Holky, mohl bych vás poprosit o radu, co mám dělat, jsem totálně psychicky dole. Nikdy jsem si nemyslel, že budu psát sem do poradny, ale jinak nemůžu. Po několika nezdarech a trápení jsem konečně našel tu, se kterou jsem si myslel, že prožiji jen to nejlepší. Postavou byla ta, jakou jsem si vysnil, povahou úžasná, skvěle jsme si rozuměli a doplňovali, v sexu také úžasný, všechno ideální, nikdo lepší nebyl a vlastně ani nikdy nebude. K tomu samozřejmě patřili dárky, Silvestr v Paříži… Nikdy jsme se nepohádali, vždy jsem se snažil dělat pro ni první poslední a jen to nejlepší. Všechno bylo ideální.

Zní to asi sobecky a vychvaluji se, že. Ale nemůžu jinak, nikdy jsem nikoho nepodvedl, choval jsem se vždy slušně, myslím, že jsem společenský a je se mnou sranda. Když to vezmu znovu sobecky, tak jeden z kamarádů se k holce chová hrozně a vše mu klape (řekl jí do očí např. „takových jako ty tady běhá“). Ona ho má stále ráda.

Po třičtvrtě roku chození jsme oba dodělali školu. Já jsem měl už něco sehnaného déle a protože ta firma má více poboček, domluvil jsem se, že půjdu do té nejvzdálenější a odstěhuji se od nás pryč. Jí mezitím kamarád z Anglie nabídl, jestli tam nechce jet na dva měsíce na brigádu. Ptala se mě, co na to říkám. Protože jsem ji opět chtěl vyjít vstříc a byl jsem přesvědčený, že jí to dále jen pomůže, jsem s tím souhlasil. Byli jsme domluveni, že se určitě vrátí. Můžete si teď tipnout, jak to dopadlo…

V době, kdy měla přijet, mi napsala, že tam zůstane a že vztah na dálku nemá cenu a že se rozcházíme. Mě se zastavil dech i srdce. Rozhodla se, že tam zůstane, že se vrátí možná za rok, možná třeba nikdy. Samozřejmě jsem jí psal, ať si to rozmyslí, ale jí se tam prý líbí a nemůže to tam opustit. Že ale opustila někoho, kdo jí má rád a kdo pro ní dělal vše… Navrhl jsem ji, že se vzdám všech svých snů, ideálů a do Anglie za ní přijedu – to odmítla. Můžete mě někdo vysvětlit, jak k tomu člověk může z ničeho nic takto dospět?

Mám ji dále prosit, aby se vrátila? Mám se jí dál ozývat a doufat, že se někdy vrátí? Mám dělat, jako že se nic neděje, že to je vlastně OK, že mě takhle „podvedla“ (přitom vnitřně mě strašně moc zklamala)? Mám ji to odpustit, že mě takhle nechala, nebo ji úplně vymazat z paměti? Pořád doufám, že se rozmyslí a jednou se vrátí, ale samozřejmě nevím, jestli ke mně… Myslím ale, že ke mně ne.

Kdyby se jednalo o první vztah, ale rozešel jsem se už několikrát. Toto jsem ale vůbec nečekal, že někdo může takhle zradit a zlomit srdce a zbořit všechny plány. Nemám nikoho, komu bych se svěřil a vybrečel se na rameno. Nevím jak někoho vůbec sbalit, neumím to. Když se to povede, tak to skončí podobně VŽDY. To tady opravdu není nikdo, kdo by mě měl rád?

Do práce chodím jak troska, záliby jsou na dně, s partou, s kterou chodím sednout, tak mě nepoznávají. Už nejsem vůbec ten „starej dobrej“ Radek, který uměl bavit všechny ostatní. Já už opravdu nevím, jak dál. Když píšu tento příběh, určitě vám připadá, že se zde vyhlubuji a machruji, jak jsem dokonalý, ale to já nejsem – snažím se najít chybu, ale nevím, co jsem udělal špatně. Asi si nikdy nikoho nenajdu, ale nechci zůstat sám jak někteří známí, kterým je 40 a jsou sami. Moc bych chtěl někoho, kdo mě má rád a komu na mě bude záležet. Když už jsem si myslel, že to konečně přišlo, dostal jsem se opět na dno. Nezvládám to a myslím, že to nikdy nepřijde.

I když jsem chlap, vytryskly mě už asi 4x slzy. Nestydím se za to, protože mě na ní opravdu záleželo. Nemůžu vymazat z paměti ty chvíle, kdy jsme byli spolu a bylo nám dobře, spaní v objetí… Při psaní těchto řádků mám zase slzy v očích, nedokážu pochopit, jak se někdo dokáže takto zachovat a jestli je vůbec nějaká šance, že by se vrátila a bylo vše jako dřív… Pomozte mi prosím, nemůžu dál, opravdu ne. Děkuji všem.

myslim, ze tam nekoho ma

Radku, ta Tě zkrátka dostala. Přečti si po sobě cos napsal, zamysli se nad tím, proč to tomu kamarádovi, kterej má svou holku na háku vychází a Tobě ne.
Napíšu Ti SZ

jo jinak, na tuhle se vybodni, někoho tam má, krásných holek je spousta a světe div se, jsou dost často nezadané

Radku, já si myslím, že takové věci se prostě stávají. Je teď fakt jen na tobě tuhle kapitolu považovat za uzavřenou, neřešit proč, a jestli někoho má či ne, a po jisté době sebelítosti a bolavění, na kterou máš bezesporu nárok (i s těma slzama) jít dál. Ta pravá určitě někde čeká.

nejde o to, ako sa chova ten chlap k zene ale o to, co ta zena chce. Su zeny, ktore nie su dominantne a su submisivnejsiej povahy - preto su tieto zeny s niekym, kto im dáva řád, potom su dominantne zeny, co su so submisivnymi muzmi a potom su aj take, co maju rady vyrovnane vztahy, kde vyzaduju, aby si sa k nim choval s respektom. Tato asi chce nejakeho, co si viac dupne - takze hladaj si inu. Ale nie hned - daj si pauzu. Nemozes robit nic, len zit svoj zivot, mozno sa ozve, mozno nie. Ver mi poznam

Že ale opustila někoho, kdo jí má rád a kdo pro ní dělal vše…

Radku, ona je ve věku, kdy si ale tohle nepřipouští. Ona si možná vůbec neuvědomuje, že Ty jsi pro ni udělal "vše". Navíc - třeba je kolem ní víc kluků, kteří kvůli ní udělají "vše" - když píšeš, že má dobrou povahu, dobrou postavu...
Začne si možná nějakého partnera víc vážit klidně... až za 10-15 let. Navíc pokud je trošku kariéristka, tak se jí nedivím, já bych to v nějakých dvaceti pěti udělala taky. Anglie mi taky učarovala - být mladší, určitě bych tam zůstala. Kdysi mě k "návratu" přemlouval jeden jižan - absolutně jsem k jeho dopisům byla hluchá, nic to se mnou tehdy citově nedělalo, přestože jeho fotku mám dodnes schovanou.
S tím nic neuděláš, prostě to tak je. Každá doba v tom našem životě nese to svoje.
A Petr má pravdu: hezkých a prima holek tady je...

Mimochodem, nerozumím téhle Tvé větě: domluvil jsem se, že půjdu do té nejvzdálenější (pobočky) a odstěhuji se od nás pryč.
Nebyla to náhodou zase Tvoje "Anglie"?

Tak nezoufej, vždycky je na tom líp ten, kdo miluje méně ! Určitě si tam někoho našla. Co já znám, tak všechny holky, co tam šly, si tam někoho našly a když už to nebyl běloch, tak aspoň černocha nebo nějakého míšence. No a z ostudy pak nejezdí už domů. Je fakt, že se mají líp ekonomicky! Přej jí to a zapomeň !

Ahojte, zkusím postupně odpovědět. Bohužel se to asi stává, ale neočekával jsem to, že po tak krásným období, kdy jsme byli spolu a kdy mě tvrdila, jak mě má ráda a že se těší až tady bude na party, výlety atd… Také si myslím (i když to samozřejmě popřela), že tam někoho má, protože pořád jezdila za babičkami, kamarády… Když odjela, s nikým se neloučila (chtěla se vrátit), takže jí to nevěřím. Pochybuji, že by se člověk toho všeho jen tak vzdal. Proto se aspoň v mysli trochu utěšuji, že mě asi podvedla a nestojí mě za to. 

Povzbudila mě, když napsala „Když jsem odjížděla, tak jsem samozřejmě myslela, že se vrátím. Teď už ale ne.“ O obligátním „budeme kamarádi“ se nemusím zmiňovat. Dostala mě také, že když jsem jí napsal, že je to podle mě od ní dost sprosté a hnusné, tak napsala, že se urazila. Nemyslíte, že víc uražený bych měl být já? Ještě jsem se včera shodil, že jsem jí napal sms, aby mě ta slova odpustila (spíš pro můj klid v duši), stejně se (nečekaně) neozvala. Myslím, že to nemá cenu ji dál psát, že? Stejně nevím, jestli bych jí to odpustil (i když asi ano, mám ji stále rád).

Ad Tercila: Asi trošku kariéristka byla, to jo. Jestli chápu dobře, tak s ní souhlasíš, co udělala? Mě to přijde ubohé a hnusné, navíc to udělat tímto stylem. Tou pobočkou jsem myslel, že se odstěhuji od nás do Prahy (pobočka je kousek od Prahy). Byl jsem ale ochotný dát výpověď a jet do Anglie. Vzdal bych se tak snu, který si chci splnit (a možná se to časem povede), ale asi bych tam odjel.

Prostě je pryč a už se s ní asi nikdy neuvidím. Mě to ale strašně bolí, že někdo tak blízký toto dokázal udělat. Je vůbec nějaká „spravedlnost“, že se to lidem, co toto udělají nebo jsou nevěrní, třeba vymstí? Zatím mě přijde, že se to vymstilo, ale bohužel těm, co za to nemůžou – a takových je tady mnoho.

Naštěstí mám ještě několik zálib, na které se soustředím, navíc v jedné z nich (píší opět sobecky, ale aspoň něco mě trochu hřeje) jsem i docela známý a mnoho lidí se ptá, kde informace sháním a jak to dávám dohromady (omlouvám se, ale nebudu psát, o co jde). V práci mě naštěstí baví se učit nové věci a tak aspoň něco, co mě těší, když pochopím další souvislosti. Bohužel ale v osobním životě je to utrpení, které nevím, kdy skončí.

Děkuji všem za podporu, ale mám obavy, že už nikoho nepotkám, kdo by byl ochotný se mnou žít. Navíc když už to tolikrát nevyšlo… Dnes jsem byl pomáhat kamarádovi, abych se trochu odreagoval, ale když vidím, jak má krásný vztah (jeho druhá holka), rekonstruovaný dům, čekají kluka, tak jsem se měl co držet, abych se nesložil a neměl zase slzy v očích... Nevěřím si a nevím, kde bych mohl na někoho normálního narazit. Stále mě to strašně rve srdce, samozřejmě ve fázích, někdy bych to fakt nejradši všechno zabalil. V žádném případě nechci skončit sám a chci tu pravou najít (to jsem si myslel, že ji už mám), v kraji duše tomu stále věřím, že se někdo objeví, ale po tomto stále méně a méně…

Radku, myslím, že nemáš důvod házet flintu do žita. Podle mě jsi normální kluk a ne žádný opuštěný chudinka.

A co dělat teď. když se Ti dělat nic nechce?

Zhodnoť si svoje klady a za čas se z toho vyhrabeš. Můžeš další rok dva tři skuhrat a litovat se, můžeš lítat po psychodoktorech, cpát se medikamenty, zoufale hledat partnerku, na kterou se budeš chtít okamžitě pověsit, začít pít, fetovat, obviňovat  sebe, ji, okolí, vykašlat se na práci a tím ji ztratit, nebo si můžeš říct - potkal mě rozchod, škoda, ale věšet se kvůli tomu nebudu. Teď si pracovně dodělám to či ono, zajedu se podívat tam či onam, doma si zvelebím to a tamto, vrhnu se na koníčky, na které jsem měl teď málo času, zkrátka využiju tenhle čas ne k tomu, abych se nimral v tom, co bylo, ale abych se odrazil ode dna, kam mě smutek stahuje. Je to normální, že mi je ouvej, ale ono to jistě jednou přejde.

