispěvatelky. Tož tak :)

Termín koalkoholik se spíš hodí na člověka, který začne sám pít pod vlivem jiného alkoholika ("uklidňuje" nervy, na truc...)l. Pro partnery alkoholiků, kteří (sice bláhově) vzdorují alkoholismu partnera a hned nezdrhnou, ale vedou bitvu s větrnými mlýny, ale samy alkoholu nepropadají, ale jsou situací totálně semlení, se spíš užívá termín spoluzávislí (myšleno psychická závislost na člověku)

dusička napsal(a):

Bloss - kočko, děkuji za objasnění, já vás tady dočítám pravidelně, Muselo to být pro Tebe, však víš,nemám slov.
Posílám :pussa:
Kairo - já vím, já to vím, a dávám si bacha, takže doma nemáme žádný alkohol, ale je fakt že jednou za 1/4 roku si to vínko koupím.
Můj manžel není jako můj otec. Táta když přišel z hospody dělal zle, agresivní, báli jsme se ho a já jako holka chtěla mamka zachranovat. Prosila jsem jí, at se s ním rozvede. A ona vždycky,vždyt tady bude bydlet s námi, on by se upil k smrti,dělal by vám ostudu, styděli by jste se za něho.
Manžel si zaleze, když mlčím a neprovokuji není agresivní (takže já samozřejmě mlčím a mlčím i druhý den) .
V čem jsou stejný, že to maj nárazový, týdny prolitý hrda, pak týdny klid a doma klid.
A to jsem právě včera o tom přemýšlela, že jsem mamku přemlouvala k rozvodu, přemýšlím o rozvodu, ale zjistila jsem,že asi nejsem silný jedinec který to dotáhne až do konce.
Stále chci bojovat s alkoholem manžela, ale vím,že se to nedá. Ale naučit žít s problémem to nejde.

prolité hrdla a prolité peníze :kapitulation:
kde máš jistotu, že se manžel časem nestane agresivní :/
nemohla bych tahle žít, takový život by mě neuspokoval :grater:

Aprill já takhle žít taky nedokážu, já jen přežívám.
Chci bojovat, ale nejde to. říkám si pár let to ještě vydržím, než kluci vylítnout z hnízda (17 a 14)
Po večerech scrapuju, abych zapomněla na starosti. Ale to mě neuspokojuje.

dusička napsal(a):

Aprill já takhle žít taky nedokážu, já jen přežívám.
Chci bojovat, ale nejde to. říkám si pár let to ještě vydržím, než kluci vylítnout z hnízda (17 a 14)
Po večerech scrapuju, abych zapomněla na starosti. Ale to mě neuspokojuje.

Teď je to až kluci vylítnou z hnízda, pak až holka vylítne z hnízda , později až  ...........
Dušičko, život je příliš krátký na to, aby jsi pořád na něco čekala :kapitulation: .

Rosamundo, nevím zda sem alespoň nahlédneš, ale taky na Tebe moc myslím.

Doufám, že důvod proč se neozýváš je ten, že máš teď pracovní záhul (jak jsi psala možná i na jiném vlákně) při denním dojíždění do Prahy na zaškolení (?). Pochopila jsem dobře, že si Tvou lékárnu podařilo zapojit do nějakého lékárenského řetězce?

Ať tak či onak. Tak Ti přeji ať jsou to jen pozitivní věci a nejen v podnikání, ale i v soukromí.

dusička napsal(a):

Stále chci bojovat s alkoholem manžela, ale vím,že se to nedá. Ale naučit žít s problémem to nejde.

Dušičko, ale to vypadá, že vidíš jen dvě zatarasené cesty...

Přiznal si někdy manžel, že má vážný problém s alkoholem? Snažil se to alespoň nějak řešit?
Docházím k zjištění, že čím déle trvá doba, než si člověk přizná daný problém a než ho začne opravdu řešit, tak ta závislost je pak tak obludná, že jen těžko se z ní hrabe.

Marti - nikdy si to nepřiznal. On si nepřizná vůbec nikdy svou chybu. Je to smutný.
Jeho mamka jednou řekla, že chodí na pivo kvůli mě (takže já jsem nakonec ta černá ovce rodiny)
Nemám kam jít, já bych sama podnájem se třema dětma neutáhla.  :dumbom:
Už jsem měla jeden rozjednaný, protože samozřejmě že manžel si nasekal dluhy, ale má rodina mi nepodpořila. Mamka mi řekla, že mi nebude hlídat holku, když odejdu,a já to hlídání potřebuju. Jezdím do práce hodinu sem,hodinu tam, jezdím už  v 6 ráno, takže nestíhám holku odvést do školky.

No holka, tak to nebude lehké...
Problémy se dají řešit jen když si člověka přizná, že je má. Takžy Ty jako partnerka nezmůžeš vůbec nic.
Pokud nenacházíš ani oporu v blízké rodině, tak o to to máš složitější. Nejde třeba starší děti zapojit do odpoledního vyzvedávání?

Jak vlastně děti prožívají celou situaci? Nebude to mít vliv na jejich budoucí život?

Já jsem sama viděla jak mé dítko z toho bylo mírně řečeno nesvé a to byl pro mě hlavní důvod, proč jsem po první recidivě po léčbě zvolila oddělené bydlení. Bála jsem se opravdu, aby si nevzalo do života vzor, že toto je standardní způsob soužití, že žena musí vydržet vše.

Chápu, že je hrozně těžké udělat nějaký první krok sám za sebe, ale jsou na začátku fakt jen dvě cesty - buď to začit řešit ve smyslu osvobození se od alkoholismu (léčba nebo odchod ze společné domácnosti) nebo smíření se s tou situací se všemi důsledky do budoucna.
To za nás ale nikdo nerozhodne, to si musíme každá vyřešit v sobě sama.

Ty sama jsi to, jak píšeš, zažila doma, tak víš co jsi cítila ke svému otci a jak jsi to prožívala, takže se asi dokážeš i lépe vžít do pocitů svých dětí.

Marthina napsal(a):

dusička napsal(a):

Stále chci bojovat s alkoholem manžela, ale vím,že se to nedá. Ale naučit žít s problémem to nejde.

Dušičko, ale to vypadá, že vidíš jen dvě zatarasené cesty...

Přiznal si někdy manžel, že má vážný problém s alkoholem? Snažil se to alespoň nějak řešit?
Docházím k zjištění, že čím déle trvá doba, než si člověk přizná daný problém a než ho začne opravdu řešit, tak ta závislost je pak tak obludná, že jen těžko se z ní hrabe.

Tak pod to vytučněné bych se mohla podepsat: U nás to taky zkraje vůbec nevypadalo hrozivě. Přesto jsem vycítila nebezpečí, vyhledala psycholožku a ta mi řekla - pokud je to tak, jak říkáte, je to už závislost a je třeba s tím okamžitě něco dělat.
Jenže manžel to pořád nebral vážně a nebo spíš před tím svým problémem zavíral oči, stokrát jsem slyšela - Co blbneš, to by museli být alkoholici všichni Francouzi, a celá jižní Morava, já mám prostě jen rád víno... A děláš z komára velblouda...

Když závislost narostla do rozměrů, kdy už to nezvládal, tak už v tom byl tak hluboko, že i když on sám určitě upřímně chtěl přestat, už to nešlo... :(

A tak se střídaly doby jeho snahy (byly i měsíce, kdy to dovedl nepít, a celý se jakoby rozjasňoval, uzdravoval a vracel do své původní skvělé osobnosti), a pak zas přišly propady, které ale bohužel neřešil, jen maskoval co to šlo....

Víte holky, tady na tom vlákně je tak jednoznačně vidět, že je to s alkoholiky jak podle kopíráku:
- jejich nepřiznání si vlastního problému
- obviňování manželky, že blbě prudí
- nepochopení jeho původní rodiny a snaha alkoholika omlouvat a vinu hledat v někom jiném (nejčastěji opět v manželce)
- když už alkoholik konečně pochopí a přizná si obludnost svého průseru, tak jeho snaha "vyléčit se sám" - proč proboha do léčebny, to není potřeba, nejsem žádný blázen, zvládnu to sám.....a tím prošvihnou zas další čas a naději na uzdravení a jen do toho spadnou hloub
- a pak léčebna, většinou z donucení okolí,když už to jinak nejde,ale bohužel léčení podstupují až v době, kdy závislost je tak rozjetá, že ani léčebna dlouhodobě nepomůže.. ( u mého manžela léčebna 2*, jednou jsem ho tam dotlačila já, jednou už po rozvodu jeho ostatní blízcí)
-pak už jen pád hloub a hloub, je z něj čím dál tím větší troska, a nakonec hodně předčasná, zbytečná a většinou nehezká smrt....
:(

dusička napsal(a):

Marti - nikdy si to nepřiznal. On si nepřizná vůbec nikdy svou chybu. Je to smutný.
Jeho mamka jednou řekla, že chodí na pivo kvůli mě (takže já jsem nakonec ta černá ovce rodiny)
Nemám kam jít, já bych sama podnájem se třema dětma neutáhla.  :dumbom:
Už jsem měla jeden rozjednaný, protože samozřejmě že manžel si nasekal dluhy, ale má rodina mi nepodpořila. Mamka mi řekla, že mi nebude hlídat holku, když odejdu,a já to hlídání potřebuju. Jezdím do práce hodinu sem,hodinu tam, jezdím už  v 6 ráno, takže nestíhám holku odvést do školky.

dusičko, z toho si nic nedělej, co říkala tchýně ... už to tady bylo napsáno, že maminky alkoholiků nejčastěji obviňují svoje nevěsty, že ty za to můžou že jejich synáček pije.
U nás to bylo jinak. Manžel už maminku neměl, když jsme se poznali, měl jenom otce, který byl z jeho pití nešťastnej, domlouval synáčkovi a stavěl se jednoznačně na moji stranu. A co to bylo platné - nic. Manžel tatínkovi všechno odkejval a chlastal vesele dál a když starý pán zemřel, nebylo už vůbec žádné síly, která by mého BM dokázala aspoň trochu korigovat.
Jak jsem pochopila, nežiješ s manželem dlouho, když jsou holčičce teprve tři roky, Když byly naše děti takhle malé, taky jsem byla relativně v pohodě, propadat alkoholu jsem začala v době, kdy bylo dětem cca 13 a 14. Já Ti to píšu proto, že čím déle žije taková ženská s alkoholikem, tím je ubitější a ubitější, už nemá sílu cokoliv řešit, protože veškerou energii z ní dlouhodobé soužití s manželem postupně vycucalo a nakonec sáhne k pochybné berličce - buďto skončí na práškách, nebo se dá sama na pití. A ještě jednu věc - pokud manžel dětem vysloveně neubližuje, nebije je, neřve na ně, doma nerozbíjí věci a není agresivní, i když na něj není doma hezký pohled, děti takového tátu, potažmo domov, na který jsou zvyklé a mají tam kamarády nerady opouštějí. Zase Ti to píšu proto, že děti - když jsem se s ními chtěla odstěhovat v době, když už byly skoro v pubertě - se odmítly z místa bydliště hnout, protože tady měly kamarády, známé, zázemí, táta jim osobně neubližoval, naopak si je kupoval když byl střízlivej a jediný člověk, který měl v rodině problémy jsem byla já. Takže bez dětí, které mě odmítly následovat jsem neodešla ani já, byla jsem přikovaná k baráku a k problémovému manželovi přímo železnou koulí a jak to se mnou dopadlo, to už znáš :grater:

Kairo - s manželem jsem 15 let.
Já jsem si nikdy nepřipouštěla, že je manžel alkoholik. Ano, chodil na pivko, byli mu přednější kamarádi než rodina - a to odjakživa. Ze začátku jsem vyhlížela, koukala z okna třeba do dvou do rána, a vyhlížela jsem ho. Ale pak zase třeba měsíc bez hospod a bylo to jak na houpačce.
Staršího kluka mám za svobodna (biol. otec mě opustil v těhotenství). Byla jsem ráda, že mě manžel má rád i s dvouletým capartem a hlavně -když jsme spolu chodili, bylo jejich vztah ok.
Chtěl dítě,porodila jsem mu syna. A problémy začali už možná v těhotenství. NEchtěl se mnou spát, a ani potom (nebylo to,že bych byla unavená z dětí, já chtěla). Ale manžel měl chut jenom právě po požití alkoholu , jinak ne.
A tak dál léta šli, já nastoupila do zaměstnání, a nastala krizovka. Tenkrát jsem chtěla odejít od něho (stále jsem nebrala v potaz,že je alkoholik) nebyl jako táta. Doma u nás byl tak nějak klid narozdíl v čem jsem vyrůstala  já.
Když jsem byla holka - byla u nás Itálie, táta přišel, nadával,řval, kolikrát jsem běžela k sousedům volat policajty na něho.
Ale zase když byl střízlivý, udobřoval si mamku, povídali si, a prostě tak.
U nás v manželství byl klid. Občas jsem tedy nadávala,že jsem přednější kamarádi. Ale nemyslím,že by děti trpěli. Když jsem manželovi řekla, že nechci takovýhle život, že se cítím tak sama, a že si asi někoho najdu. Byl ohen na střeše, ne neomluvil se za to,že si mě nevšímá, ale začal se snažit, chtěli jsme být spolu. A z toho se narodila holka (chtěli jsme jí oba).
Kolikrát jsem si vyčítala, že jsem se neměla pouštět do dalšího těhotenství. Ano , jsem ráda, že Markétku mám, ale život s manželem se vrátil do starých kolejí.
A já když tak přemýšlím, dělá to vlastně alkohol. Protože třeba něco slíbí, ale už nedodrží, a proč?protože zmizí v hospodě, za hodinu volá, hned přijdu, ale je tam do rána.
Vzdala jsem to, rok už se nesnažím nic zachránit, jsme tu vedle sebe jako cizí lidi. Ale je to strašný. Pije čím dál víc. Skoro každý den. Od dubna nemá práci. Schání jí v hospodě. :dumbom:

A děti? Starší kluk by do podnájmu odešel hned.
Mladší kluk ten je zmatený. Chce věřit tátovi, že do hospody chodit přestane. Stěhovat se nechce, zůstane tady s tátou.
Tot můj příběh.

Kiaro - posílám :pussa:

dusička napsal(a):

Kairo - s manželem jsem 15 let.
Já jsem si nikdy nepřipouštěla, že je manžel alkoholik. Ano, chodil na pivko, byli mu přednější kamarádi než rodina - a to odjakživa. Ze začátku jsem vyhlížela, koukala z okna třeba do dvou do rána, a vyhlížela jsem ho. Ale pak zase třeba měsíc bez hospod a bylo to jak na houpačce.
Staršího kluka mám za svobodna (biol. otec mě opustil v těhotenství). Byla jsem ráda, že mě manžel má rád i s dvouletým capartem a hlavně -když jsme spolu chodili, bylo jejich vztah ok.
Chtěl dítě,porodila jsem mu syna. A problémy začali už možná v těhotenství. NEchtěl se mnou spát, a ani potom (nebylo to,že bych byla unavená z dětí, já chtěla). Ale manžel měl chut jenom právě po požití alkoholu , jinak ne.
A tak dál léta šli, já nastoupila do zaměstnání, a nastala krizovka. Tenkrát jsem chtěla odejít od něho (stále jsem nebrala v potaz,že je alkoholik) nebyl jako táta. Doma u nás byl tak nějak klid narozdíl v čem jsem vyrůstala  já.
Když jsem byla holka - byla u nás Itálie, táta přišel, nadával,řval, kolikrát jsem běžela k sousedům volat policajty na něho.
Ale zase když byl střízlivý, udobřoval si mamku, povídali si, a prostě tak.
U nás v manželství byl klid. Občas jsem tedy nadávala,že jsem přednější kamarádi. Ale nemyslím,že by děti trpěli. Když jsem manželovi řekla, že nechci takovýhle život, že se cítím tak sama, a že si asi někoho najdu. Byl ohen na střeše, ne neomluvil se za to,že si mě nevšímá, ale začal se snažit, chtěli jsme být spolu. A z toho se narodila holka (chtěli jsme jí oba).
Kolikrát jsem si vyčítala, že jsem se neměla pouštět do dalšího těhotenství. Ano , jsem ráda, že Markétku mám, ale život s manželem se vrátil do starých kolejí.
A já když tak přemýšlím, dělá to vlastně alkohol. Protože třeba něco slíbí, ale už nedodrží, a proč?protože zmizí v hospodě, za hodinu volá, hned přijdu, ale je tam do rána.
Vzdala jsem to, rok už se nesnažím nic zachránit, jsme tu vedle sebe jako cizí lidi. Ale je to strašný. Pije čím dál víc. Skoro každý den. Od dubna nemá práci. Schání jí v hospodě. :dumbom:

A děti? Starší kluk by do podnájmu odešel hned.
Mladší kluk ten je zmatený. Chce věřit tátovi, že do hospody chodit přestane. Stěhovat se nechce, zůstane tady s tátou.
Tot můj příběh.

Duši, za co pije když je nezaměstnaný? Ty mu  sponzoruješ vysedávání v hospodě ?

Aprill - nevím
Občas vyhrabe v kůlně nějaký železo :dumbom: a jeho maminka ho podporuje. Nebo pomůže občas nějakýmu kamarádovi a ten mu pak pivo zaplatí.

Ona mu třeba maminka navaří, aby chudinka neumřel hlady.

dusička napsal(a):

Ona mu třeba maminka navaří, aby chudinka neumřel hlady.

Hodná maminka :dumbom: ! A domů by ho nechtěla?

Mám sepsanou a připravenou žádost o rozvod. Jen jí k soudu donést.
říkala jsem si, když už neodejdu ted hned, alespon budeme rozvedeni a případný další dluhy už nebudou moje.
A co mi napsala švagrová?
Cituji:
tak jsem se samozřejmě dozvěděla, co se u vás děje a nepříjde mi spravedlivé, aby jsi se chovala, tak jak se chováš. Sama si se asi rozhodla změnit život, na to máš samozřejmě právo. Ale ten, kdo chce někoho opustit, sám odejde. Jen bych byla ráda, abys věděla pár skutečností, o kterých nejspíš nevíš. Mám známou právničku a toto mi napsala. Neber to jako vyhrožování, ale jen si uvědom, jak se věcí mají.
Ta právnička:
V případě že by Vaše maminka nesouhlasila s dalším setrváním Vaší švagrové v nemovitosti, má právo na ní žádat, aby nemovitost opustila (obvykle je stanovena určitá lhůta). Pokud by k této situaci došlo, je vhodné, aby maminka snachu vyzvala písemně. V případě že by snacha její žádosti nevyhověla, může se maminka domáhat opuštění nemovitosti po snaše soudně - prostřednictvím žaloby na vyklizení nemovitosti

Jako vůbec nechápu, co se švagrová stará. Já jsem tady chtěla zůstat kvůli dětem, na větší podnájem než 1+1 bych neměla, a nevím, jak bych se tam vešla se třema dětma.
Bydlíme v rodinném domku (v půlce - ta patří tchyni, sdědila ji po své matce) druhá půlka je jiných příbuzných. Tchyně bydlí v ob. bytě.

dusička napsal(a):

Mám sepsanou a připravenou žádost o rozvod. Jen jí k soudu donést.
říkala jsem si, když už neodejdu ted hned, alespon budeme rozvedeni a případný další dluhy už nebudou moje.
A co mi napsala švagrová?
Cituji:
tak jsem se samozřejmě dozvěděla, co se u vás děje a nepříjde mi spravedlivé, aby jsi se chovala, tak jak se chováš. Sama si se asi rozhodla změnit život, na to máš samozřejmě právo. Ale ten, kdo chce někoho opustit, sám odejde. Jen bych byla ráda, abys věděla pár skutečností, o kterých nejspíš nevíš. Mám známou právničku a toto mi napsala. Neber to jako vyhrožování, ale jen si uvědom, jak se věcí mají.
Ta právnička:
V případě že by Vaše maminka nesouhlasila s dalším setrváním Vaší švagrové v nemovitosti, má právo na ní žádat, aby nemovitost opustila (obvykle je stanovena určitá lhůta). Pokud by k této situaci došlo, je vhodné, aby maminka snachu vyzvala písemně. V případě že by snacha její žádosti nevyhověla, může se maminka domáhat opuštění nemovitosti po snaše soudně - prostřednictvím žaloby na vyklizení nemovitosti

Jako vůbec nechápu, co se švagrová stará. Já jsem tady chtěla zůstat kvůli dětem, na větší podnájem než 1+1 bych neměla, a nevím, jak bych se tam vešla se třema dětma.
Bydlíme v rodinném domku (v půlce - ta patří tchyni, sdědila ji po své matce) druhá půlka je jiných příbuzných. Tchyně bydlí v ob. bytě.

Duši, před rozvodem musí proběhnout svěření dětí do výchovy a stanovení výživného. Bez toho návrhu by ti návrh na rozvod byl k ničemu. Předlohu najdeš na netu nebo ti návrh  pomůžou sepsat na OSPOD.

Aha April, díky
já si stáhla na netu  formuláře ohledně rozvodu.
Našla jsem
A jelikož jsem si sepsala žádost - po*ný rozvod, domnívala jsem se, že to výživné a svěření dětí bude sakumprásk v rozvodu.  Takže vypořádání majetku je taky zvlášt? :dumbom:

Dusičko,
držím Ti palce, ale ona má bohužel ta právnička nejspíš pravdu. Jeden můj příbuzný taky takhle dopadl. Musel do 15 dnů od rozvodu opustit dům své exmanželky, přestože tam dřel jako kůň a veškeré opravy i financování celých 20 let ležely na jeho bedrech. Jeho manželka totiž nikdy nebyla zaměstnaná.
Ale ať půjdeš po rozvodu kamkoliv, asi Ti bude líp.

dusička: Když jsem manželovi řekla, že nechci takovýhle život, že se cítím tak sama, a že si asi někoho najdu.

A tohle ale nikdy správná diplomatka neudělá ;)
Aby vyhrožovala. Promyslí to a pak to rovnou spáchá. ;)
Na takový "návrh" Ti přece ani ten nejzlatější chlap nikdy nemůže odpovědět nic hezkýho.

Tercila napsal(a):

dusička: Když jsem manželovi řekla, že nechci takovýhle život, že se cítím tak sama, a že si asi někoho najdu.

A tohle ale nikdy správná diplomatka neudělá ;)
Aby vyhrožovala. Promyslí to a pak to rovnou spáchá. ;)
Na takový "návrh" Ti přece ani ten nejzlatější chlap nikdy nemůže odpovědět nic hezkýho.

Tercil - nikdy jsem nebyla diplomatka, bohužel
Já to tady takhle napsala, obrazně ,snažila jsem se to doma rozebrat. ANo, možná že jsem vyhrožovala, ale říkala jsem,že to chci změnit. At se trošku věnuje rodině,manželce

Já Ti, dusi, rozumím, jen jsem to podotkla - možná jsem měla přidat víc smajlíků spikleneckého úsměvu :)
Taky jsem spíš přímočaré povahy, ale v životě jsem pochopila, že holt ta diplomacie někdy něco i zachrání... Ale taky jsem na to přišla po letech omylů :).

Majetek nabytý v manželství se vypořádává až po rozvodu.
Duši, jak jsem pochopila, tak bydlíš v polovině domu, která patří tchyni - tedy de-facto v cizí nemovitosti, kde jsi víceméně trpěna. Postoj manželových příbuzných je něco, jako vydírání: když se Ti nelíbí soužití s naším synem/bratrem, tak se můžeš rozvést, ale počítej s tím, že Tě odtud vykýblujeme :usch: nebo - ještě jinak - jestli se ti něco nelíbí, tak můžeš jít, ale synovy/bratrovy děti tady necháš (poněvadž výhrůžný dopis je formulován tak, že hrozba vyklizení domu platí jenom na Tebe).
Bohužel, uvědom si, že skutečně bydlíš "v cizím" a pokud se rozvedeš, rodina Tě doopravdy může z "jejich" domu vykázat. Podle mě nemáš moc na vybranou - buď se rozvedeš hned teď, najdeš si podnájem i s dětmi a budeš mít klid, nebo podlehneš vydírání a pod hrozbou ztráty střechy nad hlavou budeš s manželem-opilcem přežívat v neutěšeném manželství ještě X let, což je velmi mrazivá představa podle toho, jak to u vás doma momentálně vypadá :/
A zapomeň na to, že se "jenom" rozvedeš a rodina Tě v jejich domě nechá bydlet i po rozvodu, Ti ti takový krok nikdy neodpustí a jako "pomstu za Sudety" Tě budou chtít ihned po rozvodu z jejich domu vypakovat pokud možno bez dětí, abys poznala, "zač je toho loket", že sis dovolila rozvést se s jejich pokladem :usch: Vzhledem k tomu, že jste s manželem po celou dobu manželství nikdy "nebydleli ve svém"a momentálně žiješ v domě, ze kterého Tě tchyně může kdykoliv vykázat, nemáš toho moc ztratit a já být Tebou, šla bych hned :jojo:
Jak správně píše aprill, v první řadě musíš mít před rozvodem pořešenu péči o nezl. děti a výživné, potom může následovat rozvod a po rozvodu teprve majetkové vyrovnání. Nejde to tak, že se u rozvodu řeší několik věcí najednou, takhle to prostě nefunguje.

Dušičko, já jsem bez toho "svého" alkoholika už  téměř dva roky, ale zřejmě období soužití s ním na mě zanechalo nesmazatelné stopy, proto sem stále nahlížím a nestačím se divit kolik lidí má problémy s alkoholikem. Jsi ve velmi těžké situaci, ale já z ní přesto vidím jediné východisko. V případě, že on problém nemá (u nás to bylo taky tak, jediný problém jsem měla já), tak je jasné, že ho nebude řešit. Že bude situace horší a horší, to jsi se už přesvědčila. Několikrát váš vztah upadl do zajetých kolejí, které se ti právem nelíbí. Navíc manžel je bez práce, pravděpodobně už i bez podpory, takže následující měsíce a roky, pokud nezačne vydělávat, budou pro tebe horší nejen po psychické stránce, ale i po finanční. Snažila bych se řešit rozvod a co nejdříve bych se odstěhovala do jakéhokoliv bydlení, které utáhneš. Věř mi, že jednou mi dáš za pravdu, že to bylo dobré řešení.

dusička napsal(a):

Marti - nikdy si to nepřiznal. On si nepřizná vůbec nikdy svou chybu. Je to smutný.
Jeho mamka jednou řekla, že chodí na pivo kvůli mě (takže já jsem nakonec ta černá ovce rodiny)
Nemám kam jít, já bych sama podnájem se třema dětma neutáhla.  :dumbom:
Už jsem měla jeden rozjednaný, protože samozřejmě že manžel si nasekal dluhy, ale má rodina mi nepodpořila. Mamka mi řekla, že mi nebude hlídat holku, když odejdu,a já to hlídání potřebuju. Jezdím do práce hodinu sem,hodinu tam, jezdím už  v 6 ráno, takže nestíhám holku odvést do školky.

Dušičko nezlob se ,ale tohle není náhoda. Já ani moje rodina nikdy neměla takový problém, že by muž opustil ženu v těhotenství nebo, že by pil alkohol, těch problémů máš tolik, že to skutečně není náhoda ,ale ty si o to vyloženě říkáš, že zaplétáš s podivnýma lidma. Víš,  že manžel dělá problémy a pořídíš si další dítě  a tím se dostaneš do stavu, že  jsi v pasti a nemůžeš odejít .
Já chápu, žes vyrostla v podobných poměrech ,ale ty si neuvědomuješ, že tvoje děti se to učí a budou jednou žít taky tak, což je hrůza. Sama píšeš, že starší by šel do podnájmu hned. Pokud táta chlastá a nechodí do práce , tak zásadně porušuje pravidla soužití a ty musíš sobecky koukat už jen na sebe a na děti, na všechno ostatní kašli .Představ si tu hrůzu, že jednou tvoje dcera bude řešit nějakýho uslintanýho alkoholika a tvoje vnoučata mu  budou říkat táto :((

Já bych se sebrala a odešla do azyláku , zbavila bych se toho parazita , na mámu se neohlížej, ta se na celé situace podílí taky , protože dovolila, abys vyrůstala v takových poměrech .

Ano, asi si o problémy jen říkám. Ano, dělám ze sebe jen chudinku.
Opustil mě v těhotenství. Moje chyba. Rok a půl jsem žila o 18let starším mužem (byl ženatý) žil se mnou, ne s manželkou, ale když jsem otěhotněla, dítě nechtěl a já jsem se rozhodla pro dítě. Bylo mi 23. Odešel, kluka nikdy neviděl. Ano, byla to má chyba. Já to vím.
A taky byla má chyba, že jsem si pořídila Markétku. Ale já cítila, že mám nenaplněný život. Denně to mám u našich na talíři.
Já vím, že jsem chybovala.
A když jsem se seznámila s manželem, nebyl podivný, byl normální. Nebyl agresivní jako náš táta. Nevím, jestli jsem porovnávala chlapi k tátovi.
biol. otec syna nepil vůbec.
Ale naše máma to s tátou vydržela a děda (můj otec) i když občas má své dny a dá si pivko, ale když tam sem, otočím se na kramflecích a jdu pryč. Ale není uslintanej. Mí děti ho maj rádi. Ale je pravda, že táta celý život makal od nevidím do nevidím a dával mamce celou výplatu (tedy ne celou, z vedlejšek měl na chlast)

Dušičko, já bych to tak jednoznačně kriticky zas neviděla. Ano, rozhodla ses mít děti, i když bylo jasné, že to nebude snadné. A není to snadné,samozřejmě.
Ale zas - máš tři krásné a zdravé děti. Buď ráda, že je máš, když už je máš.

A to ostatní se snaž řešit. Uvidíš, půjde to.
Na tvém místě bych taky asi zažádala o rozvod, a odstěhovala se klidně do malinkého 1 + 1.
Myslím, že ten klid by mi za to stál.

Já tě nechci mentorovat a poučovat ,ale já bych nikdy nenapsala, chyba byla, že jsem si pořídila Markétku , protože jsem pověrčivá a vím, že bych mohla něco přivolat . Ty děti jsou naše největší štěstí a vyčítat si, že jsou na světě není dobrý . Prostě stalo se ,ale teď už bych se snažila nevršit další a další maléry na sebe, musíš vidět hlavně prospěch těch dětí a pak nebudeš dělat další chyby.
Pokud ovšem nejsi  zvyklá na to, žít problematický život , některé ženy neumí žít jinak, než s alkoholikem na zádech a s  několika dětma a bez peněz.:(( :((

Podívej, já bych se na minulost neohlížela. Tu už nezměníš. A když nic jiného, tak děti jsou dar ať už jsi nadělala chyby jakékoliv. A nejen sobě, ale i těm dětem by jsi měla dopřát klidu. Tak neřeš minulost, ale přítomnost. Teď je to tak jak to je a snaž se to nastolit tak, aby váš další život v rámci možností co možná nejklidnější a nejspokojenější.

Dusička: Já vím, že jsem chybovala.

Houby jsi chybovala.
Žila jsi tak, jak jsi to právě momentálně cítila a považovala za dobré.
A tak je to správné. Stejně to na tom světě jinak nechodí.
Jsi dobrá ženská a budeš se mít fajn, uvidíš. Žádná kaše se nejí tak horká....

Dusičko, ještě mě napadlo, že bys třeba mohla zažádat o obecní byt.
Ale nemám páru, jak to přesně chodí, možná by Ti poradila Aprill.

Díky všem :pussa:
Každopádně vím, že musím tuto situaci změnit, začíná být neúnosná a já neumím jen tak sedět a vyčkávat a koukat.
Ale bojím se, práci mám na dva nebo tři roky (zástup na mateřskou)kdo ví co bude. Utáhnu podnájem ? Jak se vejdeme do 1+1 s dětma? Mladší kluk s námi nepůjde, zůstane tady s tátou. Můžu ho tady nechat?

Koukám, že i když jsem tu asi dva měsíce nebyl, lidi chlastají vesele dál... no nic, musím si to všechno zpětně pročíst, ani nevím, jak dopadla Rosamunda... a Ty se drž, Dusičko...

Terci - na obecním úřadu mám šest let žádost. ALe to bych musela být asi sociální případ (možná tedy rozvedená se soudní výpovědí)
Jinak já blbka měla za svobodna státní byt (tenkrát) jenže jsem ho pustila, protože to nešlo tam dát někoho do podnájmu.

Ahoj, tak se zase ozývám. Nepsala jsem tak dlouho, páč nemám vůbec čas. Od 8. dojíždím do Prahy na zaučení v nové lékárně, vyjíždím v 6, domů se vracím v půl sedmé, urvaná jsem jak kůň. Munďák zase od pondělka dojíždí za prací do Kolína, vyjíždí z domu v 5 ráno a domů se sice vrací ve 3, ale jelikož není vůbec zvyklý, když celý rok byl po léčebnách, tak odpoledne zase spí. Ale zatím fungujeme, což je s podivem, nemáme totiž ani vindru, lékárna je prodaná, ale zaplatili jsme 1 dluh a už jsme zase bez koruny. K tomu se ještě stěhujeme, já ukončuju podnikání...prostě paráda. Takže to je ve zkratce vše, jsem tak utahaná, že nejsem schopna vyplodit víc, možná až si o víkendu trochu dáchnu, tak třeba se rozepíšu víc

Ros ... ahoooooj :pussa: !!!
Jsem ráda, že se věci u vás daly do pohybu, lékárna že je prodaná, zbavili jste se 1. dluhu a Munďák se konečně zapojil do pracovního procesu, v což už nikdo z nás tady ani nedoufal ;)
Tak Ti držím palce, aby to u vás zdárně pokračovalo už jenom směrem k lepšímu :jojo: :supr:

Ros, jsem ráda,že píšeš dobré zprávy,myslím na tebu vždy když kouknu na babinet,ale takových je nás určitě spousta.Hodně štěstí.

Ros, super! :supr: Dobrý začiatok je polovica úspechu... ;)
Dusička(alebo ksôr asi Dušička), ja by som najprv urobila potrebné praktické opatrenia (hľadanie bývania, príp. práce) a až POTOM to niekomu oznamovala. V takejto situácii sa ťa samozejme všetci budú snažiť odrádzať a hádzať ti polená pod nohy - im totiž všetkým takýto život vyhovuje, jediné problémy máš ty... :jojo:

děkuji všem moc :hjarta:
Potřebuju se vykecat, vyventilovat moje pocity , můj strach.
Smázla jsem si svůj avatar, abych aspon trošku byla v anonymitě, když už tady píšu věci z mého soukromí.
V noci jsem nemohla spát. Včera jsem byla tak strašně moc zklamaná, naštvaná.
V poledne mi volal manžel do práce, že u nás byli elektrikáři a že chtěli odpojit elektriku. A tak musel vzít moje peníze (schované, bohužel pro mě špatně) a zaplatit za dva měsíce, aby nám ji neustřihli. Ještě ted bych řvala. Sice slíbil, že mi je v pondělí vrátí, ale neřekl jaký.
Přijela jsem domů a prý že si vzal 2000Kč ale chybí 4000Kč. Pěnilo to ve mě.
Šla jsem k našim pro holku,protože mamka ji vyzvedává ze školky. Cestou jsem přemýšlela,j estli jim to říct nebo ne. říkám, nebudu je zatěžovat, stejně by mi vynadali, že jsem si je špatně schovala, že mám předpovídat a že jsem si měla zkontrolovat složenky.
Přitom u nás byla nastavena pravdila. Ted měl manžel dva měsíce brigágu a jelikož mi nechtěl přidat nic na děti, řekla jsem fajn, ty budeš platit elektriku, já budu financovat děti (školku,obědy,jídlo,oblečení,všeú

Náš táta mi řekl zprávu. auto je zpravený. Pracuju od září, pracuju hodinu cesty tam, hodinuzpátky. Tatka si koupil nové auto a to staré mu bylo líto vyhodit, maj zimáky, má zaplacenou pojistku, ale chyběli nebo byli potřeba vyměnit součástky. Zaplatila jsem je s odstupného (které jsem dostala v dubnu,když mě skončil rodičák). a těšila se.
A ted, když už bych mohla vozit holku do školky, jezdit pro ní, nemusela by máma, z našich vylezlo, že by to auto mohli dát manželovi, jako motivaci, aby si hledal práci. :dumbom:

Tak jim říkám, když se oněj tak staráte, tak nemusíte mít už strach,že bych přišla s dětma, elektrika je zaplacená.
A šla domů. Po půl hodce přišla mamka,že tojde s manželem vyřešit (jako co?) Ten byl v hospodě.
Tak se pustila do mě.
že si nejdřív musím našetřit korunu a pak jít do podnájmu (a jako z čeho? Odstupný jsem neušetřila, tahala jsem na složenky, atj sem chtěla nebo nechtěla částečně živila manžela, bral si z ledničky, co se mu zlíbilo, pil moje kafe ...)
A víte co mi řekla. Můžeš si zato samo, nechtěla si žádnýho hodnýho chlapa, :dumbom: měla si ho víc poznat,pořídila sis Marky a blabla bla.
Tady se máš blbě, ale když budeš sama, budeš se mít ještě hůř.
Se vytočila a odešla.
CHudák Markétka,byla hodnoučká, ale vůbec jsem neměla na ni náladu. A to mi mamka řekla - nerozčiluj se, hlavně ne před holkou.

Pak byl ještě večer náš táta za manželem v hospodě,jako že ty peníze mi musí vrátit. Ale to přeci tohle není řešení.
Omlouvám se za román

Nevím, možná že to moc tahám za vlasy, že chce zvolna něco měnit.
Možná je to mou náladou, je před vánocema, jsou to svátky klidu.
A já mám depky. Nebaví mě doma nic. Nebaví mě uklízet, prostě nic.
Asi před 3 neděli jsem si řekla, holka musíš něco dělat nebo se zblázníš a začala stěhovat ložnici. A tapetovat (manžel spí v obýváku)
V půlce tapetování jsem u toho řvala, že jako k čemu to vlastně dělám, vždyt je to k ničemu, tady něco dělat.
Nemůžu si pozvat ani přátele domů, protože v obýváku prostě už nevyvětrám hospodský pach, a mě to tak niční :dumbom:

Celá léta jsem tak nějak byla smířená s tím, že to tady nějak ještě vydržím pár let, že až kluci dospějou já půjdu s holkou sama do podnájmu.
Ale v létě jsem poznala muže, s kterým jsem chtěla být, ale narazila jsem na to, že až tak se nemusím vzpovídat manželovi, kam jdu,kdy přijdu, ale rodičům. Prý si podle nich komplikuju život. A já jsem zjistila, že nechci žít ještě několik let takhle.
Že i když mi nevyjde známost, nechci stále poslouchat rodiče, co jsem udělala špatně.
Před měsícem jsem měla rozjednaný podnájem.
Já byla rozhodnutá, že půjdu.
ale. Naši na mě začali řvát,
Že to sama neutáhnu
Že se tam s dětma nevejdu
Mamka mi prý nebude hlídat malou
Nepůjčí mi peníze na zuby, které potřebuju a nemůžu chodit bez zubů
Navíc jsem sobec,mysím jen na sebe, protože mladší kluk dopodnájmu nechce a já ho opustím.
že nemám utíkat, at mi manžel sežene bydlení (toještě nevěděli, že nemusí schánět nic, viz švagrový výhružný dopis)

Když zůstanu
občas malou pohlídá
kluci můžou občas chodit na oběd, abych ušetřila

Já se stáhla do ulity, ukončila známost, protože musím doma sedět na zadku. A ted po měsíci stejně zjištuju, že to takhle nejde dál.
A včera když jsem naběhla do obchodu napadlo mě, jestli si na žal nemám koupit víno. že bych to spláchla. Nekoupila, ale když už takhle přemýšlím, nejsem normální

Dusičko, věř mi já to moc dobře znám, ten pocit, že mě nic nebaví dělat. Takové soužití, ve kterém teď jsi, tě tak strašně ubíjí a je potřeba s tím něco dělat. Já měla to štěstí, že za mnou rodiče vždy stáli. Samozřejmě, že si neodpustili párkrát poznámku typu: Já ti to říkala....  a  kdybys mě tehdy poslechla ... atd. Ale to bylo jen v prvopočátku, když jsem se musela od bývalého manžela přestěhovat na čas k nim. V tomhle to máš složitější. Ale i přesto se snaž hledat cesty jak se z toho manželství dostat. A je moc dobře, že sis to víno nakonec nekoupila. Tohle je únik jen chvilkový. Drž se.

dusička napsal(a):

děkuji všem moc :hjarta:
Potřebuju se vykecat, vyventilovat moje pocity , můj strach.
Smázla jsem si svůj avatar, abych aspon trošku byla v anonymitě, když už tady píšu věci z mého soukromí.
V noci jsem nemohla spát. Včera jsem byla tak strašně moc zklamaná, naštvaná.
V poledne mi volal manžel do práce, že u nás byli elektrikáři a že chtěli odpojit elektriku. A tak musel vzít moje peníze (schované, bohužel pro mě špatně) a zaplatit za dva měsíce, aby nám ji neustřihli. Ještě ted bych řvala. Sice slíbil, že mi je v pondělí vrátí, ale neřekl jaký.
Přijela jsem domů a prý že si vzal 2000Kč ale chybí 4000Kč. Pěnilo to ve mě.
Šla jsem k našim pro holku,protože mamka ji vyzvedává ze školky. Cestou jsem přemýšlela,j estli jim to říct nebo ne. říkám, nebudu je zatěžovat, stejně by mi vynadali, že jsem si je špatně schovala, že mám předpovídat a že jsem si měla zkontrolovat složenky.
Přitom u nás byla nastavena pravdila. Ted měl manžel dva měsíce brigágu a jelikož mi nechtěl přidat nic na děti, řekla jsem fajn, ty budeš platit elektriku, já budu financovat děti (školku,obědy,jídlo,oblečení,všeú

Náš táta mi řekl zprávu. auto je zpravený. Pracuju od září, pracuju hodinu cesty tam, hodinuzpátky. Tatka si koupil nové auto a to staré mu bylo líto vyhodit, maj zimáky, má zaplacenou pojistku, ale chyběli nebo byli potřeba vyměnit součástky. Zaplatila jsem je s odstupného (které jsem dostala v dubnu,když mě skončil rodičák). a těšila se.
A ted, když už bych mohla vozit holku do školky, jezdit pro ní, nemusela by máma, z našich vylezlo, že by to auto mohli dát manželovi, jako motivaci, aby si hledal práci. :dumbom:

Tak jim říkám, když se oněj tak staráte, tak nemusíte mít už strach,že bych přišla s dětma, elektrika je zaplacená.
A šla domů. Po půl hodce přišla mamka,že tojde s manželem vyřešit (jako co?) Ten byl v hospodě.
Tak se pustila do mě.
že si nejdřív musím našetřit korunu a pak jít do podnájmu (a jako z čeho? Odstupný jsem neušetřila, tahala jsem na složenky, atj sem chtěla nebo nechtěla částečně živila manžela, bral si z ledničky, co se mu zlíbilo, pil moje kafe ...)
A víte co mi řekla. Můžeš si zato samo, nechtěla si žádnýho hodnýho chlapa, :dumbom: měla si ho víc poznat,pořídila sis Marky a blabla bla.
Tady se máš blbě, ale když budeš sama, budeš se mít ještě hůř.
Se vytočila a odešla.
CHudák Markétka,byla hodnoučká, ale vůbec jsem neměla na ni náladu. A to mi mamka řekla - nerozčiluj se, hlavně ne před holkou.

Pak byl ještě večer náš táta za manželem v hospodě,jako že ty peníze mi musí vrátit. Ale to přeci tohle není řešení.
Omlouvám se za román

...když tě tak čtu ...hlavně nesahej po flašce vína jak uvažuješ v posledním příspěvku a kdyby bylo po  mém tak bych z toho utekla. Diplomaticky, nikomu nevyhrožuj si hledej podnájem. Dětem stačí jeden pokoj a ty se určitě raději uskromníš než se nechat deptat celou familií. Až budeš sama s třema dětma dostaneš dost sociálních dávek a určitě na to nebudeš hůř než jsi teď a ten klid je k nezaplacení. Navíc pokud si tě pamatuju z avataru si pěkn ženská a určitě nebudeš sama dlouho. Třeba potkáš někoho kdo bude místo v putyce s tebou a nebude se starat o rodinu tak, že jí vypnou elektriku a ty peníze si příště nechej u rodičů. O rozvod klidně požádej, majetek se řeší zvlášť a tím, že ty bydlíš  v cizím baráku /nic tam netapetuj ;) / toho k řešení moc nebude :( Je mi tě líto, musí to být strašný takhle žít a nemít moc možností ke zlepšení. Jedinou vidím opravdu v tom odejít a začít jinak. Bude to těžký finančně, ale určitě se ti uleví. Skoda, že sis neulila nějakou korunu do začátku. Píšu to tu pořád, když se člověk chce rozvádět má mít "nahrabáno" do začátku. Plno holek na nevěře vždycky řešilo co milenka a co city, ale na to si udělat rezervu v tom stresu zapomněly. Tady u "akoholiků" je to vlastně podobný :( Jak psala Tercila rozvod je diplomacie a člověk by měl rychle tít do živého, ale předtím se na to dobře připravit, aby měl náskok sám a ne nevěrník či ožrala. Držím palce

Dušičko, nemáš to lehký. Ale na všechno existuje nakonec nějaké řešení.

Na tvém místě bych postupovala následovně:

1/ Hlavně nic "neřešit" láhví vína, to je přímá cesta do pekel.

2/ Podporu původní rodiny nemáš. Je to smutné, ale zkus to prostě vzít jako fakt a o ničem se s nimi neraď, a raděj si u nich ani nevylévej srdce - spíš by ti jen (věřím že neúmyslně) přihoršili.

3/ Když se potřebuješ vypovídat, vypovídej se sem, na Babinet. Tady máš jistotu, že tě nepomluvíme před sousedy, nemůžem ti tvou situaci přihoršit (jako by mohli lidi z tvého reálného okolí - i nechtíc).
A věř - víc hlav víc ví, třeba tady mezi příspěvky najdeš cestu k řešení.

4/ Dělala bych na oko doma teď chvíli "jakoby nic". A všude možně bych si mezitím sháněla informace a připravovala se na odchod a rozvod.
Nejprve bych si přesně zjistila to, nač budeš mít nárok až budeš s dětmi sama. Ano, jsi v sociální nouzi, a v takovém případě je třeba podory státu využít. Proto tu je.
Kontaktovala bych nějakou rodinnou poradnu, mívají tam i právníky zdarma a psychologa zdarma. myslím, že obojí by ti mohlo pomoci.
Poraď se i tady na Babinetu na právním ohledně všech věcí, které s rozvodem a dalšími věcmi souvisí.

Dušičko, pamatuj, že i zdánlivě neřešitelné situace nakonec nějaké kloudné řešení mívají. I ty to řešení najdeš, když ho budeš hledat.
Drž se, holka. Ale zvládneš to. Tomu věřím. :pussa:

Zkouším prakticky přemýšlet nad tvou situací, Dušičko. jestli jsem dobře pochopila fakta, ktará jsi tu napsala, tak:

Kdyby ses rozvedla a odstěhovala se, tak se vlastně budeš stěhovat se 2 dětmi - s nejstarším synem a s dcerkou. Ten prostřední, 14tiletý, by chtěl zůstat bydlet s tátou.
Ten nejstarší není biologicky tvého manžela. Tedy vlastně s dosavadním manželem byste si tedy "rozdělili" vaše 2 děti - 14tiletý syn s ním, 3letá dcera s tebou. Laicky předpokládám, že by tedy žádný z vás druhému alimenty neplatil, každý byste se starali o jedno vaše společné dítě.

Když bys bydlela s nejstarším synem a s dcerkou, myslím, že v 1 + 1 se dá vyžít, že se tam vejdete, a za ten klid to prostorové uskromnění určitě stojí.
Navíc - 17tiletý syn si už aspoň trošku může přivydělávat, tak by ti mohl ekonomicky ulehčit.
Zjisti si, nač bys měla nárok, na jaké sociální dávky, sama s 2 dětmi. Otec toho nejstaršího syna alimenty platí?
prostě - udělej si takový praktický a ekonomický rozbor své situace. To tě může posunout dál.

Dušičko, přečetla jsem si tvůj příběh a je mi to nesmírně moc líto. Můj otec je alkoholik, stejně jako píše, než začal pít byl skvělý táta, manžel, dědeček.... Po 10 letech pití je denně v lihu, je agresivní a je z něj vypitá troska. Ani nevíte, kolikrát jsem to oplakala, celá rodina se snažila, aby se odrazil ode dna, měl naši plnou podporu, léky, psychiatr, nepomohlo nic. Prostě to vzdal a jako cestu si zvolil chlast. Musela jsem si to v sobě několikrát řešit, než jsem se s tím smířila a přijala ho takový jaký je. Stále je mým otcem, mám ho stále ráda, ale v kontaktu s ním jsem minimálně.

K Tvému příběhu. Hlavně si nedávej žádnou vinu. Je to moje vina.... To je přece blbost. Každý z nás se v každém okamžiku života rozhoduje, mám udělat to či ono a pak si za to nese plnou odpovědnost. Nic není dobré nebo špatné, stejně jak nic není černé ani bílé. Holky ti už výše poradili, co udělat po právní stránce. Osobně ti radím: v žádném případě s ním nezůstávej. Zničil by tebe a posléze i děti (hlavně tu malou). Vidím to na své mamce, táta je denně deptá, je agresivní, řve na ní, je na ní hnusný a mamča z toho má nervy nadranc a spoustu zdr. potíží. Vím, že tě čeká nelehká cesta, ale věř mi, že se ti nesmírně uleví, až to budeš mít za sebou a zbavíš se ho.

Hlavně tě prosím nesahej po lahvi. Není to řešení a navíc, jsi zodpovědná postarat se o děti a tvoje nejmenší tě hodně potřebuje. Já vím, lehčí cesta je dát si sklenku, být v rauši a dopadneš stejně jako tvůj manžel. Musíš v sobě najít sílu, kvůli sobě, kvůli svým dětem. Čeká tě nelehké období, ale jak se říká, špatně už bylo, teď už bude jenom líp :pussa:.

Díky moc :hjarta::hjarta:
Na dávky nemám nárok. biol. otec platí na Davida a můj měsíční příjem je celkově 17.000Kč (což by tedy byl pro tříletou rodinu,když nepočítám mladšího kluka) nastandart
A to si myslím, že bych i 1+1 zvládla.
Otázkou je, nechat kluka u táty. Já vím, že mu nemůžu poručit, ono nejde až tak o to, že chce zůstat u táty, ale že se nechce stěhovat.
A už vidíš naše,jak do mě rýpou,že tam nechám kluka a že jsem máma a že se neumím postarat o své děti :dumbom: A že myslím jen na sebe.
Od včera přemýšlím,jestli mám kontaktovat a zeptat se známé na byt 1+1 po babičce, jestli je ještě volný  k podnájmu. Před měsícem mi ho slíbila, ale když jí napíšu, a ona odpoví že ano, už je hloupé to odříct.
Nejradš bych byla do vánoc pryč, ale abych něco neřešila horkou hlavou.
To je mi také hodně vytýkáno

Jinak jsem ještě přemýšlela,
že bych jako šla k našim? Abych si do začátku ušetřila nějakou korunu?
Jenže to by asi neprošlo,nevím,jak bych to vydržela s našima, když se tatka ještě ted občas napije (sice to není intenzivní jako když byl mladý) ale pak do mámy šije. A většinou když tam přijdu, na vině jsem já.
Se mnou maj starosti :dumbom:
Zajímavý je, že moje mladší ségra je (aspon mě se zdá v pohodě)
Nijak minepřijde,že by se nějak trápila, že táta byl a je alkoholik.
Vdala se a po letech opustila manžela (toje zase jiný příběh) a nastěhovala se k přítelovi. Naši s ní tenkrát přes rok nemluvili.

že jsem máma a že se neumím postarat o své děti... A že myslím jen na sebe.
Dušičko zlatá - znáš princip nasazování kyslíkových masek v letadle? Nejdřív rodič, potom dítě.

Naši s ní tenkrát přes rok nemluvili.
Asi ji neměli čím jiným "trestat" - s ní nemluvili, tobě máma nechce hlídat, když se nechováte jako hodný holčičky...

Dusičko, máš to moc těžké a určitě je potřeba si další postup pořádně rozmyslet. Jen ti chci říct, že jsem si podrobně přečetla, co píšeš, a zaráží mě na tom jedna věc: pořád píšeš, co vaši, co řekli, že už jsi chtěla od manžela odejít, ale oni s tím nesouhlasili, že by s tebou nemluvili atd...pak zase napíšeš, že bys možná mohla k nim...

Holka zlatá, jsi dospělá ženská a máma tří dětí. Rodiče je potřeba respektovat a mít rád, ale to je asi tak všechno - za svůj život a život svých dětí jsi zodpovědná jen ty sama. Vykašli se na to, co budou vaši říkat. Jednej podle toho, co je nejlepší pro tebe a pro děti. Oni nežijí tvůj život, nevidí, jak jsi nešťastná, jak se stydíš vzít si domů kamarády...to není život. Píšeš, že se sestrou rok nemluvili, když odešla od manžela. Tak holt s tebou třeba mluvit nebudou taky, no a co? Vydržíš to, zvládneš, a je to časem přejde. Jen kvůli nim přece nezůstaneš v manželství, kde jsi nešťastná. Nespoléhej na ně, raději se svým příjmem co nejdřív chňapni ten byt 1+1, dovolit si ho můžeš! A začni znova...bude to moc těžký, ale máš jen jeden život a přece ho nestrávíš v nešťastném manželství, jen aby se rodiče nezlobili :par:

dusička napsal(a):

Díky moc :hjarta::hjarta:
Na dávky nemám nárok. biol. otec platí na Davida a můj měsíční příjem je celkově 17.000Kč (což by tedy byl pro tříletou rodinu,když nepočítám mladšího kluka) nastandart
A to si myslím, že bych i 1+1 zvládla.
Otázkou je, nechat kluka u táty. Já vím, že mu nemůžu poručit, ono nejde až tak o to, že chce zůstat u táty, ale že se nechce stěhovat.
A už vidíš naše,jak do mě rýpou,že tam nechám kluka a že jsem máma a že se neumím postarat o své děti :dumbom: A že myslím jen na sebe.
Od včera přemýšlím,jestli mám kontaktovat a zeptat se známé na byt 1+1 po babičce, jestli je ještě volný  k podnájmu. Před měsícem mi ho slíbila, ale když jí napíšu, a ona odpoví že ano, už je hloupé to odříct.
Nejradš bych byla do vánoc pryč, ale abych něco neřešila horkou hlavou.
To je mi také hodně vytýkáno

Duši, nepřemýšlej a volej, zjisti, kolik chce za ten podnájem a pak se rozhodni ;) .

Zkusila jsem si představit tvou situaci a jak bych v ní asi jednala já.  A přišla jsem na to, že jediná věc by mě na tom všem trápila. A to ta, že mladší syn by se nechtěl odstěhovat s tebou. Můj syn měl jednou neodbytný pocit, že u tatínka by bylo všechno lepší, že by měl spoustu volnosti, otec by se o něj nezajímal tak jako matka, které se pořád o něco stará a tak se rozhodl, že chce jít k tatínkovi. Nadhodil to několikrát a tak jsem mu řekla: dobře, zkus to. Bylo mi tak strašně, že ty pocity ani nedokážu popsat a tak tě chápu jak je to pro tebe těžké rozhodnutí. Ale píšu to hlavně proto, že za dva měsíce byl syn zpátky. Zjistil, že ono to není až tak špatné, když se máma stará kde byl, co dělal, jak mu je, jestli měl fajn den a třeba i to, že už je tom počítači dost dlouho. Minule mi totiž řekl, že jsem dobrá máma, protože mi to není jedno. A možná si k tomu poznání musel dojít touhle cestou. Víš žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří. Možná, když syn uvidí, že to myslíš vážně, tak se bude stěhovat s tebou, možná až se odstěhuješ tak zjistí, že mu chybíš. A kdyby skutečně zůstal s tátou, neznamená to přece, že o něj přijdeš, dál budete v kontaktu, dál bude vědět, že ho máš ráda a je jen na vás dvou jak váš vztah bude vypadat.

Ale tvůj život tak jak ho žiješ teď není život, to je přežívání a je to špatně nejen pro tebe, ale i pro tvé  děti. Stejně jako ostatní tady bych řešila jen tohle, ne lidi kolem, ne rodiče. Jen sebe a své děti. Myslím, že ten 1 + 1 by byl dobrý začátek.

Ronjo - já vím, že jsem dospělá ženská, já si kolikrát říkám,že to není normální, co pořád naši po mě chtěj.
Když tak o tom přemýšlím, celý dětství byla máma můj vzor.
Byla jako moje starší kamarádka, rozumná, snažila se mě pochopit. (tedy krom nálad, když jsem naní koukala, když přišla z práce, jak se bude tvářit, jestli náhodou nebude nadávat). Někdy byla nervní kvůli tátovi (i si to přiznala), ale pořád jsem si říkala, vydržela s tátou tolika neštěstí,nechci jí přidělávat starosti.
Když mě opustil biol. otec Davida, vzali mě k sobě, ale každou chvilku stejně připomínky typu - vidíš, máš svoji hlavu, stále si děláš co chceš a pak zjistíš a řekneš, mami ty si měla zase pravdu.
Chce mít máma za každou cenu pravdu?
Když jsem jí prosila jako dítě, at se rozvede, neposlechla mě a ted mi to občas připomene, vidíš, táta Ti ted půjčí peníze, hlavně že si chtěla, abych se rozvedla.
Jsem černá ovce rodiny.
Ale asi i kdybych se sebevíc snažila, stejně bych dělala všechno blbě.
Já se nijak sama sobě neomlouvám. Jen se topokouším rozebrat.
Nakonec já ted přemýšlím a přehodnocuju život. Myslí to semnou naši vůbec dobře? Včera mi máma řekla něco v tom smyslu, že jsem špatná,že si nedám říct, a já jsem jí řekla, že mi někdy přijde, jakkdybych ani nebyla jejich.
A ona - to seš, ale nejsi po nás. Nakonec bude ještě tátu přede mnou omlouvat, když jsem jí řekla, mami, ty děláš, jak kdyby si měla štastný život.
Proč chtěj, abych zůstala v manželství?

Jo ještě jsem chtěla napsat
Ronjo - já bych k našim nešla a táta řekl rovnou, že nepřipadá v úvahu.
ale přeci když jsem jejich dítě a kdybych se dostala do úzkých,já bych své děti vzala aspon dočasně.
Já v tom vidím paradox,oni mě chtěj pomoc, ale chtěj podle sebe pomáhat a ne podle mě, co já potřebuju. Myslím na sebe?

dusička napsal(a):

Jo ještě jsem chtěla napsat
Ronjo - já bych k našim nešla a táta řekl rovnou, že nepřipadá v úvahu.
ale přeci když jsem jejich dítě a kdybych se dostala do úzkých,já bych své děti vzala aspon dočasně.
Já v tom vidím paradox,oni mě chtěj pomoc, ale chtěj podle sebe pomáhat a ne podle mě, co já potřebuju. Myslím na sebe?

Píšeš to, jako by ses předem za to omlouvala.
Ale vždyť tak to má a mělo by být, zvlášť v této krizové situaci:
Mysli na sebe a na své děti. Ty jsi zodpovědná za to, jak budete žít.

celý dětství byla máma můj vzor... Když mě opustil biol. otec Davida, vzali mě k sobě, ale každou chvilku stejně připomínky... Chce mít máma za každou cenu pravdu?
Jo, děvče, dokud ses chovala podle jejích (jejich - jen nevím, jestli je táta taky tak "zásadovej", nebo jen dobře zpracovanej) představ, bylo všechno v pořádku. Jakmile to nebylo podle ní, začly výčitky a odvety. Ona nechce mít pravdu, ona podle svého přesvědčení tu pravdu prostě má.

Jsem černá ovce rodiny.
To já taky - akorát že mi to nevadí Vadilo a moc... jenomže já je nepotřebovala, tak možná proto jsem se s tím vyrovnala líp. Nemáš to jednoduchý, ale asi by to ve vztahu k vašim chtělo víc samostatnosti - alespoň v myšlenkách.

Proč chtěj, abych zůstala v manželství?
Protože už jedna dcera "zklamala" - jak prosté. Protože to považují za svoje selhání, jak vás vychovali... ale to (si) přece nemůžou přiznat, takže "chyba" je v tom, že "nejsi po nich".

Proč chtějí, abych zůstala v manželství?

Protože podle nich se to tak má - zůstat v manželství za každou cenu, vždyť nakonec oni to tak taky udělali.
A tvá mamka v manželství s alkoholikem zůstala, přesto žes jí ty prosila, ať se rozvede a tobě to znepříjemňovalo život.
Vidíš - bylo to její manželství, a tak si to ona udělala podle sebe.

A ty si to taky udělej podle sebe, je to tvé manželství, tvůj život, a ty nejlíp právě z vlastní zkušenosti víš, jak nešťastné manželství s projevy alkoholismu  ničí i děti.

Blossom, nedokázala bych to napsat líp. Přesně tak Dusičko, je to tvůj život a je jen na tobě jaký ho budeš mít a jaký domov připravíš svým dětem.

