Co to pro nas znamena? Co si pod tim predstavujete?  :)

Moc ráda bych byla sama sebou, i když ty strachy, co tomu řekne společnost a mé bloky tomu brání.
Hledání sebe sama je myslím pro většinu lidí celoživotním úkolem.
Párkrát se mi myslím podařilo být sama sebou, kdy jsem najednou věděla, že to jsem já a bylo mi sama se sebou moc krásně. Smála jsem se od ucha k uchu a byla nesmírně šťastná a vyrovnaná.
Takhle bych si představovala, aby to bylo pořád. Abych měla k sobě tak krásně blízko :hjarta:

Pro me byt sam sebou znamena treba napsat i neco sam o sobe/za sebe a nedavat jenom otazky  :/

Zbytecna prace, vim  :lol:

Adelle napsal(a):

Zbytecna prace, vim  :lol:

Tak nějak...

Já si myslím, že člověk nemůže být absolutně sám sebou, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vždy jsme nějak ovlivněni okolím, lidmi, výchovou, prostě vším možným.

Judyna napsal(a):

Já si myslím, že člověk nemůže být absolutně sám sebou, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vždy jsme nějak ovlivněni okolím, lidmi, výchovou, prostě vším možným.

To jo, ale ten průsečík vlivů a sil je jedinečný a navíc u sebe-vědomého člověka to nikdy není jen ten průsečík vnějších vlivů - podle mě každý má předpoklady pro svou jedinečnost i sám v sobě, má nějaké založení, k něčemu směřuje, a často si to uvědomí díky bezprostřednímu okolí, které s ním jeho touhy a zájmy nesdílí...

Líp se mi asi uvažuje o tom, co to znamená a obnáší STÁT se sám sebou, podle mě je to proces, proměna na základě toho, jak si já vyhodnotím a zpracuju informace z okolí (celý vliv prostředí včetně prostředí společenského), co s tím já udělám, co za sebe a ze sebe tomu okolí nabídnu.

Tulipánka napsal(a):

Moc ráda bych byla sama sebou, i když ty strachy, co tomu řekne společnost a mé bloky tomu brání.
Hledání sebe sama je myslím pro většinu lidí celoživotním úkolem.
Párkrát se mi myslím podařilo být sama sebou, kdy jsem najednou věděla, že to jsem já a bylo mi sama se sebou moc krásně. Smála jsem se od ucha k uchu a byla nesmírně šťastná a vyrovnaná.
Takhle bych si představovala, aby to bylo pořád. Abych měla k sobě tak krásně blízko :hjarta:

Ano,ja s Tebou souhlasim Tulip. Rekla bych, ze hledani (a poznani) sebe sama je ukol nas vsech. :)
A jak rikas (souhlasim) ,ze byti v harmonii se sebou sama prinasi usmev a vyrovnanost.  :)

Být sám sebou, Hirondel, znamená především poznat sebe a plnit si svůj životní úkol.
To nám přinese radost, vnitřní naplnění a každý náš čin tím získá smysl.

Sebepoznani = byt sam sebou.   :)

No, tak vidíš. :jojo: Na co ses tedy vlastně ptala?..

To je proste Crabate,otevrit diskuzi na tema co si pod tim kazdy predstavuje. Co to pro kazdeho znamena. Nebot co to znamena pro mne to vim.
Otevrena diskuze je vzdy prinosem pro kazdeho i kdyby tu mel projit jen okolo. ;)

Vidíš, už v tom je rozdíl našeho chápání. Neptám se na věci, které vím. Ale odpovím, když se jiný zeptá. Věc do placu bych hodil jen v tom případě, pokud bych měl nějaký zevrubnější výklad, který bych si přál, aby ostatní slyšeli. Myslím, že jedna holá věta tento parametr určitě nesplňuje. Takže bych takové vlákno neotevíral. Kdybych tak přesto učinil, připadal bych si jako lhář, že jim nemám co nabídnout, tak ať si to dají sami. Ano, sám sebe bych potom vnímal jako bytost s pochybným charakterem, který ty druhé lidi jenom mystifikuje a zdůrazňuje na jejich úkor svou vlastní osobu. Tedy tak to vnímám já, proto tak jednat nemohu. Ovšem Ty to vidíš úplně z jiné perspektivy. A preferuješ zcela odlišné hodnoty. Připadá Ti velmi přínosné, když ostatní budou hledat a Ty jen sem tam usměrníš tok jejich myšlenek, až společně dospějete k vytouženému résumé cíle.

Ale řekni: Kam se mezitím podělo Tvé hledání?.. Anebo myslíš, že na tom stromě můžeš sedět celý život, pozorovat, jak se jiní potýkají s proudem řeky, sotva se někdy drže nad hladinou, přitom se usmívat nad jejich pachtěním a snažit se být indiferentní od všeho?..

Tvůj bývalý Mistr by Tě nepochválil. Indiferentní ano, ale od svých tužeb a přání, ne od bolesti druhých, která vzniká vynaloženým úsilím na jejich Cestě. To víš, z té výšky člověk může nepostřehnout rozhodující vlivy, které nás určují. Obzvláště, když se jen stěží přes propast zrození rozpomínáme na to, co bylo.

Být sama sebou pro mě znamená naslouchat sama sobě a následovat toto naslouchání: Let your soul be your pilot. Být každým momentem překvapována sama sebou, pociťovat a vrnět vnitřní spokojeností a klidem :)
A skutečně Tuli, není nic krásnějšího a přirozenějšího než se "jen tak" bezdůvodně usmívat a radovat z prosté chvíle.

Děkuji za otevření diskuse na velmi krásné téma, Hir :)

Ahoj Crabe :)

A také prosté sdílení s druhými je radostí :)

Prirodzený stav, niečo ne-tehotenstvo... už si neviem predstaviť, že by som bola niekým iným. ;)

Ahoj Maripose! :pussa: Prosté sdílení je tajemství života. :jojo:

Ne Crabate,ja se v zadnem pripade neusmivam nad pachtenim lidi na jejich Ceste.
Tohle povazuju za sileny pohled na vec.

Ale vim co jsi me tim chtel rict.Naprosto jasne to vim. ;)

Mari,rado se stalo. :)

Selima napsal(a):

Prirodzený stav, niečo ne-tehotenstvo... už si neviem predstaviť, že by som bola niekým iným. ;)

To verim. ;)

Crabat napsal(a):

Vidíš, už v tom je rozdíl našeho chápání. Neptám se na věci, které vím. Ale odpovím, když se jiný zeptá. Věc do placu bych hodil jen v tom případě, pokud bych měl nějaký zevrubnější výklad, který bych si přál, aby ostatní slyšeli. Myslím, že jedna holá věta tento parametr určitě nesplňuje. Takže bych takové vlákno neotevíral. Kdybych tak přesto učinil, připadal bych si jako lhář, že jim nemám co nabídnout, tak ať si to dají sami. Ano, sám sebe bych potom vnímal jako bytost s pochybným charakterem, který ty druhé lidi jenom mystifikuje a zdůrazňuje na jejich úkor svou vlastní osobu. Tedy tak to vnímám já, proto tak jednat nemohu. Ovšem Ty to vidíš úplně z jiné perspektivy. A preferuješ zcela odlišné hodnoty. Připadá Ti velmi přínosné, když ostatní budou hledat a Ty jen sem tam usměrníš tok jejich myšlenek, až společně dospějete k vytouženému résumé cíle.

