Po dlouhém závěrečném boji o uchování místa  v předchozím zaměstnání, které mě naplňovalo společensky, citově, duchovně i finančně, jsem teď několik měsíců v situaci, kdy hledám práci.
V regionu, který se vyznačuje nejnižší zaměstnaností v ČR.
Ztratila jsem mnohem víc než jen zdroj příjmů, a chvílemi se mi daří s tím srovnat. Ale chvílemi se propadám a do beznaděje.
Dělám úplně vše, co ve své situaci můžu dělat.
Ve chvílích nejhlubšího zoufalství jsem se rozhodla pro antidepresiva, a začala fakt dělat vše, co jsem mohla.
Desítky žádostí na příslušná možná místa. Také dělám hned dva kursy , a mám v plánu další rekvalifikaci.


To všechno co se snažím dělat (přes určitý nedostatek psychických sil) je ale hrozně málo a já mám pocit nedostatečnosti. Že si nezasloužím nic, když nenesu žádnou hodnotu do domácnosti, do společnosti. Jako bych si sebe přestávala vážit.


Rozumově vím, že mé pocity jsou "mimo", a že se v podstatě "nic neděje".
Navenek vše funguje.
Starám se o děti, domácnost, s manželem vše O.K.

Nemám si na co stěžovat.
Přesto se cítím jak se cítím.


Důvod, proč to sem píšu je ten, že bych ráda slyšela příběhy jiných lidí, jak si v takové situaci poradili, jak se s tím srovnali, jak se z toho dostali.
Vím, že můj problém  za mě nikdo nevyřeší.
Ale pomáhá mi o tom mluvit a psát, a číst a poslouchat, jak to mají druzí.

Mě pomohlo hodně vzít na přechodnou dobu i práci, která byla pro mnohé mé známé "podřadná". Měla jsem i to štěstí, že tahle práce mě bavila a navzdory tomu, že to byla pořádná makačka, tak jsem se psychicky dost zrelaxovala.

V době, kdy jsem nemohla sehnat ani "podřadnou" práci a byla jsem z toho špatná, tak jsem svoje pocity to veřejně ventilovala. Pořádně jsem se politovala, jaká jsem chudinka, jak jsou všichni zaměstnavatelé blbí, když mě nechtějí, jak je svět nespravedlivý. Prostě jsem se v tom vyrochnila a nic jsem necenzurovala. Pak jsem to pustila a šla jsem dál. A pomohlo to.

Taky mi hodně pomohlo zvolit si nějaký projekt, který jsem vždycky chtěla udělat ale nebyl čas. Takže jsem začala vyklízet ty nejzašlejší kouty, přeorganizovávat si domácnost atd.

A taky jsem si navzdory situaci, že jsem bez příjmu, začala pořádně užívat. Neodmítala jsem pozvání někam, jen protože jsem cítila vinu, že nemám práci a měla bych jí hledat. Ba naopak.

Navíc je dobré si uvědomit, že třeba práce v domácnosti a starost o děti je opravdu práce a ne flákárna. Já vím, že to člověk musí udělat a tak má pocit, že se za to snad ani nemůže chválit, když si to zvolil ale já si myslím, že by měl. Já jsem dokonce starost o domácnost a děti měla jako povolání a brala jsem za to hodně ale hodně velké peníze.

Ametyst, podobné téma jsem založila na Pavlači, jmenuje se Kdo chce, práci si vždycky najde - myslíte, že to pořád platí? tak se tam kdyžtak podívej, mnohé zkušenosti tam jsou shrnuté.
Jen dopředu varuji - ať tě některé příspěvky ještě víc nerozhodí, část lidí tam totiž zastává názor, že to je jen o chtění a snaze. Já bohužel ze svého okolí vím, že to tak jednoduché není.

jen shrnu příběhy 2 mých kamarádek, tam nakousnuté: Jedna je nyní již skoro rok bez práce, jediná práce, co se jí naskytla, byla v pekárnách, směny od 18.hodiny večer, do 6. hodiny do rána. Tak tohle zatím odmítla a hledá usilovně dál. Denně sleduje internet, píše životopisy všude možně, chodí se ptát i osobně, a zatím nic.
Zrovna jsem před pár měsíi potřebovala uklízečku, tak jsem jí uklízení ve firmě u nás nabídla - k mému údivu to vzala všemi deseti, jezdí sem 1* týdně, a kromě úklidu jí dávám různé balení zboží, balíky na poštu apod. Má to na dohodu o provedení práce.
Jednou jsem jí chtěla ulehčit a dát nějakou práci na doma (aby zbytečně neprojížděla benzín 20 km sem k nám), a ona mě překvapila prosbou: Neber mi možnost být tady s vámi, mě je tu dobře, sama doma se cítím strašně, už mi z toho hrabe.
Takže Ametyst - ty pocity jsou asi u všech hodně podobné...

Druhá kamarádka byla bez práce asi 9 měsíců a je to navíc samoživitelka se 3 dětmi. Také sháněla práci kde se dalo, nesehnala (my jsme bohužel kraj s vysokou nezaměstnaností). Při nezaměstnanosti si udělala 2 rekvalifik. kursy, ten druhý ji pak nasměroval a hodně pomohl dál: Tak nakonec zvolila cestu totálně vabank - začala podnikat v uměleckém oboru, kde dříve pracovala ( než obě firmy, kde postupně dělala, krachly nebo radikálně snižovaly stavy).
Jde to ztuha, drží se zuby nehty a maká, až se z ní kouří. Nejtěžší je dnes ne vyrobit, ale sehnat odbyt - prodat. Minulý týden zrovna byla nabízet své zboží až v Bratislavě - víceméně na blind, prostě dělá vše, co může a co ji napadne. A zatím se jakžtakž drží, snad se jí to podnikání postupně povede a zavede. Moc jí držím palce.

A tobě Ametyst je držím taky.  Neboj, dobře to dopadne. Hledej dál, nevzdávej to, a když na tebe půjdou chmury, tak se sem aspoň vypiš. To pomáhá. A věř, že to tady s tebou mnozí sdílíme a že na tebe myslíme. :pussa:

Okolo mňa bolo pár nezamestnaných - rôzne dlho - a základ je nikdy to nevzdať úplne, skúšať všetko možné, osobné tipy a kontakty, internet, inzertné noviny (v Annonci som videla iné inzeráty ako na internetových pracovných serveroch) a pripraviť sa na to, že vezmeš aj prácu v inom odbore, nejakú, s akou doteraz nemáš skúsenosti, možno horšie platenú alebo náročnejšiu, s dochádzaním.... aspoň na čas, aby si práve neklesala na mysli, a časom si môžeš nájsť niečo bližšie pôvodnému zameraniu. Ja s tým veľmi nemám osobné skúsenosti, ale keby to nastalo, ako prvé si zistím možnosti rekvalifikančých kurzov a ako druhé začnem pilovať jazyky.

Děkuji za reakce, to moc potěší, že se někdo z podobné situace dostal.
Já netrvám na původní kvalifikaci, i když nejhorší pro mě bylo skutečně si zvyknout, že už nemůžu dělat to, co mě tak naplňovalo, to čím jsem žila a včem jsem byla dobrá.


Do rána jsem seděla na netu a projížděla možnosti práce.
Podařilo se mi sehnat  pár nadějných, a obtelefonovala jsem a obeslala je maily.
Svitla mi zase naděje. Není to můj obor, ale je to blízko.

Mizerně placené (klesnu asi o polovinu), ale mně to dalo naději. Projezdila bych tisíce.
Strávila v práci celé dny. Ale byla bych zase využitá, k něčemu.
Jo, chtěla bych to, i za tu cenu. Všechno lepší, než tahle beznaděj.

Líbilo se mi, jak Taurus popisovala, že se klidně politovala a vyrochnila v sebelítosti a udělala si radost. :-)
To je pěkné.

Ahoj, osobní zkušenost:

Propustili mě přesně před rokem z organizačních důvodů (jedna z největších firem v ČR!). Mám VŠ, praxi, umím několik jazyků, žiju v Praze. Věděla jsem o tom už předem, takže jsem si začala práci hledat už někdy v červnu. V mém oboru vůbec nic nebylo. Celý podzim jsem denně chodila na internet, absolvovala jsem tenkrát kolem 25 pohovorů (když počítám jen první kola). Scénář byl většinou hodně podobný. Když už jsem se dostala do druhého nebo třetího kola (kde po mě chtěli případové studie v AJ, prezentace apod.), nakonec mi zavolali a sdělili mi, že to nevyšlo... Na konci roku mi skončila podpora. Doufala jsem, že se v lednu situace zlepší, ale bylo tomu právě naopak. Začala jsem odepisovat na pozice v jiném oboru, juniorní pozice, asistentky apod. - všechno marné - jste překvalifikovaná, nemáte praxi v oboru apod. Oslovila jsem snad všechny lidi, které znám, známé známých atd. V únoru jsem nastoupila přes kamarádku do jedné firmy za plat, který byl v podstatě almužnou. Ve firmě si mě nechali do konce zkušebky, nechali mě udělat tu nejhorší práci a pak mi řekli, že mě nepotřebují. Byla jsem v tu dobu bez partnera, bez příjmů, ještě že jsem měla něco našetřeno.
Kamarádka mi nabídla brigádu - prodávat starožitnosti. Dvanáctky za minimum peněz. Po dvou týdnech mi řekla, že krámek musí zavřít. Připadalo mi, že to snad ani nemůže být pravda. Stále jsem reagovala na téměř všechny pozice, které jsem našla. Bezvýsledně.
Pak jsem napsala bývalým kolegyním z minulé firmy a ty mi nabídly jednu pozici na novém projektu. Práce nic moc, ale jak ráda jsem se vrátila (přesně po roce), i když jsem se zařekla, že už do této firmy nikdy nevkročím. Dojíždím každý den v součtu 3 hodiny, nudím se tady celý den a je mi to už jedno. Vždycky jsem byla cílevědomá, chtěla jsem dělat kariéru a teď jsem ráda, že jsem ráda...
Jinak ke konci už jsem na každý pohovor šla s tím, že je mi to vlastně úplně jedno, stejně mě zase nebudou chtít... Ale zase jsem se neutápěla v depresích, i když moje situace vůbec nebyla růžová. Sem tam nějaký výlet, sport, nechtěla jsem, aby mě to úplně zničilo.
Hlavu vzhůru. Dneska je situace opravdu těžká a chce to hodně trpělivosti a taky určitě štěstí. Vydrž!

Heddus,
tak tohle je tedy zoufalé, fakt.
:-(
Jak to zvládáš teď?
Jsi smířená, netrpíš, netrápíš se?

Jsem naopak hrozně ráda, že mám alespoň nějakou práci. Snažím se to vůbec neřešit. Spousta nových kolegů hledá dál a chce ve zkušebce odejít. Já už nehledám... Už jsem se nahledala dost a hlavně už ani nemám kam zasílat životopis, už jsem všude byla;)
Myslím, že mi to hodně dalo. Nějaký čas teď nebudu na práci nadávat, i kdybych se tam jakkoliv trápila.
Já jsem si nikdy nic nevyčítala, protože jsem věděla, že dělám maximum a moje vina to není. Někdy jsem měla takové chvilkové záchvaty, že jsem k ničemu a podobně. Ale taková je prostě realita na trhu práce, setkávala jsem se na pohovorech se skvělými lidmi, kteří jsou určitě schopní a byli v úplně stejné situaci jako já.
Hlavní je, tomu nepropadnout. Prostě jsem si řekla, že něco jednou vyjít musí, věnovala jsem se sama sobě, jezdila jsem na výlety, občas jsem si koupila něco pro radost... říkala jsem si mám obě ruce a nohy, svět se nezblázní...
Nenech se vydeptat... Držím palce!

Heddus,
tak to je skvělé. Tohle bych chtěla taky umět.

Jak to popisuješ, tak to už fakt nevím, kdo by se měl na trhu práce uplatnit, když ne ten, co má vzdělání, dovednosti a pracovat chce. Jako Ty.
To je úplně proti zdravému rozumu.

Seš dobrá. Třeba se Ti něco nového objeví, až to nebudeš čekat. Život ale někdy tedy tropí hlouposti, no.

V  podniku,kde jsem drive pracovala nam bylo oznameno,ze konci bez prace razem bylo 350 lidi.Jsme na mensim meste a sance sehnat praci zadna.Nikdy jsem si nepripoustela,ze by se tohle mohlo stat,kdyz me to bylo oznameno psychicky me to hodne vzalo.Museli me 2x zvysovat leky na tlak.Byl to pocit beznadeje.Nikdy pred tim jsem na uradu prace nebyla mela jsem hrozny pocit.
Sehnala jsem si brigadne na dohodu praci v supermarkeru.Prace me bavila po 2 mesicich me bylo nabidnuto vedouci jestli nechci zustat na stalo.Byla jsem rada i,kdyz za polovicni plat nez jsem mela v podniku.Smouvu jsem dostala na pul roku. Po roce prace me bylo oznameno,ze me vedouci musi propustit.Postavil se novi market a ubyla polovina lidi co chodili nakupovat takze museli snizovat stavy a ja byla posledni co tam nastoupila takze jsem sla.Jeste v dobe,kdy jsem byla zamestnana jsem hledala praci a nikde nic.
Nakonec jsem mela stesti,ze do jednoho podniku nenastoupila pracovnice a vzali me.Plat na nase mesto docela dobry,ale na 3 smeny.Ale kolektiv katastrofa .Sikana a vysmech pri zaucovani novych pracovniku.Do prace se vubec netesim nelibi se me tam,ale co mohu delat nikde nic neni.

Ametyst, hledala jsem práci těsně před 50 - tři měsíce v kuse. Fyzicky jsem obešla přes stovku firem (někdy i 3-4 denně), mailů, faxů a telefonů nepočítaně. Paní na ÚP byla natolik slušná, že mi rovnou řekla "nic pro vás nemáme, ale 3 měsíce vás nechám, jestli něco najdete - pak byste musela vzít i práci horší" - a fakt jsem se jí jen jednou měsíčně přišla "ukázat". Přestože jsem věděla, že hlady neumřu, tak jsem nespala, hubla, cítila vinu (za co???) a jen já vím, kolik mě to stálo sil - vydržet, protože jako sesypaná baba jsem se nikde prezentovat nemohla. K tomu naproto iracionální výčitky, jak jsem stará, blbá, nemožná a nezaměstnatelná... a děsně mě sráželo, že spousta oslovených VŮBEC nijak nezareagovala - opět iracionální pocit, že jim ani za mail nestojím. Týden před koncem třetího měsíce jsem flek dostala a jsem tam dodnes - možná, že i do důchodu to doklepu. 
Klidně kopej do zdi, řvi, ječ, nadávej, jací jsou to blbci, když ausgerechnte TEBE nechtějí... ale hlavně nerezignuj - to je sešup hrozně rychlej. Vezmi i místo pod úroveň tvých představ - budeš mezi lidmi, nebude tě tak ničit pocit, že jsi "k ničemu" (myšlenky jsou sviňa) - a vždycky můžeš hledat dál. Neboj, ono to přijde.

Ametyst napsal(a):

Heddus,
tak to je skvělé. Tohle bych chtěla taky umět.

Jak to popisuješ, tak to už fakt nevím, kdo by se měl na trhu práce uplatnit, když ne ten, co má vzdělání, dovednosti a pracovat chce. Jako Ty.
To je úplně proti zdravému rozumu.

Seš dobrá. Třeba se Ti něco nového objeví, až to nebudeš čekat. Život ale někdy tedy tropí hlouposti, no.

Stejný pocit po přečtení příspěvku od Heddus mám i já...

Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna 
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.

luminka napsal(a):

Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna 
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.

...můžu se zeptat co děláš, že si dostala třetí výpověd? Máš třeba pocit, že to je tím, že špatně pracuješ nebo něčím jiným? Neuraž se opravdu mě to zajímá. dík

Do tohoto neveselého tématu chci vnést trochu optimismu:
V příspěvku č.3 popisuji 2 své kamarádky, které s nezaměstnaností také mají svou dlouhou a trpkou zkušenost. Napíšu Vám, jak to s nimi je teď:

Obě pro nalezení zaměstníní udělaly úplné maximum, stejně jako mnozí z vás, co to tady popisujete. Kde všude hledaly a sháněly práci, tedy nebudu tedy znovu opakpvat.

Ta jedna tedy velmi ráda vzala u nás ve firmě úklid a občasné pomocné balení výrobků apod., na dohodu o provedení práce, časově to dávalo tak 1 den v týdnu. Říkala, že jí to, mimo určité pomoci finanční, strašně pomáhá psychicky, být mezi lidmi, cítit se nějak užitečná.
Skoro těstně po roce nezaměstnanosti jí volali z podniku, odkud byla před rokem z organizačních důvodů propuštěna. Volali jí v 8 ráno, zda je ještě volná, a jestli ano, tak ať v 10 přijde k řediteli. No - a v půl 11 měla podepsanou smlouvu a druhý den nastupovala do práce!!!! :supr: Sama mi říkala - to byl takový fofr, pro ni šok, že pořád nevěřila, že se jí to nezdálo... Před tím rokem ta její firma na tom byla blbě, málo zakázek, tak propouštět museli, i když s ní byli spokojení. No, situace toho podniku se pak zlepšila, navíc tam někdo odešel, tak trochu přeorganizovali pracovní náplně a najednou jim tam chyběl technolog. Tak vzpomněli na tu mou kamarádku, věděli, že ona je dobrá, že celý podnik, i lidi v něm  a částečně i technologii zná. Předtím tam dělala na nižší pozici, takže tu technologii znala jen částečně, ale kdyžtak přesně věděla, koho se na co zeptat.
Zkrátka, když už si fakt zoufala,  získala práci v tom samém podniku jako dřív, 5 minut pěšky od domova, mohla se vrátit do prostředí a mezi lidi, které znala a měla to tam ráda, a dokonce za dost vyšší plat!! Sice se trošku bála, jak tu pozici technologa zvládne. Ale nyní už 3. měsíc pracuje, prý to zvládla, je spokojená a říká:" Vždycky když kolegové v pondělí ráno nadávají, že už se tedy zas musí do práce, já mlčím a v duchu si říkám: Zaplaťpámbu, že mám kam jít do práce! "

No a ta druhá kamarádka-samoživitelka se 3 dětmi: Vrátila se ke svému oboru (umělecké řemeslo), začla v něm podnikat jako OSVČ. Víceméně jí ani nic jiného nezbývalo, se 3 dětmi (nejmladší ve školce) ji žádný zaměstnavatel nechtěl. První měsíce byly velmi krušné - do podnikání se nejdřív totiž musí hodně vložit (energie i financí - nakoupit materiál, nechat udělat webovky, atd.,atd.), a pak se modlit, zda zákazníci zareagují a začnou kupovat. No, nyní konečně v září prý už prodala aspoň tolik, že září (jako první měsíc) nebylo ztrátové. A teď se konečně zdá, že její úsilí začíná nést ovoce, že se jí to konečně trochu rozjíždí. I když teď je to jen tak-tak na holé uživení, je to šance, že se to později rozjede víc a že to podnikání ji i její děti snad nějak uživí.

Takže víceméně-oba příběhy,, které znám, měly tedy po roce svůj happy-end.
Vzkazuji tedy  vám všem hledajícím - nevzdávejte to, ono se to jednou rozsekne, a přeji vám, aby u vás ten úspěch přišel dřív, abyste na něj nemuseli tak dlouho čekat.
:pussa:

Holky, já to nechci zjednodušit, ani "zduchařit", ale já ve chvíli kdy jsem práci neměla, jednou v životě, jsem vůbec nezapochybovala o tom, že ji neseženu. Věřila jsem pevně, že jsem dobrá a tedy budu vybírat. Ani mě nenapadlo přemýšlet, že by to bylo jinak. Neležela jsem přitom na gauči, to je nutné dodat. Udělala jsem vše, co bylo v tu chvíli možné. A vybrala jsem si. :)

Možná se to zdá směšné, ale já vím, že to funguje. Rozhodněte se vnitřně,dělejte co umíte, rozhodtě sítě kam dosáhnete a nepochybujte! Podle totho také vystupujete, nemusíte se na nic připravovat.

Přeju ti Ame hodně štěstí a hlavně pevné rozhodnutí.

luminka napsal(a):

Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna 
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.

Dobre muzes vypadat i bez penez pokud ovsem nejsi bezdomovec. :D a par korun koupis veci v sekaci staci,ze mas praci pracek ,vodu a zehlicku a je z tebe hvezda.Co se tyce liceni muze te stacit treba tuzka na oci za 10 kc.Na vlasy te staci levny sampon a levny balzam na vlasy.Pokud mas nepodajny vlasy tak lak na vlasy ktery sezenes taky levny v obchode vse za 39.Hlavne je dulezity ty vlasy mit ciste.
Co se tyce prace tak je pravda,ze je lepsi mlcet sem tam prohodit par slov,zadne sverovani nebo si myslet,ze,kdyz se na nekoho nalepite,ze ziskate kamaradku.
Na prvnim miste pro vas musi byt prace a ,az potom rodina,protoze se musite prizpusobit tomu jak oni vas potrebuji.Zadne rodine planovani.

xxxx napsal(a):

luminka napsal(a):

Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna 
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.

...můžu se zeptat co děláš, že si dostala třetí výpověd? Máš třeba pocit, že to je tím, že špatně pracuješ nebo něčím jiným? Neuraž se opravdu mě to zajímá. dík

Tu muzes dostat velice jednoduse.Ja mam za sebou dve a to behem 15 mesicu.V te prvni se rusil podnik a v te druhe u nas na malem meste se otevrel druhy market.Museli snizit stav prodavacek,protoze by nas albert neuzivil.Sly jsme vsechny co jsme meli smlouvu na dobu ucitou.Dalsi vypoved,spise neprodlouzeni smlouvy mam,uz na vlasku tak uvidime.

Wiki napsal(a):

Holky, já to nechci zjednodušit, ani "zduchařit", ale já ve chvíli kdy jsem práci neměla, jednou v životě, jsem vůbec nezapochybovala o tom, že ji neseženu. Věřila jsem pevně, že jsem dobrá a tedy budu vybírat. Ani mě nenapadlo přemýšlet, že by to bylo jinak. Neležela jsem přitom na gauči, to je nutné dodat. Udělala jsem vše, co bylo v tu chvíli možné. A vybrala jsem si. :)

Možná se to zdá směšné, ale já vím, že to funguje. Rozhodněte se vnitřně,dělejte co umíte, rozhodtě sítě kam dosáhnete a nepochybujte! Podle totho také vystupujete, nemusíte se na nic připravovat.

Přeju ti Ame hodně štěstí a hlavně pevné rozhodnutí.

Ja jsem taky nepochybovala o tom,ze bych v budoucnu praci nenasla,ale,kdyz jsem procestovala vsechny okolni mesta a nic jsem nenasla zacala jsem panikarit.

Já byla bez práce rok :( oběhala jsem snad všechno, co se oběhat dalo, v rámci Úřadu práce jsem si udělala rekvalifikační kurs. Po jeho absolvování jsem chodila na různé pohovory v tomto oboru, jenže jsem zase měla smůlu: máte čerstvý rekvalifikační kurs, nemáte praxi, my potřebujeme někoho s praxí. Až se na mě štěstí usmálo, kamarádka mi dala tip na jedno výběrové řízení, přišli jsme tam tři uchazeči a vybrali mě :D
Moje rada zní - hlavně nerezignovat, nevzdávat to a věřit, že se ta smůla jednou prolomí a na člověka se konečně usměje štěstí. Chce to ovšem zkoušet nejen přes internet, nejen přes Úřad práce, nejen přes inzeráty, ale chodit se osobně ptát a v neposlední řadě "rozhodit sítě" i mezi kamarády a známými. Já mám skutečně velmi špatnou zkušenost s odepisováním na inzeráty přes internet (odepsala jsem příkladně na deset inzerátů a osm zadavatelů z nich se mi ani neuráčilo odpovědět), s obcházením doporučenek z pracáku (poslali mě a další uchazeče na pozici, která už byla přes měsíc obsazená). Mně se tedy při hledání práce osvědčilo spoléhat se na "vlastní linii", kdy někdo, kdo mě znal - kamarádka - mi pomohl získat užitečný kontakt a díky němu se mi podařilo sehnat práci :jojo:

V práci zůstala jen hrstka lidí, tak propouštěli i ty šikovné. Stačí, když jste maličko pomalejší než ostatní nebo máte problém s dopravou, pak už se vybírá podle kdečeho. Ale tak bolestný vyhazov, kdy tam moje známé zůstaly, jsem dosud nezažila. Jsem zlomená a to jsem si myslela, že se zítra půjdu poptat po práci. Ale schopná toho nejsem, to už teď cítím, momentálně jsem zlomená tak, že vypadám jako bezdomovkyně. A pak, všude chtějí lidi z pracáku, aby za ně měli peníze, a tam já budu až od pondělka, protože smlouva mi končí v neděli. Na druhé straně se bojím, že mě někdo z ostatních propuštěných předeběhne.

luminka napsal(a):

V práci zůstala jen hrstka lidí, tak propouštěli i ty šikovné. Stačí, když jste maličko pomalejší než ostatní nebo máte problém s dopravou, pak už se vybírá podle kdečeho. Ale tak bolestný vyhazov, kdy tam moje známé zůstaly, jsem dosud nezažila. Jsem zlomená a to jsem si myslela, že se zítra půjdu poptat po práci. Ale schopná toho nejsem, to už teď cítím, momentálně jsem zlomená tak, že vypadám jako bezdomovkyně. A pak, všude chtějí lidi z pracáku, aby za ně měli peníze, a tam já budu až od pondělka, protože smlouva mi končí v neděli. Na druhé straně se bojím, že mě někdo z ostatních propuštěných předeběhne.

Jak predbehne to nechapu?V cem?Ze budou driv na pracaku? :co:

Ne, že se budou dřív ptát na práci.

Teď jsem dumala čtvrt hodiny nad heslem, abych se vůbec přihlásila, tak jsem mimo. A ty časy, ve kterých píšu, umíte si představit, jak jsem na tom se spánkem. Podporu rodiny opět nemám, nadávají mi, že o tom mluvím, a to to byl teprve jeden den. Ale on je toho člověk fakt plný. Tchyni, tchánovi a švagrové se vyhýbám, nechci je vidět, tak se stydím, asi půjdu vytřít verandu v noci. Dostalo se mi jen malé útěchy od manžela, že až bych něco našla, sehnalo by se starší auto, abych tam mohla jezdit. Nevím, kdy budu schopna se jít někam zeptat. Víte, jaké martyrium jsem podstoupila, než jsem dostala zpátky starou práci, a teď, když jsem si myslela, že všechno zlé je za námi, mě z ní vyhodili. Mám dva vysokoškoláky a je to fakt tragédie. Ještě jsem ani nebrečela, jsem úplně paralyzovaná, stále nevěřím. Rodina mi musí připomínat, odemkni, zamkni, a podobně, vůbec nefunguju. To jsem tady půl roku popisovala martyrium s prací, ale takhle hrozně mi ještě nebylo. Neumím si představit podruhé obcházet zaměstnavatele a někde promluvit, začátkem roku jsem to dokázala, ale teď je ze mně hnusná troska, fakt po*ná. Nepište, ať se dám dohromady, nejde to. Když mě pošlete k psychiatrovi, ani tam nedojdu. Pochybuju, že ješte vylezu z domu. Stydím se jít i pro mlíko. Včera mi vařila maminka a dneska pochybuju, že budu schopna uvařit. Musím i vyprat, ale nechce se mi jít na balkón věšet, mohl by mě někdo vidět. Tak takhle se teď momentálně cítím. Tohle je něco jiného, než vloni, když jsem byla mezi posledními propuštěnými a čekali jsme na pracáku, až zase bude práce. Teď podnik pokračuje, práce je hodně, ale mě tam nechtějí. Nemůžu ani na brigádu, už jsem ji zjara vyčerpala. A v novém roce to zase nepůjde vydělávat si při podpoře.

A ještě něco. Kolegyně, která už je jednou nohou v jiné firmě, ví se to o ní, je tam zapsaná a jen čeká, kdy ji tam vezmou, stále v práci je! Jen se jí zeptali, zda tam prvního nastupuje, a když nenastupuje, tak jí dali podepsat prodložení smlouvy! Jsem rozzlobená na nejvyšší stupeň! Jí je trapně a já se nedivím, taky by mně bylo. Já jsem chtěla pro firmu pracovat a nikam jsem nechtěla utíkat kvůli většímu výdělku, a podívejte, tak svět odplácí! Oni si snad váží lidí, kteří chtějí utéci.

luminka napsal(a):

Teď jsem dumala čtvrt hodiny nad heslem, abych se vůbec přihlásila, tak jsem mimo. A ty časy, ve kterých píšu, umíte si představit, jak jsem na tom se spánkem. Podporu rodiny opět nemám, nadávají mi, že o tom mluvím, a to to byl teprve jeden den. Ale on je toho člověk fakt plný. Tchyni, tchánovi a švagrové se vyhýbám, nechci je vidět, tak se stydím, asi půjdu vytřít verandu v noci. Dostalo se mi jen malé útěchy od manžela, že až bych něco našla, sehnalo by se starší auto, abych tam mohla jezdit. Nevím, kdy budu schopna se jít někam zeptat. Víte, jaké martyrium jsem podstoupila, než jsem dostala zpátky starou práci, a teď, když jsem si myslela, že všechno zlé je za námi, mě z ní vyhodili. Mám dva vysokoškoláky a je to fakt tragédie. Ještě jsem ani nebrečela, jsem úplně paralyzovaná, stále nevěřím. Rodina mi musí připomínat, odemkni, zamkni, a podobně, vůbec nefunguju. To jsem tady půl roku popisovala martyrium s prací, ale takhle hrozně mi ještě nebylo. Neumím si představit podruhé obcházet zaměstnavatele a někde promluvit, začátkem roku jsem to dokázala, ale teď je ze mně hnusná troska, fakt po*ná. Nepište, ať se dám dohromady, nejde to. Když mě pošlete k psychiatrovi, ani tam nedojdu. Pochybuju, že ješte vylezu z domu. Stydím se jít i pro mlíko. Včera mi vařila maminka a dneska pochybuju, že budu schopna uvařit. Musím i vyprat, ale nechce se mi jít na balkón věšet, mohl by mě někdo vidět. Tak takhle se teď momentálně cítím. Tohle je něco jiného, než vloni, když jsem byla mezi posledními propuštěnými a čekali jsme na pracáku, až zase bude práce. Teď podnik pokračuje, práce je hodně, ale mě tam nechtějí. Nemůžu ani na brigádu, už jsem ji zjara vyčerpala. A v novém roce to zase nepůjde vydělávat si při podpoře.

Můžeš jít na brigádu, ale k jinému zaměstnavateli než jsi byla na jaře.
Luminko, já na tvém místě bych v první řadě navštívila psychiatra, ulevilo by se ti .

Jsem rozzlobená na nejvyšší stupeň!
luminko, na to máš právo - ale to je taky všechno. Podívej, to je něco podobného, jak když If vedle řeší, že u  nich někdo bere víc za míň práce. Jestliže se neporušuje zákon, mají nadřízení plné právo rozhodovat o platu, pracovní náplni, výpovědích atd.

aprill napsal(a):

luminka napsal(a):

Teď jsem dumala čtvrt hodiny nad heslem, abych se vůbec přihlásila, tak jsem mimo. A ty časy, ve kterých píšu, umíte si představit, jak jsem na tom se spánkem. Podporu rodiny opět nemám, nadávají mi, že o tom mluvím, a to to byl teprve jeden den. Ale on je toho člověk fakt plný. Tchyni, tchánovi a švagrové se vyhýbám, nechci je vidět, tak se stydím, asi půjdu vytřít verandu v noci. Dostalo se mi jen malé útěchy od manžela, že až bych něco našla, sehnalo by se starší auto, abych tam mohla jezdit. Nevím, kdy budu schopna se jít někam zeptat. Víte, jaké martyrium jsem podstoupila, než jsem dostala zpátky starou práci, a teď, když jsem si myslela, že všechno zlé je za námi, mě z ní vyhodili. Mám dva vysokoškoláky a je to fakt tragédie. Ještě jsem ani nebrečela, jsem úplně paralyzovaná, stále nevěřím. Rodina mi musí připomínat, odemkni, zamkni, a podobně, vůbec nefunguju. To jsem tady půl roku popisovala martyrium s prací, ale takhle hrozně mi ještě nebylo. Neumím si představit podruhé obcházet zaměstnavatele a někde promluvit, začátkem roku jsem to dokázala, ale teď je ze mně hnusná troska, fakt po*ná. Nepište, ať se dám dohromady, nejde to. Když mě pošlete k psychiatrovi, ani tam nedojdu. Pochybuju, že ješte vylezu z domu. Stydím se jít i pro mlíko. Včera mi vařila maminka a dneska pochybuju, že budu schopna uvařit. Musím i vyprat, ale nechce se mi jít na balkón věšet, mohl by mě někdo vidět. Tak takhle se teď momentálně cítím. Tohle je něco jiného, než vloni, když jsem byla mezi posledními propuštěnými a čekali jsme na pracáku, až zase bude práce. Teď podnik pokračuje, práce je hodně, ale mě tam nechtějí. Nemůžu ani na brigádu, už jsem ji zjara vyčerpala. A v novém roce to zase nepůjde vydělávat si při podpoře.

Můžeš jít na brigádu, ale k jinému zaměstnavateli než jsi byla na jaře.
Luminko, já na tvém místě bych v první řadě navštívila psychiatra, ulevilo by se ti .

Na brigadu muze jit nez do konce roku.Pak,uz to bohuzel k podpore nejde.

Jak bych mohla jít k psychiatrovi, momentálně nejsem schopna vylézt ani na verandu, abych vytřela nebo zametla, tak se za sebe stydím. A manžel po mně chce, abych sháněla práci už v pondělí. V mém stavu nejsem schopna nikam jít, leda na ten pracák, a na to je čas do středy. A to jsem si těsně po obdržení výpovědi plánovala, jak půjdu shánět hned práci, ale teď to nějak nejde. Vloni jsem tady zahltila fórum kvůli výpovědi, ale to proti té letošní nebylo vůbec nic, to byla jen taková epizodka, ale tohle nerozdýchám. Už si začínám myslet, že jsem snad špatně pracovala. Každopádně potřebuju nějaký čas na zotavení, já vím, že to hoří, když jsou děti na VŠ, ale jako troska nikam jít nemůžu. Bože, co jsem tak strašného komu udělala, za co tak trpím, to si nezasloužím.

Luminko, Ty jsi zralá na dlouhodobou pracovní neschopnost. Možná by nebylo od věci jít okamžitě k doktorovi, nebo v pondělí a nechat si vystavit neschopenku. To by Ti snad šly peníze ještě z té práce, je tam snad nějaká ochranná lhůta, ale nevím přesně jaká. měla bys nějaké peníze, dala by ses dohromady a pak bys hledala práci.
V tomto stavu každého zaměstnavatele odradíš.

To bych musela utíkat ještě dnes a musel by mě tam někdo dovézt. A že se dám někdy vůbec dohromady, už nevěřím. Ani že ještě někdy vůbec budu pracovat.

amely napsal(a):

Luminko, Ty jsi zralá na dlouhodobou pracovní neschopnost. Možná by nebylo od věci jít okamžitě k doktorovi, nebo v pondělí a nechat si vystavit neschopenku. To by Ti snad šly peníze ještě z té práce, je tam snad nějaká ochranná lhůta, ale nevím přesně jaká. měla bys nějaké peníze, dala by ses dohromady a pak bys hledala práci.
V tomto stavu každého zaměstnavatele odradíš.

:jojo::jojo: .

A když se toto před mnoha lety stalo manželovi, seděl celý víkend u rodičů a přemýšleli, co dál. Něco vymysleli a v pondělí měl už práci, dopomohl mu k ní táta. Když se to stane mně, nemám podporu ani u své maminky, ani u jeho rodičů, ani před ním nesmím o tom mluvit. Je to příliš často a smolaři lezou lidem na nervy. Žádné podpory se opravdu nedočkám. Rodina si má pomáhat - ha ha.

luminka napsal(a):

A když se toto před mnoha lety stalo manželovi, seděl celý víkend u rodičů a přemýšleli, co dál. Něco vymysleli a v pondělí měl už práci, dopomohl mu k ní táta. Když se to stane mně, nemám podporu ani u své maminky, ani u jeho rodičů, ani před ním nesmím o tom mluvit. Je to příliš často a smolaři lezou lidem na nervy. Žádné podpory se opravdu nedočkám. Rodina si má pomáhat - ha ha.

Luminko, lépe se pomáhá někomu kdo na tom není tak jako ty. I kdyby tě rodina 100x vyslechla a našla ti práci , tak by jsi na ní stejně našla mouchy a do práce nenastoupila, protože tam nejsi schopna dojít.
Zkus nejdříve dát dohromady sama sebe a pak se dej do hledání.

No jo, kdyby, ale rodina mi nikdy žádnou práci nehledala, asi se za mě stydí. Co jsem si nenašla sama, to jsem neměla. Už z toho, co stránek jsem tu popsala, je vidět, že podporu rodiny prostě nemám, tak se musím svěřovat jinde. Je to tak: máma mě má ráda, manžel mě má rád, jeho rodiče mě mají rádi, děti mě mají rády, ale když pokud možno jsem šťastná a nemám žádný problém, oni mají takovou podmínku, v dobrém jsou se mnou, ve zlém ne, to si, člověče, pomoz sám.

Luminko, nic ve zlým ... ale možná by ses měla zamyslet nad "Je to příliš často a smolaři lezou lidem na nervy." = PROČ je to tak často a jestli to nemá souvislost s druhou částí věty.
Totéž adekvátně platí i pro "nemám podporu ani u své maminky, ani u jeho rodičů, ani před ním nesmím o tom mluvit" Troufla bych si odhadnout, že tvůj manžel měl ke ztrátě zaměstnání diametrálně odlišný přístup.

luminka napsal(a):

No jo, kdyby, ale rodina mi nikdy žádnou práci nehledala, asi se za mě stydí. Co jsem si nenašla sama, to jsem neměla. Už z toho, co stránek jsem tu popsala, je vidět, že podporu rodiny prostě nemám, tak se musím svěřovat jinde. Je to tak: máma mě má ráda, manžel mě má rád, jeho rodiče mě mají rádi, děti mě mají rády, ale když pokud možno jsem šťastná a nemám žádný problém, oni mají takovou podmínku, v dobrém jsou se mnou, ve zlém ne, to si, člověče, pomoz sám.

luminko, mně nenašla práci ani maminka, ani bývalý manžel, ani děti, ani můj současný přítel - musela jsem jít a sehnat si ji sama :jojo: Jsi dospělá ženská, máma dvou zletilých studentů, přece snad nečekáš, že Tě někdo bude vodit za ručičku, hledat Ti práci, vozit Tě na pohovory a výhodné pracovní místo Ti naservíruje na stříbrném tácu s oblohou až pod nos?!?
A neskuhrej tady už pořád. Sama jsi napsala: Dostalo se mi jen malé útěchy od manžela, že až bych něco našla, sehnalo by se starší auto, abych tam mohla jezdit. což svědčí o tom, že v rodině tu podporu máš, a ne že nemáš. Taková eremuruss je na tom daleko hůř - samoživitelka se dvěma dětmi, nemá možnost odvozu, je odkázaná na cizí lidi a přesto tady neskučí jako ty: jde - a tu práci si hledá. A je z regionu, kde ta práce taky neroste po stromech!!!
A jestli jsi ve stavu, že "momentálně nejsem schopna vylézt ani na verandu, abych vytřela nebo zametla, tak se za sebe stydím", signalizuje to jednu věc - že by ses neměla stydět vyhledat psychiatra, nechat si napsat pracovní neschopnost a předepsat antidepresiva. Jak se tady popisuješ jako zlomená troska, které bezmocnost čouhá z očí, jsi skutečně zralá na psychiatrickou neschopenku, protože - jestli není v tvých silách vzchopit se a začít fungovat, jsi skutečně nemocný člověk, patříš do rukou lékařů a ve stavu, v jakém jsi by Ti žádnou kloudnou práci stejně nikdo nedal :jojo:

Ještě mi manžel řekl, že to je moje vina, že jsem se nedostala mezi nejlepší. To bych si mu tehdy říct nedovolila. A jeho přístup nebyl diametrálně odlišný, když seděl u svých rodičů, vypadal zralý na sebevraždu. A myslím, že je celkem normální, že negruntuju byt, když je to tak čerstvé a bolestivé. A to, že potřebuju auto, pochopil manžel až teď, když nás potkala takováhle pecka. To martyrium s odvozem z odpolední trvalo léta letoucí.

luminko - manžel se v životě nestaral, jakou mám práci, kde dělám a čím se tam dopravuju (auto nemám) - a to dokonce ani v dobách, kdy to u nás ještě fungovalo. Tedy to nebylo jeho nezájmem, ale spíš pocitem hraničícím s jistotou, že jsem dost velká na to, abych si místo našla. Teda abych nekecala - jednou projevil nesouhlas, páč jeho představa sekretářky byla založena na blbých vtipech...
A ještě něco - vím, že rady moc nebereš, jenže to vygruntování baráku by ti možná pomohlo. Asi nebudu sama, kdo ti řekne, že na "čerstvé a bolestivé" funguje tvrdá práce jako bezva lék.

luminko, tím, že budeš ležet na kanapi s mokrým hadrem na hlavě jako milostivá paní radová z I. republiky, sténat, vyžadovat ohledy a NEBUDEŠ DĚLAT NAPROSTO NIC, tím si pod sebou tak akorát definitivně podřežeš větev.
Buďto jsi psychicky zdravý člověk, tak sebereš všechny síly, vygruntuješ aspoň barák a přivedeš se na jiné myšlenky. Nebo je Tvůj zdravotní stav na pováženou, není v Tvých silách se vzchopit, tak vyhledej odborného lékaře a začni se léčit. Duševní onemocnění není žádná ostuda, člověk si ho sám nepřivodil a nemůže za něj, ale měl by začít pravidelně docházet k lékaři a pracovat na svém uzdravovacím procesu.

luminka: Když mě pošlete k psychiatrovi, ani tam nedojdu.

Lumi, uznej, že když jsi schopná zapnout PC a sepsat příspěvek, máš taky na to, abys došla k psychologovi.
Ty ne že nejsi schopná někam dojít, Tobě se to spíš nechce.
Fakt nic ve zlém.
Jen Tě zkouším zatahat za myšlenky z druhé strany.

luminko, já bych se nasmála, kdyby Ti doma zaheslovali počítač a tys měla tím pádem po surfování na internetu :D

A věřím tomu, že to ti udělají, jakmile zjistí, že místo vyhledávání nového pracovního místa a jiných bohulibých aktivit věnuješ veškerý svůj volný čas klábosení na Babinetu :cool:

Děvenko, kdyby Ti bylo psychicky opravdu tak zle jak tvrdíš, tak bys v sobě nenašla ani zbla síly zasednout k počítači, zapnout ho a viset na něm celý půldne :jojo: Doma nemáš navařeno, doma nemáš uklizeno, doma nemáš nic, od rána visíš na PC, hlídáš si hodiny, kdy má přijít rodina domů, v tu chvíli vypínáš počítač a leháš si do postele s výrazem uštvaného, vysíleného člověka, který už má pomalu smrt na jazyku z toho, jak nedokáže vzdorovat ranám osudu :lol:

luminka napsal(a):

Jak bych mohla jít k psychiatrovi, momentálně nejsem schopna vylézt ani na verandu, abych vytřela nebo zametla, tak se za sebe stydím. A manžel po mně chce, abych sháněla práci už v pondělí. V mém stavu nejsem schopna nikam jít, leda na ten pracák, a na to je čas do středy. A to jsem si těsně po obdržení výpovědi plánovala, jak půjdu shánět hned práci, ale teď to nějak nejde. Vloni jsem tady zahltila fórum kvůli výpovědi, ale to proti té letošní nebylo vůbec nic, to byla jen taková epizodka, ale tohle nerozdýchám. Už si začínám myslet, že jsem snad špatně pracovala. Každopádně potřebuju nějaký čas na zotavení, já vím, že to hoří, když jsou děti na VŠ, ale jako troska nikam jít nemůžu. Bože, co jsem tak strašného komu udělala, za co tak trpím, to si nezasloužím.

tohle nevypadá na problém s hledáním práce, ale na sociální fobii, fakt bych doporučovala návštěvu psychiatra. Jinak to že si nechali paní, která se poohlíží po místě jinde asi bude tím, že to je dobrý zaměstnanec a nechtějí o ní přijít. Nehledej chybu v zaměstnavateli, ten potřebuje silné zaměstnance a ty se nazýváš troskou, která nemůže jít vytřít verandu, jestli se takhle chováš v práci nemůžeš se zlobit na ně a už vůbec neuvažuj "co já jsem komu udělala" to je na nic...jen se v tom patláš. Prostě v pondělí hledej práci a jestli jseš si jistá, že tohle nezvládáš opravdu si zajdi k lékaři.

xxxx napsal(a):

luminka napsal(a):

Jak bych mohla jít k psychiatrovi, momentálně nejsem schopna vylézt ani na verandu, abych vytřela nebo zametla, tak se za sebe stydím. A manžel po mně chce, abych sháněla práci už v pondělí. V mém stavu nejsem schopna nikam jít, leda na ten pracák, a na to je čas do středy. A to jsem si těsně po obdržení výpovědi plánovala, jak půjdu shánět hned práci, ale teď to nějak nejde. Vloni jsem tady zahltila fórum kvůli výpovědi, ale to proti té letošní nebylo vůbec nic, to byla jen taková epizodka, ale tohle nerozdýchám. Už si začínám myslet, že jsem snad špatně pracovala. Každopádně potřebuju nějaký čas na zotavení, já vím, že to hoří, když jsou děti na VŠ, ale jako troska nikam jít nemůžu. Bože, co jsem tak strašného komu udělala, za co tak trpím, to si nezasloužím.

tohle nevypadá na problém s hledáním práce, ale na sociální fobii, fakt bych doporučovala návštěvu psychiatra. Jinak to že si nechali paní, která se poohlíží po místě jinde asi bude tím, že to je dobrý zaměstnanec a nechtějí o ní přijít. Nehledej chybu v zaměstnavateli, ten potřebuje silné zaměstnance a ty se nazýváš troskou, která nemůže jít vytřít verandu, jestli se takhle chováš v práci nemůžeš se zlobit na ně a už vůbec neuvažuj "co já jsem komu udělala" to je na nic...jen se v tom patláš. Prostě v pondělí hledej práci a jestli jseš si jistá, že tohle nezvládáš opravdu si zajdi k lékaři.