Děkuji všem :hjarta::hjarta::hjarta:
Volala jsem té známé a bohužel se tam dneska stěhuje do toho podnájmu mladá holčina.
Ale nedalo mi to, šla jsem po práci k našim pro Marky.
Mamka na mě - jak to budete řešit do budoucna? Mohla sis ty peníze dát ke mně, mohli vám tu elektriku odstřihnout, byl by bez ní.
Já: To by jsme šli k Vám, a určitě bychom tady byli dva měsíce než by to zapojili.
Máma: Kdy si dáš ke mně peníze? (minulý měsíc sem si jí k ní dala) jenže ted jsem to nějak nestihla, ani u nich nebyla, byl svátek, pak mi ji přivedla.
Já: Mám je v práci zamčený v šupliku.
Máma : Takže ty mi nevěříš
Já: Mami, já nemám řešení, napadlo tě mi pomoc tak, že bych k vám přišla bydlet s Davidem a s malou, něco si našetřila a pak šla do podnájmu.
Máma: Ty mě nemáš vůbec ráda ,a chceš jít sem? Jak bysme tady byli.
Já: Já tam prostě být nemůže, ubíjí mě to tam, já to už nevdržím.
Máma: Nemusela si se k němu přestěhovat.
Já: Mami proč taháš to co bylo před 15tilety? Já hledám řešení, jak z toho ven.
Táta byl celou dobu ticho

Prostě hledám možné nemožné.
V pondělí se půjdu zeptat na úřad, kolikátá jsem vůbec v pořadníku

Zase já :dumbom:
Budu tu muset ty vánoce přežít, ted koukám, jaký máme okna :dumbom: Když nebude pršet, zítra se do nich pustím. Dělání je lék.
Takže nejdřív musím podat žádost o svěření dětí do péče, a až potom podat žádost o rozvod. to jsem nevěděla, takže díky za info. :hjarta:
A budu hledat podnájem,třeba se nějaký vyskytne.

Duši, já pronajímám byt, takže vím o pár serverech, kde hledat. Chceš poslat odkazy?

IŠTAR napsal(a):

Duši, já pronajímám byt, takže vím o pár serverech, kde hledat. Chceš poslat odkazy?

Ištar, díky, zkusit se má vše

Pošli do SZ mail, zítra přepošlu. :)

IŠTAR napsal(a):

Pošli do SZ mail, zítra přepošlu. :)

děkuju :hjarta:

dusička napsal(a):

IŠTAR napsal(a):

Pošli do SZ mail, zítra přepošlu. :)

děkuju :hjarta:

Dušičko já vždycky pronajímám byt přes reality na seznamu. Zkus tam i pohledat a koukal jsem že máš docela hezký příjem, takže bych se toho nebála. klukovi stačí jeden pokoj a vy si s dcerou můžete zařídit útulný pokojíček dohromady. Třetí syn brzo přiběhne za vámi - neboj. :jojo:

Když já bydlím 12 km od Dc - okresního města. školku mám tady. žiju v menším městě cca 6000 obyvatel. A tady podnájem jen tak neseženu, není tady tolik možností. A v DC zase neseženu školku, ale zase bych nemusela dojíždět do práce a mohla bych vodit Marky do šk. sama.
Musím to nějak vymyslet.
Holce bude v březnu 4 roky, a za rok ( v březnu 2012) už by jí snad vzali všude ve školce jako předškoláka.

dusičko, mě na Tobě zaráží jedna jediná věc: Ať se u vás stane, co se stane, pořád se staráš "co vaši". Co si myslí o vašem manželství maminka, co tomu řekne nebo neřekne tatínek, jak se na všechno dívají Tvoji rodiče, co tomu všemu řeknou a jakej postoj k tomu zaujmou.
dusičko, je to TVŮJ život, jsi přece dospělá ženská a nemusíš se nikomu zpovídat a už vůbec ne vlastním rodičům. Ty je můžeš pouze respektovat, ale máš právo si zařídit svůj život podle svého a neohlížet se napravo ani nalevo. Strach z rodičů je totiž to, co Ti svazuje ruce a brání Ti začít znovu a jinak. Kdyby nebylo rodičů a jejich skrytého nátlaku, aby ses nerozváděla, věřím tomu, že bys byla od manžela už dávno pryč.
A podporu od nich opravdu nečekej - jsou "ze staré školy", matka si myslí, že když to celý život vydržela s opilcem doma, musíš to ty vydržet taky. Jenže Tvůj otec aspoň nedělal dluhy a makal, což se o Tvém manželovi říct nedá. A navíc si tvoji rodiče neuvědomují, že na rozdíl od jejich mládí může dneska nezodpovědný partner rodině tak zavařit, co se týče dluhů, že by jim jednou nestačily veškeré jejich úspory, abyste se z nich vyhrabali.
A v baráku, ve kterém momentálně bydlíš bych už na nic ani nešáhla. Co budeš natírat okna, kupovat tapety a cpát tak svoje peníze někam, odkud už Tě teďka vyhazujou :co: ?!? Radši si ty peníze šetři na svůj vlastní podnájem. Do toho baráku už bych já nevložila ani korunu!!!

dusička napsal(a):

Když já bydlím 12 km od Dc - okresního města. školku mám tady. žiju v menším městě cca 6000 obyvatel. A tady podnájem jen tak neseženu, není tady tolik možností. A v DC zase neseženu školku, ale zase bych nemusela dojíždět do práce a mohla bych vodit Marky do šk. sama.
Musím to nějak vymyslet.
Holce bude v březnu 4 roky, a za rok ( v březnu 2012) už by jí snad vzali všude ve školce jako předškoláka.

kočko v Děčíně bude podnájmů plno, práce by byla u nosu a školku určitě seženeš poblíž ;)

xxxx napsal(a):

...v Děčíně bude podnájmů plno, práce by byla u nosu a školku určitě seženeš poblíž ;)

Tak o podnájem by asi nouze nebyla (obzvláště v tzv. "tmavších" čtvrtích), ale s tou školkou bych byl radši opatrnej... :)

Kairo, já nevím
přemýšlím nad tím, proč se bojím , co by na to řekla máma. tatka ani ne.
Vždycky jsem si dělala věci podle svého, ale prostě ten pocit, že něco asi dělám blbě, já nevím proč.
Třeba máma hlídá holku, má jí ráda, nabídne mi hlídání sama, když si potřebuju umýt okna (třeba), a já si po umytí oken dám kafe a nohy na stůl, a vychutnávám třba půl hodky v klidu, relaxuju a pak mi napadne myšlenka, že mi máma bude nadávat, že jdu pozdě.
Ale ona ani nenadává.
Já nevím, proč je to ve mně.
Hledám příčinu. Už jsem se takhle bála v dětství.
Stejně jsem si udělala věci podle sebe. Ale ten pocit, nevím.
Když jsme s manželem začínali, měli řeči, že jsem si měla líp vybrat, že nemám mít tak brzy dítě a tak. Ale já si jela podle manželství, podle našeho. Pak nějak časem jsem zjistila,že si s manželem nerozumím, že má raději kamarády a pivo, byla jsem sama.
Chodila jsem s dětma k našim. Na návštěvu. Byla jsem ráda, že můžu někam jít, že si v klidu sednu. Nesvěřovala jsem se,potože by jasně řekl, máš co si chtěla.
Ale ted poslední dva roky, co už jde fakt do tuhýho, manžle když dělal, nedával mi peníze, od dubna nedělá, zjistila jsem že má dluhy na sociálce a zdravotce a už jsem to našim řekla, že se chci rozvést. Taky mi půjčovali peníze (na zuby) takže to slyším, my už jsme pro Tebe udělali tolik a Ty máš stále svoji hlavu.
Nevím, jestli se tohle moje chování odráží z dětství. Vždyt tady je téma alkoholici a jejich partneři a patří k tomu i děti ze vzathu.
Ale vím,že jsem dospělá, že nesmím brát, co bylo.
Jen to tak tu rozebírám, abych se mohla nějak odrazit v mém chování a neměla výčitky.

Mikeš napsal(a):

xxxx napsal(a):

...v Děčíně bude podnájmů plno, práce by byla u nosu a školku určitě seženeš poblíž ;)

Tak o podnájem by asi nouze nebyla (obzvláště v tzv. "tmavších" čtvrtích), ale s tou školkou bych byl radši opatrnej... :)

Mikeši ahoj :jojo:
už jste měli třídní schůzky? My je máme ve středu :jojo:
Ano, se školkama je velký problém. Je plno. Jsem ráda, že je tady v Jílovém.
Ale držte mi navečer palce, mám naději tady u nás v místě 1+1. Ale nevím žádné podmínky

my už jsme pro Tebe udělali tolik a Ty máš stále svoji hlavu... abych... neměla výčitky
Koukám, že tvoje výčitky ti vaši úspěšně přikrmujou. Neslýcháš náhodou taky něco v tom smyslu "udělali bychom ještě víc, kdyby ses chovala podle našich představ"?
Duši, já vím, že je potřebuješ - jenže to se v tom budeš plácat pořád dál, protože jim (mámě?) furt nebude něco recht. Ty by ses měla tak trochu rozvést i s nimi, víš, protože dokud budeš brát (peníze, hlídání, čas pro sebe), dotud budou mít pocit, že ti můžou kecat do života.

Heleno máš pravdu,
Jenže to hlídání potřebuju.
Nebo třeba táta si koupil nové auto a to starší mu bylo líto dát do sběru. Takže když si ho nechám opravit, můžu jezdit, tudíž Marky odvážet do školky (mamka by nemusela chodit)
Na součástky jsem dala z odstupného.
A ted?
Když je auto pojízdné a opravené?
No nemysli si, že Ti o dáme.
Oni totiž uvažovali o tom, že ho nechaj manželovi, jako motivaci k práci.
A mamka řekla, že jí přeci vůbec nevadí, když Marky vodí do školky a ráno vstává.
Tak já už fakt nevím.
Nechci být na nich závislá
Jo jo
když jsem před měsícem chtěla do toho podnájmu
- tak když zůstaneš, budou moc chodit kluci na víkend na oběd (nechodí)
a maj stejně kecy, i když jsem tady zůstala.

můžu jezdit, tudíž Marky odvážet do školky (mamka by nemusela chodit)... že ho nechaj manželovi, jako motivaci k práci... mamka řekla, že jí přeci vůbec nevadí, když Marky vodí do školky a ráno vstává
Nemůžeš jezdit, protože maminka by ztratila jeden z důvodů, jak s tebou manipulovat.Ten další je, že "jí to vůbec nevadí" - prd a vořech. Kdykoli ti může omlátit o čenich (sorry) - a že to sakra dělá - jak se obětuje a jak ty jsi nevděčná a zaťatá... No a auto manželovi? Samozřejmě - teda ono by ho asi nijak extra nemotivovalo, ale jednak bys ho neměla ty (proč, viz výše), druhak už slyším "přece by ses nerozváděla, teď, když jsme mu i auto dali..." Houby motivace k práci - k tvýmu nerozvádění se a jejich "dohledu".

takže stejně , i když děláš , co oni chtějí , tak oni nedělají, co chceš ty.
a co fakt to zkusit sama? podívej moje máma mi v životě poradila většinou jen "dobrou " radou, všechno ostatní jsem si musela udělat, zařídit sama. bylo to těžký, ale nemusím jí být za nic vděčná.
a znáš to ....když se chce , všechno jde. sice třeba ztuha , ale jde.

Na součástky jsem dala z odstupného.
A ted?
Když je auto pojízdné a opravené?
No nemysli si, že Ti o dáme.

A co tedy bude s těmi penězi,co jsi do toho dala? To jim nevadí? Mohla jsi je použít na cokoliv jiného,třeba na zálohu na nájem,nebo pro děti na dárky na Vánoce...Tohle přece není fér....  :butter:
Nedej se....

dusička napsal(a):

Mikeši ahoj :jojo:
už jste měli třídní schůzky? My je máme ve středu :jojo:
Ano, se školkama je velký problém. Je plno. Jsem ráda, že je tady v Jílovém.
Ale držte mi navečer palce, mám naději tady u nás v místě 1+1. Ale nevím žádné podmínky

Na třídní schůzku minulý týden jsem poslal radši manželku, jinak bych musel kluka seřezat jako psa :D Z jedničkáře a dvojkaře na ZŠ je trojkař a čtyřkař :( Hlavně, že má holku... :)
S těma školkama je to fakt problém - u nás ve městě máme 31 školek, a všechny jsou totálně naplněný - přitom před pár lety jsme několik školek zrušili, protože bylo dětí málo...

dusičko, v životě jsme každý sám za sebe :jojo: a jediná pomocná ruka, na kterou se můžeš spolehnout je ta na konci tvého ramene ;)
Moje matka taky svého zeťáka všemožně omlouvala á-la "všude něco je" "dává Ti peníze? dává, tak buď ráda a nestěžuj si". Prozřela  teprve ve chvíli, když jsem k ní na tři dny utekla, zbitá, samá modřina, s vytrhanými vlasy a pomohla mi tehdy tak, že mě u sebe ty tři dny nechala a pak mě poslala zpátky za dětmi, které jsem nechala doma s manželem. Chraň Pámbůh, já ji neobviňuju že mi "nechtěla pomoct", mělo to znamenat, abych se vrátila a vyřešila situaci jako dospělý člověk, schopný vlastního úsudku. Manžela jsem po dalším napadení za asistence policie sice definitivně vyprovodila z domu, ale ty příšerné nerváky jsem neustála a rozpila jsem se naprosto obludným způsobem :jojo: a matka mi poprvé naplno schválila rozvod, až když jsem se vrátila z léčebny a přišly do toho i jiné věci, konkrétně finanční ohrožení ze strany manžela.
Já Ti to píšu proto, že pro některé rodiče je rozvod vlastního dítěte něco naprosto nepředstavitelného a mě ho moje vlastní matka odkejvala, až když mě mažel málem utloukl, díky tomu jsem se zanedlouho ocitla na tři měsíce na psychiatrii a hrozila možnost, že se - aby toho nebylo málo - stanu spoludlužnicí za manželovy dluhy, které si během manželství stačil napráskat v podnikání.
dusičko, nechtěj dopadnout tak, jako jsem dopadla já a jestli takhle opravdu nechceš dopadnout, postav se už konečně na vlastní nohy a přestaň se už krucinál starat o to, jestli Ti Tvoje rodina milostivě schválí odchod od manžela a jestli Ti někdo z nich podá pomocnou ruku. Zařiď se tak, aby ses na ně nemusela spoléhat. Jsi dospělý člověk, nejsi povinna plnit matce její představy o tom, jak by mělo vypadat správné manželství vzorné a poslušné dcery-manželky a nosit zástěru jenom proto, abys pod ni schovávala veškeré manželovy hříchy. Kdo by Ti pomohl, až by na vás všechny vletěl exekutor, zabavil vám veškeré vybavení bytu a Tobě jako manželce by začali strhávat měsíčně z platu manželovy dluhy až na existenční minimum?!? Nikdo!!! Domů by Tě nikdo nevzal, jenom by Ti nadávali, že je všechno stejně jenom Tvoje vina, že sis špatně vybrala a nechali by Tě vyžrat si to až do dna: předčasně zestárlou, finančně vyčerpanou až do smrti a s třemi dětmi na krku.
Sama uznáš, že takovéhle hořké konce opravdu nemáš zapotřebí ...

:)Kairo - to je smutný příběh :grater::grater: kočko, je mi Tě tak moc líto :hjarta::hjarta:, co si všechno musela prožít.
Jinak u nás novinky.
Přišla jsem k našim pro Marky,když jsem přijela z práce. Máma - udělám Ti kafe.Fajn, Tak jsme si povídali, co M. ve školce, a tak prostě takový ty běžný věci.
Najednou se mamka zeptala, jestli mi dal manžel ty peníze, co mi sebral v mojí tajné skrýši. Tak říkám mami, nedal a myslím, že ani nedá. Jako z čeho? Víš, nechci se o tom bavit, protože jak něco řeknu, hned mi nadáváš, že jsem něco udělala blbě. Od tedka už nekváknu o mých problémech ani slovo. :jojo:
a ona nepřestala, a že mi tedy peníze půjčí, aby nám elektriku neodpojili na příště.
A já - mami - já od Vás žádný peníze nechci, protože kdybych si je vzala, za chvilku mi vyčteš, že si zase všechno dělám po svým, a já prostě nebudu elektriku platit za manžela,který když není v hospodě se válí doma u tv.
- A co chceš dělat, až Vám ji odpojí?
- Najdu si podnájem, stejně jsem to slíbila Davidovi, že odsud zmizíme, prosil mě, že tady nechce být.
- půjdu do azyláku, mami, to neřeš, já si poradím, je mi 40cet, nemusím se Ti přeci vzpovídat. Je to normální, aby si mě vodila za ručičku, co mám dělat a říkala, že jsem zlobivá holka,která neposlechne?
- Nedáš si říct ,neměla sis ho brát.
- No neměla, to máš mami pravdu :jojo: (Heleno - díky, představila jsem si Tvá písmenka a v duchu si zpívala
-Možná kdyby si se s ním bavila...
- Tak jsem jí řekla, v klidu, a to se jí fakt nelíbilo - Mami, víš, někdy mi přijde, že si jak Milena (tchyně) která hází jen všechno špatný na mě a zastáváš se P.
A byl klid. Odkráčela.
Za hodinu a půl přišla k nám domů a prý jestli může dál, jestli ji nevyhodíme.
-A začala se omlouvat, říká, my s tátou fakt nevíme, jak bychom Ti  pomohli, ale máš pravdu s tím podnájmem, beru vše zpět, najdi si ho, běž tam. Hlavně se prosím netrap, nenervuj, škodí Ti to zdraví. :co:

Takže příště podám další info.
Mám rozjednaný podnájem, byl by ale až od února, zatím pšt :jojo:

Ahoj Dusi :pussa:

ja odesel z domova v 15-ti, rodice OK, beru je, ale kecat do zivota mi prestali prave v tech 15-ti letech, od te doby se navstivime, pokecame, ale mam rad svobodu. Tvoje mamca je dobra manipulatorka, jsi mezi dvema mlynskymi kameny, z jedne strany Te dusi manzel a z druhe strany maminka, otec myslim ze ani ne, maxilamne se vytoci, nic vic. Nechci blbe radit, ale jednoznacne rozvod a odejit pryc. Od rodiny vsak pomoc necekej, i kdyz slibuji. Drz se, abys byla zdrava a mela praci, pak zvladnes upolne vsechno ;) Drzim pesti.

Morfe - díky :hjarta:
Já to vím, než půjde Marky do školky budeme zatím bydlet v našem městečku kvůli školce. Pak mám v plánu odejít do Dc nebo i podle práce, jedno kam, to je daleko takhle přemýšlet ,a fakt je jen naštěvovat začas. Ted ale hlavně musím řešit at už jsem pryč od manžela

Víš Dušičko já to shrnu : ty máš tři děti a každé s jiným partnerem, to se podaří málokterý ženský, z toho jeden se s dítětem nestýká vůbec a neplatí, mám dojem, a druhý je nezaměstnaný alkoholik - tohle skutečně není jen smůla a špatný osud.

Máma má pravdu , já bych měla těžkou depresi, kdyby tak dopadla moje dcera , ta už v 25 letech čeká mimnko s manželem , který se na druhé mimi vyloženě těší , moc si ho přál a těší se, až se bude po porodu starat o starší dcerku a vařit jí dobroty ......je totiž výbornej kuchař . A k tomu jako bonus moc pěknej chlap .:))

Tvoje máma je logicky z tý situace nešťastná a neví si rady , tak ti vyčítá,  i když to tak nemyslí.

Já jsem si naprosto jistá , že ty se  neodstěhuješ, ty jen chceš aby tě tu lidi litovali, jak to máš těžký a jak ti zase kdo kde řekl něco zlýho  -  no každá z nás by to měla těžký, kdybychom si takhle pohnojily život .
To je pak snadný říkat, já jsem chudinka a on mi ukrad peníze, když si vyberu naprosto nevhodný chlapy jako otce svých děti.
Ale tobě to chudinkování vyhovuje .:((
Já bych měla pocit, že jsem prohrála svůj život, kdyby  se moje dcera chovala jako ty, protože děti byl jeden z mála  mých  životních úspěchů.

Rosakosa
tak bacha, špatně si mě četla.
S manželem jsem 15 let. Nejstaršího syna mám sice za svobodna, zůstala jsem sama těhotná (alimenty dostávám pravidelně, nepsala jsem nikde že bych nedostávala)
a s manželem mám 14letého syna a holku

Já bych měla pocit, že jsem prohrála svůj život, kdyby  se moje dcera chovala jako ty, protože děti byl jeden z mála  mých  životních úspěchů. - Nechápu tuhle větu. Pracuji, jsem zodpovědná, starám se o děti, proč by se měla za mě stydět?
A jak se chovám?
Dělám tady ze sebe chudinku?
Já tady rozebírám moje myšlenky,pocity, prostě jsem to vydržela s manželem 15 let a viděla jak se mění před očima, ted je prostě v hospodě každý den. A já takhle nechci žít. Pročítám životy a osudy jiných žen,který to neměli v životě lehký, ráda se přiučím, neodsuzuju nikoho.

Klid Dušičko, ona se Rosakosa hlavně potřebovala ujistit v tom, o kolik je lepší než ty :rolleyes: K tomu si ani nepotřebovala pořádně přečíst co píšeš, ona nám to napsala hlavně proto, abychom si sedly na zadek, jak to má super, když s dětmi nemá starosti. :vissla:

Ronja napsal(a):

Klid Dušičko, ona se Rosakosa hlavně potřebovala ujistit v tom, o kolik je lepší než ty :rolleyes: K tomu si ani nepotřebovala pořádně přečíst co píšeš, ona nám to napsala hlavně proto, abychom si sedly na zadek, jak to má super, když s dětmi nemá starosti. :vissla:

Ronji díky :hjarta::hjarta::hjarta:

dusička napsal(a):

Já bych měla pocit, že jsem prohrála svůj život, kdyby  se moje dcera chovala jako ty, protože děti byl jeden z mála  mých  životních úspěchů. - Nechápu tuhle větu. Pracuji, jsem zodpovědná, starám se o děti, proč by se měla za mě stydět?
A jak se chovám?
Dělám tady ze sebe chudinku?
Já tady rozebírám moje myšlenky,pocity, prostě jsem to vydržela s manželem 15 let a viděla jak se mění před očima, ted je prostě v hospodě každý den. A já takhle nechci žít. Pročítám životy a osudy jiných žen,který to neměli v životě lehký, ráda se přiučím, neodsuzuju nikoho.

A jak jsi zodpovědná ? Máš v životě guláš, sama píšeš , že ti máma říkala ,aby sis ho nebrala ( "Nedáš si říct ,neměla sis ho brát. ").. a že ti vymlouvala další dítě, tak asi viděla, že není vhodnej a ty tu popisuješ, jak ti máma ubližuje a chceš litovat  od lidí .
Chápeš že pro ni je to tragedie, když se  její 40 letá dcera  rozhoduje jestli půjde s třema dětma do azyláku nebo do podnájmu ??Vždyt ti to přece říkala dopředu , že to není vhodný partner.

Já ve svým okolí nemám ženu, která by si našla muže , který by neměl zájem o čerstvě narozené dítě.........a ty jdeš a zrovna si takovýho  najdeš, ženáče. A pak jdeš a najdeš si chlapa, kterýho ti rodiče vymlouvají a ještě si s ním pořídíš další a další dítě , protože se cítíš "nenaplněná " :) :)

A ve finále tu ze sebe děláš hrdinku, jak se staráš o děti. Ta situace je taková, jakou sis vyrobila , tak si tu nestěžuj, jak jsou na tebe zlí, já bejt tvoje máma, byla bych naštvaná taky. A nešťastná.
Zodpovědná žena nemá ve 40 letech na krku tři děti, aby s nima neměla kam jít, kdybys myslela na děti , dopadlo by to úplně jinak. Ale ty myslíš akorát na sebe .

Rosakoso
já si ale tady nestěžuju na rodiče. Já se je snažím pochopit,já se mamku snažím pochopit, proto tady píšu, ventiluje moje myšlenkové pochody,u psaní přemýšlím, třídím, není mi jedno, co říká. :tesi: vím,že jí není jedno, jaký mám život.
Ale chci ho změnit.
Já snesu kritiku, to je ok. Zamyslím se nad ní, co mi chtěl tím dotyčný říct.
Ale stále si myslím, že se za sebe nemusím stydět, jednám podle svého svědomí a vědomí.
Babička vždycky říkala, manželství je sázka do loterie. Myslíš si, že bych si vzala manžela,kdybych věděla, jak to skončí? Možná bych tomu nevěřila, že to tak skončit může. Bojovala jsem všemožně, zachranovala manželství.
Bohužel, já vím, je to i moje selhání,že se mi nepodařilo žít tak jako ostatní bezproblémová manželství (i když všude jsou problémy).
A to že jsem narazila ve 20 ne ženatýho muže, kterýho jsem milovala a byla jsem slepá, kterýmu jsem důvěřovala. Já to ted vím , ale proč se mám stále ohlížet na to,co bylo.
A jak jsem zodpovědná?
V rámci možností ano, ale cítím,že mě manžel tahá ke dnu. Proto chci vše řešit a odejít.

Myslím na sebe? budu o tom přemýšlet

Ronja napsal(a):

Klid Dušičko, ona se Rosakosa hlavně potřebovala ujistit v tom, o kolik je lepší než ty :rolleyes: K tomu si ani nepotřebovala pořádně přečíst co píšeš, ona nám to napsala hlavně proto, abychom si sedly na zadek, jak to má super, když s dětmi nemá starosti. :vissla:

Neobjevila se tu zase Rozmarila (jako další nick)? Řekla bych, že jo.

Dusičko, právěže mysli na sebe, to je nejdůležitější. Spokojená máma je pro děti to základní.

Rozmarilo - Kozo, to je dost nářez, když tvé děti  nesou na sobě tíhu toho, že ony jsou jedným z MÁLA tvých životních úspěchů v životě. Smutné.
Víš, jsou i lidé, kteří to mají jinak, než ty.
Cituji tě:
protože děti byl jeden z mála  mých  životních úspěchů.

Dusička když dospěje a odpoutá se od svých rodičů, bude zvládat svůj život a ponese svou odpovědnost. Má k tomu dobře nakročeno. A nebude alibisticky to, že ona by sama o sobě úspěšná nebyla, házet na povinnost svým dětem, že ony úspěšné být musí, aby se ona cítila dobře.

že ti máma říkala ,aby sis ho nebrala... že ti vymlouvala další dítě, tak asi viděla, že není vhodnej... jdeš a najdeš si chlapa, kterýho ti rodiče vymlouvají...
Běž do háje nebo ještě dál, ty jedna s kosou... Kruciš, od určitýho věku může máma (rodiče) tak akorát vyjádřit svůj názor a to ještě hodně zdvořile a potichu - a nesmí bejt naštvaná, uražená nebo ublížená, že dospělý dítě jedná tak, jak uzná za vhodný ono.
Jistě, je to hodně špatný, když vidíš, jak se tvůj potomek řítí do maléru... ale buď mu chceš pomoct a pomůžeš bez keců okolo, nebo ho v tom holt necháš (což může být někdy věci prospěšnější). Ale sebenešťastnější máma si svoje frustrace nesmí odreagovávat na dítěti, byť by i bylo jejich příčinou.

Rozmarilá...........jsi tak čitelná

vždycky po nějaké době zase spadneš dolů.......nechápu....to tě baví....někoho srážet.....házet klacky.......proč sem chodíš.....

Ronja napsal(a):

Klid Dušičko, ona se Rosakosa hlavně potřebovala ujistit v tom, o kolik je lepší než ty :rolleyes: K tomu si ani nepotřebovala pořádně přečíst co píšeš, ona nám to napsala hlavně proto, abychom si sedly na zadek, jak to má super, když s dětmi nemá starosti. :vissla:

Ale v klidu Ronjo, ona RosaKosa prece JE lepsi. Nu, vida a mame pro RosaKosa nove jmeno, bude se jmenovat "Bohyne Babinetu" :hjarta:
Dusi pripomina mi to tak trochu prispevky stareho dobreho DA, bud rada zes ho neznala, to bylo takove hovado, ze jen stezi se mu RosaKosa vyrovna, pac to co ona predvadi, to je jen slaby odvar toho, co dokazal tento hoch ...:vissla::vissla::vissla::vissla:
Rosakosa : Jeste sama nevis, jak se svyma dokonalyma detma dopadnes ;)

No jo, Rosa Kosa si tady ulevuje svým mindrákům. Ježíši holka, tys mě zas po ránu nesmírně pobavila :lol:. Duši, tady názorně vidíš, že někteří lidé jsou na tom mnohem hůř než ty :lol:.

PS: upřímně doufám, že si tyhle bláboly nezabíráš ani do malíčku od paty.... :)

Víš co bych ti doporučila? Místo svěřování se tady na BBN, nechceš raději zkusit pomoc odborného psychologa? Protože vždycky se tady najde taková dobrá duše jako je Blábolivá Kosa..... :D

Ale Duši se nedá...........ano, má našlápnuto dobře.......

vidí, že Rozmarilá je sama se svými názory...........a že je na tom opravdu mnohem hůř než ona

Daphné napsal(a):

Ronja napsal(a):

Klid Dušičko, ona se Rosakosa hlavně potřebovala ujistit v tom, o kolik je lepší než ty :rolleyes: K tomu si ani nepotřebovala pořádně přečíst co píšeš, ona nám to napsala hlavně proto, abychom si sedly na zadek, jak to má super, když s dětmi nemá starosti. :vissla:

Neobjevila se tu zase Rozmarila (jako další nick)? Řekla bych, že jo.

:offtopic: Dokud nemáme důkaz, nemůžeme nic dělat, takže zatím to jen zpovzdálí pozorujeme a v pravou chvíli se do věci vložíme :)

Bacha RosoKoso, tvé děti jsou svými úspěchy, ne tvými! Tys je nepočala a neporodila, aby ti dělaly radost a plnily tvá očekávání! Jestlis je tímhle zatížila, tak jsi jim nesmírně ublížila. Pokud ano, a ony se s tím popasují tak dobře, jak se k tomu zatím staví Dušička, budou to šťastné děti.

vera napsal(a):

Ale Duši se nedá...........ano, má našlápnuto dobře.......

vidí, že Rozmarilá je sama se svými názory...........a že je na tom opravdu mnohem hůř než ona

Vero - sem se tu rozesmála, našlápnuto ano, a  i když vidím Tvůj správnácký avatar, mám i smysl pro humor :)
Všem ostatním posílám :hjarta::hjarta::hjarta:
Ištar - už jsem nad tím uvažovala, hledala jsem na netu DC a vylezl mi jen jeden známý, ale ten má strašný čekací doby, i půl roku.  :(

dusičko, držím ti palce a jsem moc ráda, žes konečně prohlédla a chystáš se řešit. Každý máme svůj čas. Jsem ráda, že tvůj už přišel. Když jsi tady řešila před delší dobou snad jestli ten tvůj prohrává peníze v automatech, nebo tak něco, jestli si dobře vzpomínám, už tenkrát se to jevilo, že váš vztah nemá hezkou budoucnost, jenom trápení pro tebe i pro děti. Je fajn, že dospíváš. I ve vztahu k rodičům. :supr:

Dusičko, moc ráda tu čtu, že se svou situaci řešíš. Myslím na tebe a držím palce ať se ti podaří co nejdříve se osamostatnit od manžela i rodičů.

Marthino, jak je? Přítel už je z nejhoršího venku?

Díky moc všem za podporu :jojo:
Já se ozvu po novém roce,jak pokračuju.
Rozjednaný byteček by měl být až od prvního února.
budu se snažit zatím přečkat vánoce, svátky klidu. :tesi:

Dušičko moje kamarádka pronajímá 2+1 v Děčíně za 4 500,- Ozvi se do SZ, kdybych chtěla podrobnosti :)

Tak si dnes trochu poskuhrám a kdybych našla emotikon se slzičkami, tak ho sem mrsknu, protože ten by nejlíp vystihoval jak mi tento týden chvílemi bylo.

Závěrem minulého týdne jsem, za poměrně dramatických okolností, musela nechat RZ odvést do nemocnice svého tatínka. Byl hospitalizován na stejném oddělení, ve stejné nemocnici jako můj přítel - jen s rozdílem pár pater... Tatínkovi bylo před pár lety už osmdesát, takže velká obava. Jsem uvnitř sevřená krunýřem strachu, protože tatínek bude muset absolvovat, v jeho věku a zdravotním stavu, závažný operační zákrok. Protože však hospitalizaci neunesl, tak je doma a já tak běhám mezi dvěma "pacienty", (s tatínkem i po odborných ambulancích), dítětem a zaměstnáním.

V tomto kontextu mě chytla, neempativně, chvilku i zlost na přítele. Protože KDYBY existovalo to KDYBY, tak MOŽNÁ mohl mít lehčí průběh svých zdravotních problémů a mohl už být z nemocnice doma nebo tam vůbec nebýt. Ale to je to KDYBY, na které doma raději nespoléháme a užíváme jednu trefnou,ale poněkud přisprostlou říkanku o rybách a rybníku (jistě znáte). Prostě je to tak, jak to je a basta.
Přítel už absolvoval třetí operaci a další má plánovanou na příští týden. Na mě dělá psí oči, abych každý den přišla, i když ví jaké mám jiné starosti a časový stres. Použil i takové malé psychické vydíráníčko, což mi bylo děsně proti srsti. No prostě jsem se naprosto ujistila, že přítel může zůstat jen přítelem a už asi nikdy partnerem.

Protože si asi dovedu představit jak mu momentálně je, tak ho nechci teď ještě trestat já tím, že bych za ním nepřišla, protože se potrestal, důsledky své recidivy, de facto sám. A to nejen tím jak on pohybově aktivní člověk, už třetí týden leží přikován k lůžku a ještě ho čeká velmi dlouhá rekonvalescence. Tuším, že doufá, že  ho vezmu na milost a bude se uzdravovat u mě doma za mé vydatné péče. Ale zde se zase projevím asi jako hajzlík, ale toto neudělám. To by už bylo za čáru, za kterou bych byla ochotna jít. Svou péči mám teď zacílenou jinam - ke starým nemocným rodičům, kteří mě teď hodně potřebují a já jim mám co vracet.

Tak jsem si trochu upustila páru a teď opět vzhůru čelit osudu.

Marthino, ráda čtu, že tedy to nejhorší, čeho ses obávala - totiž že přítel přijde o nohu, tedy nenastalo, a doufám, že už ani nenastane.
Myslím, že nejsi povinna se postarat o přítele v jeho rekonvalescenci u sebe doma.
Jestli ty sama to nechceš, tak to odmítni. I přes tisíceré psí oči a divné pohledy od jeho maminky.

Teď opravdu musíš šetřit síly a rodiče tě potřebují. A ti, na rozdíl od tvého přítele, si svůj zhoršený zdravotní stav nezapříčinili svou nezodpovědností nebo závislostí.
Nemocné má člověk samozřejmě navštěvovat, ale chtít být každodenně navštěvován někým, kdo chodí do práce, stará se o dítě a o své nemocné rodiče, to je podle mě taky trochu slabošství a sobectví. :(

Já vím, že se to těžko uvádí do reality, ale Marthino - v této situaci nezapomínej ani na sebe. Zkus si aspoň občas oddechnout, udělat si drobnou radost a tak.
Drž se. :pussa:

Marthina napsal(a):

Přítel už absolvoval třetí operaci a další má plánovanou na příští týden. Na mě dělá psí oči, abych každý den přišla, i když ví jaké mám jiné starosti a časový stres. Použil i takové malé psychické vydíráníčko, což mi bylo děsně proti srsti. No prostě jsem se naprosto ujistila, že přítel může zůstat jen přítelem a už asi nikdy partnerem.

Svou péči mám teď zacílenou jinam - ke starým nemocným rodičům, kteří mě teď hodně potřebují a já jim mám co vracet.
Tak jsem si trochu upustila páru a teď opět vzhůru čelit osudu.

Ad.1 ) Pritel muze zustat pritelem, pokud si situaci obratite a vzijete se do pocitu cloveka, ktery lezi na luzku.

Ad.2 ) Nebojte, vsechno dobre dopadne, drzim pesti :pussa:

Ahoj děvčata a chlapci, tak jsem sem zase po čase nakoukla mezi žehlením, balením věcí, lítáním v práci jak blázen - zrovna teď jsme měli inventuru v pátek do večera a v sobotu dopoledne. Vidím, že je to opravdu všude stejné, jak přes kopírák, vždyť u Martinhy už to vypadalo celkem dobře a teď tohle, Martinho, moc držím pěsti a posílám velkou :pussa:. Vzhledem k tomu, že máš i nemocného tatínka, tak bych teda návštěvy u přítele omezila na dejme tomu 3x týdně, nemůžeš přeci být s jedním zadkem na deseti místech, to by měl přítel pochopit. Zaujalo mě, jak jsou ti závisláci podobní v pohledu na svět, podle Munďáka se taky musí všechno točit jen kolem něj, jeho problémů s nervy a jeho práce a já mám vydržet všechno a nereptat a na nic si nestěžovat. Snažím se mu to zatrhnout, ale je to těžké, takže je to spíš o tom, abychom dosáhli nějakého kompromisu, aby si uvědomil, že nejsem vůl ani mula a že nevydržím všechno. Takže to Martinho nepřeháněj, aby ses nestrhala.
Já jsem jinak docela utahaná, vstávám před pátou, domů se dostávám kolem sedmé večer. Kupodivu kluci mi docela pomáhají, když mám odpolední, tak i uvaří, Munďák nakupuje, celkem to zatím funguje. Jediné co nevím, je jak do toho všeho zamontuju to stěhování, páč plán nemám a není nikdo, kdo by mi ho udělal, tak to nějak flikujeme. Sice nám v tom malém domku zatím pořádně nejde topení a odešel boiler, což je dobře, páč kdyby se to stalo až tam budeme bydlet, tak by to byl daleko větší problém.
S Munďákem jsme tak nějak soudržnější, zatím nepije, nefetuje, tak třeba snad....., třeba tím, že má práci nebude mít čas na blbosti, aspoń do té doby než přestane sám chtít neblbnout. Ta nejistota je dost blbá.....

Ros.....ber to tak....jak to je....nedělej si žádné iluze...udržuj se nad zemí...

toto mi pomáhalo....udržovat se nad zemí......když jsem pak dopadla, už to nebolelo

a za nějaký čas jsem si poskočila.....ale až za nějaký čas.....

No já si teď spíš připadám, že na co sahnu to se po....e. Aspoň, že Munďák je zatím OK. V práci to celkem jde až na tu dopravu, dneska měl autobus hodinu a půl zpoždění, tak to abych od zítra vstávala tak ve 3 ráno, abych se vůbec na osmou do té práce dostala. Doufám, že mi tu moji bývalou lékárnu brzy zrekonstruují, prý by to mělo být v půli ledna, jenže co já vím, jestli mě tam pak šéf opravdu nechá, jezdit do konce života do Prahy, to bych teda nepřežila.
Nedaří se mi ani to stěhování, jak jsem včera psala, v tom malém domku pořádně nehřeje topení a teď ještě ten boiler....Pronajímatel prý teď nemá peníze, takže se může stát, že se budeme stěhovat tak leda do háje, bez teplé vody a topení tam být nemůžeme. Sice tvrdil, že během tohoto týdne to zařídí, ale uvidíme, jinak se tam nestěhuju. Naštěstí máme i další nabídku na bydlení u mé tety, tak kdyby to nešlo jinak....

Ros, nejsi sama kdo musí dojíždět do práce do Prahy ;)
Na druhou stanu jsem ráda, že jsi nalezla další alternativu bydlení (u tety). Vidíš, když se chce (ale musí se opravdu chtít) pomocná ruka se vždycky najde. Jak někde nefunguje ani topení, ani neteče teplá voda, tak se tam radši ani nestěhuj, nemáš zapotřebí někde za drahej peníz mrznout a ani se nevykoupat v teplé vodě, když večer přijedeš zmrzlá z práce :jojo:

Ros, moc Ti držím palce. Moc.

Kiara napsal(a):

Ros, nejsi sama kdo musí dojíždět do práce do Prahy ;)
Na druhou stanu jsem ráda, že jsi nalezla další alternativu bydlení (u tety). Vidíš, když se chce (ale musí se opravdu chtít) pomocná ruka se vždycky najde. Jak někde nefunguje ani topení, ani neteče teplá voda, tak se tam radši ani nestěhuj, nemáš zapotřebí někde za drahej peníz mrznout a ani se nevykoupat v teplé vodě, když večer přijedeš zmrzlá z práce :jojo:

Však jsem si na tebe mockrát v tom autobuse ráno vzpoměla, že se tam možná potkáváme a ani o tom nevíme :(
Jinak stěhovat se bueme až bude vše opraveno nebo se dohodneme s tetou nebo s Munďákovým nejstarším synem nebo já nevím, ale rozhodně nechci pod stan pod most.

Dušičko, člověče, vždy´t ty přímo své okolí vyzýváš, aby tě organizovali, využívali,  vydírali. Dovolilas jim, aby se k tobě tak chovali, tak to dělají. :(
Třeba si to vůbec neuvědomuješ. Jediná cesta z toho ven, která je úměrná dospělé rozumné ženské, je přijmout za sebe a své zodpovědnost. Kompletní zodpovědnost a jednat podle toho.

Je to to nejtěžší, ale zároveň to nejúžasnější co můžeš pro sebe v životě udělat. A ve chvíli, kdy se pro to rozhodneš, tak už jakékoliv poznámky, řeči, kázání okolí nebudeš vůbec vnímat. Respektive po tobě sklouznou jako kapka vody po skle, protože budeš vědět, že se rozhoduješ jen ty, oraganizuješ jen ty sama, a důsledk neseš zase jen sama. Získáš svobodu. Pak se taky změní přístup tvého okolí. Neboj se , ono to ak zlé nebude. jen se pro to rozhodnout a jednat. na nikoho a nic nespoléhat a nečekat. A uvidíš, že ten pocit "seberealizace" budeš doslova milovat. Je nádherný.
Držím ti palce, už si hodně z toho uvědomuješ, a víš, že něco není v pořádku. Já jsem toto osvobozování udělala také,zpočátku nechtíc,  ale vzala jsem to jaksi zgruntu, což ty až tak úplně nemusíš. :D Takže to ber tak, že základnu nemáš tak špatnout. :hjarta: :)

Ronjo........ti kouzelní koblížci......

držím palce......

Zdravím všechna milá stvoření na tomto vlákně.Jsem ráda,že jsem se dočetla ,že na mě vzpomínáte.Opravdu jsem tu dlouho nebyla.Když čtu příběhy některých z Vás,je mi smutno,protože vím čím procházíte a co prožíváte.Alkohol je obrovské svinstvo a já ho nenávidím,i když si dám občas sklenku vína,pivo,nebo v této době punč.Myslím si,že vše v únosné míře.U mě spousta nových věcí.Jedna z nich je ta,že se mi začíná bortit vztah s přítelem a já to opět špatně nesu.Jsem při sebemenším tření zájmů roztřesená,ubrečená,mám strach z věcí následných.Včera jsem si musela vzít lexaurin,protože jsem nezvládala psychicky.Asi mám problém,pořád se mi vrací scény z minulého soužití.Tíží mě to jako kámen na prsou.Nevím jak dál,cítím to jako konečnou v mém životě.Prostě selhávám na všech frontách,nejsem k ničemu a pro nikoho nic neznamenám.Jen samé problémy,jako s malým dítětem.Nechci toto vše říkat dětem,protože mají sami svých starostí dost.V úterý jde moje maminka 75letá na operaci srdce.Proč to musím vždycky vyžrat až na samotné dno.A zase Vánoce.Nezlobte se ,že se sem obracím vždy když je mi nejhůř,ale Vy všechny jste moje vrby,já to nemám komu říct,nechci nikoho obtěžovat.Kouřím zase jednu cigaretu za druhou,protože jsem nervní.A to už jsem v poslední době kouřila 1 denně.

Hanulko, netrap se tím vztahem. Možná to bylo příliš brzo, když jsi neměla přebolené, co jsi přítele potkala. Možná to je převozník. Splnilo to svůj účel a pak třeba půjdeš dál. Nebo kdoví, možná to bude zase OK. Nech to plynout.
Chodíš ještě k psychologovi?

Držím ti palce. I mamince, ať operace dopadne dobře.

Hanule, jsem moc ráda, že jsi se ozvala. Když jsem si přečetla, že se ti ten vztah bortí, napadlo mě přesně to stejné jako majkafu. Možná je to jen převozník. Já si po rozvodu našla taky převozníka, jen jsem na to přišla bohužel až o pár let později, kdy jsem se v tom vztahu už jen a jen trápila. Kdybych si tehdy dokázala přiznat, že on nebyl ten pravý partner pro mě, ale jen nějaká náplast na bolavou duši po rozvodu, ušetřila bych si spoustu trápení. Chápu, že tě to tak sebralo, ale možná je to jasný signál, že by ses měla víc věnovat sobě, abys takové situace líp ustála. Zkus to probrat s psychologem nebo i tady na babinetu. Možná když uvidíš situaci z více úhlů pohledu, tak ti to pomůže. Často na tebe myslím a ze srdce ti přeju ať je ti líp.

Děkuji za podporu,za chvíli jdu do práce,stále brečím,nálada pod psa.Volala mi dcera,poznala,že jsem špatná,ptala se na důvod,něco jsem nastínila,nechci říct vše.Převozník je hezké slovo,ale je možno milovat převozníka??Všechno mě mrzí,ale nevím co dělat pro záchranu.Hlavu mám prázdnou,mám pocit,že jsem udělala maximum a přitom je to NIC.Vracím se zpět,taky jsem dělala maximum a výsledek žádný.Nemám ráda prásknutí dveřmi a odchod,obtížné situace jsou od toho aby se řešili a aby se utíkalo.Mám z toho špatné svědomí,zase jsem zklamala???

... ale je možno milovat převozníka??
To víš, že je... ale akorát po tu dobu, co jsi v loďce. Jak na druhém břehu vstoupíš, je před tebou už jen tvoje cesta... ovšem není vyloučeno, že převozník uváže lodičku a půjde s tebou dál pěšky.

Haňule, není to tak, že by bylo všechno ztraceno. Tys teď jenom mrkla jedním směrem. O pár stupňu na kteroukoliv stranu to bude vypadat jinak nebo úplně jinak. :)
Já jsem přesvědčená, že se všechno děje správně, i tedy to, co se ti teď děje. Neboj se, to všechno po kouskách zvládneš (znáš to o porcování slona). Krok po kroku. Dokázalas už toho moc, takže není důvod se na sebe dívat tak, jak ses zahlédla a popsala. :)
Život je prostě kudrnatej, a to známe všichni. Bude to dobrý :hjarta:

Hanule, já měla taky vždycky pocit, že musím udělat maximum, že to nemůžu vzdát, přesně jako ty.  Čím dál tím víc mám ale zkušenost, že když se nesnažím tak moc, tak se spousta věcí vyřeší sama. Zkus svou snahu zmírnit, nech to chvilku plynout, jen pozoruj a přemýšlej jestli to co žiješ je to co chceš. Ono se to všechno nakonec vystříbří.

A nezklamala jsi, je to součást cesty, nevracíš se. Není pravda, že jsi udělala nic. Vykoumej jen proč se to děje, proč ten rozchod, co to zapříčinilo - pro sebe. . A určitě se neboj, na chlapovi náš život nestojí. I když to třeba teď tak vypadá, vypadá to na konec světa, ale nikdy to není ak zlé,  a´t se děje co se děje.

Hanulko ... :pussa: mně se zdá, že za sebou táhneš pořád kouli na noze v podobě minulosti a zážitků z Tvého nešťastného manželství. Ty jsi totiž byla skutečná oběť domácího násilí a spoustu věcí si z té doby v sobě neseš dál, viz: mám pocit,že jsem udělala maximum a přitom je to NIC ... Mám z toho špatné svědomí,zase jsem zklamala??? to znamená, že se POŘÁD CÍTÍŠ ZODPOVĚDNA VÝLUČNĚ TY ZA VZTAH, KTERÝ NEDOPADL A HLEDÁŠ VINU NEBO CHYBU VÝHRADNĚ U SEBE.
Hanulko, tohle je strašně špatně.
Na všechno - tedy i na vztah, který funguje - musejí být vždycky DVA. OBA DVA se musí snažit, OBA DVA musí dělat maximum a jakmile to tam někde začne drhnout, musí být dobrá vůle na OBOU stranách, aby se věci daly zase do pořádku :jojo: a jakmile je vůle jenom na jedné straně, ten druhý pobízí toho prvního aby se víc snažil a sám nedělá nic, jde takový vztah velmi brzy do kopru :jojo:
Hanule, píšeš o problémech ve svém současném vztahu velmi obecně, takže Ti mohu odpovědět nebo poradit také velmi obecně. Ať se stalo, co se stalo, NENÍ TO TVOJE CHYBA, že vztah skomírá a hrozí rozpadnutím. I kdyby jsi vztah skutečně ukončila, neznamená to žádnou tragédii, neznamená to, že máš předurčenou celoživotní smůlu na chlapy a až do smrti zůstaneš sama ;) Třeba - jestli Ti vztah opravdu skončí - bude to proto, aby ses mohla podruhé v životě svobodně a volně nadechnout, naslouchala sama sobě, utříbila si myšlenky a kráčela životem nějakou dobu nejdřív sama a potom není vyloučeno, že se objeví na obzoru vhodnější partner, co Ty víš?!?
Hlavně neplakej, nenervuj se a omez trošičku to kouření :pussa: já vím, že se to na Tebe před těmi Vánoci sesypalo, jako by Tě ten Pámbíček zase zkoušel, co vydržíš ... ale neboj se, bude to dobrý. Život přece nestojí a nepadá s jedním chlapem ;)
Držím Ti palce, myslím na Tebe a kdykoliv Tě bude něco trápit u srdíčka, neboj se a přijď si sem požalovat ... my Tě nedáme :D

Hanule0911 napsal(a):

Zdravím všechna milá stvoření na tomto vlákně.Jsem ráda,že jsem se dočetla ,že na mě vzpomínáte.Opravdu jsem tu dlouho nebyla.Když čtu příběhy některých z Vás,je mi smutno,protože vím čím procházíte a co prožíváte.Alkohol je obrovské svinstvo a já ho nenávidím,i když si dám občas sklenku vína,pivo,nebo v této době punč.Myslím si,že vše v únosné míře.U mě spousta nových věcí.Jedna z nich je ta,že se mi začíná bortit vztah s přítelem a já to opět špatně nesu.Jsem při sebemenším tření zájmů roztřesená,ubrečená,mám strach z věcí následných.Včera jsem si musela vzít lexaurin,protože jsem nezvládala psychicky.Asi mám problém,pořád se mi vrací scény z minulého soužití.Tíží mě to jako kámen na prsou.Nevím jak dál,cítím to jako konečnou v mém životě.Prostě selhávám na všech frontách,nejsem k ničemu a pro nikoho nic neznamenám.Jen samé problémy,jako s malým dítětem.Nechci toto vše říkat dětem,protože mají sami svých starostí dost.V úterý jde moje maminka 75letá na operaci srdce.Proč to musím vždycky vyžrat až na samotné dno.A zase Vánoce.Nezlobte se ,že se sem obracím vždy když je mi nejhůř,ale Vy všechny jste moje vrby,já to nemám komu říct,nechci nikoho obtěžovat.Kouřím zase jednu cigaretu za druhou,protože jsem nervní.A to už jsem v poslední době kouřila 1 denně.

Milá Hanulko, tak ráda tě po čase zase vidím...i když je mi smutno, že nejsi zrovna OK.

Ale chci reagovat hlavně na vytučněné: Vždyť to přeci vůbec není pravda!!!!!!!!!!!!!
Jen ti to tak asi teď v depresi připadá.

Podle mě - neselhala jsi na žádné životní frontě, naopak, prala ses a pereš s životem neuvěřitelně statečně!!!  :godlike:  :godlike:  :godlike:

Naprosto není pravda, že bys byla k ničemu, a už vůbec ne to, že pro nikoho nic neznamenáš!!!  :dumbom:

Vždyť uvědom si, že třeba dcera ti volá, a že jednoznačně má o tebe starost,  a uvědom si, co asi znamenáš pro svou maminku.
A v neposlední řadě Hanule - my tady na Babinetu jsme vosk? ;) :dumbom:
Myslím, že stačí se jen trochu začíst do dávnějších příspěvků, kdy jsi sem chodila často, a spočítej si, kolik lidí tvůj osud zajímá!!Kolika lidem na tobě záleží!!!

Hanule - i kdyby se současný vztah rozpadl - svět se neboří!!! Vím co říkám ;) :)

To se ti teď jen sešly neshody s partnerem, předvánoční blbě nostalgické  období, a fůra smutných vzpomínek k tomu.... :pussa:

Hanulko, tento týden je to 7 let, co můj bývalý manžel zemřel, díky svému alkoholismu.
První rok jsem to hodně prožívala, bylo mi velmi smutno. Druhý rok už o kousek míň, třetí zas kousek míň....čas je milosrdný lékař.....
Dnes už je pro mě toto smutné datum víc a víc jen datumem ze vzdáleného dějepisu, něco jako bitva u Kurska nebo u Stalingradu - vím, že byla, že to byla realita, že to bylo zlé, ale přitom už je to tak nějak strašně dávno....

Ano, jsou chvíle, kdy to i po letech zabolí, nejsem stroj nebo robot, jsem člověk.
Ale je to lepší a lepší.

Hanulko, i u tebe bude líp, věř mi! :hjarta: :pussa:

Hele - zajdi k psycholožce, nech si napsat dočasně nějaká šetrná antidepresiva, ne ten dryják lexaurin.
A choď k psycholožce, vypovídej se z toho tady na Babinetu, a uvidíš, bude líp!!!

Hanulka,  Ty ma nepoznáš ale ja som sa s Tvojimi príspevkami zoznámila v septembri tohoto roka. To som objavila babinet, pretože som tiež potrebovala podporu a silu vyriešiť vzťah so svojim partnerom. Vtedy som narazila na Tvoj príbeh, do skorého rána som čítala dychtivo Tvoj boj i keď skončil tragicky, mne pomohol otvoriť oči a to je čo povedať.  Už som sa aj tu vypytovala kde si, lebo si zmizla a chcela som vedieť ako sa Ti darí. Nie každý deň je nedeľa a keď si zvládla tú tragédiu určite sa znova všetko na dobré obráti. Načo tie pesimistické myšlienky. Veď Tvoje deti v prvom rade Ťa potrebujú a spomínam si, že máš už aj vnúča a teraz tá maminka. Už len tým, že si , si oporou pre svoju rodinu. Priateľ, nepíšeš bližšie, ale snáď by mohol byť trochu chápavejší k Tvojej minulosti. No neviem. Myslím na Teba, posielam Ti energiu a nevzdávaj sa, aj bez chlapa sa dá žiť krásne. Možno je ešte skoro na vzťahy.

Hanule.....babo jedna úžasná.....tys toho dokázala....a zvládla

moc ti fandím.......to je blbé období....neřeš....nech plynout....to se uštěrchá

nedej se....ano, bude líp......s maminkou soucítíš....tak se to má.....ale to je život

Holky moje nádherný,tolik povzbuzení,energie a pochopení......děkuji,děkuji,děkuji....dnes je mi opravdu trošku líp.Mám tu od rána vnoučka-teď spinká,tak mám čas na PC.Bude tu do večera,mladí jeli na oslavu narozenin k zeťovým příbuzným.Vše začíná pomalinku zapadat zase do sebe.Snad bude ok.Já vždy zpanikařím při každém vyhrocení,asi je toho v současné chvíli opravdu mnoho.Pořád jsem trošku nervozní,ale nějak to dopadne.Přítel je se mnou,ujišťuje mě o své lásce.Ve čtvrtek říkal,že odejde.Nevím jestli to mám pitvat a vracet se k tomu a nebo to nechat běžet.Nevím jestli zkouší mou reakci,nebo to bylo řečeno v afektu.tak jsem potichu a na nic se neptám.Dělám chybu??Jak by jste to řešily Vy???

Hanuli ahoj, fajn, že si teraz v pohodičke. Odpoveď na Tvoju otázku. Ja by som to nepitvala, nechala by som pomaličky všetko bežať... a ešte by som niečo spravila, zopakovala by som si desatoro asertivity :-). Všetko dobré , drž sa.

Hanulko......neřeš.....nebuď moc vstřícná ani odmítává.....

máš krásného mimíska-vnoučka......děti, které tě mají rády......to je dar

a přítel....to je bonus....navíc

hlavní jsi TY....zpanikařím při každém vyhrocení.....jo, to znám.....

Hanule, v každém vztahu to občas zaskřípe, dochází ke konfliktům a ti dva se čas od času pohádají.
Neřeš to, nech to vyšumět.
Ty máš velkou výhodu, že i kdyby to s přítelem nedopadlo, nezůstaneš sama jako kůl v plotě - máš zázemí: děti a vnoučka (co by za to některá dala ;)!) Ale zatím to nevypadá, že bys zůstala sama, šlo zřejmě jen o bouřlivý konflikt. Nerozpitvávej to, třeba byl Tvůj přítel před těmi Vánoci taky podráždenej, něco mu přeletělo přes nos nebo já nevím co. Neznáme ho, nic o něm nevíme, takhle na dálku je velmi těžké konkrétně usuzovat, co se asi mohlo stát, z jakého důvodu Ti řekl to, co Ti řekl a kam se váš vztah bude vyvíjet ...
Držím Ti palečky, aby zase bylo lépe ... :pussa:

jsi žena, která ví, co chce....

a jednen třeba neúspěch tě nezlomí....jedeš dál...a už napořád.......dívej se dopředu

že se momentálně nedaří.....neva....to tak mají všichni.....nepitvej.....

Hanule, to je náhoda. Můj tatínek jde na operaci už taky tento čtvrtek! Obavy mám tak příšerné, že všechnu životní radost mi to přebilo. Kdybych neměla ještě poměrně malé dítko, tak bych i vypustila vánoce, ale takhle to nejde. Jsem máma i táta zároveň. Ale taky cítím, že nejsem v poho. Třeba - snažila jsem se v bytě opravit netěsnící okna a protože se mi to hned nepodařilo, tak jsem už z toho všeho napětí (s tatínkem, přítelem, v práci),  na sebe dostala takový vztek, že jsem se rozbrečela jako hysterka. Pak jsem se z toho vyspala a je zase lépe. Ono pokud nejde o život, tak jde o.... Jen si to člověk někdy ve stresu nestihne řádně uvědomit.

Nemůže být Tvá současná situace, taky třeba ovlivněna obavami o maminku? Nejsi třeba taky, obdobně jako já, rozhozená, že pak i jindy drobné neshody vyhrotíš do zásadních?

Já jsem třeba i svému dítku musela vysvětlit, jak se cítím a proč jsem část z našeho společného času ukradla pro někoho jiného. Také vznikly drobné neshody - které mi samozřejmě v této situaci nepřidaly.
Ale je to tak, že člověk nemůže být 100%ní na všech frontách..., i kdybych tisíckrát chtěl.

BTW - přítele příští týden, po více než čtyřech týdnech hospitalizace a čtyřech operacích zřejmě už propustí do domácího ošetřování. Otevřeně mě požádal, zda by nemohl být u mě. Tak jsem v sobě potlačila všechnu míru samaritánství a otevřeně jsem mu řekla, že se mnou bohužel nemůže počítat, protože budu mít hodně starostí s tatínkem a můj klon ještě neexistuje. Taky mě (díky vyostřeným nervům) zamrzela jeho sebestřednost v tomto týdnu. Při jedné návštěvě (kdy cesta do nemocnice trvala něco přes hodinu MHD - díky sněhu) jsem celá schvácená byla bledší než povlečení na lůžku a měla před sebou ještě další pochůzky (rodiče, nákup), mi přítel říkal ať si odpočinu, abych se nezhroutila, že mě bude potřebovat. Neudržela jsem se a odpověděla, že mě potřebuje více lidí než jen on a že bych se ráda taky někdy opřela o něco jiného než jen o zeď. Tfuj to jsem ale hrozná! Jak jsem to dořekla, už jsem se styděla, ale nevzala jsem to zpět.
Píšu to zejména kvůli Hanule. Normálně bych tak nereagovala, ale díky stresu se jemně vychyluje moje chování a pak mě může mé blízké okolí vnímat i jinak. S přítelem jste krátce, a tak třeba neví přesně co se s Tebou děje. Pokud Ti na něm záleží, tak bych si na tvém místě, našla pohodovou chvilku - uvařila čaj/kávu a v klidu, slušně a bez obviňování rozebrala co mě trápí ať už obecně nebo ve vztahu s ním. Možná by se ten tvůj mrak obav zmenšil či rozplynul.

Držím palce Tobě i Tvé mamince. Budu na vás myslet.

