Dobrý den,

mám problém, chodím s přítelem něco přes rok, a vím, že mě miluje a já ho mám velice ráda. Ve všem si rozumíme a všude si sedneme. Sex je dobrý také. Nechápu, co mi zde chybí, ale nejsem šťastná.. Nechápu proč. Mám ho velmi ráda a vážím si ho, ale vztah mě přestal zkrátka bavit-nevidím v něm sebemenší budoucnost. Nežijeme spolu, podnájem je nereálný, protože naše práce není to, co chceme dělat a oba chceme zkusit něco jiného. Nejsou finance, situaci ztěžuje jeho matka, která vyžaduje neustálý příjem od něho, sama nepracuje a on, i když nadává, stále platí nejen jí, ale i nájem, kde bydlí, finančně podporuje občas mladšího bratra a teď ještě musí sám živit doma zvířata (pes a dvě kočky), jelikož jeho matka odjela na tři měsíce pryč. Vše na něm leží a mě je ho velmi líto, ale sama mám špatně placenou práci kde pracuji od nevidim do nevidim a nemohu najít už půl roku jinou práci, která by byla finančně zajímavá a která by mě bavila. Nejsem vůbec šťastná a i když mě miluje a je ke mě milý, spolehlivý, upřímný a věrný, zdá se mi jako jediné východisko to ukončit. Hrozně mě vyčerpává dokonce i s ním být, jelikož hraji šťastnou a spokojenou, ale vůbec jí nejsem. Nelíbí se mi tato situace a nevím jak jí řešit a navíc se ani neumím rozcházet. Jak také vysvětlit člověku, který vás miluje, že se chcete rozejít a že jste z toho všeho vyčerpaní?? :-( Poraďte mi prosím, jak mu to sdělit, aby ho to nebolelo a mohli jsme oba žít své životy odděleně. Já už nemám sílu řešit problémy druhých, když jsem sama vyčerpaná.. Děkuji.

Nemesis,
a proč bys měla řešit jeho problémy? Tak je neřeš!
Připadá mi, jako bys byla pod tíhou toho vztahu, pod kterým už nemůžeš dýchat. Možná je ti přítele líto, a tak řešíš jeho problémy za něj, čímž dostáváš dvojitou dávku problémů - těch tvých, které ti bohatě stačí a ještě si navíc dobrovolně přebíráš problémy partnera.
Nejsem si jistá, zda se rozchodem něco vyřeší, protože v dalším vztahu může nastat podobná situace a pokud si to nevyřešíš sama v sobě, budeš takhle couvat i z následujících vztahů...
Pokud to tak je, zkus přijmout partnera jako odpovědného dospělého člověka, který si je schopný a dokonce povinný řešit své problémy sám.

Ako by som to: myslím, že keby si ho mala rada - a on teba - vonkajšie prekážky a problémy by vás nedokázali poraziť. Nepoznám totiž nikoho, kto by mal život stále bez problémov.... :/ Na druhej strane - ak nemáš chuť riešiť JEHO problémy(ktoré ovplyvňujú váš vzťah, jasné) - tak ich nerieš, ale počítaj s tým, že trebárs sa môžeš nabudúce zamilovať do niekoho, kto bude mať dosť peňazí a málo problémov, ale bude sviňa, bude ťa trápiť (alebo ťa naopak bude mať úplne na háku). Neexistujú dokonalí ľudia; ani tvoj priateľ nie je dokonalý... a neexistuje ani dokonalý vzťah a dokonalá situácia. Vždy je to niečo za niečo, tak sa rozhodni a potom mu to čo najohľaduplnejšie oznám, lebo byť s ním zo súcitu alebo pocitu povinnosti je hnus fialový. :usch:

Nemesis, název tvého vlákna vůbec nekoresponduje s tvým prvním příspěvkem. I ty otazníky, hm.

Proč v něm vidíš dokonalého muže? Jaký máš problém? Vadí ti, že je "dokonalý"  ke své mamince?

Nemesis, při čtení první půlky příspěvku a nadpisu mě napadlo: Pálí ji dobré bydlo.
V druhé půlce příspěvku mě napadlo, není tak dokonalý, neumí se odpoutat od maminky. Promluvila jsi si s ním o tom, co Tě trápí? Myslím, že to je první krok. Když to nepomůže, rozejít se můžete později a alespoň to bude fér: Nebude to pro něj jako blesk z čistého nebe. Jeho matka odjela na 3 měsíce pryč, tak by měl být čas a klid si vše spolu ujasnit.