Tvá slečna na váš vztah změnila názor. Dneska se mnou nebudeš souhlasit, ale lépe, když to udělala nyní, než aby s Tebou žila a myslela na jiného, nebo  na to, že by s Tebou nejradši nebyla a neví, jak to udělat, pořídila si s Tebou jedno dvě děti a odešla s nimi, nebo Ti je nechala kompletně na krku, Tvá slečna změnila názor, možná sama, možná jí k tomu někdo dopomohl, každopádně ač je to nemilé...MĚLA NA TO PRÁVO...každý má právo si vybrat, s kým chce a nebo nechce být....nedá se nic dělat, může to znít hrozně, když se nás to bezprostředně týká, ale pro Tebe je to šance mít někoho lepšího....takže hlavu vzhůru, život nekončí!

Neviem, koľko máte rokov, ale vo všeobecnosti je asi dobre niečo zažiť, spoznávať nové kultúry, nových ľudí, overiť si svoje sily a splniť si aspoň čiastočne pracovné ambície, než človek "zahniezdi".  Ak už máš hniezdiace pudy, tak viac ako postavu by som si na tvojom mietse nabudúce postrážil(a), ČO vlastne tvoja drahá chce a KEDY. Inými slovami: dôležitejšie ako čokoľvek iné je, či chcete V DANEJ CHVÍLI obaja to isté. Ak chce jeden cestovať a druhý mať IHNEĎ hordu detí, tak si títo dvaja nebudú rozhumeiť, aj keď inak by mohli byť ako stvorení pre seba. Tak to proste je.  U vás sa možno zdalo, že chcete to isté, ale dievčina zmenila názor; čo je iste nemilé a bolestivé, ale hnusom ani zradou by som to nenazvala. Zaráža ma, že ani nechce, aby si prípadne za ňou prišiel, ale ak má v pláne cestovať(prípadne iné plány ;) ), tak to aj chápem. Anyway, zabudni na ňu, sústreď sa na seba a najbližšej Slečny Úžasnej sa nezabudni spýtať, aké má plány a v akom časovom horizonte. Nepochybujem, že sa ti ešte podarí nájsť si k sebe dievčinu na rovnocenný vzťah a mať peknú rodinku. Nikdy nie je neskoro začať :jojo: . Veľa šťastia.

Radek704 napsal(a):

....Ještě jsem se včera shodil, že jsem jí napal sms, aby mě ta slova odpustila (spíš pro můj klid v duši), stejně se (nečekaně) neozvala. Myslím, že to nemá cenu ji dál psát, že? Stejně nevím, jestli bych jí to odpustil (i když asi ano, mám ji stále rád).

Ne, cenu to nemá. A samozřejmě že bys jí to odpustil.

vždy jsem se snažil dělat pro ni první poslední a jen to nejlepší... Kdyby se jednalo o první vztah, ale rozešel jsem se už několikrát... Nemyslíte, že víc uražený bych měl být já?
Byť vytržené z kontextu, ale tyhle věty podle mě mají svou logiku.
Někdy je lepší se o to první poslední zas tak nesnažit...

nepis jej, jedine co by sa stalo je to, ze by si sa jej zhnusil. Snaz sa aspon, aby sa ona mohla pozriet spat a olutovat, ze ta opustila. A neboj, aj moj ex mi vycital, ze som k nemu zla a ze to ma tazke a ze mu zelam iba to najhorsie. Ak sa ludia takto rozidu, vzdy maju pocit, ze su v prave a ze to musia urobit lebo je to spravne. Su velmi sebecki - prave preto si myslim, ze niekoho ma, pretoze ma este voci tebe vycitky. Je to krava, kasli na to. Ja som to nevydrzala zase som napisala sms a citim sa teda hrozne. Niekoho si najdes, o to sa nebojim, len myslim, ze do toho nepojdes po hlave, ale budes rezervovanejsi. Ale ani to nie je na skodu

Radek: Ad Tercila: Asi trošku kariéristka byla, to jo. Jestli chápu dobře, tak s ní souhlasíš, co udělala? Mě to přijde ubohé a hnusné, navíc to udělat tímto stylem.

Radku, a Ty určitě v budoucnu zůstaneš žít nadosmrti s nějakou holkou, když ji přestaneš mít rád? Jen proto, aby jí to nepřipadalo hnusné a ubohé? Ale jdi Ty - tomu přece sám nevěříš ;). Můžeme si všichni myslet, že kdyby za Tebou přišla, poprosila Tě o odpuštění a že už dál ve vašem vztahu nemůže, připadalo by Ti to férovější a ne tak "hnusné", jak to udělala.... Ale život je opravdu pestrý a lidi různí. S tím nic nenaděláš. Ostatně - ještě nakonec přijdeš na to, že ta uboze a hnusně se chovající holka Ti ani nechybí ;).
Přijmi fakt, že tě nemilovala tak, jako Ty ji, a bude to pro Tebe jednodušší. To se stává a nemůžeš za to nikoho vinit, že k Tobě necítí zrovna nemlich to samé, co Ty k němu.


Radek: Tou pobočkou jsem myslel, že se odstěhuji od nás do Prahy (pobočka je kousek od Prahy). Byl jsem ale ochotný dát výpověď a jet do Anglie. Vzdal bych se tak snu, který si chci splnit (a možná se to časem povede), ale asi bych tam odjel.

Ten podmiňovací způsob se čte hezky ;).
Bude líp, to přebolí, uvidíš.

Radek: Nemyslíte, že víc uražený bych měl být já?

A tohle si tedy vůbec nemyslím. Ty bys měl být rád, že ta holka poznala, že s Tebou by jí asi dobře nebylo a sama vztah ukončila. Protože kdybyste v něm setrvávali, časem byste řešili možná daleko horší věci. Oba.

Radek: Je vůbec nějaká „spravedlnost“, že se to lidem, co toto udělají nebo jsou nevěrní, třeba vymstí?

A podívejme, podívejme - té, pro kterou bys chtěl dělat první, poslední, přeješ nějakou mstu? :co: Takže když nebude po Tvém, tak nastupují myšlenky na mstu? Hmmmmmmmmm.... ;)

Ahoj Radku, chápu, že se v tobě mísí emoce jako láska, nenávist, zlost, atd atd....
Rozhodně bych ji už nekontaktovala. Není dobré, když jsi ochotný jednomu člověku obětovat absolutně všechno...co by ti pak zbylo pro tebe samotného? Nic.
Já si před třemi lety prošla něčím podobným. Bylo mi 24, od přítele jsem se odstěhovala, ale pořád jsme byli tak nějak v kontaktu, v práci mě to už nebavilo a ve škole taky ne, tak jsem odjela pracovat do Skotska. Také jsem na začátku trvrdila, že za 3 měsíce jsem doma, ale po už po pár týdnech jsem věděla, že se domů vrátit tak brzy nechci. Prostě se mi tam zalíbilo. A taky jsem se tam zamilovala. Můj expřítel rovněž doufal, že nám můj odjezd pomůže a najdeme k sobě zase cestu, ale bohužel. Zavolala jsem mu, vysvětlila situaci a ten náš vztah nevztah nadobro ukončila.
Rok na to jsem si prošla tím stejným, ale z druhé strany. Není to žádný med. Takže tě chápu. Ale zpětně jsem ráda za to, že jsme se rozešli a já díky tomu jsem teď tam, kde jsem :jojo:

Ahojte, moc vám všem děkuji za podporu. Už je to trošku lepší, ale občas mě to „chytne“. Nedá se na ty měsíce jen tak zapomenout, i když už to pomalu házím za hlavu a snažím se na to nevzpomínat. Cítím ale strašnou samotu a takovou nechuť něco dělat, někam chodit, něco vymýšlet: Všechny plány, co jsem měl, se zbortili, teď se nemůžu rozhodnout, jestli mám jít do té vzdálené pobočky do úplného neznáma, nebo jít do té bližší a dojíždět domů.

Ad Tercila: podmiňovací způsob jsem použil, protože přítomný a minulý už nenastane:-( Zase jsme se nepochopili Nemyslel jsem to jako mstu. Ale spíš by mě zajímalo, co se jí honí hlavou a jestli toho třeba nelituje. Tou „mstou“ jsem myslel, že třeba bude přemýšlet, jak se mám, co dělám, bude jí to pořád vrtat v hlavě a že toho časem třeba zalituje.

Ad Sandra: to mě moc mrzí, žes zažila něco podobného. Jenže u mě to bylo trošku jinak, loučili jsme se s tím, že všechno perfektně klapalo, bylo to v pohodě, po příjezdu byly domluvené nějaké akce atd. Nic nenaznačovala, že by se jí nelíbilo. X-krát jsem jí říkal, ať řekne, co se jí nelíbí. Že je konec mě oznámila přes Skype a ani se nenamáhala mě zavolat. NEDALA MĚ VŮBEC ŽÁDNOU ŠANCI. A co mě nejvíc štve a považuji za podraz, je, že o tom věděla od srpna, že tam zůstane a měsíc mě psala jen tak z milosti, jak mě má ráda, jak se těší atd. Za ten měsíc jsem nikam nejezdil ani nechodil, (věnoval jsem se akorát kamarádům a jezdil jim pomáhat) taky i kvůli tomu, aby mě zbyly prachy na to, abychom si udělali výlet spolu, až dojede. Toto mě dost naštvalo a i když ji mám stále rád, tímto si to dost „sundala“ a kvůli tomu si jí přestávám vážit, že to nedokázala říct na rovinu hned a dělala ze mě blbce.

Jenže ona má výhodu, že je pěkná, usměvavá, sympatická, dokáže zaujmout a najde si hned někoho jiného. Jenže já takový nejsem, nedokážu zaujmout, o tom, že by na mě holky letěly vůbec nemůže být řeč. Po tolika pokusech si opravdu nevěřím, že bych někoho mohl najít. Nevím vůbec kde někoho hledat, nejsem atraktivní, zaměstnáním už vůbec ne. Nikdo lepší už nebude (ona byla pro mě ideál), jestli vůbec ještě někdo bude. Navíc po této zkušenosti, nevím, jestli mám někam chodit, být doma.

Nejsem takový, abych byl zlý, ale asi začnu na všechno kašlat, s holkama si „hrát“, podvádět. Jenže mě je to strašně protivné a nechci to dělat. Ale asi to má úspěch!? Ve skrytu duše věřím, že se to jednou povede, ale potřeboval bych i trochu štěstí. Čím jsem starší, tím míň tomu věřím. Ten negativismus asi holky vycítí, že? Co vás vlastně na klukovi nejvíc zaujme, když ho vidíte poprvé (postava, oblečení, vyjadřování, že je zábavný…)?

Ještě jednou děkuji

Radku, není Ti 18. Kdy už chceš pochopit, že když se mi přestaneš líbit, když mi z nějakého důvodu přestaneš chybět atd., tak prostě nemá cenu "dávat šance"? Šance čemu? Že se příští týden líp vyspím a líbit se mi zase začneš? Ale jdi.... :|
Exisují páry, které spolu šťastné nejsou, a existují páry, které jsou spolu rády. Ty jsi teď zažil ten první případ, tak poděkuj osudu, že jsi s tou holkou mohl prožít pár hezkých chvil, nadechni se a rozhlídni se kolem sebe - bude líp, neboj se.

A že se zbortily plány? Tak to se Ti bude stávat v průběhu života často, na to se spolehni :).

