Jak se díváte na "kamarádky" partnerů... pokud zjistíte, že si partner vylévá srdce jinde (nejde zatím o sex), ale náznaky tam jsou, i když spíš ze strany "kamarádky" ... a stane se to po pár měsících vztahu. Dá se dát tomu šance nebo je lepší to zabalit rovnou ? Má s tím někdo zkušenost ?

Ashanty napsal(a):

Jak se díváte na "kamarádky" partnerů... pokud zjistíte, že si partner vylévá srdce jinde (nejde zatím o sex), ale náznaky tam jsou, i když spíš ze strany "kamarádky" ... a stane se to po pár měsících vztahu. Dá se dát tomu šance nebo je lepší to zabalit rovnou ? Má s tím někdo zkušenost ?

Vylévá srdce kvůli čemu? Protože vám to např. neklape nebo se jedná jen o pokec někde u kafe /piva? Jak víš o těch náznacích?

mne by sa nepáčilo vynášanie intímností zo vzťahu, tie podľa mňa patria len tým dvom... inak mi kamošky nevadili a nevadia. Ak ma chlap chce, nemôžu ma ohroziť, a ak nechce, tak to aspoň vyjde zavčasu najavo.

No, mám na to stejný názor ... zůstal přihlášený na skypu :-( lituji jen, že jsem svou zvědavost neukočírovala. Do vztahu jsem šla ze 100% důvěrou ... a teď si nejsem jistá. Problémy byly - po rozchodu s mojim ex, ale to jsme spolu neustále řešili... věděl, že to lehké nebude... 9 let jsem žila s někým jiným a měnila jsem město, bydlení, chlapa a v práci to nebylo růžové. Chtěl mě se vším všudy... Podpora, jako ve snu... A já se snažila, jak jsem mohla. Citové ochlazení jsem poznala a proto jsem se ptala, co se děje .... ale prý nic. Podráždění z počasí atd., teď už alespoň vím, že mi intuice funguje a hlavně mé zkušenosti z předchozího vztahu, který na něčem podobném stroskotal. Řekla jsem si, že už nebudu takové signály přehlížet ... ale ....mám ho ráda a ta realita je pak trochu jiná. Jen mám v sobě "nejistotu" což je můj problém(vím), nevím, jak se jí zbavit a jak přestat myslet na ty řádky. Byla to kočka, co ji balil než "sbalil" mě.... nezajímá mě jeho mobil ani jeho komunikace mezi jinými lidmi, to je každého věc... Jen si myslím, že vztahové záležitosti by spolu měli řešit prvořadě ti dva lidé, kterých se to týká. Tak zase alespoň vím, čeho je můj miláček schopný a že opravdu věřit může člověk opravdu jenom sám sobě.

Sandro - ona mu psala, co se jí o něm zdává (klasické kecy, co vyplodí každá ženská s trochou fantazie, když chce dostat chlapa) .... no a že by jí zrovna poslal do háje, to né.... :-( i když se ani moc nechytal ... ale tak víme, jaké je tohle pro chlapské ego hnojivo. Že si neuvědomí, že tím může pohnojit celý vztah, který se buduje právě na důvěře....  Pořád přemýšlím, co by bylo, kdybych na to nepřišla, kam by to posunuli ... a pěkně mě to žere. Můžu si 100x říkat, je se mnou, protože chce být se mnou. Že se nic nestalo ... Tohle mě štve :-( a netuším, jestli to dokážu zkousnout, i když se vlastně "nic" nestalo. Nevěru bych mohla skloňovat ve všech pádech ... vím, že tu vždy byla a bude. Zažila jsem ji, ale alespoň chvíli jsem se těšila z toho klidu, který právě ta důvěra do vztahu vnáší.

Ashanty napsal(a):

Sandro - ona mu psala, co se jí o něm zdává (klasické kecy, co vyplodí každá ženská s trochou fantazie, když chce dostat chlapa) .... no a že by jí zrovna poslal do háje, to né.... :-( i když se ani moc nechytal ... ale tak víme, jaké je tohle pro chlapské ego hnojivo. Že si neuvědomí, že tím může pohnojit celý vztah, který se buduje právě na důvěře....  Pořád přemýšlím, co by bylo, kdybych na to nepřišla, kam by to posunuli ... a pěkně mě to žere. Můžu si 100x říkat, je se mnou, protože chce být se mnou. Že se nic nestalo ... Tohle mě štve :-( a netuším, jestli to dokážu zkousnout, i když se vlastně "nic" nestalo. Nevěru bych mohla skloňovat ve všech pádech ... vím, že tu vždy byla a bude. Zažila jsem ji, ale alespoň chvíli jsem se těšila z toho klidu, který právě ta důvěra do vztahu vnáší.

Ashanty, ono ve skutečnosti vubec k ničemu dojít nemusí, psaní je většinou jen psaní..... ale vztah to narušuje, to bezpochyby. Jak píšeš, s tím pohnojením mužského ega, na tom je dost pravdy. On si myslí, že má vše pod kontrolou, že z toho nic nebude - jen si leští ego, ona podezírá, má to v hlavě a začne se chovat také jinak a pomalu a jistě jde vztah do háje. Tohle psaní si, to je taková "nemoc" dnešní doby.
Pokud mu ona píše co se jí o něm zdá, tak ho jednoduše balí.
Nejlepší je všechno si otevřeně vyříkat, že se ti to nelíbí a tyhle komunikace utnout - jemu by se jistě také nelíbilo kdyby Tobě psali chlapi co se jim o Tobě zdá - i když Tobě by to jistě dělalo dobře. Je to chůze po velmi tenkém ledu.
Mám s tím bohužel také své zkušenosti

Tohle si přesně myslím... my si to vyříkali, ale je to čerstvé a u mě znásobené předchozími zkušenostmi. Chápu, že každý může ujet, chápu, že to nebyl lehký začátek .... ani pro jednoho. Ale .... :offtopic:
Má pro mě spoustu plusů a tohle je zatím jediné mínus, pro mě zásadní, ale nechci srovnávat. Nerada mluvím o nějakých šancích atd., ale neumím to napsat jinak, než že tu šanci si ten vtah zaslouží. Pokud má skončit - skončí - pokud nebudeme chtít a budeme se snažit dodržovat určitá "pravidla"... tak bude pokračovat. Řekl mi, že kontakt zrušil (prý). Je to zase o tom věřit. Nejsme malé děti, lidé se rozcházejí a scházejí a vztah je dobrovolná záležitost každého jedince.... Je bohužel pravda, že těch možností je na každém kroku spousty a prostředků, co lákají také .... samozřejmě by se mu to nelíbilo, kdybych to dělala. To se nelíbí nikomu. A né, že bych tu příležitost také neměla.
To ještě "kamarádka" byla tak drzá, že mu prý řekla, však ať si to přečtu, abych věděla, že jsou kamarádi.... Píše snad kamarádka - kamarádovi o tom, jak by si to s ním rozdala na kuch.lince, jak se jí o něm zdá ? Je mi z takových bab(chlapů) šoufl, když ví, že má doma přítelkyni .... no, ale není nic lehčeji polapitelného než rozhozený a nejistý chlap a na něm v konečném důsledku záleží (je svéprávný). Kdybych věděla, že nebyl doma žádný problém a vše funguje jak má, je to pro mě důvod k rozchodu... takhle se to pokusím "pochopit", alespoň vím, že se prostě něco děje. Tenký led zatím drží a vše zlé je snad i k něčemu dobré. Snad to vyjde.... a když né, život jde dál. Bude to bolet, ale čo bolí to přebolí. :albert:

Tak je vše ještě úplně jinak :-( a už se ani nemusím na nic ptát !