Trosku ze mě udělali oni, tou výpovědí. A že o tu paní nechtějí přijít - ale oni o ni přijdou! Je otázkou času, kdy tam nastoupí. A je pěkný kec, že nás neničí to, co se stane, ale to, co si o tom myslíme. Mě zničilo stoprocentně to, co se stalo. Nedostat tu výpověď, tak tu skáču s hadrem a zpívám si. A ne, že jsem nic nedělala, v potu tváře jsem uvařila.

V ... potu ... tváře ... uvařila ... :lol:
luminko, ty se mi snad jenom zdáš :D
Já naprosto souhlasím s xxxx: v pondělí hledej práci a pakliže budeš mít pocit, že to nezvládáš a že to nepůjde, vyhledej toho lékaře.
Na jednu stranu je to komické, to co nám tady popisuješ - na druhou stranu se u Tebe opravdu může rozjíždět závažné onemocnění a v tom případě není fér se Ti posmívat, ale poslat Tě k lékaři. luminko, nepodceňuj svůj zdravotní stav a k tomu doktorovi si opravdu zajdi!!!

Luminko já tě podezřívám, že máš zvrácený smysl pro humor a směješ se tomu, jak na tebe tady reagujeme.

Protože jestli to myslíš vážně, tak opravdu vyhledej lékaře a to urychleně, ty "v potu tváře uvařivší" chuděro.

Je mi líto tvé rodiny, tebe mít doma, věčně na hromadě (on se důvod vždycky najde), to musí být teda opravdu radost.

lUMIRKO BYDLIS VE VETSIM MESTE?POKUD ANO TAK BY TO ZAS NEBYL PROBLEM NAJIT PRACI POKUD OVSEM BUDES BRAT COKOLIV.NAVIC MAS ALESPON MALOU OPORU V MANZELOVI.VEM SI,ZE BY SI BYLA SAMA A HOLKY NA SKOLE TO JE JESTE VETSI TRAGEDIE.PROTO SE VZCHOP A VER,ZE NECO URCITE NAJDES TREBA I TU PRACI PRODAVACKY.

Kdo by nebyl furt na hromadě, když už výpověď přichází s půlroční pravidelností? (nejsem lempl, pracovala jsem v kuse 12 let, než to vypuklo). A v podndělí hledat práci se mi zdá po té ráně fakt brzy. Vy byste šly? Když je to čerstvé a sebevědomí je na nule? Určitě napíšete, že v mé mizerné situaci se práce musí hledat okamžitě. Jenomže v mém stavu každého zaměstnavatele odradím, že mě nezaměstná už nikdy. Ale ultimátum buď pondělí, nebo psychiatr se mi zdá kruté. To byste si po takové ráně osudu neodpočaly ani týden? A věřte, že to rána je, dělala jsem tam 12 let, vloni jsem skončila s tím, že se tam zase vrátím, ani všechny věci jsem si neodnášela. Vrátila jsem se, a po pěti měsících toto. Teď už jsem si všechno odnesla, protože nebude pro mě návratu. Podnik šetří a vezme si radši brigádníky, aby za ně neplatil sociální a zdravotní. A na brigádu můžu až v dubnu, až tehdy mi vyprší podpora, letos to ještě při podpoře jde, ale na brigádě jsem tam byla v květnu, a všechny hodiny jsem si vyčerpala.

Propuštění z práce- rána osudu? To si snad děláš srandu. Ztráta zaměstnání je běžná součást života.

Petr100 napsal(a):

Propuštění z práce- rána osudu? To si snad děláš srandu. Ztráta zaměstnání je běžná součást života.

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

Lumirko praci na tvem miste bych sla hledat hned nevim na co cekat.Ja,kdyz se dozvedela 1 mesic predem,ze skoncim,tak pro me nastala panika a hledala jsem hned.Jeste ted po pul roce se me ozyvaji zamestnavatele na telefon,ze by me prijali.Bohuzel nevim na 100% jestli me v zamestnani nechaji,ale optam se opet s mesicnim predstihem,abych mela cas hledat.

luminka napsal(a):

Kdo by nebyl furt na hromadě, když už výpověď přichází s půlroční pravidelností? (nejsem lempl, pracovala jsem v kuse 12 let, než to vypuklo). A v podndělí hledat práci se mi zdá po té ráně fakt brzy. Vy byste šly? Když je to čerstvé a sebevědomí je na nule? Určitě napíšete, že v mé mizerné situaci se práce musí hledat okamžitě. Jenomže v mém stavu každého zaměstnavatele odradím, že mě nezaměstná už nikdy. Ale ultimátum buď pondělí, nebo psychiatr se mi zdá kruté. To byste si po takové ráně osudu neodpočaly ani týden? A věřte, že to rána je, dělala jsem tam 12 let, vloni jsem skončila s tím, že se tam zase vrátím, ani všechny věci jsem si neodnášela. Vrátila jsem se, a po pěti měsících toto. Teď už jsem si všechno odnesla, protože nebude pro mě návratu. Podnik šetří a vezme si radši brigádníky, aby za ně neplatil sociální a zdravotní. A na brigádu můžu až v dubnu, až tehdy mi vyprší podpora, letos to ještě při podpoře jde, ale na brigádě jsem tam byla v květnu, a všechny hodiny jsem si vyčerpala.

To už tady bylo, teď ne protože si musím odpočinout, pak ne protože jsou vánoce, pak zase ne, protože je všude hodně sněhu a mrzne, pak velikonoce a je zase horké léto a kdo by se honil ve vedru za práci, že jo?!

luminka napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Propuštění z práce- rána osudu? To si snad děláš srandu. Ztráta zaměstnání je běžná součást života.

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci :dumbom:

Nuni napsal(a):

luminka napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Propuštění z práce- rána osudu? To si snad děláš srandu. Ztráta zaměstnání je běžná součást života.

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci :dumbom:

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Nostalgie je potvora  :/   občas se zasním nad tím, jak bylo to či ono období v mém životě úžasné a skvělé  :jojo:  pak namátkou nebo i cíleně otevřu svoje zápisky z té doby a hned jsem zpátky v realitě  :D 

Luminko, vždyť jsi měla k té práci a vztahům tam tolik výhrad, a vidíš, začíná ti nové období, a věř, že je opravdu jenom na tobě, co si do něj přineseš a čím je naplníš  :pussa:

eremuruss napsal(a):

Lumirko praci na tvem miste bych sla hledat hned nevim na co cekat.Ja,kdyz se dozvedela 1 mesic predem,ze skoncim,tak pro me nastala panika a hledala jsem hned.Jeste ted po pul roce se me ozyvaji zamestnavatele na telefon,ze by me prijali.Bohuzel nevim na 100% jestli me v zamestnani nechaji,ale optam se opet s mesicnim predstihem,abych mela cas hledat.

1 měsíc, to se dobře hledá, když je člověk zaměstnaný a má ještě nějakou důstojnost. Já se to dozvěděla 4 dny předem. Já nemám důstojnost žádnou. Vy byste zaměstnali člověka, kterého propustili třikrát během roku, má 80 kg, působí neohrabaně, chybí mu zub (čtyřka, ale vidět to je), je mu 42, vlasy do pasu a jedno obnošené oblečení, protože při dvou vysokoškolácích na oblečení, boty a kadeřníka prostě nemá? A když vám řekne manžel, že prostě v pondělí půjdete a nebudete o tom diskutovat a vy víte, že šanci nemáte.

Luminko, takže ty sis třikrát během půl roku dokázala práci NAJÍT? Na to mysli... A manželovi řekni o peníze na kadeřníka a něco na sebe, když má tak přesné představy, tímhle ti pomoci určitě může. Ale tu hlavu nahoře, tu budeš muset držet sama ;)

Jednou to byl kraťoučký pracovní poměr, a pak jsem se vrátila do staré práce. Teď je to potřetí. A tím krátkým poměrem jsem si to zavařila, pak se rozjelo staré zaměstnání a já jsem se tam dostala až za čtvrt roku! Možná, že kdybych tam byla od února, lépe bych tam uspěla na té nové práci, kterou dělají. Ale propustili i kolegyni, která tam od února byla!

luminka napsal(a):

Petr100 napsal(a):

Propuštění z práce- rána osudu? To si snad děláš srandu. Ztráta zaměstnání je běžná součást života.

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

....Luminko začínám mít dojem, jak už tu někdo psal přede mnou, že si z nás pěkně utahuješ. Totáč, je panbu zaplať dávno za námi /21 let!/ a jestli spíš na bolševických vavřínech tak se nediv ničemu. Dneska se zaměstnanec musí otáčet a ti co se litujou a patlají ve vlastním stroupku jdou z kola ven, jak jsem ti už psala, zaměstnavatel potřebuje silné zaměstnance a ne někoho kdo se lituje. Nedávno si někde psala, že se bojíš, že tě čeká rozvod. Co tě tak čtu už se tomu vůbec nedivím, musíš svému mužovi vysávat strašně moc energie /on nemůže postávat musí vás živit/ a dobře si uvědomuješ, že před ŽÁDNÉHO zamestnavatele se nemůžeš doplazit jako troska. Tak to nedělej a normálně se poptávej po práci, je to dneska normální věc, nikdo se nad tebou nebude pozastavovat. Tak se nad tím nepozastavuj ani sama a na co čekat týden, když tě to tak flustruje? Jdi do toho a nebudeš mít čas na fňukání, které ti nepomůže. Když tu můžeš viset celé dny a noci tak stejný díl energie věnuj i hledání práce. Každopádně se ale přikláním k verzi, že tohle je zase další "estelovina"

Luminko, napiš mi do SZ tvé číslo bankovního účtu. Těch 500 Kč na kadeřníka ti klidně pošlu.  Myslím to vážně a bez ironie.
Jen bych chtěla poslat za to zas pak do SZ tvou fotku před a po (neboj, slibuju - nezveřejním, jen chci vědět, žes k tomu kadeřníkovi skutečně šla).

Ber to třeba jako takový impuls - když budeš mít aspoň upravené a hezky ostříhané (obarvené) vlasy, snad tě to trochu pozitivně naladí a dál už budeš pokračovat ve zlepšování svého vzhledu sama. Doufám a věřím. Jde to.

Mimochodem, nějak nevěřím tomu, že bys měla skutečně jen jedno obnošené oblečení. Ale i kdyby skutečně ano, tak si až budeš chodit na pohovory půjč nějakou halenku nebo doplněk  od kamarádky, dcery... Prostě hledej jak udělat, aby to šlo, ne proč to nejde.

Jinak-pobavilo mě, že věk 42 let uvádíš jako nějaké mínus. Mě je o tři víc a cítím se být v životní formě. Takže ve věku zakopaný pes není.

Až si dojdeš k tomu kadeřníkovi, popůjčuješ hezké oblečení, vkusně a decentně se namaluješ, ukaž se manželovi, usměj se na něj, a řekni: Jdu do toho. Drž mi palce.
Vsaď se, že bude koukat takhle: :co: :supr:

Víš, já mám opravdu sociální fobii. V dětství jsem vyváděla, když mě babička poslala do obchodu s pultovým prodejem. Jenže na léčbu teď bohužel není čas. Manžel mi zakazuje i toho psychiatra. Prostě slyším jen: hledat práci. Ale chápete sami, že jako troska se tam doplazit nemůžu, už jsem se tu i popsala, jak vypadám, pro mě je to fakt těžké.
Ale ten věk by neměl být mínus, to už nejsou malé děti a ještě to není tak moc. Propuštěné kolegyni je 51 a sebevědomí má víc. Myslela jsem, že budeme práci hledat spolu, ale nevyšlo to, ještě jí do toho přišel rodinný smutek.

luminka napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Lumirko praci na tvem miste bych sla hledat hned nevim na co cekat.Ja,kdyz se dozvedela 1 mesic predem,ze skoncim,tak pro me nastala panika a hledala jsem hned.Jeste ted po pul roce se me ozyvaji zamestnavatele na telefon,ze by me prijali.Bohuzel nevim na 100% jestli me v zamestnani nechaji,ale optam se opet s mesicnim predstihem,abych mela cas hledat.

1 měsíc, to se dobře hledá, když je člověk zaměstnaný a má ještě nějakou důstojnost. Já se to dozvěděla 4 dny předem. Já nemám důstojnost žádnou. Vy byste zaměstnali člověka, kterého propustili třikrát během roku, má 80 kg, působí neohrabaně, chybí mu zub (čtyřka, ale vidět to je), je mu 42, vlasy do pasu a jedno obnošené oblečení, protože při dvou vysokoškolácích na oblečení, boty a kadeřníka prostě nemá? A když vám řekne manžel, že prostě v pondělí půjdete a nebudete o tom diskutovat a vy víte, že šanci nemáte.

Lumirko ja u kadernika nebyla leta a mam kazdy den vlasy upravene.Nevim jak by se nejaky zamestnavatel predem dozvedel,ze si byla 3x behem chvile propustena.80 kilo mam taky a jsem urcite mensi nez ty a obleceni mam ze sekace a pritom chodim vzdy upravena.Tvuj manzel ma pravdu praci musis jit hledat hned prece nebude tahnout 2 vysokoskolacky sam jsou to i tve dcery ne?

Nejsou to dcery, je to párek, ale to je nakonec jedno. Ale je fakt nespravedlivé, aby člověk se sociální fobií a špatně vypadající byl před tuto situaci postaven x krát do roka, a sebevědomé krasavice doporučovali známí. Spočítejte si jen ty stresové body během roku - to máme výpověď krát tři, jednu smrt blízkého - babička, to už na psychiatra je.

luminka napsal(a):

Nejsou to dcery, je to párek, ale to je nakonec jedno. Ale je fakt nespravedlivé, aby člověk se sociální fobií a špatně vypadající byl před tuto situaci postaven x krát do roka, a sebevědomé krasavice doporučovali známí. Spočítejte si jen ty stresové body během roku - to máme výpověď krát tři, jednu smrt blízkého - babička, to už na psychiatra je.

Luminko, nikdy bych svému zaměstnavateli nedoporučila na volné místo někoho kdo je na tom tak jako ty , byť by to byla moje velká kamarádka .
Když víš, že máš sociální fobii, proč se neléčíš? Myslím, že jsi na návštěvu lékaře měla času až až.

Tak nějak jsem seděla na jednom místě 12 let, léčba nebyla potřeba. A tehdy jsem se prostě překonala a šla se zeptat, letos zjara jsem se šla ptát do několika podniků, což mě psychicky vyčerpalo, jako žebrák jsem si přišla a v létě se mi obrovsky ulevilo, že je tomu snad konec, a on není.

Lumirko jako zebrak ted chodi spousta lidi prosit o praci a slysela jsem,ze se tam i jedna pani rozbrecela a prosila,aby ji zamestnali.Ver,ze nejses jedina,kdo se chodi ptat.

eremuruss napsal(a):

Lumirko jako zebrak ted chodi spousta lidi prosit o praci a slysela jsem,ze se tam i jedna pani rozbrecela a prosila,aby ji zamestnali.Ver,ze nejses jedina,kdo se chodi ptat.

Já se rozbrečím nejspíš na pracáku, někde v podniku, to by nebylo důstojné člověka, to bych se snad i ovládla.

luminka napsal(a):

Víš, já mám opravdu sociální fobii. V dětství jsem vyváděla, když mě babička poslala do obchodu s pultovým prodejem. Jenže na léčbu teď bohužel není čas. Manžel mi zakazuje i toho psychiatra. Prostě slyším jen: hledat práci. Ale chápete sami, že jako troska se tam doplazit nemůžu, už jsem se tu i popsala, jak vypadám, pro mě je to fakt těžké.
Ale ten věk by neměl být mínus, to už nejsou malé děti a ještě to není tak moc. Propuštěné kolegyni je 51 a sebevědomí má víc. Myslela jsem, že budeme práci hledat spolu, ale nevyšlo to, ještě jí do toho přišel rodinný smutek.

Luminko, o tom, že máš sociální fobii tu byla řeč už před půl rokem, když jsi hledala práci poprvé.
Sama víš, že uvažuješ jinak, než většina lidí. Víš, že to, co je pro druhé snadné, je pro Tebe velký problém.
Jsi inteligentní, dokonce jsi psala,že jsi v mládí skládala básně a malovala - jenže to nikdo neocenil. Myslím, že žiješ v rodině, kde se cení jen to, kolik přineseš peněz, umyješ podlah, uvaříš jídel, nic jiného -a to Tě za ta léta ubilo. Ty výše popsané věci jsou důležité, ale jsou lidé, kterým dělá velké problémy toto splnit.
jen tak pro zajímavost Ti napíšu odkaz na jedny stránky. je tam zveřejněn příběh holky, která studuje vysokou školu, ale není schopna si namazat chleba -zemřela by hladem u plné ledničky.
Odkaz najdeš na www.apla-jm.cz. přečti si to, nebo i něco o té diagnóze, jestli to na Tebe nesedí.

Odpověz si - když Ti Blossom nabídla ty peníze na kadeřníka, byla bys schopna k němu zajít, nebo by byl i toto problém?

ještě pro upřesnění, jeto ta tisková zpráva -hned první článek

amely napsal(a):

luminka napsal(a):

Víš, já mám opravdu sociální fobii. V dětství jsem vyváděla, když mě babička poslala do obchodu s pultovým prodejem. Jenže na léčbu teď bohužel není čas. Manžel mi zakazuje i toho psychiatra. Prostě slyším jen: hledat práci. Ale chápete sami, že jako troska se tam doplazit nemůžu, už jsem se tu i popsala, jak vypadám, pro mě je to fakt těžké.
Ale ten věk by neměl být mínus, to už nejsou malé děti a ještě to není tak moc. Propuštěné kolegyni je 51 a sebevědomí má víc. Myslela jsem, že budeme práci hledat spolu, ale nevyšlo to, ještě jí do toho přišel rodinný smutek.

Luminko, o tom, že máš sociální fobii tu byla řeč už před půl rokem, když jsi hledala práci poprvé.
Sama víš, že uvažuješ jinak, než většina lidí. Víš, že to, co je pro druhé snadné, je pro Tebe velký problém.
Jsi inteligentní, dokonce jsi psala,že jsi v mládí skládala básně a malovala - jenže to nikdo neocenil. Myslím, že žiješ v rodině, kde se cení jen to, kolik přineseš peněz, umyješ podlah, uvaříš jídel, nic jiného -a to Tě za ta léta ubilo. Ty výše popsané věci jsou důležité, ale jsou lidé, kterým dělá velké problémy toto splnit.
jen tak pro zajímavost Ti napíšu odkaz na jedny stránky. je tam zveřejněn příběh holky, která studuje vysokou školu, ale není schopna si namazat chleba -zemřela by hladem u plné ledničky.
Odkaz najdeš na www.apla-jm.cz. přečti si to, nebo i něco o té diagnóze, jestli to na Tebe nesedí.

Odpověz si - když Ti Blossom nabídla ty peníze na kadeřníka, byla bys schopna k němu zajít, nebo by byl i toto problém?

Odpovím, vzít od někoho peníze, cítila bych se jako žebračka. A maluje a skládá básně snad každý mladý člověk, vždyť se podívejte na nějaký blog náctiletých dívenek. Tohle fakt za ta léta člověka přejde, už to neumím. A chod domácnosti jsem schopna zvládnout, nedávno jsem udělala generální úklid a na jídle si rodina pochutnává. Ale to musím být v pohodě, tento týden se prostě neuklízí.

luminka napsal(a):

amely napsal(a):

luminka napsal(a):

Víš, já mám opravdu sociální fobii. V dětství jsem vyváděla, když mě babička poslala do obchodu s pultovým prodejem. Jenže na léčbu teď bohužel není čas. Manžel mi zakazuje i toho psychiatra. Prostě slyším jen: hledat práci. Ale chápete sami, že jako troska se tam doplazit nemůžu, už jsem se tu i popsala, jak vypadám, pro mě je to fakt těžké.
Ale ten věk by neměl být mínus, to už nejsou malé děti a ještě to není tak moc. Propuštěné kolegyni je 51 a sebevědomí má víc. Myslela jsem, že budeme práci hledat spolu, ale nevyšlo to, ještě jí do toho přišel rodinný smutek.

Luminko, o tom, že máš sociální fobii tu byla řeč už před půl rokem, když jsi hledala práci poprvé.
Sama víš, že uvažuješ jinak, než většina lidí. Víš, že to, co je pro druhé snadné, je pro Tebe velký problém.
Jsi inteligentní, dokonce jsi psala,že jsi v mládí skládala básně a malovala - jenže to nikdo neocenil. Myslím, že žiješ v rodině, kde se cení jen to, kolik přineseš peněz, umyješ podlah, uvaříš jídel, nic jiného -a to Tě za ta léta ubilo. Ty výše popsané věci jsou důležité, ale jsou lidé, kterým dělá velké problémy toto splnit.
jen tak pro zajímavost Ti napíšu odkaz na jedny stránky. je tam zveřejněn příběh holky, která studuje vysokou školu, ale není schopna si namazat chleba -zemřela by hladem u plné ledničky.
Odkaz najdeš na www.apla-jm.cz. přečti si to, nebo i něco o té diagnóze, jestli to na Tebe nesedí.

Odpověz si - když Ti Blossom nabídla ty peníze na kadeřníka, byla bys schopna k němu zajít, nebo by byl i toto problém?

Odpovím, vzít od někoho peníze, cítila bych se jako žebračka. A maluje a skládá básně snad každý mladý člověk, vždyť se podívejte na nějaký blog náctiletých dívenek. Tohle fakt za ta léta člověka přejde, už to neumím. A chod domácnosti jsem schopna zvládnout, nedávno jsem udělala generální úklid a na jídle si rodina pochutnává. Ale to musím být v pohodě, tento týden se prostě neuklízí.

Tak to je dobrá zpráva. Luminko, jsem ráda, že jsem se mýlila, tak tento týden to rodina vydrží a příští týden bude líp, ne?

luminka napsal(a):

Tak nějak jsem seděla na jednom místě 12 let, léčba nebyla potřeba. A tehdy jsem se prostě překonala a šla se zeptat, letos zjara jsem se šla ptát do několika podniků, což mě psychicky vyčerpalo, jako žebrák jsem si přišla a v létě se mi obrovsky ulevilo, že je tomu snad konec, a on není.

jestli si dobře vzpomínám, už tehdy ti radily tady holky, abys šla k nějakému odborníkovi.Proč si nešla?
A když jsi nastoupila do práce, nějak mi teda nepřišlo, že by se ti obrovsky ulevilo, protože to sis stěžovala zas....akorát na něco jiného.
Já si myslím, že ty nemáš žádnou fobii, na tu že se vymlouváš, ty jsi prostě ze všeho hned otrávená , unavená a znechucená. Na všem hledáš chyby, aby sis mohla zase stěžovat a stěžovat.

Luminko, pokud nemáš oporu v rodině, nebo v okolí a nedaří se ti to zvládat psychicky, k psychiatrovi bych šla, ani nevíš, jaká to může být úleva nějaká ta medikace na depresi, úzkosti, či fobie apod. , popř. nějaké to vřelé slovo. (Chápající psychoterapeut - nutno ale dobře vybrat způsob psychoterapie, která ti sedí).
Též jsem přišla o práci po 13 letech (snižování počtu státních zaměstnanců v rámci rádoby úspor), mám dvě děti na studiích, s manželem nežiju, studuju VŠ (na popud zaměstnavatele, než se změnilo vedení a vše bylo jinak). Do toho přišla privatizace bytu a finanční vyrovnávání s manželem, který se zuby nehty brání, ale uvolil se mě vyplatit z garsoniéry, kde mám spolu s ním podíl, ale vymámil ze mě souhlas, že mi nebude přispívat na děti, aby na tom jako nebyl moc špatně finančně, což mi připadá napůl k smíchu :lol: a napůl k pláči :grater: v mé situaci nezaměstnané...
No, nějak to budu (budeme) muset zvládnout.
Zvládneš to i ty,....a vlasy do půl pasu ti závidím, já je mám jak opelichaná slepice.... ;)

eremuruss napsal(a):

Nuni napsal(a):

luminka napsal(a):

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci :dumbom:

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Jo jo bezdomovci nebyli, seděli v kriminále. Vzpomínáš na paragraf- PŘÍŽIVNICTVÍ?

Petr100 napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Nuni napsal(a):

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci :dumbom:

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Jo jo bezdomovci nebyli, seděli v kriminále. Vzpomínáš na paragraf- PŘÍŽIVNICTVÍ?

Vzpominam a bylo to dobre,kdyz vidim v okoli ty smazky co nedelaji a vydiraji rodice je me z nich na bliti.Za totace by sedeli.Ted na ne nikdo nemuze.

eremuruss napsal(a):

Petr100 napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Jo jo bezdomovci nebyli, seděli v kriminále. Vzpomínáš na paragraf- PŘÍŽIVNICTVÍ?

Vzpominam a bylo to dobre,kdyz vidim v okoli ty smazky co nedelaji a vydiraji rodice je me z nich na bliti.Za totace by sedeli.Ted na ne nikdo nemuze.

Asi rodiče někde udělali chybu, ale ono se líp poukazuje na systém. Já nic já muzikant, za všechno můžou jiní :dumbom: .

agewa napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak nějak jsem seděla na jednom místě 12 let, léčba nebyla potřeba. A tehdy jsem se prostě překonala a šla se zeptat, letos zjara jsem se šla ptát do několika podniků, což mě psychicky vyčerpalo, jako žebrák jsem si přišla a v létě se mi obrovsky ulevilo, že je tomu snad konec, a on není.

jestli si dobře vzpomínám, už tehdy ti radily tady holky, abys šla k nějakému odborníkovi.Proč si nešla?
A když jsi nastoupila do práce, nějak mi teda nepřišlo, že by se ti obrovsky ulevilo, protože to sis stěžovala zas....akorát na něco jiného.
Já si myslím, že ty nemáš žádnou fobii, na tu že se vymlouváš, ty jsi prostě ze všeho hned otrávená , unavená a znechucená. Na všem hledáš chyby, aby sis mohla zase stěžovat a stěžovat.

To není pravda, založila jsem asi jen jedno téma, myslím, že se mi nechtělo k mamince nebo co. Už jsem sem skoro vůbec nechodila. A lidí se bojím, z každého mám až nezdravý respekt. Obdivuju budovy, elektické vedení, koleje, prostě všechno a ty chytré lidi, co to všechno kreslili a vymýšleli i ty, co to stavěli. Někoho třeba takové myšlenky ani nenapadnou. Já se skláním snad před každým a připadám si jako nula.

luminka napsal(a):

Nejsou to dcery, je to párek, ale to je nakonec jedno. Ale je fakt nespravedlivé, aby člověk se sociální fobií a špatně vypadající byl před tuto situaci postaven x krát do roka, a sebevědomé krasavice doporučovali známí. Spočítejte si jen ty stresové body během roku - to máme výpověď krát tři, jednu smrt blízkého - babička, to už na psychiatra je.

...když tě čtu připadáš mi jako třináctiletá holka co si vzala do hlavy že všechny vytrestá vlastní destrukcí.

Judinka napsal(a):

Luminko, pokud nemáš oporu v rodině, nebo v okolí a nedaří se ti to zvládat psychicky, k psychiatrovi bych šla, ani nevíš, jaká to může být úleva nějaká ta medikace na depresi, úzkosti, či fobie apod. , popř. nějaké to vřelé slovo. (Chápající psychoterapeut - nutno ale dobře vybrat způsob psychoterapie, která ti sedí).
Též jsem přišla o práci po 13 letech (snižování počtu státních zaměstnanců v rámci rádoby úspor), mám dvě děti na studiích, s manželem nežiju, studuju VŠ (na popud zaměstnavatele, než se změnilo vedení a vše bylo jinak). Do toho přišla privatizace bytu a finanční vyrovnávání s manželem, který se zuby nehty brání, ale uvolil se mě vyplatit z garsoniéry, kde mám spolu s ním podíl, ale vymámil ze mě souhlas, že mi nebude přispívat na děti, aby na tom jako nebyl moc špatně finančně, což mi připadá napůl k smíchu :lol: a napůl k pláči :grater: v mé situaci nezaměstnané...
No, nějak to budu (budeme) muset zvládnout.
Zvládneš to i ty,....a vlasy do půl pasu ti závidím, já je mám jak opelichaná slepice.... ;)

klidně mu podepiš třeba u notáře že na děti nic nechceš, pokud jsou nezletilé ty nejsi kompetentní odmítnout za děti výživné, to je totiž nikoli pro tebe ale pro děti. Až ti dá peníze za VAŠÍ garsonku prostě zažádej o výživné, tím papírem od notáře si pak manžel muže vytřít ....zrak

Luminko, četla jsem tvoje příspěvky..jak moc se podobají mým... ach jo:((Minimálně pocity, které prožíváš.. Pro toho, kdo nezažije, jak bolestivý je odchod ze zaměstnání, z práce, která člověka bavila.., kde měl "přátele...", jak je někdy život nespravedlivý!! Nastupovala jsem loni v dubnu po mateřské zpět do práce. Hrozně moc jsem se těšila, potřebovala jsem fakt změnu..a kupodivu mi práci drželi, dítko vzali na odvolání do školky, všechno až moc vycházelo.. Trochu mě srazilo na kolena, když jsem se potkala s kolegyní, se kterou jsem úplně skvěle vycházela, byly jsme před mateřskou prima tým a i při mateřské tu a tam přijela na kávičku, popovídat co je v práci..-hned první den mi řekla, že mě nic zaučovat nebude, byla jsem z toho naprosto mimo.. Udělala jsem tak pár chyb v objednávkách-víc než ostatní, jednak jsem se skoro všechno znovu učila, pracovala jsem na zákaznickém centru-vyřizovaly jsme objednávky.. a jednak jsem byla z té krávy naprosto vykolejená. Nic to ale neměnilo na tom, že jsem se snažila být dobrá. Po zapracování jsme se spolu začaly předhánět a dělat si naschvály.. A přitom se pořád mluvilo o propuštění, podnik neměl tolik zakázek co v době před krizí.. žila jsem tak neustále ve stresu, dělalo se mi špatně, když se objevila sebemenší chybička, chodila jsem do práce, když byla malá nemocná-cpala jsem ji věčně k babičce, chodila jsem a dělala jsem přes časy, když se nárazově sešlo víc práce, dělala jsem věci nad rámec svých povinností - organizovala jsem večírky, vyměňovala si ochotně s kolegyněmi služby, když potřebovaly/když jsem potřebovala já, tak byl většinou problém../.. a stejně všechno bylo k ničemu.. když už jsem se upokojila, že k ničemu nedojde, kolem nového roku se o tom pořád mluvilo, pak to nějak ustalo.. tak nás z ničeho nic vedoucí koncem května pozval a řekl nám, že z oddělení, kde pracovalo 18lidí, odejdou dva do konce měsíce. Zatmělo se mi v té chvíli před očima a brečela jsem pak celý víkend. manžel pro to neměl skoro žádné pochopení, jen mi nadával.. no a do týdne se najednou objevilo na mém displei číslo nadřízeného a už jsem věděla, která bije... na otázku, proč JÁ?...mi bylo jen stroze řečeno, že je to manažerské rozhodnutí.. připadalo mi všechno tak šíleně nespravedlivé!! já chodila do práce v horečkách, děcko bylo věčně na hlídání-bála jsem si vzít paragraf a mít větší absenci-věčně jsme se dohadovali s manželem, kdo bude s malou doma... a ta kráva kolegyně přesčasy vůbec nedělala, na zákazníky bývala protivná, nesnesitelná v kolektivu, absenci měla daleko vyšší jak já/ i když za zápal plic samozřejmě nemohla..ale já za nemoci malé taky ne/.. pro ostatní nehnula prstem.. a odejít jsem musela já.. jak to bylo nespravedlivé..dodnes se s tím nesmířím.. fakt ne! takovou prima práci se bojím, že už nikdy mít nebudu:( a taky jsem tam měla nejmenší dítko.. tři kolegyně ani děti ještě neměly..říkala jsem si, proč nevyhodili je.. daleko líp by hledali místo než já se 4letým prckem:( jedna kolegyně pořád chtěla otěhotnět a věčně s něčím nespokojená, furt chtěla odcházet a vedoucímu to řekla do očí..a tu si tam taky nechali..tak proč JÁ?:((( samozřejmě odchod proběhl důstojně, dostala jsem odstupné i dobré reference v písemné formě a ty mi pak hodně pomohly.. ale prostě chápu, jak je každému v takové situaci.. v noci jsem mívala noční můry, pořád se mi zdálo o tom, jak mě propouští..(( Flintu do žita jsem nehodila, začala jsem fakt intenzivně hledat.. byla jsem během tří týdnů asi na deseti pohovorech a z toho jsem se ve třech dostala do druhého kola..u jednoho pohovoru mi řekli, že jsem pro ně moc dobrá, u druhého mě vzali a k třetímu jsem pak ani nešla.. jenže práce, do které jsem nastoupila mě ani trochu nebaví:( vzala jsem ji, abych jim všem ukázala, že nejsem žádné béčko.. S vedoucím se nedá pořádně vyjít, před týdnem jsem se s ním hodně chytla-ač nejsem zdaleka konfliktní typ.. a tak nevím co bude, poprvé jsem dala přednost dceři a zůstala jsem s ní v nemoci doma a hrozím se toho, co bude teď v pondělí v práci. řekla jsem mu do telefonu, že dám výpově´d, že v takových podmínkách pracovat nebudu a už mají nový inzerát, zatímco jsem byla doma.. takže uvidíme...
ráda bych si klidně i vyměnila mailíky s někým, kdo je na tom podobně... opravdu ráda si budu psát s každým, kdo přišel o práci ne až tak vlastní vinou a cítí se sám, ponížený a zahanbený... ráda vyměním zkušenosti
hezký víkend všem!!

luminka napsal(a):

Lidi, jsem bez práce, opět. Dvě děti na VŠ, fakt nemám slov, třetí výpověď během roku. Očekávám i rozvod, nedivila bych se.
A pokud už někdo práci najdete, tak mám pár rad, jak si ji udržet, z mých zkušeností:
Musíte se do práce dostat, na směny, na víkend, jak chtějí, a radši na nikoho nespoléhejte, může být nemocný, mohou ho propustit, musíte řídit, pokud nemáte práci zrovna 
v místě.
Musíte si hledět práce, nemluvte radši vůbec, fakt se to vyplatí. Popovídejte si o svačině nebo mimo práci.
Pokud mluvíte, neříkejte toho příliš. Ne všechno se musí líbit každému, můžete se kolektivu zprotivit.
Snažte se vypadat dobře, já vím, je to těžké, když není moc peněz.
Hlavně nehysterčete. Pokud už vám v práci vytečou nervy, běžte se uklidnit na záchod, ale krátce.
A jděte se na práci zeptat i někam, kde jste byli na brigádě, nebo odkud jste už byli propuštěni, pokud tam zase někoho potřebují. Dneska nejde se urážet, vyhodili vás dveřmi, tak přijďte komínem.

Vidíš lumi, ty to všechno víš:-)))...vše už  bylo ostatními řečeno, takže radu nemám, jen držím palce ať se konečně probereš :)

A udělala jsem ještě jednu zkušenost. Pokud jste dělníci a něco vyrábíte, tak rychle vyrobené výrobky vypadají lépe a spíše jsou bez chyb než ty opravované a různě "došňudrané". Proto se hned snažte splnit normu a zabijete hned dvě mouchy jednou ranou. Dělat zpočátku opatrně se mi vůbec nevyplatilo, a kde se používá nějaké teplo, tam při pomalé práci výrobek akorát spálíte!

Jito to znam taky cim vic aktivnejsi tim hur.Delala jsem praci jako prodavacka v Albertu,bylo to za malo penez,ale ta prace me velmi bavila mela jsem ji spis jako konicek.Mimo pracovni dobu jsem chodila delala inventuru kazdych 14 dni a to zdarma.Zakaznici me meli radi sami me rikali,ze jsem prijemna prodavacka jeste po odchodu ze zamestnani me to rikali,kdyz me potkali na ulici,ze je to skoda,ze tam nejsem.Ale byla jsem propustena,klesli trzby Albert by se pry neuzivil a ja mela smlouvu na dobu urcitou tak jsem byla propustena.Ted mam jinou praci ktera je docela dobre placena,ale kolektiv hroznej vubec se me tam nelibi do prace chodim s obrovskou nechuti.

eremuruss napsal(a):

Jito to znam taky cim vic aktivnejsi tim hur.Delala jsem praci jako prodavacka v Albertu,bylo to za malo penez,ale ta prace me velmi bavila mela jsem ji spis jako konicek.Mimo pracovni dobu jsem chodila delala inventuru kazdych 14 dni a to zdarma.Zakaznici me meli radi sami me rikali,ze jsem prijemna prodavacka jeste po odchodu ze zamestnani me to rikali,kdyz me potkali na ulici,ze je to skoda,ze tam nejsem.Ale byla jsem propustena,klesli trzby Albert by se pry neuzivil a ja mela smlouvu na dobu urcitou tak jsem byla propustena.Ted mam jinou praci ktera je docela dobre placena,ale kolektiv hroznej vubec se me tam nelibi do prace chodim s obrovskou nechuti.

Erem, psalas, že se ti ještě ted po půl roce ozývají zaměstnavatelé. proč z té práce, do které chodíš s nechutí neodejdeš jinam? třeba by tě práce bavila a chodilas tam ráda. JInak co se týká toho Albertu....tak to chodí, když klesnou tržby, musí se to nějak řešit a propouští se. S tím nic neuděláš a platí to všude

Luminko............ a kde se používá nějaké teplo, tam při pomalé práci výrobek akorát spálíte!


Ty se mi zdáš :D...ano, přesně tak to funguje, kde se používá teplo se při pomalé práci výrobek spálí:-))) fyzikální zákony fungují i v práci. Ty si z nás opravdu děláš srandu že jo? ;)

Luminka,ja pracujem už druhý rok mimo domov,130 km daleko.Som na ubytovni,a dochádzam každý týžden domov na víkendy.Po rannej to ešte ide,ale po poobednej mám prvý spoj v noci o 3-tej.Kedže v noci nejazdí mestká doprava,tak musím vyštartovat okolo 2-ej a pešo prejst 5!!!!km na stanicu na autobus.Vieš si predstavit ako mi je,ked teraz už býva v noci pod nulou.Trasiem sa ako drahý pes.Taxíkom by sa mi to predražilo,tak to zatial zvládam takto.
Chcem tým povedat,že ma fakt ani raz nenapadlo,si položit otázku,prečo akurát JA musím mat takýto život,osud...Vždy si položím otázku ako to spravit,aby som mala zamestnanie,aby som ho zvládla a skombinovat to s rodinou.Každý sme iný,aj ja som mala stabilné zamestnanie 18 rokov,doma pod nosom,ale potom sa to zmenilo.Po materskej ma už nevzali naspat,a vtedy sa moj život začal uberat iným smerom.Ja som tu výzvu od života prijala a som spokojná.A o tom to je.Ak je spokojná mama,tak su spokojne aj deti,rodina...

Když to Tvoje rodina bere, tak není problém. U nás by vadilo, i kdybych byla 20 km daleko, a ne na ubytovně, ale u maminky. To se musí chtít, ale musí chtít celá rodina.

U nás by vadilo, i kdybych byla 20 km daleko, a ne na ubytovně, ale u maminky.
Jestli se nepletu, tak se ti k mamince nijak zvlášť nechtělo... měla k tbě taky nějaký výhrady, mám dojem a tobě se to nelíbilo.

helen, luminka to psala jen jako příklad si myslím ...

luminka napsal(a):

Když to Tvoje rodina bere, tak není problém. U nás by vadilo, i kdybych byla 20 km daleko, a ne na ubytovně, ale u maminky. To se musí chtít, ale musí chtít celá rodina.

Ani u nás neboli 2x nadšení,ale niekedy sa inak nedá.Proste sme to zosuladili k spokojnosti všetkých.A áno je to o tom chcení.Ak tvoja rodina nechce,aby si si našla prácu trebárs aj mimo domov,tak nie je čo riešit.Bud doma,a čakaj.Manžel nech si nájde ešte jednu robotu,a deti brigády,aby si mohli zafinancovat študia.Tak potom neviem čo riešiš preboha...

Luminko, a co chceš ty? Jak by vypadala situace, ve které bys byla naprosto a dokonale spokojená?

holcina napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Jito to znam taky cim vic aktivnejsi tim hur.Delala jsem praci jako prodavacka v Albertu,bylo to za malo penez,ale ta prace me velmi bavila mela jsem ji spis jako konicek.Mimo pracovni dobu jsem chodila delala inventuru kazdych 14 dni a to zdarma.Zakaznici me meli radi sami me rikali,ze jsem prijemna prodavacka jeste po odchodu ze zamestnani me to rikali,kdyz me potkali na ulici,ze je to skoda,ze tam nejsem.Ale byla jsem propustena,klesli trzby Albert by se pry neuzivil a ja mela smlouvu na dobu urcitou tak jsem byla propustena.Ted mam jinou praci ktera je docela dobre placena,ale kolektiv hroznej vubec se me tam nelibi do prace chodim s obrovskou nechuti.

Erem, psalas, že se ti ještě ted po půl roce ozývají zaměstnavatelé. proč z té práce, do které chodíš s nechutí neodejdeš jinam? třeba by tě práce bavila a chodilas tam ráda. JInak co se týká toho Albertu....tak to chodí, když klesnou tržby, musí se to nějak řešit a propouští se. S tím nic neuděláš a platí to všude

Proc?Protoze nemam rada v zivote zmeny a nevim jak by to fungovalo jinde treba by to bylo taky na nic.Navic odkud se me ozvali je prace v nepretrzitem provozu stridani po dvou dnech a dal problem opet s dopravou.Z dalsi se me ozvali s pekarny z kauflandu prace by se me libila,ale opet problem s dopravou a je to malo placene.Nabidli me 8 tisic cisteho s toho 900 kc projedu.V nasem meste nenajdu nic.

helen, luminka to psala jen jako příklad si myslím
Nojo, PPavlo - ale ty "příklady" jsou všechny ve stylu "nechápou mě, nerozumí mi, nedají mi práci, chtějí po mně abych něco dělala aspoň doma..." To vypadá, jako by byla luminka obklopená naprosto neempatickými členy rodiny i kamarádkami a zaměstnavateli - že by měla fakt takovou smůlu?
Jistě, není příjemný bejt (už zase) bez práce - ale přece si to bebí nemůže furt hejčkat a čekat, že jí ostatní budou litovat, aniž by viděli alespoň snahu - ať už o hledání místa nebo teda návštěvu odborníka. Nějak se mi nezdá, když říká, že jí "manžel doktora zakázal"... ledaže by už totálně rezignoval...

Erem - Všechno je o volbě, tak cho´d do práce, kde se ti nelíbí. To se nedá nic dělat

Luminko - podívej jak to vyřešila Adriana, klobouk dolů :supr:

Adriana70 napsal(a):

luminka napsal(a):

Když to Tvoje rodina bere, tak není problém. U nás by vadilo, i kdybych byla 20 km daleko, a ne na ubytovně, ale u maminky. To se musí chtít, ale musí chtít celá rodina.

Ani u nás neboli 2x nadšení,ale niekedy sa inak nedá.Proste sme to zosuladili k spokojnosti všetkých.A áno je to o tom chcení.Ak tvoja rodina nechce,aby si si našla prácu trebárs aj mimo domov,tak nie je čo riešit.Bud doma,a čakaj.Manžel nech si nájde ešte jednu robotu,a deti brigády,aby si mohli zafinancovat študia.Tak potom neviem čo riešiš preboha...

ale já nemám dojem, že nechce rodina. pokud si dobře pamatuju, když to tu řešila Luminka minule, byla to ona, kdo nechtěl u maminky bydlet. A ted je to zase ona , kdo má výhrady k tomu, že manžel chce , aby s hledáním práce začla hned.
Konec konců název její minulého vlákna.....má mít ohledy rodina nebo nezaměstnaný....o něčem svědčí.
tehdy se jí tu dostalo spoustu rad. na všechny odpovídala ve stylu...možná ano, ALE....
vždy byl důvod proč to nejde.

