prosíme o radu - rozvedená žena se dvěma dospělými dětmi, z nichž jedno se k ní 5 let nehlásí (prý si partner nepřeje) a odmítá vůbec komunikovat,
dost ji to mrzí a chtěla by nechat sepsat závěť, v níž svůj majetek odkáže druhému z dětí, které jí navštěvuje a pomáhá, s čím je potřeba,
je možné takovou závěť sepsat a bude platná?
děkujeme za odpověď
Bude platna,ale po tve smrti ji to druhe dite muze napadnout a stejne mu bude vyplacena ctvrtina.
když jednomu dítěti za svého života svůj majetek daruje, tak to druhé má smůlu..
Tak předně se nevyděďuje závětí, ale listinou o vydědění, na kterou jsou kladeny stejné formální požadavky jako na závěť. Musí obsahovat důvod vydědění, které jsou stanoveny v ust. § 469a občanského zákoníku.
Samozřejmě že vyděděný potomek může tuto listinu napadnout v dědickém řízení a pak o její platnosti rozhodne soud (ne že automaticky dostane svou část dědictví erem).
A ještě, pokud budete chtít, aby se vydědění vztahovalo i na potomky potomka, je třeba to v listině uvést.
K reakci Mag lze dodat snad jen jediné, a to že listina o vydědění může být i součástí závěti, není nutno ji vyhotovovat jako samostatný dokument. Náležitosti upravuje občanský zákoník a v případě zájmu, sepis závětí je jednou z typických činností notářů.
U notáře je také možno závěť uložit a jeho prostřednictvím také existenci závěti zaznamenat v centrální evidenci závětí. Máte tedy jistotu, že se závěť v případě úmrtí najde a dojde k jejímu předložení v průběhu dědického řízení, neboť dotaz na tuto evidenci je automatickou součástí tohoho řízení.
Vydědění je jediný způsob jak překonat ustanovení o neopominutelných dědicích, vyděděná dcera tedy čtvrtinu majetku zůstavitelky, pokud bude úkon učiněn platně, neobdrží.
Vydědění je jediný způsob jak překonat ustanovení o neopominutelných dědicích
A když nejsou zákonné důvody k vydědění, nestačí majetek darovat druhému potencionálnímu dědici? Není-li co dědit, nelze přece dar započíst.
Pokud je majetek darován za života, není co dědit - a na zbývající část majetku se ustanoveni o neopominutelném dědici vztahovat bude.
Dědení a darování za života jsou různé způsoby naložení s majetkem, nelze o darování za života říci, že se jedná o obcházení ustanovení o neopomenutelném (byť v praxi to tento důsledek mít může)
Mgr. Filip Netopil napsal(a):
Pokud je majetek darován za života, není co dědit - a na zbývající část majetku se ustanoveni o neopominutelném dědici vztahovat bude.
Dědení a darování za života jsou různé způsoby naložení s majetkem, nelze o darování za života říci, že se jedná o obcházení ustanovení o neopomenutelném (byť v praxi to tento důsledek mít může)
MAly dotaz pane Netopil:
kud je tedy darovanoneni co dedit. A kdyz uz zadny jiny majetek v rodine neni , tak ten druhy sourozenec nemuze delat vubec nic, ze? Dekuji.
sahleb napsal(a):
Mgr. Filip Netopil napsal(a):
Pokud je majetek darován za života, není co dědit - a na zbývající část majetku se ustanoveni o neopominutelném dědici vztahovat bude.
Dědení a darování za života jsou různé způsoby naložení s majetkem, nelze o darování za života říci, že se jedná o obcházení ustanovení o neopomenutelném (byť v praxi to tento důsledek mít může)MAly dotaz pane Netopil:
kud je tedy darovanoneni co dedit. A kdyz uz zadny jiny majetek v rodine neni , tak ten druhy sourozenec nemuze delat vubec nic, ze? Dekuji.
ač je dotaz směřován na někoho jiného, já jsem přesvědčena, že sourozenec nemůže dělat nic. Proto jsem v úvodním příspěvku navrhovala darování. Závěť je napadnutelná.
moc děkuji všem za odpovědi,
takže v době sepsání závěti a vydědění se to nemůže či nemusí nijak dokazovat?
a zůstane to na dokazování až v případě případného soudu? ale to už těžko bude mrtvý něco dokazovat, na čem bude tedy dokazování založeno?
moc všem děkuju
qwertz napsal(a):
moc děkuji všem za odpovědi,
takže v době sepsání závěti a vydědění se to nemůže či nemusí nijak dokazovat?
a zůstane to na dokazování až v případě případného soudu? ale to už těžko bude mrtvý něco dokazovat, na čem bude tedy dokazování založeno?
moc všem děkuju
Dobrý večer, nemusí se dokazovat nic. Vše budou případně dokazovat dědicové, případně možní dědicové ze zákona, kteří byli vyděděni, či zkráceni závěti. Co se týče darování: platí staré pravidlo, že darovat se má až po smrti. Co se týče jednotlivých a konkrétních důvodů pro vydění, je vhodné věc konzultovat například s notářem či advokátem přímo.
platí staré pravidlo, že darovat se má až po smrti
Pane doktore, aby vám někdo neuvěřil doslova... Všichni nečtou zákoníky 
JUDr. Filip Svoboda napsal(a):
Co se týče darování: platí staré pravidlo, že darovat se má až po smrti.