Radek704 napsal(a):

...Jenže ona má výhodu, že je pěkná, usměvavá, sympatická, dokáže zaujmout a najde si hned někoho jiného. Jenže já takový nejsem, nedokážu zaujmout, o tom, že by na mě holky letěly vůbec nemůže být řeč. Po tolika pokusech si opravdu nevěřím, že bych někoho mohl najít. Nevím vůbec kde někoho hledat, nejsem atraktivní, zaměstnáním už vůbec ne. Nikdo lepší už nebude (ona byla pro mě ideál), jestli vůbec ještě někdo bude. Navíc po této zkušenosti, nevím, jestli mám někam chodit, být doma.
Nejsem takový, abych byl zlý, ale asi začnu na všechno kašlat, s holkama si „hrát“, podvádět. Jenže mě je to strašně protivné a nechci to dělat. Ale asi to má úspěch!? Ve skrytu duše věřím, že se to jednou povede, ale potřeboval bych i trochu štěstí. Čím jsem starší, tím míň tomu věřím. Ten negativismus asi holky vycítí, že? Co vás vlastně na klukovi nejvíc zaujme, když ho vidíte poprvé (postava, oblečení, vyjadřování, že je zábavný…)?

Ještě jednou děkuji

Radku, vim že se mi to radí, ale přestaň pořád řešit jí - asi každej jsme řešili toho kdo si dovolil nás opustit. A čím dřív ji dokážeš pochopit a odpustit, necháš ji jít, tím dřív z toho budeš venku.
Jak můžeš tvrdit, že nedokážeš zaujmout? Ty vidíš babám do hlavy? To je hloupost, každý v sobě má něco čim dovede zaujmout. Ty přece máš co nabídnout, jsi dobrej ve spoustě věcí - určitě dovedeš být pozornej, milej, chováš se k ženě jako k ženě a ne kusu nábytku, dovedeš spoustu věcí zařídit, tak netvrď, že nejsi atraktivní.
Ona jako byla ideál? A jaks na to přišel? Asi sotva když udělala co udělala. Věř mi, že v životě ještě potkáš mnohem lepší baby.
Holky nepodváděj, ani netahej za nos, z toho se líp cítit nebudeš, spíš mnohem hůř.
Pokus se myslet víc na svoje dobro než na to jejich. Žiješ hlavně sám pro sebe

Ad Tercila a PetrHl: Děkuji vám za rady. Abych řekl pravdu, po tom co jsem si přečetl vaše příspěvky, mě to nějak omrzelo být naštvaný a už je to daleko lepší. Je pravda, že toto by „ideální“ holka neudělala. Už jsem to pustil za hlavu, ale pořád cítím, jak to bolí - ale snažím se na to nemyslet. Je to ale dost těžké, chtěl bych se k někomu přitulit a spát s ní v noci, užít si procházky, večeři… Jenž bohužel nikdo takový není a kamarádi jsou všichni zadaní, takže nikam nechodí a já jsem na to sám. A to je kámen úrazu, seznámil bych se rád, ale nemám kde. Ale snažím se dívat dopředu, pořád však ve mně hlodá otázka, jestli se to někdy povede… Bude prostě muset, sám nezůstanu!

ale pořád cítím, jak to bolí

Radku, nic se neboj, to je přece úplně normální a prožil si to určitě každý (i několikrát).
A že se nemůžeš seznámit? Co je to za blábol? :) "Z nouze" rozklikni nějakou seznamku a časem uvidíš.
A ještě bys měl přehodnotit svoje hodnocení :). Nesmírně se snižuješ.
Nicméně Tvoje poslední věta vypadá optimisticky, tak Ti držíme palce :).

Radku, hlavne nečakaj, že ti nejaká baba "sama yvrastie" doma v obývačke. :D Mal by si, keď už budeš cítiť, že naozaj chceš niekoho mať - nielen natruc JEJ - chodiť viac medzi ľudí, násjť si koníčka, kde sa ľudia stretávajú, navštevovať známych(trebárs si násjť nových) a byť otvorený, ale nie kŕčovito čakať. A ideál - no, ako by som to. Ak kladieš veľký dôraz na výzor dievčaťa a trváš na "svojom type", tak sa môže stať, že nepostrehneš charakterové vady. Sama som mala "môj typ chlapa" - hoci to nebývali klasickí krásavci, to určite nie - ale momentálna láska je skoro opak tohto typu. Zato sa s ním od začiatku cítim výborne, rozumieme si, vieme prekecať celé hodiny, nasmejeme sa, nehádame sa... a klape to aj po fyzickej stránke. Proste som sa musela oslobodiť od vlastných stereotypov a nastavení v hlave :jojo: a výsledok stojí za to. (Toto je len taká malá úvaha o "Slečne ideálnej" alebo "Pánu ideálnom".

Ad Tercila a Selima:

Neumím se seznámit, podle mě jsem trapný a holky odpuzuji. Kéž by to nebyla pravda, ale mě to tak připadne. Jde teď o to, jak mě ten optimizmus zůstane dál. Já nevím, ale na seznamky přes net moc nevěřím, stejně nikdo neodepíše, nebo se nechce nakonec sejít, je to takový divný. Seznámit se někde osobně mě přijde přirozenější. Jenže jsme zase u toho, KDE… Určitě to chce někam zajít, ale už jsem se „odnaučil“, anebo když někam chodím, je to spíš s chlapama. Školu jsem dodělal, v práci žádný holky nejsou… Jsem v pasti.

Nejde o to, jak někdo vypadá, ale je samozřejmě „něco navíc“. Bohužel ta bývalá se mě líbila a povahově byla taky v pohodě (i když o tom začínám samozřejmě pochybovat). Já bych chtěl hrozně někoho mít a je jedno, ja bude vypadat, ale aby mě měla ráda... pak začít něco trochu plánovat, teď jsem se zase vrátil domů, stereotyp, prostě o ničem. Nevím, jestli se mám někam odstěhovat, nebo ne… Jenže jinde zase nikoho neznám. Pořád na to musím myslet, ale nevím, co mám vymyslet.

Děkuji za podporu, mějte se!

Radek704 napsal(a):

Já bych chtěl hrozně někoho mít a je jedno, ja bude vypadat, ale aby mě měla ráda...

Radku, pozor na přání, mohla by se splnit! :)

podle mě jsem trapný a holky odpuzuji
No, pokud vysíláš podobné signály, tak se buď neseznámíš vůbec, nebo budeš "odloven" nějakou podobnou zoufalkou - což zřejmě není to, co by sis přál.
Určitě to chce někam zajít, ale už jsem se „odnaučil“, anebo když někam chodím, je to spíš s chlapama.
Některé dovednosti se nezapomínají - to máš jako s plaváním. Vyraž a zkus... nakonec i s kamarády můžete navštívít i jiné, než pánské teritorium, že. Myslím tím, že přijatelná slečna se spíš objeví třeba na plavečáku, než na pivě :-)
Já bych chtěl hrozně někoho mít a je jedno, ja bude vypadat, ale aby mě měla ráda...
Bohové trestají splněním přání...

Radku, a to si musíš najít někoho hned teď? Nechceš se z toho původního vztahu nejprve trochu dostat, zpracovat ho, uvědomit si svoje chyby, přemýšlet o tom, jaký vztah chci do budoucna a pak "hledat"? Takhle chceš jen zaplácnout to prázdné místo vedle sebe.

Radek704 napsal(a):

Neumím se seznámit, podle mě jsem trapný a holky odpuzuji.

Proboha Radku! To je asi tou momentální krizí ne? To si o sobě nemyslíš tohle!:rolleyes:
Taky bych doporučovala spíš si to srovnat všechno, uspořádat si svůj vlastní život a na nic nespěchat. Nehledat někoho za každou cenu.
Mě samota taky moc tíží, ale to se nedá nic dělat.

Sandra: uvědomit si svoje chyby,

Já bych to ještě doplnila: uvědomit si i svoje kladné stránky povahy....

Ja myslím, že mala na mysli "chyby, ktoré si urobil, aby si ich už neopakoval" - a vovovo tom to je. Na druhej strane sa niekedy vzťah rozpadne aj bez "chýb*", proste sa dvom ľuďom životy rozídu odlišnými smermi, či už s ich pričinením alebo bez neho... To sa proste stáva, aj u kamarátov, niekedy aj u príbuzných... a často práve v partnerských vzťahoch.

Ahoj, tak další týden je za námi… Dnes jsem hledal fotky a mezitím jsem samozřejmě našel ty, na kterých jsme vyfoceni, když jsme se seznámili. Všechno se mě kompletně vrátilo včetně slov, který říkala, když odjížděla, takže mám samozřejmě špatnou náladu, totální nechuť něco dělat, pocit, že jsem všude „jaksi navíc“ a jistotu, že mě nikdo nechce. K tomu samozřejmě patří asi 1 000 000x za den položená otázka, jestli si vůbec někdy někoho najdu. Už mě zase nic nebaví. Ach jo!!!

Aby řekl pravdu, tak nevím, jestli chci vztah hned, nebo ne. Chci, ale sám cítím, že je to asi dost brzo. Jenže aby to nebylo na 10 let. To je asi pozůstatek rozchodu – nevím, co vlastně chci, jestli se odstěhovat, zůstat, jít někam sednout, nejít, být doma… O tom to asi je. Mám pořád takový blbý pocit, že když zůstanu doma, tak na nikoho nenarazím (to je jasné), ale zároveň se mě nikam nechce, protože bych byl jenom nepříjemný, naštvaný a bez chuti. Říkám si, jestli nemám jít někam na diskotéku, ale já nejsem na to typ a tak se mě moc nechce. A navíc „nuceně“ tam jít – to nevede k úspěchu, to vím. Jenže v podstatě jinam jít nejde… Včera jsem nakonec zůstal doma, dnes bych se šel někam projít, ale bohužel nikomu se nechce… Tak aspoň půjdu večer na trénink, když už nic.

A ještě s tím negativismem – mám několik koníčků, (asi i zajímavé), a myslím si, že nejsem úplná nula. Ale když vidím, jak kamarádi, který nic nezajímá, válí se u DVD anebo jdou maximálně do hospody, někoho mají a jsou v klidu, tak nevím, co si o tom mám myslet. To je taky důvod, že už nemám s kým někam jít, protože všichni někoho mají, válí se doma a jsou vysmátí.

Je to fakt začarovaný kruh, ze kterého nevím, jak uniknout. Prostě mě to strašně moc mrzí a bolí stále u srdce, co se stalo. Hrozně moc je mě to líto, že ty báječné dny jsou pryč a zase jsem na dně. Přání se zatím plní, ale ty, které jsou nepodstatné – to hlavní se zatím nenaplnilo. Kéž by se tak někdy stalo. Chjo.

Moc vám všem děkuji za podporu, protože aspoň trochu mám vždy lepší náladu a pocit, že všechno není zas tak černý, jak si myslím.

Tercila napsal(a):

Sandra: uvědomit si svoje chyby,

Já bych to ještě doplnila: uvědomit si i svoje kladné stránky povahy....

Terci, tohle jsem brala jako samozřejmost... ;)

Radku, všechny moje kamarádky jsou také zadané a brečím? ne! mám prostě svoje zájmy, nečekám, až se mi ony ozvou, ale plánuji si svoje aktivity sama. Ráda se s nimi sejdu, když mají od svých miláčků "volno" :) Mně se po rozchodu taky nikam moc nechtělo, tak jsem prostě nešla a strávila večer u TV nebo u PC. No a co.
A s tím urputným hledáním někoho. Jak dlouho jsi od rozchodu? Měsíc? To mi přijde po tak dlouhém vztahu dost brzy na to, aby:
a.) jsi někoho urputně hledal - nejspíš by to stejně byla jen tzv. "převoznice"
b.) jsi propadal depresi, protože jsi ještě nenašel náhradu za slečnu, které máš stejně pořád plnou hlavu

Dej si prostě "voraz", dělej, co tě baví, na co jsi jako zadaný neměl čas, věnuj se sám sobě...

Radek704 napsal(a):

Ahoj, tak další týden je za námi… Dnes jsem hledal fotky a mezitím jsem samozřejmě našel ty, na kterých jsme vyfoceni, když jsme se seznámili. Všechno se mě kompletně vrátilo včetně slov, který říkala, když odjížděla, takže mám samozřejmě špatnou náladu, totální nechuť něco dělat, pocit, že jsem všude „jaksi navíc“ a jistotu, že mě nikdo nechce. K tomu samozřejmě patří asi 1 000 000x za den položená otázka, jestli si vůbec někdy někoho najdu. Už mě zase nic nebaví. Ach jo!!!

