Dobrý den, je mi 20 let a od svých 15 studuji v Praze, více než 100km od mého trvalého bydliště. Hned na začátku 1. ročníku SŠ jsem si našla o sedm let staršího přítele, se kterým jsem dodnes. Nyní mám za sebou 1. rok VŠ. Moji rodiče se k mému životu staví velmi odmítavě - nelíbí se jim můj přítel, kamarádi, zaměření, které jsem si vybrala, to, že mám pár kilo navíc atd. Neustále mám doma na talíři, kolik toho pro mne v životě udělali a že mi dávají peníze.  Veškeré snahy o vysvětlení toho, čeho chci v životě dosáhnout, a toho, co cítím, končí větou "na to jsi ještě malá, tomu nemůžeš rozumět". Za poslední rok jsem kvůli vytížení (2 školy a brigáda) zvládala jezdit k rodičům pouze jednou za tři týdny. 5 let na koleji je opravdu hodně a postupem času jsem u přítele přestala pouze přespávat, ale trávila jsem tam většinu času. Přesto, že rodiče nakonec souhlasili, abych se k němu od září natrvalo nastěhovala, odmítají respektovat fakt, že jsem dospělá a že si začínám budovat svůj vlastní domov. Vyčítají mi, že jsou nemocní, že se o ně nezajímám a nepomáhám jim. Snažím se, co můžu, při každém příjezdu domů napeču, uvařím, uklidím celý dům, žehlím tam jen já. Oba dva pracují a řeči o nemocech jsou poněkud přehnané, navíc pořád mají doma 17letého bratra, kterého ale nic dělat nenechají, protože "to neumí pořádně". Přítel sice pracuje, ale vím, že nás dva prostě neuživí. Peníze od rodičů potřebuji a to, že se chci stěhovat do svého nového domova přece neznamená, že se o ně přestanu zajímat nebo je dokonce nebudu ráda. Chtěla bych, aby pochopili, že jsem dospělá a dokážu se postarat o svoji domácnost, ale oni mi nevěří. Chtějí, abych domů jezdila každý víkend, musím se dovolit, jestli mohu v Praze jít na koncert apod. Mám strach, že pokud budu takhle rozpolcená mezi rodiče a přítele ještě dlouho, zničí to nakonec můj vztah s ním. Přece mám právo žít tam, kde se cítím opravdu doma, a trávit volný čas (víkendy) s mými přáteli, dělat to, co mě baví, nebo v rámci možností při náročném studiu alespoň trochu relaxovat! Jak je mám přesvědčit? Je opravdu tak špatné začínat žít jako dospělá,  svéprávná osoba, ale za finanční podpory rodičů při studiu?

Puppy napsal(a):

Dobrý den, je mi 20 let a od svých 15 studuji v Praze, více než 100km od mého trvalého bydliště. Hned na začátku 1. ročníku SŠ jsem si našla o sedm let staršího přítele, se kterým jsem dodnes. Nyní mám za sebou 1. rok VŠ. Moji rodiče se k mému životu staví velmi odmítavě - nelíbí se jim můj přítel, kamarádi, zaměření, které jsem si vybrala, to, že mám pár kilo navíc atd. Neustále mám doma na talíři, kolik toho pro mne v životě udělali a že mi dávají peníze.  Veškeré snahy o vysvětlení toho, čeho chci v životě dosáhnout, a toho, co cítím, končí větou "na to jsi ještě malá, tomu nemůžeš rozumět". Za poslední rok jsem kvůli vytížení (2 školy a brigáda) zvládala jezdit k rodičům pouze jednou za tři týdny. 5 let na koleji je opravdu hodně a postupem času jsem u přítele přestala pouze přespávat, ale trávila jsem tam většinu času. Přesto, že rodiče nakonec souhlasili, abych se k němu od září natrvalo nastěhovala, odmítají respektovat fakt, že jsem dospělá a že si začínám budovat svůj vlastní domov. Vyčítají mi, že jsou nemocní, že se o ně nezajímám a nepomáhám jim. Snažím se, co můžu, při každém příjezdu domů napeču, uvařím, uklidím celý dům, žehlím tam jen já. Oba dva pracují a řeči o nemocech jsou poněkud přehnané, navíc pořád mají doma 17letého bratra, kterého ale nic dělat nenechají, protože "to neumí pořádně". Přítel sice pracuje, ale vím, že nás dva prostě neuživí. Peníze od rodičů potřebuji a to, že se chci stěhovat do svého nového domova přece neznamená, že se o ně přestanu zajímat nebo je dokonce nebudu ráda. Chtěla bych, aby pochopili, že jsem dospělá a dokážu se postarat o svoji domácnost, ale oni mi nevěří. Chtějí, abych domů jezdila každý víkend, musím se dovolit, jestli mohu v Praze jít na koncert apod. Mám strach, že pokud budu takhle rozpolcená mezi rodiče a přítele ještě dlouho, zničí to nakonec můj vztah s ním. Přece mám právo žít tam, kde se cítím opravdu doma, a trávit volný čas (víkendy) s mými přáteli, dělat to, co mě baví, nebo v rámci možností při náročném studiu alespoň trochu relaxovat! Jak je mám přesvědčit? Je opravdu tak špatné začínat žít jako dospělá,  svéprávná osoba, ale za finanční podpory rodičů při studiu?

Nejsi dospělá a samostatná když potřebuješ finanční podporu rodičů..bohužel. Samozřejmě že chceš svůj samostatný život.. v tom případě ale se vším všudy.

Samozřejmě, že ve 20 letech už by normálně rodiče měli více respektovat tvou dospělost, řeči "na to jsi ještě malá a tomu nemůžeš rozumět" nejsou na místě.
Na druhou stranu, dokud tě živí a financují, tvá dospělost a samostatnost nikdy nebude úplná.
Jak to jen trochu půjde, pokus se osamostatnit se i finančně (brigády, práce třeba na půl úvazku při studiu, v krajním případě přechod na dálkovou formu studia + zaměstnání.). 

Ale ono je to převážně o povaze, někteří rodiče mají tyto tendence řídit dětem život a citově je vydírat ( typu musíte jezdit každý víkend domů  pomoci, vždyť jsme staří a nemocní a my toho pro vás tolik udělali) celý život, a ani finanční osamostatnění dětí to nezastaví.To pak musí ty dospělé děti řešit asertivitou.Samozřejmě, jiná je situace, když jsou rodiče OPRAVDAU staří a nemocní a potřebují naši péči, to je pak povinnost se starat.

Ale mám bývalého kolegu, on je 58letý invalidní důchodce a má opravdu vážné zdravotní problémy, a jeho matka je velmi čiperná osmdesátnice, neustále svého syna úkolující a citově vydírající, že on ji přeci MUSÍ dovézt tam a tam, a MUSÍ pomoct tehdy a tehdy - ačkoli jemu je třeba momentálně mizerně kvůli vážnám potížím se srdcem, ale jeho matce je to jedno, ona vidí jen to své JÁ,JÁ,JÁ. :(

Jen pro upřesnění - nepsala jsem nic o samostatnosti, ale o dospělosti. To, že úplné samostatnosti nedosáhnu, dokud nezvládnu svůj život finančně zabezpečit sama / se svým partnerem, je mi jasné. Ale ono při 2 školách se příliš brigád zvládnout nenechá a moje studijní obory bohužel nenabízí dálkovou formu studia. Dospělost je ale přece něco jiného - jde mi o respekt rodičů vůči mým rozhodnutím a potřebám a o uznání toho, že mám právo na vlastní život, kde se všechno neřídí jejich schválením...

"na to jsi ještě malá, tomu nemůžeš rozumět"... mají doma 17letého bratra, kterého ale nic dělat nenechají, protože "to neumí pořádně"... Vyčítají mi, že jsou nemocní, že se o ně nezajímám a nepomáhám jim
Oni by rodiče rádi, kdybyste pořád zůstali "jejich malý dětičky" a protože se s tím neumějí smířit, tak tobě vyčítají nezájem, protože jsi daleko a bráchovi neumětelství, páč toho mají doma.
Bohužel dokud budeš závislá na jejich penězích, nezbývá než se s tím vyrovnat. Ryze teoretická možnost by byla přestat jezdit domů vůbec a podat žalobu na výživné - jenže to jednak rozbourá rodinné vztahy úplně, jednak bys (asi) nedostávala tolik, co teď.

Zeptám se tě - co by se stalo, kdybys a) o všech svých pražských aktivitách neříkala (viz dovolení koncertu), b) řekla jim, že víc času na ježdění domů prostě nemáš, c) zkusila jim povědět, že tě jejich výčitky a omezování trápí (ne štvou!) a když to budou pořád opakovat, cesty domů prostě omezíš ještě víc?

Puppy - měli by přibrzdit jak rodiče, tak ty.
Asi takhle - rodiče by měli chápat, že nemůžeš být doma víc, že je ti dvacet a máš svoje zájmy a svůj život, přítele... Ty bys mohla zase vzít v úvahu maličkost, že když tě finančně podporují na dvou školách, tak ti do života trochu kafrat můžou. Nebo dělej jen jeden obor a času na brigády bude... ;):vissla:
Přítel pracuje, ale dva neuživí... no, až budeš jednou na mateřský, taky tě budou podporovat rodiče... Nemají tak trochu pravdu, když se jim partner nezamlouvá?  Jen na okraj, tvoje věc... :P
Další je, že ty sama děláš chybu - neptej se, oznamuj... Přijedu příští víkend, tenhle něco mám. Oni si postupně zvyknou.

Já rodinné vztahy měnit až takto extrémní cestou nechci, máma se svojí matkou nekomunikovala skoro 10 let a vím, že ji to dnes mrzí. Samozřejmě o všech svých pražských aktivitách rodičům neříkám, to ani zdaleka ne, bohužel od mých 15 platí "dohoda", že každý večer kolem 21h zavolám a ne vždy je možné se s telefonem někam "uklidit" a říct, že jsem na bytě. O čase na ježdění domů jsem se s nimi bavila již několikrát, ale zastávají názor, že co můžu dělat o víkendech v Praze, to můžu i doma (učit se, chodit na procházky, psát práce apod.), a že zábava s přáteli je jakýsi nadbytečný přepych, který si oni dovolí tak jednou měsíčně. Kdykoliv se jim pokouším vysvětlit, jak mne trápí jejich přístup, dozvím se, že jsem teatrální a zlá, opět jsem malá na to, abych tomu rozuměla, vždyť to dělají pro mé dobro. Cesty domů se snažím omezovat co nejvíc, ale opět narážím na problém financí - peníze na více než tři týdny nevystačí, ačkoliv utrácím víceméně jen za jídlo a potřebné oblečení apod. Navštěvuji klasické koncerty, které mám díky studiu zdarma, a žádné divoké akce s přáteli opravdu nepořádám - nejsem diskotékový ani klubový typ a večer s přáteli mne nikdy nestojí více než 200Kč. Připadám si, že se motám v bludném kruhu, každý víkend doma odnáší přítel potokem slz po příjezdu zpět a já jen čekám, kdy mu dojde trpělivost... :-(

puppy zeptej se svých rodičů, jak to měli oni ve tvých letech. Zda se taky museli každý den hlásit a podobně a jak se jim to zamlouvalo...?
Píšeš, že tvoje maminka s tou svojí 10 let nemluvila..pročpak asi.? Nedělá teď tvoje matka stejnou chybu, jako kdysi ta její? Co ty, máš nějakou brigádu, nebo jsi finančně plně závislá na rodičích? Pokud nemáš jiný zdroj příjmů, to se pak vyskakuje dost těžko.
Nezbývá než si promluvit s rodiči o tom, že by k tobě měli mít více důvěry a přestali tě kontrolovat. Přece jsi jejich důvěru nezklamala,ne?

Ty Puppy jsi ta, kdo řídí Tvůj život, a někdy si musí člověk vybrat, protože nemůže mít všechno.
Říká se: "něco za něco" nebo také "nic není zadarmo".

Pokud toužíš být dospělou, ale zároveň jsi finančně dotována rodiči (tedy bereš si peníze od rodičů), dospělost to podle mě není. Studovat dvě školy je skutečně náročné, to souhlasím a smekám, otázkou ale je, za jakou cenu je vystuduješ a zda Ti to za to stojí, přeci jen studium trvá 5 let. Pokud si bereš od rodičů peníze, mají nad Tebou svým způsobem "moc", tak to vidím já. Nejsi tím pádem svým vlastním pánem. A to je podle mě to, co si potřebuješ sama se sebou vyřešit :)

Píšeš, že potřebuješ peníze jen na jídlo a na pár oblečení. To se mi zdá, že nejsou velké výdaje, existují méně časově náročné brigády se slušným výdělkem. Podle mě jde o to, skutečně se osamostatnit. To jak to máš teď zařízené Ty, to podle mě žádné osamostatnění není.