A to mám vstát z hrobu pane doktore?
Pokud vím, tak v žádném zákoně hlavně zák. č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jsem se neodčetl o možnosti darovat po své smrti. Pokud vím, tak darovaní je upraveno pro lidi, kteří se těší životu, a pro ty kteří již nejsou mezi námi, pak jejich majetek si jako supy rozdělí pozůstalí (viz filmeček "Příjdu hned"), platí ustanovení o dědictví tedy o zákonné úpravě dědění a nebo o závěti. A tam mohu podle příslušného ustanovení, nepřiznat někomu žádnou část svého majetku, který po mě ostane až natáhnu brka.
Pane doktore tohle byla ale bota.
qwertz napsal(a):
prosíme o radu - rozvedená žena se dvěma dospělými dětmi, z nichž jedno se k ní 5 let nehlásí (prý si partner nepřeje) a odmítá vůbec komunikovat,
dost ji to mrzí a chtěla by nechat sepsat závěť, v níž svůj majetek odkáže druhému z dětí, které jí navštěvuje a pomáhá, s čím je potřeba,
je možné takovou závěť sepsat a bude platná?
děkujeme za odpověď
Jak říká Mag, prostřednictvím závěti sepsané u notáře je možné vyjmout z dědění ty, kteří by jinak dědili. Zákon stanoví podmínky, kdy je možné tyto lidi ze zákonného nároku vyloučit.
sahleb napsal(a):
Mgr. Filip Netopil napsal(a):
Pokud je majetek darován za života, není co dědit - a na zbývající část majetku se ustanoveni o neopominutelném dědici vztahovat bude.
Dědení a darování za života jsou různé způsoby naložení s majetkem, nelze o darování za života říci, že se jedná o obcházení ustanovení o neopomenutelném (byť v praxi to tento důsledek mít může)MAly dotaz pane Netopil:
kud je tedy darovanoneni co dedit. A kdyz uz zadny jiny majetek v rodine neni , tak ten druhy sourozenec nemuze delat vubec nic, ze? Dekuji.
Přesně tak, dárce za života může se svým majetkem naložit jak uzná za vhodné, do dědictví tedy přejde jen to, s čím zůstavitel nenaloží. Druhý případný dědic by mohl pouze napadnout platnost darovací smlouvy např. s tím, že ji dárce podepsal po nátlaku, popřípadě již nebyl v natolik dobrém duševním stavu, aby o svém majetku mohl platně rozhodovat.
Pisatel napsal(a):
qwertz napsal(a):
prosíme o radu - rozvedená žena se dvěma dospělými dětmi, z nichž jedno se k ní 5 let nehlásí (prý si partner nepřeje) a odmítá vůbec komunikovat,
dost ji to mrzí a chtěla by nechat sepsat závěť, v níž svůj majetek odkáže druhému z dětí, které jí navštěvuje a pomáhá, s čím je potřeba,
je možné takovou závěť sepsat a bude platná?
děkujeme za odpověďJak říká Mag, prostřednictvím závěti sepsané u notáře je možné vyjmout z dědění ty, kteří by jinak dědili. Zákon stanoví podmínky, kdy je možné tyto lidi ze zákonného nároku vyloučit.
Vzhledem k tomu, že tazatelky nejsou většinou právníky, odpovědi s kolegou Mgr. Netopilem koncipujeme pro laiky, ne pro odbornou veřejnost. Pisateli, máte pocit že např. diskuse o detailech odstoupení od smlouvy a názorech na tento institut dle názoru Nejvyššího a Ústavního soudu ve vlákně o prodeji nemovitosti, byla pro zdejší diskutující přínosná? Již jen díky tomu, že by případná strana měla být před těmito soudy rozhodně zastoupena advokátem.