Ale řekni: Kam se mezitím podělo Tvé hledání?.. Anebo myslíš, že na tom stromě můžeš sedět celý život, pozorovat, jak se jiní potýkají s proudem řeky, sotva se někdy drže nad hladinou, přitom se usmívat nad jejich pachtěním a snažit se být indiferentní od všeho?..

Tvůj bývalý Mistr by Tě nepochválil. Indiferentní ano, ale od svých tužeb a přání, ne od bolesti druhých, která vzniká vynaloženým úsilím na jejich Cestě. To víš, z té výšky člověk může nepostřehnout rozhodující vlivy, které nás určují. Obzvláště, když se jen stěží přes propast zrození rozpomínáme na to, co bylo.

Koukám, že se umíš také vyjádřit přímo! Gratuluji, málokdo to umí. Jinak pro mě být sama sebou není problém, problém je opačný, splynout s davem. ;)

No, jestli víš, Hir, tak dobře. :) Třeba už mezitím noha dopadla na Tvou velectěnou zadnici a Ty ses ocitla ve vodě natošup. Jak ses potom nořila z vln, kuckajíc a lapajíc po dechu, zahlédla jsi přitom usměvavou tvář Mistra, jak se nad Tebou sklání a chechtá od ucha k uchu.

Já jsem to viděl. Ale jestli šlo o budoucnost nebo už minulost, to nemohu říct, víš to jen Ty sama. ;) Tak jen si zkus na chvíli zaplavat, ať víš, jaké to je mezi námi smrtelníky, když člověk musí usilovat. :D Možná potom přehodnotíš celý svůj pohled na svět.

Věř mi, dělám to strašně nerad, Vladěno, ale občas je to naprosto nevyhnutelné. :D

Ne ne,mezitim se nestalo nic. Stalo se to davno a davno.Vim jakou chybu jsem udelala uz jednou,tentokrat ji nebudu opakovat. :)

Hmm.., tak dobrá. Vždyť konec konců mluví za nás činy. ;)

Crabat napsal(a):

a každý náš čin tím získá smysl.

Kazdy cin ma smysl.  :)

Blbost-hra se slovíčky! Některé činy nelze v lidské společnosti akceptovat viz. Kalivoda.

Ne ne, jen činy za sebou vrstvené, jak korálky na šňůře, nakonec někam vedou. Možná i na scestí, ale vedou. Možná se jimi zamotáme a ztratíme tím spoustu času.., leč co je čas v očích bezčasého?.. Můžeme jen přijmout. Avšak činy chaotické, za kterými si ani moc nestojíme nevedou nikam. Je nutné věřit tomu, co děláme. A pak se třeba ukáže, že jsme se mýlili. Ale jestliže si za svými činy stojím, pak se z nich mohu poučit. To mě nakonec dovede na Cestu pravou.

Já jsem však hovořil o smyslu činů, které jsou vždy na Cestě. Jestliže totiž pochopíme sami sebe, nebudeme bloudit. A pak teprve naše činy získají skutečnou hodnotu, význam a smysl.

Vladena napsal(a):

Blbost-hra se slovíčky! Některé činy nelze v lidské společnosti akceptovat viz. Kalivoda.

Vladko ber to prosim jako muj vzkaz pouze pro Crabata :)

Crabat napsal(a):

Já jsem však hovořil o smyslu činů, které jsou vždy na Cestě. Jestliže totiž pochopíme sami sebe, nebudeme bloudit. A pak teprve naše činy získají skutečnou hodnotu, význam a smysl.

Ano,vzdyt ja jsem to pochopila.
Pochopil jsi i Ty co jsem psala?

Zda pochopil, či nepochopil
není od věci samé,
všechno se to ozřejmí
potom, když jednáme. ;)

Pokud nepochopil,pak se Tobe nic neozrejmi.  ;) :)

Judyna napsal(a):

Já si myslím, že člověk nemůže být absolutně sám sebou, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vždy jsme nějak ovlivněni okolím, lidmi, výchovou, prostě vším možným.

Ano,doposud na sebe clovek (jedinec) nechava pusobit projekce jinych lidi kteri ho tim urcuji. Nechava na sebe pusobit vliv vychovy a predstav rodicu dle jejich projekce atd atd.
A v tom je prave ten hacek,ze pokud se jedinec necha urcovat jinymi (vlivem projekce jinych) ,pak presne to bude urcovat jeho a nebude sam sebou. O to vic nebude sam sebou ,pokud prave on sam veri tomu,ze nemuze byt sam sebou nebot ho vlivy ovlivnuji.

My mame ale v kazdem okamziku volbu. Byt urcen nekym ,nebo se sam urcit (najit a rozpoznat) a byt tim,kym jsme.
Chce to obrovskou odvahu.
Odvahu zmenit sve urceni a iluze o sobe sama a take odvahu celit i tomu, ze tem co chteji jedince urcovat,tem se jeho byti sam sebou nebude zamlouvat.   :)

Jak napsala Mariposa:  Let your soul be your pilot.    (moc pekny :supr: )

Ono to ani není tolik o odvaze, jako spíše o pochopení. DaiTerr by na tomto místě řekl "dohoda". Já na základě svých předchozích činů projektuji do toho druhého, že s tím nebude souhlasit a on s tím v souladu s mou představou souhlasit nechce. Mám se tedy najednou stát hrdinou, který se proti tomu druhému postaví a nepředstavitelnou silou vůle mu nakonec dokáže (a ještě k tomu mírutvornými prostředky, abychom byli v souladu se svým duchovním napólováním), že se mýlí a že má vůle je opravdu jen má vůle, do které on by zasahovat neměl, naopak by ji měl chápat a ctít?.. Když jsme to ale původně byli my sami, kteří ten problém do něj nainjektovali svou projekcí?!

To je přeci neuvěřitelná blbost! Vážně se mi zdá v takovém případě smysluplnější stoupnout si před zrcadlo a lísknout si jednu po tlamě. Určitě to zabere desetkrát rychleji. :D
Jojo, DaiTerrův způsob uvažování se mi fakt líbí. :lol:

O cem ze to bylo?

Měl jsem na mysli: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=39934&p=4 od #228

Tomáš Marný.

Crabat napsal(a):

Měl jsem na mysli: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=39934&p=4 od #228

Stale nerozumim.

Selima napsal(a):

Tomáš Marný.

A tohle je o cem?

Inými slovami: Márnosť nad márnosť... (na margo chápania a pochopenia...).

Jako ze je marne to zkouset chapat o cem to bylo? :)

Selima, :pussa: už začínáš být jasnovidná. :D

hirondel napsal(a):

Crabat napsal(a):

Měl jsem na mysli: http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=39934&p=4 od #228

Stale nerozumim.