Já  nevím, jestli co bolí, to přebolí... Za jak dlouho. Oslovuje mne, co píšeš, důvěra u nás je pryč a nevrací se. Dodržujeme pravidla, chybí spontánnost. Nevím, zda s námi partner je, protože chce, či zda je to setrvačnost. Strašlivě mne to zevnitř žere. Každý utnutý telefonát, každá nevyřečená odpověď. Neumím pocity pojmenovat, neumím se zeptat...protože jak píšeš - jsme svobodní lidé. Pokud mne ta jeho svoboda nesežere

A ako inak to je, Ashanty? Prezraď...

Myslím, že pokud je přítel spokojený, může se kamarádka chovat jakkoliv, neohrozí to současnou přítelkyni. Pokud je to jinak, existuje riziko a oprávněné obavy přítelkyně.

Osobně bych radila snažit se oživit a zlepšit vztah v případě pocitu ohrožení ze strany jakékoliv kamarádky. Toť moje skromná zkušenost ;)

Nikdo nemá potřebu vylévat si srdce, když je všechno v pohodě. A blbosti, kterými zatěžujeme své blízké zase nejsou zásadní. Proto je důležitý vyhodnotit, co "důležitého" protějšek řeší s kamarády ;)

No, tak ještě takovou malou náhodičkou, páč jsme spolu konzultovali výši účtu za mobil (máme společný) jsem zjistila, že z jeho čísla bylo dotyčné slečně posláno nemalé množství sms ....Ještě mi to sám dal pod nos! Podotýkám ze společné dovolené (kterou jsem na víc platila já, což je vedlejší). Nějak jsem se na nic neptala.....sbalila jsem si pět švestek a odjela....den jsem nekomunikovala...pak asi na xxx sms jsem napsala docela zvostra co jsem měla na srdci ... Prý o nic nešlo - psal hlouposti ... ale já tohle prostě tolerovat nebudu ! (jsme spolu krátce). Dva dny jsem trucovala než jsem tedy na přemlouvání byla schopna si normálně promluvit a věc jsme si vyříkali. Každopádně důvěra je z mé stránky nahlodaná, zkusit to chci... pokud by ovšem mělo k něčemu podobnému dojít...v nejbližší době, tak odcházím. Vím, že to udělám a on to ví taky. Souhlasím, že když chlap nemá důvod nedělá to (i když už jsem slyšela, od chlapa, opačnou tézi, že to dělá, když je moc spokojený a všechno klape (nechápu) ..... ale lidi jsou různí. Zeptala jsem se na své chyby atd., ale prý mu nic nezcházelo ...já osobně si myslím, že ano a že to bylo tím, že jsem v té době hodně řešila sama sebe ...rozchod po letech, změna města - bydlení atd...práce, dojíždění ...byla jsem často unavená atd. ... To není omluva ani pro jednoho - jen zamyšlení sama nad sebou. Co ho k tomu vedlo nevypátrám - on tvrdí, že důvod neměl a hlavně, že o nic nešlo. V těch dnech co jsem byla pryč mi psal sms plné vyznání ...tak si říkám, že to mohl stejně tak zabalit. Jsme spolu jen chvilku a nic nás - kromě dobrovolného vztahu - nepojí. Mám ho ráda a tak to chci zkusit vymazat a přejít.... vím, že při další takové zkušenosti bych už od něj odešla. Zažila jsem to a nesnesu to. Vím, že se tomu nevyhne skoro každý ...ale než ty nervy. To raděj budu sama. I když never say never ... až se to stane můžu to říct z určitostí - do té doby si to jen myslím. Tak snad to bude o.k. a budeme se oba o to snažit.

Ashanty napsal(a):

V těch dnech co jsem byla pryč mi psal sms plné vyznání ...

však pár pěkných slůvek nic nestojí, jednou tobě a jednou slečně, a pán si může gratulovat jak to uhrál na obě strany, zase má dvě ženské které o něj stojí, to  polechtá jeho ego, zase mu to prošlo...   už jen to že probírá vaše záležitosti s tou dívkou... každopádně teď si bude dávat větší pozor - nebo věříš tomu že to jen tak utne???

Ashanty,
znám mladou dvojici, kde on i ona mají spoustu kamarádů. A pochopitelně mezi nimi i kamarády/ky ve stylu: kamarád taky rád. Ani jeden z nich to s tím druhým neřeší. Ne snad proto, že by si jím byli tak jisti. Ale proto, že oni si jsou každý jistý SÁM SEBOU. Každý z nich sám za sebe ví, že ať se stane co se stane, přežije to. Vždycky už se budou mít rádi.

Pan, tohle vím.... je to jak píšeš. Kamarádi a kamarádky mi nevadí ... ale pokud by se mnou partner nechtěl být, ať to řekne a svět se nezboří. Nesnáším, když to někdo odsuzuje a má na to určitý názor (tj.jsou ve vztahu hozena určitá pravidla), pak by měla platit pro oba stejně....přítel nynější - můj min.vztah posuzoval za něco "nenormálního", měli jsme to hozeno dost "volně" ... já zastávám názor, že je to vždy o tom, jak to těm dvou vyhovuje...tak jsme se na určitých věcech shodli. proto jsem tohle brala jako malý "podraz" né ve smyslu, že by měl kamarádku, ale ve smyslu, že to bylo za mými zády. Jde o princip. Možná to vnímám špatně, ale vnímám. Bety, jo věřím. A pokud to neutnul - tak je to jeho problém, riskuje náš vztah. No a pokud mu na něm nezáleží - tak o nic nepřijdu. Pokud záleží, bude se při nejmenším snažit, abych se to nedozvěděla...to mi stačí.

...:albert:

Pandorraa napsal(a):

Ashanty,
znám mladou dvojici, kde on i ona mají spoustu kamarádů. A pochopitelně mezi nimi i kamarády/ky ve stylu: kamarád taky rád. Ani jeden z nich to s tím druhým neřeší. Ne snad proto, že by si jím byli tak jisti. Ale proto, že oni si jsou každý jistý SÁM SEBOU. Každý z nich sám za sebe ví, že ať se stane co se stane, přežije to. Vždycky už se budou mít rádi.