Ano,všímam si ako Luminka manévruje,tak aby to vyhovovalo jej.Minule mala možnost to riešit bývaním u mamy,a boli tam nejaké výhrady,teraz zas ona by tak rada zrejme išla,ale rodina nechce..nemá to lahké.

luminka napsal(a):

agewa napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak nějak jsem seděla na jednom místě 12 let, léčba nebyla potřeba. A tehdy jsem se prostě překonala a šla se zeptat, letos zjara jsem se šla ptát do několika podniků, což mě psychicky vyčerpalo, jako žebrák jsem si přišla a v létě se mi obrovsky ulevilo, že je tomu snad konec, a on není.

jestli si dobře vzpomínám, už tehdy ti radily tady holky, abys šla k nějakému odborníkovi.Proč si nešla?
A když jsi nastoupila do práce, nějak mi teda nepřišlo, že by se ti obrovsky ulevilo, protože to sis stěžovala zas....akorát na něco jiného.
Já si myslím, že ty nemáš žádnou fobii, na tu že se vymlouváš, ty jsi prostě ze všeho hned otrávená , unavená a znechucená. Na všem hledáš chyby, aby sis mohla zase stěžovat a stěžovat.

To není pravda, založila jsem asi jen jedno téma, myslím, že se mi nechtělo k mamince nebo co. Už jsem sem skoro vůbec nechodila. A lidí se bojím, z každého mám až nezdravý respekt. Obdivuju budovy, elektické vedení, koleje, prostě všechno a ty chytré lidi, co to všechno kreslili a vymýšleli i ty, co to stavěli. Někoho třeba takové myšlenky ani nenapadnou. Já se skláním snad před každým a připadám si jako nula.

tak těch tvých vláken, tebou založených jsem našla nejméně 5. A všechny jsou v podsatě o tom samém. jaká jsi ty chudinka, jak tě nikdo nechápe a jakou ty máš smůlu. Asi by ses spíš měla zamyslet nad sebou a svým přístupem, než všechno svádět na okolí a špatné zkušenosti a okolnosti.

To není pravda, založila jsem asi jen jedno téma, myslím, že se mi nechtělo k mamince nebo co.
lumi, loni se tu řešilo prakticky totéž - jednak tě zajímalo, kdo má mít ohled na koho, druhak jestli má maminka pravdu. To je jak pes jitrničku sežral... kdybych neviděla data, nepoznala bych, jestli se jedná o letošní nebo loňský podzim. Stejné stesky, stejné rady, na které bystře reaguješ, proč to nejde...
K mamince se ti nechtělo, protože ti vykládala, jak bys měla makat aspoň doma, když už nejsi zaměstnaná, mimochodem... a teď se tu prsíš, jak bys k mámě šla, ale rodina nemá pochopení. Máš doma manžela a 2 dospělé děti - lze tedy předpokládat, že by přežili i bez tvé každodenní laskavé a dokonalé péče a nezahynuli bídně ve špíně a hlady...

helena napsal(a):

To není pravda, založila jsem asi jen jedno téma, myslím, že se mi nechtělo k mamince nebo co.
lumi, loni se tu řešilo prakticky totéž - jednak tě zajímalo, kdo má mít ohled na koho, druhak jestli má maminka pravdu. To je jak pes jitrničku sežral... kdybych neviděla data, nepoznala bych, jestli se jedná o letošní nebo loňský podzim. Stejné stesky, stejné rady, na které bystře reaguješ, proč to nejde...
K mamince se ti nechtělo, protože ti vykládala, jak bys měla makat aspoň doma, když už nejsi zaměstnaná, mimochodem... a teď se tu prsíš, jak bys k mámě šla, ale rodina nemá pochopení. Máš doma manžela a 2 dospělé děti - lze tedy předpokládat, že by přežili i bez tvé každodenní laskavé a dokonalé péče http://www.kolobok.us/smiles/big_standart/yahoo.gif a nezahynuli bídně ve špíně a hlady...

Luminka se bojí od rodiny odejít, protože ví, že by její odchod  rodina vzvládla a ještě si samotu užívala ;)

luminka se bojí od rodiny odejít
k mamince, protože je to pro ni z deště pod okap - nikde to pochopení nenajde...

No ja teda nevim komu by rodina trpela,aby manzelka ci manzel zil nekde stovky kilometru od rodiny.Me urcite ne a ani bych to nechtela.

erem, ale luminka píše o 20 km a ještě u maminky... Takže od domova kousek a nebezpečí zpustnutí taky nehrozí...
Nehledě na to, že někdy nezáleží na tom, co ty ne/chceš a rodina ne/trpí, ale co je potřeba. Ono máš celkem fuk, jestli někdo jezdí za rodinou na víkendy nebo bydlí doma, ale dělají oba na 3 šichty - taky se klidně tejden nepotkají.

helena napsal(a):

erem, ale luminka píše o 20 km a ještě u maminky... Takže od domova kousek a nebezpečí zpustnutí taky nehrozí...
Nehledě na to, že někdy nezáleží na tom, co ty ne/chceš a rodina ne/trpí, ale co je potřeba. Ono máš celkem fuk, jestli někdo jezdí za rodinou na víkendy nebo bydlí doma, ale dělají oba na 3 šichty - taky se klidně tejden nepotkají.

Ja,ale psala k Adriane.Jinak ja taky denne dojizdim vlakem do zamestnani 20 km.Nekdy,kdyz se postesti sehnat nekoho kdo ma se mnou smenu tak i autem.Navic nevim co ma spolecneho u Lumirky to,ze bude treba dojizdet do mesta za praci kde bydli jeji mamka.Prece by dojizdela dennne a ne u ni bydlela.....Lumirko nejak to nechapu.Pokud nebydlis ve vetsim meste nezbyde te nic jineho nez dojizdet.Taky me to stve denne vstavat pred 4 hodinou a bezet na vlak a jeste cekat pak venku 20 minut na prestup,kdyz dojedu ma misto tak musim jit opustenym parkem nez se do te prace dostanu.Vzdy si vzpomenu na film Puncocha,kdyz prochazim tim parkem.:D

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

agewa napsal(a):

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

Tak to musis mit zase vyssi vydelek,kdyz si muzes dovolit project mesicne 2500 kc.V Praze se prece jenom vydelat da.

agewa napsal(a):

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

na tak to agew děláš jistě za víc, než třeba nabízeli erem. tuším, že to byla ona, kdo psal, že ji nabídli osm čistýho. kdyby se ti nevyplatilo, tak nejezdíš.

eremuruss napsal(a):

agewa napsal(a):

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

Tak to musis mit zase vyssi vydelek,kdyz si muzes dovolit project mesicne 2500 kc.V Praze se prece jenom vydelat da.

raději vrabec v hrsti než holub na střeše ;)

co znamená "vyšší výdělek"?

eremuruss napsal(a):

agewa napsal(a):

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

Tak to musis mit zase vyssi vydelek,kdyz si muzes dovolit project mesicne 2500 kc.V Praze se prece jenom vydelat da.

Jsem na tom stejně jako agewa, jezdím denně autem, hodina tam, hodina zpátky. Tobě se zdá hodně projet 900,- z 8 tisíc,tzn, že by ti zbylo 7,1tis. projedu skoro 3 tis, myslíš že mám tedy 3x8? :rolleyes: ...to opravdu nemám. Ale vím, že pokud chci tuhle práci holt musím platit cestu

Ale ono je nakonec jedno kdo kolik projede, protože to je každého věc, jestli chce nebo nechce. A Luminka evidentně nechce...tady je každá rada drahá

A jestli by mi rodina trpěla, že jezdím za prací třeba 200km? Kdyby to bylo nutné, nic jiného by rodině nezbývalo. Mimochodem, moc se doma nezdržím, takže domácí práce dělá ten kdo je zrovna doma...a když jsem byla nezaměstnaná, byla jsem doma já. je to jednoduché

eremuruss napsal(a):

agewa napsal(a):

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

Tak to musis mit zase vyssi vydelek,kdyz si muzes dovolit project mesicne 2500 kc.V Praze se prece jenom vydelat da.

mám víc než 8000kč  čistého, ale nemám ani průměrný plat.
bydlím na okrese Kladno, coč je kraj s velkou nezaměstnaností, takže tady není nic. No a mám dceru na VŚ( bohužel alimenty nemáme), takže to není o tom, že si můžu dovolit projet -  prostě musím brát , co je.

eremuruss napsal(a):

agewa napsal(a):

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

Tak to musis mit zase vyssi vydelek,kdyz si muzes dovolit project mesicne 2500 kc.V Praze se prece jenom vydelat da.

no jak kde.

aprill napsal(a):

eremuruss napsal(a):

agewa napsal(a):

když už jsme u toho. Já teda jezdím autem, ale po dálnici a to přez 40km a pak ještě 1/2 hod po Praze. Čistého času přez hodinu tam a hodinu zpátky a projedu 2500kč za měsíc.A jsem ráda, že nějakou práci mám. Takže 20km mě přijde jako legrace a brnkačka.

Tak to musis mit zase vyssi vydelek,kdyz si muzes dovolit project mesicne 2500 kc.V Praze se prece jenom vydelat da.

raději vrabec v hrsti než holub na střeše ;)

co znamená "vyšší výdělek"?

Treba nad 15 cistyho.:D

v tom případě nemám vyšší výdělek

eremuruss napsal(a):

aprill napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Tak to musis mit zase vyssi vydelek,kdyz si muzes dovolit project mesicne 2500 kc.V Praze se prece jenom vydelat da.

raději vrabec v hrsti než holub na střeše ;)

co znamená "vyšší výdělek"?

Treba nad 15 cistyho.:D

:godlike: :godlike: tak to taky nemám...a já blbec projedu tolik peněz :rolleyes:

luminka napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Lumirko praci na tvem miste bych sla hledat hned nevim na co cekat.Ja,kdyz se dozvedela 1 mesic predem,ze skoncim,tak pro me nastala panika a hledala jsem hned.Jeste ted po pul roce se me ozyvaji zamestnavatele na telefon,ze by me prijali.Bohuzel nevim na 100% jestli me v zamestnani nechaji,ale optam se opet s mesicnim predstihem,abych mela cas hledat.

1 měsíc, to se dobře hledá, když je člověk zaměstnaný a má ještě nějakou důstojnost. Já se to dozvěděla 4 dny předem. Já nemám důstojnost žádnou. Vy byste zaměstnali člověka, kterého propustili třikrát během roku, má 80 kg, působí neohrabaně, chybí mu zub (čtyřka, ale vidět to je), je mu 42, vlasy do pasu a jedno obnošené oblečení, protože při dvou vysokoškolácích na oblečení, boty a kadeřníka prostě nemá? A když vám řekne manžel, že prostě v pondělí půjdete a nebudete o tom diskutovat a vy víte, že šanci nemáte.

Luminko - jenom se lituješ
děláš ze sebe chudinku - jako že máš dva vysokoškoláky
Když půjdeš jednou za půl roku ke kadeřnici, svět se nezboří, udělej změnu, nech se nakrátko. Chybí Ti čtyřka zub? Proč s tím sakra nic neděláš?
Mně je 40cet, měla jsem paradentozu , hýbali se mi zuby, bála jsem se, že by mi snad nějaký mohl vypadnout, ale řekla jsem si, že nehodlám chodit bez zubů, takže mám protézu mmch - nikdo to nepozná a můžu se smát jak filmová hééééééérečka :gloria:
Oblečení? - Jsou sekáče, když se prohrábneš, najdeš tam fajn kousky.
A kila? Nezáleží kolik kdo má, ale jakou vyzařuje image.
A vím, jak je to těžký s penězi, mám tři děti

hm, taky nemám vyšší výdělek :tesi:

Luminko, v příspěvku č. 60 včera ráno jsem ti zcela vážně nabízela, že ti 500 Kč na toho kadeřníka pošlu, když jsi předtím psala, že na kadeřníka (a další věci) nemáš. Žádnou SZ ani jinou formuodpovědi jsem od tebe ale v poště doteď nenašla.

Ano, to je tvá volba, nabídku nepřijmout, podtud vše OK. Ale tys ji prostě přešla jako by žádná nepřišla a dál tady skuhráš, jak ti nikdo nechce pomoct, jak ti nikdo nerozumí, jaký jsi chudák.

Chudák jsi. Proto, jak se k životu ty sama stavíš. Tím svým přístupem si kazíš život ty sama. A ještě ostatní zahrnuješ svým nekonečným skuhráním.

Inu - tvá volba. Tvůj život.

A svou nabídku beru tímto zpět: Nabízet pomoc někomu, kdo si pomoct dát vůbec nechce a kdo pro své štěstí není ochoten  udělat vůbec nic, nemá smysl.

Taky nechápu, proč si Luminka na všechno jen stěžuje, proč ještě nenašla ve své situaci nic pozitivního ...
Dojíždět 20 km - to přece není žádná překážka pracovat, to bych dojížděla a ne abych bydlela někde mimo domov.
Ale na druhé straně - když mám rodinu, tak bych nebrala práci 200 km daleko, raději bych volila takovou variantu, jakože bych vzala úplně podřadnou a méně placenou práci v okolí a stále intenzívně hledala vhodnou práci (ke své kvalifikaci). Jak mi říkal taťka, klidně ze mě může být uklízečka s titulem ... No a co, kdyby nebyla jiná možnost ...:/

Adelle napsal(a):

Luminko, a co chceš ty? Jak by vypadala situace, ve které bys byla naprosto a dokonale spokojená?

Škoda, že tahle otázka zůstala zadavatelkou nezodpovězena :butter:

Blossom napsal(a):

Luminko, v příspěvku č. 60 včera ráno jsem ti zcela vážně nabízela, že ti 500 Kč na toho kadeřníka pošlu, když jsi předtím psala, že na kadeřníka (a další věci) nemáš. Žádnou SZ ani jinou formuodpovědi jsem od tebe ale v poště doteď nenašla.

Ano, to je tvá volba, nabídku nepřijmout, podtud vše OK. Ale tys ji prostě přešla jako by žádná nepřišla a dál tady skuhráš, jak ti nikdo nechce pomoct, jak ti nikdo nerozumí, jaký jsi chudák.

Chudák jsi. Proto, jak se k životu ty sama stavíš. Tím svým přístupem si kazíš život ty sama. A ještě ostatní zahrnuješ svým nekonečným skuhráním.

Inu - tvá volba. Tvůj život.

A svou nabídku beru tímto zpět: Nabízet pomoc někomu, kdo si pomoct dát vůbec nechce a kdo pro své štěstí není ochoten  udělat vůbec nic, nemá smysl.

:supr: :godlike:

dusička napsal(a):

hm, taky nemám vyšší výdělek :tesi:

Malé :offtopic:
Dušičko, tvůj nový avatar je :supr: !
Na tom předchozím jsi mi přišla taková dušička utrápená, no a ty jsi přitom taková kóča, a ještě k tomu s malou kočičkou, sluší vám to tam moc!

Je díky :par:, to víš, nebyli lidi a já se sama fotit neumím.
Ale tuhle fotku cvakla moje láska :jojo:,

Nuni napsal(a):

Adelle napsal(a):

Luminko, a co chceš ty? Jak by vypadala situace, ve které bys byla naprosto a dokonale spokojená?

Škoda, že tahle otázka zůstala zadavatelkou nezodpovězena :butter:

Abych měla konečně práci, třeba podřadnou, ale práci, a abych se do ní mohla dostat v hodinu, kterou potřebují. A aby mně neumřel někdo blízký. Mně to úplně stačí.

luminka napsal(a):

Nuni napsal(a):

Adelle napsal(a):

Luminko, a co chceš ty? Jak by vypadala situace, ve které bys byla naprosto a dokonale spokojená?

Škoda, že tahle otázka zůstala zadavatelkou nezodpovězena :butter:

Abych měla konečně práci, třeba podřadnou, ale práci, a abych se do ní mohla dostat v hodinu, kterou potřebují. A aby mně neumřel někdo blízký. Mně to úplně stačí.

Jéje, to bych chtěla taky...:)
Kéž by bylo dost pro všechny...

luminka napsal(a):

Kdo by nebyl furt na hromadě, když už výpověď přichází s půlroční pravidelností? (nejsem lempl, pracovala jsem v kuse 12 let, než to vypuklo). A v podndělí hledat práci se mi zdá po té ráně fakt brzy. Vy byste šly? Když je to čerstvé a sebevědomí je na nule? Určitě napíšete, že v mé mizerné situaci se práce musí hledat okamžitě. Jenomže v mém stavu každého zaměstnavatele odradím, že mě nezaměstná už nikdy. Ale ultimátum buď pondělí, nebo psychiatr se mi zdá kruté. To byste si po takové ráně osudu neodpočaly ani týden? A věřte, že to rána je, dělala jsem tam 12 let, vloni jsem skončila s tím, že se tam zase vrátím, ani všechny věci jsem si neodnášela. Vrátila jsem se, a po pěti měsících toto. Teď už jsem si všechno odnesla, protože nebude pro mě návratu. Podnik šetří a vezme si radši brigádníky, aby za ně neplatil sociální a zdravotní. A na brigádu můžu až v dubnu, až tehdy mi vyprší podpora, letos to ještě při podpoře jde, ale na brigádě jsem tam byla v květnu, a všechny hodiny jsem si vyčerpala.

Lumi, v Bratislave nie je až taký problém s prácou, ale uisťujem ťa, že posledné cca dva roky dostali z môjho okolia výpoveď viacerí výborní pracovníci - proste buď kríza alebo pod zámienkou krízy nejaké presuny a otrasy... a bum! Mama od troch detí zrazu nemá prácu, zatvoria menšiu fabriku a stovky ľudí nemajú prácu... našťastie niekde inde zasa časom otvoria... :jojo: Chce to len neupadať na duchu a HĽADAŤ. Ja si na rozdiel od iných myslím, že vytieranie verandy by počkalo a dôležitejšie je obvolať známych, zistiť si pracovné agentúry a kúpiť Annonci... :jojo: a chodiť s očami otovorenými a rozmýšľať, hľadať... Alebo teda fakt k psychiatrovi a pekne si vypýtať neschopenku - tebe by to všetci aj uverili, ty si uzlíček nervov aj za lepších okolností. :jojo:

eremuruss napsal(a):

Nuni napsal(a):

luminka napsal(a):

Jo, máš pravdu, v jedné knížce to tak psali. Běžná vec na trhu práce, jen jsme na to za totáče nebyli zvyklí.

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci :dumbom:

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Ako kde a ako kto... súdruhovia sa bozkávali na líčka pri každom stretnutí, ale inak kto sa ozval, skončil v base alebo prenasledovali jeho aj celú rodinu... Inak, na Kube alebo v Severnej Kórei ešte máš šancu, Erem... ;)

luminka napsal(a):

Nejsou to dcery, je to párek, ale to je nakonec jedno. Ale je fakt nespravedlivé, aby člověk se sociální fobií a špatně vypadající byl před tuto situaci postaven x krát do roka, a sebevědomé krasavice doporučovali známí. Spočítejte si jen ty stresové body během roku - to máme výpověď krát tři, jednu smrt blízkého - babička, to už na psychiatra je.

:D Ahá, tak osm čakala, kedy s akonečne vytasíš s tou životnou nespravodlivosťou - a je to tu! Oki, ja ti dám moju prácu a ty mi dáš tvojho manžela a deti - ja som bez manžela (teda, priateľa mám, toho by som mohla prihodiť k tej práci) a bez detí. Súhlasíš? Aby to bolo spravodlivé... :jojo:

eremuruss napsal(a):

Petr100 napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Jo jo bezdomovci nebyli, seděli v kriminále. Vzpomínáš na paragraf- PŘÍŽIVNICTVÍ?

Vzpominam a bylo to dobre,kdyz vidim v okoli ty smazky co nedelaji a vydiraji rodice je me z nich na bliti.Za totace by sedeli.Ted na ne nikdo nemuze.

No, oficiálne neobolo všeličo, ale realita bola trošku inde, to si zasa nič nenahovárajme - my, čo sme to zažili. Ani kriminalita nebola žiadna - teda, v štatistikách, keď sa otvorili archívy, davy žasli... neboli ani zastrelení uprchlíci na hraniciach a NIKTO nechcel preč z tohto raja na zemi... :lol:

eremuruss napsal(a):

helena napsal(a):

erem, ale luminka píše o 20 km a ještě u maminky... Takže od domova kousek a nebezpečí zpustnutí taky nehrozí...
Nehledě na to, že někdy nezáleží na tom, co ty ne/chceš a rodina ne/trpí, ale co je potřeba. Ono máš celkem fuk, jestli někdo jezdí za rodinou na víkendy nebo bydlí doma, ale dělají oba na 3 šichty - taky se klidně tejden nepotkají.

Ja,ale psala k Adriane.Jinak ja taky denne dojizdim vlakem do zamestnani 20 km.Nekdy,kdyz se postesti sehnat nekoho kdo ma se mnou smenu tak i autem.Navic nevim co ma spolecneho u Lumirky to,ze bude treba dojizdet do mesta za praci kde bydli jeji mamka.Prece by dojizdela dennne a ne u ni bydlela.....Lumirko nejak to nechapu.Pokud nebydlis ve vetsim meste nezbyde te nic jineho nez dojizdet.Taky me to stve denne vstavat pred 4 hodinou a bezet na vlak a jeste cekat pak venku 20 minut na prestup,kdyz dojedu ma misto tak musim jit opustenym parkem nez se do te prace dostanu.Vzdy si vzpomenu na film Puncocha,kdyz prochazim tim parkem.:D

No, keď nepríde práca za tebou, tak občas musíš TY za prácou... A keď už deti nie sú miminá, nie je čo riešiť, myslím.

luminka napsal(a):

Nuni napsal(a):

Adelle napsal(a):

Luminko, a co chceš ty? Jak by vypadala situace, ve které bys byla naprosto a dokonale spokojená?

Škoda, že tahle otázka zůstala zadavatelkou nezodpovězena :butter:

Abych měla konečně práci, třeba podřadnou, ale práci, a abych se do ní mohla dostat v hodinu, kterou potřebují. A aby mně neumřel někdo blízký. Mně to úplně stačí.

To už si mala, ale furt si nebola spokojná... nejako ti to neverím... No nič, uvidíme, až tú prácu nájdeš - a ja verím, že ju nájdeš.

Selima napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Nuni napsal(a):

No jo a za totáče by se taky nestalo, že bychom si tady z vesela dopisovali, protože tak možná jeden z dvaceti nás by měl počítač a to ještě možná v práci :dumbom:

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Ako kde a ako kto... súdruhovia sa bozkávali na líčka pri každom stretnutí, ale inak kto sa ozval, skončil v base alebo prenasledovali jeho aj celú rodinu... Inak, na Kube alebo v Severnej Kórei ešte máš šancu, Erem... ;)

:supr::supr::supr::supr::supr::supr::supr::supr: někteří z nás totiž mají velmi krátkou pamět :kapitulation:

Nuni napsal(a):

Selima napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Ale bylo o starost min a nebyli zadny bezdomovci.Kdybych si mohla vybrat tak bych se vratila zpet do te bezstarostne doby,kde i lidi se k sobe chovali lepe.

Ako kde a ako kto... súdruhovia sa bozkávali na líčka pri každom stretnutí, ale inak kto sa ozval, skončil v base alebo prenasledovali jeho aj celú rodinu... Inak, na Kube alebo v Severnej Kórei ešte máš šancu, Erem... ;)

:supr::supr::supr::supr::supr::supr::supr::supr: někteří z nás totiž mají velmi krátkou pamět :kapitulation:

A byli by flákači, který by jakobydělali za stejné prachy stejnou práci, kterou ty odřež za ně

Práce se objevila v podniku, kde mám manžela, ale je to výhledové, takže mě manžel stále posílá hledat a mně je z toho nanic, každý den někde oblézat jako žebrák. Počítám, že ta práce by mohla vyjít někdy v příštím roce, byly by to dvanáctky, denní a noční, najednou to jde, buď bych měla auto, nebo by mě vozili. A rodina se možná ani nijak špatně nechová, slyšela jsem manžela, jak říká své mamince do telefonu: "Je z toho špatná". A ona se o mě zajímala a pozdravovala mě, i když je právě po operaci. Jak se zdá, manžel je krutý jen na mě, ne když mluví o mně. Byl to asi šok pro všechny a asi jsem udělala dobře, že jsem tchánovi nekňourala do ucha jako zjara. Jsem asi zvrhlá, ale začínám na té situaci vidět pozitiva:
Jaké já si dělala starosti, že do té nové práce odejde kolegyně a nebude mě vozit z odpolední. Za čtrnáct dní to bylo jinak, obě jsme byly propuštěné a do té nové práce možná půjdu dřív než ona, manželky zaměstnanců mají přednost.
Rodina se snad vzpamatuje, budu mít jak se dostat a nebudu na nikom závislá, tento problém mi ztrpčoval život celá poslední léta, už nikdy do mě nebude rýpat kolegyně, že bych chtěla chodit nejlépe na ráno, už nikdy nebude na sloupě viset moje jméno, proč jako že nesměnuju. Fakt rodina potřebovala tuto pecku, aby se vzpamatovala.
Možná, když přetrpím finanční nepohodu do příštího roku, pak už na tom budu len lépe. Třeba budu konečně mít ještě peníze na něco jiného, než jen na dopravu do práce - to trvalo 10 let, ještě než byla krize a děti na vysoké!
Prostě chronické problémy, léta mě trápící, pominou!
Některé už pominuly, už se nestrachuju, co když kolegyně bude nemocná, co když pojede k rodičům, co když ji propustí. Možná maličkosti užírají člověka víc, než jeden veliký problém. Vlastně až obejdu všechny podniky, až se této trapné záležitosti zbavím, tak mě nic trápit už nebude, a šetřit jsem zvyklá, poslední dobou jsem stejně nic jiného neznala.
A za co to mám, takovou smůlu, ztratit zaměstnání, které jsem 12 let měla a opět si ho musela vybojovat? Co tím Pánbůh myslel? Stále jsem totiž nesmyslně záviděla švagrové. Tak teď mám teprve co!

luminka napsal(a):

Práce se objevila v podniku, kde mám manžela, ale je to výhledové, takže mě manžel stále posílá hledat a mně je z toho nanic, každý den někde oblézat jako žebrák. Počítám, že ta práce by mohla vyjít někdy v příštím roce, byly by to dvanáctky, denní a noční, najednou to jde, buď bych měla auto, nebo by mě vozili. A rodina se možná ani nijak špatně nechová, slyšela jsem manžela, jak říká své mamince do telefonu: "Je z toho špatná". A ona se o mě zajímala a pozdravovala mě, i když je právě po operaci. Jak se zdá, manžel je krutý jen na mě, ne když mluví o mně. Byl to asi šok pro všechny a asi jsem udělala dobře, že jsem tchánovi nekňourala do ucha jako zjara. Jsem asi zvrhlá, ale začínám na té situaci vidět pozitiva:
Jaké já si dělala starosti, že do té nové práce odejde kolegyně a nebude mě vozit z odpolední. Za čtrnáct dní to bylo jinak, obě jsme byly propuštěné a do té nové práce možná půjdu dřív než ona, manželky zaměstnanců mají přednost.
Rodina se snad vzpamatuje, budu mít jak se dostat a nebudu na nikom závislá, tento problém mi ztrpčoval život celá poslední léta, už nikdy do mě nebude rýpat kolegyně, že bych chtěla chodit nejlépe na ráno, už nikdy nebude na sloupě viset moje jméno, proč jako že nesměnuju. Fakt rodina potřebovala tuto pecku, aby se vzpamatovala.
Možná, když přetrpím finanční nepohodu do příštího roku, pak už na tom budu len lépe. Třeba budu konečně mít ještě peníze na něco jiného, než jen na dopravu do práce - to trvalo 10 let, ještě než byla krize a děti na vysoké!
Prostě chronické problémy, léta mě trápící, pominou!
Některé už pominuly, už se nestrachuju, co když kolegyně bude nemocná, co když pojede k rodičům, co když ji propustí. Možná maličkosti užírají člověka víc, než jeden veliký problém. Vlastně až obejdu všechny podniky, až se této trapné záležitosti zbavím, tak mě nic trápit už nebude, a šetřit jsem zvyklá, poslední dobou jsem stejně nic jiného neznala.
A za co to mám, takovou smůlu, ztratit zaměstnání, které jsem 12 let měla a opět si ho musela vybojovat? Co tím Pánbůh myslel? Stále jsem totiž nesmyslně záviděla švagrové. Tak teď mám teprve co!

...slušnej maniodepresivní rozbor...opravdu bych ti doporučila doktora. Tohle není o ztrátě práce, ty lítáš v ublížení, řešíš furt co kolegyně, co komu zavidíš a navíc čekáš nesmrtelnost a socializmus, z téhle utopie vede mooooc dlouhá cesta. Pokud najdeš novou práci nevpluj do ní jako ublížená, oni to lidi nemají moc rádi a mohli by tě vyštípat z kolektivu i práce a tvoje kolečko by se uzavřelo v ještě větší spirále sebelítosti v které si tak lebedíš. My ti tu můžeme přát samá pozitiva a sociální jistoty, ale každej kdo něco dokázal ví, že ty jistoty si musí většina lidí sakra zasloužit, těch co jim padne do klína "životní výhra" je jen pár

Jak se zdá, manžel je krutý jen na mě, ne když mluví o mně.
Teda pobavilo mě, když jeho snaze o to, aby ses zaměstnala, říkáš "krutost" (a dodala bych "nerouhej se").

Rodina se snad vzpamatuje
Proboha proč rodina??? Jako že tě přestanou "tejrat" ohledně zaměstnání a domácích prací?

A za co to mám, takovou smůlu
První, co mě napadlo, že za tvoje věčný kňourání... a to pořád ještě nevíš, co to znamená rejt držkou v zemi...

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

Jsem přesvědčená, že ano.

Jinak jedna myslím pozitivní zpráva (ťukám ji tedy o dřevo jak nejvíc můžu): Po cca 3 letech, kdy pro naši firmu bylo opravdu hlavním programem přežít, se to (zdá se) konečně zvedá, máme zase více zakázek, zaplaťpámbu.
A tento trend vidím i u mnoha svých známých - podnikatelů. Krize prostě musí jednou pominout, a zdá se, že už to možná (doufejme) nastává, a pak zas přijde oživení a přibude i pracovních míst. :jojo:

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

...odkud jsi? já mám pocit,že lidi jen pracovat nechtějí. Mám příbuznou co má obchod v Severních Čechách, kde všichni řvou, že není práce a nemůže sehnat ženskou na 6 hodin do práce, nastupila jí jedna druhý den už vykládala jak je to moc práce a že chce při práci sedět!/jedná se o butik s modou nikdo po ní nechtěl tahat brambory/ a už nepřišla, další jí po týdnu řekla, že jí práce nebaví, že chce být na odpolední ve dvou, aby si měla s kým povídat :dumbom: pak na stoupila další co si po týdnu vzpomněla, že musí hlídat vnoučata, zbytečný zácvik samozřejmě chtěla proplatit, pak další co jen potřebovala na někoho marodit, ted shání další  paní a všichni chtějí hodně peněz, ale hlavně nebýt v práci odpoledne a taky ne moc brzo a aby si měli s kým povídat a zákazníci je obtěžují. Mluvila jsem s jednou z těch odcházejících  prodavaček a ta lidi přímo nesnášela  nevím proč měla pocit, že chce pracovat v obchodě. Jiná odejitá prodavačka majitelce dokonce řekla, že si šoupe doma pr... a že spí do deseti a oni musí být v krámě. Asi chtěla, aby majitelka chodila na dvanáctky s nima/oni by se po 6 hodinách střídaly, přece se nestrhaj :D / Co majitelku znám tak vím, že nespí ani do osmi natož do deseti, protože těch obchodů má několik a neví kde jí hlava stojí :D Já mám i osobní zkušenost s hledáním paní na úklid, děs a hrůza do práce se hrnou, jak jí získají už jim je za těžko odtáhnout židli a tak vytřou jen kolem ní, v domě nadělají víc škody než užitku a co je nejhorší tak kradou...což popírají a rozkřikují se "co si to dovolujete" než se vidí na kameře jak si cpou do tašky "drobnosti" z koupelny peníze nebo jak vybírají z kabelky, která není jejich, žvýkačky a "drobné". Bohužel tahle zkušenost je opakovaná a nepříjemná jako ta ostuda co z toho potom dotyčné mají.Takže já vůbec nemám pocit, že všichni lidi nemůžou sehnat práci,ale spíš že někteří lidé by chtěli jen skvělou a dobře placenou práci, kde by je nikdo neúkoloval, nekontroloval apod. Jinak znám samozřejmě většinu lidí co si práce váží a za firmu "kopou", ti co je baví nejvíc sebelítost a pomluvy vedení většinou mají problém práci sehnat a hlavně udržet si jí, protože je fakt, že dnešní trh práce je na problémové věčně-nespokojence citlivý a raděj se poohlédne po někom, kdo maká a je rád, že může.

Ametyst, z čirý zvědavosti jsem nakoukla na nabídky práce jen od jedný nejmenovaný agentury. Nehledala jsem konkrétní region, takže namátkou v několika krajích - kuchařka, zahradnice, šička, montáž součástek, vedoucí skladu...

ja jsem bez prace byla nekolikrat, nekdy se mi prace podarila sehnat behem 2 až 3 mesiců, nekdy až za rok a pul... zalezi na stesti. Me moc pomahalo nevzdavat to, jit porad dal a porad posilat CV i kdyz mi na mnohe ani neodpovedeli. Kdyz mi nevysel vyberak a ze jich bylo,tak jsem to obrecela prvni den a druhy jsem opet znova zacala hledat. Spis co me srazelo na kolena byly blbe poznamky moji matky, ze se za me stydi, ze jsem k nicemu, tohle sice nerekla doslova,ale vyznelo to tak apod...

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

Nevím odkud jsi,ale ještě nedávno měli v DM drogerii sehnat prodavačku ve zlínksém kraji,současnou situaci neznám,jstli ještě shání a v marketech typu Penny atd asi taky dost často hledají prodavačky-tištěné inzeráty nám chodí až domů.

Teda já bych šla dělat i pěknou rasovinu, jen kdyby to byla práce. Nezvládla bych snad jen práci, kde by se uklízely zvratky, to opravdu ne.

Já jsem z Moravskoslezského kraje. Na pracáku mi nic nenabídli. Musím sama. jenže se plácám v depresi a je pro mě problém vůbec něco dělat. nevím jestli se mám dřív léčit, nebo pracovat. Spíš bych chtěla dělat. Mám ale ještě nějaké nedokončené kurzy, to bych při práci nemohla. Takže doufám, že dám do konce roku všechno do kupy a půjdu do práce. Snad budu mít sílu.

Ametyst napsal(a):

Já jsem z Moravskoslezského kraje. Na pracáku mi nic nenabídli. Musím sama. jenže se plácám v depresi a je pro mě problém vůbec něco dělat. nevím jestli se mám dřív léčit, nebo pracovat. Spíš bych chtěla dělat. Mám ale ještě nějaké nedokončené kurzy, to bych při práci nemohla. Takže doufám, že dám do konce roku všechno do kupy a půjdu do práce. Snad budu mít sílu.

No Ametyst,myslím že ses vyjádřila dost jasně-že ani nevíš,jestli vůbec pracovat nebo se léčit.A víš,že práce léčí?Jednalo se konkrétně o dm drogerii ve valmezu,kam běžně dojíždí lidi i z větších dálek a pracuje se zde i na pol.úvazek,nezaměstnávají na celý,hodinová mzda je velmi pěkná.
Soudě podle toho,jaký mají problém s prodavačkama a s přístupem těch,co by "chtěly" pracovat jako ty,tak už chápu,proč tam nemůzou nikoho najít.
Jen se u nás vyhazují prachy na nekonečně hloupé kurzy,na platy těch co tam musí fungovat a na podporu těch,který si tím krátí svoje kratochvíle.
A pak se světe div,že státní rozpočet je jedna velká černá díra.

Teda Kuty, tebe bych chtěla mít doma... berušku empatickou laskavou...

helena napsal(a):

Teda Kuty, tebe bych chtěla mít doma... http://fora.babinet.cz/img/smilies/dumbom.gif berušku empatickou laskavou...

:lol::lol:tady empatii opravdu neznám,život se se mnou v tomto směru nikdy nemazlil a ani se taky nikdo nepokoušel vcítit do mé empatie,a že jsem kolikrát byla nas.aná.

Apropo napsala jsem něco špatně?Kolikrát je opravdu lepší vypadnout mezi lidi a řešit úplně jiné věci,než se nekonečně užírat se svými psycho problémy.A navíc si ještě u toho můžeš vydělat.:gloria:

Kuty napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Já jsem z Moravskoslezského kraje. Na pracáku mi nic nenabídli. Musím sama. jenže se plácám v depresi a je pro mě problém vůbec něco dělat. nevím jestli se mám dřív léčit, nebo pracovat. Spíš bych chtěla dělat. Mám ale ještě nějaké nedokončené kurzy, to bych při práci nemohla. Takže doufám, že dám do konce roku všechno do kupy a půjdu do práce. Snad budu mít sílu.

No Ametyst,myslím že ses vyjádřila dost jasně-že ani nevíš,jestli vůbec pracovat nebo se léčit.A víš,že práce léčí?Jednalo se konkrétně o dm drogerii ve valmezu,kam běžně dojíždí lidi i z větších dálek a pracuje se zde i na pol.úvazek,nezaměstnávají na celý,hodinová mzda je velmi pěkná.
Soudě podle toho,jaký mají problém s prodavačkama a s přístupem těch,co by "chtěly" pracovat jako ty,tak už chápu,proč tam nemůzou nikoho najít.
Jen se u nás vyhazují prachy na nekonečně hloupé kurzy,na platy těch co tam musí fungovat a na podporu těch,který si tím krátí svoje kratochvíle.
A pak se světe div,že státní rozpočet je jedna velká černá díra.

Co se týče rekvalifikačních kurzů - souhlasím , v 90% jsou to vyhozené peníze :kapitulation: .

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

Podľa toho kde. V Bratislave určite.

Ametyst napsal(a):

Já jsem z Moravskoslezského kraje. Na pracáku mi nic nenabídli. Musím sama. jenže se plácám v depresi a je pro mě problém vůbec něco dělat. nevím jestli se mám dřív léčit, nebo pracovat. Spíš bych chtěla dělat. Mám ale ještě nějaké nedokončené kurzy, to bych při práci nemohla. Takže doufám, že dám do konce roku všechno do kupy a půjdu do práce. Snad budu mít sílu.

...to je přesně příklad o kterém jsem mluvila v posledním svém příspěvku...ty vlastně nemáš čas jít do práce, ale usilovně jí hledáš. Resp. spíš bys chtěla dělat a doufáš, že najdeš sílu :co: jestli takhle vyrukujete holky na ty zaměstnavatele tak se nedivte, že hledáte víc něž rok práci nebo že práci dostanete a ještě ve zkušebce se zaměstnavatel spasí.

Tak ako ale zas asi myslím, že Ametyst, ktorá sa liečila na psychiatrii, by si práve s oľhaodm na diagnózu a sovj ZDRAVOTNÝ stav nájsť niečo na polúväzok, šesť hodín, povedzme. Zrjeme je v inej situácii ako niekto, kto už ťažšie práce robil, je zvyknutý, zdravý a hmotná situácia ho tlačí. Ja by som hľadala ďalej, až kým by sa ennašlo niečo vyslovene vhodné pre Teba. :jojo:

Ja si dnes nasla brigadu jeste k zamestnani na vikend jako prodavacka do Alberta,kde jsem drive pracovala.Ted jde o to jestli me nakonec kvuli tomu nepropusti muj hlavni zamestnavatel,uz jsem mu to oznamila.

xxxx napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

...odkud jsi? já mám pocit,že lidi jen pracovat nechtějí. Mám příbuznou co má obchod v Severních Čechách, kde všichni řvou, že není práce a nemůže sehnat ženskou na 6 hodin do práce, nastupila jí jedna druhý den už vykládala jak je to moc práce a že chce při práci sedět!/jedná se o butik s modou nikdo po ní nechtěl tahat brambory/ a už nepřišla, další jí po týdnu řekla, že jí práce nebaví, že chce být na odpolední ve dvou, aby si měla s kým povídat :dumbom: pak na stoupila další co si po týdnu vzpomněla, že musí hlídat vnoučata, zbytečný zácvik samozřejmě chtěla proplatit, pak další co jen potřebovala na někoho marodit, ted shání další  paní a všichni chtějí hodně peněz, ale hlavně nebýt v práci odpoledne a taky ne moc brzo a aby si měli s kým povídat a zákazníci je obtěžují. Mluvila jsem s jednou z těch odcházejících  prodavaček a ta lidi přímo nesnášela  nevím proč měla pocit, že chce pracovat v obchodě. Jiná odejitá prodavačka majitelce dokonce řekla, že si šoupe doma pr... a že spí do deseti a oni musí být v krámě. Asi chtěla, aby majitelka chodila na dvanáctky s nima/oni by se po 6 hodinách střídaly, přece se nestrhaj :D / Co majitelku znám tak vím, že nespí ani do osmi natož do deseti, protože těch obchodů má několik a neví kde jí hlava stojí :D Já mám i osobní zkušenost s hledáním paní na úklid, děs a hrůza do práce se hrnou, jak jí získají už jim je za těžko odtáhnout židli a tak vytřou jen kolem ní, v domě nadělají víc škody než užitku a co je nejhorší tak kradou...což popírají a rozkřikují se "co si to dovolujete" než se vidí na kameře jak si cpou do tašky "drobnosti" z koupelny peníze nebo jak vybírají z kabelky, která není jejich, žvýkačky a "drobné". Bohužel tahle zkušenost je opakovaná a nepříjemná jako ta ostuda co z toho potom dotyčné mají.Takže já vůbec nemám pocit, že všichni lidi nemůžou sehnat práci,ale spíš že někteří lidé by chtěli jen skvělou a dobře placenou práci, kde by je nikdo neúkoloval, nekontroloval apod. Jinak znám samozřejmě většinu lidí co si práce váží a za firmu "kopou", ti co je baví nejvíc sebelítost a pomluvy vedení většinou mají problém práci sehnat a hlavně udržet si jí, protože je fakt, že dnešní trh práce je na problémové věčně-nespokojence citlivý a raděj se poohlédne po někom, kdo maká a je rád, že může.

No nevim,ze by lidi delat nechteli ja nemohla sehnat ani praci uklizecky.Zrovna dnes se ptala pani u nas v Albertu na praci prodavacky, neberou.Radci naberou brigadniky nez lidi na stalo

Selima napsal(a):

Tak ako ale zas asi myslím, že Ametyst, ktorá sa liečila na psychiatrii, by si práve s oľhaodm na diagnózu a sovj ZDRAVOTNÝ stav nájsť niečo na polúväzok, šesť hodín, povedzme. Zrjeme je v inej situácii ako niekto, kto už ťažšie práce robil, je zvyknutý, zdravý a hmotná situácia ho tlačí. Ja by som hľadala ďalej, až kým by sa ennašlo niečo vyslovene vhodné pre Teba. :jojo:

...opravdu lituju zaměstnavatele.

eremuruss napsal(a):

xxxx napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Holky, je možné sehnat aspoň manuální práci? Pro ženu?

...odkud jsi? já mám pocit,že lidi jen pracovat nechtějí. Mám příbuznou co má obchod v Severních Čechách, kde všichni řvou, že není práce a nemůže sehnat ženskou na 6 hodin do práce, nastupila jí jedna druhý den už vykládala jak je to moc práce a že chce při práci sedět!/jedná se o butik s modou nikdo po ní nechtěl tahat brambory/ a už nepřišla, další jí po týdnu řekla, že jí práce nebaví, že chce být na odpolední ve dvou, aby si měla s kým povídat :dumbom: pak na stoupila další co si po týdnu vzpomněla, že musí hlídat vnoučata, zbytečný zácvik samozřejmě chtěla proplatit, pak další co jen potřebovala na někoho marodit, ted shání další  paní a všichni chtějí hodně peněz, ale hlavně nebýt v práci odpoledne a taky ne moc brzo a aby si měli s kým povídat a zákazníci je obtěžují. Mluvila jsem s jednou z těch odcházejících  prodavaček a ta lidi přímo nesnášela  nevím proč měla pocit, že chce pracovat v obchodě. Jiná odejitá prodavačka majitelce dokonce řekla, že si šoupe doma pr... a že spí do deseti a oni musí být v krámě. Asi chtěla, aby majitelka chodila na dvanáctky s nima/oni by se po 6 hodinách střídaly, přece se nestrhaj :D / Co majitelku znám tak vím, že nespí ani do osmi natož do deseti, protože těch obchodů má několik a neví kde jí hlava stojí :D Já mám i osobní zkušenost s hledáním paní na úklid, děs a hrůza do práce se hrnou, jak jí získají už jim je za těžko odtáhnout židli a tak vytřou jen kolem ní, v domě nadělají víc škody než užitku a co je nejhorší tak kradou...což popírají a rozkřikují se "co si to dovolujete" než se vidí na kameře jak si cpou do tašky "drobnosti" z koupelny peníze nebo jak vybírají z kabelky, která není jejich, žvýkačky a "drobné". Bohužel tahle zkušenost je opakovaná a nepříjemná jako ta ostuda co z toho potom dotyčné mají.Takže já vůbec nemám pocit, že všichni lidi nemůžou sehnat práci,ale spíš že někteří lidé by chtěli jen skvělou a dobře placenou práci, kde by je nikdo neúkoloval, nekontroloval apod. Jinak znám samozřejmě většinu lidí co si práce váží a za firmu "kopou", ti co je baví nejvíc sebelítost a pomluvy vedení většinou mají problém práci sehnat a hlavně udržet si jí, protože je fakt, že dnešní trh práce je na problémové věčně-nespokojence citlivý a raděj se poohlédne po někom, kdo maká a je rád, že může.