Aby řekl pravdu, tak nevím, jestli chci vztah hned, nebo ne. Chci, ale sám cítím, že je to asi dost brzo. Jenže aby to nebylo na 10 let. To je asi pozůstatek rozchodu – nevím, co vlastně chci, jestli se odstěhovat, zůstat, jít někam sednout, nejít, být doma… O tom to asi je. Mám pořád takový blbý pocit, že když zůstanu doma, tak na nikoho nenarazím (to je jasné), ale zároveň se mě nikam nechce, protože bych byl jenom nepříjemný, naštvaný a bez chuti. Říkám si, jestli nemám jít někam na diskotéku, ale já nejsem na to typ a tak se mě moc nechce. A navíc „nuceně“ tam jít – to nevede k úspěchu, to vím. Jenže v podstatě jinam jít nejde… Včera jsem nakonec zůstal doma, dnes bych se šel někam projít, ale bohužel nikomu se nechce… Tak aspoň půjdu večer na trénink, když už nic.

A ještě s tím negativismem – mám několik koníčků, (asi i zajímavé), a myslím si, že nejsem úplná nula. Ale když vidím, jak kamarádi, který nic nezajímá, válí se u DVD anebo jdou maximálně do hospody, někoho mají a jsou v klidu, tak nevím, co si o tom mám myslet. To je taky důvod, že už nemám s kým někam jít, protože všichni někoho mají, válí se doma a jsou vysmátí.

Je to fakt začarovaný kruh, ze kterého nevím, jak uniknout. Prostě mě to strašně moc mrzí a bolí stále u srdce, co se stalo. Hrozně moc je mě to líto, že ty báječné dny jsou pryč a zase jsem na dně. Přání se zatím plní, ale ty, které jsou nepodstatné – to hlavní se zatím nenaplnilo. Kéž by se tak někdy stalo. Chjo.

Moc vám všem děkuji za podporu, protože aspoň trochu mám vždy lepší náladu a pocit, že všechno není zas tak černý, jak si myslím.

ty pocuvaj, ty si viac uknourany ako ja po 8 rocnom vztahu. Sa prosim ta vzchop, zase sa zivot nekonci. mylsim, ze po mesiaci by si mal byt schopny nejak fungovat uz.a argument sa mi nikam nechcelo neberiem, to by clovek nesiel ani na zachod. kukni na net, co je mozne robit v tvojom meste - urcite si tam nejake veci, koncerty, vystvay, nejake dobre kino alternativne

Já nebrečím, ale vše má souvislost s větami v předposledním odstavci. Po rozchodu jsem dva týdny. Snažím se, je to lepší. Snažím se nějaký akce naplánovat, ale jde to pomalu, začíná zima, tak nějaká zábava snad začne… Musím oprášit starší kontakty:-)

Sandra: uvědomit si svoje chyby,
Tercila: Já bych to ještě doplnila: uvědomit si i svoje kladné stránky povahy....
Sandra: Terci, tohle jsem brala jako samozřejmost... ;)

Já Ti věřím :), ale nepoznamenala jsem to kvůli Tobě, ale hlavně kvůli Radkovi - protože jestli sis všimla, on je v dost špatném rozpoložení. Takže doporučit mu uvědomění si svých chyb je fajn, ale možná je v tomto smutném období pro něj důležitější si uvědomit právě ty svoje kladné stránky. :)

Tercila napsal(a):

Sandra: uvědomit si svoje chyby,
Tercila: Já bych to ještě doplnila: uvědomit si i svoje kladné stránky povahy....
Sandra: Terci, tohle jsem brala jako samozřejmost... ;)

Já Ti věřím :), ale nepoznamenala jsem to kvůli Tobě, ale hlavně kvůli Radkovi - protože jestli sis všimla, on je v dost špatném rozpoložení. Takže doporučit mu uvědomění si svých chyb je fajn, ale možná je v tomto smutném období pro něj důležitější si uvědomit právě ty svoje kladné stránky. :)

jj, souhlasím ;)
Radku, tak sem s tím. Napiš nám alespoň 5 tvých kladných stránek, hm? :vissla: :)

Radku, je to všechno moc čerstvý. Jak Tě čtu, byls na ní hodně závislej, kdo ví jestli i tohle nepřispělo k jejímu rozhodnutí, zůstat tam.
Dle vlastních zkušeností Ti doporučuju přestat myslet na to, že nemáš ženskou. Jak jsem Ti psal - ony to poznají že urputně hledáš a odpudí je to. Až nebudeš hledat, budeš sám sebou, ony přilezou samy. Zkus se zaměřit na aktivity ke kterým ženskou nepotřebuješ - například vylepšení bytu, nebo se přihlaš na nějakej kurz, začni víc sportovat, chodit do posilovny, plavat do bazénu. Tu vhodnou najdeš až ji nebudeš hledat, teď bys našel nejspíš jen převoznici.
Držim palce

Radek704 napsal(a):

Já nebrečím, ale vše má souvislost s větami v předposledním odstavci. Po rozchodu jsem dva týdny. Snažím se, je to lepší. Snažím se nějaký akce naplánovat, ale jde to pomalu, začíná zima, tak nějaká zábava snad začne… Musím oprášit starší kontakty:-)

ja som si dala nejake mesiac smutenie. Po mesiaci som sa zobudila a povedala som si ze ok stacilo. Jasne ze som smutna, ale robim hlavne kopu inych veci. Ale kludne bud smutny, aspon mesiac, to pomaha, mas na to pravo, ale hovorim, po mesiaci skus fungovat dalej

nemyslím si, že tohle jde něják ohraničit, jak dlouho může nebo má být člověk smutnej. už proto, že každej je jinej, někdo nad tím mávne rukou za chvíli, jinýmu to trvá dýl.

Sandra: Radku, tak sem s tím. Napiš nám alespoň 5 tvých kladných stránek, hm? :vissla: :)

:D Bude stačit, když je sám sobě vyjmenuje třeba doma před zrcadlem :-).

Ad Tercila: uhodla jsi to správně, psychicky jsem na tom nic moc, samozřejmě s výkyvy. Bohužel si nevěřím, že by mě někdo chtěl, že bych mohl najít někoho, kdo by mi vyhovoval jako ona. Ale třeba se to časem zlepší a už to bude fajn. Stejně mě nic jiného nezbývá, než si počkat a najít někoho lepšího! Nemohl jsem stejně víc udělat, rozhodla se mě vymazat ze života a je pryč.

Ad Sandra: Napíši, ale aby to nevypadalo, že se vychloubám, hlavně to ne! Ale jsem spolehlivý (co slíbím, to dodržím), vtipný (možná někdy až moc), věrný, pohodář, nebojím se výzvy, když si dám cíl, tak ho splním a nejsem pecka, která by se válela doma. Bohužel mě přijde, že tyto vlastnosti v poslední době nějak moc „neletí“.

Petře, slovo závislý nevím, ono to tak možný vypadá, ale zase že bych ji visel na zádech, to ne. Ale chtěl jsem pro ni to nejlepší. A máš naprostou pravdu, holky to poznají. Nechápu jak, ale poznají. Tak to bylo i s tou teď už bývalou – já už se o nic nesnažil, nic nehledal a choval se přirozeně a ona sbalila spíš mě. Tvých rad se budu držet a uvidíme.

Jsem moc rád, že jste mě tady napsali vaše názory a postřehy, protože od té doby, co sem píši, je mě lépe než předtím. Smutek postupně odchází, zakazuji si na to myslet a je to tak lepší. I když vzpomínky na ten Silvestr se vrátit nedají, achjo, to bylo něco tak pěkného. Už jsem ji ale dále nekontaktoval – akorát bych „podlézal“ a k ničemu by to nebylo. Postupně to házím za hlavu a soustředím se, co bude dál. Ať si v Anglii dělá co chce. Třeba toho jednou zalituje, že se se mnou rozešla.

V týdnu sem nebudu moci psát, tak to snad nějak přežiji a ozvu se v pátek. Díky a mějte se!

Radku, super! Jsem si jistá, že v budoucnu tvoje dobré vlastnosti nějaká příjemná slečna více než ocení ;):D
Hele, jestli ona bude někdy něčeho litovat nebo ne, ti už může být jedno. Teď jsi důležitý TY. Ona je už bohužel pasé. Prostě a jednoduše "čo bolo, to bolo". Ještě asi nějakou dobu se budeš probouzet a usínat s myšlenkou na ní, ale věř tomu, že za pár týdnů a měsíců už bude mnohem líp :jojo:

Drž se!

Ale chtěl jsem pro ni to nejlepší.
Tak tuhle větu bytostně nesnáším (nejen od Radka). Zas po čase musím ocitovat pana Jamese Boswella "Nemáme právo dělat lidi šťastnými proti jejich vůli."
Kde se kruci bere ta jistota, že to co chci/dělám pro druhého je pro něj skutečně to nejlepší? Navíc mám pocit, že to někdy strašlivě dusí...

Radek704 napsal(a):

Stejně mě nic jiného nezbývá, než si počkat a najít někoho lepšího!

Jen malá poznámečka: snaž se případnou slečnu nesrovnávat s bývalou. Bude jen jiná - v něčem lepší, v něčem ne, hlavně jiná. Protože každý člověk je jedinečný.

Rakdu, ak si chcel pre ňu to najlepšie, tak skús akcpetovať, že možno je pre ňu momentálne to najlepšie byť v Anglicku, hoci bez teba... :jojo:

Ahojte všichni. Tak jsem po pár dnech zase dorazil domů. Týden uběhl, chvíli dobrý, většinou ale hrozný… Budu se opakovat, ale musím znovu napsat pocity a myšlenky, co se mi honí hlavou a které bych nejradši neměl, ale bohužel i přes vaše rady se mě nedaří odreagovat a nemyslet na to.

Pořád se mě nic nechce dělat, nikam chodit a jsem většinou bez nálady. Všechno se mě vrací. Dřív jsem všechny bavil, byla se mnou sranda, ale dnes už to nejde. Smál bych se, nechci být uražený a nepříjemný, ale hlava nechce, nemá důvod se usmát, protože není čemu, když je vše pryč… Nejde to se začít usmívat a dělat, jak jsem v pohodě, když nejsem. Když vidím kamarády a kamarádky, jak jim to klape, mají pohodu, plánují společný život, nákup vybavení do bytu, atd., tak nemám důvod být nad věcí, protože jsem se vrátil k našim domů a jsem pořád na nule. Samozřejmě jim to přeji, jen ale pořád přemýšlím, kde se stala chyba a proč tyto „problémy“ nemám i já…

Myslím si, že zas tak špatný nejsem. Vždycky jsem měl za to, že ten kdo má nějaké koníčky a něčemu se věnuje, je zajímavější, než ten, kdo nic nedělá. Když se podívám do okolí, vidím, že to tak není a štěstí mají ti, co nic nedělají a nic je nezajímá. Sami teď vidíte, jak je moje sebevědomí na padrť a vůbec si NEVĚŘÍM. Ani vlastně nevím, jestli má cenu v mém případě někoho hledat. Po neúspěších předtím jsem si konečně věřil, že to vyjde, a jak to dopadlo – tak jako vždy předtím. Čas všechno spraví, ale čím je člověk déle sám, tak je to horší a horší. Holky si vybírají, ale kdo by chtěl mě, že. Přestávám věřit, že by se někdo ještě objevil, měl mě rád a mohl bych s ním spát v objetí… Nejradši bych si dal pauzu, ale hlava říká, že ne, že ztrácím čas… Ale já vím, měl bych i dát pauzu a snažím se na nic nemyslet.