A k těm telefonátům, podle mě už máš věk na to říci rodičům, že Ti to tak jak to je, nevyhovuje. Jednoduše si s nimi promluvit a říci jim jak to cítíš. A hlavně stát si za svým a nenechat si namluvit, že "Ty tomu nerozumíš a že jsi malá holka", protože už dávno nejsi.

Změň dohodu, volej v sedm. Bez upozornění prostě dvakrát v týdnu zavolej z domova v sedm. Překvapená, jestli řeknou, že je brzo - sedíš nad učením a nehlídáš čas. Když budou chtít důkaz, že jsi doma - dej jim k telefonu přítele. Pomalu to obrousíš. Ne každý rodič je tolerantní a pokud tvá matka nemluvila se svou 10 let... tam moc změnu k toleranci nevidím. :/
Nehledě na to, že třeba kolegyně posílá dceři peníze na účet, takže už tím, že jedete z ručky do ručky tě oni patrně schválně limitují. Pak ještě - když myslí, že se učit můžeš i u nich, tak to dělej. Přijedeš, vaříš, pečeč, žehlíš... proč? Uč se dívko... celý víkend nevylez z pokoje - máte toho moc. Pamatuj, že na koně, kteří dobře táhnou se hodně nakládá. A nic doma nevysvětluj. Přijeď, pokecej, vem si prašulky, uč se (žádný vyváření) a tradá... Pak nebudou potoky slz. Zas tě to jednou za tři týdny nezabije, když nebudete řešit neřešitelné. ;) A nejezdila bych moc brzo ráno a vypadla odpoledne po obědě. Je to daleko... :P

máma se svojí matkou nekomunikovala skoro 10 let a vím, že ji to dnes mrzí
Možná bys mohla opatrně naznačit, že máš strach, aby to mezi vámi dvěma nedopadlo podobně.
Jinak jak píše javena - pomalu a vytrvale. Častá krůpěj... Tenhle režim jste si zavedli (nebo spíš vaši zavedli) v době, kdy jsi byla, s odpuštěním, telátko ve velkoměstě a kontrola aspoň na dálku mušela bejt Rodiče buď zamrzli v době před 5 lety, nebo jim to (spíš) vyhovuje - kontrola + pocit jisté moci, když už tě nemají po ruce denně. Hele - jak to má brácha? Taky krátkej řetízek? Jestli ne, možná bys jeho větší volnosti mohla v tom "boji" malinko zneužít - a jestli jo, tak vlastně taky, jako starší, dospělejší, zkušenější, dosud průšvih neprovedší...

Kolegyni volá dcera i před zkouškou, třeba dopoledne - zkus to taky. Máš strach, že ji neuděláš, nervy na pochodu, pak cinkni, že dobrý... budou mít pocit, že je o ně zájem, že ti na nich záleží i když máš i svůj život... Pak jednou zavoláš, že nestihneš tenhle víkend přijet, jestli by ti peníze neposlali na účet... že přijedeš ten další... a třeba nebude takovej problém, když vlasně vědí co a jak je s tebou v týdnu... a když bude bugr, dorazíš až v neděli na otočku, protože jinak by to vypadalo, že toho moc nemáš... unavená, pochopitelně - do rána jsi psala nějakou práci... :P;)
A taky by mě zajímalo, jak to má brácha. On to většinou obrousí ten starší - bráchovi už taky prošlo víc věcí a dřív, než mě. To je život. Ale mě toho teda prošlo dost, hodnoceno zpětně. Budu mít dost problém udělat to taky tak, až budou děti postupně dospívat... Ale ono to asi postupně vyplyne. :P
Tak pak písni, jak se to vyvíjí. ;)

Puppy:
Promiň, ale já se rodičům nedivím, že se jim tvůj přtel nelíbí. Mít přítele, který neuživí rodinu, nebo tě alespoň finančně nepodpoří, to by mi pořádně červeně blikala kontrolka.
Chceš se starat o domácnost a ještě za své (rodičů) peníze? Rodiče tě podporují ve studiu, nikoliv v péči o přítele a domácnost.

Platí- koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Začít žít jako dospělá svéprávná osoba můžeš začít žít kdykoliv, ale za své vydělané peníze, v případě společné domácnosti za finanční podpory tvého přítele. Jak píšeš, on se k tomu nemá a ani se o to nesnaží.

Mít přítele, který neuživí rodinu, nebo tě alespoň finančně nepodpoří, to by mi pořádně červeně blikala kontrolka.
Prosím???
Soudím, že Puppy u něj bydlí zadarmo nebo za nějaký nepatrný příspěvek - to ti přijde jako malá podpora? Píše, že utrácí "víceméně jen za jídlo a potřebné oblečení" a tak tak vyjde, takže možná ani ta částka o rodičů nebude nijak závratná... a proč by proboha jejich povinnost měl suplovat přítel?

Tak ale mě napadlo Heleno to samý už v prvním příspěvku, co jsem Pupině psala.
V sedmadvaceti by mohl ten týden, co Puppy už nemá prachy vypomoct, zvlášť, když ví, že každou návštěvu obulí... Fakt je, že nevíme, kolik dávají rodiče a pod. a samo není jeho povinnost ji živit, ale mě by blikala kontrolka taky... Ve dvavadvaceti si narazí 15ti letou holku a po pěti letech je problém jí koupit bundu, skripta nebo žvanec, když jak píše Puppy "si budují vlastní domov"? Já ve vlastním jím za vlastní... Takže tak... mě by taky blikalo... Ale chápu Puppy - na mě by to bylo moc péče. Proto ale taky jím za svý už od devatenácti... Vždycky je něco za něco. ;)

javeno, já pořád beru v úvahu to (co zatím nevíme), že Puppy bydlí prakticky grátis a je docela možný, že to jídlo aspoň občas kupuje pro oba. Podívej (a zas je to jen fabulace), kluk mohl ve 22 klidně ještě taky studovat nebo holt jen zatím nemá zaměstnání s průměrným a vyšším platem... a (zas víme houby) jestli si ten byt nějak po kusech zařizujou, taky to něco stojí. No a vzhlede k tomu, že Puppy rodiče utrušujou po špetkách a navrch se jim přítel nelíbí, nevypadá to, že by řekli "Hele, neplatíš kolej, tak my ti přidáme a nějak se s ním srovnej."

helena napsal(a):

Mít přítele, který neuživí rodinu, nebo tě alespoň finančně nepodpoří, to by mi pořádně červeně blikala kontrolka.
Prosím???
Soudím, že Puppy u něj bydlí zadarmo nebo za nějaký nepatrný příspěvek - to ti přijde jako malá podpora? Píše, že utrácí "víceméně jen za jídlo a potřebné oblečení" a tak tak vyjde, takže možná ani ta částka o rodičů nebude nijak závratná... a proč by proboha jejich povinnost měl suplovat přítel?

Proč by ji proboha měl živit přítel. Mě se taky moc nelíbí, že syn (potom co přispěje na domácnot) všechny peníze v podstatě utratí za náklady přítelkyně - paušály na dva telefony (1500 z toho on provolá 300-400, cigarety ...)
Když jsou u nás, tak se aspoň najedí, ale u její mámy nedostanou ani najíst a teď tam za týden zhubl o pět kilo.
Od září by chtěli bydlet sami (spíš slečna), ale mě se to vůbec nelíbí. Nemá stálou výši platu, slečna půjde na vysokou, on bude platit byt a živit je a ona bude za jeho peníze studovat, protože od mámy nic nedostane?
Nevím, no. To je různý úhel pohledu.
Rozhodně dokud tě rodiče živí a šatí, nemůžeš si asi moc vyskakovat. Na druhou stranu ve dvaceti letech volat denodenně domů v přesnou hodinu se mi zdá dost přehnané.

Jasně Heli, já myslím, že taky studoval a možná že teď skončil a ještě ani nedělá, může mít brigády a byt mu platí rodiče...a i jeho dotujou rodiče... Víme kulový.
Já jen, že i mě bliklo... ;)

Helena:
Jak to Puppy má dohodnuté se svým přítelem nevíme, jsou to jen spekulace.
Každopádně, kdyby moje dcera měla přítele, který není schopen uživit rodinu, tak by mi kontrolka blikala. Ne kvůli momentální situaci, ale do budoucna, kdy se dá předpokládat dítě, mateřská dovol. atd.  Všechny víme, jak si společné soužití nastavíme od začátku, tak už to je a jen těžko se to dá změnit.
Nikde nepíšu, že by rodiče neměli k Puppy dál vyživovací povinnost a měl ji suplovat přítel, ale píšu jen o podpoře, kterou by měl poskytnout. Už jenom proto, že Puppy píše, že povede domácnost, což také není málo.

ambo, postarat se o domácnost 2 dospělých lidí je sranda... i při studiu. Navíc holce je dvacet, těžko předpokládat, že hodlá porodit dřív, než dostuduje - a řekla bych, že je dost rozumná i na to, aby ještě před tím nějakej čas vydělávala. To máš dalších nejmíň 8-10 let... a do tý doby by na tom i přítel mohl být finančně líp. Jinak do zblbnutí opakuju, že u něj (asi) bydlí skoro/zadarmo - a to pořád nějak nevidíš.

Helena:
Ne, nevidím, jsou to jen spekulace.

Puppy píše, že její přítel pracuje. Opravdu mě zaráží, že se nesnaží  zlepšit svoji finanční situaci, ať už dalším vzděláním, nebo brigádou, jakkoliv. Vůbec nejde o to, kolik peněz momentálně investuje/neinvestuje  do Puppy. Jde o princip.

Vlaďka.
Nikde nepíšu, že by Puppy měl živit přítel, jen si myslím, když ona povede společnou domácnost, že by ji měl podpořit, když pracuje.

Tak, popri dvoch školách a brigádach už asi toľko časi nezostáva- možno nakoniec bude v tej domácnosti viac maakť priateľ. A naozaj nevidím dôvod, prečo by ju mal živiť na škole, keď ešte sama nezarába (materská je podľa mňa diametrálne odlišná situácia, to s ana mňa nikto nehnevajte...).  Ak uňho dievčina býva zadarmo a on platí ešte aj energie, tak dievčina (a poťažmo aj rodičia) fakt ušetrí... Myslím, že ďalšie peniaze už by ani z morálneho hľadiska neboli namieste. Takže asi toľko - zaťať zuby a doštudovať, alebo sa vykašľať na školu a "byť dospelá". Tretie riešenie nevidím.

Sel, máš plnou schránku :dumbom:

Život je o prioritách. A pokud je pro pisatelku momentálně důležité studovat dvě školy naráz (klobouk dolů, musí to být dost náročné), tak halt bude muset ještě chvíli tuto situaci vydržet a doma "držet pusu a krok", jestliže jí rodiče stále dávají peníze na studia. Nechápu, proč by ji měl přítel živit. Myslím, že každý z nich by měl přispívat do domácího rozpočtu podle svých aktuálních možností. Věřím, že Puppy tam nežije asi úplně zadarmo.
Jinak ty telefonáty každý den se mi také zdají dost přehnané.

Takže, Puppy, Selima to shrnula - buď budeš studovat dál dvě školy naráz a budeš muset být ještě nějaký čas poslušná svým rodičům, nebo jeden obor přeruš a najdi si práci / brigádu.

Mmch. jsou i tací, jejichž rodiče jim na studia nepřispívali vůbec ničím. Takže se opravdu nemáš nijak hrozně. Buď ráda za to, že si můžeš dovolit studovat dvě školy najednou.

mariposa: existují méně časově náročné brigády se slušným výdělkem...