Nemesis, dvakrát jsem si pečlivě přečetla  nadpis a tvůj příspěvek. Ty s tím mužem v podstatě nežiješ. Protože žiješ se svojí představou o něm. Ten muž má klady i zápory. Ty ted vidíš i ty zápo*né stranky a ty ti vadí. Pokud jsou to věci nepřekonatelné, pak ano rozchod, ale rozhodně to není rozchod s dokonalým. Pokud jsou ty věci překonatelné, pak se zamysli nad  svým postojem, proč ty jej vidíš, potřebuješ vidět jako dokonalého, když je to naprosto normální slušný člověk.

Moc Vám děkuji dámy za vaše příspěvky, všechny jsem si přečetla.. On na mamince nevisí-visí ona na něm. Nemá to srdce jí nechat platit nájem, když ona nemá stále práci a pořád jí hledá.. Teď se naštěstí bude vracet, tak alespoň mu odpadne starost se zvířaty. Já se snažím si nebrat tyhle jeho problémy k srdci, ale přece když jsme partneři, nemůžu dělat, že jeho problémy nevidím. Chtěla bych mu se vším pomoci. Jen si už připadám, že mě sice velmi přitahuje, je hodný, milý atd., ale z nějakého neznámého důvodu nejsem šťastná. Čím by to mohlo být? Lze to změnit, nebo je řešením opravdu rozchod? Několikrát jsme si promluvili-vadí mi jeho práce, vadí mi i moje práce-oboje je za málo peněz, ale jeho tato práce baví a nevzdá se jí.. Je mi to líto, ale pokud se finanční situace nezmění, nemůže se náš vztah nikam rozvíjet, nebudeme spolu nikdy bydlet! Nevidím v tom budoucnost a nevím co jiného než rozchod se dá dělat? Mám ho velmi ráda, ale je tu i navíc jeden další muž, který jak tu některá z vás psala, má svůj byt, je starší a tuším, že o mě velmi stojí a mě se líbí. On mi připadá jako východisko, což je vlastně hrozné a já se cítím špatně! Ale je to tak, potřebuji muže, co mě bude nejen milovat, ale který bude mít kde být, nebo alespoň se snažit někam dál se posunout. Můj nynější přítel je zlatíčko. Ale je mladší o 3 roky a děti plánovat rozhodně teď nechce. Ale mě se blíží třicítka, je mi 26 a já se někam dál posunout rozhodně chci.. :-( Co byste dělali na mém místě? Já ale přítele miluji.. Mám jednat z rozumu, nebo z citu? Nevím si rady.

Nemesis me,ale vubec nepripada,ze bys pritele milovala.

ale z nějakého neznámého důvodu nejsem šťastná
MUDr. Plzák říká "Permanentně šťastný může být jenom idiot".
Jak tě tak čtu, chtěla by ses "posunout" nejlépe do vystlaného hnízdečka s mláďaty a někým, kdo dává najevo, jak o tebe stojí a ještě vás dokáže materiálně zajistit. Tvůj momentální přítel to podle tebe není, už třeba proto, že "jeho tato práce baví a nevzdá se jí...  pokud se finanční situace nezmění, nemůže se náš vztah nikam rozvíjet, nebudeme spolu nikdy bydlet... nevidím v tom budoucnost...  je mladší o 3 roky a děti plánovat rozhodně teď nechce"
OK - je to ještě mladej kluk, kterej chce dělat co ho baví. (Nakonec má nárok, ve třiadvaceti je celkem brzo na zakládání rodiny.) Asi ti vadí i to, že svým způsobem "dává přednost" mámě, i když já jeho pomoc vidím trochu jako plus a určitou odpovědnost.
Zeptám se - proč nejdeš za prací jinam, proč si nenajdete prozatím třeba ubytovnu nebo podnájem za levnější peníz, proč máš pocit, že ti v 26 letech ujíždí miminkovskej vlak?

Nemesis napsal(a):