Oba na to přistoupili ... mají to tak. Pa je to v pořádku. Ani jednomu to nečiní bolest a trápení ... mě to zabolelo a tolerovat to nebudu. V tom je rozdíl.

Ashanty napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ashanty,
znám mladou dvojici, kde on i ona mají spoustu kamarádů. A pochopitelně mezi nimi i kamarády/ky ve stylu: kamarád taky rád. Ani jeden z nich to s tím druhým neřeší. Ne snad proto, že by si jím byli tak jisti. Ale proto, že oni si jsou každý jistý SÁM SEBOU. Každý z nich sám za sebe ví, že ať se stane co se stane, přežije to. Vždycky už se budou mít rádi.

Oba na to přistoupili ... mají to tak. Pa je to v pořádku. Ani jednomu to nečiní bolest a trápení ... mě to zabolelo a tolerovat to nebudu. V tom je rozdíl.

Jo, taky to tak vidím- pokud  poruším  dohodnutá pravidla, je to nefér. Jako  jakékoliv dělání blbce z druhého v jakékoliv jiné oblasti života... :jojo:
Nebolí nevěra ( i dokonaná :P ) spíš ty tanečky lhářů kolem ní....

Asi je chyba ve mě, ale nevím kde .... žádný z těch pánů mi to nikdy neřekl.... takže opravdu nevím, co je k tomu vede.

Ashanty napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ashanty,
znám mladou dvojici, kde on i ona mají spoustu kamarádů. A pochopitelně mezi nimi i kamarády/ky ve stylu: kamarád taky rád. Ani jeden z nich to s tím druhým neřeší. Ne snad proto, že by si jím byli tak jisti. Ale proto, že oni si jsou každý jistý SÁM SEBOU. Každý z nich sám za sebe ví, že ať se stane co se stane, přežije to. Vždycky už se budou mít rádi.

Oba na to přistoupili ... mají to tak. Pa je to v pořádku. Ani jednomu to nečiní bolest a trápení ... mě to zabolelo a tolerovat to nebudu. V tom je rozdíl.

Myslím, že si nerozumíme. To není o tom, že si každý z nich užívá někde bokem. To je spíš o tom, že oni se nesnaží důvěřovat jeden druhému, ale každý z nich věří sám sobě - snahy "kamarádů" berou jako jejich (kamarádů) problém a neřeší to. Protože každý z nich je zralou bytostí, nepochybují o sobě a tak ani o tom druhém. A i když to neočekávají, jsou tak vlastně připraveni a ina "selhání". Prostě to přežijou, mají se rádi, ale nevisí jeden na druhém.

Já ti rozumím, že ti laškování tvého přítele vadí. Jenže podívej se nejprve na to, PROČ. Podívej se dovnitř sebe :jojo: Zapracuj na své vlastní nejistotě. Pak možná zjistíš, že takového přítele vůbec nepotřebuješ a bude to pro tebe  velmi jednoduché vyřešit. Nebudeš se tím vůbec trápit, prostě to půjde samo :)

Ashanty napsal(a):

Asi je chyba ve mě, ale nevím kde .... žádný z těch pánů mi to nikdy neřekl.... takže opravdu nevím, co je k tomu vede.

To není chyba v tobě, to je špatný pocit vzniklý na základě negativní zkušenosti, kterou si už vůbec nemusíš pamatovot... proto se to stále opakuje. Až to najdeš a odblokuješ, bude po problému. Proto říkám: podívej se dovnitř sebe a jeho vůbec neřeš.

Pan, ale já to chápu ... jenže každý pár a každý člověk je jiný. Nelze srovnávat nebo udávat jeden případ. I když chápu, co mi tím chceš říct.

.....neřeším jeho, ale sebe ... své pocity...neptám se - proč to udělal, ale proč se mi to děje a proč mě to bolí. Vím....dlouho jsem byla ve vztahu, kde jsem to přecházela a tolerovala....těch 9 let také zanechalo stopu (zkušenosti) poznávání sama sebe - svých hranic. Nejde o to jestli přítele potřebuji (samozřejmě, že jsem tu sama za sebe a abych žila nepotřebuji nikoho)...  Ale kromě tohoto jednoho "selhání" má pro mě velkou hodnotu a cítím ho jako životního partnera ...tj.když si dám plus a mínus....tohle je jediné mínus. A na víc nešlo o nevěru. Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Jen mě to mrzelo ... neřeším tu jeho a proč to udělal, ale sebe ...jak zase věřit a jak se nad něco podobného umět povznést. Je mi jasný, že je to o mě....ale není mi jasný, jak to mám provést. To je celý....ale je hloupost to rozebírat. Člověk si na to musí přijít sám.

Ashanty napsal(a):

Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Víš, já si myslím, že nepochybovat o sobě a bý si stoprocentně jistý sám sebou - ono "já bych nikdy" - to jsou dvě naprosto různé věci, dvě různé jistoty - jedna jistota, jedna iluze... A teď se v tom vyznat, že?
A myslím, že ty se k tomu stavíš dobře :jojo: Určitě na to brzy příjdeš :supr:

Ashanty napsal(a):

Pan, ale já to chápu ... jenže každý pár a každý člověk je jiný. Nelze srovnávat nebo udávat jeden případ. I když chápu, co mi tím chceš říct.

.....neřeším jeho, ale sebe ... své pocity...neptám se - proč to udělal, ale proč se mi to děje a proč mě to bolí. Vím....dlouho jsem byla ve vztahu, kde jsem to přecházela a tolerovala....těch 9 let také zanechalo stopu (zkušenosti) poznávání sama sebe - svých hranic. Nejde o to jestli přítele potřebuji (samozřejmě, že jsem tu sama za sebe a abych žila nepotřebuji nikoho)...  Ale kromě tohoto jednoho "selhání" má pro mě velkou hodnotu a cítím ho jako životního partnera ...tj.když si dám plus a mínus....tohle je jediné mínus. A na víc nešlo o nevěru. Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Jen mě to mrzelo ... neřeším tu jeho a proč to udělal, ale sebe ...jak zase věřit a jak se nad něco podobného umět povznést. Je mi jasný, že je to o mě....ale není mi jasný, jak to mám provést. To je celý....ale je hloupost to rozebírat. Člověk si na to musí přijít sám.

trochu mě to mate, když si přečtu, že....
můj min.vztah posuzoval za něco "nenormálního", měli jsme to hozeno dost "volně"
zřejmě to až tak "dobrovolný" z tvé strany nebylo. proto tě ted rozhodí i maličkost. měla bys v sobě nejdřív nějak uzavřít a zpracovat předchozí vztah, jinak se budeš cítit ohrožená i věcma, který by ti jinak nevydily.

Souhlasím....je to tak.