:co: :co: :D To tedy asi "jak kde", mari. ;)

Puppy, patřím mezi lidi, kterým rodiče takzvaně "dali střední školu" a pak už to bylo všecko finančně jenom na mně. Naopak jsem platila já jim alespoň částečně za stravu, když jsem přijela na víkend za nimi.
Asi bych na Tvém místě zkusila být trpělivější v přístupu k rodičům a při nějaké (každé) dobré příležitosti dala najevo, že mě jejich chování mrzí.
Ohledně plateb partnera - vdávala jsem se ještě před zahájením studia na VŠ a bylo pro mě samozřejmostí, že jsem jednak já nosila domů výplaty a jednak že manžel z našeho (tedy i ze svého, vydělával tehdy víc než já) rodinného rozpočtu přispívá na moje studia (vlastně všech mých škol - je to čím dál dražší). Kdyby mi bránil nebo se nějak šprajcoval :), nežila bych s ním :). Však se "mu" dnes ta moje studia docela vyplatila :).
Chápu maminky, že jim nedělá dobře, když jejich synci "dotují" své partnerky - ale to je to samé, jako kdyby holka nechtěla vařit, prát, žehlit - prostě vést domácnost, protože by měla pocit, že "příliš investuje"...
Myslím si, že to celé stejně závisí na uvážení a domluvě těch dvou mladých lidí.

Terci, ale toje trochu jiná situace: Ty ses (jak píšeš) nejdřív vdala, a PAK jsi teprv začala studovat VŠ. Takže tam je myslím na místě, že tě manžel tehdy finančně ve studiu podporoval.

Tady 20tiletá autorka vlákna teprve začíná žít společně se svým přítelem, jak jsem pochopila, teprv nedávno spolu začli bydlet... Myslím, že očekávat, že by on měl přispívat nějak na její studia, je, aspoň podle mě, dost divné.... Vždyť se ještě 100* můžou rozejít...
Předpokládala bych, že on, jestli si už vydělává nebude po ní chtít přesnou polovinu úhrad za bydlení (myslím nájem a energie), ale jenom nějakou část.... Tobych v té situaci viděla jako rozumné.

Ano, chlap má manželku na mateřské uživit. Ale tady teprve ona studuje, a on zřejmě teprve začíná pracovat...prostě teď bych sem mateřskou netahala, to je naprosto předčasné.
A chtít nebo očekávat od partnera, aby mi sponzoroval studia, to by mě hamba fackovala (ať být tou studentkou já sama, a nebo být třeba rodiči takové studentky).

Studuji dvě školy najednou, protože jsem nastoupila na uměleckou SŠ, která je šestiletá, a po maturitě jsem se rozhodla, že nechci studovat do 26 jen hudbu a že bych si pro svoji budoucí kariéru aktivního hudebníka ráda zdokonalila jazyky, takže jsem nastoupila na PedF na obor angličtina francouzština. Za rok SŠ dokončím a budu (doufám) pokračovat na VŠ hudebního zaměření, takže dvě školy budu studovat ještě dlouho a vím, že je to pro moji kariéru důležité. Přítel dostudoval loni, má nízký nástupní plat, k tomu dělá tak 3-4x týdně po večerech brigády, přinese domů tak 17000,- měsíčně. Z toho zaplatí nájem a energie 12000, doteď jsem u něho bydlela zadarmo, od září jsme se z mé vlastní iniciativy domluvili, že budu přispívat 1600,-. Platí mi telefon 500,- měsíčně, platí mi antikoncepci, kupuje knihy, které urychleně potřebuji ke studiu a nejsou momentálně dostupné v knihovně. Platí mi dokonce i tramvajenku a jeho auto využívám mnohem víc než on, abych stíhala přejezdy mezi školami, přesto jsem ani jednou netankovala za své. Dává víc, než by musel, a když je potřeba a já při zkouškovém na obou školách dohromady nestíhám, vaří, pere a uklízí sám. Opravdu od něho nemohu chtít víc. Rodiče mi doposud platili kolej, teď hovoří o 1000,- měsíčně na nájem, jinak dostávám 1500-2000 na tři týdny. Vím, že jsem se pro své studium rozhodla sama, ale je to základ pro můj budoucí příjem...

Sama se snažím si přivydělat, soukromě učím, protože to je časově flexibilní, ale faktem je, že to není stabilní příjem, na který by se dalo spolehnout a měsíčně si vydělám mezi 2000-4000,-. Z toho kupuji oblečení, kosmetiku, část učebnic, platím si akce s přáteli a cesty autobusem domů a zpět.

Vy nevyjdete ze 17 tisic 2 osoby??Teda ze 7 tisic,kdyz odectu najem a energie.
+ jeste to co te plati rodice a s tvoji brigadou.

Pro eremura: padl zde dotaz, proč mne přítel neuživí bez financí od mých rodičů... Přítel platí ze svých 17000 (občas je to i méně, záleží na rozsahu brigád, co mu zrovna přidělí) nájem a energie 12000 (nikoliv 10000!), 2x telefon celkem za 1000, k tomu benzín dejme tomu 1500, 800 2x tramvajenka, 200 antikoncepce. To je 15500,-, zbyde mu 1500....

Puppy, to není moc. Já ti to napíšu víc obecně, to co tu píší ostatní. Budeš li s rodiči vyjednávat jako malá holka, budou se k tobě jako k závislé a malé holce chovat a dále s tebou manipulovat. Zkus se zamyslet nad tím, co od tebe vlastně chtějí a potřebují. To ty vidíš lépe než my všichni. Jestli je to pokec, touha mít pořád malé dítě nebo jen touha po pomoci s věcmi, do kterých se jim nechce. Zkus se porozhlídnout po vztahu bratr -  rodiče. Pak bych také přemýšlela o konfliktu tvoje matka a babička. 

Pak si rozmysli, jak by to pro tebe bylo dobré, jak by to tobě vyhovovalo. A pak zkus být dospělá a jako dospělá jednat. Přiznat svůj díl zodpovědnosti, a přidat rozhodnost do svých slov. Nenech se odbýt kecama. Máš viditelně jiný životní styl. Což automaticky neznamená že je špatný. to by tvoji rodiče také mohli pochopit.

Puppy napsal(a):

Pro eremura: padl zde dotaz, proč mne přítel neuživí bez financí od mých rodičů... Přítel platí ze svých 17000 (občas je to i méně, záleží na rozsahu brigád, co mu zrovna přidělí) nájem a energie 12000 (nikoliv 10000!), 2x telefon celkem za 1000, k tomu benzín dejme tomu 1500, 800 2x tramvajenka, 200 antikoncepce. To je 15500,-, zbyde mu 1500....

Pred tim si mela psano 10 tisic.

zcela otevřeně říkám, že by se mi nelíbilo, kdyby můj syn měl takto houfně dotovat svoji přítelkyni..

pokud se rozejdete, budeš mu to chtít nějakým způsobem vrátit..?

Puppy napsal(a):

Studuji dvě školy najednou, protože jsem nastoupila na uměleckou SŠ, která je šestiletá, a po maturitě jsem se rozhodla, že nechci studovat do 26 jen hudbu a že bych si pro svoji budoucí kariéru aktivního hudebníka ráda zdokonalila jazyky, takže jsem nastoupila na PedF na obor angličtina francouzština. Za rok SŠ dokončím a budu (doufám) pokračovat na VŠ hudebního zaměření, takže dvě školy budu studovat ještě dlouho a vím, že je to pro moji kariéru důležité. Přítel dostudoval loni, má nízký nástupní plat, k tomu dělá tak 3-4x týdně po večerech brigády, přinese domů tak 17000,- měsíčně. Z toho zaplatí nájem a energie 12000, doteď jsem u něho bydlela zadarmo, od září jsme se z mé vlastní iniciativy domluvili, že budu přispívat 1600,-. Platí mi telefon 500,- měsíčně, platí mi antikoncepci, kupuje knihy, které urychleně potřebuji ke studiu a nejsou momentálně dostupné v knihovně. Platí mi dokonce i tramvajenku a jeho auto využívám mnohem víc než on, abych stíhala přejezdy mezi školami, přesto jsem ani jednou netankovala za své. Dává víc, než by musel, a když je potřeba a já při zkouškovém na obou školách dohromady nestíhám, vaří, pere a uklízí sám. Opravdu od něho nemohu chtít víc. Rodiče mi doposud platili kolej, teď hovoří o 1000,- měsíčně na nájem, jinak dostávám 1500-2000 na tři týdny. Vím, že jsem se pro své studium rozhodla sama, ale je to základ pro můj budoucí příjem...

nějak mi uniká, co chceš po sobě. zatím tady čtu, že tě dotuje přítel a rodiče. neměla by ses víc snažit ty?
já mám dceru taky na vysoký, kromě bydlení, jídla si skoro všechno platí sama z brigád.jezdí třeba ráno do školy taky v 6 a přijede v 23. ale chce studovat, tak se musí sama snažit.

Puppy napsal(a):

Chtěla bych, aby pochopili, že jsem dospělá a dokážu se postarat o svoji domácnost, ale oni mi nevěří.

Je zajímavé, že přítel i rodiče musí za tebe platit domácnost, při zkouškovém období musí celý chod domácnosti obstáravat přítel, a přesto máš pocit, že se dokážeš sama o domácnost postarat.

Rodičům zřejmě vyhovuje, že tě tímto mohou vydírat.

Když jsem se při výšce odstěhovala k příteli, brala jsem jako samozřejmost chodit brigády několikrát týdně po večerech, abych žádné peníze nemusela chtít. Bylo to ale docela náročné :styrka:

Blos: Terci, ale toje trochu jiná situace: Ty ses (jak píšeš) nejdřív vdala, a PAK jsi teprv začala studovat VŠ.

Já vím, Blos, rozumím. Ale já jsem např. měla podanou přihlášku, ještě než jsme se vzali, a manžel od našeho začátku věděl, že chci pokračovat dál - nikdy neřekl ani slovo proti mým plánům.
Myslím, že pokud přítel Puppy s ní počítá do dalšího života (chodí spolu už docela dlouho), nemělo by u nich vůbec nějaké placení nájmu atd. přijít na přetřes.
Ale zrovna tohle je stejně mimo téma, že :).
Puppy, jsi velmi šikovné děvče, fandím Ti. S rodiči to ještě zkus nějak "po dobrém" probrat :).

Tercila napsal(a):

mariposa: existují méně časově náročné brigády se slušným výdělkem...

:co: :co: :D To tedy asi "jak kde", mari. ;)

Terci, např. doučování (jazyky, vysokoškolský předměty, středoškolský předměty, základka, hudba atd. atd. ...). Za hodinu/hodinu a půl je dost slušný výdělek :) Kamarádka neměla žádné osvědčení, že může učit a učila v jazykovce, dvakrát týdně od sedmi do osmi a pak hurá do školy, taky studovala dvě vejšky zároveň. Bydlela na koleji, pak u přítele, bez sponzoringu rodičů.

Terci, např. doučování (jazyky, vysokoškolský předměty, středoškolský předměty, základka, hudba atd. atd. ...).

Tak zrovna tohle tady vůbec nefrčí. To se známými inzerujeme (několik předmětů) už několik let a - NIC. Možná ve větším městě, ale ... Tady by ses neuchytila - snad kromě angličtiny.
Omlouvám se za :offtopic:.

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

Puppy napsal(a):

přinese domů tak 17000,- měsíčně. Z toho zaplatí nájem a energie 12000,teď hovoří o 1000,- měsíčně na nájem, jinak dostávám 1500-2000 na tři týdny....a měsíčně si vydělám mezi 2000-4000,-.