Moc nevěřím tomu, že se to spraví a že budu mít sílu dál se s někým seznámit. Přiznám se, že na to už sílu nemám. Ono se řekne, najdi si někoho, ale jednoduché to opravdu není. Když už se někdo objevil, je zase všechno pryč. Nemám sílu být jako dřív, v pohodě, plánovat výlety, večeře… Proč taky, když se to pak všechno zbortí. Já už z toho všeho opravdu nemůžu. Když někam jdu, tak většinou sám, protože se nikomu nechce, ale stejně mě to tam nebaví, když už se dám s někým do řeči, tak z toho nic není… Psychicky na to nemám. Závidím těm, kteří mají štěstí a nic podobného jako já teď neřeší.

Mrzí mě, že ona to hodí jen tak za hlavu, jako by se vůbec nic nedělo, vše vymazala z paměti během chvíle. Má se tam fajn, pohodu, asi nic jí netrápí. Ona se navíc vždy trochu smála a podivovala těm, kteří nikoho nemají a trápí se, jak teď já. Vždy říkala, že nechápe, jak se někdo může rozejít jen tak, podvést, nechat někoho bez důvodu. Naslouchal jsem jí, co má za problémy a pomáhal jí, říkala, že je jí se mnou dobře a konečně našla toho, kdo se jí věnuje a že jsem úplně jiný, než její bývalí. Jenže nakonec sama to, co pomlouvala a co se jí nelíbilo, udělala také!!! Ona totiž toto sama nikdy nezažila a mohla si vybírat, protože je hezká a dokáže zaujmout. Bohužel já jsem právě ten typ, který si nikoho stále nemůže najít – takový, kterým se podivovala.

To vše je ten pocit, který mě celou dobu žere a táhne ke dnu, protože jsem si myslel, že už jsem našel tu, které můžu důvěřovat. Takhle zklamaný jsem nikdy nebyl. Já jsem tak tady z ničeho nic zůstal sám bez ničeho a s pocitem, že mě nikdo nechce. Poprvé v životě cítím naplno, co to je, když někoho bolí u srdce a moc, hrozně moc. Možná kdyby to sama zažila, věděla by, jaké to je a neudělala to.

Nevěřím tomu, že se najde někdo lepší. Nebudu už nikdy nikoho tak milovat, jak ji. Nevím, jak ty pocity popsat, ale cítím, že se budu dál jen potácet. Z pocitu, že nic nebude, mě bolí srdce, nejde to popsat, jaké to je. Navíc ten pocit, že o vás někdo měl zájem a teď z ničeho nic vás nechá… Nemůžu si na jejím místě představit někoho jiného, protože mám v paměti jen ji. Na místech, kde jsme byli, co jsme zažili… Nejhorší jsou právě ty místa, kde jsme byli spolu, tam se vždy „sesypu“. Když vám vše vyhovovalo, zajímalo by mě, kdo by jen tak nad tím mávl rukou!

MOHOU MÍT LIDI, JAKO JÁ, VŮBEC NĚKDY ŠTESTÍ? Já myslím, že asi ani ne. Jinde docela štěstí mám, ale v lásce ani náhodou a v mysli to strašně bolí. Jedno mi chybí, abych byl šťastný – mít někoho, koho můžu na rukách nosit, prožívat společné chvíle, mít ji rád… Mám srdce, ale jsem jeden z těch, co to štěstí prostě nemají.

Já vím, že se už opakuji, ale takto to vše cítím a tyto negativní myšlenky se mě pořád honí hlavou. Radili jste mě, co s tím, ale je to opravdu strašný se s tím smířit a kdybych neměl aspoň tu blbou práci, tak bych si to asi „hodil“. Tímto příspěvkem se mě aspoň trochu „ulevilo“, a jestli to čte někdo známý, aspoň teď ví, jaké mám pocity a proč jsem teď takový, jaký jsem.

Mějte se hezky a ještě jednou všem děkuji za reakce, protože by to jinak bylo ještě horší. NECHCI zůstat sám, jak někteří známí, ale mám obavy, že ta pravá NEPŘIJDE. V koutku duše ale stále VĚŘÍM, že se jednou některá objeví, CHCI ji!

Radku, je nás takovejch víc, co nechápou, proč a jak je ten druhej moh den ze dne hodit přes palubu. V těch lidech to muselo doutnat už dlouho, jenom my jsme to neviděli, nepoznali nebo neměli šanci s tím něco udělat. Nevím jak dlouho jsi po rozchodu, já od července a teda na chlapy nemám ani pomyšlení, natož abych někoho sama aktivně "hledala", na to se opravdu můžu vy___. Jo jsem sama, ale nejsem jediná na světě ... nějak to dopadne. Problém je, že sama bejt neumim a vůbec se mi to nelíbí. Taky bych si třeba tenhle víkend představovala jinak, sdílet ho s někým, ne bejt sama mezi čtyřma zdma ... na víkend jsem si vymysela úžasný program, ale ten ztroskotal už v sobotu, kdy jsem se rozhodla jet se podívat do Phy na boty a z těch lidí v nákupním centru se mi udělalo šoufl.  Snažim se pořád něco dělat, ale NEBAVÍ MĚ TO. Nebaví mě nic. Asi to tak chvíli bude nebo možná pořád, je mi to jedno. Rozhodně neplejtvej energií na myšlenky typu "nikdo mě nechce, budu pořád sám, nebudu mít nikdy štěstí" ... myslím, že seš moc krátce po rozchodu a nemá smysl v křeči hledat nějakou "osudovou ženu", když ses nesmířil se ztrátou tý předchozí! To že tě někdo nechal nevypovídá o tom, že seš k ničemu!
A doporučuju terapii hudbou,  jestli posloucháš trochu drsnější music, tak si najdi třeba od Ektomorf albm Instinct a tam si zařvi "F--k you all" ... úžasný a osvobozující :-D

Radku myslím, že tvoje pocity jsou normální je to ještě krátká doba, bude snad líp. i Já v to doufám, sice už je to dnes přesně půl roku od toho, co ode mně a mojí dcreky odešel manžel k milence. Sice je malilinko líp, ale občas je ještě den, že se mi nic nechce , nebaví, je mi smutno atd. Pro mě by bylo lepší ho nevídat vůbec, jenže kvůli malý musím. Musím ho vídat a i s ním mluvit. Zajímalo by mě jestli někdy dokážem být v budoucnu aspon něco jako kamarádi, zatím mi to nejde, je tam bolest, ublížení, lítost atd. Je to těžký, staršně moc ti rozumím co prožíváš. Ale přece nemůžem mít pořád jen smůlu zas určitě přijde nějaký štěstíčko, trochu se tím uklidnuji.

No jo, no do druhých bohužel nevidíme. Po rozchodu jsem 3 týdny. Rve mě to pořád srdce, prostě nemůžu dál a nevím, jak na to nemyslet. Mám ale strach, že si občas na ni vzpomenu a budu tam, kde jsem – budu zase působit negativně. Bohužel.

Po době jsem se sešel s několika holkami, ale nemůžu jim přijít na „chuť“, stejně jako ty Wendat, chlapům. Vždy jsem si říkal, že je to nesmysl a člověk se může dát hned po rozchodu s někým dohromady (pokud to teda není rozchod kvůli tomu, že už to dlouho nefungovalo), ale teď vidím, že je to totální blbost.  Vím, že bych jinou mít nemohl, budu muset počkat, až to odezní. Otázka je, jestli to odezní a jestli se vůbec objeví (o těch pocitech už jsem psal).

Jak jsem psal, nevím, jestli někoho dokážu někdy milovat, tak jak ji. Předcházejí holky jsem „miloval“, ale tuto jsem skutečně MILOVAL – to je dost velký rozdíl. Bohužel takový štěstí na seznámení, jako jsem měl teď, to už taky asi mít nikdy nebudu. Chtěl jsem mít na konec školy krásné vzpomínky, že jsem to prožil s někým a ne sám, místo toho se mě všechno zhnusilo. Nejhorší je, že jsem nechtěl a nepřipouštěl jsem si, po zkušenostech před tím, že zase spadnu na dno. Stalo se.

Vím, že píšu pořád dokola, samý negativní věci, psychika na dně, že si nevěřím, ale omluvte mě – nemám s kým to probrat a jsem takový, že pocity nedokážu udržet v sobě. Díky

ahoj Radku, mohu Tě uklidnit - časem na ni budeš vzpomínat míň a míň. Pokud budeš mít stále co dělat a nové plány, tak toho myšlení na ní bude ještě míň.
O jakém štěstí na seznámení píšeš? Snad nemyslíš tu která tě před 3 týdny nechala aniž by Ti jk tomu cokoliv řekla? O takovou by sis už ani kolo neměl opřít - buď rád, že odešla takhle brzy a ne v době kdy byste spolu měli děcka.
Holek je spousta a většina jich chce taky partnera napořád, ale něco se proto musí udělat abys ji našel, z nebe nepadaj.

Ahoj po delší pauze, tak moje pocity jsou takové smíšené... Někdy jsem v pohodě, někdy je mě všechno jedno, občas si na ni vzpomenu. Ale je to těžký na někoho jen tak nemyslet. Já to nedokážu, ale ona třeba jo, protože mě vymazala z paměti okamžitě a jsem jí ukradený. Jenže já jsem asi trochu jiný a mě vše chybí – to že mám někoho o koho se můžu opřít, obejmout ji, naše společné „hlášky“, cesty za ní… – začarovaný kruh. A navíc začínat od nuly, tak jsem si to nikdy nepředstavoval a o to víc mě pořád mrzí, že takovýmto způsobem. Díky vašim radám je to lepší, říkám si, že snad tak špatný zase úplně nejsem a že po tom všem bych si mohl zasloužit někoho, kdo mě bude mít rád. Sice jsem si to myslel i před tím, ale jak to dopadlo. Teď nikoho nechci, ale třeba snad časem se to zlomí. I když mě to furt vrtá v hlavě a ty negativní myšlenky typu „že už se asi nikdo neobjeví“, že „nevím, jestli někoho najdu“, „ostatní někoho mají, já ne“, „dopadnu jak někteří, kteří žádnou nemají“ se mě vrací bohužel pořád – sžírá mě to a vím, že pokud si to budu říkat, tak je to špatně, ale nejde to nějak zastavit – s tímto opravdu nevím, co udělat. Máte na to někdo nějaký fígl?

Takže je to taková divná směs pocitů, strašně divná – někdy je to v pohodě, někdy nic moc. Říká se, že rozchod by měl posílit. Asi ano, cítím se takový jinačí, a tak si říkám, že to někdy musí klapnout a že to bude v poho. Ale bohužel si (zatím) nedokážu představit, že se někdo objeví. A pokud ano, tak už vůbec ne taková, kdo by mě seděl tak jako ona.

Radku, Tvoje úvahy jsou úúúúúúúplně normální.
Drž se! Bude líp.

Terci, to možná jo, ale já si připadám jak blbec zralý na psychiatrii. Chybí mě a nemůžu se odpoutat od pocitu, že asi budu pořád sám a že nic nemám. A taky pocit, že komu mám věřit, když to dopadne u mě vždy stejně. Už mě to vytáčí samotného, že mám takový blbý myšlenky, ale fakt nevím, co s tím mám dělat. ACH JO!!!!!