Já chtěla vztah udržet a tak jsem přistoupila na to "volně", ale pak jsem si uvědomila, že to tak necítím a že bude lepší, když se s tím nedokážu srovnat, z toho vtahu odejít ... potkala jsem nového přítele, který to měl jako já (hodně jsme si sedli) a to, co jsem se v předchozím vztahu snažila tolerovat jako "normální" (to slovo nemám ráda, protože to pro každého znamená něco jiného), tak sám řekl, že to pro něj ve vztahu není "normální" .... takže jsem důvěřovala. Do nového vztahu šla na 100% i s důvěrou, kterou nabouralo právě to zjištěné psaní.... v předchozím vztahu by mě nepřekvapilo....ale teď ano. Znamená to opravdu, že nejsem srovnaná s tím, co bylo .... to je jasný. Život nás formuje a někdy malinko zdeformuje.... já po tom rozchodu v podstatě malinko hledám zase sama sebe. No a tohle byl takový kostlivec, který vypadl ze skříně... asi jsou mé reakce ovlivněny i předchozími zkušenostmi. Mám teď alespoň možnost na tom zapracovat .... já jen vím, že na"volný" vztah už nepřistoupím. A že nikdy se nemá říkat nikdy - tak s tím také souhlasím. Všechny mé vyřčené nikdy - NIKDY - nezůstaly bez odezvy.

Pandorraa napsal(a):

Ashanty napsal(a):

Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Víš, já si myslím, že nepochybovat o sobě a bý si stoprocentně jistý sám sebou - ono "já bych nikdy" - to jsou dvě naprosto různé věci, dvě různé jistoty - jedna jistota, jedna iluze... A teď se v tom vyznat, že?
A myslím, že ty se k tomu stavíš dobře :jojo: Určitě na to brzy příjdeš :supr:

Tak jsem to nemyslela, že já bych nikdy ... to člověk nikdy neví :storstark: spíše s tou vnitřní jistotou a hlavně, že u mě platí, co říkám....samozřejmě v tu danou dobu :) stát se může kdykoli, cokoli :offtopic:

Ashanty napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ashanty napsal(a):

Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Víš, já si myslím, že nepochybovat o sobě a bý si stoprocentně jistý sám sebou - ono "já bych nikdy" - to jsou dvě naprosto různé věci, dvě různé jistoty - jedna jistota, jedna iluze... A teď se v tom vyznat, že?
A myslím, že ty se k tomu stavíš dobře :jojo: Určitě na to brzy příjdeš :supr:

Tak jsem to nemyslela, že já bych nikdy ... to člověk nikdy neví :storstark: spíše s tou vnitřní jistotou a hlavně, že u mě platí, co říkám....samozřejmě v tu danou dobu :) stát se může kdykoli, cokoli :offtopic:

musím říct, že to je naprosto skvělý postoj. je to obrovská moudrost a kdo jí má i "zažitou " (zmáknutou v podvědomí) má obrovský dar a velikou šanci zvládat problémy a těžkosti lehce.
jen dodám.....a zachovat se můžu jakkoliv :-) a to se týká i těch ostaních ( !)

Ashanty napsal(a):

Pan, ale já to chápu ... jenže každý pár a každý člověk je jiný. Nelze srovnávat nebo udávat jeden případ. I když chápu, co mi tím chceš říct.

.....neřeším jeho, ale sebe ... své pocity...neptám se - proč to udělal, ale proč se mi to děje a proč mě to bolí. Vím....dlouho jsem byla ve vztahu, kde jsem to přecházela a tolerovala....těch 9 let také zanechalo stopu (zkušenosti) poznávání sama sebe - svých hranic. Nejde o to jestli přítele potřebuji (samozřejmě, že jsem tu sama za sebe a abych žila nepotřebuji nikoho)...  Ale kromě tohoto jednoho "selhání" má pro mě velkou hodnotu a cítím ho jako životního partnera ...tj.když si dám plus a mínus....tohle je jediné mínus. A na víc nešlo o nevěru. Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Jen mě to mrzelo ... neřeším tu jeho a proč to udělal, ale sebe ...jak zase věřit a jak se nad něco podobného umět povznést. Je mi jasný, že je to o mě....ale není mi jasný, jak to mám provést. To je celý....ale je hloupost to rozebírat. Člověk si na to musí přijít sám.

Ad vytučněné-
Podle mého je   zdravé pro  sebe  nevěřit a nechtít věřit. Pak se nemusíš zabývat tím , nad co se máš povznést. Možná- řečeno jinak- nevěřit druhým víc než sobě a pokud sobě, tak jen  do známých mezníků,protože ty neznámé můžou tvoji víru v sebe posunout jinam.......  :jojo:

Zuzi777a pro mě je vztah bez důvěry o ničem .... nemyslím tím - věřit, že by "nikdy něco" ....ale důvěřovat partnerovi je pro mě důležité. Takže chci věřit, že už mě taková záležitost nerozhodí a že se nad ni dokážu povznést v případě, že se to bude opakovat umět třeba i takový vztah ukončit a vědět, že to není konec světa. Asi to neumím dostatečně dobře popsat. Mě mrzí na sobě, že si nejsem jistá sama sebou :-( pak se asi nemohu divit, když si mnou nebude jistý ani partner... jistý ve smyslu, že se mnou chce být v partnerském svazku. Raděj se v tom nebudu plácat - čím víc se v ho*ně šťourá - tím víc smrdí.

Ashanty napsal(a):

Zuzi777a pro mě je vztah bez důvěry o ničem .... nemyslím tím - věřit, že by "nikdy něco" ....ale důvěřovat partnerovi je pro mě důležité. Takže chci věřit, že už mě taková záležitost nerozhodí a že se nad ni dokážu povznést v případě, že se to bude opakovat umět třeba i takový vztah ukončit a vědět, že to není konec světa. Asi to neumím dostatečně dobře popsat. Mě mrzí na sobě, že si nejsem jistá sama sebou :-( pak se asi nemohu divit, když si mnou nebude jistý ani partner... jistý ve smyslu, že se mnou chce být v partnerském svazku. Raděj se v tom nebudu plácat - čím víc se v ho*ně šťourá - tím víc smrdí.

ale tohle není o partnerovi , to je o důvěře v sebe.

ale o čem tady celou dobu píšu ??? Že tady neřeším jeho, ale sebe ! ... asi mluvím španělsky :-(

Ashanty napsal(a):

ale o čem tady celou dobu píšu ??? Že tady neřeším jeho, ale sebe ! ... asi mluvím španělsky :-(

Však jo, myslím, že ti rozumíme- všechny.:jojo:
Hele - všechno je důsledkem   pohádek-  jen si vezmi- a žili ŠŤASTNĚ AŽ DO SMRTI....
ovšem pohádkář zapomněl napsat JAK.... :-))):dumbom::P
Takže  - nadhled , víru v sebe získáváš  výměnou za ztrátu iluzí o okolním světě- asi tak nějak....
Pokud to pojmeš jako křivdu, zůstáváš doživotním hledačem , pokud jako roztomilou nezbytnost, dokážeš se  nad to povznést....