17 - 12 = 5000 + 1000 + cca 2000 + cca 3000 = 11 000 :/ mno... nežijete si špatně... holt vyskakovat si můžeš jen do výše svojeho příjmu...
mateřská láska dusí? rodiče tě obtěžují svojím zájmem o tebe? asi bychom tě měli politovat...

aprill napsal(a):

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

možná, kdyby se denně nehlásila rodině, tak by ušetřila i nějakou tu korunu na hovorném..

laminanonte napsal(a):

aprill napsal(a):

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

možná, kdyby se denně nehlásila rodině, tak by ušetřila i nějakou tu korunu na hovorném..

ale těch pár kaček za klid v rodině stojí ;)
mimochodem já jsem už z domu hoooooooooooooooodně dlouho a taky každý den rodičům volám - co dělali, jak se měli, co jim mám dovést a co ne, co mám zařídit

aprill napsal(a):

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

Ublížilo by mi, kdybych nosila copy, protože se to tatínkovi líbí? Kdybych nosila bílý blůzičky, protože to má rád? Kdybych seděla doma a vařila, smažila a háčkovala? A pak si vzala nějakýho hodnýho hocha ze sousedství, páč tatínek to tak chce a je to pro mý dobro? Sakra jo, ublížilo by mi to zásadně. Já žiju svůj život, ne to, co mi nalajnujou rodiče. Sorry za výlev, ale na tenhle argument jsem malinko alergická. :usch:

Jinak ad uživení partnerky na mateřský: nějak se neobjevuje možnost, že bude partnera na rodičáku živit naopak Puppy - pokud získá příslušný vzdělání a bude úspěšná, klidně to tak může dopadnout. Ne každej nutně hledá u partnera finanční zajištění. Samo nevím, jestli to tak u Puppy je, jen že je to jedna z možností, když už tady divoce spekulujeme. ;)

Kubula napsal(a):

aprill napsal(a):

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

Ublížilo by mi, kdybych nosila copy, protože se to tatínkovi líbí? Kdybych nosila bílý blůzičky, protože to má rád? Kdybych seděla doma a vařila, smažila a háčkovala? A pak si vzala nějakýho hodnýho hocha ze sousedství, páč tatínek to tak chce a je to pro mý dobro? Sakra jo, ublížilo by mi to zásadně. Já žiju svůj život, ne to, co mi nalajnujou rodiče. Sorry za výlev, ale na tenhle argument jsem malinko alergická. :usch:

Jinak ad uživení partnerky na mateřský: nějak se neobjevuje možnost, že bude partnera na rodičáku živit naopak Puppy - pokud získá příslušný vzdělání a bude úspěšná, klidně to tak může dopadnout. Ne každej nutně hledá u partnera finanční zajištění. Samo nevím, jestli to tak u Puppy je, jen že je to jedna z možností, když už tady divoce spekulujeme. ;)

copy, bílá blůzička a večer zavolat a projevit zájem je rozdíl a dost velký!

aprill napsal(a):

copy, bílá blůzička a večer zavolat a projevit zájem je rozdíl a dost velký!

No, maj společnýho to, že se nemůžeš sama rozhodnout, co bys považovala za dobrý nebo přiměřený, páč prostě skáčeš, jak ti pískaj rodiče. Díky, nechci. :kapitulation:

amba001 napsal(a):

Vlaďka.
Nikde nepíšu, že by Puppy měl živit přítel, jen si myslím, když ona povede společnou domácnost, že by ji měl podpořit, když pracuje.

Vést domácnost pro dva mlaďochy je sranda. Podpořit jistě, ale ne dávat do toho všechno. Za chvíli se můžou rozejít a co mu zbyde? Ona vystuduje v pohodě za "jeho" peníze a on potom co?
Prostě dokud studuje, klobouk dolů dvě školy nejednou, a dokud jí v podstatě živí rodiče, tak s tím asi moc nenadělá.
Za 11 tis. měsíčně snad i v Praze se dá slušně žít.
A to, že se maminkám nelíbí, že jejich synové živí slečny je opravdu jen druhá strana pohledu na věc. Nelíbí se mi to. :offtopic: Dokud synova slečna bydlí u nás, nemám problém se o ni starat. Ale pokud se odstěhují, zůstane veškeré financování na synovi. Chodí do práce 4 měsíce a fakt si zatím nic nekoupil. Nepodporuju ho v rozhazování peněz, to rozhodně ne. Ale na druhou stranu se mi moc nelíbí, aby se v devatenácti hned uvázal k holce a k bytu.

Kubula napsal(a):

aprill napsal(a):

copy, bílá blůzička a večer zavolat a projevit zájem je rozdíl a dost velký!

No, maj společnýho to, že se nemůžeš sama rozhodnout, co bys považovala za dobrý nebo přiměřený, páč prostě skáčeš, jak ti pískaj rodiče. Díky, nechci. :kapitulation:

skáče za jejich peníze ;)

aprill napsal(a):

Kubula napsal(a):

aprill napsal(a):

copy, bílá blůzička a večer zavolat a projevit zájem je rozdíl a dost velký!

No, maj společnýho to, že se nemůžeš sama rozhodnout, co bys považovala za dobrý nebo přiměřený, páč prostě skáčeš, jak ti pískaj rodiče. Díky, nechci. :kapitulation:

skáče za jejich peníze ;)

No jestli od nich dostává nějaký dva tři tisíce měsíčně, tak toho skákání po ní moc chtít nemůžou, když už tam teda mám hledat nějaký přímý úměry mezi živením a přepínáním.. :rolleyes:

Kubula napsal(a):

No jestli od nich dostává nějaký dva tři tisíce měsíčně, tak toho skákání po ní moc chtít nemůžou, když už tam teda mám hledat nějaký přímý úměry mezi živením a přepínáním.. :rolleyes:

a kolik by podle tebe měli zacálovat aby si zasloužili co požadují :/

Bety napsal(a):

Kubula napsal(a):

No jestli od nich dostává nějaký dva tři tisíce měsíčně, tak toho skákání po ní moc chtít nemůžou, když už tam teda mám hledat nějaký přímý úměry mezi živením a přepínáním.. :rolleyes:

a kolik by podle tebe měli zacálovat aby si zasloužili co požadují :/

To byla ironická poznámka, víš? Já si nemyslím, že by tam nějaká přímá úměra měla být. Myslím, že pokud Puppy studuje, má na nějakou podporu od rodičů nárok (a tři tisíce nejsou nic horentního), stejně jako oni mají nárok na slušné chování a nějakou rozumnou pomoc od ní (kterou jim zřejmě i poskytuje, ne?)  Ale aby jí řídili život včetně toho, že každej den v devět musí mít v mobilu budíčka "zavolat našim" - to už je podle mě těžce přes čáru. Mmch taky by mě zajímal ten účet za telefon. A vlastně, proč nevolají rodiče jí? O ten kontakt stojej asi hlavně oni, ne? Tohle je takový jakoby vojenský hlášení - vojín Puppy vždy k vašim službám. :tesi:

aprill napsal(a):

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

volat každý den rodičům mi příjde dost přehnané :rodna:

Děkuji všem za snahu, bohužel mám pocit, že se převážná část diskuze stočila ke kritice mého vztahu s partnerem, s kterým nemám sebemenší problém. Pro všechny tedy ještě jednou uvádím: ano, přítel mne finančně podporuje, protože se tak sám rozhodl. Byl to totiž on, kdo mi řekl, že bych si měla vážit dvou talentů, kterých se mi dostalo - hudebního a jazykového, a že pokud na sobě teď budu takto pracovat, mám před sebou jednou krásnou budoucnost v podobě práce, která mne bude maximálně naplňovat a bude skvěle finančně ohodnocena. Neříkám, že za mne platí každý měsíc - někdy se zadaří a já si můžu zaplatit své měsíční výdaje nebo jejich část sama. Někdy to nejde, ale já ho nenutím za mne platit, rozhodl se tak sám a kdyby nemohl nebo nechtěl, neplatil by to. Ono ale taky dělat hudbu je dřina - je sice hezké, jak píše agewa, že když dcera chce studovat, musí se sama otáčet, fajn, klobouk dolů, ale hrát znamená cvičit, a to min. 3 hodiny denně. Odcházím z bytu v 6, abych od 7 mohla cvičit v budově školy, vracím se v 9 ze školy nebo z brigády a jdu cvičit na svůj elektronický klavír. Ale já jsem se ptala, jestli je tak špatné, že chci bydlet a trávit volný čas s partnerem a přáteli a domů jezdit jednou za čas (a samozřejmě pomoci tam s tím, co je potřeba), pokud by mi rodiče měli dál platit stejnou částku jako doposud. Mám je ráda a chci s nimi dál komunikovat, jen si přeji změnit úroveň této komunikace. A protože vím, že mi je 20 a mnoho zkušeností mi chybí, ptala jsem se vás všech, kdo to dokážete posoudit také z pohledu rodičů, zda je chyba ve mně a v mých představách o životě ve 20 letech, nebo zda by skutečně měli něco změnit i rodiče. A pro pencilu a ostatní s podobným názorem - pardon, ale nepřijde mi nic špatného na tom, že pokud mám druhý den dvě zkoušky a potřebuji se učit, tak přítel uvaří večeři, nebo že když zkrátka nestíhám jeden týden vyprat, tak to do té pračky hodí a následně z ní sám vyndá, popř. umyje umyvadlo a vanu. Kdybych byla starší a měla dostudováno, dělili bychom se samozřejmě o financování domácnosti rovným dílem, ale on šel do vztahu s mladší holkou, tak s tímhle asi počítal, ne? Ono se to jednou otočí, protože moje platová kategorie,navíc v oboru, který jsem si vybrala, bude mnohem výše než ta jeho. A pro laminanonte: pokud bychom my lidé takhle přemýšleli nad každým vztahem, asi by se příliš svateb nekonalo - vztah je o určitých investicích do něho, ano, někdy i finančních. A stejně tak bych se já mohla ptát, jestli mi on po potenciálním rozchodu bude chodit domů uklízet, vařit apod., jestli mi bude můj nový byt  pomáhat zútulňovat různými maličkostmi, bude mi na balkóně sázet květiny, prát záclony apod., ne? Je to jen můj názor a pokud někoho uráží, omlouvám se, ale nemyslím si, že bychom žili ve vztahu, kdy jeden natahuje ruku a chamtivě bere a druhý pouze dává, aniž by dostával cokoliv nazpátek...

Puppy, jen jeden postřeh. To, co dělají tvoji rodiče, je podle mě způsob, jak tě ovládat, a oni tě z nějakého důvodu ovládat chtějí, potřebují. To není ani tak moc o lásce mezi vámi, spíš hra o moc. Zažila jsem to taky. Člověk má celý den hákovat a večer si sednout pod lípu a poslouchat babičku, jak to bylo za starých časů. Cokoliv dalšího je rozmařilost a je potřeba to odsoudit.

Moc je opojná a málokdo se jí vzdává rád. Doufám, že to mezi váma půjde vyřešit, ale zároveň bohužel existuje možnost, že se rodiče prostě nebudou chtít téhle pozice vzdát. Můžou vydírat, vyčítat, pomlouvat a nevím co. Přesto to nic nemění na tom, že pokud chceš o svém volném čase rozhodovat sama, není na tom nic špatného. Hodně sil a ať vám to vyjde. :supr:

Přiznávám, že mě zaráží toto:
přítel dělá tak 3-4x týdně po večerech brigády, přinese domů tak 17000,- měsíčně. Z toho zaplatí nájem a energie 12000, doteď jsem u něho bydlela zadarmo, od září jsme se z mé vlastní iniciativy domluvili, že budu přispívat 1600,-. Platí mi telefon 500,- měsíčně, platí mi antikoncepci, kupuje knihy, které urychleně potřebuji ke studiu a nejsou momentálně dostupné v knihovně. Platí mi dokonce i tramvajenku a jeho auto využívám mnohem víc než on, abych stíhala přejezdy mezi školami, přesto jsem ani jednou netankovala za své. Dává víc, než by musel, a když je potřeba a já při zkouškovém na obou školách dohromady nestíhám, vaří, pere a uklízí sám

Mě to vychází tak, že přítel Puppy dotuje doposud (pokud vezmeme v potaz půlku nákladů na bydlení a energie) minimálně 7 - 9000 Kč měsíčně.....? :co:

Mě tedy připadá, že přítel platí Puppy skoro vše, což mi přijde jako dost velká nerovnováha. Samozřejmě, že je to jen na nich, jak se oni domluví, ale mě to přijde nevyvážené a i nespravedlivé: Puppy z velké části studuje za jeho peníze. A bere to jako samozřejmost -  on šel do vztahu s mladší holkou, tak s tím musel počítat....?? :co:

Přemýšlela jsi Puppy o situaci, co kdybyste se rozešli? Splatila bys mu pak nějak to, co do tvého studia investoval, nebo bys to nechala tak - jako samozřejmost, sbohem a šáteček?
A co kdyby on taky přišel s tímtéž nápadem - já budu taky studovat druhou VŠ, i pro mou kariéru je to podstatné, i já  bych  pak měl šanci na větší plat. . Takže odteď budu i já investovat do svého vzdělání, stejně jako ty budu ještě minimálně  5 let studovat, a tak si budem všechny náklady platit napůl - nájem, benzín a provoz auta, každý svůj telefon, každý svou tramvajenku, každý své učebnice.....? Co pak?

Podle mě, jednoznačně mají prvotní vyživovací povinnost rodiče. Pokud oni na studium nemají (což se samozřejmě často stává), tak se student tomu musí přizpůsobit a přivydělávat si a nebo si to zorganizovat tak aby byl při studiu finančně soběstačný.
Ale chtít studovat 2 VŠ, a přitom si žít "samostatně jako dospělý člověk ve své domácnosti" - ovšem za peníze dílem přítele a dílem rodičů....a ještě chceš, aby ti do života rodiče nijak nezasahovali ( i když uznávám, že tvrdit, že jsi ještě malá je trochu přitažené za vlasy).
Prostě si musíš vybrat: Buď zatnout zuby, a ještě 5 let být závislá na ostatních (a přijmout nevýhody, které to přináší) a nebo se osamostatnit a žít si opravdu dospěle a samostatně - za své a po svém, a studia nějak omezit či rozložit nebo studovat postupně a dálkově, při zaměstnání.
Nevím, Puppy, chceš toho asi nějak moc najednou.