Tak Crabate proc neodpovidas kdyz Ti davam znat ze nerozumim ? 

Prejes si byt srozumitelnej nebo si to vlastne neprejes?   :)

Crabate - tleskám. Akorát si říkám, do jaké míry se snažit ovlivnit, to jiné myšlení, když si to dotyčný sám nepřeje.... POkusit se? Nepokusit se?

A čemu prokristapána nerozumíš?
Já přeci nepíšu v nějakých hádankách.
Ani se Ti mermomocí necpu do vědomí.
Takže když určitou věc neakceptuješ,
tak prostě nic, nemusíme přeci všechno chápat.
Je to na Tobě, co si z toho vybereš, rozvineš
a dále budeš zpracovávat, případně odpovíš.

Ale jak s to myslel, co si myslel, proč si myslel?.,
to ne, to neberu, ta práce s pochopením druhého
je skutečně výhradně na Tobě. ;)

Crabat napsal(a):

Ale jak s to myslel, co si myslel, proč si myslel?.,
to ne, to neberu, ta práce s pochopením druhého
je skutečně výhradně na Tobě. ;)

ANO,tak s timhle naprosto souhlasim :)

PavlaH napsal(a):

Crabate - tleskám. Akorát si říkám, do jaké míry se snažit ovlivnit, to jiné myšlení, když si to dotyčný sám nepřeje.... POkusit se? Nepokusit se?

Velice a velice dobra otazka.  :) Tleskam ja Tobe. :supr:

Nazdar Pavlo! :rock: Tohle jsi myslela? ;)

Co se týče Hermanna, tak jsem právě zjistil,
že milý zlatý poděs zfanatisovaný
přispívá těmihle cancy na všechna duchovně
orientovaná fora a svými pamflety, které ho
jeho dušička nutí chrlit do všech směrů
on line světa spamuje virtuální prostor
jen to hvízdá.
Takže omyl, není to diskutér, ale sabotér.
A ne, že bychom na něj neměli odpovídat,
ale rovnou ho mazat.

Crabat napsal(a):

Nazdar Pavlo! :rock: Tohle jsi myslela? ;)

Co se týče Hermanna, tak jsem právě zjistil,
že milý zlatý poděs zfanatisovaný
přispívá těmihle cancy na všechna duchovně
orientovaná fora a svými pamflety, které ho
jeho dušička nutí chrlit do všech směrů
on line světa spamuje virtuální prostor
jen to hvízdá.
Takže omyl, není to diskutér, ale sabotér.
A ne, že bychom na něj neměli odpovídat,
ale rovnou ho mazat.

Ty mas povolino byt :offtopic: ?

JO Crabe, myslím si, že jsem pochopila.  Prostě když chceš tak chceš, a nech mu , co je jeho. Ovšem hranice, jsou také důležité. Asi už mluvím v hádánkách, ale, dnes nemám chut se zaplétat do osidel.  DNes ne.

PavlaH napsal(a):

JO Crabe, myslím si, že jsem pochopila.  Prostě když chceš tak chceš, a nech mu , co je jeho. Ovšem hranice, jsou také důležité. Asi už mluvím v hádánkách, ale, dnes nemám chut se zaplétat do osidel.  DNes ne.

Pavlo,vzdy je lepsi nezasahovat. a predesvim tehdy kdu je znatelne ze to nemas delat. :jojo:

Pavli, máš hezkou mandalu. :)
Jasně, na takových hloupostech přeci nezáleží.
To já jen tak, abych si připomněl, že žiju
a že se umím nadchnout anebo rozohnit
pro nějakou myšlenku, postoj, ideu,
ale význam toho, co právě říkám je tak nepatrný,
že se prostě jen tak odrazím od země
a odletím.

Není nutné dál setrvávat u takových představ.
Dobrou noc, sladké sny tomu, kdo právě odchází.
:pussa:

Dobrou noc a nezapomen byt sam sebou. O tom to tu je.  :rock:

hirondel napsal(a):

Co to pro nas znamena? Co si pod tim predstavujete?  :)

Tak jsem se nad tím docela poctivě zamyslela: nejprv mi naskočilo, že to je "zbavit se překážejícího" ale to mi naskočilo proto, že je to takovej můj celoživotní leitmotiv. Ale je to základ, to je pravda.
Zbavit se odporů v sobě.
Ovšem nelze se zbavit "cizího", žejo - vždyť všichni jsme kompiláty a neustále se měňavkujeme, jak přijímáme a vydáváme...takže co?
Došla jsem k tomu, že pro mě to znamená být ve vlastním těžišti - respektive se tam udržet co nejvíce. K čemuž je samozřejmě ovšem zapotřebí nenechat se vláčet představami a myšlenkami, které mi v tom brání :)

Vladena napsal(a):

Blbost-hra se slovíčky! Některé činy nelze v lidské společnosti akceptovat viz. Kalivoda.

Vladěno, Hir nemluvila o akceptaci, ale o smyslu.

Dneska jsem si Lupi mmch na tebe vzpomněla, když jsem tady něco na duchovním četla, že bych odpověděla přesně tím "tvým těžištěm". Je výstižné.  :)
Pamatuju si, žes o něm kdysi psala a zaujalo mě.

Crabat napsal(a):

Selima, :pussa: už začínáš být jasnovidná. :D

Tempo sa zrýchľuje, držte si klobouky, pánové! :D :supr:

lupina montana napsal(a):

Zbavit se odporů v sobě.
Ovšem nelze se zbavit "cizího", žejo - vždyť všichni jsme kompiláty a neustále se měňavkujeme, jak přijímáme a vydáváme...takže co?
Došla jsem k tomu, že pro mě to znamená být ve vlastním těžišti - respektive se tam udržet co nejvíce. K čemuž je samozřejmě ovšem zapotřebí nenechat se vláčet představami a myšlenkami, které mi v tom brání :)

To zbaveni se odporu v sobe ja chapu takhle: nebyt > ja < proti >Ja< .

To teziste chapu jako soulad onoho >ja<  s  >Ja< .
Nenechat se vlacet myslenkami - iluzornimi predstavami nejenom vlastnimi, ale prave ani temi cizimi.  :)

To vsechno co pises me sedi ,je to Tebou jen jinak receno. ;)

Zapomnela jsem dodat puvodne, ze jedine co me nejak divne zni, je to vytucnene. 
A nebo jen nerozumim jak je to Tebou mysleno.

:tesi:

Crabe, jen jsem si ji vymalovala. Takouvou, jakou bych chtěla být. Hezky barevnou a konkrétní. ANo, pravdu díš, je dobré občas poznat že žiju a že jak to mám, mi vyhovuje. Čas od času také obohatí i mne pustit se do křížku s marností. Přiznám se, že ted mě marnost ovládá a tak mi některé špičky a výpady připadají tak děsně malicherné, když život, když život umí být tak barevný.  Baví mě zas a zas pokoušet se zvednout a jít dál. D9ky ti za osvěžení Crabe, moc mi to dává...

smazáno

hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Zbavit se odporů v sobě.
Ovšem nelze se zbavit "cizího", žejo - vždyť všichni jsme kompiláty a neustále se měňavkujeme, jak přijímáme a vydáváme...takže co?