No nevim,ze by lidi delat nechteli ja nemohla sehnat ani praci uklizecky.Zrovna dnes se ptala pani u nas v Albertu na praci prodavacky, neberou.Radci naberou brigadniky nez lidi na stalo

...to je věc našeho systému. Zaměstnavatel totiž příjmem zaměstnance přijme na svoje bedra takovou nálož, že se nedivím, že berou jen brigádníky. Máme nejvyšší sociální a zdravotní odvody v Evrope, zamestnavatel přesto, že platí sociální pojištění za zamestnance musí platit tři týdny neschopenky, když pak marodí takový zaměstnanec často tak vlastně jeho práce výjde na 200% platu, protože zaměstnavatel musí platit  nemocenskou a ještě k tomu platit někoho kdo za nemocného pracuje. Když chce fluktuanta vyhodit musí mu dát 5 měsíčních platů za to, že jde fňukat jinam. Nebo musí držet tři roky msto žene namateřské, to není nikde na světe.Tož tak...

Do jisté doby jsem říkala,že kdo chce pracovat,tak si práci najde. Když jsem před 6-ti lety nastoupila po mateřské do práce,dostala jsem 8.500kč čistého.Kdybych šla na pracák měla bych 9.500kč( i se sociálníma příspěvkama). Protože jsem člověk,myslím,dost pracovitý,nastoupila jsem,i když jsem si první rok nadávala jaká jsem husa. Moje kamarádka ze sev.Čech sehnala před 2 lety práci na směny a je šťastná,protože za noční a víkendové příplatky si vydělá cca 13 tis. čistého. Budu upřímná a řeknu něco,co možná nazvedne ze židle dost lidí: za takové "ocenění" bych si ani nenařídila budík.Ale,protože je ve mně přece jen nějaká pokora,každé ráno děkuji za to,že mohu do práce vstávat.
Dneska říkám,že kdo chce práci najít,tak najde.Otázka je JAKOU a ZA KOLIK.........

A proč nemůžete pracovat jako brigádníci? Když se osvědčíte, máte myslím docela velkou šanci zůstat ve firmě na trvalý poměr. Respt. když Vás šéf zná, přijme Vás spíš než někoho nového.
U nás práce je. Naše firma bere operátory do výroby a já našla práci na poloviční úvazek v kanceláři během 5 dnů a dobře placenou.

Já hledala práci měsíc, postupně jsem rozšiřovala okolí, kam jsem ochotná dojíždět a pátý týden jsem měla práci. 40 km daleko. Holt vždycky člověk není v situaci, kdy najde práci snů pět minut pěšky od domova.

Já to mám jasně daný - bydlím na malém městě, kde 80% obyvatel dojíždí za prací do Prahy, což dělá 40 km a 1,5 hodiny tam+1,5 hodiny zpět hromadnou dopravou. Sehnat práci někde blíž je takový sci-fi, že jsem se o to ani nepokoušela ... :jojo:

xxxx napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak ako ale zas asi myslím, že Ametyst, ktorá sa liečila na psychiatrii, by si práve s oľhaodm na diagnózu a sovj ZDRAVOTNÝ stav nájsť niečo na polúväzok, šesť hodín, povedzme. Zrjeme je v inej situácii ako niekto, kto už ťažšie práce robil, je zvyknutý, zdravý a hmotná situácia ho tlačí. Ja by som hľadala ďalej, až kým by sa ennašlo niečo vyslovene vhodné pre Teba. :jojo:

...opravdu lituju zaměstnavatele.

A ja zasa človeka, ktorý si musí v takomto stave hľadať prácu. ;) A aby to mal zamestnávateľ čo najlepšie, tak práve radím hľadať dobre a radšej dlhšie a nebrať všetko, ako smrť.

Selima napsal(a):

Tak ako ale zas asi myslím, že Ametyst, ktorá sa liečila na psychiatrii, by si práve s oľhaodm na diagnózu a sovj ZDRAVOTNÝ stav nájsť niečo na polúväzok, šesť hodín, povedzme. Zrjeme je v inej situácii ako niekto, kto už ťažšie práce robil, je zvyknutý, zdravý a hmotná situácia ho tlačí. Ja by som hľadala ďalej, až kým by sa ennašlo niečo vyslovene vhodné pre Teba. :jojo:

Já se stále léčím.
Vlastně mě doktor poslal do léčebny, to si ani dovolit nemůžu, takže to řeším tak, že zkusím aspoň stacionář. Ten je kratší, ale stejně zasahuje do doby, kdy už peníze mít nebudu (čeká se na něj dva měsíce).
Jinak pracovat chci a nikdy nesm bez práce nebyla, jen v těžké depresi se opravdu pracuje těžko. Ale budu muset nebo padnout. Nic jiného mi nezbývá.
Doma sedět nebudu, tam mě to zabíjí (i když mám dost aktivit  plus tři kurzy, co jsem si nabrala v naději, že to zvýší mé možnosti na trhu práce). Bohužel se právě kvůli mému zdravotnímu stavu mám problém dostat i přes ty kurzy, dodělat je.
Ale to myslím nemám zapotřebí se obhajovat. Budu pracovat i s mou nemocí, dokud to půjde.

Když se osvědčíte, máte myslím docela velkou šanci zůstat ve firmě na trvalý poměr. Respt. když Vás šéf zná, přijme Vás spíš než někoho nového.
Tak to si jenom myslíš... Když jsem hledala místo, slyšela jsem nejednou, že na práce, které nevyžadují větší znalosti, odbornost a pod., radši přijímají brigádníky, případně propustí na konci zkušebky, protože ušetří - na inzerovaném zvýšení platu po zkušební době, na různých benefitech, na nemocenské...

helena napsal(a):

Když se osvědčíte, máte myslím docela velkou šanci zůstat ve firmě na trvalý poměr. Respt. když Vás šéf zná, přijme Vás spíš než někoho nového.
Tak to si jenom myslíš... Když jsem hledala místo, slyšela jsem nejednou, že na práce, které nevyžadují větší znalosti, odbornost a pod., radši přijímají brigádníky, případně propustí na konci zkušebky, protože ušetří - na inzerovaném zvýšení platu po zkušební době, na různých benefitech, na nemocenské...

A já zas to vytučněné potvrzuju. Tedy to, že když Vás šéf zná aspoň z brigády a osvědčíte se, tak je mnohem větší šance získat tam práci.
Ono je to dneska o hubu, vzít někoho "z ulice", bez referencí, koho vidíte prvně v životě. Sice se to dá samozřejměřešit zkušební dobou, pracovním poměrem na dobu urřčitou a ten prodlužovat a teprve když máte jistotu, že ten zaměstnanec je co k čemu,tak trvalý pracovní poměr.

A to, že na práce nevyžadující větší znalosti a odbornosti raděj firma přijme brigádníka, to potvrzuju. Je to dáno hlavně tím, že dnes první 3 týdny nemocenské platí zaměstnavatel. Což je docela vražedné. Proto taky je risk přijímat někoho na dobu neurčitou.
Pochopte to: přijmete člověka na dobu neurčitou, ten po zkušební době začne často marodit - třeba každé 2 měsíce , takže vy z každých 8 týdnů,které měl odpracovat (to je jen názorný příklad - kdyby marodil co dva měsíce) mu 3 týdny, tedy skoro polovinu, platíte za nemocenskou - tedy z pohledu zaměstnavatele platíte, aniž byste po tu dobu dostávali jakoukoli protihodnotu. No, a když už je to neúnosné a už to nemůžete utáhnout, tak výpověď mu můžete dát jen z organizačních důvodů, s tříměsíčním odstupným.
Bohužel, na takovém člověku proděláte kalhoty. Já vím, zaměstnanec za své marodění nemůže, ano, beru, ale zaměstnavatel taky ne, a hodně na to zaměstnavatel doplácí v současném systému.
Když je to takto nastavené, nedivte se, že pracovní poměr na dobu neurčitou dneska nabízí ze zaměstnavatelů málokdo...

Blossom napsal(a):

A já zas to vytučněné potvrzuju. Tedy to, že když Vás šéf zná aspoň z brigády a osvědčíte se, tak je mnohem větší šance získat tam práci.
Ono je to dneska o hubu, vzít někoho "z ulice", bez referencí, koho vidíte prvně v životě. Sice se to dá samozřejměřešit zkušební dobou, pracovním poměrem na dobu urřčitou a ten prodlužovat a teprve když máte jistotu, že ten zaměstnanec je co k čemu,tak trvalý pracovní poměr.

A to, že na práce nevyžadující větší znalosti a odbornosti raděj firma přijme brigádníka, to potvrzuju. Je to dáno hlavně tím, že dnes první 3 týdny nemocenské platí zaměstnavatel. Což je docela vražedné. Proto taky je risk přijímat někoho na dobu neurčitou.
Pochopte to: přijmete člověka na dobu neurčitou, ten po zkušební době začne často marodit .......
Bohužel, na takovém člověku proděláte kalhoty. Já vím, zaměstnanec za své marodění nemůže, ano, beru, ale zaměstnavatel taky ne, a hodně na to zaměstnavatel doplácí v současném systému.
Když je to takto nastavené, nedivte se, že pracovní poměr na dobu neurčitou dneska nabízí ze zaměstnavatelů málokdo...

Souhlas. Zamestnavatel to nema teda jednoduche. Napriklad to trimesicni odstupne pri vypovedi, to se tedy hned tak nevidi. Mam silny pocit, ze pracujici je tady prilis chranen. To se ale obraci priti nemu. Radsi se budou prijimat brigadnici apod.


Ostatne ja taky shanim nejakou dobrou praci a musim rici, ze jsem naprosto znicena. Jsem ve stari, kdy jsou zadosti zcela ignorovany. Jednou mi na dotaz (kdyz mi vratili moje papitry) rekli, ze maji nekoho jineho z ciziny!
A duvod? Ta mlada divka mela uz tyden!!!!! praxi. To ze nema vysokou jako ja, taky nevadi.....Musela jsem se z toho vzpamatovavat 2 tydny.

Tak mě napadlo, proč my nezaměstnaní nemáme nějaké sdružení, abychom v tom nebyli sami? Vždyť se po internetu sdružují lidé, kterém zemřelo dítě, povídají si ženy, které ani nemohou dítě počít, tak by nezaměstnaní měli mít něco podobného. Jen ty společné akce by asi nebyly, na to by nebyly peníze. A chtělo by to nějaký znak, co takhle přeškrtnuté kladivo?

luminka napsal(a):

Tak mě napadlo, proč my nezaměstnaní nemáme nějaké sdružení, abychom v tom nebyli sami? Vždyť se po internetu sdružují lidé, kterém zemřelo dítě, povídají si ženy, které ani nemohou dítě počít, tak by nezaměstnaní měli mít něco podobného. Jen ty společné akce by asi nebyly, na to by nebyly peníze. A chtělo by to nějaký znak, co takhle přeškrtnuté kladivo?

Tak nějaké založ :dumbom:

Ja kdyz jsem nezamestnana, tak z toho nedelam zadnou vedu a to jsem matka samozivitelka, dceri je 16.
Najdu si vzdycky nejakou brigadicku na cerno, k tomu podpora.... mam pak skoro vic, nez kdyz oficialne pracuju....
Nemuzu prece za to, ze me v mem veku (48) uz nikde nechtej? To se mam proto jit past?

Načerno, to by mi asi strach nedovolil.

dusička napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak mě napadlo, proč my nezaměstnaní nemáme nějaké sdružení, abychom v tom nebyli sami? Vždyť se po internetu sdružují lidé, kterém zemřelo dítě, povídají si ženy, které ani nemohou dítě počít, tak by nezaměstnaní měli mít něco podobného. Jen ty společné akce by asi nebyly, na to by nebyly peníze. A chtělo by to nějaký znak, co takhle přeškrtnuté kladivo?

Tak nějaké založ :dumbom:

A heslo bude: Nemůžeme sehnat práci, ale nejsme darebáci!
To nejsem náhle veselá, to mi už ze všeho hrabe.

luminka napsal(a):

dusička napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak mě napadlo, proč my nezaměstnaní nemáme nějaké sdružení, abychom v tom nebyli sami? Vždyť se po internetu sdružují lidé, kterém zemřelo dítě, povídají si ženy, které ani nemohou dítě počít, tak by nezaměstnaní měli mít něco podobného. Jen ty společné akce by asi nebyly, na to by nebyly peníze. A chtělo by to nějaký znak, co takhle přeškrtnuté kladivo?

Tak nějaké založ :dumbom:

A heslo bude: Nemůžeme sehnat práci, ale nejsme darebáci!
To nejsem náhle veselá, to mi už ze všeho hrabe.

Luminko j- hele, ale přeci nemůžeš přirovnávat trápení že někomu umře dítě, nebo ženu, která nemůže počít s tím, že nemáš práci. To nemyslíš vážně :tesi:

luminka napsal(a):

Tak mě napadlo, proč my nezaměstnaní nemáme nějaké sdružení, abychom v tom nebyli sami? Vždyť se po internetu sdružují lidé, kterém zemřelo dítě, povídají si ženy, které ani nemohou dítě počít, tak by nezaměstnaní měli mít něco podobného. Jen ty společné akce by asi nebyly, na to by nebyly peníze. A chtělo by to nějaký znak, co takhle přeškrtnuté kladivo?

A srp :D

Lumi, to by bylo něco...všichni by se tam navzájem politovali a co z toho? Bylo by ti líp? Tobě evidentně ano, ale rady tady přehlížíš takže o rady by určitě nešlo. Proč svoji energii nevěnuješ shánění práce? nebo aspon doma tomu úklidu apod. :(

Mimochodem....co konkrétně jsi za poslední 4 dny udělala ohledně nového zaměstnání? :/

luminka napsal(a):

Tak mě napadlo, proč my nezaměstnaní nemáme nějaké sdružení, abychom v tom nebyli sami? Vždyť se po internetu sdružují lidé, kterém zemřelo dítě, povídají si ženy, které ani nemohou dítě počít, tak by nezaměstnaní měli mít něco podobného. Jen ty společné akce by asi nebyly, na to by nebyly peníze. A chtělo by to nějaký znak, co takhle přeškrtnuté kladivo?

Ale vzdyd si to sdruzeni muzes zalozit treba na DAMA.CZ

venuše napsal(a):

Ja kdyz jsem nezamestnana, tak z toho nedelam zadnou vedu a to jsem matka samozivitelka, dceri je 16.
Najdu si vzdycky nejakou brigadicku na cerno, k tomu podpora.... mam pak skoro vic, nez kdyz oficialne pracuju....
Nemuzu prece za to, ze me v mem veku (48) uz nikde nechtej? To se mam proto jit past?

jO,ALE KDE TAKOVOU BRIDADU SEHNAT.nA CERNO SI TE NIKDO NELAJZNE ZAMESTNAT.

eremuruss napsal(a):

venuše napsal(a):

Ja kdyz jsem nezamestnana, tak z toho nedelam zadnou vedu a to jsem matka samozivitelka, dceri je 16.
Najdu si vzdycky nejakou brigadicku na cerno, k tomu podpora.... mam pak skoro vic, nez kdyz oficialne pracuju....
Nemuzu prece za to, ze me v mem veku (48) uz nikde nechtej? To se mam proto jit past?

jO,ALE KDE TAKOVOU BRIDADU SEHNAT.nA CERNO SI TE NIKDO NELAJZNE ZAMESTNAT.

teď jsi mě rozesmála  :lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol::lol:

dusička napsal(a):

luminka napsal(a):

dusička napsal(a):

Tak nějaké založ :dumbom:

A heslo bude: Nemůžeme sehnat práci, ale nejsme darebáci!
To nejsem náhle veselá, to mi už ze všeho hrabe.

Luminko j- hele, ale přeci nemůžeš přirovnávat trápení že někomu umře dítě, nebo ženu, která nemůže počít s tím, že nemáš práci. To nemyslíš vážně :tesi:

Jasně, že to nejde srovnat, jen jsem chtěla říct, že lidé se stejným trápením se sdružují.

holcina napsal(a):

Mimochodem....co konkrétně jsi za poslední 4 dny udělala ohledně nového zaměstnání? :/

Byla jsem na pracáku a oběhala pět podniků, začala jsem hned prvního, ale stálo mě to mnoho sil, hlavně psychických.

Nechci se opakovat a tohle píšu spíše pro Jíťu,možná pro povzbuzení ostatním,že nikdy není tak zle,aby nemohlo být ještě hůř.  ;) Také ,já se v lednu přidám do řad nezaměstnaných..,bohužel,opět zase,už po několikáté ve svém životě..:vissla:  Samozřejmě,že radost z toho nemám,představa brzkého navštívení skvělého ÚP mně děsí..podotýkám,že nikdy mi nijak nepomohl,co se týká jejich zaměstnanců ani nemluvím,mám pocit,že jsou tam od toho,aby deptali lidi,KTEŘÍ PŘITOM MAJÍ ZÁJEM PRACOVAT,jenže se najednou po x-letech  nebo po nějaké době práce ocitli také za těmi dveřmi(věřte není to jen má zkušenost) a jisté skupiny obyvatelstva se neopováží,nijak dotknout a mají pro ně pochopení ve všech možných směrech...  a podotýkám,že práci jsem si NAŠLA SAMA! Měla jsem klid v práci ve vztahu s šéfovou,jsme byly spíš kolegyně než zaměstnanec - šéfová,kolem byly dobré kolegyně(né zaměstnané u nás,ale v blízkosti),díky té práci mám i nové známé/kamarádky a jsou to mladé holčiny,jedna o 15 let a jedna cca o 10 let. Přesto  se nehroutím  a beru to jako životní realitu. Šéfová ukončí činnost,smlouvu mám na dobu určitou a tu mi prostě neprodlouží. Takhle to vždy skončilo,  skoro v každém mém zaměstnání, zaměstnavatel ukončil činnost..,protože to byl (téměř) vždy obchod. Žiji v místě s  nejvyšší nezaměstnaností. Mám změněnou pracovní schopnost,ze zdravotních důvodů,mám značné omezení,jakou práci můžu vykonávat (ani např. každou práci prodavačky nemůžu vykonávat,kde se něco tahá,u pokladny vůbec a spoustu jiných prací,nepřipadá v úvahu,ani dlouhých směn,ani dlouhodobě u PC,ani noční né,práci na přesnost,těžkou práci,řídit auto nesmím a je toho více..). Do toho 2 děti,teda,už větší než psala Jíťa,ale nemocní jsou,už v podstatě od narození. Syn astmatik,dcera imunita, chronické bronchitidy,středně těžké,až těžké astma a k tomu  má vadu srdce,která se musí hlídat, hrozí operace a další životní omezení,už napořád. Dcera bývá nemocná cca co 2-3 měsíce,syn tak nějak mezi tím.(je na tom lépe) Dcera má takové stavy u těch nemocí a u astmatickýc záchvatů,ale  i syn u astmatu,že i kdybychom to hlídání babiček měli,alespoň prvních pár dnů je nenecháte,fakt s nikým. Ale my žádné hlídání nemáme! A manžel coby hlavní živitel a tahoun rodinného rozpočtu si paragrafy brát nemůže! Pracuje v těžkém průmyslu a už tak dělá nepřetržitý provoz,aby nás uživil.. A to teda si s financemi vyskakovat nemůžeme a až mi skončí pak podpora bude to zase dost těžké. :vissla:
Přesto všechno,snažím se najít i natom nějaké pozitivum. Pracuji s nebo mezi lidma asi,už od vyučení,když nepočítám mateřskou. A fakt,to je docela psychicky náročné. Přiznám se v tomhle ohledu si docela ráda oddechnu. Za druhé,mně navzdory dobrým vztahům s mou šéfovou,totálně vyčerpávalo,že ani né minimální mzdu,jelikož jsem byla zkrácený úvazek,mi nebyla schopna včas a hlavně v celku vyplácet,už nějakou dobu..
Udělám si pořádek ve všech věcech doma,které jsem zanedbala. Navštívím kamarádky na které jsem neměla čas. S mou mámou to jde se zdravím den za dnem z kopce,tak budu mít i více času na ní. O víkendech čekaly děti,až se konečně někdo z nás vrátí z práce domů,manžel pracuje všechny víkendy v měsíci,teda maximálně měl 1 volný a já neplánovaně a minimálně 1 den o víkendu jsem pracovala také,takže ten čas co zatím budu doma,beru tak,že se jim budu moci více věnovat,něco podnikneme a myslím,že jim to i chybělo. a nějaký čas si najdu i pro sebe,přece se nebudu zanedbávat.. :styrka:
No a do toho hodlám dál studovat,začla jsem studovat 1.rokem SŠ,dálkově. A možná bych se pak ještě podívala po nějakém kurzu.
A samozřejmě si budu hledat práci,to se dívám,už teď,jelikož fakt finance budeme potřebovat. Nebo teda,alespoň  na přechodnou dobu brigádu a také  studia se vzdát nechci. :vissla:
No a nečekám,že budu mít práci hned(tady v tomhle regionu by tohle očekávání bylo velmi naivní) a ještě,když vezmu v úvahu všechny ty okolnosti o kterých jsem tady psala, ale věřím,že se zase nějaká práce objeví. Třeba i v podobě chápajícího šéfa a pokud né,tak to asi není to pravé,ořechové.. Věřte,že arogantních majitelů u pohovorů,nepřímé dávání najevo,že aha... vy máte děti..což z jisté doby,kdy jsem měla pauzu v životopise jim je jasné nebo no víte my jsme mladý kolektiv..,někdo zase nechce někoho se zps jsem zažila,už také několik.. Důležité je se nad tím tak trochu v rámci možností povznést a říct si ,že to by stejně asi nestálo zato. :dumbom: Takže nezoufejte,doufejte!! :)

Najdu si vzdycky nejakou brigadicku na cerno, k tomu podpora.... mam pak skoro vic, nez kdyz oficialne pracuju....
Nojo, Venuše, to máš teď... ale třeba nemocenská nebo důchod se počítá z toho, co si vyděláš... takže časem spláčeš nad vejdělkem. Co za 10-20 let?

helena napsal(a):

Najdu si vzdycky nejakou brigadicku na cerno, k tomu podpora.... mam pak skoro vic, nez kdyz oficialne pracuju....
Nojo, Venuše, to máš teď... ale třeba nemocenská nebo důchod se počítá z toho, co si vyděláš... takže časem spláčeš nad vejdělkem. Co za 10-20 let?

V Holandsku je to jinak. Tady ma ten minimalni duchod kazdej :reta:. I ten, kdo celej zivot nepracoval. Proto tady hodne lidi pracuje jen na castecny uvazek, hlavne zenske.
Stejne pak uz nebudu nic potrebovat..... :kapitulation:
Ja treba nechapu, ze nekteri duchodci v Cesku pracujou, jen aby mohli podporovat dospele deti. Treba jedna moje znama duchodkyne. Maka u vietnamcu a strka penize synackovi, kterej si vydela 70tisic cistyho.... :dumbom:

Tak to jim teda závidím v tom Holandsku,až se mita pohodička moc nezdá.Jak to tam mají se zdrav.péčí či príp.operacema důchodců?Hradí si to každý sám?

Ono se nám teď fakt jeví,že ve stáří nebudem "nic" potřebovat,ale může přijít nějaká blbá nemoc,kde budeš muset kupovat drahé léky třeba a pak to musí být dost blbý.

Kuty napsal(a):

Tak to jim teda závidím v tom Holandsku,až se mita pohodička moc nezdá.Jak to tam mají se zdrav.péčí či príp.operacema důchodců?Hradí si to každý sám?

Ono se nám teď fakt jeví,že ve stáří nebudem "nic" potřebovat,ale může přijít nějaká blbá nemoc,kde budeš muset kupovat drahé léky třeba a pak to musí být dost blbý.

Tady se nic neplati. Kazdej ma zdravotni pojisteni. Neni to levne, +- 100 euro mesicne, ale v zivote jsem nezaplatila ani za jeden lek ani za navstevu u doktora, v nemocnici apod.
Fakt jen ziram, co se to v Cesku deje :co::co::co:.

V Holandsku je to jinak. Tady ma ten minimalni duchod kazdej... Kazdej ma zdravotni pojisteni. Neni to levne, +- 100 euro mesicne
OK - a na co stačí minimální důchod a co obsáhne zdravotní pojištění?

helena napsal(a):

V Holandsku je to jinak. Tady ma ten minimalni duchod kazdej... Kazdej ma zdravotni pojisteni. Neni to levne, +- 100 euro mesicne
OK - a na co stačí minimální důchod a co obsáhne zdravotní pojištění?

Minimalni duchod vystaci na normalni vyziti, auticko a nejakou tu dovolenou. Vic prece na stary kolena nebudu potrebovat? Zdravotni pojisteni hradi vsechno, vcetne zubnich protez, bryli, pobytu v nemocnici, proste VSECHNO. Pokud je clovek nemocny a potrebuje doma pecovatelku, na to jsou zase penize z jinych zdroju, myslim, ze to plati socialni urad.
Je to tu dobre zarizeny! :supr:
Ale to jsme dost odbocili od tematu...

Venuše, někde jsem četla, že v Holandsku, když chlap prokáže, že není schopen si normálním způsobem obstarat ženskou (třeba vozíčkář), tak může požádat o speciální sociální dávku na návštěvu veřejného domu - protože sex je přirozená lidská potřeba.
Je na tom něco pravdy????????????????????

amely napsal(a):

Venuše, někde jsem četla, že v Holandsku, když chlap prokáže, že není schopen si normálním způsobem obstarat ženskou (třeba vozíčkář), tak může požádat o speciální sociální dávku na návštěvu veřejného domu - protože sex je přirozená lidská potřeba.
Je na tom něco pravdy????????????????????

:) Mozny to je. Tady je mozny uplne vsechno :vissla:....
Je lepsi tady moc nevydelavat, delat na mensi uvazek, protoze pak dostanes vsechno skoro zadarmo. Ja jsem si perfektne vybavila cely byt, protoze vim, kde si muzu zazadat o prispevek na nabytek, spotrebice atd.
Ale jinak teda zadnej med s tema Holandanama.

Prosím o laskavý návrat k tématu, děkuji.

Vracím se k tématu. Nechápu, proč už teď, když hledání práce teprve začalo, vypadám jako nuzná žebračka, člověk se za týden tak změní. Vždyť to ještě nemůžu pociťovat, ještě ani nepobírám podporu, ale čekám na poslední výplatu! A jak hloupá si připadám! Jako bych nic neuměla, a přitom tady píšu a docela rychle, jinak bych nemohla diskutovat.

Luminko ..alou k tomu doktorovi ... žádnej posun ani pokrok u tebe. Spíš hůř .. Potřebuješ se léčit .. bez ironie a navážno. není ostuda nechat si pomoct. Už ať tam seš. Tohle plácání se a sebetrýznění nikam nevede..

Já už bych i šla, ale manžel vyžaduje abych byla silná - to proto, aby se neprotahovalo hledání práce, a aby se neutrácelo za doktora a lékárnu. Nemohla jsem si už dovolit ztratit práci - a ztratila jsem ji, tak si už vůbec nemůžu dovolit se sesypat. Od té doby jsem ještě neuklidila, jak dlouho to může trvat? Jak dlouho obvykle trvá, než člověk stráví nějaký šok? Já už se snad i bojím doma pracovat, aby se mi snad neutvořily nějaké ty látky způsobující dobrou náladu, mně se totiž zdá v mé situaci nepatřičné se smát, jako bych to zlehčovala. To bych si fakt připadala jak blázen, kdybych se ještě smála jak Viktorka u splavu, vždyť mě potkalo neštěstí.

Já vím, že to je na svěrací kazajku a sanatorium, ale vážně mi připadá nechutné v tomhle životním srabu mít dobrou náladu.

Naopak, z každého svrabu se člověku lépe hrabe, když se buď navzteká - adrenalin, nebo má možnost se pořádně zasmát, ulevit si - endorfiny.. oboje nabuzuje organismus a mobilizuje ho..

Ale já mám jinou otázku.. prosím tě, kolik dáváte měsíčně těm svejm vysokoškolákům?? Maj vůbec nějaké brigády? Kde bydlí, koleje nebo privát? ve kterém městě študujou?
Přijde mi, jako by jim šlo na konto všechno co vyděláte, oba, jen aby chudáčci měli čas studovat, a vy nemáte doma na jídlo..
Jsou už dospělí..

K tomu léčení - taky si myslím, že je doktor na čase.. jít na první pohovor a pak se uvidí, co to bude stát..
Taky jsem dlouho myslela, že člověk si ze všeho pomůže sám, zvlášť, když se může vykecat, ale pak najednou přišla má nejlepší kamarádka do takovejch depresí (syndrom rostoucích dětí a ztráta role intenzivní matky, kterou jedinou v životě chtěla dokázat), bušení srdce, úzkosti, ale stejně jako ty se v tom rochnila, na každou radu měla deset důvodů, proč to tak nejde.. no a ten psychiatr jí velmi pomohl, zabraly teda až druhé léky, ale už zase se směje a chodí do práce, úzkosti jen občas.. pro mě to je nepochopitelné, ale je to tak..
Ty si sama očividně nejsi schopna pomoct, a rodina je, jak už je zvykem v ČR, na roli psychiatrů a psychologů nepřipravená, podceňují to, nikdy to nebylo běžné a berou to jako ostudu... ale ty musíš pochopit, že nejsi jejich otrok, jsi samostaná lidská bytost a ručíš za sebe, nikdo jinej za tebe tvoje problémy řešit nebude..
Těch 30 kč na dr. ušetři při nákupu a jdi!!

luminka napsal(a):

Já vím, že to je na svěrací kazajku a sanatorium, ale vážně mi připadá nechutné v tomhle životním srabu mít dobrou náladu.

:dumbom::dumbom::dumbom::dumbom::dumbom::dumbom::dumbom::dumbom:

luminka napsal(a):

Vracím se k tématu. Nechápu, proč už teď, když hledání práce teprve začalo, vypadám jako nuzná žebračka, člověk se za týden tak změní. Vždyť to ještě nemůžu pociťovat, ještě ani nepobírám podporu, ale čekám na poslední výplatu! A jak hloupá si připadám! Jako bych nic neuměla, a přitom tady píšu a docela rychle, jinak bych nemohla diskutovat.

Ježišmária, neber si to osobne! :D Ja som z prvého zamestnania tiež dostala vyhadzov, ale ešte než mi uplynula výpovedná lehota, mala som najprv brigádu, potom dočasnú prácu, menšie práce a tak - bola som živnostníčka. Podľa mňa v 75% prípadov je prepustenie z práce viac o vonkajších, nikým nezavinených okolnostiach, hlavne v týchto časoch. :jojo: Tak sa nerúcaj, usmej sa na svet a šupšup! Očariť potenciálnych zamesntávateľov.
(Jó, moja milá, okrem práce občas vyčepráva aj ničnerobenie :D - ale čo s tým?)

...už se zase směje a chodí do práce... promiń, ale kam bych šla já, kdybych už se zase po nějakých lécích smála, nemám kam jít.

luminka napsal(a):

...už se zase směje a chodí do práce... promiń, ale kam bych šla já, kdybych už se zase po nějakých lécích smála, nemám kam jít.

Víš co, obleč se do černého,  domek zahal do černého sukna a čekej na vysvobození (princem-zaměstnavatelem) !!!!!

luminka napsal(a):

...už se zase směje a chodí do práce... promiń, ale kam bych šla já, kdybych už se zase po nějakých lécích smála, nemám kam jít.

:D A keď si ju mala, smiala si sa???!! Ha??! Vidíš to, mám ťa!

luminka napsal(a):

Já už bych i šla, ale manžel vyžaduje abych byla silná - to proto, aby se neprotahovalo hledání práce, a aby se neutrácelo za doktora a lékárnu. Nemohla jsem si už dovolit ztratit práci - a ztratila jsem ji, tak si už vůbec nemůžu dovolit se sesypat. Od té doby jsem ještě neuklidila, jak dlouho to může trvat? Jak dlouho obvykle trvá, než člověk stráví nějaký šok? Já už se snad i bojím doma pracovat, aby se mi snad neutvořily nějaké ty látky způsobující dobrou náladu, mně se totiž zdá v mé situaci nepatřičné se smát, jako bych to zlehčovala. To bych si fakt připadala jak blázen, kdybych se ještě smála jak Viktorka u splavu, vždyť mě potkalo neštěstí.

Luminko, nezlob se, píšu zcela bez ironie, o mě je známo, že jsem člověk, který se dokáže vcítit do druhého, kdo mě zná, potvrdí to,  ale ty nevíš zhola nic o tom, co je to skutečné neštěstí. Nepřeji Ti to, rozhodně ne, ale to co tu předvádíš je fakt rouhání se. Todle to Tvé kuňkání a rochnění se v tom, jak Ti svět ubližuje, se fakt nedá číst. Promiň. Buď si skutečně nemocná, a to nijak nezlehčuju, ale v tom případě se sebou něco dělej a začni se léčit, chodit k psychiatrovi není v dnešní náročné době žádná ostuda ! a věřím, že Ti dokáže pomoci se z tohoto srabu dostat a ty budeš mít chuť se zase smát a nebo jsi opravdu jen Luminka, jak se tady už zhruba rok (teď nevím přesně) prezentuješ a pak je opravdu zbytečné cokoliv tady psát, protože ty rady nepřijímáš. Cyklicky se to opakuje stále dokola, žádný, ani minimální posun k lepšímu u Tebe.

PS : tak mě napadlo, máš ty nějakou kamarádku, se kterou můžeš pokecat, probrat typicky ženské věci, "zanadávat si" na chlapy a tak?

Tak je fakt, že Lumi má asi smlu v pracovnej oblasti - na druhej strane. Nikto pdoľa mňa nemá šťastie vo všetkých oblastiach, stále a nemenne... Raz sa ti darí v jednej veci, potom v druhej. Niekomu sa celý život nedarí v jednej oblasti, ale skvele sa mu darí v inej? ...Takže čo? Takže to ber proste tak, že momentálne sa ti pracovne nedarí, ale si zdravá(fyzicky), deti sú Ok, s manželom to klape, kamošky fungujú, dom stojí...

luminka napsal(a):

...už se zase směje a chodí do práce... promiń, ale kam bych šla já, kdybych už se zase po nějakých lécích smála, nemám kam jít.

Ta kamarádka taky nemohla najít práci jakou chtěla, tak si udělala živnosťák.. jezdí po lidech, ale má výhodu velkého města a tím, že je kadeřnice.. ovšem stříhat lidi s bušením srdce a třesem rukou nemohla.. teď už může.. chtělo to jen pochopit, že se s tím sama nevypořádá a že jít k psychiatrovi není ostuda..

Neodpověděla jsi mi na otázku o tom, kolik dáváte měsíčně studentíkům..

luminka napsal(a):

Já už bych i šla, ale manžel vyžaduje abych byla silná - to proto, aby se neprotahovalo hledání práce, a aby se neutrácelo za doktora a lékárnu. Nemohla jsem si už dovolit ztratit práci - a ztratila jsem ji, tak si už vůbec nemůžu dovolit se sesypat. Od té doby jsem ještě neuklidila, jak dlouho to může trvat? Jak dlouho obvykle trvá, než člověk stráví nějaký šok? Já už se snad i bojím doma pracovat, aby se mi snad neutvořily nějaké ty látky způsobující dobrou náladu, mně se totiž zdá v mé situaci nepatřičné se smát, jako bych to zlehčovala. To bych si fakt připadala jak blázen, kdybych se ještě smála jak Viktorka u splavu, vždyť mě potkalo neštěstí.

ty jsi táákovej chudák. Rodina tě nepodpoří a určitě tu bude brzy příspěvek o tom, jak si rodina DOVOLUJE chtít po tobě, abys alespon NĚCO dělala.
A ty bys tolik, tááák moc chtěla, ale když........

mmch. matně si vzpomínám, že i předchozím vlákně sis stěžovala, že rodina chce abys doma pracovala a hledala si místo.

Selima napsal(a):

Tak je fakt, že Lumi má asi smlu v pracovnej oblasti - na druhej strane. Nikto pdoľa mňa nemá šťastie vo všetkých oblastiach, stále a nemenne... Raz sa ti darí v jednej veci, potom v druhej. Niekomu sa celý život nedarí v jednej oblasti, ale skvele sa mu darí v inej? ...Takže čo? Takže to ber proste tak, že momentálne sa ti pracovne nedarí, ale si zdravá(fyzicky), deti sú Ok, s manželom to klape, kamošky fungujú, dom stojí...

Konečně někdo pochopil, že mám nehoráznou smůlu. Jednou jsi dole, jednou nahoře, ale tak dlouho dole? Jednou jsme přišly do práce a dělaly ručně, to co dělá stroj, když je ta krize, a tím to začalo. Je to dva roky! A to to nevypadalo dobře ještě dlouho předtím. Teď je to rok, co střídám krátké pracovní poměry a pobyty na pracáku. Dovedete si představit, v čem žiju, a jak dlouho. K tomu syn byl dva roky na VŠ a tento rok už jsou tam oba. Určitě řeknete, že jsem měla shánět práci, jakmile se podniku přestalo dařit. Ale já prostě do budoucnosti nevidím a dokud mám práci, tak tam sedím. Nikdy se mi předtím nic takového nestalo, abych s tím vůbec měla zkušenosti.

luminka napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak je fakt, že Lumi má asi smlu v pracovnej oblasti - na druhej strane. Nikto pdoľa mňa nemá šťastie vo všetkých oblastiach, stále a nemenne... Raz sa ti darí v jednej veci, potom v druhej. Niekomu sa celý život nedarí v jednej oblasti, ale skvele sa mu darí v inej? ...Takže čo? Takže to ber proste tak, že momentálne sa ti pracovne nedarí, ale si zdravá(fyzicky), deti sú Ok, s manželom to klape, kamošky fungujú, dom stojí...

Konečně někdo pochopil, že mám nehoráznou smůlu. Jednou jsi dole, jednou nahoře, ale tak dlouho dole? Jednou jsme přišly do práce a dělaly ručně, to co dělá stroj, když je ta krize, a tím to začalo. Je to dva roky! A to to nevypadalo dobře ještě dlouho předtím. Teď je to rok, co střídám krátké pracovní poměry a pobyty na pracáku. Dovedete si představit, v čem žiju, a jak dlouho. K tomu syn byl dva roky na VŠ a tento rok už jsou tam oba. Určitě řeknete, že jsem měla shánět práci, jakmile se podniku přestalo dařit. Ale já prostě do budoucnosti nevidím a dokud mám práci, tak tam sedím. Nikdy se mi předtím nic takového nestalo, abych s tím vůbec měla zkušenosti.

luminko, já se z Tebe picnu.
Strašně nerada to říkám, ale Ty svým do nebe volajícím rouháním na sebe vbrzku přivoláš nějakou skutečnou tragédii a Pámbíček Tě tak strašlivě potrestá, abys měla doopravdy proč skřehotat a naříkat.
Tohle snad není možný - Ty máš dvě zdravé, chytré děti, studenty VŠ, doma máš spořádaného muže, který Tě nenechá padnout, maminku, která je zdravotně na svůj věk fit a v plné síle - a porád skuhráš a porád kňučíš.
Ty dopadneš tak, že si na sebe přivoláš alespoň rozvod, přijdeš o střechu nad hlavou, tím pádem i o děti a maminku budeš muset hodně dlouho přemlouvat, aby se nad Tebou slitovala a nechala Tě u sebe bydlet. A co si od ní vyslechneš až do konce života a jak Tě bude citýrovat a honit, to si radši ani nechci představit :jojo:
Ty totiž nemáš žádnej pud sebezáchovy, nevážíš si ničeho, svoji zdravou a fungující rodinu bereš jako samozřejmost a vůbec Tě ani na chvilku nenapadlo, že když si tohohle všeho nevážíš ani za mák, že o to můžeš taky jednoho krásného dne zčistajasna přijít :jojo:

Toho jsem si vědoma, že o to můžu přijít, kdo by taky chtěl být se smolařem bez peněz, že? Tady nejde o to, že s tím nic nedělám, dělám, a dost. Práci jsem šla shánět okamžitě, pokouším se o nemožné, ale to štěstíčko už prostě tak dva roky není. A jak mě rozčilují všechny ty rady ohledně hledání práce:
- že máme mít finanční rezervu pro případ ztráty práce - jak, když jsme už předtím tak-tak vycházeli?
- že si máme vytvořit životopis - co by v něm asi tak bylo, to plácání, chvilku práce, pak pracák?
- že se máme v tomto volném období vzdělávat a chodit na kurzy - za co, prosímvás?
- že máme přijít k zaměstnavateli dobře oblečeni - opět se ptám, kde na to vzít, nezaměstnaný hledá práci, aby měl peníze, nyní je nemá! A nemá ani odstupné, pokud mu pouze neprodloužili smlouvu, která byla na dobu určitou
- že máme být optimisticky naladěni, abychom uspěli - cha, cha, po tom všem trápení? To může tak někdo, kdo neví, co s penězma a jen tak z rozmaru chce měnit místo

No jo, ono jde o to, kde na to brát pořád sílu, že jo. Jeden neúspěch obrněný silný jedinec přežije bez újmy. Ale když je toho víc, rychle se vytrácí síla, motivace, chuť a generalizuje se to na všechny oblasti života, a vznikne začarovaný kruh.
Pak nezbývá, než to násilím rozetnout, a když se nepovede, pak prostě vyhasnout jako kamna.

agewa napsal(a):

luminka napsal(a):

Já už bych i šla, ale manžel vyžaduje abych byla silná - to proto, aby se neprotahovalo hledání práce, a aby se neutrácelo za doktora a lékárnu. Nemohla jsem si už dovolit ztratit práci - a ztratila jsem ji, tak si už vůbec nemůžu dovolit se sesypat. Od té doby jsem ještě neuklidila, jak dlouho to může trvat? Jak dlouho obvykle trvá, než člověk stráví nějaký šok?.............
........mně se totiž zdá v mé situaci nepatřičné se smát, jako bych to zlehčovala. To bych si fakt připadala jak blázen, kdybych se ještě smála jak Viktorka u splavu, vždyť mě potkalo neštěstí.

ty jsi táákovej chudák. Rodina tě nepodpoří a určitě tu bude brzy příspěvek o tom, jak si rodina DOVOLUJE chtít po tobě, abys alespon NĚCO dělala.
A ty bys tolik, tááák moc chtěla, ale když........

A já to mám stejně jako Luminka. Taky se po mě chce, na co nemám sílu. Chlap by mě raději viděl v práci, doktor raději v léčebně. A co chci já? Obojí. Být zdravá a pracovat.
A pak je tu ještě v pořadí druhé nejlepší řešení. Vzdát to a neotravovat. Ono stačí málo a ze silné ženské se stane troska. Jsem toho zářným příkladem.
Za půl roku jsem zestátla o 10 let.

A ano, taky beru ztrátu práce jako opravdové neštěstí. To, že vždycky může být hůře, nesnižuje míru našeho zoufalství, jen to zvýší pocit viny, že prožívám něco, co bYch prožívat "neměla", na co "nemám právo", protože jsou lidi na tom i hůř.

Ale ve skutečnosti nikdo neví, jak se ten druhý cítí, ať už k tomu má objektivně "důvody", nebo ne.
Vždyť kdo to posoudí, co je pro koho horší?
Moje babička přežila syna i vnuka, a pak manžela. Nic ji nezkolilo. A objektivně jsou to strašnější důvody, než ztráta práce.

luminka napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak je fakt, že Lumi má asi smlu v pracovnej oblasti - na druhej strane. Nikto pdoľa mňa nemá šťastie vo všetkých oblastiach, stále a nemenne... Raz sa ti darí v jednej veci, potom v druhej. Niekomu sa celý život nedarí v jednej oblasti, ale skvele sa mu darí v inej? ...Takže čo? Takže to ber proste tak, že momentálne sa ti pracovne nedarí, ale si zdravá(fyzicky), deti sú Ok, s manželom to klape, kamošky fungujú, dom stojí...