Moc Vám děkuji dámy za vaše příspěvky, všechny jsem si přečetla.. On na mamince nevisí-visí ona na něm. Nemá to srdce jí nechat platit nájem, když ona nemá stále práci a pořád jí hledá.. Teď se naštěstí bude vracet, tak alespoň mu odpadne starost se zvířaty. Já se snažím si nebrat tyhle jeho problémy k srdci, ale přece když jsme partneři, nemůžu dělat, že jeho problémy nevidím. Chtěla bych mu se vším pomoci. Jen si už připadám, že mě sice velmi přitahuje, je hodný, milý atd., ale z nějakého neznámého důvodu nejsem šťastná. Čím by to mohlo být? Lze to změnit, nebo je řešením opravdu rozchod? Několikrát jsme si promluvili-vadí mi jeho práce, vadí mi i moje práce-oboje je za málo peněz, ale jeho tato práce baví a nevzdá se jí.. Je mi to líto, ale pokud se finanční situace nezmění, nemůže se náš vztah nikam rozvíjet, nebudeme spolu nikdy bydlet! Nevidím v tom budoucnost a nevím co jiného než rozchod se dá dělat? Mám ho velmi ráda, ale je tu i navíc jeden další muž, který jak tu některá z vás psala, má svůj byt, je starší a tuším, že o mě velmi stojí a mě se líbí. On mi připadá jako východisko, což je vlastně hrozné a já se cítím špatně! Ale je to tak, potřebuji muže, co mě bude nejen milovat, ale který bude mít kde být, nebo alespoň se snažit někam dál se posunout. Můj nynější přítel je zlatíčko. Ale je mladší o 3 roky a děti plánovat rozhodně teď nechce. Ale mě se blíží třicítka, je mi 26 a já se někam dál posunout rozhodně chci.. :-( Co byste dělali na mém místě? Já ale přítele miluji.. Mám jednat z rozumu, nebo z citu? Nevím si rady.

To bude ono, jiný muž. Myslím, že ty už máš jasno. Jen to nevidíš.
Co bych já dělala na tvém místě? Byla bych s mužem, kterého miluju.

Nemesis,
také bych byla s mužem, kterého miluju. Protože vše se může kdykoliv změnit, ten bohatý může peníze ztratit a ten "chudý" může naopak peníze dostat.
Připadá mi, že máš teď docela nejasno jak v tom, co chceš, tak ve svých pocitech. Nejprve si vše ujasni, pak si o tom promluv se svým současným přítelem a pak udělej to, za čím tě nejvíc srdce táhne :)

Tak zasa: je to vždy niečo za niečo. Buď istota s mužom, s ktorým by si bola zjavne len "z rozumu", alebo neistota a asi spočiatku aj odriekanie s niekým, kto je ale milý, zlatý (možno ho máš aj rada...?). Ja viem, čo by osm si vybrala, ale ty si vyber PODĽA seba. Halvne potom nekuňkja, že nemáš aj to druhé... respektíve všetko v jednom.

a ty máš pocit, že budeš štastná s tím druhým?
já myslím, že štastná musíš být hlavně sama za sebe a je "jedno, který s těch dvou s tebou bude" když si nevyřešíš tohle budeš tak nějak neštastná bud s jedním nebo s druhým. oni tě totiž štastnou neudělají....to musíš ty.

agewa napsal(a):

a ty máš pocit, že budeš štastná s tím druhým?
já myslím, že štastná musíš být hlavně sama za sebe a je "jedno, který s těch dvou s tebou bude" když si nevyřešíš tohle budeš tak nějak neštastná bud s jedním nebo s druhým. oni tě totiž štastnou neudělají....to musíš ty.

jj, přesně toto jsem měla na jazyku :jojo:

Nemesis napsal(a):

Moc Vám děkuji dámy za vaše příspěvky, všechny jsem si přečetla.. On na mamince nevisí-visí ona na něm. Nemá to srdce jí nechat platit nájem, když ona nemá stále práci a pořád jí hledá.. Teď se naštěstí bude vracet, tak alespoň mu odpadne starost se zvířaty. Já se snažím si nebrat tyhle jeho problémy k srdci, ale přece když jsme partneři, nemůžu dělat, že jeho problémy nevidím. Chtěla bych mu se vším pomoci. Jen si už připadám, že mě sice velmi přitahuje, je hodný, milý atd., ale z nějakého neznámého důvodu nejsem šťastná. Čím by to mohlo být? Lze to změnit, nebo je řešením opravdu rozchod? Několikrát jsme si promluvili-vadí mi jeho práce, vadí mi i moje práce-oboje je za málo peněz, ale jeho tato práce baví a nevzdá se jí.. Je mi to líto, ale pokud se finanční situace nezmění, nemůže se náš vztah nikam rozvíjet, nebudeme spolu nikdy bydlet! Nevidím v tom budoucnost a nevím co jiného než rozchod se dá dělat? Mám ho velmi ráda, ale je tu i navíc jeden další muž, který jak tu některá z vás psala, má svůj byt, je starší a tuším, že o mě velmi stojí a mě se líbí. On mi připadá jako východisko, což je vlastně hrozné a já se cítím špatně! Ale je to tak, potřebuji muže, co mě bude nejen milovat, ale který bude mít kde být, nebo alespoň se snažit někam dál se posunout. Můj nynější přítel je zlatíčko. Ale je mladší o 3 roky a děti plánovat rozhodně teď nechce. Ale mě se blíží třicítka, je mi 26 a já se někam dál posunout rozhodně chci.. :-( Co byste dělali na mém místě? Já ale přítele miluji.. Mám jednat z rozumu, nebo z citu? Nevím si rady.