Zapomnela jsem dodat puvodne, ze jedine co me nejak divne zni, je to vytucnene. 
A nebo jen nerozumim jak je to Tebou mysleno.

Přesně takhle, Hir. Něco jako "čisté já" podle mě je nemožnost - ani fyzicky nejsi "čisté já", natož psychicky. Jde podle mě jen o to, aby se všechno hezky organicky spojilo do fungujícího a spokojeného celku, aby prostě nic v nás nešlo...jaksi proti zájmům toho velikého a neuvěřitelně složitého celku, kterým koneckonců jsme.
Aby nic v nás nešlo proti nám.

Jinými slovy je jen na nás, jestli z toho uděláme originál a ještě fungující :lol:

lupina montana napsal(a):

hirondel napsal(a):

Co to pro nas znamena? Co si pod tim predstavujete?  :)

Tak jsem se nad tím docela poctivě zamyslela: nejprv mi naskočilo, že to je "zbavit se překážejícího" ale to mi naskočilo proto, že je to takovej můj celoživotní leitmotiv. Ale je to základ, to je pravda.
Zbavit se odporů v sobě.
Ovšem nelze se zbavit "cizího", žejo - vždyť všichni jsme kompiláty a neustále se měňavkujeme, jak přijímáme a vydáváme...takže co?
Došla jsem k tomu, že pro mě to znamená být ve vlastním těžišti - respektive se tam udržet co nejvíce. K čemuž je samozřejmě ovšem zapotřebí nenechat se vláčet představami a myšlenkami, které mi v tom brání :)

Prave ze predstavy, myslenky (projekce) nekoho jineho,ktere prijmes za vlastni ,Ti nasledne muzou pekne prekazet.
Pak se jich snazis zbavit cestou k sebepoznani. :)

necetla jsem cele tema, spis jen uryvky, ale napada me jina otazka.

Jak se vyrovnat s tim, ze JE clovek stale sam sebou, (rika co si mysli bez ohledu na vek nebo postaveni druhych, nesnazi se rikat jenom to co by druzi chteli slyset, nedela nic predevsim pro druhe a tak jak to citi druzi ale tak jak to citi sam ) ale kvuli tomu je soustavne negativne hodnocen ve svem okoli?

Dita.L napsal(a):

necetla jsem cele tema, spis jen uryvky, ale napada me jina otazka.

Jak se vyrovnat s tim, ze JE clovek stale sam sebou, ale kvuli tomu je soustavne zamitan ve svem okoli?

Kdyz je clovek sam sebou je zaroven vyrovnany s reakcema z okoli,nebot je chape.  :)

hirondel napsal(a):

Co to pro nas znamena? Co si pod tim predstavujete?  :)

Co pro mě znamená být sám sebou? Tak třeba když se v něčem liším od okolí - dělám něco, co není běžné - a někomu připadá, že jsem divnej (reakce z jeho strany znamená podle sebe soudím tebe), tak se prostě za to nestidím a tak... Nebo třeba potřeby - jdu městem, blíží se večer, a všude to na mě dělá blik blik, pak přijdu na chatu, sednu si do trávy a pozoruju sluníčko. dnes jsem byl ve městě a vše mi tam přijde takový zrychlený než v přírodě. radši volím něco jako prehistorický způsob žití, ale s elektrikou. No a třeba takový javorový sirup - nejen že si ho tu a tam naliju na kaši, ale občas ho použiju jako tužidlo na vlasy. Někdy si říkám, že by mi nevyhovovalo být slavnej, ale i kdybych jím byl, tak se mě to nakonec asi nebude dotýkat, neboť na něco takového jako sláva a nadbytek peněz nejsem, akorát po tom nabobtná ego. a tak dále a tak dále. Prostě svůj. Jako malej jsem tomu moc nerozuměl, protože výchovou se mi dostávalo, že tohle je dobré a tamto je špatné. Dítě dá většinou na dospělýho.

Jelikož je tohle duchovní téma, tak odpovím i tak. Já si myslím, že pokud člověk už něco o těhlech věcech ví, dočetl se, doslechl se či prozřel, tak potom to může být jen buď že se interesuje na bytí ryzím způsobem, nebo prchne před možností být sám sebou a uchýlí se k tomu, jak žije každý.

hirondel napsal(a):

Prave ze predstavy, myslenky (projekce) nekoho jineho,ktere prijmes za vlastni ,Ti nasledne muzou pekne prekazet.

anebo nopak pomoct - je na tobě, jak je rozeznat a použít.
Překážející zanechat osudu (včetně vlastních a přežilých) užitečné nechat.
O tom jsem mluvila, Hir.
Nehledě k tomu, že člověk (respektive každý - nejen člověk) je ovlivňován dnes a denně, od početí do smrti - a to je na tom to dobrodružství :) Jak se to propojí, seřadí...jako kaleidoskop.
Není osamělých bytostí ;)

lupina montana napsal(a):

hirondel napsal(a):

Prave ze predstavy, myslenky (projekce) nekoho jineho,ktere prijmes za vlastni ,Ti nasledne muzou pekne prekazet.

anebo nopak pomoct - je na tobě, jak je rozeznat a použít.
Překážející zanechat osudu (včetně vlastních a přežilých) užitečné nechat.
O tom jsem mluvila, Hir.

Psala jsi tohle Lupi, cituji :  "Ovšem nelze se zbavit "cizího",    .........  "

Ted pises = "je na nas jak to rozeznat" ..... "prekazejici zanechat osudu"

Kdyz Te ctu zdas se me tady v rozporu ,ale zdani muze klamat,neva. :)

Psala jsem tohle: "My mame ale v kazdem okamziku volbu. Byt urcen nekym ,nebo se sam urcit (najit a rozpoznat) a byt tim,kym jsme. "

O tom mluvim ja.  :)

giorgino napsal(a):

...... protože výchovou se mi dostávalo, že tohle je dobré a tamto je špatné. Dítě dá většinou na dospělýho.

Yes,to je ono,tady to vsechno zacina,tady zacinaji myslenky,predstavy,projekce rodicu na dite a vsech ruznych autorit.
:)

hirondel napsal(a):

Dita.L napsal(a):

necetla jsem cele tema, spis jen uryvky, ale napada me jina otazka.

Jak se vyrovnat s tim, ze JE clovek stale sam sebou, ale kvuli tomu je soustavne zamitan ve svem okoli?