Rosamundo - nezbývá Ti než se zatnout a vydržet to cestování a časový nápor. Máš konkrétní cílovou pásku - leden, a tak se to doufám dá zvládnout. Myslím si, že je horší, když člověk neví kdy to skončí, ale takhle se je na co těšit. Vypadá to, že ten problém s podnikáním se Ti podařilo zvládnout nejlépe jak bylo možné v dané situaci asi zvládnout. Takže super!
Zdá se, že čas letargické ustrnulosti skončil a Tvá životní situace se začíná měnit na více frontách. Nacházíš sama v sebe sebedůvěru a věřím, že to všechno zvládneš tak, aby se Ti (vám) dařilo lépe. Je prima, že i další členové rodiny se připojili.

Marthino, podle mě nemusíš mít žádné výčitky svědomí, že jsi příteli řekla něco hrubého, nepatřičného nebo že jsi na něj byla nepřiměřeně tvrdá. Vždyť všechno, cos mu řekla, je doslova a do písmene pravda :jojo: !!! Taky se musí naučit vypořádat s faktem, že v životě jsme tu každej sám za sebe, pečovatelství o jeho osobu že není povinností druhých, ale jenom jejich dobrá vůle a obzvlášť v případech, kdy si svůj neutěšený zdravotní stav zavinil dotyčný vlastní nezřízeností :jojo:
Je dobře, že ses naučila vymezit si vůči příteli svůj vlastní prostor :supr:

Mě se asi nabaluje více problémů na sebe a mě to mrzí,některé nedokážu dost razantně řešit,zlobím se sama na sebe.Zkusím krátce nastínit i když je to na velice dlouhé psaní.V našem domě bydlím já se svým přítelem v přízemí a syn s přítelkyní v patře-částečně v podkroví.Tam si to syn chce opravovat,ALE.....V současné chvíli při tomto počasí začalo zatékat do chodby-syn v létě sundal rýnu a neměl čas ji vrátit zpět,je potřeba zaizolovat balkon,který pouští vodu-ví to od léta a stále nemá čas-kamarádi,výlety s přítelkyní-chce si prý užívat.Přítel rád pomůže,ale syn musí chtít taky!Žijí spolu,ale já mu peru,žehlím,vařím já nebo přítel.A ještě vymýšlí,že to nebo ono nejedí atd..Už jsem i z toho nervozní.Do kdy mám povinnost se takto starat o děti??Já jsem si myslela že už se o něj bude starat přítelkyně,proč jinak spolu žijí?I já chci mít své pohodlí,užívat si.Když něco synovi řeknu,odpoví že už jsem stejná jako byl táta.Když je problém tak mi řekne že se odstěhuje do paneláku,že on na baráku dělat nebude že to neumí ať si na to někoho pozvu.Ale finančně by se na tom nepodílel.Takže já bych si na to musela naspořit.Když jsem mu řekla,že to stejně jednou bude jeho a dcery,tak mi řekl,že to stejně prodá-s tím by nesouhlasila dcera.A to mě strašlivě moc tíží a to je taky z 90% důvod rozepří mezi mnou a přítelem.On říká,že ho mrzí když vidí jak dům potřebuje opravit a on na to kašle.Co dál??Jak reagovat abych ničeho nelitovala??Už dnes mě mrzí,že jsem nabídla část domu k bydlení.Kdyby tu nebylo místo museli by mladí jít bydlet jinam a možná by bylo vše mezi námi vpořádku.Syn taky kouří trávu a tím me se.....nejvíc.Mám strach,že nadělám při řešení problému víc škody jak užitku.A to je začarovaný kruh.Jak z něho ven???Když něco synovi řeknu odpoví,že nám tady zavazí.Ale to není pravda já jen chci aby byl dům v pořádku.Taky říkal,že jestli odejde,tak už ho nemám obtěžovat,aby mi s něčím pomohl.

Krásně Tě syn citově vydírá......asi je plnoletý, když má přítelkyni. Nenech se, kazíš si svůj život i syna. Tohle není normální situace. Jak píšeš, syn s přítelkyní si musí vést svojí domácnost-prát, vařit. Pokud to budeš dělat za ně, syn hned od začátku si osvojuje zvláštní partnerské soužití. Pokud ho máš ráda, vyslechni jeho doslova ,,kecy" a trvej na svém! Asi barák nebude opravovat, ale služku jim nedělej.
Taky říkal,že jestli odejde,tak už ho nemám obtěžovat,aby mi s něčím pomohl. Neboj, kdo bude potřebovat pomoci je právě on, snad dostane rozum za pár let a bude vše v pořádku. Ale teď s ním prostě musíš jednat jako generál, protože to po dobrém zřejmě nejde.

Hanule......ano, trvej na svém.....nenech se

pokud má syn přítelkyni, nech je.....ať si hospodaří sami.....ale taky se podílejí na opravě

HLAVNĚ......dům nikomu nedávej, nepřipisuj......nech si ho....toto je velice důležité
ale to ty jistě víš

užívej si......máš na to právo

Jak ze začarovaného kruhu ven?
Napíšu, co bych udělala já. Jestli vlastníš dům se svými dětmi, zřejmě ano, tak bych se s nimi domluvila a pokud by souhlasili, dům bychom prodali, každý by dostal část kupní ceny dle výše svého podílu. Já bych si za svůj podíl koupila byt. A děti ať si s těmi svými podíly udělají, co uznají za vhodné.

Když jsme se rozváděli, náš dům jsme prodali a stále děkuji za toto skvělé rozhodnutí. Nikdy jsem nelitovala. Co žena sama s domem. Navíc, když jsou tam společné vlastnické vztahy, jako u vás, a přesto syn odmítá přispívat na opravy, i když tam bydlí. V bytě jsem maximálně spokojená. I můj syn, který zatím bydlí se mnou.

Tak tohle bych udělala já.

Pokud by ostatní vlastníci domu odmítali prodat, domluvila bych tvrdě se svým synem podmínky společného bydlení včetně přispívání na jeho opravy. Pokud ne, ať jde syn bydlet jinam.

ano......to je řešení

nech si ho....jsem myslela, aby byla Hanule vlastníkem......aby ona mohla rozhodnout
co s domem.....

a ať myslí především na sebe......Hanule děti neošidí

Myslím, že Hanule není stoprocentním vlastníkem, že děti nějaké podíly zdědily po tatínkovi. Ale možná se pletu.

Může se stát, že dům nebude mít takovou hodnotu a po prodání a rozdělení peněz nebude mít na žádný byt. Bydlí spokojeně s přítelem v domě a proč to měnit. Změnit se musí syn a jeho přístup! A aby se změnil, musí změnit jeho máma přístup k němu. Takže to má Hanula sama v rukou, nikdo jiný to za ní nemůže udělat. Musí začít jednat a napravit pokřivené vztahy.

toto by bylo nejlepší......

ale ta náprava....s dospělým synem

Taky si myslím, že náprava situace s dospělým synem asi nebude jednoduchá. Ale v každém případě bych neustupovala. Nastavila bych situaci tak jak bude pro tebe přijatelné. Rozhodně bych mu nevedla domácnost. Jsou s přítelkyní pár, bydlí spolu, musí se o svou domácnost postarat sami. I v případě, že by mi doma bydlel dospělý syn, považovala bych za samozřejmé, že na chodu naší domácnosti se bude podílet i on, žádný mama hotel.

Pochopila jsem, že jedno máme my, které jsme žily s alkoholiky, společné. Jsme málo nekompromisní, jsme měkké a dlouho nám trvá než uděláme nějaké razantní kroky pro naše okolí nepříjemné. Bohužel bez toho to ale nejde. Jinak budeš neustále ve vleku toho co chtějí ostatní a nebudeš žít svůj život tak jak chceš ty.

Podle mě nemáš jakoukoliv povinnost starat se o svého dospělého syna. Takže si nic nevyčítej a nastav si doma pravidla tak, aby jsi byla ty spokojená.

já bych na místě Hanule bud nastavila pravidla a povinnosti pro spoluuživatele domu nebo skutečně dohodla se spoluvlastníky (jsou li to děti? )nemovitosti prodat nebo nechat vyplatit svůj podíl. Vlastnictví nemovitostí  s sebou nese i závazky a povinnosti, což si syn bohužel zatím neuvědomil. Ale rozhodně bych ho v této iluzi nenechla žít dál. Má-li takový přístup- jak píšeš. 
Nebo bych chlapečka vyplatila já a bydlel by na základě nájemní smlouvy -pokud bych byla hodně laskavá.

Hanulko, ve tvém příspěvku je otázka: Do kd mám povinnost se takto starat o děti?
Na to bych já odpověděla: Dokud jsou ještě malé a nemůžou se postarat o sebe samy.
Tvůj syn už je dospělý, pokud vím, tak asi 20 let nebo starší , a snad už si i sám vydělává (?).
Tedy Hanule - dávno už "přesluhuješ".

Prostě - máte to doma špatně nastavené, nebo lépe řečeno - tys to (v té nejlepší víře a snaze se perfektně o děti starat) špatně nastavila.

Na tvém místě bych počkala, až budete polu se synem sami doma. A řekla bych mu asi toto: Jsi už dospělý, je ti tolik a tolik. Je potřeba, aby ses začal taky jako dospělý chovat a starat se sám o sebe, tím spíš, že už žiješ s přítelkyní. Neber to nějak ve zlém , ale promyslela jsem to a rozhodla jsem se, že odteď už ti dál vařit a žehlit nebudu. Dávno si to můžeš dělat sám aje třeba aby ses to i naučil.
Pokud tady chceš bydlet, je samozřejmostí, že se budeš podílet na nákladech i na opravách.
Promysli to všechno tak do tdne, a pak se domluvíme na konkrétních věcech (co kdy kdo na své náklady opraví apod.)
Hanule, skoro se bojím, že ty možná i veškerou elektřinu, plyn apod. platíš za všechny ze svého... Ale to jen odhaduji.
A jestli ti syn na tuhle rozmluvu řekne něco ve smyslu - Tak to tady nemusím být, to raděj půjdu bydlet jinam, tak mu prostě klidně řekni - jestli chceš, je to tvé právo, tvé rozhodnutí. A možná, že určité osamostatnění bude pro tebe jen zdravé a dobré. Vždycky tady však budeš na návštěvách vítán.

I kdyby to syn neustál důstojně a začly by padat invektivy, zkus zůstat klidná, a nekompromisně důsledná.
A věř, že pro něj uděláš lépe tím, že ho opečovávat přestaneš.

Neboj se žít víc po svém. Děti jsi vychovala a do života postavila, dál už musí ony samy.

Hodně síly přeju. :pussa:

Syn má 24 roků,vydělává víc peněz než já,jeho přítelkyně má 21 a v září ukončila vysokou školu.Já v jejich letech už měla dítě a starala se,protože manžel byl na vojně.Synovi se z mama hotelu,jak jste to hezky nazvaly moc nechce,ale já bych už brala klid,pohodu a udělat se sama pro sebe.Samozřejmně pomůžu,pozvu na oběd atd.Dcera bydlí ve městě,já na předměstí,jezdí na oběd,nebo jen na kafčo,hlídám malého,tak jednou za měsíc přes noc o víkendu,někdy jen odpoledne.Prostě to funguje,ale ten kluk ne ane přestřihnou pupeční šňůru.K domu chci napsat,že vlastníkem jsem já,děti se zřekli v můj prospěch.Stejně to jednou bude jejich-do hrobu si to nevezmu.Tak mám ze všeho hlavu v péru,a teď ještě ta moje maminka a Vánoce-no potěš Bůh!!V troubě mám rohlíčky,takže se loučím ,zase se ozvu s novinkami.

Hanulko, Blossom Ti to napsala ve svém příspěvku č. 302 velmi dobře.
Celý život jsi byla zvyklá se starat o všechny a bez odmlouvání sloužit, synek v tomhle modelu vyrůstal celý život a myslí si, že je to takhle v pořádku a kdyby ses neozvala, nechal by si od Tebe snad sloužit až do svého důchodu :usch: A vsadila bych se, že se takhle situace silně nelíbí Tvému příteli, což se mu nedivím - v domě mladej, zdravej chlap. kterej se nestará o nic, nepřiloží ruku k dílu, nic neopraví, nedá do pořádku a nechá si ještě od mámy vyvářet, prát a žehlit. A vsadila bych se podruhé, že jestli se kvůli něčemu hádáte, tak jste se naposledy těžce chytli právě kvůli synovi :jojo: A vsadila bych se potřetí, že Ti to syn dělá tak trochu naschvál, protože syn je to dítě, kterému se nelíbilo, že sis po smrti jeho otce někoho našla, nelíbí se mu, že cizí muž zaujal místo jeho zemřelého otce v jeho domě a po boku jeho maminky a tohle je forma pasivní rezistence, čili pasivního odporu k "vetřelci" :jojo:
Hanule, moje rada zní - promluvit si se synem a nastavit mu pravidla, tak jako to psala Blossom. Není možné, aby "mladí" v domě nedělali nic, na nic nesáhli a ještě se nechávali opečovávat, zatímco "staří" aby si mohli žíly strhat, makali za dvě domácnosti a dělali mladým zaopatřovací servis. A ještě navíc aby se mladí vošklebovali nad jídelníčkem, který jim matka vystrojuje a diktovali si, že tohle nejedí a tamhleto jim nechutná, to už je do nebe volající :dumbom:

Hanule0911 napsal(a):

Syn má 24 roků,vydělává víc peněz než já,jeho přítelkyně má 21 a v září ukončila vysokou školu.Já v jejich letech už měla dítě a starala se,protože manžel byl na vojně.Synovi se z mama hotelu,jak jste to hezky nazvaly moc nechce,ale já bych už brala klid,pohodu a udělat se sama pro sebe.Samozřejmně pomůžu,pozvu na oběd atd.Dcera bydlí ve městě,já na předměstí,jezdí na oběd,nebo jen na kafčo,hlídám malého,tak jednou za měsíc přes noc o víkendu,někdy jen odpoledne.Prostě to funguje,ale ten kluk ne ane přestřihnou pupeční šňůru.K domu chci napsat,že vlastníkem jsem já,děti se zřekli v můj prospěch.Stejně to jednou bude jejich-do hrobu si to nevezmu.Tak mám ze všeho hlavu v péru,a teď ještě ta moje maminka a Vánoce-no potěš Bůh!!V troubě mám rohlíčky,takže se loučím ,zase se ozvu s novinkami.

To je dobrá výchozí pozice. V tom případě nic nebrání tomu, nastavit synovi jasná pravidla. Nájemní smlouvu, nebo podílení pracemi a financemi na společném bydlení. Žádné zavírání oči ani slevování. Nejsi sociální ústav a syn je dospělý a soběstačný. Tak ať se to naučí i prakticky, je nejvyšší ča.

Hanule.....holky ti radí tak dobře....

já teď ve svých 58 letech bydlím poprvé bez dětí.....tento rok to bylo maso.....když se syn odstěhoval se ženou do svého......přišla na 4,5 měsíců dcera se zetěm a 3 dětmi....+ do toho moje 82 matka......prodali byt a než zobytnili svůj dům.......bydleli u mne......inkaso neplatili....jídlo sem tam koupili.....bylo to náročné, ale zvládli jsme to všichni bez velých hádek....už bydlí sami....vedle...máme dvojdomek

nastavila jsem nová pravidla.....ještě to naplno nefunguje.....ale důsledně....au, au, jde to ztěžka .....to dodržuju.....děti ani ne.....mama hotel je dobrá věc, ne......ale pro ně

oběd.....to je 10 lidí...+ moučník.....peníze, ale hlavně práce....celé dopoledne
už ne.....teď příjdou odpoledne....nějaké pohoštění + něco upeču
taky s nákupy pro vnoučky se mírním.....za 6 měsíců jdu do důchodu
na oběd je zvu už vyjímečně.....a i to padne......je nás moc a pořád se množíme.....jupíí

myslím na sebe.....to je nejtěžší....

majkafa napsal(a):

Hanule0911 napsal(a):

Syn má 24 roků,vydělává víc peněz než já,jeho přítelkyně má 21 a v září ukončila vysokou školu.Já v jejich letech už měla dítě a starala se,protože manžel byl na vojně.Synovi se z mama hotelu,jak jste to hezky nazvaly moc nechce,ale já bych už brala klid,pohodu a udělat se sama pro sebe.Samozřejmně pomůžu,pozvu na oběd atd.Dcera bydlí ve městě,já na předměstí,jezdí na oběd,nebo jen na kafčo,hlídám malého,tak jednou za měsíc přes noc o víkendu,někdy jen odpoledne.Prostě to funguje,ale ten kluk ne ane přestřihnou pupeční šňůru.K domu chci napsat,že vlastníkem jsem já,děti se zřekli v můj prospěch.Stejně to jednou bude jejich-do hrobu si to nevezmu.Tak mám ze všeho hlavu v péru,a teď ještě ta moje maminka a Vánoce-no potěš Bůh!!V troubě mám rohlíčky,takže se loučím ,zase se ozvu s novinkami.

To je dobrá výchozí pozice. V tom případě nic nebrání tomu, nastavit synovi jasná pravidla. Nájemní smlouvu, nebo podílení pracemi a financemi na společném bydlení. Žádné zavírání oči ani slevování. Nejsi sociální ústav a syn je dospělý a soběstačný. Tak ať se to naučí i prakticky, je nejvyšší ča.

Až tak daleko bych jít nedoporučovala. Konkrétně myslím tu nájemní smlouvu.
Je třeba vzít v potaz fakt, že se Hanuliny děti zřekly svého podílu na domě ve prospěch mámy.
Za tuto jejich vstřícnost by mě nájemní smlouva přišla jako nemístné a zbytečně tvrdé opatření.

Já bych doporučovala:
Přestat mladým vařit, prát, žehlit. To můžou dávno sami.
Domluvit podílení se na elektřině, plynu atd (pokud to už domluveno nemají). Domluvit se na opravách takových, které se týkají celkového prostoru. myslím tím teď to, co psala Hanule, že syn v létě cosi nedodělal, nebo odšrouboval ( detaily viz Hanulin příspěvek), a teď kvůli tomu protekl barák.
Aspoň se základními opravami by měl syn a jeho přítelkyně pomoct ( posekat občas zahradu, natřít co je třeba).

Ale já bych po něm nájem nevyžadovala. To by mi bylo blbé, chtít nájemné, když on se svého podílu v můj prospěch vzdal.

A ohledně toho vaření dětem:
Ještě před 3 lety, když jsme začli jezdit s mým přítelem na celé víkendy pryč, jsem se vždcky před odjezdem snažila navařit dětem na 2 dny, aby doma děti měly jídlo. Prostě proto, že jsem chtěla, aby měly pocit domova, a že jsem chtěla být mámou, která se o ně dobře stará.
Ale jednak jsem často po návratu našla jídlo netknuté (občas byli mí miláčkové líní si to i ohřát, a raděj si namazali chleba!! :dumbom: )

aza druhé, když jim přelezlo přes 20, řekla jsem si - vždyť si můžou a umí uvařit sami.

Tak když odjíždím, už nevařím. A děti si zvykly. Už z toho nemám provinilý pocit (jako jsem ze začátku měla). A možná i díky tomu obě děti umí vařit skvěle, líp než já v jejich věku.

Prostě - já odjíždím na víkend, a ten si užiju. Děti ať se postarají.
Hanule, doporučuju, udělej to taky tak nějak.

Blos: :supr: :godlike: :godlike:
Tak nějak.

Co ale delat, kdyz synacek na to nepristoupi a nebude nic plati?

Doufam, ze to ale vyjde?

sahleb napsal(a):

Co ale delat, kdyz synacek na to nepristoupi a nebude nic plati?

Doufam, ze to ale vyjde?

Vyměnit zámek. :D

Tak teď to zase buchlo,byla jsem celé dopoledne v práci přítel vařil,potom řelk synovi že by se měl jet podívat za babičkou do nemocnice-syn začal vytahovat jeho problémy s bývalou rodinou-o kterých ví jen mlhavě,přítel řekl že to není povinen poslouchat-odešel.Synovi jsem potom řekla že to bylo netaktní.Příteli volám-je hodně nazloben,chce se vrátit až si udělám s mladým pořádek.Je to složité,bolí to asi bude večer pohovor s oběma-jestli se přítel vrátí.Te´D sedím doma sama,za hodinu má přijet kamarádka.Za maminkou jdu zítra,trochu se nám to komplikuje,potřebovala bych klid a nenacházím ho.Mamince budou asi ještě operovat srdeční chlopeň,jsem zase v koncích.

Tak jsem to zase,kamarádka před chvílí odešla,přítel odešel,řekl že mě miluje,ale nebude tu bydlet se mnou a se synem.Musím já udělat rozhodnutí.V tom aby se syn osamostatnil,odstěhoval.Teď tu sedím doma sama a přemýšlím-obětovat sebe a moje štěstí??A mít tu syna,který nechce nic dělat,nebo přítele,který mi pomáhá,miluje mě,ale nechce si nechat od syna vyčítat a nadávat??Jsem matka ale jsem i žena,žijící tvor,který chce rozhodovat o své budoucnosti bez výčitek svědomí.Je to těžké,nikdy bych nevěřila,že budu muset takhle rozhodovat.Já odejít nemůžu,já své bydlení mám-myslím si že syn by se měl starat,ale nemyslím to ve zlém.Jsem zvědavá jaká bude reakce,když mu to povím,ale já nechci přijít o ten vztah,třeba jednou bude vše jinak,ale teď to cítím tak,že volím přítele.Ta blízká duše,ten člověk co mi denně říká,že mě miluje,že mi to sluší,doma uvaří,počká na mě až přijdu z práce,připraví koupel,masíruje nohy,hlídá se mnou vnoučka,hraje si s ním,zbavuje mě všech úzkostí-ten člověk mi bude bohužel víc chybět než syn,který nechce nic dělat,jen si užívat.Možná se připravím o dítě,ale všechno moje jednání je snad pochopitelné.Taky mi přítel řekl,že nechce aby to vyznělo,že ho on chce vyštvat-prostě ho nechce vídat,myslím,že dospělé děti by neměli diktovat rodičům život .Co vy na to??Zase já a zase prekérka-to je život!!!!

Ve tvé situaci bych se já nejspíš rozhodla tak, že by se syn musel osamostatnit. Bude to k prospěchu vám všem. Syn ve 24 letech už by neměl být v mamahotelu za podmínek, jaké doteď u tebe má.
Pro mě není co řešit, nad čím přemýšlet.
Nepřipravíš se o dítě. Syn se možná bude chvíli vztekat ale časem mu to určitě dojde. A když ne, jeho problém, ne tvůj. Hanule, tys měla těžký život se svým mužem alkoholikem. Už není třeba se obětovat. Navíc, "donutit" syna postavit se na vlastní nohy není oběť, ale nutnost, pro jeho dobro.
A kolem a kolem pro dobro vás všech.
Držím palce.

Situace se vyostřuje,jsem postavena před rozhodnutí syn,nebo přítel.Ráno to budu řešit.Držte mi palce

souhlasím s Majkafou.....

syna neztratíš........časem mu to opravdu dojede.....

držím taky palce, ať do ustojíš......ale seš holka šikouvná

Hanulko, myslím si, že to máš sama dobře zpracované. Věta, že dospělé děti by neměly (spíš nemají právo) diktovat život rodičům myslím vystihuje to podstatné.

Docházím k zvláštnímu poznání, že dospělí synové nějak neumí vnitně akceptovat nového partnera matky. Že by žárlili?? Myslím, že o tom psala něco obdobného i Vera.  Připomnělo mi to i situaci asi tak pět let zpět, kdy jsem byla nešťstná z neustálého zasahování přítelovy matky do našeho soužití. Přikládala jsem to tomu, že je vdova a syna si tak trochu postavila do role partnera. Když jsem v jednom poklidném hovoru před přítelem nadhodila, že by bylo fajn, kdyby si maminka našla přítele, který by s ní trávil víkendy, chodil do divadla, jezdil na dovolenou (to vše absolvoval s matkou můj přítel a někdy mi to už dost vadilo), tak reakce byla taková, že si nedokáže představit "cizího" chlapa, který by se "roztahoval" v jeho rodném domě :dumbom:. No koukala jsem jako sova :co:. Ale jejich vztah je pokřivený, tak jsem to brala jako exces, ale když vidím, že to tak mají i jiní dospělí synáčci, tak jsem v údivu.

Myslím, že Tvůj syn bude chvilku rozdýchávat, že nemůže vůči Tobě používat takové jednání, ale taky si myslím, že je lepší si to vyjasnit včas. Nejen pro Tebe, ale hlavně i pro synovu budoucnost. Nastavit včas mantinely.

Moc Ti přeji hezký vztah s přítelem. Užívej si ho. Po letech citového strádání v manželství to musí být oáza. Tam můžeš čerpat sílu pro drobné i větší životní trable, které každého z nás potkají. Třeba zdavotní stav maminky.
Doufám, že se daří v rámci možností mamince po operaci dobře.

Novinky u mě. Přítele včera po pěti týdnech hospitalizace propustili do domácího ošetřování. Chodí o berlích a na noze má speciálně vyrobného ortézu neboť nervová spojení v důsledku nedokrvení odumřely (laicky řečeno). Rehabilitace bude dlouhá a bude otázka jak to vše dopadne. Utekl amputaci minutu před dvanáctou.
Jak jsem předem avizovala, tak jsem přítele k sobě domů nevzala. Maminka to pojala po svém - chudáček synáček, a tak s radostí opečovává. Nechávám je jejich osudu.  Přítel se staví trochu do role děsného invalidy, o kterého musí být patřičně pečováno, maminka se vrátila do svého mládí a má malého synáčka, každý den přinášela synáčkovi čokoládku do nemocnice (doslova). Chlapec asi nemá šanci dospět.  Já za sebe se musím naučit získat takový odstup, aby to pro mě bylo emočně nezabarvené.

Tatínek není po operaci (byla plánovaná na čtvrtek), protože kardiolog rozhodl o pozastavení. Chodím teď každý den tatínkovi píchat injekce (je doma) a zítra se rozhodne, zda koncem týdne bude schopen operace. Stres nepolevuje. Koncem minulého týdne ještě lehce onemocnělo mé dítko, tak jsem běhala kolem tří izolovaných marodů. Chvílemi jsem myslela, že to nezvládnu udýchat.

Ale, abych si furt jen neštěžovala, tak dnes už je lépe - nemusím už denně do nemocnice (dvouhodinová úspora), dítko už vypadá školyschopně a tatínek se zatím statečně drží. Tak musím věřit, že to všechno dobře dopadne.

Děvčátka,synovi jsem řekla že se musí odstěhovat,bouchl dveřmi a řekl že jsem pro něj zkončila.To bolí a moc.Volala jsem to dceři,říkala ať jsem v pohodě že ho pozve na oběd a dá s ním řeč.Mrzí mě že jsem mu nestihla toho říct víc,třeba jeho kouření trávy,její pěstování v květináči a následná psychická labilita atd.Mám pocit,že jsem zase někomu ublížila,že jsem ta nejhorší atd,ale já myslím že ve 24 letech je čas na samostatnost.Vždyť tu mohl být,ale když se nesnese s přítelem???Kam já mám možnost couvnout??Nemám prostor,jsem v rohu-buď anebo....Kdysi tady někdo napsal,že mladí si zvyknou-jsou mladí,stráví to.Ale kolik času mám ještě já?Vžyť si chci jen užít té lásky,je to trestné?Jsem sobec?Bože,těch otázek.A ještě moje maminka,má za sebou jednu operaci a v pondělí se rozhodne,jestli budou operovat chlopeň,mám strach,nervy na pochodu,co když to nepřežije-to by mi do 4 let zemřeli všichni blízcí,je to nápor na nervy.

Hanulko, jsi ve stresu, a to se moc dobře nic neřeší. Těžko očekávat od syna ohromné pochopení. Ještě štěstí, že jsi nestihla vyčítat marjánku! Syn potřebuje vědět, že ho máš stále ráda, že jsi jeho máma a vždy budeš. Doufám, že jsi na něj hned nevystřelila, aby se vystěhoval aníž bys ho o tom ujistila - to by pak blbě pochopil. Dalšími výčitkami ohledně marjánky,  bys to jen opepřila (i kdybys měla 100%ní pravdu). Vidíš, že más v dcerce oporu, tak ji využij! Od syna to byly jen silácké řeči a možná bude následovat nějaké silácké gesto, ale věřím, že se časem srovná.
Že jsi sobec? Jak Tě to napadá. Dyť to, že chceš po dospělém synovi, aby se choval dospěle je moudré rozhodnutí. Hlavně necouvni - bylo by to kontraproduktivní. Syn možná i trochu zkouší, zda by na Tobě nemohl užít šablonu chování svého otce. To bys přece nechtěla!

Hanulko, předpokládám, že lékaři věří, že ta operace je pro maminku přínosem a že ji zvládne, jinak by se do ní nepouštěli. Dnes je medicína jinde než dejme tomu před dvaceti lety. Tak věř, že to dobře dopadne ,ať můžeš tu víru a sílu předat i mamince. Držím všechny palečky

Hanule0911 napsal(a):

Děvčátka,synovi jsem řekla že se musí odstěhovat,bouchl dveřmi a řekl že jsem pro něj zkončila.To bolí a moc.Volala jsem to dceři,říkala ať jsem v pohodě že ho pozve na oběd a dá s ním řeč.Mrzí mě že jsem mu nestihla toho říct víc,třeba jeho kouření trávy,její pěstování v květináči a následná psychická labilita atd.Mám pocit,že jsem zase někomu ublížila,že jsem ta nejhorší atd,ale já myslím že ve 24 letech je čas na samostatnost.Vždyť tu mohl být,ale když se nesnese s přítelem???Kam já mám možnost couvnout??Nemám prostor,jsem v rohu-buď anebo....Kdysi tady někdo napsal,že mladí si zvyknou-jsou mladí,stráví to.Ale kolik času mám ještě já?Vžyť si chci jen užít té lásky,je to trestné?Jsem sobec?Bože,těch otázek.A ještě moje maminka,má za sebou jednu operaci a v pondělí se rozhodne,jestli budou operovat chlopeň,mám strach,nervy na pochodu,co když to nepřežije-to by mi do 4 let zemřeli všichni blízcí,je to nápor na nervy.

Hanule, neublížilas, nejsi "ta nejhorší". Udělalas správnou věc.
Ale na to, že nejsi sobec, žes udělala správnou věc, si musíš sama přijít uvnitř.
Přesvědčování kohokoliv může jenom napomoct, ale musíš si to v sobě srovnat sama. Ono to půjde,neboj, to nejtěžší máš už za sebou.
Myslím, že u tebe hůř už bylo. Už bude jenom líp. Drž se. :jojo::):par:

jj

Mám depku a brečím,je mi ze všeho smutno.Synovi jsem telefonovala,ujistila ho,že odchod pro něj neznamenají zavřené dveře.Že jsem ochotna a připravena kdykoli a jakkoli pomoci,Teď jsou u rodičů přítelkyně,říkal,že se poohlédne po bydlení.I on mi řekl,že pořád přemýšlel o bydlení a že ho to teď nakoplo.Jen mě mrzí,že se nakupily problémy a pak to šlo...Zavinila jsem to já,protože jsem jim jasně neřekla co mají dělat a co ne.Oni nevěděli a já myslela že mi to dělají schválně.Prostě nulová komunikace.Ale já se pořád bála,aby si nemysleli že jim chci něco lajnovat.No a na domě je taky pořeba dělat a k tomu syn opravdu nemá vztah.Myslím si že on je takový panelákový typ.Přítel mě stále utěšuje,tak snad bude líp.

Hanulko, neplač.... :pussa:
Udělalas to nejlepší, co jsi mohla a udělalas to dobře.
Já vím, že teď je ti ze všeho smutno. Ale z dlouhodobého hlediska, až trochu opadnou momentálně vybouřené emoce, to bude pro všechny lepší: Mladí se naučí žít sami a starat se sami o sebe (však už bylo na čase).
A ty a přítel budete mít konečně klid a čas na sebe. Taky už bylo na čase. :jojo:

Hanulko, neboj, syna jsi neztratila. On to časem pochopí, jen to možná bude chvíli trvat. Pochybuju, že by jim rodiče přítelkyně vařili, prali a dělali veškěrý servis. Už tam mu dojde, že to nebylo normální, tenhle mamahotel, a až se postěhují do svého, tak tím spíš. :jojo:. 

Hani, teď stavěj na jedné věci: Máš skvělého přítele  :godlike: (podle toho, co o něm píšeš). To se nestává každý den. Najít ve středním věku někoho, kdo tě miluje, kdo stojí při tobě a koho i ty máš moc ráda a chcete spolu žít, to je dar. Vzácný dar.
Rozhlídni se tady po příbězích na Babinetu, a uvědomíš si, že málokomu je to dopřáno...
Važ si toho, na tom teď stavěj, a doporučuju - příteli dej najevo svoji lásku. (pozor, ať na něj v momentálním smutku nezapomeneš...)

A Hanulko - ŽIJ !!! :pussa:
Šťastně, jak si zasloužíš. :hjarta: :jojo:

tak....tak to má být

Hanule......vlastně jsi to udělala skvěle....lépe to ani nejde...

jsi šikulka.......

Děvčata moje mám nervy na pochodu.Syn by se měl v sobotu stěhovat,ve mě se to mlátí hlava nehlava,a pořád mám problémy s přítelem,který nadává,že si myslíme ,že za vše může on.A tak se sbíhají výčitky a třenice.Já jsem člověk bezkonfliktní takže to dusím všechno v sobě a není mi z toho nejlépe.Nevím jak to vše dopadne,jestli to ustojíme ,nebo je to opravdu převozník???A ke všemu ty Vánoce,maminka je doma z nemocnice,operovat ji budou po Novém roce.Takže bych chtěla Vánoce trávit s ní a s celou rodinou.Nevím,jestli se bude chtít přítel účastnit,když došlo ke tření.Nevím jak z toho všeho ven.Už bych chtěla aby se vše urovnalo.Když se syn odstěhuje,přítel odejde,tak zůstanu v domě sama,trošku se toho bojí,ale jestli to život přinese,tak mi nezbyde nic jiného ,než si zvyknout.Držte mi prosím palečky a přejte mi jasnou mysl.Mějte hezký den

Hanule.....klid....klid.....to se uštěrchá

a ty to zvládneš...

Hanulko, nezlob se na mě - ale proti tomu, jak to v Tvém domě až donedávna chodilo by se ozval každej člověk. A nemusel by to být zrovna Tvůj partner, aby mu vadilo, že uspořádání v Tvé domácnosti není tak úplně v souladu s dobrými mravy :jojo:

Hanulko, podívej se na to rozumně: buďto vztah s Tvým přítelem stojí na pevných základech a tím pádem ustojíte i tuto nepříjemnou epizodu, nebo na pevných základech nestojí a rozbilo by ho úplně něco jiného. Každopádně svět nestojí a nepadá s jedním mužským, tomu věř. A že bys zůstala v domě sama?!? Možné to je, ale pokud tam s Tebou bydlel syn, byl Ti tam stejně platnej jako mrtvýmu zimník a místo, aby Ti práci ulehčil, tak Ti ji ještě přidělával. Ostatně nemáš jenom syna, máš dvě děti, jsi babičkou, takže naprosté osamělosti bych se na Tvém místě určitě nebála.

A Vánoce - vzhledem ke zdravotnímu stavu maminky - bych strávila jednoznačně s ní. Pokud je Tvůj přítel rozumný člověk, pochopí, že maminka před vážnou operací má na Vánoce přednost. To je bez diskuse. Třeba to nebude tak horké, jak to teď vypadá, přítel se umoudří a Vánoce strávíte v poměrném klidu a míru, kdo ví?!?

Každopádně Ti držím palce, aby vše dobře dopadlo :pussa:

Hanule0911 napsal(a):

Děvčata moje mám nervy na pochodu.Syn by se měl v sobotu stěhovat,ve mě se to mlátí hlava nehlava,a pořád mám problémy s přítelem,který nadává,že si myslíme ,že za vše může on.A tak se sbíhají výčitky a třenice.Já jsem člověk bezkonfliktní takže to dusím všechno v sobě a není mi z toho nejlépe.Nevím jak to vše dopadne,jestli to ustojíme ,nebo je to opravdu převozník???A ke všemu ty Vánoce,maminka je doma z nemocnice,operovat ji budou po Novém roce.Takže bych chtěla Vánoce trávit s ní a s celou rodinou.Nevím,jestli se bude chtít přítel účastnit,když došlo ke tření.Nevím jak z toho všeho ven.Už bych chtěla aby se vše urovnalo.Když se syn odstěhuje,přítel odejde,tak zůstanu v domě sama,trošku se toho bojí,ale jestli to život přinese,tak mi nezbyde nic jiného ,než si zvyknout.Držte mi prosím palečky a přejte mi jasnou mysl.Mějte hezký den

Ty to určite ustojíš, a dúfam, že to ustojí aj Tvoj priateľ, lebo si myslím, že by mal byť teraz tou ozajstnou oporou a nie strečkovať a kadečo nepodložené si myslieť.

Sahleb : Mohu Te poprosit, abys me prestala ignorovat a trochu se mi i venovala ? :hjarta:
( Omlouvam se za OT, ale ja uz vazne nevim, jak na ni ... )

Tak jsem zase tady.Chci podat raport o tom "jak na tom jsem".Syn se včera stěhoval,už spali s přítelkyní v bytě.Vzal si s sebou naši starou sedačku,nějaké skříňky,televizi.Já jsem jim dala ručníky,osušky,utěrky,prací prášek,aviváž,jar,houbičky na nádobí-talíře,příbory,hrnky,skleničky,pytel brambor,kafe......prostě polovinu domácnosti,aby toho nemuseli příliš kupovat.Dnes se tu syn zastavil a jevil se mi velice spokojený,prý už jsou zařízení-pozval mě,že se můžu přijet podívat.To mě potěšiloMyslím si,že jsou opravdu spokojenější.A proto jsem se dnes věnovala pečení,zdobení-přítel vařil a pomáhal mi i s nepečeným cukrovím.Včera jsem tu měla vnoučka,tak jsme míchali krém spolu,potom jsme zpívali a cvičili-užila jsem si po dlouhé době trošku klidu-taky začínám mít obrovskou chuť k jídlu a nechutnají mi cigarety.Jediný obláček je,že se syn s přítelem nebaví.Snad to čas obrousí a najdou si k sobě cestu.Asi nemůžu mít všechno co bych si přála.Tak musím přijmout kompromis.Teď jsem si zapálila aromalampu,zabalím ještě nějaké dárky.....vážím si chvilek štěstí....je tak vrtkavé...

Hanul - sleduji Tvůj příběh - a je supr číst, že si spokojenější. A myslím, že syn s tvým přítelem si počase začnou rozumět, nemysli na to, ale určitě to přijde. :pussa:

a když ne.....tak taky

tak to má moc lidí.....a jde to

Hanulko, to se tak hezky čte.... :)

Jdu se trošku vypsat, snad se mi uleví na duši.
Od včera jsem si vzala dovolenou, že douklidím,dobalím dárky, dodělám nepečené cukroví. A doma bordel jak v tanku. Od neděle mi není dobře, náběh na chřipku či co, a práce zůstává stát. Dneska ráno jsem odvedla naposledy holku do školky, a říkám si, už musíš. Pár dárečků (letos budou vánoce chuté, ale co už, dětem jsem to vysvětlila, s tím jsme už tak nějak smířený, že vánoce nejsou o dárkách) leží na zemi,připravený papír ,stužky na zabalení a já bych řvala.
říkám si, budu se snažit udělat vánoční pohodu, ale to prostě nejde. Manžel tu sedí, kouká na mě, ví,že mi není dobře a nenapadne ho se zvednou, jít hledat práci, sepsala jsem mu, vytiskla životopis. On bude sedět koukat, neumyje ani nádobí.
Dostala jsem vztek, vzteky jsem řvala, jak hysterka. Už toho mám všeho vážně pokrk. To je ta vánoční atmosféra? Lidi se maj rádi?
Jsem naštvaná, když sedí doma, jsem naštvaná, když sedí v hospodě. Chjo.
Nejradši bych se šla schovat pod peřinu, zachumlat do klubíčka, ale musím, musím bojovat.
Jdu něco dělat, nebo se zblázním.

Dusičko, klid ... :pussa:
Říkej si v duchu, že tohle jsou opravdu ty poslední Vánoce, které sis nechala od manžela (a vůbec od někoho) zkazit a ty příští že už budou lepší :jojo:
Já jsem si to říkala už o Vánocích v roce 2004, kdy jsem měla díky manželské krizi Vánoce vymlácené do posledního zrna (s ničím mi nepomohl, jenom užíral cukroví, užíral rybí polívku a cpal se kaprem a pod stromeček mi nic nedal) a před Vánoci v roce 2005 už jsem mu sbalila jeho pět švestek - a šel ... :D
Je to na Tobě. Sama vidíš, že rodina se Ti rozpadá a Vánoce budou stát za vyliž nohu. Dovedeš si představit, že takhle vypráskané Vánoce budeš mít příští rok, přespříští rok a tak dál?!? Docela mrazivá představa, viď ... Tohle, co teď prožíváš by byl pro mě poslední hřebíček do rakve a na Tvém místě bych se snažila být z toho baráku co nejdříve pryč.

Dušička, ja by som darčeky nechala darčekmi a minimálne na dve hodinky by som sa pod tú perinu išla zamuchlať. Ihneď. Načo sa znásilňuješ? To počká a tebe bude lepšie, oddýchneš si.

Dušičko, určitě si nenech zkazit příští vánoce, ale zkus si nenechat zkazit i tyhle. Ono se ti to nepodaří všechno najednou a celoplošně (to se ti nakonec nepodaří ani napřesrok, ani jindy), ale začni už teď. Koukni na něj a řekni si: ty mi bl.ečku vánoce kazit nebudeš, na to nemáš. A jestli ano, tak jen proto, že ti tu sílu dávám já (třeba tím, že ti píšu CVéčka, abych pak na tebe mohla naštvaně koukat, jak tu dřepíš jak ....).

Dusičko, taky si myslím, že by ses měla soustředit spíš na sebe než na něj. Minimalizovat to co pro něj děláš. Už ohledně něj neměj žádná očekávání a budeš se určitě cítit líp. Vánoce jsou obecně pro špatné vztahy dost bolestné období. Tak se zkus soustředit na děti a na to jak se co nejdříve osamostatnit.

Dušičko,přeji hodně síly.Co uděláš,dělej pro sebe a děti-to je důležité.O Vánocích se opravdu osudy a povahy lidí hodně třou.Musíme to všechny nějak přežít a důstojně prožít.Najdi něco pozitivního a čerpej z toho sílu.I maličkosti udělají radost,zlepší špatnou náladu,vrátí chuť do života.Mluvím z vlastní zkušenosti,vím že to není jednoduché,někdy i hodně těžké,ale je pořeba bojovat-hledat v sobě neobjevené......žít!

Děkuji moc za slůvka povzbuzení. :hjarta: Vánoce jsme prožili v relativním klidu, přemohla jsem se, nakonec jsem i trošku poklidila, napekla, ale jinak pro letošní vánoce nejsem vůbec spokojená. :tesi:
Ale ted bych chtěla o něčem jiném.
Na zítřek mám první sezení u psycholožky, a tak jsem přemýšlela, čím začnu, co budu povídat. Jak vlastně začít, že chci být silná a odejít od manžela. A tak jsem tak nějak poslední dny jen tak brouzdala po netu a narazila na zajímavé stránky.
DDA - Dospělé děti alkoholiků
http://www.celostnimedicina.cz/dospele- … holiku.htm
A zjistila jsem, že to je moje diagnoza jak vyšitá.
A tak nějak jsem vzpomínala, odkdy já si vlastně pamatuju tátu jako alkoholika. A paradox na to je, že já si zážitky z domova vybavuju až okolo svého desátého roku, kdy u nás začalo peklo, které trvalo , tak tři,čtyři roky? Pak bylo sem tam někdy? Ale kolem 11let to byl pro mě záhul největší.
Dvakrát jsem utíkala do továrny volat na tátu policajty, (ty přijeli, a táta byl v klidu)
Prý mi jednou málem táta, když jsem utíkala pryč zabouchl hlavu do dveří /já si to nepamatuju,to mi mamka vyprávěla.
Táta mámu nemlátil, jen se strašně hádal a napřahoval rukou a já jako starší sourozenec (mám mladší ségru) jsem si před mamku stoupala a snažila jsem se jí zachranovat.
Přála jsem si, aby se máma s tátou rozvedla, ale ta říkala, že nemáme kam jít, a že by nám táta dělal ostudu.
Stejně dělal, jednou na dovolený se strašně opil a dělal trapnýho kašpárka. Strašně jsem se za něho styděla.
Jednou a to jsem nikomu neřekla, byl hodně moc opilý, a jak přišel domů, nemohl ani chodit, jsme ho se ségrou začali mlátit hlava nehlava, (bylo nám 11 a 8) až spadl na postel. Bouchali jsme ho svýma pěstičkama a řvali u toho a zvlykali. Odtrhla nás až máma,která se ho zastala a říkala nechte ho.
Pamatuju si, jak opilý spadl do vany a chrápal tam. Jak jsme s mamkou v obýváku u televize pletli a on táta tam spal a chrápal.
Ale jinak chodil do práce, a střídali se i dny, kdy byl střízlivý. Ale já si přála, aby v práci zůstal (protože chlastal hned po práci a  i asi i vpráci).
Mamce dával celou výplatu a za vedlejšky si prachy nechával.
Prý se třikrát léčil.
Postupně se to utišovalo, mamka prý i měla podanou žádost o rozvod, ale stáhla jí.
Tak v 16,v17 už byl klid. Sklidnil se.
Jen vím, že mi mamka stále kladla na srdce, když přijde opilý, zalez do pokojíku, vůbec se s ním nebav, on má pak důvod řvát a hádat se.

A přemýšlím dál a dál, co bylo dřív před desátým rokem.
Je to normální, abych si nepamatovala z domova nic?
Pamatuju si první třídu,druhou, zážitky z dovolený,zážitky z náštěv, z výletů, ze školy, z venku,
ale já si zaboha nemůžu zapamatovat - třeba na narozeniny , nevybavím si ani jedny vánoce, nevybavím si stromeček, nepamatuju si,co jsem nosila (snad je podle fotek).
Co se stalo,že si nepamatuju, že jsme se přestěhovali v mých 4 letech do paneláku, na mladší ségru, prostě z domova, kde jsem spala na nic?
Jen jednu věc jsem si vybavila a o té vzpomínce vím už dlouho, že než nám naši udělali pokojík z ložnice, nakukovala jsem dveřma z manželský postele do kuchyně a viděla jsem mámu sedět na gauči, a že na mě křičela, at už spím
víc už nic.

Je pardon, omlouvám se za román.
Já si myslím, že když už vím, kde je u mě kámen úrazu, proč se pořád bojím, proč nemám sebevědomí, proč se bojím věřit, že najdu v sobě sílu,protože já jsem silný jedinec a bude to ok.
Ted už vím, na dvěstě procent,že od manžela alkoholika musím odejít - ano,kvůli sobě , ale i kvůli dětem, aby nedopadli jako já.
Co jsem tak četla o DDA, prý se mám sama k sobě chovat jako svůj rodič, že já jsem jako svým dítětem a mazlit se sama se sebou se svýma myšlenkama jako že jsem dítě.
No jsem zvědavá, jak dopadne zítra psycholožka

dusičko, nemusíš se omlouvat za dlouhé psaní :pussa:
Myslím si, že psycholožka Ti jenom potvrdí to, co už dávno víš - že problém alkoholismu se bohužel táhne Vaší rodinou jako červená nit a že Ty jsi vlastně dvojnásobnou obětí: poprvé coby dítě a podruhé coby dospělá žena. Se vším se dá pracovat, nikdy není pozdě začít ... má to cenu a stojí to za to.

Ted už vím, na dvěstě procent,že od manžela alkoholika musím odejít - ano,kvůli sobě , ale i kvůli dětem, aby nedopadli jako já.

Ano, dusičko, je to pravda. Kdybys zůstala, nečekalo by Tebe osobně nic dobrého a specielně Tvoje dcera by měla před očima vzor, jak to v rodině vypadat nemá a v její osobě by pokračovala už třetí generace nešťastných ženských. Přeruš ten začarovaný kruh, dusičko, Ty na to máš :pussa:!!!

Kiaro - díky :hjarta:
Víš, i když jsem tady rozebírala moje trable ,všichni jste mi radili - odejdi. Stejně jsem v koutku duše stále přemýšlela,jestli to udělat mám,když mamka mi stále říká,ted odejít nemůžeš, máš děti,musíš vyčkávat. Nejhorší na tom je, že já mámu brala vždy jako svůj vzor. Chlubila jsem se,že mám mladou mámu (měla mě v 18ti), že je moje kamarádka (měla podobné názory na mé kámošky, rozuměli jsme si - tedy v pubertě už ne).
Ale když jsem četla dál a dál, další a další příběhy, jsem si říkala, to přece není normální jak žiju. Věděla jsem vlastně vím už dlouho,že to není normální. Jen jsem si prostě říkala, chtěla si děti, tak trp. :dumbom:

Dusičko, ne, že chtěla jsi děti, tak trp, ale chtěla jsi děti, tak jim zajisti klidný a lepší domov než jsi měla ty jako dítě. Já myslím, že jsi se vydala správnou cestou. Snažíš se porozumět sama sobě a i když to bude v některých chvílích i bolestné, tak výsledek určitě bude stát za to. A ty to  zvládneš. I za těch pár dní co píšeš na tohle vlákno je u tebe patrný posun v myšlení. Myslím na tebe.

Tak jsem zpět od psycholožky. Velice sympatická paní doktorka,asi můj věk. :jojo:
Bylo to takové seznamovací kolo, ptala se mě na vše možné. Pochválila mě,že jsem sympatická ženská a že stojím na zemi ob. nohama,že vím, co chci, a že mě v tom podpoří. že také nevidí budoucnost v manželství a že moc fajn, že mám malou holčičku, a že kvůli ní, bych měla odejít, že dítko v tomto případě by mělo žít jen s jedním rodičem než ve stresovaném soužití.
Dala mi pár kontaktů, kde se zeptat ohledně dluhů manžela,jestli jsou i moje (dluží na zdravotce a sociálce), pozeptat se, na výživné, když nepracuje.
Zatím prý mě nebude posílat k psychatrovi, že jí přijde,že nepotřebuju antidepresiva, ale že kdyby se situace zhoršila, že mám přijít. Jinak za měsíc.
Uvidíme. Jediné, co se jí nezdálo byt jedna jedna, že se tam s dětma nevejdu. Ale větší zase neutáhnu. Proto by bylo potřeba zjistit to výživné,každá koruna dobrá.
Co jsem jí vyprávěla o manželovi, řekla, že už alkoholik je, psychicky je závislý na alkoholu. Sice nemá abstinenční příznaky, neboje nepoznám, ale to je až uplně konečná.

Dušičko, já už jsem ti k tématu něco psala..
Není divu, že máš sebevědomí nulové. Ale právě proto je potřeba, přímo nutné něco s tím udělat. Důvod není jen  manžel alkoholik, ale celý ten způsob života, jakási marnost, trvalá frustrace, závislost na okolí. A tyto stavy,toto soužití, tento způsob života ukazujete také dětem jako vzor rodiny, vzor života...
Pokud ti máma radí zůstań, ok...zdá se, že její názor pro tebe hodně znamenaj. Chápu. Ona však tvůj život žít nebude. Tvůj život minutu po minutě...
Pokud se  budeš řídit mámou , pak musíš vzít na vědomí tu skutečnost, že se na tvém způsobu života nic nezmění.  Zůstane všechno při starém a pojedeš v zaběhlých kolejích.  Nikdo by na tomto místě (tvém) to sebevědomí a radost ze života neměl. Okolnosti a situace nás dovedou převálcovat, to ano, to také znám..., ale pak je potřeba si uvědomit (již po sté psáno), že nemusíme být oběti života a okolností. Že jen my sami jsme zodpovědní za svůj způsob života a za to, jak si ho vytvoříme a vedeme.. Když se kolem sebe každý z nás porozhlédne, tak uvidí, co si vytvořil - jak si svůj život zařídil. A pro "špatný" neuspokojivý život  neexistuje omluva. :)
Propady máme každý, v nějaké vlnovce jedem každý, ale záleží na tom na jaké úrovni, v jakých mezích se ta naše amplituda pohybuje. A tady tuto mez- toto rozpětí  si chci já uchránit.
To o co usiluju bych poradila s čistým svědomím každému.

Možná ti napoví také rodinný vzorec, který se předává dál...
Je dobře, žes přišla na mnoho souvislostí a vysvětlení, ale bez tvého aktivního přičinění zůstane jen bohužel u planých řečí.

dusička napsal(a):

Kiaro - díky :hjarta:
Víš, i když jsem tady rozebírala moje trable ,všichni jste mi radili - odejdi. Stejně jsem v koutku duše stále přemýšlela,jestli to udělat mám,když mamka mi stále říká,ted odejít nemůžeš, máš děti,musíš vyčkávat. Nejhorší na tom je, že já mámu brala vždy jako svůj vzor. Chlubila jsem se,že mám mladou mámu (měla mě v 18ti), že je moje kamarádka (měla podobné názory na mé kámošky, rozuměli jsme si - tedy v pubertě už ne).
Ale když jsem četla dál a dál, další a další příběhy, jsem si říkala, to přece není normální jak žiju. Věděla jsem vlastně vím už dlouho,že to není normální. Jen jsem si prostě říkala, chtěla si děti, tak trp. :dumbom:

dusičko, nemůžeš se držet toho, jak to měla kdysi Tvoje mamka. To byla úplně jiná generace, úplně jiná doba, úplně jiné podmínky a úplně jiné myšlení. I když byl Tvůj otec opilec a podepsal se na Vás dětech na celý život, přece jenom s ním měla mamka n*e*s*p*o*r*né "plus": aspoň nosil domů peníze (i když na vaši doživotně pochroumanou psychiku je to sakra slabá náplast) a nechoval se rizikově, t.j. rodině nehrozilo, že kvůli němu přijde o poslední košili. Tenkrát za doby mládí Tvojí mamky - za bolševika - to ani nešlo, chovat se rizikově: nebyly herní automaty, všichni měli povinnost pracovat (kdo nepracoval, toho zavřeli!) a celkové klima tehdejší společnosti nedovolovalo nezodpovědnému jedinci přivést rodinu na buben, připravit ji o střechu nad hlavou a manželku až do smrti zadlužit. Proto si Tvoje matka vůbec neuvědomuje reálné nebezpečí, které Tobě a dětem od Tvého manžela hrozí, protože za jejího mládí tohle neexistovalo a radí Ti, abys zachovala rodinu zuby-nehty. Tvoje matka je poradkyně, která Tě svými radami žene akorát tak do záhuby. Co si myslíš, že by asi tak udělala, kdyby vás všechny manžel přivedl cugrunt - bydlet by vás u sebe nenechala, se splácením Tvých dluhů po manželovi by ti taky nepomohla a jediné, čeho by ses od ní akorát tak dočkala by byly nadávky, jak sis špatně vybrala.

dusičko, a děti jsi nepřivedla na svět jenom proto, abys trpěla, co je tohle zase za postoj :dumbom: ?!? Děti jsi přivedla na svět proto, abys Ty sama byla šťastná, protože dát život třem krásným, zdravým dětem si zaslouží ocenění a ne, aby Tě přes děti měl chlap v hrsti a oral s Tebou jako s oslem!!! Netoliko na tom, že v tomhle srabu trpíš nejenom Ty, ale trpí především Tvoje děti. Jak bys jim jednou vysvětlila, že jim kvůli jejich otci a nevlastnímu otci přišel exekutor sebrat jejich věci, že žijete potmě a v zimě, protože vám odstřihli elektroměr kvůli neplacení a že vás Tvoje tchyně a jejich babička permanentně vyhazuje z baráku ?!?

dusička napsal(a):

Nejradši bych se šla schovat pod peřinu, zachumlat do klubíčka, ale musím, musím bojovat.

Tohle je naprosto klíčová věta.... Víš ty vůbec PROČ a proti ČEMU/KOMU a taky OD KDY to bojuješ?....
Já se vsadím, že ta malá holčička dušička, která si stoupla před mámu, aby ji chránila před opilým otcem,měla naprosto stejnmé pocity, TYHLE pocity, jako teď má ta "velká" dušička....

Dušičko, tohle je klíč k tomu tvému trápení.... Taky si myslím, že ty nepotřebuješ AD, jen potřebuješ otevřít oči, vrátit mámě, co za ni nemůžeš unést, co jsi ji kdysi bláhově ukradla  a konečně začít žít ten svůj vlastní život po svém, nekopírovat pořád ten její :jojo:

ženský - díky :hjarta:
Já to vím, já vím,že nemůžu dát na mámy názor. že je to blbej názor.
Když jí třeba řeknu - přijdou exekutoři - no tak přijdou, mi řekne, však nic nemáte, co vám můžou sebrat?
Je pravda,že nic nemáme, ale o to málo, co máme, bych měla přijít? Pak uvidí jeho rodiče, kam vás dohnal.
S tím já s ní nesouhlasím a taky jsem jí to řekla. že chci bojovat, že tohle je až konečná,že mi je jedno, co řekne tchyně, stejně vždycky budu špatná já. Je to její syn a omlouvat ho bude vždycky.
Asi by mě s dětma nevyhodili, kdyby došlo na lámání chleba. Ale já tam být nemůžu. Táta občas nervozní, máma taky. :dumbom:
Leta jsem žila s tím, že to ještě vydržím, ale čeho je moc toho je příliš. Kdyby pracoval, a netáhl by nás ke dnu, ještě by se dalo uvažovat, že to tam nějak přežiju. Ale takhle to nejde. Proč bych měla za někoho platit elektriku, který mi s dětma nepomůže? A když něco řeknu,  když se mi to nelíbí,můžu jít.
Vánoce jsem se snažila , pozvala jsem po večeři naše i tchyni s tchánem. Konverzace ok, vše proběhlo v klidu,ani jsem nechtěla ,aby se něco řešilo o vánocích.
Když jsem mamku před vánocema prosila,jestli bych nemohla jít k nim na večeři, nejdřív řekla že ano,druhý den s omluvou že táta má z toho strach řekla že ne. Nevím, kdo byl proti, jestli táta nebo máma. Což už je jedno. On mi stejně mladší kluk řekl,že by s náma nešel. že by zůstal s tátou.
Já vím,že nemůžu brát mámy názory.

To,že jsem napsala CHTĚLA si děti tak trp, jsem nemyslela, jak jsem nepsala. Nechci trpět, chci se z dětí radovat. To jsem spíš myslela slova mamky, neměla sis pořizovat malou,ted jí máš, tak nemůžeš jen tak utíkat,je malá.

Stejně když tak přemýšlím.
Já jsem za mamku jako dítě bojovala,byla jsem silná, mámu jsem brala jako slabou,chtěla jsem jí uchránit, cítila jsem,že jí musím být oporou (nebyla jsem jako dítě problémová)
a pak jsem brala možná trošku podraz v tom,že se rodiče udobřili a byli proti mě. Vše jsem dělala špatně,jak kdyby mě soudili za to,že jsem chtěla,aby se rozvedli.
To ale je jen moje vize,když jsem to našim řekla, začali na mě řvát,že to není pravda, že mi pomáhaj dost.
Ano, mamka mi hlídá holku,abych mohla chodit do práce.
Ano, když si tak pamatuju třeba v létě
Já ti holku pohlídám, posekej si zahradu. A druhý týden, at jí poseká P. (manžel) na co bys jí měla sekat ty. Ale vypadá to u vás na zahradě strašně. říkám jí mami, no a co?
Nebo - se zajímá,proč nikdo neoveze popelnici, proč tam nenaházím pytle s kůlny, proč neudržuju pořádek,pořád by se staralá,
že mám u sektorky dvířka stále otevřené nebo pootevřené (no taky furt chodím doma a zavírám je, prostě to kluky a manžela snad nikdy nenaučím, i skříně nechávaj otevřený)
ale já za všechno můžu.
že mám upatlané skleničky abla bla bla.
Nechápu, proč se mamka stále stará o mně. Jestli funguju nebo nefunguje.
To i minule po mě chtěla, (jak mi manžel vzal peníze na elektriku) abych si dávala k ní,protože nemá přehled, kde utrácím.
Takže ve finále jsem špatná já.
Ona nechápe, že ona měla dvě holky, že jsme jí tolik nastáli, myslím jídlo, kluci sežerou na co přijdou. Jízdné je drahý,prostě všechno.
Má strach,že když půjdu do podnájmu,že ho neutáhnu.

Ale jedno vím jistě. I kdybych neměla sílu - sama pro sebe dělat.
Mam holku - a kvůli ní musím být silná. Vždycky když mi bude zle a budu přemýšlet, holka mě prostě podrží

Jen chci ještě dodat, že si dělám samozřejmě věci po svém a mamku neposlouchám. Jsem dospělá, mám tři děti, takže , ale i ty řeči mě prostě dokážou nazvednout ze židle.
Jako odpovím jí,je to můj bordel, nemá nožičky,neuteče. Ale stejně nechápu,proč to dělá?
vždyt jsme si dřív rozuměli,myslela jsem,že je ok.

dusička napsal(a):

To i minule po mě chtěla, (jak mi manžel vzal peníze na elektriku) abych si dávala k ní,protože nemá přehled, kde utrácím.