No a taky bohužel mám strašný výkyvy nálad, což jde vidět i ze zdejších příspěvků… Tak se mějte, jedu opět na týden do práce, takže to snad zvládnu a v pátek ahoj:)

AHoj Radku,

mám tady také příspěvek, na který jsi odpovídal a musím ti jen říct, že naprosto chápu co prožíváš. Vidíš toho člověka všude, chybí ti doteky, polibky, oblíbené fráze, úsměv.... pak příjde myšlenka, že to už nikdy nebude a je to konec. Každý den je prázdný a pokud jsi jako já, tak tě nebaví ani trávit čas s přáteli. Mylně si nalháváš, že ti pomůžou, ale stejně víš, že je to jen zástěrka nebo marná snaha se z toho dostat. Stejně příjdeš domů a jsi zase na začátku. Holt i takoví jako my existují. Slova jako "jít dál", "zapomenout", "dělat co nás baví" atd jsou prostě zbytečná. Já už mám 2x vyzkoušené, že pomůže jen čas a i teď po třetí vím, že je to hrozný lék, ale pomůže! Když bylo mezi mnou a přítelem vše v pořádku tak jsem si ťukala na čelo a říkala si " jak jsi to holka mohla vydržet 4 měsíce než se k tobě vrátil"? A ano mohla. A teď to zase prožívám. Já vím, že mám na rozdíl od tebe na výběr, protože můj přítej je zřejmě labilní když mě 3x nechal a zatím se pokaždé vrátil, ale věř, že lepší by bylo kdyby se nevracel. Bude to ještě bolet, ale přestane. Vzpomínky jsou v tuto chvíli to největší svinstvo, ale časem budou fájn. A věř, že i ten pláč pomáhá. Prostě věšet se nebudeme, za to nám to nestojí, ale musíme být silní k překonání téhle situace. Všichni ti tady radí, že je čas jít dál a najít si někoho jiného. Vím, že i tato slova jsou pro tebe teď nereálná. Tak jako pro mě, ale všechno to půjde, ČASEM. Já dnes říkala, že kdyby mi někdo zpřelámal všechny kosti v těle, tak to tolik nebude bolet jako rozchod s drahou polovičkou. Ale musíš si říct, že pokud jsi opravdu takový jak píšeš, tak si tě nezasloužila když tě opustila. Víš ono je to nepsané pravidlo. Nás ty citově labilnější budou vždy přitahovat osoby, které s náma vesměs budou více vláčet a my se necháme. Je potřeba si stanovit hranice a stát se taky trochu otrlým a nebát se. Na tohle opravdu není jiný lék. Každý se s tím musí vypořádat po svém. A co se týče psaní sms? O tom bych mohla vyprávět. Pořád si říkám NE nepiš, ale co, stejně ten mobil popadnu a zeptám se jestli je opravdu konec, jestli si to nechce rozmyslet atd. Můj bývalý přítel, ale má ještě aspoň soudnost a odepíše mi celkem hezky, protože ví, že jsem na prášky. Ale i to po nějakém týdnu přejde. Teď jsem silnější, ale když jsem svůj příspěvek tady začala psát, tak se se mnou rozešel po druhé, přesně v den našeho 5ti letého výročí, před jeho 25ti léty, před Vánoci, před Silvestrem a navíc si hned den po rozchodu do naší vesnice přitáhl nový objev a dělal jakože nic. Víš co to pro mě bylo? Život je nevyzpytatelný. Já třeba svého přítele pořád hodně miluji, ale jsem v takové fázi, že mu nic zlého schválně nepřeji, ale z celého srdce mu naopak přeji, aby mu někdo taky tolik ublížil, aby jednou byl on ten co trpí! Protože on si to neuvědomuje. Nevím jak tvá expřítelkyně..... ale věř, že všechno zlé je pro něco dobré. Počkej až si třeba napíšeme své pocity za měsíc a pak za dva..... To teprve bude :-) Teď je to ještě dlouhá cesta, ale uteče rychle, uvidíš........

Tak vám píši po delší době co je nového - v podstatě nic. Vše mě je tak nějak jedno, ale mám radost, že se daří aspoň v práci, tam je to skutečně pohoda a dělám skutečně to, co mě baví. Akorát nad vším člověk prostě pořád přemýšlí, co by, kdyby. A také když nad něčím přemýšlím, vkradou se mu myšlenku na ni a na to, že to zase nevyšlo a že mě to pořád mrzí, když byla pro mě ideál.

Stejně tak, když někam jdu, tak koukám po holkách a říkám si, že se snad někdy nějaká najde.
Ale jak se seznámit, to opravdu nevím. Chtělo by se to nějak uvolnit, ale nevím jak. Když někam jdu, tak s kámošama, ale s holkama ne, tak nevím, jestli někoho potkám. Věřím tomu, že ale ano, i když.. pochybnosti tam jsou.

A ještě jedna věc - náhodou jsem se seznámil s docela fajn holkou, se kterou jsem si začal psát. Ŕíkala, že jsem ji docela zaujal a že bysme mohli zase někam zajít, že už dlouho nikoho takovýho nepotkala a že ji vždy každý akorát využil a nakonec třeba zmlátil. Tak jsem si říkal fajn, že by se někdo objevil?! Pak se z ničeho nic neozývala, tak jsem ji psal a nakonec napsala, že jsem strašně fajn, ale že ji to hrozně moc mrzí a že už se nechce potkat (no prostě klasický babský výmluvy a kecy o ničem). Tak jsem se tomu fakt zasmál, neodpověděl jí a hodil to za hlavu.

Skutečně z toho vyplývá, že nemá cenu za každou cenu někoho hledat, protože tyto převoznice jsou o ničem. Pořád se snažit někoho ukecat, aby někam šel, nutit se někam chodit, když mám myšlenky stejně pořád takové divné a nejsem to ten správný já, to nemá cenu. Počkám si na pořádnou babu, a ne na takovéto trdla.

Co si o tom myslíte vy, mám nějaké divné pocity, nebo je to, co popisuji, normální?

Radku,
tak především netlač na pilu. Určitě víš, že čas to všechno napraví - dej si pauzu. Je prima, že nacházíš naplnění v práci, zájmy Ti pomohou nemyslet na rozchod a uvolnit se.

Nevěš hlavu, stejně jako si to  rozmyslela ta slečna, sis to mohl rozmyslet i Ty sám - navíc v tom cítím jistou křivdu vůči ženskému pohlaví. Nedělej to, smiř se s tím, že se budeš teď nějaký čas vzpamatovávat z toho, co se stalo, a neházej všechny holky do jednoho pytle. Je bezva, že aspoň víš, že jsi na tu slečnu zapůsobil, no ne? Až budeš na další opravdový vztah připraven, on přijde, věř tomu.
Nechtěj se vážně sezními za každou cenu, to k ničemu nevede. Dělěj, co Tě baví, nevyhýbej se společnosti a otevři se novým zážitkům.

    Krásný podzim přeji :-)

ad Kara: Děkuji moc za rady. Netlačím, ale pořád tě to v hlavě vrtá ta blbá věta "zase jsi sám". Snažím se tomu věřit, že čas všechno spraví, ale toto nepřebolí jen tak. Když čtu tady příspěvky, tak se všichni rozchází kvůli nějakým neshodám, nevěrám, ale toto je něco úplně jiného... Já bych ji právě nenechal, mě vyhovovala ve všem. Nejhorší myšlenka je to, že po těch neúspěších předtím jsem se už "připravil" a jenom čekal, kdy přijde ta pravá a myslel si, že jsem ji našel. A teď je vše na začátku, no prostě hrůza.

To hodně potěší, když se mnou nějaká holka prohodí slovo, aspoň cítím, že když už nic, tak aspoň se se mnou někdo baví. Ale teď prostě vím, že to nemá cenu najít si hned někoho jiného, protože mám zatím stále rád tu bývalou a nedal bych té nové lásku.


No jinak jsem zjistil, že už nemůžu pít moc chlast:D Jednak jsem se to dost odnaučil, a hlavně když si dám víc než obvykle, tak mě pak přepadnou blbé myšlenky a místo toho, abych se uvolnil, mě to naopak svazuje...

Ahojte, jestli ještě někoho zajímá můj příběh a jak pokračuje, tak tady je…

Už je to přes půl roku, co jsem ji viděl naposledy, ale v podstatě je to jedno, protože ji mám před očima pořád. Pořád myslím na ni, na nic jiného. Ona se má jistě skvěle, užívá si, čeho chce, nic ji netrápí, co víc si přát. Atraktivní holka, která žije ve víru večírků, bohatých chlapů, která si může dělat, co chce. Její slova, že nemá na chlapy štěstí a že na takového jako jsem byl já nenarazila a proto si mě váží, asi byl jen kec. Ona chce bohatého, úspěšného chlapa a ne toho, co jí byl věrný, měl ji rád a který měl hodně zájmů snažil se něčeho dosáhnout…

U mě je to naopak. Měl jsem kulaté narozeniny, které místo velkolepé oslavy jsem vzdal, protože jsem na to neměl absolutně náladu a už vůbec ne sílu. Byl jsem zvědavý, jestli si na mě vzpomene a napíše, samozřejmě si nevzpomněla, proč také, že. Byl jsem také u kartářky, je to mamka od holky kamaráda. Bylo to dost zajímavý, řekla vše přesně, moje pocity atd. Hned řekla, že tam vidí problém s holkama a řekla, že to je stejně jedno, že to nebyla ta pravá. Prý teď si mám užívat, nemyslet na bydlení, dělat co chci. Co se týká osobního úspěchu v povolání, nemám se bát, protože jsem schopný a mám neomezené možnosti. Přestože nebyla prý ta pravá, tak mě pořád v hlavě hlodá myšlenka, proč mám na holky takovou smůlu. Nejhorší je, až na holky mám štěstí úplně na vše, na co šáhnu – zaměstnaní, když něco potřebuji, tak se to povede atd. Asi si to štěstí na holky takto vybírám, ale já to klidně vyměním!!! Celý den se moje myšlenky točí jen kolem toho, proč nikoho nemám a proč mám takovou smůlu. A samozřejmě také na ni. Poraďte mě, co s tím mám dělat, abych na to nemyslel, protože mě jinak asi odvezou do blázince. Já nevím, jak mám být šťastný, když jsem sám a nemám nikoho, natož ji.

Také jsem zjistil jednu věc. Já si myslím, že jsem fajn. Že jsem pohodář, vtipný, nikdy bych holce neublížil, protože si jí vážím, nepodvedl bych ji… A právě o tom to je – kdo by takového kluka chtěl! Holky chtějí nějakou akčnost. Aby se ten kluk opil a mohla ho zachraňovat, aby ji podvedl a mohla to řešit, aby se strachovala, co na diskotéce udělá a byla v nejistotě. A ne jak já, aby neměla starosti, který jsem v noci vstával, když měla zdravotní problémy atd… To, co si myslím, že je to co holky chtějí, tak není. Jen žiji v bludu a myslím si, že moje vlastnosti jsou ty, které holky chtějí.

Také trpím šíleným výkyvem nálad. Někdy mám skvělou náladu, někdy je mě ale psychicky strašně. Dva týdny jsem měl skvělou náladu, říkal jsem si, jak jsem v pohodě, skvělý kluk, abych si zvýšil sebevědomí. Jenže jsem si to jen namlouval, protože to není asi pravda. Pak se to obrátilo a už mám zase tu totálně špatnou náladu. Takže zase bezcílně bloudím po městech, koukám kolem sebe, čas utíká, život proplouvá a vůbec se neraduji. Já vím, že je to o hlavě, ale jak mám být šťastný, když jsem pořád SÁM. Nedokážu být šťastný, když jsem SÁM. A pokud budu SÁM, tak šťastný nebudu.

Kde mám někoho potkat, opravdu nevím, když dělám chlapské povolání. Snažím se někam chodit, ale je to o ničem, nebaví mě to. Nejradši jsem sám. Koníčků mám spoustu, ale postupně rezignuji a i přesto, že jsem dosáhl úspěchu, mě to kvůli tomu, co prožívám, nebaví a nevidím v tom žádný smysl. A co je úplně nejhorší je, že mám chvílemi chuť odjet do zahraničí také. Když vidím obrázky z Itálie, Anglie, USA, tak se mě úplně zatemní před očima upadnu do tak špatné nálady, protože si vzpomenu, jak ona se tam má skvěle. A zde je totální problém. Asi bych se jazyk naučil, práci klidně budu dělat jakoukoliv, někde bych se uživil. V tuto chvíli bych fakt rád odjel. Ale já mám teď práci, o které se mě ani nesnilo, za super peníze, dělám to co chci. Za nedlouho si splním sen, kterého jsem chtěl vždy dosáhnout. Můžu se stát odborník, rozhodovat, realizovat se a dělat skutečně to, co mě baví a překonávat výzvy. No a mám se toho všeho vzdát??? Prosím poraďte mi, já jsem úplně v koncích!!!