Co se týká toho "darování po smrti", reagoval jsem na příspěvek Heleny. Výrok byl míněn tak, že by si z ryze praktických důvodů měl každý svůj majetek podržet v dispozici až do smrti. Jsou známé z praxe různé případy: např. kdy matka darovala vdané dceři svou nemovitost, ve které bydlí, dcera zemřela při autonehodě, nemovitost zdědil manžel dcery, který ji dále převedl a nyní bývalá majitelka (pozůstalá matka) platí nájem. Jistě i sám znáte příklady o tom, kdy dárce něco obdarovánému daruje a ten se k dárci pak chová zavrženíhodným způsobem hřešíc na to, že dárce nemá prakticky na nic sílu.
Vážený Pisateli, uzavřel bych to tím, že si mnohdy nestačí přečíst pouze zákon. Je nutné věci vidět v podstatně širších souvislostech.
JUDr. Filip Svoboda "Vážený Pisateli, uzavřel bych to tím, že si mnohdy nestačí přečíst pouze zákon. Je nutné věci vidět v podstatně širších souvislostech."
Pokud se podíváme na širší souvislosti pak zabředneme do tak jemných sítí, že prostý člověk se v tom nejenže nevyzná, ale vlastně nic nemůže, neboť tomu neporozumí. Současně pro nepřehlednost samotného práva, ale i toho kudy se může ubýrat samotný život jedince, domýšlení co vše se může stát raději nemít žádného majetku a pokud ano den před smrtí prohýřit. Navíc i ve Vámi předloženém případě lze konat jinak, než jste předestřel. No ale to je o moudrosti právníka a hlavně požadavku dané osoby. Dost často vidím, jak se právnická obec zviditelňuje složitými konstukcemi, kterým mnohdy sama nerozumí, ale zvenku to vypadá krásně a učeně. :(
Pokud vím, tak dotaz zněl zda lze "vydětit" a za jakých podmínek.
Zabředávání do širších souvislostí by mělo být až to druhé ne-li jako třetí bod přípravy dokumentu v samotném konkrétním případě. Dle Vašeho, by jste musel vždy totiž při odpovědi v duchu myšlenky "neznalost zákona neomlouvá" začít vždy u Ústavy a pak projet celou sbírku zákonů v danném případě.
No osobně vzdávám tuhle debatu neboť na protiháčky háčků zákona nemám choutky a plevelit tohle vlákno nebudu.
laminanonte napsal(a):
sahleb napsal(a):
Mgr. Filip Netopil napsal(a):
Pokud je majetek darován za života, není co dědit - a na zbývající část majetku se ustanoveni o neopominutelném dědici vztahovat bude.
Dědení a darování za života jsou různé způsoby naložení s majetkem, nelze o darování za života říci, že se jedná o obcházení ustanovení o neopomenutelném (byť v praxi to tento důsledek mít může)MAly dotaz pane Netopil:
kud je tedy darovanoneni co dedit. A kdyz uz zadny jiny majetek v rodine neni , tak ten druhy sourozenec nemuze delat vubec nic, ze? Dekuji.ač je dotaz směřován na někoho jiného, já jsem přesvědčena, že sourozenec nemůže dělat nic. Proto jsem v úvodním příspěvku navrhovala darování. Závěť je napadnutelná.
Tak dobre, darovani. Ale pak je ten druhy uplne bez dedictvi. NO me se to nelibi. Nejde mi o nekoho konkretne, ptam se vseobecne.
Sahleb to vydědění má přece vždy nějaký důvod.
Tak dobre, darovani. Ale pak je ten druhy uplne bez dedictvi. NO me se to nelibi.
Líbit se ti to nemusí - ale je to právně čistý způsob, jak naložit s vlastním majetkem podle svého přání, bez omezení ustanoveními Obč. z. o neopominutelných dědicích.
opravdu moc všem děkuju, pomohlo to se v tom trochu zorientovat, děkuju
Petr100 napsal(a):
Sahleb to vydědění má přece vždy nějaký důvod.
Ano podle prava, ale vydedeny se muz ebranit. POdle prava.POkud se majetek daruje jen jednomu diteti ze trech, tak se nikdo branit nemuze. To se mi proste nelibi.
A prečo by sa mali brániť? ZAŽIVA je všetok majetok môj a či ho darujem charite alebo jednému z detí - prípadne všetkým trom - je len a výlučne moja vec. Málokto vydedí svojich zákonných dedičov len tak, ale ten zákon je tu presne pre prípad, že to nefunguje "len tak", ale je závažný dôvod. A darovanie je úplné najbezpečnejšie riešenie (hoci občas si tým, pravda, zasa človek podreže vetvu, na ktorej sedí...).
Čiste teoreticky zabije jedno tvoje dieťa súrodenca, aby ostalo výlučným dedičom a schamstlo cleý majetok - a ty by si nemala možnosť zabrániť, aby mu to nakoniec vyšlo...
moc všem děkuju za odpovědi a doplňky,
ještě mám prosím dotaz na právníka, našla jsem tuto informaci, je pravdivá?:
"Ono stačí sepsat za života darovací smlouvu a uložit ji u notáře."
děkuji za odpověď
Darování pro případ smrti u nás není možné.
pokud to myslíš tak, že by se u notáře uložila darovací smlouva, kdy daná nemovitost přejde do vlastnictví obdarovaného dnes smrti dárce, tak to nelze. Darování je závazek mezi živými.