No dusičko, co je tohle za nehorázný požadavek?!? Jsi snad dospělá, svéprávná osoba, která ještě pořád může disponovat svými penězmi tak, jak uzná za vhodné. MMCH na Tvém místě bych si k mámě neschovala ani pětník, protože ji odhaduji na tu osobu, která je schopná Tebou těžce usyslené peníze vzít a dát je do ruky Tvému manželovi, aby Ti zmařila útěk z manželství :usch:

Vy jste zvyklé řešit jedna druhou ve věcech, ke kterým jste neměly a nemáte žádnou kompetenci: Ty jsi byla malá holka, která si ještě měla hrát s panenkami a místo toho jsi řešila mámino manželství s opilcem, máma místo aby řešila svoje manželství s opilcem teď řeší Tebe - dospělou osobu - jako malou usmrkanou holku. Ta starost a péče byla kontraproduktivní a napáchala víc škody než užitku - Ty jsi nabyla bludné přesvědčení, že jsi povinna brát na sebe cizí hříchy a psychicky trpět a matka Ti zdravé sebevědomí nejenže nevštípila, ale ještě Ti ho při každé návštěvě čím dál tím víc užírá :usch:

Prosím Tě, dusičko, jestli teď někdy půjdeš k té psycholožce, zapracujte společně na tom, aby ses mohla konečně vymanit z vlivu svojí původní rodiny a postavila se už konečně jednou v životě sama za sebe :pussa:!!!

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Nejradši bych se šla schovat pod peřinu, zachumlat do klubíčka, ale musím, musím bojovat.

Tohle je naprosto klíčová věta.... Víš ty vůbec PROČ a proti ČEMU/KOMU a taky OD KDY to bojuješ?....
Já se vsadím, že ta malá holčička dušička, která si stoupla před mámu, aby ji chránila před opilým otcem,měla naprosto stejnmé pocity, TYHLE pocity, jako teď má ta "velká" dušička....

:

Proč bojuju?Proti komu?
Bojuju,že si chci žít podle svého,že se nechci vzpovídat,kam jdu,s kým jdu.
Bojuju s mamkou.
S manželem nebojuju, ten boj jsem dávno vzdala, vím,že se nezmění. Nezáleží mi,co si myslí manžel, už ne. Prostě mi přijde tyhle věci strašně propojený, můj život a rodiče.

Kairo půjdu za měsíc.
Jak píšu, nejde na poprvé hned řešit všechno.
Jen k psycholožce jsem dostala doporučení od mojí ségry, ta k ní chodíuž pět let, když odcházela od manžela. Takže dr možná trošku tuší, jen řekla, že si se sestrou podobný nejsme,že by nás nepoznala že jsme ségry, ale že moje sestra měla odchod k jinému muži hodně moc těžký, protože náš otec byl proti a ona se cítila vinna.

Mamka ví,jaký je manžel,že se nezlepší,říkala mi vždycky, ty mu věříš, a on tě pak zklame.
Půjčila mi na zuby, abych nechodila bezzubá (já bych tedy nechodila) ale mám to ted na talíři.
Někdy mi přijde, že je na peníze. :dumbom: že říká,že je táta, že jako holkám když nám něco koupila říkala tátovi,že to stálo mín. Ale táta mi nepřišel lakomý.
Já nevím, mamku jsem měla jako ideál, rozumnou ženskou.

A že chtěla vidět, kam ty peníze jdou - prý neumím hospodařit s penězma, a ženu se do podnájmu.

Ale abych mamku nepomlouvala.
S tatkou koupili mým dětem dárky k vánocům, jinak by fakt Ježíška měli chudéhoh ode mě.

dusička napsal(a):

...A že chtěla vidět, kam ty peníze jdou - prý neumím hospodařit s penězma, a ženu se do podnájmu.

Ježišmarjá, tý ženský vůbec nedochází že Tvůj manžel rok nedělá, nenosí domů peníze, pracuješ jedině ty a je vás doma pět, jak bys mohla, chudáku, ušetřit nějakou korunu, Z ČEHO?!? :dumbom: ?!? S čím bys měla asi jako umět hospodařit, když živíš chlapa-budižkničemu a tři děti k tomu, to bys musela být přímo kouzelník, abys něco takového dovedla!!!

Kriste pane, takovou nepředloženou ženskou jako Tvoje máma jsem ještě neviděla :grater: Ta žije podle hesla: "Když jsem byla nešťastná já, tak Ty trp taky!!!" a ještě - místo aby Tě na kolenou odprosila, jaké Tobě a sestře připravila dětství, tak Ti ještě tluče do hlavy, jak jsi vším vinna Ty.

dusičko, čím dřív se z matčina vlivu vymaníš, tím lépe. Ta žena pro Tebe není žádný následováníhodný vzor, její názory jsou omezené a hloupé a v podstatě - místo aby Ti pomohla, jde proti Tobě. Ty zaplacené zuby a ty dárky k Vánocům jsou nic proti ničemu, já bych se na Tvém místě naprosto osamostatnila, s žádnou pomocí bych nepočítala ani bych se o ni neprosila, protože jak od rodičů cokoliv přijmeš, zaplatíš za to vždycky nepřiměřeně velkou cenu. Oni nedávají dárky, abyste měli radost, oni dávají dárky, abys jim byla zavázána a skákala, jak oni pískají :jojo:

dusička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

dusička napsal(a):

Nejradši bych se šla schovat pod peřinu, zachumlat do klubíčka, ale musím, musím bojovat.

Tohle je naprosto klíčová věta.... Víš ty vůbec PROČ a proti ČEMU/KOMU a taky OD KDY to bojuješ?....
Já se vsadím, že ta malá holčička dušička, která si stoupla před mámu, aby ji chránila před opilým otcem,měla naprosto stejnmé pocity, TYHLE pocity, jako teď má ta "velká" dušička....

:

Proč bojuju?Proti komu?
Bojuju,že si chci žít podle svého,že se nechci vzpovídat,kam jdu,s kým jdu.
Bojuju s mamkou.
S manželem nebojuju, ten boj jsem dávno vzdala, vím,že se nezmění. Nezáleží mi,co si myslí manžel, už ne. Prostě mi přijde tyhle věci strašně propojený, můj život a rodiče.

Dušičko,
jenže tenhle boj nikdy nemůžeš vyhrát...ty bojuješ s celou svou ženskou rodovou linií....s vlastním vzorcem chovánmí, který jsi převzala, nojuješ defakto sama se sebou....
Víš, zkus jednoduchou věc - vezmi si gumový míček, najdi si tvrdou zeď a práskni tím míčkem do ní...s čím větší silou ho budeš házet, tím rychleji se ti bude vracet, sem tam, když ho nechytíš, ti dokonce i nabije....
A přesně tohle ty vlastně děláš.....
To je nekonečný a vysilující boj, který opravdu nelze vyhrát.
Nu jen to zkus: když s míčkem přestaneš házet, zůstane ležet na zemi a ty máš volné ruce pro to, abys mohla dělat něco jiného, emusíš už jk magor pobíhat kolem zdi ve snaze ho chytit, aby ti nenatloukl, že?

Osvědčený způsob, jak to vyřešit: příjmout věci tajkové, jaké jsou. Nesnažit se nikoho napravit a přivést na tu správnou cestu, nic matce nevysvětlovat, nevysilovat se nějakým dohadováním, ale prostě jít a dělat to, co TY CHCEŠ.
Nezvedat a nechytat už ten míček.
Nechat ho spadnout, ať si tam leží a zvedne si ho kdo chce.
Prostě nechat to být a začít si tvořit svůj vlastní zživot bez něj :)

Pandorro - je to tak jednoduchý upustit míček. Nejhorší na tom je, že já teorii vím, ale v praxi pokulhávám.
Stále mám v myšlenkách co mi řekla, i když si dělám, co zvážím já.
Zatím je pravda,že jsem neudělala nic. Ale myslím tím takové ty obyčejné věci, ne tenhle závažný krok odejít.

Kairo - stále myslím,že se mi mamka svým způsobem snaží pomoc, říká,že ví, jaký to doma mám,že kdyby věděla, jak mi pomoc, že to musím alespon pár let vydržt, než kluci vyrostou a pak jít s malou pryč. že nejsem trpělivá a vše lámu přes koleno. že neumím být diplomat a přemýšlet dopředu.
že chci všechno hned ted

Ona mi říká, nejdřív - ty si myslíš,že jiný chlapi jsou jiný? Víš co říkala babička? S chlapem blbě, bez chlapa ještě hůř. :dumbom:
Ty si myslíš,že by si našla někoho lepšího?

Jenže já potřebuju lásku, nejenom mateřskou (své děti). Samozřejmě že nechci hned začít s někým žít, ale být svobodná, občas zajít někam, pobavit se,popovídat.
Jenže když někam chci jít, hned má (spíš táta)řeči že jsem vdaná a mám sedět doma na zadku. Určitě se bojí, že mě manžel obviní, že když courám, že kvůli tomu on chlastá.
Proč to všechno píšu.Proč já vlastně všechno tohle píšu na přeskáčku?
Díky bbn si tak nějak třídím svoje myšlenky,poznatky.
díky :hjarta:

Kairo - stále myslím,že se mi mamka svým způsobem snaží pomoc, říká,že ví, jaký to doma mám,že kdyby věděla, jak mi pomoc, že to musím alespon pár let vydržt, než kluci vyrostou a pak jít s malou pryč. že nejsem trpělivá a vše lámu přes koleno. že neumím být diplomat a přemýšlet dopředu.
že chci všechno hned ted

Dusičko, to jsou všechno řeči typu: bla-bla-bla. Ve chvíli, kdy zdravej chlap přestane pracovat, přestane živit rodinu, chlastá a dělá dluhy už to není o nějaké "diplomacii" "trpělivosti" a "lámání věcí přes koleno", ale "Spas se, kdo můžeš". Já nevím, že Tvoje matka nechce vidět celou situaci reálně. To máš být podle ní diplomat a trpělivě čekat, až Ti vybere byt exekutor a kvůli manželovým dluhům budeš mít obstavenej i plat :dumbom: ?!?

Ona mi říká, nejdřív - ty si myslíš,že jiný chlapi jsou jiný? Víš co říkala babička? S chlapem blbě, bez chlapa ještě hůř. :dumbom:
Ty si myslíš,že by si našla někoho lepšího?
dusičko, naše babičky holt na rozdíl od nás neměly na vybranou a když už se jednou vdaly blbě, musely si to vyžrat až do dna se vším všudy. Navíc: Ty neutíkáš proto, že by sis chtěla hledat "někoho lepšího", Ty utíkáš proto, že chceš zachránit sebe a děti.

Jenže já potřebuju lásku, nejenom mateřskou (své děti). Samozřejmě že nechci hned začít s někým žít, ale být svobodná, občas zajít někam, pobavit se,popovídat.
Jenže když někam chci jít, hned má (spíš táta)řeči že jsem vdaná a mám sedět doma na zadku. Určitě se bojí, že mě manžel obviní, že když courám, že kvůli tomu on chlastá.
Znovu Ti opakuju: jsi dospělá a svéprávná, nemusíš nikomu, tím méně vlastnímu otci, kterej má taky máslo na hlavě jak koňská hrouda, skládat účty. Nejsi desetiletá holčička, aby Ti rodiče dovolovali a schvalovali, kdy a kam smíš nebo nesmíš chodit, proboha!!!

Pan, děkuji za tvé psaní o míčku, byť jsem tady teď mimo na tomhle vlákně.
Při jeho čtení jsem zjistila, že už jsem ten míček položila. Co se mé maminky i mého BM týče.
A tak jsem teď zavolala své mamince a poprvé v životě jsem jí ze srdce a z duše řekla, že ji mám ráda. Protože jsem to tak opravdu cítila a chtěla jí to nahlas říct.
Řekla - my tebe taky. Ona to za sebe ještě neumí a schová se s tím za tátu. Ale je skvělé vidět, jak se učíme. Jak jsem ji naučila objímání. Jak jsem mou dcerku naučila objímání. Prostě jenom tím, že jsem je objímala. Obě se zpočátku divily a teď když se potkáme, samy se ženou, abychom se obejmuly a pocítily svou vzájemnou blízkost i takhle.
Moc děkuji, Pan.

Duší, já bych se tě nechtěla blbě dotknout, ale to ti radí maminka, co setrvala s otcem alkoholikem, protože je každej chlap vlastně stejnej, jak říkala nejspíš její maminka jí a tobě (možná i sestře) tím setrváním dala do života spoustu bloků a pochybností o tom, jestli už se ta voda vaří nebo to ještě studí a ty si něco nalháváš? ;)
Já taky čekala a nebyla si jistá, jestli už mi slejzá kůže nebo to ještě spraví mast... :D ale na mě hodili rodiče jiný bloky, ani je to nenapadlo. Když mi to došlo, hodila jsem zátěž přes palubu tak rychle, že jsem sama sebe překvapila. :D Já jsem hlavně nechtěla, aby moje děti (zejména dcera) jednou setrvávaly v nějakým srabu jen proto, že to máma taky zvládla. Chtěla jsem, aby věděly, že máme vždycky na vybranou a je na nás, jak to bude. Na nikom jiným. Jen na nás. :pussa: Snad jsem to ještě stihla včas. Kvůli nim.
A jen tak na okraj - jestli manžel nedoplatí dluhy státu, dostane minimální důchod a ty ho budeš dotovat prakticky i jako důchodkyně a tebe budou možná ze soucitu dotovat děti... mezitím přijde exekučně o barák po mámě a vy budete někde na ubytovně s hnědočechama. Mě ta vize budoucnosti teda hodně nakopla... Představila jsem si, jak berlí bráním exekuci svýho majetku, jak žeru zbytky nejlépe od popelnic a manžel se cpe uherákem, na kterej si někde půjčil... :/ a upatlanou tlamou mi říká svou oblíbenou větu - to neřeš, já to mám pod kontrolou. :vissla:
A ještě, když to přeženu - rada počkat.... :rolleyes: Než kluci vyrostou a odejdou a ty budeš moct odejít, tak už malá nebude malá a budeš muset počkat, až doroste, aby odešla a pak už to fakt asi nemá cenu... ;)
Jo a jak jsem neušetřila v manželství, tak teď to jde samo. Holt mě nevyžírá chlap, no.
Tak se drž. ;)

Kairo :hjarta:
Já vím, že prostě to je kravina, aby 40tiletá ženská si nemohla dělat vše podle svého uvážení. Vždyt já až tak hloupá nejsem, dělám si co chci, ale prostě když cítím, že bude zle. :dumbom: Nevím proč mám v sobě ten blok, koukat na mámu, jak se tváří,jestli bude nadávat. Je to moje vina, že to tak cítím :dumbom:
Javeno :hjarta:
podnájem mám rozjednaný, když nevyjde, budu zkoušet dál. Ale rozhodně s mamkou nesouhlasím  a souhlasit nebudu.
Jo a díky za slova ,že v manželství si neušetřila a ted si na tom líp. To je pro mě povzbuzující :jojo:
Majkafo :hjarta: taky se určitě jednou dopracuju k tomu,že mámu upřímně obejmu a řeknu jí,že jí mám ráda a mmch, s dcerou se objímáme každý den - přirozeně :jojo:

Když utáhneš chlapa a tři děti, tak nepochybuj, že to zvládneš, když toho, kdo ten vůz brzdí, vysadíš. :jojo: A žádný obviňování se, žes ho opustila, když mu bylo nejhůř... :dumbom: To už mám taky za sebou. Mohl tlačit, když se mu nechtělo táhnout... ale to ne, pán brzdil. Jeho chyba. :vissla: Brzdy nebrat... :D;)

Jasně, žádné obviňování.
Ale cítím,že přijdou výčitky, ale myslím, že na to všechno jsem připravená. Jen udělat ten první krok :) a odstěhovat se.Ono taky 15 let žít v manželství je 15let.
Dneska se psycholožka ptala,jestli žárlí a tak. Tak říkám, už ne. Chce, abych odešla. Ha. Ráno píšu na skuhrací, že jsem vstávala o hodinu dřív (nevědomky) a milý manžílek,když jsem přijela z práce (až v 18 hodin) protože jsem tam sama a minulý týden jsem měla dovolenou a doháním resty (do toho dvě hodky u dr). mi říká takovým tím hnusným hlasem - aha, takže ráno v pět hodin do práce ? Hm, to bych chtěl vědět, kde si courala. Sledoval jsem tvý stopy a k autobusu nevedly :dumbom: říkám, když si to myslíš :dumbom:
Ještě aby mi říkal,kdy mám chodit do práce a kdy ne. Brzda šílená :dumbom:

Dusičko, vždyť Ty vůbec nejsi hloupá! Jsi přirozeně inteligentní, vnímavá osůbka se srdíčkem na dlani, která si s sebou bohužel nese nezpracované bloky z dětství, nezpracovaný vztah k rodičům a to je právě to, co Tě svazuje. Ty opravdu potřebuješ citlivého a vnímavého odborníka, který by Ti pomohl jednotlivé bloky "odbourat" a sundat Ti z beder to těžké závaží, které s sebou neseš celý život :pussa: MMCH těch čtyřicet bych Ti skutečně nehádala, vypadáš mnohem mladší :)
Já měla ke svojí matce taky blok - co k matce, nedokázala jsem dlouho upřímně obejmout své blízké, známé nebo kamarády (vyjma dětí, s těmi jsem se mazlila a ňuchňala tak dlouho, jak to jen šlo). Opravdu mi dělal potíže těsný fyzický kontakt s lidmi, to jsem se naučila až později a nejtěžší bylo zlomit v sobě zábrany vůči vlastní matce, která se na mně mimochodem taky citelně podepsala :/ Ale dokázala jsem to ... sice to trvalo skoro čtyřicet let, protože jsem od dětských let po nějakém mazlení z její strany vůbec netoužila, ale nakonec k tomu přece jen došlo. A odpuštěním své matce, které vedlo i k odpuštění sama sobě ze mě spadl hodně těžký balvan a nebála bych se to nazvat i vnitřním očištěním :jojo:

dusička napsal(a):

... říká takovým tím hnusným hlasem - aha, takže ráno v pět hodin do práce ? Hm, to bych chtěl vědět, kde si courala. Sledoval jsem tvý stopy a k autobusu nevedly ...

To snad nemyslíš vážně :rolleyes: tak místo aby sháněl práci a koukal, jak se zbavit dluhů a uživit rodinu, tak není línej Tě po ránu stopovat a hrát si na Sherlocka Holmese :dumbom: Co kdyby šel do práce, aby ho příště takovýhle roupy přešly ?!?

dusička napsal(a):

Kairo :hjarta:
Já vím, že prostě to je kravina, aby 40tiletá ženská si nemohla dělat vše podle svého uvážení. Vždyt já až tak hloupá nejsem, dělám si co chci, ale prostě když cítím, že bude zle. :dumbom: Nevím proč mám v sobě ten blok, koukat na mámu, jak se tváří,jestli bude nadávat. Je to moje vina, že to tak cítím :dumbom:
Javeno :hjarta:
podnájem mám rozjednaný, když nevyjde, budu zkoušet dál. Ale rozhodně s mamkou nesouhlasím  a souhlasit nebudu.
Jo a díky za slova ,že v manželství si neušetřila a ted si na tom líp. To je pro mě povzbuzující :jojo:
Majkafo :hjarta: taky se určitě jednou dopracuju k tomu,že mámu upřímně obejmu a řeknu jí,že jí mám ráda a mmch, s dcerou se objímáme každý den - přirozeně :jojo:

Ale ty si na mámu ne¨můžeš stěžovat, protože máme tě varovala před manželem  a tys jí neposlechla. Tak se potom nediv, že se k tobě chová jako k malý holce. Dyt ti musí hlídat, protože jsi to všechno pokazila. Místo abys byla ráda, že ti pomáhá, tak jí pomlouváš.
Když se někdo chová jako malé dítě, tak ho tak okolí prostě bere.
Ty se nikam stěhovat nebudeš, jen občas si tu zaskuhráš , jak je na tebe rodina zlá , ty to máš ráda, že jsou zlí, můžeš skuhrat a otravovat s tím lidi.
Já bych ti přála,aby tě oba poslali někam, máma i manžel, to by ses divila a ještě bys neměla potravu na skuhrání, kdyby zmizeli z tvýho života.

dusičko, s dcerkou jsme se taky objímaly přirozeně, když byla tak malá jako ta tvá.
Pak, jak dcerka rostla, jsem začala opakovat a předávat dál to, co mi předala má maminka a jí možná ta její. I ty naše vzorce byly v našich dětstvích možná OK, a pak už nebyly.
Jen tím chci říct,že nejspíš až puberta rozhodne, jak to budete mít dál.
Máš ještě spoustu času do dcerčiny puberty, tak držím palce, ať ho využiješ k lepšímu.

hm, radova, že by zase Rozmarila? :D Lehni :D a dodržuj ban

radova,ukludni sa preboha.

Adriana70 napsal(a):

radova,ukludni sa preboha.

Mě je moc líto těch dětí, že v tom musí žít, maminka celý roky řeší jen sebe a to jak jí svět ubližuje a děti se v tom placatí. Já nebudu posílat podporu člověk, který zkazil co mohl a místo aby to řešil, tak lituje sebe.
Člověk má  kolem sebe různé lidi a je jen na něm , co jim dovolí. Ona mámu využívá a přitom tady na ní nasazuje.
A na Duchovním minule psala, že se nikam stěhiovat nehodlá i když to tu předtím rozebírala s lidma několik dní.
Jsou to jen plky a chudáci děti.

Dusicko nechavas se pekne manipulovat svou matkou.I ja to tak mela.Muselo byt vse podle ni mela jsem pred ni respekt.Pomatuji si jak me delavala trvalou.Vzala nuzky a ostrihala me vlasy,protoze se ji libili kratke.Vzdy nastala hadka.Dnes,uz matka nezije a ja poprve za 40 let mam vlasy na ramena.
Do rozvodu me taky mluvila,rikala,ze je tolik manzelstvich nevernych a,ze ja jsem nevyzrala tak se rozvadim.
Deti me chodili spinave podle ni,ale podle lidi se sidliste jsem tu byla nejvetsi pradlena.Nic co jsem udelala nebylo dobre.
Vim jak te je a tezko zmenis jeji pristup a svuj pristup k ni.

Rosakoso - radova - díky Tobě, když jsi psala ještě pod nikem Rosakosa, jsem hodně moc o sobě přemýšlela, jestli nedělám ze sebe jen chudinku. Kdybych byla chudinka, zalezla bych pod deku, schoulila se do klubíčka a brečela bych, jak jsou na mě všichni hnusný, nic bych nedělala, spoléhala na druhý, nechodila bych do práce, nestarala se o děti,neřešila bych rozvod, střídavou péči, vlastně bych tady ani nepsala, protože proč?
Víš, já jsem za celé čtyři roky co jsem na bbn nikoho nenapadla a neurážela, a proto Ti něco napíšu , není to napadání, je to upřímně. Ty by si v první řadě měla vyřešit sama sebe, proč sem na bbn stále chodíš pod jinýma a jinýma nickama, proč když někdo něco napíše, hned napadáš. Ty máš v sobě blok a to velký. Některé tvé rady jsou ok, ale ty nechápeš že některým lidem pomáhá tady to psaní, rozebíraj tady myšlenky, jak proč co je, jak se kdo chová, a ty je hned odsoudíš.
Jaký ty si zažia dětství, když tvoje máma jak si někde psala, byla zahleděná sama do sebe? Mazlila se s Tebou? Co ti v životě schází?
Já ti přece nemusím dokazovat, že to myslím vážně, já chci zachránit v první řadě holku.
Majkafo - :hjarta: puberta je asi zlomová,do puberty jsem s mamkou neměla problém. A je pravda, že mě taky dělá potíž, jen tak jí obejmout, dát jí pusu.
Vím ženský, že každá s něčím jsme museli bojovat, nebo bojujeme, že nikdo není bezstarostný.
Erem -:hjarta: Proč nám do života stále vstupují rodiče, jejich výchova, přitom už jsme dospělý a řešíme svoje věci, svoje děti

Kairo - díky za lichotky :par: Já se ani na těch 40necítím. Léta běží, stárneme, děti rostou a já nepřemýšlím, kolik mi je.

dusička napsal(a):

Rosakoso - radova - díky Tobě, když jsi psala ještě pod nikem Rosakosa, jsem hodně moc o sobě přemýšlela, jestli nedělám ze sebe jen chudinku. Kdybych byla chudinka, zalezla bych pod deku, schoulila se do klubíčka a brečela bych, jak jsou na mě všichni hnusný, nic bych nedělala, spoléhala na druhý, nechodila bych do práce, nestarala se o děti,neřešila bych rozvod, střídavou péči, vlastně bych tady ani nepsala, protože proč?
Víš, já jsem za celé čtyři roky co jsem na bbn nikoho nenapadla a neurážela, a proto Ti něco napíšu , není to napadání, je to upřímně. Ty by si v první řadě měla vyřešit sama sebe, proč sem na bbn stále chodíš pod jinýma a jinýma nickama, proč když někdo něco napíše, hned napadáš. Ty máš v sobě blok a to velký. Některé tvé rady jsou ok, ale ty nechápeš že některým lidem pomáhá tady to psaní, rozebíraj tady myšlenky, jak proč co je, jak se kdo chová, a ty je hned odsoudíš.
Jaký ty si zažia dětství, když tvoje máma jak si někde psala, byla zahleděná sama do sebe? Mazlila se s Tebou? Co ti v životě schází?
Já ti přece nemusím dokazovat, že to myslím vážně, já chci zachránit v první řadě holku.
Majkafo - :hjarta: puberta je asi zlomová,do puberty jsem s mamkou neměla problém. A je pravda, že mě taky dělá potíž, jen tak jí obejmout, dát jí pusu.
Vím ženský, že každá s něčím jsme museli bojovat, nebo bojujeme, že nikdo není bezstarostný.
Erem -:hjarta: Proč nám do života stále vstupují rodiče, jejich výchova, přitom už jsme dospělý a řešíme svoje věci, svoje děti

Ale dusičko, já mám proti tobě všechno uplně v pořádku, takže se mnou se nesrovnávej. Mám svůj byt ve vlastnictví a mám dost vysoký alimenty, takže dcera může studovat vysokou školu.
Když máš tu odvahu si pořídit tři děti, musíš myslet na zadní kolečka .
A další věc: mě se nestává, že by mi nekdo radil a mluvil do života.... Čím to je ??Když mi moje dcera řekne v legraci : Mami zhubni a nechod už na komp...........je to jako když vánek zaševelí........a já sežeru půl vánočního stromku a na netu roztrhnu zadek Juditě Durynský..........steče to po mě , nevím o tom.
A tobě když raděj a kritizujou tě, tak to rozebíráš celý dny.
Ty se prostě chováš tak, že ti lidi musí radit. A protože mají v lesčems pravdu, proto se tě to dotýká a vyskakuješ . Vždycky řešíme to, co nás zasáhne, to co nás ve skrytu bolí.
Ty nemůžeš z mámy mít , využívat jí a pak jí vyčítat, jak se chová. Tak ty styky omez a máš to, já se taky nestýkám s lidma , kteří mi vadí.
Ale ty nebudeš řešit nic, nebudeš se stěhovat a neomezíš mámu, budeš tady jen sát energii a chudinkovat a děti se v tom budou plácat.

dusička napsal(a):

Pandorro - je to tak jednoduchý upustit míček. Nejhorší na tom je, že já teorii vím, ale v praxi pokulhávám.
Stále mám v myšlenkách co mi řekla, i když si dělám, co zvážím já.
Zatím je pravda,že jsem neudělala nic. Ale myslím tím takové ty obyčejné věci, ne tenhle závažný krok odejít.

Kairo - stále myslím,že se mi mamka svým způsobem snaží pomoc, říká,že ví, jaký to doma mám,že kdyby věděla, jak mi pomoc, že to musím alespon pár let vydržt, než kluci vyrostou a pak jít s malou pryč. že nejsem trpělivá a vše lámu přes koleno. že neumím být diplomat a přemýšlet dopředu.
že chci všechno hned ted

Ona mi říká, nejdřív - ty si myslíš,že jiný chlapi jsou jiný? Víš co říkala babička? S chlapem blbě, bez chlapa ještě hůř. :dumbom:
Ty si myslíš,že by si našla někoho lepšího?

Jenže já potřebuju lásku, nejenom mateřskou (své děti). Samozřejmě že nechci hned začít s někým žít, ale být svobodná, občas zajít někam, pobavit se,popovídat.
Jenže když někam chci jít, hned má (spíš táta)řeči že jsem vdaná a mám sedět doma na zadku. Určitě se bojí, že mě manžel obviní, že když courám, že kvůli tomu on chlastá.
Proč to všechno píšu.Proč já vlastně všechno tohle píšu na přeskáčku?
Díky bbn si tak nějak třídím svoje myšlenky,poznatky.
díky :hjarta:

Ano přesně tak......... o tom se bavíme pořád, tebe v dětství nějak zanedbávali a ty jsi ustrnula na dětském věku a potřebuješ lásku. Chováš se dětsky.
Když má člověk málo péče , lásky v dětství, tak se u něj vytvoří neurotická reakce a zabývá se hlavně sebou , vidí jen své potřeby ............paradoxně . A neumí dát lásku a zájem svým dětem. Takže ty sis pořídila dcerku , protože jsi byla " nenaplněná" a vůbec jsi nebrala na zřetel, že máš doma ožralu a že bydlíš v cizím domě............prostě jsi viděla jen sebe.
Nebo klidně napíšeš neuvěřitelnou větu : "pořídila sis děti, tak trp".............vidíš jen svoje potřeby, na druhé už ti nezbývá energie .
Klidně mamku využiváš a pak jí pomlouváš,....... tak se chovají malé děti a ne dospělí lidé.
Tady je reálné nebezpečí, že potkáš někoho" protože potřebuješ lásku " a pořídíš si s ním další dítě "protože jsi nenaplněná " A pojede ta hrůza nanovo.

Ty nikdy nebudeš mít dost lásky, máš deficit s dětství a potřebuješ fakt dobrýho psychologa, kterej ti v tomhle pomůže a tím pomůže i tvým dětem. Od toho se odpíchni pokud chceš něco řešit.
Pro řadu z nás jsou naše děti největší štěstí, který nás potkalo, naplění, radost........

Proč bojuju?Proti komu?
Bojuju,že si chci žít podle svého,že se nechci vzpovídat,kam jdu,s kým jdu.
Bojuju s mamkou.
Dušičko zlatá, nebojuj... přestaň... míru nedosáhneš, ale možná zdvořilého příměří. Slož svoje zbraně a ty maminčino přehlídni - nech ji povídat a nesnaž se vést jakýkoli dialog. Máš upatlaný skleničky? Ano, mami, já je potom umeju. Otevřený dvířka? Beze slova zavři, nevysvětluj, kdo a proč. Peníze k mamince? Promiň, mami, ale já taky s tvými nehospodařím. A dost, žádný další vysvětlování, ospravedlňování, omlouvání! Pochop - ty se nemáš mámě za co omlouvat, dokonce ani za to ne, že ji "neposloucháš" a nebereš její rady, co by (podle ní!) bylo pro tebe nejlepší.
Víš, děvče, bojem ztrácíš energii, kterou potřebuješ a ještě potřebovat budeš - třeba na péči o děti a o sebe, na lásku (jakoukoliv), na udržení pohody doma - on i na tyhle pozitivní věci je poměrně velkej energetickej výdej, tak neplejtvej na žabomyší boje s mámou. Já už jsem se kdysi zmiňovala, že nevím, jestli ji k tomu vede "hrůza" z představy, že tě "špatně vychovala", protože nejdeš v jejích stopách, nebo jen "cobytomuřeklilidi?" - ale pochop, že tu nejsi proto, abys naplňovala její představy, ale abys dokázala svoje děti do života postavit líp.

Rosakoso -
tak za prvé - já se s Tebou nesrovnávám
každý jsme svým způsobem originál,nevím, kde si vyčetla, že se s tebou měřím.
Mám tři zdravé děti, nemám s výchovou až tak problém, nestěžuju si na pubertácký průšvihy. Pokud nikomu neubližují, nekradou, nelžou, je to ok. Jasně, taky mě vytočej svým bordelem,že nadávám, ale to každá máma ne?
Třetí dítě jsem si nepořídila s opilcem - prostě situace byla taková, že jsem věřila a najeli jsme v manželství na novou kolej. To že to zpátky vykolejilo je jiná.
S mamkou mám nebo měla mám hezký vztah. Mazlila se se mnou, o všem jsme si povídali, proto jí tady rozebírám,protože kdyby mi byla uplně volná, vykašlala bych se na to co říká. Ale mě to není jedno.
Já ji nechápu, proč chce, abych zůstala v manželství ještě pár let a pak odešla.
Nechápu sebe, proč mi tolik záleží na tom,co mi řekne a v duchu mě mrzí, že jí neposlechnu. Ale jsem dospělá a já mám zodpovědnost za sebe,ne máma.
Tím že o ní píšu, nikde jí nepomlouvám, jen jí prostě nechápu.
Píšeš Klidně mamku využiváš a pak jí pomlouváš,....... tak se chovají malé děti a ne dospělí lidé
Jo a ha, takhle se chovají malé děti? Hm, dobrý poznatek, já myslela, že děti na své rodiče nikdy nenechaj dopustit.

Ano, i pro mě jsou mé děti štěstí,radost :jojo:

dusička napsal(a):

Rosakoso -
tak za prvé - já se s Tebou nesrovnávám
každý jsme svým způsobem originál,nevím, kde si vyčetla, že se s tebou měřím.
Mám tři zdravé děti, nemám s výchovou až tak problém, nestěžuju si na pubertácký průšvihy. Pokud nikomu neubližují, nekradou, nelžou, je to ok. Jasně, taky mě vytočej svým bordelem,že nadávám, ale to každá máma ne?
Třetí dítě jsem si nepořídila s opilcem - prostě situace byla taková, že jsem věřila a najeli jsme v manželství na novou kolej. To že to zpátky vykolejilo je jiná.
S mamkou mám nebo měla mám hezký vztah. Mazlila se se mnou, o všem jsme si povídali, proto jí tady rozebírám,protože kdyby mi byla uplně volná, vykašlala bych se na to co říká. Ale mě to není jedno.
Já ji nechápu, proč chce, abych zůstala v manželství ještě pár let a pak odešla.
Nechápu sebe, proč mi tolik záleží na tom,co mi řekne a v duchu mě mrzí, že jí neposlechnu. Ale jsem dospělá a já mám zodpovědnost za sebe,ne máma.
Tím že o ní píšu, nikde jí nepomlouvám, jen jí prostě nechápu.
Píšeš Klidně mamku využiváš a pak jí pomlouváš,....... tak se chovají malé děti a ne dospělí lidé
Jo a ha, takhle se chovají malé děti? Hm, dobrý poznatek, já myslela, že děti na své rodiče nikdy nenechaj dopustit.

Ano, i pro mě jsou mé děti štěstí,radost :jojo:

A ted jsi opět popřela, co tu celý dny píšeš . Minule jsi taky tvrdila, že táta vlastně nebyl alkoholik a manžel vlastně nebyl problém. Pokud vím, tak byl gambler a pil.....a ty sis přes varování rodičů toho člověka vzala a pořídila si s ním i třetí dítě .
Ted je najednou všechno v pořádku a s mámou máte krásný vztah .
Já bych neřekla, že máš všechno v pořádku, pokud je manžel nezaměstaný ožrala a dítě bude žít s ním v tom podivným prostředí a ty budeš někde v podnájmu ....hm.......dost strašná situace.
A silně pochybuju, že by se psycholožce nezdál malý byt vhodný pro děti a tebe.......v takové hrozné situaci........myslím, že tu spíš píšeš, co se ti hodí ,aby ses nemusela stěhovat , hledáš tisíc důvodů proč to nejde a nepůjde.
Je to přesně jak píše Pandorra, ty přestan ten míček házet , nech to plynout , ale ty řešíš jen to co chceš, už v dalším příspěvku zase vyhazuješ energii směrem k mámě .
Pravda je, že já to taky neumím , neřešit mámu, neumím čelit jejím blbým náladám ,ale já jsem s ní prostě omezila styky na minimum ,nepustím si jí  k tělu , aby mi už nebrala energii, jako to dělala celý život.

špatně mě čteš
Nikde jsem nepsala, že můj táta nebyl alkoholik. Byl je a bude (psala jsem,že se sklidnil,že už tolik nepije a nevyvádí jako dřív)
Když jsem začala s manželem nanovo, ano chodil do hospod občas, ale ne tak, jako poslední roky, nebrala jsem ho jako alkoholika (protože jsemporovnávala s mým tátou) až ted vím, že byl, že už měl náznak v pití,když jsem s ním začínala chodit. Jednou za měsíc do hospody do rána, jenže nebyl agresivní.
Psycholožka - podpoří mě v tom odejít, že nemá smysl srovnávat věci v manželství, a byt 1+1 pro čtyři lidi se jí zdál malý (což neznamená,že do něj nepůjdu)
Ano,psala jsem,že mám problém nebo budu mít střídavou péčí, ale myslím si, že to nehrozí. stejně kluk bude u mě.
S dětma mám myslím vztah ok, dokáží se mi svěřit i s choulostivými věcmi.
Neumím si přiznat chybu? Kde si to vyčetla?

a ty sis přes varování rodičů toho člověka vzala a pořídila si s ním i třetí dítě
NO A CO???
Je dospělá, svéprávná a může tedy jednat podle svého rozumu. A rodiče nemají nejmenší právo jí do život mluvit - maximálně mají hlas poradní. Ale to je tak všechno. Vyčítat děcku, že se nezachovalo podle našich představ, je docela surovost, obzvlášť, když je po krk ve srač.kách...
Buď mu pomůžu podle svých možností, nebo ho v tom nechám vymáchat, když to tak chtělo - ale budu držet zobák a nebudu mu cpát nevyžádané rady a urážet se, že se podle nich neřídí.

Nevím, proč sis radova´= Rozmarilo vybrala zrovna Dusičku, že jí hodláš cíleně deptat. Nechápu, že tě to baví - vůbec obecně - někoho deptat.

Když už nemáš radu, řešení, tak prosím nerej a neleč si své vlastní mindráky na jiných. :usch:

Dušička,obdivujem Ta. Asi by som sa nedokázala obhajovat voči pripomienkam virtuálnej osoby.A je jedno,kto to je.Svoj život si musíš zariadit sama,len Ty ho budeš žit...Ak máš tendencie sa vivinovat voči všetkých,čo sa im nepáči tvoj náhlad na tvoj vlastný život....kedy stíhaš žit? skutočne žit.

Pandorra - :supr: - bingo.

Dušo..holka,  zkopíruj ten P. příspěvek - návod, vytučni ho, vytiskni a makej. Popřemýšlej si o tom sama, zachumlaná pod tou peřinou, je to rozhodně účiinnější . než přesvědčování nevybalancovaných jedinců - radílků - a neúčinné obhajování sebe (zbytečné) - to  povede jen k ukvapeným re re re  reakcím. Už doprkna odděl zrno od plev, babo ! . :hjarta:

Blossom napsal(a):

Nevím, proč sis radova´= Rozmarilo vybrala zrovna Dusičku, že jí hodláš cíleně deptat. Nechápu, že tě to baví - vůbec obecně - někoho deptat.

Když už nemáš radu, řešení, tak prosím nerej a neleč si své vlastní mindráky na jiných. :usch:

Ale no ták, Bloss, vždy´t to přece víš,.. to není na otázku a ani na chápání ... :)
Je to jistý způsob seberealizace. Třeba pro mě takový smutný (třeba i pro tebe)a beznadějný s rulíkovou příměsí, ale jak víme, věc volby. Ten jed stráví především toho uživatele. Pak může i  toho, kdo se nechá.  A navíc - dušička si z toho vytáhla jedno slovo "sebelítost" a tu si rozrebírala. Což není tak špatný výsledek, ne? Takže vlastně, zase se podle mě dějou věci správně. Ne ? :)

ženský - díky :pussa::pussa::pussa:
Jako cítím se plná elánu :jojo: a docela v rámci možností fajn, a jdu si namalovat ten virtuální míček, papírek si dám do kapsy a budu ho tam nosit a vzpomenu si, že ho nesmím vytahovat a házet proti sobě :jojo:

radova napsal(a):

dusička napsal(a):

Rosakoso - radova - díky Tobě, když jsi psala ještě pod nikem Rosakosa, jsem hodně moc o sobě přemýšlela, jestli nedělám ze sebe jen chudinku. Kdybych byla chudinka, zalezla bych pod deku, schoulila se do klubíčka a brečela bych, jak jsou na mě všichni hnusný, nic bych nedělala, spoléhala na druhý, nechodila bych do práce, nestarala se o děti,neřešila bych rozvod, střídavou péči, vlastně bych tady ani nepsala, protože proč?
Víš, já jsem za celé čtyři roky co jsem na bbn nikoho nenapadla a neurážela, a proto Ti něco napíšu , není to napadání, je to upřímně. Ty by si v první řadě měla vyřešit sama sebe, proč sem na bbn stále chodíš pod jinýma a jinýma nickama, proč když někdo něco napíše, hned napadáš. Ty máš v sobě blok a to velký. Některé tvé rady jsou ok, ale ty nechápeš že některým lidem pomáhá tady to psaní, rozebíraj tady myšlenky, jak proč co je, jak se kdo chová, a ty je hned odsoudíš.
Jaký ty si zažia dětství, když tvoje máma jak si někde psala, byla zahleděná sama do sebe? Mazlila se s Tebou? Co ti v životě schází?
Já ti přece nemusím dokazovat, že to myslím vážně, já chci zachránit v první řadě holku.
Majkafo - :hjarta: puberta je asi zlomová,do puberty jsem s mamkou neměla problém. A je pravda, že mě taky dělá potíž, jen tak jí obejmout, dát jí pusu.
Vím ženský, že každá s něčím jsme museli bojovat, nebo bojujeme, že nikdo není bezstarostný.
Erem -:hjarta: Proč nám do života stále vstupují rodiče, jejich výchova, přitom už jsme dospělý a řešíme svoje věci, svoje děti

Ale dusičko, já mám proti tobě všechno uplně v pořádku, takže se mnou se nesrovnávej. Mám svůj byt ve vlastnictví a mám dost vysoký alimenty, takže dcera může studovat vysokou školu.
Když máš tu odvahu si pořídit tři děti, musíš myslet na zadní kolečka .
A další věc: mě se nestává, že by mi nekdo radil a mluvil do života.... Čím to je ??Když mi moje dcera řekne v legraci : Mami zhubni a nechod už na komp...........je to jako když vánek zaševelí........a já sežeru půl vánočního stromku a na netu roztrhnu zadek Juditě Durynský..........steče to po mě , nevím o tom.
A tobě když raděj a kritizujou tě, tak to rozebíráš celý dny.
Ty se prostě chováš tak, že ti lidi musí radit. A protože mají v lesčems pravdu, proto se tě to dotýká a vyskakuješ . Vždycky řešíme to, co nás zasáhne, to co nás ve skrytu bolí.Ty nemůžeš z mámy mít , využívat jí a pak jí vyčítat, jak se chová. Tak ty styky omez a máš to, já se taky nestýkám s lidma , kteří mi vadí.
Ale ty nebudeš řešit nic, nebudeš se stěhovat a neomezíš mámu, budeš tady jen sát energii a chudinkovat a děti se v tom budou plácat.

to je zvláštní, že ty to tady děláš pořád dokola a téměř u všech!!!

No jo Agewo, tys taky neměla alimenty a po manželovi ti zbyly dluhy, tak ti to přijde normální, ovšem normální to není. :)

Dušička mi připomíná Rosamundu, nic měnit nebude, mámu bude dál využívat na hlídání a tady jí bude pomlouvat a lidi tu budou s ní hrát tu komedii , což je pro mě nepochopitelný.
Za rok tu bude psát, že jí nevyšel 10- tej podnájem a co jí zase máma řekla a zapomene, že máma ji celej ten rok vodila holku do školky a vstávala kvůli tomu.

Roz,Rosa-koso,Radova,Alemano - zapomněla jsem ještě na nějaký nick. Já už tvoje příspěvky nebudu komentit, protože nebudu nad tebou čerpat energii, jak píšeš, protože jí tu vycucáváš hlavně ty :lol: :offtopic::offtopic:

dusička napsal(a):

Roz,Rosa-koso,Radova,Alemano - zapomněla jsem ještě na nějaký nick. Já už tvoje příspěvky nebudu komentit, protože nebudu nad tebou čerpat energii, jak píšeš, protože jí tu vycucáváš hlavně ty :lol: :offtopic::offtopic:

čas mi dá zapravdu, stejně jako u Ros.....tohle jsi tady řešila před časem a jsi tam kde jsi byla..........s podnájmem a se vším.........jen pomlouváš mámu jako malá.
Chováš se jako malé dítě , a já na to lidi občas upozorním a budeš mít po žížalkách.........

alemana napsal(a):

dusička napsal(a):

Roz,Rosa-koso,Radova,Alemano - zapomněla jsem ještě na nějaký nick. Já už tvoje příspěvky nebudu komentit, protože nebudu nad tebou čerpat energii, jak píšeš, protože jí tu vycucáváš hlavně ty :lol: :offtopic::offtopic:

čas mi dá zapravdu, stejně jako u Ros.....tohle jsi tady řešila před časem a jsi tam kde jsi byla..........s podnájmem a se vším.........jen pomlouváš mámu jako malá.
Chováš se jako malé dítě , a já na to lidi občas upozorním a budeš mít po žížalkách.........

i ty jediná spravedlivá na tomto světě............:D

alemana napsal(a):

No jo Agewo, tys taky neměla alimenty a po manželovi ti zbyly dluhy, tak ti to přijde normální, ovšem normální to není. :)

Dušička mi připomíná Rosamundu, nic měnit nebude, mámu bude dál využívat na hlídání a tady jí bude pomlouvat a lidi tu budou s ní hrát tu komedii , což je pro mě nepochopitelný.
Za rok tu bude psát, že jí nevyšel 10- tej podnájem a co jí zase máma řekla a zapomene, že máma ji celej ten rok vodila holku do školky a vstávala kvůli tomu.

jako, že mi přijde normální, že ty jediná bez problémů a stejně pořád sem chodíš a udílíš své "rady" a házíš kolem sebe jedovatosti a kopeš? Ne...to mi normální nepřijde .

...je to sice :offtopic: ale to by mě zajímalo jak si Rozmarila stihla nadělat tolik mailů aby sem teď mohla chodit přes proxyservery tak rychle po jinými nicky :godlike:

Ale tož tak, xko :) Jako zdravotník to přece víš - v manické fázi maniodepresivní psychózy, toho stihneš tolik, jako Spiderman, křížený se Supermanem a Panem Tau - pravda, roblém je, rozlišit, který z nich zrovna jsi! .)

agewa napsal(a):

alemana napsal(a):

No jo Agewo, tys taky neměla alimenty a po manželovi ti zbyly dluhy, tak ti to přijde normální, ovšem normální to není. :)

Dušička mi připomíná Rosamundu, nic měnit nebude, mámu bude dál využívat na hlídání a tady jí bude pomlouvat a lidi tu budou s ní hrát tu komedii , což je pro mě nepochopitelný.
Za rok tu bude psát, že jí nevyšel 10- tej podnájem a co jí zase máma řekla a zapomene, že máma ji celej ten rok vodila holku do školky a vstávala kvůli tomu.

jako, že mi přijde normální, že ty jediná bez problémů a stejně pořád sem chodíš a udílíš své "rady" a házíš kolem sebe jedovatosti a kopeš? Ne...to mi normální nepřijde .

Takže podle tebe , když se mi nelíbí, že Dušička má ve 40 letech doma ožralu a tři děti a hledá si podnájem a do toho ještě pomlouvá svojí mámu, která ji pomáhá , tak jsem jedovatá a kopu ??To  máš nějaký převrácený co?

Tak jí mám psát , děláš to dobře holka , jen tak dál? :) :)
A co ty děti asi žijou s takovou mámou ??
Co by asi řekla její máma, kdyby si to tady přečetla ?  Když každý ráno vstává,  aby mohla vnučku odvést do školky a tady dostává na pudel?
Já nejsem zastánce zlobivých maminek,vím o nich svý ..... ale když mi někdo vadí,  tak po něm  nic nechci.

:reta: :dumbom:

chtěla jsem něco napsat, ale počkám, až a. zabanujou pro zdvojené, ztrojené nicky :rock:

xxxx napsal(a):

...je to sice :offtopic: ale to by mě zajímalo jak si Rozmarila stihla nadělat tolik mailů aby sem teď mohla chodit přes proxyservery tak rychle po jinými nicky :godlike:

Jak to udělala nevím, ale zřejmě má velice naléhavou potřebu nám všem něco důležitého sdělit :D
No nic, ať sděluje, tady jsme na alkoholickém vláknu, takže abych nebyl :offtopic:, jdu si nalejt panáka a přeji vám všem dobrou noc... :storstark:

dusička napsal(a):

chtěla jsem něco napsat, ale počkám, až a. zabanujou pro zdvojené, ztrojené nicky :rock:

To ti nepomůže, protože ted už tady na mámu nadávat nebudeš moct, už by ti nikdo nevěřil a o to mi šlo.
Chováš se jako malá  , nezralá puberťačka a ubližuješ tím všem okolo a tady pak saješ z lidí  ,abys měla sílu ubližovat dál.
Tohle přesně tu dělala Rosamunda a dopadlo to přesně, jak jsem říkala, neměnila nic v životě a postupně se dopracovala až k exekucím .

Mikeš napsal(a):

xxxx napsal(a):

...je to sice :offtopic: ale to by mě zajímalo jak si Rozmarila stihla nadělat tolik mailů aby sem teď mohla chodit přes proxyservery tak rychle po jinými nicky :godlike:

Jak to udělala nevím, ale zřejmě má velice naléhavou potřebu nám všem něco důležitého sdělit :D
No nic, ať sděluje, tady jsme na alkoholickém vláknu, takže abych nebyl :offtopic:, jdu si nalejt panáka a přeji vám všem dobrou noc... :storstark:

No, Mikeši ... vzhledem ke stavu Tvojí ubohé slinivky bych to na Tvém místě s těmi panáky zas až tak nepřeháněla :D

:offtopic: Chtěla bych jen pěkně poprosit, pokud si všimnete, že se tu rojí podezřelé nicky, nejlepší co můžete udělat je nevhodný nebo podivný příspěvek nahlásit (tlačítko vpravo dole u každého příspěvku). Tim se odešle automatické upozornění, které uvidí každý moderátor, který se na babi přihlásí.

Když pošlete SZ některému moderátorovi, může se stát - jako třeba u mě teď - že tu nebudeme (já jsem třeba teď v nemocnici a neměla jsem připojení). Takže to nahlášení je nejrychlejší a moc za ně děkujeme :)

Ronja napsal(a):

Když pošlete SZ některému moderátorovi, může se stát - jako třeba u mě teď - že tu nebudeme (já jsem třeba teď v nemocnici a neměla jsem připojení). Takže to nahlášení je nejrychlejší a moc za ně děkujeme :)

:offtopic: Co blbneš, Ronjo, na Silvestra v nemocnici? I když - to já jsem byl přede dvěma lety taky, právě s tou svoji "ubohou slinivkou", jak mi níže připomněla kolegyně Kiara :D
Tak přeju brzký návrat domů, a všem zdejším diskutujícím hezkého Silvestra a šťastný vstup do Nového roku...

Mikeši, copak na Silvestra v nemocnici, ale já byla před třemi roky na Vánoce a na Silvestra na protialkoholním léčení :lol:
Jinak Ti děkuji za přání - letošního Silvestra si užiju samozřejmě s nealko nápoji a šťastný vstup do Nového Roku zahájím tím, že jdu ráno na Nový Rok do práce :vissla:

Ronjo......drž se......i s kulíšky......moc držím palce

jsi bezva holka....

Chtěla bych Vám všem zde popřát hezkého Silvestra,hodně zdraví,štěstí a pohody do nového roku.Hlavně hodně síly k řešení problémů,které máme každý,někdo si je příliš připouští,jiný je přejde s lehkostí,to je od povahy.Jsem ráda,že Vás tu všechny mám,neboť jste mé vrby,sdílíte se mnou vše dobré i zlé.Rady od Vás přefiltruju a zužitkuju.Sto lidí-sto názorů.Děkuji,že JSTE!!!Ani nevíte,jak mi pomáháte.

Hanule, Tobě také přeji všechno nejlepší do nového roku 2011, hodně zdraví, štěstí a krásných chvil :pussa:

Také všem, co sem na toto vlákno chodíte bych chtěla popřát hodně optimismu a životního elánu, víry sama v sebe a v to, že každá trampota má svou mez a vše se vždycky nakonec v dobré obrátí. Těm, co už si prožily nelehké chvíle bych chtěla vzkázat, že to nejhorší už mají daleko za sebou a spoustu šťastných chvil teprve před sebou, aby nehleděly do minulosti a užívaly si přítomnosti.
Těm, které jsou teprve na začátku cesty a váhají, přeji v novém roce 2011 aby dotáhly až do konce všechna svá předsevzetí, sebraly odvahu a sílu a podařilo se jim vyřešit všechno ke své vlastní spokojenosti :pussa:

Kiaro......věřím ti, i když jsem tě nikdy neviděla....jsi super baba

a za všechno, co jsi mi napsala ti moc děkuji, vždycky to sedlo.....ať se ti daří

I já všem přeju do nového roku 2011 hodně moc štěstí,lásky, spokojenosti.
Já vím, písmenka vyznívaj jako fráze, mám Vás moc ráda, i když jsem se s Vámi osobně nesetkala, věřte že bych vás nejraději obejmula, aby ty řeči nebyli jen řeči :pussa::pussa::pussa
Nebudu Vás kočky jmenovat protože bych na někoho určitě zapomněla , prostě ty co mi napsali sem na vlákno. Moc si Vás vážím, a obdivuju, že jste dokázali změnit život
Jsem ráda, že jsem Vás poznala.
a že můžu sem psát. Jsem spíš samotářské povahy, jsem ráda sama nebo se svými dětmi, nevyhledávám přítelkyně, spíš umím vyjádřit pocity psaním, mluvením mi to nejde.
Ronjo - moc držím palečky, určitě vše bude ok :hjarta:

Kiara napsal(a):

Mikeši, copak na Silvestra v nemocnici, ale já byla před třemi roky na Vánoce a na Silvestra na protialkoholním léčení :lol:

Tak tam jste si na Nový rok připili aspoň nealko-šampusem, zatímco mně tenkrát dala sestra akorát novou kapačku do žíly... :D :D :D

Moje milé,jen pár hodin máme nový rok a já už se ptýkám s problémem,který se asi rýsoval delší dobu a Silvestrem vygradoval.Měla jsem dost velký a nepříjemný výstup se svým přítelem,takže ještě u mě je,ale s největší pravděpodobností končíme,protože se stalo něco neomluvitelného.Přítel se napil,potom slovně dost nepříjemně napadl mou kamarádku,mě i celou společnost se kterou jsme slavili Silvetra.Mě obvinil,že jsem zlatokopka,a to nejhorší-že mám i další milence.Nadával i na moje děti,že jsme celá rodina nenormální,protože se pořád scházíme a voláme si.Rozzlobil ho i syn,který se doma zastavil,odemkl si vlasním klíčem-nezazvonil ani nezaklepal na dveře.Marně jsem vysvětlovala,že i když se odstěhoval je tu pořád doma a může sem chodit.Je na tom prosím Vás něco zlého?Jsem opravdu nenormální když mi záleží na dětech i když jsou dospělé??Trošku mě to hází do předešlého života a z toho je mi nanic.Já už mu po tom všem nevěřím,že to myslí dobře a vážně.Rozebírala jsem to s dcerou a ta říkala že u nich ten člověk skončil.......a mám to

Krásný nový rok všem :pussa:
Já byla poprvé po patnácti letech (Silvestra jsme vždy "slavili" doma) s holkou u našich. Bylo to skvěllý, s mamkou jsem si i zazpívala, uvolnila, jak už dlouho nikdy.
synáček byl u nás doma s holčinou, druhý syn s kamarádem a jaksi už bychom se nevešli při spaní. Manžel ani nevím,kde byl. Kluky jsem šla 2x zkontrolovat a vše ok.
Ted ještě vyspávaj a v poledne půjdeme k našim na oběd jako každý rok (tedy letos poprvé bez manžela)
S mamkou jsme si dali předsevzetí,že na sebe nebudeme zlý, a ona se mi omluvila, že chtěla abych zachovala manželství, ale že ví, že u nás není láska a že už nebude stát proti mě. že já vím, co dělám,že jsem dospělá.
Tak jsem ráda :pussa: říká se, jak na nový rok, tak po celý rok

dusička napsal(a):

Krásný nový rok všem :pussa:
Já byla poprvé po patnácti letech (Silvestra jsme vždy "slavili" doma) s holkou u našich. Bylo to skvěllý, s mamkou jsem si i zazpívala, uvolnila, jak už dlouho nikdy.
synáček byl u nás doma s holčinou, druhý syn s kamarádem a jaksi už bychom se nevešli při spaní. Manžel ani nevím,kde byl. Kluky jsem šla 2x zkontrolovat a vše ok.
Ted ještě vyspávaj a v poledne půjdeme k našim na oběd jako každý rok (tedy letos poprvé bez manžela)
S mamkou jsme si dali předsevzetí,že na sebe nebudeme zlý, a ona se mi omluvila, že chtěla abych zachovala manželství, ale že ví, že u nás není láska a že už nebude stát proti mě. že já vím, co dělám,že jsem dospělá.
Tak jsem ráda :pussa: říká se, jak na nový rok, tak po celý rok

Duši, držím palce :supr: .

Hanule - to je mi líto :hjarta: Ale bohužel, alkohol neomlová.
I já měla včera ale dopoledne rozepře s manželem. Ale vydržela jsem držet jazyk za zuby, protože to stejně nemá cenu něco vysvětlovat. řekl mi, co mi nikdy neodpustím. A to, že holka stejně asi není jeho, že si nechá udělat vzorky otcovství a že po novém roce mě vykope z bytu,že už tady nebude. Prostě ráno byl ještě v podnapilým stavu, a to má blbý kecy. Ale já vím, že bude líp :jojo:

Aprill - děkuju :pussa:

Hanule, to je mi líto.
Ale myslím, že tvůj vztah svůj účel splnil, mělas oporu ve chvílích, kdy ti bylo hodně ouzko.
A teď půjdeš zase dál.

Má dcerka bydlí 4 roky v Praze a pořád má svůj klíč od mého bytu. Je to praktické i proto, že když přijedou, když jsem třeba ještě v práci, tak si prostě odemknou a hotovo. Ale když přijedou, když jsem doma, zazvoní, vnímám, že je to tak lepší, než přicházet bez ohlášení, když už má domov jinde. Ale když pak jdou někam na procházku, když jsou u mě na návštěvě, tak už si prostě odemknou sami, i vchodové dveře od paneláku, nemusím lítat ke dveřím.
Hani, nejsi nenormální, když ti záleží na dětech, i když už jsou dospělé. Právě naopak, jsi normální.

Asi to musí být hrozný pocit a hození zpět, když v přítelově hlavě řádil alkohol.
Ať tam nejsi dlouho. To už není, jako tenkrát.:pussa:

Dusicko

dekuji za novorocni prani,myslim, ze patrilo taky me. Drzimti palce do pristiho roku.

:storstark:
A ostatnim taky vsenejlepsi a uspesny rok 2011. :hjarta:

Hanule jsi naprosto normální,mám dvě dospělé děti,mají své rodiny,obě mají klíč od mého bytu,když přijede syn s rodinou z Prahy,jak by se asi dostal domů,když jsem v práci?A,že má dcera klíče jsem jedině ráda,co kdybych si svoje zabouchla doma,nebo třeba nedej bože ztratila,nemusím pak volat zámečníka,že jo? ;)
A voláme si a scházíme pořád,hlídám vnučky,se synovou rodinou jsme stále ve spojení na skype.A mají to tak i jejich partneři,že si volají a schází se svými rodiči,popř.sourozenci.
Já vím,že je to zlé,pokud máš přítele ráda,ale já bych si nechtěla nechat ujít to,jak mi rostou vnučky,radost se setkávání s nimi všemi a radost z jejich úspěchů a pokroků v životě.
Tobě i všem tady na babi přeju,aby se nám dařilo co nejlíp... :hjarta:

Ahoj holky, tak já vám všem přeju co nejvíce štěstí a lásky, protože to každá z nás potřebujeme jak sůl a co nejmíň smutných věcí k řešení, ať se vše špatné už konečně v dobré obrátí, vždyť si to všechny bohatě zasloužíme. Všechny zdraví Ros.