Konečně někdo pochopil, že mám nehoráznou smůlu. Jednou jsi dole, jednou nahoře, ale tak dlouho dole? Jednou jsme přišly do práce a dělaly ručně, to co dělá stroj, když je ta krize, a tím to začalo. Je to dva roky! A to to nevypadalo dobře ještě dlouho předtím. Teď je to rok, co střídám krátké pracovní poměry a pobyty na pracáku. Dovedete si představit, v čem žiju, a jak dlouho. K tomu syn byl dva roky na VŠ a tento rok už jsou tam oba. Určitě řeknete, že jsem měla shánět práci, jakmile se podniku přestalo dařit. Ale já prostě do budoucnosti nevidím a dokud mám práci, tak tam sedím. Nikdy se mi předtím nic takového nestalo, abych s tím vůbec měla zkušenosti.

víš. je mi líto. ale ne tebe, ale tvé rodiny. co tu seš , pořád jen skuhráš a lituješ se. Připadá mi, že si v tom přimo rochních, viz tvé vlákno.....mám nálepku prasátka....
hele, já jsem 5 let rozvedená, od ex nemám 4 roky ani korunu, s přítelem jsem se rozešla, takže žiju sama, za poslední tři roky mám 4 zaměstnání, začala jsme mít problémy se srdcem a to jsme měla dvě děti na škole. dcera je na vysoké a syn v červnu udělal maturitu ( ted pracuje v cizině).
A víš co? neskuhrám a nebrečím jako ty . V čem to asi teda bude? Že bych měla "víc štěstí" (i když nevím v čem) nebo prostě dělaá všechno proto , aby se to zlepšilo .

agewa: od ex nemám 4 roky ani korunu,

Tohle mě, agewo, zaujalo.
Jak je to možné???? :(

Tercila napsal(a):

agewa: od ex nemám 4 roky ani korunu,

Tohle mě, agewo, zaujalo.
Jak je to možné???? :(

jednoduše
naše zákony mu to umožnují
byl odsouzen už dvakrát na podmínku, ted má na krku třetí trestní oznámení ( radši se neptej , co MĚ to stojí času, peněz a nervů). vzhledem k tomu, že do vězení se mu nechce, MOŽNÁ platit začne. ovšem , pořád je to u slibů.

Tercilo, jak je to možné?!?
Z jednoduchého důvodu: žijeme ve státě, kde vymahatelnost práva rovná se nule.
Přečti si třeba příspěvky eremuruss, jak se rozvedla, exmanžel se odstěhoval do ciziny, eremuruss oslovila a oběhala všechny možné instituce, vyčerpala všechny - skutečně všechny - možnosti a výsledek byl ten, že od otce svých dětí neobdržela až dosud ani korunu.
Ačkoliv aby ženská neviděla od exmana čtyři roky po rozvodu ani korunu, na to se jí v tomhle státě exman ani nemusí stěhovat do ciziny: stačí, když bude pasivně existovat bez příjmů a bez prokazatelného majetku podle hesla "kde nic není, ani smrt nebere" ... a dotyčná se může jít klouzat.
Ostatně - ani když exman skončí v base pro neplacení výživného - nemá samoživitelka ani zdaleka vyhráno. Mám kamarádku, jejíž exman už sedí za souběh několika tr.činů včetně zanedbání povinné výživy, je čerstvě zavřenej a kamarádce chodí z výkonu trestu výživné v závratné výši 120,- Kč měsíčně :grater:
Takže se nepozastavuj nad tím, jak je něco takového možné, protože v tomhle státě to skutečně možné je - a jak všichni víme, u nás je možnejch víc věcí, nad kterými normálnímu člověku zůstává rozum stát :)

Ametyst, u Tebe je to zcela něco jiného.
Ty jsi skutečně nemocná, máš na svoji nemoc dokonce potvrzenou lékařskou diagnózu, léčíš se a jsi na tom zdravotně tak, že Ti byl lékaři doporučen dlouhodobý pobyt v nemocnici. Ty máš plné právo chodit si sem postesknout, protože Tvoje situace - na rozdíl od té luminčiny - opravdu není jednoduchá.
Ovšem luminka je kapitola sama pro sebe - k lékaři (kam ji po vyčerpání všech možností posíláme už rok) v životě nepůjde, jen si tady stěžuje, jaký je chudák, jak nezvládá, nemůže atd. a diví se, že tady není po právu litována, že jí nefoukáme na bebíčko a nehladíme po hlavičce, jaký to má chudák holka v životě těžký. Připusťme, že u luminky už to třeba není negativní povahový rys, ale prvopočátek psychického onemocnění. Tím hůř pro ni, protože jestliže se jedná o nemoc, je povinností každého nemocného svoji nemoc řešit tím, že se svěří do péče odborníků, začne brát určitou medikaci a chodit na terapie. Já to tady lumince radím už delší dobu, protože pokud je doopravdy nemocná, je to pro její vlastní dobro - jít se léčit. Opravdu totiž nevím, jak dlouho tohle soužití bude jejího manžela ještě bavit a přijde den, kdy tohohle soužití už bude mít definitivně plné zuby. A když luminka nebude mít "papír", že za svůj stav tak úplně nemůže, že je vlastně nemocnej člověk, na kterýho je třeba brát určité ohledy, s lehkým srdcem jí manžel ty kufry zabalí a pošle ji zpátky k mamince :jojo:

Manžel mi doktora prostě zakázal, protože nechce, abychom utráceli za poplatky u něho i v lékárně, abych si co nejrychleji našla práci a protože věří, že budu silná. A jediný rozdíl mezi Ametyst a mnou jsou vaše sympatie a nesympatie.

luminka napsal(a):

Manžel mi doktora prostě zakázal, protože nechce, abychom utráceli za poplatky u něho i v lékárně, abych si co nejrychleji našla práci a protože věří, že budu silná. A jediný rozdíl mezi Ametyst a mnou jsou vaše sympatie a nesympatie.

jediný rozdíl mezi tebou a ametyst je  ten, že ametyst se léčí a ty nikoliv! ty jen skuhráš a lituješ se :kapitulation: stěžuješ si na finační tíseň, na to, že máš chytré a studující děti. moje babička říká- kdo se stěžuje tomu ještě ubrat a pak by  měl důvod si stěžovat :dumbom: .
luminko mohla by jsi prosím napsat přibližně kolik je váš měsíční příjem ( dvě průměrné mzdy, průměrná a minimální, dvě minimální  mzdy ) ? pracovali jste dva a nic jste nenašetřili, nic sis nemohla na sebe koupit,............

Manželova mzda celostátního průměru ani náhodou nedosahovala, a moje byla dokonce minimální. Našetřila jen babička, která zemřela. Ale to jsme byli připraveni použít, i pokud budu mít práci, teď jsme zaskočeni a manžel si neumí představit, že bych nesehnala práci. A ubráno už mi bylo, jen si vzpomeňte, že jsem řešila docela blbosti.

luminka napsal(a):

Manželova mzda celostátního průměru ani náhodou nedosahovala, a moje byla dokonce minimální. Našetřila jen babička, která zemřela. Ale to jsme byli připraveni použít, i pokud budu mít práci, teď jsme zaskočeni a manžel si neumí představit, že bych nesehnala práci. A ubráno už mi bylo, jen si vzpomeňte, že jsem řešila docela blbosti.

uvědom si, že nemocná práci neseženeš!

luminka napsal(a):

Manželova mzda celostátního průměru ani náhodou nedosahovala, a moje byla dokonce minimální. Našetřila jen babička, která zemřela. Ale to jsme byli připraveni použít, i pokud budu mít práci, teď jsme zaskočeni a manžel si neumí představit, že bych nesehnala práci. A ubráno už mi bylo, jen si vzpomeňte, že jsem řešila docela blbosti.

hm, moje taky ne, našetřit mi neměl kdo a dvě děti na škole. A co jako?
to je zajímavé, že manžel si to neumí představit a že on chce, abys pracovala. neměla bys to být hlavně TY? pokud jsem si všimla, až když ON ti řekl, že musíš hledat, tak jsi z nechutí začla.
a co domácnost? už pracuješ nebo ještě "radši" ne?

luminka napsal(a):

Manžel mi doktora prostě zakázal, protože nechce, abychom utráceli za poplatky u něho i v lékárně, abych si co nejrychleji našla práci a protože věří, že budu silná. A jediný rozdíl mezi Ametyst a mnou jsou vaše sympatie a nesympatie.

Co je tohle za argument  - zakázal doktora :co: ?!?
Já rozumím tomu, že manžel jako laik nedovede přijmout fakt, že za Tvými příznaky, kterými de-facto dlouhodobě obtěžuješ celou rodinu může být skutečná nemoc a nikoliv lenost, pohodlnost a neschopnost řešit životní nesnáze.
Za sebe Ti můžu jenom doporučit: jestliže u Tebe nedojde v příštích okamžicích k rapidnímu zlepšení, vykašli se na manželův zákaz a navštiv doktora i proti manželově vůli.
Tyhle nemoci se totiž hrubě nevyplatí podceňovat.
Abyste totiž jednou oba nedoplatili na svůj postoj: manžel, že Ti doktora zakázal a Ty, že jsi manžela poslechla a nikam jsi nešla :jojo: Je hezké, že manžel věří, že budeš silná ... bohužel existují na světě nemoci, které se pouhou vůlí, duševní silou a odhodlání v žádném případě nepodaří zažehnat, to je jako kdyby sis zlomila nohu a manžel Tě nutil, aby ses vlastní vůli a snahou na tu nohu postavila a šla dělat, protože žádného doktora nepotřebuješ a noha Ti sroste sama, jenom chtít a trochu se snažit.

luminka napsal(a):

A jediný rozdíl mezi Ametyst a mnou jsou vaše sympatie a nesympatie

luminko, většině lidí jsou sympatičtější ti, kteří svoji nelehkou situaci nějakým způsobem řeší než Ti, kteří se nechávají pasivně smýkat životem, jenom si stěžují a pro ulehčení svého trápení neudělají vůbec nic.
Až budeš mít potvrzenou psychiatrickou diagnózu a budeš se systematicky léčit (čili snažit se na sobě poctivě pracovat) nebude tady člověka, který by Ti řekl křivého slova, to mi věř.
A strašně nerada Ti to říkám, ale jsou tady čtenáři a čtenářky, na které Tvoje nářky působí stejně, jako červenej hadr na bejka. Ty se totiž máš proti některým z nich jako Pámbu ve Frankrajchu, nikdy v životě Tě nepotkala žádná podstatná tragédie a žádná významná nepřízeň osudu, která by jen trochu stála za řeč. Jediné, s čím se potýkáš je ztráta zaměstnání, která v dnešní době potkává dnes a denně tisíce lidí a Ty máš navíc na rozdíl od jiných ženských manžela, takže hlady neumřeš a o střechu nad hlavou kvůli neplacení nájmu taky přijít nemůžeš. Čili jsi na tom pořád podstatně lépe, nežli samoživitelka s nezaopatřenými dětmi nebo člověk, kterej žije sám jako kůl v plotě.
Nezlob se, že na Tebe reaguju poněkud tvrdě, ale v tomhle týdnu jsem osobně zažila paní, které se narodilo dítě s rozštěpem horního patra a manžel ji i s třemi dětmi opustil, netoliko na tom, že kousek od místa mého trvalého bydliště se zabil na motorce šestnáctiletý chlapec - měsíc před Vánoci. To je něco tak strašlivého - jak pro tu opuštěnou matku tří dětí, tak pozůstalé po tom chlapci, že si takovou tragédii snad ani neumí nikdo z nás představit. A když jsem Tě včera četla, jak sem píšeš to svoje směšné skuhrání o půlnoci, máš prd co na práci, doma neuklizeno a ty se nesmyslně rochňáš ve svých malicherných problémech už rok, měla jsem se co držet, abych sem napsala poměrně stravitelný příspěvek :dumbom:

luminka: Manžel mi doktora prostě zakázal, protože nechce, abychom utráceli za poplatky u něho i v lékárně, abych si co nejrychleji našla práci a protože věří, že budu silná

Tvůj manžel je Tvůj nadřízený nebo co? :co:
Ty vůbec nekopeš za sebe, jen se zmítáš v tom, co ostatní řekli a co si myslí. Bylo by mi upřímně u zadní části, čemu si manžel věří, kdyby se mi JEDNOU pokusil zakázat něco, ci chci JÁ.
Kdyby se pokusil slušně argumentovat, proč nejít k lékaři, to bych si ještě poslechla - proč ne, různé názory mohou mít různé příčiny a důvody (a pak bych si stejně udělala, co považuji za rozumné - pro sebe - já), ale nějaké zákazy - no kde to jsme? :D :/
Hele, zkus si odpočinout, popřemýšlet, takzvaně poslechnout svůj vnitřní hlas a podle toho jednej. Jsi dospělá a snad ne úplně závislá na tom, co prohlásí Tvůj manžel. Ostatně - kdyby za mě nechtěl utratit ani těch 30 Kč za poplatek u doktora, ;) nebyl by mě hoden :D ;).

A ještě rozbor: on může VĚŘIT právě proto, aby s Tebou nebylo žádné vydání. :/

Tercila napsal(a):

luminka: Manžel mi doktora prostě zakázal, protože nechce, abychom utráceli za poplatky u něho i v lékárně, abych si co nejrychleji našla práci a protože věří, že budu silná

Tvůj manžel je Tvůj nadřízený nebo co? :co:
Ty vůbec nekopeš za sebe, jen se zmítáš v tom, co ostatní řekli a co si myslí. Bylo by mi upřímně u zadní části, čemu si manžel věří, kdyby se mi JEDNOU pokusil zakázat něco, ci chci JÁ.
že by se pokusil argumentovat, proč nejít k lékaři, to bych si ještě poslechla (a pak si stejně udělala, co považuji za rozumné - pro sebe - já), ale nějaké zákazy - no kde to jsme? :D :/
Hele, zkus si odpočinout, popřemýšlet, takzvaně poslechnout svůj vnitřní hlas a podle toho jednej. Jsi dospělá a snad ne úplně závislá na tom, co prohlásí Tvůj manžel. Ostatně - kdyby za mě nechtěl utratit ani těch 30 Kč za poplatek u doktora, ;) nebyl by mě hoden :D ;).

Docela by mě zajímalo, co by asi tak luminka udělala, kdyby ji řekl vyskoč z okna nebo nemáš práci budeš vydělávat vlastním tělem :vissla: . Taky by slepě poslechla :kapitulation: ?

neodpustím si drobné rýpnutí .....jak to vlastně manžel zakázal?
vzhledem k tomu, že lum. si vždy z každého rozhovoru vybírá jen, to se jí právě hodí, je možné, že ani s tím "zákazem" to není až tak horké.

Psychicky zdravej clovek zrejme nepochopi,ze je nemoc onemocnet psychicky.

eremuruss napsal(a):

Psychycky zdravej clovek zrejme nepochopi,ze je nemoc onemocnet psychicky.

:co::co::co:

aprill napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Psychycky zdravej clovek zrejme nepochopi,ze je nemoc onemocnet psychicky.

:co::co::co:

Ano znam takove pripady jsou to vetsinou lidi z drivejsi generace.Az tato doba ukazala,ze je spousta takhle nemocnych lidi.

eremuruss napsal(a):

aprill napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Psychycky zdravej clovek zrejme nepochopi,ze je nemoc onemocnet psychicky.

:co::co::co:

Ano znam takove pripady jsou to vetsinou lidi z drivejsi generace.Az tato doba ukazala,ze je spousta takhle nemocnych lidi.

Aha, tak jsi to myslela. Poprvé jsem tě nepochopila .

luminka napsal(a):

Já už bych i šla, ale manžel vyžaduje abych byla silná - to proto, aby se neprotahovalo hledání práce, a aby se neutrácelo za doktora a lékárnu. Nemohla jsem si už dovolit ztratit práci - a ztratila jsem ji, tak si už vůbec nemůžu dovolit se sesypat. Od té doby jsem ještě neuklidila, jak dlouho to může trvat? Jak dlouho obvykle trvá, než člověk stráví nějaký šok? Já už se snad i bojím doma pracovat, aby se mi snad neutvořily nějaké ty látky způsobující dobrou náladu, mně se totiž zdá v mé situaci nepatřičné se smát, jako bych to zlehčovala. To bych si fakt připadala jak blázen, kdybych se ještě smála jak Viktorka u splavu, vždyť mě potkalo neštěstí.

tak tenhle důvod , proč nedělat nic ,způsobil dobrou náladu mě.
dřív to bylo, protože jsi měla deprasi, byla jsi unavená z hledání nového místa, máš pocit, že nejdřív zábava, no a až pak práce, ale tenhle důvod.......fakt holky  - jsi dobrá:D

Ach jooooo, Luminka.... Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod. To Tvoje věčné ALE mi začíná působit žaludeční potíže...

Komu by se chtělo uklízet byt, ve kterém možná už ani nebude žít a bude sem jezdit na víkend na návštěvu? Nakonec k té mamince asi budu muset, manželovi nestačí to, že mám naději po Novém roce pracovat v nejbližším městě, to je pozdě, tlačí mě k hledání práce v okresním městě, kde žije maminka. Ják já si oddechla, že toto se nebude konat, a zase to hrozí.

Nu, luminko, manžel zřejmě chce aby sis našla práci co nejdřív a ne, AŽ ... a hlavně asi nechce, abys zahnívala doma přes Vánoce, protože totéž už tu jednou bylo před rokem a - ruku na srdce - tenkrát ses jako hospodyňka taky zrovna moc nevycajchnovala :D
A nezlob se, já přes týden bydlím kvůli práci u přítele v Praze, domů jezdím v podstatě taky jenom na návštěvu a nenapadlo by mě přestat si kvůli tomu doma uklízet :usch:

luminka napsal(a):

Komu by se chtělo uklízet byt, ve kterém možná už ani nebude žít a bude sem jezdit na víkend na návštěvu? Nakonec k té mamince asi budu muset, manželovi nestačí to, že mám naději po Novém roce pracovat v nejbližším městě, to je pozdě, tlačí mě k hledání práce v okresním městě, kde žije maminka. Ják já si oddechla, že toto se nebude konat, a zase to hrozí.

:dumbom: další fakt supr důvod...holka, ty nemůžeš být skutečná. ty si znás děláš jen srandu

Prosím Tě, Lumi, a co je Tvému manželovi po tom, kde TY budeš pracovat?
Nedokážu si představit, že by mi můj choť určoval, kam JÁ se půjdu zeptat na SVOJI práci. :dumbom:
Tohle fakt není normální. :|
Ty si z nás děláš legraci ;).

luminka napsal(a):

Komu by se chtělo uklízet byt, ve kterém možná už ani nebude žít a bude sem jezdit na víkend na návštěvu? Nakonec k té mamince asi budu muset, manželovi nestačí to, že mám naději po Novém roce pracovat v nejbližším městě, to je pozdě, tlačí mě k hledání práce v okresním městě, kde žije maminka. Ják já si oddechla, že toto se nebude konat, a zase to hrozí.

Vidíš, to je super...ted vemeš práci ve městě u maminky a po Novém roce to v nejbližším městě. Jak daleko je k mamince? Znám lidi co bydlí kvůli práci na ubytovně, domů jezdí na víkendy a tobě je málo bydlet u maminky :rolleyes:
Už ti to tady spoustu lidí řeklo, přidávám se k nim : nerouhej se, nebo se opravdu něco stane :(

Tohle je málo?! Vůbec se mi nechce nějakou práci zbrkle vzít, už jednou jsem si zkomplikovala nástup do práce, o kterou jsem měla zájem. Oni totiž většinou radši chtějí lidi z pracáku (za ty mají peníze), než lidi přebíhající, z těch nemají nic. A ještě jsem někde četla pěknou pitomost, že ženy prožívají ztrátu práce lépe než muži, protože doma dělají ty hospodyňky, čímž prý zmírňují následky své nezaměstnanosti. Prosímvás, jak zmírňují, když tím nepřinesou domů ani korunu?!

luminka napsal(a):

Tohle je málo?! Vůbec se mi nechce nějakou práci zbrkle vzít, už jednou jsem si zkomplikovala nástup do práce, o kterou jsem měla zájem. Oni totiž většinou radši chtějí lidi z pracáku (za ty mají peníze), než lidi přebíhající, z těch nemají nic. A ještě jsem někde četla pěknou pitomost, že ženy prožívají ztrátu práce lépe než muži, protože doma dělají ty hospodyňky, čímž prý zmírňují následky své nezaměstnanosti. Prosímvás, jak zmírňují, když tím nepřinesou domů ani korunu?!

Ale jsou užitečné...tak se seber a běž zmírňovat následky aspoň tím úklidem :rolleyes:

A neříkám, že to je málo, vím co to je zůstat bez práce, ale uvědomuju si, že jsou i horší věci v životě. Nechceš vzít práci zbrkle - to zní jakoby sis vybírala, A nevím proč zbrkle, prostě nastoupím a když se v lednu objeví něco lepšího půjdu. A ne za každého zaměstnance z pracáku mají firmy peníze, je to poměrně komplikované.

ještě mě napadlo -  co si najít brigádu, být tedy nějaký čas doma a přivydělat si něco, studentíci at si najdou taky brigádu a je to

To jsem si taky myslela, že do bývalé práce půjdu. A oni si fakt počkali, až zase budu na tom pracáku, a po pěti měsících mě stejně odkopli.

luminka napsal(a):

To jsem si taky myslela, že do bývalé práce půjdu. A oni si fakt počkali, až zase budu na tom pracáku, a po pěti měsících mě stejně odkopli.

Pokud vím, když na tebe zaměstnavatel pobírá nějaké dávky z pracáku nemůže tě hned tak propustit, jinak to vrací. Ale to by možná líp objasnil někdo přímo z pracáku.

Pět měsíců asi stačí, aby to nevracel, ale teda přesně to nevím.

A ještě jsem někde četla pěknou pitomost, že ženy prožívají ztrátu práce lépe než muži, protože doma dělají ty hospodyňky, čímž prý zmírňují následky své nezaměstnanosti. Prosímvás, jak zmírňují, když tím nepřinesou domů ani korunu?!
Hodnota nezaměstnané ženy nespočívá v tom, jestli přinese nebo nepřinese domů nějakou korunu, ale v tom, zda a nakolik dokáže doma vytvořit pohodovou domácí atmosféru, doma je uvařeno a uklizeno, čímž celé rodině nezaměstnaná žena kompenzuje fakt, že je momentálně bez práce.
Jenomže ty, luminko, sedíš od samého rána na zadku u počítače, zadek od něj odlepíš až okolo půlnoci, místo, abys doma udělala něco pořádného - navařila, napekla, uklidila a kdykoliv se od PC odlepíš, jenom rodinu irituješ svým zoufalým výrazem, kňučením a vzdycháním.
Ten Tvůj manžel musí mít s Tebou andělskou trpělivost, to ti říkám já.
Nezapomínej, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne - a nezapomínej, že v tomhle ošklivém světě existují stovky nezadaných, pracovitých žen. Takže až jednoho krásného dne Tvůj manžel s Tebou opravdu ztratí trpělivost, bude mít věru z čeho vybírat a dřív, nežli řekneš "švec" budeš z domu potupně vystěhována, aby na Tvoje místo přišla jiná  - pracovitá, pozitivně naladěná partnerka pro život.
A tentokrát budeš mít opravdu pádný důvod k tomu, abys bědovala a skuhrala jsi, jak jsi nešťastná, protože se Ti do puntíku splní to, oč si soustavně koleduješ :jojo:

luminka napsal(a):

Pět měsíců asi stačí, aby to nevracel, ale teda přesně to nevím.

To rozhodně nestačí, mám pocit, že můj zaměstnavatel mluvil o dvou letech...a vím, že ho odrazovalo hlavně to vyřizování

Kiara napsal(a):

A ještě jsem někde četla pěknou pitomost, že ženy prožívají ztrátu práce lépe než muži, protože doma dělají ty hospodyňky, čímž prý zmírňují následky své nezaměstnanosti. Prosímvás, jak zmírňují, když tím nepřinesou domů ani korunu?!
Hodnota nezaměstnané ženy nespočívá v tom, jestli přinese nebo nepřinese domů nějakou korunu, ale v tom, zda a nakolik dokáže doma vytvořit pohodovou domácí atmosféru, doma je uvařeno a uklizeno, čímž celé rodině nezaměstnaná žena kompenzuje fakt, že je momentálně bez práce.
Jenomže ty, luminko, sedíš od samého rána na zadku u počítače, zadek od něj odlepíš až okolo půlnoci, místo, abys doma udělala něco pořádného - navařila, napekla, uklidila a kdykoliv se od PC odlepíš, jenom rodinu irituješ svým zoufalým výrazem, kňučením a vzdycháním.
Ten Tvůj manžel musí mít s Tebou andělskou trpělivost, to ti říkám já.
Nezapomínej, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne - a nezapomínej, že v tomhle ošklivém světě existují stovky nezadaných, pracovitých žen. Takže až jednoho krásného dne Tvůj manžel s Tebou opravdu ztratí trpělivost, bude mít věru z čeho vybírat a dřív, nežli řekneš "švec" budeš z domu potupně vystěhována, aby na Tvoje místo přišla jiná  - pracovitá, pozitivně naladěná partnerka pro život.
A tentokrát budeš mít opravdu pádný důvod k tomu, abys bědovala a skuhrala jsi, jak jsi nešťastná, protože se Ti do puntíku splní to, oč si soustavně koleduješ :jojo:

Říkáš stovky nezadaných, pracovitých žen, a zapomnělas říct zaměstnaných a majících štěstí na práci. A kdyby taková přišla, nejvíc bych nemohla unést, že se cpe mými zavařeninami ze sklepa. Nejsem totiž tak nepracovitá, jak se domníváš, nazavářela jsem toho dost. A u PC můžu sedět, protože jsem schopna uvařit rychle! V podniku, kde jsem dělala, jsem musela nabrat určitou rychlost, jinak bych byla pryč ještě dříve.

Jak to tady čtu, tak mě v době mého kodrcání mezi třemi prácemi napadla dobrá rada: Lumi najdi si nového chlapa, doporučuji nejlépe typu Mr. Kellner, Babiš - no i když ten už je troch postarší, tak raděj Bakala :vissla: pro Tebe značka ideál. Budete mít peněz na tapetování a můžeš se v klidu a v pohodě věnovat svému hroucení se na internetových diskusích :vissla: a pokud ani tohle nepomůže tak doporučuji jet na nějakou charitativní akci třeba do Čečenska, aby jsi viděla co to znamená životní tragedie !!, protože to co tady popisuješ je jen nepohodlná situace, která se dá s trochou dobré vůle překonat, ale jak říkával můj děda: když se nechce to je horší jak když se nemože :P

A kdyby taková přišla, nejvíc bych nemohla unést, že se cpe mými zavařeninami ze sklepa....
Bože bože, luminko ... :lol: tak Tebe by nemrzelo ani tak to, že bys přišla o dlouholetého partnera, manžela a otce svých dětí, Ty bys nemohlo rozdejchat zavařeniny ze sklepa ... :lol: :lol: :lol: ty woe, ty bereš svého manžela jako nějakou součást domácnosti, něco jako starou bačkoru nebo co, že hůř než ztrátu jeho osoby bys nesla ztrátu domácích džemů :lol: :lol:

luminko, z Tvých řádků čiší neochvějná jistota, že takovej starej jezevec, za jakého očividně považuješ svého manžela, by se nikde bokem nemohl zamilovat a už vůbec ne Tě opustit.
Aby ses nedivila a jednoho krásného dne Tě manžel nevypakoval a ty zavařeniny ti nezabalil na cestu ... :lol:

Ono existuje nepsané pravidlo, že ti, co jsou si svým partnerem skálopevně jisti bývávají ze dne na den tak nepříjemně překvapeni, že se nestačí divit :jojo:

Nejsem taková necita, aby mě nemrzela ztráta dlouhodobého partnera, vidíš, co zlého se mnou musí vydržet, ale nějak mě ty zavařeniny přišly na mysl, dá to dost práce a když to v létě zavářím, už kolikrát mi přišlo na mysl: Nedělám to pro jinou? Věř, kdyby to četl, tak mi ty zavařeniny spakuje ještě dneska. Proto končím a nechám mé příspěvky zaplout někam do daleka, už se fakt bojím, že mě někdo pozná. Manžel, děti, zaměstnavatel minulý, nebo budoucí, bývalé kolegyně, už mám opravdu strach. A to jsem svůj příběh zveřejnila asi na pěti fórech a zpovědnicích, tak moc ho nemůžu rozdýchat.

luminka napsal(a):

Tohle je málo?! Vůbec se mi nechce nějakou práci zbrkle vzít, už jednou jsem si zkomplikovala nástup do práce, o kterou jsem měla zájem. Oni totiž většinou radši chtějí lidi z pracáku (za ty mají peníze), než lidi přebíhající, z těch nemají nic. A ještě jsem někde četla pěknou pitomost, že ženy prožívají ztrátu práce lépe než muži, protože doma dělají ty hospodyňky, čímž prý zmírňují následky své nezaměstnanosti. Prosímvás, jak zmírňují, když tím nepřinesou domů ani korunu?!

já bych řekla...ono se mi nechce vůbec žádnou práci vzít...ale když ten manže furt otravuje...
a ty děláš doma hospodynku? vždyt se ti nechce, protože .....100 a 5 důvodů

luminka napsal(a):

Toho jsem si vědoma, že o to můžu přijít, kdo by taky chtěl být se smolařem bez peněz, že? Tady nejde o to, že s tím nic nedělám, dělám, a dost. Práci jsem šla shánět okamžitě, pokouším se o nemožné, ale to štěstíčko už prostě tak dva roky není. A jak mě rozčilují všechny ty rady ohledně hledání práce:
- že máme mít finanční rezervu pro případ ztráty práce - jak, když jsme už předtím tak-tak vycházeli?
- že si máme vytvořit životopis - co by v něm asi tak bylo, to plácání, chvilku práce, pak pracák?
- že se máme v tomto volném období vzdělávat a chodit na kurzy - za co, prosímvás?
- že máme přijít k zaměstnavateli dobře oblečeni - opět se ptám, kde na to vzít, nezaměstnaný hledá práci, aby měl peníze, nyní je nemá! A nemá ani odstupné, pokud mu pouze neprodloužili smlouvu, která byla na dobu určitou
- že máme být optimisticky naladěni, abychom uspěli - cha, cha, po tom všem trápení? To může tak někdo, kdo neví, co s penězma a jen tak z rozmaru chce měnit místo

- tak finanční rezervu také nemáme
- jo a ten životopis má být právě o té práci,vyzdvihni tam to,co jsi na té pozici vykonávala..ber to třeba tak,že pozitivní na tom bude,že se umíš přizpůsobit situaci, řekni mi,kdo dnes je na jednom pracovním místě 20 let..??,to znamená,že nemáš problém se uplatnit v další práci..
- o nějaký kurz bys mohla požádat právě na ÚP,né? Dále jsou státní školy,kde se dá studovat celkem zadarmo,to právě studuji já.. Na nějaký jiný,levnější kurz opravdu nejsi schopna si našetřit nebo si přát,ať Ti to třeba rodina daruje jako dárek??
-odstupné jsem v životě neměla,pracuji za 40 Kč/HOD.ZKRÁCENÝ ÚVAZEK 5 hod.,tyto peníze jsem dostávala po troškách,např.,nyní jsem dobrala teprve výplatu za září,jsme také 4 a manžel je dělník V TĚŽKÉM PROVOZU,abychom vyžili chodí do práce na nepřetržitý provoz a většinou nedosahuje ani na průměrnou mzdu(teda pokud je na mysli ta cca 23 000,-průměr) a to i s přesčasy+předácké..přesto si myslím,že chodím celkem oháknutá(a né draze),děti také,celkem normálně,dcera moderně,manžel skromně,ale celkem normálně..na značkové věci si nepotrpí
-děti nemám na VŠ,ale do školy chodí a tam musíme také zaplatit ledacos a sobě jsem letos kupovala knížky a sešity,dceři platíme 2500,-PŮLROČNĚ lidovku,synovi kroužek..
-Z ROZMARU PRÁCE NEMĚNÍM,ROZHODNĚ Z TOHO RADOST NEMÁM,zaměstnavatel vždy skončí cca do 2 let..na pracáku jsem,už jako doma ,zdravá nejsem,nevím,kdy se probudím a nemusím vidět a ani obě děti zdravé nemám,dceru mám obzvláště nemocnou,do toho 70 letou nemocnou mámu,manžel rodiče,už nemá..
-PŘESTO NEBO PRÁVĚ PROTO se považuji za vcelku optimistického člověka,jasně někdy příjde i ten pláč (to,když člověk zjistí,že k jedné nemoci dcery se přidala ještě další,závažnější..),někdy je den blbec..,
ALE PŘESTO MNĚ  I TAKOVÝ ŽIVOT BAVÍ!!!
Ještě nějaké,ale...Luminko,proč to či ono nejde?? Ty nebojuješ,Ty hledáš samé,ale...a utápíš se v tom a my Ti tady pomáháme jako vrba..ano rádi pomůžeme,jinak bychom Ti tu nikdo ani nenapsali,ale pokud si nebudeš chtít pomoci sama,bude to pořád dokola to samé.. Měla by ses zvednout a zkusit jít žít,byť třeba nebude vše podle Tvých představ,ale i to je život,příjmout to co nám přinese. Nebo si snad myslíš,že já to o čem jsem Ti tu psala jsem si sama vybrala?? ;)

luminko, děláš to hlavně pro sebe, svoje děti a svoji rodinu.
I když - ruku na srdce - znám spoustu venkovských domácností, kde se v létě zavařuje v takovém množství, že se rodina na džemy, zavařeniny a kompoty už nemůže vzteky ani podívat, ve sklepě se hromadí sklenice s úrodou pomalu od roku 1989 a nikdo to s prominutím nežere :)
Jestli by Ti Tvoje rodina nebyla vděčnější za jiné aktivity, než zrovna za zavařování :D

MMCH jestli Tě při každé Tvojí aktivitě, kterou vyvíjíš napadne nějaký katastrofický scénář, kterým se utvrzuješ ve svém negativismu, je to skutečně signál k tomu, abys vyhledala lékaře. Teď si nedělám legraci a myslím to smrtelně vážně ... viz:

Generalizovaná úzkostná porucha
"Generalizovaná úzkostná porucha se většinou objevuje u zranitelných osob po dlouhotrvajícím stresu. Její příznaky se objevují pozvolna, nenápadně. Hlavním rysem je dělání si starostí, neustále zabývání se stresujícími myšlenkami. Negativní očekávání, obavy z budoucího neštěstí, pocity "na pokraji svých sil" vedou ke zhoršenému soustředění. Týkají se obvykle každodenního života, rodiny, práce a zdraví. Postižený si často uvědomuje, že si dělá starosti nadměrně, nicméně se nedokáže ubránit tomu, aby nad nimi nepřemýšlel. Cítí se ohrožený situacemi, které ho předtím netrápili. Často neví, proč se tak pořád trápí. Funguje to automaticky. V ruku v ruce s automatickými stresujícími myšlenkami jde zvýšené napětí, úzkost a vyčerpanost. Odpočinek je problémem. Lidé trpící generalizovanou úzkostnou poruchou neumí odpočívat ani relaxovat. Neustále se vrtí, pociťují bolestivé napětí v hlavě, třes. Vesměs byli od malička citlivější a špatně snášejí kritiku, potřebovali často povzbuzovat od okolí. Aby byli pochválení, jsou často velmi snaživí.
V obraze generalizované úzkostné poruchy dominuje nervozita, úzkost, napětí a tělesné příznaky, jako je třes, svalové napětí, závratě, nevolnost od žaludku, bolesti hlavy, bušení srdce, pocení apod. Většinou je zhoršen spánek, zejména večer se v hlavě honí řada starostí. Stav je velmi měnlivý a většinou trvá léta. Paradoxně se u řady lidí potíže zhoršují když nemají co dělat, např. o dovolené nebo o víkendu.
Léčbou volby je psychoterapie; jak individuální, tak skupinová. Důležitý je také nácvik relaxace. Vysoce je účinná zejména kognitivně behaviorální terapie, která pacienta učí postupně kontrolovat obavy, zvládat úzkost a tělesné příznaky a systematicky řešit životní problémy."

luminko, strašně nerada to říkám, ale na Tebe se shoduje 9 příznaků z 10ti a jestli si to neuvědomuješ, tak Ti to říkám na rovinu: ty JSI nemocný člověk a MĚLA BYS VYHLEDAT LÉKAŘE!!!

No tak to asi mám tu poruchu, ale jedna věc trochu nesedí. Ti lidé si dělají starosti celkem zbytečně. A já si dělám pořád ještě malé starosti, na to, jak hrozně to potom dopadne. Třeba teď mi bylo blbě z toho, že se bude propouštět, ale moc procent jsem tomu nedávala, že bych to byla já. To byl šok! A tak to bývá, prostě se mi zdá, že mi život předkládá ještě něco horšího, než jsem čekala.

Luminko, pomalu začínám souhlasit se všemi ostatními. Opakuji, že chápu tvoji situaci, taky jsem byla bez práce a bez dobré práce, ani po 5měsících jsem se s tím úplně nesrovnala a v duši cítím stále jakousi bolestnou křivdu. Ale co s tím?:( asi nic.. to stejně nikoho nezajímá, občas si člověk posteskne, manžel tyto stesky přímo nesnáší...ale s tím taky nic neudělám, sice mám pocit, že mě nechápe, ale prostě s tím, že už tam nejsem, s tím nic neudělám a můžu nad tím přemýšlet, jak chci.. V tomto s tebou určitě soucítím a chápu, že znovu se odrazit ode dna je velmi těžké...Jestli tě to uklidní, taky jsem neměla náladu na uklízení, domácí práce, jen jsem seděla u počítače a pročítala inzeráty a odpovídala na každý, který měl alespoň procento společné s tím, co jsem kdy dělala.. Malá mi hned druhý den po tom, co jsem podepsala dohodu, dostala neštovice/jakoby je nemohla dostat o pár dnů dřív, abych jim to alespoň trochu zkomplikovala..:)/, na pohovory jsem chodila tak, že jsem ze svých známých vždy někoho na pár hodin umluvila, aby ji k nám došel pohlídat. Nezaměstnaná jsem byla od 1.6., do práce jsem nastupovala 22.6. Byla jsem asi na dvanácti pohovorech, z toho byla se mnou malá 14dnů doma.. Přes všechen vztek, návaly pláče, noční můry.. jsem prostě doma zůstat nemohla.. Pochop, že pokud s tím sama nic neuděláš, tak k tobě sama práce nepřijde. a opravdu je důležité, dát si dohromady i takovou jednoduchou záležitost jako je životopis... Pokud je toto pro tebe nadlidský úkol, tak se ani nedivím, že tě nikde nechtějí.

-odstupné jsem v životě neměla,pracuji za 40 Kč/HOD.ZKRÁCENÝ ÚVAZEK 5 hod.



Tak to kecas 40 kc na hodinu mit nemuzes,protoze to neni ani minimalni mzda.

eremuruss napsal(a):

-odstupné jsem v životě neměla,pracuji za 40 Kč/HOD.ZKRÁCENÝ ÚVAZEK 5 hod.



Tak to kecas 40 kc na hodinu mit nemuzes,protoze to neni ani minimalni mzda.

Tak to ani náhodou,eremeruss,co bych z toho měla??!! Už jsem slyšela tolik názorů,že za takový plat nepracují ani brigádnici,což je pravda,já,ale ano a to,už mi to nějaký ten měsíc dává po částkách a minimálně s 1,5 měsíčním zpožděním,ještě něco?? Dohoda zněla 40/hod,jeden týden dělám 5 hod.,druhý 6 hod.(v obchodě). Když jsem u ní dělala na brigádě,brala jsem 35/hod. !! Schválně jdu vyhrabat poslední výplatní sáček!!  Jdu se kouknout!

Takže se omlouvám,spletla jsem to, eremuruss(já vždy zkomolím Tvou přezdívku,musím to pokaždé opravovat ;)),abych byla přesná,už jsem to našla. Sazba je 50/hod..to je na výplatním sáčku. A nebudu se rozepisovat,že odpracovaných hodin mám napsaných míň a to co mám,jakože přesčas(což tím pádem mám často) mi právě platí za těch 40,-Kč na ruku,takže to mně spletlo..;) Samozřejmě je má věc,že jsem ji na to přistoupila.. a myslím,že jsem toho napsala,až dost. No,ale to není k tématu,snad jen to,že pokud nenajdu práci,tak,až skončíme se od ledna zase zařadím do řad nezaměstnaných..:(

erem, přečti si to všechno tady: http://www.pracovni-smlouva.cz/minimalni-mzda-2010/, hlavně tohle:

Minimální mzda v roce 2010 zůstává stejná od 1.1.2007 a činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu (při týdenní pracovní době 40 hodin).

Takže v praxi to znamená, že na plný úvazek máš minimální mzdu 48,10 Kč/hodinu, na zkrácený úvazek se ti tahle almužna ještě pokrátí a to ani nemluvím o tom, že těch 48,10 Kč/hodinu je hrubého. Si od toho ještě odpočti sociálku, zdravotku a daň ze mzdy a vyjde Ti, že REŇAS si nevymejšlí ani trochu :jojo:

Kiara napsal(a):

erem, přečti si to všechno tady: http://www.pracovni-smlouva.cz/minimalni-mzda-2010/, hlavně tohle:

Minimální mzda v roce 2010 zůstává stejná od 1.1.2007 a činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu (při týdenní pracovní době 40 hodin).

Takže v praxi to znamená, že na plný úvazek máš minimální mzdu 48,10 Kč/hodinu, na zkrácený úvazek se ti tahle almužna ještě pokrátí a to ani nemluvím o tom, že těch 48,10 Kč/hodinu je hrubého. Si od toho ještě odpočti sociálku, zdravotku a daň ze mzdy a vyjde Ti, že REŇAS si nevymejšlí ani trochu :jojo:

No jasně,vždyť co bych z toho měla.. :rolleyes:,ale raději jsem se podívala a je tam  v záhlaví : použitý průměr 51,50 a níže je uvedena sazba 50,-. Já jsem se s ní bavila o 40,- Kč a to je to co, mně doplácí bokem a píše méně odpracovaných směn,všichni jistě víme,proč..:/

Jíťa napsal(a):

Luminko, pomalu začínám souhlasit se všemi ostatními. Opakuji, že chápu tvoji situaci, taky jsem byla bez práce a bez dobré práce, ani po 5měsících jsem se s tím úplně nesrovnala a v duši cítím stále jakousi bolestnou křivdu. Ale co s tím?:( asi nic.. to stejně nikoho nezajímá, občas si člověk posteskne, manžel tyto stesky přímo nesnáší...ale s tím taky nic neudělám, sice mám pocit, že mě nechápe, ale prostě s tím, že už tam nejsem, s tím nic neudělám a můžu nad tím přemýšlet, jak chci.. V tomto s tebou určitě soucítím a chápu, že znovu se odrazit ode dna je velmi těžké...Jestli tě to uklidní, taky jsem neměla náladu na uklízení, domácí práce, jen jsem seděla u počítače a pročítala inzeráty a odpovídala na každý, který měl alespoň procento společné s tím, co jsem kdy dělala.. Malá mi hned druhý den po tom, co jsem podepsala dohodu, dostala neštovice/jakoby je nemohla dostat o pár dnů dřív, abych jim to alespoň trochu zkomplikovala..:)/, na pohovory jsem chodila tak, že jsem ze svých známých vždy někoho na pár hodin umluvila, aby ji k nám došel pohlídat. Nezaměstnaná jsem byla od 1.6., do práce jsem nastupovala 22.6. Byla jsem asi na dvanácti pohovorech, z toho byla se mnou malá 14dnů doma.. Přes všechen vztek, návaly pláče, noční můry.. jsem prostě doma zůstat nemohla.. Pochop, že pokud s tím sama nic neuděláš, tak k tobě sama práce nepřijde. a opravdu je důležité, dát si dohromady i takovou jednoduchou záležitost jako je životopis... Pokud je toto pro tebe nadlidský úkol, tak se ani nedivím, že tě nikde nechtějí.

Se životopisem je to asi tak: ekonomka, 1,5 roku v kanceláři, 5 let mateřská, 4 roky pracák přerušený vyřazením, rodina mě donutila být s dětmi doma, dokud nebyly obě ve škole a ještě nevzít nabízenou práci, pak 12 let dělnice, a poslední rok pracák, 2 měsíce práce, 1 měsíc pracák, 5 měsíců práce, zase pracák. Životopis by mi dělal ostudu a nemůžu se s ním nikde prezentovat. Jak slyším o životopise nebo CV, otevírá se mi pomyslná kudla v kapse. A návaly pláče u mě ještě vůbec nepřišly, v takovém jsem šoku, to nejde vůbec popsat.

Kiara napsal(a):

erem, přečti si to všechno tady: http://www.pracovni-smlouva.cz/minimalni-mzda-2010/, hlavně tohle:

Minimální mzda v roce 2010 zůstává stejná od 1.1.2007 a činí 8 000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu (při týdenní pracovní době 40 hodin).

