Mám cca 3 měsíce přítele, do kterého jsem fakt zamilovaná, ale tak trochu nevím, co si počít s jednou věcí - asi se úplně neslučuje naše představa o tom, jak často se vídat. Pro něj je normální, že bychom se vídali každý den - každý den mi píše nějaký návrh ne večer nebo se ptá, co bych chtěla dělat. Já ho mám opravdu ráda, ale vídat se s ním tak často mě trochu unavuje. Když už to je například 3-4 dny v kuse, vyloženě se těším na aspoň jeden večer a noc bez něj. Od začátku našeho vztahu se ještě nestalo, že bych ho nějaký den neviděla aspoň na chvíli (když už jsem večer sama nebo mám jiný program, tak je tam nějak automatické, že následující večer se vidíme, protože nějak nemám to srdce mu říct sorry dnes ne). Ze začátku mi to přišlo fajn, že se vidíme pořád, ale takhle to přece nejde dlouhodobě vést. Nebo jsem divná já že ho nechci tak často vídat? A takx po nějaké době už je těžší měnit něco, pokud to tak fungovalo od začátku.
Svoje koníčky nezanedbávám, mám na to momentálně poměrně hodně času přes den, s kamarádkami chodím ven v ty dny, kdy se nevídáme s přítelem, ale jsem tak vlastně každý večer buď někde na kafi, vinu, veečeři a pod.. nebo přítel přijde ke mě domů a děláme něco společně, jako vaření, hry, filmy, o víkendu jezdíme na výlety nebo jsme u mě. Možná je problém i v tom, že když jsme doma, tak pořád vlastně něco děláme společně, ale nějak to nejde dělat si každý svoje - já si třeba vezmu knížku a jdu si číst a vidím, že během pár minut je on už nervozní a jde za mnou. Už si někdy radši vymyslím nějakou aktivitu, abych mohla jít pryč z bytu a on tím pádem taky a já měla pár hodin pro sebe, někdy už si i vymýšlím výmluvy a pak se akorát cítím špatně, že mu zalžu. Ale jak mu to mám vysvětlit, nebo jak mu říct, aby šel pryč - jen tak, bez důvodu, když mu nechci ublížit ...obávám se, že by to nepochopil a jen ho tím od sebe odeženu, když si bude myslet, že o něj nemám zájem.
Prosím napište, jak to máte vy a jaká je vaše ideální frekvence vídání se, když s někým chodíte. Nebo je možná opravdu problém ve mně
Uff, toto by MŇA zabilo, ja mám dosť veľkú potrebu lbízkosti, ale aj osobnej slobody, navyše dosť ženské koníčky a náročnú prácu... Ja by osm buď zdrhla alebo razantne okresala spoločný čas. :/
Já kdybych byl na tvém místě, veronika83, a trápilo mě to, asi bych se ho zeptal, jak to vidí on - jestli mu nepřipadá, že se tráví moc času spolu - nebo bych se ho nepřímo zeptal, jak si představuje budoucnost a tak. Ale koukám, že zatím máte na tachometru jen 3 měsíce. Víš, ale představ si, že jednou s ním nebo s někým jiným budeš žít denně, budeš vedle něj vstávat a večer vedle něho ulehat. A to znamená trávit s ním den co den nějakou tu chvíli; třeba doma až přijdete oba z práce.
Já bejt poradce pro partnerské nebo manželské záležitosti, asi bych ti doporučil elixír neviditelnosti - ten je spolehlivej, pokud ho dáš do čaje tomu druhýmu. jen to chce ještě něco do uší. ;)
no já nevím, ale vždyť snad není problém žít vedle sebe a nemusíte furt dělat něco společně. jeden třeba si čte nebo něco píše nebo dělá nějakou svou práci a druhej si hledí taky svýho.
V tom případě asi zamilovaná nejsi...
člověk zamilovaný má přece tu největší a nejčastější potřebu vídat a mít vedle sebe toho druhého...
Já a můj přítel bydlíme každý ve svém,on ve vedlejším městě.Máme v plánu sestěhování,ale to zatím není možné (z mnoha důvodů).Přítel má mnoho věcí na starosti (firma, dům,zvířata),a i když se snaží všechno stíhat,nemá mu tolik času,kolik já bych si představovala,aby mi věnoval.