Děvčata, vítám Vás všechny v novém roce 2011 :pussa:
Ros: krásné přáníčko. Nepíšeš nic negativnho, zdá se, že se u vás situace stabilizovala, držím palce a jen tak dál :pussa:
dusičko: tenhle výstup Tě měl utvrdit jen v jediném: PRYČ co nejdřív. Teď je Marky ještě malá a nemá z toho rozum, teď si vem, kdyby tohle M blekotal před ní, až by byla malá starší a měla z toho rozum :jojo: kolik by v té nevinné dětské hlavičce napáchal nenapravitelných škod. A je dobře, že vaši, zejména mamka už vidí situaci reálně, bez růžových brýlí a stojí konečně na Tvé straně.
Hanule0911: Děvče zlaté, jsou věci, přes které zkrátka vlak nejede a takovéhle extempore by pro mě znamenalo definitivní konec  Aby se někdo na Silvestra vožral, byl slovně agresivní, urážel Tvoji kamarádku, Tebe a celou společnost a ještě Ti vyčítal, že "jste celá rodina nenormální, když se pořád scházíte a voláte si" ... :usch: Ty si zasloužíš víc, než kdo jiný hodnotný a bezproblémový vztah a ne opilecké urážky, kterých ses mmch v životě taky naposlouchala už dost. To, co Ti ten pán pod vlivem alkoholu řekl o něm nevypovídá nic pěkného, v podstatě odhodil zábrany a ukázal Ti svou pravou tvář a kdybys v tom vztahu pokračovala, zanedlouho by Ti takové "líbeznosti" říkal dnes a  denně za střízliva. Vyraž ho, tohle nemáš zapotřebí :jojo: !!!

Zdravím vás tu všetky v novom roku, želám silu zmeniť to, čo sa zmeniť dá, trpezlivosť zmierisť sa s tým, čo sa zmeniť enedá, a múdrosť, aby ste tieto dve veci rozoznali ;) .... S.

Sahleb :hjarta:
Selima - k zamyšlení - díky :pussa:
Rosamundo - i když se osobně - tedy virtuálně neznáme , přeji hodně moc síly :pussa:

Já ti vám nemůžu usnout. Večer jsem koukala na inzeráty, projíždím je pravidelně a objevili se hned dva. Já mám takové dilemaJe to u nás v městečku, takže paráda, školka na dosah,
a to 1+1 (měla jsem v plánu jedna jedna) je za 3800Kč měsíc plus energie
a pak 2+1 (to je novinka ode dneška) za 6300i s elektrikou. No napsala jsem už do realitky na oba podnájmy, jsem zvědavá , co mi odepíšou, ptala jsem se hlavně na tu elektriku, jestli je započítaná i v tom druhém, ale píšou nájem plus poplatky.
Mám strach. Bojím se že neutáhnu podnájem. Chci, aby i mladší kluk šel se mnou,protože manžel se o něj nepostará, jsou mi přednější hospody, a kluka tu nechci nechat na pospas.
Mám strach, že udělám nějaký průšvih v práci a že mi vyrazí a já budu bez příjmu :dumbom:
Práci mám na dva na tři roky, záskok na mateřskou ale je i možný,že tam zůstanu,když už nebude krize a firma se rozroste. Za dva roky bude už starší kluk po škole, začne si vydělávat.
Já vím, že se sice bojím, ale musím jít odsud, na nový rok tady měl manžel kamaráda z putyky (chlápka,kterému před rokem utekla manželka, a on zůstal sám, nemá už zapojenou na baráku elektriku) a tak se chodí k nám ohřívat i ve všední dny. Oba čekají, až odejdu do práce. :dumbom: Přeci tady nebudu platit teplo někomu, kdo jen pije a nesnaží se hledat práci.
Nemám tu vůbec žádné soukromí,když manžel není v hospodě, ani nekoukám na tv, nesnesu sedět v obýváku vedle něho, a tak jsem s dětma v pokojíku.

Mně by se líbil ten 2+1 kluci by měli pokojík, holka by mohla chodit dřív spát a měla by klid, bylo by víc místa, do jedna jedna nevím, jak bychom se poskládali.

tento týden chci dojít na občanskoprávní poradnu a zeptat se, jak je to s výživným. Když si manžel nenajde práce, tudíž nebude mít ani korunu, spočítají mu vůbec nějaké výživné?

A jdu se snažit usnou, nechci se vidět ráno, jak se mi nebude chtít vstávat

dusička napsal(a):

S mamkou jsme si dali předsevzetí,že na sebe nebudeme zlý, a ona se mi omluvila, že chtěla abych zachovala manželství, ale že ví, že u nás není láska a že už nebude stát proti mě. že já vím, co dělám,že jsem dospělá.

Ahoj tak to je nacase, protoze mam  podobnou zkusenost z meho rodiste, z dovolene. Navstivila me jedna kamaradka a zakecali jsme se o Silvestru, te zene je kolem 37, mozna 38 let, vse bylo OK, nez zacala hystercit, ze nestihne bus a ze ji maminka "zabije". Kuwa... Moje prvni otazka byla "PROSIM??? Jak zabije ?" Je ji pomalu 40 a boji se maminky, jako by ji byly 4 roky ? Mam nahodou cislo na ji maminku, tak jsem ji napsal SMSku, ze teda prominte, ze ze jsem zdrzel vasi dceru, ale bylo mi s ni dobre a tak se opozdi o 10 minut, vsak se nic nedeje a navic jsem ji doprovodil az k autobusu. Jak se vratila domu, cekala ji ne drzkova, na kterou byla zvykla, ale to nejvroucnejsi privitani, jake zazila :) Myslim, ze jsme kazdy odpovedni sami za sebe a zodpovidame se za nase ciny jen Bohu a ne rodicum, i kdyz ucta k rodicum by mela byt zachovana.

agewa napsal(a):

alemana napsal(a):

Chováš se jako malé dítě , a já na to lidi občas upozorním a budeš mít po žížalkách.........

i ty jediná spravedlivá na tomto světě............:D

Jesli je tu nekdo spravedlivy, tak jen jediny Babineti knez Otec Jeremias, alias Morpheus :lol: nikym nepolibeny, v celibatu zijici, za klasternimi zdmi schovany ;)
Kuwa...Kuwa...babice :lol:

Přeji všem nám, vám,  :) krásný a úspěšný rok 2011.

Já prožila svůj silvestr, jako obvykle u 3litrů džusu (ale zato jsem měla jahodový, ananasový, hruškový, višńový granátové jablko.. :D atd), již asi po desáté. Rozvážela a svážela jsem děti na diskotéky - :rolleyes: - aby jakože měly pěkného silvestra.. :cool:
Taky jsem vzpomněla na svůj pobyt v léčebně- to bylo myslím r.1999 - jako Kiara :D
Už je to dávno a dnes vůbec nechápu své  motivy pití. Tedy spíše nerozumím tomu svému neštastnému způsobu řešení. Dost se sama sobě divim, i když si ty nepříjemné pocity bezmoci a ztracení pamatuju živě i dnes.

Chci všem holkám tady říct, alkoholismus nebo závislost na čemkoliv - je jenom blbě řešené nulové sebevědomí a mindrák z toho. Takže léčit se nemá alkohol, drogy apod, ten je jen důsledkem, ale my, naše duše, naše já, které je na tom tak bídně, že sáhne po čemkoliv co ho na chvilinku "pozvedne", nehledě na důsledky. A´t už je to vodka, blbej chlap, brko nebo diazepam. Ale je dobré, že dotyčný si alespoň uvědomuje, že něco není v pořádku, když to chce řešit - to je plus. Že na to jde blbě - to ano, víme, ale taky o sobě ten člověk "říká" - něco není u mě ok, neěco je špatně!

Proto si holky uvědomte, že jsme každá naprosto jedinečná, krásná, dokonalá, s ničím a nijak nanahraditelnou cenou a pokud si toho budeme vědomy, tak neodolá žádný chlap (bohužel :rolleyes: :D ), ani žádný člověk nepohrdne naší společností, naopak, lidé za námi půjdou, všude, protože jim bude s námi dobře. A vidět působení svého já na okolí, ten otisk mě samotné, motisk mého žití - viditelný jako v zrcadle, to je ta nejsilnější životní droga, kterou já miluju. (tato je povolená ! :D )

No a po tom "položení se" do problému :D , jednu věcnou... nepít - má to taky své nevýhody. Děláte imrvére taxi. Všichni stále pijí, a vy, když už jako nepijete, tak tam přece můžete "skočit" ne?  Já sice ráda, nevadí mi to, ale pomalu za to už asi začnu vybírat.. :D To víte, tři blondýny, v pubertě, to se najezdím :lol:

Hani - ten chlap asi nebude k užitku, bylo to zřejmě první co se namátlo v tvé rekonvalescenci . Ale jak někdo psal - svůj účel již asi splnil, takže je vše ok. :) :hjarta:

Wiki : :supr:
Ja taky prispeju. I ja prozil silvestra u sklenicky - ale vody. Dzusy mi nechutnaji, ani slazene limovady, u nas ny vychodnim slovensku vsude tece mineralka a lide si ji zadarmo nabiraji do lahvi a ja pil mineralku z Lipovce. Jisteze jsem se za tech 10 dni setkal s lidma, kteri tvrde nabizeli chlast, ale ja jsem bohudik migrenik a nemohu si alkohol dovolit :) za ta leta jsem se naucil durazne alkohol odmitat, tim nechci rict, ze bych si za poslednich 15 let vubec nedal, ale vim kdy mohu a kdy nemohu a nyni nemohu, protoze beru leky, ktere mi zabiraji, jen kdyz si nedam ani kapku. Az mi lekar vymeni lek, budu moci napriklad male pivko jednou ze mesic ( ale ani to neni jiste, protoze je to uz dlouho, co jsem si dal Plzinku ) Bez alkoholu se zit da a ja osobne se citim skvele - takze vsem abstinujicim drzim palce :pussa:

xxxx napsal(a):

...je to sice :offtopic: ale to by mě zajímalo jak si Rozmarila stihla nadělat tolik mailů aby sem teď mohla chodit přes proxyservery tak rychle po jinými nicky :godlike:

:) To je velice jednoduche :) I ja jsem schopen si za hodinu vytvorit spousty nahodne vygenerovanych emailovych adres a najit denne cca 100 novych proxy, takze pro takoveho borce jak je Rozmarila to neni zadny problem, pac Rozmarila dochazela ke me na hodiny ;)
( povedzte mi Kefalin, co si mam predstavit pod takym proxy serverom ? )
:)

Dusičko, držím ti všecky palce co mám, aby ti ten podnájem vyšel :) - podle mého, 2+1 by byl asi lepší a snad to i s penězi nějak vyjde - za ten klid to stojí, no ni? A co kluk, nemohl by třeba trochu vypomoct na nějaké brigádě? Drž se! :pussa:

Ahoj všichni, tak já sice nepíšu negativně, ale zase tak super to u nás není. Tak nejdřív pozitiva: zbavila jsem se lékárny, Munďák má práci a nepije ani nefetuje (zatím), děti se celkem dobře učí, nenastala žádná exekuce.
A teď negativa: za lékárnu jsem v podstatě nic nedostala, páč část peněz mi ten kupec za mými zády postoupil proti dluhu u dodavatele od které ho též odebírá a druhou část stáhla banka na splátky, i když jsem žádala o zaslání peněz na jiný účet, aby na ně nemohli. Od listopadu jsem jezdila denně do Prahy, abych se naučila nový program a systém práce, čili vstávat kolem čtvrté, návrat domů kolem sedmé, no hrůza. Do toho stěhování do pronajatého domku, které ale zvládáme jen o víkendech, takže to jde pomalu. Munďák pracuje taky od brzy ráno, vstává kolem čtvrté a domů přijíždí kolem třetí a má toho plné zuby a to teď navíc bude dělat na 3 směny, takže stěhování nemá kdo koordinovat. No a aby toho nebylo málo, tak msto vysněných 2dnů dovolené jsem mezi svátky blba ve staré-nové lékárně od rána do noci, abychom dnes mohli otevřít a to i 1. ledna.
Teď když to po sobě čtu, nechápu, jak jsem to mohla vše zvládnout a doufám, že už se vše konečně upraví a uklidní, abych mohla řešit zase ostatní věci, jako dluhy u státu, aby po mě neskočili nějací exekutoři.

No ty jsi jednička ! :supr:

Ros, už to zrejme pôjde len do kopca.... aj keď meistami s funením a svalovicou :D .

Selima napsal(a):

Ros, už to zrejme pôjde len do kopca.... aj keď meistami s funením a svalovicou :D .

No hlavně abych na tu svalovicu ještě měla sil, cítím se jak vyždímaný citron. Nejradši bych od toho všeho utekla nebo si lehla a nedělala vůůůbec ale lautr vůbec nic minimálně týden a možná i déle. Jenže zatím to není možné, tak doufám, že to snad ještě vydržím. Ráda bych jela alespoň na týden do lázní na relaxační pobyt a tak doufám,že mi do toho nic nevleze a hlavně že na to budu mít peníze, že po mě neskočí žádný exekutor. Zatím jsem zažehnala problémy na OSSZ, tak teď ještě FÚ a VZP a pak už jen vyhlásit insolvenci a možná pak už bude trochu klid, pokud ovšem Munďák taky vydrží, ale od té doby, co začal chodit do práce, tak se začíná zlepšovat, páč nemá čas vymýšlet blbosti a je rád, že něco vydělá a nepřipadá si tak k ničemu. Navíc ho tam chválí, že je šikovný, což mu taky pomáhá, takže snad to taky jde k lepšímu, pak už jen srovnat ten rozklížený vztah, jestli to ještě vůbec půjde a bude to. :styrka: :D

Ros, čteš se mi mnohem líp, než před časem - tak držím pěsti a doufám, že už bude jen líp.
Jo - a kdybys náhodou v tom kopci sklouzla o pár kroků níž, tak si pamatuj, že se nic neděje... ty už máš na to, vyjít je znova.

Dnes si připadám jako člověk zevlující na břehu rybníka a přihlížející bez akce na topící se osobu v jeho středu. Je to tentýž člověk, který se už tak několikrát topil a já ho vždy vytáhla ven. Vždy mě to stálo hodně síly a dnes váhám - zvládnu to ještě a hlavně MÁ TO SMYSL A CHCI TO JEŠTĚ a CHCE TO ON???
No hrozné - takové metafory mě napadají. Na jedné straně se považuji za šíleného sraba a egoistu a na druhé straně uvažuji o své vlastní záchraně - chci žít a ne přežívat jako záchranář. Mluvím o sobě a mém vztahu k bývalému příteli. Před půl měsícem ho propustili z nemocnice po dvouměsíční hospitalizaci (kdy se samozřejmě dušoval "že už nikdy") a už opět pije -  non-stop už třetí den!! Má vážné zdravotní komplikace a tímto je pouze násobí. Já sama nevím, zda to není takový pokus o sebevraždu, protože je natolik inteligentní (nebo byl a má už v mozku "díry"l?), že je mu jasné jaké následky to pro něj má. Je mi z toho děsně smutno, i když to už nemám v přímém přenosu (více než rok spolu už nebydlíme). Doufala jsem, že i když nebudeme partneři, tak můžeme zůstat přátelé, kteří si spolu zajdou do kina, na výlet... Ale asi to nepůjde. Nezbyde mi opravdu nic jiného než ten vztah přerušit totálně. Je mi z toho úzko. Ta představa, že bychom se neviděli, nekomunikovali spolu mě bolí. Zůstane mi po něm v duši díra a nezodpovězená otázka, zda jsem nemohla něco udělat jinak...Chjo..

Marthina : Ne, nemohla. Mam jednoho znameho ktery byl zavisly a nepije uz 16. rok. On si zvolil dozivotni abstinenci, prosel si peklem, aby znova vstal z "mrtvych" a zacal zit jinak. Jenze on CHTEL, pokud ten clovek, o kterem pisete to nechce, nepovazujte se za nic, zijte si svuj zivot, mate na to pravo a jeho nechte byt. Az bude chtit prestat, prestane. Nektere zeny si ale libuji v tzv. zachranarstvi a obetovani se, ja jen pevne verim, ze Vy to nejste ;) Spis podle prispevku tipuju, ze se bojite samoty. Prekryjte tu samotu laskou - k nekomu jinemu.

Marthino: nemohla ... :pussa:
Upít se je jeho dobrovolné rozhodnutí. Je dospělý, svéprávný člověk, sám nese zodpovědnost za své činy.

Marthino, na Tobě je závislých více lidí, než právě ten jeden člověk se sebedestruktivním chováním. Napři svoji pozornost, péči a lásku směrem k nim, kde Ti za ni budou vděčni, kde Tvoje veškerá snaha padne na úrodnou půdu a kde poměrně záhy poznáš, že je Ti stejnou měrou opláceno :jojo:

Na světě nejsi jenom a pouze kvůli jednomu nemocnému jedinci, který se rozhodl sám sebe dobrovolně oddělat. To, co jsi měla udělat jsi udělala a víc už - bohužel - nemůžeš...

Morphe . já myslela, že na takových diskusích si všichni virtuálně tykají. Sice taky raději vykám, ale tady jsem se přizpůsobila, takže budu tykat.

Nevím zda jsem zrovna záchranářka, ale jsem poměrně hodně empatická (si myslím a říkají to i o mně), ale doufám, že jsem s pokročilým věkem a zkušenostmi (tedy je mi lehce přes 40, i když asi působím starším dojmem svým psaním), získala trochu nadhled (tedy doufám), že pomáhat se má tam kde je třeba a kde tu pomoc potřebují a jsou ochotni ji přijmout a nezneužívat.

Co se týká překrývat lásku novou láskou, tak to je pro mě osobně jako vybíjet klín klínem a to nechci. Ale každý to máme jinak, což je samozřejmé. Já se sama necítím - mám doma patnáctileté dítě, mám staré nemocné rodiče, se kterými ráda trávím část svého času, mám zaměstnání, které mě baví, mám zájmy, které mě baví, ALE možná máš pravdu, že mám prachobyčejný strach, že mi bude chybět člověk, se kterým můžu sdílet své niternosti (teď nemyslím nutně jen fyzický vztah, ale hlavně mentální). Mám samozřejmě i ženské přítelkyně - velmi blízké, ale vztah žena-žena je jiný level než vztah žena-muž. Žádné jiné niterné přátelství s jiným mužem nemám. Se svým bývalým přítelem jsme opravdu silně psychicky spojeni - známe se jako dvojčata - proto mě to tak bolí. Nejde zde už o fyzično - to už tam není. Nějak se v tom plácám. Čas to zahladí

Kiaro, já rozumově toto vím. Ale je mi ho lidsky líto. 

Fandím vám všem, kteří jste si peklem závislosti prošli - rozpoznali ji brzo a našli jste si zpět své nezávislé JÁ. Nevím zda jste to zvládli úplně sami (chápu, že šlo jen a jen o vaše rozhodnutí) - nebo vám právě vaši blízcí pomohli, když jste na té cestě k nezávislému JÁ zakolísali.
Je to tak strašně těžké, když se týká člověka, ke kterému mám citový vztah - kdyby se to týkalo souseda, tak už ho zvesela překračuji na chodníku a jdu dál (tedy obrazně).

Marthina : OKI, prijimam nabidku tykani :) Ted je to ukazkove, presne podle etikety :godlike:
Ale k tematu. Ty si vlastne sama na vsechno odpovidas, Ty vis presne co chces. ty bys chtela, aby on byl jiny a byli jste spolu stastni, protoze ho vlastne milujes, je to tak ? ( nejde o fyzicno, ted myslim opravdovou lasku ) Chtela bys mu pomoci, ale nevis jak ( jemu pomoci zvenci NELZE, dokud on san nebude chtit ) Budes si vycitat, ze jsi mohla udelat vic, ale Ty jsi uz udelala dost. Je zde posledni moznost : Prijmout jeho zivot alkoholika ale opravdu prijmout, jako ze to tak je a sdilet s nim jeho opilecke stavy. Neni to zadna legrace, ale zase budes spokojena, ze vse je tak, jak ma byt. Podle meho tu cekas radu, jak primet partnera, aby nepil. Nejde to, vazne to nejde. Musi neco prozit, neco se v nem musi zmenit a pak prestane sam - ze dne na den a uz se nikdy nenapije.

Mofphe - není to tak přesně. Zabruslil jsi sem na toto vláknu asi ojediněle a tudíž neznáš více z této konkrétní historie (což není výčitka, ale konstatování). Já už před tím více než rokem pochopila, že v tomto nechci pokračovat - to byla první recidiva po léčbě a rozestěhovali jsme se. Na mé přání. Vztah pokračoval na distanc dál. Ale pak jsem si stále více uvědomovala, že se mi partner (tehdy ještě nepovažovaný za bývalého) sesul z mého osobního piadestalu chlapa s velkým CH. Další recidivou před těmi cca třemi měsíci jsem si jasně uvědomila, že ho už tam nikdy ve svých očích nedostanu. To ale nic nemění na tom, že dál mohl zůstat fungovat jako blízký přítel, kamarád. V tomto jsem možná "divná", ale tak jsem to měla i s bývalým manželem. Rozešli jsem se s z mého popudu - on si vyřešil své problémy a ovládl svou mužskou uraženost do té míry, že jsme spolu schopni vycházet jako přátelé (ale už tam není to niterno, ale ten vztah byl jiný - byla jsem moc mladá :-)).

Cítím to tedy jinak - moc bych si přála, aby bývalý přítel zvládl své démony a byl šťastný (třeba i s jinou partnerkou). Pro mě je jeho zráta z mého života jako člověka velká - jako partnera už ne - to už jsem si v sobě vyřešila.

Nevím zda je to tak jak je to napsané pochopitelné pro ostatní.

Marthina : Ne, nezabrousil jsem tu nahodou, obcas to ctu, protoze me osobne velmi zajimaji priciny vzniku alkoholismu, ale je fakt, ze Tvuj pribeh jsem opravdu nesledoval cely. Minule jsem, byl za jednim mym pritelem, je lekarem a nejak nahodil tema, drogy, jak jsou pristupne a jak to bylo v minulem stoleti, nez se zacaly drogy u nas vyrabet z leku. Nakonec jsme skoncili az u alkoholismu, kde jsme se oba dva shodli, ze clovek, ktery je zavisly na alkoholu, musi mit k tomu podnety zvenci. Nekdo rika geneticke predpoklady, ale oba si myslime ze genetika v tom nehraje velkou roli. Zname spoustu lidi, kteri meli rodice alkoholiky a jsou uplne normalni lide, kteri znahi svou miru a piji stridme, ba dokonce nepiji v pritomnosti abstinenta, kdybych je neznal osobne, asi bych na tu genetiku kyvnul. Takze podnet zvenci, zkratova situace a on / ona si jde vycistit mozek do baru. Tim to zacina. Pokud chces zmenit, zjisti PROC. Pokud odstranis to PROC, zmizi i to, co ho nasleduje. To co pisu, je velice jednoduche cist, ale horsi je to provadet, protoze clovek naprosto v srac*ach topici se v alkoholu je vlastne chudak, ktery mozna i uvazuje, ze by chtel z toho ven, ale cim dal vic ho to taha ke dnu. Clovek, ktery na cca 6 mesicu z donuceni alkohol nemohl pit ( lecebna ) a vrati se do civilizace a zacne pit znova, je vic nez jiste, ze ho neco v jeho zivote nebavi, nema cil, nenasel smysl zivota a s pitim nehodla prestat, vi ze je to jisty druh sebevrazdy, navic velice prijemne sebevrazdy a pokracuje ve svem vlastnim zabijeni az do uplneho konce. To je jen muj nazor a moje poznatky ;)

morphee, já bych neřekla, že "upíjení se" je druh velice příjemné sebevraždy ... konečné stadium není moc příjemná záležitost, protože člověk už nepije proto, aby mu bylo dobře ale proto, aby mu aspoň na chvíli přestalo bejt blbě ;) abstinenční příznaky, jako třes rukou, noční můry, nespavost, nervozitu až po delirium tremens nebo epilepťák v to nepočítaje :jojo:

Morpheus: Takze podnet zvenci, zkratova situace a on / ona si jde vycistit mozek do baru. Tim to zacina.

Morfí, ale podněty zvenčí máme úplně všichni. Vyhazov z práce, onemocnění dítěte, neurvalý partner, nehezké chování rodičů, toho je... A proč to tedy někdo řeší alkoholem a někdo to dokáže řešit úplně jinak? tak asi podle nátury, že jo. A ta je formována výchovou, ale uplatňují se právě i geny. Asi to bude od všeho kousek, viď.

Tercila : Ano. Muzu se neco zeptat ? jakto, ze Ty na vsechno umis tak dokonale odpovedet a hlavne tak logicky ? ;) :godlike:

Pokud odstranis to PROC, zmizi i to, co ho nasleduje. To co pisu, je velice jednoduche cist, ale horsi je to provadet, protoze clovek naprosto v srac*ach topici se v alkoholu je vlastne chudak, ktery mozna i uvazuje, ze by chtel z toho ven, ale cim dal vic ho to taha ke dnu.
Jen chci dodat, že Ty neodraníš důvod proč. To musí alkoholik sám.
Ano, alkoholici jsou chudáci, ale upřímně můžou si za to sami. Je to jejich rozhodnutí, že nenaleznou nad s sebou kontrolu.
Nejhorší na tom je, že když chtěj sami přestat, a když nemaj pevnou vůli, nejde to.
A hledaj si další a další důvody k alkoholu. Obvinují své manželky že pijou kvůli nim , zapíjejí svůj žal. Nevíme, co se děje v jejich hlavách.
Já nebudu omlouvat alkoholiky, protože netahaj s sebou dolu jen sebe (vlastně ono jim je to i možná fuk, protože když se napijou, tak jsou s obliba) ale tahaj sebou ke dnu i svoje nejbližší.
Důvody - myslím si, že už jsou hluboce zakořeněny. špatná výchova, tímpádem podcenování, žádná pochvala. člověk zjistí, že když se napije, je ve všem nad věcí a spokojený člověk. Pak už se k tomu můžou přidat geny - snáž podlehnout. Někdo se umí kontrolovat, někdo ne.
Martino - vím, jak se cítíš, co prožíváš. Posílám :pussa:

A zdravím všechny na tomto vlákně :pussa:
U nás zatím nic nového, podala jsem jen žádost o výživně, tak čekám na soud abych mohla podat žádost o rozvod.
Podnájem za tím nic moc, je to rozjednaný, ale ještě nic bližšího nevím.
Jinak doma - :dumbom: musím se hodně držet a počítat do deseti. Ale v rámci možností jsem spíš silná vůči stresu, a říkám si, co mě nezabije, to tě posílá. Už mě nebolí,když mi manžel řekne něco ošklivého , dostávám totiž od něhou ujištění, že už takhle fakt ne.
Upravuju - píšu jak tatar s překlapama :dumbom:

Překrývat lásku láskou - myslím, že to nejde, když člověk to chce. To musí přijít samo.

dusička napsal(a):

Obvinují své manželky že pijou kvůli nim , zapíjejí svůj žal. Nevíme, co se děje v jejich hlavách.

:) Je az neuveritelne, jak dokazete vsichni psat o alkoholikovi jako o muzi. Jak se to pofeminizuje ta koncovka ? Alkoholicka ? Pritom stejne procento alkoholiku jsou i zeny, trpici mnohem zakernejsi formou alkoholizmu, pac popijeji alkohol trvale cely den a vetsinou schovany v nejakem napoji, pak uz ani nevi zda jsou strizlive, nebo opile. Pred casem jsem videl v TV jeden porad, kde bylo humorne ukazano, jak muze vypadat zena, kdyz zustane "Sama doma".

dusička napsal(a):

Překrývat lásku láskou - myslím, že to nejde, když člověk to chce. To musí přijít samo.

A co JDE ? To by me zajimalo co jde ... kdyz vlastne nic nejde, tak se vsichni utrapme a utopme ve svych trapenich. Jesteze u me je svet normalni a jsem presvedcen, ze vsechno jde :)

Morfe - dobře - omluva :gloria:
Mohou být a jsou i ženy - alkoholičky. Ano, většinou se o nich neví ,protože pijou potají.
Upřímně, i já a to už jsem tu psala na vlákně, že když si dám sklenku, cítím se naprosto v pohodě a nemám žádné chmury. A to je ten začátek. Kdybych si dala každý den skleničku, rozjelo by se to. Můj táta je alkoholik, a já prostě cítím, že bych ujela také. A protože to o sobě vím, neuklouznu.
Já spíše psala u mužcíh protože je znám osobně, nebo ještě líp - žila jsem s nima a žiju.

morpheus napsal(a):

dusička napsal(a):

Překrývat lásku láskou - myslím, že to nejde, když člověk to chce. To musí přijít samo.

A co JDE ? To by me zajimalo co jde ... kdyz vlastne nic nejde, tak se vsichni utrapme a utopme ve svych trapenich. Jesteze u me je svet normalni a jsem presvedcen, ze vsechno jde :)

Hrát si na lásku? utíkat do náruče jen proto, aby se vyplnilo prázdné místo lásky? tak jsem to myslela.
Vždyt můžou být i jiné fajn věci proti trápení, kamarádství,... a tak

Dusicka : To nebyl utok na Tvoji osobu, to ne ! Ale kdyz pise o alkoholikach dokaze me docela pobavit, kdyz zena pise o muzi, jak prijde domu a ublizuje. Kolikrat muz taha z bryndy zenu, ale to se tu nepise a vis proc ? Protoze je to babinet  ne chlapinet :) Takze jsem se musel ozvat, no.

Každopádně máš pravdu v tom, že ženský organismus snese méně než mužský . :jojo: myslím alkoholu

dusička napsal(a):

Mohou být a jsou i ženy - alkoholičky. Ano, většinou se o nich neví ,protože pijou potají.

Já znám jednu, která si s nějakým "potají" nedělá těžkou hlavu a kdykoli ji vidím (což je naštěstí jen tak 2-3x do roka), vymlaskne v pohodě za den flašku rumu. :D

Také znám
Její manžel je hospodský povaleč. Byla to její první láska, vzali se, mají spolu 20tiletýho kluka. Rozvedli se, protože jí mlátil, ona od něho utekla a vrátila se do rodného městečka. Pak se dali znovu do kupy, koupili si barák a žijí spolu - ale spíš žijí-nežijí. On jezdí na lodi, měsíc je včudu, měsíc když je doma prosedí v hospodě.
Ona - kadeřnice, od rána do večera v práci, popíjí už v zam. když se opije nemluví , jen sedí a kouká. Ráno normálně vstává do práce.Je zodpovědná k životu, zatím. Ale už začíná být taková jak bych to řekla vychrtlá, i ve tváři už je to poznat. :/
Nevím, od kdy začala pít, jen vím,že její máma prohlásila O SOBĚ že denně vypije litr bílého.
Neodsuzuji

dusička napsal(a):

Ona - kadeřnice, od rána do večera v práci, popíjí už v zam. když se opije nemluví , jen sedí a kouká.

Pane jo - to bych se asi bál, že mi při úpravě účesu ustřihne ucho :D

Mikeš napsal(a):

dusička napsal(a):

Ona - kadeřnice, od rána do večera v práci, popíjí už v zam. když se opije nemluví , jen sedí a kouká.

Pane jo - to bych se asi bál, že mi při úpravě účesu ustřihne ucho :D

Čoveče,není to ani na ní znát. A má docela kšefty, je levná a má narváno.
Ale já ji znám už několit let, s manželem vyrůstali jako dítka společně v jednom domě. A mě třeba udivuje, že např. byli u nás na návštěvě, chlapi jí museli odvážet na saních, a ráno na sedmou v zaměstnání jak rybička. :tesi:
Jako že takový tempo vydrží. :mad:

dusičko, každý alkoholik (alkoholička) má v sobě bod zlomu, kdy těžce zkoušený organismus už tohle tempo nevydrží a řekne "dost". A ten bod zlomu může u každého přijít v libovolnou dobu po X-letech soustavného popíjení, to je u každého skutečně individuální. Ale že jednoho krásného dne přijde, o tom můžeš být ujištěna a může to být skutečně cokoliv: játra, slinivka, jícnové varixy, delirium tremens, epileptické záchvaty, těžký úraz v opilosti ... stručně řečeno - buďto se to projeví na mozku, nebo na vnitřních orgánech, nebo si opilec pod vlivem způsobí ošklivý úraz :jojo:
Jasně, že ta paní se dokáže večer předtím upravit do bezvědomí a ráno je na sedmou v práci "jak rybička". Ovšem třeba už nevíš, že aby dokázala vstát a do té práce dojít, že už do sebe doma po ránu kopne nějakého toho "vyprošťováka" a přes den udržuje stabilní hladinku, aby udržela svižné pracovní tempo. Ovšem žádnej organismus není ze železa a jednou zákonitě přijde den, kdy dojde k totálnímu kolapsu a ta paní se octne buďto v nemocnici, nebo rovnou v léčebně :jojo:

Je to tak smutný :(

dusičko, smutné to je ... ta paní má v rodině zřejmě také rodinné dispozice, viz její maminka, která denně vypije litr bílého vína. Prostě v té rodině bylo nadměrné popíjení normální, paní v tom jako dítě vyrůstala, vzala si člověka, který se alkoholu rovněž nevyhýbá a v popíjení alkoholu v podstatě podporují jeden druhého. Do práce oba dva chodí, akorát hnacím motorem k podávání výkonů je u nich chlast. Opravdu je to smutné, ale ty s tím bohužel nic nenaděláš :jojo:

Kairo - já vím,že s tím nic neudělám. Je to smutný, co chlast dovede. To myslím všeobecně ne jenom tuto pani.

morpheus napsal(a):

dusička napsal(a):

Obvinují své manželky že pijou kvůli nim , zapíjejí svůj žal. Nevíme, co se děje v jejich hlavách.

:) Je az neuveritelne, jak dokazete vsichni psat o alkoholikovi jako o muzi. Jak se to pofeminizuje ta koncovka ? Alkoholicka ? Pritom stejne procento alkoholiku jsou i zeny, trpici mnohem zakernejsi formou alkoholizmu, pac popijeji alkohol trvale cely den a vetsinou schovany v nejakem napoji, pak uz ani nevi zda jsou strizlive, nebo opile. Pred casem jsem videl v TV jeden porad, kde bylo humorne ukazano, jak muze vypadat zena, kdyz zustane "Sama doma".

"Človek" je tiež gramaticky v mužskom rode, ale pre mňa zahŕňa rovnako obidve pohlavia - pre teba nie?

morpheus napsal(a):

Dusicka : To nebyl utok na Tvoji osobu, to ne ! Ale kdyz pise o alkoholikach dokaze me docela pobavit, kdyz zena pise o muzi, jak prijde domu a ublizuje. Kolikrat muz taha z bryndy zenu, ale to se tu nepise a vis proc ? Protoze je to babinet  ne chlapinet :) Takze jsem se musel ozvat, no.

Nemusel... ak ti to vadí, choď na Chlapinet a nadávaj tam s nimi na tie hrozné ženské... :lol:

Selima pravdu mas ale :
"A hledaj si další a další důvody k alkoholu. Obvinují své manželky že pijou kvůli nim , zapíjejí svůj žal. Nevíme, co se děje v jejich hlavách. "
Tady na toto jsem reagoval - manzelka je zenskeho rodu, tudiz alkoholik je MUZ ...

morpheus napsal(a):

Selima pravdu mas ale :
"A hledaj si další a další důvody k alkoholu. Obvinují své manželky že pijou kvůli nim , zapíjejí svůj žal. Nevíme, co se děje v jejich hlavách. "
Tady na toto jsem reagoval - manzelka je zenskeho rodu, tudiz alkoholik je MUZ ...

OK, a hledaj si další a další důvody k alkoholu. Obvinují své manžely že pijou kvůi nim, - i tak se to dá.
Jenže já psala za sebe a ne za muže. :dumbom: :)
Ano - ten člověk - je mužského rodu, a žena je také člověk

morpheus napsal(a):

Selima pravdu mas ale :
"A hledaj si další a další důvody k alkoholu. Obvinují své manželky že pijou kvůli nim , zapíjejí svůj žal. Nevíme, co se děje v jejich hlavách. "
Tady na toto jsem reagoval - manzelka je zenskeho rodu, tudiz alkoholik je MUZ ...

Tak ono to funguje aj opačne, ale keďže na Babinet chodia štatisticky častejšie ženy, a štatisticky častejšie majú doma manželov, tak je logické, že o nich píšu (SVOJE KONKRÉTNE SKÚSENOSTI)  v mužskom rode. :D Toto tu sú konkrétne príbehy konkrétnych žien s konkrétnymi manželmi (alebo druhmi, partnermi)-alkoholikmi, nie teoretické pokeci v psychologickom vestníku alebo tak. ;)

dusička napsal(a):

Pokud odstranis to PROC, zmizi i to, co ho nasleduje. To co pisu, je velice jednoduche cist, ale horsi je to provadet, protoze clovek naprosto v srac*ach topici se v alkoholu je vlastne chudak, ktery mozna i uvazuje, ze by chtel z toho ven, ale cim dal vic ho to taha ke dnu.
Jen chci dodat, že Ty neodraníš důvod proč. To musí alkoholik sám.
Ano, alkoholici jsou chudáci, ale upřímně můžou si za to sami. Je to jejich rozhodnutí, že nenaleznou nad s sebou kontrolu.
Nejhorší na tom je, že když chtěj sami přestat, a když nemaj pevnou vůli, nejde to.
A hledaj si další a další důvody k alkoholu. Obvinují své manželky že pijou kvůli nim , zapíjejí svůj žal. Nevíme, co se děje v jejich hlavách.
Já nebudu omlouvat alkoholiky, protože netahaj s sebou dolu jen sebe (vlastně ono jim je to i možná fuk, protože když se napijou, tak jsou s obliba) ale tahaj sebou ke dnu i svoje nejbližší.
Důvody - myslím si, že už jsou hluboce zakořeněny. špatná výchova, tímpádem podcenování, žádná pochvala. člověk zjistí, že když se napije, je ve všem nad věcí a spokojený člověk. Pak už se k tomu můžou přidat geny - snáž podlehnout. Někdo se umí kontrolovat, někdo ne.
Martino - vím, jak se cítíš, co prožíváš. Posílám :pussa:

Tak Dusi, povedzme, že niektorí majú fakt dosť silné genetické dispozície a musia s nimi dosť bojovať ;) - na druhej strane netvrdím, že sa to nedá. Mám kamoša, čo nemal za celý život v puse ani rumovú pralinku (má 46 rokov), lebo tuší, čo by to s ním spravilo... :grater: :kapitulation: Jeho otec na alkohol a problémy s ním spojené predčasne umrel.

k tomuto vláknu:

BM nepije 11 měsíců...............pořád se chce vrátit.........ani to nebudu popisovat......pořád stejné řeči.......kytky.....jako překvapení jsem našla u dveří nařezanou bedýnku dřeva do krbu

napsala jsem mu, že mám někoho jiného a že.......
odepsal, že mi nevěří............

já to zvládám..............tajím to před dcerou........

vero, je dobře, že Tvůj BM abstinuje. To je snad jediná pozitivní stránka celé této věci, protože BM nechce pochopit, že už se k němu nikdy nevrátíš, nikdy už spolu nebudete tvořit pár a co dělá za všemožné úskoky, taktiky a manipulace, abys ho opět přijala nazpět - nad tím už zůstává rozum stát :rolleyes:.
Nu, ale dřívím bych si s chutí zatopila :D každý se rád zahřeje a BM Ti alespoň ušetřil práci :jojo:

Kiaro.................nikdy bych nevěřila, že přestane pít..........já mu pořád nevěřím

ani když nebude pít 5 let.............

ono ho to přestane bavit

Vero, Vero...nas knez rika, nezatracuj, neb budes zatracena. Takze kazdy MUZE prestat pit, pokud bude mit motivaci :) Asi by Te dost prekvapilo, kdyby se uz do konce zivota nenapil, vid ? ;)

Věro, nechceš s ním být, protože jste přestali být/nejste partnery, nebo ho trestáš za to, že pil, nebo ze strachu, že bude pít nanovo?
Proč to tajíš před dcerou?
(Připadám si poněkud jako Hirondel :P

vera napsal(a):

k tomuto vláknu:

BM nepije 11 měsíců...............pořád se chce vrátit.........ani to nebudu popisovat......pořád stejné řeči.......kytky.....jako překvapení jsem našla u dveří nařezanou bedýnku dřeva do krbu

napsala jsem mu, že mám někoho jiného a že.......
odepsal, že mi nevěří............

já to zvládám..............tajím to před dcerou........

Bedýnku bych taky brala...:D
To je něco, co se nedá vynutit....láska.
Ani to nemusíš tajit, jakým právem by tě měla soudit? Věřím, že jí nechceš způsobovat bolest (?) nebo nějak provokovat (?), nevím jak by to vnímala, ale je to výhradně tvoje věc tvoje zodpovědnost. Ty zřejmě taky dceři neříkáš s kým má žít a koho mám mít ráda, ne?

Chápu, když se alkoholikovi nevěří. Aby mu okolí uvěřilo, chce to tak 5 let . Vůbec se nikomu nedivím.

morpheus: Vero, Vero...nas knez rika, nezatracuj, neb budes zatracena. Takze kazdy MUZE prestat pit, pokud bude mit motivaci :) Asi by Te dost prekvapilo, kdyby se uz do konce zivota nenapil, vid ? ;)

Otázka je, Morfí, jestli tou motivací chce být zrovna Věrka, víš... Něco se už zpátky vrátit nedá - třeba náklonnost, obdiv, prožitá láska... Asi manželovo chování časem přesáhlo určitou mez, za kterou byla vera schopna jít.

Terc : Ale notak. Pisu o nezatracovani. Znamena to tak trochu nechat ho jit svym zivotem a nerikat nahlas, hele ty jsi hovado, stejne neprestanes pit,a ja ti neverim atd, pac dulezite je, ze ON tomu veri a ne Verka. Mozna kdyz ho necha v klidu, bude z neho uplne jiny clovek a jestlize on se vnucuje, tak to je potom velice podivny mlady muz. Toto bych NIKDY nedelal, mam svoji hrdost, teda ty zbytky co mi vedle pritelky zustaly :)

Morfe - znáš přísloví - Zaříkanýho chleba největší krajíc?
To je nikdy neříkej nikdy ono když chlap stojí o ženskou, tak věř, že se vnucuje všema možnýma způsobama
Víš, Vera musí sama vědět, jestli ještě něco cítí, llásku a tak, ale když člověk nevěří, je to blbý.
Je to hezký, že už nepije, možná lituje, ale už je sakra pozdě.

Dusicka : Ne, ne, ne. Ja bych se nevnucoval a nejde tu o ni zda stojim, ci nikoli. Ale ano, znam jeden pripad, kdy bych byl ochoten pro jednu zenu udelat cokoli, treba i prestat hulit, pac s jinou zavislosti problem nemam a alkohol uz dlouho nepiju. Jenze ptroblem je, ze ona me k zivotu nepotrebuje a jaksik ja se ji nevnucuju, komunikujeme obcasne, nekdy i pul roku si nezavolame a zijeme kazdy svym zivotem. Svym zpusobem ji mam moc rad, ale nejde to uplne tak rict, ze bych byl PRO NI schopen udelat cokoli,  jako na povel, spis si uvedomuju, abych ji neskodil, pac ona je na tom zdravotne uz takto bidne a kdyz jeste prijde zhuleny Morf, tak potes... :/
Takze OKI. Hlavne at se v abstinovani dari, bo alkohol je hnus nad hnus :) Ja mam vecer co vecer uvareny caj a at mi nekdo zkusi presvedcovat, ze spravny chlap jde na pivo a nepije doma caj jak buzna a vyrazil bych s nim dvere :supr:

dusička napsal(a):

Morfe - znáš přísloví - Zaříkanýho chleba největší krajíc?
To je nikdy neříkej nikdy ono když chlap stojí o ženskou, tak věř, že se vnucuje všema možnýma způsobama
Víš, Vera musí sama vědět, jestli ještě něco cítí, llásku a tak, ale když člověk nevěří, je to blbý.
Je to hezký, že už nepije, možná lituje, ale už je sakra pozdě.

Radši odříkanýho. :)

Bramborka, Zarikaneho je zakleteho, ze ano ? No, ja Dusicku nikdy neopravuju. My jsme s Dusickou pratele a z me strany by to bylo zcela nevhodne.

Bramborko - zaříkaného se říká u nás
odříkaného je podle mého - že to chceš a odříkáš
zaříkaného - že říkáš nikdy :jojo: takhle to chápu já

Nicméně Vero - a Ty máš nějakého přítele v současné době, nebo seš sama?
Já jsem tak o tom přemýšlela, že jestliže seš sama, a tvůj BM Ti bude připravovat hezké chvilky, aby Tě získal, je to ttěžký ustát.

hm...já to takdy už napsala tolikrát....rozvedla jsem se s ním po 34 l manželství....
poslední roky pil....dost......ale 2 poslední.....padl na samé dno....delirium tremens několikrát....záchytka...odešel sám....bydlel u rodičů....a pořád se chtěl vrátit...už nepiju...a zase.....děti se s ním přestaly stýkat...já mu dala podmínku...léčení...jinak rozvod.....až po rozvodu.....kdy mu už šlo o život....se nám podařilo z nemocnice ho přemístit na léčení...................a zadařilo se.....?

našla jsem si na inzerát přítele....nebydlíme spolu, ale trávíme spolu 2 dny v týdnu, 1 odpoledne a většinou neděli......neděli na kole, túry
byli jsme v Albánii, Ukrajině a teď v Jemenu........je to super

ale nic neplánuju.....často smutním po společném rod. životě.....po společné starosti o děti, vnuky......
smutním čím dál míň....
BM.....mám pořád ráda......ale nevěřím mu....kdyby se vrátil....ke starým pořádkům..
aby nezačal znovu

Wiki...........dcera má strach, aby mě nepřesvědčil.....abych ho nevzala....
není to jednoduché.........
ale nebouřím se.....už emoce nelítají......naučila jsem se to
je lepší, když ho nevidím......a když mi nepíše......vydrží tak 3 týdny  a pak znovu

Veru - přesně jsem to vycítila z Tvého psaní, máš ho ráda, ale bojíš se. Bojíš se, po tom všem, co si s ním zažila
že to začne znovu. Máš na to právo, každá by to tak cítila.
Není to jednoduché, prožila si s ním i hezké chvíle, určitě vzpomínáš na doby, kdy jste jen tak randili, začínali.
Je fajn,že máš přítele. Nejsi sama. Patříš někomu.
Smutníš po společném rodinném životě. Kočko, kdyby si ho vzala zpátky, naplnil by se rodinný život?
Já myslím, že ne. O tom člověk jen sní, jaký by to bylo.

Smutníš po společném rodinném životě. Kočko, kdyby si ho vzala zpátky, naplnil by se rodinný život?
Já myslím, že ne. O tom člověk jen sní, jaký by to bylo.

Dusicko : ty ji zrazujes ? :co: Me udivuje ( a to je spis na muj udiveny chlivek ) jak lide nejlepe vedi, jak se onen clovek, ktereho ani neznaji, zachova... :/

z "patříš někomu" mi právě naskočila husina.
Já raději už patřím K někomu.

majkafa napsal(a):

z "patříš někomu" mi právě naskočila husina.
Já raději už patřím K někomu.

Majkafo - já tady odbíhám k pc, já jsem to blbě napsala, prostě jsem chtěla vyjádřit, že není sama, že jí někdo má rád, miluje, že může sdílet radosti a starosti.
Sakra, jsou to písmenka, nechytejmě prosím za slovo.
Já vím, že nejsme majetek a nepatříme nikomu.

majkafa napsal(a):

Já raději už patřím K někomu.

A SKUTECNE uz patris K nekomu ? ;) Tak schvalne ... :vissla:

Aha. To je jiná.
Stejně si musím přemýšlet, proč mě takové spojení tak praští do oka. Jak ráda jsem tenkrát patřila mému BM. No a teď druhý extrém.
Stejně sním o tom, že já a můj muž si vzájemně bezvýhradně patříme. Ale to je jenom pohádka. My jsme "jenom" lidé.

morpheus napsal(a):

majkafa napsal(a):

Já raději už patřím K někomu.

A SKUTECNE uz patris K nekomu ? ;) Tak schvalne ... :vissla:

Už jsem celá žhavá svěřovat se tady a na tvé požádání. :lol:

morpheus napsal(a):

Smutníš po společném rodinném životě. Kočko, kdyby si ho vzala zpátky, naplnil by se rodinný život?
Já myslím, že ne. O tom člověk jen sní, jaký by to bylo.

Dusicko : ty ji zrazujes ? :co: Me udivuje ( a to je spis na muj udiveny chlivek ) jak lide nejlepe vedi, jak se onen clovek, ktereho ani neznaji, zachova... :/

Morfe - nikoho nezrazuju.
Ale - prožila s ním i krušné chvilky, už nevěří, stále se bojí, že se to špatné může vrátit zpátky. co pak člověk,který zažije to co zažila Vera, prosila, než odešla, aby přestal pít, nebyl to jednoduchý odchod, bojovala sama se sebou , odejít,neodejít. Ale prostě už musela.
Myslím si, že ženská když má tyto zkušenosti - nutí jí rozhodovat rozumově než citem. Chjo.
Je to tak těžký.
Jestli se vyjadřuje blbě, tak se omlouvám, doufám, že budu pochopena, jak to myslím.

majkafa napsal(a):

Aha. To je jiná.
Stejně si musím přemýšlet, proč mě takové spojení tak praští do oka. Jak ráda jsem tenkrát patřila mému BM. No a teď druhý extrém.
Stejně sním o tom, že já a můj muž si vzájemně bezvýhradně patříme. Ale to je jenom pohádka. My jsme "jenom" lidé.

Patřím někomu.
Chci patřit někomu, ne jako majetek, ale chci patřit někomu tělem a duší.
Je to takhle lepší?

dusi, já už jenom K někomu. :jojo:

majkafa napsal(a):

dusi, já už jenom K někomu. :jojo:

Já Tě chápu, jak to myslíš, jen to neumím napsat

morphee, není nic strašnějšího než sledovat, jak se Ti milovaná osoba mění pod vlivem návykové látky před očima doslova a do písmene ve zvíře :grater: jak blekotá nesmysly, pravidelně ji nacházíš pomočenou, pozvracenou, pokálenou, jak voláš sanitku, protože jsi ji našel po úrazu zakrvácenou a v bezvědomí, jak se třeseš strachy o její život a s hrůzou v očích chodíš každý den domů, protože nikdy nevíš, co najdeš uvnitř.

Já Ti nevím, ale po takových eskapádách, které bych prožívala nepřetržitě déle, nežli rok by se ve mně asi manželská láska k muži naprosto vytratila. A rozumím veře, že u ní se vytratila jak manželská láska, tak i přitažlivost erotická, důležitá pro každý naplněný vztah. A jakmile se násilně vytratí erotická přitažlivost, je to stav, který se nedá zvrátit opačným směrem a celý vztah jde velmi brzy do kopru. MMCH zvlášť u žen je toto velmi citlivé téma, protože ať se taková ženská snaží sebevíc, partner, kterého vídávala ležet na podlaze ve vlastních zvratkách s mokrými a zamazanými kalhotami ji už snad v životě nemůže eroticky přitahovat jako chlap :jojo:

To nejde říct: vše odpuštěno, kafe máš v troubě, přišel jsi z léčení, nějakou dobu abstinuješ, nic se nestalo a jedeme dál ... protože alkoholik svým pitím zašlapal u své ženy touhu po sobě jako po sexuálním partnerovi. Jediný vztah, který jsou partneři/manželé spolu po abstinenci schopni vytvořit, je na bázi dvou dobrých kamarádů z vojny :) ale vztah se vším všudy, tedy včetně erotiky a sexu už asi ne :/

Kiara : Mam pro Tebe neco. Mohu v SZ ?

no..já chtěla říct...že k němu necítím nenávist....

přeju mu to dobré......ale nemusím ho vidět.....a být s ním v kontaktu....to nechci

ale dcera s dětmi bydli vedle v domku....on k ní jezdí každý týden...teď o víkendu jim pomáhal s prací na domě.....musela bych se přestěhovat.....ale to nechci, mám tu terasu, zahradu.....což miluju.
když můžu, tak ten den nejsem doma......ale to není řešení....

Kairo - nevím, možná jak u koho.
Může ženská za chlast chlapa nenávidět, nesnášet,mít k němu odpor k sexu,  ale přesto ho milovat.

on je někdo úplně jiný.......teď má mánii......lítá v povětří....vše mu prý vychází, má přátele....všechny z léčebny.....ale např. se sešli 24.12. ...udělali společně bramborový salát, rybu....každý si vzal domů.........scházejí se několikrát týdně
ženy z léčebny se na něho dívají obdivně......čechrá si peří
já mu to přeju.......ale nemusím o tom vědět.....
je tak nevyrovnaný, nebezpečný, nejistý.......utíkám

dusička napsal(a):

Kairo - nevím, možná jak u koho.
Může ženská za chlast chlapa nenávidět, nesnášet,mít k němu odpor k sexu,  ale přesto ho milovat.

Já nevím ... já si nedovedu představit, že bych chlapa nenáviděla a zároveň ho milovala :o U mně to je jako s tou pomyslnou strunkou, která jednoho dne praskne a v ten moment už není cesty zpět :jojo:
Koneckonců na světě jsou tisíce jiných chlapů, kteří si ženské dovedou vážit, kteří jí jsou schopni nabídnout hezký a vyvážený vztah ... proč lpět výlučně na tom jednom jediném chlapovi a týrat se, co on, jak to bylo, jak to je teď a jak to bude či nebude nebo jaký by to mohlo bejt, kdyby ...
A podle mě nejde ani tak o "tisíce jinejch chlapů", protože ani deset tisíc chlapů by mě neudělalo šťastnou, pokud já sama to v sobě nemám srovnaný a vyvážený :jojo:

Morphe, klidně se mě můžeš zeptat v SZ, na co chceš. Ovšem připrav se na to, že já Ti můžu odpovědět zase na to, co chci :)

Kairo - já jsem když jsem to psala myslela na moji mamko.
Ona tátu když byl střízlivý milovala, když byl opilý nenáviděla.

vera napsal(a):

on je někdo úplně jiný.......teď má mánii......lítá v povětří....vše mu prý vychází, má přátele....všechny z léčebny.....ale např. se sešli 24.12. ...udělali společně bramborový salát, rybu....každý si vzal domů.........scházejí se několikrát týdně
ženy z léčebny se na něho dívají obdivně......čechrá si peří
já mu to přeju.......ale nemusím o tom vědět.....
je tak nevyrovnaný, nebezpečný, nejistý.......utíkám

vero, je dobře, že se schází s bývalými spolupacienty a vzájemně se tak podporují v abstinenci :jojo:
O ženy z léčebny se nestarej, ať si před nimi BM čechrá peří, jak chce. Nakonec v tomhle směru je vidět jeho nejistota - neodvažuje se lovit ve společnosti alkoholem nedotčené ;) Prostředí abstinujících alkoholiků, jak mužů tak žen je sice dobrá věc pro vzájemné posilování abstinence a vzájemné povzbuzování k vytrvalosti, ale naprosto nevhodné k navazování partnerských vztahů, protože každý odléčený pacient bojuje jednak se svojí vlastní závislostí, jednak si s sebou vleče stále balvan na noze v podobě úplně jiných vlastních problémů, s alkoholem buď přímo či nepřímo souvisejících. A konstelace dvou odléčených alkoholiků v partnerském vztahu bývá z 90% odsouzena ke zkáze :jojo:

dusička napsal(a):

Kairo - já jsem když jsem to psala myslela na moji mamko.
Ona tátu když byl střízlivý milovala, když byl opilý nenáviděla.

dusičko, to není láska.
To je závislost, která s láskou nemá absolutně nic společného. A závislost na závislém bývá poměrně častým jevem u manželek alkoholiků :jojo:

Kiaro, Ty to dokazes docela logicky pojmenovat :supr:

Morphe, tento terminus technicus není z mé hlavy, trefně to pojmenoval terapeut p. Jílek, kterému - ač ho osobně neznám - bych si dovolila touto cestou poděkovat za hodnotnou literaturu, která mě poměrně dost obohatila. Nečetla jsem pochopitelně všechno, jen některé úryvky, ale stačilo ... :jojo:

Kiara napsal(a):

dusička napsal(a):

Kairo - já jsem když jsem to psala myslela na moji mamko.
Ona tátu když byl střízlivý milovala, když byl opilý nenáviděla.

dusičko, to není láska.
To je závislost, která s láskou nemá absolutně nic společného. A závislost na závislém bývá poměrně častým jevem u manželek alkoholiků :jojo:

dík, to mě fakt tohle nenapadlo.
Já je brala vždycky (i ted) jako prostě hotovku, že tam ta láska je. táta už nepije a je doma, do hospody nechodí ,kecaj spolu o všem , mama jde kolem táty a pohladí ho. (a bylo to i dřív), týden byl v lihu, týden střízlivý.

Dusičko, a platí to i obráceně? Tedy myslím pohladí i táta mámu, když jde máma okolo, oplácí jí její pozornosti, nebo se pořád snaží jenom máma a táta pozornosti jen tak samosebou přijímá?!?

Já ti nevím, ale nemáš Ty náhodou už z domova zafixováno, že ženská je ta, která se musí snažit, aby s ní chlap vydržel, aby se jí rodina nerozpadla a aby měla dobré manželství?!?

Kiara napsal(a):

Dusičko, a platí to i obráceně? Tedy myslím pohladí i táta mámu, když jde máma okolo, oplácí jí její pozornosti, nebo se pořád snaží jenom máma a táta pozornosti jen tak samosebou přijímá?!?

Já ti nevím, ale nemáš Ty náhodou už z domova zafixováno, že ženská je ta, která se musí snažit, aby s ní chlap vydržel, aby se jí rodina nerozpadla a aby měla dobré manželství?!?

Kiaro - máma možná víc, ale táta ji taky občas dá pusu.
Já nepíšu o sobě, možná je fakt,že to mám z domova zafixovaný, ale já jsem sama sebou. U nás doma se nehladíme a nepovídáme.
Vlastně kecám, málokdy jsem tátu viděla, že by se snažil. Asi jenom fakt ta máma. Takže to ted tuplem nechápu. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela takhle.

Proč jsou manželky závilý na závislých?
Proč se oni snaží urovnat manželství?
Proč?
Já právě měla za to, když se máma snažila (asi jo, asi máma, ale táta se byl dvakrát na léčení, ted se zklidnil) že tam ta láska je narozdíl ode mě a manžela (že u nás láska není)
Když třeba přemýšlím, já jsem už zapomněla jaký táta byl, mám ho ráda. Chce mi udělat radost, jede do obchodu a nakoupí mi třeba karton mlík, abych je nemusela tahat. a tak.

dusičko, co nechápeš?
To, co jsi doma viděla, to nebyla klasická manželská láska, to byla závislost matky na otci-alkoholikovi a tak to tam je i doteďka. Ti dva se nijak zvlášť nemilují, jenom vedle sebe existují v jedné domácnosti a protože už jsou oba dva v předdůchodovém nebo důchodovém věku, nemají žádnou motivaci na svém soužití cokoliv měnit. Prostě to soužití nebylo nikdy ideální, avšak matka na otci z nějakých důvodů (finančních, sociálních ...) celý život lpěla, nenalezla odvahu změnit svůj život tím, že by od něj třeba odešla a v tomhle neutěšeném vztahu to holt "doklepala" až do důchodu. Matka třeba lpěla na statutu vdané ženy, možná lpěla na otcových penězích, které táta nosil domů a z tohoto titulu se snažila leccos "překousnout", ale že by Tvého otce milovala ... ;)
A táta šel - na rozdíl od Tvého manžela - dvakrát po sobě na léčení, takže přece jen projevil snahu se svou závislostí něco dělat. Dvakrát se šel léčit, teď nepije a dlouhodobě abstinuje, což je n*e*s*p*o*r*n*é plus. Je totiž rozdíl mezi člověkem, který popírá, že by měl s pitím jakýkoliv problém a člověkem, který si problém naopak přizná a řeší ho léčbou :jojo:

Kiaro, nemyslím, že by mohl kdokoliv z nás vědět, posuzovat, jestli mezi rodiči dusičky láska je nebo není. Láska má tisíce podob a proměn. :jojo:

majkafo, já také nejsem posuzovatelem, já jsem jen pouhým odhadcem :)
Jistě, že má láska tisíce podob a proměn, ovšem někdy se přetaví do takové podoby a proměny, že konečný výsledek už nemá s láskou nic společného. Láska bývá možná na počátku, co však platno, přetaví-li se po letech do závislosti, nenávisti, lhostejnosti nebo dokonce zášti ?!? Ano, nejideálnější stav nadejde tehdy, když se láska přetaví do oboustranného pocitu sounáležitosti s milovanou lidskou bytostí, do přátelství, vzájemné úcty a tolerance. Ovšem pozor, musí to být oboustranné a vyvážené - jakmile je určitá podoba lásky pouze jednostranná s tím, že jeden se snaží a druhý pouze přijímá, není to láska, je to pouze společná existence pod jednou střechou.

A kdo z nás může vědět, jak je to u dusičků seniorů? Nikdo z nás.

Já prostě cítím, že se maj rádi. To je moje intuice.
Ano po 40letech soužití to může být stereotyp, už to není láska jako ze začátku, ale to je snad i v jiných manželstvích - v průměrných. (nemyslím jen alkoholických)
Vím, že táta má mámu rád a máme jeho taky.
Po těchto x letech to může být závislost jeden na druhým, ale to mi přijde zcela normální, přátele jsou, tolerantní k sobě taky a úctu mají k sobě taktéž.
Nevím, může to být i společné bytí pod jednou střechou.

Závislost je v každém vztahu.
Stačí si třeba přečíst Partnery a rozchody od Klimeše a tak. Ale to není přeciž nic špatného, dokud není ta závislost patologická.
Klimeš tam píše, že když se rozcházejí partneři, co byli spolu dlouhá léta, bolí to fyzicky, jako kdyby si člověk uřezával části těla. I mě to tak bolelo, vím přesně, o čem pan Klimeš píše.