Takže v praxi to znamená, že na plný úvazek máš minimální mzdu 48,10 Kč/hodinu, na zkrácený úvazek se ti tahle almužna ještě pokrátí a to ani nemluvím o tom, že těch 48,10 Kč/hodinu je hrubého. Si od toho ještě odpočti sociálku, zdravotku a daň ze mzdy a vyjde Ti, že REŇAS si nevymejšlí ani trochu :jojo:

Ale ona psala,ze ma 40 kc na hodinu ja vedela,ze minimalni mzda na hodinu je neco k 50kc. Myslela jsem tim hrubeho.Asi jsme si spatne rozumeli.Jinak ja jsem jako prodavacka delala taky za 50 kc na hodinu na 6 hodinovy uvazek takze je jasne,ze o ty hodiny se ta minimalka zkrati.

luminka napsal(a):

Jíťa napsal(a):

Luminko, pomalu začínám souhlasit se všemi ostatními. Opakuji, že chápu tvoji situaci, taky jsem byla bez práce a bez dobré práce, ani po 5měsících jsem se s tím úplně nesrovnala a v duši cítím stále jakousi bolestnou křivdu. Ale co s tím?:( asi nic.. to stejně nikoho nezajímá, občas si člověk posteskne, manžel tyto stesky přímo nesnáší...ale s tím taky nic neudělám, sice mám pocit, že mě nechápe, ale prostě s tím, že už tam nejsem, s tím nic neudělám a můžu nad tím přemýšlet, jak chci.. V tomto s tebou určitě soucítím a chápu, že znovu se odrazit ode dna je velmi těžké...Jestli tě to uklidní, taky jsem neměla náladu na uklízení, domácí práce, jen jsem seděla u počítače a pročítala inzeráty a odpovídala na každý, který měl alespoň procento společné s tím, co jsem kdy dělala.. Malá mi hned druhý den po tom, co jsem podepsala dohodu, dostala neštovice/jakoby je nemohla dostat o pár dnů dřív, abych jim to alespoň trochu zkomplikovala..:)/, na pohovory jsem chodila tak, že jsem ze svých známých vždy někoho na pár hodin umluvila, aby ji k nám došel pohlídat. Nezaměstnaná jsem byla od 1.6., do práce jsem nastupovala 22.6. Byla jsem asi na dvanácti pohovorech, z toho byla se mnou malá 14dnů doma.. Přes všechen vztek, návaly pláče, noční můry.. jsem prostě doma zůstat nemohla.. Pochop, že pokud s tím sama nic neuděláš, tak k tobě sama práce nepřijde. a opravdu je důležité, dát si dohromady i takovou jednoduchou záležitost jako je životopis... Pokud je toto pro tebe nadlidský úkol, tak se ani nedivím, že tě nikde nechtějí.

Se životopisem je to asi tak: ekonomka, 1,5 roku v kanceláři, 5 let mateřská, 4 roky pracák přerušený vyřazením, rodina mě donutila být s dětmi doma, dokud nebyly obě ve škole a ještě nevzít nabízenou práci, pak 12 let dělnice, a poslední rok pracák, 2 měsíce práce, 1 měsíc pracák, 5 měsíců práce, zase pracák. Životopis by mi dělal ostudu a nemůžu se s ním nikde prezentovat. Jak slyším o životopise nebo CV, otevírá se mi pomyslná kudla v kapse. A návaly pláče u mě ještě vůbec nepřišly, v takovém jsem šoku, to nejde vůbec popsat.

Lumirko nejsi prvni ani posledni,kdo by takovy zivotopis mel.Jsme v dobe krize a je jasne,ze delsi dobu se na stejnem miste jen tak nikdo neudrzi.

luminka napsal(a):

Jíťa napsal(a):

Luminko, pomalu začínám souhlasit se všemi ostatními. Opakuji, že chápu tvoji situaci, taky jsem byla bez práce a bez dobré práce, ani po 5měsících jsem se s tím úplně nesrovnala a v duši cítím stále jakousi bolestnou křivdu. Ale co s tím?:( asi nic.. to stejně nikoho nezajímá, občas si člověk posteskne, manžel tyto stesky přímo nesnáší...ale s tím taky nic neudělám, sice mám pocit, že mě nechápe, ale prostě s tím, že už tam nejsem, s tím nic neudělám a můžu nad tím přemýšlet, jak chci.. V tomto s tebou určitě soucítím a chápu, že znovu se odrazit ode dna je velmi těžké...Jestli tě to uklidní, taky jsem neměla náladu na uklízení, domácí práce, jen jsem seděla u počítače a pročítala inzeráty a odpovídala na každý, který měl alespoň procento společné s tím, co jsem kdy dělala.. Malá mi hned druhý den po tom, co jsem podepsala dohodu, dostala neštovice/jakoby je nemohla dostat o pár dnů dřív, abych jim to alespoň trochu zkomplikovala..:)/, na pohovory jsem chodila tak, že jsem ze svých známých vždy někoho na pár hodin umluvila, aby ji k nám došel pohlídat. Nezaměstnaná jsem byla od 1.6., do práce jsem nastupovala 22.6. Byla jsem asi na dvanácti pohovorech, z toho byla se mnou malá 14dnů doma.. Přes všechen vztek, návaly pláče, noční můry.. jsem prostě doma zůstat nemohla.. Pochop, že pokud s tím sama nic neuděláš, tak k tobě sama práce nepřijde. a opravdu je důležité, dát si dohromady i takovou jednoduchou záležitost jako je životopis... Pokud je toto pro tebe nadlidský úkol, tak se ani nedivím, že tě nikde nechtějí.

Se životopisem je to asi tak: ekonomka, 1,5 roku v kanceláři, 5 let mateřská, 4 roky pracák přerušený vyřazením, rodina mě donutila být s dětmi doma, dokud nebyly obě ve škole a ještě nevzít nabízenou práci, pak 12 let dělnice, a poslední rok pracák, 2 měsíce práce, 1 měsíc pracák, 5 měsíců práce, zase pracák. Životopis by mi dělal ostudu a nemůžu se s ním nikde prezentovat. Jak slyším o životopise nebo CV, otevírá se mi pomyslná kudla v kapse. A návaly pláče u mě ještě vůbec nepřišly, v takovém jsem šoku, to nejde vůbec popsat.

a zase ta rodina, co tě k něčemu donutila, co?

,,,jak může rodina někoho donutit,aby dělal cokoliv proti své vůli?Děti potřebovaly nějakou zvášenou péči ze zdravotních důvodů,že by jim škodil pobyt v kolektivu?A koho vlastně  zahrnuješ do okruhu rodiny?
Luminko před lety mi těžce onemocněl manžel,bylo mu 42,nádor v hlavě,víš jaký to byl šok?Ale mimo nezbytně nutnou dobu hospitalizace,byl v domácí péči,ležák,se vším všudy,24 hodin péče,bdělé kóma,myslíš,že jsem se mohla zhroutit,přestat chodit do práce,přestat o něj pečovat,přestat se starat o domácnost?Sednout si s rukama v klíně a čekat,co se bude dít.Doma dvě děti,sice už dospělé,podobně jako máš ty,ale ještě doma,(  také se  zapojily jak mohly do péče a pomoci,i když studovaly)prostě i v té nejhorší situaci je potřeba i za pomoci odborníka,léků na psychiku, zmobilizovat síly a bojovat.

protože u Lum. je to vždycky stejné...rodina jí donutila, aby byla doma s dětmi ( jako kdyby to bylo za trest), manžel jí nutí , aby si našla rychle zase práci, když byla doma, rodina jí nutila, aby doma dělala hospodynku..........atd., atd.

agewa napsal(a):

protože u Lum. je to vždycky stejné...rodina jí donutila, aby byla doma s dětmi ( jako kdyby to bylo za trest), manžel jí nutí , aby si našla rychle zase práci, když byla doma, rodina jí nutila, aby doma dělala hospodynku..........atd., atd.

jj, luminka zažívá domácí násilí :vissla:

Hm, já bych nevylučovala, že to tenkrát bylo poprvé a že se Luminka za tohle "donucení" dodnes rodině mstí svými náladami a stesky...

Luminko, jaká jsi byla před první mateřskou? Jak ti vyhovovala práce v kanceláři?

luminka napsal(a):

...Se životopisem je to asi tak: ekonomka, 1,5 roku v kanceláři, 5 let mateřská, 4 roky pracák přerušený vyřazením, rodina mě donutila být s dětmi doma, dokud nebyly obě ve škole a ještě nevzít nabízenou práci, pak 12 let dělnice, a poslední rok pracák, 2 měsíce práce, 1 měsíc pracák, 5 měsíců práce, zase pracák. Životopis by mi dělal ostudu a nemůžu se s ním nikde prezentovat. Jak slyším o životopise nebo CV, otevírá se mi pomyslná kudla v kapse. A návaly pláče u mě ještě vůbec nepřišly, v takovém jsem šoku, to nejde vůbec popsat...

luminko, na rozdíl od jiných - například ode mě - máš maturitu.
Já jsem nemohla studovat, tak jako Ty. Já musela z rodinných důvodů ihned po skončení základky nastoupit do práce a výuční list na technicko-administrativní pracovnici jsem si musela udělat dálkově při zaměstnání, jinak bych měla místo středního odborného akorát základní vzdělání.
Takže jak - že by Ti životopis dělal ostudu :co: ?!? Maturitu na SEŠ máš, tak co bys ještě nechtěla, božíčku?!? A že jsi byla s dětmi doma ... já byla taky s dětmi doma a to celých 15 let, protože byly obě dvě chronicky nemocné, se sníženou imunitou a navíc alergici, babičky nebo rodinu na hlídání jsme neměli a pracovní pozice, kterou jsem zastávala byla částečný úvazek za pidi-plat v manželově firmě. A když mi krachlo manželství a tím pádem jsem samozřejmě skončila i ve firmě, myslíš si, že to byla sranda, hledat bez maturity nové zaměstnání, když jsem 15 let zastávala spíše symbolickou funkci, veškeré pracovní zkušenosti mi utekly a já de-facto začínala úplně od nuly?!? A od roku 2007 jsem se pohybovala taky mezi zaměstnáním a pracákem, nejsi první ani poslední, kterou tohle potkalo.
A proč jsi šla s maturitou dělat dělnici, jestli se smím zeptat ... to ta práce dělnice byla placena lépe, nežli práce v kanceláři?!?

Kiaro, dneska maturita nic není.

Vůbec mě nenapadlo zkusit se po devíti letech doma o takové místo ucházet, zdálo se mi, že mi veškerý pokrok a novinky nějak utekly. A v první práci se mi nelíbilo, tak jsem radši utekla na tu mateřskou. Nebyl to ráj, jaký jsem si představovala, zjišťovala jsem, co všechno doma neumím, bohužel to taky zjistila tchyně, švagrová a pak i manžel. Dost jsem se tehdy nabrečela. Můj život je jedna velká ostuda, možná z této doby pramení ta nechuť k domácím pracem. Když se mi ale chtělo, byla jsem šikovná, ušila jsem synovi takový klobouček, že byl jak z obchodu. Šití se mi zošklivilo, když manžel z práce začal nosit montérky podobné salátu, a já to musela spravit.  Mám pocit, jako bych už dnes neuměla vůbec nic.

luminka napsal(a):

Vůbec mě nenapadlo zkusit se po devíti letech doma o takové místo ucházet, zdálo se mi, že mi veškerý pokrok a novinky nějak utekly. A v první práci se mi nelíbilo, tak jsem radši utekla na tu mateřskou. Nebyl to ráj, jaký jsem si představovala, zjišťovala jsem, co všechno doma neumím, bohužel to taky zjistila tchyně, švagrová a pak i manžel. Dost jsem se tehdy nabrečela. Můj život je jedna velká ostuda, možná z této doby pramení ta nechuť k domácím pracem. Když se mi ale chtělo, byla jsem šikovná, ušila jsem synovi takový klobouček, že byl jak z obchodu. Šití se mi zošklivilo, když manžel z práce začal nosit montérky podobné salátu, a já to musela spravit.  Mám pocit, jako bych už dnes neuměla vůbec nic.

hm a ted se ti chce co?
v práci se ti nelíbilo, tak jsi byla šla na mateřskou, tam to taky nabylo ono, protože tě domácí práce nebaví, v další práci tě to taky moc nebavilo.
proboha je vúbec něco - cokoliv , co tě baví????

To jsem neřekla, že by mě druhá práce nebavila, tam jsem byla 12 let a bývala bych tam byla zas.

Jak do dubu... :dumbom:
Nejhorší ze všeho je ten pocit bezmoci, že sedím úplně jinde než Luminka, čímžpádem ji nemůžu popadnout za ramena a pořádně protřepat. Slova už mi došla...
Je docela ubohost vymlouvat se na psychiku, když to není oprávněné. Co mají říkat opravdu nemocní?
Nevěřím, že by Luminka byla šťastnější, kdyby si našla práci (kdyby si ta práce našla jí). Pak by zas skuhrala, jak jsou strašné kolegyně a že musí dojíždět a že jí manžel přikáže tohle a zakáže tamto... Ty pracovat nechceš! Ani doma, ani v zaměstnání! Chceš jen, aby tě ostatní litovali! A tady se ti docela daří...

PPavlaa napsal(a):

Kiaro, dneska maturita nic není.

Já to samozřejmě vím, ale je to pořád lepší, nežli nic :jojo:

luminka napsal(a):

Vůbec mě nenapadlo zkusit se po devíti letech doma o takové místo ucházet, zdálo se mi, že mi veškerý pokrok a novinky nějak utekly. A v první práci se mi nelíbilo, tak jsem radši utekla na tu mateřskou. Nebyl to ráj, jaký jsem si představovala, zjišťovala jsem, co všechno doma neumím, bohužel to taky zjistila tchyně, švagrová a pak i manžel. Dost jsem se tehdy nabrečela. Můj život je jedna velká ostuda, možná z této doby pramení ta nechuť k domácím pracem. Když se mi ale chtělo, byla jsem šikovná, ušila jsem synovi takový klobouček, že byl jak z obchodu. Šití se mi zošklivilo, když manžel z práce začal nosit montérky podobné salátu, a já to musela spravit.  Mám pocit, jako bych už dnes neuměla vůbec nic.

luminko, já - když jsem se přestěhovala z Prahy na vesnici, tak jsem neuměla absolutně vůbec nic. Nerozuměla jsem zahrádkaření, barák byl bez vody, vařit se tady nedalo ... všechno jsem se musela učit za pochodu od cizích lidí. A že na moji adresu padaly zprvopočátku pošklebky, jaká jsem neschopná a koho si to vlastně manžel našel za nemrcoucha, tomu věř :D Já jsem si z toho taky dělala těžkou hlavu, ale nakonec jsem usoudila, že žádnej učenej z nebe nespadl, každej někdy jednou začínal a chtěla bych vidět ty kiksy, které rádoby chytří a světaznalí poradci nasekali, když sami začínali :D taky se neměli kolikrát čím chlubit :D

Kiara napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Kiaro, dneska maturita nic není.

Já to samozřejmě vím, ale je to pořád lepší, nežli nic :jojo:

tak to určitě :)

luminka napsal(a):

Vůbec mě nenapadlo zkusit se po devíti letech doma o takové místo ucházet, zdálo se mi, že mi veškerý pokrok a novinky nějak utekly. A v první práci se mi nelíbilo, tak jsem radši utekla na tu mateřskou. Nebyl to ráj, jaký jsem si představovala, zjišťovala jsem, co všechno doma neumím, bohužel to taky zjistila tchyně, švagrová a pak i manžel. Dost jsem se tehdy nabrečela. Můj život je jedna velká ostuda, možná z této doby pramení ta nechuť k domácím pracem. Když se mi ale chtělo, byla jsem šikovná, ušila jsem synovi takový klobouček, že byl jak z obchodu. Šití se mi zošklivilo, když manžel z práce začal nosit montérky podobné salátu, a já to musela spravit.  Mám pocit, jako bych už dnes neuměla vůbec nic.

Lumirko mas nizke sebevedomi.Umis treba zavarovat ja to neumela do 40 let nikdy jsem to neumela delala to vzdy moje mamka naucila jsem se to,az ted.To same pect s kynuteho testa naucila jsem se to,az po smrti moji mamky jinak bych to neumela dodnes neustale jsem se spolehala na to,ze to nekdo za me udela.Nepodcenuj se!!!!

Do zivotopisu/CV se nemusi psat uplna pravda. Staci to trochu upravit. Tak nas to ucili na pracaku....
Uchazeni se o praci je jeden velky podvod.
Nebo firmy si to nekde overujou? :co:
U me tedy ne....

Mne konci pracovni smlouva v lednu, nedelam z toho zadnou vedu. Docela se tesim, ze si odpocinu a dodelam nektere prace doma, ke kterym se normalne nedostanu.
Dneska je uplne normalni, ze jsou lidi nezamestnani, ja jich znam spoustu. Vsude se davaji jen smlouvy na dobu urcitou, aby se usetrilo, snizujou se stavy tim, ze kdyz nekdo odejde do duchodu, tak uz se za nej nahrada nevezme atd. Takze sehnat praci je fakt problem.
Ja si rikam, neni to moje vina! Jejich chyba, ze me nikde nechteji :P.
Chce to fakt trochu vic sebevedomi, luminko.

venuše napsal(a):

Do zivotopisu/CV se nemusi psat uplna pravda. Staci to trochu upravit. Tak nas to ucili na pracaku....
Uchazeni se o praci je jeden velky podvod.
Nebo firmy si to nekde overujou? :co:
U me tedy ne....

No tak, venuše, nebudeš si třeba psát do CV perfektní znalost angličtiny, když neumíš anglicky ani kváknout, že ano :D a já mám zase zkušenosti s tím, že když nenapíšeš do CV úplnou pravdu a "trochu to upravíš", tak se na takovej malej podvůdek velice brzo přijde. Protože co tam vlastně upravuješ -  vzdělání, praxi, znalosti, zkušenosti a schopnosti a jakmile tohle zašvindluješ a nastoupíš do práce, kde se ukáže, že neumíš zhola nic a narazíš na problém, vyletíš z místa. To je totéž, jako by ses někam hlásila jako asistentka a ukázalo se, že neovládáš potřebné kancelářské PC programy, na kopírku se nedovedeš ani podívat, s faxem taky neumíš zacházet a jediné, co dovedeš je přinést z nápojového automatu na chodbě kapučíno :lol:

Samozrejme se uchazim jen o praci, na kterou mam!
Nelzu o vzdelani a praxi, ale "nechlubim" se napr. tim, ze jsem byla na podpore a jak dlouho....

Kiara napsal(a):

venuše napsal(a):

Do zivotopisu/CV se nemusi psat uplna pravda. Staci to trochu upravit. Tak nas to ucili na pracaku....
Uchazeni se o praci je jeden velky podvod.
Nebo firmy si to nekde overujou? :co:
U me tedy ne....

No tak, venuše, nebudeš si třeba psát do CV perfektní znalost angličtiny, když neumíš anglicky ani kváknout, že ano :D a já mám zase zkušenosti s tím, že když nenapíšeš do CV úplnou pravdu a "trochu to upravíš", tak se na takovej malej podvůdek velice brzo přijde. Protože co tam vlastně upravuješ -  vzdělání, praxi, znalosti, zkušenosti a schopnosti a jakmile tohle zašvindluješ a nastoupíš do práce, kde se ukáže, že neumíš zhola nic a narazíš na problém, vyletíš z místa. To je totéž, jako by ses někam hlásila jako asistentka a ukázalo se, že neovládáš potřebné kancelářské PC programy, na kopírku se nedovedeš ani podívat, s faxem taky neumíš zacházet a jediné, co dovedeš je přinést z nápojového automatu na chodbě kapučíno :lol:

Ale ne, nemyslím, že by si někdo troufnul tvrdit, že umí jazyk, když ho neumí - to se odhalí už při pohovoru. Osobně bych spíš volila "úpravu" takovou, aby na tom papíře nebyla žádná lež, ale třeba ani celá pravda, tzn. - pět let jsem někde dělala, pak jsem šla někam, kde to skončilo insolvencí zaměstnavatele, takže jsem odejít musela, pak jsem nastoupila někam, kde se mi nelíbilo, tak jsem šla jinam.  A třeba to, kde se mi nelíbilo, bych vypustila z CV. Je to nedohledatelný, zápočťák dorazí od posledního zaměstnavatele a nebudu vypadat jako fluktuant...

Hm... já jsem u jednoho ze svých zaměstnavatelů musela!!! uvést všechny svoje zaměstnavatele od svého prvního nástupu do zaměstnání, včetně prodlev na pracáku a musela jsem to sestavit tak, aby to mělo určitou časovou posloupnost, zkrátka aby to "hrálo" a aby "hrála" skutečná délka mé uváděné praxe :jojo:
A s tím fluktuantstvím už se to dneska tak nebere - nejsme jako za bolševika, kdy byl vzorem ten pracovník, který nastoupil do podniku ihned po vyučení a setrval tam až do důchodu :) podniky krachujou, soukromníci taky krachujou a všichni přece nemůžou pracovat ve státní sféře, kde je počet míst taky omezenej. Nadto - pokud pracovník dosáhne magické hranice 40 a více let, je u něj velmi pravděpodobné, že když dneska přijde o práci, že si na tom pracáku taky pěkně dlouho pobyde a že se na ten pracák bude vracet opakovaně :jojo:

Kiara - on pak volal do všech podniků i na pracák, aby si to ověřil? Jen mě to zajímá, proto se ptám... I odborníci doporučují vyzdvihnout v CV to, co je důležité. Když řeknu, že jsem někdy byla na pracáku, když to byl měsíc někdy před dvěma lety, má to vliv na rozhodnutí potenciálního zaměstnavatele??? Myslím, že tohle je každého věc... Jako že si myslím, že vypovídající hodnota CV spočívá spíš v tom, co umím, v tom, jakou mám praxi, protože to je potřebné pro další zaměstnání, nikoliv pobyt na ÚP, tam se nikdo nic nenaučí a pro další působení v pracovním procesu to vědomí zaměstnavateli taky nic nepřinese... Neříkám, když hledám práci a JSEM na tom ÚP, to se nedá neříct, ale jinak...

Luminko, asi je zbytečné už cokoliv radit, jen ti chci ve zkratce říct, jak jsme to měla já. Mimochodem - ted jsem si sedla s kávou, přijela jsme zrovna z práce, v neděli :cool:
Hned po maturitě jsem otěhotněla, vdala se a byla 6 let doma. Pak jsem pracovala dva roky jako prodavačka, bohužel obchůdek skončil a já byla dva roky zase s dětma doma. Pak se řešilo co dál, nezbylo mi než jít makat a to opravdu tvrdě fyzicky do lesa. Byla to jen sezonní práce, od jara do podzimu, makačka jak blázen. Tam jsem byla tři roky a poslední rok si pořídila počítač a učila se word, excel apod. Sama, doma, po večerech, když děti usnuly. Pak jsem se ucházela o práci u jedné firmy, nebyli moc nadšení z mého CV, ale když jsem jim řekla, že jsem se vše učila sama, předvedla jsem jim to a hned mě vzali. Tam jsem pracovala 8 let, než jsem před rokem dostala výpověd pro nadbytečnost. Skončili jsme stejně pokud si pamatuju. Pak 5 měsíců na pracáku, celou dobu jsme se učila nové věci, opět sama po večerech a od června pracuju, práce mě moc baví :supr: takže není důležité, že nemáš praxi, stačí něco umět a ukázat to. Jenže tobě se nechce nic dělat :-( to je smutné

Jak ses to mohla naučit sama? Já jsem natvrdlá, to by mi musel někdo vysvětlit. No, syn je budoucí programátor. Jenže nemám potuchy, co bych v kanceláři mohla potřebovat. A pak, kancelářské síly se dost v poslední době propouštěly, ne? Ale už končím, to vypadá, že mám zas samé námitky, proč to nejde.

luminka napsal(a):

Jak ses to mohla naučit sama? Já jsem natvrdlá, to by mi musel někdo vysvětlit. No, syn je budoucí programátor. Jenže nemám potuchy, co bych v kanceláři mohla potřebovat. A pak, kancelářské síly se dost v poslední době propouštěly, ne? Ale už končím, to vypadá, že mám zas samé námitky, proč to nejde.

jednoduše...stačil mi k tomu PC, nápověda, příručka Začínáme s excelem a hlavně chuť. Ale u tebe nejde nic, to je jasný...

vem první práci co se ti naskytne, at je daleko nebo blízko, to je fuk. A pak vybírej dál, uvidíš že to půjde

ADFka2 napsal(a):

Kiara - on pak volal do všech podniků i na pracák, aby si to ověřil? Jen mě to zajímá, proto se ptám... I odborníci doporučují vyzdvihnout v CV to, co je důležité. Když řeknu, že jsem někdy byla na pracáku, když to byl měsíc někdy před dvěma lety, má to vliv na rozhodnutí potenciálního zaměstnavatele??? Myslím, že tohle je každého věc... Jako že si myslím, že vypovídající hodnota CV spočívá spíš v tom, co umím, v tom, jakou mám praxi, protože to je potřebné pro další zaměstnání, nikoliv pobyt na ÚP, tam se nikdo nic nenaučí a pro další působení v pracovním procesu to vědomí zaměstnavateli taky nic nepřinese... Neříkám, když hledám práci a JSEM na tom ÚP, to se nedá neříct, ale jinak...

Na to lhaní nebo "upravování skutečnosti" bych si na místě uchazeče o zaměstnání dala dost pozor: Třeba když jsem hledala zaměstnance na pozici, kde jsem potřebovala 2 jazyky, tak při osobním pohovoru jsem dala uchazečům přeložit kousek textu. A hned bylo jasno, kdo co umí.
A u koho bych zjistila, že vysloveně v něčem lhal nedo "upravoval skutečnost", tak takového bych určitě nepřijala: Jak důvěřovat zaměstnanci, který už při prvním kontaktu lže? :dumbom:

A když jsem o někom uvažovala do pracovního procesu, tak jsem si o něm předem sehnala veškeré dostupné reference od předchozích zaměstnavatelů. A taky si zadat jeho jméno do internetového vyhledavače může být podnětné.

A co se týká délky pobytu na pracáku u uchazeče o zaměstnání: Určitě by mě neodradila nějaká několikaměsíční nezaměstnanost, zvlášť poté, co třeba předchozí zaměstnavatel se rušil a nebo hromadně propouštěl.
Ale třeba člověk tři roky bez práce - u toho bych byla ostražitá - bála bych se, že dávno ztratil pracovní návyky....

luminka napsal(a):

A jediný rozdíl mezi Ametyst a mnou jsou vaše sympatie a nesympatie.

Buď v klidu, není rozdíl, dostala jsem do těla od holek stejně jako Ty.:dumbom::gloria:

Kiara napsal(a):

Ametyst, u Tebe je to zcela něco jiného.
Ty jsi skutečně nemocná, máš na svoji nemoc dokonce potvrzenou lékařskou diagnózu, léčíš se a jsi na tom zdravotně tak, že Ti byl lékaři doporučen dlouhodobý pobyt v nemocnici. Ty máš plné právo chodit si sem postesknout, protože Tvoje situace - na rozdíl od té luminčiny - opravdu není jednoduchá.
Ovšem luminka je kapitola sama pro sebe - k lékaři (kam ji po vyčerpání všech možností posíláme už rok) v životě nepůjde, jen si tady stěžuje, jaký je chudák, jak nezvládá, nemůže atd. a diví se, že tady není po právu litována, že jí nefoukáme na bebíčko a nehladíme po hlavičce, jaký to má chudák holka v životě těžký. Připusťme, že u luminky už to třeba není negativní povahový rys, ale prvopočátek psychického onemocnění. Tím hůř pro ni, protože jestliže se jedná o nemoc, je povinností každého nemocného svoji nemoc řešit tím, že se svěří do péče odborníků, začne brát určitou medikaci a chodit na terapie. Já to tady lumince radím už delší dobu, protože pokud je doopravdy nemocná, je to pro její vlastní dobro - jít se léčit. Opravdu totiž nevím, jak dlouho tohle soužití bude jejího manžela ještě bavit a přijde den, kdy tohohle soužití už bude mít definitivně plné zuby. A když luminka nebude mít "papír", že za svůj stav tak úplně nemůže, že je vlastně nemocnej člověk, na kterýho je třeba brát určité ohledy, s lehkým srdcem jí manžel ty kufry zabalí a pošle ji zpátky k mamince :jojo:

Mít na něco "papír" jaksi situaci neulehčuje. Já oficiálně nevykazuji potencionálním zaměstnavatelům svou duševní "nemoc", protože by mě nezaměstnal už vůbec nikdo. Ono je to totiž taková nemoc - nenemoc.
Deprese, to je dnes prostě výmluva a lenost. S tím není dobré moc vyrukovat.
Já Lumince věřím, jak se cítí, ono se to lehce ze zdraví do nemoci totiž přesmykne. To není chřipka, co se chytne a vyléčí. To le dlouhodobý stav, kam Luminka taky mílovými kroky směřuje. A odborná pomoc pomůže přežít (možná), ale práci nenajde.

Ano, vypadá to, že ve svém příspěvku má v každém připravené to své ALE. To já (měla) taky. A taky jsem dostávala odevšad info, že žádné ALE není, leda tak v mé hlavě.

Přijmout roli magora a začít se léčit představuje opustit nadobro svou původní sílu, odpoutat se od té silné ženy a mámy, co fungovala, dovolit si prostě stežovat, ale neříkat to každému, lidi tohle nezajímá a každý má svýho dost.

Nikdo nevíme, jak zareagujeme na nepřízně osudu. Taky jsem taková nebývala. Byla jsem ta, co rozdává ty chytré rady.

Nojo, Ametyst, jenže tys alespoň něco udělala, tedy šla ses léčit. Ale luminka nemůže, protože jí to "manžel zakazuje" - i když já osobně mám spíš pocit, že buď je to jedno z jejích "ale", nebo jeho výrok poněkud překroucený tak, aby měla výmluvu proč nemůže. Po tom, co už jsme tu četli, si dovedu docela dobře představit, jak pan manžel dá najevo, že její potencionální návštěvu odborníka považuje jen za další způsob, jakým omlouvá svoji nechuť k práci. S jeho zkušenostmi se mu nemůžeš divit...

helena napsal(a):

si dovedu docela dobře představit, jak pan manžel dá najevo, že její potencionální návštěvu odborníka považuje jen za další způsob, jakým omlouvá svoji nechuť k práci. S jeho zkušenostmi se mu nemůžeš divit...

Jo to je pravděpodobné. Můj muž taky docela osciluje mezi pochopením a zlostí. Upřímně, taky se mu nedivím, taky si se mnou užil. Ne ohledně práce, ale ohledně mých zdravotních výkyvů, kterým samozřejmě nemohl rozumět.

Ono to vyjde nastejno, důvěra je narušena.

Taky si dělám naději, možná marnou, že až práci najdu, vše bude lepší.

Myslím si, že Luminka ve skutečnosti pracovat chce. Tak jako každý. Nikdo asi nechce být neužitečný a cítit se jako příživník.

Kiara napsal(a):

A ještě jsem někde četla pěknou pitomost, že ženy prožívají ztrátu práce lépe než muži, protože doma dělají ty hospodyňky, čímž prý zmírňují následky své nezaměstnanosti. Prosímvás, jak zmírňují, když tím nepřinesou domů ani korunu?!
Hodnota nezaměstnané ženy nespočívá v tom, jestli přinese nebo nepřinese domů nějakou korunu, ale v tom, zda a nakolik dokáže doma vytvořit pohodovou domácí atmosféru, doma je uvařeno a uklizeno, čímž celé rodině nezaměstnaná žena kompenzuje fakt, že je momentálně bez práce.
Jenomže ty, luminko, sedíš od samého rána na zadku u počítače, zadek od něj odlepíš až okolo půlnoci, místo, abys doma udělala něco pořádného - navařila, napekla, uklidila a kdykoliv se od PC odlepíš, jenom rodinu irituješ svým zoufalým výrazem, kňučením a vzdycháním.
Ten Tvůj manžel musí mít s Tebou andělskou trpělivost, to ti říkám já.
Nezapomínej, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne - a nezapomínej, že v tomhle ošklivém světě existují stovky nezadaných, pracovitých žen. Takže až jednoho krásného dne Tvůj manžel s Tebou opravdu ztratí trpělivost, bude mít věru z čeho vybírat a dřív, nežli řekneš "švec" budeš z domu potupně vystěhována, aby na Tvoje místo přišla jiná  - pracovitá, pozitivně naladěná partnerka pro život.
A tentokrát budeš mít opravdu pádný důvod k tomu, abys bědovala a skuhrala jsi, jak jsi nešťastná, protože se Ti do puntíku splní to, oč si soustavně koleduješ :jojo:

Tak to zasa prrr, ja nechápem vzťah ako nejakú súťaž Miss Gazdinka alebo Miss Výkonná Pracovníčka :P . A vykašlať sa na niekoho v nezamestnanosti tiež nepovažujem za nič ušľachtilé ani obdivuhodné. (Nepoviem po X ROKOCH nezamestnanosti, ale po pár mesiacoch...?) Iná vec je, že fňukanie fakt nikomu a ničomu nepomôže, Luminka. radšej si urob kondičné jazdy autom :jojo: , alebo fakt trochu zveľaď domov.

ADFka2 napsal(a):

Kiara - on pak volal do všech podniků i na pracák, aby si to ověřil? Jen mě to zajímá, proto se ptám... I odborníci doporučují vyzdvihnout v CV to, co je důležité. Když řeknu, že jsem někdy byla na pracáku, když to byl měsíc někdy před dvěma lety, má to vliv na rozhodnutí potenciálního zaměstnavatele??? Myslím, že tohle je každého věc... Jako že si myslím, že vypovídající hodnota CV spočívá spíš v tom, co umím, v tom, jakou mám praxi, protože to je potřebné pro další zaměstnání, nikoliv pobyt na ÚP, tam se nikdo nic nenaučí a pro další působení v pracovním procesu to vědomí zaměstnavateli taky nic nepřinese... Neříkám, když hledám práci a JSEM na tom ÚP, to se nedá neříct, ale jinak...

Odo mňa to naposledy chceli úplne presne, prakticky na mesiac... netuším, či by si to naozaj overovali, ale vzhľadom na to, že teoreticky mohli :P , tak som uviedla úplne všetko. Koniec koncov, až na 2 roky na živnosti (a aj tam som napísala pravdu - je koniec koncov dohľadateľná) mám v podstate 2. slovom DVOCH zamestnávateľov, toto bol tretí. A nič, za čo by som sa musela hanbiť.

Tak bohužel, rodina se ke mně točí zády, jak nejvíc to jde. Tchyně s tchánem jsou nemocní, ty ani neotravuju, jen jednou jsem se před tchánem rozbrečela, protože fakt už nemůžu, maminka stále pokládá telefon, že tam má návštěvu, nebo ať jí dám pokoj. Když jsem se ptala dospělých dětí, jestli kamarádi o něčem nevědí (většina má rodiče podnikatele), zíraly na mě, cože bych to chtěla. Ani práci na počítačí mě nemůžou trochu vysvětlit, tolikrát jsem je prosila. Abych uměla třeba nějaké tabulky, ovládala nějaký texťák apod. A manžel mě umí pouze stále honit po podnicích, musím se pak zpovídat, jak jsem dopadla, o každou korunu na autobus si musím říkat. Někde jsem četla, že přesně tak se nemá přistupovat k nezaměstnanému v rodině, že to je ponižující. A nejhorší bude to, jak všichni obrátí, jestli si práci náhodou najdu. Jak budou najednou laskaví, usměvaví. Nebudu mít radost, ale bude mi z nich špatně. Otočím se k nim zády potom asi já.

To už je opravdu vrchol, :usch: co kdyby sis namísto brouzdání po netu do noci, na což jsi chytrá dost a jde ti to skvěle, zadala do hledáčku výuka word excel zdarma http://www.video-office.cz/ukazky/stahn … ke-stazeni  a snažila se konečně něco opravdu udělat???
Mám dojem že si z nás tady děláš opravdu **del.

tady taky zdarma, přestaň konečně ZBYTEČNĚ fňukat a něco dělej
http://www.edownload.cz/kancelar/kancelarske-programy/

jsem zvědavá jaké další výmluvy si teď najdeš, že to nejde, asi proto že ti bude chybět ten zub jak píšeš jinde...

Díky.

Pokud nema Luminka praxi v kancelari, tak ji to stejne nebude nic platny. Do kanclu ji nevezmou....

luminka napsal(a):

Tak bohužel, rodina se ke mně točí zády, jak nejvíc to jde. Tchyně s tchánem jsou nemocní, ty ani neotravuju, jen jednou jsem se před tchánem rozbrečela, protože fakt už nemůžu, maminka stále pokládá telefon, že tam má návštěvu, nebo ať jí dám pokoj. Když jsem se ptala dospělých dětí, jestli kamarádi o něčem nevědí (většina má rodiče podnikatele), zíraly na mě, cože bych to chtěla. Ani práci na počítačí mě nemůžou trochu vysvětlit, tolikrát jsem je prosila. Abych uměla třeba nějaké tabulky, ovládala nějaký texťák apod. A manžel mě umí pouze stále honit po podnicích, musím se pak zpovídat, jak jsem dopadla, o každou korunu na autobus si musím říkat. Někde jsem četla, že přesně tak se nemá přistupovat k nezaměstnanému v rodině, že to je ponižující. A nejhorší bude to, jak všichni obrátí, jestli si práci náhodou najdu. Jak budou najednou laskaví, usměvaví. Nebudu mít radost, ale bude mi z nich špatně. Otočím se k nim zády potom asi já.

Jen aby se nepo.....
Mas prece podporu, ne? Tak o co jde? O tech par stovek, co mas min? Zase usetris jinde....
Mit doma takovyho chlapa, ze bych se musela prosit o kazdou korunu a aby mi rikal, co mam delat, tak uz jsem davno pryc!!!
A proc porad otravujes se svyma problemama tchanovce? :dumbom:

maminka stále pokládá telefon, že tam má návštěvu, nebo ať jí dám pokoj. Když jsem se ptala dospělých dětí, jestli kamarádi o něčem nevědí (většina má rodiče podnikatele), zíraly na mě, cože bych to chtěla... manžel mě umí pouze stále honit po podnicích, musím se pak zpovídat, jak jsem dopadla, o každou korunu na autobus si musím říkat
luminko, jestli mamince stále voláš a stěžuješ si, ani se jí nedivím... Dokonce se nedivím ani dětem - asi bych se taky rozmejšlela ptát se ti po místě a pak poslouchat, co se ti tam zase nelíbí a čekat, jestli vydržíš... No a manžel má důvod se ptát - pořád jaksi nechápeš, že kromě dětí na studiích živí ještě tebe. Dost dlouho na to, aby ho to přestávalo bavit.

Ani práci na počítačí mě nemůžou trochu vysvětlit... Abych uměla třeba nějaké tabulky, ovládala nějaký texťák apod.
"Trochu vysvětlit" je poněkud málo - abys nežila v přesvědčení, že "nějaké tabulky" ti nějak extra pomůžou. Zaměstnavatel většinou předpokládá, že když tě posadí k PC, budeš dělat samostatně, nanejvejš se naučíš nějakou jeho specialitu.

Někde jsem četla, že přesně tak se nemá přistupovat k nezaměstnanému v rodině, že to je ponižující.
A přečetla sis někde doporučení pro nezaměstnané? Podívej:
Nezaměstnanost není dovolená - hledání práce vyžaduje spoustu úsilí. Zkuste si vytvořit pracovní plán a pevně strukturovat každý den v týdnu. Přechod do pracovního procesu tak pro vás bude mnohem snazší.
Vzdělávejte se - volný čas a peníze investujte do sebe. Pokud vám to finanční situace dovolí, přihlaste se do jazykového kurzu. Zajímavé kurzy najdete také on-line na internetu. Nebo zkuste zajít do knihovny, půjčit si knížky z oborů, které vás zajímají, a samovzdělávat se.
Myslete pozitivně, buďte aktivní  a hlavně neztrácejte naději. Většina lidí hledá novou práci několik měsíců a je pravděpodobné, že ani vám se ji nepodaří sehnat ze dne na den.
Se ztrátou zaměstnání přirozeně přicházejí negativní pocity. Nepoddávejte se jim a bojujte.

Finanční situace vzdělávání bohužel nedovoluje. To hrozně ráda slyším, takové ty rady, vzdělávejte se, udělejte si radost, kupte si něco na sebe. I takové věci jsem už někde četla. Nezaměstnaný ale nemá peníze, i když teprve čeká na výplatu z bývalé práce, musí šetřit, protože netuší, jak dlouho bude nezaměstnaný. Jak tohle můžou někomu radit?

Finanční situace vzdělávání bohužel nedovoluje.
Zajímavé kurzy najdete také on-line na internetu. Nebo zkuste zajít do knihovny, půjčit si knížky z oborů, které vás zajímají, a samovzdělávat se.
To hrozně ráda slyším, takové ty rady, vzdělávejte se, udělejte si radost, kupte si něco na sebe.
No... vzdělávat se dá i bez peněz, jak píšu vejš a udělat si radost nemusíš ausgerechnet novejma hadrama, dokonce ani ničím, co se dá koupit, víš. Hele, já když byla bez práce, tak jsem byla na jednu stranu ráda, co mám času na ruční práce, například. Nebo jsem šla odněkud domů procházkou po místech, kde jsem třeba pár let nebyla.

Luminko, ale například tady se přece nepíše nic o finanční situaci  - příspěvek od Heleny : "Zajímavé kurzy najdete také on-line na internetu. Nebo zkuste zajít do knihovny, půjčit si knížky z oborů, které vás zajímají, a samovzdělávat se." Pokud tě tedy nezruinuje poplatek v knihovně.
Já vím, že je zbytečné psát někomu, kdo má selektivní čtení ( jak ignorovat každou použitelnou radu nebo i konkrétně nabízenou pomoc) dovedené k dokonalosti. A v tomhle jsi, Luminko, pro mě vítěz. Naprostá bezkonkureční jednička !!! Co takhle zkusit stejnou dávku důvtipu a tvé  nekonečné trpělivosti jen přesměrovat jinam ?

Nechci psát už zase nějaké ale, ale je pravda, že i na ruční práce potřebuješ nějaký materiál, i kdyby to přinášelo nevím jakou pohodu, nemůžeš dělat z ničeho.

Luminko, jses uz vazne trapna. A lina!!!
Doma mas urcite spoustu prace, ale radsi nedelas nic a jen se litujes....
Upec detem treba nejaky dobry kolac. Nebo na to taky nemas penize??? :kapitulation:

Holky, vždyť si z vás dělá srandu.

Petr100 napsal(a):

Holky, vždyť si z vás dělá srandu.

Taky se k tomuto názoru začínám čím dál víc přiklánět :kapitulation:


Luminko, když už celé dny sedíš na netu a doma neuděláš lautr nic, zkus aspoň ten prolelkovaný čas opravdu využít aspoň k tomu samostudiu. Když už nic jiného :/

Nešťastný člověk, co už se ani jako člověk necítí, si dělá srandu, to je pěkný. A uvařeno mají, nebo má manžel, když jsou v týdnu děti pryč, každotýdenní úklid taky dělám (až na ten týden prvního šoku), vypráno taky je. Tolik k té lenosti.

Holky, vždyť si z vás dělá srandu.
Možná je to nějakej druh zátěžovýho testu a my fungujeme jako laboratorní zvířátka
Si nedovedu představit, že by někdo ze srandy dokázal TOHLE..

luminko, seber se, jdi do lesa, nasbírej podzimní plody a větve a aranžuj vánoční výzdobu. To tě bude tak akorát stát lístek na vlak - nebo jeď stopem.
Jsem zvědavá, proč to zase jnepůjde...

Heli, a to není špatný nápad ! Lumi, blíží se adventní čas, adventní věnce půjdou na odbyt, když budeš šikovná, můžeš si i přivydělat nějakou korunku.

luminka napsal(a):

Finanční situace vzdělávání bohužel nedovoluje. To hrozně ráda slyším, takové ty rady, vzdělávejte se, udělejte si radost, kupte si něco na sebe. I takové věci jsem už někde četla. Nezaměstnaný ale nemá peníze, i když teprve čeká na výplatu z bývalé práce, musí šetřit, protože netuší, jak dlouho bude nezaměstnaný. Jak tohle můžou někomu radit?

Co brání nezaměstnanému jít třeba do veřejné knihovny, a zdarma si tam vypůjčit angličtinu pro samouky, příručku o práci s počítačem, tvoření tabulek v Excelu  (například) a pustit se doma do toho?

Jo tááák - roční poplatek 40 Kč v knihovně, na to přeci nezaměstnaný nemá, a kromě toho knihovna je tak stráášně daleko, to přeci nejde, to přeci po mě nikdo zlý, necitlivý, nemůže chtít......

Tak do lesa to mám blíže, než do jakékoliv práce, zde není problém, jak se tam dostanu, dostanu se tam pěšky. A do knihovny chodím, jen vás musím vyvést z omylu, nestojí to 40 korun za rok, ale 50 za čtvrt roku. Kde ty peníze vezmu příště, netuším, vždycky jsem je měla nějakou náhodou.

luminka napsal(a):

Tak do lesa to mám blíže, než do jakékoliv práce, zde není problém, jak se tam dostanu, dostanu se tam pěšky. A do knihovny chodím, jen vás musím vyvést z omylu, nestojí to 40 korun za rok, ale 50 za čtvrt roku. Kde ty peníze vezmu příště, netuším, vždycky jsem je měla nějakou náhodou.