Myslím, že není normální chtít, abys rodičôm volala každý den. Mela jsem dve deti na vysoké daleko od domova a NIKDY nemely určeno vubec nic ohledne volani. Když chtely, zavolaly. Když ne, tak ne. A ptát se rodiču, jestli mužeš jít v Praze na koncert? No to je vrchol, chtít neco takového od dospelé dcery. Rodiče jsou zrejme diktátori. :(
Já bych se snažila s takovými rodiči být co nejdríve finančne nezávislá. Když jim nedochází.

aprill napsal(a):

laminanonte napsal(a):

aprill napsal(a):

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

možná, kdyby se denně nehlásila rodině, tak by ušetřila i nějakou tu korunu na hovorném..

ale těch pár kaček za klid v rodině stojí ;)
mimochodem já jsem už z domu hoooooooooooooooodně dlouho a taky každý den rodičům volám - co dělali, jak se měli, co jim mám dovést a co ne, co mám zařídit

Týý jofka. No to by me omyli, kdybych volala každý den do jiného státu, kde mí rodiče jsou. A tech penez. Dyk bych ani nevedela,co si s nimi furt vykládat. A kdyby mi každý den volaly deti, totéž. Dcerku vidím na icq skoro každý den, ale rozhodne se nevnucuju. A ona taky píše jen, když má proste náladu. My nemáme taková pravidla. Pravidla jsou omezující a volat rodičum denne - jedine kdybych já sama chtela, to je jiná. Ale stejne bych premýšlela, jestli tím mým každodenním voláním neomezuji já je.

Btw mámy, které jste studovaly a byly na koleji pred dvaceti a více lety, vy, co máte deti ve veku autorky vlákna a soudíte Puppy. Už jste zapomnely? Tenkrát mobily nebyly. A byl velký problém mít pevnou linku. Vzpomínáte? Kolikrát jste volaly domu tenkrát? O mne mí rodiče nevedeli treba 3 týdny, dokud jsem zase neprijela domu na víkend. NO A CO? :) Nebo vy, studentky, co soudíte Puppy a zapomnely jste na empatii, opravdu voláte domu každý večer? ;)

Puppy, tvé názory se mi moc líbí. V podstate jsou stejné, jako názory mé dcerky. Držím ti palce. Jsi moudrá mladá žena. Nenech se svými rodiči týrat, tohle už místy opravdu není rodičovská láska ale snaha o ovládání dospelého človeka a vydírání.

Majkafo, děkuji moc za podporu. :-) Je těžké vtěsnat do pár řádků vše, co vedlo a vede k situaci, ve které jsem nyní. A věřte, že kdybych nebyla opravdu zoufalá (dovolovat se a vlastně ve výsledku prosit (!) ve 20 letech rodiče, jestli mohu v létě o prázdninách odjet do Prahy, protože potřebuju zkoušet s houslistkou a také se chci samozřejmě sejít s přáteli, být 14 dní s přítelem a podniknout s ním pár výletů, to mi vážně nepřijde normální), nepsala bych sem. Chápu, že je na základě velmi očesaných informací o někom, koho neznáte, více než snadné odsoudit jeho život, ale stejně jako asi vy původně všichni - já jsem si sem šla pro radu, nechtěla jsem po nikom, aby mne litoval. Chtěla jsem názor nezávislých lidí, kteří si třeba prošli, ať už sami, nebo v rámci vztahů se svými dětmi, něčím podobným. Neříkám, že jsem dokonalá, neříkám, že mé názory jsou ty jediné správné... Ale taky si pevně stojím za tím, že žiju ve vztahu, kde si říkáme vše bez přetvářky a kde pokud jeden něco nechce nebo nemůže udělat, s naprostým klidem to tomu druhému řekne. Ano, platí víc než já, ale když to teď uvážím, byly doby, kdy si on chodil půjčovat peníze ode mne, od -náctileté holky, protože jsem peníze od rodičů ani zcela nevyužila - to bylo v době, kdy jsem od nich měla veškeré oblečení a školní potřeby, kdy jsem jezdila domů jednou týdně a tak jsem dva dny z pěti žila na intru z jídla přivezeného odtud apod. V té době on studoval VŠ a peněz tolik neměl a já jsem necítila potřebu si od něho brát peníze zpět. Je mi jasné, že teď odsoudíte zase tento model :-), ale pokud by to šlo, ráda bych se vyhla čtení vzkazů, které odsuzují náš vztah - je založený na důvěře a naprosté upřímnosti, vážíme si jeden druhého a to, jak žijeme, není vynucené ani z jedné strany, naopak... oba cítíme potřebu pomáhat tomu druhému, jak jen to půjde, abychom mohli za pár let říct: ano, těch 15 let bylo těžkých, ale vždycky jsme stáli při sobě, zvládli jsme to a teď máme připravený domov pro naše děti, mohou se narodit a my víme, že je uživíme, protože jsme na našem vzdělání a na naší kariéře makali. Víme, že je uživíme s láskou - s láskou k nim i k naší práci, která se o to má postarat. Možná naivní, mladický idealismus, ale na druhou stranu - nemám kolem sebe mnoho párů, kde bych vztah fungoval tak úžasně, jako ten náš... :-)

Puppy, nenech se tlačit do nějakých situací, které nevycházejí z tvého nitra. Pokud nemáš potřebu telefonovat, tak nevolej. Pokud máš velikou radost a potřebuješ se podělit s rodiči, volej třeba několikrát denně. Taktéž v opačné situaci. Vše by mělo být pravdivé, žádné komedie a vynucování. Od rodičů bych si vzala pouze tolik peněz, o kterých vím, že mi mohou poskytnout a jsou opravdu na moji potřebu žití. Nadstandart bych řešila ze svých výdělků či pomoci od přítele. Vše se má točit kolem ,,pravdivosti", povrchnost citů se vždy pozná. Rodičům bych řekla, že je mám ráda, ale budu si žít tak, jak to cítím sama. Nic špatného neděláš, tak se nijak neobviňuj a nenech se vtáhnout do citového vydírání. Já jsme v mládí též podobné ,,vydírání" musela řešit,ale stála jsem si za svým, nelituji toho.

Puppy a proč to co tady říkáš nám neřekneš přímo rodičům? V čem je problém? Pokud si stojíš za tím co cítíš, ustojíš jejich zpětné reakce. Ty žiješ svůj život a oni zase svůj a pokud chceš být více volná, záleží to jen na Tobě. Jde o to říci rodičům jak to s Tebou je, co si o tom celém myslíš Ty. Ptáš se nás tady co my si o tom myslíme, a Ty zatím o tom máš, zdá se, dost jasnou představu. Tak proč s tím nejdeš přímo za rodiči?
Jde o to obhájit si svůj názor proti nim, i přesto, že Ti možná budou říkat, že tomu vůbec nerozumíš a že jsi ještě malá. Ty si taky myslíš, že jsi ještě malá a nerozumíš tomu? Jestli ne, tak proč s nimi tu hru hraješ? :co: To je to, o co tu podle mě jde.

Jiná věc je ta, že dospělý člověk s sebou nese veškerou zodpovědnost za své činy. To znamená, že nese následky svých činů. A Ty jsi psala, že chceš být dospělou. Může se tedy stát, že reakce Tvých rodičů bude taková, že Ti třeba přestanou dávat peníze (ta možnost zde je). Na Tobě je, abys toto jejich rozhodnutí (na které mají své právo) přijala a nesla si následky za své rozhodnutí dělat si věci po svém navzdory rodičům. To vše samozřejmě s láskou a porozuměním. Nikomu podle mě nepomůže pokud budeš dělat něco co se Ti nelíbí a co Ti nedělá dobře (např. telefonáty, dovolování se na koncerty apod.)  Rozumíš o co tu jde?

PPavlaa napsal(a):

Sel, máš plnou schránku :dumbom:

Idem si upratať :rodna: , som hrozne neporiadna...

mariposa napsal(a):

Tercila napsal(a):

mariposa: existují méně časově náročné brigády se slušným výdělkem...

:co: :co: :D To tedy asi "jak kde", mari. ;)

Terci, např. doučování (jazyky, vysokoškolský předměty, středoškolský předměty, základka, hudba atd. atd. ...). Za hodinu/hodinu a půl je dost slušný výdělek :) Kamarádka neměla žádné osvědčení, že může učit a učila v jazykovce, dvakrát týdně od sedmi do osmi a pak hurá do školy, taky studovala dvě vejšky zároveň. Bydlela na koleji, pak u přítele, bez sponzoringu rodičů.

Dvakrát týždenne od siedmej do ôsmej - a z toho sa dá vyžiť bez ďalšieho sponozringu? Ježiši, to mi prosím ťa, zisti, kde to takto skvele funguje, tam sa kľudne presťahujem... :jojo:

aprill napsal(a):

Kubula napsal(a):

aprill napsal(a):

Puppy, je problém rodičům každý den zavolat, když jim to udělá radost?

Ublížilo by mi, kdybych nosila copy, protože se to tatínkovi líbí? Kdybych nosila bílý blůzičky, protože to má rád? Kdybych seděla doma a vařila, smažila a háčkovala? A pak si vzala nějakýho hodnýho hocha ze sousedství, páč tatínek to tak chce a je to pro mý dobro? Sakra jo, ublížilo by mi to zásadně. Já žiju svůj život, ne to, co mi nalajnujou rodiče. Sorry za výlev, ale na tenhle argument jsem malinko alergická. :usch:

Jinak ad uživení partnerky na mateřský: nějak se neobjevuje možnost, že bude partnera na rodičáku živit naopak Puppy - pokud získá příslušný vzdělání a bude úspěšná, klidně to tak může dopadnout. Ne každej nutně hledá u partnera finanční zajištění. Samo nevím, jestli to tak u Puppy je, jen že je to jedna z možností, když už tady divoce spekulujeme. ;)

copy, bílá blůzička a večer zavolat a projevit zájem je rozdíl a dost velký!

Prepáč, ale zavolať KAŽDÝ VEČER presne o 21,00 mi smrdí nevoľníctvom a kontrolou hodnou otrokára (implikuje to: TY nemáš právo na voľné disponovanie sovojím časom, MY rozhodujeme minimálne o tom, čo budeš robiť o deviatej...
Kolegynina dcéra šla už na STREDNEJ na rok do USA (za peniaze rodičov, aspoň čiastočne, zvyšok bolo šipendium) a pravidlene sa im hlásila, ale nechali na nej, KEDY a AKO sa im hlási(bol už internet, začínal skype...). Puppini rodčia podľa mňa s ňou zaobchádzajú ako s nesvojprávnou a duševne zaostalou, ale druhá vec je, prečo si to ona nechá. :/

Selima napsal(a):

Dvakrát týždenne od siedmej do ôsmej - a z toho sa dá vyžiť bez ďalšieho sponozringu? Ježiši, to mi prosím ťa, zisti, kde to takto skvele funguje, tam sa kľudne presťahujem... :jojo:

Praha, Selimko :)

Puppy, ale ono je to do značnej miery o TEBE. Skús sa s rodičmi porozprávať, vysvetliť im, že ich máš rada, ale vaše vzťahy - vrátane telefonickej komunikácie a prác v domácnosti - by mali byť o VZÁJOMNOSTI a spoločnej dohode. A možno by som ich skúsila skamarátiť s priateľom(ale neviem, nakoľko sú otvorení tejto myšlienke... :/ ). Ide o to, aby si vzdorovito nevyhadzovala kopýtkami ako vzbúrený pubertiak, ale zároveň aby si neskončila ako doživotný nevoľník a podriadený voči rodičom. Skús na to ísť s láskou, ale pevne a odhodlane, nenechaj sa vytočiť, ale ani sa príliš nepodrobuj. ;)

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

Dvakrát týždenne od siedmej do ôsmej - a z toho sa dá vyžiť bez ďalšieho sponozringu? Ježiši, to mi prosím ťa, zisti, kde to takto skvele funguje, tam sa kľudne presťahujem... :jojo:

Praha, Selimko :)