Taky jsem si kdysi myslela, že se mí rodiče nemilují. Říkala jsem si, jak táta mohl s mámou vydržet. A teď ve stáří si dovolím říct - ano, milují se. I nám dcerám je teď s nimi moc hezky, ohřívají nás svou láskou. Je to tak pěkné, laskavé, nevím, jaká slova použít.

Už jen to, že lidé spolu tak dlouho jsou, říká hodně o lásce. :jojo: Nikomu z nás zvenčí nepřísluší "soudit" jestli je v jiném vztahu láska nebo ne. Kdo z nás ví, co to vlastně přesně je? Už jen to, že jsou spolu, pomáhají si, usmívají se na sebe, ...

Ano Majkafo
já třeba letos na vánoce jsem totál doma neměla náladu péct, uklízet, kuchtit, balit dárky , nic. Stěží jsem se překonala. Když jsem přišla k našim, cítila jsem to teplo domova (necítím se tam doma, ani mě to už nepřijde,že jsemtam byla doma) ale prostě že táta dělá salát, máma na poslední chvíli peče vánočky. Prostě pohodička (člověk uplně zapomene, že měli nějakou alkoholickou krizi).
Možná to je i věkem, rozumí si humorem, nerozčilujou se hned jako dřív. Samozřejmě že si taky nadávaj např. na zahrádce, to je obou koníček, chodí tam spolu od rána do večera (ted v zimě ne) tak se dohadujou kvůli blbostem, jestli přikrej rajčata nebo ne.

Láska nejsou velká slova. Ale drobné každodenní činy. :jojo:

Kiara....Wiki.....mi moc pomohly.....
i vy ostatní...........a teď i ty Dušičko......

mám sice přítele......občas mluvíme o spol. životě.....chce prodat dům, kde bydlí sám, koupit byt v jednom malém nádherném městčku.....jezdíme tam občas

jsem ráda.....že je to ještě v nedohlednu....no za 2 roky.....

a teď si přečtu Duši....její mamka a taťka.....že to nějak jde

ano, je to závislost.....ale funguje to......
postrádám tu společnou péči, starost...o děti, vnuky,dům...který jsme postavili
přítel se sice zajímá, pomůže nějak, nabídne se......já zase opačně.....tedy vím, jak to je....oba dva máme dospělé děti, přes 30.....vnuky

moje děti ho tolerují, souhlasí.....mami, najdi si někoho.....ale neprojevují nadšení, vidím, jak to těžko koušou

řekly, že tátovi uvěří.....za 3 roky.....když nebude pít
já mám vůči němu obrovský blok.....ano, pobavíme se nějak.....on chce, abychom se scházeli 1-2 týdně..........ale bližší kontakt.....to prostě nejde, vůbec
a já jsem na hlazení,atd............

a Duši.......jak dlouho táta nepije

Vero - jak moc Tě chápu :pussa:
Jenže můj táta nepije kvůli tomu, že je nemocnej. nebo takhle, měl mrzkovou mrtvičku, museli ho odvést z práce rovnou do špitálu , chodí o berli. Je to 12 let zpátky. Chodí o berli, ale vyjde normálně do 4patra, na zahrádce maká, seká. jen šel tenkrát do invalidního důchodu (celý léta jezdil na ještěrce)
I když absolvoval dvakrát protialkoholickou léčbu (docházel) ¨- to bylo před 20 lety, občas si stejně pak dal. Sice ne tolik, ale ten alkohol tam byl (i když v malé míře) , žádné opilecké, abstinenční stavy.
V době kdy pil, chlastal každý den, z práce rovnou i do hospody, vyspat, do práce. On tou prací žil. Popíjel i vpráci :tesi: tenkrát se to tolerovalo vpráci.
To je pohled mě jako dítěte.
Co se narodili vnoučata (klukovi bude 18náct) musím říct,že je vzorný dědeček. Když jsem zůstala sama těhotná ,pomohl mi psychicky. Myslím si, že máma je spokojená, právě - prožívá radosti a starosti s vnoučaty. Ted mi hlídaj holku, on se jí věnuje, maluje s ní , povídá. Já to jako dítě nezažila.
Tím ti Veru nechci malovat a nasazovat růžové brýle. Můj táta i když chlastal je čestný,poctivý, řekne všechno na rovinu, jak říkáme za tepla. Není to podrazák.
Veru - můj názor - počkej tři roky, můžete být přátelé, neutíkej před ním, uvidíš, jak se to vyvine. Vždyt i jako přátelé můžete sdílet starosti a radosti o děti, vnoučata.

vera napsal(a):

postrádám tu společnou péči, starost...o děti, vnuky,

Tomuhle tolik rozumím. Máme to společné.
Drž se, vero.

Kiara napsal(a):

Ti dva se nijak zvlášť nemilují, jenom vedle sebe existují v jedné domácnosti a protože už jsou oba dva v předdůchodovém nebo důchodovém věku, nemají žádnou motivaci na svém soužití cokoliv měnit.

To je minimalne k zamysleni i pro me, i kdyz nejsem v predduchodovem veku a nejedna se o zavislost na spolubydle :) Zamyslel jsem se nad protejskem ve vztahu, proc dela to, co dela...:vissla:

morpheus napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ti dva se nijak zvlášť nemilují, jenom vedle sebe existují v jedné domácnosti a protože už jsou oba dva v předdůchodovém nebo důchodovém věku, nemají žádnou motivaci na svém soužití cokoliv měnit.

To je minimalne k zamysleni i pro me, i kdyz nejsem v predduchodovem veku a nejedna se o zavislost na spolubydle :) Zamyslel jsem se nad protejskem ve vztahu, proc dela to, co dela...:vissla:

Jak se pozná jestli se Ti dva milují, nebo už nemilují?
Je to k zamyšlení.
A k zamyšlení také je dvě slovy - nenávist a milování

Ono s tím milováním v dlouholetém manželství je to nějaké složité. A asi to vidí jinak člověk mladý, plný ideálů a nesmlouvavosti a jinak vrstevník manželů........ Zajímavé je, že všichni to mohou vidět dobře. V takovém manželství jsou už lidé tak prorostlí, že se obtížně odlišuje, co je kterého z nich. Člověk, který je s nimi krátce to pozná obtížně, pokud vůbec, člověk, který je s nimi dlouho, ztrácí nutnou distanci a srůstá s nimi taky.
Myslím, že důležité je, aby oběma bylo ve vztahu dobře a žádnému ten vztah neškodil, naopak spíše prospíval.

Myslím, že může někdy jít při soužití jen o zvyk. Když dva  lidé, kteří k sobě nic moc necítí, jen se dost dobře znají ,  se spolu naučili  žít, nějak si rozdělili role a práci a žijí.
Otázka a podstata je spíše v tom, co k sobě cítí. Jestli úctu a lásku, takovou tu soucítící (aby mu nebylo zima, aby ona měla dost dřeva na topení atd), tak to je podle mě  vrchol manželské lásky.

Pokud žijí setrvačností a nespokojeni - zvyk nebo závislost a neochota něco měnit.

Vero, já vím, že by rodina chtěla,aby ses vrátila k manželovi.
Jenže pokud to tak necítíš, (a věřím, že se ti alkoholik znechutí), a nemůžeš, nedělej to. A už vůbec ne kvůli dětem.
Líbil se mi ten tvůj svobodomyslný vztah s lámáním roštů :D

Myslím, že bych se nenechávala někam tlačit a neodmítala to, co chci. Kdyby byly děti malé a byly nějak traumatizované - to je něco jiného.
Oni spíše chtějí mít pro sebe pocit té své známé rodiny.Je to pro ně výhodné. Zapomínají na tebe a to bys jim dovolit neměla.
Časem budeš mít ten potřebný nadhled a vůbecti nebude vadit s mužem mluvit. Žít s ním však proto nemusíš.

Wiki napsal(a):

Myslím, že může někdy jít při soužití jen o zvyk. Když dva  lidé, kteří k sobě nic moc necítí, jen se dost dobře znají ,  se spolu naučili  žít, nějak si rozdělili role a práci a žijí.
Otázka a podstata je spíše v tom, co k sobě cítí. Jestli úctu a lásku, takovou tu soucítící (aby mu nebylo zima, aby ona měla dost dřeva na topení atd), tak to je podle mě  vrchol manželské lásky.

Pokud žijí setrvačností a nespokojeni - zvyk nebo závislost a neochota něco měnit.

Podle mě je tohle taky vrchol manželské lásky.
:jojo: Mí rodiče takhle krásně žijí. Na stáří se hodně změnili - k lepšímu. Tatínek přestal kouřit a pít. Taky nás s tím pitím někdy hodně potrápil. :-(
Maminka už není tolik negativní a pesimistická. Moc jim to přeji.

Na místě very bych se k BM nevracela.

Wiki..........já tajím před rodinou, že s BM mluvím....mají strachm ře budeme spolu...přesně obráceně......nechtějí, abychom byli spolu

já to taky nechci, je to příliš krátká doba........a kdy nastane doba, že si řeknu, že teda jo.......za 5.......7 let ?......je mi 59

a ten vztah s lámáním roštů trvá........a je hezký

Veru - napíšu Ti jak to vnímám já. Ale je to jen můj pocit.
Ty ho máš ráda, i když si s ním zažila tolika trápení. Máš s ním děti, společná vnoučata, tam někde v podvědomí by si chtěla ho vzít zpátky, ale strach Ti to nedovolí. BOjíš se.
říká se, jedneš srdcem.
Neřeknu vem ho zpátky, neber ho zpátky, je to strašně moc těžký tohle rozhodovat.

Ja mám zas apocit, že Veru už prekročila ten rubikon a nechce späť SVOJHO BM, ale chcela by ten vzťah, kaý býval kedysi - PRED PITÍM, leičením, pred problémami. Ćo je, samozrejme, nemožné, a nemá cenu sa o to snažiť alebo za tým vzdychať. Buď by ste do toho šli obaja ako do nového vzťahu (čo rozumiem, že sa ti nechce, hlavne ak ty už máš pekný, neubližujúci iný vzťah), alebo sa naučte vychádzať ako ne-nepriatelia. Deti skús uistiť, že predbežne máte s ich otcom pekný vzťah, ale nič vracať neňmieniš/nemienite. A sľuby do budúcnosti aj tak nemajú žiadnu cenu...

Jenže já mám pocit, že současný přítel Very je sice fajn, ale vztahu něco chybí. Nevím, nedokážu posoudit, to je jen braný z písmenek jak to na mě působí.
A máš pravdu Selimo, že ten vztah kdyby byl už nebude jako dřív.

Duši..........máte pravdu....ty...Seli a ostatní....
ano, tomu vztahu něco chybí..........ta spolenčná péče o děti, vnoučátka, dům....
máme spolu "odžité" 2 roky...1 odpo s knížkou, hezkým filmem, přednáškou a mileneckým zakončením.........a 1 den o víkendu....kolo....třeba 70 km....uff
můj přítel má pracovní název Anděl....on o tom samozřejmě neví...přiletěl v pravý čas, aby mě zachránil....poskládal mi křídla a nabídl rameno....a já se lehce opírám
a andělé zase odlétají....
na začátku jsem si v duchu přála, aby mě držel pevně......aby mi řekl, jako můj BM...já tě tak miluju, jsi úžasná, já mám takové štěstí, já o tebe tak stojím...říkal mi to často......a já tomu chtěla věřit
A mi to nikdy neřekne.......
celou zimu zkoumáme jeskyně v Mor. krasu....on naplánuje, nastuduje trasu, co je tam zajímavého.....akce na 6 hodin....zabíračka......lezení, dostat se přes potok...
jednou jsem to naplánoval já.......za 3 hodiny jsme skončili, neodhadla jsem to...neumím tak číst v mapě jako on.....s lupou a mapou prožije třeba celé odpo...to on rád.....já ne
toto bych s manželem neměla.....on na to není...chytá ryby...na jednom místě...celý den....jezdila jsem s ním....sama prochodila okolí, četla knihu, vzala si do auta kolo a jedzila sama hodiny.....bylo to taky hezké
ale musím mít jakousi činnost.....akčnost....to se mi líbí.....
bez toho se dá žít, že.......ale já si říkám....proč ? ......když mi toto vlastně svým odchodem a větou na rozloučení...sbohem v jiném světě .....vlastně nabídl...co nabídl....vnutil

Milá Vero - 34 let společného života je skoro polovina tvého dosavadního žití, takže se není vůbec čemu divit, že je tam stesk. Lidský mozek má tendenci vytěsnit to negativní a snad pro zachování psychické pohody si člověk spíš připomíná to hezké. I když je pravda, že sem tam zablikne ta červená signálka - pozor stop. Někde jsem četla (ale možná to není pravda), že takové to uvolnění se z předchozího vztahu trvá půlku doby co ten vztah trval. Doufám, že to tedy není pravda - obzvláště v Tvém případě.

Důvěra je strašně křehká věc, a když se jednou rozbije a pak se polepí, je to už jen polepenec, který je stále křehčí a křehčí. Soudím i podle sebe. Taky jsem sebrala rozbitou důvěru když můj, dnes už expartner, padl na alkoholické dno a podporovala jsem ho v léčbě, po léčbě. Pak recidiva - opět polepení důvěry s určitým odstupem (rozestěhování) a další recidiva/y - spousta střepů z důvěry a teď už není ani ten prach.

Padlo zde slovo nezatracovat. Neumím si spojit nedůvěřovat a nezatracovat. Nebo je to totéž? Já už prostě nevěřím! A trochu je bojím, že zatracuji. Nevěřím, že partner svou závislost(i) někdy překoná. Je to zatracení? Nevím - ale je to jeho život a já ho nechci sdílet.

Jsem sama - žádný Anděl - hledám rovnováhu a kotvy. Neohlížím se zpět a snažím se zaplašit ty hezké vzpomínky aktivitami - dnes a teď. Hlavně se netrápit a netýrat. Občas uklouznu, ale snažím se hned srovnat.

Verko - jsi bezva ženská. Máš můj obdiv jak vše zvládáš, pro mě s určitou noblesou. Žij tady a teď a netrap se! Nech to plynout.

Marthi.....děkuji

hledej.....buď iniciativní ty....

představ si mne......34 let manželství....BM byl do mých 56 let jediny muž....pak jsem si řekla, že.....dala si otřesný inzerát....já blbě nezkušená......ale odpovídala a seznamovala se a seznamovala se.....nic, někdy hrůza.....ale brala jsem to jako odpolední kroužek........až jsem si řekla, že takhle ne.....ještě jsem odpověděla....a bingo......už 2 roky hezkého života.......i kdyby to skončilo, tak řeknu......děkuji mockrát......a jdu dál
něco končí a něco hezkého začíná......
v mém věku......najít si někoho.......považuji za zázrak.....a tak se na to dívám

nebuď sama.....zřejmě jsi mladá, bezva holka.......a bez muže, bez otlapkávání je ten život no.....smutný ?......něco důležitého tam chybí, že

hezky to píšeš....že třeba uklouzneš....ale nic se neděje....
drž se kočko........a držím palce

Marthino, přidávám se k příspěvku very:

Až nejhorší přebolí, otřepej se a jestli se na to budeš aspoň trochu cítit, buď Ti život nějaký hezký vztah sám přihraje, a pokud nepřihraje, jdi tomu sama naproti!
Já, stejně jako vera, jsem na to šla přes internet. A zrovna dnes jsem přemýšlela nad tím, jak je život nevyzpytatelný: Můj současný vztah je přes inzerát na netu. Zkraje to vlastně byl vztah oboustranně tzv. převoznický - oba jsme byli po bolavém rozchodu, tak jsme se po kratším dopisování vlastně neromanticky, racionálně rozhodli, že než oba sami bulet o víkendech doma do polštáře a užírat se steskem, tak to raděj můžem na ty víkendy jezdit spolu.
Upřímně - žádná velká láska nebo romantika na začátku nebyla, jen snaha ulehčit si vzájemně bolest po našich rozchodech a dělat jeden druhému společnost a vrbu. Časově jsem tomu tehdy nedávala naději víc, než pár týdnů..

No, a budem spolu nyní už 3 roky.  :pussa: A kupodivu - stále víc si uvědomuju, jak je mi s ním vlastně dobře, kolik výletů a úžasných zážitků jsme spolu už prožili, a hlavně - jak mi je obrovskou oporou, pomáhá mi v mnohém, a rád! (Zrovna o tomto víkendu mi nesmírně pomohl s jednou věcí, se kterou jsem se už dlouho trápila).

Tady na netu je prezentován spíše postup - dokud  znovu nepotkám Někoho Stoprocentně Pravého, to raděj budu sama (a někomu to takhle dopadne  už napořád  - až do smrti :/ :( ).
Když to tak někomu vyhovuje...?....

Já však kdybych šla cestou touto a čekala na druhou životní Velkou Lásku, tak bych byla celých těch 10 let od rozvodu sama a bylo by mi smutno.
Takhle však ŽIJU!!! A žiju hodně naplněně a spokojeně.

Tím jsem Ti chtěla Marthino říct - i toto může být jedna z cest.....
Najdi si tu cestu svou, co Ti bude vyhovovat, ale zůstávat sama, to by byla škoda...

Marthino, zamýšlíš se ve svém příspěvku nat tím, zda nedůvěřovat (partneru, opakovaně upadajícímu hloub do závislosti) znamená současně ho zatracovat.
K tomu říkám - nenechat se dál pijícím partnerem ničit, to je otázka v této chvíli už i pudu sebezáchovy a také odpovědnosti k sobě samé, ke svému dítěti a dalším blízkým lidem, kvůli kterým na světě potřebuješ být a fungovat.
Odstřihnutí je prostě odstřihnutí. Tečka.

Pokud někdo někoho zatratil, tak je to sám ten pijící partner - zatratil svou závislostí sám sebe, a opravdu není naší povinností se nechat "solidárně" zničit s ním.
Naopak - naší povinností je nenechat se stáhnout na dno a žít dál.!

Marthino, drž se. Bude líp. A ŽIJ!!! :pussa:

....a čekala na druhou životní Velkou Lásku, tak bych............a bylo by mi smutno.
Takhle však ŽIJU!!! A žiju hodně naplněně a spokojeně.

Marthi......Bloss to napsala hezky, že..

Běž tomu naproti...

vera napsal(a):

Wiki..........já tajím před rodinou, že s BM mluvím....mají strachm ře budeme spolu...přesně obráceně......nechtějí, abychom byli spolu

já to taky nechci, je to příliš krátká doba........a kdy nastane doba, že si řeknu, že teda jo.......za 5.......7 let ?......je mi 59

a ten vztah s lámáním roštů trvá........a je hezký

jo aháá. Chápu, oni se tě snaží ochránit.. tak to jo.

Jak píše Bloss - já si taky myslím, že je fajn přijímat to, co život dává, co ho obohatí,  nečekat na svého zidealizovaného "holuba". Má-li příjít, stejně přijde, a´t jsem kde jsem, i s kýmkoliv jsem. . Neznamená to přece, že člověk slevuje ze svých ...přání? Zásad?. Ne, jen prostě obohacuje den.

S Bloss souhklasím.
Myslím, že jsme strašně moc všichni zblblí z pohádek, filmů, telenovel, kde je vždycky ten "pravý" - a nejlépe se prezentuje svou žárlivostí. :rolleyes: Ale my příběh vidíme vždy jen do svatby. Jakože to dobře dopadlo.  :vissla: Ale co těch 60let potom? :D o tom už tam nepíší. :lol:
Ta hormonální extáze stejně po roce přejde a stav se zklidní.  Pokud jsem schopna si toho parnera (dejme tomu vrabce)vážit, voní mi, přinášíme si něco navzájem, tak proč nepřijímat a zároveń někoho neobohacovat?

Já měla štěstí (? ačkoliv píšu štěstí, nemyslím, že jde o štěstí..ale nejsm e na duchovním..), partner přišel sám, puls mi vylítnul na 220 okamžitě - tak jsem poznala , že mi asi není tento chlap lhostejný :lol: Dnes , když to posoudím -  Z 50% protikad, z 50% shoda. Tedy spokojenost. Jen mi to zase utvrdilo, že něco mezi nebem a zemí je. Prošly kolem mě stovky mužů, i pohledných, schopných, imponujících. Tohoto chlapa si něco ve mně vybralo samo. Po 10ti letech můžu říct, že vybralo dobře.

Blossom napsal(a):

Marthino, přidávám se k příspěvku very:

Až nejhorší přebolí, otřepej se a jestli se na to budeš aspoň trochu cítit, buď Ti život nějaký hezký vztah sám přihraje, a pokud nepřihraje, jdi tomu sama naproti!
Já, stejně jako vera, jsem na to šla přes internet. A zrovna dnes jsem přemýšlela nad tím, jak je život nevyzpytatelný: Můj současný vztah je přes inzerát na netu. Zkraje to vlastně byl vztah oboustranně tzv. převoznický - oba jsme byli po bolavém rozchodu, tak jsme se po kratším dopisování vlastně neromanticky, racionálně rozhodli, že než oba sami bulet o víkendech doma do polštáře a užírat se steskem, tak to raděj můžem na ty víkendy jezdit spolu.
Upřímně - žádná velká láska nebo romantika na začátku nebyla, jen snaha ulehčit si vzájemně bolest po našich rozchodech a dělat jeden druhému společnost a vrbu. Časově jsem tomu tehdy nedávala naději víc, než pár týdnů..
No, a budem spolu nyní už 3 roky.  :pussa: A kupodivu - stále víc si uvědomuju, jak je mi s ním vlastně dobře, kolik výletů a úžasných zážitků jsme spolu už prožili, a hlavně - jak mi je obrovskou oporou, pomáhá mi v mnohém, a rád! (Zrovna o tomto víkendu mi nesmírně pomohl s jednou věcí, se kterou jsem se už dlouho trápila).
Tady na netu je prezentován spíše postup - dokud  znovu nepotkám Někoho Stoprocentně Pravého, to raděj budu sama (a někomu to takhle dopadne  už napořád  - až do smrti :/ :( ).
Když to tak někomu vyhovuje...?....
Já však kdybych šla cestou touto a čekala na druhou životní Velkou Lásku, tak bych byla celých těch 10 let od rozvodu sama a bylo by mi smutno.
Takhle však ŽIJU!!! A žiju hodně naplněně a spokojeně.
Tím jsem Ti chtěla Marthino říct - i toto může být jedna z cest.....
Najdi si tu cestu svou, co Ti bude vyhovovat, ale zůstávat sama, to by byla škoda...
Marthino, drž se. Bude líp. A ŽIJ!!! :pussa:

Ja razím, že ak mi nie je s chlapom lepšie ako samotnej, tak  sním nebudem... :) Ale na Princa na bielom koni som nikdy nečakala - skôr na tú chápajúcu dušu a potom kompaitiblné telo (čo si budeme nahovárať :D ), ale niekedy je aj to dosť veľká fuška nájsť... mňa je tiež totiž dosť, takže si nerobím ilúzie o kompatibilite... ale áno, aj sexuálne kamarátstvo, alebo tzv. Tichá radosť je lepšie ako drôtom do oka alebo ostať zatrpknutá na cleé ľudstvo... :jojo:

Jéé vy jste na mě ale hodné a přející :). Ale musím přiznat, že zatím nemám na hledání nového partnera ani myšlenku. Musím si nejdřív uzavřít jedny dveře, abych mohla otvírat případně další. Potřebuji si prostě "uklidit v duši". Vzhledem k tomu, že v bývalém vztahu jsem fungovala jako věrná japonská manželka, tak jsem vytrénovaná v sebeovládání v určité oblasti :D Cca před pěti lety to bylo zejména těžké, protože mnou lomcovaly pozdní mateřské pudy, ale teď už je to lehčí, protože vím, že jsou už dveře, které se pro mě bohužel už zavřely. Je mi to sice sem tam líto, ale na druhou stranu jsem měla obrovské štěstí, že jedno zdravé a šikovné dítko mi bylo dopřáno porodit a vychovávat. Takže vlastně super - ne každý to štěstí má!!

To co mi trošku způsobuje chvilková vakua je, že mi chybí partner pro volnočas. Chodili jsme skoro každý víkend na hory nebo vzali hole na nordic walking a jen tak na dvě-tři hoďky zašli za město. Zjistila jsem, že když jdu sama, tak se trošku bojím. Minulý týden u nás bylo krásně - svítilo sluníčko a bylo kolem nuly, tak jsem poo celá natěšená vyrazila - kolem řeky, chatové osady, po hrázi rybníka - malá procházečka tak 12 kiláků...skoro žádní lidi, jen ticho, klid a spící příroda. No prostě super, až na nepříjemnou obavu, když jsem míjela chatku "bezdomovců",  a  když jsem vyrušla jednoho postaršího muže, který právě zřejmě odkládal písek z ledvin (ale to já nevěděla zda jde o písek z ledvin či o něco jiného), dvakrát mě míjel tentýž zakuklený cyklista co se předčasně probudil ze zimního spánku. No prostě jsem posera a bojím se :dudlik:. Nikdy mě to nenapadlo když jsme šli ve dvou. Mé dítko by se mnou nešlo, protože turistika ho nebere, takže nevnucuji. Kámošky jsou zaháčkované a volný čas tráví převážně s rodinami nebo jinak.  No a důchodci s trekovkama by mi nestačili :D. Nezoufám a holt budu volit bezpečnější terény. I když dnes už nevím, které to jsou. Nejvíc se snad bojím když se blížím domů a jdu kolem nákupního střediska, u kterého (zejména v létě) bivakují bezdomovečtí alkáči, narkomani a divné jiné existence, a to i přes opakované nájezdy měšťáků.

Závěrem - popravdě se momentálně většinou cítím lépe sama než s nefungujícím partnerem. Jen zřídka mě přepadne nostalgická vzpomínka. Ale možná to na mě na jaře přijde :D. Ale třeba už budu mít uklizeno. Kdo ví.

Myslím si, že zatrpklá nejsem. To že se mi nepodařilo manželství a jeden partnerský vztah neznamená, že všichni chlapi jsou zaprd. Jen jsem prostě asi nenašla toho kompatibilního jak píše Selima. I když jsem si vždy do posledního dechu myslela že jo - protože jsem/byla dost (možná i přes míru) tolerantní. Oba partneři mě něčím obohatili, v něčem mi hodně pomohli, v něčem mě hodně zklamali a možná ukradli kus iluzí, ale v globálu mi nezanechali hořkou pachuť vůči mužům obecně. Určo jsou prima chlapi ve stejném poměru jako jsou prima ženské a furie.Jen se trošku obávám, že po čtyřicítce jsou tak trochu probraní a na volném trhu jsou spíše ti taK trochu s defektem. Každopádně momentálně je mi to fuk. A až se oklepu  a případně zahájím akviziční činnost na tomto poli, tak pak budu přispívat na jiné vlákno, které tuším bude stejně výživné jako je toto alkoholické :-)

Už jsme tímto lehce mimo téma, ale vyjádřím se k Seliminu výroku:

Ja razím, že ak mi nie je s chlapom lepšie ako samotnej, tak  sním nebudem... 
S tím nelze než souhlasit, a myslím, že tu ani nikdo nedoporučoval, být s chlapem za každou cenu....

Ale  platí to i naopak:
Já razím, že když mi je s chlapem líp, než samotné, tak s ním budu. A když zrovna kolem žádný vhodný není, tak si ho prostě najdu. :) :par: :hjarta:

Takže - každý si to udělejte podle svého. :) :jojo:

PS: Marthino, mám radost, že z Tvého příspěvku už zmizel trochu smutek a cítím z něj zas jiskru života. :pussa:

Ahoj děvčata a chlapci, tak se zase hlásím. Tak mám na krku první exekuci, obstavili nám majetek = vybavení domácnosti (televize, přehrávač DVD, lednice, sporák, pračka ap). Domuvili jsem se na splátkách, jenže těch dluhů je tolik, že jsem pevně přesvědčena, že to nejde ze zaměstnaneckého platu nikdy splatit. Dále pak splácím dluhy co mám u státu a to nevím, jak se dohodnu s tím dalším dodavatelem. Insolvenci jsem dosud nevyhlásila, dlužila jsem i vlastní účetní a ta prostě neúčtovala a ted to dohání a insolvence je v nedohlednu a to jsem jí ještě zdaleka nezaplatila vše. :grater:
Stěhování taky zamrzlo na mrtvém bodě, pokud nerozkážu, téměř nic se neděje, Munďák není schopen, nedokáže to nějak naplánovat a tak čeká, že já řeknu co a jak a navíc buď má ranní a sice přijde domů v 15.00, ale je utahaný jak kotě páč vstává ve 4 a tak odpoledne prospí než já se vrátím z práce nebo má odpolední a tak spí dopoledne (bčas mám pocit že za to může pití nebo prášky).....čili je mi při stěhování přes týden málo platnej. Já jsem přes týden taky k ničemu a tak něco málo stěhujeme o víkendu, na nábytek ještě vůbec nedošlo a navíc se v tom pronajatém domku teprve teď opravuje to topení, krb se musí zbourat a namontovat krbová kamna, pronajímatel slíbil, že do týdne až 14i dnů.
No a mezi mnou a Munďákem to taky skřípe. Pročetla jsem poctivě 5é pokračování tohoto vlákna a bohužel musím konstatovat, že důvěra se prostě slepit nedá a že ta strunka se ve mně už přetrhla o vánocích 2009, kdy pak Munďák skončil v Sadské. Během roku 2010 jsem si několikrát ověřila, že ho to pití úplně neopustilo. Podíl na tom mám určitě i já se svými nekompromisními postoji, neberu v potaz rady okolí a dnes si říkám, jak jsem mohla být v podnikání tak hluchá a slepá, jenže on si měl dupnout a ne to řešit chlastem. Nemůžu říct, že by mě jako muž nepřitahoval, i když se několikrát potloukl, pořezal, polámal si ruku, ale nikdy se mi neznechutil natolik, že bych nestála o sex, jenže o to zase nestojí on, asi má v podvědomí tu náhradu maminky nebo pečovatelky do které mě napasoval a já mu zase už nedokážu věřit, že už s tím nadobro přestal, takže si myslím, že to vše nakonec ještě letos všechno půjde do kopru. Jen doufám, že nakonec ještě neskončíme na ulici, to už bych fakt nepřežila.

Rosamundo ... :grater::par::grater:
Ad exekuce: bohužel, vzhledem k výši Tvých dluhů se dalo čekat, že k něčemu podobnému dříve či později dojde. Tady je dobrá rada opravdu drahá - snad Ti jenom mohu poradit, aby ses držela splátkových kalendářů, pokusila se prodat všechny zbytné věci, které zůstaly a Tvůj majetek se tak smrsknul na věci, které k životu absolutně nezbytně potřebuješ.
Ad Munďák: při popisovaném kolotoči - směnný provoz, ranní vstávání ve 4,00 - není divu, že si manžel schrupne a nějaké léky nebo chlast bych za tím nehledala. Nicméně bych ho nenechávala podřimovat a tvrdě bych ho nutila, aby si sice schrupnul třeba na tu hodinu, ale celý zbytek dne makal jak Bulhar. Na vzniklé situaci má taky svůj podíl - vzpomeň si na to zrušené auto v rauši, vzpomeň si, kolik stála oprava a spočti si, jak by se vám teď ty peníze hodily, o ostatních škodách ani nemluvě. Nechat odpočinout a pak tvrdě zapřáhnout, to si o tom myslím já :jojo:

Rosamunda napsal(a):

Podíl na tom mám určitě i já se svými nekompromisními postoji, neberu v potaz rady okolí a dnes si říkám, jak jsem mohla být v podnikání tak hluchá a slepá, jenže on si měl dupnout a ne to řešit chlastem. Nemůžu říct, že by mě jako muž nepřitahoval, i když se několikrát potloukl, pořezal, polámal si ruku, ale nikdy se mi neznechutil natolik, že bych nestála o sex, jenže o to zase nestojí on, asi má v podvědomí tu náhradu maminky nebo pečovatelky do které mě napasoval a já mu zase už nedokážu věřit, že už s tím nadobro přestal, takže si myslím, že to vše nakonec ještě letos všechno půjde do kopru. Jen doufám, že nakonec ještě neskončíme na ulici, to už bych fakt nepřežila

Ros, TEĎ, v tuhle chvíli už je Ti houby platný rozebírat situaci a řešit "co se kdysi mělo udělat" nebo "kdo za to všechno může". Stalo se - stalo, bohužel už to nejde vrátit nazpět a před Tebou teď stojí prvořadý úkol: nehledat viníka, nesypat si popel na hlavu, ale jednat tvrdě, nesmlouvavě a ryze prakticky a zachránit z potápějící se lodi alespoň to nejnutnější pro základní přežití.
Nikdo Ti nemůže říct, jestli váš vztah s Munďákem vydrží i tuhle morovou ránu, nebo půjde definitivně do kopru. Víš, Ros, tyhle megaprůsery manželský pár buďto natolik pevně stmelí dohromady, že se společně pevně semknou a když přežijou tohle, přežijou už všechno a s úspěchem se dočkají i diamantové svatby - nebo to neustojí a vztah se rozpadne jako domeček z karet. Já fakt nejsem jasnovidec, abych Ti zaručila, co s vámi dvěma bude dál. Z praxe znám případy, kdy jednomu z manželů zkrachovalo podnikání a současně s krachem podnikání šlo do kopru i jejich dvacetileté manželství, na druhou stranu znám i lidi, které právě z jejich závislosti vykopal až ten poslední megaprůser, kterej je donutil vykřesat v sobě poslední jiskřičky pevné vůle a pudu sebezáchovy ... takže tak.
A tentokrát Ti opravdu držím palce - už se netočíš v kruhu, nehledáš výmluvy, ale jdeš systematicky kupředu :pussa: a na té cestě kupředu si to držení palců zasloužíš. Doopravdy :jojo: !!!

Ne, Rosamundo, ještě existují ubytovny. :|
A nevyčítej si, prosím, že jsi podnikání viděla tak nebo jinak. Ono zblízka je to posouzení správnosti našeho jednání vždycky nejtěžší.
Spíš jsi možná mohla líp a rychleji odhadnout, že Ti ten chlap opravdu nebude na nic.
Přiznávám, že pro mě je takové čtení docela ... jak to říct... prostě poznáním rozdílnosti ve vnímání různých situací jiných lidí - já bych totiž na takového chlapa ani nešáhla, a to už pěkně dávno. Sex by tedy bylo to poslední, co bych s ním byla schopna provozovat.
Moc Ti držím palce.

Kiaro, vždyť s tím chlapem se nedá normálně žít. Nic nevyřídí, nezařídí - k čemu v tom partnerství je, probůh? :(

Ne, Rosamundo, ještě existují ubytovny.
Tercilo, ty dovedeš člověka fakt potěšit :dumbom: Rosamunda se snaží, aby zatím neskončila ani na ubytovně, ani pod mostem a první, co jí napíšeš, je takovýhle skvost :rolleyes:
Kiaro, vždyť s tím chlapem se nedá normálně žít. Nic nevyřídí, nezařídí - k čemu v tom partnerství je, probůh?
Tercilo, jestli jsi to nepostřehla, tak v tomhle marastu vězí oba dva až po uši rovným dílem, ať už z právního hlediska, finančního hlediska či morálního hlediska. Z téhle potápějící lodi se musí zachránit oba dva, oba dva společně uplavat nějaký kus na pevninu a teprve na té pevnině se ukáže, jestli se oklepou a půjdou každý svou cestou, nebo zůstanou spolu. V téhle chvíli si totiž Ros nemůže dovolit manžela buď vyhodit, nebo vyhodit a ještě se s ním rozvést, teď to s ním bohužel musí doklepat až do té doby, dokud se oba dva neseberou z nejhoršího. Munďák jí je sice coby pomocník platnej jako mrtvýmu zimník, ale aspoň momentálně nosí domů nějakou tu korunu, což je v rodině, pronásledované exekutory hodně pádnej argument.
Tercilo, Ty bys sice Rosamundě radila, aby Munďáka vyhodila, ale jak zaplatit bez chlapa a jeho výplaty exekutorům a utáhnout splátkové kalendáře, to už bys jí neporadila :rolleyes: Jistě, že ho měla Rosamunda vyhodit už dávno, ale takové úvahy už jí jsou teďka v tuhle chvíli k ničemu, teď si to holt musí vyžrat až do konce :grater:

Ale Kiaro, to byl prostý fakt, který Rosamundu vůbec nemusí potkat. Ubytovna je lepší než most. A ona ví, jak jsem to myslela, netřeba jí dělat ochrannou zeď.
Já jsem Ros v příspěvku vůbec neradila, aby ho vyhodila. Psala jsem jen, že podnikání mohla vidět ze špatného úhlu, ale možná že mohla líp a rychleji odhadnout chování Munďáka - jen konstatování za sebe. Nic víc. A vím, proč to píšu, mám s podnikáním i s pomocí ostatních bohaté zkušenosti :/.
Kiar, čti prosím pořádně a nenasazuj. :) Že Ty máš jiný náhled, neznamená, že je jediný správný. Řečičky o společné lodi jsou jí na nic., jestliže nepádlují oba.

Tercila napsal(a):

Ne, Rosamundo, ještě existují ubytovny. :|
A nevyčítej si, prosím, že jsi podnikání viděla tak nebo jinak. Ono zblízka je to posouzení správnosti našeho jednání vždycky nejtěžší.
Spíš jsi možná mohla líp a rychleji odhadnout, že Ti ten chlap opravdu nebude na nic.
Přiznávám, že pro mě je takové čtení docela ... jak to říct... prostě poznáním rozdílnosti ve vnímání různých situací jiných lidí - já bych totiž na takového chlapa ani nešáhla, a to už pěkně dávno. Sex by tedy bylo to poslední, co bych s ním byla schopna provozovat.
Moc Ti držím palce.

Kiaro, vždyť s tím chlapem se nedá normálně žít. Nic nevyřídí, nezařídí - k čemu v tom partnerství je, probůh? :(

Víš co se mi líbí, že Ty si nezažila, a říkáš takovýhle věci. Přijde mi to jako poučování, že Ty bysto udělala líp a že Tobě se to nemůže nikdy stát.
Jenže Rosamunda nepotřebuje slyšet, coby kdyby víš?

Rosamundo, to je mi moc líto, že věci došly tak daleko. I když se to, bohužel, dalo předpokládat.

Nevím, co bych poradila. Jen na Tebe aspoň myslím... :pussa:

Ale houby dusi, my už to máme s Rosamundou na vlákně 100x omleté.... A pokud reaguji, tak na to, co od ní vím.
Dodala jsem jen ze svých zkušeností, že si dokážu (ZA SEBE) představit, že v podnikání tápala, ale s tím Munďákem - to už tady bylo rad před kolika měsíci, že by soužití s ním měla všelijak zvážit.
Jasně, že teď už je pozdě.

Tercilko, já čtu pořádně a už vůbec nenasazuji :) Ty jsi psala, že: Kiaro, vždyť s tím chlapem se nedá normálně žít. Nic nevyřídí, nezařídí - k čemu v tom partnerství je, probůh? a já Ti na to odpovídám, že v momentální situaci, ve které Rosamunda je jí nezbývá nic jiného, nez tu káru s Munďákem táhnout dál. Rosamunda sama vidí, že jí ten chlap k ničemu není, ale není v pozici, kdy by si mohla dovolit razantně řešit ještě jeho.
A "líp a rychleji odhadnout chování Munďáka" tedy zaručeně nemohla, neboť člověk, závislý na jakékoliv návykové látce je těžce nevyzpytatelný jedinec a chmurné předpovědi o tom, jak oba dva mohou dopadnout pouštěla Ros jedním uchem sem a druhým uchem ven. Což tady nemá cenu rozebírat, protože by to vůči Ros bylo značně nefér: chodí si sem pro slova útěchy a nikoliv pro stupidní výčitky typu: vidíš to, my Ti to už tenkrát říkaly, kdybys nás bývala byla poslechla :dumbom:

Kiarko :), trošku nedorozumění, nepsala jsem tyvěty přímo Ros, já jsem tímhle svým vyjádřením

Kiaro, vždyť s tím chlapem se nedá normálně žít. Nic nevyřídí, nezařídí - k čemu v tom partnerství je

reagovala na Tvoje věty:

Víš, Ros, tyhle megaprůsery manželský pár buďto natolik pevně stmelí dohromady, že se společně pevně semknou a když přežijou tohle, přežijou už všechno

Víš... když jsem to přečetla, nějak jsem nemohla....... tohle já tak v případě Ros prostě nevidím. To vůbec neznamená, že nepřeju, jen to prostě bohužel vidím jinak.
Který prů.ser se dá definovat jako mega? (To je jen řečnická) Když se doteď nestmelili, nevím.... :(
Chápeš - teď už obecně, ne k Rosamundě - vždyť sama víš, že podstatu člověk nezmění. Tolikrát už (teoreticky) mohl....a neudělal to. Tak to stmelení já vážně nedokážu vidět reálně. :( A žádný takový případ ze svého okolí neznám....
A jako výčitky jsem to tedy absolutně nemyslela, naopak chtěla jsem ji podpořit hlavně v tom, aby si nic nevyčítala v tom podnikatelském duchu. Já osobně ji stejně obdivuji, že s takovým člověkem dokáže žít.
Pevně doufám, že to Ros ví.

Tercilo, existují případy, nad kterými jejich okolí zlomilo obě dvě hole a ti jedinci se dokázali vyškrabat z neuvěřitelných problémů. Já nechci tvrdit, že Munďák takovým případem JE, já jen tvrdím, že VŽDYCKY existuje pranepatrná jiskřička naděje, že se dotyčnému po nějakém pořádném maléru už v té hlavě konečně rozsvítí a začne fungovat. Na druhou stranu partner takového člověka nesmí čekat na tu jiskřičku až na práh vlastního sebezničení, to dá rozum ;)

A myslela jsem to tak, že BUĎTO se Munďákovi v té hlavě už konečně rozsvítí, ANEBO půjdou s Rosamundou definitivně od sebe, žádnou další alternativu bohužel v tomto vztahu nevidím :jojo:

myslím si, že si naše Ros mezi tím vybere.......určo to všichni myslíme s Ros dobře

Ros.....

Terci - určitě si to myslela dobře s Ros, ted to čtu po ránu znova a nevidím v tom, nic, to co včera večer. To poučování. Zajímavé, bohužel tady na bbn jsou to jen písmenka.
Jinak u nás nového nic moc. čekám na soud -na svěření dětí do mé péče a pak podám žádost o rozvod. To vím na 100 procent že to udělám.
Trošku se změnil vztah já a manžel. Začínáme komunikovat (tedy díky mě) já jsem se přes rok otáčela k němu zády, nekomunikovala, nic nerozebírala, nic nekomentila. Jenže. Takto se žít nedá. Uvědomila jsem si, že já umím žít jen na plno. Já nedokážu odejít s dětma do jedna jedna (stále se bojím,že to sama neutáhnu) a děti jsou zvyklý na svůj domov.  A tak jsem díky tomuhle začala komunikovat, aby domov byl alespon trochu útulný.
Rozebrala jsme tisíce věcí, cítím,že se láska nevytratila. Manželovi se rýsuje nová práce, ted má brigádu. Tak snad to budu v rámci možností ok.
Vysvětlila jsem mu,proč se chci rozvést. že chci být samostatná osoba, a když se budeme mít rádi, můžeme spolu žít i bez papíru.
Prostě situace u nás mi není lhostejná. Myslela jsem si,že mi je uplně volnej, ukradenej, a znáte to, jak já na něj, tak on na mě.

jÁ vím, moje rozhodnutí je poněkud divoký, nejednám rozumem ale citem.

duši.....bacha........přemýšlej, jestli to ustojíš

mně se líbí názor.......vím, jaké je nejlepší řešení......ale vyberu si takové, na které mám

já ti vlastně nahrála.....to jo......ale pozor dávej......a ten rozum zapojit není špatný

vera napsal(a):

duši.....bacha........přemýšlej, jestli to ustojíš

mně se líbí názor.......vím, jaké je nejlepší řešení......ale vyberu si takové, na které mám

já ti vlastně nahrála.....to jo......ale pozor dávej......a ten rozum zapojit není špatný

Vero - díky :pussa:
ne, já prostě na to nemám odejít. Do podnájmu, do malinkého prostoru, mladšího kluka nechat. 
Ve vztahu by se měli dělat kompromisy, o vztah se musí pečovat. Vím, že ustupuju, ale nechci řešit naštvaností a vztekem. Já myslím,že u nás je největší problém komunikace. Já se totiž naštvu, uzavřu do sebe, a mlčím, nekomunikuju. V tom taky vidím problém.
Když to nepůjde, do podnájmu můžu jít vždy, myslím,že se uchráním alespon tím rozvodem.
Na městském úřadu se zúžila fronty žádosti, protože se do konce ledna musela žádost obnovit (takže už jich tam je ze 400 jen padesát ) - takže šance tam je. Za rok a půl podnájem od tety.

Možná to někdy tady vypadá jako poučování, a leckdy to vyznívá tvrdě... ale jestli by to někomu mělo pomoct, pak za sebe říkám - dobře, že to někdo řekl. Mě se to taky blbě poslouchalo, o to hůř, že v reálu a od lidí, co mě a manžela znali... Kdyby to někdo nasmažil tady na sklo, tak bych si z toho možná tolik nedělala a řekla bych si, že se jim to radí... když nás vůbec neznají. :/
A měli pravdu.

Dusičko, trochu nech ten rozum ve hře, ju... a ještě - strach není dobrý rádce a průvodce. :pussa:
Kdybych tohle udělala já před lety, tak už jsem na tý ulici, nejspíš... nebo v sanatoriu pod práškama. :/ BI

Dusičko, před čím si myslíš, že se uchráníš alespoň tím rozvodem :co: ?!?
Budeš sice rozvedená, ale zůstaneš bydlet s manželem pod jednou střechou. Psala jsi, že za manželem jdou dluhy, které nesplácí, že nedělá, že se Ti ztrácí peníze, že chlastá atd. atd.

Ve vztahu by se měli dělat kompromisy, o vztah se musí pečovat. Vím, že ustupuju, ale nechci řešit naštvaností a vztekem. Já myslím,že u nás je největší problém komunikace. Já se totiž naštvu, uzavřu do sebe, a mlčím, nekomunikuju. V tom taky vidím problém.
Dusičko, v tomhle není problém. Ten vztah stojí dlouhodobě za starou belu ponejvíce díky tomu, že si manžel odmítá plnit povinnosti každého slušného člověka: chodit do práce, živit rodinu a řádně a včas plnit svoje závazky. Ty přece nemůžeš za to, že chlap nechodí do práce, vysedává po hospodách, nenosí domů peníze a jdou za ním akorát tak dluhy, to je jeho styl života, pro který se Tvůj manžel dobrovolně rozhodl sám a ať bys na něj byla jako mílius nebo uraženě mlčela nebo jsi po něm dennodenně řvala, nezměnilo by se nic. Ty jeho život nemůžeš změnit, můžeš změnit pouze svůj. A tím, že se jakoby rozvedeš, ale zůstaneš bydlet s manželem pod jednou střechou dál si vůbec nepomůžeš, naopak, bude to ještě horší. Tchyně po Tobě jako po rozvedené může chtít platit nájem (už Ti s tím jednou vyhrožovali, pamatuješ?), až manžela navštíví exekutor, odneseš to Ty a děti, panč exekutor oblepí úplně všechno, co oblepit jde a nebude rozlišovat, co je čí, až vám zase odstřihnou elektřinu, budeš muset sáhnout do svého a doplatit to atd. atd.

Přečti si Rosamundu, co je kvůli dluhům potkalo - tak dlouho řešila Ros pouze manžela, až jí dluhy přerostly přes hlavu a už jim exekutor oblepil doma téměř všechno zařízení. A přečti si, kolik toho tady dřív napsala o tom, že nemůže opustit manžela, vyjmenovala 1000+1 důvodů, proč to hned teď nejde a zuby-nehty se držela nějaké iluzorní naděje, že to jednoho krásného dne půjde.

Dusičko, vaše příběhy jsou v hrubých rysech jako obtažené přes kopírák a je to všechno o závislosti na závislém, obludném a neopodstatněném strachu ze samoty a děsivé hrůze k tomu, udělat ten první krok a odejít :jojo:

dusička napsal(a):

Terci - určitě si to myslela dobře s Ros, ted to čtu po ránu znova a nevidím v tom, nic, to co včera večer. To poučování. Zajímavé, bohužel tady na bbn jsou to jen písmenka.
Jinak u nás nového nic moc. čekám na soud -na svěření dětí do mé péče a pak podám žádost o rozvod. To vím na 100 procent že to udělám.
Trošku se změnil vztah já a manžel. Začínáme komunikovat (tedy díky mě) já jsem se přes rok otáčela k němu zády, nekomunikovala, nic nerozebírala, nic nekomentila. Jenže. Takto se žít nedá. Uvědomila jsem si, že já umím žít jen na plno. Já nedokážu odejít s dětma do jedna jedna (stále se bojím,že to sama neutáhnu) a děti jsou zvyklý na svůj domov.  A tak jsem díky tomuhle začala komunikovat, aby domov byl alespon trochu útulný.
Rozebrala jsme tisíce věcí, cítím,že se láska nevytratila. Manželovi se rýsuje nová práce, ted má brigádu. Tak snad to budu v rámci možností ok.
Vysvětlila jsem mu,proč se chci rozvést. že chci být samostatná osoba, a když se budeme mít rádi, můžeme spolu žít i bez papíru.
Prostě situace u nás mi není lhostejná. Myslela jsem si,že mi je uplně volnej, ukradenej, a znáte to, jak já na něj, tak on na mě.

dusičko, nemaskuješ si sama před sebou to, že nechceš jít do 1+1 tím, že ti není úplně volnej?
Nemaskuješ svůj strach z toho, co bude, až se postavíš na vlastní nohy?
Neprodáváš svou svobodu a klid za mísu čočovice v podobě nezměněného bydlení?
Víš to sama pro sebe? Sis naprosto jista?
Nemusíš odpovídat mně. Odpověz sobě.

Btw samostatná osoba můžeš být i jako vdaná, to ti papír o rozvodu nevyřeší, to máš ve své hlavě. Papír o rozvodu, mám pocit, je jenom představa tvé berličky.

Majkafo - tím, že budu rozvedená zajistím aspon to, že případné budoucí dluhy už nebudou moje. Protože rozvodem budem i vypořádání majetku (tedy stejně žádný nemáme) ale právě ten rozum mi říkat, nikdy nevíš, co se může stát,
tak být připravená.
Když jsem na něho naštvaná, tak mi volnej je.
Kdybych potkala opravdovou lásku, šla bych za ní. Jenže já cítím v podvědomí, že to je útěk. Od jednoho chlapa k druhýmu? Aby mě někdo zachránil? Ano, když probíráme tisíc věcí, když se stará o malou, není mi volný.
cítím k němu něco. A není to ze závisloti. Nejsem na něm závislá. Jen prostě jsme spolu prožili i hezké chvíle.
A do toho podnájmu se bojím hlavně kvůli dětem. šel by se mnou starší kluk a holka. Mladší kluk řekl, že nepůjde. Je mu 14náct.  Bojím se, že bych předražený podnájem neutáhla. :/
Já se před ničím neschovávám, já vím, že se nezmění, od začátku jsem byla já iniciátor. Což mi nevadí. Prostě ted jak je bez práce, je to na figu. Jenže ono moje přestat komunikovat je ještě horší než rozebírání.
Ano, chci se někdy cítit jako malá holka, připadá mi,že mám tíhu zodpovědnosti já.

Majkafo - čtu Tvůj dotaz znova, já mu moc nerozumím, jak to myslíš.
že se schovávám před s sebou?
Bojím se kvůli dětem. Věř, že když něco chci,tak toho dosáhnu.
Přijde mi můj vztah s manželem jak na kolotoči. Záleží na mě, jestli ho na chvilku zastavím a jsme spokojený, ale musím na něj dupat (špatný slovo) psát mu, co má udělat, a když funguju, funguje i on. Jak jsem naštvaná a svá, nefunguje nic.

dusička napsal(a):

Majkafo - čtu Tvůj dotaz znova, já mu moc nerozumím, jak to myslíš.
že se schovávám před s sebou?
Bojím se kvůli dětem. Věř, že když něco chci,tak toho dosáhnu.
Přijde mi můj vztah s manželem jak na kolotoči. Záleží na mě, jestli ho na chvilku zastavím a jsme spokojený, ale musím na něj dupat (špatný slovo) psát mu, co má udělat, a když funguju, funguje i on. Jak jsem naštvaná a svá, nefunguje nic.

Až se podíváš sama sobě poctivě do očí, až si řekneš, že se bojíš kvůli sobě a přestaneš to maskovat dětmi a čímkoliv, potom se pohneš dál.
Taky jsem blábolila, že bych chtěla, aby se BM vrátil kvůli dětem. Jo, houby. Vše děláme v první řadě kvůli sobě. Ale za děti se přece tak dobře schovává. :jojo:

Jenže já se neschovávám. Já si myslím,že jsem k sobě upřímná.
Mám právo nechat kluka beze mě?
Vždyt když mám slabou chvilku a nedaří se mi, říkám si, že hlavně že mám děti, štastné a zdravé.

dusička napsal(a):

Jenže já se neschovávám. Já si myslím,že jsem k sobě upřímná.
Mám právo nechat kluka beze mě?
Vždyt když mám slabou chvilku a nedaří se mi, říkám si, že hlavně že mám děti, štastné a zdravé.

Ale to není kvůli klukovi, ale kvůli TOBĚ. Chápeš? To TY nechceš nechat kluka samotného, děláš to kvůli sobě, abys neměla výčitky, cojávímco, a ne kvůli klukovi.
Až si poctivě řekneš, že zůstáváš třeba proto, že svého muže miluješ, nebo proto, že se nechceš vzdát SVÉHO pohodlí, protože bys to pak materiálně měla těžší,... Poctivě a ne se schovávat za děti, za byt a cojávímco.
Nevím, jestli to píšu srozumitelně.

Bojím se "kvůli sobě" ?
Umím být sama, jsem sama, starám se o děti sama, prožívám svůj život sama. Jsem samotářka. Nebojím se konat podle sebe, vždycky jsem si všechno dělala podle sebe.
Já nevím, já bych se měla líp v jedna jedna. To jo, kdybych neměla děti, zařídila bych si to.
Sakra, proč nemůžu přijít na to, proč se za děti schovávám? Myslím,že neschovávám.

Ano, ted už Tě chápu :pussa:
Ano, výčitky bych měla vůči klukovi,protože v první řadě jsem máma.

dusička napsal(a):

Ano, ted už Tě chápu :pussa:
Ano, výčitky bych měla vůči klukovi,protože v první řadě jsem máma.

jj, TY bys měla výčitky. Kluk sám by je v tobě nijak nezpůsobil. To TY. Chápeš? Kluk by třeba neměl problém, ale TY. :jojo:

dusička napsal(a):

Ano, ted už Tě chápu :pussa:
Ano, výčitky bych měla vůči klukovi,protože v první řadě jsem máma.

Jako máma musíš především chránit děti. Možná se nebát, otevřeně vysvětlit synovi, že táta má prostě problém a spoléhá se na to, že ho vyřeší někdo za něj. A že i dospělák se musí občas znova naučit spoustu věcí - a táta se potřebuje znova naučit být samostatný. A protože když tam s ním někdo je, spoléhá automaticky na něj. Pokud mu chcete pomoct, je to odstěhování nejlepší řešení, s tím, že za ním přijedete na víkend, uvaříte mu třeba nějakou mňamku, nebo se sejdete ve městě a bude to bezva... on se na vás bude těšit a nebude brát rodinu tak jako doposud - jako samozřejmost. Možná se dětem bude i víc věnovat...
A já šla až tak daleko, že jsem dětem vysvětlila i ty peníze, co u nás hrály velikou roli... samozřejmě přiměřeně věku.
Je jen na tobě, jestli jednou kluk bude v pozici "mám na vybranou" nebo "přece nemůžu jen tak jít".
Já pro děti udělala to první. Chci, aby věděly, že mají vždycky na vybranou.... protože mají. Já dlouho myslela, že nemám. A než jsem přišla na to, že mám, hodně to bolelo. Nechci, aby někdy něco podobného bolelo moje děti...
Neber to zle. ;)

Btw v první řadě jsi dusička.
Máma, manželka, milenka, dcera,... to jsou "jenom" role. Ale ty jsi V PRVNÍ ŘADĚ ty. To je důležité.
Pak až "následují" role, sestavené TEBOU dle TVÉHO stupně důležitosti.
Ty se nějak "potýkáš" se svými rolemi. Někdy lépe, někdy hůře.

javena napsal(a):

Jako máma musíš především chránit děti. Možná se nebát, otevřeně vysvětlit synovi, že táta má prostě problém a spoléhá se na to, že ho vyřeší někdo za něj. A že i dospělák se musí občas znova naučit spoustu věcí - a táta se potřebuje znova naučit být samostatný. A protože když tam s ním někdo je, spoléhá automaticky na něj. Pokud mu chcete pomoct, je to odstěhování nejlepší řešení, s tím, že za ním přijedete na víkend, uvaříte mu třeba nějakou mňamku, nebo se sejdete ve městě a bude to bezva... on se na vás bude těšit a nebude brát rodinu tak jako doposud - jako samozřejmost. Možná se dětem bude i víc věnovat...
A já šla až tak daleko, že jsem dětem vysvětlila i ty peníze, co u nás hrály velikou roli... samozřejmě přiměřeně věku.
Je jen na tobě, jestli jednou kluk bude v pozici "mám na vybranou" nebo "přece nemůžu jen tak jít".
Já pro děti udělala to první. Chci, aby věděly, že mají vždycky na vybranou.... protože mají. Já dlouho myslela, že nemám. A než jsem přišla na to, že mám, hodně to bolelo. Nechci, aby někdy něco podobného bolelo moje děti... Neber to zle. ;)

:godlike:

dusička napsal(a):

Ano, ted už Tě chápu :pussa:
Ano, výčitky bych měla vůči klukovi,protože v první řadě jsem máma.

dusičko, a výčitky kvůli klukovi nebudeš mít, až mu za nějakou dobu přijde exekutor kvůli dluhům jeho táty sebrat kolo, počítač, DVD a já nevím, co všechno?!?
Já jsem skutečně zažila případ, kdy do rodiny spolužáka jednoho z mých dětí vletěl exekutor a klučíkovi oblepil i plastickou školní mapu České Republiky, která mu visela na zdi.
To chceš opravdu čekat v tom baráku, který je už teď ohrožen exekucí, jako ovečka na porážku, až přijde exekutor a vymlouvat se na to "že jsi v první řadě máma"? To chceš, protože jsi v první řadě máma, neustále sahat do vlastních úspor a platit odstřiženou elektřinu, abyste neseděli potmě a v zimě?!?

Já nevím, dusičko, tyhle ohledy na dítě by se daly pochopit, kdyby ve vašich problémech hrály roli čistě jen manželské neshody a nic jiného a nebyli jste ohrožováni finanční nouzí, dluhy a exekucemi. A mrzí mě, že pro zájem jednoho dítěte nevidíš zájem dvou dalších - hlavně staršího kluka, který má jiného biologického otce, je do tohohle zatažen absolutně proti své vůli a místo, abys mu zajistila klidný a bezproblémový domov, plácá se v tom s vámi. Když si to vezmeš, tak na něj dostáváš výživné od jeho otce, ale ze své výplaty a z těchhle peněz dotuješ odstřiženou elektřinu a já nevím co všechno. Napadlo Tě někdy podívat se na to i z téhle stránky? Uvědomuješ si, že jsi máma všech tří děti a musíš chránit zájmy všech tří dětí stejně a ne se schovávat za zájmy jenom toho prostředního a nechávat tak všechny děti, aby se v tomhle marastu plácaly ještě X let s Tebou?!?

Dušičko, jestli tvůj m. pije, dělá dluhy, nepracuje (?), a nic  nedělá pro to , aby se něco změnilo, tak je to špatné a bude ještě horší.

Jako máma, řekni, jaké prostředí dětem zajistíš? Takto? Jaký mají model rodiny?, táty? mámy? - když už píšeš, že jsi v prvé řadě máma.
To je jen přežívání, a nehledě na to co píše Kiara - exekutor se s tím  opravdu mazat nebude. Odnesou to s tebou i děti. Ale ty,  chudáci za nic nemohou, ty jediná jsi schopna jim - vám všem pomoci. Skoro bych řekla, že jsi povinna - i když to zní tvrdě a já nerada nijaká direktiva.
Ty děti jsou odkázány jen na to, co jim ty zajistíš a vybojuješ - a to je obrovský závazek. V tu cvhíli je jakákoliv neochota dělat změny velmi slabou výmluvou.

Ano, dusičko, ty jsi jako matka povinna hledět na zájmy všech tří dětí stejně.