Takys tu nedávno psala, že nemáš ani na kadeřníka. Tak jsem ti zcela vážně odepsala, že ti na něj pošlu, ať mi v SZ pošleš číslo konta.
Vůbec jsi nezareagovala, přešlas to jak krajinu, a skuhralas vesele dál, jak ti nikdo nepomůže a nikdo tě nechápe.

(Jé, to mi z toho vyšel zajímavý slovní obrat - skuhrala vesele....)


Nemyslím si, že si z nás luminka dělá srandu. Obávám se, že všechno zde psané je pravda.  :(
A je to strašné pro takového člověka, žít sám se sebou, a ještě horší pro jeho blízké, tohleto denně poslouchat.

Je mi luminky vlastně líto. Ale jediný, kdo s tím může něco udělat, je ona sama. A ona nechce....tedy pardon - nemůže..... :vissla:

Blossom napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak do lesa to mám blíže, než do jakékoliv práce, zde není problém, jak se tam dostanu, dostanu se tam pěšky. A do knihovny chodím, jen vás musím vyvést z omylu, nestojí to 40 korun za rok, ale 50 za čtvrt roku. Kde ty peníze vezmu příště, netuším, vždycky jsem je měla nějakou náhodou.

Takys tu nedávno psala, že nemáš ani na kadeřníka. Tak jsem ti zcela vážně odepsala, že ti na něj pošlu, ať mi v SZ pošleš číslo konta.
Vůbec jsi nezareagovala, přešlas to jak krajinu, a skuhralas vesele dál, jak ti nikdo nepomůže a nikdo tě nechápe.

(Jé, to mi z toho vyšel zajímavý slovní obrat - skuhrala vesele....)


Nemyslím si, že si z nás luminka dělá srandu. Obávám se, že všechno zde psané je pravda.  :(
A je to strašné pro takového člověka, žít sám se sebou, a ještě horší pro jeho blízké, tohleto denně poslouchat.

Je mi luminky vlastně líto. Ale jediný, kdo s tím může něco udělat, je ona sama. A ona nechce....tedy pardon - nemůže..... :vissla:

To myslíš opravdu vážně, že blízcí odměřují peníze (to bylo i  v době zaměstnanosti), a je to pro ty blízké hrozné? Je to stejný nesmysl jak "veselé skuhrání".

Luminko,

úplně bez srandy být tebou, tak to asi vzdám...
- nemít na autobus, na oblečení, na kadeřníka, na nový zub, na poplatek v lékárně, u doktora, v knihovně, tak to fakt vzdám........

s takovým přístupem, co tady předvádíš, nezískáš ani místo na veřejném WC

zajímalo by mě, jak má vypadat ta podpora rodiny?

A uvařeno mají, nebo má manžel, když jsou v týdnu děti pryč, každotýdenní úklid taky dělám (až na ten týden prvního šoku), vypráno taky je. Tolik k té lenosti.
teda lumi, tohle snad opravdu nemyslíš vážně
Já taky nejsem zrovna vzor pracovitý včelky a radši si vezmu knížku, než bych kartáčkem na zuby šůrovala spáry (jak nedávno radil jeden dámský časopis - no fakt), ale tohle považuju za běžnou činnost běžně líný baby

nestojí to 40 korun za rok, ale 50 za čtvrt roku. Kde ty peníze vezmu příště, netuším
Co třeba někomu umejt okna, upéct cukroví, vyžehlit...? Třeba by ti to za penízky šlo líp, než doma zadarmo.

blízcí odměřují peníze (to bylo i  v době zaměstnanosti)
Cheš říct, že po veplatě děláš stojku a dostáváš příděl na bus a svačinu? Ale no tak... ledaže by se tvůj manžel snažil něco ušetřit, až zas budeš potřebovat.

beze srandy přestávám chápat o co ti jde.. jde ti o to najít novou práci? pokud ano, tak s tím koukej sama něco udělat... je jasné, že zadarmo to nebude, ono není nic zadarmo...

Jíťa napsal(a):

Luminko,

úplně bez srandy být tebou, tak to asi vzdám...
- nemít na autobus, na oblečení, na kadeřníka, na nový zub, na poplatek v lékárně, u doktora, v knihovně, tak to fakt vzdám........

Presne tak.
Pokud jde o kadernika, ja mam kratky sestrih, na kadernika bych sice mela, ale nikdy me pekne neostrihaji, tak se striham sama. V praci to nikdo nevi a vzdycky me pochvali, jak mam pekny vlasy.
Kdyz se chce, tak jde vsechno....

Já mám zase vlasy téměř k pasu. Potkala mě bývalá kolegyně, a ta myslela, že je mám prodloužené. Já je ale nenávidím.

Já mám zase vlasy téměř k pasu...  Já je ale nenávidím.
Proč, prosím tebe? Já si nedávno musela nechat ustříhnout pár cenťáků roztřepenejch konečků (takže už si na ně nesednu) a i když to bylo k dobrýmu, stejně mě to zamrzelo.
Ale to nemá s hledáním práce nic společnýho, nemyslíš?

helena napsal(a):

Já mám zase vlasy téměř k pasu...  Já je ale nenávidím.
Proč, prosím tebe? Já si nedávno musela nechat ustříhnout pár cenťáků roztřepenejch konečků (takže už si na ně nesednu) a i když to bylo k dobrýmu, stejně mě to zamrzelo.
Ale to nemá s hledáním práce nic společnýho, nemyslíš?

Překvapuješ mě, zrovna Tebe jsem si nepředstavovala s vlasy, které se dají přisednout. A proč je nemám ráda? Protože je mám spojené s tou nouzí a s tímto příšerným obdobím. Ale už jsme asi mimo téma.

Paneboze, to jsou zvasty :usch:.
Tak si je ustrihni!!! Neni nic snazsiho. Ustrihni si je k ramenum, natoc si je, stejne nemas co delat.....

luminka napsal(a):

Blossom napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak do lesa to mám blíže, než do jakékoliv práce, zde není problém, jak se tam dostanu, dostanu se tam pěšky. A do knihovny chodím, jen vás musím vyvést z omylu, nestojí to 40 korun za rok, ale 50 za čtvrt roku. Kde ty peníze vezmu příště, netuším, vždycky jsem je měla nějakou náhodou.

Takys tu nedávno psala, že nemáš ani na kadeřníka. Tak jsem ti zcela vážně odepsala, že ti na něj pošlu, ať mi v SZ pošleš číslo konta.
Vůbec jsi nezareagovala, přešlas to jak krajinu, a skuhralas vesele dál, jak ti nikdo nepomůže a nikdo tě nechápe.

(Jé, to mi z toho vyšel zajímavý slovní obrat - skuhrala vesele....)


Nemyslím si, že si z nás luminka dělá srandu. Obávám se, že všechno zde psané je pravda.  :(
A je to strašné pro takového člověka, žít sám se sebou, a ještě horší pro jeho blízké, tohleto denně poslouchat.

Je mi luminky vlastně líto. Ale jediný, kdo s tím může něco udělat, je ona sama. A ona nechce....tedy pardon - nemůže..... :vissla:

To myslíš opravdu vážně, že blízcí odměřují peníze (to bylo i  v době zaměstnanosti), a je to pro ty blízké hrozné? Je to stejný nesmysl jak "veselé skuhrání".

Sorry, ale toto sa mi nedialo v žiadnom vzťahu, ani s podnikateľom, ktorému som vychovávala dieťa, a zarábala oveľa menej ako on. :/ Buď som si nejako zarobila, alebo proste sme spoločne hospodárili a ja som si nenechala peniaze vydeľovať, ale povedala som, koľko treba na domácnosť, atď... Ani keď si nezamestnaná, nemá ťa nikto čo odmeriavať alebo vydeľovať... (hádam len s výnimkou materskej alebo invlaidného dôchodku...); nie si chovanec ústavu, ale dospelý svojprávny človek a s partnerom by ste mali hospodáriť SPOLOČNE. Neverím, že by 200Kč ročne na knižnicu položilo váš domáci rozpočet... Ak áno, tak tie ti fakt pošlem aj ja. :jojo: Alebo ti ich rovno donesiem a pri tej príležitosti sa presvedčím, že sa mi nesnívaš... ;) a uštipnem si ťa.

helena napsal(a):

Já mám zase vlasy téměř k pasu...  Já je ale nenávidím.
Proč, prosím tebe? Já si nedávno musela nechat ustříhnout pár cenťáků roztřepenejch konečků (takže už si na ně nesednu) a i když to bylo k dobrýmu, stejně mě to zamrzelo.
Ale to nemá s hledáním práce nic společnýho, nemyslíš?

Ale má... Všetko je zle - krátke vlasy, dlhé vlasy, husté vlasy, riedke vlasy, šedivé vlasy, vlasy peknej farby, akákoľvek postava - všekto je zle, späť na stromy! Všetko majú ostatní lepšie... A Luminku treba ľutovať... :|

luminko,

co zajít do kadeřnictví, jestli VYKUPUJÍ COP Z VLASŮ...Dělávalo se to...A bude na knihovnu. Hele, já tady s lidma taky moc nekámoším, knihovna mě stála něco do stovky a chodím tam KAŽDÝ PONDĚLÍ, prostě to mám jako koníčka.A s knihovnicí je i pokec.:)

Co se týče sebevzdělávání - tak to bych tady asi taky dostala, protože i přesto, že jezdím i do vědecké knihovny - nejsem sto se třeba tu anglinu učit. Mám doma teď 4 učebnice,ale jen sem tam nahlídnu, čas mám jen teď, když prcek spí, jenže jsem ten typ, co mu to leze do hlavy ráno, takže tu do toho vejrám ... a večer nic nevím.:D Počítač - to vypadá složitě, máš pravdu, taky jsem koukala na jeden odkaz a spíš by to zaujalo mou dceru...
Zkus si buď v knihovně půjčit nebo koupit příručky Jak na počítač...je to tam dobře vysvětlený,sama si je teď chci pořídit, DÁ SE TO PODLE NICH PRÝ NAUČIT, ŽE TO ŽENSKÁ ZVLÁDNE DOCELA SAMA.

Zoubek - mi taky chybí čtyřka - a z toho jsem hotová, protože to, myslím, bude dost drahý a vidět to při smíchu je, tak tos mě dostala, jsem se pak dlouho prohlížela v zrcadle...Navíc mi nedávno zubařka spravovala tu druhou čtyřku a měla jsem dojem, že jak přitlačila, tak v zubu prasklo - no a teď se to začíná ozývat...

Víš, já myslím, že doma tak nějak nemůžeš být sama sebou, že ses dlouho starala o ty ostatní, oni to teď vyžadují a nejsou zvědaví na Tvé bolesti a Ty se bojíš udělat cokoliv, aby Ti to neomlátili o hlavu.

A jak se ušetří na knihovnu, když nemáš příjem a rodina Ti kontroluje vydání?
Má kámoška se v sedmnácti vdala - a už v té době to uměla: " Kontroluje účty - občas je předložím, občas zapomenu v krámu", říkala. " Když je zapomenu, hned k salámu připočtu pět korun, k chlebu taky pět, k tomuhle deset...On těžko ví, co co stojí. A já - mám novou řasenku za dvě kila! A to šetříme jako blázni!"
Tak co, zkusíš to?

Tak si je ustrihni!!! Neni nic snazsiho. Ustrihni si je k ramenum, natoc si je, stejne nemas co delat.....
luminka to určitě neumí, dcera nebude mít čas a žádnou kamarádku na stříhání nemá...

Lumi, koukni
CENÍK A PODMÍNKY NA VÝKUP VLASŮ
Vlasy musí být svázané, nezacuchané (to znamená že nesmí být otočené konečky proti kořínkům), nejlépe v copu. Nekratší délka k výkupu je minimálně 35 cm. Cena se stanovuje podle jejich délky, kvality a váhy. Vlasy můžete zaslat poštou, v případě, že se u nás necháte ostříhat, budete mít střih zdarma.
Cm  Kč za 1 gram 
35-40 9,- až 11,-
40-45 12,- až 17,-
45-50 17,- až 22,-
delší vlasy smluvní cena

jo - ad střihání - já mám dceru čtrnáctiletou... a roční a pořád kojím a padaj mi vlasy - strašně...( co bych dala za dlouhý až na zadek!!!!) a na kadeřníka fakt nebylo - prostě asi všechno z mateřský projíme, já nevím, kam ty peníze jdou, ale pořád jsem si říkala, že se nechám ostříhat, že už si to nebudu zastřihávat sama...Vždycky to pak bylo kratší, ale vypadalo to divně. Jenže jsem na toho kadeřníka neměla a neměla a když už skoro jo, tak chtěla holka tričko do školy za dvě stovky a zas to bylo...

a pak mi nějak psychicky nebylo dobře. Umyla jsem si vlasy a ustřihla kousek, další kousek...A pak mi došlo, že aby to bylo mikádo, tak se prostě nesmím bát do toho střihnout.Tak jsem to vzala vzadu o kousek víc ... A ještě... Až už to bylo docela dost a řekla jsem dceři, ať jde se mnou do koupelny a zarovná to tam, kde to přečuhuje a vypadá blbě.

šly jsme to odpoledne ke tchánům... a babička dolovala, ke komu že chodím k holiči...No...k nikomu.A ona se urazila asi že jí lžu, protože řekla: " No, to tak určitě si mikádo střiháš doma sama! " Ano, babi, střihám. A... mám super pocit, kdykoliv jdu k zrcadlu...;)

Možná :offtopic: - omlouvám se.

S financema to máme asi tak, že manžel i nakupuje, nebo nakupujeme spolu. A je to pořád lepší, než když jsem nakupovala sama, to bylo: Tady máš tisícovku, ale doma bude všechno! Bylo to hrozné, sečítat položky, aby mi u pokladny nebylo trapně a bylo doma všechno, toto nikdy víc. Takhle aspoň manžel ví, co kolik stojí. A na to ostatní jsem většinou našetřila z podpor od maminky nebo z peněz na dopravu, které jsem přece jen neměla do koruny přesně. Teď jsem bez práce, tak už to přesně asi bude. Bylo to třeba na různé příspěvky na narozeniny, svátky a svatby kolegyň. Aspoň od tohoto mám chvíli pokoj, když teď nemám kolegyně.
Jinak vy mě chcete těmi praktickými věcmi asi udolat - odkazy na počítačové programy, ceny vlasů, lidi, jaktože to hned zjistíte? Člověk si tady chce postěžovat, že je mu smutno, od toho to fórum je, ne?

AndreaP. napsal(a):

Heli, a to není špatný nápad ! Lumi, blíží se adventní čas, adventní věnce půjdou na odbyt, když budeš šikovná, můžeš si i přivydělat nějakou korunku.

Na to klidně zapomeň, vloni o tomto čase jsem jí naivně poradila, aby napekla perníčky! :lol:

ElinaH. napsal(a):

jo - ad střihání - já mám dceru čtrnáctiletou... a roční a pořád kojím a padaj mi vlasy - strašně...( co bych dala za dlouhý až na zadek!!!!) a na kadeřníka fakt nebylo - prostě asi všechno z mateřský projíme, já nevím, kam ty peníze jdou, ale pořád jsem si říkala, že se nechám ostříhat, že už si to nebudu zastřihávat sama...Vždycky to pak bylo kratší, ale vypadalo to divně. Jenže jsem na toho kadeřníka neměla a neměla a když už skoro jo, tak chtěla holka tričko do školy za dvě stovky a zas to bylo...

a pak mi nějak psychicky nebylo dobře. Umyla jsem si vlasy a ustřihla kousek, další kousek...A pak mi došlo, že aby to bylo mikádo, tak se prostě nesmím bát do toho střihnout.Tak jsem to vzala vzadu o kousek víc ... A ještě... Až už to bylo docela dost a řekla jsem dceři, ať jde se mnou do koupelny a zarovná to tam, kde to přečuhuje a vypadá blbě.

šly jsme to odpoledne ke tchánům... a babička dolovala, ke komu že chodím k holiči...No...k nikomu.A ona se urazila asi že jí lžu, protože řekla: " No, to tak určitě si mikádo střiháš doma sama! " Ano, babi, střihám. A... mám super pocit, kdykoliv jdu k zrcadlu...;)

Možná :offtopic: - omlouvám se.

To jsi šikovná, to každý neumí, ostříhat sám sebe. Kdysi po mateřské, když jsem byla na pracáku a nemusela moc mezi lidi, tak jsem si stříhala vršek a vzadu to bylo do půl zad, bylo to zvláštní. Ale ostříhat se celá, nevím. Konečky jsem už stříhala, už nebylo zbytí. A vlasy mi taky hrozně padaly, někdy před 21 lety po synovi, pak ještě před 5 lety, neznámo proč. Teď zažívám rok takové šoky s prací, a vlasy drží.

ještě kousek :offtopic: - prostě k vlasům...

jsem lítostivá a chápu, jestli, když se necháš ostřihat, budeš litovat, že to vypadá "divně"... to je ale jen nezvyk.

Mně se stalo,už docela dávno, když jsem na kadeřnici tak ty dvě kila měla, že mi kámoška navrhla, že nás ostřihá její kámoška, dělaly jsme spolu všechny tři v továrně, ale tahle byla vyučená a prý šikovná kadeřnice.Ty dvě kilča si vezme na benzín atd...
Ujednáno. I kámoška nás ostřihala... Mám jemné vlasy a kadeřnice tahají a škrabou hřebenama, jak by mi z tý hlavy chtěly něco vydolovat...A tak je moc nemusím, ale Alča byla jemná, něžná holčina...Vlasy mi jen ostřihala a nevyfoukala, chvátala. Jen mi řekla, že si je mám vytáčet směrem ven, jednak to tenkrát bylo módní a druhak se mi tak stáčejí samy.
Ostřihala mně a já šla do koupelny, zatímco stříhala tu druhou. Normálně jsem začala nadávat a málem vzteky brečet, jak mě oštěchtala!!!! Bóže, co mi to udělala! - zaslechl to její přítel, který mi řekl, že to ona taky slyšela a je jí to moc líto...Ještě celý víkend mi posílala SMSky, že je jí to líto, ale jsou to jen vlasy, to doroste...

Pointa: Po víkendu jsem šla do práce smířená s tím, jak vypadám,teda vlasy. I jsem je s láskou umyla a vyfoukala ven, chudáky zkrácené.:D Aby nebyli kolegové v šoku, jak vypadám ( jeden se mi moc líbil!), vstala jsem o půl hoďky dřív a namalovala se.Komplet - makeup, pudr, oči...jen pusu ne...Naše práce začínala tak, že jsme se shromáždili, mistr řekl, co se bude ten den dělat, jestli má někdo něco, co mu chce atd...četl, kdo chybí, řekl, co chtěl a koukl na mně: " Teda paní H!" a to byl OBDIV! Od mladinkého šéfa! A zabralo to i na toho kolegu.
Alče jsem se mockrát omluvila, ale střihat mě už pak nechtěla, chudák. :dumbom:

Takze ty Luminko, vydelavas a nemuzes si sama vubec nic koupit?
To se mi snad jenom zda???

Bety napsal(a):

AndreaP. napsal(a):

Heli, a to není špatný nápad ! Lumi, blíží se adventní čas, adventní věnce půjdou na odbyt, když budeš šikovná, můžeš si i přivydělat nějakou korunku.

Na to klidně zapomeň, vloni o tomto čase jsem jí naivně poradila, aby napekla perníčky! :lol:

Škoda nooo, tak jsem to aspoň zkusila, nápad to blbý není, vždyť právě ta předvánoční doba má tolik možností přivydělat si - přes právě ty adventní věnce a jiné blbůstky do bytu, dále úklid - mytí oken, žehlení atd. atd. až po pečení cukroví na zakázku. Sice to hodí pár korunek, ale každá koruna dobrá, obzvláště v dnešní době.

PS : sakriš, nepečete někdo cukroví, já fakt nestíhám :D a ten den nemá 48 hodin, chjoooo.

PS2 : chlapa, který by mi takto "přiděloval" peníze bych přetáhla mokrým hadrem přes tlamu, s prominutím ... otázka je, jak to tam vlastně je.

luminka napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

jo - ad střihání - já mám dceru čtrnáctiletou... a roční a pořád kojím a padaj mi vlasy - strašně...( co bych dala za dlouhý až na zadek!!!!) a na kadeřníka fakt nebylo - prostě asi všechno z mateřský projíme, já nevím, kam ty peníze jdou, ale pořád jsem si říkala, že se nechám ostříhat, že už si to nebudu zastřihávat sama...Vždycky to pak bylo kratší, ale vypadalo to divně. Jenže jsem na toho kadeřníka neměla a neměla a když už skoro jo, tak chtěla holka tričko do školy za dvě stovky a zas to bylo...

a pak mi nějak psychicky nebylo dobře. Umyla jsem si vlasy a ustřihla kousek, další kousek...A pak mi došlo, že aby to bylo mikádo, tak se prostě nesmím bát do toho střihnout.Tak jsem to vzala vzadu o kousek víc ... A ještě... Až už to bylo docela dost a řekla jsem dceři, ať jde se mnou do koupelny a zarovná to tam, kde to přečuhuje a vypadá blbě.

šly jsme to odpoledne ke tchánům... a babička dolovala, ke komu že chodím k holiči...No...k nikomu.A ona se urazila asi že jí lžu, protože řekla: " No, to tak určitě si mikádo střiháš doma sama! " Ano, babi, střihám. A... mám super pocit, kdykoliv jdu k zrcadlu...;)

Možná :offtopic: - omlouvám se.

To jsi šikovná, to každý neumí, ostříhat sám sebe. Kdysi po mateřské, když jsem byla na pracáku a nemusela moc mezi lidi, tak jsem si stříhala vršek a vzadu to bylo do půl zad, bylo to zvláštní. Ale ostříhat se celá, nevím. Konečky jsem už stříhala, už nebylo zbytí. A vlasy mi taky hrozně padaly, někdy před 21 lety po synovi, pak ještě před 5 lety, neznámo proč. Teď zažívám rok takové šoky s prací, a vlasy drží.

Přesně Ti ovím, jak je to s tou šikovností mojí výtvarnou, abys nežila v bludu: Celý můj výtvarný talent dokladuje poznámka mého spolužáka ze základky - my jsme si na matematickým kroužku ukazovali tvůj rys. Učitelka říkala, že tohle je nejzdařilejší ukázka toho, jak rys vypadat NEMÁ! :D:D:D takže výtvarka mi fakt nejde a kadeřnice bych být fakt nemohla!

venuše napsal(a):

Takze ty Luminko, vydelavas a nemuzes si sama vubec nic koupit?
To se mi snad jenom zda???

Už jsem dovydělávala. Jinak se bojím, že už přichází apatie. Teď už mě opravdu manžel nutí hledat práci, já se s ním večer před tím pohádám a v noci nemůžu spát, už jakoby to bylo za trest. Na nějakou trpělivost není čas, v naší situaci je třeba hned mít práci, a to mě ničí.

ElinaH. napsal(a):

luminko,

co zajít do kadeřnictví, jestli VYKUPUJÍ COP Z VLASŮ...Dělávalo se to...A bude na knihovnu. Hele, já tady s lidma taky moc nekámoším, knihovna mě stála něco do stovky a chodím tam KAŽDÝ PONDĚLÍ, prostě to mám jako koníčka.A s knihovnicí je i pokec.:)
Co se týče sebevzdělávání - tak to bych tady asi taky dostala, protože i přesto, že jezdím i do vědecké knihovny - nejsem sto se třeba tu anglinu učit. Mám doma teď 4 učebnice,ale jen sem tam nahlídnu, čas mám jen teď, když prcek spí, jenže jsem ten typ, co mu to leze do hlavy ráno, takže tu do toho vejrám ... a večer nic nevím.:D Počítač - to vypadá složitě, máš pravdu, taky jsem koukala na jeden odkaz a spíš by to zaujalo mou dceru...
Zkus si buď v knihovně půjčit nebo koupit příručky Jak na počítač...je to tam dobře vysvětlený,sama si je teď chci pořídit, DÁ SE TO PODLE NICH PRÝ NAUČIT, ŽE TO ŽENSKÁ ZVLÁDNE DOCELA SAMA.
Zoubek - mi taky chybí čtyřka - a z toho jsem hotová, protože to, myslím, bude dost drahý a vidět to při smíchu je, tak tos mě dostala, jsem se pak dlouho prohlížela v zrcadle...Navíc mi nedávno zubařka spravovala tu druhou čtyřku a měla jsem dojem, že jak přitlačila, tak v zubu prasklo - no a teď se to začíná ozývat...
Víš, já myslím, že doma tak nějak nemůžeš být sama sebou, že ses dlouho starala o ty ostatní, oni to teď vyžadují a nejsou zvědaví na Tvé bolesti a Ty se bojíš udělat cokoliv, aby Ti to neomlátili o hlavu.
A jak se ušetří na knihovnu, když nemáš příjem a rodina Ti kontroluje vydání?
Má kámoška se v sedmnácti vdala - a už v té době to uměla: " Kontroluje účty - občas je předložím, občas zapomenu v krámu", říkala. " Když je zapomenu, hned k salámu připočtu pět korun, k chlebu taky pět, k tomuhle deset...On těžko ví, co co stojí. A já - mám novou řasenku za dvě kila! A to šetříme jako blázni!"
Tak co, zkusíš to?

Mne stirhala niekoľko rokov polodlhé vlasy kamoška - a nebolo to ani kvôli akútnemu nedostatku prachov, ale z princípu... V drahom kaderníctve ma tak vytočili, že som potom veru na vlasoch šetrila... Teraz mám dobrú a nie drahú kaderníčku, ale keby som na ňu nemala, tak asi radšej budem jesť 2 týždne rožky, ale k nej pôjdem. :jojo: Už pre ten pocit...

luminka napsal(a):

venuše napsal(a):

Takze ty Luminko, vydelavas a nemuzes si sama vubec nic koupit?
To se mi snad jenom zda???

Už jsem dovydělávala. Jinak se bojím, že už přichází apatie. Teď už mě opravdu manžel nutí hledat práci, já se s ním večer před tím pohádám a v noci nemůžu spát, už jakoby to bylo za trest. Na nějakou trpělivost není čas, v naší situaci je třeba hned mít práci, a to mě ničí.

:rolleyes: A ty si ju nájsť nechceš....? To vyznieva, ako keby ťa nútil k nejakým hrozne oplzlým sexuálnym praktikám, aleob kradnúť v samoške.... :/ Ja nemám manžel,a ale keby osm prišla o prácu, sama by som sa nervovala nájsť si čo najskôr inú - hocijakú. Aj ako VŠ by som kľudne šla predávať alebo také niečo, hocičo lepšie ako zostať doma bez prachov... To si ja teda nemôžem dovoliť. (P.S. V Lidli a Bille naberajú stále pokladníkov... a pred Vianocami hľadajú aj dokladačov tovaru, hodili mi do schránky leták... ;) A čakám, aké ALE napíšeš teraz).

adventní věnce a jiné blbůstky do bytu, dále úklid - mytí oken, žehlení atd. atd. až po pečení cukroví na zakázku
Andreo, ty sis nevšimla, že všechny tyhle návrhy luminka přehlídla jak širý lány? Ani slovíčko...

Teď už mě opravdu manžel nutí hledat práci, já se s ním večer před tím pohádám... v naší situaci je třeba hned mít práci, a to mě ničí
A čemu se divíš, proboha? Už loni jsme ti tu tloukli do hlavy, že to táhnout sám dlouho nevydrží... ať fyzicky nebo "jenom" psychicky... a jak by to taky mohlo dopadnout. Myslíš, že jeho to neničí?

Tak napíšu to ale, na které čekáte. Po obchodech se ani neptám. Já k lidem jít nemůžu. U pokladny jsem nikdy nebyla a oni chtějí lidi s praxí. Kdybych tam seděla, nastal nějaký zádrhel a netrpělivý zákazník čekal, asi bych se klepala a brečela, tohle opravdu nepůjde.

Premistete tohle tema prosim vas na Skuhraci, tohle fakt nema cenu....

helena napsal(a):

adventní věnce a jiné blbůstky do bytu, dále úklid - mytí oken, žehlení atd. atd. až po pečení cukroví na zakázku
Andreo, ty sis nevšimla, že všechny tyhle návrhy luminka přehlídla jak širý lány? http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png Ani slovíčko...

Ale všimla, to víš, že všimla, já jsem zvyklá z domu, že dětem taky musím říkat všechno desetkrát (teda nadneseně řečeno)...no jo, ale ty děti to aspoň nakonec "slyší" .... tak nic no :vissla:

luminka napsal(a):

Tak napíšu to ale, na které čekáte. Po obchodech se ani neptám. Já k lidem jít nemůžu. U pokladny jsem nikdy nebyla a oni chtějí lidi s praxí. Kdybych tam seděla, nastal nějaký zádrhel a netrpělivý zákazník čekal, asi bych se klepala a brečela, tohle opravdu nepůjde.

Jé, luminko, taky jsem si myslela, že nemůžu dělat s lidma - a jakpak to na kase super jde. Od lidí tě dělí pultík, zboží de facto jen přesouváš a ... taky se tam pracuje s hooodně penězma...A když se budeš usmívat i jen z povinnosti - lidi se budou usmívat doopravdy. TOHLE POTŘEBUJEŠ. Uvidíš, že i doma bude pak líp...Věř mi to, je to jen o tom - nastoupit do toho vlaku.Jde to samo...a je to skoro stejný jako ťukání do počítače, práce v sedě na otáčecí židli a v teple!!!

luminko,

kdyby sis práci mohla vybrat úplně jakoukoliv - co by to bylo?

A vy byste si koupili zboží, kdyby vám to prodala nějaká santusačka, vypadající jako bezdomovkyně?

luminka napsal(a):

A vy byste si koupili zboží, kdyby vám to prodala nějaká santusačka, vypadající jako bezdomovkyně?

Vy doma nemáte teplou vodu, mýdlo, zubní pastu a hřeben a pračku a žehličku na údržbu oblečení v čistém stavu? Víc totiž defacto nepotřebuješ, stačí jen chtít.

dokolecka dokola....

Ani se tomu tvemu manzelovi nedivim. Nic jineho si nezaslouzis.... jsi kus hadru a on se tak k tobe chova.

Zubní pastu doma máme, jen s ní za chvíli asi nebude co čistit, tak žalostný je stav mého chrupu. Mám taky barvu na prošedivělé vlasy, k použití v nouzi nejvyšší, na jinou už nebude. A kdybych si měla vybrat práci, byla by to zase práce v nějaké dílně či hale, bez veřejnosti.

Premistete tohle tema prosim vas na Skuhraci, tohle fakt nema cenu....

A co takhle na  " co vás dnes rozesmálo " - posledních pár příspěvků mě moc pobavilo... Luminko, díky !
Už nevěřím tomu, že to myslíš vážně - vybírám mezi variantami, že se z nás fakt děláš srandu, nebo je to ten psycho - pokus, kolik vydržíme :-)

Ne, to sranda není, to je skutečný příběh.

luminka napsal(a):

Zubní patu doma máme, jen s ní za chvíli asi nebude co čistit, tak žalostný je stav mého chrupu. Mám taky barvu na prošedivělé vlasy, k použití v nouzi nejvyšší, na jinou už nebude. A kdybych si měla vybrat práci, byla by to zase práce v nějaké dílně či hale, bez veřejnosti.

Na žalostný stav chrupu je nejlepší zubař, řekla bych. Na co čekáš? Až se i ty banální zákroky (obyčejné plomby a podobně) budou plně platit? Tak to potom joooo.
K vlasům - tak na jednu stranu píšeš, že máš vlasy do pasu, na druhou, že jsou prošedivělé - upřímně, to mi moc dokupy nejde, prostě bych je šmikla, polodlouhé vlasy se daleko lépe upravují, budeš si připadat čistější.

K zubařce chodím, jen má hrozné čekací doby, jedna zubařka šla do důchodu, tak jí přibyli pacienti. Můstek si chci dát k Vánocům a narozeninám, to jinak nejde. Jestli to bude třeba i na druhé straně, tak je to v háji. A vlasy mám prošedivělé jen u hlavy, dál je to obarvené.

Je zajímavé, že čím víc se svěřuju, tím víc se mi chce brečet. Tento žalostný příběh jsem popsala asi na pěti fórech, už od toho loňského propuštění. Nepomáhá to.

luminka napsal(a):

Tak napíšu to ale, na které čekáte. Po obchodech se ani neptám. Já k lidem jít nemůžu. U pokladny jsem nikdy nebyla a oni chtějí lidi s praxí. Kdybych tam seděla, nastal nějaký zádrhel a netrpělivý zákazník čekal, asi bych se klepala a brečela, tohle opravdu nepůjde.

Blbosť! A to ostatné - výhovorka, ani si to neskúsila.... Inak, zádrhel môže nastať v každej práci, a ak mieniš reagovať hystériou a plačom, tak to fakt radšej choď za psychiatrom ako do práce. :P
A na dokladaní tovaru do regálov ťa znervózňuje ČO? Tovaru môže byť jedno, kto ho dokladá, či Janka alebo Danka, krátkovlasá alebo dlhovlasá... a ani čakať ho neznervózňuje. :D
(P.S. A zvládajú to aj chudáci z chránenej dielne... :jojo: )

Luminko, já vím, že to píšu úplně zbytečně, ale nedá mi to...
Kdybys tu enegii, kterou věnuješ skuhrání po všech možných i nemožných fórech, věnovala hledání práce, tak už ji dávno máš.
Kdyby sis zkusila nějak rozšířit kvalifikaci, doplnit vzdělání... ono to jde i zadarmo, Bety ti sem dávala i odkazy.
Ale to ty přehlédneš jak širé rodné lány, a skučíš dál.
Vždyť ty se v tom vyloženě s rozkoší rochníš a líbí se ti to.

luminka napsal(a):

Je zajímavé, že čím víc se svěřuju, tím víc se mi chce brečet. Tento žalostný příběh jsem popsala asi na pěti fórech, už od toho loňského propuštění. Nepomáhá to.

To je fajn, že aspoň něco Ti to dalo, ne? Poznání, že vypisování nic nezměnilo.
Tak to budeš muset řešit jinak.
Hele, já jsem ve stejné situaci, jako ty, akorát, že už ani podporu nemám. A práce nikde. Já bych šla ráda dělat prodavačku, uklizečku, cokoliv. Fakt ráda. Vypadá to, že ale NIC není. všude kde se ozvu, chtějí vyučení v oboru nebo praxi.

Já myslím, že se ale časem něco objeví. Jakmile budeme na to připravené. Přijmout tu velkou změnu. nebýt už jen obětí. Snad to stihneme dřív, než nást to "ale já nemůžu" dočista zničí.

luminka napsal(a):

A vy byste si koupili zboží, kdyby vám to prodala nějaká santusačka, vypadající jako bezdomovkyně?

Pokiaľ by pritom nevrčala a necerila zuby, tak kľudne. A pokecám vždy s pokladníkom, čo má tri náušnice, tetovanie a reťaz v uchu (a radšej sa nepozerám, čo má v nose... :lol: ). NO A?

To už se fakt nedá. Kdybych neběhala k zubaři, tak už jsem dávno bez zubů. V puse mám všechno možné. Před rokem mi zemřela máma a mě začaly padat vlasy a odcházet zuby. Mám jemné vlnité, ale krepaté vlasy, ale není mi 15 abych kvůli tomu brečela. Mám šikovnou kadeřnici. O zubech ani nemluvím, proto chodím k zubaři častěji než je mi milé. Nemá smysl říkat, že každý má něco s čím není spokojen, protože ty to máš  horší. Mně by prodavačka vypadající jako bezdomovkyně vadila, ani žádnou takovou neznám.

....škoda slov :dumbom:

holcina napsal(a):

....škoda slov :dumbom:

:jojo: máš pravdu, musím se hodně držet, protože mě svrbí prsty a pak by to bylo nemilé :lol::lol::lol:

aprill napsal(a):

holcina napsal(a):

....škoda slov :dumbom:

:jojo: máš pravdu, musím se hodně držet, protože mě svrbí prsty a pak by to bylo nemilé :lol::lol::lol:

Tak rozporuplné pocity jsem dlouho neměla:-) nevím jestli se smát nebo brečet

luminka: Já k lidem jít nemůžu

Tak běž ke zvířatům! :co: ;)

Ametyst napsal(a):

luminka napsal(a):

Je zajímavé, že čím víc se svěřuju, tím víc se mi chce brečet. Tento žalostný příběh jsem popsala asi na pěti fórech, už od toho loňského propuštění. Nepomáhá to.

To je fajn, že aspoň něco Ti to dalo, ne? Poznání, že vypisování nic nezměnilo.
Tak to budeš muset řešit jinak.
Hele, já jsem ve stejné situaci, jako ty, akorát, že už ani podporu nemám. A práce nikde. Já bych šla ráda dělat prodavačku, uklizečku, cokoliv. Fakt ráda. Vypadá to, že ale NIC není. všude kde se ozvu, chtějí vyučení v oboru nebo praxi.

Já myslím, že se ale časem něco objeví. Jakmile budeme na to připravené. Přijmout tu velkou změnu. nebýt už jen obětí. Snad to stihneme dřív, než nást to "ale já nemůžu" dočista zničí.

A já zase myslím, že to přijde, až na to připravené nebudeme. Telefon s příznivou zprávou většinou zvoní ve chvíli, kdy už nedoufáme a jsme zabraní do něčeho, z čeho nás vytrhne. Je to z mých zkušeností. Nebo někdy dobrou zprávu přinese i člověk, kterého nemusíme (a mám trochu zlost, že mu mám být vděčná), i to se mi stalo.

Tercila napsal(a):

luminka: Já k lidem jít nemůžu

Tak běž ke zvířatům! :co: ;)

Já bych ji poslala do sadu :vissla: .

luminka napsal(a):

S financema to máme asi tak, že manžel i nakupuje, nebo nakupujeme spolu. A je to pořád lepší, než když jsem nakupovala sama, to bylo: Tady máš tisícovku, ale doma bude všechno! Bylo to hrozné, sečítat položky, aby mi u pokladny nebylo trapně a bylo doma všechno, toto nikdy víc. Takhle aspoň manžel ví, co kolik stojí. A na to ostatní jsem většinou našetřila z podpor od maminky nebo z peněz na dopravu, které jsem přece jen neměla do koruny přesně. Teď jsem bez práce, tak už to přesně asi bude. Bylo to třeba na různé příspěvky na narozeniny, svátky a svatby kolegyň. Aspoň od tohoto mám chvíli pokoj, když teď nemám kolegyně.
Jinak vy mě chcete těmi praktickými věcmi asi udolat - odkazy na počítačové programy, ceny vlasů, lidi, jaktože to hned zjistíte? Člověk si tady chce postěžovat, že je mu smutno, od toho to fórum je, ne?

jo holky, nechte jí , chudinku jednu velikou.
doma na ní chtějí , aby pracovala, našla si práci a vy jste takový......

Zubní patu doma máme, jen s ní za chvíli asi nebude co čistit, tak žalostný je stav mého chrupu. Mám taky barvu na prošedivělé vlasy, k použití v nouzi nejvyšší, na jinou už nebude... K zubařce chodím, jen má hrozné čekací doby... vlasy mám prošedivělé jen u hlavy... nějaká santusačka, vypadající jako bezdomovkyně
Kecy v kleci... se divím, kde bereš tu drzost stěžovat si na maminku, děti a manžela. Čím dál víc se mi zdá, žes pro ně jako hrnek bez ucha - celkem k ničemu, ale člověku je líto ho vyhodit :reta:
Ku.va, dřepíš doma, tak tě nějaká čekací doba vůbec nemusí zajímat - a jestli odpovíš, že mezitím můžeš najít místo a blablabla, tak ti rovnou sděluju, že i zubaři ordinujou odpoledne...
Dlouhý vlasy sundej, to má hned dvě výhody. Budeš vypadat upraveněji a spotřebuješ míň barvy.
No a namísto fňukání na netu prober šatník stylem "nechat, upravit, vyhodit". Máš houby co na práci - a lecjakej hadřík se dá přešít, zkombinovat, vylepšit - třeba i v ruce, podotýkám.

Jinak vy mě chcete těmi praktickými věcmi asi udolat - odkazy na počítačové programy, ceny vlasů, lidi, jaktože to hned zjistíte?
Stejně jako celá tvoje rodina, viď? :lol: A to "hned" trvá asi tak dlouho, co bys napsala další odstavec o svém "neštěstí" :vissla:

Jinak mám dojem, luminko, že pro tebe by bylo nejlepší zaměstnání v reklamačním oddělení - jen výjimečně otrlé povahy by s tebou chtěly jednat o výměně zboží, i kdyby stokrát byly v právu

helena napsal(a):

Jinak mám dojem, luminko, že pro tebe by bylo nejlepší zaměstnání v reklamačním oddělení - jen výjimečně otrlé povahy by s tebou chtěly jednat o výměně zboží, i kdyby stokrát byly v právu

Heleno, teď jsi na to kápla, to bude to pravé.
Luminka by se měla opravdu ucházet o práci v reklamačním a k CV by mohla přiložit psaní na babinetu, to by bylo dostatečným doporučením, aby ji vzali. Škoda, že nejsme firma s reklamačním oddělením, máme jiné zaměření činnosti. Jinak bych ji okamžitě brala. :lol:

Luminko, já jsem na to konečně přišla - NAPIŠ KNIHU VÝMLUV!!!

Luminko, jak se vůbec máš a co děláš - koukám sem každý den...

Ad klub lidí pod zástavou s přeškrtnutým kladivem - hele, já taky koukala, že nikde není svépomocná skupina matek samoživitelek. (co by měly ve znaku???) Nebo jestli někde je, tak já ji nenašla.

Zato vím, proč se nesdružujou do klubů nezaměstnaní - nejsou "podpůrná skupina" - jsou to  přece VZÁJEMNÍ KONKURENTI!

To máš úplně pravdu, nezaměstnaní se nepodporují, oni soutěží. Nikde už nevypravuju, kam se chodím ptát, abych někoho neinspirovala a případné místo mi nevyfoukl. Nebyla jsem nikdy potvora, ale s dvěma dětmi na VŠ nemůžu jinak. Mám nové heslo: Jestli nejsi potvora, čeká tě jen podpora.

luminka napsal(a):

To máš úplně pravdu, nezaměstnaní se nepodporují, oni soutěží. Nikde už nevypravuju, kam se chodím ptát, abych někoho neinspirovala a případné místo mi nevyfoukl. Nebyla jsem nikdy potvora, ale s dvěma dětmi na VŠ nemůžu jinak. Mám nové heslo: Jestli nejsi potvora, čeká tě jen podpora.

:lol: :lol: :lol:

na hesla jsi fakt dobrá :lol: , škoda tu energii nevěnuješ i jinam. Už jsem se jednou ptala: děti mají nějakou brigádu? Nevím kde bydlíš, ale nechtěla bys mi občas vyžehlit prádlo? Samozřejmě za peníze

holcina napsal(a):

luminka napsal(a):

To máš úplně pravdu, nezaměstnaní se nepodporují, oni soutěží. Nikde už nevypravuju, kam se chodím ptát, abych někoho neinspirovala a případné místo mi nevyfoukl. Nebyla jsem nikdy potvora, ale s dvěma dětmi na VŠ nemůžu jinak. Mám nové heslo: Jestli nejsi potvora, čeká tě jen podpora.

:lol: :lol: :lol:

na hesla jsi fakt dobrá :lol: , škoda tu energii nevěnuješ i jinam. Už jsem se jednou ptala: děti mají nějakou brigádu? Nevím kde bydlíš, ale nechtěla bys mi občas vyžehlit prádlo? Samozřejmě za peníze

Co tě to jenom napadlo! Luminka z celého srdce nesnáší domácí práce !!!!! A nemyslím, že by ji finanční odměna motivovala :vissla: .

Mi teda už dlouhou dobu připadá, že si z nás Luminka fakt dělá srandu. Toto přece není možné, s takovým přístupem k životu by musela dávno skončit někde na  psychiatrii.   Toto mi připadá jako nemoc a s tou se zase neslučují její reakce na příspěvky.  Je to určitě jen její hra.

To není sranda, to jsou výpovědi skutečné nešťastné ženské, která slyší kolikrát denně: musíš si něco najít. A ono to nejde, protože je krize. Vždycky jsem na špatném místě ve špatnou dobu. Snad jedinou chybu jsem udělala, jak jsem před zhruba rokem brečela, že skončím u mámy, kvůli pracovnímu místu, tak jsem neměla brečet a měla jsem tam jít. Teď už se možná nechytnu ani tam.

A co dál?

Proč bys měla skončit u maminky v bytě? Přece bys mohla dojíždět ...
No doufám, že nehledáš práci jen ve městě, kde bydlíš, ale i jinde, kde
se dá dojíždět ...
Hele a máš to dobrý, můžeš si hledat práci mimo město, práci na směny,
práci v obchodě s prac. dobou do 18 h. i do 20 h., to já třeba nebudu moct.
Po rodičáku mě čeká hledání práce a v dnešní době a s malým dítětem to
budu mít horší.