Kdyz je clovek sam sebou je zaroven vyrovnany s reakcema z okoli,nebot je chape.  :)

No ja nevim, spontani jednani, nepremysleni nad tim co si mysli okoli. A vyrovnanost s reakcemi okoli presto chybi, protoze na to clovek neni jeste zraly. Takze neustale narazi a uci se premyslet jako ostatni, co by mel udelat a rict. To je tak trochu znasilnovani osobnosti ale v soucasne dobe to jinak nejde. Musi se naucit nejprve vyrovnat se s okolim, aby mohl pokracovat byt sam sebou. Jestli rozumis, co tim chci rict

hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

hirondel napsal(a):

Prave ze predstavy, myslenky (projekce) nekoho jineho,ktere prijmes za vlastni ,Ti nasledne muzou pekne prekazet.

anebo nopak pomoct - je na tobě, jak je rozeznat a použít.
Překážející zanechat osudu (včetně vlastních a přežilých) užitečné nechat.
O tom jsem mluvila, Hir.

Psala jsi tohle Lupi, cituji :  "Ovšem nelze se zbavit "cizího",    .........  "

Ted pises = "je na nas jak to rozeznat" ..... "prekazejici zanechat osudu"

Kdyz Te ctu zdas se me tady v rozporu ,ale zdani muze klamat,neva. :)

Psala jsem tohle: "My mame ale v kazdem okamziku volbu. Byt urcen nekym ,nebo se sam urcit (najit a rozpoznat) a byt tim,kym jsme. "

O tom mluvim ja.  :)

A jo, tak to jsem přehlídla - no tak to je vlastně totéž, co jsem říkala o tom zanechání a ponechání :)
Jinak - já v tom rozpor nevidím, Hir: pořád jsem hluboce přesvědčená o tom, že cizího se zbavit nelze už proto, že my jsme výsledek spousty "cizích" postojů a názorů - ovšem, je na nás, jaký ten výsledek bude. Tak, jako my sami neustále někoho a něco ovlivňujeme, něco a někdo ovlivňuje neustále nás - jde jen o to, aby to bylo ovlivňování veskrze prospěšné, životaschopné a životu milé.
K čemuž slouží ten proces rozeznávání co si ponechat a co vyhodit :)

Dito, Hir řekla "vyrovnán", ale já bych použila spíš "má se rád".
Člověk může  tak nějak být sám sebou, ale přesto v hloubi duše mít pocit, že něco dělá špatně - pak je "sám sebou" jaksi ze vzdoru, proti všem - a logicky jsou pak všichni proti němu, což má (zase logicky) za následek, že buď zhyneš, nebo se vynasnažíš přizpůsobit..anebo skončíš jako zatrpklej samotář někde v díře.
Pokud se člověk naučí mít rád všechno, co je mu dáno a má to rád doopravdy, bezelstně a čistě, tak, jako máš ráda vlastní děcko, potom vůbec neuvažuje o tom "co tomu okolí řekne" a okolí reaguje tak - že tomu prostě nic neřekne :lol:
Čímže netvrdím, že je to snadný: naopak, je to jedna z nejtěžších lekcí dneška :)

Dita.L napsal(a):

hirondel napsal(a):

Dita.L napsal(a):

necetla jsem cele tema, spis jen uryvky, ale napada me jina otazka.

Jak se vyrovnat s tim, ze JE clovek stale sam sebou, ale kvuli tomu je soustavne zamitan ve svem okoli?

Kdyz je clovek sam sebou je zaroven vyrovnany s reakcema z okoli,nebot je chape.  :)

No ja nevim, spontani jednani, nepremysleni nad tim co si mysli okoli. A vyrovnanost s reakcemi okoli presto chybi, protoze na to clovek neni jeste zraly. Takze neustale narazi a uci se premyslet jako ostatni, co by mel udelat a rict. To je tak trochu znasilnovani osobnosti ale v soucasne dobe to jinak nejde. Musi se naucit nejprve vyrovnat se s okolim, aby mohl pokracovat byt sam sebou. Jestli rozumis, co tim chci rict

Dito,delat a rikat veci podle toho jak premysli jini muze byt dost casto v rozporu s nasim vlastnim myslenim.
Pochopit ze kazdy ma sve vlastni mysleni (prirozene :) ) a ze to nase s tim nemusi ladit je zakladni pochopeni.

Nevim Dito jestli rozumim co pro Tebe znamena vyrovnat se s okolim.

hir vyrovnat se s okoli pro me znamena prave nelitovat toho, ze jsem prave rekla tchyni, ze se to tentokrat u holice moc nepovedlo, protoze si to myslim nebo ze jsem treba prave rekla sefovi, ze s novym financnim planem akorat zakope firmu protoze se tolik neproda.
Jsou lidi, kteri takove veci proste neprijmou, zacnou nadavat, ponizovat te nebo kricet a ty si pak rikas, zes mela tvrdit, ze prodej vynese miliony nebo ze novy uces je nejlepsi za poslednich 10 let.
No a vyrovnat se s tim znamena pro me prijmout takovou reakci, nevycitat si co jsem rekla a nelitovat toho. Nenechat se rozhodit a zustat v klidu. Protoze kdyz kritizuju uces rikam to v dobrem umyslu vlasy precesat a firmu zachranit.
To byl jenom priklad. Proste spontani prime akce a divoke reakce kdy ne ja, ale ti druzi maji problem

Lupi, na tom hodne je, musela jsem si to precist trikrat :supr:

Dita.L napsal(a):

Proste spontani prime akce a divoke reakce kdy ne ja, ale ti druzi maji problem

No jasne ,pokud zacnou Ti nadavat,ponizovat atd. tedy maji co delat s tim aby Tvoji uprimnost zvladli, pak je to prave na Tobe pochopit je,pochopit co se v nich odehrava.
No a pokud Te jejich zpetne reakce nezranuji,pak jsi v pohode. ;)

lupina montana napsal(a):

Hir: pořád jsem hluboce přesvědčená o tom, že cizího se zbavit nelze už proto, že my jsme výsledek spousty "cizích" postojů a názorů - ovšem, je na nás, jaký ten výsledek bude. Tak, jako my sami neustále někoho a něco ovlivňujeme, něco a někdo ovlivňuje neustále nás - jde jen o to, aby to bylo ovlivňování veskrze prospěšné, životaschopné a životu milé.
K čemuž slouží ten proces rozeznávání co si ponechat a co vyhodit :)

Ja jsem naopak presvedcena ze to jde. :) 

Nicmene Ty to sama popisujes v te posledni vete. (tedy ja to tam ctu)
Proces rozeznat co si ponechat a co vyhodit. 
Ja osobne vyhazuju,zbavauju se toho ovlivneni ktere rozeznavam jako neprospesne.To co je cizi a neni moje.

Priklad ciziho nazoru a projekce:   tatinkovy se zda byt jeho syn budiz k nicemu a neustale mu to opakuje,no a tak ten synek roste a roste s touhle projekci a do zivota si nese cizi nazor (projekci tatinka).
Zalezi pak jen na synovi jak zivotem pujde dal=  byt urcen nekym ,nebo se sam urcit (najit a rozpoznat) a byt tim,kym je.  "

Ty mi ale porád nerozumíš, Hir...
Jasně, tohle jsou věci, které řadím mezi "vyhodit"
Ale! Tatínek ho naučil taky třeba rybařit, neskákat pod náklaďáky, neubližovat zvířatům...a milion jinejch věcí.
Těch se přeci zbavovat je nesmysl?? Přece se nebudeš odnaučovat bezpečnýmu pohybu po silnici - třeba? Je proto, že to není "tvoje vlastní" ale naučený?
A takovejch máš spousty - ode všech jsi něco pochytala: od rodičů a sourozenců. Od babiček, dědečků, spolužáků, přátel i nepřátel, učitelů i učených...ode všech jsi mohla získat a naučit se (a takys to udělala) spousty věcí.
To je to, o čem mluvím!
Potíž je pouze v tom, že učitelé, spolužáci a kamarádi většinou přijdou na pořad dne v době, kdy už je člověk jakžtakž schopen vědět, co vsáknout a co nechat a mimoto - taky na nich tak nezáleží.