Musíš hledět na to, abys zajistila materiální zázemí jak pro nejstaršího syna a musíš hledět na to, abys vytvořila zdravý rodinný model pro nejmladší holčičku. Na tyhle dvě děti pořád zapomínáš a pořád se schováváš za zájmy prostředního syna, jako kdyby ty další dvě děti byly vosk a neměly žádné právo žít v bezpečném, materiálně odpovídajícím a harmonickém zázemí :grater:

Myslela jsem si, že když se s ním začnu bavit a nebudu dělat mrtvého brouka, že se změní komunikace.
Jsou to blbosti, ale když jsme zadobře, a já ho poprosím aby umyl nádobí - umeje ho. Já vím, měl by to udělat samozřejmě sám od sebe (ale to ho napadne jednou za rok). Když na něho nebudu mluvit, zvlčí.
Záleží to na mě. S tím nádobím jsem uvedla příklad, ale tak je to se vším.
Věřím tomu,že mu zaměstnání vyjde, už jsme to probrali a on mě pochopil (nevím tedy, kde žije, já ho v tomhle nechápu) že čeká až mu spadne práce do klína, nebo musí se jít ptát na práci jen s kamarádama. Takže už čtrnáct dní objíždí fabriky.
Já ho nechci omlouvat,to ne.
Pochopil i to, že se cítím sama, že si chci s někým popovídat. že chci,aby se mi víc věnoval. Co z něho vypadlo :dumbom: že si myslel, že když jsem s dětma,že ho nepotřebuju.
Dluží za dva roky na sociálce,zdravotku má už zaplacenou (to už exekutoři přišli před rokem, tak honem scháněl prachy, půjčili mi rodiče).
Když bude mít práci, bude makat. Není línej, děla i šestnáctky. Já vím,možná o tom jen s ním, možná jsem naivní.

Proč nemůžeme fungovat jako normální rodina?
Ale jo, mi tak navenek fungujeme, nemyslím,že by ted děti trpěli, ani jeden, jsou spokojený. Sice nemaj věcí jako ostatní, ale chodí slušně oblíkaný (a maj triček dost), nestrádaj, sice penezěma nehýřej, ale na ty věcičky pro radost maj.
Oni vědi, jak to je. Bavím se s nima o všem

dušička napsal(a):

Vysvětlila jsem mu,proč se chci rozvést. že chci být samostatná osoba, a když se budeme mít rádi, můžeme spolu žít i bez papíru.

tak nějak podobně jsem před 10-ti lety reagovala já na neutěšenou situaci v mém prvním manželství.Začal dělat dluhy,nechtěla jsem to břemeno s ním nést,dokonce hrozila exekuce.Chtěla jsem se rozvést,abych uchránila i to málo co jsme tehdy měli pro nás a hlavně naše děti.Ale už tehdy jsem cítila,že rozvodem nastane i náš rozchod,protože jsem mu nevěřila.Moc jsem se rozmýšlela jestli brát dětem tátu,nakonec jsem nabyla přesvědčení,že to musím udělat hlavně kvůli nim,abych nás všechny "zachránila".Dnes 9 let po rozvodu jsem ani jednou svého rozhodnutí nezalitovala.Klukům táta zůstal,dokonce i mnohem lépe fungující a navíc časem získali i prima kamaráda a já báječného manžela,když jsem se po druhé vdala.

Dusičko, já Ti schválně zkopíruju některé věty, co jsi sem napsala ... přečti si je, možná Ti leccos sepne:

Proč nemůžeme fungovat jako normální rodina?

Dluží za dva roky na sociálce,zdravotku má už zaplacenou (to už exekutoři přišli před rokem, tak honem scháněl prachy, půjčili mi rodiče).

Takže už jste dokonce doma jednou exekutora měli - paráda...

Věřím tomu,že mu zaměstnání vyjde, už jsme to probrali a on mě pochopil (nevím tedy, kde žije, já ho v tomhle nechápu) že čeká až mu spadne práce do klína, nebo musí se jít ptát na práci jen s kamarádama. Takže už čtrnáct dní objíždí fabriky.

Rok nebo jak dlouho už je nezaměstnaný, fabriky objíždí pouze posledních 14 dnů ... skvělý ...

le jo, mi tak navenek fungujeme, nemyslím,že by ted děti trpěli, ani jeden, jsou spokojený. Sice nemaj věcí jako ostatní, ale chodí slušně oblíkaný (a maj triček dost), nestrádaj, sice penezěma nehýřej, ale na ty věcičky pro radost maj.

Dusičko, barometr spokojenosti pro děti není přece ten, aby chodily slušně oblíkaný a měly dost triček :dumbom:, ale aby vyrůstaly ve zdravé rodině se zdravým rodičovským modelem. Táta nedělá už přes rok, vletěl už na vás exekutor kvůli jeho dluhům, museli to zaplatit babička s dědečkem - to si myslíš, že je v pořádku, aby děti viděly, že chlap sedí doma, nevydělává a dluhy za něj musí platit rodina?!?

dusička napsal(a):

Proč nemůžeme fungovat jako normální rodina?
Ale jo, mi tak navenek fungujeme, nemyslím,že by ted děti trpěli, ani jeden, jsou spokojený. Sice nemaj věcí jako ostatní, ale chodí slušně oblíkaný (a maj triček dost), nestrádaj, sice penezěma nehýřej, ale na ty věcičky pro radost maj.
Oni vědi, jak to je. Bavím se s nima o všem

Je dobře,že se s nimi o tom bavíš.Také jsem to udělala,ale moc nevěř tomu,že netrpí.Možná trpí není to správné slovo,možná jsou jen smutné a třeba mají i strach z toho co bude.Přestože jsem přesvědčena,že můj rozvod byl ukázkový v tom,že jsme se nehádali,neházeli na sebe špínu a nedělali si naschvály,že jsme společně dětem vysvětlili,že náš rozchod nesouvisí nijak s nimi,stejně to odnesly a trápily se.Každý po svém.Starší se uzavřel,mladší,ten byl opravdu malinký,se na mě příliš upnul a byl plačtivý.

Rejko, máš pravdu - netrpí, ale.... určitě to cítí, to napětí.
Můj syn mi po nějaké době řekl, že je lepší, že s námi táta už nebydlí. Za tu zpětnou vazbu děkuju.
Oba pocítily klid, který jsme nějakou dobu všichni postrádali. Táta se jim o víkendu věnoval na 100% a všechno šlo dál tak nějak v klidu. Což by s exekutorem v zádech, co přišel cca rok po jeho odstěhování a vybílil mu kvartýr asi nešlo... jsem jinak stavěná.
Myslím, že až tenkrát to dětem došlo celý. Při pohledu na prázdnej byt to asi pochopily, chuďátka malinký.
I tak by ale určitě chtěly, abychom normálně fungovali jako táta a máma a oni... No, kdyby to šlo, tak bych to chtěla i já, že jo... :vissla:
Jenže někdy to prostě nejde. :/

Nic, duší, držím ti palce. :)

dusička napsal(a):

Bojím se "kvůli sobě" ?
Umím být sama, jsem sama, starám se o děti sama, prožívám svůj život sama. Jsem samotářka. Nebojím se konat podle sebe, vždycky jsem si všechno dělala podle sebe.
Já nevím, já bych se měla líp v jedna jedna. To jo, kdybych neměla děti, zařídila bych si to.
Sakra, proč nemůžu přijít na to, proč se za děti schovávám? Myslím,že neschovávám.

teda...jako bych slyšela sebe. Přesně ty samé důvody a odůvodnění. A víš co? Fakt je to jen strach ze změny , ze samoty ( bez mažela) ...
Když jsem se konečně rozhodla, nádherně se mi ulevilo, od dětí jsem se pak dozvěděla, že situaci chápaly a znaly víc než jsem si myslela.
A hlavně......uplně pak rozkvetly .....ten stres se na nich totiž podepisuje taky, a můžeš tisíckrát tvrdit, že ne, že jsou v pohodě.

On se posledních pár dnů snaží. Proč? Protože mu skutečně došlo, že by přišel o váš vztah? Protože má strach, že bys ho v tom mohla nechat samotného? Snaha je jistě skvělá, ale jsi připravenán na to co uděláš až se za dalších čtrnáct dnů, za měsíc snažit přestane? A jak moc se snaží seknout s pitím? Mluvili jste i o tom? A jestli ano, bylo výsledkem to, že nebude pít vůbec, nebo tě jen uchlácholil tím, že teď už to nebude přehánět a bude to mít pod kontrolou? Já všeobecně mám moc ráda šťastné konce a ani nevíš jak moc bych ti ho přála, ale z vlastní zkušenosti i z čtení tohoto vlákna vím, že s alkoholiky těch šťastných konců moc nebývá.

Ne Petuli, nic mi nesliboval , to jen já jsem si nalhávala, že by to mohl skončit s dobrým koncem, až bude mít stále zaměstnání.
říkala jsem si, že asi snad nepůjdu na další sezení k psycholožce , že to zvládnu sama, Takovýhle pocity jak na houpačce mám často. věřím, nebo chcci věřit, že se to zlepší.
Myslela jsem, že když jsem pochopila zrcadlení od Hirondel, že se tak chová jak se chová - odmítavě, naštvaně,že se nebaví, díky mému odrazu - tak se chovám poslední dobou já k němu.
To já jsem se začala bavit, u mě byla ta iniciativa.
Když jsme rozebírali náš vztah, jen uznal, že potřebuju trošku žít, Nepochopil, že jsem hledala trochu opory, chytnutí kolem ramen, obejmutí, uchlácholení, hned prý jsem to,že nebyl doma, byl na pivu, řešila tím,že jsem si našla chlapa.

Jsem tak blbá. Když tak o tom přemýšlím, vím, že máte pravdu. že by tohle jeho snažení vydrželo měsíc, než by na mě něco našel. :butter:
Proč tak přemýšlím?
Ano bojím se jít do podnájmu možná z pohodlnosti měnit ,16 let tady žiju, bojuju s ním,pár let se chová normálně, pár let vybočí.
Přitom jsem tenkrát jako holku mámu přemlouvala,at se odstěhujeme.

Máma mi třeba říká, neudobřuj se s ním, nebav se s ním,podej žádost o rozvod,
už nic našim neříkám, vůbec nic, bavíme se o dětech a je klid.  :)
Bojím se, že když se odstěhuju, budu to mít denně na talíři od našich, že jsem klukovi zničila dětství. že myslím jen na sebe, a ne na děti.
Kruciš,a nakonec jsem přijela ted z práce, posílala jsem zprávu, jak dopadl ten pronájem,který jsemměla rozjednaný z prosince a paní mi dá vědět začátkem února, a prý vybrali jiného zájemce.
Kdyby mi tady někdo postavil přede mě podnájem a řekl, jdi, tak bych šla.
jenže v mezičase čekání mi napadaj takový chmury a pocity.

dusička napsal(a):

Bojím se, že když se odstěhuju, budu to mít denně na talíři od našich, že jsem klukovi zničila dětství. že myslím jen na sebe, a ne na děti.

dusička napsal(a):

Bojím se "kvůli sobě" ?
Umím být sama, jsem sama, starám se o děti sama, prožívám svůj život sama. Jsem samotářka. Nebojím se konat podle sebe, vždycky jsem si všechno dělala podle sebe.Já nevím, já bych se měla líp v jedna jedna. To jo, kdybych neměla děti, zařídila bych si to.
Sakra, proč nemůžu přijít na to, proč se za děti schovávám? Myslím,že neschovávám.

Vidíš ten rozpor, dusi?

já jsem si nalhávala, že by to mohl skončit s dobrým koncem,
to si nalhává každý a spousta jich tomu i věří. kdysi jsem k nim taky patřila,takže tomu rozumím.
Ano bojím se jít do podnájmu možná z pohodlnosti měnit ,16 let tady žiju, bojuju s ním,pár let se chová normálně, pár let vybočí.
nejsi jediná,která má strach z velké změny...
Máma mi třeba říká, neudobřuj se s ním, nebav se s ním,podej žádost o rozvod,
duši,maminčin názor si určitě vyslechni,ale rozhodni se sama.
Bojím se, že když se odstěhuju, budu to mít denně na talíři od našich
proč? Vždyť píšeš,že mamka ti radí ukončit ten vztah...ale jinak,proč by ti měli rodiče cokoliv vyčítat? Podle mě na to nemají právo.Tvé rozhodnutí je tvá zodpovědnost za to co bude následovat. I rodiče by ale pochopili,že jsi to udělala právě proto,že jsi myslela na své děti...

Rejko - když jsem se chtěla stěhovat v září , náhodou jsem se dostala k podnájmu, byli proti. Já jsem nakonec podnájem zrušila.  Já vím, že jsem zodpovědná na chování jen já sama za sebe.
Holky - díky moc za slůvka :pussa::pussa:
Nemám to toiž kde ventilovat, v práci se tvářím usměvavě, žádný soukromí netahám, v práci nevědi nic, nemám kamarádku, to ani mi tak nevadí, ale i kdybych měla, nestěžovala bych si, protože když si ženská stěžuje a sama má maglajz v hlavě, je to otravný pro ty druhé.
Ted jsemměla pár dní pocit, že by to možná šlo zachránit, ale vrátili jste mě do reality. Děkuju :pussa:
Musím ten strach překonat.

dusičko, tonoucí se stébla chytá a já rozumím tomu, že ses chytla první slabé naděje, když se Tvůj manžel začal snažit, že by se to snad "mohlo" obrátit k lepšímu.

Nevěř tomu.

Můj M se taky po každém průšvihu "začal snažit", ale nedělal to kvůli mně, nebo že by chtěl mít hezké manželství, dělal to vždycky jenom proto, že mu o něco šlo. Tudíž snaha o změnu nevycházela z toho, že by si on sám uvědomil, že něco dělá špatně a chtěl to změnit proto, aby náš vztah zesílil a zkrásněl, ale z toho, aby mi na čas zacpal hubu a doma byl pár měsíců klid :jojo:

dusičko, u těchto pánů-alkoholiků, kteří mají plnou pusu řečí a slibů totiž existuje jedno krásné a stručné pořekadlo:
"Kecy nemaj´cenu - ukázaná platí!!!"
A že se za chvíli skutečně ukáže, na to bohužel nemusím být jasnovidcem ... :/

Duši......opravdu ty holky to mají odžité

to, co mi popisovaly, radily.....to sedlo

přemýšlej.....

a když pije......no nazdar....přečti si taky moje vlákno....kolikrát já mu uvěřila

musí jít na léčení.....ale ty řeči...já to zvládnu sám....ani se mi to nechce popisovat

život s alkoholikem......a k tomu malé děti......utíkej Dušičko

já si to vůbec nedovedla představit......to ten STRACH.....přesně, přesně....

a jde to.....buď statečná....bojuj.....

Vero,Kairo, Petuli, Majkafo
děkuji za slovo povzbuzení :pussa::pussa:
Prostě někdy to na mě přijde, to vyúčtování 15tiletého vztahu,.
Sice nejsem průbojná, ale jsem bojovník.
Vím to, že máte pravdu, musím prostě pohnout tím zadkem já.

Pročítám od prvního vlákna alkoholici a jejich partneři a mám nový podpis díky Bloss , když budu psát na bbn , budu to mít stále na očích

Kiara napsal(a):

Dusičko, před čím si myslíš, že se uchráníš alespoň tím rozvodem :co: ?!?
Budeš sice rozvedená, ale zůstaneš bydlet s manželem pod jednou střechou. Psala jsi, že za manželem jdou dluhy, které nesplácí, že nedělá, že se Ti ztrácí peníze, že chlastá atd. atd.

Ve vztahu by se měli dělat kompromisy, o vztah se musí pečovat. Vím, že ustupuju, ale nechci řešit naštvaností a vztekem. Já myslím,že u nás je největší problém komunikace. Já se totiž naštvu, uzavřu do sebe, a mlčím, nekomunikuju. V tom taky vidím problém.
Dusičko, v tomhle není problém. Ten vztah stojí dlouhodobě za starou belu ponejvíce díky tomu, že si manžel odmítá plnit povinnosti každého slušného člověka: chodit do práce, živit rodinu a řádně a včas plnit svoje závazky. Ty přece nemůžeš za to, že chlap nechodí do práce, vysedává po hospodách, nenosí domů peníze a jdou za ním akorát tak dluhy, to je jeho styl života, pro který se Tvůj manžel dobrovolně rozhodl sám a ať bys na něj byla jako mílius nebo uraženě mlčela nebo jsi po něm dennodenně řvala, nezměnilo by se nic. Ty jeho život nemůžeš změnit, můžeš změnit pouze svůj. A tím, že se jakoby rozvedeš, ale zůstaneš bydlet s manželem pod jednou střechou dál si vůbec nepomůžeš, naopak, bude to ještě horší. Tchyně po Tobě jako po rozvedené může chtít platit nájem (už Ti s tím jednou vyhrožovali, pamatuješ?), až manžela navštíví exekutor, odneseš to Ty a děti, panč exekutor oblepí úplně všechno, co oblepit jde a nebude rozlišovat, co je čí, až vám zase odstřihnou elektřinu, budeš muset sáhnout do svého a doplatit to atd. atd.

Přečti si Rosamundu, co je kvůli dluhům potkalo - tak dlouho řešila Ros pouze manžela, až jí dluhy přerostly přes hlavu a už jim exekutor oblepil doma téměř všechno zařízení. A přečti si, kolik toho tady dřív napsala o tom, že nemůže opustit manžela, vyjmenovala 1000+1 důvodů, proč to hned teď nejde a zuby-nehty se držela nějaké iluzorní naděje, že to jednoho krásného dne půjde.

Dusičko, vaše příběhy jsou v hrubých rysech jako obtažené přes kopírák a je to všechno o závislosti na závislém, obludném a neopodstatněném strachu ze samoty a děsivé hrůze k tomu, udělat ten první krok a odejít :jojo:

Kiaro, se vším souhlasím, jen ne s těmi dvěma vytučněnými větami. K té první: Dluhy nám přerostly přes hlavu, páč jsme oba dva byli naprostí finanční negramoti a nenapadlo nás dělat si zásoby na horší časy, neměli jsme rezervu a na to jsme dojeli, jenže tohle jsme dělali už od začátku aniž by Munďák chlastal, takže nebylo co dalšího než firma k řešení a my to neviděli. K té druhé větě: Já se nebojím samoty, vždyť sama už jsem minimálně 5 let, já jsem jen stále ještě trošičku spoluzávislá a navíc jak jsi sama psala, u nás je teď každá koruna dobrá, takže vzdát se jistého, byť malého příjmu momentálně opravdu nemohu. Navíc Munďák je oficiálně nemocný, nicméně teď se jakž takž drží. Vadí mi jen to že teď vůbec nemám sil řešit něco dalšího a tak s ním žiju "jako kamarád z vojny" jak tu někdo trefně napsal, ale až nějak doplaveme k tomu břehu, tak pak se uvidí. Zatím se spíš topíme oba ve víru věcí příštích a proto ted nechci a ani nemůžu ten vztah řešit, prostě to nechávám plynout, ale rozhodně to není strachem ze samoty, vím, že bych měla větší klid, ale bohužel to zatím z finančních důvodů a z nedostatku sil nejde.

Ros, já se Tě opravdu nechci nijak dotknout ... ale velmi dlouho jsi tady řešila skutečně pouze Munďáka a teprve asi po roce psaní z Tebe vypadlo, jak povážlivá je vaše finanční situace. Takže téměř rok tady nepadlo ani jedno jediné slovo o tom, že máš problémy s Munďákem a navíc ještě ke všemu problémy s financemi; toto jsi natvrdo přiznala až teprve ve chvíli, kdy už byla situace naprosto neudržitelná a dluhy ve výši několika milionů nesplatitelné. Do té doby jsi to prostě neřešila, řešila jsi výlučně Munďáka a jeho excesy :jojo: a pokud tady během té doby padlo něco o problémech s financemi, tak jen velmi povšechně, neurčitě a mlhavě.

A jestli jsi četla pozorně, tak jsem směrem k Tercile také napsala, že teď už je pozdě Munďáka opouštět, teď už to společně musíte nějak překlepat. Propásla jsi šanci opustit Munďáka už při jeho prvních excesech, tzn. více než pěti lety a situace za těch pět roků dospěla do takového stadia, že si v tuhle chvíli bohužel opravdu nemůžeš dovolit manžela vyhodit :grater:

Tenkrát jsem psala, že ve vidině velkých zisků z podnikání draze rekonstruovali Munďákův dům, aniž by se zamysleli. A pak už to jelo.
Rosamundo, já bych to nenazvala finanční negramotností. :( ...
Tohle si dokáže spočítat i jakýkoliv negramota, když nebude mít velké oči a nezaslepí mu je to, že se stal "panem podnikatelem". Když zamíchá soukromé peníze s firemními. :(

Nu, pozdě bycha honit. Obdivuji tě, že takovýhle srab ještě stále psychicky zvládáš. Proč ten dům neprodáte, URYCHLENĚ, a nevyhrabete se z toho srabu ven? Na co ještě čekáte? Když ty si nedáš poradit, ty nechceš ani být finanční gramota. :(

Kiaro, já jsem sem problémy s financemi nepsala,páč tohle je alkoholické vlákno a neměla jsem potřebu to tady nikde ventilovat, řešila jsem to mimo Babinet. Finanční situace začala být neúnosná až předloni a já se hned snažila ji řešit a že jsem to tu nenapsala neznamená, že jsem to neřešila, to bych musela být :dumbom:
Majko, kdybych ten dům mohla prodat, tak už jsme to dávno udělali, jenže kvůli dluhu na splátkách to prostě prodat nelze :(, úvěr už je sesplatněný, takže musíme počkat až si to banka vezme sama. Zkusím se jich ještě zeptat jestli by se to neobešlo bez exekuce, protože tím enormně narůstají náklady. A co se týče rekonstrukce domu, to bylo v době, kdy lékárna jela a nedalo se nijak předpokládat, že vznikne konkurence. Dům jsme skoro celý splatili, jenže mimo to jsme rozhazovali plnými hrstmi a nemysleli na zadní kolečka. A pak se to všechno schrulo dohromady: konkurence, dodavatelé chtěli během měsíce narovnat u všechh lékáren obchodní vztahy a tak byla z tolerance měsíce po splatnosti nula,  reforma s třiceti korunami (lidi přestali chodit tak často k doktorovi) a nakonec jako poslední rána se mi tři zásadní doktoři odstěhovali do domu kde sídlí konkurence.....to asi nesvědčí o tom, že bychom to vůbec nespočítali. Jsou prostě věci, které ani nejlepší výpočet nemůže zkalkulovat ( ne že bych JÁ v tomto ohledu byla  nejlepší, to rozhodně ne), ale kdybychom měli na horší časy pár mega ve štrosoku, tak jsme nemuseli dopadnout takhle a to že se nám to stalo já nazývám eknomickou negramotností a z pohledu odborníka by to asi zasloužilo nazvat spíš ekonomickou blbostí. Prostě jsme si to asi museli prožít jinak bychom to neviděli.

majkafa napsal(a):

Tenkrát jsem psala, že ve vidině velkých zisků z podnikání draze rekonstruovali Munďákův dům, aniž by se zamysleli. A pak už to jelo.
Rosamundo, já bych to nenazvala finanční negramotností. :( ...
Tohle si dokáže spočítat i jakýkoliv negramota, když nebude mít velké oči a nezaslepí mu je to, že se stal "panem podnikatelem". Když zamíchá soukromé peníze s firemními. :(

Nu, pozdě bycha honit. Obdivuji tě, že takovýhle srab ještě stále psychicky zvládáš. Proč ten dům neprodáte, URYCHLENĚ, a nevyhrabete se z toho srabu ven? Na co ještě čekáte? Když ty si nedáš poradit, ty nechceš ani být finanční gramota. :(

Majko vím, že jsi Slovenka...tak to neber ve zlém u nás se říká, že je někdo ve svrabu nikoli ve srabu. Srab je ten kdo se bojí :par:

jinak k tomu domu Rosamundy...když je zastavený bance prodat ho nelze, leda by s tím banka souhlasila. Mám známe, kteří dlužili bance přes tři miliony /úvěr měli jen milion, takhle jim narostly úroky ačkoli už přes 1,5 milionu splatili než neměli na další splátky/ a podařilo se jim, domluvit se s konzolidační agenturou, která dluh od banky koupila a koupili od ní ten dům zpátky za 1,4 milionu. Byl to běh na velmi dlouho u trať. Asi deset let bydleli v domě, který byl fakticky propadlý bance/přestali vše platit i udržovat nemělo to cenu/, banka je na ulici vyhodit nemohla tak dluh  prodala té agentuře a dál už jsem to popisovala...
Držím Rosamundě palce do takového svrabu se dostane člověk ani nemrkne, však na to dojela celá Amerika, polovina domů je tam na hypotéky a do problémů se dostanete eins zwei, stačí krize nebo nová konkurence v okolí...člověk nemusí být ani podnikatel. Já podniktelům držím palce, jsou to lidi co si troufnou postarat se o sebe a ještě dávaj práci ostatním, to že to všem nevýjde neznamená že jsou neschopní, v dnešní době kdy krachují i letecké společnosti, které přepravovaly lidi 30 let nemá ke krachu nikdo daleko...

majko,
jen poznámku mimo:
češtinu ovládáš skvěle :jojo:
SVrab je totiž přenosné parazitární kožní onemocnění, kdežto jako SRAB je pravda označován ten, kdo se bojí, je zbabělec, který se staví "pštrosovitě" ke svým problémům a celkově je nezvládá, ale také se v češtině říká: jsi v pěkným srabu - tedy nepříjemnostech.

xxxx napsal(a):

Majko vím, že jsi Slovenka...tak to neber ve zlém u nás se říká, že je někdo ve svrabu nikoli ve srabu. Srab je ten kdo se bojí :par:

xxxx neber to ve zlém, ale než budeš někoho opravovat, možná si to napřed pořádně ověř...Majka se vyjádřila správně :jojo: Teda nevylučuju, že se u váš říká "být ve svrabu", ale u nás rozhodne ne-e. :offtopic:

Ronja napsal(a):

xxxx napsal(a):

Majko vím, že jsi Slovenka...tak to neber ve zlém u nás se říká, že je někdo ve svrabu nikoli ve srabu. Srab je ten kdo se bojí :par:

xxxx neber to ve zlém, ale než budeš někoho opravovat, možná si to napřed pořádně ověř...Majka se vyjádřila správně :jojo: Teda nevylučuju, že se u váš říká "být ve svrabu", ale u nás rozhodne ne-e. :offtopic:

ano u nás se říká ve svrabu /nemoci která tě uvede do problémů a "špíny"/ srab je ten kdo je bojí. Na tom si fakt trvám. Ale to je tu fakt  :offtopic: spíš jsem chtěla Ros nastínit to jak se to může vyvíjet s domem.

Pandorraa napsal(a):

majko,
jen poznámku mimo:
češtinu ovládáš skvěle :jojo:
SVrab je totiž přenosné parazitární kožní onemocnění, kdežto jako SRAB je pravda označován ten, kdo se bojí, je zbabělec, který se staví "pštrosovitě" ke svým problémům a celkově je nezvládá, ale také se v češtině říká: jsi v pěkným srabu - tedy nepříjemnostech.

Já vím, studovala jsem si to.

Ale neva mi žádné upozornění, aspoň jsem se nad tím zase zamyslela. Protože zase tak dobře česky ještě neumím, někdy ještě narazím na něco, co nevím.
Když jsem žila s mým BM, měli jsme domluvu, aby mě opravoval, chtěla jsem se naučit dobře česky. (dobře je u mě trojka, na jedničku už to nebude, to může být jen rodný jazyk, si myslím :) )

Kiara napsal(a):

Dusičko, já Ti schválně zkopíruju některé věty, co jsi sem napsala ... přečti si je, možná Ti leccos sepne:

Proč nemůžeme fungovat jako normální rodina?

Dluží za dva roky na sociálce,zdravotku má už zaplacenou (to už exekutoři přišli před rokem, tak honem scháněl prachy, půjčili mi rodiče).

Takže už jste dokonce doma jednou exekutora měli - paráda...

Věřím tomu,že mu zaměstnání vyjde, už jsme to probrali a on mě pochopil (nevím tedy, kde žije, já ho v tomhle nechápu) že čeká až mu spadne práce do klína, nebo musí se jít ptát na práci jen s kamarádama. Takže už čtrnáct dní objíždí fabriky.

Rok nebo jak dlouho už je nezaměstnaný, fabriky objíždí pouze posledních 14 dnů ... skvělý ...

le jo, mi tak navenek fungujeme, nemyslím,že by ted děti trpěli, ani jeden, jsou spokojený. Sice nemaj věcí jako ostatní, ale chodí slušně oblíkaný (a maj triček dost), nestrádaj, sice penezěma nehýřej, ale na ty věcičky pro radost maj.

Dusičko, barometr spokojenosti pro děti není přece ten, aby chodily slušně oblíkaný a měly dost triček :dumbom:, ale aby vyrůstaly ve zdravé rodině se zdravým rodičovským modelem. Táta nedělá už přes rok, vletěl už na vás exekutor kvůli jeho dluhům, museli to zaplatit babička s dědečkem - to si myslíš, že je v pořádku, aby děti viděly, že chlap sedí doma, nevydělává a dluhy za něj musí platit rodina?!?

Souhlasím - ukázali jste jim model rodiny, jakýsi standard, oni to budou považovat za normální model rodiny...jinak nebudou umět. Nemohou cítit jistotu, zázemí, bezpečí.

Já vím, že barometr ke spokojenosti nejsou hadříky. Já jen prostě chtěla napst, že nevyrůstají v sociální nouzi, aby se třeba styděli za to, jak chodí oblíkaný, aby byli na posměch jiným. (beru to podle dětí,který rodiče chlastaj oba dva, chodí do školy špinaví, asi blbej příklad k porovnání). prostě jsem chtěla napst, i když vyrůstají v takových podmínkách jsou to zdraví sebevědomí kluci.
Se starším klukem spřádáme plány, jak se vejdeme do jedna jedna, nějak to prý půjde. Už jsme vymysleli i válendu, kde se vysouvá druhé lůžku - pro mladšího syna, který stejně nakonec bude s námi, i když to ještě neví a říká,že zůstane tady.
čekám na ten soud na svěření dětí do péče, a počítám že zvolíme střídavou péči o mladšího. Přeci jenom uplně ho tady nenechám.
Ono až odejdeme, určitě tady nepůjde za měsíc plyn, elektrika a to tady kluk být nemůže.
Taky už vymýšlím, co si všechno odvezu, jako pračku, lednici, mikrovlnku. Skříně? No nevím, budu si muset zajistit nějakou stěhovací službu.

xxxx napsal(a):

ano u nás se říká ve svrabu /nemoci která tě uvede do problémů a "špíny"/ srab je ten kdo je bojí. Na tom si fakt trvám. Ale to je tu fakt  :offtopic: spíš jsem chtěla Ros nastínit to jak se to může vyvíjet s domem.

:offtopic: Já jsem rozenej Čech, ale výraz "žít ve svrabu" slyším teda poprvé, zatímco "žít ve srabu" znám od nepaměti... :offtopic:

Rosamunda napsal(a):

No já myslím, že ten můj je kvartální piják, tak až proberu příští týden co a a jak dál s lékárnou, tak chci taky probrat s Munďákovou psycholožkou a dr. jaká je prognoza.
Včera jsem se taky v manželské poradně dozvěděla, že musím víc naslouchat, tak možná že když na tom zapracuju, tak že to taky pomůže. Příště zase budeme probírat Munďáka.

Ros, pročetla jsem tvůj příběh. Je neměnný, celkem jasný. Prognozu ti mohu říci také. Žila jsem s alkoholikem. Bude to stejné, pití, alkohol, stále dokola. Proloženo kecy, pláčem,depresí,léčebnou, změnou medikace (naprosto zbytečně),scénami. Bud onemocní fyzicky, onemocnění jater, žlučníku apod. nebo ho přejede auto. Blbě nebo dobře. Neskončí-li to úspěšně sám.
Hodně věřím,že když se člověk chce léčit a chce uzdravit, že má šanci. Tento ale nechce.
Rosamundo - a naslouchání? Jemu? Promi´´n, ale to je v této fázi ztrátou času. Ted je na řadě jednání. Ty potřebuješ asi v prvé řadě přežít. Pak se můžeš zaobírat jím. Pomůže mu možná, když nebude mít kolem sebe lidi, kteří mu pití a fety usnadní. Tím myslím tebe - ač to zní jakkoliv paradoxně. Kdyby žil někde na ubytovně a sám nemohl by si opatřit léky nijak (nelegálně) a pití jen za SVÉ, tedy nezřídka vydělané peníze.  Nyní nemá důvod měnit své ustálené zvyky. To je strašně důležité si uvědomit.
Nasloucháním získáš mnoho informací, dodá jakékoliv, kdykoli. Přesně ty, které budeš chtít. Na co? Udělá cokoliv, protože mu to umožní získat čas a fet. Nic jiného ho v tuto chvíli nezajímá. V hlavě takto postiženého člověka není na nic jiného místo. Věř tomu - jen jak se dostat k pití a práškům, nic jiného! Kdy a jak to šikovně, bezbolestně udělat.

Je to smutné. Soucítím s tebou, ale jednala bych na tvém dnešním místě jinak. řeju hodně síly.

ahoj Ramado :jojo:
Mně třeba zůstává rozum stát nad tím, že můj manžel rok nedělá ale na pivo vždycky peníze má. Nechápu. :dumbom:

dusička napsal(a):

ahoj Ramado :jojo:
Mně třeba zůstává rozum stát nad tím, že můj manžel rok nedělá ale na pivo vždycky peníze má. Nechápu. :dumbom:

ANO, ano... má vždycky. Kvůli fetu, obtížnější získávání, se i krade. Nic jiného ten postižený mozek neobsáhne.

Ramada napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No já myslím, že ten můj je kvartální piják, tak až proberu příští týden co a a jak dál s lékárnou, tak chci taky probrat s Munďákovou psycholožkou a dr. jaká je prognoza.
Včera jsem se taky v manželské poradně dozvěděla, že musím víc naslouchat, tak možná že když na tom zapracuju, tak že to taky pomůže. Příště zase budeme probírat Munďáka.

Ros, pročetla jsem tvůj příběh. Je neměnný, celkem jasný. Prognozu ti mohu říci také. Žila jsem s alkoholikem. Bude to stejné, pití, alkohol, stále dokola. Proloženo kecy, pláčem,depresí,léčebnou, změnou medikace (naprosto zbytečně),scénami. Bud onemocní fyzicky, onemocnění jater, žlučníku apod. nebo ho přejede auto. Blbě nebo dobře. Neskončí-li to úspěšně sám.
Hodně věřím,že když se člověk chce léčit a chce uzdravit, že má šanci. Tento ale nechce.
Rosamundo - a naslouchání? Jemu? Promi´´n, ale to je v této fázi ztrátou času. Ted je na řadě jednání. Ty potřebuješ asi v prvé řadě přežít. Pak se můžeš zaobírat jím. Pomůže mu možná, když nebude mít kolem sebe lidi, kteří mu pití a fety usnadní. Tím myslím tebe - ač to zní jakkoliv paradoxně. Kdyby žil někde na ubytovně a sám nemohl by si opatřit léky nijak (nelegálně) a pití jen za SVÉ, tedy nezřídka vydělané peníze.  Nyní nemá důvod měnit své ustálené zvyky. To je strašně důležité si uvědomit.
Nasloucháním získáš mnoho informací, dodá jakékoliv, kdykoli. Přesně ty, které budeš chtít. Na co? Udělá cokoliv, protože mu to umožní získat čas a fet. Nic jiného ho v tuto chvíli nezajímá. V hlavě takto postiženého člověka není na nic jiného místo. Věř tomu - jen jak se dostat k pití a práškům, nic jiného! Kdy a jak to šikovně, bezbolestně udělat.

Je to smutné. Soucítím s tebou, ale jednala bych na tvém dnešním místě jinak. řeju hodně síly.

Ramado, vytáhla sis Rosamundin příspěvek staršího data a od doby, kdy byl napsán se - bohužel - situace trošku podstatněji změnila :/

dusička napsal(a):

ahoj Ramado :jojo:
Mně třeba zůstává rozum stát nad tím, že můj manžel rok nedělá ale na pivo vždycky peníze má. Nechápu. :dumbom:

dusičko, mně zase zůstává rozum stát nad tím, že ví, kolik má dluhů, nechává část z nich platit rodiči manželky, na chlast si vždycky ty peníze sežene, ale na splácení svých závazků úplně kašle.
Jiní tchánovci už by s takovým zeťákem dávno vyrazili dveře, dceru i s dětmi by si vzali k sobě a tvrdě by ji tlačili k rozvodu, nebo by jí alespoň pomohli s bydlením ... :vissla:

Kiara napsal(a):

dusička napsal(a):

ahoj Ramado :jojo:
Mně třeba zůstává rozum stát nad tím, že můj manžel rok nedělá ale na pivo vždycky peníze má. Nechápu. :dumbom:

dusičko, mně zase zůstává rozum stát nad tím, že ví, kolik má dluhů, nechává část z nich platit rodiči manželky, na chlast si vždycky ty peníze sežene, ale na splácení svých závazků úplně kašle.
Jiní tchánovci už by s takovým zeťákem dávno vyrazili dveře, dceru i s dětmi by si vzali k sobě a tvrdě by ji tlačili k rozvodu, nebo by jí alespoň pomohli s bydlením ... :vissla:

To by věru nebyli dobří tchánovci, kdyby se takhle pletli do života své dceři. Doufám, že tito tchánovci vědí, že jejich dcera si na to musí přijít sama, že se má s takovým partnerem rozejít.

Bohužel, majkafa ... oni jsou do celé té záložitosti zatahováni proti své vůli také, když půjčují , takže se chtě-nechtě a třeba i proti své vůli do celé záležitosti plést musejí :jojo:

Kiara napsal(a):

Bohužel, majkafa ... oni jsou do celé té záložitosti zatahováni proti své vůli také, když půjčují , takže se chtě-nechtě a třeba i proti své vůli do celé záležitosti plést musejí :jojo:

Však jo, to je zase nedospělost jejich dcery a neměli by se nechat do této záležitosti zatahovat, když už se ona o to snaží. Protože když ji budou furt zachrańovat a nenechají ji dospět, byť za cenu, že si znovu natluče, když jednou nestačilo, nedospěje.

Kočky :pussa:
Jak jsem tu psala,že minulý rok v létě tu byli exekutoři, zaplatili ten dluh tchánovci - mí tchánovci.
Já už jsem našim zakázala aby mi takto pomáhali, protože pak jsem to od našich měla na talíři, manželovi půjčili na technickou, do dneška jim nevrátil ani korunu. Půjčili nám na nedoplatek elektriky, vody, a já to máme vracela po dvoustovkách z mateřský. :/
Chtěli nám půjčit na opravu kotle, nebo na nový, a to jsem nechtěla. Takže jsem 3/4 roku ohřívala vodu na koupání, na mytí nádobí. Jednou za týden se chodili koupat k nim. Naštěstí topení šlo, jen voda nešla po třičtvrtě roku zaplatil manžel za opravu pět tisíc a každý měsíc mi to předhazuje, že mi nemůže přidat, že přece taky se stará, říkám konkrétně? A on nechal jsem opravit kotel.

dusičko, děvče zlaté, vždyť Ty jsi jako mezi dvěma mlýnskými kameny - mezi manželem a mezi rodiči a oba dva ty vztahy nejsou v pořádku :grater: Na obou dvou těch mlýnských kamenech jsi závislá a oběma se necháváš drtit ...
Strašně nerada Ti to říkám, ale podle mě budeš mít skutečně pokoj až tehdy, když se osvobodíš jak od manžela, tak od vašich. Jsi už dospělá a rozumná holka, která se sebou nepotřebuje nechat manipulovat, přece ... :pussa: Musíš se vzchopit a vzít život sama do svých rukou, jinak s Tebou budou pořád všichni zacházet jako s nedospělou, nerozumnou a zlobivou holčičkou, která "zlobí" a "po právu"  si zaslouží být nepřetržitě trestána ...:jojo:

Mikeš napsal(a):

xxxx napsal(a):

ano u nás se říká ve svrabu /nemoci která tě uvede do problémů a "špíny"/ srab je ten kdo je bojí. Na tom si fakt trvám. Ale to je tu fakt  :offtopic: spíš jsem chtěla Ros nastínit to jak se to může vyvíjet s domem.

:offtopic: Já jsem rozenej Čech, ale výraz "žít ve svrabu" slyším teda poprvé, zatímco "žít ve srabu" znám od nepaměti... :offtopic:

Žiť v sračkách s ami zdá najvýstižnejšie... :D Inak svrab, ani srab mi nesedia 100%.

Kiaro :pussa:
Poslala jsem meilíky do školek v Děčíně, jestli by mi nevzali holku do školky (objasnila jsem jim situaci) a že bych hledala podnájem v DC, přeci jenom je tam větší šance. Pryč odsud, z tohoto městečka. Holku bych si odváděla sama do školky ráno. Odepsali mi, že bohužel nemaj ani jedno místo volný, ale v květnu bude zápis tak mám přijít. KDyž by mi jí vzali, tak od září.
Ta představa, že bych nepotřebovala nikoho - to bylo tak fajn, :jojo:
Takže cíl mám. A když to nevyjde, za rok bude předškolák a už mi ji jsou povinni do školky vzít kdekoliv.

:offtopic: Seli já myslím že od "být ve srabu" po "žít ve srač..ách" může vést delší cesta, jedno je jaksi aktuální stav, druhé chronický :D

Duši budu moc držet palce, aby ti malou od září vzali. Mám pocit že samostatný start, i když náročný, by ti moc pomohl.

dusička napsal(a):

Kiaro :pussa:
Poslala jsem meilíky do školek v Děčíně, jestli by mi nevzali holku do školky (objasnila jsem jim situaci) a že bych hledala podnájem v DC, přeci jenom je tam větší šance. Pryč odsud, z tohoto městečka. Holku bych si odváděla sama do školky ráno. Odepsali mi, že bohužel nemaj ani jedno místo volný, ale v květnu bude zápis tak mám přijít. KDyž by mi jí vzali, tak od září.
Ta představa, že bych nepotřebovala nikoho - to bylo tak fajn, :jojo:
Takže cíl mám. A když to nevyjde, za rok bude předškolák a už mi ji jsou povinni do školky vzít kdekoliv.

dusičko - super :godlike::supr::godlike:!!!
Líbí se mi, jak už sis vytýčila před sebou cíl a za tím cílem jdeš :supr:!!!

Jdu si jen poskuhrat, vypsat.
Dneska bylo u nás divadýlko :grater:
Obvykle držím hubu a říkám si, s nevystřízlivělým si nemíním ani bavit a nebuvu vyvolávat hádky (naučená z domova, že když táta přišl, mám být ticho a neprovokovat).
Dopoledne manžel vstal (přišel někdy ve 4 ráno) a začal na mě řvát,kdo mu snědl štrůdl, který mu upekla jeho maminka. :/
Včera navečer přišel se štrůdlem mladší kluk od babičky, tak jsme si udělali čaj a pustili se do něho. Spala u nás Verča (Davida holka) a píšu, neměla ani jeden kousek, protože drží dietu.
A já manželovi říkám, nezbylo, kdo dřív přijde, ten dřív .... Prý jak si dovoluje ta kr... tady žrát. Už sem ani nepáchne, nebo jí vytáhnu ven za vlasy.
Na to konto jsem se neudržela. Jestliže nadává mě, jsem spíš ticho, protože vím, že stejně cokoli řeknu, nepochopí a i kdybych ho na rukách nosila, živila, budu špatná, ale že se takhle dotkl lásky syna a že nenávidí i Davida ozvala jsem se, že on nebude rozhodovat, kdo k nám bude chodit na návštěvu a kdo ne.
Prý mě jeho máma propleskne. No sem byla drzá, tak mu říkám, tak jí zavolej at přijde.

Bála jsem se ho, sice jsem dělala že se ho nebojím, chtěl mi dát facku, ale já zůstala přímo stát a nekrčila sem se. Nedal mi ji. Už jsem držela v ruce mobil ,že vytočím 158. Ruce se mi klepali, i tělo.
Důrazným hlasem jsem mu řekla, at mlčí, nebo že zavolám policajty, a ty ho odvedou na deset dnů, že je nový zákon.
Dal pokoj.

Já to nevydržím do září čekat na školku.
Byla jsem blbá dlouho, ale mě nikdo poroučet nebude. Hm, a prý mu tu tisícovku nedá, co jsem mu přidala na elektriku, aby nám ji nevypli. A nedostala jsem ani korunu na děti.
Kdy může být ten soud o výživným? Podávala jsem to začátkem ledna.

A ted večer nanovo. :dumbom:
Celou dobu byl klid. Jen ho vytočilo, že si pouštíme dvd pohádky a že on nemůže koukat na tv. Tak začal znova řvát. Fakt už jsem z něho na nervy. A zase začal, zase mě vyhazoval. říkám mu, at přijde jeho máma a řekne mi to to očí, tobě to tady pane neříká.
A nejhorší je, že tu naši debatu sledoval mladší kluk a říká, mami nech ho být, ty ho provokuješ :dumbom: Na to konto jsem vyletěla a začala hlava nehlava mlátit kluka. Už jsem byla vytočená a říkám mu. Tak já se tady od mala o Tebe starám, věnuju, píšu s tebou úkoly, dávám ti kapesné, kecáme spolu, a jen proto ,že táta když si se mnou nerozumí ti povídá jak jsem špatná budeš na mě hnusnej? Proč nemáš svůj názor? Kluk utekl ven.

dusička napsal(a):

Jdu si jen poskuhrat, vypsat.
Dneska bylo u nás divadýlko :grater:
Obvykle držím hubu a říkám si, s nevystřízlivělým si nemíním ani bavit a nebuvu vyvolávat hádky (naučená z domova, že když táta přišl, mám být ticho a neprovokovat).
Dopoledne manžel vstal (přišel někdy ve 4 ráno) a začal na mě řvát,kdo mu snědl štrůdl, který mu upekla jeho maminka. :/
Včera navečer přišel se štrůdlem mladší kluk od babičky, tak jsme si udělali čaj a pustili se do něho. Spala u nás Verča (Davida holka) a píšu, neměla ani jeden kousek, protože drží dietu.
A já manželovi říkám, nezbylo, kdo dřív přijde, ten dřív .... Prý jak si dovoluje ta kr... tady žrát. Už sem ani nepáchne, nebo jí vytáhnu ven za vlasy.
Na to konto jsem se neudržela. Jestliže nadává mě, jsem spíš ticho, protože vím, že stejně cokoli řeknu, nepochopí a i kdybych ho na rukách nosila, živila, budu špatná, ale že se takhle dotkl lásky syna a že nenávidí i Davida ozvala jsem se, že on nebude rozhodovat, kdo k nám bude chodit na návštěvu a kdo ne.
Prý mě jeho máma propleskne. No sem byla drzá, tak mu říkám, tak jí zavolej at přijde.

Bála jsem se ho, sice jsem dělala že se ho nebojím, chtěl mi dát facku, ale já zůstala přímo stát a nekrčila sem se. Nedal mi ji. Už jsem držela v ruce mobil ,že vytočím 158. Ruce se mi klepali, i tělo.
Důrazným hlasem jsem mu řekla, at mlčí, nebo že zavolám policajty, a ty ho odvedou na deset dnů, že je nový zákon.
Dal pokoj.

Já to nevydržím do září čekat na školku.
Byla jsem blbá dlouho, ale mě nikdo poroučet nebude. Hm, a prý mu tu tisícovku nedá, co jsem mu přidala na elektriku, aby nám ji nevypli. A nedostala jsem ani korunu na děti.
Kdy může být ten soud o výživným? Podávala jsem to začátkem ledna.

...to je hrůza,nedalo by se fakt do nějakého pronájmu vypadnout už co nejdřív...kdyby se to vyhrožování opakovalo tak ty policajty zavolej, já to udělala dvakrát a byl pak už klid. Tihle chudáci zneužvají jen svojí síly, na víc nemají.

dusička napsal(a):

A ted večer nanovo. :dumbom:
Celou dobu byl klid. Jen ho vytočilo, že si pouštíme dvd pohádky a že on nemůže koukat na tv. Tak začal znova řvát. Fakt už jsem z něho na nervy. A zase začal, zase mě vyhazoval. říkám mu, at přijde jeho máma a řekne mi to to očí, tobě to tady pane neříká.
A nejhorší je, že tu naši debatu sledoval mladší kluk a říká, mami nech ho být, ty ho provokuješ :dumbom: Na to konto jsem vyletěla a začala hlava nehlava mlátit kluka. Už jsem byla vytočená a říkám mu. Tak já se tady od mala o Tebe starám, věnuju, píšu s tebou úkoly, dávám ti kapesné, kecáme spolu, a jen proto ,že táta když si se mnou nerozumí ti povídá jak jsem špatná budeš na mě hnusnej? Proč nemáš svůj názor? Kluk utekl ven.

...děti jsou v tomhle blbounci, navíc je to kluk a oni se snad ss tím pocitem, že máme držet pusu a krok, když pán tvorstva káže, rodí :dumbom:

Bože můj, dusičko, proč mlátíš kluka :grater: ?!? Já stokrát pochopím, že jsi byla jednou nohou obětí domácího násilí, že se k Tobě jeho otec chová jako prase, ale proč ses, proboha, neudržela a místo chlapa jsi seřezala čtrnáctileté dítě?!?
Udělala jsi stejnou chybu, jakou jsem udělala před léty já :grater: Ten kluk se po tomhle proti Tobě teprv zatvrdí, budeš to vidět :grater:
Stokrát jsme Ti říkaly, že už jsi měla bejt pryč dávno. Ty ses pořád na něco ohlížela, brala jsi ohledy na mladšího kluka a teď to došlo tak daleko, že jsi ho v afektu sama zbila. Opravdu nevím, co bych Ti teď poradila :/ Je Ti doufám jasný, že manžel to tímhle u kluka "vyhrál", protože on ho nezbil, kluka jsi zbila Ty?!? Bože můj, zastav už ten bludný kruh - když Tobě, jako dospělé ženské, vrazí otec facku, tak to proboha neznamená, že je to normální a že v tom budeš pokračovat na vlastních dětech :grater:

Kairo - :grater:
Já toho kluka chápu, celý léta se o něho táta nestaral a ted ,když jsou u nás rozbroje si zalezou a drbou. celou dobu jsem klukovi nic neřekla o tátovi špatného, abych snad ho neočkovala. Takhle se mi to vymstilo. :dumbom: Jsem blbá.
On s námi do podnájmu nepůjde, ale vím , že tady stejně nezůstane. Měsíc dva a co dál? Možná se pletu, možná manžel tady zaplatí elektriku , kluk ho bude držet. Nevím. Jak ho bude vychovávat, když je věčně v hospodě?
Uvažuju o střídavé péče.
Ano, nechala jsem to zajít moc daleko.
Jenže - neber to jako výmluvu, co jsem byla na mateřský, říkala jsem si, musím to vydržet, půjdu až si začnu vydělávat. To jsem začala od září. V říjnu se mi naskytl podnájem, já jsem do něj nešla - nechala jsem se překecat našima, jsem blbá :dumbom:, druhý podnájem mi nevyšel, vybrali si někoho jiného.
Jenže tady v menším městě není šance.
Vlastně je, zítra zavolám na realitku. Je tam už půl roku byt 1+1 totál zničenej, nikdo ho nechce, ale já si ho opravím. hlavně když budu v klidu a sama

KLuk si ho zastává už dlouho, že nemůže najít  práci,protože je nezaměstnanostl. že chodí na pivo, protože ho tahaj kamarádi. Rozebírala jsem to s ním, stydí se za něj, štve ho, že se tak chová. říká, odstěhujte se, já tady zůstanu s tátou a zařídíme si to tady všechno nový. Táta mi koupí tohle tohle tohle. Nic jsem nikdy neříkalaa, někdy jsem měla chut, když za mnou přišel, že potřebuje peníze, říct, řekni se tatínkovi.Nikdy jsem to neřekla. Mrzí mě, že jsem se takhle zachovala. Viděla jsem v klukovi ten stejnej úšklebek ne namyšlenosti, ale jakoby mnou opovrhoval.
A neudržela jsem se :dumbom: :grater::grater::grater:
A ted se mi vybavuje dětství, že jsem vždycky koukala na mámu, když přišla z práce, jak se tváří, jestli nebude naštvaná. Protože když byla naštvaná, schytala jsem to já. A já se chovám jak máma . Drsný :dumbom: Nic mě neomlouvá :grater:

dusička napsal(a):

Ano, nechala jsem to zajít moc daleko.

Dusičko, Tvůj muž určitě nezačal chodit do hospody od včerejška... proč jste si v této situaci, proboha, pořizovali další dítě? Myslela sis, že ho to "napraví"?
Nerejpu, jen nechápu... :|

Kiara napsal(a):

Bože můj, dusičko, proč mlátíš kluka :grater: ?!? Já stokrát pochopím, že jsi byla jednou nohou obětí domácího násilí, že se k Tobě jeho otec chová jako prase, ale proč ses, proboha, neudržela a místo chlapa jsi seřezala čtrnáctileté dítě?!?
Udělala jsi stejnou chybu, jakou jsem udělala před léty já :grater: Ten kluk se po tomhle proti Tobě teprv zatvrdí, budeš to vidět :grater:
Stokrát jsme Ti říkaly, že už jsi měla bejt pryč dávno. Ty ses pořád na něco ohlížela, brala jsi ohledy na mladšího kluka a teď to došlo tak daleko, že jsi ho v afektu sama zbila. Opravdu nevím, co bych Ti teď poradila :/ Je Ti doufám jasný, že manžel to tímhle u kluka "vyhrál", protože on ho nezbil, kluka jsi zbila Ty?!? Bože můj, zastav už ten bludný kruh - když Tobě, jako dospělé ženské, vrazí otec facku, tak to proboha neznamená, že je to normální a že v tom budeš pokračovat na vlastních dětech :grater:

Kiaro, zbytečně z toho děláš drama a to si myslím dusičce nepomůže. chybu udělala už takhle, ale není to nic, co by se nedalo aspoň částečně napravit. Prostě ji ujely nervy, není to dobře, ale komu z nás se to nikdy nestalo.
já bych to neviděla až tak dramaticky, že se vůči ní kluk zatvrdí. pokud byl jejich vztah před tím ok, tak je to hloupost. samozřejmě už to nevrátí, ale když za ním půjde, promluví si atd ...

MIkeš - ano máš pravdu, postupně se ta jeho návštěvnost zvyšovala.
Měli jsme velkou krizi před lety, chtěla se rozvést odejít, on prosil na kolenou, že se bude věnovat rodině, že mě miluje, uvěřila jsem, chtěla jsem věřit. Dva roky jsme žili spokojeně a pořídili jsme si Markétku. Léta jsem o dalším dítěti snila. Takže asi takhle.
Vím, že to spousta lidí nechápe.

PPavli - :pussa:
Ano když byl u nás problém, vždyky jsem s klukama mluvila na férovku, promluvím s ním.
Víš, já si myslím, že je as i potřeba, aby zjistil, že až tu bude s tátou sám, že to nebude žádný med, ale  na to si bohužel musí přijít sám, ode mě to prostě nepochopí, nebo prostě nechce chápat.

dusička napsal(a):

KLuk si ho zastává už dlouho, že nemůže najít  práci,protože je nezaměstnanostl. že chodí na pivo, protože ho tahaj kamarádi. Rozebírala jsem to s ním, stydí se za něj, štve ho, že se tak chová. říká, odstěhujte se, já tady zůstanu s tátou a zařídíme si to tady všechno nový. Táta mi koupí tohle tohle tohle. Nic jsem nikdy neříkalaa, někdy jsem měla chut, když za mnou přišel, že potřebuje peníze, říct, řekni se tatínkovi.Nikdy jsem to neřekla. Mrzí mě, že jsem se takhle zachovala. Viděla jsem v klukovi ten stejnej úšklebek ne namyšlenosti, ale jakoby mnou opovrhoval.
A neudržela jsem se :dumbom: :grater::grater::grater:
A ted se mi vybavuje dětství, že jsem vždycky koukala na mámu, když přišla z práce, jak se tváří, jestli nebude naštvaná. Protože když byla naštvaná, schytala jsem to já. A já se chovám jak máma . Drsný :dumbom: Nic mě neomlouvá :grater:

dušičko netrýzni se tolik, prostě ti ujely nervy, kluk to jednou pochopí, jako si to pochopila ty. Jen bych ti fakt doporučovala vypadnout. On pak synek uvidí i druhou stranu mince věř tomu :pussa:

PPavlaa napsal(a):

Kiara napsal(a):

Bože můj, dusičko, proč mlátíš kluka :grater: ?!? Já stokrát pochopím, že jsi byla jednou nohou obětí domácího násilí, že se k Tobě jeho otec chová jako prase, ale proč ses, proboha, neudržela a místo chlapa jsi seřezala čtrnáctileté dítě?!?
Udělala jsi stejnou chybu, jakou jsem udělala před léty já :grater: Ten kluk se po tomhle proti Tobě teprv zatvrdí, budeš to vidět :grater:
Stokrát jsme Ti říkaly, že už jsi měla bejt pryč dávno. Ty ses pořád na něco ohlížela, brala jsi ohledy na mladšího kluka a teď to došlo tak daleko, že jsi ho v afektu sama zbila. Opravdu nevím, co bych Ti teď poradila :/ Je Ti doufám jasný, že manžel to tímhle u kluka "vyhrál", protože on ho nezbil, kluka jsi zbila Ty?!? Bože můj, zastav už ten bludný kruh - když Tobě, jako dospělé ženské, vrazí otec facku, tak to proboha neznamená, že je to normální a že v tom budeš pokračovat na vlastních dětech :grater:

Kiaro, zbytečně z toho děláš drama a to si myslím dusičce nepomůže. chybu udělala už takhle, ale není to nic, co by se nedalo aspoň částečně napravit. Prostě ji ujely nervy, není to dobře, ale komu z nás se to nikdy nestalo.
já bych to neviděla až tak dramaticky, že se vůči ní kluk zatvrdí. pokud byl jejich vztah před tím ok, tak je to hloupost. samozřejmě už to nevrátí, ale když za ním půjde, promluví si atd ...

...tak tak, pavla má má pravdu i kluk nese kousek vinny a neudělal si nic tak strašného, aby tě zavrhnul, netlučeš ho běžně...

dusička napsal(a):

PPavli - :pussa:
Ano když byl u nás problém, vždyky jsem s klukama mluvila na férovku, promluvím s ním.
Víš, já si myslím, že je as i potřeba, aby zjistil, že až tu bude s tátou sám, že to nebude žádný med, ale  na to si bohužel musí přijít sám, ode mě to prostě nepochopí, nebo prostě nechce chápat.

...trochu bych se bála aby kluk nepadl do špatné party, jestli se tatínek bude flákat i nadále

dusičko, kluk si na to přijde sám až ve chvíli, kdy se skutečně odstěhuješ a on bude postaven tváří v tvář syrové realitě :jojo: Dokud mu budeš něco říkat, ten kluk to za prvé nepochopí a za druhé si bude myslet, že ho špatná maminka očkuje proti hodnému tatínkovi. Ten kluk je jako v mlejnici, máma mu říká tohle, tatínek a tatínkova rodina zase něco jiného - nemysli si, že si babička a příbuzní dítěte berou před klukem na Tvoji adresu nějaké servítky :dumbom: a je jich proti Tobě zkrátka víc.
Já bych skutečně s odstěhováním neváhala, protože tohle, co se u vás děje už je zoufalý :grater:

Jo a nehledě na to, že já jsem ta přísnější, která dupe po tom, aby si uklidili, po tom, aby se učili, jsem prostě ta zlá.
Tatínek nikdy nevyžaduje plnění povinností. :dumbom:
Dřív,než jsem začala mluvit o rozvodu, a byla ticho a nevyskakovala jsem si moc :gloria: kluci byli v pohodě, bráchové. Ale ted mi přijde, že jeden na druhýho žárlí. A je to tím, že manžel nesnáší staršího (není jeho biol. otec). Třeba - kluci maj rozvrh, jak kdo může být na počítači (tedy musí se dělit se mnou :) a mladšímu se to třeba jednou nelíbilo a šel si stěžovat tatínkovi. No a ten začal hned řvát na mě, že on koupil počítač, takže on bude rozhodovat, kdo na něm bude. Ale jen o tom mluvil, co by jak udělal, ale když není věčně doma, stejně to tu kočíruju já.
Kluci jsou na sebe zlí, když je manžel doma. Pavlik v něm vidí zastání.
Já vím, že musím zvednout tu pr... a načekat a vzít i ten ošklivý byt, nemám na výběr. Už kvůli klukům, kvůli dluhům, a v neposlední řadě i kvůli sobě.

Ještě chci dodat, že dřív mezi klukama nedělal rozdíly a díky tomu, že si získal dvouletýho caparta si získal před 16 lety mě.