Luminko, já chápu, že je krize, že to s psychikou zamává, pokud někdo hledá místo dlouho.  Ale stále si myslím, že to prostě není tak, jak to s tvých příspěvků vypadá.  Dle  písemného projevu -  jsi  normální inteligentní ženská. Nečetla jsem všechny příspěvky podrobně, spíš tady nakukuji jen občas, takže nevím, jaké máš vzdělání,  jakou práci hledáš....  Jen mi připadá, že se pořád lituješ, všechno je problém, z ničeho nemáš radost.  Jelikož se tady tak prezentuješ dlouho, kdyby to tak opravdu bylo,  už bys musela dávno skončit u psychiatra.

Lumirko prave jsem nasla tvoje tema na jinem disusnim foru.Hlavne si precti co te pani Habartova poradila a rid se tim.

Nela napsal(a):

Luminko, já chápu, že je krize, že to s psychikou zamává, pokud někdo hledá místo dlouho.  Ale stále si myslím, že to prostě není tak, jak to s tvých příspěvků vypadá.  Dle  písemného projevu -  jsi  normální inteligentní ženská. Nečetla jsem všechny příspěvky podrobně, spíš tady nakukuji jen občas, takže nevím, jaké máš vzdělání,  jakou práci hledáš....  Jen mi připadá, že se pořád lituješ, všechno je problém, z ničeho nemáš radost.  Jelikož se tady tak prezentuješ dlouho, kdyby to tak opravdu bylo,  už bys musela dávno skončit u psychiatra.

Zatím nehledám práci dlouho, jsem bez ní dva týdny. Jenže jsem v situaci, kdy bez ní dlouho být nemůžu. Manžel naléhá, připomíná to každou chvíli a to mě ničí. Nebo mě deptá i to, že jsem dvanáct let práci měla a teď o ni přicházím opakovaně. Jestli mi rozumíš, možná je lepší být rok bez ní a pak ji mít zase na dlouho. Tedy nebylo by to lepší finančně, ale na psychiku ano.

eremuruss napsal(a):

Lumirko prave jsem nasla tvoje tema na jinem disusnim foru.Hlavne si precti co te pani Habartova poradila a rid se tim.

To jsi tedy bystrá, možná to najdeš ještě tak na třech fórech. Tím taky zjistíš všechny moje přezdívky. Všude píší to samé, že jistě mám nějaké dovednosti, schopnosti, že mám známé, příbuzné, kteří pomohou atd. Ani jedno z toho nemám! Mám akorát praxi v tom, co jsem dělala tolik let a snad rychle píšu, jinak bych tady nemohla diskutovat. Ale nezdá se mi, že bych měla nějak zvlášť inteligentní projev, snad jen píšu bez hrubek.

Jinak teď čtu knížku Jak si nedělat starosti a začít žít. Vypadá to asi dost sebestředně, ale zdá se mi, že mě ten pán, co to psal, zná. Protože hlavní myšlenka je asi toto: Netrápit se tím, co bylo včera, nebát se zítřka, žít hlavně dnes. Svou situaci vylepšovat, a když něco nejde změnit, smířit se s tím nejhorším. Starosti se mají řešit, ale nemůžeme vždy koukat, co bychom rádi, musíme brát, co se nabízí. Taky si nemáme kazit život prkotinami, když velké problémy dokážeme zvládnout. Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.

luminka napsal(a):

Jinak teď čtu knížku Jak si nedělat starosti a začít žít. Vypadá to asi dost sebestředně, ale zdá se mi, že mě ten pán, co to psal, zná. Protože hlavní myšlenka je asi toto: Netrápit se tím, co bylo včera, nebát se zítřka, žít hlavně dnes. Svou situaci vylepšovat, a když něco nejde změnit, smířit se s tím nejhorším. Starosti se mají řešit, ale nemůžeme vždy koukat, co bychom rádi, musíme brát, co se nabízí. Taky si nemáme kazit život prkotinami, když velké problémy dokážeme zvládnout. Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.

Chytrá knížka, lum - sval je prý perpetuum mobile - trvá strašně dlouho, než se sval doopravdy unaví. Dřív se unaví naše mysl.S úklidem Ti rozumím - ta beznaděj Ti bere sílu dělat fakt cokoliv.Když se to ale děje mně - přinutím se zadělat těsto - a někdy u toho pak vzteky prskám a nadávám si, ale většinou uprostřed pečení se dostaví endorfiny - a je mi celkem fajn. A teď mám perníkový těsto, tam se nedá zkazit poměr surovin tak, že se pak tolik lepí jako kynutý.
Pustila jsem se do pečení perníkový chaloupky, už dělám třetí a ne a ne na to přijít, aby to bylo hezký.Dvě jsme snědli.:D
Lumi, když přijde ta beznaděj taková - MUSÍŠ SE DONUTIT jít něco dělat.pak už to půjde.
Někdo to má jinak - mé kamarádky ze stresu uklidí celý byt a je jim líp.
A ještě jedna - ta stěhovala nábytek - manžel přišel domů, ona hotová a obývák našel jak v zrcadle oproi tomu, jak odcházel ráno do práce.
Něco prostě ZMĚŇ a bude Ti líp.

Perníkové chaloupky jsou fajn, maminka a babička dříve taky pekly, za mého mládí. A určitě tady někdo podotkne, že se na chaloupkách taky dá vydělat.

luminko, troufám si říct, že v životě každého člověka nastanou chvíle, kdy musí udělat to, co ho nebaví, heh. A přesto to udělá. Proto, že prostě musí. Ale ten pocit dobře vykonané práce, když je to hotové, ten je suprový.
Kdybys neměla práce, co tě nebaví, nevěděla bys ani, že tě něco baví (teda jestli tebe vůbec něco baví, nedá mi). Kdyby nebyla tma, neznali bychom světlo. Dobré-zlé. Smutné - veselé. ...

Chováš se jako umíněné malé dítě a ne jako dospělá žena, kterou bys už podle věku měla teoreticky být. :(

luminka napsal(a):

Perníkové chaloupky jsou fajn, maminka a babička dříve taky pekly, za mého mládí. A určitě tady někdo podotkne, že se na chaloupkách taky dá vydělat.

Jooo! to bych chtěla! jenže moje výrobky zatím vypadají hůř než z " chráněných dílen" Jsem děsný nemehlo!:jojo:

majkafa napsal(a):

luminko, troufám si říct, že v životě každého člověka nastanou chvíle, kdy musí udělat to, co ho nebaví, heh. A přesto to udělá. Proto, že prostě musí. Ale ten pocit dobře vykonané práce, když je to hotové, ten je suprový.
Kdybys neměla práce, co tě nebaví, nevěděla bys ani, že tě něco baví (teda jestli tebe vůbec něco baví, nedá mi). Kdyby nebyla tma, neznali bychom světlo. Dobré-zlé. Smutné - veselé. ...

Chováš se jako umíněné malé dítě a ne jako dospělá žena, kterou bys už podle věku měla teoreticky být. :(

majkofa - to ona, myslím, ví.
Ona má něco jiného - pro své trápení je paralyzovaná tak, že ... nemůže. To není, jako že se mi nechce, ale udělám to, protože musím.To je - přemluvím se, abych vůbec vstala.Všechno je špatně a hnusný ...To je - jdu uklízet, vezmu věc do ruky a chodím s ní bytem, protože mi to uklízení prostě nejde.
Chodí sem, protože tím, že to čte, přestane myslet na to, co se jí v hlavě honí, když třeba vaří.

luminko, zkus hlavu zaměstnat třeba změnou rozpočtu v domácnosti, sudoku, počítáním. vím, o čem mluvím, v matice jsem dobrá nikdy nebyla,ale tohle mě zaměstnává moc dobře.Pak přestěhuj skříně, nakup si vitamíny - hlavně béčko, nejez moc cukru - způsobuje podráždění a běž na sluníčko ven! Na dlouho - aspoń 30 minut ostré chůze. třeba se ti cestou vybaví, v čem jsi bývala opravdu dobrá.:supr:
Půjdu taky.
Hodím do trouby poslední pokus o chalupu a vyrazím! :D

Elino, až budeš číst luminku tolik let, jako ji čtu např. já a další a budeš jí radit horem dolem  a ona bude mít ke všemu výmluvu a nezmění vůbec nic, přijdeš na to, že o čem ty píšeš, to není. To je jenom nebetyčná lenost a hroší kůže. Lenost se svým nastavením ve vlastní hlavě cokoliv udělat. Po lumince všechny naše rady stečou jako voda. Protože jí to přesně takhle vyhovuje, ona si v tom přímo lebedí.

třeba z toho prostě ... nemůže

jen mě zaráží, že to napsala na spoustu diskusí...prý

luminka napsal(a):

A určitě tady někdo podotkne, že se na chaloupkách taky dá vydělat.

myslím že ne, protože to jsme podotkly už před rokem a se zlou jsme se potázaly! :lol:

majkafa napsal(a):

ona bude mít ke všemu výmluvu a nezmění vůbec nic, přijdeš na to, že o čem ty píšeš, to není. To je jenom nebetyčná lenost a hroší kůže. Lenost se svým nastavením ve vlastní hlavě cokoliv udělat. Po lumince všechny naše rady stečou jako voda. Protože jí to přesně takhle vyhovuje, ona si v tom přímo lebedí.

:supr: přesné a výstižné

ElinaH. napsal(a):

třeba z toho prostě ... nemůže

jen mě zaráží, že to napsala na spoustu diskusí...prý

jo, napsala, četla to jsem ty její nářky i jinde, ale tam mi to nepřišlo takové "ukňourané" jako na tady

luminko,

tak se přece nedej! :)

Napiš, kde jsi práci hledala, co jsi dělala proti depresi z nezaměstnanosti...

Napiš, čím bys chtěla být...

Napiš, ať to všichni vidí, že líná přece nejsi...

Ale chtít nestačí, to jo - luminka by toho chtěla hodně, ale to tak jaksi nestačí! Ono je potřeba pro to i něco udělat a ne jen závidět ostatním kteří se přičinili a užírat se tím co mají druzí (zejména švagrová)...

luminka napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Lumirko prave jsem nasla tvoje tema na jinem disusnim foru.Hlavne si precti co te pani Habartova poradila a rid se tim.

To jsi tedy bystrá, možná to najdeš ještě tak na třech fórech. Tím taky zjistíš všechny moje přezdívky. Všude píší to samé, že jistě mám nějaké dovednosti, schopnosti, že mám známé, příbuzné, kteří pomohou atd. Ani jedno z toho nemám! Mám akorát praxi v tom, co jsem dělala tolik let a snad rychle píšu, jinak bych tady nemohla diskutovat. Ale nezdá se mi, že bych měla nějak zvlášť inteligentní projev, snad jen píšu bez hrubek.

jak to že ti nepomohou? Chceš říct, že tě manžel nepodporuje? třeba i tím, že tě nutí ( ! - to je ostuda spíš pro tebe) abys hledala práci. Rodina tím, že chce , abys cokoliv dělala. protože s tvých přispěvků vyplývá, že ty nechceš dělat vůbec nic. Hledat práci ( vždyt je krize a ty máš deprese), uklízet a pracovat v domácnosti ( tvůj poslední důvod - protože by se ti mohli vytvořit z toho endorfirmy a ty si nemůžeš dovolit být veselá - mě fakt pobavil), prostě nic.
jediné co umíš je fnukat , nechat se litovat a celý den nejlépe být na PC nebo prohlížet časáky ( vždyt máš právo na odpočinek).

aprill napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

třeba z toho prostě ... nemůže

jen mě zaráží, že to napsala na spoustu diskusí...prý

jo, napsala, četla to jsem ty její nářky i jinde, ale tam mi to nepřišlo takové "ukňourané" jako na tady

Mně to přišlo úplně stejné, jen tady se mi zdají diskutující takové "ostřejší". S psaním už končím, vidím, že jsem pod všemi přezdívkami poznána. Mám strach, aby mě ještě nepoznal někdo jiný, aby mi to nepřekazilo naději na práci. Opravdu, tohle je konec.

luminka napsal(a):

aprill napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

třeba z toho prostě ... nemůže

jen mě zaráží, že to napsala na spoustu diskusí...prý

jo, napsala, četla to jsem ty její nářky i jinde, ale tam mi to nepřišlo takové "ukňourané" jako na tady

Mně to přišlo úplně stejné, jen tady se mi zdají diskutující takové "ostřejší". S psaním už končím, vidím, že jsem pod všemi přezdívkami poznána. Mám strach, aby mě ještě nepoznal někdo jiný, aby mi to nepřekazilo naději na práci. Opravdu, tohle je konec.

Dostalas spoustu rad, pomoci...na nic takového nereaguješ. Nabídku žehlení prádla jsi přehlídla, stejně jako jiné nabídky. Napiš mi do SZ odkud jsi, třeba se něco najde ;)

No děvčata, ale teď jste to opravdu přehnaly - ještě pár nabídek práce a luminka sem už ani nepáchne ze strachu, že ji opravdu někdo pozná a dojde jí tu práci nabídnout opravdu konkrétně až domů...

aprill napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

třeba z toho prostě ... nemůže

jen mě zaráží, že to napsala na spoustu diskusí...prý

jo, napsala, četla to jsem ty její nářky i jinde, ale tam mi to nepřišlo takové "ukňourané" jako na tady

jak víš, že to byla ona ?

PPavlaa napsal(a):

aprill napsal(a):

ElinaH. napsal(a):

třeba z toho prostě ... nemůže

jen mě zaráží, že to napsala na spoustu diskusí...prý

jo, napsala, četla to jsem ty její nářky i jinde, ale tam mi to nepřišlo takové "ukňourané" jako na tady

jak víš, že to byla ona ?

protože to stejné psala i na jiném fóru - je bez práce, manžel ji honí do práce, děti studují VŠ, nebyla u holiče, chybí ji zub.

stejně mi přijde, že si tím dělá ze všech jen srandu :rolleyes:

PPavlaa napsal(a):

stejně mi přijde, že si tím dělá ze všech jen srandu :rolleyes:

já ti nevím, jsem na vážkách, protože však mám  podobně ukňouranou švagrovou (učitelku) tak si myslím, že něco podobného jako je luminka může existovat :dumbom:

no jo, učitelky jsou zvláštní kategorie :D

luminka napsal(a):

Jinak teď čtu knížku Jak si nedělat starosti a začít žít. Vypadá to asi dost sebestředně, ale zdá se mi, že mě ten pán, co to psal, zná. Protože hlavní myšlenka je asi toto: Netrápit se tím, co bylo včera, nebát se zítřka, žít hlavně dnes. Svou situaci vylepšovat, a když něco nejde změnit, smířit se s tím nejhorším. Starosti se mají řešit, ale nemůžeme vždy koukat, co bychom rádi, musíme brát, co se nabízí. Taky si nemáme kazit život prkotinami, když velké problémy dokážeme zvládnout. Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.

Luminko, chválím: Konečně nějaký čin.  Pan Carnegie je skvělý, tohle je (podle mě) jeho nejlepší knížka.
Sice i ona je psána tak trochu "americky" - ve stylu Milionářem snadno a rychle ( :D ), ale ty myšlenky jsou tam skvělé a pravdivé.

Pokud se ti podaří aspoň některé z tezí  této knihy dostat sama sobě do hlavy, do podvědomí, a podle nich se řídit, jsi každopádně na dobré cestě. Držím ti k tomu palce. :pussa:

Blossom napsal(a):

luminka napsal(a):

Jinak teď čtu knížku Jak si nedělat starosti a začít žít. Vypadá to asi dost sebestředně, ale zdá se mi, že mě ten pán, co to psal, zná. Protože hlavní myšlenka je asi toto: Netrápit se tím, co bylo včera, nebát se zítřka, žít hlavně dnes. Svou situaci vylepšovat, a když něco nejde změnit, smířit se s tím nejhorším. Starosti se mají řešit, ale nemůžeme vždy koukat, co bychom rádi, musíme brát, co se nabízí. Taky si nemáme kazit život prkotinami, když velké problémy dokážeme zvládnout. Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.

Luminko, chválím: Konečně nějaký čin.  Pan Carnegie je skvělý, tohle je (podle mě) jeho nejlepší knížka.
Sice i ona je psána tak trochu "americky" - ve stylu Milionářem snadno a rychle ( :D ), ale ty myšlenky jsou tam skvělé a pravdivé.

Pokud se ti podaří aspoň některé z tezí  této knihy dostat sama sobě do hlavy, do podvědomí, a podle nich se řídit, jsi každopádně na dobré cestě. Držím ti k tomu palce. :pussa:

Ten pán taky píše."Taky si nemáme kazit život prkotinami, když velké problémy dokážeme zvládnout."Tak se ptám,jaké ty velké problémy dokázala zvládnout Luminka?

Ale to je jen řečnická otázka,v podstatě je mi to fuk.

Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.
Jako výmluva dobrý... dokonce "autoritou" podložený Jenže, milá luminko, musíme dělat i to, co nás nebaví - a buď být unavení a otrávení, nebo si slíbit třeba nějakou odměnu, aby to šlo líp.

Pokud se ti podaří aspoň některé z tezí  této knihy dostat sama sobě do hlavy, do podvědomí, a podle nich se řídit, jsi každopádně na dobré cestě.
Blossom, jen se podívej o odstavec výš, která z tezí luminku zaujala...

helena napsal(a):

Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.
Jako výmluva dobrý... dokonce "autoritou" podložený http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png Jenže, milá luminko, musíme dělat i to, co nás nebaví - a buď být unavení a otrávení, nebo si slíbit třeba nějakou odměnu, aby to šlo líp.

Pokud se ti podaří aspoň některé z tezí  této knihy dostat sama sobě do hlavy, do podvědomí, a podle nich se řídit, jsi každopádně na dobré cestě.
Blossom, jen se podívej o odstavec výš, která z tezí luminku zaujala... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ale autor v té knize nedoporučuje vyhýbání se práci. Spíš jako dělat, že nás to baví, a ono to prý i bavit začne.

Já vycházím z toho, že tu knížku jsem četla, je fakt dobrá - doporučuju všem.  :) 
A myslím, že kdyby lumince aspoň malý kousek v té knížce zmíněných myšlenek uvázl v hlavě, tak by to bylo dobré a pozitivní.

A hlavně - konečně se luminka (snad) přesouvá z pozice "nic nejde, jsem největší chudák" do smysluplnější fáze - "musím pro to udělat něco sama".

To přečtení si téhle knížky může být takovým nejprvnějším krůčkem na její nové, lepší cestě. :jojo:

luminka napsal(a):

helena napsal(a):

Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.
Jako výmluva dobrý... dokonce "autoritou" podložený http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png Jenže, milá luminko, musíme dělat i to, co nás nebaví - a buď být unavení a otrávení, nebo si slíbit třeba nějakou odměnu, aby to šlo líp.

Pokud se ti podaří aspoň některé z tezí  této knihy dostat sama sobě do hlavy, do podvědomí, a podle nich se řídit, jsi každopádně na dobré cestě.
Blossom, jen se podívej o odstavec výš, která z tezí luminku zaujala... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ale autor v té knize nedoporučuje vyhýbání se práci. Spíš jako dělat, že nás to baví, a ono to prý i bavit začne.

Takže už sis našla co tě bude bavit?

Abyste tomu rozuměli -  toto Carnegie v té knížce opravdu píše, že člověk je unavený spíš z toho, když ho ta práce nebaví. Což platí - lidi, které jejich práce baví, jí udělají úžasnou spoustu, a necítí se takřka unavení.

Ale Carnegie to nepojímá tak - když vás to nebaví, tak to nedělejte. Vůbec ne.
Naopak - vybízí k tomu, aby si člověk vynalezl nějaký způsob své vnitřní motivace, třeba typu - až dodělám desátou fakturu, tak si za odměnu udělám kafe.
Nebo - pokusit sám sebe motivovat k soutěžení se sebou samým - např. dnes jsem udělala takovýto objem smluv,  zítra jich zkusím udělat ještě o dvě víc, a jestli se mi to povede, tak jsem fakt dobrá... :jojo:

Možná to nedovedu tak dobře interpretovat, asi by bylo nejlepší tu knížku si fakt přečíst.

Ale byla bych pro - když už luminka projevila aspoň kousíček pozitivního myšlení, podpořme to, a nesrážejme ji poznámkami "a cos tedy vyřešila za velký problém ty?

Na myšlenkách od Carnegieho je krásné a motivující právě toto- neužírejte se tím, že se vám dosud něco nedařilo. To už je munulost. Tu už neopravíte.
Ale každý den vlastně začínáte znovu, a to, jak bude vypadat váš další život, závisí jen na tom, jak to pojmete a co pro to uděláte teď, dnes, hned. Každý den vlastně máte šanci začít znovu.

aby si člověk vynalezl nějaký způsob své vnitřní motivace
Aniž bych zrovna tuhle knížku čtla (pana Carnegieho nemusím), koukám, že jsem se s ním shodla co do motivace = odměny
Ale aniž bych lumince podsouvala negativní myšlenky, obávám se, že její styl uvažování se spíš nese v duchu "udělám si kafe a pak pouvažuju, co dál..." i když bych jí taky přála, aby se to konečně převrátilo z "jsem nemožná, protože nemám práci" do "jsem dobrá, protože jsem dneska obešla X podniků".

Blossom napsal(a):

Ale Carnegie to nepojímá tak - když vás to nebaví, tak to nedělejte. Vůbec ne.
Naopak - vybízí k tomu, aby si člověk vynalezl nějaký způsob své vnitřní motivace, třeba typu - až dodělám desátou fakturu, tak si za odměnu udělám kafe.
Nebo - pokusit sám sebe motivovat k soutěžení se sebou samým - např. dnes jsem udělala takovýto objem smluv,  zítra jich zkusím udělat ještě o dvě víc, a jestli se mi to povede, tak jsem fakt dobrá... :jojo:

většina lidí dělá i věci, které je nebaví. Ale mám pocit, že luminku nebaví nic :-( a jestli jí knížka pomůže, ať čte :supr:

Mě taky nebaví žádná práce, ať už v domácnosti, nebo jako způsob vydělávání peněz. Ale dospěla jsem do stádia, kdy mi ty práce už nevadí. A někdy mám docela radost z výsledku. Je fakt, že někdy mám den, kdy se prostě na to úplně vykašlu, mám tak nepřekonatelný blok, že nedělám nic. Ale pak se zas zvetím a jedu dál. Myslím, že lidí, pro které je práce koníčkem, moc není. Ale člověk se holt ňák živit musí. A doma taky občas něco udělat musí. Takže co? Nenaříkat a snažit se přežít.

Ivana napsal(a):

Mě taky nebaví žádná práce, ať už v domácnosti, nebo jako způsob vydělávání peněz. Ale dospěla jsem do stádia, kdy mi ty práce už nevadí. A někdy mám docela radost z výsledku. Je fakt, že někdy mám den, kdy se prostě na to úplně vykašlu, mám tak nepřekonatelný blok, že nedělám nic. Ale pak se zas zvetím a jedu dál. Myslím, že lidí, pro které je práce koníčkem, moc není. Ale člověk se holt ňák živit musí. A doma taky občas něco udělat musí. Takže co? Nenaříkat a snažit se přežít.

Ivano, a nemůže být to, co píšeš, způsobeno právě antidepresivy, která bereš?
Já je kdysi krátkodobě taky potřebovala, a moc mi tehdy pomohly.
Doktorka mě však upozornila - ty antidepresiva Vás tak nějak vyladí, že nebudete cítit ani větší trápení, ale ani větší radost. Prostě život pojede v takové stabilní, snesiletlné formě, bez výkyvů dolů nebo nahoru.....
A tak jak řekla,  to u mě tehdy i bylo. A zdá se mi (podle tvých příspěvků), že ty to možná máš taky tak....?

Ohledně té motivace v práci, do věcí, co mě nebaví:
Já to mám právě takto: Řeknu si: Tak musím sesmolit tuhle dlouhou protivnou fakturu, no a pak se odměním tím, že nakouknu na Babinet.
A pak musím připravit zboží pro zákazníka, a až to dodělám, tak se zas těším, že se kouknu na Babinet. :)

Takže motivována Babinetem, den mě víc baví, práce mi jde (možná paradoxně - díky vidině té babinetí odměny) líp od ruky, a den uteče a je nabit tolika zajímavými věcmi k přemýšlení....
Toto je jeden ze způsobů, jak přežít ty části práce, které mě nebaví. :D

Já nevím, Blossom, jsem nějaká vadná, ale pracovat mě nikdy nebavilo. Učit se, to jo, hlavně věci jako angličtina, ruština, dějepis, literatura, ale práce - brrrr!
Taky to tak mám s těma odměnama, řeknu si třeba - dopoledne umyju kuchyň, koupelnu, záchod, vytřu, vysaju, utřu prach a po obědě si uvařím kafe a budu si číst knížku.
S těmi AD fakt nevím - je pravda, že už se zdaleka tak nevztekám, jako dřív a spousta věcí je mi tak nějak fuk. Ale radovat se a smát, to umím pořád. Jen je těch věcí k smíchu nějak míň než v mládí. Ale zas vnímám víc takové ty drobné radosti, jako třeba v sobotu krásný růžový západ slunce nebo včera procházka s dceřiným pejskem. Nějak se raduju intenzívněji, než dřív.

ty antidepresiva Vás tak nějak vyladí, že nebudete cítit ani větší trápení, ale ani větší radost
Bloss, tak na tohle ani nepotřebuju antidepresiva (s kterými jsem teda zatím neměla tu čest). Se do tohohle stavu těla a duše   umím "naprogramovat" - pravděpodobně obrannej mechanizmus. Ale je to na píp - sice vím, že se (asi ) v dohledný době nezblázním, jenže mi přestává vadit, že mi chybějí radosti.

luminka napsal(a):

Perníkové chaloupky jsou fajn, maminka a babička dříve taky pekly, za mého mládí. A určitě tady někdo podotkne, že se na chaloupkách taky dá vydělat.

:D To už tu bolo, pred cca rokom, ale tuším si tiež mala nejaké ALE... :jojo:

luminka napsal(a):

helena napsal(a):

Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.
Jako výmluva dobrý... dokonce "autoritou" podložený http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png Jenže, milá luminko, musíme dělat i to, co nás nebaví - a buď být unavení a otrávení, nebo si slíbit třeba nějakou odměnu, aby to šlo líp.

Pokud se ti podaří aspoň některé z tezí  této knihy dostat sama sobě do hlavy, do podvědomí, a podle nich se řídit, jsi každopádně na dobré cestě.
Blossom, jen se podívej o odstavec výš, která z tezí luminku zaujala... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ale autor v té knize nedoporučuje vyhýbání se práci. Spíš jako dělat, že nás to baví, a ono to prý i bavit začne.

Jj, mňa nebaví upratovanie, špeciálne ak to má do činenia s prachom(všetko s vodou robím celkom rada...). Ale po období, keď som sa do domácich prác vyslovene nútila - a na poslednú chvíľu - (ono to bolo aj únavou z fušky), som sa teraz dostala do obdobia, keď sa nesústreďujem na tie od.p.o.r.né práce a ich priebeh, ale na výsledok. Pustím si hudbu, začnem robiť a už sa teším na to, ako si potom sadnem v čistučkom, voňavom byte. Niežeby mi to trvalo kratšie (alebo že by bol výsledok viditeľne lepší :D ), ale proste som menej otrávená, ba priam sa občas kochám výsledkami svojej práce. A zistila som, že pri priebežnom udržiavaní dá potom nárazové upratovanie menej práce, námahy :supr: . Chce to trochu systém a neoškliviť si to.
Na druhej strane - ja by som skúšala, nie čo mi nejde, ale čo by mi mohlo ísť - trebárs aj úplne nová činnosť... Jedna moja kamoška si vylepšovala na PN (sociálna poisťovňa jej pol roka meškala s nemocenskou, stratili jej papiere! :dumbom: ) maľovaním hodvábnych šatiek. :jojo: Možno máš nejaké skryté talenty (okrem hľadania výhovoriek a dôvodov, prečo niečo nejde). :supr:

luminka napsal(a):

helena napsal(a):

Co mě zaujalo nejvíc - unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.
Jako výmluva dobrý... dokonce "autoritou" podložený http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png Jenže, milá luminko, musíme dělat i to, co nás nebaví - a buď být unavení a otrávení, nebo si slíbit třeba nějakou odměnu, aby to šlo líp.

Pokud se ti podaří aspoň některé z tezí  této knihy dostat sama sobě do hlavy, do podvědomí, a podle nich se řídit, jsi každopádně na dobré cestě.
Blossom, jen se podívej o odstavec výš, která z tezí luminku zaujala... http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Ale autor v té knize nedoporučuje vyhýbání se práci. Spíš jako dělat, že nás to baví, a ono to prý i bavit začne.

a už jsi to zkoušela?

No Luminko naprosto netuším, proč jsi mu psala do SZ.
A nějak ani nevím, na co si zase stěžuješ. Máš možnost vybrat si púráci, pochopila jsem, že manžel ti RADÍ , a to se ti nelíbí. No tak to udělej podle sebe,. no.

Luminka: unavíme se z toho, že nás něco nebaví, ne z množství práce. To bude ten můj případ s domácími pracemi a úklidem.

Lumi, ale to je přece normální, to nebaví snad 90 % bab :D. Ale normální je taky říct si, dnes se mi nechce, no tak se přece nic neděje... A naopak - máš přece svůj byt ráda a líbí se Ti, když je v něm hezky, ne?

Jen tak krátce, jak jsem zase dopadla. No hrozně. Sehnala jsem si tu práci s bydlením u maminky při odpolední. Zatím jsem tam byla jednu noc. A teď se zdá, že tam budu 14 dní. I při noční, manžel si zlomil ruku, neměl by mě kdo vozit na vlak. Teď, před Vánoci, když bych ráda pekla. Místo toho mám dojíždění a zajišťování provozu ve dvou domácnostech. Děti jsou pryč, na školách, já takto pendluju, a jinak všichni, tchyně, tchán, manžel i maminka jsou nemocní. Všichni mě potřebují. Ti tři to beze mě přes týden nějak zvládnou, když budu u maminky. Ta je sama, no tak jí pomůžu. Je ale panovačná: to nejez, to nečti, já jsem nerada, když to čteš, přečti si tohleto... Navíc, než se to stalo manželovi, volali z bývalé práce po měsíci, že už by mě zase chtěli. Už jsem nešla do podniku, kde jsem zažila tolik trápení a krkolomně dojíždím. Nevím, proč se mi ten život letos tak sype, nikomu jsem nic zlého neudělala, opravdu se snažím, ne že ne, jen potřebuju už trochu toho štěstí. Každý mi ho přeje o svátcích, narozeninách, ale bůhví, jestli upřímně. Jo, a svůj byt miluju čím dál víc, bude mi tak vzácný... To, co se kolem mě poslední roky děje, si opravdu ani v televizi nevymyslí.

luminka napsal(a):

Jen tak krátce, jak jsem zase dopadla. No hrozně. Sehnala jsem si tu práci s bydlením u maminky při odpolední. Zatím jsem tam byla jednu noc. A teď se zdá, že tam budu 14 dní. I při noční, manžel si zlomil ruku, neměl by mě kdo vozit na vlak. Teď, před Vánoci, když bych ráda pekla. Místo toho mám dojíždění a zajišťování provozu ve dvou domácnostech. Děti jsou pryč, na školách, já takto pendluju, a jinak všichni, tchyně, tchán, manžel i maminka jsou nemocní. Všichni mě potřebují. Ti tři to beze mě přes týden nějak zvládnou, když budu u maminky. Ta je sama, no tak jí pomůžu. Je ale panovačná: to nejez, to nečti, já jsem nerada, když to čteš, přečti si tohleto... Navíc, než se to stalo manželovi, volali z bývalé práce po měsíci, že už by mě zase chtěli. Už jsem nešla do podniku, kde jsem zažila tolik trápení a krkolomně dojíždím. Nevím, proč se mi ten život letos tak sype, nikomu jsem nic zlého neudělala, opravdu se snažím, ne že ne, jen potřebuju už trochu toho štěstí. Každý mi ho přeje o svátcích, narozeninách, ale bůhví, jestli upřímně. Jo, a svůj byt miluju čím dál víc, bude mi tak vzácný... To, co se kolem mě poslední roky děje, si opravdu ani v televizi nevymyslí.

Jo, a kdybys byla doma, tak by sis našla zase nějakou výmluvu a skuhrání, proč péct nemůžeš. Nebo naopak, že péct musíš a tobě je špatně a blá blá blá. A tak furt dokola.
A místo toho, aby ses těšila, že máš práci, jak jsi slibovala, že i když budeš u maminky, budeš ráda, že práci máš, je to zase špatně. Jako obvykle, u tebe nic překvapivého. :(
Proč se ti ten život sype? Protože jsi se sebou, se svým pesimistickým a skuhracím způsobem myšlení neudělala vůbec nic, žádnou změnu. A když si přečteš sama sebe, zjistíš, že jsi psala, že se ti sype nejenom letos, ale pořád. Je to jenom ve tvé hlavě. :(

Luminko,
ty si tvoříš tak negativní programy, že jsem to dlouho u nikoho neviděla....
Proč se ale pak divíš, že podle nich MUSÍŠ žít?
To tak prostě je, smiř se s tím.

Ty i kdybys rozbila bank v Monte Carlu nebo vynalezla perpetum mobile, tak okamžitě začneš přemýšlet, jakou katastrofu ti to do života přinese..No a vono přinese, tak probůh čemu se pořád tak divíš???
To ne druzí ti NEUPŘIMNĚ přejí, to ty sama k sobě nejsi upřímná a pořád hledáš, jak to NEJDE.
Tak už se prostě přestaň divit, jak ti to hezky JDE, že ti to NEJDE :)
Jak jednoduché :jojo:

Tohle tvoje "trápení" ti způsobuje TVOJE vnitřní nastavení, to, jak MYSLÍŠ. Nu a pokud myslíš negativně a katastroficky, pak je to zase jen a jen TVOJE práce, že žiješ negativní katastrofický život.
Máš, co chceš.
Jsi vlastně velmi úspěšná žena, to ti ale nedochází.... řekla bych.....

lumi, jestli se nemejlím, tak loni touhle dobou se ti do ničeho nechtělo proto, žes byla bez práce a ještě nedávno se ti bydlení u maminky zdálo jako vyřešení situace. Taky sis, pokud vím, stěžovala, že v rodině nikoho nezajímáš - no a teď můžeš bejt užitečná a skuhráš zase.
Ty kdybys měla voslíčka votřes se, tak budeš držkovat, že se pro ty zlaťáky musíš vohejbat a kouzelnej ubrousek by zaručeně vařil to, co ti nechutná... Možná ten obušek by ti pomohl...

Taky si myslím, že je Luminka úspěšná žena ...
Luminko, jak jsi byla dlouho bez práce? Myslím, že to zas tak moc dlouhá doba nebyla, takže vlastně můžeš být ráda, že práci máš - je přece jedno jakou, nemáš malé děti, takže práce na směny nevadí a dojíždění taky ne. Tak v čem je problém? Jestli se ti tato práce nelíbí, tak hledej jinou, ono se časem něco najde a toto můžeš brát jako přechodnou věc. Proč vlastně musíš být u maminky? Nemůžeš dojíždět? V noci už ti nic nejede nebo co?
Docela tě chápu, že se ti zdá, že je toho na tebe moc, když při změně režimu na směny a v nové práci ti ještě přibyly problémy se zdravím tvých blízkých. Ale všechno zvládneš, neboj! :jojo:
A cukroví na Vánoce neřeš, kup si nějaké v cukrárně a holt péct budeš příští rok, přece o nic nejde.
Úklid bych taky nijak zvlášť neřešila, však ono se to nezblázní. Hlavně abyste byli všichni doma, relativně zdraví a v pohodě a mohli si o Vánocích odpočinout. Udělej si jen výzdobu a buď v klidu.
:)

Heleno, v tvých příspěvcích jsou občas smajlíci přes celou stránku ...
Koukám, že ty už jsi to s Luminkou vzdala, že už jí žádné rady nepomůžou, takže už jenom konstatuješ ...
Ale že s ní nehne ani toto ...:co:

Já jsem tedy opravdu upřímně ráda, že Luminka má práci, fakt ...
Pořád sem nakukuju, co se tu objeví nového.
Já jsem nikdy bez práce nebyla, až teď  - po rodičáku se nemám kam vrátit, takže vidím příští rok
(vlastně už zhruba za půl roku) sama sebe na místě Luminky a věřím, věřím tomu, že tak tragicky to proboha snad prožívat nebudu ...:grater:

Jo, Luminko, vždyť přece můžeš péct cukroví u maminky, když to děláš tak ráda, to by přece neměl být problém, ne?
A ještě jsem k tomu všemu chtěla napsat, abys všechno to nové, co tě potkává (práce, změna bydlení u maminky) brala jako zajímavé změny v životě, které ti můžou zase něco nového dát ...
A zkus nehledat na všem, co se ti děje, jen ty negativní věci - protože tak to není!
Vždyť se říká - všechno zlé je k něčemu dobré.

Leri napsal(a):

Taky si myslím, že je Luminka úspěšná žena ...

Dovolím si říct, že tohle Pan myslela úplně jinak.
Lumince se totiž přesně plní to - co chce.

Tak už se prostě přestaň divit, jak ti to hezky JDE, že ti to NEJDE

:-) luminka totiž, jako málokdo, dosahuje přesně toho, co si nastavila - jí se všechno to její negativní, co si přeje a implantuje do hlavy, plní.
Takovou úspěšnost má málokdo z nás. :D

Xsara napsal(a):

Luminko, já vím, že to píšu úplně zbytečně, ale nedá mi to...
Kdybys tu enegii, kterou věnuješ skuhrání po všech možných i nemožných fórech, věnovala hledání práce, tak už ji dávno máš.
Kdyby sis zkusila nějak rozšířit kvalifikaci, doplnit vzdělání... ono to jde i zadarmo, Bety ti sem dávala i odkazy.
Ale to ty přehlédneš jak širé rodné lány, a skučíš dál.
Vždyť ty se v tom vyloženě s rozkoší rochníš a líbí se ti to.

Luminka nemůže věnovat žádnou energii hledání práce, Luminka je člověk který má depresi a proto nemá energii a proto zakládá jedno téma za druhým a saje energii z odezvy druhých lidí .
Hledá kde něco nasát, proto obtěžuje doma i tady lidi. Lidi v depce bývají bez energie . nic je nebaví a všechno jim jde těžko.
Sami vidíte, že nic řešit nebude a když bude, bude jí to stát mnoho sil, které nemá.

Ano, Majkafo, už vím, jak to bylo myšleno s "úspěšnou ženou" - plní se jí její představy ...
Ale musíš uznat, že musí být hrozně těžké pro člověka pesimisticky založeného, aby přemýšlel
o krásné budoucnosti ...

Leri napsal(a):

Ano, Majkafo, už vím, jak to bylo myšleno s "úspěšnou ženou" - plní se jí její představy ...
Ale musíš uznat, že musí být hrozně těžké pro člověka pesimisticky založeného, aby přemýšlel
o krásné budoucnosti ...

Ano, já to vím. Trpěla jsem těžkou depresí. Ale taky vím, že to jde změnit. S pomocí lékařů, psychiatra a pak psychologa, když už není tak zle. Jen taková drobnost - je třeba chtít. Ale já začínám mít pocit, že luminka depresi nemá. Je "jen" pesimisticky založená. Protože energie (na skuhrání) má až-až. A to depkaři nemívají.

Ano, myslím si to taky - těžký pesimista.
Psycholog by jí jistě pomohl.
Anebo nějaký příklad člověka v jejím okolí,
který je založením optimista a zvládá i problémy
s přehledem - snad by jí srovnání se sebou něco
napovědělo.
Pro začátek by mohla na všechny, ale opravdu
na všechny naše rady, otázky a myšlenky reagovat!

Leri, ty jsi zřejmě u luminky nová. Jinak bys už dávno věděla, že ToMáš Marný. :D Jsi ještě plná optimizmu. Ale ono tě to taky přejde s takovým energetickým upírem, jakým luminka je.

Zas tak úplně nová nejsem, něco už jsem si přečetla.
No, nemůžu to přece brát zas až tak úúúplně vážně,
jako ostatně všechny problémy ostatních lidí, to by
člověka opravdu vyčerpalo, vždyť nakonec každý má
své starosti, a ty jsou pro něj prvořadé.
Já spíš o tom hodně přemýšlím, proč je taková, proč
takto přemýšlí, jestli jí opravdu tyto diskuze můžou
pomoct, jestli to tak má celý život, nebo až teď, nebo
při dramatických životních situacích ...
A byla bych ráda, kdyby to, co tady všichni napsali,
mělo alespoň nějaký účinek, aby jí to aspoň kousínek
v něčem pomohlo ...
No nevím ...

A i tady mi připadá hodně pasívní, asi jako i ve svém životě,
založí si téma a pak skoro nereaguje na diskuzi.
Je to trochu divné si tady psát bez ní, já bych byla ráda, kdyby
reagovala na všechno, co se tu o ní napíše ...

Leri napsal(a):

nebo
při dramatických životních situacích ...

jako například když se po ní vyžaduje aby doma uklidila když je celý den doma? :lol: luminka nepotřebuje naše rady, ona jen hledá sama pro sebe výmluvy! :rolleyes:

Hmm, to je úsměvné ...
No, když si odmyslíme tyhle blbosti .
Rady jistě potřebuje, ale myslí si, že ne ...
Já jsem taky nas....., když mám uklízet ...:mad:

Přiznávám se nečetla jsem celou diskuzi.
Jen bych chtěla přidat svoji zkušenost.Vystřídala jsem pár zaměstnání a po výpovědi ve zkušební době, jsem zakotvila na úp.Byl mi doporučen rekvalifikační kurz na účto,s tím, že si musím najít zaměstnavatele.Toho jsem posléze našla a po zdárném ukončení kurzu jsem nastoupila na obchodní oddělení jedné firmy.Moje práce byla sice trochu jiná než účetnictví,ale i tak jsem se zde spoustu věcí naučila,i po odborné stránce.Pak došlo k propouštění a já byla ubezpečena, že mne se to netýká.A pak týden před vánoci si mě šéf zavolal a řekl mi,že je mu líto,ale že mám vyklidit kancelář, předat práci a pápá.A odůvodnění? Jste mladá vy si práci najdete na rozdíl od starších kolegyň... Žiji v okrese s největší nezaměstnaností, a tohle měla být útěcha?
Našla jsem si práci v obchodě jako prodavačka,a hledala dál.Shodou náhod jsem se dověděla o volném místě ve firmě podobného zaměření jako jsem pracovala (vlastně u konkurence).Vzali mě,díky zkušenostem a znalostem,které jsem získala..Takže všechno zlé je k něčemu dobré..

A perlička?Když jsem byla navštívit své bývalé kolegy,se kterými se stále přátelím, přiklusal jejich obchodní ředitel a vyzvídal na mě " za kolik a komu prodáváme"... tak to jsem se jen vážně zasmála...:reta:

Proč nereaguju? No, protože jsem byla přes týden u té maminky, protože odhazuju tuny sněhu ve dvou domácnostech, nikdo jiný toho není schopný. Jsem jediný zdravý člověk široko daleko, zajišťjuju skoro vekšrý provoz, čas mám až takto v noci. Vyprat, uvařit, uklidit nestíhám, to si můžu nechat zdát. K tomu nás zítra čeká větší práce, která se dělá jednou za čas. Ne, tohle nejsou ty Vánoce, kdy jsem si v klidu napekla, uklidila, vyzdobila. Mezi svátky budu v práci, protože nemám dovolenou. Vánoce se rozhodly pro mě letos nebýt, asi jsem si je nezasloužila nebo co. A to je tak miluju.

Uvádím to na pravou míru, předchozí příspěvek jsem psala ve zlosti. Nemocná tchyně se postarala o včerejší oběd pro mou rodinu a nemocná maminka mi taky něco uvařila, abych si mohla upéct nějaké cukroví (které nevím, jak dopravím domů), a abych mohla dělat to ostatní. Tchán občas někam dojede, i když je mu dost špatně. I manžel se po úrazu snaží se obsloužit a nebýt odkázán na něčí pomoc. I marodi se snaží, ne že ne. Plácáme to, jak to jde. Asi mám kolem sebe fajn lidi, jen už mě ničí ty nepříznivé události po sobě jdoucí. Sedí na nás asi to rčení, že dva průšvihy za sebou jsou teprve začátek.

Lumi, během hodiny dva naprosto odlišné příspěvky..tomu nerozumím :-(((

Tomu není těžké rozumět. To se vám zdá, že se na vás všechno valí a máte vztek. Pak s vámi začne třískat hanba, cože jste to napsala, uvědomíte si, že ty lidi něco opravdu bolí a oni se přesto snaží.

luminka napsal(a):

Tomu není těžké rozumět. To se vám zdá, že se na vás všechno valí a máte vztek. Pak s vámi začne třískat hanba, cože jste to napsala, uvědomíte si, že ty lidi něco opravdu bolí a oni se přesto snaží.

Nám ne. Nedokážeš ani mluvit o sobě, musíš to maskovat za jakési SE?
Lumčo, až se tvá práce usadí, mazej už konečně k dobrému psychologovi. Naučit se pracovat se svými emocemi.