Přítele miluješ, ale nelíbí se Ti, že nevydělá tolik, aby to uspokojilo Tvé přání po zázemí. Ten druhý s tímhle asi nemá problém, jak píšeš. Hmmmm, takže láska proti materiálnu. No, tak na to budeš muset přijít sama, co víc je Ti bližší :)

Někde jsem četla jakousi studii, že svazky z rozumu jsou prý trvalejší.
No, láska je sice láska, ale na druhou stranu je do vztahu potřeba i jakési finanční zajištění. protože jak nejsou peníze, myslím tím na takový běžný věci, ne nadstandard, ale bydlení je základ, tak jde láska do kytek. Lásky se nenajíš, nebvydlíš v ní a děti se sice z lásky rodí, ale potřebuješ mít pro ně zázemí, mít je čím nakrmit a do čeho je oblíct. To s nedostatkem financí a bez vlastního bydlení není až tak jednoduchý. Za další, kde je psaný, že se Nemesis do toho staršího nuže nemůže zamilovat s bude tam i ta láska, nejen rozum. Nakonec, jaká je to láska, když teď není ve vztahu šťastná? To je totiž pomalý začátek konce lásky.

stále platí nejen jí, ale i nájem, kde bydlí, finančně podporuje občas mladšího bratra a teď ještě musí sám živit doma zvířata (pes a dvě kočky), jelikož jeho matka odjela na tři měsíce pryč.

Já jsem se zarazila nad ekonomickou stránkou. Musí sám živit psa a dvě kočky, dokonce platit nájem kde bydlí-matka odjela, až přijede bude platit ona. Tak nevím, kdo sežere víc : pes nebo kočka? :(

Mám jednat z rozumu, nebo z citu.

Zrovna předevčírem jsem se koukal na film Rozum a cit podle románu Jane Austenové. Jistý mládenec se tam zamiloval do jedné slečny, jenže ona byla chudá a on potřeboval peníze. Vzal si dívku s věnem, čehož pozdeji litoval.


Nemesis, jako by ti jedna půlka říkala zůstat z citu a druhá půlka říkala odejít z rozumu k chlapákovi s bytem, který o tebe má zájem. No, důležité je, abys byla šťastná. Pokud jde o toho kluka, tak možná potřebuje čas na založení rodiny, společné bydlení a tak. Mně samotnému je 25 a sám bych dívku s prckama asi neuživil, kočku s pejskem jo. Takže to chápu. Z tvých příspěvků mi není jasné, jestli vaše vzájemná láska je větší než vaše potřeby. Tak mě pouze napadá věta z knihy od Komenského (Labyrint světa a ráj srdce). Z kapitoly o partnerství a manželství, že ikdyž se nejlép zdaří, sladké s hořkým se mísí. :)


Ještě něco z internetu. :) Budete-li se ptát sebe, co chcete, zeptejte se vždy na prvním místě vašeho srdce (-naučte se naslouchat vlastním pocitům), a pak se teprve ptejte rozumu. Jakmile to budete dělat obráceně, nebudete opravdu šťastní, protože vašemu srdci se nebude dostávat naplnění.

Miluje ho, ale není s ním šťastná? Tak co to je za lásku a za vztah?

Milovat znamená mít rád se vším všudy. Ona používá slovo miluji,ale zřejmě v jejím nitru se tento stav neodehrává. Přijde mi ve vztahu povrchní, neschopná jít až na dřeň.

Vladěno, ono to ale nikdy není tak jednoznačný. Jsou ve vztahu okolnosti, kdy tě ta láska přejde, právě proto, že se v tom vztahu děje něco, co ten vztah rozloží. S partnerem jsem tohle řešila dva roky, pořád dokolečka se opakovalo něco, co mi bralo sílu v tom vztahu pokračovat, láska neláska, přestane tě vztah naplňovat, přestaneš být šťastná a láska se vytratí. Není to povrchnost, ale pokud tě vztah nenaplňuje, prostě ta zamilovanost přejde.
Mít rád se vším všudy, to nelze brát globálně se vším všudy. Jsou prostě věci, který ten vztah ničí, se vším všudy.

Tohle mi připomíná Ezopovu bajku o tom, jak tisíckrát nic umořilo osla - na jedné straně kopka sena, na druhé straně kopka sena, a tak dlouho se nemohl rozhodnout, z které se nažrat, až chcípl hlady.
Nejlepší bude zůstat s miláčkem z citu a celý život se užírat možností "coby kdyby" a předhazovat mu, že kdyby sis tehdy vzala boháč, jak by ses teď mohla mít...
Myslím že přítele až tak moc nemiluješ jak tvrdíš, protože pořád kalkuluješ a zvažuješ svoje možnosti - kdybys ho milovala, tak bys to věděla, nemusela by ses tady ptát.