Dito - aha. No ale v příkladech, které jsi uvedla, kardinálně záleží na jedné věci - abys při všech těchto výrocích měla na mysli, že můžeš ty lidi zranit a snažila se ranit co nejméně, a taky - přemejšlela o tom, jestli to vůbec něčemu prospěje.
"pravda za každou cenu" je, jak pravil klasik, "vrtule v hejnu kolibříků"...

hirondel napsal(a):

Dita.L napsal(a):

Proste spontani prime akce a divoke reakce kdy ne ja, ale ti druzi maji problem

No jasne ,pokud zacnou Ti nadavat,ponizovat atd. tedy maji co delat s tim aby Tvoji uprimnost zvladli, pak je to prave na Tobe pochopit je,pochopit co se v nich odehrava.
No a pokud Te jejich zpetne reakce nezranuji,pak jsi v pohode. ;)

aha :supr:

lupina montana napsal(a):

Ty mi ale porád nerozumíš, Hir...
Jasně, tohle jsou věci, které řadím mezi "vyhodit"
Ale! Tatínek ho naučil taky třeba rybařit, neskákat pod náklaďáky, neubližovat zvířatům...a milion jinejch věcí.
Těch se přeci zbavovat je nesmysl?? Přece se nebudeš odnaučovat bezpečnýmu pohybu po silnici - třeba? Je proto, že to není "tvoje vlastní" ale naučený?

A co kdyz nerozumis Ty me Lupi? :lol: 

Je preci pochopitelne ze se nebudeme zbavovat potrebneho a neprekazejiciho Lupi. :)

Ty jsi ale psala tohle:  "Tak jsem se nad tím docela poctivě zamyslela: nejprv mi naskočilo, že to je "zbavit se překážejícího" ale to mi naskočilo proto, že je to takovej můj celoživotní leitmotiv. Ale je to základ, to je pravda.
Zbavit se odporů v sobě."

A toho se celou dobu drzim. Tematu o vecech prekazejicich,nikoli o tech ktere nam neprekazeji (viz Tve priklady) :)   

Ty cizi co nam prekazeji a zpusobuji odpor v sobe. Ty je potreba resit nebot tlaci,nikoliv Ty co netlaci. :)

Panenkomariastaroboleslavská!!
Ježíš, na to já jsem už stokrát zapomněla, Hir! :o
To je tak, když se Panna dohaduje s Blížencem :lol:
No zkrátka - když mě boty netlačej, vyhazovt je nebudu :cool:

No jo Lupi,ale jakmile jeden reaguje na neco co druhy napsal a drzi se te pointy a druhy na to uz davno zapomnel,neboli ztratil nit,tak to je potom vis kde? :D

Jasne kdyz Te boty netlacej ......... souhlasim. :pussa:

Dita.L napsal(a):

hir vyrovnat se s okoli pro me znamena prave nelitovat toho, ze jsem prave rekla tchyni, ze se to tentokrat u holice moc nepovedlo, protoze si to myslim nebo ze jsem treba prave rekla sefovi, ze s novym financnim planem akorat zakope firmu protoze se tolik neproda.
Jsou lidi, kteri takove veci proste neprijmou, zacnou nadavat, ponizovat te nebo kricet a ty si pak rikas, zes mela tvrdit, ze prodej vynese miliony nebo ze novy uces je nejlepsi za poslednich 10 let.
No a vyrovnat se s tim znamena pro me prijmout takovou reakci, nevycitat si co jsem rekla a nelitovat toho. Nenechat se rozhodit a zustat v klidu. Protoze kdyz kritizuju uces rikam to v dobrem umyslu vlasy precesat a firmu zachranit.
To byl jenom priklad. Proste spontani prime akce a divoke reakce kdy ne ja, ale ti druzi maji problem

Lupi, na tom hodne je, musela jsem si to precist trikrat :supr:

Dito, je jasné,že máš dobré úmysly (vida ;) - začíná se to prolínat s vedlejším vláknem Já jenom vysílám, jak to kdo přijme je jen jeho věc).
Ale chtělo by to kapku diplomacie: Tchýni (ale i komukoli jinému) zásadně nový účes nehaním. I kdyby vypadal fakt hrozně. Když se mi nový účes líbí - tak pochválím. Když se mi nelíbí, tak mlčím. A když jsem náhodou výslovně tázána, tak se vyjádřím asi takto: No, je to změna, ale mě ses víc líbila v tom původním.
Což je pravda, a taková, co (snad) moc nezraňuje.
Proč vůbec komentovat něčí nový špatný účes? Tím si nabíháš sama sobě na vidle...

No a v té práci, tam bych svůj názor rozhodně ventilovala. Ale opět - diplomatičtěji: Řekla bych třeba, že jsem si nový finanční plán srovnala se starým, a že mi vychází toto: Prodej tam a tam pravděpodobně o tolik procent nižší, a to z těch a těch důvodů, atd.,atd., atd. Prostě - snasla bych šéfovi věcně, bez emocí, předem připravené a dobře spočítané argumenty. A hned bych navrhla postup, správný podle mě, a doplnila, že hledám cesty pro to, aby firma co nejlíp prosperovala, a že takto to vyšlo mě.
Když na někoho vypálíš, že jeho nový nápad firmu akorát zakope, tak opravdu dosáhneš jediného: Že se dotyčný na tebe naštve....

Dito, myslím, že mnoha těm stresovým situacím, o kterých píšeš, by se dalo předcházet: jednoduše tím, že k věcem, na kterých "nestojí svět" (např. účes tchyně, rozhodnutí kde a jak se bude slavit jejich svátek) budu  raději mlčet. Nebo  počkám, co mají na srdci ostatní, a pak navrhnout případně návrh svůj, zvlášť pokud jsem na můj názor dotázána (ale nebýt pak naštvaná, že se zrovna on mezi spoustou jiných neujal.)

Myslím, že by ti mohlo pomoct, kdybys nechala nevýznamné věci spíš samy plynout. Tvůj názor prosazovat jen tam, kde se to týká právě jen tebe.
Prostě - neplýtvej silami zbytečně a nevytvářej si stresové situace ty sama. Předcházej tomu radši.