K uzavření darovací smlouvy muže dojít i dohodou s tím, že k předaní daru dojde později. Říká se tomu konsensuální způsob uzavření smlouvy a může být vázán dejme tomu na dosažení určitého věku.
laminanonte napsal(a):
pokud to myslíš tak, že by se u notáře uložila darovací smlouva, kdy daná nemovitost přejde do vlastnictví obdarovaného dnes smrti dárce, tak to nelze. Darování je závazek mezi živými.
K uzavření darovací smlouvy muže dojít i dohodou s tím, že k předaní daru dojde později. Říká se tomu konsensuální způsob uzavření smlouvy a může být vázán dejme tomu na dosažení určitého věku.
----------
no, to jsem právě nerozuměla, kdy nabývá platnosti,
a k tomu konsensuálnímu způsobu uzavření smlouvy: sepisuje se pravděpodobně u nezletilých? nebo je možné i u dospělých dětí?
je možné i u dospělých..lze zvolit i jinou podmínku..např. dostudování VŠ :) Nebo nemusí být podmínka žádná.
Prostě ve smlouvě uvedeš, že k předání daru dojde např. za 3 roky od podpisu smlouvy
Z blízkého okolí znám případ, kdy se nejednalo o supy - děti při dědění po rodičích, ale o dědění po jednom sourozenci. Starší syn se zabil v autě, nebyl ženatý, bez potomků, měl garsonku na úvěr a auto, kterým si vydělával, na leasing. Ještě neoschlo ani parte a u dveří se objevila nejstarší sestra a domáhala se podílu po bratrovi. Přestože jí bylo už skoro třicet, nikdy o mladší bratry zájem neprojevila, odmítala se s nimi stýkat. Nějak si ale spletla dědické skupiny..... Přesto dokázala svým oslovským způsobem nadlouho pozůstalým znepříjemnit život. V situaci takové ztráty bych to nazvala jako hyenismus. Po této zkušenosti mladší bratr sepsal závěť /v 19-ti letech/, stejně tak i jeho rodiče, kteří mu majetek /tedy malý baráček/ darovali s podmínkou doživotního užívání.... Je to již několik let, zatím jim to tak vyhovuje a funguje.
Jsem pro, aby si každý s majetkem nakládal, jak uzná za vhodné, a ještě za života vypořádal svoje "věci". Ať už prohýřením nebo darováním nebo závětí. Spoléhat se na dobré mravy, slušné chování a lidský přístup je naivní. Navíc rubáš nemá kapsy.
Na druhou stranu sousedka - snacha se již několit let stará o manželovy staré rodiče, bydlí i s rodinou v jejich domě, a tchán s tchyní vesele rvou /jinak to ani při objemu darů a financí nazvat nelze/ do mladší dcery, která s rodiči nebydlí, navštěvuje je sama od sebe sporadicky a péči o ně ponechává na bratrovi a švagrové. Sousedka bydlí v domě, kde jí nepatří ani tříska, přesto se o něj stará, spolufinancuje provoz a opravy a podílí se na nákladech bydlení, a to nemluvím o péči o rodiče, které stále přibývá. Dokonce ani jejímu manželovi rodiče z domu nic "nedarovali", zato švagrové a její rodině koupili byt. Je velmi pravděpodobné, že při takovém stavu věcí budou jednou muset vyplatit švagrovou, aby mohli v domě zůstat.....Slyšela jsem názor, že je si tím sama vinna, když na sobě nechá dříví štípat.
laminanonte napsal(a):
pokud to myslíš tak, že by se u notáře uložila darovací smlouva, kdy daná nemovitost přejde do vlastnictví obdarovaného dnes smrti dárce, tak to nelze. Darování je závazek mezi živými.
K uzavření darovací smlouvy muže dojít i dohodou s tím, že k předaní daru dojde později. Říká se tomu konsensuální způsob uzavření smlouvy a může být vázán dejme tomu na dosažení určitého věku.
ještě bych doplnila, že dárce totiž musí s darováním nemovitosti také souhlasit...A dále bych doplnilo to zde už psané, že pokud se rozhodne pro darovací smlouvu, ať si nechá zapsat břemeno bezúplatného užívání nemovitosti pro svoji osobu (aby se předešlo případně popisovaným problémům - úmrtí či jen nevhodné chování (ne proti dobrým mravům - se kterým by mohla uspět) obdarovaného