Za jakoukoliv radu budu moc rád. Tímto bych chtěl také poděkovat jedné osůbce, která si se mnou psala maily a která mě moc pomohla. MOC TI DĚKUJI.

Mějte se a příjemné prožití Vánoc a ještě lepší vstup do nového roku přeje Radek

Radek:  A právě o tom to je – kdo by takového kluka chtěl! Holky chtějí nějakou akčnost. Aby se ten kluk opil a mohla ho zachraňovat, aby ji podvedl a mohla to řešit, aby se strachovala, co na diskotéce udělá a byla v nejistotě.

:D :D :D Radku, Ty teda meleš cípoviny, s prominutím. :D
To, co jsi tady popsal, bych já nesnesla ani hodinu.
Buď rozumný - víš přece, že existují povahy různé.... Dej si otázku: proč propadáš (nesprávnému) pocitu, že chlapi jsou různí (hodní a zlí) a holky jsou všechny stejné??? :D To je přece nesmysl.
Přeji Ti pěkné Vánoce.

Radku, je to jednoduché....tahle holka Tě nechce, ale to neznamená, že Tě nechtějí ostatní. Jenom nemůžeš těm ostatním přiznávat, že vlastně toužíš po té první. Žádná nechce být náhražkou. Ani Tobě by se takový vztah nelíbil. Hezké Vánoce, a věř,že být sám není zase až tak ojedinělý úkaz. Jsi vůči své osobě moc přecitlivělý, řekla bych, že se máš moc rád.

Vladěna uhodila - myslím - hřebíček na hlavičku :jojo:
Radku, seznámit se a navázat vztah můžeš tehdy, až budeš mít minulost v sobě navždy uzavřenou. Zatím jsi nepokročil ani o kousek dopředu, v minulosti se pořád hrabeš a to je to, co Tě svazuje a brání Ti jít kupředu.
A všechny ženské nejsou stejné - mně by tedy určitě neimponoval chlap, který by mi předváděl to, co ty píšeš: Aby se ten kluk opil a mohla ho zachraňovat, aby ji podvedl a mohla to řešit, aby se strachovala, co na diskotéce udělá a byla v nejistotě. Příště si nevšímej párů, kde to neklape a všímej si naopak párů, které jsou spolu déle a kde je všechno v pořádku, aby sis mohl konečně udělat přiměřený úsudek jak o chlapech, tak o ženských ;) a poznáš, že tam to není o akčnosti, ale o vyváženém vztahu dvou vyzrálých partnerů.

A ještě k tomu seznamování: za svobodna se mi kolikrát přihodilo třeba na diskotéce, že jsem narazila na sice slušného a pohodového mladého kluka, který se chtěl mermomocí seznámit, ale už na té diskotéce se mi začal svěřovat, jak ho před dvěmi-třemi měsíci opustila dejme tomu Maruška, začal mi o Marušce vyprávět, co pro ni všechno udělal, jak si Maruška našla jiného a opustila ho, jak je kvůli tomu velmi nešťastný a dopadlo to tak, že celý zbytek večera mlel jenom o nevděčné Marušce a pak se divil, proč jsem  se nenechala druhý den pozvat na rande :lol:

Nezlob se na mě, ale jestli to praktikuješ podobně, nediv se, že se nemůžeš seznámit. Žádná slečna není ráda, když mladý pán dává už při seznámení najevo, že má ještě plnou hlavu svojí bejvalky a ona sama má sloužit jen jakoby nějaký flastr, aby dotyčnému nebyo po večerech smutno :dumbom:

Vladena napsal(a):

Radku, je to jednoduché....tahle holka Tě nechce, ale to neznamená, že Tě nechtějí ostatní. Jenom nemůžeš těm ostatním přiznávat, že vlastně toužíš po té první. Žádná nechce být náhražkou. Ani Tobě by se takový vztah nelíbil. Hezké Vánoce, a věř,že být sám není zase až tak ojedinělý úkaz. Jsi vůči své osobě moc přecitlivělý, řekla bych, že se máš moc rád.

:godlike::godlike:

Radek704 napsal(a):

A právě o tom to je – kdo by takového kluka chtěl! Holky chtějí nějakou akčnost. Aby se ten kluk opil a mohla ho zachraňovat, aby ji podvedl a mohla to řešit, aby se strachovala, co na diskotéce udělá a byla v nejistotě.

Kde jsi k téhle pitomosti přišel?
Proč házíš všechny holky do jednoho pytle?
Není to spíš o tom, co cheš ty, jak rád bys sám sebe viděl ty, protože si představuješ, že TOHLE jsou ty pravé chlapské vlastnosti než o tom, co chtějí holky?
Není právě tady zakopaný ten tvůj voříšek, co se ti tak svěřepě zakousl do nohy a nepustí a nepustí..tě dál;)

Z celého tvého příspěvku je kříčí....jsem SÁM a SÁM a SÁM.
Nemyslím si , že tenhle postoj ti vůbec pomůže k tomu se s někým seznámit. Zvlášť když k tomu dodáš své názory na ženy a názor, cože ony určitě chtějí.
Co se týká tvé bývalky....zkus přestat přemýšlet o tom, jak se má skvěle, jak si príma žije ( ono to ani nemusí být pravda, víš), ale do toho ti už nic není.

Radku, moc děkuji co jsi sem napsal. DRŽÍM TI PALCE a zároveň Ti prosím, abys začal rok s čistým štítem a třeba už i tím, že si pročteš rady holek (viz výše) a zamyslíš se nad tím. Rozhodně máš nárok na štěstí, tak si nezavírej dveře!
Hodně štěstí, opatruj se ! ! !

Díky za rady. Asi jsem to napsal špatně s tím názorem na holky. Já doufám, že to tak není, ale přijde mě, že je to takto. Sami jste psali, že když má holka všechno, začne dělat kraviny a neváží si toho. Tak jako ta ex. Tak budu doufat, že moje vlastnosti některá ocení.

Ad Kaira: Ne, tak to nepraktikuji, zas tak špatně na tom nejsem. S pár holkama jsem se seznámil, dvě říkaly, že takového pohodáře dlouho nepotkaly. Jenže jedna byla v pohodě, ale měla dítě. Druhá by mě chtěla, ale ta zase totálně nesedla mě. Ale u obou jsem cítil, že to stejně nebylo ono, že bych do toho vztahu nedal srdce. Třetí je hodně v pohodě, chvíli jsme si psali, teď má nějaké problémy, tak ji nechám a uvidím, co bude časem. Nehrotím to, nechám se překvapit.

Ad: Kara: Nemáš zač, ty nemáš za co děkovat – to já Ti DĚKUJI!

Jak jsem psal, právě o tom to je, protože se moje myšlenky točí jen kolem toho, že nikoho nemám. Vím, že to nepomáhá. Ale prostě občas se pořád trápím otázkou, proč mám takovou smůlu, že jsem sám, nic jiného v tom není. A myslím na to pořád, to je to nejhorší. Kartářka říkala, že na ni nemám myslet, protože je to zbytečný, že by jsme se stejně časem rozešli. Ale fakt nevím, jak se od ní oprostit. I když teď to jde. Jak jsem sem napsal a vy mě, tak se mě nějak ulevilo a mám super náladu. Ale vše je ovlivněný těmi náladami, teď je mě třeba fajn a říkám si, že snad tak špatný nejsem. Ale jindy nevím. Naštěstí těch špatných nálad je čím dál míň. Navíc jsem si v říjnu říkal, že budu smutnit do 31.12.2010. Kartářka mě řekla jednu věc: „Radku, teď se na všechno vyser, v kartách vidím, že si máš užívat, tak si užívej. Neřeš budoucnost, neřeš bydlení, nemysli na ni, protože to nebyla ta pravá, teď si opravdu dělej co chceš.“ Tak si to říkám a věřím, že to tak má být a že to štěstí přijde.

Ale dokážete mě někdo poradit, jestli mám skutečně tady všechno vzdát a odjet?

Radku704: poradit Ti, jestli máš nebo nemáš odjet Ti skutečně nedokážeme. Uvědom si ale, že všude, kam pojedeš pojedeš "sám se sebou" a svoje problémy povlečeš s sebou, ať odjedeš do Francie, Německa, Anglie anebo zůstaneš v Česku. My Tě neznáme, těžko říct, jestli se v cizině Tvoje problémy zlepší nebo jestli zjistíš, že sis odjezdem do zahraničí vůbec nepomohl ...

ad Kaira: No právě, to je právě to. Kdesi jsem četl, že nějaká holka řešila to stejné a kamarád jí řekl: "Myslíš, že jinde budeš šťastnější, když nejsi spokojená sama se sebou?" Vrtá mě to hlavou, protože má podle mě pravdu... Kamarád mě říkal, že o tom přemýšlím jen natruc té ex, abych si/jí dokázal, že na to "mám". Což je asi pravda, protože mě to nikdy do zahraničí netáhlo. Jenže já jsem se tímto rozchodem strašně změnil, najednou mám jiné prirority. Tak proč tu razantní změnu neudělat, když nejsem teď vázaný v podstatě ničím.

A včera jem byl na jedné akcičce se známýma. I přesto, že jsem vůbec nepil, užil jsem si to, sranda, zapařili jsme, tak nevím, kde nastala ta změna a po půl roce jsem sebral konečně dobrou náladu. Ještě by se někdy ta hvězda mohla objevit...

Jdu to změnit, večer odjíždím 4 dny cestovat po Slovensku. Tak se mějte.

No vidíš, už se začíná pomalu blýskat na lepší časy:

Radek704 napsal(a):

A včera jem byl na jedné akcičce se známýma. I přesto, že jsem vůbec nepil, užil jsem si to, sranda, zapařili jsme, tak nevím, kde nastala ta změna a po půl roce jsem sebral konečně dobrou náladu. Ještě by se někdy ta hvězda mohla objevit...

Takhle nenápadně a po malých dávkách ten uzdravovací proces totiž začíná ;)
Měj se, krásné zážitky ze Slovenska Ti přeji a šťastnou cestu...

Radek704 napsal(a):

ad Kaira: No právě, to je právě to. Kdesi jsem četl, že nějaká holka řešila to stejné a kamarád jí řekl: "Myslíš, že jinde budeš šťastnější, když nejsi spokojená sama se sebou?" Vrtá mě to hlavou, protože má podle mě pravdu... Kamarád mě říkal, že o tom přemýšlím jen natruc té ex, abych si/jí dokázal, že na to "mám". Což je asi pravda, protože mě to nikdy do zahraničí netáhlo. Jenže já jsem se tímto rozchodem strašně změnil, najednou mám jiné prirority. Tak proč tu razantní změnu neudělat, když nejsem teď vázaný v podstatě ničím.

A včera jem byl na jedné akcičce se známýma. I přesto, že jsem vůbec nepil, užil jsem si to, sranda, zapařili jsme, tak nevím, kde nastala ta změna a po půl roce jsem sebral konečně dobrou náladu. Ještě by se někdy ta hvězda mohla objevit...
Jdu to změnit, večer odjíždím 4 dny cestovat po Slovensku. Tak se mějte.

No konečně :supr:
Na bejvalkou nepřemýšlej - nestojí ani za minutu energie mozku. Všude je spousta ženských který by daly nevim co za takovýho jako jsi ty - a nikde neni psáno že to musí být hned o srdci, taky to může být jen o zábavě - třeba jen ze začátku.
S toim odjezdem do zahraničí mi to přijde na nic - je to jen na truc bejvalce - sakra  to mizerný slovo bejvalka pořád tolik ovlivňuje co?
Věř, časem bude líp

Teď jsem si to ještě jednou četl a Kiara zde napsala jednu naprosto zásadní věc - "Zatím jsi nepokročil ani o kousek dopředu, v minulosti se pořád hrabeš a to je to, co Tě svazuje a brání Ti jít kupředu."

A to je právě to, nedokážu na ni zapomenout, nemyslet na ni. I když ta osudová prý na mě někde čeká. Přeji jí, ať si tam dělá, co chce. Ať má nějakýho kluka, který je pro ní ideál, když jsem to nebyl já. Ale já pořád nemůžu přenést přes srdce, proč nemám na tu pravou štěstí a proč to nemohla být tato holka. Ta která byla moc fajn, se kterou jsem si rozumněl a kterou mě každý záviděl. A tím se pořád dostávám do těchto sraček.