Nemesis napsal(a):

... Několikrát jsme si promluvili-vadí mi jeho práce, vadí mi i moje práce-oboje je za málo peněz, ale jeho tato práce baví a nevzdá se jí.. Je mi to líto, ale pokud se finanční situace nezmění, nemůže se náš vztah nikam rozvíjet, nebudeme spolu nikdy bydlet! Nevidím v tom budoucnost a nevím co jiného než rozchod se dá dělat?

Sama sis svůj problém pojmenovala:
Tvého přítele práce baví, ale tobě vadí jeho malý příjem  (jinak řečeno, chceš aby se postaral o pěkné bydlení, aby vám oběma zařídil líbivý život (svůj příjem chceš jen sama pro sebe (?) ) ... :co:
Tvá práce tě nebaví, ale nehodláš to sama nijak měnit (?!) - kdybys třeba nakonec vydělávala víc (než on), tak si ho možná i přestaneš vážit (?) ... :/
Otázkou je, nakolik je to špatně - geneticky je to prý zakódované (podle Plzáka aj.), že to ženy táhne vždy spíše k silným a úspěšným mužům - lze se tomu divit?
Na druhou stranu je mezi námi dost a dost paniček, které si žijí ve zlaté kleci a stejně jsou nešťastné - jsou stále samy (!!!), někdy dokonce i bez vlastního zaměstnání (a tedy seberealizace, sebepotvrzení své hodnoty)...
Úspěšní MUŽI bývají tvrdí, někdy i zlí a lakomí ("Bydlíš v mém domě, tak mě budeš poslouchat !")...
:dumbom:
Ty přece víš, co chceš. - Chceš už být matkou, chceš dítě - takže potřebuješ, aby se o vás oba muž po dobu mateřské (a nejspíš ještě i o něco déle) sám dokázal finančně postarat, zajistit.
Mateřský instinkt ti napovídá, že něco není v pořádku. Potřebuješ si to ujasnit, nahlas pojmenovat, jasně zformulovat - to je v pořádku.

Každý svého štěstí strůjcem. :gloria: - Vybrat si stejně musí každá z nás sama.  :gloria: :jojo:

nemesis, není podle mne nutné to vidět tak černobíle.....láska a chudoba versus rozum a majetek......nakonec to může být všechno jinak
v tvém psaní vidím největší problém v tom, že tvůj partner nechce změnit špatně placenou práci, tudíž nechce se vyvíjet, nechce od života víc(možná jen dočasně?)
Napíšu ti, jak to bylo u mne....Můj bývalý partner mi nosil nárazově domů poměrně vysoké částky, ale bylo to hodně nepravidelně a vždy dokázal vše spotřebovat a vždy byl ještě tak týden bez peněz, nechával v hospodě sekery, než přinesl další balíček. On nikdy nemyslel na budoucnost, žil jen přítomností a to bylo něco, co jsem hodně těžko rozdýchávala. když jsem si s ním o tom chtěla promluvit, tak jsem se dočkala jen odpovědi typu:To jsem si nemyslel, že jsi tak na prachy.......Ale mně šlo jen o to, aby si trochu přišetřil na horší časy!!!Dne je mu 37, svobodný a žije si pořád stejným způsobem. Nikam se prostě neposunul.
Já jsem si pak našla partnera, mladšího,který teprve začínal pracovat a rozkoukávat se. Na první rande za mnou přijel v hundrtce :) a jeho příjem byl asi 10 000,-........jenže mě to bylo úplně jedno, já jsem v něm prostě viděla ten potenciál, to, že je schopný, mluvil o budoucnosti, měl plány...a taky, že jo, za tu dobu, co jsme spolu vystřídal asi 4 práce, vždy šel za lepším a ted začal dělat na sebe a funguje nám to.
ještě si myslím, že by bylo fajn, kdyby jsi začla u sebe, našla si lepší práci a hold i to mimčo odložila. Víc prostě spoléhej na sebe. Pokud cítíš, že s tvým partnerem to nemá budoucnost, tak to tak asi je, ale něco dělej, nepřešlapuj na místě, zkus něco udělat se svým životem ty sama a on se pak ten pravý určitě objeví. Držím palce.

v tvém psaní vidím největší problém v tom, že tvůj partner nechce změnit špatně placenou práci, tudíž nechce se vyvíjet, nechce od života víc(možná jen dočasně?)


jeho práce baví, proč by jí měl měnit? to, že je vní spokojený a stačí mu mín peněz znamená, že se nechce vyvíjet?
co si myslela tím .....možná jen  dočasně?

a pak je tu ještě otázka , co znamená ....špatně placená práce. pokud jsem si všimla přítel platí hodně věcí okolo (podporuje bratra, matku... - je to špatně?) takže je možné, že mu prostě zbývá málo pro něj. pak je otázka jestli větší přijem by byl řešením.