Fakt? A si si istá, že okrem tých 2x1 hodina nerobí nič iné a vyžije? Tak to sa sťahujem... :jojo: To tuná by to možno nestačilo, ani keby to bolo 2x1 hodina TLMOČENIA. :vissla:

Ja napíšem môj príbeh: Mala som 21 rokov, študovala vysokú a našla si frajera, do ktorého som poriadne buchnutá. Bola som dovtedy dokonale poslušná dcérka, ktorá fungovala skoro ako hodinky, plnila želania rodičov(ono to nebol až taký problém, želania sa s mojimi dosť prekrývali) a u nás to bol otec, kto začal vyrývať, že NESMIEM prespávať u milého, lebo vnášam do vecí bordel, nemám sedieť na dvoch stoličkách, mám sa rozhodnúť, kde som doma a akam patrím... :rolleyes: No, asi čakal, že zrazím opätky, sklopím hrebienok a pokorne sa vrátim domov. Ale ja som bola zaľúbená a po jednej prudšej - na naše pomery - hádke som zbalila kufre a odišla bývať k drahému, ktorý sa len zaardoval, že dostal posilu do domácnosti a k výchove syna. Je fakt, že pred štátnicmai som šala zasa na cca 6 týždňov domov(aby som mala lepšie pdomienky), ale potom som sa vrátila k priateľovi a žila s ním ďalších 8 rokov. Síce to možno úplne prehodilo výhybku môjho života a zavialo ma niekam inam, ale neľutujem, že som urobila tento takpovediac rázny skok do dospelosti, aj keď som vtedy tiež niekedy ľutovala, že zatiaľ čo sa moji spolužiaci bavia v kluboch a pivárňach, ja už som matka dorastajúceho dieťaťa :) . A učila som sa variť, vychovávať dieťa, žiť v páre... :vissla:

Možná jsem to špatně pochopila, ale rodiče dotují svoji vysokoškolačku třemi tisíci měsíčně? Z toho se nedá přece vyžít nikde. Není to ani na skripta, ani na dopravu, ani na jídlo či bydlení. Ale zřejmě to postačuje, kdyby nebyl přítel, byla bys na tom daleko hůř. Snad  nemohou, nechtějí dát víc.

Pokud zasahují do života tímhle způsobem, je to trochu zvláštní. Oni nemají nic proti tomu, že jsi daleko a bydlíš s ním, ale trvají na častých návštěvách a pravidelném volání? Mám dojem, že jsou rádi, že je o Tebe postaráno, ale nechtějí se vzdát svých rodičovských práv.

Rodiče asi nepředěláš, buď to musíš vydržet, když buduješ kariéru takhle dlouho a náročně, nebo se školou skonči a jdi pracovat. Dohadovat se s nimi sice můžeš, ale bude to vysilující pro všechny, přerušit styky s nimi také můžeš, tím je do jisté míry zbavíš povinnosti a odpovědnosti, ale myslím, že na určitou částku od rodičů má i dospělé studující dítě ze zákona právo.

Nestudovala jsem VŠ, ani mé děti, ale mám dost známých, kteří ji absolvovali, nebo jim děti studují. Zhruba půlka z nich si pravidelně přivydělává a někteří si školu zafinancovali sami. Prostě jim to vydělané stačilo a rodičům řekli - děkuju, zatím to nepotřebuju. Jsou však i tací, kolem nichž se doma chodí po špičkách, když už přijedou, aby měli klid na učení. Děti nafasují jídlo, vyprané prádlo  a prachy a jedou zpět do víru velkoměsta. Řekla bych, že ty samostatnější si v životě povedou líp.

Pokud chceš najít způsob, jak to změnit, máš to ve svých rukách. Pokud chceš hledat důvody, proč jsi nespokojená s druhými, moc daleko se asi nedostaneš. Ty změny si člověk musí zařídit sám. A jaké si to udělá, takové to bude mít.

Beru jako normální, že rodiče na VŠ přispějí - to u vás je. Beru jako normální, že za nimi student občas jede, že jim pomůže a že má nějaký protějšek pro radost, pro pomoc, pro životní perspektivu a snad budoucí společný život.

Tak v čem je vlastně problém? V komunikaci, ve vnímání jeden druhého.....Každý se drží svojí pravdy, svých práv...MY JSME RODIČE, POSLOUCHEJ NÁS, JÁ JSEM DOSPĚLÁ, CHCI SI O VŠEM ROZHODOVAT SAMA....Ten Tvůj přítel to má asi nejtěžší, ale on to tak nevnímá, nestěžuje si a je mezi vámi všemi...

MY JSME RODIČE, POSLOUCHEJ NÁS, JÁ JSEM DOSPĚLÁ, CHCI SI O VŠEM ROZHODOVAT SAMA
Zdá se mi, že první věta platí víc. Puppy je celkem smířená s frekvencí cest domů, domácích prací a snad i výší příspěvku od rodičů... tedy vycházet jim v rámci možností vstříc, přizpůsobit se. Jen si chce (čemuž rozumím) rozhodovat o tom s kým bude žít, kamarádit, kam a kdy bude chodit, když není zrovna doma, jestli ne/bude denně v devět volat domů... to spíš rodiče "mají furt něco" a znepříjemňujou jí život neustálou kontrolou, dohledem a téměř podáváním písemných denních hlášení.

helena napsal(a):

MY JSME RODIČE, POSLOUCHEJ NÁS, JÁ JSEM DOSPĚLÁ, CHCI SI O VŠEM ROZHODOVAT SAMA
Zdá se mi, že první věta platí víc. Puppy je celkem smířená s frekvencí cest domů, domácích prací a snad i výší příspěvku od rodičů... tedy vycházet jim v rámci možností vstříc, přizpůsobit se. Jen si chce (čemuž rozumím) rozhodovat o tom s kým bude žít, kamarádit, kam a kdy bude chodit, když není zrovna doma, jestli ne/bude denně v devět volat domů... to spíš rodiče "mají furt něco" a znepříjemňujou jí život neustálou kontrolou, dohledem a téměř podáváním písemných denních hlášení.

Ve dvaceti letech je přirozené, aby si o tom jak trávit čas rozhodovol člověk sám, za sebe, vždyť to je jeho čas. Ať si tedy rozhoduje, nikdo jí nemůže, bez jejího svolení, nutit k něčemu co ona nechce. Já vidím háček v tom, že Puppy dělá něco co se jí nelíbí. A to je to co tu nehraje.
Právo rozhodovat se má jak Puppy, tak její rodiče. I oni se mohou rozhodnout jaký postoj k Puppy zaujmou, to je ale jejich vlastní rozhodnutí a nikde není psáno, že Puppy musí dělat to co oni po ní chtějí. A nikde taky není psáno, že rodiče musí dělat to, co by Puppy chtěla aby dělali její rodiče :D Každý má právo dělat to pro co se rozhodne on sám.

nikde není psáno, že Puppy musí dělat to co oni po ní chtějí
To máš recht... jenže v situaci, kdy jednak příspěvek od rodičů prostě potřebuješ (a soudit se s nimi samozřejmě nechceš), druhak nestojíš o destrukci rodinných vztahů (a ta možnost je reálná - viz maminčino desetileté nemluveńí s její matkou) a za třetí nechceš a nemůžeš se pověsit kompletně na krk příteli ti prostě nic ninýho nezbejvá. Nanejvejš pomalu a opatrně status quo rozšiřovat.

Puppy, rodiče se tě snaží jednoznačně udržet v roli malé poslušné holčičky. Praktické rady ti dala nejlepší Javena na první stránce (příspěvek 10 a 12) přečti si to důkladně a vyvěs na ledničku :)
Pokud svému DVACETILETÉMU dítěti říkám "jsi ještě malá" tak to prostě o ničem jiném nesvědčí. A pokud jsme už u toho počítání, můžeme být malinko brutální, že? A spočítat hodinovou cenu na trhu práce - nějakou průměrnou - a tou pak vydělit rodičovský příspěvek ;) Hned by se vidělo, co si za něj můžou "koupit".
To by asi byl mazec, co....

helena napsal(a):

nikde není psáno, že Puppy musí dělat to co oni po ní chtějí
To máš recht... jenže v situaci, kdy jednak příspěvek od rodičů prostě potřebuješ (a soudit se s nimi samozřejmě nechceš), druhak nestojíš o destrukci rodinných vztahů (a ta možnost je reálná - viz maminčino desetileté nemluveńí s její matkou) a za třetí nechceš a nemůžeš se pověsit kompletně na krk příteli ti prostě nic ninýho nezbejvá. Nanejvejš pomalu a opatrně status quo rozšiřovat.

Tam ještě zbejvá možností, Heleno :D Nekonečně mnoho :cool:

lupina montana napsal(a):

Puppy, rodiče se tě snaží jednoznačně udržet v roli malé poslušné holčičky. Praktické rady ti dala nejlepší Javena na první stránce (příspěvek 10 a 12) přečti si to důkladně a vyvěs na ledničku :)
Pokud svému DVACETILETÉMU dítěti říkám "jsi ještě malá" tak to prostě o ničem jiném nesvědčí. A pokud jsme už u toho počítání, můžeme být malinko brutální, že? A spočítat hodinovou cenu na trhu práce - nějakou průměrnou - a tou pak vydělit rodičovský příspěvek ;) Hned by se vidělo, co si za něj můžou "koupit".
To by asi byl mazec, co....

Z brutálního jednání se rodí zase jen brutální jednání. Z upřímného jednání se rodí upřímné. A tak podobně :) Záleží tedy co člověk zvolí. To pak bude i mít.

Puppy, já jsem byla v podobné situaci jako jsi Ty. Otec mi dával dobrovolně sám od sebe peníze (byl to jeho nápad), když jsem studovala. Jezdila jsem za nimi každý víkend a kdykoliv něco potřeboval byla jsem k dispozici. V hlavě jsem to měla nastavený tak, že za ty peníze musím "něco vracet". Mnoho let to trvalo a já si dodnes pamatuju na ten pocit, který jsem měla při přebírání peněz - nepříjemný pocit, který mi seděl za krkem. Něco v podvědomí mi říkalo, že mi ta situace nevyhovuje, nedělalo mi to dobře. Pak jsem se přistihla při tom, že ke konci měsíce jezdím k našim hlavně kvůli těm penězům a začalo mi to celé vadit ještě víc. Nelíbilo se mi taky, že jsem se cítila díky těm penězům zavázaná, mnoho věcí jsem vlastně dělala proto, že v tom hraíli roli peníze a moje obavy o to, že o ně příjdu.
No a až jednou uzrál čas a já si řekla, že takhle už dál pokračovat nechci, nechtěla jsem si už dál brát ty peníze, které mi táta stále nabízel. Jednoho dne jsem si s ním sedla ke stolu a poděkovala mu, skutečně ze srdce, za to, že mi dal tu možnost studovat v klidu, že mě zabezpečil. Řekla jsem mu, že mu za všechno děkuju a že jsem mu za to vděčná, protože ne všichni studující mají tuhle možnost. Doteď si myslím, že to je skvělé, když má člověk tuhle šanci a vážím si toho. Ale sama jsem se rozhodla, že tak dál už nechci pokračovat, byl to silný vnitřní impuls zříci se těch peněz a uvolnit ruce sama sobě. Dnes jezdím k našim stejně jako předtím každý víkend a dělám to s radostí, žádné peníze už za tím nejsou, protože táta mi už žádné nedává. Krásně se mi ulevilo a náš vztah je mnohem pohodovější, protože jsem uvolněná a nikam sama sebe netlačím. Vím taky, že když nemůžu přijet, prostě nepřijedu, protože to nelze a nijak si za to nenadávám, řeknu jim, že se mi to nehodí, že přijedu až budu moct a je to. I když to bylo zpočátku pro tátu těžké, že jsem někdy nepřijela nebo neudělala to co on čekal, že udělám, časem to přijal. Zpočátku se naštvával jako malý kluk, ale já byla neoblomná, protože jsem věděla co dělám. A přitom jsem se nenechala tím jeho naštváním vykolejit, stále jsem se na něj usmívala jakobych to naštvání neviděla (bylo jeho), chápala jsem, že to těžce nese, že už nedělám všechno co si přeje, ale pro nás pro oba to bylo velmi důležité, udělat tento krok k větší nezávislosti nás obou. Člověka takovéhle situace nesmírně posilní.

Já si Puppy už od začátku myslím, že to je především na Tobě, zařídit si to tak jak Ty sama chceš a nečekat, že rodiče sami udělají ten krok za Tebe. Oni ho totiž možná neudělají nikdy.