Ashanty napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ashanty napsal(a):

Jen jsem (a to byla chyba) 100% věřila a byla si jistá. Tak jako jsem si v tomhle ohledu jistá sebou. Iluze o tom, že ten druhý to cítí stejně jako já ...hloupost - samozřejmě ! Tohle mě z toho naprosto probralo a vlastně je to i dobře.

Víš, já si myslím, že nepochybovat o sobě a bý si stoprocentně jistý sám sebou - ono "já bych nikdy" - to jsou dvě naprosto různé věci, dvě různé jistoty - jedna jistota, jedna iluze... A teď se v tom vyznat, že?
A myslím, že ty se k tomu stavíš dobře :jojo: Určitě na to brzy příjdeš :supr:

Tak jsem to nemyslela, že já bych nikdy ... to člověk nikdy neví :storstark: spíše s tou vnitřní jistotou a hlavně, že u mě platí, co říkám....samozřejmě v tu danou dobu :) stát se může kdykoli, cokoli :offtopic:

Přesně tak, stát se může kdykoliv cokoliv. Jediné, čím si vyrovnaný člověk může být jistý je fakt, že si z toho vždycky vezme to, co je jeho a nebude všechno házet na druhého.
Já myslím, že tuhle vnitřní jistotu začínáš získávat a bereš to za správný konec - jde o to, nenechat se "natlačit" do něčeho, co ti nevyhovuje a zárověň nevyčítat. Prostě obhájit si svoje hranice a nepřekračovat ty cizí.
Jsi asi správná holka, protože jsi pochopila, že věci platí V TU DANOU DOBU. Člověk se totiž mění - někdo jde stále dál, někdo sedí na zadku, někdo může i spadnout..... ale to vždy platí jen pro tu danou dobu :jojo:

Ano, tak to vnímám...já jen momentálně prostě nevím - jak v sobě "zabít či přijmout" ty pochybnosti... nechci je cítit (táhnout si pocit z předchozího vztahu) ... " jde o to, nenechat se "natlačit" do něčeho, co ti nevyhovuje a zárověň nevyčítat. Prostě obhájit si svoje hranice a nepřekračovat ty cizí." přesně tak to vnímám. ty cizí hranice se snažím nepřekračovat a to stejné čekám od protějšku (což je asi špatně) člověk nemá nic očekávat .... Asi to chce čas. Nechci se kvůli tomuhle hned rozcházet ..je mi jasné, že všude bude něco a vždy narazím na nějaký problém. Vím, že tohle je problém ve mě. Rozhodla jsem se to přejít, tak bych to měla přejít ... jenže mě to je prostě líto :-( a neumím to ze sebe dostat. Ale s tím mi tady nikdo nepomůže i kdyby se na hlavu stavěl. To musím já... a já to vím.

Jiná baba by si třeba řekla - parchant chlap ! A měla by klídek ...

Ashanty napsal(a):

Ano, tak to vnímám...já jen momentálně prostě nevím - jak v sobě "zabít či přijmout" ty pochybnosti... nechci je cítit (táhnout si pocit z předchozího vztahu) ... " jde o to, nenechat se "natlačit" do něčeho, co ti nevyhovuje a zárověň nevyčítat. Prostě obhájit si svoje hranice a nepřekračovat ty cizí." přesně tak to vnímám. ty cizí hranice se snažím nepřekračovat a to stejné čekám od protějšku (což je asi špatně) člověk nemá nic očekávat .... Asi to chce čas. Nechci se kvůli tomuhle hned rozcházet ..je mi jasné, že všude bude něco a vždy narazím na nějaký problém. Vím, že tohle je problém ve mě. Rozhodla jsem se to přejít, tak bych to měla přejít ... jenže mě to je prostě líto :-( a neumím to ze sebe dostat. Ale s tím mi tady nikdo nepomůže i kdyby se na hlavu stavěl. To musím já... a já to vím.

Zkus se zklidnit, zavřít oči a vzpomenout si, kdy ses takhle cítila POPRVÉ.....

Nezvládnuté věci se mění v bloky a protože ty nemají v organizmu co dělat, život nám přihrává stále stejné situace - jen přitvrzuje, abychom si všimli - abychom si svoje bloky pořešili.

Takže: kdy se ti to stalo POPRVÉ?....

.... asi před 6ti lety ... s ex, pak opakovaně...vždy, když jsem se s tím "nějak vyrovnala"  ... vracelo se to a nakonec jsem se rozhodla pro odchod. Měla jsem to udělat dávno. (ač to mělo určitě svůj význam)... Pravda je, že jsem se toho podvědomě bála (v tom předchozím vztahu už mě to nepřekvapovalo) ....i když jsem měla za to, že jsem se s tím vyrovnala, tak asi ne. Pořád mě to dokáže rozhodit...na druhou stranu, koho by to nerozhodilo. Teď jen to odstranit - ten blok, jak píšeš.

Ashanty napsal(a):

.... asi před 6ti lety ... s ex, pak opakovaně...vždy, když jsem se s tím "nějak vyrovnala"  ... vracelo se to a nakonec jsem se rozhodla pro odchod. Měla jsem to udělat dávno. (ač to mělo určitě svůj význam)... Pravda je, že jsem se toho podvědomě bála (v tom předchozím vztahu už mě to nepřekvapovalo) ....i když jsem měla za to, že jsem se s tím vyrovnala, tak asi ne. Pořád mě to dokáže rozhodit...na druhou stranu, koho by to nerozhodilo. Teď jen to odstranit - ten blok, jak píšeš.

Jsi si jistá, že POCITY, o nich mluvím, které teď cítíš, jsi měla POPRVÉ asi před 6ti lety? Ne dřív?
Nu, pokud je to tak, napiš si všechno, co ti na tom VADÍ a smiř se s tím, přijmi to jako holý fakt. Položku po položce. A dělej to tak dlouho, dokud při tom budeš na psychické nebo fyzické úrovni něco cítit. Až tělo nebude reagovat a tobě to bude jedno, blok je pryč. Je to jednoduché :jojo:

Ashanty napsal(a):

Ano, tak to vnímám...já jen momentálně prostě nevím - jak v sobě "zabít či přijmout" ty pochybnosti... nechci je cítit (táhnout si pocit z předchozího vztahu) ... " jde o to, nenechat se "natlačit" do něčeho, co ti nevyhovuje a zárověň nevyčítat. Prostě obhájit si svoje hranice a nepřekračovat ty cizí." přesně tak to vnímám. ty cizí hranice se snažím nepřekračovat a to stejné čekám od protějšku (což je asi špatně) člověk nemá nic očekávat .... Asi to chce čas. Nechci se kvůli tomuhle hned rozcházet ..je mi jasné, že všude bude něco a vždy narazím na nějaký problém. Vím, že tohle je problém ve mě. Rozhodla jsem se to přejít, tak bych to měla přejít ... jenže mě to je prostě líto :-( a neumím to ze sebe dostat. Ale s tím mi tady nikdo nepomůže i kdyby se na hlavu stavěl. To musím já... a já to vím.

dokud se nedostaneš v těhle "sakra" pocitech až na dno, vždycky tě překvapí a vrátí se.
pokud nebudeš chtít ty pochybnosti cítit, nebudeš moct je ani přijmout ani zabít. oni se pěkně na chvíli schovají a když to nebudeš čekat, zase vylezou.