No, možná je to tak jen u mně, ale já když mám nějakou práci a jsem tam třeba 2 roky, všechno umím, zvládám,  tak začnu mít hroznou potřebu změny...tak vezmu nabídku, že třeba v rámci jedné firmy jedu rozjíždět provozovnu do jiného města......nebo jsem si udělala jeden akreditovaný kurz a dostala se  na vyšší místo, po dalších dvou letech odskok na mateřskou :dudlik: teď zase nastupuji úplně do jiné firmy......potřebuju se prostě vyvíjet, uspokojuje mne to.
proto si myslím, že partner Nemesis je možná ještě mladý a potřebuje třeba jen dostat šanci, nějakou zajímavou nabídku a to ho třeba nakopne a rázem se z něj stane muž, který již bude schopen zajistit rodinu.

giorgino napsal(a):

Ještě něco z internetu. :) Budete-li se ptát sebe, co chcete, zeptejte se vždy na prvním místě vašeho srdce (-naučte se naslouchat vlastním pocitům), a pak se teprve ptejte rozumu. Jakmile to budete dělat obráceně, nebudete opravdu šťastní, protože vašemu srdci se nebude dostávat naplnění.

:supr:

Zlatynka napsal(a):

No, možná je to tak jen u mně, ale já když mám nějakou práci a jsem tam třeba 2 roky, všechno umím, zvládám,  tak začnu mít hroznou potřebu změny...tak vezmu nabídku, že třeba v rámci jedné firmy jedu rozjíždět provozovnu do jiného města......nebo jsem si udělala jeden akreditovaný kurz a dostala se  na vyšší místo, po dalších dvou letech odskok na mateřskou :dudlik: teď zase nastupuji úplně do jiné firmy......potřebuju se prostě vyvíjet, uspokojuje mne to.
proto si myslím, že partner Nemesis je možná ještě mladý a potřebuje třeba jen dostat šanci, nějakou zajímavou nabídku a to ho třeba nakopne a rázem se z něj stane muž, který již bude schopen zajistit rodinu.

pořád nevím, proč by se nemohl vyvíjet na místě , kde je. ani nevíme, jak dlouho tam je a ani nevíme, zda si nehledá jiné.
ale on v podstatě rodinu zajištuje. akorát že to není Nemesis a jeich (potencionální ) dítě.
on se přece stará o matku a bratra !!
třeba Nemesis vadí to, že peníze, které by mohli utratit spolu , on utrácí (podle jejího příspěvku ) zbytečně za svou matku, její bydlení, na její psy  a za podporu bratra

Ale jistěže se může vyvíjet na místě,kde je, pokud je tam ta šance...a pokud on ji využije. Možná si pod sloven"vyvíjet" představujeme každá něco jiného????
Jako pro mě  to jsou jednoduché počty, pokud dá mamince za bydlení 30 000, protože odjela pryč na tři měsíce, což pro někoho může být chválihodné, tak já bych si spíš představovala, že si je třeba uloží, aby bylo jednou na kočárek a nějakou výbavičku při eventelním mimču. Nemyslím si, že by je Nemesis chtěla utratit, jakože prohýřit.

Zlatynka napsal(a):

Ale jistěže se může vyvíjet na místě,kde je, pokud je tam ta šance...a pokud on ji využije. Možná si pod sloven"vyvíjet" představujeme každá něco jiného????
Jako pro mě  to jsou jednoduché počty, pokud dá mamince za bydlení 30 000, protože odjela pryč na tři měsíce, což pro někoho může být chválihodné, tak já bych si spíš představovala, že si je třeba uloží, aby bylo jednou na kočárek a nějakou výbavičku při eventelním mimču. Nemyslím si, že by je Nemesis chtěla utratit, jakože prohýřit.

no víš, nevíme nic o tom, proč se o maminku stará a proč ona odjela.mě by asi spíš vadilo, kdyby je uložil, místo aby pomohl vlastní matce. pak by se totiž mohlo stát, že nebude chtít "pomáhat" vlastní ženě.