Mariposo, mně se zdá, že Puppy dělá těch kroků dost - respektive tak normálně, jako kdejaký jiný děti na vysoký. Problém je v tom, že si možná myslí, že nějak může změnit chování rodičů - což může, ale ne vysvětlováním, evidentně, ale tím, že je přiměje reagovat.
Což je samosebou trochu to, cos říkala taky, ale jednodušejc.
a reagovat je přiměje, když se trošku utvrdí v tom, že nedělá žádnou mizérii (a to podle mě nedělá) a začne se chovat víc podle svých potřeb.
Ad brutalita - někdy na hrubý pytel pomůže jen hrubá záplata ;)

Puppy, já bych řekla, že si třeba zkus představit, jestli bys bez těch peněz od rodičů nějak nevyžila a jestli by se ti nedýchalo líp - a líp se ti s nimi nevyjednávalo. A dej na ty Javeniny rady, to by mohlo pomoci.

Každý si musí vybojovat své místo na slunci a svoji svobodu.
Děti si musí vybojovat svou nezávislost na rodičích a také respekt.
Rodiče si musí také pěstovat respekt u svých dětí. Není to jen tak samo od sebe.

V některých rodinách jsou ty hranice pevně stanovené a jde to (zejména pro děti) velmi ztuha.
A někde to je v pohodě a funguje to v rozumné harmonii s přibývajícím věkem dětí i rodičů, kdy se z dětí stávají dospělí a z rodičů postupně nesvéprávné děti (s čímž se také stárnoucí rodičové těžko smiřují).

U Puppy se mírnému konfliktu (říkejme tomu spíše novému vymezení hranic) nevyhneme. Nestavěl bych to "já jsem už dospělá". Nedával bych tomu názvy. Jen bych řekl, že je rozdíl, když je dětem 5 let, 15 let a 20 let. To je prostě fakt. Na všechny tyhle věkové kategorie mohu vynakládat jako rodič stejné peníze (jen pro ilustraci, asi to nebude přesně stejné), ale chování, fyzická i duševní vyspělost dětí se v čase mění. To je prostě fakt.

Neznamená to, že méně telefonátů by automaticky znamenalo méně lásky k rodičům. Ale přirozený proces osamostatnění a věnování se svým věcem. Není to nevděk. Je to jen přerod od "holčička se pořád drží máminy sukně" k "zkouším si žít svůj vlastní život".

Argumenty typu, živím tě, tak se podle toho chovej, jsou podobného rázu, jako když by rodiče chtěli absolutní kontrolu nad vším, co si za peníze koupíš a jak budeš trávit svůj volný čas. Je správné nahlížet do deníku své dcery, která ho má schovaný ve svém pokoji (který je rodičů a vybavený za peníze rodičů a ostatně i ten deník a pero je koupené ze peníze rodičů...)? Není. Stejně tak není správné za peníze požadovat tak velkou míru kontroly. Je dobré požadovat slušné  známky ve škole či prostě nějaký společně dohodnutý studijní cíl. Aby Puppy neprošustrovala prachy za drogy nebo tak nějak (i když je možné, že je schopná v deliriu složit všechny zkoušky za 1 - to je pak OK).

Ale to je na tobě, své meze a jejich posunutí si musíš s rodiči uspořádat sama. Považuj to za další zkoušku své dospělosti. Kterých je spousta....

lupina montana napsal(a):

Mariposo, mně se zdá, že Puppy dělá těch kroků dost - respektive tak normálně, jako kdejaký jiný děti na vysoký. Problém je v tom, že si možná myslí, že nějak může změnit chování rodičů - což může, ale ne vysvětlováním, evidentně, ale tím, že je přiměje reagovat.
Což je samosebou trochu to, cos říkala taky, ale jednodušejc.
a reagovat je přiměje, když se trošku utvrdí v tom, že nedělá žádnou mizérii (a to podle mě nedělá) a začne se chovat víc podle svých potřeb.
Ad brutalita - někdy na hrubý pytel pomůže jen hrubá záplata ;)

Ano s tím vytučněným souhlasím, je to to o čem píšu já a Ty zase jinými slovy. To podle mě funguje :supr:

S tím hrubým pytlem nesouhlasím. Když mi někdo vrazí facku, já mu jí jednoduše neoplatím, to je moje cesta a vyhovuje mi to tak. Každý ale ať dělá jak nejlépe umí :)

Puppy napsal(a):

Jen pro upřesnění - nepsala jsem nic o samostatnosti, ale o dospělosti. To, že úplné samostatnosti nedosáhnu, dokud nezvládnu svůj život finančně zabezpečit sama / se svým partnerem, je mi jasné. Ale ono při 2 školách se příliš brigád zvládnout nenechá a moje studijní obory bohužel nenabízí dálkovou formu studia. Dospělost je ale přece něco jiného - jde mi o respekt rodičů vůči mým rozhodnutím a potřebám a o uznání toho, že mám právo na vlastní život, kde se všechno neřídí jejich schválením...

No moc jsem toho zatím nepřečetla, ale hned na tohle bych měla dotaz. Proč studuješ dvě školy? Jedna by nestačila? Tím bys měla víc času na brigády nebo nějaký přivýdělek. Ty holt taky nevíš co chceš, chceš prachy a nekecat do toho co budu dělat. To se fakt dost dobře nedá.
Jdu číst dál.

lady ZP napsal(a):

Puppy napsal(a):

Jen pro upřesnění - nepsala jsem nic o samostatnosti, ale o dospělosti. To, že úplné samostatnosti nedosáhnu, dokud nezvládnu svůj život finančně zabezpečit sama / se svým partnerem, je mi jasné. Ale ono při 2 školách se příliš brigád zvládnout nenechá a moje studijní obory bohužel nenabízí dálkovou formu studia. Dospělost je ale přece něco jiného - jde mi o respekt rodičů vůči mým rozhodnutím a potřebám a o uznání toho, že mám právo na vlastní život, kde se všechno neřídí jejich schválením...

No moc jsem toho zatím nepřečetla, ale hned na tohle bych měla dotaz. Proč studuješ dvě školy? Jedna by nestačila? Tím bys měla víc času na brigády nebo nějaký přivýdělek. Ty holt taky nevíš co chceš, chceš prachy a nekecat do toho co budu dělat. To se fakt dost dobře nedá.
Jdu číst dál.

Pokud budeš číst dál, pochopíš, proč studuji dvě školy. Není to o tom, že bych si řekla "nevím, co chci dělat, tak půjdu na medicínu a na ekonomku a ono z toho nakonec něco bude". Já vím, čím se chci živit a co je k tomu zapotřebí umět. A jedna škola to zkrátka dohromady nepropojuje. Navíc se nejedná o 2 VŠ, ale o VŠ a SŠ, jejíž poslední dva ročníky fungují zároveň jako VOŠ... Klidně si poslechnu, co by si přáli moji rodiče, abych dělala, jak bych se podle nich měla chovat - ale zároveň chci, aby oni vyslechli mne, nechali si vysvětlit moje důvody, co mě k tomuto postoji a rozhodnutí vedli apod.

Puppy napsal(a):

Děkuji všem za snahu, bohužel mám pocit, že se převážná část diskuze stočila ke kritice mého vztahu s partnerem, s kterým nemám sebemenší problém. Pro všechny tedy ještě jednou uvádím: ano, přítel mne finančně podporuje, protože se tak sám rozhodl. Byl to totiž on, kdo mi řekl, že bych si měla vážit dvou talentů, kterých se mi dostalo - hudebního a jazykového, a že pokud na sobě teď budu takto pracovat, mám před sebou jednou krásnou budoucnost v podobě práce, která mne bude maximálně naplňovat a bude skvěle finančně ohodnocena. Neříkám, že za mne platí každý měsíc - někdy se zadaří a já si můžu zaplatit své měsíční výdaje nebo jejich část sama. Někdy to nejde, ale já ho nenutím za mne platit, rozhodl se tak sám a kdyby nemohl nebo nechtěl, neplatil by to. Ono ale taky dělat hudbu je dřina - je sice hezké, jak píše agewa, že když dcera chce studovat, musí se sama otáčet, fajn, klobouk dolů, ale hrát znamená cvičit, a to min. 3 hodiny denně. Odcházím z bytu v 6, abych od 7 mohla cvičit v budově školy, vracím se v 9 ze školy nebo z brigády a jdu cvičit na svůj elektronický klavír. Ale já jsem se ptala, jestli je tak špatné, že chci bydlet a trávit volný čas s partnerem a přáteli a domů jezdit jednou za čas (a samozřejmě pomoci tam s tím, co je potřeba), pokud by mi rodiče měli dál platit stejnou částku jako doposud. Mám je ráda a chci s nimi dál komunikovat, jen si přeji změnit úroveň této komunikace. A protože vím, že mi je 20 a mnoho zkušeností mi chybí, ptala jsem se vás všech, kdo to dokážete posoudit také z pohledu rodičů, zda je chyba ve mně a v mých představách o životě ve 20 letech, nebo zda by skutečně měli něco změnit i rodiče. A pro pencilu a ostatní s podobným názorem - pardon, ale nepřijde mi nic špatného na tom, že pokud mám druhý den dvě zkoušky a potřebuji se učit, tak přítel uvaří večeři, nebo že když zkrátka nestíhám jeden týden vyprat, tak to do té pračky hodí a následně z ní sám vyndá, popř. umyje umyvadlo a vanu. Kdybych byla starší a měla dostudováno, dělili bychom se samozřejmě o financování domácnosti rovným dílem, ale on šel do vztahu s mladší holkou, tak s tímhle asi počítal, ne? Ono se to jednou otočí, protože moje platová kategorie,navíc v oboru, který jsem si vybrala, bude mnohem výše než ta jeho. A pro laminanonte: pokud bychom my lidé takhle přemýšleli nad každým vztahem, asi by se příliš svateb nekonalo - vztah je o určitých investicích do něho, ano, někdy i finančních. A stejně tak bych se já mohla ptát, jestli mi on po potenciálním rozchodu bude chodit domů uklízet, vařit apod., jestli mi bude můj nový byt  pomáhat zútulňovat různými maličkostmi, bude mi na balkóně sázet květiny, prát záclony apod., ne? Je to jen můj názor a pokud někoho uráží, omlouvám se, ale nemyslím si, že bychom žili ve vztahu, kdy jeden natahuje ruku a chamtivě bere a druhý pouze dává, aniž by dostával cokoliv nazpátek...

Něco málo ti tahle diskuze dá. Jedno přísloví říká "můžeš koně přivést ke žlabu, ale už ho nedonutíš se napít" Tak to bude s tvejma rodičema, změna chování i zásad bude muset jít od tebe, je k ničemu nedonutíš, to se ti klidně složí před očima, abys musela rezignovat. Mě dcera uťala hned v začátku když jsem chtěla organizovat nebo požadovat nemožné - dnes vím, že to nemožné bylo a jela si po svém. Akorát privat jsem ji nedovolila. Tatínek byl benevolentnější, holt ji dotoval nad rámec, ale bral to ze svého ne z rodinného rozpočtu. Kde na to bral doteď nevím.

Poppy, jsi šikovná holka a líbí se mi, že studuješ. Myslím, že většina lidí s přístupem "no jo, holčička by chtěla rovnou dvě školy a nechat se živit rodiči" asi vysokoškolské vzdělání nemá a bere to jako způsob jak se vyhnout "tvrdému životu pracujícího člověka". Osobně tedy co jsem dodělala vysokou mám jako "pracující" mnohem víc klidu a méně stresu a to jsem dělala jednu školu (zato ale náročnou). Nemyslím to ve zlém, taky záleží na oboru a někde se fakt lidi flákaj, ale kdo to nezažil, nedokáže si většinou představit že studium prostě často je dřina jako blázen s neustálým stresem.