:) no, kdyby to bylo tak jednoduché :D ... ale nic jinýho mi stejně nezbejvá ... když se zamyslím, tak jsem ten pocit mohla mít klidně už ve školce, když se můj kamarád Péťa na záchodku pusinkoval s jistou Jiřinkou :D ... mám ten pocit, že tak dobrá asi nikdy nebudu, aby se mnou nehlo, že se můj přítel angažuje jinde.... můžu si maximálně říct, že je to jeho věc. Ale i tak se mě to dotýká a věřím tomu, že jeho by se to dotklo zrovna tak. Asi na to nemám, abych se nad to povznesla tak, že už by mě to NIKDY v budoucnu nerozhodilo. Můžu se ale naučit říct si v této situaci, že to buď přejdu a smířím se nebo ho pošlu k šípku. Ono stejně nic jinýho s tím asi vážně neudělám. Díky Pan.

Agewo na dně jsem už byla .... jinak bych se nikdy neodrazila... a byla bych asi robot, kdyby se mě to už nikdy nedotklo. Tohle se dotkne každé ženské ... to mi nikdo nevymluví. Důležitý je jak se s tím člověk pak dokáže rychle vyrovnat, aby se v tom neplácal moc dlouho a hlavně se nelitoval, jak se to jen jemu zase mohlo stát. možná se mi to stane ještě hodněkrát. Stačí mi jen vědět, že se na to neumírá.

Ashanty napsal(a):

:) no, kdyby to bylo tak jednoduché :D ... ale nic jinýho mi stejně nezbejvá ... když se zamyslím, tak jsem ten pocit mohla mít klidně už ve školce, když se můj kamarád Péťa na záchodku pusinkoval s jistou Jiřinkou :D ... mám ten pocit, že tak dobrá asi nikdy nebudu, aby se mnou nehlo, že se můj přítel angažuje jinde.... můžu si maximálně říct, že je to jeho věc. Ale i tak se mě to dotýká a věřím tomu, že jeho by se to dotklo zrovna tak. Asi na to nemám, abych se nad to povznesla tak, že už by mě to NIKDY v budoucnu nerozhodilo. Můžu se ale naučit říct si v této situaci, že to buď přejdu a smířím se nebo ho pošlu k šípku. Ono stejně nic jinýho s tím asi vážně neudělám. Díky Pan.

Jí myslím, že jsi začátek tohohle svého trápení našla, super :supr:
Ale nezpracovávej to rozumem, to je k ničemu. Prostě se tam "vrať" a znovu si to prožij, uvědom si, co té malé holčičce na tom vadilo a to si přijmi. Dělej to tak dlouho, dokud ti to nebude šumák. Takhle nějak pracuje metoda RUŠ. Jestli to sama nezvládneš a ve tvé blízkosti s tím nikdo neumí pracovat, tak se ozvi.

Pandorraa napsal(a):

Jí myslím, že jsi začátek tohohle svého trápení našla, super :supr:
Ale nezpracovávej to rozumem, to je k ničemu. Prostě se tam "vrať" a znovu si to prožij, uvědom si, co té malé holčičce na tom vadilo a to si přijmi. Dělej to tak dlouho, dokud ti to nebude šumák. Takhle nějak pracuje metoda RUŠ. Jestli to sama nezvládneš a ve tvé blízkosti s tím nikdo neumí pracovat, tak se ozvi.

Tohle nechápu :kapitulation:
Jisté věci mi přeci nebudou nikdy ukradené.

Já to chápu :-) ale i tak je tohle nadlidský výkon a na druhou stranu ... nějaké ty emoce a problémy asi k životu patří ... takže mě to bude do konce života rozhazovat, když se něco takového dozvím. Ale bude mi stačit, když to rychle přejde a nebudu se tím užírat moc dlouho. Třeba se nad to opravdu časem povznesu na tolik, že už mi to bude fuk...ale to bude předpokládám až až až ....kdo ví kdy. Zatím toho schopna nejsem a tu Jiřinku Peťovi do konce života neodpustím ! :D

werena30 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jí myslím, že jsi začátek tohohle svého trápení našla, super :supr:
Ale nezpracovávej to rozumem, to je k ničemu. Prostě se tam "vrať" a znovu si to prožij, uvědom si, co té malé holčičce na tom vadilo a to si přijmi. Dělej to tak dlouho, dokud ti to nebude šumák. Takhle nějak pracuje metoda RUŠ. Jestli to sama nezvládneš a ve tvé blízkosti s tím nikdo neumí pracovat, tak se ozvi.

Tohle nechápu :kapitulation:
Jisté věci mi přeci nebudou nikdy ukradené.

Jde o emocionalitu. Nebudou ti ukradené a zároveň budou, protože je budeš řešit bez emocí a s nadhledem.

Ashanty napsal(a):

Já to chápu :-) ale i tak je tohle nadlidský výkon a na druhou stranu ... nějaké ty emoce a problémy asi k životu patří ... takže mě to bude do konce života rozhazovat, když se něco takového dozvím. Ale bude mi stačit, když to rychle přejde a nebudu se tím užírat moc dlouho. Třeba se nad to opravdu časem povznesu na tolik, že už mi to bude fuk...ale to bude předpokládám až až až ....kdo ví kdy. Zatím toho schopna nejsem a tu Jiřinku Peťovi do konce života neodpustím ! :D

;):D
Pochopila jsi to přesně a věř mi, že tohle tě do konce života rozhazovat fakt nemusí. Hlavně se ti to nemusí pořád v různých obměnách vracet.

No, to bych ráda, aby se to nevracelo ... takže jdu meditovat a pokusit se o to, abych to přijmula a netrápila se tím....protože se tím už trápit prostě nechci. Dík Pan :)

Ashanty napsal(a):

No, to bych ráda, aby se to nevracelo ... takže jdu meditovat a pokusit se o to, abych to přijmula a netrápila se tím....protože se tím už trápit prostě nechci. Dík Pan :)

A pozoruj svoje tělo, musí být naprosto klidné - fyzicky i psychicky. Dokud to s tebou něco dělá, pokračuj.