vidím největší problém v tom, že tvůj partner nechce změnit špatně placenou práci, tudíž nechce se vyvíjet, nechce od života víc
Větší problém bych viděla v tom, že partner dělá za blbej plat práci, která ho baví, zatímco slečna za stejně blbej plat práci, která ji nebaví - neměla by "chtít víc" spíš ona? Snažit se o nějaký "vývoj" teď, dokud je mladá, bez dítěte, tedy s téměř neomezenými možnostmi?
pokud dá mamince za bydlení 30 000... já bych si spíš představovala, že si je třeba uloží, aby bylo jednou na kočárek a nějakou výbavičku...
... aneb svým způsobem začne "zajišťovat" jakousi budoucí rodinu. Jestli pomáhá mámě bez práce a bráchovi (nejsou-li to teda nemakačenkové, pijani atd. a fakt to potřebujou), je to spíš plus - určitá empatie, zodpovědnost, vědomí, že rodina má držet pohromadě. Nakonec kočár se dá koupit z druhý ruky...

No jo no, tak třeba nám to nemesis osvětlí, jak to doopravdy je.
Já mám právě jednoho kamaráda, kterému nečekaně zemřel otec, ředitel nějaké pojištovny a jeho matka mu doslova řekla, že ted je živitelem rodiny on a že jí musí zajistit takový standard, jako měla před tím. Dával jí celou výplatu. Trvalo docela dlouho, než se odstřihnul a začal žít vlastní život.

Zlatynka napsal(a):

Ale jistěže se může vyvíjet na místě,kde je, pokud je tam ta šance...a pokud on ji využije. Možná si pod sloven"vyvíjet" představujeme každá něco jiného????
Jako pro mě  to jsou jednoduché počty, pokud dá mamince za bydlení 30 000, protože odjela pryč na tři měsíce, což pro někoho může být chválihodné, tak já bych si spíš představovala, že si je třeba uloží, aby bylo jednou na kočárek a nějakou výbavičku při eventelním mimču. Nemyslím si, že by je Nemesis chtěla utratit, jakože prohýřit.

V 23 rokoch???? :co: :co: :co: Nemyslím, že by 23-ročný chlap bežne odkladal zo svojej výplaty na mimčo s priateľkou - keď ešte ani nie sú zobratí, apod. Sorry, ale ja vidím v podporovaní pôvodnej rodiny zatiaľ skôr klad, otázka je, či by to bol klad, aj keby to tak ostalo ďalej. :/ No stále sa mi zdá, nemôžem si pomôcť, že Nemesis by mala v prvom rade kalkulovať so SVOJIMI peniazmi a starať sa o SVOJE pracovné miesto a zlepšenie SVOJEJ finančnej situácie. Mňa by asi otrávil chlap, ktorý by ma nútil odísť z práce, kt. ma baví, kvôli niečomu v - zrejme - ďalekej budúcnosti.

Však já jsem to Nemesis radila, aby se nejdřív postarala o sebe. Ano, je to chválihodné, že podporuje rodinu,( nevíme jak to dělá dlouho a jakou částkou), ale takhle si nejsem jistá, jestli se dokáže postavit na vlastní nohy. já jsem dávala na domácnost symbolickou tisícovku, mamka řekla,raději si šetři a ve 23 jsem se odstěhovala a osamostatnila s nějakým základem a věděla jsem, že to zvládnu. Stejně tak můj muž, ten se o sebe musel postarat už od osmnácti. Je to přece o zralosti...chlap, který je ve třiceti ještě doma u maminky s plným servisem prostě není nic pro mne.

:D No tak u nás to je často vec donútenia - v Bratislave je s bývaním hodne, ale hodne zle. Je to tu drahšie ako vo Viedni... :vissla: Ale je fakt, že chlap, ktorý v 30tje ani NEUVAŽOVAL o osamostatnení. je torchu podozrivý. Na druhej strane - Nemesisin má 23, slovom DVADSAŤTRI rokov - to ešte nie je tak veľa. Možno má iné tempo "dozrievania" ako Nemesis :/ ...

Zlatynka napsal(a):

Však já jsem to Nemesis radila, aby se nejdřív postarala o sebe. Ano, je to chválihodné, že podporuje rodinu,( nevíme jak to dělá dlouho a jakou částkou), ale takhle si nejsem jistá, jestli se dokáže postavit na vlastní nohy. já jsem dávala na domácnost symbolickou tisícovku, mamka řekla,raději si šetři a ve 23 jsem se odstěhovala a osamostatnila s nějakým základem a věděla jsem, že to zvládnu. Stejně tak můj muž, ten se o sebe musel postarat už od osmnácti. Je to přece o zralosti...chlap, který je ve třiceti ještě doma u maminky s plným servisem prostě není nic pro mne.

no jak víš, že to tak je? vzhledem k tomu, že maminka ted odjíždí na 3! měsíce, tak asi plný servis nebude. kromě toho, pokud ještě podporuje i mladšího bratra, zřejmě jde o něco jiného, než že by se nechtěl osamostatnit a postavit na vlastní nohy.