(Teď tu radím jak z knihy, ale nemysli si -  ;) i mě se to taky někdy nedaří, i když teorii, kterou tady popisuju,  víceméně znám... :) )

hirondel napsal(a):

No jo Lupi,ale jakmile jeden reaguje na neco co druhy napsal a drzi se te pointy a druhy na to uz davno zapomnel,neboli ztratil nit,tak to je potom vis kde? :D

No jasně že vím - jinde :cool: Náhodou, takový jinde je velice zdravý, Hir :lol::pussa: A nemyslela jsem to jinde, co ty, ale doopravdický, nefalšovaný jinde, abys věděla....

lupina montana napsal(a):

hirondel napsal(a):

No jo Lupi,ale jakmile jeden reaguje na neco co druhy napsal a drzi se te pointy a druhy na to uz davno zapomnel,neboli ztratil nit,tak to je potom vis kde? :D

No jasně že vím - jinde :cool: Náhodou, takový jinde je velice zdravý, Hir :lol::pussa: A nemyslela jsem to jinde, co ty, ale doopravdický, nefalšovaný jinde, abys věděla....

Nooo ,je to jinde.  :jojo:  :storstark:

Blossom napsal(a):

Ale chtělo by to kapku diplomacie: Tchýni (ale i komukoli jinému) zásadně nový účes nehaním. I kdyby vypadal fakt hrozně. Když se mi nový účes líbí - tak pochválím. Když se mi nelíbí, tak mlčím.

Přesně tak - dle hesla "když nemůžeš pochválit, tak drž zobák" :lol:
Což samozřejmě ale neplatí pro věci, které se řešit prostě musejí - jako je chod domácnosti,firmy,vztahu, nebo koneckonců i sama sebe.
Jenže za vším by měl být cítit úmysl a snaha neranit.
Tedy aspoň většinou - protože jsou případy, kdy je to naopak zdravý - ale mluvíme o takovém běžném plynutí života, žejo.
Mně se  osvědčilo "napřed to zkus po dobrým" - většinou u toho zůstane, bývají to nedorozumění.
Až teprve, když to po dobrým nejde, tak se holt musí přitvrdit.

Dito a bereš v úvahu i to, že můžeš svojí upřímností ublížit? Já jsem taky huba pravdomuvná prostořeká, co na srdci, to na jazyku, a napáchala jsem s tím spoustu zlého. :dumbom: Nehledě na to, že někteří lidé nejsou evidentně na tu tvoji pravdu připraveni......... ;) Někdy je opravdu dobré se držet hesla mluviti stříbro, mlčeti zlato..... :).

Od založení této diskuze se ptám sama sebe: „Co je to být sám sebou?“ Přiznám se, že se mi hlavou honí spousta myšlenek. Je zvláštní, že v meditaci je mám vždy tak krásně utříděné a sotva zasednu ke klávesnici, jsou fuč. Pokusím se sepsat alespoň torzo, co z nich zbylo.

Myslím, že nemohu být „sama sebou“ a to z jednoduchého důvodu. Mám v sobě spoustu „Já“. Ta „Já“ se neustále mění. Jaká „Já“ to jsou? Tak třeba ráno procitám a mé první „Já“ zdraví nový den a děkuje Bohu, že jej mohu prožívat. Je to laskavé a konejšivé „Já“. Jenže ho za chvíli přehluší druhé a řekne: „Dnes se připravím na angličtinu“. Tak otevřu knihu a chvíli čtu. Jenže mi to vůbec nejde do hlavy a ozve se třetí „Já“: „Hele, dej si pauzu a něco zbašti“. A tak se chvíli věnuji občerstvování. Čtvrté „Já“ upozorňuje: „Ta angličtina!“, páté: „Ále, ještě mám celý den, dám si čokoládu.“ A sotva ji dojím, tak se ozve další vyčítavé „Já“: „Hele a nechtěla jsi držet dietu?“ A sedmé: „No, nechám to od zítřka, dnes jsem to už stejně zkonila.“ Pak se tedy znovu odhodlám a jdu se učit, jenže procházím kolem televize a mé osmé „já“ tam něco zaujme. Další čas strávím sledováním TV. Pak volá deváté „já“: „Koukej se učit!“ a tak se zvednu a znovu otevírám knihu, ale opět se nedokážu soustředit. „Fajn,“ říká desáté „já“, „tak si zamedituj“. Medituji a krásně si zdřímnu. Tímto stylem proběhne třeba celý den a druhý den jdu na kurz angličtiny naprosto nepřipravená. A teď mi řekněte, které „Já“ může za to, že jsem se nepřipravila?  Které „Já“ může za to, že v jedné situaci se chovám mile a chápavě a ve velmi podobné situaci běsním jako čert? Tohle možná dobře znají rodiče. Jednou jim nevadí, že děti vyvádějí a za chvíli jim za stejnou věc vyplísní. Tak co je to být sám sebou? Jsem tím chápavým a milým rodičem nebo tím běsnícím a nechápavým? Jsem milou partnerkou, nebo fůrií. Během každého dne vystřídáme spoustu svých „Já“, spoustu tváří. A teď si představte, že ostatní lidé to mají stejně. Jak se mají lidé mezi sebou domluvit, když nemají pod kontrolou ani své "já"? Nikdy nevíte, která z těch tváří se bude v daném momentě projevovat.

Je jen velmi malé procento lidí, kteří mohou říct, "Jsem sám sebou“. Jsou to lidé osvícení. Ti mají jen jedno „Já“, které splynulo s Jednotou.

Už jsem to chtěla odeslat, ale napadla mě ještě jedna myšlenka. Možná, že vyváženost našich "já" je měřítko, jak daleko člověk pokročil na své duchovní cestě. Je to ale měřítko jen a jen pro daného člověka, pokud má potřebu ještě vůbec něco měřit :gloria:

To bylo úžasné, Zonan. A klíč je v tom "mít pod kontrolou své já". Ovšem toho docílíme jen pochopením, ne tak, že na sebe budeme vůlí tlačit. Kdybychom totiž vyvíjeli tlak, něco zvládneme, ale jinde, v nestřežené oblasti, by se to zase provalilo. Výsledek nula anebo hůř než původně.

Ale vím, že to zvládneš. Když k sobě budeš takhle poctivě přistupovat, tak to dokážeš. Je to už jenom otázkou času. :hjarta:

Zonan ,vzala jsi to pekne od podlahy jak se rika. :)

Ano,byt sam sebou v tomhle slova smyslu je neztotoznovat se s "ja" (jastvi)  :)
Prokouknout iluzi dalo by se rict.

Takze muzes byt sama sebou,ale je to fuska.   ;)

hirondel napsal(a):

Zonan ,vzala jsi to pekne od podlahy jak se rika. :)

Ano,byt sam sebou v tomhle slova smyslu je neztotoznovat se s "ja" (jastvi)  :)
Prokouknout iluzi dalo by se rict.

Takze muzes byt sama sebou,ale je to fuska.   ;)

Skoro by mě i zajímalo, jak ty můžeš vědět, že je to fuška :)

Ano, nehodlám si hrát na svatou a už se nebojím si rýpnout, když mě něco bije do očí :lyssna:

Hir a Lupi - já si nějak pořád myslím, že píšete totéž - o tom udělání si pořádku v obdržených informacích..