Ale je zajímavé, že se mi opravdu vybavil ten první pocit s tím Péťou - bylo to ve školce nebo první třídě a když jsem zjistila, že tehdy můj nejlepší kamarád, si na dovolené s rodiči začal rozumět a kamarádit s tou Jiřkou (blbou) :D jak mě to vnitřně štvalo a žralo - dokonce jsem kreslila takové ty obrázky, kdy jsem byla v rakvičce, protože jsem umřela žalem a vedle mě Peťa s Jiřinou u oltáře :D ... asi mám v sobě fakt blok, protože se mi to stává vlastně ve všech vztazích a to bez toho, abych po tom nějak pátrala .... vždy to byla náhoda, jako teď. Ale ony asi náhody neexistují :) jen zkoušky. Snad už konečně odmaturuji ;-)

Pandorraa napsal(a):

Ashanty napsal(a):

No, to bych ráda, aby se to nevracelo ... takže jdu meditovat a pokusit se o to, abych to přijmula a netrápila se tím....protože se tím už trápit prostě nechci. Dík Pan :)

A pozoruj svoje tělo, musí být naprosto klidné - fyzicky i psychicky. Dokud to s tebou něco dělá, pokračuj.

Jiřina a Petr už ne, to jsem klidná ....ale ten můj současný ! Zavraždila bych oba :dumbom: nebo spíš mám ten pocit - tak si běž za kamarádkou, aby jsi poznal s kým chceš vlastně být. Já si v tomhle ohledu prostě věřím. Spíš mě žere, že o mě zapochyboval můj milý ... i když to je vlastně taky důkaz toho, když mě to mrzí, že až tak jistá si sama sebou nejsem :O už se v tom motám. Jak kača v bani :offtopic:

Ashanty napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ashanty napsal(a):

No, to bych ráda, aby se to nevracelo ... takže jdu meditovat a pokusit se o to, abych to přijmula a netrápila se tím....protože se tím už trápit prostě nechci. Dík Pan :)

A pozoruj svoje tělo, musí být naprosto klidné - fyzicky i psychicky. Dokud to s tebou něco dělá, pokračuj.

Jiřina a Petr už ne, to jsem klidná ....

Ashanty, tak vidíš, aspon máš už jednu zkušenost, že to jde, a nevadí, že to bylo v dětském věku :)

Pandorraa napsal(a):

werena30 napsal(a):

Tohle nechápu :kapitulation:
Jisté věci mi přeci nebudou nikdy ukradené.

Jde o emocionalitu. Nebudou ti ukradené a zároveň budou, protože je budeš řešit bez emocí a s nadhledem.

jójo, tak by to mohlo býti, Pan :)

No jo, když Péťa je cca 25 let stará záležitost a hlavně ho už nemiluji....ale teď je to jiný....na víc mě děsně vytáčí, že mi můj chlap neumí říct miluji Tě ... začínám vidět nějak moc problémů. Neumím se povznést a vnitřně se užírám. I když své druhé půlce umím sdělit, co chci a co nechci ... tak mám pocit, že to je k ničemu. Začínám být značně rozhozená od té příhody :-( strašně nejistá. Nepište mi, že to je můj problém, já to vím...jen pořád nevím, jak z toho ven. Neumím si pomoct. Dneska mám depresi jako Brno :-(

Ashanty,
klídek, zastav!
Řekla bych, že to, co vnímáš zrovna teď jako problémy, jsou ve skutečnosti mouchy, které vidíš přes momentální depku - jako když se díváš přes nepovedenou zvětšovací čočku.
Nevím přesně, co všechno je obsaženo v pocitu deprese, ale myslím, že je to především strach. A strach je velký komediant... zrovna včera jsem v jedné detektivce četla, že je vlastně nepotřebný, že ve chvíli největší krize, kdy by se asi člověk opravdu mohl hroutit, si prostě zmizí. Ale když má člověk sílu situaci zvládnout, připomíná se, jako kdyby šlo o život.
Sama jsi psala, že všechno, co žijeme, jsou vlastně zkoušky.
Tak se nedej :) .

Largo ... je to marný, je to marný, je to marný ... asi hormony nebo co, jinak mě to trochu uklidnilo, to psaní od Tebe. Děkuji. Doufám, že ty mouchy zapleštím a bude klid.

Ashanty napsal(a):

Largo ... je to marný, je to marný, je to marný ... asi hormony nebo co, jinak mě to trochu uklidnilo, to psaní od Tebe. Děkuji. Doufám, že ty mouchy zapleštím a bude klid.

:D
Jestli správně vidím jiskřičku humoru, je to nadějný, je to nadějný, je to nadějný..... :jojo:
:D

Ashanty napsal(a):

Ale je zajímavé, že se mi opravdu vybavil ten první pocit s tím Péťou - bylo to ve školce nebo první třídě a když jsem zjistila, že tehdy můj nejlepší kamarád, si na dovolené s rodiči začal rozumět a kamarádit s tou Jiřkou (blbou) :D jak mě to vnitřně štvalo a žralo - dokonce jsem kreslila takové ty obrázky, kdy jsem byla v rakvičce, protože jsem umřela žalem a vedle mě Peťa s Jiřinou u oltáře :D ... asi mám v sobě fakt blok, protože se mi to stává vlastně ve všech vztazích a to bez toho, abych po tom nějak pátrala .... vždy to byla náhoda, jako teď. Ale ony asi náhody neexistují :) jen zkoušky. Snad už konečně odmaturuji ;-)

Seš holka moc šikovná :supr:
Ono je to o tom, že co si nevyřešíme, to se nám v různých obměnách stále vrací a je to tvrdší a tvrdší, abychom si už teda konečně všimli :jojo: Pokud si "vyčistíš" ten prvotní zážitek, všechno ostatní se pročistí taky a tobě už se ta lekce nevrací. No...ale zase příjdou jiné :/ Jenže ty už víš, jak na to ;)

Ashanty napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ashanty napsal(a):

No, to bych ráda, aby se to nevracelo ... takže jdu meditovat a pokusit se o to, abych to přijmula a netrápila se tím....protože se tím už trápit prostě nechci. Dík Pan :)

A pozoruj svoje tělo, musí být naprosto klidné - fyzicky i psychicky. Dokud to s tebou něco dělá, pokračuj.

Jiřina a Petr už ne, to jsem klidná ....ale ten můj současný ! Zavraždila bych oba :dumbom: nebo spíš mám ten pocit - tak si běž za kamarádkou, aby jsi poznal s kým chceš vlastně být. Já si v tomhle ohledu prostě věřím. Spíš mě žere, že o mě zapochyboval můj milý ... i když to je vlastně taky důkaz toho, když mě to mrzí, že až tak jistá si sama sebou nejsem :O už se v tom motám. Jak kača v bani :offtopic:

Tak to bych řeka, že tam ještě něco zůstalo..... Takhle po písmenkách to ale asi neodhadnu...zkus se k JIřince a Péťovi vrátit a vzpomeň si na všechno, co malé Ash na tom vadilo...jedno po druhém si projdi a pozoruj tělo... Něco tam ještě musí být.