Přes týden se vidíme jednou, max. dvakrát, a každý víkend.Snažíme se v tom volném společném čase podnikat věci ,které vyhovují oběma (tury,kolo).Ale je i chvíle kdy jsme spolu doma,jeden se kouká na tv, a druhý třeba "lítá" po netu,a nevadí to ,protože už jen ten pocit blízkosti druhého stačí..
Ono je to o soužití,a jak tu bylo řečeno pokud přítele tak nějak nejsi schopná "snést" déle,asi bude něco v nepořádku...
už jen ten pocit blízkosti druhého stačí... pokud přítele tak nějak nejsi schopná "snést" déle,asi bude něco v nepořádku...
To je právě ten rozdíl - společná blízkost bez toho, že se pořád dělá něco společně, nebo určitá "neschopnost" partnera tohle zvládnout - jak píše Veronka - "nějak to nejde dělat si každý svoje - já si třeba vezmu knížku a jdu si číst a vidím, že během pár minut je on už nervozní a jde za mnou". Možná je to určitá nezralost a tím větší závislost na partnerce, možná jen "obyčejná" nuda - nemá či si neumí najít, na rozdíl od ní, i jinou činnost. Můžu být zamilovaná až po uši, ale partner vyžadující neustálou pozornost by mě taky otrávil... ostatně někdy je dobrá knížka zajímavější 
V tom případě by bylo dobré zkusit odpozorovat co ho baví,zajímá, neříkej že existuje chlap, který nemá žádné zájmy ve formě sledování třeba fotbalu,počítače,hry, lepení modelů,luštění čehokoliv,čtení časopisů apod.
Já to dělám například tak, že pokud třeba zrovna v tv dávají něco co mě zajímá a mého přítele ne,(já historie,on technika),vymyslím pro něj úkol, na jeho téma,s povzdechem "já to nevím,nemůžu to najít,opravit apod..." on se do toho vrhne s pocitem nepostradatelnosti,a zabaví se...:reta:
spokojenost na obou stranách,když ještě dostane pochvalu.... :supr:
Veronka,ve tvém příspěvku se objevují slova jako:zalžu mu,výmluvy,obávám se že to nepochopí - nepodceňuješ ty tak náhodou toho svého partnera?Proč ho stále tedy uvádíš v omyl a předstíráš,jak ti to vše vyhovuje?Chyba nemusí být ani tak v něm,to zde přeci nejde posoudit na základě jednoho zúčastněného,vztah je především o komunikaci a ty toho,i přes svůj poměrně již zralý věk nejsi schopna?Nebo čekáš na zázraky?
Neznáme ho nikdo tvého partnera,ale vím,co by za to mnho holek dalo,kdyby toho jejich partnera zjímaly mnohem víc ony než hospoda a kamarádi.Třeba je to fakt kluk,který má zájem o rod.život o to trávit spolu co nejvíce času.
Tak mu nedávej zbytečnou naději že to bude právě s tebou,protože tebe baví víc asi kámošky kafe a pak jak tě vyčerpají tyto aktivity tak by sis přeci ráda v klidu odpočinula,není to tak?
Řekla bych typický singl nevhodný pro život v páru.
vzhledem k tomu, ze jste spolu tri mesice, tak mi to prijde celkem normalni... a pokud jste u tebe, a ty si jdes cist knizku, tak co tam ma delat? pochybuju, ze se po trech mesich citi u tebe doma natolik dobre, aby se tam necitil jako na navsteve, a delal si tam cokoliv sam...
kdybyste spolu byly rok, a porad se chtel takhle vidat, tak uz to moc normalni neni... ale uvedom si, ze jednou budes s partnerem zit, tudiz s nim budes kazdy den, minimalne s nim urcite budes usinat....
clavel napsal(a):
vzhledem k tomu, ze jste spolu tri mesice, tak mi to prijde celkem normalni... a pokud jste u tebe, a ty si jdes cist knizku, tak co tam ma delat? pochybuju, ze se po trech mesich citi u tebe doma natolik dobre, aby se tam necitil jako na navsteve, a delal si tam cokoliv sam...
kdybyste spolu byly rok, a porad se chtel takhle vidat, tak uz to moc normalni neni... ale uvedom si, ze jednou budes s partnerem zit, tudiz s nim budes kazdy den, minimalne s nim urcite budes usinat....