Zlatynka napsal(a):

Však já jsem to Nemesis radila, aby se nejdřív postarala o sebe. Ano, je to chválihodné, že podporuje rodinu,( nevíme jak to dělá dlouho a jakou částkou), ale takhle si nejsem jistá, jestli se dokáže postavit na vlastní nohy. já jsem dávala na domácnost symbolickou tisícovku, mamka řekla,raději si šetři a ve 23 jsem se odstěhovala a osamostatnila s nějakým základem a věděla jsem, že to zvládnu. Stejně tak můj muž, ten se o sebe musel postarat už od osmnácti. Je to přece o zralosti...chlap, který je ve třiceti ještě doma u maminky s plným servisem prostě není nic pro mne.

nějak sis nevšimla, že to on ještě podporuje další dva lidi!

tak jsem si myslel že konečně někde uvidim napsáno, kdo je to dle ženy dokonalý muž, a ono zase nic
:P  :storstark:

agewa napsal(a):

v tvém psaní vidím největší problém v tom, že tvůj partner nechce změnit špatně placenou práci, tudíž nechce se vyvíjet, nechce od života víc(možná jen dočasně?)


jeho práce baví, proč by jí měl měnit? to, že je vní spokojený a stačí mu mín peněz znamená, že se nechce vyvíjet?
co si myslela tím .....možná jen  dočasně?

Dle mě uvažuje nemesis docela realisticky adekvátně dnešní době - a bude ještě hůř.Je to poněkud smutné,ale je to tak,pouze láska dnes k životu nestačí,zvlášť,pokud cheme mít s partnerem rodinu.
Chápu,že nemesis už v duchu plánuje rodinu,ale neumí si představit mí t vlastně ke svým dětem ještě téměř další-a to málo vydělávajícího manžela,který navíc s tím do budoucna zřejmě nehodlá nic moc dělat.A celý život 3x obrátit korunu.
Upřímně-je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný.Pořekadla amoudrosti z pohádek jsou fajn-dobře se posouchají,húř se ale v duchu nich žije.

... málo vydělávajícího manžela,který navíc s tím do budoucna zřejmě nehodlá nic moc dělat.A celý život 3x obrátit korunu.
Tak to zřejmě bude muset začít hledat jinde, bohužel. Ono mít doma manžela, který sice vydělává dle představ manželky, ale denně chodí do práce otrávený, protože ho srdečně nebaví, taky není zrovna terno.

PetrHl napsal(a):

tak jsem si myslel že konečně někde uvidim napsáno, kdo je to dle ženy dokonalý muž, a ono zase nic
:P  :storstark:

tak to by mě taky zajímalo. :)

Podľa každej niekto iný (u mňa navyše v každom životnom období - dlhšom - niekto iný)... :/

Selima napsal(a):

Podľa každej niekto iný (u mňa navyše v každom životnom období - dlhšom - niekto iný)... :/

já bych řekl, že dokonalej chlap je pro ženskou vždycky ten, kterýho má jiná :lol:

:storstark: :rodna:

PetrHl napsal(a):

Selima napsal(a):

Podľa každej niekto iný (u mňa navyše v každom životnom období - dlhšom - niekto iný)... :/

já bych řekl, že dokonalej chlap je pro ženskou vždycky ten, kterýho má jiná :lol:

Ja bych rekla , ze takovej chlap neexistuje .

Grainne napsal(a):

PetrHl napsal(a):

Selima napsal(a):

Podľa každej niekto iný (u mňa navyše v každom životnom období - dlhšom - niekto iný)... :/

já bych řekl, že dokonalej chlap je pro ženskou vždycky ten, kterýho má jiná :lol:

Ja bych rekla , ze takovej chlap neexistuje .

Ja bych rekla,ze dokonalej chlap je pro zenskou vzdycky ten, ktereho ma :D

Ahoj, jedna moje známá se mě ptala na podobnou otázku. Říkala, že ji přítel evidentně má hrozně rád, ale ona jeho pravděpodobně méně. Vlastně nakonec jí přišlo, že si to jen snaží vnutit, protože on má tolik rád ji. Já osobně si myslím, že to nemá žádný smysl do něčeho se nutit. Samozřejmě je těžké odejít od někoho, kdo vás rozmazluje apod., ale s postupem času by to bylo horší a ani jeden z partnerů by nebyl šťastný. Nakonec se i tito dva rozešli... Ale jak už tu někdo psal... člověk si to musí asi nejprve srovnat v sobě, jestli hledá opravdu vztah, nebo jestli je s někým jen proto, že nechce být sám atd.