Já vím, že dokud na ni budu myslet, tak je to špatně. Neskutečně mě to svazuje. Ale já už začínám byt zoufalý z toho, že nemůžu přijít na způsob, jak na to vše zapomenout a nemyslet na ni!!! Ať už se toho konečně zbavím a začne mě být tak krásně jako dřív, i když bohužel bez ní.

A právě o tom to je – kdo by takového kluka chtěl! Holky chtějí nějakou akčnost. Aby se ten kluk opil a mohla ho zachraňovat, aby ji podvedl a mohla to řešit, aby se strachovala, co na diskotéce udělá a byla v nejistotě. 

Radku to cos napsal mi připomělo mé chování před pár lety...taky jsem byla taková záchranářka....musela jsem několikrát padnout na hubu, než jsem zjistila, že je tisíckrát lepší mít doma chlapa o kterýho se můžu opřít a je na něj spoleh.Takže pokud hledáš ženu a ne dívku tak mi věř, že ta ze záchranářky vyrostla.

PetrHl napsal(a):

Radek704 napsal(a):

ad Kaira: No právě, to je právě to. Kdesi jsem četl, že nějaká holka řešila to stejné a kamarád jí řekl: "Myslíš, že jinde budeš šťastnější, když nejsi spokojená sama se sebou?" Vrtá mě to hlavou, protože má podle mě pravdu... Kamarád mě říkal, že o tom přemýšlím jen natruc té ex, abych si/jí dokázal, že na to "mám". Což je asi pravda, protože mě to nikdy do zahraničí netáhlo. Jenže já jsem se tímto rozchodem strašně změnil, najednou mám jiné prirority. Tak proč tu razantní změnu neudělat, když nejsem teď vázaný v podstatě ničím.

A včera jem byl na jedné akcičce se známýma. I přesto, že jsem vůbec nepil, užil jsem si to, sranda, zapařili jsme, tak nevím, kde nastala ta změna a po půl roce jsem sebral konečně dobrou náladu. Ještě by se někdy ta hvězda mohla objevit...
Jdu to změnit, večer odjíždím 4 dny cestovat po Slovensku. Tak se mějte.

No konečně :supr:
Na bejvalkou nepřemýšlej - nestojí ani za minutu energie mozku. Všude je spousta ženských který by daly nevim co za takovýho jako jsi ty - a nikde neni psáno že to musí být hned o srdci, taky to může být jen o zábavě - třeba jen ze začátku.
S toim odjezdem do zahraničí mi to přijde na nic - je to jen na truc bejvalce - sakra  to mizerný slovo bejvalka pořád tolik ovlivňuje co?
Věř, časem bude líp

:supr:

Radek704 napsal(a):

Teď jsem si to ještě jednou četl a Kiara zde napsala jednu naprosto zásadní věc - "Zatím jsi nepokročil ani o kousek dopředu, v minulosti se pořád hrabeš a to je to, co Tě svazuje a brání Ti jít kupředu."

A to je právě to, nedokážu na ni zapomenout, nemyslet na ni. I když ta osudová prý na mě někde čeká. Přeji jí, ať si tam dělá, co chce. Ať má nějakýho kluka, který je pro ní ideál, když jsem to nebyl já. Ale já pořád nemůžu přenést přes srdce, proč nemám na tu pravou štěstí a proč to nemohla být tato holka. Ta která byla moc fajn, se kterou jsem si rozumněl a kterou mě každý záviděl. A tím se pořád dostávám do těchto sraček.

Já vím, že dokud na ni budu myslet, tak je to špatně. Neskutečně mě to svazuje. Ale já už začínám byt zoufalý z toho, že nemůžu přijít na způsob, jak na to vše zapomenout a nemyslet na ni!!! Ať už se toho konečně zbavím a začne mě být tak krásně jako dřív, i když bohužel bez ní.

Možná ten zlom nastane právě v okamžiku když si dokážeš říct místo   " i když bohužel bez ní "  něco jako  " bohudík bez ní ".
Pěkně se v tom plácáš, a můžu Ti říct, že přesně vím jak se cítíš, protože mi taky trvalo hooodně dlouho než jsem se "odmilovala" (haha dnes to spíš nazývám závislostí :lol: ) Ale nakonec to půjde a bude to velká úleva.Nakonec totiž zjistíš, že Ti Tvá exka nestála ani za tyto písmenka co si tu psal ;)

elementgirl napsal(a):

Možná ten zlom nastane právě v okamžiku když si dokážeš říct místo   " i když bohužel bez ní "  něco jako  " bohudík bez ní ".
Pěkně se v tom plácáš, a můžu Ti říct, že přesně vím jak se cítíš, protože mi taky trvalo hooodně dlouho než jsem se "odmilovala" (haha dnes to spíš nazývám závislostí :lol: ) Ale nakonec to půjde a bude to velká úleva.Nakonec totiž zjistíš, že Ti Tvá exka nestála ani za tyto písmenka co si tu psal ;)

však Radek taky jednou zjistí že ho ta bejvalka vlastně milovala a proto udělala to co udělala.
Protože sama o sobě ví co je zač, nechtěla mu jednou zkazit život a tak mu dala možnost zbavit
se závislosti a najít si lepší

PetrHl napsal(a):

elementgirl napsal(a):

Možná ten zlom nastane právě v okamžiku když si dokážeš říct místo   " i když bohužel bez ní "  něco jako  " bohudík bez ní ".
Pěkně se v tom plácáš, a můžu Ti říct, že přesně vím jak se cítíš, protože mi taky trvalo hooodně dlouho než jsem se "odmilovala" (haha dnes to spíš nazývám závislostí :lol: ) Ale nakonec to půjde a bude to velká úleva.Nakonec totiž zjistíš, že Ti Tvá exka nestála ani za tyto písmenka co si tu psal ;)

však Radek taky jednou zjistí že ho ta bejvalka vlastně milovala a proto udělala to co udělala.
Protože sama o sobě ví co je zač, nechtěla mu jednou zkazit život a tak mu dala možnost zbavit
se závislosti a najít si lepší

Jestli ho milovala to nevím, ale jistý je že bude líp ;)

So mnou sa bývalý URČITE nerozišiel z lásky, ale aj keď som si to psočiaktu dosť odtrpela, dnes hovorím: Sommu vďačná (aj som mu to pvoedala so xichtu) a nemohol pre mňa urobiť nič lepšie ako rozísť sa so mnou. ;) Časom snáď aj Radek uvidí veci inak. :jojo:
P.S. Skús sa naučiť byť aspoň SPOKOJNÝ aj SÁM, aby si nevisel na prípadnej partnerke ako balvan alebo sa neovíjal ako brečtan. Mňa by unavovalo byť niekomu zmyslom života, jedinou dôležitou osobou a tak... Partnerstvo dvoch dospelých, vyrovnaných osôb je oveľa krajšia vec.

Ahoj Radku,

prispivam poprve. Cetla jsem si jak se citis a chtela jsem Ti sdelit ze Te naprosto a plne chapu, protoze jsem byla pred nedavnem opustena partnerem a zustala jsem sama s ditetem a citim se stale jeste podobne mizerne a menecenne jak popisujes. Zaroven si u Tebe uvedomuju (u sebe to clovek nevidi) jaky je to NESMYSL. Tve kvality jako cloveka neurcuje jedna osoba, ktera Te opustila. Jsem si naprosto jista, ze cim budes starsi, tim vice bude kolem Tebe zen, ktere budou ocenovat a vazit si tech pravych hodnot. Jako chlap mas vyhodu, ze mas na zalozeni rodiny spoustu casu a urcite potkas mraky zenskych, kterym budou tikat biologicke hodiny, ktere budou touzit po zodpovednem partnerovi pro zalozeni rodiny nebo ktere zustaly samy s ditetem. Dle meho nazoru, cim budes starsi, tim budes ve vetsi vyhode, Ty to tak asi ted nevidis ale jeste Ti vubec nic neuteklo a zivot mas pred sebou. Moc Ti drzim palce, dej si cas at se vzpamatujes a budes rad sam se sebou a vsechno prijde.

Ahojte, děkuji vám všem za podporu. V poslední době se cítím daleko líp, i když ještě mám někdy blbou náladu, především když dlouho nic nedělám. Mám naštěstí skvělou práci, kde mám možnost tvořit, být kreativní, podílet se na řešení, práce, co jsem udělal, jde vidět, můžu se sám rozvíjet atd. Toto mě hodně vyhovuje a naplňuje (zatím), i když to zahraničí mě také trochu láká, ale kvůli této práci z toho asi sejde.

Stále mě to ještě ale bolí... Nevím, jestli někdo přijde, asi už ne. Naučil jsem se nad ničem nepřemýšlet, už je mě to nějak všechno jedno, ale mrzí mě, že už se nemůžu na nikoho těšit a objímat ho. Takže když už nic, aspoň mám sílu dělat další věci, ze kterých mám trochu radost. Uvidíme, jak to bude dál...

Radek704 napsal(a):

Ahojte, děkuji vám všem za podporu. V poslední době se cítím daleko líp, i když ještě mám někdy blbou náladu, především když dlouho nic nedělám. Mám naštěstí skvělou práci, kde mám možnost tvořit, být kreativní, podílet se na řešení, práce, co jsem udělal, jde vidět, můžu se sám rozvíjet atd. Toto mě hodně vyhovuje a naplňuje (zatím), i když to zahraničí mě také trochu láká, ale kvůli této práci z toho asi sejde.

Stále mě to ještě ale bolí... Nevím, jestli někdo přijde, asi už ne. Naučil jsem se nad ničem nepřemýšlet, už je mě to nějak všechno jedno, ale mrzí mě, že už se nemůžu na nikoho těšit a objímat ho. Takže když už nic, aspoň mám sílu dělat další věci, ze kterých mám trochu radost. Uvidíme, jak to bude dál...

To je přeci blbost že už nikdo nepřijde...a naobjímáš se ještě dost...neboj ;)
BTW co máš za kreativní práci?

Ahoj Radku, připojuji se k ostatním a ráda přidám své zkušenosti. Docela mě překvapilo, že i kluci  mohou takto bolestně prožívat rozchod. Nevím, kolik je ti let, tipuju asi 20 - 25. Tyto stavy a bolesti duše znám velmi dobře. Nevím, čím to je, ale pokud jsem zamilovaná, je to opravdově a " navždy" a já sama jsem nikdy klukovi kopačky nedala.
Poprvé se se mnou rozešla moje první opravdová oboustranná láska. I když jsem tehdy byla už asi 10 let vdaná, něco takového jsem nikdy nezažila. Většinou se mi někdo líbíl, i sňatek byl spíš "z rozumu" kvůli těhotenství. Ale opravdová láska přišla až tehdy. Bohužel oba jsme měli své rodiny i děti, já na rozdíl od něj nešťastné manželství. Navíc se mu čerstvě narodilo dítě. Seznámení klasicky na třídním srazu. Po 7 měsících utajovaného vztahu se rozešel on se mnou. Chápala jsem jeho rozhodnutí, ale přesto jsem se cítila, jakoby mě umřel někdo nejbližší. Bolest v duši a neschopnost se radovat či na něj nemyslet trvala asi 2 roky. Takže vím, že každému toto období trvá jinak, než se srovná a začne rozhlížet po jiných holkách. Myslím, že nyní už je ti líp, i když ideální to není. Zkus se svěřit některé kamarádce, holky jsou přece jen citovější, je vždy lepší svůj smutek sdílet, vědět, že i druzí tohle prožili. Pokud máš starší kámošku, tím líp, bude mít větší zkušenosti i rady. Škoda, že se neznáme, hodně lidí se mi svěřuje i žádá o názor. Držím palce, aby jsi léto prožíval už s novou láskou. Budu na Babinetu taky  potřebovat radu, můžeš se připojit. Problémy s láskou s velkým věkovým rozdílem.