No to je vlastně fakt hodně divný od pisatelky-po 3 měsících by měl být člověk zamilovanej až po uši ještě... a když si potak krátké době chození přivedu kluka domů,tak si snad nebudu číst,ne?
tanitaa napsal(a):
V tom případě by bylo dobré zkusit odpozorovat co ho baví,zajímá, neříkej že existuje chlap, který nemá žádné zájmy ve formě sledování třeba fotbalu,počítače,hry, lepení modelů,luštění čehokoliv,čtení časopisů apod.
Já to dělám například tak, že pokud třeba zrovna v tv dávají něco co mě zajímá a mého přítele ne,(já historie,on technika),vymyslím pro něj úkol, na jeho téma,s povzdechem "já to nevím,nemůžu to najít,opravit apod..." on se do toho vrhne s pocitem nepostradatelnosti,a zabaví se...:reta:
spokojenost na obou stranách,když ještě dostane pochvalu.... :supr:
Mluvis o nem, jak o diteti. :(
Imponuje ti tvuj pritel?
Docela v tom poznávám začátek vztahu s mým přítelem. Svobodu k životu potřebuju, přítel potřebuje k životu mě - pořád. Zpočátku mě to taky trochu svazovalo, přestože jsem nechtěla být sobecká se svými koníčky a zájmy, a tak jsme si to vysvětlili...a bylo. To se ale týká spíš vztahu dlouhodobějšího. Pokud jste spolu 3 měsíce, chápu, že bez Tebe nemůže být a je jen na Tobě, nakolik ho zařadíš do svého programu. Miluješ ho? Dokážeš si s ním představit společnou budoucnost? Tak ho nestavěj na druhou kolej a pokus se ho zahrnout i do svého rozvrhu. A nebo mu prostě řekni, že na některé věci a chvíle sama pro sebe jsi zvyklá...
...určitě z toho bude zajímavý rozhovor a přijdete na ten správný a oběma vyhovující kompromis!
Proč by mi neměl imponovat.
Je to jen zkušenost,kterou nepraktikuji zase tak často,protože to nemám zapotřebí.
Chtěla jsem jen odlehčit tuto debatu.
Mmch každý chlap je občas jak malé dítě...:kapitulation:
Díky za ohlasy...Mě zaráží, že to mnohé vidíte z pohledu být zamilovaná = mít potřebu se s ním co nejvíce vídat. Já ho ráda vídám, těším se na něj, ale do určité míry. Nikdy v minulosti jsem ve fází zamilovanosti neměla potřebu strávit 100% času se svým přítelem a jsem si jistá i s odstupem času, že vždy jsem zamilovaná byla. Partner je pro mě součástí života, ale ne přece jedinou, nemusím a nechci být pořád s ním a dělat s ním něco.
JEště bych ráda ke komentáři Kuty - na základě jednoho mého příspěvku dokážeš posoudit, že jsem "typický singl nevhodný pro život v páru"? Jen proto, že nechci trávit s partnerem tolik času? 6 let jsem žila s jedním přítelem, tak myslím, že partnerského života jsem trochu schopná. Jinak kamarádky ani moje koníčky mě nevysilují, naopak si u nich trochu odpočinu.
Clavel - s tou knížkou je to asi tak, že když už je u mě od pátku, celou sobotu a pak si jdu v neděli ráno číst, přičemž veškerý čas předtím jsme strávili společnou činností (když nepočítám chvíle v koupelně). Vy když trávíte s partnerem víkend, tak 100% času se mu věnujete? A jinak on se u mě myslím cítí velice dobře, soudě podle toho, že se tu od první návštěvy chová jak doma (až mě to tedy docela zaráží :-) )
Když jsem žila s tím svým ex, tak jsme spolu trávili nějaký čas (například cesta domů z práce, večeře a třeba zprávy v TV, chvíli jsme kecali), ale pak jsme si večer dělali každý svoje a s tím jsem absolutně neměla problém, ani dlouhodobě. Ale moc už si nevzpomínám, jaké to bylo, když jsme spolu jen randili, myslím, že jsme se vídali tak max, 3x týdně, to samé s jakýmkoliv dalším přítelem potom - prostě ta potřeba- touha se vídat byla nějak vyrovnaná a sladěná, nikdo neměl pocit, že se vídáme moc nebo málo.