Ashanty napsal(a):

Largo ... je to marný, je to marný, je to marný ... asi hormony nebo co, jinak mě to trochu uklidnilo, to psaní od Tebe. Děkuji. Doufám, že ty mouchy zapleštím a bude klid.

Ash, ono asi bude lepší, když to nebudeš zkoušet sama a najdeš si "průvodce", někoho, kdo ti s tím pomůže :jojo:
A jak říká Largo: jsou to všechno jen "postupky" - tam ještě nemůžeš, ublížila bys si  X  tam už můžeš, ale bacha na nástrahy :D:D:D To zvládneš, ale nehoň se. Každý z nás to jednou všechno zvládne :jojo::jojo::jojo:

Largo - humor musí být, i kdyby co kdyby :-) dneska jsem marná..... Pan, tak mé tělo je jako na vodě - jsem nervózní jako pes co nemůže dohonit svůj vlastní ocas a je mi opravdu dnes dost mizerně :-( kdybych mohla tak se tu rozbrečím, místo toho musím házet úsměvy a dělat, že je vše nádherný. Moc vám děkuji za podporu :)

Ashanty napsal(a):

Largo - humor musí být, i kdyby co kdyby :-) .....

No, humor je pozdravení od tvýho anděla strážnýho, víš? :D

Ashanty napsal(a):

Largo - humor musí být, i kdyby co kdyby :-) dneska jsem marná..... Pan, tak mé tělo je jako na vodě - jsem nervózní jako pes co nemůže dohonit svůj vlastní ocas a je mi opravdu dnes dost mizerně :-( kdybych mohla tak se tu rozbrečím, místo toho musím házet úsměvy a dělat, že je vše nádherný. Moc vám děkuji za podporu :)

Pokud je to jen trochu možné, tak se někam ukliď, třeba na WC a pobreč si, potřebuješ to alespoň trochu dostat ven.
Udělej to pro sebe :jojo:

Pandorraa napsal(a):

A jak říká Largo: jsou to všechno jen "postupky" - tam ještě nemůžeš, ublížila bys si  X  tam už můžeš, ale bacha na nástrahy :D:D:D

No to jsou mně fóry.... Mě nic tak rozumnýho nenapadlo, byl tam jen první plán :co: .
:D

:-) dneska si pěkně pobrečím, budu doma sama a hodlám to ze sebe dostat ... už mě tyhle stavy nebaví. Largo a víš, že na anděla strážného věřím ? .... :) musí být pěkně nas*štvaný, že furt kňourám a že se pořád a pořád nemůžu naučit, ani věčným opakováním, těm situacím čelit. Jenže ono i 100 x nic umořilo osla. Už vím, jak se takový umořený osel cítí. :offtopic:

Ashanty napsal(a):

Largo a víš, že na anděla strážného věřím ? .... :) musí být pěkně nas*štvaný, že furt kňourám a že se pořád a pořád nemůžu naučit, ani věčným opakováním, těm situacím čelit. Jenže ono i 100 x nic umořilo osla. Už vím, jak se takový umořený osel cítí. :offtopic:

To je moc dobře :jojo: . A nas*štvaný není :lol: ... má tě rád, pomáhá a drží ti palce, i kdybys dělala superkoniny a odstrkovala se přitom ušima :D .
P.S. Rozuměj, je moc dobře, že na něj věříš. (Mně to psaní dnes nějak nejde... :tesi:

no, pravda - od toho je svatý, aby měl i svatou trpělivost :D tu se mnou potřebuje asi naprosto každý včetně mě samotné ! :D Je to marný, je to marný, je to marný :)

Hle, Ash, co kdybys tam místo té zápo*né mantry je to marný nahodila nějakou pozitivní? Třeba něco jako je to žůžo, je to žůžo, je to žůžo? Fantazii se meze nekladou, alespoň se ten tvůj andílek tolik nenadře :jojo:

Ashanty napsal(a):

no, pravda - od toho je svatý, aby měl i svatou trpělivost :D tu se mnou potřebuje asi naprosto každý včetně mě samotné ! :D Je to marný, je to marný, je to marný :)

ad 1 Tak tak...  a nas*štvanost nemá v popisu práce, toho se neboj :rock:
ad 2 Myslím, že k tomu mému se občas další andělé slétají na melouch :D
ad 3 :lol:

Andelíček so mzyslom pre humor sa hodí vždy... :jojo: A humor pomáha každému, mne napr. práve prežiť s osobou, s ktorou to mám na doživotie. ;)

No, tak jsem doma a jdu řvát a říkat si u toho ...je to žůžo, je to žůžo, je to žůžo ...

Alebo Je to stranda, je to sranda, je to sranda... Proste pokiaľ nejde o život, ide o hounou... :storstark:

No, tohoto hesla se držím celý život od doby, co "myslím" tedy jsem :co:  a krmím tím i druhé ....akorát je to občas hooodně těžké zůstávat nad věcí a brát co přichází s humerem....momentálně by mi stačilo - to brát :) :sjuk:  jsem holt trošku labilnější povahy. Proto mě neustále život překvapuje situacemi, které mě maj posílit, když mě rovnou nepoloží (tím nemám na mysl ty "kamarádky" - to je opravdu prkotina) :dumbom: :rock:
Fakt je, že mi to vlastně pomáhá. Člověk si uvědomí, co vše už překonal a může rozlišit důležité starosti a pseudostarosti, což kamarádky určitě jsou :rock:. Vivat, jdu se smát :-) chá chá :storstark:

Pandorraa napsal(a):

werena30 napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jí myslím, že jsi začátek tohohle svého trápení našla, super :supr:
Ale nezpracovávej to rozumem, to je k ničemu. Prostě se tam "vrať" a znovu si to prožij, uvědom si, co té malé holčičce na tom vadilo a to si přijmi. Dělej to tak dlouho, dokud ti to nebude šumák. Takhle nějak pracuje metoda RUŠ. Jestli to sama nezvládneš a ve tvé blízkosti s tím nikdo neumí pracovat, tak se ozvi.

Tohle nechápu :kapitulation:
Jisté věci mi přeci nebudou nikdy ukradené.

Jde o emocionalitu. Nebudou ti ukradené a zároveň budou, protože je budeš řešit bez emocí a s nadhledem.

Dneska se mi dostalo až názorného vysvětlení,takže už to chápu (nejen hlavou).
A jde to,i když člověk nemá konkrétní vzpomínku?
Omlouvám se za :offtopic:

werena30 napsal(a):

Dneska se mi dostalo až názorného vysvětlení,takže už to chápu (nejen hlavou).
A jde to,i když člověk nemá konkrétní vzpomínku?
Omlouvám se za :offtopic:

Pokud máš vytvořený blok, musel vzniknout v nějaké situaci, tudíž VŽDY máš konkretní vzpomínku. Pravdou ale je, že se k ní nemusíš vždy dostat, nevybavíš si ji. Právě od toho je ale terapeut, aby ti ji pomohl najít a tak celou tu věc odblokovat.