Být sám sebou - to je něco, co jsem si začla uvědomovat až v určitém věku nebo spíš v určitém stupni svého duševního a duchovního vývoje. Dříve jsem nevěděla kdo jsem, proč jsem , kam jdu a hledala jsem vzory a mapy..atd, které jsem třeba chvíli následovala.  Postupovala jsem podle oněch několika vnitřních já - střídavě, různě... Ani jsem nevěděla kam jdu a proč jdu, takže se mi krásně stalo i to, že jsem třeba šla dlouho úplně nesprávným směrem. Netušíc to. Jen pocity mi to napovídaly. Později a postupně se mi to vykrystalizovalo, až když jsem byla ochotna převzít za všechno své zodpovednost a bylo to jasnější a jasnější. Pak už jsem věděla kdo jsem, proč jsem a kam jdu. Pak už jsem mohla být sama sebou, nic už mě neomezovalo. A pokud mě něco omezuje, tak jsem si to zase vybrala sama a akceptovala jako "schůdné", tudíž jaksi dobrovolně "omezená"

No a ty informace, posbírané životem, školami, výchovou, okolím..atd, ty jsem si přetřídila, kladně vyhodnocené ponechala a nové přidala..a skládám dál. Samozřejmě také přesívám dál. Jen se bojím, že mi život nepostačí na příjem všech dalších, které by mi  umožnily "být sám sebou", ale  zase o kousek jinde  (nebo výš, nebo hlouběji..). Je jich tolik...

Wiki napsal(a):

Hir a Lupi - já si nějak pořád myslím, že píšete totéž - o tom udělání si pořádku v obdržených informacích..

Jj...my už jsem to zjistily............ :cool::lol:

zonan napsal(a):

Od založení této diskuze se ptám sama sebe: „Co je to být sám sebou?“ Přiznám se, že se mi hlavou honí spousta myšlenek. Je zvláštní, že v meditaci je mám vždy tak krásně utříděné a sotva zasednu ke klávesnici, jsou fuč. Pokusím se sepsat alespoň torzo, co z nich zbylo.

Myslím, že nemohu být „sama sebou“ a to z jednoduchého důvodu. Mám v sobě spoustu „Já“. Ta „Já“ se neustále mění. Jaká „Já“ to jsou? Tak třeba ráno procitám a mé první „Já“ zdraví nový den a děkuje Bohu, že jej mohu prožívat. Je to laskavé a konejšivé „Já“. Jenže ho za chvíli přehluší druhé a řekne: „Dnes se připravím na angličtinu“. Tak otevřu knihu a chvíli čtu. Jenže mi to vůbec nejde do hlavy a ozve se třetí „Já“: „Hele, dej si pauzu a něco zbašti“. A tak se chvíli věnuji občerstvování. Čtvrté „Já“ upozorňuje: „Ta angličtina!“, páté: „Ále, ještě mám celý den, dám si čokoládu.“ A sotva ji dojím, tak se ozve další vyčítavé „Já“: „Hele a nechtěla jsi držet dietu?“ A sedmé: „No, nechám to od zítřka, dnes jsem to už stejně zkonila.“ Pak se tedy znovu odhodlám a jdu se učit, jenže procházím kolem televize a mé osmé „já“ tam něco zaujme. Další čas strávím sledováním TV. Pak volá deváté „já“: „Koukej se učit!“ a tak se zvednu a znovu otevírám knihu, ale opět se nedokážu soustředit. „Fajn,“ říká desáté „já“, „tak si zamedituj“. Medituji a krásně si zdřímnu. Tímto stylem proběhne třeba celý den a druhý den jdu na kurz angličtiny naprosto nepřipravená. A teď mi řekněte, které „Já“ může za to, že jsem se nepřipravila?  Které „Já“ může za to, že v jedné situaci se chovám mile a chápavě a ve velmi podobné situaci běsním jako čert? Tohle možná dobře znají rodiče. Jednou jim nevadí, že děti vyvádějí a za chvíli jim za stejnou věc vyplísní. Tak co je to být sám sebou? Jsem tím chápavým a milým rodičem nebo tím běsnícím a nechápavým? Jsem milou partnerkou, nebo fůrií. Během každého dne vystřídáme spoustu svých „Já“, spoustu tváří. A teď si představte, že ostatní lidé to mají stejně. Jak se mají lidé mezi sebou domluvit, když nemají pod kontrolou ani své "já"? Nikdy nevíte, která z těch tváří se bude v daném momentě projevovat.

Je jen velmi malé procento lidí, kteří mohou říct, "Jsem sám sebou“. Jsou to lidé osvícení. Ti mají jen jedno „Já“, které splynulo s Jednotou.

Už jsem to chtěla odeslat, ale napadla mě ještě jedna myšlenka. Možná, že vyváženost našich "já" je měřítko, jak daleko člověk pokročil na své duchovní cestě. Je to ale měřítko jen a jen pro daného člověka, pokud má potřebu ještě vůbec něco měřit :gloria:

Když v tom tvém textu "já" zaměním za slovo myšlenka/y, většinou to dává smysl. :)

K tomu tučnému - myslím si, že ten kdo to může říci, ten to neřekne, protože nemá potřebu to říkat... který s splyne s jednotou, to se pak nabízí, že duchovní srdce není jednota, ale jen jeden ze stupňů. zkušenost nemám, ale myslím si, že je to před před poslední stupeň.

ups, to jsem nenapsal nejlíp... vlastně ten kdo může říci - jsem sám sebou - ten to klidně může říct... proč ne.

no nic, tak dobrou noc

giorgino: v mém momentálním vnímání bych také  „já“ nahradila slovem „myšlenka“, či „ego“ nebo „program“. A celkem se bavím, když si to své „já, myšlenku, ego, či program“ uvědomím. Nejčistěji se cítím, když jednám „ze srdce“. Když z tohoto místa něco napíšu, sama pak nemohu pojmout, jaká "moudra" se tam skrývají. Stejně tak i poznám příspěvky jiných autorů a autorek, kteří „ze srdce“ píší. S těmi příspěvky se nedá polemizovat, protože v sobě mají ryzí pravdu. Nad těmi příspěvky se člověk může jen zamyslet a někdy jejich obsah i prožít.
Mám jedno krásné cvičení, jež se nazývá „Od hlavy k srdci“. Je jedno z Oshovy  modré knihy meditací.
Takže za prvé- snažte se zbavit hlavy. Představte si, že nemáte hlavu. Pohybujte se bez hlavy. Zní to absurdně, ale je to jedno z nejdůležitějších cvičení. Zkuste to a sami to poznáte. Kráčejte s pocitem, jako byste neměli hlavu. Ze začátku to bude „jenom jako“. Bude to velmi zvláštní. Až se najednou objeví pocit, že nemáte hlavu, bude to velmi zvláštní a podivné. Ale postupem času se usídlíte ve svém srdci... Jakmile zjistíte, že hlava zmizela, centrum se přesune dolů k srdci – okamžitě! Budete se dívat na svět svým srdcem, ne hlavou... Svět bude úplně jiný.