Přesně tak Duši, vypadni, nečekej na zázrak, na schválení od rodičů ani na to, až se umoudří kluk. Vypadni a klukovi, který bude chtít zůstat s tátou, jen řekni, že může jít kdykoli k vám...aby až to uvidí v reálu měl možnost se rozhodnout...

ahoj všem
Tak jsem našla odvahu (od 6hodin ranní mám otevřený mail) a konečně jsem poslala zprávičku do realitní kanceláře, kde pracuje moje spolužačka se základky. Jedná se jak jsem tu psala o ten zničený byt, (tedy podle fotek mi přijde zničený, ale je to obyč. 1+1 jen je neudržovaný a ve starý zástavbě). Ted čekám na odpověd.
Díky vám všem za podporu :pussa::pussa:

Tak a jsem v pasti :mad: :lol:
Volala mi z realitky, že má 1+1 v lepším stavu, že je to novinka z minulého týdne a ještě ho ani nenafotila a nehodila na stránky. Mám s ní zítra navečer spicha v bytě. Prý by bylo dobrý zaplatit zálohu 4000Kč aby ten byt nechala zapečetěný a pro mě. Vratná kauce by se mi snížila na 5500Kč. Ty jo, do zítra sehnat 4000Kč, je před výplatou :dumbom:
Jdu přemýšlet. Nebo, radši jdu pracovat :tesi:
Jít za ségrou? Za našima ne.
Jdu napsat ségře majlíka. Ještě nikdy jsem si od ní nepůjčovala prachy, já jsem si půjčovala jen od našich, nikdy od nikoho. Je mi to blbý. Ale já to potřebuju. Tak přemýšlím, že bych jí mohla poprosit, jestli by nešla se mnou se do bytu podívat. Je to blbý nápad? Jako já bych to zvládla sama, já nevím.

Omlouvám se, přemýšlím tu nahlas :gloria: :rodna: :dumbom:

Duši, dlouho tě čtu a moc držím palce .-)
Vem sebou ségru,  budeš mít poradní hlas a budeš si jistější.
Zvládneš to

holcina napsal(a):

Duši, dlouho tě čtu a moc držím palce .-)
Vem sebou ségru,  budeš mít poradní hlas a budeš si jistější.
Zvládneš to

Díky
už jsem jí psala mailík , napsala jsem jí, že nechci chodit okolo horké kaše a že potřebuju půjčit, a at se vklidu rozmyslí, domluví s přítelem a dá mi vědět. Tož tak, modlím se :rodna: at to vyjde

dusičko, žádný strach.
Jsi šikovná holka, zvládneš to. Hlavně Ti držím palce, aby Ti ségra půjčila a Ty jsi byla odtamtud pryč co nejdřív. Jak říkám: včera už bylo pozdě ... :jojo:
Dej vědět, jak jsi dopadla :pussa: !!!

dusička napsal(a):

KLuk si ho zastává už dlouho, že nemůže najít  práci,protože je nezaměstnanostl. že chodí na pivo, protože ho tahaj kamarádi. Rozebírala jsem to s ním, stydí se za něj, štve ho, že se tak chová. říká, odstěhujte se, já tady zůstanu s tátou a zařídíme si to tady všechno nový. Táta mi koupí tohle tohle tohle. Nic jsem nikdy neříkalaa, někdy jsem měla chut, když za mnou přišel, že potřebuje peníze, říct, řekni se tatínkovi.Nikdy jsem to neřekla. Mrzí mě, že jsem se takhle zachovala. Viděla jsem v klukovi ten stejnej úšklebek ne namyšlenosti, ale jakoby mnou opovrhoval.
A neudržela jsem se :dumbom: :grater::grater::grater:
A ted se mi vybavuje dětství, že jsem vždycky koukala na mámu, když přišla z práce, jak se tváří, jestli nebude naštvaná. Protože když byla naštvaná, schytala jsem to já. A já se chovám jak máma . Drsný :dumbom: Nic mě neomlouvá :grater:

Dusi, nechcem byť protivná, ale ten chlapec sa len riadi príkladom, aký ste mu VY DVAJA (s mužom) dali. :jojo: Čo myslíš, ako sa bude raz správať k svojej žene..:? Nemusím to opisovať, že? Ten už je takpovediac jasný, ale dcérka by ešte nemusela skončiť s mužom-alkoholikom, ktorého sa bude báť a od ktorého nebude vedieť odísť... :grater: Odsťahuj sa, včera bolo neskoro (pre stredného syna určite).

Tak, znamenie Osudu, že keď sa odhodláš, veci sa rozhýbu samy. ;)

duši, moc držím palce, dej vědět, jak jsi na tom !

Díky moc všem :hjarta:
Ségra se zatím neozvala, ale jestli mi odepsala na pracovní meilík, tak ted už to nezjistím.
Kecali jsme ted se starším klukem, on mi tu brečel a šel za tetou na návštěvu, že to nějak zkusí zařídit. Tak jsem zvědavá, s čím přijde. Uf. Mám nervy jak na špagátku. Vnitřně se cítím rozklepaná.
Nejhorší nebo nejlepší nevím je, že když jsem si představovala, že půjdu do podnájmu, v mozku se mi vybavovala ta ulice, kde je ten byt. :tesi: Nevím, co si mám o tom myslet.
Určitě dám vědět.

dusička napsal(a):

Tak a jsem v pasti :mad: :lol:
Volala mi z realitky, že má 1+1 v lepším stavu, že je to novinka z minulého týdne a ještě ho ani nenafotila a nehodila na stránky. Mám s ní zítra navečer spicha v bytě. Prý by bylo dobrý zaplatit zálohu 4000Kč aby ten byt nechala zapečetěný a pro mě. Vratná kauce by se mi snížila na 5500Kč. Ty jo, do zítra sehnat 4000Kč, je před výplatou :dumbom:
Jdu přemýšlet. Nebo, radši jdu pracovat :tesi:
Jít za ségrou? Za našima ne.
Jdu napsat ségře majlíka. Ještě nikdy jsem si od ní nepůjčovala prachy, já jsem si půjčovala jen od našich, nikdy od nikoho. Je mi to blbý. Ale já to potřebuju. Tak přemýšlím, že bych jí mohla poprosit, jestli by nešla se mnou se do bytu podívat. Je to blbý nápad? Jako já bych to zvládla sama, já nevím.

Dušičko,za těchto okolností bych se vůbec nestyděla.Jsem poměrně hrdá ženská,co jsem si v životě nadrobila jsem si pěkně vyžrala,protože mi to přišlo správný.Když jsem se ne až zas svojí vinou( svojí vinu vidím v tom,že jsem si to tehdy nezkontrolovala jestli to tak je)ocitla před faktem,že mě vystěhují z bytu,protože ex peníze na nájem propil,i když tvrdil,že zaplaceno je,šla jsem za bráchou(nechtěla jsem poslouchat máminy řeči,já ti to říkala...)řekla mu pravdu a půjčil mi. Já zaplatila dluh na nájemném( 15 tis.) penále mi odpustili.Tady zkrátka musel jít stud i nějaká hrdost stranou.Ani ty se nestyď,nic si přece neprovedla a jsou to peníze na dobrou věc....moc si přeju,aby ségra a její přítel peníze půjčili...tfuj,tfuj,tfuj:pussa:

Boj teprve začíná :storstark:
mám to :jojo:

:D :rock: :storstark:

dusičko, blahopřeji.
Btw kdybys potřebovala třeba pomoct při přípravě bytu na nastěhování nebo při stěhování, nabízím svou pomoc. :jojo:

dusička napsal(a):

Boj teprve začíná :storstark:
mám to :jojo:

Výborně! :supr: Neboj se,budeš mít své zázemí,to je moc důležité.A bez boje by to vítězství nemělo tu správnou příchuť :jojo:

paráda, gratuluju :)

dusičko ... :supr: :pussa: :supr:
Tak se Ti přiznám, že jsem vařila večeři a celou tu dobu myslela na Tebe, jak dopadneš :)
Jsem ráda, že moje držení palců dopadlo úspěšně. To nejdůležitější už máš za sebou, zbytek je na Tobě. Vydrž, nevzdávej se a bojuj!

A ne, abys M skočila na nějaké "omluvy za ten včerejšek", sliby, mazání medu okolo úst, kňourání atd. atd.!!!

Duši paráda! Jen tak dál a drž se! :godlike: :supr:

děkuju kočky že na mě myslíte.
Díky Vám jsem se pohla z místa a nečekám na zázrak.
Majkafo - děkuju moc, moc si vážím, že si mi nabídla pomoc.
Zatím jsem ve fázi, že si vůbec nedovedu představi, co odsud budeme stěhovat, ale je mi jasný, že začátek bude finančně náročný. Třeba pračku , ledničku - tu si musím odvízt, pokud tam nebude, ale zase když tu kluk zůstane. Ale stejně mám si to vzít já , nebo exekutoři.
Dobrou noc všem :pussa:

dusička napsal(a):

děkuju kočky že na mě myslíte.
Díky Vám jsem se pohla z místa a nečekám na zázrak.
Majkafo - děkuju moc, moc si vážím, že si mi nabídla pomoc.
Zatím jsem ve fázi, že si vůbec nedovedu představi, co odsud budeme stěhovat, ale je mi jasný, že začátek bude finančně náročný. Třeba pračku , ledničku - tu si musím odvízt, pokud tam nebude, ale zase když tu kluk zůstane. Ale stejně mám si to vzít já , nebo exekutoři.
Dobrou noc všem :pussa:

...dušičko a máš nejak ošetřené, aby ti exekutoři nepřišli i k vám do nového bydlení ?  Jeestli se muž dozví kde bydlíte, klidně může exekutora poslat za tebou, aby si mu "poohla" umořit jeho dluhy, měla by ses forfem rozvádět, dokud jste manželé ručíš polovinou za jeho dluhy. Ale třeba máte rozdelené SJM...nevím jak to máte, jen abys byla připravená.

dusičko, stěhujete se tři, zůstávají dva.
Nicméně není vyloučeno, že kluk bude chtít ani ne za měsíc jít za Tebou, tak bych to pobrala asi všechno. Máš pravdu - má to pobrat exekutor, nebo Ty ... :jojo:
Moc na Tebe myslím a hlavně Ti přeji odvahu, odvahu a zase odvahu. Nejtěžší je totiž ten první krok, než zjistíš, že už to potom jde samo :) A velmi ráda tady čtu, že jsou s Tebou ostatní holky, která Ti schvalují Tvůj krok, drží Ti palce, nabízejí Ti pomoc a přejí si, aby se už u Tebe všechno k dobrému obrátilo :jojo:

Kairo - to je tak hezký pocit číst, že si na mě včera při vaření večeři myslela :pussa:
XXX - zatím jen jsem podala začátkem ledna u soudu žádost o výživné a svěření dětí mě, pak hned podám rozvod. Opatřený dluhy bohužel nijak nemám. :rolleyes:
Když nad tím uvažuju, tak manželovi zůstane auto (sice nepojízdné) ale stačí málo,aby si ho dal do kupy. Já vím, že to nikoho nezajímá, ale když byl pan podnikatel dva roky uplatnoval slevu na daních na děti i na mě, dostal 2x 30000Kč a do rodiny dal jen to,že koupil jeden velký nákup. Vím, že se to nepočítá, ale na pračku jsem si tenkrát půjčovala od mámy, ledničku na tu jsem si vidělala, když jsem s ním jezdila do SRN na jabka. On to měl jako hlavní prac. poměr. já si vzala tenkrát v práci dovolenou.  Televize máme dvě, takže to je ok, nejhorší asi bude ten počítač. Manžel ho sice neumí ani zapnout, ani na něj nechodí, a mladšímu klukovi to vysvětlím, že prostě bude chodit k nám na něj.
Stejně kdo mu bude prát? Počítám že mu uvaří jednou za týden, nebo bude kluk chodit babičce? Včera na mě smutně koukal (já mu zatím neřekla o tom podnájmu, protože mám strach že by to pověděl manželovi, my musíme v klidu odejít, ale dopředu něco plánovat, to by bylo moc velký zle). Asi čekal na tatku, ale ten byl v hospodě.

A ještě jedna věc, kterou sem si včera uvědomila a kterou budu muset vyřešit co nejřív.
Když to tu píšu, už jsem neměla včera večer náladu, odvahu psát. Mám doma budoucího alkoholika :grater::grater::grater: Bohužel, zdá se, že si vymýšlím, kecám, to přeci není možný, ale je.
Včera šel David ještě se projít, přišel za hodinku a půl a motal se. Se ptám co to je a on se rozbrečel a krčil ramena. Pak mi řekl, že už to nemohl vydržet, jak tu žijeme, že je dobře, že půjdem, že nenechá, aby byl na mě táta zlej, no seděl na zpustošelém nádraží na rampě a nalil do sebe krabičku bílého. :dumbom:
Před dvouma rokama jsem ho viděla naposledy opilého,když se rozešel s holkou. Od té doby klid, a já jsem stále na pozoru.
Takže je to dědičnost. Nezvládá stresy a podvědomě to řeší alkoholem. Včera jsem to s ním tedy probírala, ale dneska budu za střízliva znova.
Moc dobře znám ten pocit dát si skleničku a být ve skvělé bezproblémové náladě. I já si musím dávat bacha.
No jdu v pondělí k psycholožce, tak se jí zeptám, zjistím, kluk by potřeboval psychologa taky.
Tak a já jdu pracovat.
Mám rás váda kočky, že se vám můžu svěřit, že mi svýma otázkama, příběhama dodáváte sílu do boje.

Duší, moc gratuluju a držím palce, ať už je to všechno jenom lepší... :)
Ohledně syna - podívej, mladí popíjejí, to jo... v partě. Sám na nádraží vylupnul krábu... to už je fakt asi trochu alarmující. Ale pozor na to - to není protože vy takhle žijete... vždycky se dá najít příležitost, výmluva... pak to bude protože kvůli tátovi se mačkáte ve dvoupokojáku... nemáte dost peněz...
Chci tím říct, že by se to mělo řešit třeba spíš psychologem - pokecat si, ať kluk ví, že každej nějak žije a každej něco řeší a řešit problém pitím je blbost, která nic neřeší, jen zhoršuje... Zkus to nadhodit u tý tvý psycholožky.
A mám za tebe fakt radost. :supr:

dusičko, Tvůj starší kluk momentálně nezvládl stresovou situaci, která doma panuje. Já bych z toho nedělala protentokrát zas až tak velký drama, ale směrem ke klukovi bych varovně vztyčila prst a dostal by patřičné kázání.

Aspoň vidíš, jak na něj zhoubně působí prostředí, ve kterém všichni žijete: za prvé odpozorovaný vzorec chování od ožraly otčíma (uvědom si, že ten kluk na něj 16 let kouká!!!) a za druhé domácí rodea, kterých se chudák David proti své vůli zúčastňuje. Nezlob se na mě, ale ta poslední manželská scéna s řevem, urážkami, napadáním atd. by byla silný kafe i pro dospěláka, natož pro kluka, kterej je sotva plnoletej :jojo:

A aspoň také vidíš, že jsem Ti radila dobře, když jsem Ti psala, že máš ty děti tři a nesmíš dopustit, aby kvůli nějakému pochybnému štěstí jednoho trpěly ostatní dvě. A už je to bohužel tady - Davida otčím odstrkuje, je sprostej na jeho přítelkyni, na Tebe jako na jeho mámu - to si myslíš, že to na tom klukovi nezanechává žádné stopy, jak vás manžel všechy terorizuje?!?

MMCH myslím si, že ten exces s krabičákem nemá nic společného s dědičností. Davidův biologický otec snad nepil, nepiješ ani Ty jako matka, pil jenom dědeček. Takže žádná dědičnost, je to odpozorovaný vzorec chování od toho, že kluk žil posledních 16 let pod jednou střechou s alkáčem a koukal na to, jak se všechno zapíjí - dobrá nálada, špatná nálada, všechno jedno. Já nevím, že si neuvědomuješ, že ten kluk žil poslední dobou v šíleném stresu a domácí rodeo u vás byla ta příslovečná poslední kapka, kdy šel a koupil si aspoň krabičák, aby si trochu ulevil. Vem si, že ten kluk je na Tobě naprosto závislý, že si tuhle rodinu a otčíma sám nevybral a je v podstatě vydán na milost a nemilost násilnickému a hrubému opilci. Nikoho kromě Tebe nemá - a Ty jsi až doteď koukala místo na jeho potřeby na potřeby jeho mladšího bratra :grater: 

Podívej se na to z téhle stránky a z Davidova zorného úhlu - a doufám, že Tě to hodně popožene, abys už byla od manžela definitivně pryč :jojo:

Taky nemyslím, že jde o dědičnost... spíš o to, aby se nenaučil, že je jednodušší problém zapít. Tak asi... Protože problémů život přináší....

Mám pocit, Dušičko, že když jsi začala přispívat na toto fórum, zmiňovala jsi, že na různé problémy reaguješ tak, že si naliješ ......... Od synka to může být pouhá nápodoba.
A ta osamělost ... puberta?
Myslím, že je konfrontován se situacemi a problémy, na které není "zařízený". Nejde to jinak, ale může to být nebezpečné. Dbej tedy hlavně na to, abys ho pokud možno "nepřetížila".

Milá dušičko,
jen si to hezky vezmi s sebou.Myslím,že budeš potřebovat každou korunu a výdaje za nové spotřebiče by ti narušily rozpočet.Jestli jsem pochopila správně,tak syn David chce zůstat s otčímem?Nabídni synovi,že mu budeš prát a tím s ním budeš v kontaktu(to už mu říkat nemusíš). Co se týče toho alkoholového úletu,tady neumím být asi objektivní. Nosím v sobě špetku strachu,aby se mí kluci v tomto směru nepotatili. Takže mě osobně by tohle nejspíš vystrašilo,přestože rozum říká,že zas až takový důvod ke strachu není. Každý se občas napije,ale něco jiného je ho u 18-ti letého a něco jiného u 40-ti letého.U toho prvního je více šancí jak na to,že alkoholu podlehne,tak na to,že se to dá odnaučit.

Já nemyslela, že je alkohol dědičný, ale prostě nezvládnutí stresu a řešení alkoholem může být dědičný,
Kairo - biol. otec ani jeho rodina nepijí.
Já jsem ho možná přecenila, že on vlastně převzal za mě zodpovědnost a šel za tetou (mojí ségrou), já čekala, že mi odepíše na meilíka. Měla jsem tam jít s ním. :tesi:
Dneska si o tom ještě znova promluvíme, a navečer jde se mnou na schůzku a do bytu.
BRamborko - já psala, že mám k tomu sklony, že když si dám skleničku, jsem vysmátá a v dobré náladě, ale držím se. Já nechci skončit jako táta. Ale prostě cítím, že když si tu skleničku dám, že mi je dobře, a mohla bych vypít každý den skleničku, aby mi bylo dobře, že.
Ale každopádně syna proberu s psycholožkou ,protože mám strach, problémy teprve přijdou, protože můj táta i děda byli alkoholici oba.

Ne Rejko - David - je starší kluk, bude mu v létě 18náct, manžel není jeho biol. otec, jde se mnou
Pavel - mladší - v létě mu bude 15náct, ten chce zůstat s otcem

dusičko, jen takové "upozornění". Neudělej si z nejstaršího syna partnera. Udrž postavení matka - syn.

Majkafo :pussa:
Naštěstí má svou lásku, už spolu chodí přes rok, takže on je stále s ní. Brala jsem kluky ne jedním metrem, to se ani nedá, ale brala jsem jako jako mí syny. ale i tak dobře, že si mi to napsala, budu na to myslet

dusička napsal(a):

Kairo - :grater:
Já toho kluka chápu, celý léta se o něho táta nestaral a ted ,když jsou u nás rozbroje si zalezou a drbou. celou dobu jsem klukovi nic neřekla o tátovi špatného, abych snad ho neočkovala. Takhle se mi to vymstilo. :dumbom: Jsem blbá.
On s námi do podnájmu nepůjde, ale vím , že tady stejně nezůstane. Měsíc dva a co dál? Možná se pletu, možná manžel tady zaplatí elektriku , kluk ho bude držet. Nevím. Jak ho bude vychovávat, když je věčně v hospodě?
Uvažuju o střídavé péče.
Ano, nechala jsem to zajít moc daleko.
Jenže - neber to jako výmluvu, co jsem byla na mateřský, říkala jsem si, musím to vydržet, půjdu až si začnu vydělávat. To jsem začala od září. V říjnu se mi naskytl podnájem, já jsem do něj nešla - nechala jsem se překecat našima, jsem blbá :dumbom:, druhý podnájem mi nevyšel, vybrali si někoho jiného.
Jenže tady v menším městě není šance.
Vlastně je, zítra zavolám na realitku. Je tam už půl roku byt 1+1 totál zničenej, nikdo ho nechce, ale já si ho opravím. hlavně když budu v klidu a sama

Dušičko!
Proboha, prober se! proč střídavá péče??
KDO se s tebou jako bude v péči střídat?? Otec není schopen se postarat o sebe, natiož o syna.
Te´d jako hlava rodiny zavel, jdeme, stěhujeme se a bude to tak a tak....to je jediný, co můžeš pro děti  (3DĚTI!)udělat. Je mi jich upřímně líto, že musejí v takovém prostředí žít. A jediný, kdo to tam může změnit, jsi ty.

Na děti, lidi všeobecně, má největší vliv okolí a prostředí v němž vyrůstají a žijí. Takže na geny se můžeš klidně vykašlat, ty už jsou rozdané, ty by se musely řešit jaksi o něco dříve...,:rolleyes: , ale prostředí je ovlivúje, vidí jak se řeší situace. Jejich životní prostředí jim můžeš změnit jen TY - Za mě - musíš.  Bez výmluv, tam už není na co čekat. Je to tvoje zodpovědniost. (Otce alkoholika opravdu nepočítám)

Dušičko , ty děti jsou na tobě závislé, nemohou jinak, jsou bezbranné. Necháš je přihlížet domácímu teroru, psychickému tlaku, křiku, násilí..jak se s tím ten kluk má vypořádat? Neumí to! Dělají to tedy tak ,jak umí.  Tohle budeš muset chtě nechtě přičíst sobě na vrub. A co ty další děti? U těch ten problém možná není jen vidět...

Uff, ty si to vážně neuvědomuješ? Kiara ti to psala tolikrát..a dobře.

BRamborko - já psala, že mám k tomu sklony, že když si dám skleničku, jsem vysmátá a v dobré náladě, ale držím se. Já nechci skončit jako táta. Ale prostě cítím, že když si tu skleničku dám, že mi je dobře, a mohla bych vypít každý den skleničku, aby mi bylo dobře, že.
Taky si,dušičko, dám ráda sklenku bílého a někdy i ty 2dcl trochu cítím.Jsem uvolněnější,je mi celkově příjemně.A nemyslím si,že mám k pití sklony.Nepiju každý den,to ani nejde,jsem hodně za volantem,ale i ve všední den,večer,když mám vše hotovo si třeba dám. A přitom můj taťka si rád přihnul,ale byl asi tak "trénovaný",že to na něm většinou nebylo vidět.Nikdy ale nepiju,když mám nějaký stres,nebo špatnou náladu,to ani nemám chuť. Když jsem se rozváděla,nedala jsem si rok ani slzu.A to jsme měli "pohodový" rozvod,jestli se to tak dá nazvat.No výstižnější je možná termín- nekomplikovaný.Ty jsi měla někdy období,že tvé pití bylo na pováženou???
A děkuji za vysvětlení ohledně dětí :gloria:

Wiki napsal(a):

Dušičko!
Proboha, prober se! proč střídavá péče??
KDO se s tebou jako bude v péči střídat?? Otec není schopen se postarat o sebe, natiož o syna.
Te´d jako hlava rodiny zavel, jdeme, stěhujeme se a bude to tak a tak....to je jediný, co můžeš pro děti  (3DĚTI!)udělat. Je mi jich upřímně líto, že musejí v takovém prostředí žít. A jediný, kdo to tam může změnit, jsi ty.

Na děti, lidi všeobecně, má největší vliv okolí a prostředí v němž vyrůstají a žijí. Takže na geny se můžeš klidně vykašlat, ty už jsou rozdané, ty by se musely řešit jaksi o něco dříve...,roll , ale prostředí je ovlivúje, vidí jak se řeší situace. Jejich životní prostředí jim můžeš změnit jen TY - Za mě - musíš.  Bez výmluv, tam už není na co čekat. Je to tvoje zodpovědniost. (Otce alkoholika opravdu nepočítám)

Dušičko , ty děti jsou na tobě závislé, nemohou jinak, jsou bezbranné. Necháš je přihlížet domácímu teroru, psychickému tlaku, křiku, násilí..jak se s tím ten kluk má vypořádat? Neumí to! Dělají to tedy tak ,jak umí.  Tohle budeš muset chtě nechtě přičíst sobě na vrub. A co ty další děti? U těch ten problém možná není jen vidět...

Uff, ty si to vážně neuvědomuješ? Kiara ti to psala tolikrát..a dobře.

Wiki,máš pravdu,já s tebou souhlasím,ale 15-ti letému klukovi,když selže vysvětlení,nemůžeš rozkázat. Jestli to nepochopil po dobrém,kdy mu dušička jistě vysvětlila,proč je pro něj vhodnější jít s ní,po zlém nic nesvede.Kluk si může postavit hlavu,nebude chodit domů,můžou vzniknout potíže. Je prostě dost velký na to,aby se mohl rozhodnout s kým chce zůstat. Nevím,co bych na dušiččině místě dělala,jak bych to řešila.Na jednu stranu bych si řekla,že já musím mít rozum a rozhodnout,na druhou stranu bych měla obavy,že nátlakem na kluka náš vztah zhorším.Protože,když by se můj syn rozhodl být s otcem,brala bych to jako svojí velkou chybu ve výchově.

Wiki - to nejde zavelet, prostě ten kluk na to musí přijít sám, že tady nemůže být s tátou. To pro něj můžu udělat, vsadím boty, že to měsíce bude s náma.
Jo - novinky - byt ok, stěhujem se od 1.března. :) Nechci nic zakřiknout, zaplatila jsem tu zálohu,za týden podepíšu smlouvu.
Rejko - já neměla víno ani nepamatuju. Občas si koupím litr vína a piju ho na desetkrát, pak ho vylejvám ,protože je zvětralý. Já když mám stres, tak spíš jdu spát a spím jak dřevo. Nebo když si ho koupím na páteční večer, že v sobotu nemusím vstávat. Nebo když přijde ségra, a tak. Myslím, že vyjímečně.
Když jsem občas dřív chodila do společnosti, dala jsem si dvě skleničky, jak to na sobě cítím, přestávám, protože nechci být opilá  a už mě to pak nechutná. Napiju se s chutí, ale.... ale nemusím to mít.
říkám, že kdybych každý den pila skleničku, bylo by mi fajn, nepřipouštěla bych si starosti, a pak už by to časem byla závislost.
O bytě zatím mladšímu stále neříkám, protože 14 dnů dlouhá doba a bojím se, že to řekne manželovi, tchánům a bylo by zle.

dusička napsal(a):

Wiki - to nejde zavelet, prostě ten kluk na to musí přijít sám, že tady nemůže být s tátou. To pro něj můžu udělat, vsadím boty, že to měsíce bude s náma.
Jo - novinky - byt ok, stěhujem se od 1.března. :) Nechci nic zakřiknout, zaplatila jsem tu zálohu,za týden podepíšu smlouvu.
Rejko - já neměla víno ani nepamatuju. Občas si koupím litr vína a piju ho na desetkrát, pak ho vylejvám ,protože je zvětralý. Já když mám stres, tak spíš jdu spát a spím jak dřevo. Nebo když si ho koupím na páteční večer, že v sobotu nemusím vstávat. Nebo když přijde ségra, a tak. Myslím, že vyjímečně.
Když jsem občas dřív chodila do společnosti, dala jsem si dvě skleničky, jak to na sobě cítím, přestávám, protože nechci být opilá  a už mě to pak nechutná. Napiju se s chutí, ale.... ale nemusím to mít.
říkám, že kdybych každý den pila skleničku, bylo by mi fajn, nepřipouštěla bych si starosti, a pak už by to časem byla závislost.
O bytě zatím mladšímu stále neříkám, protože 14 dnů dlouhá doba a bojím se, že to řekne manželovi, tchánům a bylo by zle.

dušičko,máš stvrzenku na ty peníze? Co vím,tak záloha,kauce,se platila při podepsání smlouvy,ale je možné,že se to dělá i jinak.Moc ti držím palce,aby ses v klidu přestěhovala.A co se pití týče,podle toho co jsi napsala si nemyslím,že máš k němu sklony.Dáš si příležitostně a za příjemných okolností a tak to má být..:jojo:

Rejko - stvrzenku mám. :jojo: Byl to poplatek realitce.
Potkala jsem tetu tak jsme nějak kecali - no a mám skříně, a lustry (zamluvený) :jojo:

Dusičko, jsem moc ráda, že jsi  to začala řešit opravdu razantně, protože žádné jiné řešení v tomto případě není dobré. Vím jaké pocity máš ohledně mladšího syna, protože jsem to před rokem zažila. A mnohokrát jsem si položila otázku, kterou tu vzpomněla Rejka: Kde jsem udělala chybu? Proč můj syn, o kterého jsem se téměř vždy starala jen já, teď chce odejít pryč? Jeho odpověď byla jednoduchá: Chci vědět jaké to je bydlet s otcem. Podle mě: kombinace puberty, mámy, která vyžaduje plnění povinností a bylo vymalováno. A to spolu máme hodně blízký vztah. Ale nebránila jsem mu, i když mi to vážně rvalo srdce. První měsíc hrál hrdinu jak je všechno fajn, pak začal mluvit o tom, že až tak fajn to zase není a za dva měsíce byl zpátky. Zpětně můžu říct, že skutečně všechno zlé je k něčemu dobré. Náš vztah je teď lepší. Asi si to prostě potřeboval zkusit. A já věřím, že u tebe to bude podobné. Držím palce ať jste co nejdřív přestěhovaní.

dusička napsal(a):

...zatím jen jsem podala začátkem ledna u soudu žádost o výživné a svěření dětí mě, pak hned podám rozvod...

Omlouvám se, že nestíhám pročítat starší příspěvky - ale Ty jsi tedy do toho opravdu "praštila"?

Peťuli, dusička: jádro pudla je v tom, že ty děti ještě nejsou natolik vyspělé, aby pochopily, že tatínek se prostě o ně nepostará stejně dobře tak, jako maminka.

Protože v naší zemi je to ještě pořád zakořeněno tak, že z 99% je od narození až po rozvodový bod zlomu dítě ve výhradní péči matky a otec nemá naprosto žádnou představu o tom, co to vlastně obnáší: mít dítě ve vlastní péči. Lidově řečeno: od narození až do rozvodu měla dítě ve výhradní péči ženská, chlap neví, co to je ošetřovat třeba nemocné dítě, uvařit mu, jít do školy na rodičovské schůzky a pod. a chce ze dne na den - s nulovými zkušenostmi - převzít dítě a pokračovat v tom, co dělala matka dítěte dejme tomu celých patnáct let předtím :D

A skutečně je nejlepší takovému dítěti nic nevymlouvat a nechat ho, ať si soužití s tatínkem vyzkouší naostro. Nezřídka se stává, že je takový malý nešťastník během několika měsíců nazpět u maminky - buď sám zjistí, že soužití s taťkou není to pravé ořechové, nebo je tatínkem sám vrácen s podivnou řadou výmluv a omluv :jojo:

Tak já myslím, že se do toho namontuje tchýně jako babička, bude se jim cpát do baráku a urychlý poločes rozpadu iluzí o tatínkovi. Když dovleče oběd a čistý prádlo, tak dobrý, jak začne hučet do synáčka a vnuka, že si maj uklidit a umejt vanu a klukovi hlídat školu... tak to bude rychlý. To bude mít u mámy klid...
A možná ho pošle sám tatík, aby měl klid od matinky, aby neměla důvod mu organizovat život a hučet do něj, že nemůže do hospody, když je potřeba podepsat klukovi úkoly...
Možná bych myminku poprosila, aby mi na ty chlapy dohlídla... :P
Pokud bude kluk týden u duší a týden s tátou, uvidí ten rozdíl sám... fakt nemá cenu mu to vymlouvat. Obrátilo by se to proti Dusičce.

Mikeš napsal(a):

dusička napsal(a):

...zatím jen jsem podala začátkem ledna u soudu žádost o výživné a svěření dětí mě, pak hned podám rozvod...

Omlouvám se, že nestíhám pročítat starší příspěvky - ale Ty jsi tedy do toho opravdu "praštila"?

Opravdu jsem do toho "praštila" :jojo:

Holky - čtete mi myšlenky, ano, tak ale přemýšlím dál. že ted v únoru nepřidám a vůbec se nebudu starat o složenku na elektriku, tudíž jí odpojí,když se nezaplatí. To už by mohlo být konečná pro kluka. V tom případě bych se ho neptala a sbalila věci, že v takových podmínkách tam být nemůže. Já bych chtěla aby na to přišel sám, on za prvé je tvrdohlavý (a navíc poslouchá řeči proti mé od tchyně,tchána, manžela) takže nemá svůj úsudek.
Vím, že to ví, že ho mám ráda, že se na něj nikdy nevykašlu, že se o něj starám, jenže to prostě bere jako samozřejmost.
Včera se ho ptám, co budeš večeřet? A on nevím.a já, víš, táta mi řekl, že mi na Tebe nebude přidávat peníze, ale nic k večeři Ti nekoupil. Já jsem mu neřekl, odpověděl kluk. říkám Pavliku, to přeci nemusíš říkat, co myslíš, kdo kupuje sprcháč, mýdlo, toaletní papír ? a on to je normál :dumbom:
No a pak mi řekl, že jíst nebude,protože hlad nemá :butter:

A ještě malá jak perlila. Usmála jsem se tím křečovitým smíchem, protože já jsem prdlá, já prostě v afektu, kdy se něco stane, a já bych měla brečet, se směju. Není to smích veselý. Včera jsme přecházeli křižovatku, a ona zůstala stát před chodníkem a něco vykládala. Popostrčila jsem jí na chodník a říkám, at tě něco nezajede. A ona, nech mě, nestrkej mě, počkej já zavolám policajty. A volala, policajti, kde jste. :dumbom: :grater:

Zajímavý je, že nemám strach, co mi na tuhle rozjetou akci řekne máma. Ona se to možná dozví od tety, jestli jí potká. To bude mazec. :mad: ale to zvládnu.

Wiki píše Dušičko , ty děti jsou na tobě závislé, nemohou jinak, jsou bezbranné. Necháš je přihlížet domácímu teroru, psychickému tlaku, křiku, násilí..jak se s tím ten kluk má vypořádat? Neumí to! Dělají to tedy tak ,jak umí.  Tohle budeš muset chtě nechtě přičíst sobě na vrub. A co ty další děti? U těch ten problém možná není jen vidět..

Já vím Wiki, že jsem chybovala, že jsem měla odejít už dávno, já to nedokázala. Ano, přiznám sito, budu si to vyčítat, ale ted už to nezachráním. A jak se říká, nikdy není pozdě. Víš, já jsem asi to porovnávala s tím, v čem jsem žila já a v čem žijou mí děti. Stále to bylo menší zlo, manžel dělá bordel jen někdy, (tedy tehdy, když nejsem ticho a mluvím) takže když držím hubu a krok, není zle. A tak jsem si říkala, vydržím to, děti netrpí.
Já jsem vyrůstala v hádkách,samozřejmě taky bylo období klidu, ale prostě s porovnáním naši a naše manželství je naše manželství tiché. Ale zdání klame, k našemu musím připočíst dluhy, nezaměstnanost.

Javeno, to si piš, že to dítě si na základě zkušenosti, takhle je to s mámou a takhle je to s tátou, konečně udělá úsudek samo. Třeba moje dítě přestalo pokládat za samozřejmé, že se o něj zajímám, co dělá, jaký měl den, z čeho má radost, co ho trápí a dokonce i to, že je na počítači dlouho a to už teda stačilo ... ho  paradoxně začalo těšit, protože jak mi pak jednou řekl, jsem prý dobrá máma, protože mi to není jedno. Tím jsem pochopila co mu nejvíc u jeho otce vadilo, nedostatek zájmu, měl sice volnost, ale ono to taky není všechno a pochopí to i ten čtrnáctiletý kluk.

Jojo Peťuli :pussa: stále nadávaj, že je buzerujeme, a pak se bez ní cítí nejistí. Prostě ještě nejsou dospělí. :jojo:

dusička napsal(a):

A ještě malá jak perlila. Usmála jsem se tím křečovitým smíchem, protože já jsem prdlá, já prostě v afektu, kdy se něco stane, a já bych měla brečet, se směju. Není to smích veselý. Včera jsme přecházeli křižovatku, a ona zůstala stát před chodníkem a něco vykládala. Popostrčila jsem jí na chodník a říkám, at tě něco nezajede. A ona, nech mě, nestrkej mě, počkej já zavolám policajty. A volala, policajti, kde jste.

dusičko, tohle hovoří samo za vše :jojo: a při slovech malé by ses měla pořádně chytnout za nos ... vidíš, jak tuhle celou situaci vnímá i to malé dítě, které dle úsudku jiných "z toho ještě nemá rozum"?!? Už má v hlavičce zafixováno, že se na jednotlivé rodinné příslušníky - když zlobí - musí zavolat policajti :grater:
Je opravdu nejvyšší čas zmizet a nekoukat na to, jestli doma vypnou nebo nevypnou elektřinu, s tím už ať si poradí manžel. A na prostředního kluka nekoukej - je dost velký na to, aby věděl, kde hledat pomoc. Má kromě tatínka ještě babičku s dědečkem, Ti ho padnout alespoň zprvopočátku nenechají. Ohlížej se raději na další dvě děti, které takové zázemí nemají a jsou naprosto závislé na Tobě :jojo:

Ano Kairo :pussa:
Do konce února to tam ještě vydržím.
Sbalím věci jako je stromeček ,ozdoby, a takový ty věci,který se používaj jednou za rok a který by se nevešly do bytu a budu postupně odnášet na půdu babičce (tedy babička už je po smrti, tak vlastně na půdu tetě)

Konec února už je hnedle, zbývá do něj 19 dnů.
S tím postupným odnášením věcí je to dobrý nápad, jen si dej pozor, aby Tě při něm nikdo neviděl a leccos si nedomyslel. Jednej opatrně a v odnášení věcí se střídej s Davidem, aby to vypadalo co nejvíc nenápadně :jojo:

To je fakt, ale on manžel stejně věčně není doma a byt tety je blízko, tak 300m. Nějak to zařídím. A dík za upozornění,jestli si na něco kočky vzpomenete, co bych měla předcházet, tak sem s tím. At neudělám někde zbytečnou botu.
Tak mě napadla, co voda? Mám až budu v bytě nějak odhlašovat na vodárně? Nebo si to udělaj, když budu mít přechodný pobyt?
Ty jo, 17.února budu v manželství 16 let. :dumbom:

dusičko, instituce přechodného pobytu už dávno neexistuje. Pokud nebudeš mít trvalý pobyt v "novém" bytě, budeš ho muset mít někde jinde.

Aha, tak to nevím, to asi mít trvalý bydliště nebudu mít v podnájemním bytu.
A když mám trvalý bydliště na baráku (u manžela) před 16 lety mě tam nahlašovala tchyně (ona je majitelka baráku) ale ona bydlí v bytovce.
Můžu se sama odhlásit z trvalého bydliště? že bych se na úřadě nahlásila a měla bych trvalé bydliště - adresu měststkého úřadu, tak to maj nějaký lidi (vím,když jsem dělala brigádu na poště).
Možná bych měla i větší šanci na byt od úřadu. :gloria:

Kiara napsal(a):

dusička napsal(a):

A ještě malá jak perlila. Usmála jsem se tím křečovitým smíchem, protože já jsem prdlá, já prostě v afektu, kdy se něco stane, a já bych měla brečet, se směju. Není to smích veselý. Včera jsme přecházeli křižovatku, a ona zůstala stát před chodníkem a něco vykládala. Popostrčila jsem jí na chodník a říkám, at tě něco nezajede. A ona, nech mě, nestrkej mě, počkej já zavolám policajty. A volala, policajti, kde jste.

dusičko, tohle hovoří samo za vše :jojo: a při slovech malé by ses měla pořádně chytnout za nos ... vidíš, jak tuhle celou situaci vnímá i to malé dítě, které dle úsudku jiných "z toho ještě nemá rozum"?!? Už má v hlavičce zafixováno, že se na jednotlivé rodinné příslušníky - když zlobí - musí zavolat policajti :grater:
Je opravdu nejvyšší čas zmizet a nekoukat na to, jestli doma vypnou nebo nevypnou elektřinu, s tím už ať si poradí manžel. A na prostředního kluka nekoukej - je dost velký na to, aby věděl, kde hledat pomoc. Má kromě tatínka ještě babičku s dědečkem, Ti ho padnout alespoň zprvopočátku nenechají. Ohlížej se raději na další dvě děti, které takové zázemí nemají a jsou naprosto závislé na Tobě :jojo:

...Dušičko ještě jednou ti připočnu,abys byla co se týká dluhů v manželství opatrná když tvůj muž nebude platit elektřinu je to váš dluh nemáte-li rozdělené bsm /sjm/

zdvojený příspěvek

dušičko,
mám pocit, že nahlásit se na městský úřad nejde. Pouze pokud tě z trvalého pobytu odhlásí majitel domu, tak máš bydliště na MěÚ
Jinak ti držim palce

Jája napsal(a):

dušičko,
mám pocit, že nahlásit se na městský úřad nejde. Pouze pokud tě z trvalého pobytu odhlásí majitel domu, tak máš bydliště na MěÚ
Jinak ti držim palce

Přesně tak. Obecní a městské úřady jsou "štěstím bez sebe", že tam mají hlášené lidi, už jen ta pošta. To není normální institut - trvalý pobyt na úřadě. To je jenom pro nepořádníky, bezdomovce...
Stejně jsou tam hlášeni jen do chvíle, než si jdou zažádat o novou občanku. Pak mají smůlu a dokud nemají normální trvalé bydliště, občanku s trvalým na úřadě nedostanou.

dusička napsal(a):

Aha, tak to nevím, to asi mít trvalý bydliště nebudu mít v podnájemním bytu.
A když mám trvalý bydliště na baráku (u manžela) před 16 lety mě tam nahlašovala tchyně (ona je majitelka baráku) ale ona bydlí v bytovce.
Můžu se sama odhlásit z trvalého bydliště? že bych se na úřadě nahlásila a měla bych trvalé bydliště - adresu měststkého úřadu, tak to maj nějaký lidi (vím,když jsem dělala brigádu na poště).
Možná bych měla i větší šanci na byt od úřadu. :gloria:

...zajdi na odbor péče o děti, řekni že vás tchýně vystěhovala z domu do podnájmu, že se rozvádíte /spěchej s tím rozvodem už kvůli dluhům/ a zažádej je aby ti pomohli s bytem od města. Určitě ti přinejmenším poradí kde žádat a mohli by i zaintervenovat.  Počítej s tím, že tě pak můžou doma navštěvovat = otravovat, aby dohlédli na to jaké mají děti podmínky. Jestli je domluva s tchýní mohla by tě odhlásit s tím, že bydlíš v podnájmu a vyse rozvádíte.

Vím, že to ví, že ho mám ráda, že se na něj nikdy nevykašlu, že se o něj starám, jenže to prostě bere jako samozřejmost
Dušičko,ale tohle bere 99% dětí jako samozřejmost.A nejsou to jen ty v dětském věku,ale i ty dospělé.
že jsem měla odejít už dávno, já to nedokázala. Ano, přiznám sito, budu si to vyčítat, ale ted už to nezachráním.
Každý se do poslední chvíle brání,snaží se zachránit nezachranitelné a věří,že naděje existuje.Na výčitky budeš mít ještě času dost,teď se na to vykašli a svojí energii vynakládej na důležitější věci.
Zajímavý je, že nemám strach, co mi na tuhle rozjetou akci řekne máma. Ona se to možná dozví od tety, jestli jí potká. To bude mazec. mad ale to zvládnu.
Jsi dospělá,zodpovídáš sama za sebe a své děti,nevím proč by ses měla bát své mamky.Ta by měla tvoje rozhodnutí respektovat a podpořit tě.

Na odboru o péči už jsem byla, dali mi papír ,který jsem vyplněný podala u soudu na to výživné. V podatelně na soudu říkala do 3 měsíců mám čekat předvolání, byla jsem tam 3.ledna, takže se to protáhne. Dřív nemůžu ani podat rozvod, potřebuju k němu doložit tu péči a výživné.
Myslím, že mě tchyně nemůže odhlásit, dokavad jsem vdaná, a ten rozvod, nevím, jak dlouho trvá. Půl roku? Když už budu pryč, tak by se nemusel protahovat?
Když budu mít dál trvalý pobyt na adrese s manželem, a budu bydlet jinde?
Někam jinam si nahlásit trvalý pobyt? Už vidím, jak mě někdo chce s dětma. :jojo:

XXXX - žádost na byt mám 6 let, do konce ledna každý kdo má žádost jí musí potvrdit,že platí. Takže si myslím,že se i hodně žádostí zúžilo a že jich je mín. Ale byla jsem se na úřadě ptát, a prý byt nemaj. KDyž jsem řekla,že mě tchyně a manžel vyhazují,řekli mi,že nemůžou, že mi musí sehnat náhradní bydlení. Maj mylný informace, nemusí mi schánět náhradní byt, protože trvalé bydliště je jen evidenční údaj.

Rejko :pussa:

Tchýně tě myslím odhlásit může, ale až když prokáže úřadu, že se tam půl roku nezdržuješ, musí mít 2 svědky.

majkafa napsal(a):

Tchýně tě myslím odhlásit může, ale až když prokáže úřadu, že se tam půl roku nezdržuješ, musí mít 2 svědky.

To už snad budu do té doby rozvedená.
když budu mít trvalý bydliště kde se nebudu zdržovat, tak budu k tomu trvalému bydlišti mít nějaký povinnosti?

Voda, elektřina a tak je psaná ne tebe? Když je to tchýnin barák... pokud to není na tvé jméno, tak nemusíš nic odhlašovat, vlastně ani změny bys nemohla dělat (výše záloh a tak). Kdo jim platí je nezajímá. Pokud je to napsaný na tebe, tak nahlásit změnu, donutit je, aby udělali přehlášení a vyúčtování co nejdřív a zaplatit případné nedoplatky - ať máš klid. Vše uschovat.
Trv. pobyt ti na obci neudělají jen tak - musí tě odhlásit majitel domu/bytu a jestli je to manžel, tak až po rozvodu - tchýně může hned. Ve správním řízení tě pak zkontaktují a ty jim potvrdíš, že od 1.3. už tam opravdu nebydlíš a nemáš kam se nahlásit a to vyjádření, co ti pak přijde bych si ofotila, kdyby někoho napadlo, chtít po tobě zaplatit vodu, nájem... cokoli. Fyzicky už tam nejsme. Pak bys měla mít úřední adresu na obci. Nevím o tom, že do občanky ti ji nezapíšou - BM jsem se neptala, jestli mu novou vydali - ale bez OP běhat nemůžeš, vnutit se k někomu do trv. pobytu jen tak taky nemůžeš (vlastník musí souhlasit), takže předpokládám, že nějak to úřady vyřešené mají. Tam ti chodí jen úřední věci a jinde můžeš nahlásit korespondenční adresu toho podnájmu... možná se zeptat na poště - že by ti pak rovnou místo na úřad dávali poštu tam, kde budete. Manža to tak měl. Když se odstěhoval z podnájmu, řekla jsem doručovatelce, že už tam nebydlí (pán se neobtěžoval) a ona to nahlásila na poště. Ani jsem tam nemusela.
Žádost o byt bych si podala každopádně. V tom by ta sociálka mohla pomoct, i ten pobyt na úřadě.

majkafa napsal(a):

Tchýně tě myslím odhlásit může, ale až když prokáže úřadu, že se tam půl roku nezdržuješ, musí mít 2 svědky.

Nemusí. Manžela se jen zeptali, zdy je to, co píšu v žádosti pravda. Potvrdil to a bylo.

javeno, je to v zákoně o evidenci obyvatel. Nezapíšou, takovou občanku nevydají. Je to i  v nějakých prováděcích pokynech. Nemám čas to teď hledat a prováděcí pokyny se ani na veřejnost nedostanou obvykle, jsou jen pro zaměstnance ohlašovny trvalého pobytu nebo matriky, když dělá i trvalý pobyt.

dusička napsal(a):

Na odboru o péči už jsem byla, dali mi papír ,který jsem vyplněný podala u soudu na to výživné. V podatelně na soudu říkala do 3 měsíců mám čekat předvolání, byla jsem tam 3.ledna, takže se to protáhne. Dřív nemůžu ani podat rozvod, potřebuju k němu doložit tu péči a výživné.
Myslím, že mě tchyně nemůže odhlásit, dokavad jsem vdaná, a ten rozvod, nevím, jak dlouho trvá. Půl roku? Když už budu pryč, tak by se nemusel protahovat?
Když budu mít dál trvalý pobyt na adrese s manželem, a budu bydlet jinde?
Někam jinam si nahlásit trvalý pobyt? Už vidím, jak mě někdo chce s dětma. :jojo:

Dušičko, a proč se nemůžeš po přestěhování do nového bytu nahlásit k trvalému pobytu tam?
Délka rozvodu je individuální,hodně záleží na vytíženosti soudu tam u vás.Já se rozváděla v Praze trvalo to rok.Ne kvůli nějakým komplikacím,ale půl roku od podání jsem čekala na soud ohledně dětí a další půl rok na vlastní rozvod.A pak ještě 3/4 roku na nabytí právní moci,protože ex si rozsudek odmítal vyzvednout.Pak si za 3 roky žádal o kopii,protože se chtěl ženit,ale v občance byl stále ženatý se mnou :dumbom: Naštěstí jsem mohla se svým rozsudkem bez nabytí pr. moci podnikat kroky na sociálce ohledně příspěvků.Byli velmi ochotní a vstřícní....asi jsem fakt vypadala dost zoufale..:lol:

http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp … &typ=r

§ 10, 11.

Prováděcí pokyny na netu zřejmě nejsou. Zřejmě záleží na ohlašovně nakolik je benevolentní a jestli žádá o prohlášení dvou svědků nebo ne.
Pracovala jsem kdysi na ohlašovně, mám o tom nějaké znalosti.

rejka napsal(a):

Dušičko, a proč se nemůžeš po přestěhování do nového bytu nahlásit k trvalému pobytu tam? Délka rozvodu je individuální,hodně záleží na vytíženosti soudu tam u vás.Já se rozváděla v Praze trvalo to rok.Ne kvůli nějakým komplikacím,ale půl roku od podání jsem čekala na soud ohledně dětí a další půl rok na vlastní rozvod.A pak ještě 3/4 roku na nabytí právní moci,protože ex si rozsudek odmítal vyzvednout.Pak si za 3 roky žádal o kopii,protože se chtěl ženit,ale v občance byl stále ženatý se mnou :dumbom: Naštěstí jsem mohla se svým rozsudkem bez nabytí pr. moci podnikat kroky na sociálce ohledně příspěvků.Byli velmi ochotní a vstřícní....asi jsem fakt vypadala dost zoufale..:lol:

rejko, někteří majitelé bytů nesouhlasí s tím, aby nájemník u nich měl trvalé bydliště. Ohlašovna ho nezapíše, dokud nemá souhlas vlastníka - viz můj odkaz na zákon.

dusička napsal(a):

děkuju kočky že na mě myslíte.
Díky Vám jsem se pohla z místa a nečekám na zázrak.
Majkafo - děkuju moc, moc si vážím, že si mi nabídla pomoc.
Zatím jsem ve fázi, že si vůbec nedovedu představi, co odsud budeme stěhovat, ale je mi jasný, že začátek bude finančně náročný. Třeba pračku , ledničku - tu si musím odvízt, pokud tam nebude, ale zase když tu kluk zůstane. Ale stejně mám si to vzít já , nebo exekutoři.
Dobrou noc všem :pussa:

Technické alebo zariaďovacie nedostatky sa dajú chvíľu vydržať... hoci malá je ešte malá, ale zváž, čo je nutné najviac a bez čoho vydržíte. ;) Ja som začínala prakticky v holobyte ako úplne nová odomácnosť, ale kopec vecí sa mi zišiel starších, ale funkčných (asi mám okolo seba samých márnotrantíkov) a ostatné, čo nebolo najnutnejšie, dokupujem postupne. :jojo: Slobodu (a v tvojom prípad kľud a ne-nervy) treba vyvážiť zlatom.

opravdu musíš čekat s podánim žádosti o rozvod do vyřešení opatrovnictví dětí? Nejsem si jistá, ale mám pocit, že to někdo podával zároveň a tudíž tam nebyla taková čekací lhůta. Soud je nejdřív pozval na opatrovnictví dětí a pak měli brzo hned termín rozvodu.

Taky myslím, že žádost o rozvod lze podat hned. Oni už si u soudu pohlídají, jestli je vyřešeno svěření do péče atd.

Jája napsal(a):

opravdu musíš čekat s podánim žádosti o rozvod do vyřešení opatrovnictví dětí? Nejsem si jistá, ale mám pocit, že to někdo podával zároveň a tudíž tam nebyla taková čekací lhůta. Soud je nejdřív pozval na opatrovnictví dětí a pak měli brzo hned termín rozvodu.

Přesně tahle otázka mě také napadla,protože já měla podáno oboje najednou.Jenomže já měla právníka,tak mě napadlo,že to je možná jiné.Nicméně jak jsem psala,tak na rychlosti rozvodu se to neprojevilo...

dusička napsal(a):

Aha, tak to nevím, to asi mít trvalý bydliště nebudu mít v podnájemním bytu.
A když mám trvalý bydliště na baráku (u manžela) před 16 lety mě tam nahlašovala tchyně (ona je majitelka baráku) ale ona bydlí v bytovce.
Můžu se sama odhlásit z trvalého bydliště? že bych se na úřadě nahlásila a měla bych trvalé bydliště - adresu měststkého úřadu, tak to maj nějaký lidi (vím,když jsem dělala brigádu na poště).
Možná bych měla i větší šanci na byt od úřadu. :gloria:

Ja by som si to dala buď k rodičom,ak by súhlasili, alebo kľudne aj na miestny úrad... Aspoň nie je šanca, že by ťa prekvapil exekútor. :kapitulation:

dusička napsal(a):

Na odboru o péči už jsem byla, dali mi papír ,který jsem vyplněný podala u soudu na to výživné. V podatelně na soudu říkala do 3 měsíců mám čekat předvolání, byla jsem tam 3.ledna, takže se to protáhne. Dřív nemůžu ani podat rozvod, potřebuju k němu doložit tu péči a výživné.
Myslím, že mě tchyně nemůže odhlásit, dokavad jsem vdaná, a ten rozvod, nevím, jak dlouho trvá. Půl roku? Když už budu pryč, tak by se nemusel protahovat?
Když budu mít dál trvalý pobyt na adrese s manželem, a budu bydlet jinde?
Někam jinam si nahlásit trvalý pobyt? Už vidím, jak mě někdo chce s dětma. :jojo:

Odhlásiť sa môžeš aj sama, len na prihlásenie potrebuješ súhlas majiteľa bytu (logicky). Ako je to s prihlasovaním na MiÚ, to si zisti najlepšie na samotnom úrade alebo na jeho webstránke. ;)

Taky jsem dohodu ohledně dítěte a návrh na rozvod podávala najednou, ale nejdřív řešili dítě a asi dva měsíce na to byl rozvod. Podala bych to co nejdříve, protože podle mě o co později podáš návrh na rozvod, o to delší dobu budeš zase čekat až na tebe přijde řada.

Díky :pussa::pussa::pussa:
Takže příští týden podám žádost o rozvod , je fakt, že nějaký čas tam bude ležet , mám jí připravenou, jen napíšu tedy, že to o ty děti je u nich u soudu.
Složenky co se týče vody, elektriky ,plynu jsou napsaný na manžela.
Seli - já nepotřebuju přepych, to vůbec ne, ani tady nic moc nemáme, mě šlo jen o to nejzákladnější, ledničku,pračku.
Třeba letiště, na kterým s Markétkou spíme, tahat nebudu, do začátku nám stačí dvě matrace. David si vezme svojí postel, skříně budu mít od tety  , takže fakt nic nového kupovat nemůžu, stůl a židle si vezmu, at se máme kde najíst.
Jak jsem psala třeba ty vánoční ozdoby, mám je po babičce, takový ty starý krásný, bylo by mi to škoda tady nechat. A jak se odstěhuju, určitě sem na barák už chodit nebudu.
Seli - jenže jak se můžu odhlásit sama a nahlásit se na úřad? Budu se muset pozeptat na městě. Ona mě tchyně třeba odhlásí, ale odhlásí jen mě a staršího kluka, a to je blbý, protože když mám např. úlevu na daních na děti, tak tam je podmínka stejný bydliště.

majkafa napsal(a):

javeno, je to v zákoně o evidenci obyvatel. Nezapíšou, takovou občanku nevydají. Je to i  v nějakých prováděcích pokynech. Nemám čas to teď hledat a prováděcí pokyny se ani na veřejnost nedostanou obvykle, jsou jen pro zaměstnance ohlašovny trvalého pobytu nebo matriky, když dělá i trvalý pobyt.

Já ti to věřím. Vím jen, že my svědky na to, že nebydlí u mě mít nemuseli, jen to BM potvrdil. Ale jak je to s OP netuším, to už je jeho věc, jestli bude běhat bez dokladů. Nicméně nějaké pokyny mít musejí i pro takový případ. Přeci nemůžou nikoho nutit, aby si někoho přihlásil k trv. pobytu a bez dokladů být nemůže. Nejlíp zeptat se na příslušném odboru. I když - mě tenkrát informovali špatně... :vissla:

javena napsal(a):

majkafa napsal(a):

javeno, je to v zákoně o evidenci obyvatel. Nezapíšou, takovou občanku nevydají. Je to i  v nějakých prováděcích pokynech. Nemám čas to teď hledat a prováděcí pokyny se ani na veřejnost nedostanou obvykle, jsou jen pro zaměstnance ohlašovny trvalého pobytu nebo matriky, když dělá i trvalý pobyt.

Já ti to věřím. Vím jen, že my svědky na to, že nebydlí u mě mít nemuseli, jen to BM potvrdil. Ale jak je to s OP netuším, to už je jeho věc, jestli bude běhat bez dokladů. Nicméně nějaké pokyny mít musejí i pro takový případ. Přeci nemůžou nikoho nutit, aby si někoho přihlásil k trv. pobytu a bez dokladů být nemůže. Nejlíp zeptat se na příslušném odboru. I když - mě tenkrát informovali špatně... :vissla:

BM má pobyt na městské části už druhým rokem a OP si musel po rozvodu měnit... a to už tam měli moji žádost o odhlášení... Jak to vyřešili nevím - až se uvidíme, poptám se ho - jestli nezapomenu.

Se picnu - místo "upravit" se cituju... :dumbom:
Jdu radši na tu pomazánku... :D

Dusicko a kdo te pomuze ten byt opravit?

eremuruss napsal(a):

Dusicko a kdo te pomuze ten byt opravit?

Errem - já nepotřebuju upravit byt. Já jsem psala sice že jsem napsala do realitky, že půjdeme do zanedbaného,zničeného jedna jedna, že nemám na výběr, ale usmálo se na mě štěstí a spolužačka z realitky mi nabídla uplně horkou novinku, nikdo byt ještě neviděl, já byla první, je to klasika 1+1 , je tam vymalování, lino nové, sektorka nová, nemusím tam nic opravovat.

Tak vám řeknu, starší kluk se svěřil třídnímu ve škole. On mu řekl, že má stát při mě a pomoc mi. že kdybychom cokoliv potřebovali, at zavoláme

No vidíš, dusičko ... ze všech stran se natahují pomocné ruce :jojo: !!!
To je podle mě znamení shůry, že to nemáš vzdávat a máš pokračovat ;) !!!

Kairo ano :pussa:
Nakonec i myslím, že když to řeknu rodičům jako fakt, že to bude ok. Takhle když jsem kolem sebe kopala a byla nerozhodná, přenášela jsem nervozitu a nerozhodnost na ně.
Erem - tak mě ještě napadlo, vždyt já si maluju sama, tak bych to zvládla. Musím pak zajistit odvoz, a to se mi ted zdá jako trošku problém, protože nechci, aby byl manžel doma a aby se chlapi nějak dohadovali, ale to vypiluju. Do té doby už to bude vědět tatka a věřím, že mi seženu kámoše.

šrotuje mi to,šrotuje
a tak mě napadlo, že na odvoz poprosím bratránka. Dělá u kriminálky ;)

dusička napsal(a):

šrotuje mi to,šrotuje
a tak mě napadlo, že na odvoz poprosím bratránka. Dělá u kriminálky ;)

:supr: Bezva nápad,mít za zadkem - pomáhat a chránit - není nikdy na škodu. V případě potřeby by mohl zatýkat rovnou na místě...:vissla:

Dusičko, Tebe snad konečně osvítil Duch Svatý, jinak to není možné ... tolik energie a zapálení pro dobrou věc jsem od Tebe dlouho nečetla :supr:
"Pomahače a chrániče" si zjednej, to vůbec není špatnej nápad :jojo:
Kdo ví, s čím by ses mohla setkat, až budeš definitivně odjíždět ... :/

Kairo - já když už se do něčeho pustím, tak boj nevzdávám, jen mi trvalo, zvednout ten zadek a pohnout s tím. No, jsem teprve na začátku, ještě není vyhráno.
Samozřejmě že mám strach. Mám strach, co když mě z práce vyhoděj, v dnešní době nemá nikdo práci jistou, mám strach z nečekaných výdajů, prostě si ale říkám, tu větu, co mám tady v podpisu. Ta mě nakopává, čtu jí po každým odeslání příspěvku