ja te naprosto chapu, mam to velmi podobne a naopak si myslim, ze musis byt opravdu velmi zamilovana, kdyz jsi to vydrzela tak dlouho..cloveka tohle totiz hrozne vycerpava..radu moc nemam, snad jen zkusit si o tom s nim promluvit, ale je otazka, zda on bude ochoten naslouchat a hledat kompromis..kdyztak se muzes zkusit oprit o autoritu doktora Plzaka :D
no reknu ti, ze po trech mesicich, jsme se vidali kazdou volnou chvili, a travili vikendy u me... ale nikdy jsem neudelala to, ze bych si sla cist knizku... opravdu jsme cele vikendy travili spolu na 100%...
jak rikam, myslim ze po trech mesicich se u tebe pritel citi jako na navsteve, takze si fakt nedokazu predstavit, co svyho by si mel u tebe delat... kdybyste spolu zili, tak je to o necem jinem, ale takhle...
jeste dodam, ze my jsme spolu i pracovali, ale i tak jsme se vidali jak jen to slo...
clavel napsal(a):
no reknu ti, ze po trech mesicich, jsme se vidali kazdou volnou chvili, a travili vikendy u me... ale nikdy jsem neudelala to, ze bych si sla cist knizku... opravdu jsme cele vikendy travili spolu na 100%...
jak rikam, myslim ze po trech mesicich se u tebe pritel citi jako na navsteve, takze si fakt nedokazu predstavit, co svyho by si mel u tebe delat... kdybyste spolu zili, tak je to o necem jinem, ale takhle...
jeste dodam, ze my jsme spolu i pracovali, ale i tak jsme se vidali jak jen to slo...
no, treba by si mohl vzit taky knizku, sednout si k ni na gauc a oba by si mohli cist, nebo by si mohl sednout k pocitaci a kouknout, co je ve svete noveho..cokoliv..
jsou lidi, ktery netouzi mit svoji drahou polovicku v patach 24/7 a jsou lidi, kteri to naopak vyzaduji...nic proti tomu, je to kazdeho vec, jak to v zivote potrebuje, ale je trochu problem, pokud se dva opacne nastaveni lide sejdou ve vztahu..
Řekla bych, že je to podobné, byť ne úplně srovnatelné, jako s dětmi. Milujeme je, ale přesto jsou okamžiky, kdy je s potěšením "odložíme" na pár minut, hodin, dnů... a (většinou) nikdo neříká "dala jsi dítě na víkend k babičce, aby ses věnovala své zábavě - jsi špatná matka". Naopak je to doporučeno i odborníky 
Sebevětší láska neopravňuje k tomu "pověsit se" na druhého a vyžadovat všechen jeho čas pro sebe, nechce-li to dělat dobrovolně. Ale výčitky typu "nemáš mě rád/a, protože jdeš s kámoškou na kafe/s kamarády na pivo" (není-li to 7x do týdne) jsou poněkud podpásovky. Navíc snaží-li se ten "zamilovanější" partnera odstavit od přátel a koníčků, lehce to zapáchá...
HB napsal(a):
clavel napsal(a):
no reknu ti, ze po trech mesicich, jsme se vidali kazdou volnou chvili, a travili vikendy u me... ale nikdy jsem neudelala to, ze bych si sla cist knizku... opravdu jsme cele vikendy travili spolu na 100%...
jak rikam, myslim ze po trech mesicich se u tebe pritel citi jako na navsteve, takze si fakt nedokazu predstavit, co svyho by si mel u tebe delat... kdybyste spolu zili, tak je to o necem jinem, ale takhle...
jeste dodam, ze my jsme spolu i pracovali, ale i tak jsme se vidali jak jen to slo...no, treba by si mohl vzit taky knizku, sednout si k ni na gauc a oba by si mohli cist, nebo by si mohl sednout k pocitaci a kouknout, co je ve svete noveho..cokoliv..
jsou lidi, ktery netouzi mit svoji drahou polovicku v patach 24/7 a jsou lidi, kteri to naopak vyzaduji...nic proti tomu, je to kazdeho vec, jak to v zivote potrebuje, ale je trochu problem, pokud se dva opacne nastaveni lide sejdou ve vztahu..
predpokladam, ze kdyz u ni nebydli, tak u ni zadnou knizku nema... jasny no, ma moznost jit k pc nebo koukat na telku.... me kdyz prijde navsteva tak jim taky nereknu delejte si neco svyho, ja si jdu cist.... myslim ze vzhledem k tem trem mesicum, je to dost podobne...
ja sice chapu, ze mu nechce venovat kazdou volnou chvili, kazdej potrebuje oddych.... ale na druhou stranu se nemuze divit, ze kdyz jde doma do ustrani s knizkou, ze za ni za chvili prijde...
clavel napsal(a):
no reknu ti, ze po trech mesicich, jsme se vidali kazdou volnou chvili, a travili vikendy u me... ale nikdy jsem neudelala to, ze bych si sla cist knizku... opravdu jsme cele vikendy travili spolu na 100%...
jak rikam, myslim ze po trech mesicich se u tebe pritel citi jako na navsteve, takze si fakt nedokazu predstavit, co svyho by si mel u tebe delat... kdybyste spolu zili, tak je to o necem jinem, ale takhle...
jeste dodam, ze my jsme spolu i pracovali, ale i tak jsme se vidali jak jen to slo...
Z tohto by som ja osobne zdrhla... :/ Ani pri najväčšej zamilovanosti si neviem predstaviť robiť cez víkendy VŠETKO spoločne(aj na záchod ste chodili spolu...? brrr). Mám fakt dosť veľkú potrebu osobnej slobody, svojho osobného priestoru, a kamarátstve a tým dupľom v partnerstve. A navyše mám typicky ženské koníčky, ktorých sa ale nemienim vzdať(a začať naopak s priateľom chodiť na ryby alebo na strelnicu :rolleyes: ). Ale uznávam, že keď sa nájdu dvaja s ROVNAKÝMI predstavami o trávení voľného času a o tesnosti vzťahu, môže to byť krásne aj v takomto prípade. Bohužiaľ je zjavné, že u Veronky to tak nie je.
sel neprehanej....logicky jsme sve potreby nevykonavali spolu... bohuzel mne nenapadlo, ze kdyz napisi 100%, mela bych extra vypsat ze na zachod chodime kazdy sam....
predpokladam, ze kdyz u ni nebydli, tak u ni zadnou knizku nema
Co jednoduššího, než si nějakou donést...
me kdyz prijde navsteva tak jim taky nereknu delejte si neco svyho, ja si jdu cist
On je rozdíl mezi návštěvou občas a prakticky víkendovým spolubydlením + "se ještě nestalo, že bych ho nějaký den neviděla aspoň na chvíli". Možná by se chlapec mohl naučit, že knížka v ruce = potřebuju hodinu klidu. Ona by pak i Veronka nemusela vymýšlet aktivity, výmluvy a lži - naopak.
ono by uplne stacilo, mu to narovinu rict... a ne si vymyslet aktivity....myslim ze naznak s knizkou v ruce tedy urcite nepomuze...
Možno nestačilo, možno by sa urazil - zjavne má iné predstavy o spoločnom trávení času... :kapitulation: :grater:
Btw - ja som mala s milým víkendový vzťah, a to sme sa fakt cez týdžeň nemali šancu vidieť - ale napriek bohatým spoločným zážitkom(za relatívne krátky čas sme nazbierali mnoho spoločných spomienok, mám hŕbu fotiek, atď.) sme cez víkendy trávili dosť času aj "oddelene". On pozeral telku, alebo si išel von zapáliť, chrnel dlhšie ako ja... A ja som si požičala niektorú z jeho knižiek (Dana Browna by som inak asi nečítala, ale uňho prišiel vhod, plus historické romány aj faktografia...) alebo DVD. Lyžovať vydržal viac ako ja, tam som zasa zaliezla do krčmy a zohrievala sa nad grogom... S terajším priateľom trávime spoločný čas intenzívne, lebo ho je tiež málo, ale napr. v obchoďáku sa zásadne rozdelíme, prelezieme si každý "svoje" záujmové obchody a dáme spicha o dve hodiny. :jojo: Potom ešte preletíme spoločné obchodíky :P a ideme šťastní domov.
Ja taky nejsem ten typ, ktery musi byt s partnerem 24/7. V takovem vztahu bych se dusila. Musim mit prostor a cas i pro sebe a svoje aktivity, byt by to bylo treba jen vyse uvedene cteni knizky.
clavel napsal(a):
no reknu ti, ze po trech mesicich, jsme se vidali kazdou volnou chvili, a travili vikendy u me... ale nikdy jsem neudelala to, ze bych si sla cist knizku... opravdu jsme cele vikendy travili spolu na 100%...
jak rikam, myslim ze po trech mesicich se u tebe pritel citi jako na navsteve, takze si fakt nedokazu predstavit, co svyho by si mel u tebe delat... kdybyste spolu zili, tak je to o necem jinem, ale takhle...
jeste dodam, ze my jsme spolu i pracovali, ale i tak jsme se vidali jak jen to slo...
Ja to mela taky tak s BM,kdyz jsme spolu chodili a asi rok,kdyz jsme byli svoji.Ted jsem s pritelem taky porad cely den mimo prace vsude chodime spolu.Me i jemu to tak vyhovuje.
clavel napsal(a):
ono by uplne stacilo, mu to narovinu rict... a ne si vymyslet aktivity....myslim ze naznak s knizkou v ruce tedy urcite nepomuze...
to mas samozrejme pravdu a ono na to driv nebo pozdeji urcite dojde, ale pokud je jeji pritel zastance modelu: "musime spolu byt pokud mozno neustale, jinak to neni ta spravna laska", tak ta rozmluva nebude asi z nejprijemnejsich a celkem chapu, ze se Veronika snazi nejprve naznacovat, nez bude muset prejit k otevrenemu rozhovoru..ale myslim si, ze kdyz se sejdou ve vztahu dva opacne nastaveni lide, tak to asi bude skripat-jeden bude zarlit a neustale vynucovat pozornost a druhy bude cim dal otravenejsi a bude ze vztahu unikat...ale treba se to podari a nejak to zvladnou..:)
btw. pokud jedu na navstevu na cely vikend, pak si s sebou beru knizku, nebo vymyslim nejaky program, abych nebyla hostiteli neustale v patach
Veroniko83, nejjednodussi asi bude,kdyz si s pritelem promluvis, nadhodis, ze potrebujes i nejaky cas pro sebe, precist si zajimavou knizku, poklidit si v byte, vyžehlit si. Sama jsi uvedla,ze vymluvy a lzi nikam nevedou a ze to pritel stejne nepochopil,nebot chce i nadale s tebou travit 100% volneho casu.
Ja osobne jsem opacny pripad, ve trech mesicich jsem chtela byt s pritelem porad. S pritelem stale nebydlime, chodime spolu uz nekolik let a kdyz prijedu k nemu domu na navstevu,delame veci spolecne. Nedokazu si predstavit, ze by si vzal knizku a cetl si, zatimco ja jako navsteva bych se nudila. Neco jineho je, kdyz se omluvi, ze ma nejakou praci, tak si vezmu knizku nebo ucebnici a ucim se.
Allice napsal(a):
Veroniko83, nejjednodussi asi bude,kdyz si s pritelem promluvis, nadhodis, ze potrebujes i nejaky cas pro sebe, precist si zajimavou knizku, poklidit si v byte, vyžehlit si. Sama jsi uvedla,ze vymluvy a lzi nikam nevedou a ze to pritel stejne nepochopil,nebot chce i nadale s tebou travit 100% volneho casu.
Ja osobne jsem opacny pripad, ve trech mesicich jsem chtela byt s pritelem porad. S pritelem stale nebydlime, chodime spolu uz nekolik let a kdyz prijedu k nemu domu na navstevu,delame veci spolecne. Nedokazu si predstavit, ze by si vzal knizku a cetl si, zatimco ja jako navsteva bych se nudila. Neco jineho je, kdyz se omluvi, ze ma nejakou praci, tak si vezmu knizku nebo ucebnici a ucim se.
Ufuf, to znie, ako keby si ho mala ako nejakého baviča-dobrovoľníka (alebo aj nedobrovoľníka...). :P Ja teda prakticky neviem, čo to je nudiť sa (mám dojem, ak si odbre spomínam, že to bývalo celkom príjemné...), ale to je práve asi tým, že človeku je dobre aj so sebou samým a vie si sám/sama nájsť nejakú zábavu. Ale ak vám to obom vyhovuje, tak niet nič lepšieho... :storstark: To je asi najdôležitejšie - nájsť niekoho s rovnakými predstavami o svete, živote, zábave, trávení voľného času apod.
Selima napsal(a):
Allice napsal(a):
Veroniko83, nejjednodussi asi bude,kdyz si s pritelem promluvis, nadhodis, ze potrebujes i nejaky cas pro sebe, precist si zajimavou knizku, poklidit si v byte, vyžehlit si. Sama jsi uvedla,ze vymluvy a lzi nikam nevedou a ze to pritel stejne nepochopil,nebot chce i nadale s tebou travit 100% volneho casu.
Ja osobne jsem opacny pripad, ve trech mesicich jsem chtela byt s pritelem porad. S pritelem stale nebydlime, chodime spolu uz nekolik let a kdyz prijedu k nemu domu na navstevu,delame veci spolecne. Nedokazu si predstavit, ze by si vzal knizku a cetl si, zatimco ja jako navsteva bych se nudila. Neco jineho je, kdyz se omluvi, ze ma nejakou praci, tak si vezmu knizku nebo ucebnici a ucim se.Ufuf, to znie, ako keby si ho mala ako nejakého baviča-dobrovoľníka (alebo aj nedobrovoľníka...). :P Ja teda prakticky neviem, čo to je nudiť sa (mám dojem, ak si odbre spomínam, že to bývalo celkom príjemné...), ale to je práve asi tým, že človeku je dobre aj so sebou samým a vie si sám/sama nájsť nejakú zábavu. Ale ak vám to obom vyhovuje, tak niet nič lepšieho... :storstark: To je asi najdôležitejšie - nájsť niekoho s rovnakými predstavami o svete, živote, zábave, trávení voľného času apod.
Ja jsem u neho na navsteve, takze vsechny sve zaliby/zajmy/konicky/praci mam u sebe doma. Pokud si chce cist, ok, ale pak nevidim duvod byt tam a nic nedelat a radeji pojedu domu delat si sve veci a svou praci.
JEště bych ráda ke komentáři Kuty - na základě jednoho mého příspěvku dokážeš posoudit, že jsem "typický singl nevhodný pro život v páru"? Jen proto, že nechci trávit s partnerem tolik času? 6 let jsem žila s jedním přítelem, tak myslím, že partnerského života jsem trochu schopná. Jinak kamarádky ani moje koníčky mě nevysilují, naopak si u nich trochu odpočinu.
Veronko,škoda že si mi neodpověděla taky na ty moje otázky.Ale zkus si tedy odpověďet na ně alespoň ty sama sobě,protože je to jen tvůj život a hlavně tvůj problém a je mi docela líto tvého partnera,který asi ani netuší,jaké břímě jeho přítomnost pro tebe představuje.
Mě se to zdá hodně divný,když někoho miluju,jsem s ním ráda, a nikdy,opravdu nikdy jsem nemusela počítat strávený čas s ním na procenta a nikdy jsme neměli problém s tím,kdy jsme byli spolu a spolu jsme chtěli být co nejvíc - i dnes,24 let po svatbě, se na sebe vzájemně moc těšíme,až se popráci sejdem a povykládáme,co bylo přes den,nyní co byly 4 dny volna jsme strávili jen spolu sladkým lenošením,byť byl občas jeden třeba na netu a druhý si četl.
Ale chápu zas,že každý jsme jiný a já bych si násilí takhle dělat nemohla a něco v sobě tutlat,jsem ráda když každý víme,na čem jsme.
.
jsme strávili jen spolu sladkým lenošením,byť byl občas jeden třeba na netu a druhý si četl
No a to je vono - spolu, i když každej dělá něco jinýho - o což jde i Veronce. Ne, že ten, který se nudí či cejtí "vodstrčenej", se druhýmu pověsí na krk, aby ho bavil nebo se mu věnoval až do úplnýho zblbnutí.
.
No tak to má každej jinak... někdo zpomalí po 3 měsících, jinej i po 5 letech neumí bez partnera strávit ani půl hodinky volna...
Ahoj všichni.
Řeším teď podobný problém jako Veronka. S partnerem jsme spolu půl roku a v podstatě ho mám pořád v patách.
Mám spoustu koníčků, kamarádů a známých, mezi některé jsem ho vzala, snažím se partnera začlenit do svého života, ale také mám potřebu zachovat si i svůj ryze soukromý svět. Na rozdíl od Veronky jsem přímočará a jsem schopná říci partnerovi, že potřebuji pár dní prostor pro sebe. Upřímně - nenese to dobře.
Rozhodla jsem se udělat poslední pokus - navrhnout partnerovi společné bydlení. Slibuji si od toho, že pak nebude nést špatně moje odchody např. na Angličtinu nebo cvičení, protože to nebude znamenat, že ten večer je pro něj zablokovaný. No - sama jsem zvědavá, jak to dopadne. Už jsem dost stará na to, abych se cítila zodpovědná za to, zda se partner nenudí. A mám čím dál tím větší podezření, že můj partner neumí být sám.
majko a má on nějaké zájmy a koníčky ke kterým tebe nepotřebuje?
pak nebude nést špatně moje odchody
Tím bych si nebyla tak jistá. Myslím, že je úplně fuk, jestli se bude nudit doma "u sebe" nebo doma "u vás". A navíc to, že "neumí být sám", budeš mít po návratu z první ruky. Nevím, jaký je, ale může být buď ublížený nebo uražený, protože jsi ho "opustila".
Docela mě zaujalo to s tou knížkou. Kdyby si partner najednou jen tak vzal knížku, asi bych to nepochopila jako pokyn ke strávení volného času samostatně, ale spíš jako: "Už mě nudíš. Není s tebou žádná zábava. Mnohem raději bych si četla než s tebou něco dělala. Už se těším, až odsud co nejdřív vypadneš." Nemohl to partner Veroniky pochopit také tak?
Je fakt, že když jsem se svým partnerem na víkend, tak taky trávíme veškerý čas společně... Jediná výjimka je, když jedeme například na týden na chatu... Vídáme se do týdne asi 3x+-. Je fakt, že partner má frekvenci toho, jak rád by se se mnou vídal, také nížší než já, a nedělá mu problém mi na rovinu říct "Dneska jsem unavený. Dneska nestíhám. Už něco mám.", zatímco já s ním kamkoliv zajdu i když jsem unavená, protože ho prostě chci vidět. Je fakt, že těch prvních několik měsíců pro mě bylo opravdu hrozných, taky jsem měla potřebu vídat ho nejlépe 7 dní v týdnu 24 hodin denně.. Neobhajuji tvého přítele, ale dokážu to pochopit, člověk je sám na sebe naštvaný, dobře si uvědomuje, jak toho druhého "dusí", ale nemůže si pomoct... hormony ;)
My jsme to s příťou vyřešili normálním rozhovorem o tom, jak to komu vyhovuje, jsme spolu momentálně dva roky.
Pokud jde o mého přítele, tak se obávám, že vyloženě koníčka nemá. Ale rád pracuje - na zahradě, kolem domu i v domě. Sám bydlí v malém bytě v centru města, takže chápu, že je mu u mě lépe. Kromě toho - já mám i dvě fenky, o které se přítel rád stará a umí to s nimi. U mě tak nějak dýchá teplo domova i když děti se objevují doma jen občas, ale mám pohodovou domácnost, otevřenou přátelům. Pokud by společné bydlení vedlo k jeho dalším nárokům na můj volný čas, tak se vrátím k životu spokojeného singla. Na druhou stranu chápu, že pro přítele není hezká situace, když věčně odmítám jeho nabídky - pokusila jsem se mu vysvětlit, že není na závadu, když se občas pár dní nevidíme a mě se po něm stýská, že i to stýskání je hezké, že tím věčným tlakem na mně ve mně umrtvuje touhu ho vidět. Ale je hodný a mě stojí za to se pokusit naši situaci řešit.