Taky mi připadá mimo mísu řešit, jestli tě živí přítel nebo ne a jestli, když se rozejdete, mu budeš peníze investované do tvého vzdělání refundovat. Předpokládám, že když jednou zůstaneš na mateřské s vašimi dětmi, taky po něm nebudeš chtít, aby ti refundoval ušlý zisk. Kromě toho když zůstanete spolu (a ve zdravém a funkčním vztahu to člověk prostě předpokládá a jedná s dlouhodobou perspektivou), i tvůj přítel bude z tvého vzdělání těžit. Budeš mít šanci na lepší a lépe placenou práci, jako jazykově vybavená budeš mít možnost přivýdělku i při mateřské atd. Mě situace kdy pracující partner po vzájemné dohodě dotuje partnera intenzivně studujícího naprosto normální, koneckonců jsme to taky tak měli. Brali jsme se s mým mužem ještě na vysoké, on krátce potom začal vydělávat, ani jednomu nám nepřipadalo divné, že mě tedy živí z jednoho platu. Koneckonců snad sdílíme dobré i zlé :)

Jsi cílevědomá holka, dost dřeš po škole i po brigádách, bohužel máš jeden nepříjemný problém: tvoji rodiče tě místo lásky spíš dusí, místo podpory se tě snaží kontrolovat. Nechám teď stranou, jestli je každodenní telefonát domů nenormální (mě by z toho šlehlo) nebo jestli ti mají rodiče co mluvit do toho, jak trávíš prázdniny a kam chodíš na koncert. Tím, že ti finančně přispívají, mají určitou pravomoc, kterou by (podle mě) rodiče neměli zneužívat: ti tvoji ji ale využívají s chutí a zhusta. Trochu riskují, že se jednou ucho přetrhne, jako tomu bylo u Selimy. Tví rodiče na tebe prostě mají bič, a to hned dvojí: finanční a citový. A tebe spíš, přijde mi, trápí ten citový a to neustále vydírání, jak jsou nemocní a jak se o ně musíš starat (jsi asi jedináček, co?)
Jsi chytrá holka a kdyby tvůj problém měl snadné řešení, sama už jsi ho asi dávno našla. Vidím tvoje možnosti takto:

1. Vydržet. Potřebuješ dostudovat aspoň jednu školu, trochu si uvolnit ruce, takže můžeš zatnout zuby a odstřihovat metr to dne, kdy budeš soběstačná (byť s pomocí přítele, ale nezávislá na rodičích). Garantuju ti ale, že postoj tvých rodičů se ani potom moc nezmění, budou se snažit tě manipulovat i dál. Můžeš je zkoušet převychovváat po malých krocích a postupně si vybojovávat, co je "tvoje". Ano, mám vás ráda, ráda přijedu, uvařím, naželhím, ale jen jednou za tři týdny. Ráda u vás o prázdninách budu, ale jen měsíc (příští rok jen tři týdny, pak třeba jen dva). Krok za krokem s odhodlanou vůlí vybojovávat, co potřebuješ. Je to otázka bolestivého hledání rovnováhy, svoje rodiče musíš respektovat a ukazovat jim lásku, ale potřebuješ i svobodu pro sebe a pro svého partnera.

2. Prásknout do stolu. Najít způsob, jak se s partnerem uživíte bez tvých rodičů. Bude to těžké, ale kde je vůle, je cesta. My jsme po mé svatbě (ve druháku šestiletého studia) odmítli od našich jakoukoli finanční podporu. Jako manželé jsme prostě chtěli být soběstační. Byla to někdy až brutální škola života, ale dnes jsem za to ráda: jednak jsem se naučila vyjít s málem, jednak mě a mého manžela začali rodiče respektovat jako samostatnou a nezávislou jednotku. Ty sama víš, jestli to jde (třeba ne hned, třeba příští rok). Roztržení finančního pouta by ti uvolnilo ruce na to, aby sis začala budovat zdravý, vyvážený vztah k rodičům, vztah, nad kterým nevidí bič. Nejlépe je pořád milovat, navštěvovat, pomáhat, ale podle své, dospělé, úvahy a podle vzájemné dohody, ne podle jejich jednostranného rozkazu.

Tak se omlouvám za román, ale snad to aspoň torchu pomůže :)

Milá Puppy,
jsi citlivá a rozumná dívka a na rodičích ti záleží určitě nejen kvůli finančním dotacím. Zazněly tady i dobré rady (Nicolas) a je na tobě, které si vezmeš k srdci. Zřejmě bez konfliktů se to neobejde, ale ty potřebuješ žít SVŮJ život a nenechat se citově vydírat od rodičů. Oni jsou nastaveni jinak. Změnit to můžeš a musíš jen ty. Pokud to neuděláš, budou ti celý život něco organizovat.
Řekla bych , že klidně, bez emocí si vymezovat vzájemné hranice - z tvé strany.
Co popisuješ dobře znám od své mamky. Dnes je mi 62 let, mým třem sourozencům o něco méně a ona nám neustále uděluje nechtěné rady a příkazy, kterými se samozřejmě neřídíme a je nám to už k smíchu. Ale zažili jsme i horší časy, kdy jsme určitou dobu na střídačku s ní nekomunikovali. Ona to sice myslela dobře, ale nám to ztěžovalo život, protože citové vazby se někdy nedají, ani nemohou vymazat.
Přeju ti hezký a šťastný život, uskutečnění tvých plánů. A věř svým ideálům, posouvají tě kupředu. Také - věř sama sobě i lásce svých rodičů, nezatratí tě jen proto, že si půjdeš svojí cestou v životě.

Otec mi dával dobrovolně sám od sebe peníze (byl to jeho nápad), když jsem studovala...
Proč studuješ dvě školy? Jedna by nestačila? Tím bys měla víc času na brigády nebo nějaký přivýdělek.
Mariposa, Lady ZP - dámy, tady zas až tak nejde o ty prachy. Kdyby Puppy potřebovala jenom živit, než dostuduje, dá se to řešit poměrně jednoduše cestou práva. Za jiné situace bych jí to možná i poradila, protože by to byl způsob, jak se vymanit zpod rodičovské kurately - jenže bohužel hrozí to, že by ji (až na vyměřené výživné) mohli svým způsobem odepsat, protože "takhle se slušná dcera nechová" - a to si Puppy evidentně nepřeje. Ona je nešťastná z toho, že jí máma s tátou nedovolí "vyrůst", ale na druhou stranu jim nechce ublížit... jó, výchova je mocný kouzlo. Tak se v tom plácá, protože už by chtěla bejt velká holka... ale tak, aby se na ni doma "nezlobili". Ona pořád ty zábrany má - na rozdíl od rodičů, kteří svoje představy  "dobře vychovaný dcerušky" tvrdě vyžadujou. Blbý je, že oni to možná ani nemyslí špatně - přece jen vypustili patnáctiletý kůzle do velkýho zlýho světa, asi se o něj i báli... jenom si holt neuvědomujou, že jim mezitím dospělo.

mariposa napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Mariposo, mně se zdá, že Puppy dělá těch kroků dost - respektive tak normálně, jako kdejaký jiný děti na vysoký. Problém je v tom, že si možná myslí, že nějak může změnit chování rodičů - což může, ale ne vysvětlováním, evidentně, ale tím, že je přiměje reagovat.
Což je samosebou trochu to, cos říkala taky, ale jednodušejc.
a reagovat je přiměje, když se trošku utvrdí v tom, že nedělá žádnou mizérii (a to podle mě nedělá) a začne se chovat víc podle svých potřeb.
Ad brutalita - někdy na hrubý pytel pomůže jen hrubá záplata ;)

Ano s tím vytučněným souhlasím, je to to o čem píšu já a Ty zase jinými slovy. To podle mě funguje :supr:

S tím hrubým pytlem nesouhlasím. Když mi někdo vrazí facku, já mu jí jednoduše neoplatím, to je moje cesta a vyhovuje mi to tak. Každý ale ať dělá jak nejlépe umí :)

To funguje, pokiaľ je to cudzí človek a facku ti dá raz. Ale ak je ten fackovací človek tvoj otec, ktorý bol ako dieťa tiež týraný, prípadne zneužívnaý, a považuje to za "normálny" spôsob výchovy, tak ti to nepomôže, ver mi. Tak sa dá ujsť alebo sa tiež nejako (najlepšie fyzicky, aby tomu porozumel, to je zrejme jeho "jazyk lásky" :rolleyes: ) vymedziť.

helena napsal(a):

Ona je nešťastná z toho, že jí máma s tátou nedovolí "vyrůst", ale na druhou stranu jim nechce ublížit... jó, výchova je mocný kouzlo. Tak se v tom plácá, protože už by chtěla bejt velká holka... ale tak, aby se na ni doma "nezlobili".

A jaký je tedy řešení, Heleno, když chce někdo vyrůst a zároveň nechce aby se na něj doma zlobili?
Jak lze jít napravo a nalevo zároveň?

Selima napsal(a):

To funguje, pokiaľ je to cudzí človek a facku ti dá raz. Ale ak je ten fackovací človek tvoj otec, ktorý bol ako dieťa tiež týraný, prípadne zneužívnaý, a považuje to za "normálny" spôsob výchovy, tak ti to nepomôže, ver mi. Tak sa dá ujsť alebo sa tiež nejako (najlepšie fyzicky, aby tomu porozumel, to je zrejme jeho "jazyk lásky" :rolleyes: ) vymedziť.

Sel, já ale nikde nepíšu o tom, že je dobré být fackovacím panákem. Vždycky můžeš odejít aniž bys facku oplatil. Nemluvím o tom nechat se fackovat a přihlížet tomu. Odejít je přeci taky řešení, je to volba, stejně jako je volbou facku oplatit.

Malé děti samozřejmě od rodičů těžko odcházejí, ale o tom tady snad není řeč, Puppy už není malé dítě :dumbom:

mariposa napsal(a):

helena napsal(a):

Ona je nešťastná z toho, že jí máma s tátou nedovolí "vyrůst", ale na druhou stranu jim nechce ublížit... jó, výchova je mocný kouzlo. Tak se v tom plácá, protože už by chtěla bejt velká holka... ale tak, aby se na ni doma "nezlobili".

A jaký je tedy řešení, Heleno, když chce někdo vyrůst a zároveň nechce aby se na něj doma zlobili?
Jak lze jít napravo a nalevo zároveň?

Sama sis odpověděla o kousek výš - pamatuješ? "Tam ještě zbejvá možností, Heleno Nekonečně mnoho"
Nevím, jaké možnosti máš na mysli ty, když se dokážeš takhle zeptat - ale podle mého Puppy musí něco udělat, něco opustit, s něčím se smířit, něco oželet... protože ona je nespokojená - ale my jí neporadíme, co konkrétně - jen si může z nabídnutého menu vybrat :). Jejím rodičům to takhle vyhovuje, takže oni ten důvod ke změně nemají.

helena napsal(a):

podle mého Puppy musí něco udělat, něco opustit, s něčím se smířit, něco oželet... protože ona je nespokojená - ale my jí neporadíme, co konkrétně - jen si může z nabídnutého menu vybrat :). Jejím rodičům to takhle vyhovuje, takže oni ten důvod ke změně nemají.

S tím co píšeš souhlasím a říkám to tady už od počátku, že to je především na Puppy, jak se ona k tomu postaví a jaké si to udělá takové to bude mít. Rodičům tento stav asi vyhovuje, komu nevyhovuje je Puppy. Taky jsem už na začátku psala: že nic není zadarmo, když člověk vybírá něčeho se vzdává ve prospěch toho co vybírá, tak to je, nelze sedět na dvou židlích zároveň :)

že to je především na Puppy, jak se ona k tomu postaví a jaké si to udělá takové to bude mít
Zní to hezky... až na to, že když tě v něčem 20 roků vychovávají, tak se to sakra blbě mění. Notabene když rodičové mají v ruce kohoutek a ještě můžou (a jak předvedli, taky umí) úžasně vydírat.

helena napsal(a):

že to je především na Puppy, jak se ona k tomu postaví a jaké si to udělá takové to bude mít
Zní to hezky... až na to, že když tě v něčem 20 roků vychovávají, tak se to sakra blbě mění. Notabene když rodičové mají v ruce kohoutek a ještě můžou (a jak předvedli, taky umí) úžasně vydírat.

Čím dřív to člověk utne, tím líp :)
Jsou lidi, kterým rodiče vládnou i 60 let! :/

Nevím, jaké možnosti máš na mysli ty, když se dokážeš takhle zeptat - ale podle mého Puppy musí něco udělat, něco opustit, s něčím se smířit, něco oželet... protože ona je nespokojená - ale my jí neporadíme, co konkrétně - jen si může z nabídnutého menu vybrat .

A tím vlastně dospěje. :jojo:;)

Všem vám moc děkuju :jojo: Myslím, že tahle diskuze mne přece jen někam posunula a otevřela mi oči. Teď si to musím sama v sobě srovnat, a pak uvidíme, co s tím udělám - nějak se to prostě musí zvládnout, jen bych ráda, aby to bylo co nejmíň bezbolestné, co se týče další komunikace s rodiči. Dám pak vědět, jak to dopadlo :styrka: :par: