Ahoj, zajímala by mě jedna věc. Často se tu i jinde píše o tom, jak je důležité mít se rád, přijmout se i s chybami, které máte. Souhlasím s tím, že je to velmi důležité. Ale jak to dokázat? Zajímaly by mě názory lidí, co s tímhle měli problém (se sebepřijetím, sebevědomím, neměli se rádi) a dokázali to změnit.

Zajimave tema ,to by me taky zajimalo.

Luiso,
obyčejně to funguje tak, že vezmeš dobu, po kterou se příliš ráda nemáš, znásobíš ji dvěma a začneš pracovat na tom, abys to změnila.... většina z nás na to přesně ten dvojnásobek času potřebuje...
Zkrátit to jde těžko, ale jde. Je dobré, když na to nejsi sama, tedy máš zpětnou vazbu od lidí, kteří tě vidí "jinýma očima", obvykla laskavějšíma než ty vidíš sama sebe.
Metod je hodně.
Jedna z nejúčinnějších je tato: http://www.jitrnizeme.cz/view.php?nazev … 2004022701
Pokud ji zbavíš rituálních mysterií, bude také fungovat, ale nebude tak účinná.
To je moje osobní zkušenost :jojo:
Také to cvičení nedoporučuji nervově labilním ženám, které užívají AD. Neměly by ho rozhodně dělat samy, v případě vedení jinou osobou a nebo přímo ve skupině jim může naopak velmi pomoci.

Pandorraa napsal(a):

Luiso,
obyčejně to funguje tak, že vezmeš dobu, po kterou se příliš ráda nemáš, znásobíš ji dvěma a začneš pracovat na tom, abys to změnila.... většina z nás na to přesně ten dvojnásobek času potřebuje...

No nazdar. Dvojnásobek...ale to většina lidí nemůže stihnout do koce svého života!:(
Je tedy lepší se o to vůbec nepokoušet?
Přece nebudu dobíhat vlak, který nemám šanci dohonit...

Proč se nemáte rádi? Mě nenapadlo, že bych se neměla mít ráda. Zeptala jsem se 3 členů mojí rodiny, řekli mi taky že se mají rádi a myslím že mají...

Bety napsal(a):

Proč se nemáte rádi? Mě nenapadlo, že bych se neměla mít ráda. Zeptala jsem se 3 členů mojí rodiny, řekli mi taky že se mají rádi a myslím že mají...

Já myslím, že se mají rádi všichni.
Jinak by tu nebyli.

Jen někteří to zrovna neprožívají.

Bety napsal(a):

Proč se nemáte rádi? Mě nenapadlo, že bych se neměla mít ráda. Zeptala jsem se 3 členů mojí rodiny, řekli mi taky že se mají rádi a myslím že mají...

Aniž bych chtěla zpochybnit, co řekli členové tvé rodiny, myslím že lidí, co se nemají rádi (nepřijímají se takoví jací jsou), je poměrně dost. Zdá se mi, že se to více týká žen (nebo spíš ženy to dokáží snáz přiznat).
Spousta lidí má mindráky, jsou nejistí, nevěří si, kolik lidí žije v nefungujícím vztahu, třeba proto, že si nevěří, že se dokážou o sebe postarat sami, nebo že by ještě našli někoho, kdo by je mohl mít rád (s jejich povahou, pár kilama nebo vráskami navíc). Nebo po sobě nechají dupat v práci. Anebo mě děsí, kolik žen se nechá týrat, ať už psychicky nebo fyzicky. Možná pletu páté přes deváté, těžko se mi to formuluje.
Proč se nemám ráda já? Někdy se mi zdá, že mi to už docela jde, ale jsem hodně labilní.
V práci i jinak mám věšinou strach projevit svůj názor, když se liší od jiných. Když je problém, hledám chybu automaticky u sebe (přitom v práci je málokdy u mě). Chci být trošku jiná než jsem, nejde mi to a děsně mě to na sobě štve. Často se obviňuju. Atd. Vím, že mám i dobré vlastnosti, jsou lidi co mě mají rádi, ale většinou jsem negativně naladěná. Partner třeba něco ohledně mé osoby komentuje, já si vše okamžitě a automaticky vykládám jako kritiku, kterou navíc neumím vůbec přijímat. Začnu se cítít jako největší nula na světě, že nestojím za nic. Tato situace se u nás doma často opakuje, přitom on jen konstatuje fakta, neútočí na mě, jen já si to tak vykládám. To bylo pár příkladů:-)

Ametyst napsal(a):

Bety napsal(a):

Proč se nemáte rádi? Mě nenapadlo, že bych se neměla mít ráda. Zeptala jsem se 3 členů mojí rodiny, řekli mi taky že se mají rádi a myslím že mají...

Já myslím, že se mají rádi všichni.
Jinak by tu nebyli.

Jen někteří to zrovna neprožívají.

Taky možná pravda. Asi jsem blbě nazvala vlákno:)

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Luiso,
obyčejně to funguje tak, že vezmeš dobu, po kterou se příliš ráda nemáš, znásobíš ji dvěma a začneš pracovat na tom, abys to změnila.... většina z nás na to přesně ten dvojnásobek času potřebuje...

No nazdar. Dvojnásobek...ale to většina lidí nemůže stihnout do koce svého života!:(
Je tedy lepší se o to vůbec nepokoušet?
Přece nebudu dobíhat vlak, který nemám šanci dohonit...

Jak jsi na to přišla, že nemáš šanci?

Bety napsal(a):

Proč se nemáte rádi? Mě nenapadlo, že bych se neměla mít ráda. Zeptala jsem se 3 členů mojí rodiny, řekli mi taky že se mají rádi a myslím že mají...

Nu bety, pokud se cítíšm, skvěle, lepší je do toho moc nešťourat, ale pokud chceš mít opravdu jistotu, stačí si ráno, když vylezeš ze sprchy, stoupnout před to velké zrcadlo, zálibně se na sebe podívat a říci: ahoj bety, jsi bezva, chytrá, krásná holka, mám tě moc ráda. Pokud to nesvedeš, nebo necítíš úpřímně, chtělo by to začít s tím něco dělat..
Probůh tím neříkám, že právě ty to potřebuješ. Ale jako kontrola je to k nezaplacení :jojo: Stačí i chvilka - třeba když si čistíš zuby se na sebe do zrcadla usmát :jojo:

Znám lidi, kteří se do zrcadla na sebe nemohli ani podívat. Přes slzy to nešlo.... Za několik měsíců to zvládli tak, že o tom ani já nepochybuji :cool::jojo: A stále se zlepšují..nehoní žádný vlak, púrostě žijí svou vlastní sebelásku a sebeúctu, která nikomu neubližuje a jim nesmírně pomáhá.
Jde to :supr:

Potvrzuji, že ta kontrola, o které píše Pan, funguje. :jojo:

Já se k tomu, abych se přijímala, jaká jsem, abych se měla ráda, dopracovala velmi těžce a než jsem na tom začala "makat", musel mě život pořádně nakopat, tak jsem byla slepá a pyšná a negativně sobecká a "ubohá".
Neexistuje žádný zaručený recept. Jenom rady, naše vlastní příběhy, naše vlastní cesty. Každý si z těch rad může něco vzítt, ale stejně si každý tu svou správnou cestu pro sebe musí najít sám. A taky - ta cesta nikdy nekončí, pořád je co zlepšovat.

Tak jsem se asi měla ráda vždycky (podle toho, co píše pan... zrcadlo a jiné bez problémů vždycky... :)), ale já jsem se měla ráda málo. To už vím. Já si musela zpracovat nějaké věci z rodiny - i když jsem se měla ráda k sebevědomí mi to nějak nestačilo. K sebevědomí... asi ne, já zas nebyla zamindrákovaná nebo nesebevědomá... spíš nejistá... Tak teď se miluju, nejistoty jsou fuč a jsem jako znovuzrozená. Přestala jsem hulit a začala cvičit, protože přibírám (ach ten věk, metabolismus a dobroty a konec cigár... :dumbom:). Ne proto, že bych byla tlustší ošklivá nebo tak - nevejdu se do hadrů a kupovat si cokoli nového, co se musí zkusit, je pro mě ztráta času.. nemám to ráda. To radši hnu zadkem, než vlézt do zkušební kabinky... :lol:

Já se asi neměla takhle bezvýhradně ráda nikdy, takže kdybych na tom měla makat dvojnásobek doby, co jsem se ráda neměla, tak se musím dožít 150ti let.:)
U mě je problém, že nějak nejsem schopná najít žádné svoje kladné vlastnosti. Kdybych měla vyjmenovat svoje chyby, tak mi pomalu nestačí hodina, ale kladné vlastnosti? Já je snad ani nemám.
A není to jen moje představa. Proč mě opustil můj manžel? No, protože jsem byla pesimistická, sobecká, vzteklá, hádavá, nespolečenská, nespala jsem s ním ...
Proč mi to nejde v práci? Protože jsem líná, nesoustředěná, odbývám to, nebví mě pracovat.
Jaká jsem matka? Sobecká,neobětavá, vzteklá ...
To si o sobě nemyslím, to mi řekli druzí - exmanžel, vedoucí, děti.
K tomu jsem před 10ti lety ztloustla, takže i vypadám hnusně. Nikdy jsem nebyla hezká, spíš jen brejlatá šedá myš, ale teď jsem ještě k tomu tlustá myš.
Nemůžu říct, že bych se nenáviděla, tak nějak jsem si na sebe zvykla, ale že bych se mohla upřímně pochválit ráno před zrcadlem, to tedy ani náhodou.

hm....Ivano....potřebuješ na pr.......

já tě viděla asi před 1,5 rokem.....normální hezká baba, příjemná....

a nepiš mi zase, že si mám vzít brýle.....vidím dobře

zapracuj na sobě !!......a uvidíš......uvidíš najednou věci, které jsi dřív neviděla
normálka byly pro tebe neviditelné...

já si to vyzkoušela na sobě a ono to funguje.....a jsem o dost starší než ty

Ahoj,Ivano,myši mám ráda,tak Ti píšu.:DVše,cos tu napsala,jsem já přesně.Akorát moc hubená,vychrtlá a žádnej zadek.Zkoušela jsem k sebelásce kdeco a málem jsem si byla sebeláskou jistá.Potkala jsem přítele a mám s ním dítě.Co jsem si zkusila,že neumím vařit a uklízet jako matinka a že jsem agresivní  a měla bych být milejší.
Přesne od včerejška vím,jak to je:Frajer už dlouho miluje vdanou paničku s velkým pozadím.Já byla jen ta služka na doma,když už bude mít dítě,tak se o něj jako jeho matka budu starat.:dumbom: Jeho milá má chlapy na háku,chlastá každý pátek (já myslím i pondělky),o dítě se jí starají babičky a manžel.
Tak,jak jsem to včera nahlédla,jsem se rozhodlah nedovolit mu na mě sahat,nesnažit se být milá,neříkat,co jsem přes den dělala.Rozchod plánuju na září,jestli se mi povede získat zatím byt.Nejsem krasavice,ani kadeřnici si nemůžu dovolit,ale ponižovat se už nedám. A je mi líp.
P.S: to moje nemožné vychrtlé tělo s břichem plným strií mi dalo v září kouzelnou dceru a já se na ni nemohla vynadívat.Už jednu velkou mám,taky krásnou.Přítel to zkoušel shodit tím,že jsem je přece neporodila,narodily se císařem.A já si to,husa,tak brala!!!
Držím palce,Ivčo

:D

fuj......to je vůl.......bila bych ho podvazkovým pásem přes hlavu

Pandorraa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Luiso,
obyčejně to funguje tak, že vezmeš dobu, po kterou se příliš ráda nemáš, znásobíš ji dvěma a začneš pracovat na tom, abys to změnila.... většina z nás na to přesně ten dvojnásobek času potřebuje...

No nazdar. Dvojnásobek...ale to většina lidí nemůže stihnout do koce svého života!:(
Je tedy lepší se o to vůbec nepokoušet?
Přece nebudu dobíhat vlak, který nemám šanci dohonit...

Jak jsi na to přišla, že nemáš šanci?

Protože tak dlouho nežil ještě žádný člověk. Jednoduše nebudu mít tolik času.

Ametyst napsal(a):

Bety napsal(a):

Proč se nemáte rádi? Mě nenapadlo, že bych se neměla mít ráda. Zeptala jsem se 3 členů mojí rodiny, řekli mi taky že se mají rádi a myslím že mají...

Já myslím, že se mají rádi všichni.
Jinak by tu nebyli.

Jen někteří to zrovna neprožívají.

Ja som obdobie, keď som sa nemala rada, skoro neprežila.... :jojo: Akurát mi bolo ľúto skaličiť si telo a ešte som ľutovala tých, čo by ho skaličené našli. Inak mi bolo všetko tak nejako fuk. Keby sa dalo umrieť tak, že si to zaželáš a padneš mŕtva/mŕtvy na zem (a úhľadne, čisto, bez krvi a sračiek a tak), už by som tu nebola.

Ametyst, neber to doslova. Navyše - možno tu nie sme tento jeden jediný raz, a každý pokrok môže byť potom dobrý... ;) ja som začala pomerne skoro, lebo u mňa už boli prejavy tejto nelásky (alebo neodstatočnej lásky) neúnosné. Na začiatku bola kniha, potom priateľky a priatelia, potom už cielené semináre a jedna hobby-skupina... Ďalšie víkendovky, potom homeopat... A medzitým veľa nevedomých vecí, práca, rodina, koníčky, ľudia okolo mňa, psi... Proste život.
Okrem toho- aj malé zlepšenie je zlepšenie. :jojo: Netreba zdolať na prvý pokus Mount Everest, stačí túra v Tatrách. :supr:

Já budu (furt dokola) propagovat Luisičku - ostatně, nomen omen, ne? :lol: Tedy Luisu Hay - Miluj svůj život. Absolutně srozumitelné komukoli, kdo došel k tomu, že s tím něco chce a potřebuje dělat.
A není to tak hrozné, Luiso. Já jsem to zvládla za 20 let ;) z bodu "nemůžu se na sebe ani podívat" do bodu "holka, tobě to sluší víc, než ve třiceti" (dneska ráno)
I když je pravda, že z bodu, který popisuje Seli, mi to trvalo kapánek dýl....záleží, jak na tom jsi.
Jo a Pan ti neřekla, že každý kousek, o který se budeš mít radši, je dobrý a je to neuvěřitelná úleva.
Ono je důležitý začít - pak už tě to vede samo, přesně, jak říká Seli.

Selima napsal(a):

Akurát mi bolo ľúto skaličiť si telo a ešte som ľutovala tých, čo by ho skaličené našli. Inak mi bolo všetko tak nejako fuk. Keby sa dalo umrieť tak, že si to zaželáš a padneš mŕtva/mŕtvy na zem (a úhľadne, čisto, bez krvi a sračiek a tak), už by som tu nebola.

Tak jestli Ti stačilo k udržení se při životě jen představa neestetického těla, tak to je ještě dobré. :supr::)

Selima napsal(a):

Okrem toho- aj malé zlepšenie je zlepšenie. :jojo: Netreba zdolať na prvý pokus Mount Everest, stačí túra v Tatrách. :supr:

To máš pravdu.
Jen to chce sílu. A ta třeba mi chybí.
Nevylezu ani kopeček, natož túru.

lupina montana napsal(a):

Já budu (furt dokola) propagovat Luisičku - ostatně, nomen omen, ne? :lol: Tedy Luisu Hay - Miluj svůj život. Absolutně srozumitelné komukoli, kdo došel k tomu, že s tím něco chce a potřebuje dělat.
A není to tak hrozné, Luiso. Já jsem to zvládla za 20 let ;) z bodu "nemůžu se na sebe ani podívat" do bodu "holka, tobě to sluší víc, než ve třiceti" (dneska ráno)
I když je pravda, že z bodu, který popisuje Seli, mi to trvalo kapánek dýl....záleží, jak na tom jsi.
Jo a Pan ti neřekla, že každý kousek, o který se budeš mít radši, je dobrý a je to neuvěřitelná úleva.
Ono je důležitý začít - pak už tě to vede samo, přesně, jak říká Seli.

mě teda přijde poněkud "americky Happy " až moc růžovo nalakovaná.
je tedy pravda, že jsem s ní taky kdysi začínala, ale nemyslím, že měla na mě podstatný vliv.

Nalakovaná, nebo ne, mně fungovala :) Je, pravda pro lidi, kteří vůbec netuší, jak to mají udělat a kde začít. Kteří slyší "to musíš myslet pozitivně" :cool: nojo - ale jak?
Nicméně netvrdím, že to bez ní nejde - co začlo fungovat tobě?

Ametyst, pro začátek stačí třeba takříkajíc pár kroků po kuchyni - tůra i Everest můžou počkat, až se zbercháš.

Ametyst napsal(a):

Protože tak dlouho nežil ještě žádný člověk. Jednoduše nebudu mít tolik času.

Víš Ametyst, já si myslím, že ty vycházíš ze špatného předpokladu a to, že se například člověk dokáže 40 let NEPŘETRŽITĚ nemilovat, nenávidět.... jenže to je nesmysl :jojo:
Lidskou přirozeností je se mít rád, mít rád i ostatní lidi. Není to vůbec naopak, jak si mnozí necháme nakecat a vnutit.  Takže to s tím časem zase není taková trága ;)

Ametyst napsal(a):

Selima napsal(a):

Akurát mi bolo ľúto skaličiť si telo a ešte som ľutovala tých, čo by ho skaličené našli. Inak mi bolo všetko tak nejako fuk. Keby sa dalo umrieť tak, že si to zaželáš a padneš mŕtva/mŕtvy na zem (a úhľadne, čisto, bez krvi a sračiek a tak), už by som tu nebola.

Tak jestli Ti stačilo k udržení se při životě jen představa neestetického těla, tak to je ještě dobré. :supr::)

Přiznám se, že tomuhle ani trochu nerozumím :co:

lupina montana napsal(a):

Jo a Pan ti neřekla, že každý kousek, o který se budeš mít radši, je dobrý a je to neuvěřitelná úleva.

A například taky že každá vteřina, kterou si uvědomíš, že jsi člověk hodný své vlastní lásky, vydá za hodiny, kdy se nenávidíš :jojo:

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Selima napsal(a):

Akurát mi bolo ľúto skaličiť si telo a ešte som ľutovala tých, čo by ho skaličené našli. Inak mi bolo všetko tak nejako fuk. Keby sa dalo umrieť tak, že si to zaželáš a padneš mŕtva/mŕtvy na zem (a úhľadne, čisto, bez krvi a sračiek a tak), už by som tu nebola.

Tak jestli Ti stačilo k udržení se při životě jen představa neestetického těla, tak to je ještě dobré. :supr::)

Přiznám se, že tomuhle ani trochu nerozumím :co:

Napsala jsem to nesrozumitelně, to je fakt.

Selima psala, že když si představila, že by její sebevražda poskytla velmi nehezký pohled na znetvořené tělo pro lidi, co ji najdou, tak že ji to odradilo od úmyslu.
Tak jsem chtěla říct, že to má dobrý, když jí tohle zabralo.
Je pravda, že ženy údajně volí takové způsoby< kdy tělo není po smrti moc znetvořené...
Asi to máme my ženy v sobě, chtít vypadat i po smrti hezky.

Pandorraa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Protože tak dlouho nežil ještě žádný člověk. Jednoduše nebudu mít tolik času.

Víš Ametyst, já si myslím, že ty vycházíš ze špatného předpokladu a to, že se například člověk dokáže 40 let NEPŘETRŽITĚ nemilovat, nenávidět.... jenže to je nesmysl :jojo:
Lidskou přirozeností je se mít rád, mít rád i ostatní lidi. Není to vůbec naopak, jak si mnozí necháme nakecat a vnutit.  Takže to s tím časem zase není taková trága ;)

Kupodivu, když nad tím tak přemýšlím, já o sobě vlastně ani nemůžu říct, že bych se nenáviděla.
Takže tu těch 120 let být nemusím.:supr:
Doufám.

lupina montana napsal(a):

Nalakovaná, nebo ne, mně fungovala :) Je, pravda pro lidi, kteří vůbec netuší, jak to mají udělat a kde začít. Kteří slyší "to musíš myslet pozitivně" :cool: nojo - ale jak?
Nicméně netvrdím, že to bez ní nejde - co začlo fungovat tobě?

Ametyst, pro začátek stačí třeba takříkajíc pár kroků po kuchyni - tůra i Everest můžou počkat, až se zbercháš.

mě? pro začátek tvrdá práce na mě, ve smyslu smířit se s tím, že mě odmítala a odmítá vlastní matka. připustit si, že to tak je , a že přez to mám svojí hodnotu...

Jasně: že je to tvrdá práce, o tom žádná, že rodiče, o tom taky žádná (kdo taky jinej)
Ale JAK? Jaks to dělala?

Ametyst - aha, tak to jo. No, on je každý důvod dobrý, žejo :lol:

agewa napsal(a):

mě? pro začátek tvrdá práce na mě, ve smyslu smířit se s tím, že mě odmítala a odmítá vlastní matka. připustit si, že to tak je , a že přez to mám svojí hodnotu...

Nebo jinak: dejme tomu, že jsem v těžkým srabu, že se s tím potřebuju popasovat a chci od tebe radu, co mám dělat, ok?

Ametyst napsal(a):

Selima napsal(a):

Akurát mi bolo ľúto skaličiť si telo a ešte som ľutovala tých, čo by ho skaličené našli. Inak mi bolo všetko tak nejako fuk. Keby sa dalo umrieť tak, že si to zaželáš a padneš mŕtva/mŕtvy na zem (a úhľadne, čisto, bez krvi a sračiek a tak), už by som tu nebola.

Tak jestli Ti stačilo k udržení se při životě jen představa neestetického těla, tak to je ještě dobré. :supr::)

Asi je... :P Som tu a podobné myšlienky sa mi vyhýbajú...
Inak, to neboli len predstavy, ja som v puberte hltala Soudní lékařství a Kriminalistické zborníky :D - a to boli iné fotečky a iné morbiďárny! Takže som vedela, že takto Ee... :P

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Tak jestli Ti stačilo k udržení se při životě jen představa neestetického těla, tak to je ještě dobré. :supr::)

Přiznám se, že tomuhle ani trochu nerozumím :co:

Napsala jsem to nesrozumitelně, to je fakt.

Selima psala, že když si představila, že by její sebevražda poskytla velmi nehezký pohled na znetvořené tělo pro lidi, co ji najdou, tak že ji to odradilo od úmyslu.
Tak jsem chtěla říct, že to má dobrý, když jí tohle zabralo.
Je pravda, že ženy údajně volí takové způsoby< kdy tělo není po smrti moc znetvořené...
Asi to máme my ženy v sobě, chtít vypadat i po smrti hezky.

No, videla si už, čo zostane z človeka, ktorý skočí do bazéna s kyselinou? :rolleyes: Alebo ako povolia pri mnohých násilných úmrtiach zvierače...? Odhliadnuc od mozgu vystreleného na stenu a iných "chuťoviek".

Selima napsal(a):

No, videla si už, čo zostane z človeka, ktorý skočí do bazéna s kyselinou? :rolleyes: Alebo ako povolia pri mnohých násilných úmrtiach zvierače...? Odhliadnuc od mozgu vystreleného na stenu a iných "chuťoviek".

Jo, ale jen na obrázku, taky z takových těch knih o soudním lékařství, jak jsi psala Ty.
Skutečnost asi musí být horší.
Ale mám dojem, že by mi to po smrti bylo fuk.:)
Nevím, ještě jsem se takhle nikdy nezabila.
Je fakt, že bych se nestřílela a neleptala kyselinou, ani neskákala z 20. patra...jednoduše proto, že bych se bála. Pud sebezáchovy.
Když bych to ukončit chtěla, volila bych asi prášky.
Trochu morbidní řeči...ale asi bych si předtím měla udělAT klystýr a nic nepít, vyčurat se, co. Ať se mnou nemaj práci.

Heh. Vzala jsem si prášky a právě proto, aby se mnou bylo po smrti co nejméně starostí, šla jsem na pohotovost do nemocnice. Že si tam někde v koutku umřu a lékaři a sestry jsou na to zvyklé, tak budou vědět, co se mnou dělat. Aby mě nenašel někdo úplně nepřipravený.
Dodnes nevím, kde ta pohotovost v té nemocnici je. A jestli jsem tam došla nebo ne. Probudila jsem se za několik hodin v nemocnici v jiném městě.

Ako vidno, prášky sú nespoľahlivé... :D Ale čo je spoľahlivé? Tréner mojej vzdialenej príbuznej si strelil do hlavy, ale prežil to, iba už nikdy nerozprával a mal problémy s hybnosťou. :grater: Niekedy človek prežije aj pád z 8. poschodia...:cool: Je to zložité, preto to asi nechám na Prozreteľnosť. Koho majú obesiť, ten sa neutopí, ako sa hovorí... :jojo:

Jo, to by mě fakt naštvalo, kdyby to nevyšlo. Už bych podruhé k tomu neměla sílu to udělat. Ale žilo by se mi s tou zkušeností opravdu blbě. No co, může to i posílit.
Tebe to posílilo, majkafo?
Třeba se tím znovuzrozením aktivují nějaké sebezáchovné síly z rezerv, kdoví.

Ametyst, ty jsi teda číslo!
Jé známé, že ten, kdo takhle okusil druhý břeh a "vrátil se", už nikdy není jako před tím...
Spíš než "posílení" nebo "znovuzrození" lze čekat určité poškození mozku...

majkafa napsal(a):

Heh. Vzala jsem si prášky a právě proto, aby se mnou bylo po smrti co nejméně starostí, šla jsem na pohotovost do nemocnice. Že si tam někde v koutku umřu a lékaři a sestry jsou na to zvyklé, tak budou vědět, co se mnou dělat. Aby mě nenašel někdo úplně nepřipravený.
Dodnes nevím, kde ta pohotovost v té nemocnici je. A jestli jsem tam došla nebo ne. Probudila jsem se za několik hodin v nemocnici v jiném městě.

spolykat prášky a jít na pohotovost, to na mě nepůsobí jako odhodlání se doopravdy zabít, ale spíš jako volání o pomoc.

Ametyst napsal(a):

Jo, to by mě fakt naštvalo, kdyby to nevyšlo. Už bych podruhé k tomu neměla sílu to udělat. Ale žilo by se mi s tou zkušeností opravdu blbě. No co, může to i posílit.
Tebe to posílilo, majkafo?
Třeba se tím znovuzrozením aktivují nějaké sebezáchovné síly z rezerv, kdoví.

pane bože :rolleyes:

Luisa napsal(a):

Chci být trošku jiná než jsem, nejde mi to a děsně mě to na sobě štve. Často se obviňuju.

Jak jina chces byt Luiso? Co to znamena?

Kdyz se umis obvinovat,pak uvaz-zakonite musi existovat i ta druha strana mince-umet se neobvinovat. (proste s tim prestat)
Ty jsi ta co dava svemu obvinovani tu silu (energii ktera Te zpetne negativne ovlivnuje) a prave proto jsi i ta co to muze zmenit a svoji silu-energii nasmerovat pozitivne. Je to otazkou treninku.

Kdyz se nad tim vsim hluboce zamyslis a vsimnes si jak si tim obvinovanim a kritizovanim vlastne skodis (trapis se tim),melo by Ti to dojit ,ze zase jedine Ty sama to muzes zmenit a sama sebe tim netrapit.

Luisa napsal(a):

Začnu se cítít jako největší nula na světě, že nestojím za nic. Tato situace se u nás doma často opakuje, přitom on jen konstatuje fakta, neútočí na mě, jen já si to tak vykládám.

Je dobre ze si uvedomujes ze si to automaticky (sila zvyku) vykladas jinak.
Ten zvyk Te ovlada protoze Ty se teprve ucis ho nenechat Te ovladnout.
Kdyz zaznamenas ze Te ten zvyk chce zase polapit ,ovladnout- muzes mu v duchu s laskavosti rict ,ze muze odejit.  :)

Jak rekla Majkafa- zpusobu je hodne. :)

Holky nejste tady trochu off?

Já myslím, že nejsou.
Pavli, na co jsi reagovala tím "panebože"?

lupina montana napsal(a):

Já myslím, že nejsou.

Ty jsi Luisa Lupi?  :D

Nech si toho, osobo :pussa:
Víš dobře, jak jsem to myslela.

lupina montana napsal(a):

Nech si toho, osobo :pussa:
Víš dobře, jak jsem to myslela.

Nech toho zviratko,vis dobre jak jsem to myslela ja. :pussa: :)

lupina montana napsal(a):

Já myslím, že nejsou.
Pavli, na co jsi reagovala tím "panebože"?

Na mě. :)
Myslím, že spoustu lidí řeči o sebevraždě děsí.

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Já myslím, že nejsou.
Pavli, na co jsi reagovala tím "panebože"?

Na mě. :)
Myslím, že spoustu lidí řeči o sebevraždě děsí.

neděsí mě řeči o sebevraždě, ale u tebe mám pocit, že se v tomhle tématu prostě vyžíváš. nechápu tvou potřebu to rozebírat až do takových podrobností, přijde mi to ujetý. a ty pořád jako kolovrátek, jak bys tohle mohla a tohle nemohla. a ještě úvahy, jestli to v nich něco aktivuje nebo ne. nezlob se, ale k takovýmu kroku si myslím sáhnou lidi, kteří buď mají narušenou psychiku, nebo už prostě fakt neví jak dál a tohle vidí jako jediné východisko. tohle lidi nedělají z rozmaru nebo proto, aby si zkusili něco novýho. prostě mi to přijde nemístný takový řeči.

mimochodem, znala jsem paní, která k tomu měla sílu podruhé i potřetí. neaktivovalo to v ní vůbec nic. chtěla umřít a dotáhla to do konce.

Pandorraa napsal(a):

Nu bety, pokud se cítíšm, skvěle, lepší je do toho moc nešťourat, ale pokud chceš mít opravdu jistotu,

vůbec jsem nepochopila, do čeho nemám šťourat a jak to myslíš - copak se nemůžu mít ráda jen tak?

PPavlaa napsal(a):

Ametyst napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Já myslím, že nejsou.
Pavli, na co jsi reagovala tím "panebože"?

Na mě. :)
Myslím, že spoustu lidí řeči o sebevraždě děsí.

neděsí mě řeči o sebevraždě, ale u tebe mám pocit, že se v tomhle tématu prostě vyžíváš. nechápu tvou potřebu to rozebírat až do takových podrobností, přijde mi to ujetý. a ty pořád jako kolovrátek, jak bys tohle mohla a tohle nemohla. a ještě úvahy, jestli to v nich něco aktivuje nebo ne. nezlob se, ale k takovýmu kroku si myslím sáhnou lidi, kteří buď mají narušenou psychiku, nebo už prostě fakt neví jak dál a tohle vidí jako jediné východisko. tohle lidi nedělají z rozmaru nebo proto, aby si zkusili něco novýho. prostě mi to přijde nemístný takový řeči.

mimochodem, znala jsem paní, která k tomu měla sílu podruhé i potřetí. neaktivovalo to v ní vůbec nic. chtěla umřít a dotáhla to do konce.

Tak to jo - já Ametyst čtu prvně :)

lupina montana napsal(a):

Tak to jo - já Ametyst čtu prvně :)

Aha, tak to bude tim. :) Ted uz chapu ze jsi me nechapala.  :)

Lupi, to není nic proti ametyst, jindy si ji přečtu ráda. jen tohle téma rozebírat do každý nitě mi přijde za hranicí vkusu. teda toho mýho, jasně že jinejm to může připadat v pořádku.

moje babča by na to asi řekla nerouhej se :D

Neviem či sa mám zrovna rada, nikdy som o tom takto nepremýšľala, ale pri čítaní vašich príspevkov som si spomenula na jeden pre mňa nie práve lichotivý večer, kedy som zapochybovala o živote, o tom, že je to dar, s ktorým nevieme občas zaobchádzať a nevážime si ho. Tiež som chcela urobiť niečo veľmi hlúpe, ale v ten okamih sa stalo niečo, čo si neviem vysvetliť do dnes a myslím, že to bol proste varovný prst, ktorý ma chcel upozorniť, že vždy je dôvod žiť a mať sa rád. 

Pavli, tvoj príspevok pre Ametyst  je pravdivý, naprosto s tebou súhlasím, ale nie každý je schopný takto uvažovať a veľa záleží na tom, v akom prostredí sa človek nachádza, akými ľuďmi sa obklopuje, či a aké zázemie má. Tie jej reči pramenia možno práve z niektorého z týchto dôvodov, ale je dobre, že o tom hovorí.

Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.

Bety napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Nu bety, pokud se cítíšm, skvěle, lepší je do toho moc nešťourat, ale pokud chceš mít opravdu jistotu,

vůbec jsem nepochopila, do čeho nemám šťourat a jak to myslíš - copak se nemůžu mít ráda jen tak?

Přesně tak Bety: můžeš, ba přímo musíš se mít ráda jen tak :godlike: A pokud to tak máš, není třeba "do toho šťourat", tedy dělat nějaké "zrcadlové testy" - takového člověka totiž vůbec nenapadne něco "testovat" :jojo: Prostě žije :supr:
Já měla na mysli jen to, že pokud někdo padá do pochybností o sobě samém, o svém přístupu k sobě, tedy pokud má pochybnosti, pak..... Už mi rozumíš?;)

Ametyst napsal(a):

Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.

To je snadny broucku,mozna by mohlo stacit jit na svoje vlakno a povidat si o tom tam.  :)

hirondel napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.

To je snadny broucku,mozna by mohlo stacit jit na svoje vlakno a povidat si o tom tam.  :)

Už jdu, beruško.

Ametyst napsal(a):

Omlouvám se,
asi jsem sem vůbec neměla přispívat. Všude zapletu tu svou depku.

Blbosť, každý má svoje "depkovské dni", len pozorne čítaj, čo ti dievčatá píšu, pretože ak na teba reagujú (tak či onak) znamená to, že im na tebe záleží :pussa:

Bety napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Nu bety, pokud se cítíšm, skvěle, lepší je do toho moc nešťourat, ale pokud chceš mít opravdu jistotu,

vůbec jsem nepochopila, do čeho nemám šťourat a jak to myslíš - copak se nemůžu mít ráda jen tak?

Môžeš - a ide práve o to, aby ti to zostalo čo najdlhšie... :jojo: Čiže asi: neškrabať, aby to nesvrbelo... (Ak to nesvrbí napriek škrabaniu, tak to je úplne už ideálny stav).

A aj tak treba občas kontrolne poškrabať :lol: Apoň v určitej fáze...

Miluš napsal(a):

Tiež som chcela urobiť niečo veľmi hlúpe, ale v ten okamih sa stalo niečo, čo si neviem vysvetliť do dnes a myslím, že to bol proste varovný prst, ktorý ma chcel upozorniť, že vždy je dôvod žiť a mať sa rád.

Ja som dostala...čosi ako pohár vody, dajme tomu, keď vyzeralo, že už nebudem vládať. Aj zo dva razy dokonca.
Ale si myslím, že takto sa pomáha, kde to má zmysel :)

Čtu trochu s údivem toto vlákno a dochází mi, že jsem ( když to porovnám s vašimi příspěvky) asi hodně šťastný člověk: Nějaké větší problémy se sebepřijetím jsem si neměla nikdy. V pubertě, pravda, jsem na sobě nějaké mouchy hledala a tedy i našla, avšak ani tehdy nic výrazného.

Sice by bylo samozřejmě  na mě (jako ostatně na každém) co vylepšovat ( a tam, kde to má smysl se i o vylepšování snažím), ale vcelku jsem se sebou spokojená. Nikdy jsem se nechtěla zabít, a nepamatuju ani nějakou svou myšlenku, že bych se třeba nenáviděla.
Jsem si vědoma svých nedostatků i svých předností. Jsem sama se sebou vyrovnaná a dá se říct i vcelku spokojená.
Přála bych totéž i vám ostatním. :pussa:

Ametyst napsal(a):

Jo, to by mě fakt naštvalo, kdyby to nevyšlo. Už bych podruhé k tomu neměla sílu to udělat. Ale žilo by se mi s tou zkušeností opravdu blbě. No co, může to i posílit.
Tebe to posílilo, majkafo?
Třeba se tím znovuzrozením aktivují nějaké sebezáchovné síly z rezerv, kdoví.

Ano, posílilo mě to.
Nejdříve mě to děsně naštvalo a bylo mi hrozně po zjištění, že jsem pořád tady. Pak jsem ještě tak 3 měsíce silně uvažovala, že tady opravdu nechci být, ale vždy mě zadrželo to vrácení zpět. Co když to zase udělám blbě, co když vlak přejede přede mnou na jinou kolej, co když to přežiju, ale zůstanu postižená? Už víckrát bych nechtěla zažít to, že mě vrátí zpět. Kdyby nic jiného, to by mě myslím, určitě zastavilo. Ale od té doby už takové myšlenky nemám. Jsem tu a jsem tu moc ráda. Svět je nádherné místo pro život. :D A jak říká Selima, jestli mě mají zastřelit, tak mě nepověsí nebo tak nějak :D

Agatha napsal(a):

Ametyst, ty jsi teda číslo!
Jé známé, že ten, kdo takhle okusil druhý břeh a "vrátil se", už nikdy není jako před tím...
Spíš než "posílení" nebo "znovuzrození" lze čekat určité poškození mozku...

Tak jestli je tohle, jak žiju teď, s poškozeným mozkem, v tom případě je to super. :D Nemohu si to vynachválit. :D
I když - já to mám vždy naopak. Řekla bych, že poškozený mozek jsem měla předtím a opravdu jsem jiná, to vrácení mi ho zřejmě opravilo. :D

Takže jsem se dopracovala k tomu, abych se měla ráda, přes své dno a totální odepsání sebe sama, že jsem tak nemožná, že nemám právo žít.

Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí. Teď všude čtu, že aby se mi stávaly pozitivní události a ne ty špatné (po čemž toužím jak dítě po sladkosti, protože série malých negativních blbostí mě ubíjejí), musím mít sama sebe ráda. Jak to, připadá mi to divné. Myslela jsem, že události zvenku tak moc nezávisejí na nás. Prostě se nám stanou, přihodí. Slovo "náhoda, příhoda, přihodit se" z duše nenávidím. Jako kdyby nahoře někdo bezcitně házel kostkou a bylo mu jedno, jak se při tom cítíme. Prostě tobě se stane právě toto a hotovo.

Blossom napsal(a):

Čtu trochu s údivem toto vlákno a dochází mi, že jsem ( když to porovnám s vašimi příspěvky) asi hodně šťastný člověk: Nějaké větší problémy se sebepřijetím jsem si neměla nikdy. V pubertě, pravda, jsem na sobě nějaké mouchy hledala a tedy i našla, avšak ani tehdy nic výrazného.

Sice by bylo samozřejmě  na mě (jako ostatně na každém) co vylepšovat ( a tam, kde to má smysl se i o vylepšování snažím), ale vcelku jsem se sebou spokojená. Nikdy jsem se nechtěla zabít, a nepamatuju ani nějakou svou myšlenku, že bych se třeba nenáviděla.
Jsem si vědoma svých nedostatků i svých předností. Jsem sama se sebou vyrovnaná a dá se říct i vcelku spokojená.
Přála bych totéž i vám ostatním. :pussa:

Úplně Ti věřím, neboť z tvých mnoha příspěvků to vyzařuje. Někdy stačí otevřít příspěvek určitého člověka a už to na Tebe ,,dýchne". :)

v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí
Ale skromnost se přece s "mít se rád" nijak nevylučuje. To neznamená "mít rád jenom sebe" - když zůstanu u těch pohádek, tak třeba ti dva co se ne/rozdělí se s dědečkem o poslední buchtu .
aby se mi stávaly pozitivní události... musím mít sama sebe ráda. Jak to, připadá mi to divné. Myslela jsem, že události zvenku tak moc nezávisejí na nás.
Zkus to obrátit - když budeš mít sama sebe ráda = budeš se brát taková, jaká jsi, začneš ty špatné příhody brát s nadhledem. Takže ne "já jsem ta, kterou potkává jen to špatný", ale "jsem dobrá a proto mě kdejaká blbost nerozhází". Časem ty "události zvenku" přestaneš vnímat jako osobní útoky "někoho nahoře" konkrétně na sebe, ale jako něco, co se holt občas stane každýmu.

luminka napsal(a):

Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí.

Já si myslím, že "mít se rád" neznamená neskromnost, sobeckost, namyšlenost a samolibost, luminko. Je to o vlastním, vnitřním pocitu, který se odrazí i v reakcích okolí. Třeba když se budeš usmívat a vyzařovat dobrou náladu, lidi okolo tebe budou mít taky dobrý pocit a tím se to vrátí. Totéž ovšem když budeš morous. A stejné je to u "mít se rád". Někoho se spíš týká spojení "nemít se rád", a tak se taky bude k tomu člověku chovat okolí. S tím jde něco udělat (například změnit myšlení z "nelíbí se mi pohled na mých pár špekovatých kil navíc" na "jedno kilo hezčí než druhé". :))

majkafa napsal(a):

Agatha napsal(a):

Ametyst, ty jsi teda číslo!
Jé známé, že ten, kdo takhle okusil druhý břeh a "vrátil se", už nikdy není jako před tím...
Spíš než "posílení" nebo "znovuzrození" lze čekat určité poškození mozku...

Tak jestli je tohle, jak žiju teď, s poškozeným mozkem, v tom případě je to super. :D Nemohu si to vynachválit. :D

No jasně, i tak se to dá brát... :vissla::lol:

Daphné napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí.

Já si myslím, že "mít se rád" neznamená neskromnost, sobeckost, namyšlenost a samolibost, luminko. Je to o vlastním, vnitřním pocitu, který se odrazí i v reakcích okolí. Třeba když se budeš usmívat a vyzařovat dobrou náladu, lidi okolo tebe budou mít taky dobrý pocit a tím se to vrátí. Totéž ovšem když budeš morous. A stejné je to u "mít se rád". Někoho se spíš týká spojení "nemít se rád", a tak se taky bude k tomu člověku chovat okolí. S tím jde něco udělat (například změnit myšlení z "nelíbí se mi pohled na mých pár špekovatých kil navíc" na "jedno kilo hezčí než druhé". :))

Tak to je pěkný, někdo, kdo už tak má mindráky (třeba z těch špekovatých kil, nebo z něčeho jiného), tak ho ještě budou nesnášet ostatní. Jak to? Dřív jsem myslela, že ostatní nesnášejí spíš krasavce, namyšlené, kteří o tom vědí, nebo hůře vypadající, co si myslí, jak jsou krásní.

někdo, kdo už tak má mindráky... tak ho ještě budou nesnášet ostatní. Jak to?
Takto - nikdo nechce poslouchat neustálý skuhrání "jsem tlustá... mám nemožný vlasy... tohle nikdy nezvládnu..." a další lahůdky. Jednak je to otravný, jednak má každej svejch starostí dost, než ještě slyšet další, ne je ještě skuhravci rozmlouvat.

Budeš se divit, ale já bych někdy radši utěšovala skuhravce než poslouchat, jak se lidé sami sebe pozitivně chválí, z těch řečí, co toho doma ženské nadělaly, jak ve vedru 35 stupňů všechno vyžehlily, z toho dostávám osypky. Mě bolela v nedávných vedrech tak příšerně hlava, že žehlit teplou žehličkou by bylo nemyslitelné, to plánuju dělat dnes. V tom vedru, to by mě našli ve mdlobách pod žehlicím prknem.

Budu se držet názvu vlákna: Jak se dopracovat k tomu, mít se rád?
Přesný recept asi není jednotný, každý jsme originál a cest je mnoho.
Jen vím o pár věcech, které pomáhají pozitivnímu pohledu na sebe sama, tedy aspoň na mě platí, tak vám je sem napíšu:
Cíleně se vyhýbám škarohlídům, chronickým skuhralům a lidem, co si pořád jen stěžují. A cíleně směřuju ve svém okolí svůj  čas na setkání s lidmi pozitivními, tvořivými, inspirujícími.
Ti první mě vysávají energii, od těch druhých se energií nabíjím. A podle jejich reakcí je to nabíjení se pozitivní energii vzájemné. :)

A další věc: Každý, úplně KAŽDÝ, máme přeci své plusy a mínusy. Je potřeba nasměrovat sám sebe směrem, ve kterém je člověk dobrý a ve kterém přináší sobě i jiným užitek. A věci, ve kterých dobrý není, tak přenechat ostatním, tedy aspoň tam, kde to jde.
Vždyť i lidi slavné a úspěšné známe přeci podle toho, co oni dobře umí, a ne podle toho, co neumí.

luminka napsal(a):

Daphné napsal(a):

luminka napsal(a):

Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí.

Já si myslím, že "mít se rád" neznamená neskromnost, sobeckost, namyšlenost a samolibost, luminko. Je to o vlastním, vnitřním pocitu, který se odrazí i v reakcích okolí. Třeba když se budeš usmívat a vyzařovat dobrou náladu, lidi okolo tebe budou mít taky dobrý pocit a tím se to vrátí. Totéž ovšem když budeš morous. A stejné je to u "mít se rád". Někoho se spíš týká spojení "nemít se rád", a tak se taky bude k tomu člověku chovat okolí. S tím jde něco udělat (například změnit myšlení z "nelíbí se mi pohled na mých pár špekovatých kil navíc" na "jedno kilo hezčí než druhé". :))

Tak to je pěkný, někdo, kdo už tak má mindráky (třeba z těch špekovatých kil, nebo z něčeho jiného), tak ho ještě budou nesnášet ostatní. Jak to? Dřív jsem myslela, že ostatní nesnášejí spíš krasavce, namyšlené, kteří o tom vědí, nebo hůře vypadající, co si myslí, jak jsou krásní.

Tak namyslení a povýšení ľudia asi nie sú veľmi obľúbení, ale na druhej strane - ak sa niekto neznáša, furt fňuká a všetkých presviedča, že je neschopný, škaredý a nemožný - mám ho pracne presviedčať, že to nie je pravda? Alebo je jednoduchšie súshlasiť a povedať si v duchu"No, keď inak nedáš... tak pre mňa za mňa buď neschopná, škaredá a nemožná ...- a ešte ja protivná, trebárs..." :vissla:

Že má každý plusy a mínusy? Každý plusy nemá. Třeba já jsem se nikdy nenaučila jezdit na kole a plavat, snaha byla, ale nějak to nešlo. Leností to tedy rozhodně nebylo. Vařím, protože musím, tak průměrně. V domácích pracech, jako je úklid a žehlení, jsem nesmírně pomalá a dělám je, protože musím. V práci nevynikám, jen prostě vydělávám peníze. Neumím zpívat, a moc bych ráda. Nevynikám krásou. Opravdu nevím, co by se mi nějak nadprůměrně dařilo. Pak jsem protivná a lidem se mnou není dobře. Nevím, proč nejsem obdařená nějakým plusem. A dokonce po chvále za žehlení a úklid už ani netoužím, to by bylo pro mě ponižující. To přece dělá každá. To by znamenalo, že u mě hledat plus je přetežké, tak se musí chválit aspoň tohle.

Podľa mňa vynikáš v lamentovaní... a občas tým vieš aj dobre pobaviť. ;) A ešte výhovorky vymýšľaš nadpriemerne... Ja ťa mám aspoň takto uloženú v pamaeti. :jojo: (Čo skúsiť nejakého koníčka,  v ktorom by si vynikla...?)

To bych taky ráda, takový koníček se zatím nenašel. Třeba kolegyni bylo divné, že nevyšívám a nepletu. Jen jsem doma občas něco opravila, to mě naučila nouze. Taky jsem se chtěla zbavit vzpomínek na špatné události, aby byl můj život lepší. V jedné knize radili malovat si pomníčky negativních událostí a pak celý hřbitůvek roztrhat a vyhodit. Měla jsem pořádný hřbitov. Roztrhala jsem ho, vyhodila, a nic, pořád si to špatné pamatuju a vzpomínám na to.

luminka napsal(a):

To bych taky ráda, takový koníček se zatím nenašel. Třeba kolegyni bylo divné, že nevyšívám a nepletu. Jen jsem doma občas něco opravila, to mě naučila nouze. Taky jsem se chtěla zbavit vzpomínek na špatné události, aby byl můj život lepší. V jedné knize radili malovat si pomníčky negativních událostí a pak celý hřbitůvek roztrhat a vyhodit. Měla jsem pořádný hřbitov. Roztrhala jsem ho, vyhodila, a nic, pořád si to špatné pamatuju a vzpomínám na to.

Ja bych rekla, ze jsi moc vtipná: vtipne pises. :D Otazka je, zda umyslne. Ale: Treba by sis mohla vytvorit vlastni blog.
P.S. Ja se spis divim, ze v dnesni dobe se ta kolegyne divi, ze nekdo nevysiva ci neplete... Uz presluhuje v duchodovem veku? ;-)

luminko, už to, že jakž takž tu domácnost pofackuješ a v práci nějakou korunu dostaneš, je plus - mnozí zcela záměrně nedělají ani to. Jezdit na kole, plavat, zpívat atd. nutně k životu nepotřebuješ, no a ani jako nekrásná jsi na ocet nezůstala
Jo - a umíš bááááječně skuhrat - fakt, nikoho druhýho takovýho neznám.

Manue - budeš se divit, ale znám i mladý holky, který pletou, vyšívají a vůbec se ručníma pracema umějí vyřádit. Ono ani dneska všechno nekoupíš... a taky je to báječnej relax.

hirondel napsal(a):

Luisa napsal(a):

Chci být trošku jiná než jsem, nejde mi to a děsně mě to na sobě štve. Často se obviňuju.

Jak jina chces byt Luiso? Co to znamena?

Kdyz se umis obvinovat,pak uvaz-zakonite musi existovat i ta druha strana mince-umet se neobvinovat. (proste s tim prestat)
Ty jsi ta co dava svemu obvinovani tu silu (energii ktera Te zpetne negativne ovlivnuje) a prave proto jsi i ta co to muze zmenit a svoji silu-energii nasmerovat pozitivne. Je to otazkou treninku.

Kdyz se nad tim vsim hluboce zamyslis a vsimnes si jak si tim obvinovanim a kritizovanim vlastne skodis (trapis se tim),melo by Ti to dojit ,ze zase jedine Ty sama to muzes zmenit a sama sebe tim netrapit.

Luisa napsal(a):

Začnu se cítít jako největší nula na světě, že nestojím za nic. Tato situace se u nás doma často opakuje, přitom on jen konstatuje fakta, neútočí na mě, jen já si to tak vykládám.

Je dobre ze si uvedomujes ze si to automaticky (sila zvyku) vykladas jinak.
Ten zvyk Te ovlada protoze Ty se teprve ucis ho nenechat Te ovladnout.
Kdyz zaznamenas ze Te ten zvyk chce zase polapit ,ovladnout- muzes mu v duchu s laskavosti rict ,ze muze odejit.  :)

No jo, ale já si to uvědomím pozdě, až poté co neadekvátně zareaguju. Nechám se strhnout, řeknu něco, čeho pak lituju. Zaznamenám to, až je pozdě. A proto se potom obviňuju, že jsem to zase nezvládla. Je mi přes 30, a jsem stále nevyrovnaná, k tomu nerozhodná, pesimistická, ustrašená. To bych chtěla změnit na sobě. Plus i jiné aspekty mé povahy, je toho hodně.
Já vím, že to mám ve svých rukou, ale stále se nedaří. Já se strašně snadno vytočím, a pak kopu kolem sebe, nejvíc to pochopitelně schytává partner i když on je často příčinou (tak to vidím v tu chvíli já). Kdybych byla vyrovnaná a spokojená sama se sebou (měla se doopravdy ráda), tak by mě nemohl tak snadno vytočit.

Jak jsem se k tomu dopracovala?
Určitě ne prvoplánovaně. To nebyl můj prvotní cíl. Můj cíl byl osamostatnit se a uživit se. To znamenalo, učení, práci, spoustu překonávání se a pak po určitých úspěších to začlo běžet samo. Nabalovalo se to jedno na druhé. Hrdost, ocenění, odměňování se a zase dokola, jen jakoby ve vyšším tarifu.

Hlavně mi pomohlo pochopení, že moje neúspěchy nikoho nezajímají, tedy proč to někomu cpát a litovat se. Pochopení skutečnosti, že co si neudělám, nezařídím sama, to prostě nebudu mít. Že je všechno jen na mně. Cokoliv nemám nebo nebudu mít nebo nebudu umět, je jen můj problém a moje chyba. A pokud si mohu vybrat (a to jsem mohla, může každý), oslovily mě spíše úspěchy, než neúspěchy - bylo mi " v nich" příjemněji. Takže výběr byl a je naprosto jasný.

Luisa napsal(a):

No jo, ale já si to uvědomím pozdě, až poté co neadekvátně zareaguju. Nechám se strhnout, řeknu něco, čeho pak lituju. Zaznamenám to, až je pozdě. A proto se potom obviňuju, že jsem to zase nezvládla. Je mi přes 30, a jsem stále nevyrovnaná, k tomu nerozhodná, pesimistická, ustrašená. To bych chtěla změnit na sobě. Plus i jiné aspekty mé povahy, je toho hodně.
Já vím, že to mám ve svých rukou, ale stále se nedaří. Já se strašně snadno vytočím, a pak kopu kolem sebe, nejvíc to pochopitelně schytává partner i když on je často příčinou (tak to vidím v tu chvíli já). Kdybych byla vyrovnaná a spokojená sama se sebou (měla se doopravdy ráda), tak by mě nemohl tak snadno vytočit.

Pochopila jsem ze si to uvedomis az potom.A prave proto rikam ze je dobre ze si to vubec uvedomujes. (protoze to je zakladni prvni krok)
Pak nastava ten tezsi= uvedomit si to drive nez vyslovis svoji neadekvatni reakce-uvedomit si to kdyz Te to prave v tu chvili polapilo. (velice tezke)
Nicmene pro zacatek by Ti v Tvem pripade ktery popisujes,ze si to uvedomis az pozde pomohlo i to,ze se za to nebudes obvinovat.
Nebot jestlize se neco teprve ucis zvladat,je pochopitelne ze jsi ucena z nebe nespadla a ze budes delat chyby dokud se to nenaucis. Za to se vsak nemas obvinovat cimz zaroven sama sebe trapis.
O tom obvinovani uz jsem psala vyse.

Pises ze partner je casto pricinou (ze tak to v tu chvili vidis Ty). A kdyz to neni v tu chvili ,jak to vidis pak (jinak) ? Co je pricinou?

Wiki napsal(a):

Jak jsem se k tomu dopracovala?
Určitě ne prvoplánovaně. To nebyl můj prvotní cíl. Můj cíl byl osamostatnit se a uživit se. To znamenalo, učení, práci, spoustu překonávání se a pak po určitých úspěších to začlo běžet samo. Nabalovalo se to jedno na druhé. Hrdost, ocenění, odměňování se a zase dokola, jen jakoby ve vyšším tarifu.

Hlavně mi pomohlo pochopení, že moje neúspěchy nikoho nezajímají, tedy proč to někomu cpát a litovat se. Pochopení skutečnosti, že co si neudělám, nezařídím sama, to prostě nebudu mít. Že je všechno jen na mně. Cokoliv nemám nebo nebudu mít nebo nebudu umět, je jen můj problém a moje chyba. A pokud si mohu vybrat (a to jsem mohla, může každý), oslovily mě spíše úspěchy, než neúspěchy - bylo mi " v nich" příjemněji. Takže výběr byl a je naprosto jasný.

Wiki, můj guru.....

Luminko, a co třeba takhle: Zpívám jako motorová pila, ale ráda a s chutí, a komu se to nelíbí, ať to neposlouchá. Nemám ráda domácí práce, no a co? Jsem dobrá, že je přesto zvládám.....

vera napsal(a):

Wiki napsal(a):

Jak jsem se k tomu dopracovala?
Určitě ne prvoplánovaně. To nebyl můj prvotní cíl. Můj cíl byl osamostatnit se a uživit se. To znamenalo, učení, práci, spoustu překonávání se a pak po určitých úspěších to začlo běžet samo. Nabalovalo se to jedno na druhé. Hrdost, ocenění, odměňování se a zase dokola, jen jakoby ve vyšším tarifu.

Hlavně mi pomohlo pochopení, že moje neúspěchy nikoho nezajímají, tedy proč to někomu cpát a litovat se. Pochopení skutečnosti, že co si neudělám, nezařídím sama, to prostě nebudu mít. Že je všechno jen na mně. Cokoliv nemám nebo nebudu mít nebo nebudu umět, je jen můj problém a moje chyba. A pokud si mohu vybrat (a to jsem mohla, může každý), oslovily mě spíše úspěchy, než neúspěchy - bylo mi " v nich" příjemněji. Takže výběr byl a je naprosto jasný.

Wiki, můj guru.....

jéjda veru...:D
Luiso - víš, totiž ON tě nevytáčí. Vytáčíš se sama. Resp. dovolilas svému pocitu "vytočení" vzniknout. Nevytvořit si ho je taky jen naše záležitost. Je to těžké, to jo. Dokonce někdy mám chuť vytočit se. Ale jen málokdy. Vážně to jde - být nad věcí. Je to strašně příjemný pocit, na který budeš až pyšná (říkáš si - provokuješ mě chlape, mám tě  ráda, ale proč bych měla taky křičet,jen protože křičíš ty,  když se mi teď v 15.30hod nechce??!)

hirondel napsal(a):

Luisa napsal(a):

No jo, ale já si to uvědomím pozdě, až poté co neadekvátně zareaguju. Nechám se strhnout, řeknu něco, čeho pak lituju. Zaznamenám to, až je pozdě. A proto se potom obviňuju, že jsem to zase nezvládla. Je mi přes 30, a jsem stále nevyrovnaná, k tomu nerozhodná, pesimistická, ustrašená. To bych chtěla změnit na sobě. Plus i jiné aspekty mé povahy, je toho hodně.
Já vím, že to mám ve svých rukou, ale stále se nedaří. Já se strašně snadno vytočím, a pak kopu kolem sebe, nejvíc to pochopitelně schytává partner i když on je často příčinou (tak to vidím v tu chvíli já). Kdybych byla vyrovnaná a spokojená sama se sebou (měla se doopravdy ráda), tak by mě nemohl tak snadno vytočit.

Pochopila jsem ze si to uvedomis az potom.A prave proto rikam ze je dobre ze si to vubec uvedomujes. (protoze to je zakladni prvni krok)
Pak nastava ten tezsi= uvedomit si to drive nez vyslovis svoji neadekvatni reakce-uvedomit si to kdyz Te to prave v tu chvili polapilo. (velice tezke)
Nicmene pro zacatek by Ti v Tvem pripade ktery popisujes,ze si to uvedomis az pozde pomohlo i to,ze se za to nebudes obvinovat.
Nebot jestlize se neco teprve ucis zvladat,je pochopitelne ze jsi ucena z nebe nespadla a ze budes delat chyby dokud se to nenaucis. Za to se vsak nemas obvinovat cimz zaroven sama sebe trapis.
O tom obvinovani uz jsem psala vyse.

Pises ze partner je casto pricinou (ze tak to v tu chvili vidis Ty). A kdyz to neni v tu chvili ,jak to vidis pak (jinak) ? Co je pricinou?

Snažím se to analyzovat, ale fakt pořádně nevím. Můžu jen (přibližně) popsat své pocity v tu chvíli. Cítím uvnitř takové bolestné bodnutí, pocit ohrožení, a potřebu agresivně se bránit. Jakoby spustí ve mně natolik nepříjemné pocity, které nechci znovu prožívat, že ho chci za to potrestat. Tím řevem (někdy to tak doslova je) chci udusat to bolavé v sobě, tou svou nepříjemností ho chci vytrestat - tak, mně je teď bídně a ty za to můžeš, tak si to užij. Samozřejmě tohle mi v tu chvíli neběží hlavou, to ani nestíhám:), jen to zpětně pitvám.
Připomene mi svými větami věci, které na sobě sama nemám ráda, protože i když se "kritice" vehementně bráním, v koutku duše mu dávám za pravdu. Kdybych byla se sebou vyrovnaná, tak mě to nerozhází.

Wiki napsal(a):

vera napsal(a):

Wiki napsal(a):

Jak jsem se k tomu dopracovala?
Určitě ne prvoplánovaně. To nebyl můj prvotní cíl. Můj cíl byl osamostatnit se a uživit se. To znamenalo, učení, práci, spoustu překonávání se a pak po určitých úspěších to začlo běžet samo. Nabalovalo se to jedno na druhé. Hrdost, ocenění, odměňování se a zase dokola, jen jakoby ve vyšším tarifu.

Hlavně mi pomohlo pochopení, že moje neúspěchy nikoho nezajímají, tedy proč to někomu cpát a litovat se. Pochopení skutečnosti, že co si neudělám, nezařídím sama, to prostě nebudu mít. Že je všechno jen na mně. Cokoliv nemám nebo nebudu mít nebo nebudu umět, je jen můj problém a moje chyba. A pokud si mohu vybrat (a to jsem mohla, může každý), oslovily mě spíše úspěchy, než neúspěchy - bylo mi " v nich" příjemněji. Takže výběr byl a je naprosto jasný.

Wiki, můj guru.....

jéjda veru...:D
Luiso - víš, totiž ON tě nevytáčí. Vytáčíš se sama. Resp. dovolilas svému pocitu "vytočení" vzniknout. Nevytvořit si ho je taky jen naše záležitost. Je to těžké, to jo. Dokonce někdy mám chuť vytočit se. Ale jen málokdy. Vážně to jde - být nad věcí. Je to strašně příjemný pocit, na který budeš až pyšná (říkáš si - provokuješ mě chlape, mám tě  ráda, ale proč bych měla taky křičet,jen protože křičíš ty,  když se mi teď v 15.30hod nechce??!)

Ale on nekřičí, křičet začnu první já:/ Vytáčí mě tiše:D Zatím neumím zapojit myšlení před emocema. V rozčilování jsem mistr, jde to naprosto samo a lehce:(

Luisa napsal(a):

Snažím se to analyzovat, ale fakt pořádně nevím. Můžu jen (přibližně) popsat své pocity v tu chvíli. Cítím uvnitř takové bolestné bodnutí, pocit ohrožení, a potřebu agresivně se bránit. Jakoby spustí ve mně natolik nepříjemné pocity, které nechci znovu prožívat, že ho chci za to potrestat. Tím řevem (někdy to tak doslova je) chci udusat to bolavé v sobě, tou svou nepříjemností ho chci vytrestat - tak, mně je teď bídně a ty za to můžeš, tak si to užij. Samozřejmě tohle mi v tu chvíli neběží hlavou, to ani nestíhám:), jen to zpětně pitvám.
Připomene mi svými větami věci, které na sobě sama nemám ráda, protože i když se "kritice" vehementně bráním, v koutku duše mu dávám za pravdu. Kdybych byla se sebou vyrovnaná, tak mě to nerozhází.

Luiso, znám tohle velmi dobře. A vnímám to tak, že nejvíc ze všech tím trápí-trestá člověk sám sebe, protože se v tom celém sám nachází :(

helena napsal(a):

luminko, už to, že jakž takž tu domácnost pofackuješ a v práci nějakou korunu dostaneš, je plus - mnozí zcela záměrně nedělají ani to. Jezdit na kole, plavat, zpívat atd. nutně k životu nepotřebuješ, no a ani jako nekrásná jsi na ocet nezůstala http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png
Jo - a umíš bááááječně skuhrat http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png - fakt, nikoho druhýho takovýho neznám.

Manue - budeš se divit, ale znám i mladý holky, který pletou, vyšívají a vůbec se ručníma pracema umějí vyřádit. Ono ani dneska všechno nekoupíš... a taky je to báječnej relax.

Ale nikdy som - aspoň ja, v mojom prostredí hlavného mesta SR - nekrútila hlavou nad niekým, kto nevyšíval... :D Skôr krútili hlavou nado mnou, keď som vyšívala (chvíľu a dávno :jojo: ).

Daphné napsal(a):

Luminko, a co třeba takhle: Zpívám jako motorová pila, ale ráda a s chutí, a komu se to nelíbí, ať to neposlouchá. Nemám ráda domácí práce, no a co? Jsem dobrá, že je přesto zvládám.....

No jistěěěěě :jojo:
Přesně tak to mám já.
No a ještě: jsem úžasná a nejlepší a kdo se s tím nemůže srovnat, tak tomu držím všechny pěsti, klidně i před nosem :lol::lol::lol:

Ne, vážně: je to věc volby, nic víc v tom není ;)

Ja to mám zdanlivo ľahšie, ale v skutočnosti možno ťažšie: ja sa nevytáčam v tej chvíli, ale ukladám si jeho/ej slová do takej malej komôrky (alebo jedové číše, podľa páně Plzáka) a vo vhodnej chvíli, keď už celý svet vrátane jeho/jej na to zabudol, ich vytasím, prekrútim, použijem proti nemu/jej, apod. :grater: Mám bohužiaľ pamäť ako slon a krivdy sa v nej bohužiaľ ukladajú úplne ukážkovo. :rock: Tiež sa s nažím s týmto "darom" pracovať a tiež so striedavými úspechmi.

Selima napsal(a):

Ja to mám zdanlivo ľahšie, ale v skutočnosti možno ťažšie: ja sa nevytáčam v tej chvíli, ale ukladám si jeho/ej slová do takej malej komôrky (alebo jedové číše, podľa páně Plzáka) a vo vhodnej chvíli, keď už celý svet vrátane jeho/jej na to zabudol, ich vytasím, prekrútim, použijem proti nemu/jej, apod. :grater: Mám bohužiaľ pamäť ako slon a krivdy sa v nej bohužiaľ ukladajú úplne ukážkovo. :rock: Tiež sa s nažím s týmto "darom" pracovať a tiež so striedavými úspechmi.

Tak tohle znám bohužel taky velmi dobře. To, že se vytočím hned vůbec neznamená, že to za čas nevytasím jako hnusnou podpásovku i když vím, že se to NEMÁ. I když bych žila 200 let, tak křivdy si budu pamatovat do smrti.

Připomene mi svými větami věci, které na sobě sama nemám ráda... Vytáčí mě tiše... To, že se vytočím hned vůbec neznamená, že to za čas nevytasím jako hnusnou podpásovku i když vím, že se to NEMÁ.
Luiso, a skutečně tě vytáčí? Záměrně, myslím. Není to spíš tak, že "cokoli řekne, může být použito proti němu" a to kdykoli? Nejdřív je seřván, protože tě vytočil (jak si představuješ) a posléze, když se to to hodí, mu to otlučeš o čenich znova a znova... a ještě se považuješ za ukřivděnou, čímž si to tak hezky omluvíš, že je to sice podpásovka, ale jaksi "oprávněná"...

luminka napsal(a):

Tak já se k tomu ještě nedopracovala a celé mi to připadá divné, to mít se rád. Jako že to je nějaký porevoluční výmysl. Dřív přece každý vyznával skromnost, v pohádkách vyhrávali skromní a ne namyšlení a samolibí. Teď všude čtu, že aby se mi stávaly pozitivní události a ne ty špatné (po čemž toužím jak dítě po sladkosti, protože série malých negativních blbostí mě ubíjejí), musím mít sama sebe ráda. Jak to, připadá mi to divné. Myslela jsem, že události zvenku tak moc nezávisejí na nás. Prostě se nám stanou, přihodí. Slovo "náhoda, příhoda, přihodit se" z duše nenávidím. Jako kdyby nahoře někdo bezcitně házel kostkou a bylo mu jedno, jak se při tom cítíme. Prostě tobě se stane právě toto a hotovo.

Porevoluční výmysl?
Ty jsi luminkp zase v zajetí "předrevolučního"naprosto zločiného zmanipulování lidské mysli: nejdůležitější je celek, jedinec neznamená nic! To je ale pěkná hovadina :lol:. Celek složený z "nicotných" jedinců je stejně tak nicotný, jako ten "nejnicotnější" jedinec v něm :jojo:

Věci musejí být v rovnováze, jinak nefungují, takže je nezbytně NUTNÉ mít se rád/a :jojo:
Mít se rád/a vůbec není totožné se samolibostí a s namyšleností. Mít se rád/a znamená k sobě přistupovat jako k jedinečné bytosti, která si prostě lásku zaslouží jako každá jiná. Mít se rád/a znamená dbát na své vlastní potřeby jako na potřeby každého jiného člověka, na kterém mi alespoň trochu záleží. Mít se rád/a znamená myslet na sebe jako na každého druhého s prostou a obyčejnou bezpodmínečnou láskou - tedy netýrat sám sebe iluzemi vlastní nedostatečnosti a nedokonalosti. Mít se rád/a znamená nenechat se nikým ponižovat a usurpovat, ale také sám/a nikoho neponižovat a neusurpovat :jojoj:
V souhrnu mít se rád/a znamená se nijak "neupozadňovat", ale ani "neupřednostňovat". Prostě přesně vybalancovat tu ROVNOVÁHU a tak se dostat do harmonie sam/a se sebou a okolím.

Když se nemáš rád/a, nemáš nic, nemáš tedy co dát ani sobě, ani nikomu dalšímu. Stejně tak když máš všeho moc, probouzí to v tobě majetnické pudy a ty se nechceš rozdělit, chceš mít víc a víc a je ti jedno, že ani za tisíc životů nespotřebuješ to, co jsi nashromáždila... a zárověň, že to, co jsi nashromáždila a nahamonila sama pro sebe, musí někde tisícům životů chybět... A teď nemluvím jen o materiálních věcech.
Tak moc je tedy důležitá rovnováha :jojo:

Každý, kdo hlásá něco jiného je podle mne pokrytec a nebo prostě pořád ještě nic nepochopil.
A když čtu tebe, tak pod tou vší skromností, kterou navenek ukazuješ, vidím velké ego, které ti nedovolí být šťastná - ono sice navenek dělá, že nechce nic, ale v podstatě chce všechno :jojo: A co hůř: to všechno vlastně neumí ani definovat, takže ať dostane cokoliv, nebo ať se ti stane cokoliv (a věř, že se to neřídí žádným házením kostek), tak ty si z toho vybereš vždycky to nejhorší pro tebe.
Proč to děláš?

Luisa napsal(a):

No jo, ale já si to uvědomím pozdě, až poté co neadekvátně zareaguju. Nechám se strhnout, řeknu něco, čeho pak lituju. Zaznamenám to, až je pozdě. A proto se potom obviňuju, že jsem to zase nezvládla. Je mi přes 30, a jsem stále nevyrovnaná, k tomu nerozhodná, pesimistická, ustrašená. To bych chtěla změnit na sobě. Plus i jiné aspekty mé povahy, je toho hodně.
Já vím, že to mám ve svých rukou, ale stále se nedaří. Já se strašně snadno vytočím, a pak kopu kolem sebe, nejvíc to pochopitelně schytává partner i když on je často příčinou (tak to vidím v tu chvíli já). Kdybych byla vyrovnaná a spokojená sama se sebou (měla se doopravdy ráda), tak by mě nemohl tak snadno vytočit.

Kdyby byly na stromě ryby, nebyly by v rybníce....
Lusi, začni tím, že se přestaneš obviňovat, ju? ;)
Když se zase dostaneš do situace, kdy něco nezvládneš, tak třebas zkus před tím, NEŽ se začneš obviňovat toto: hezky SE POCHVAL. Řekni si třebas: Luisi, ty jsi moc šikovná holka, když vidíš, jakou hovadinu jsi zase udělala, řekla, vymyslela.... Jsi statečná bytost, protože si to umíš přiznat a prostě to VIDÍŠ, vidíš, co se děje. To je super :pussa: Tak se teď hezky nadechni, napočítej si do sta a místo lamentování nad tím, jak jsi neschopná, protože to nejsi, to běž hezky napravit. To přece zvládneš :jojo:

Luisi, není třeba nic přehánět, ani sebeobviňování. Spousta lidí v situacích, o kterýchj ty píšeš, ani nepostřehne, že se jim jen vrací to, co sami vyslali a tak naříkají nad zlým osudem a nebo nad zlými lidmi, či pro jistotu na oboje současně :jojo:
Ty svůj podíl vidíš, ale nedělej ho zase větší než opravdu je. Takže ho nezvětšuj,ale začni hio zmenšovat. A pokud ti mohu poradit, začni tím, že se dovedeš pochválit i za to, že ten den jsi třebas vybuchla, ale nenechala jsi požár rozhořet. Nechtěj od sebe všechno, když si zatím nic nedáváš :jojo:
Časem to zmákneš, neboj.

Wiki napsal(a):

Hlavně mi pomohlo pochopení, že moje neúspěchy nikoho nezajímají, tedy proč to někomu cpát a litovat se. Pochopení skutečnosti, že co si neudělám, nezařídím sama, to prostě nebudu mít. Že je všechno jen na mně. Cokoliv nemám nebo nebudu mít nebo nebudu umět, je jen můj problém a moje chyba. A pokud si mohu vybrat (a to jsem mohla, může každý), oslovily mě spíše úspěchy, než neúspěchy - bylo mi " v nich" příjemněji. Takže výběr byl a je naprosto jasný.

:supr:
Snad jen doplním: moje neúspěchy zajímají jen ještě většíé zoufalce, než jsem já, nezajímají spokojené a vyrovnané lidi.
Takže si honem rychle musím vybrat, kam chci patřit ;)

helena napsal(a):

Připomene mi svými větami věci, které na sobě sama nemám ráda... Vytáčí mě tiše... To, že se vytočím hned vůbec neznamená, že to za čas nevytasím jako hnusnou podpásovku i když vím, že se to NEMÁ.
Luiso, a skutečně tě vytáčí? Záměrně, myslím. Není to spíš tak, že "cokoli řekne, může být použito proti němu" a to kdykoli? Nejdřív je seřván, protože tě vytočil (jak si představuješ) a posléze, když se to to hodí, mu to otlučeš o čenich znova a znova... a ještě se považuješ za ukřivděnou, čímž si to tak hezky omluvíš, že je to sice podpásovka, ale jaksi "oprávněná"...

Nikde jsem myslím nepsala, že mě partner vytáčí záměrně. Ale náhodou je to často pravda :) Vím to, bavíme se o tom, jeho baví když se rozčiluju (přiměřeně), jsem dost temperamentní. Ale to je trošku jiný případ, měla jsem na mysli situace, kdy on v klidu konstatuje nějaká fakta ohledně mojí osoby (bez záměru rýpnout si do mě), a já si to jako labilní nejistý jedinec vyložím jako kritiku a začnu kopat kolem sebe. Na tomhle svém chování musím zapracovat, jak už mi psala hirondel. Že na tom musím makat vím, je to běh na dlouhou trať. Jen mám čas od času chuť to s někým probrat, trošku si to srovnat v hlavě, a taky mám chuť pátrat po příčinách toho, proč se tak chovám. Taková jsem já :)
Jo a taková semetrika, jak jsi mě vylíčila výše, to myslím nejsem :) Svoje občasné podpásovky si neomlouvám, když, tak jenom na vteřinku.

Luisa napsal(a):

Snažím se to analyzovat, ale fakt pořádně nevím. Můžu jen (přibližně) popsat své pocity v tu chvíli. Cítím uvnitř takové bolestné bodnutí, pocit ohrožení, a potřebu agresivně se bránit. Jakoby spustí ve mně natolik nepříjemné pocity, které nechci znovu prožívat, že ho chci za to potrestat. Tím řevem (někdy to tak doslova je) chci udusat to bolavé v sobě, tou svou nepříjemností ho chci vytrestat - tak, mně je teď bídně a ty za to můžeš, tak si to užij. Samozřejmě tohle mi v tu chvíli neběží hlavou, to ani nestíhám:), jen to zpětně pitvám.
Připomene mi svými větami věci, které na sobě sama nemám ráda, protože i když se "kritice" vehementně bráním, v koutku duše mu dávám za pravdu. Kdybych byla se sebou vyrovnaná, tak mě to nerozhází.

Luisi, tohle bych nepodceňovala, vypadá to téměř jako citová či psychická deprivace... Tohle ti může zcela spolehlivě zničit kaýždý vztah a tak vlastně znepříjemňovat život do nekonečna...
Hledala bych dobrého odborníka a našla kořeny toho všeho. Je potřeba to "přeprogramovat" :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Luisa napsal(a):

Luisi, tohle bych nepodceňovala, vypadá to téměř jako citová či psychická deprivace... Tohle ti může zcela spolehlivě zničit kaýždý vztah a tak vlastně znepříjemňovat život do nekonečna...
Hledala bych dobrého odborníka a našla kořeny toho všeho. Je potřeba to "přeprogramovat" :jojo:

Na terapii jsem chodila několik let. Výsledkem bylo např. že jsem dokázala dát výpověď a najít si sama nové místo, začít se seznamovat přes internet a najít si partnera, dokonce se vdát. Pro jiné běžné situace, pro mě dřívě naprosto neproveditelné (a teď už možná zase neproveditelné). Už jen vyhledat psychologa byl nadlidský výkon (byla a vlastně jsem na to pyšná). Čekala jsem, že na terapii objevím "otřesný zážitek z dětství", který to u mě vše spustil. Na nic takového jsme nepřišli, jen na to, co už jsem věděla předtím. Můj vztah s otcem stojí za prd, nikdy jsem pro něj nebyla dcera jakou by chtěl, bála jsem se ho, nikdy jsem s ním a ani s jinejma chlapama neuměla jednat, mluvit. Přitom on je tzv. slušný člověk, VŠ, žádnej alkoholik apod. Zbytek je má povaha.

Luisa napsal(a):

Je mi přes 30, a jsem stále nevyrovnaná, k tomu nerozhodná, pesimistická, ustrašená.

¨
Je mi skoro 60 a jsem občas tohle všechno taky. :pussa:
Klídek, Luiso.
NEMUSÍŠ BÝT DOKONALÁ!
Jinými slovy - jsi dost dobrá taková, jaká jsi - kapišto? Všechny námitky předem vyvráceny, protože když se na to podíváš objektivně, nic se proti tomuhle prohlášení namítat vpodstatě nedá.
Důležitý je jedině to, jestli se ti daří nějaké ty bolístky likvidovat, ne jakým tempem.
Tempo NENÍ důležitý.

Co se Luminky týče, přidávám se k hlasu lidu:
Jsi Skuhrací Královna Luminko a jsi v tom fakt dobrá! Firmy by si tě naopak měly najímat, neboť v Čechách jemné umění skuhrací dochází velmi častého uplatnění :supr: Vim to, poněvadž to neumím. Víš, jak já bycch někdy potřebovala trošku toho tvýho skuhráníčka? :grater:

Luisi, to, co se v tobě bojí, že "nebude dost dobrá" a každý "důkaz" v podobě kritiky ji vyděsí, tak to je malinký dítě, maličká Luisa.
Mysli na to.
Mmch - já jsem začínala přesně jako ty (dojít pro rohlíky byl pro mě naprosto nepřekonatelnej problém=vlna kritiky=problém se zvětšil, atd.) a dodnes mám někdy pocit, že nejsem dost dobrá.
Ale už mi to nebrání žít normálně :) Tenkrát ovšem jsem si musela poradit sama, žádný psychoterapeuti krom Plzáka snad ani nebyli. A kdyby, ani ve snu by mě nenapadlo obtěžovat nějakýho psychoterapeuta :vissla::lol: TAk vidíš, jak jsi dobrá :supr:

Luisa napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Luisa napsal(a):

Luisi, tohle bych nepodceňovala, vypadá to téměř jako citová či psychická deprivace... Tohle ti může zcela spolehlivě zničit kaýždý vztah a tak vlastně znepříjemňovat život do nekonečna...
Hledala bych dobrého odborníka a našla kořeny toho všeho. Je potřeba to "přeprogramovat" :jojo:

Na terapii jsem chodila několik let. Výsledkem bylo např. že jsem dokázala dát výpověď a najít si sama nové místo, začít se seznamovat přes internet a najít si partnera, dokonce se vdát. Pro jiné běžné situace, pro mě dřívě naprosto neproveditelné (a teď už možná zase neproveditelné). Už jen vyhledat psychologa byl nadlidský výkon (byla a vlastně jsem na to pyšná). Čekala jsem, že na terapii objevím "otřesný zážitek z dětství", který to u mě vše spustil. Na nic takového jsme nepřišli, jen na to, co už jsem věděla předtím. Můj vztah s otcem stojí za prd, nikdy jsem pro něj nebyla dcera jakou by chtěl, bála jsem se ho, nikdy jsem s ním a ani s jinejma chlapama neuměla jednat, mluvit. Přitom on je tzv. slušný člověk, VŠ, žádnej alkoholik apod. Zbytek je má povaha.

Nu, tak možná jen potřebuješ zase zajít na pár sezení a udělat si popřádek v životě.
A nebo třeba potřebuješ nějakou úplně jinou terapii.
Jsou desítky druhů psychoterapií a ty jsi třebas jen vyčerpala možnosti té, na kterou jsi chodila.
Prostě to nevzdávej.
Jinak si myslím, že není vždy potřeba hledat "otřesný" zážitelk z dětství...ony i docela malinké křivdičky a otřesy ve finále vyrobí jeden velký a nepřekonatelný blok,který se špatně "rozbíjí"...rozpouští a transformuje :jojo:

Pandorraa napsal(a):

Jinak si myslím, že není vždy potřeba hledat "otřesný" zážitelk z dětství...ony i docela malinké křivdičky a otřesy ve finále vyrobí jeden velký a nepřekonatelný blok,který se špatně "rozbíjí"...rozpouští a transformuje :jojo:

jo jo Pandorro presne tak :godlike:

Osobně si myslím - a vycházím i z vlastní zkušenosti - poznání hlubokých niterných pocitů u osob, u nichž jste přesvědčeni, že toto neřeší a mají zvládnuté (např. když i ostatním radí, jak na to... :lol:), že "co je dáno, to je dáno" a zrušit to v jednom životě nelze.
Tím chci říct, že bude-li člověk k sobě opravdu upřímný, a pokud ten nedostatek sebedůvěry má zakódovaný v sobě z dětství (od rodičů, šikana od přátel, cokoliv...), tak i v důchodu, po všech slávách a úspěších v zaměstnání, ocenění v manželství, po stovkách všemožných terapiích na uvědomění si vlastní jedinečnosti a získání sebedůvěry....si stejně bude muset přiznat, že se k té avizované míře "mít se sám rád" stejně nedopracoval....Že ta neláska a pochyby k sobě samému v něm pořád je,...a on se jen naučil si to uvědomovat a dle potřebné nutnosti to před světem maskovat...

Luizo
Povaha - je jednoduché říct, to je ta moje povaha. Nejde to svést ani na ni. Všechno co uděláme je věc volby. Zase - koho zajímá co je moje povaha nebo ne? A já pokud usoudím , že mám nějakou špatnou povahu, tak to mám zabalit? A zůstat jako "nemožná" do smrti a nevaážit si sebe sama? Proč? Nemáme to rozdělené  shůry a přidělené šuplíčky ( ! to je prosím můj osobní objev - měla jsem totiž také zato , že jsem v šuplíčku "všechno špatně"  :D)
Dá začít postupně, maličkostmi: -udělám si fahrplan: zaprve tam bude, budu se těšit na okamžit jeho tichého vytáčení mě a budu jednat přívětivě a mile. Zkusit to, není to nic těžkého. a postupně si přidávat úkoly, které mě rozčilují. A uvidíš jaký budeš mít ze sebe bezvadný pocit. Ono je dokonce pravděpodobné, že po chvíli (třeba dnech) se i jeho přístup změní.

A to skladování jedů - to je snad ještě horší svinstvo. Zejména pro toho ukládajícího. I když, popravdě, že bych chtěla jednat podle a být takto viděna přítelem(mužem, kamarádem), a hlavně sebou - to by mi bylo natolik nepříjemné, že bych to prostě neudělala.  Fascinující je ovšem ukázat laskavou tvář - v centru bouře -  to pak nastávaj divy. Můžu říct, že jsme se doma přestali hádat. (myslím takové to "vytahování" - no jó, ty jsi dokonalej! " "vždycky musíš mít pravdu" apod).
Diskutovat a přít se jo, i hlasitě (klást důraz na řečené :D ), ale slušně, hlavně ne osobně, diskutovat jen k aktuálnímu tématu (např. jestli vyjedeme v 6 nebo v 7 hod. :lol:). A to je pak jen souboj argumentů. Stačí z toho vynechat osobní věci a můžeme se kráásně hádat.

Luisa napsal(a):

Můj vztah s otcem stojí za prd, nikdy jsem pro něj nebyla dcera jakou by chtěl, bála jsem se ho, nikdy jsem s ním a ani s jinejma chlapama neuměla jednat, mluvit. Přitom on je tzv. slušný člověk, VŠ, žádnej alkoholik apod. Zbytek je má povaha.

Vis Luiso tyhle rodine uzly jsou casto veci ktera se rozpleta velice pomalu a samozrejme nesnadno.
V te vytucnene vete je znatelny uzel (coz sama vis). Neses si tu bolest ze nejsi dost dobra (tu iluzi ktara Ti byla nevedome implantovana (neumyslne) ) vsude sebou a proto kdyz vyvstane patricny podnet,automaticky zaktualizuje Tve bolesti udusane uvnitr a v souladu s tou bolesti reagujes prehnane a kricis.
Je to neco jako vracet se v case zpet do minulosti skrze pamet.
Ale ted je ted,neni to vcera.  Preprogramovat tyhle implantovane iluze je smer,cesta a cil.

Jak uz napsal Lupina. Ty jsi plnohodnotna bytost a jsi v poradku ted takova jaka jsi. Takova jak jsi se potrebujes prijmout i kdyz pro sveho otce jsi nebyla tou jakou si vysnil.
Nebot otcovi predstavy ,ocekavani pro dceru jakou by chtel jsou jeho vlastni a Ty je vubec nemusis naplnovat, jeho predstavy jdou ruku v ruce s nevedomosti (neuvedomenim si ) ze Te i on potrebuje prijmout takovou jaka jsi. (ale take to nedokaze ,stejne jako Ty)
Je to potom jako zacarovany kruh.

Hledat vsechny cesty jak z toho kruhu vyjit ven je vyzvou. Cest je mnoho a kdo opravdu hleda ten vzdycky najde.  :)
Clovek musi byt take predevsim sam k sobe trpelivy a s trpelivosti se ucit.  :)

Agatha napsal(a):

Osobně si myslím - a vycházím i z vlastní zkušenosti - poznání hlubokých niterných pocitů u osob, u nichž jste přesvědčeni, že toto neřeší a mají zvládnuté (např. když i ostatním radí, jak na to... :lol:), že "co je dáno, to je dáno" a zrušit to v jednom životě nelze.
Tím chci říct, že bude-li člověk k sobě opravdu upřímný, a pokud ten nedostatek sebedůvěry má zakódovaný v sobě z dětství (od rodičů, šikana od přátel, cokoliv...), tak i v důchodu, po všech slávách a úspěších v zaměstnání, ocenění v manželství, po stovkách všemožných terapiích na uvědomění si vlastní jedinečnosti a získání sebedůvěry....si stejně bude muset přiznat, že se k té avizované míře "mít se sám rád" stejně nedopracoval....Že ta neláska a pochyby k sobě samému v něm pořád je,...a on se jen naučil si to uvědomovat a dle potřebné nutnosti to před světem maskovat...

Agato, souhlasím s tebou, že někteří lidé to tak mají a za celý svůj život se nic nenaučí, jen stále hrají své pokrytecké divadlo ve strachu, že budou odhaleni.
Ale pak tu jsou také ti, kteří se učit dovedou a ti to mají ale úúplně jinak :jojo:

hirondel napsal(a):

Clovek musi byt take predevsim sam k sobe trpelivy a s trpelivosti se ucit.  :)

:jojo:
A také musí  mít sám se sebou slitování :jojo:

Pandorraa napsal(a):

A také musí  mít sám se sebou slitování :jojo:

:jojo:

Agatha napsal(a):

Osobně si myslím - a vycházím i z vlastní zkušenosti - poznání hlubokých niterných pocitů u osob, u nichž jste přesvědčeni, že toto neřeší a mají zvládnuté (např. když i ostatním radí, jak na to... :lol:), že "co je dáno, to je dáno" a zrušit to v jednom životě nelze.
Tím chci říct, že bude-li člověk k sobě opravdu upřímný, a pokud ten nedostatek sebedůvěry má zakódovaný v sobě z dětství (od rodičů, šikana od přátel, cokoliv...), tak i v důchodu, po všech slávách a úspěších v zaměstnání, ocenění v manželství, po stovkách všemožných terapiích na uvědomění si vlastní jedinečnosti a získání sebedůvěry....si stejně bude muset přiznat, že se k té avizované míře "mít se sám rád" stejně nedopracoval....Že ta neláska a pochyby k sobě samému v něm pořád je,...a on se jen naučil si to uvědomovat a dle potřebné nutnosti to před světem maskovat...

Já myslím, že v oblasti sebepřijetí je to jako - dovolím si ten příměr - jako třeba se sklonem k obezitě: Určité genetické dispozice  si sebou každý nase už od narození a je to dáno i výchovou. Ale podobně jako s tou obezitou - hodně věcí se dá ovlivnit a cíleně vylepšovat. Třeba z geneticky robustnější baculky může být životosprávou a cvičením šmrncovní baba. I když, na druhou stranu, očekávat, že z ní bude rovnou éterická víla, by bylo asi nereálné.

Mimochodem - to už myslím i Werich říkal, že nikdy o sobě nepochybuje pouze blbec. 
A povýšení arogantní seběstřední blbci jsou ubožáci, a narazíte na ně všude - virtuálně i v reálu.

Luisa napsal(a):

helena napsal(a):

Připomene mi svými větami věci, které na sobě sama nemám ráda... Vytáčí mě tiše... To, že se vytočím hned vůbec neznamená, že to za čas nevytasím jako hnusnou podpásovku i když vím, že se to NEMÁ.
Luiso, a skutečně tě vytáčí? Záměrně, myslím. Není to spíš tak, že "cokoli řekne, může být použito proti němu" a to kdykoli? Nejdřív je seřván, protože tě vytočil (jak si představuješ) a posléze, když se to to hodí, mu to otlučeš o čenich znova a znova... a ještě se považuješ za ukřivděnou, čímž si to tak hezky omluvíš, že je to sice podpásovka, ale jaksi "oprávněná"...

Nikde jsem myslím nepsala, že mě partner vytáčí záměrně. Ale náhodou je to často pravda :) Vím to, bavíme se o tom, jeho baví když se rozčiluju (přiměřeně), jsem dost temperamentní. Ale to je trošku jiný případ, měla jsem na mysli situace, kdy on v klidu konstatuje nějaká fakta ohledně mojí osoby (bez záměru rýpnout si do mě), a já si to jako labilní nejistý jedinec vyložím jako kritiku a začnu kopat kolem sebe. Na tomhle svém chování musím zapracovat, jak už mi psala hirondel. Že na tom musím makat vím, je to běh na dlouhou trať. Jen mám čas od času chuť to s někým probrat, trošku si to srovnat v hlavě, a taky mám chuť pátrat po příčinách toho, proč se tak chovám. Taková jsem já :)
Jo a taková semetrika, jak jsi mě vylíčila výše, to myslím nejsem :) Svoje občasné podpásovky si neomlouvám, když, tak jenom na vteřinku.

Já se na to vytáčení fakt ptala - ne tvrdila, že to někde píšeš. Jenže to je spíš takový laškování - "jeho baví když se rozčiluju " :) Tebe totiž nevytáčí on, ale jeho nijak zle nemíněné poznámky - trochu mi v tomhle připomínáš luminku. Ta taky všechno, co se jí děje, okamžitě bere jako osobní útok okolí či "vyšší moci" :P Akorát, že ona skuhrá a ty se vztekáš. Ovšem ukřivděný jste obě stejně... ;)
Neříkám, že jsi semetrika - ale ukládat si všechny křivdičky pro další použití mi přijde fuj. Zvlášť když to sama dobře víš. Možná by to chtělo kousnout se do jazyka, než něco plácneš (a neboj, vlastním jedem se neotrávíš :lol:)

hirondel napsal(a):

Ty jsi plnohodnotna bytost a jsi v poradku ted takova jaka jsi. Takova jak jsi se potrebujes prijmout i kdyz pro sveho otce jsi nebyla tou jakou si vysnil.
Nebot otcovi predstavy ,ocekavani pro dceru jakou by chtel jsou jeho vlastni a Ty je vubec nemusis naplnovat, jeho predstavy jdou ruku v ruce s nevedomosti (neuvedomenim si ) ze Te i on potrebuje prijmout takovou jaka jsi. (ale take to nedokaze ,stejne jako Ty)
Je to potom jako zacarovany kruh.

Dost pravděpodobně se ani Tvůj otec nepřijímá takový jaký je. Protože možná ani jeho rodiče ho nepřijali takového jaký je, možná měli o něm jiné představy, které nemohl naplnit. Jde o velké nepochopení s následky jež bolí.

Ale jakmile toto člověk pochopí, pochopí svého otce, pochopí sám sebe, pochopí svoji bolest i svůj křik ... nebude v tomhle kruhu už dál pokračovat = dojde ke změně :)

Blossom napsal(a):

Já myslím, že v oblasti sebepřijetí je to jako - dovolím si ten příměr - jako třeba se sklonem k obezitě: Určité genetické dispozice  si sebou každý nase už od narození a je to dáno i výchovou. Ale podobně jako s tou obezitou - hodně věcí se dá ovlivnit a cíleně vylepšovat. Třeba z geneticky robustnější baculky může být životosprávou a cvičením šmrncovní baba. I když, na druhou stranu, očekávat, že z ní bude rovnou éterická víla, by bylo asi nereálné.

Ano, s tím nelze než souhlasit :)... Právě to jsem chtěla říct - z baculky uděláš pěknou babu - ne vílu,....z člověka dvacet let "vychovávaného" jako posledního otroka, s nulovým respektem k němu, k jeho potřebám a individualitě,..prostě sebevědomého člověka nevymlátíš ani pětimetrovou kopřivou,...
Pokud to nemáš v sobě od počátku - nikdo do tebe sebevědomí nenalije... Asi jako slepému popisovat krásy světa: může o nich poslouchat od rána do večera bohatou květnatou mluvou, ale nikdy je sám neprocítí. Na rozdíl od toho, komu oči slouží... Komu bylo dáno, ale třebas se jen zatím neuměl dívat správným směrem...

Pandorraa napsal(a):

Agato, souhlasím s tebou, že někteří lidé to tak mají a za celý svůj život se nic nenaučí, jen stále hrají své pokrytecké divadlo ve strachu, že budou odhaleni.
Ale pak tu jsou také ti, kteří se učit dovedou a ti to mají ale úúplně jinak :jojo:

Ovšem, učit se můžeš, snaha je vždy ceněná a důležitá, i kdyby nevedla k úspěchu,...ale komu není dáno - nikdo to do něj nedostane. Svůj stín nepřekročíš, jen se s ním můžeš smířit a přijmout ho, ne?
Takže nevíš-li, jaké to je "být sebevědomý a mít se rád" - jak se pak můžeš snažit dosáhnout na něco, o čem vlastně nic nevíš?
Podle mě to nejde...

Agatha napsal(a):

z člověka dvacet let "vychovávaného" jako posledního otroka, s nulovým respektem k němu, k jeho potřebám a individualitě,..prostě sebevědomého člověka nevymlátíš ani pětimetrovou kopřivou,...
Pokud to nemáš v sobě od počátku - nikdo do tebe sebevědomí nenalije...

Ale jo - sice ne PŘEHNANĚ sebejistého, ale dá se to vylepšit  na velmi solidní úroveň.
Samozřejmě že nikdo ve smyslu nikdo zvenčí - ale sám sobě to člověk dokáže. A jaké to je, to se prostě učíš po kousíčkách. Koukni Luisa už přece taky pokročila a to je ještě mládě.

Mně se to vlastně "událo" samo. Možná v rodině (měli mě přiměřeně rádi), možná v různých kolektivech byla tak nějak posilována moje individualita a zvláštnost do té míry, že jsem měl období, kdy jsem neměl o sobě pražádné pochybnosti. A doteď mám pochybnosti spíš malé a velmi zřídkavé.

To sice není úplně přesně "mít se rád", je to spíše o sebevědomí. Mít se rád jsem také nepotřeboval nějak se učit. Často jsem před zrcadlem musel uznale kývnout, jaký jsem fešák. Úsměvné na tom pro účely naší diskuse je to, že obecně fešák pro většinu populace být vlastně nemusím a s největší pravděpodobností ani nejsem. Ale jelikož ostatní nám mohou být více či méně ukradení (nežijí náš život, naše radosti a strasti), tak ten pocit spokojenosti se sebou samým je zatraceně důležitý.

Z výše uvedeného vyplývá, že nemám instantní radu či návod, jak se dopracovat k "mít se rád", protože jsem to nijak intenzivně nepotřeboval. Co mi však pomáhalo, když byly oblasti života, se kterými jsem nebyl u sebe zrovna spokojen, tak začít od částí osobnosti (či těla), které se nám líbí. U někoho to mohou být oči, řasy, důlek na bradě, vlasy, loket, zadek, prsty, pohlavní orgány (zevní či vnitřní) apod. Pak lze postupovat dále, až se člověk dostane k celému svému fyzickému "já" i s částmi, které nejsou jako ze žurnálu, ale má je (se) prostě rád jako celek.

U osobnostních předpokladů (šikovnost, finanční zdatnost, fyzická zdatnost, vytrvalost aj), se kterými nejsme spokojeni, mi pomohla kineziologie s kouzelnou mantrou "i přestože je mi líto, že nejsem tak bohatý jakou soused od vedle a závidím mu jak prase, tak se mám rád a přijímám se". Je to značně zjednodušené, ale je to velmi mocná formulace, která je schopna celé vnímání posunout jiným a pozitivním směrem.

Agatha napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já myslím, že v oblasti sebepřijetí je to jako - dovolím si ten příměr - jako třeba se sklonem k obezitě: Určité genetické dispozice  si sebou každý nase už od narození a je to dáno i výchovou. Ale podobně jako s tou obezitou - hodně věcí se dá ovlivnit a cíleně vylepšovat. Třeba z geneticky robustnější baculky může být životosprávou a cvičením šmrncovní baba. I když, na druhou stranu, očekávat, že z ní bude rovnou éterická víla, by bylo asi nereálné.

Ano, s tím nelze než souhlasit :)... Právě to jsem chtěla říct - z baculky uděláš pěknou babu - ne vílu,....z člověka dvacet let "vychovávaného" jako posledního otroka, s nulovým respektem k němu, k jeho potřebám a individualitě,..prostě sebevědomého člověka nevymlátíš ani pětimetrovou kopřivou,...
Pokud to nemáš v sobě od počátku - nikdo do tebe sebevědomí nenalije... Asi jako slepému popisovat krásy světa: může o nich poslouchat od rána do večera bohatou květnatou mluvou, ale nikdy je sám neprocítí. Na rozdíl od toho, komu oči slouží... Komu bylo dáno, ale třebas se jen zatím neuměl dívat správným směrem...

Slepí vraj vidia vo sne.... úplne všetko a farebne, kao my za bdelého stavu... Sorry za :offtopic:

Agatha napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Agato, souhlasím s tebou, že někteří lidé to tak mají a za celý svůj život se nic nenaučí, jen stále hrají své pokrytecké divadlo ve strachu, že budou odhaleni.
Ale pak tu jsou také ti, kteří se učit dovedou a ti to mají ale úúplně jinak :jojo:

Ovšem, učit se můžeš, snaha je vždy ceněná a důležitá, i kdyby nevedla k úspěchu,...ale komu není dáno - nikdo to do něj nedostane. Svůj stín nepřekročíš, jen se s ním můžeš smířit a přijmout ho, ne?
Takže nevíš-li, jaké to je "být sebevědomý a mít se rád" - jak se pak můžeš snažit dosáhnout na něco, o čem vlastně nic nevíš?
Podle mě to nejde...

To nevieš na začiatku o ničom. :D Ja som sa začala učiť cudzí jazyk ako 5-ročná - a čo myslíš, že som o ňom vedela? :lol: PRD. Na začiatku vieš vždy zhruba PRD, aj keď občas má človek pocit, že už vie všetko.... :jojo: Na cestu môžeš vyjsť, aj keď nevieš, čo ťa čaká na jej konci - v podstate to tak robíme všetci. A aj cesta okolo sveta sa začína proste prvým krokom, na tom sa nedá nič zmeniť.

Selima napsal(a):

Agatha napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Agato, souhlasím s tebou, že někteří lidé to tak mají a za celý svůj život se nic nenaučí, jen stále hrají své pokrytecké divadlo ve strachu, že budou odhaleni.
Ale pak tu jsou také ti, kteří se učit dovedou a ti to mají ale úúplně jinak :jojo:

Ovšem, učit se můžeš, snaha je vždy ceněná a důležitá, i kdyby nevedla k úspěchu,...ale komu není dáno - nikdo to do něj nedostane. Svůj stín nepřekročíš, jen se s ním můžeš smířit a přijmout ho, ne?
Takže nevíš-li, jaké to je "být sebevědomý a mít se rád" - jak se pak můžeš snažit dosáhnout na něco, o čem vlastně nic nevíš?
Podle mě to nejde...

To nevieš na začiatku o ničom. :D Ja som sa začala učiť cudzí jazyk ako 5-ročná - a čo myslíš, že som o ňom vedela? :lol: PRD. Na začiatku vieš vždy zhruba PRD, aj keď občas má človek pocit, že už vie všetko.... :jojo: Na cestu môžeš vyjsť, aj keď nevieš, čo ťa čaká na jej konci - v podstate to tak robíme všetci. A aj cesta okolo sveta sa začína proste prvým krokom, na tom sa nedá nič zmeniť.

Seli, :supr:
Když se člověk rodí (přichází na svět), taky ani trochu neví do čeho jde, neví vůůůůůůůbec nic a přesto se narodí. "Něco" ho k tomu vede.
A podle mě, když se člověk nechá "tímto něčím vnitřním" vést i když už mu je 30 nebo 50, tak se dějí "zázraky". Dokáže se vyléčit z nemoci, dokáže sám sebe milovat, dokáže vlastně cokoliv co bude chtít :) Lidem se to děje ať tomu někdo věří nebo ne.

Nicolas napsal(a):

U osobnostních předpokladů (šikovnost, finanční zdatnost, fyzická zdatnost, vytrvalost aj), se kterými nejsme spokojeni, mi pomohla kineziologie s kouzelnou mantrou "i přestože je mi líto, že nejsem tak bohatý jakou soused od vedle a závidím mu jak prase, tak se mám rád a přijímám se". Je to značně zjednodušené, ale je to velmi mocná formulace, která je schopna celé vnímání posunout jiným a pozitivním směrem.

TY WOE

Když musím, tak musím.

Agatha napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Agato, souhlasím s tebou, že někteří lidé to tak mají a za celý svůj život se nic nenaučí, jen stále hrají své pokrytecké divadlo ve strachu, že budou odhaleni.
Ale pak tu jsou také ti, kteří se učit dovedou a ti to mají ale úúplně jinak :jojo:

Ovšem, učit se můžeš, snaha je vždy ceněná a důležitá, i kdyby nevedla k úspěchu,...ale komu není dáno - nikdo to do něj nedostane. Svůj stín nepřekročíš, jen se s ním můžeš smířit a přijmout ho, ne?
Takže nevíš-li, jaké to je "být sebevědomý a mít se rád" - jak se pak můžeš snažit dosáhnout na něco, o čem vlastně nic nevíš?
Podle mě to nejde...

Někomu není dáno?
To je podle mne špatná premisa: všem bytostem je dáno :jojo: Dokoce i těm,které tu jsou jako Strážci brány. I ty mají šanci.

Každý není Picaso, ale KAŽDÝ může malovat. Je to jen o úhlu pohledu a nárocích, které klademe na sebe my sami.
Je to taky o mapách, kterými se řídíme. Protože můžeš to mít v hlavě sebesrovnanější, ale pokud to máš srovnané blbě, je to jako bys šla na cestu se špatnou mapou nebo špatně seřízenou navigací.

Každý stín, se kterým se smíříš a příjmeš ho se vším všudy, integruješ ho do své osobnosti, tímto překročíš :jojo:
Člověk nezmění svůj temperament, s tím se rodí, ale může ho ovládnout. Vždycky můžeš na sobě efektivně pracovat.

Agatha napsal(a):

Blossom napsal(a):

Já myslím, že v oblasti sebepřijetí je to jako - dovolím si ten příměr - jako třeba se sklonem k obezitě: Určité genetické dispozice  si sebou každý nase už od narození a je to dáno i výchovou. Ale podobně jako s tou obezitou - hodně věcí se dá ovlivnit a cíleně vylepšovat. Třeba z geneticky robustnější baculky může být životosprávou a cvičením šmrncovní baba. I když, na druhou stranu, očekávat, že z ní bude rovnou éterická víla, by bylo asi nereálné.

Ano, s tím nelze než souhlasit :)... Právě to jsem chtěla říct - z baculky uděláš pěknou babu - ne vílu,....z člověka dvacet let "vychovávaného" jako posledního otroka, s nulovým respektem k němu, k jeho potřebám a individualitě,..prostě sebevědomého člověka nevymlátíš ani pětimetrovou kopřivou,...
Pokud to nemáš v sobě od počátku - nikdo do tebe sebevědomí nenalije... Asi jako slepému popisovat krásy světa: může o nich poslouchat od rána do večera bohatou květnatou mluvou, ale nikdy je sám neprocítí. Na rozdíl od toho, komu oči slouží... Komu bylo dáno, ale třebas se jen zatím neuměl dívat správným směrem...

Víš co je Agato zásadní problém tohohle pohledu?
Že si někdo vůbec myslí, že je třeba z baculky "vyrábět" éterickou vílu. Že to tak prostě musí být, jinak žena nemůže být šťatná. Taková blbost :lol:
Pak s tebou pochopitelně souhlasím, to nejde.
Ale co jde a je dokonce velmi žádopucí je fakt, aby si i baculka (když už jste použily tenmhle příklad) uvědomila, že i taková jaká je, má své kouzlo, je žádoucí a existuje spousta mužů, kteří právě o tom, čeho ona má nadbytek, sní :supr:
Jsme totiž lidé různí, tak nás příroda stvořila a cpát sami sebe do nějaké mometálně "modní uniformy" je pěkná hovadina.
Takže podle mého názoru je nejlepší cesta, aby se taková baculka vykašlala na všechny ty diety a modelky, které se povětšinou týrají hlady, aby vypadaly, jak vypadají a prostě začala žít SVŮJ VLASTNÍ život, byla spokojená sama se sebou, přijala se taková, jaká je a netrápila se tím, že není jiná. Že není stejná, jako všechny ty kočky v televizi a v časopisech. Že je prostě SVÁ :jojo:

A stejně tak je podle mne nesmírně důležité, aby i ten, jehož sebevědomí roky někdo pošlapával, pochopil a přijal, že proto není méně hodnotná bytost. Že nikdy není pozdě na to, aby se začal brát sám za sebe a KAŽDÝ krůček, který  v tom udělá, je obrovský pokrok. Každým takovým krůčkem mění totiž celý vesmír a to i tehdy, pokud není zrovna borec ala Pandora :supr: Jeho Everest je totiž zcela jiný než můj či tvůj Everest ;)
Říkám to tu furt: každý jsme jinde, ale všichni stejně jdeme jedním směrem :jojo:

Selima napsal(a):

To nevieš na začiatku o ničom. :D Ja som sa začala učiť cudzí jazyk ako 5-ročná - a čo myslíš, že som o ňom vedela? :lol: PRD. Na začiatku vieš vždy zhruba PRD, aj keď občas má človek pocit, že už vie všetko.... :jojo: Na cestu môžeš vyjsť, aj keď nevieš, čo ťa čaká na jej konci - v podstate to tak robíme všetci. A aj cesta okolo sveta sa začína proste prvým krokom, na tom sa nedá nič zmeniť.

Seli, jasně že se něco můžeš naučit... Koneckonců i ten otrok se může mít rád skrz všechna příkoří,...
Ale přišlo mi, že srovnáváš hrušky s jabkama... Vidím rozdíl v "naučeném" a "vrozeném"...
Neznáš-li, jaké to je cítit se "mít rád" - to se přece pak nejde naučit žádným drilem,...

Přečti si znova, co jsem ti napsala. O drilu tam ovšem není ničehož nic.

Pandorraa napsal(a):

Víš co je Agato zásadní problém tohohle pohledu?
Že si někdo vůbec myslí, že je třeba z baculky "vyrábět" éterickou vílu. Že to tak prostě musí být, jinak žena nemůže být šťatná. Taková blbost :lol:
Pak s tebou pochopitelně souhlasím, to nejde.
Ale co jde a je dokonce velmi žádopucí je fakt, aby si i baculka (když už jste použily tenmhle příklad) uvědomila, že i taková jaká je, má své kouzlo, je žádoucí a existuje spousta mužů, kteří právě o tom, čeho ona má nadbytek, sní :supr:
Jsme totiž lidé různí, tak nás příroda stvořila a cpát sami sebe do nějaké mometálně "modní uniformy" je pěkná hovadina.
Takže podle mého názoru je nejlepší cesta, aby se taková baculka vykašlala na všechny ty diety a modelky, které se povětšinou týrají hlady, aby vypadaly, jak vypadají a prostě začala žít SVŮJ VLASTNÍ život, byla spokojená sama se sebou, přijala se taková, jaká je a netrápila se tím, že není jiná. Že není stejná, jako všechny ty kočky v televizi a v časopisech. Že je prostě SVÁ :jojo:

Jasně, o tom žádná:supr:. Ovšem "baculka" byl jen příměr v diskuzi na jiné téma,...takže se vracím k němu...

Pandorraa napsal(a):

A stejně tak je podle mne nesmírně důležité, aby i ten, jehož sebevědomí roky někdo pošlapával, pochopil a přijal, že proto není méně hodnotná bytost. Že nikdy není pozdě na to, aby se začal brát sám za sebe a KAŽDÝ krůček, který  v tom udělá, je obrovský pokrok. Každým takovým krůčkem mění totiž celý vesmír a to i tehdy, pokud není zrovna borec ala Pandora :supr: Jeho Everest je totiž zcela jiný než můj či tvůj Everest ;)
Říkám to tu furt: každý jsme jinde, ale všichni stejně jdeme jedním směrem :jojo:

Jojo, nicméně v těch zvýrazněných slovech vidím kámen úrazu: pochopit můžeš leccos, přijmout to můžeš s klidným otevřeným srdcem- pokud teda se k tomu třebas i těmi malými krůčky dopracuješ, ALE pořád si myslím, že tohle z tebe to "mám se ráda" neudělá...

Použiji tu vlastní zkušenost (i pro Lupinu): jsem si taky myslela, že už to mám "zmáknuté", vědomě přijaté, odpuštěné, tisíckrát probrané do hloubky, zdůvodněné, procítěné a v neposlední řadě pochopené - a prásk. Z ničehož nic mi pod vlivem událostí, kdy jsem byla donucena stát "nahá před světem", došlo, že ten problém s "mít se rád" ze sebe nijak nikdy ničím nevykořením. Že všechno, co jsem dělala, bylo sice za ty roky v sebepoznávání se a jiných "růstových dovednostech" fajn, nicméně uvnitř to semínko stále bylo, je a bude - jen jsem se ho kdysi rozhodla nezalévat. Ovšem pecka bylo zjistit, že ho nikdy nevykořením...
A o tom mluvím...
Podle mě je program "mít se rád" tak důležitým a fatálním pro život, že zmrví-li někdo jednou děcku výchovu, nebo nevyrůstá-li jedinec v plus mínus harmonickém prostředí, nikdy to "mít se rád" prakticky celistvě nepocítí... Vždy v něm bude to semínko...

Agatha napsal(a):

Podle mě je program "mít se rád" tak důležitým a fatálním pro život, že zmrví-li někdo jednou děcku výchovu, nebo nevyrůstá-li jedinec v plus mínus harmonickém prostředí, nikdy to "mít se rád" prakticky celistvě nepocítí... Vždy v něm bude to semínko...

Ano Agatho ,takhle je to podle Tebe jak pises a Tve zkusenosti.  A ten kdo to nedokaze zmenit ten to proste nedokaze a seminko si ponese dal.

Hirondel, jistě že píšu za sebe ;). Věřím, že k diskuzi se vždy připojí ti, jimž téma cinká na hranu...

Agato,
já ti rozumím,ale ty tu mluvíš o SOBĚ, SVÉ vlastní zkušenosti. To ale neznamená, že to tak mají všichni. I pokřivené dětství se dá v dospělosti narovnat, jen musíš umět pochovat svou malou Agátku, své Vnitřní dítě :)
Ty jsi to prostě zatím nezvládla. No a? Ještě není všem dnům konec a pokud ty máš strach, že to nedokážeš, mít se ráda, tak zkoušky vždycky budou přicházet.

Podívej, já moc dobře znám tu situaci, kdy "stojíš nahá" na pranýři a ostatní se do tebe strefují.
Pak máš ale jen dvě možnosti - buď příjmeš fakt, že jsi skutečně jen "odpad", do kterého se kdokoliv může strefit a ty nemáš šanci, protože každý vždy uvidí tvoje vlastní pochyby a nebo máš ještě druhou možnost: začneš pozorovat ty, kteří na tebe házejí bláto.
Ty a to ti je hodně zajímavý divadlo :) Najednou uvidíš docela ubohé stádo, které se bojí víc než ty, každý jeden v tom stádu je silný právě a jen V NĚM. Sám není nic a jediné o co mu jde, je to, aby si s tebou nemusel vyměnit místo :jojo:
Uvidíš lidskou ubohost a zbabělost a pochopíš, že ty, i když momentálně stojíš na pranýři, máš volbu. Vždycky ji máš. nikde totiž není napsáno, že už se nikdy nebudeš bát, to asi budeš. Ale taky vždycky budeš mít volbu, zda se necháš strachem paralyzovat a nebo zda ho zase jen necháš prostoupit sama sebou do ztracena.... on totiž když nemá z čeho brát, umře. Tak jako každá emoce, tak jako všechno, co nekrníš, nezaléváš.

Myslet si, že teď už mám teda hotovo, teď už jsem všechno zmákla, už mi nic nehrozí, to je dost naivní. Dokud jsi tady, nemáš hotovo, vždycky příjde nějaké to "prozkoušení", jak na tom vlastně jsi :jojo:

Nu a já mám jedno heslo: dobrá nálada, naděje a sebedůvěra ti sice vždy nepomůže, ale nas..e tolik zapšklých lidí kolem tebe, že stojí za to ji mít. Když je totiž někdo sám v emoci, nemůže ti nikdy ublížit, pokud ty jsi v rovnováze. Je to super cvičení :jojo:
No schválně, zkus si to: já jsem tak úúúúžasná, že už ani víc úúúžasná být nemůžu :)))

Agatha napsal(a):

Podle mě je program "mít se rád" tak důležitým a fatálním pro život, že zmrví-li někdo jednou děcku výchovu, nebo nevyrůstá-li jedinec v plus mínus harmonickém prostředí, nikdy to "mít se rád" prakticky celistvě nepocítí... Vždy v něm bude to semínko...

Jo tak to je klidně možný, ale nemusí z něj vyrůst strom, jedovatej, kterej všechno vyhubí. Mně připadá udržet to v semínku jako dost heroickej výkon.....
Nehledě k tomu, že tyhle věci tak fungujou: myslíš si, že máš vyřešíno-vyčistíno, poklidně si žiješ a najednou bum - je to tu zas.
Ale! Má to nějakou zákonitost, jak jsme s kolegyněmi na díle zjistily: pokaždý, když se to objeví znova, objeví se to v jakési zhuštěnější podobě. Likvidace je kratší a kratší a průběh intenzivnější a intenzivnější. Řekla bych, že je to tím, jak se dostáváme k tomu semínku.
Co mě se týče, některé věci se mi povedlo vykynožit úplně, mít se ráda ani zdaleka, ale je to mnohem, mnohem lepší a řekla bych, že o to jde :)

Pandorraa napsal(a):

Agatha napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Agato, souhlasím s tebou, že někteří lidé to tak mají a za celý svůj život se nic nenaučí, jen stále hrají své pokrytecké divadlo ve strachu, že budou odhaleni.
Ale pak tu jsou také ti, kteří se učit dovedou a ti to mají ale úúplně jinak :jojo:

Ovšem, učit se můžeš, snaha je vždy ceněná a důležitá, i kdyby nevedla k úspěchu,...ale komu není dáno - nikdo to do něj nedostane. Svůj stín nepřekročíš, jen se s ním můžeš smířit a přijmout ho, ne?
Takže nevíš-li, jaké to je "být sebevědomý a mít se rád" - jak se pak můžeš snažit dosáhnout na něco, o čem vlastně nic nevíš?
Podle mě to nejde...

Někomu není dáno?
To je podle mne špatná premisa: všem bytostem je dáno :jojo: Dokoce i těm,které tu jsou jako Strážci brány. I ty mají šanci.

Každý není Picaso, ale KAŽDÝ může malovat. Je to jen o úhlu pohledu a nárocích, které klademe na sebe my sami.
Je to taky o mapách, kterými se řídíme. Protože můžeš to mít v hlavě sebesrovnanější, ale pokud to máš srovnané blbě, je to jako bys šla na cestu se špatnou mapou nebo špatně seřízenou navigací.

Každý stín, se kterým se smíříš a příjmeš ho se vším všudy, integruješ ho do své osobnosti, tímto překročíš :jojo:
Člověk nezmění svůj temperament, s tím se rodí, ale může ho ovládnout. Vždycky můžeš na sobě efektivně pracovat.

Tak sorry, ale podľa mňa práv ako Picasso dokáže maľovať aj moja 6-ročná neter... :vissla: Keby si napísala, že každý nie je Bosch alebo Boticelli...

Selima napsal(a):

Tak sorry, ale podľa mňa práv ako Picasso dokáže maľovať aj moja 6-ročná neter... :vissla: Keby si napísala, že každý nie je Bosch alebo Boticelli...

Njn..sakriš :rolleyes: Jako příklad jsem asi nevybrala právě troho nejvodnějšího čmáryfuka..zvlášť jsetli se tvoje neteř taky tak dobře jako Picso prodává ;) :par::pussa:

Agatha napsal(a):

Selima napsal(a):

To nevieš na začiatku o ničom. :D Ja som sa začala učiť cudzí jazyk ako 5-ročná - a čo myslíš, že som o ňom vedela? :lol: PRD. Na začiatku vieš vždy zhruba PRD, aj keď občas má človek pocit, že už vie všetko.... :jojo: Na cestu môžeš vyjsť, aj keď nevieš, čo ťa čaká na jej konci - v podstate to tak robíme všetci. A aj cesta okolo sveta sa začína proste prvým krokom, na tom sa nedá nič zmeniť.

Seli, jasně že se něco můžeš naučit... Koneckonců i ten otrok se může mít rád skrz všechna příkoří,...
Ale přišlo mi, že srovnáváš hrušky s jabkama... Vidím rozdíl v "naučeném" a "vrozeném"...
Neznáš-li, jaké to je cítit se "mít rád" - to se přece pak nejde naučit žádným drilem,...

Myslím, že sa všetci rodíme s istou láskou... Potom sa osudy líšia, o to sa nehádam, ale ešte aj z Romula a Rema vychovaných vlčicou sa stali zakladatelia mesta, vladári... a verím, že aj milujúci  a milovaní muži. Veci nie sú vždy jednoduché a skoro nikdy nie sú také, aké sa zdajú. Vrodené a naučené - vieš, aj jednovaječné dvojičky sa do istej miery líšia a často majú odlišné osudy, vývoj... Keď dvaja hráči mariášu dostanú na ruku rovnaký list, málokedy ho zahrajú rovnako - a vovovovo tom to je, ako človek hrá s tými kartami, ktoré dostane na ruku. Či strávi celý život reklamovaním toho, čo mu rozdali na ruku, alebo sklapne a začne hrať s vidinou výhry(alebo aspoň slušného uhrania listu...).
A mmch: Ja som ten pocit čiastočne poznala, potom som ho úplne stratila a potom znovuobjavila. Ktovie, čo ešte príde. :vissla:

Agatha napsal(a):

Hirondel, jistě že píšu za sebe ;). Věřím, že k diskuzi se vždy připojí ti, jimž téma cinká na hranu...

Ano,jiste ze pises za sebe Agatho a to zaroven znamena ze to co plati u Tebe neni vseobecne platny vsem.  ;)


Jak tem co se pripojily/i cinka tema na hranu ,jak to myslis?

Selima napsal(a):

ale ešte aj z Romula a Rema vychovaných vlčicou sa stali zakladatelia mesta, vladári...

Jáj, Seli, ale nezabúdaj, že vlčica sa do nich netrepala: "ako to preboha zasa vrčíš? Ani poriadne uhryznúť nevieš...a tie nemožné laby! Božebože....z teba žiaden poriadny vlk nikdy nevyrastie...."  :gloria::lol:

Lupi, koukám, že ty to taky moc dobře znáš :D:dumbom::D

Jéžišku, já jsem tak ráda, že jsem tohle mým dětem nedělala. A ani jsem se nemusela hlídat, ono to samo. Já jsem chválila, chválila, chválila .... a teď je to hodně znát. Krásně se mi to vrací. :jojo:

Já taky. Chválila a hájila a teď vidím, že jsem mohla kliďánko plácnout...semtam :lol: Ale tenkrát jsem to nevědělaa taky dobře tak.
Jinak Majko moje zlatá maminka měla teda dáleko rafinovanější a sofistikovanější metody! :jojo:
A já si z toho jsem dneska schopná dělat pr*el....hurrá!

Nu, moje maminka měla taky vypečené metody a má je dodnes. Ale já už jsem odolná a mám z toho táákovou radost! :D

lupina montana napsal(a):

Selima napsal(a):

ale ešte aj z Romula a Rema vychovaných vlčicou sa stali zakladatelia mesta, vladári...

Jáj, Seli, ale nezabúdaj, že vlčica sa do nich netrepala: "ako to preboha zasa vrčíš? Ani poriadne uhryznúť nevieš...a tie nemožné laby! Božebože....z teba žiaden poriadny vlk nikdy nevyrastie...."  :gloria::lol:

:lol::lol::lol:
Z tebe bude jen blbej tupej Říman, co ví houby a vlk z něj má tak akorát legrandu :lol::lol:

:lol::lol::lol:

Pandorraa napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak sorry, ale podľa mňa práv ako Picasso dokáže maľovať aj moja 6-ročná neter... :vissla: Keby si napísala, že každý nie je Bosch alebo Boticelli...

Njn..sakriš :rolleyes: Jako příklad jsem asi nevybrala právě troho nejvodnějšího čmáryfuka..zvlášť jsetli se tvoje neteř taky tak dobře jako Picso prodává ;) :par::pussa:

Zatiaľ skôr rozdáva, ale už má jednu (kolektívnu) výstavu a s dobrým marketingom ... :supr:

lupina montana napsal(a):

Selima napsal(a):

ale ešte aj z Romula a Rema vychovaných vlčicou sa stali zakladatelia mesta, vladári...

Jáj, Seli, ale nezabúdaj, že vlčica sa do nich netrepala: "ako to preboha zasa vrčíš? Ani poriadne uhryznúť nevieš...a tie nemožné laby! Božebože....z teba žiaden poriadny vlk nikdy nevyrastie...."  :gloria::lol:

No ktovie... Živo počujem, ako vrčí: "Keď už ste takí bezsrstí, tak sa aspoň tvárte ako vlci!!!! Nie že sa budete usmievať na každého..." :dumbom:

Selima napsal(a):

Myslím, že sa všetci rodíme s istou láskou... Potom sa osudy líšia, o to sa nehádam, ale ešte aj z Romula a Rema vychovaných vlčicou sa stali zakladatelia mesta, vladári... a verím, že aj milujúci  a milovaní muži. Veci nie sú vždy jednoduché a skoro nikdy nie sú také, aké sa zdajú. Vrodené a naučené - vieš, aj jednovaječné dvojičky sa do istej miery líšia a často majú odlišné osudy, vývoj... Keď dvaja hráči mariášu dostanú na ruku rovnaký list, málokedy ho zahrajú rovnako - a vovovovo tom to je, ako človek hrá s tými kartami, ktoré dostane na ruku. Či strávi celý život reklamovaním toho, čo mu rozdali na ruku, alebo sklapne a začne hrať s vidinou výhry(alebo aspoň slušného uhrania listu...).
A mmch: Ja som ten pocit čiastočne poznala, potom som ho úplne stratila a potom znovuobjavila. Ktovie, čo ešte príde. :vissla:

No jasně, že hraješ s tím, co máš. Ono reklamování osudu u pána boha by ti stejně bylo nahouby, a tipuji, že by onen troufalec ještě dostal přidáno, aby se kór moc nenudil :lol:...
Já tu vůbec nepíšu tak, že bych fňukala, co mi bylo sesláno, anebo rezignovaně a alibisticky, jako že už hodlám se vším seknout a přestat se snažit.
To vůbec.
Jen jsem se tak - možná s přílišným filosofováním nad věcí - zamýšlela nad tím, zda vůbec můžu poznat něco, co ani nevím, jak mám vnímat. Kde je ta míra: už se mám rád dostatečně X ještě to není ono?
Vždyť to každý má jinak... Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby...
Mmch proč jsi ten pocit zase ztratila? Jak to, že to vůbec šlo?
Copak ta meta dosažení onoho "mít se rád" není pak cílem i startem do dalšího levelu zároveň?

Dnes mne prásklo do očí a myslím, že obvzláště sem se dobře hodí:

"To, čeho se nejvíce obáváme, je obvykle tím, co nejvíce potřebujeme... Strach a obavy z důsledků, které dopředu neznáme, nám brání udělat to, co je potřeba." Timothy Ferriss

A ještě:

"S láskou se rodíme, strachu se učíme. Duchovní cesta je odnaučování strachu a předsudkům a přijímání lásky zpět do srdce. Láska je zásadní realita a naše určení tady na zemi. Smyslem života je vědomě to vnímat, prožívat lásku v sobě samých i druhých. Smysl nespočívá ve věcech. Smysl spočívá v nás." Marianne Williams

Nu a nakonec:

"Ne všechno, čemu se postavíte, se dá změnit, ale nic se nedá změnit, dokud se tomu nepostavíte..." James Baldwin

Hezký den a mějte se rádi :)

lupina montana napsal(a):

Jo tak to je klidně možný, ale nemusí z něj vyrůst strom, jedovatej, kterej všechno vyhubí. Mně připadá udržet to v semínku jako dost heroickej výkon.....

Jo, to máš zlatou pravdu. Ono to totiž ani udržet nejde, když jde o semínko velmi vytrvalého plevele, kterému stačí kapka a už klíčí a strká ty své ničivé kořínky do všech skulin té skály okolo...
No, nemusím zmiňovat, že ji úžasně poddoluje a jednou se pak nečekaně urve s člověkem pěkně dolů do propasti...
Mmch s tím stromem a jedem jsi úžasně vystihla program mé máti...

lupina montana napsal(a):

Nehledě k tomu, že tyhle věci tak fungujou: myslíš si, že máš vyřešíno-vyčistíno, poklidně si žiješ a najednou bum - je to tu zas.
Ale! Má to nějakou zákonitost, jak jsme s kolegyněmi na díle zjistily: pokaždý, když se to objeví znova, objeví se to v jakési zhuštěnější podobě. Likvidace je kratší a kratší a průběh intenzivnější a intenzivnější. Řekla bych, že je to tím, jak se dostáváme k tomu semínku.
Co mě se týče, některé věci se mi povedlo vykynožit úplně, mít se ráda ani zdaleka, ale je to mnohem, mnohem lepší a řekla bych, že o to jde :)

Takže už jsi schopná říct si , jak jsi úúúžasná a báječná - a co víc: jsi i schopná to opravdu přijímat od ostatních?
Já si můžu říkat, jak jsem úžasná a i tomu věřím (nepopírám, že si za to vzápětí nevrazím "ALE nejsem nejúžasnější" :lol:), nicméně přijmout to uznání od ostatních je problém...

Dle zákonitosti tedy budeš stále dokola prověřovaná, zda se máš ráda - a bude to jak pohyb po spirále nahoru: řešit stále to stejné, jen ve vyšších patrech a blíž k víc a víc spalujícímu slunci...
Proč to nejde vykořenit najednou? Dejme tomu jen s jednou prověrkou na ověření zvládnutí učiva...
A když uspěješ - je zvládnuto a jde se na jiný problém...!?

Agatha napsal(a):

No jasně, že hraješ s tím, co máš. Ono reklamování osudu u pána boha by ti stejně bylo nahouby, a tipuji, že by onen troufalec ještě dostal přidáno, aby se kór moc nenudil :lol:...
Já tu vůbec nepíšu tak, že bych fňukala, co mi bylo sesláno, anebo rezignovaně a alibisticky, jako že už hodlám se vším seknout a přestat se snažit.
To vůbec.
Jen jsem se tak - možná s přílišným filosofováním nad věcí - zamýšlela nad tím, zda vůbec můžu poznat něco, co ani nevím, jak mám vnímat. Kde je ta míra: už se mám rád dostatečně X ještě to není ono?
Vždyť to každý má jinak... Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby...
Mmch proč jsi ten pocit zase ztratila? Jak to, že to vůbec šlo?
Copak ta meta dosažení onoho "mít se rád" není pak cílem i startem do dalšího levelu zároveň?

Ja osobne sa v tomto riadim svojím dobrým pocitom, vulgo intuíciou. Mne osobne to funguje. ;) :jojo:
Ako dieťa som bola Ok,asi ako vaečšina detí... a v puberte sa to stratilo. Sebavedomie a sebaprijatie úplne vyprchalo, bola som rozkolísaná, hneď samé sebavedomie, hneď sebaľútostná sociálna balada. :D  Ani neviem, prečo to tak bolo, nedialo sa mi nič svetoborné a nemala som ani tú pubertu nejako mimoriadne búrlivú. :/ Proste nejaké zložitejšie vnútorné hľadanie seba-sa. Ale postupne, po rokoch, sa to upravilo a ja som našla svoj pevný vnútorný bod, kotvu, atď., takže aj keď mám občas výkyvy, viem ich lepšie zvládať.

Pandorraa napsal(a):

Agato,
já ti rozumím,ale ty tu mluvíš o SOBĚ, SVÉ vlastní zkušenosti. To ale neznamená, že to tak mají všichni.

To jsem samozřejmě nikdy neřekla ani tak nemyslela...

Pandorraa napsal(a):

I pokřivené dětství se dá v dospělosti narovnat, jen musíš umět pochovat svou malou Agátku, své Vnitřní dítě :)

Co ti na tohle mám napsat? Asi takto :skurt:

Pandorraa napsal(a):

Ty jsi to prostě zatím nezvládla. No a? Ještě není všem dnům konec a pokud ty máš strach, že to nedokážeš, mít se ráda, tak zkoušky vždycky budou přicházet.

Nemám strach, že něco nedokážu. Momentálně to vnímám spíš jako fakt - ve smyslu "kde nic není, ani smrt nebere"...

Pandorraa napsal(a):

No schválně, zkus si to: já jsem tak úúúúžasná, že už ani víc úúúžasná být nemůžu :)))

Jj, jsem úúúžasná - ALE zase ne tak naivní, abych si myslela, že jsem nejúžasnější... :lol:

Mmch moc pěkné citáty :supr:

Agatha napsal(a):

Takže už jsi schopná říct si , jak jsi úúúžasná a báječná - a co víc: jsi i schopná to opravdu přijímat od ostatních?
Já si můžu říkat, jak jsem úžasná a i tomu věřím (nepopírám, že si za to vzápětí nevrazím "ALE nejsem nejúžasnější" :lol:), nicméně přijmout to uznání od ostatních je problém...
Dle zákonitosti tedy budeš stále dokola prověřovaná, zda se máš ráda - a bude to jak pohyb po spirále nahoru: řešit stále to stejné, jen ve vyšších patrech a blíž k víc a víc spalujícímu slunci...
Proč to nejde vykořenit najednou? Dejme tomu jen s jednou prověrkou na ověření zvládnutí učiva...
A když uspěješ - je zvládnuto a jde se na jiný problém...!?

A to ja zasa naopak: vždy si poviem - No, je to názor dotyčného/dotyčnej a na ten predsa má právo... :jojo: Ten názor nemusí mať nič spoločné s reálnou mnou (ale môže, pravda...). Všelijakých nás pánbožko má, s rôznymi názormi, očakávaniami a tak.

Agatha napsal(a):

Jen jsem se tak - možná s přílišným filosofováním nad věcí - zamýšlela nad tím, zda vůbec můžu poznat něco, co ani nevím, jak mám vnímat.

Davas do toho prilis hlavu,prilis filosofujes a nakonec se do toho sama muzes zamotat.   Trefila jsem se?  :D

Agatha napsal(a):

Kde je ta míra: už se mám rád dostatečně X ještě to není ono?

A ted se zeptam Agatho ja Tebe na odpoved na Tvoji vlastni otazku.

Agatha napsal(a):

Vždyť to každý má jinak... Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby...

Tohle me hlava nebere. Nekdo se ma rad ,proto ze ma fararri v garazi?  :co:  Tomu se rika mit se rad?

Nekdo se ma rad ,proto ze ma fararri v garazi?
Samozřejmě - protože si tím autínkem potvrzuje svoji úspěšnost (pokud ho teda nedostal od rodičů za to, že vůbec odmaturoval ).
Ono zas tolik nezáleží na tom, čím si oštempluješ svoji úspěšnost, potažmo máš-li se ráda proto, že jsi dokázala vydělat na kočkolap, vychovat (nebo vůbec porodit) dítě, nebo štrikuješ úžasný modýlky pro radost okolí (či korunky, který zprostředkujou radost tobě).

helena napsal(a):

Nekdo se ma rad ,proto ze ma fararri v garazi?
Samozřejmě - protože si tím autínkem potvrzuje svoji úspěšnost (pokud ho teda nedostal od rodičů za to, že vůbec odmaturoval http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png).
Ono zas tolik nezáleží na tom, čím si oštempluješ svoji úspěšnost, potažmo máš-li se ráda proto, že jsi dokázala vydělat na kočkolap, vychovat (nebo vůbec porodit) dítě, nebo štrikuješ úžasný modýlky pro radost okolí (či korunky, který zprostředkujou radost tobě).

:co:

hirondel napsal(a):

Davas do toho prilis hlavu,prilis filosofujes a nakonec se do toho sama muzes zamotat.   Trefila jsem se?  :D

Netrefila,... :)

hirondel napsal(a):

A ted se zeptam Agatho ja Tebe na odpoved na Tvoji vlastni otazku.

Přece kdybych na ni znala odpověď, tak tu otázku nepokládám a tady na vlákně nediskutuji... :dumbom:

Co se týče ferarri, už to správně okomentovala Helena, takže netřeba pitvat...

Agatha napsal(a):

Co se týče ferarri, už to správně okomentovala Helena, takže netřeba pitvat...

Ja jsem nepochopila ale co helca komentuje.

Muzete me to prosim nejak zkusit vysvetlit,jak to myslite?  :)

Agatha napsal(a):

No, nemusím zmiňovat, že ji úžasně poddoluje a jednou se pak nečekaně urve s člověkem pěkně dolů do propasti...
Mmch s tím stromem a jedem jsi úžasně vystihla program mé máti...

Mojí taky. :)
Když tomu budeš ale rvát pořád ty vršky (počítám s variantou, že se ti nějak nepovede dostat se ke kořeni) tak kořen slábne a nemá sílu rozervat nic, natož skálu. Je to némlich tak, jako když si nevšimneš, že to roste někde jasan: ten, pokud jej nevtyrhneš rychle, už skoro vyrvat nejde a tohle je jediný způsob, jak se ho zbavit.

lupina montana napsal(a):

Nehledě k tomu, že tyhle věci tak fungujou: myslíš si, že máš vyřešíno-vyčistíno, poklidně si žiješ a najednou bum - je to tu zas.
Ale! Má to nějakou zákonitost, jak jsme s kolegyněmi na díle zjistily: pokaždý, když se to objeví znova, objeví se to v jakési zhuštěnější podobě. Likvidace je kratší a kratší a průběh intenzivnější a intenzivnější. Řekla bych, že je to tím, jak se dostáváme k tomu semínku.
Co mě se týče, některé věci se mi povedlo vykynožit úplně, mít se ráda ani zdaleka, ale je to mnohem, mnohem lepší a řekla bych, že o to jde :)

Agatha napsal(a):

Takže už jsi schopná říct si , jak jsi úúúžasná a báječná - a co víc: jsi i schopná to opravdu přijímat od ostatních?
Já si můžu říkat, jak jsem úžasná a i tomu věřím (nepopírám, že si za to vzápětí nevrazím "ALE nejsem nejúžasnější" :lol:), nicméně přijmout to uznání od ostatních je problém...

Dle zákonitosti tedy budeš stále dokola prověřovaná, zda se máš ráda - a bude to jak pohyb po spirále nahoru: řešit stále to stejné, jen ve vyšších patrech a blíž k víc a víc spalujícímu slunci...
Proč to nejde vykořenit najednou? Dejme tomu jen s jednou prověrkou na ověření zvládnutí učiva...
A když uspěješ - je zvládnuto a jde se na jiný problém...!?

To ALE  mi naskakuje pořád ještě taky, ale už jsem schopná ho zachytit ( to jest, všimnout si vůbec, že si to říkám) a zarazit v zárodku.
S tím přijímáním od jiných je to samosebou horší: zrovna nedávno jsem takhle dělala potíže svým nejbližším a nejmilejším kamarádkám :rodna: ale...LEPŠÍ SE TO!
A to považuju za hlavní a jediný důležitý.
Aby člověk nezůstal tam, kam ho v dětství posadili - zejména, pokud ho posadili do hoven :lol:
A když uspěju....no tak už se tím nemusím zabývat, žejo - a můžu se zabývat něčím jiným, co mi vleze pod ruku. Pokud vleze problém, co se dá dělat - ale taky jsem si musela pěkně uvědomit, že odpočívat se musí po cestě, že nic takovýho, jako "dodělám to a pak si odpočinu" vpodstatě neexistuje :)

Agatha napsal(a):

Kde je ta míra: už se mám rád dostatečně X ještě to není ono?
Vždyť to každý má jinak... Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby...
Mmch proč jsi ten pocit zase ztratila? Jak to, že to vůbec šlo?
Copak ta meta dosažení onoho "mít se rád" není pak cílem i startem do dalšího levelu zároveň?

Hm...a kde je ta meta "tohle mi chutná, tohle je hnusný" :lol: TAk nějak....takovej hřejivej pocit okolo žaludku to je. A nějaký mety....jéžišmarjá! To nejsou mistrovství světa v mětí se rádovství....mrkni na sebe do zrcadla, nebo na svoje fotky: spokojená? Víceméně? Nadšená, (tam už bych trochu ubírala ;) ) Když myslíš na svůj život, na to, cos dělala, s kým se setkáváš, mluvíš a jak...spokojená? No asi ne vždycky, ale většinou?
A ta ferrari! Ta asi můžou přispět k nějakému pocitu spokojenosti (i když v tomhle konkrétním případě bych hádala spíš potřebu nadřazenosti, která ovšem nesvědčí o tom, že se dotyčný má rád - ba přímo naopak!) ale mít rád sama sebe v čisté formě nepotřebuje žádnou podmínku, ani příčinu.
Prostě se máš ráda proto, že jsi - tečka.

lupina montana napsal(a):

A ta ferrari! Ta asi můžou přispět k nějakému pocitu spokojenosti (i když v tomhle konkrétním případě bych hádala spíš potřebu nadřazenosti, která ovšem nesvědčí o tom, že se dotyčný má rád - ba přímo naopak!) ale mít rád sama sebe v čisté formě nepotřebuje žádnou podmínku, ani příčinu.
Prostě se máš ráda proto, že jsi - tečka.

Ano,vyborne :)  souhlas :supr:

Vubec me hlava nebrala jak muze mit ferarri neco spolecneho s mit se rad.   :co:

Nojo, protože je to extrém. To, co říkala Helena naprosto chápu - přispěje to k tvé spokojenosti jako takové a tím i k celkovému pocitu že se máš ráda. Překonané překážky, no...nebo udělaná radost.
Ono je totiž fuk, z čeho radost pramení - když je to opravdová, čistá radost, tak je to fuk.

Co je extrem Lupi?

i když v tomhle konkrétním případě bych hádala spíš potřebu nadřazenosti
lupí, dovolím si odporovat. Není každej, kdo má v garáži úžasnej vozejk, nadřazenej arogantní blb. Pro některé je to skutečně víc udělání si radosti, než "čumte, blbečci".
V obráceném gardu jsou to třeba botičky (šatičky, vymazlená kuchyňka), na který si budu šetřit pro svoje vlastní potěšení - ne proto, aby se všechny sousedky pominuly závistí.

Jojo, napadlo mě to, že jak někdo miluje starý tisky, tak může klidně milovat i nový auta :lol: Jen zrovna tohle mám spojený spíš s nějakým tím blbem.
Popravdě řečeno, starý tisky i nový auta ti udělají radost...ale že by ti přispěly k pocitu, že se máš víc ráda o tom dost pochybuju. Jo, když takhle překonáš sama sebe, to jo.....ale to se moc v těchhle případech nevyskytuje, myslím. Znám zblízka ženu jednoho sběratele - v tomto případě starých (tisků i jiného :lol: ) a jak mi to popisuje, radost mu to sice dělalo, ale že by to přispělo k jeho spokojenosti, nebo k tomu, aby se měl radši, tak to ani náhodou....
NAopak, pro starý tisky a nový vozy se často zapomíná na živáčky....

hirondel napsal(a):

Co je extrem Lupi?

No ten příklad s autama ferrari.

lupina montana napsal(a):

..... přispěje to k tvé spokojenosti jako takové a tím i k celkovému pocitu že se máš ráda. Překonané překážky, no...nebo udělaná radost.
Ono je totiž fuk, z čeho radost pramení - když je to opravdová, čistá radost, tak je to fuk.

To je iluze (dle mne) .Nebot i tak jako mit se rad i cista radost prameni jedine zevnitr.Vsechno okolni (prichazejici z venku) co nam jen iluzorne prinasi spokojenost ,radost ci pocit mit se rad je pomijive.
Muzem si to uzit pokud to mame jasne proc ne ale to neni skutecne. :)

lupina montana napsal(a):

Jojo, napadlo mě to, že jak někdo miluje starý tisky, tak může klidně milovat i nový auta :lol: Jen zrovna tohle mám spojený spíš s nějakým tím blbem.

Lupi,tak napriklad ja,za ten kratky okamzik co jme se pozanly,pusobim na Tebe jako blb?

starý tisky i nový auta ti udělají radost...ale že by ti přispěly k pocitu, že se máš víc ráda o tom dost pochybuju
Možná to zjednodušuju, ale sakra, když se nebudu mít ráda, tak proč bych si dělala radost? Tady vidím ten rozdíl mezi blbem - majitelem či sběratelem čehosi, který má proto, aby měl či aby neměli ti druzí (platí pro sběratele) a "běžným" človíčkem, který se svým způsobem "odměňuje"... víš, takový to "shodila jsem 10 kilo... zmákla jsem zkoušku... a vůbec jsem skvělááá"

lupina montana napsal(a):

Jojo, napadlo mě to, že jak někdo miluje starý tisky, tak může klidně milovat i nový auta :lol: Jen zrovna tohle mám spojený spíš s nějakým tím blbem.

Jojo ferarri, jsem v tu chvíli pomyslela na Leoše Mareše a jeho hangár drahých aut :lol::vissla:. Takže taky to mám spojený spíš takto... :lol:

Proc to tak mate spojeny? :)

lupina montana napsal(a):

Mojí taky. :)
Když tomu budeš ale rvát pořád ty vršky (počítám s variantou, že se ti nějak nepovede dostat se ke kořeni) tak kořen slábne a nemá sílu rozervat nic, natož skálu. Je to némlich tak, jako když si nevšimneš, že to roste někde jasan: ten, pokud jej nevtyrhneš rychle, už skoro vyrvat nejde a tohle je jediný způsob, jak se ho zbavit.

Chichi teď úplně offtopic, ale když jsem si představila, že nebudu rvát vršky a sáhnu po kořenech, vytanulo mi na mysli, jak se doslova peru se svou máti :lol:.
Nicméně neřeším ji, ale sebe - a hodlá-li, či spíše už tak učinila, strávit svůj život plavbou v jedu, je to její problém. Já ji mohu jen odstřihnout ze zřetele, což jsem i učinila...

lupina montana napsal(a):

To ALE  mi naskakuje pořád ještě taky, ale už jsem schopná ho zachytit ( to jest, všimnout si vůbec, že si to říkám) a zarazit v zárodku.

Jo, to mám stejně. Všimnu a uvědomím si to, ale né, že by tím to ALE zmizelo...

lupina montana napsal(a):

S tím přijímáním od jiných je to samosebou horší: zrovna nedávno jsem takhle dělala potíže svým nejbližším a nejmilejším kamarádkám :rodna: ale...LEPŠÍ SE TO!
A to považuju za hlavní a jediný důležitý.

To máš asi boj na celý život, že? Musí být hodně únavné se k tomu stále a stále vracet. Nepátralas v karmických souvislostech, kde je jádro pudla? Že by to šlo třeba ufiknout i s kořeny a definitivně zahodit?
No, když už jsme u toho, jsem taky nevěřící Tomáš a pochvala mi zní spíš jako pohana...

lupina montana napsal(a):

Pokud vleze problém, co se dá dělat - ale taky jsem si musela pěkně uvědomit, že odpočívat se musí po cestě, že nic takovýho, jako "dodělám to a pak si odpočinu" vpodstatě neexistuje :)

Jj, tesat do kamene...

helena napsal(a):

starý tisky i nový auta ti udělají radost...ale že by ti přispěly k pocitu, že se máš víc ráda o tom dost pochybuju
Možná to zjednodušuju, ale sakra, když se nebudu mít ráda, tak proč bych si dělala radost? Tady vidím ten rozdíl mezi blbem - majitelem či sběratelem čehosi, který má proto, aby měl či aby neměli ti druzí (platí pro sběratele) a "běžným" človíčkem, který se svým způsobem "odměňuje"... víš, takový to "shodila jsem 10 kilo... zmákla jsem zkoušku... a vůbec jsem skvělááá" http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png

No ale to jednak to zaměňuješ příčinu a následek, Helí a druhak - myslím, že to není tak úplně podmínka. Jasně, dkyž budeš na úplným dně, v úplným srabu, tak tě to nenapadne. ale takový ty běžný stavy, jak se v něčem trochu máš ráda a v něčem hodně/trochu ne, tak tam nevím, proč by to nešlo? :co:
Jo a abychom to neměly tak jednoduchý, nezapomeňme, že nás do světa vypustěj s tím, že některý radosti máme povolený a některý naopak zakázaný :lol:

hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Jojo, napadlo mě to, že jak někdo miluje starý tisky, tak může klidně milovat i nový auta :lol: Jen zrovna tohle mám spojený spíš s nějakým tím blbem.

Lupi,tak napriklad ja,za ten kratky okamzik co jme se pozanly,pusobim na Tebe jako blb?

:lol:
No tak kdybys to takhle neproflákla, tak doteď netuším, že vlastníš ferrari :lol:

lupina montana napsal(a):

Hm...a kde je ta meta "tohle mi chutná, tohle je hnusný" :lol: TAk nějak....takovej hřejivej pocit okolo žaludku to je. A nějaký mety....jéžišmarjá! To nejsou mistrovství světa v mětí se rádovství....mrkni na sebe do zrcadla, nebo na svoje fotky: spokojená? Víceméně? Nadšená, (tam už bych trochu ubírala ;) )

Takže mám hledat hřejivý pocit kolem žaludku, který mi sdělí, že TO je už ONO,... Tohle jsem zažila tak...abych nekecala...dejme tomu 30 krát za život. Nicméně máš pravdu, zdaleka to není standardem při koukání do zrcadla...:lol:.
Ad to mistrovství - ehm, když je někdo vychovanej v tom, že pokud nejsi ve všem první a nejlepší, nejsi vůbec nic a nikdo,... Ono se ti to tak nějak přemiklíkuje na doživotní soutěžení ve všem...
A s fotkami nestraš - kvůli mně by praskla leda tak čočka objektivu :lol:

lupina montana napsal(a):

Když myslíš na svůj život, na to, cos dělala, s kým se setkáváš, mluvíš a jak...spokojená? No asi ne vždycky, ale většinou?

Ne, nejsem spokojená... Bylo by mnoho co zlepšovat a vlastně mě mnoho lidí ani opravdově nezná a vidí mě jinak,...

lupina montana napsal(a):

A ta ferrari! Ta asi můžou přispět k nějakému pocitu spokojenosti (i když v tomhle konkrétním případě bych hádala spíš potřebu nadřazenosti, která ovšem nesvědčí o tom, že se dotyčný má rád - ba přímo naopak!) ale mít rád sama sebe v čisté formě nepotřebuje žádnou podmínku, ani příčinu.
Prostě se máš ráda proto, že jsi - tečka.

Ano, mít se rád bezpodmínečně...

lupina montana napsal(a):

hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Jojo, napadlo mě to, že jak někdo miluje starý tisky, tak může klidně milovat i nový auta :lol: Jen zrovna tohle mám spojený spíš s nějakým tím blbem.

Lupi,tak napriklad ja,za ten kratky okamzik co jme se pozanly,pusobim na Tebe jako blb?

:lol:
No tak kdybys to takhle neproflákla, tak doteď netuším, že vlastníš ferrari :lol:

:lol:   
No ale pockej Lupi ,Ty jsi me neodpovedela? :lol:

některý radosti máme povolený a některý naopak zakázaný
Jojo... a i ty povolený si můžeme užít jen když budem hodný holčičky/chlapečkové... ;)
A pak se divíme, když si je neužijeme (neumíme užít), protože nejsme v cizích či svých očích tak vzorní... a nehodný dětičky přece nikdo nemá rád... :vissla:

hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

hirondel napsal(a):

Lupi,tak napriklad ja,za ten kratky okamzik co jme se pozanly,pusobim na Tebe jako blb?

:lol:
No tak kdybys to takhle neproflákla, tak doteď netuším, že vlastníš ferrari :lol:

:lol:   
No ale pockej Lupi ,Ty jsi me neodpovedela? :lol:

Hir, já myslím, že ti odpověděla naprosto bravurně... :lol:.

lupina montana napsal(a):

Jo a abychom to neměly tak jednoduchý, nezapomeňme, že nás do světa vypustěj s tím, že některý radosti máme povolený a některý naopak zakázaný

Který máme povolený a který ne? To mi hlava fakt nepobírá... Nějaké ty v absolutním měřítku?

Agatha napsal(a):

hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

:lol:
No tak kdybys to takhle neproflákla, tak doteď netuším, že vlastníš ferrari :lol:

:lol:   
No ale pockej Lupi ,Ty jsi me neodpovedela? :lol:

Hir, já myslím, že ti odpověděla naprosto bravurně... :lol:.

Kdyz se Te na neco ptam tak neodpovis a kdyz se Te neptam na nic pak prijds aniz by jsem Te zadala.
Tak jak teda Agatho?  :lol:

Agatha napsal(a):

To máš asi boj na celý život, že? Musí být hodně únavné se k tomu stále a stále vracet. Nepátralas v karmických souvislostech, kde je jádro pudla? Že by to šlo třeba ufiknout i s kořeny a definitivně zahodit?

Ale tak napadlo mě to- jenže na to stačí, aby sis uvědomila, že kořeny sahají až někam do počátků všech věků a jak jsou po cestě propletený a přešly mě roupy v ten moment. Holt člověk musí dělat na co stačí.
Mimoto mám vždycky špatnej pocit po těle, když se zamlsám, že bych nějak tu karmu a ták...očividně to nemám dělat, nebo minimálne ne prozatím.

Ježíííš Hir, sim tě vždyť je to jasné...
Přece ti na sklo Lupina nenapíše, že jsi letadlo, i když si to myslí? :lol: (VTIPKUJU :lol:)

No, já myslím, že když se tak vehementně ptáš, že jsi tu A) buď správně na vlákně o "mít se rád" bezpodmínečně, anebo B) hodláš vyvolat slovní bitku...
S vrozeným optimismem věřím ve variantu A.

Ale samozřejmě je možná i varianta Cé :vissla: :lol:

hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

hirondel napsal(a):

Lupi,tak napriklad ja,za ten kratky okamzik co jme se pozanly,pusobim na Tebe jako blb?

:lol:
No tak kdybys to takhle neproflákla, tak doteď netuším, že vlastníš ferrari :lol:

:lol:   
No ale pockej Lupi ,Ty jsi me neodpovedela? :lol:

Ale to víš, že odpověděla. Nečti písmena, ale myšlenky a máš to jako na táce ;)

Heleno - jo, a o to se ale přece snažíme, to se tady pachtíme, abychom mohli nebejt hodný holčičky, ale být jen holčičky a dělat, co nás baví. S jediným omezením - a to jsou sousedovic kruhy.
A ještě se naučit všichni malovat si kruhy přibližně stejně veliký ...jéžiš, to je fuška!
jo a Agáto, teď už to není boj - teď už je to dobrodružství :rock:

Agatha napsal(a):

Kde je ta míra: už se mám rád dostatečně X ještě to není ono?Vždyť to každý má jinak... Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby...

Kdy už jseš najedená dostatečně a kdy máš ještě hlad? Poznáš to? A jak tedy?

Pokud se máš ráda PROTO, že máš doma ferari, tak mi řekni co se stane, když Ti ho někdo čórne? Co pak bude s Tvojí láskou k sama sobě?

Agatha napsal(a):

Ježíííš Hir, sim tě vždyť je to jasné...
Přece ti na sklo Lupina nenapíše, že jsi letadlo, i když si to myslí? :lol: (VTIPKUJU :lol:)

To bych se sní prostě nebavila, Agáto a řekla bych, že Hir by to měla vědět - žejo, Hir? Kdybych tě měla za blbku. Anebo bych tě pronásledovala, jako někdy Zklamču :cool:
Mně blbové choděj do cesty vemi zřídkakdy. Mám nějakou....blbuodolnou životní navigaci.
Ne, já fakt netušila, že má takovou káru :lol: páč na randíčko přišla pěšky.

Agatha napsal(a):

lupina montana napsal(a):

A ta ferrari! Ta asi můžou přispět k nějakému pocitu spokojenosti (i když v tomhle konkrétním případě bych hádala spíš potřebu nadřazenosti, která ovšem nesvědčí o tom, že se dotyčný má rád - ba přímo naopak!) ale mít rád sama sebe v čisté formě nepotřebuje žádnou podmínku, ani příčinu.
Prostě se máš ráda proto, že jsi - tečka.

Ano, mít se rád bezpodmínečně...

Agatho tak ted se ptam.  :D

Jakou tahle Tvoje vytucnena veta ma spojitost s timhle co jsi psala predtim=
      "Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby..."

Muzes me to prosim vysvetlit?  Tam jsi sice uvedla ze kazdy to ma jinak  ale uvedla jsi jen "mit se rad" s podminkama ,nikoli bez nich.

Mari, když mi někdo čórne jedno ferrari, zůstanou mi ještě čtyři... :lol:

Jinak - kolem je spousta lidí, kteří zažili pád z vrcholu na tvrdou zem právě kvůli tomu, že svou sebelásku postavili na úspěchu, kariéře, penězích nebo majetku...

Agatha napsal(a):

Mari, když mi někdo čórne jedno ferrari, zůstanou mi ještě čtyři... :lol:

Srandičky, srandičky.....

Agatha napsal(a):

Jinak - kolem je spousta lidí, kteří zažili pád z vrcholu na tvrdou zem právě kvůli tomu, že svou sebelásku postavili na úspěchu, kariéře, penězích nebo majetku...

O jakých lidech to mluvíš?, myslela jsem, že je řeč o Tobě. Jak TY to vnímáš, ne jak to mají druzí.
Děti můžou jednoho dne tragicky zemřít, kuchyně Ti muže i s celých barákem vyhořet, kariéru Ti může překazit těžký úraz, o peníze můžeš přijít... tyhle věci (podle mě) jednoduše k tomu mít rád sám sebe, nefungují. A dřív nebo později to dojde i těm, kteří staví na tom co jsi vyjmenovala. Blbý je, že dost často si to člověk uvědomí až když je pozdě.

lupina montana napsal(a):

Agatha napsal(a):

Ježíííš Hir, sim tě vždyť je to jasné...
Přece ti na sklo Lupina nenapíše, že jsi letadlo, i když si to myslí? :lol: (VTIPKUJU :lol:)

To bych se sní prostě nebavila, Agáto a řekla bych, že Hir by to měla vědět - žejo, Hir? Kdybych tě měla za blbku. Anebo bych tě pronásledovala, jako někdy Zklamču :cool:
Mně blbové choděj do cesty vemi zřídkakdy. Mám nějakou....blbuodolnou životní navigaci.
Ne, já fakt netušila, že má takovou káru :lol: páč na randíčko přišla pěšky.

Ano Lupi vedela bych to kdyby jsi me mela za blba.

Vzhled a auto muze silne ovlivnit prvotni zdanlivy ,povrchni pohled na cloveka tim clovekem ktery ma nejakou minulou zkusenost s blbem. A to chapu  :) 

(Lupi mam jine nadherne sportovni auto,neni to ferarri ale i tak si clovek ktery ma zkusenost s blbem muze myslet ze jsem blb jak vysita,kdyz v nem jedu.  ;)  )

Ale mela jsem pritele ktery mel garaz plnou ferarri,a jinych takovych aut a blb to nebyl. Byl to uzasny clovek ktery miloval lidi. :)

Pokud se máš ráda PROTO, že máš doma ferari, tak mi řekni co se stane, když Ti ho někdo čórne?
Boha jeho... nemám se ráda PROTO, že mám doma ferrari, ale mám doma ferrari PROTOŽE se mám ráda.

hirondel napsal(a):

Agatha napsal(a):

lupina montana napsal(a):

A ta ferrari! Ta asi můžou přispět k nějakému pocitu spokojenosti (i když v tomhle konkrétním případě bych hádala spíš potřebu nadřazenosti, která ovšem nesvědčí o tom, že se dotyčný má rád - ba přímo naopak!) ale mít rád sama sebe v čisté formě nepotřebuje žádnou podmínku, ani příčinu.
Prostě se máš ráda proto, že jsi - tečka.

Ano, mít se rád bezpodmínečně...

Agatho tak ted se ptam.  :D

Jakou tahle Tvoje vytucnena veta ma spojitost s timhle co jsi psala predtim=
      "Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby..."

Muzes me to prosim vysvetlit?  Tam jsi sice uvedla ze kazdy to ma jinak  ale uvedla jsi jen "mit se rad" s podminkama ,nikoli bez nich.

Hir, tohle mi přijde už vyloženě jako slovíčkaření... Každý to má jinak - někdo má mít se rád podmíněné, někdo to má tak, jak by to mělo být - nepodmíněně.
To je samo sebou, jsem nějak necítila potřebu zvýrazňovat všechny známé aspekty mít se rád... Možná taky proto, že jsem spadla do své poddolované díry taky z určitého piedestalu slávy, jež člověku vždy lechtá ego a nakukává mu, jak je úúúžasný - i když třeba vůbec není...
Tož tak - víc v tom nehledej...

Mari - přece se tu na sebe nebudeme tvářit jen morbidně vážně,... :lol: Trocha humoru k odlehčení nelehkého tématu "mít se rád"....

Agatha napsal(a):

hirondel napsal(a):

Agatha napsal(a):

Ano, mít se rád bezpodmínečně...

Agatho tak ted se ptam.  :D

Jakou tahle Tvoje vytucnena veta ma spojitost s timhle co jsi psala predtim=
      "Někdo se má rád a stačí mu k tomu 5 ferarri v garáži, jiný se má rád skrz realizování se přes své děti a domácnost, práci nebo hobby..."

Muzes me to prosim vysvetlit?  Tam jsi sice uvedla ze kazdy to ma jinak  ale uvedla jsi jen "mit se rad" s podminkama ,nikoli bez nich.

Hir, tohle mi přijde už vyloženě jako slovíčkaření... Každý to má jinak - někdo má mít se rád podmíněné, někdo to má tak, jak by to mělo být - nepodmíněně.
To je samo sebou, jsem nějak necítila potřebu zvýrazňovat všechny známé aspekty mít se rád... Možná taky proto, že jsem spadla do své poddolované díry taky z určitého piedestalu slávy, jež člověku vždy lechtá ego a nakukává mu, jak je úúúžasný - i když třeba vůbec není...
Tož tak - víc v tom nehledej...

Mari - přece se tu na sebe nebudeme tvářit jen morbidně vážně,... :lol: Trocha humoru k odlehčení nelehkého tématu "mít se rád"....

Ja v tom nic nehledam ja to vidim Agatho. :)

A jak jsi rekla jen jinymi slovy-nenapsal jsi tu moznost mit se rad bezpodminecne,proto ze se to teprve ucis. ;) 
Protoze tyhle pozlatka z venci to neprinaseji. (auta,prace,a jine priklady co jsi uvedla)

Agatha napsal(a):

Mari - přece se tu na sebe nebudeme tvářit jen morbidně vážně,... :lol: Trocha humoru k odlehčení nelehkého tématu "mít se rád"....

Já to chápu, Agáto. Nemám nic proti legraci a humoru, miluju ho. Jen mi to občas příjde jako utíkání pryč. Znám dokonce člověka, který neustále utíká ke vtípkům a věci zlehčuje jakoby dělal slepého. Je fajn si odskočit, ale je taky dobrý se vrátit :dudlik:

Agatha napsal(a):
Mari - přece se tu na sebe nebudeme tvářit jen morbidně vážně,...  Trocha humoru k odlehčení nelehkého tématu "mít se rád"....

mariposa napsal(a):

Já to chápu, Agáto. Nemám nic proti legraci a humoru, miluju ho. Jen mi to občas příjde jako utíkání pryč.
Znám dokonce člověka, který neustále utíká ke vtípkům a věci zlehčuje jakoby dělal slepého. Je fajn si odskočit, ale je taky dobrý se vrátit :dudlik:

A tim clovekem je mariposa :dudlik: 

Pekny to priklad zrcadleni a snad i sebereflexe.  :jojo:

helena napsal(a):

Pokud se máš ráda PROTO, že máš doma ferari, tak mi řekni co se stane, když Ti ho někdo čórne?
Boha jeho... nemám se ráda PROTO, že mám doma ferrari, ale mám doma ferrari PROTOŽE se mám ráda.

Anebo?
NEMÁM doam ferrarrrri, protože se mám ráda :lol:
Obojí je možný.
Heleď, Hir, mě jakživo nezajímá auto, barva xichtu, nebo tak něco, ale charakter, nátura a takový věci. Jestli si s tím člověkem mám co říct, čili nic.
Jenže když potkám na silnicích ve statisticky významné míře blby za volantama bavoráků, tak budu k bavorákovejm majitelům přistupovati obezřetně, protože zase nejsem samovrah, žejo.
A tak to máš se vším.
Může se následně ukázat, že bavorákovej majitel je báječnej, produchovnělej člověk, kterej má slabost pro bavoráky proto, že ho míval jeho milovanej strejda - třeba. PAK pro mě nebude směrodatnej jeho bavorák, ale on.
Mluvím doufám srozumitelně, protože upozorňuju, že v tomhle vedru ne-pit-vám!

Mariposo, humor vskutku může být útěkem...jako všechno ostatní ;)
Mně nepřipadá, že by ovšem zrovna Agáta prchala humornou stezkou....

Žiš, Agáto  :co: - no tak piedestal slávy mi naštěstí milostivý osud upřel, ačkoliv bych tím jistě doma zabodovala :lol:

lupina montana napsal(a):

Žiš, Agáto  :co: - no tak piedestal slávy mi naštěstí milostivý osud upřel, ačkoliv bych tím jistě doma zabodovala :lol:

Lupi, piedestal "slávy" může být i duchovní podstaty :vissla: - tak si to o mně moc nemaluj barvičkama materiálně úspěšné menežerky :lol:...
Tento je mi bohudík taky odepřen...

lupina montana napsal(a):

Heleď, Hir, mě jakživo nezajímá auto, barva xichtu, nebo tak něco, ale charakter, nátura a takový věci. Jestli si s tím člověkem mám co říct, čili nic.
Jenže když potkám na silnicích ve statisticky významné míře blby za volantama bavoráků, tak budu k bavorákovejm majitelům  přistupovati obezřetně, protože zase nejsem samovrah, žejo.
A tak to máš se vším.
Může se následně ukázat, že bavorákovej majitel je báječnej, produchovnělej člověk,  kterej má slabost pro bavoráky  proto, že ho míval jeho milovanej strejda - třeba. PAK pro mě nebude směrodatnej jeho bavorák, ale on.
Mluvím doufám srozumitelně, protože upozorňuju, že v tomhle vedru ne-pit-vám!

Ano vlku mluvis naprosto srozumitelne.

Pristoupis obezretne ale nasledne se muze ukazat ze ten borec co ma doma 5 ferarri je bajecnej ,produchovnelej clovek.

Ale i kdyby jsi nemela sanci poznat toho kdo ridi tu karu ani tak si( ani podle statistik) neni treba myslet, ze je to nejspis zase blb.   
Ale ja vim ze si rozumime Lupi. :)  Neni co pitvat. Je to jasne.  :pussa:

hirondel napsal(a):

Agatha napsal(a):
Mari - přece se tu na sebe nebudeme tvářit jen morbidně vážně,...  Trocha humoru k odlehčení nelehkého tématu "mít se rád"....

mariposa napsal(a):

Já to chápu, Agáto. Nemám nic proti legraci a humoru, miluju ho. Jen mi to občas příjde jako utíkání pryč.
Znám dokonce člověka, který neustále utíká ke vtípkům a věci zlehčuje jakoby dělal slepého. Je fajn si odskočit, ale je taky dobrý se vrátit :dudlik:

A tim clovekem je mariposa :dudlik: 

Pekny to priklad zrcadleni a snad i sebereflexe.  :jojo:

:reta: :pussa:

Agatha napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Žiš, Agáto  :co: - no tak piedestal slávy mi naštěstí milostivý osud upřel, ačkoliv bych tím jistě doma zabodovala :lol:

Lupi, piedestal "slávy" může být i duchovní podstaty :vissla: - tak si to o mně moc nemaluj barvičkama materiálně úspěšné menežerky :lol:...
Tento je mi bohudík taky odepřen...

Ták ani ten mi nebyl navnaděn :vissla: I když ještě relativně nedávno jsem si zahrávala s myšlénkou, že by byl pěkný! Jenže jak člověk nabírá zkušenosti, praví vyděšené NE! :co::lol:
Víš, co je zajímavý? Já se jednou strašně zhádala s člověkem, který tvrdil, že absolutně každý touží po slávě, moci a bohatství - zejména však po slávě. A zaboha jsem mu nemohla vysvětlit, že nejenže si vyloženě cintá bryndák, ale že lidí, kteří v hrůze prchnou před slávou i mocí je poměrně hodně :rolleyes:
Jo tím bohatstvím samozřejmě myslel Bohatství, ne že si člověk spokojeně žije a nemá starosti, jestli neumře hlady a nezmrzne....

lupina montana napsal(a):

Ták ani ten mi nebyl navnaděn :vissla: I když ještě relativně nedávno jsem si zahrávala s myšlénkou, že by byl pěkný! Jenže jak člověk nabírá zkušenosti, praví vyděšené NE! :co::lol:
Víš, co je zajímavý? Já se jednou strašně zhádala s člověkem, který tvrdil, že absolutně každý touží po slávě, moci a bohatství - zejména však po slávě. A zaboha jsem mu nemohla vysvětlit, že nejenže si vyloženě cintá bryndák, ale že lidí, kteří v hrůze prchnou před slávou i mocí je poměrně hodně :rolleyes:
Jo tím bohatstvím samozřejmě myslel Bohatství, ne že si člověk spokojeně žije a nemá starosti, jestli neumře hlady a nezmrzne....

Mně taky nebyl navnaděn, ale iluze se vytvořila tak veliká a mně se v ní ráchalo tak dobře, že mě to málem stáhlo, kam jsem nechtěla... Z mého pohledu platba pak byla vysoká, ale přiměřeně vysoká, není čím se chlubit a plno věcí bych změnila, ale je to už moc dlouho...
Máš pravdu, že vyděšené zavčasné NE je víc než jakýkoliv drobek hříšného ANO...

Agatha napsal(a):

Mně taky nebyl navnaděn, ale iluze se vytvořila tak veliká a mně se v ní ráchalo tak dobře, že mě to málem stáhlo, kam jsem nechtěla... Z mého pohledu platba pak byla vysoká, ale přiměřeně vysoká, není čím se chlubit a plno věcí bych změnila, ale je to už moc dlouho...
Máš pravdu, že vyděšené zavčasné NE je víc než jakýkoliv drobek hříšného ANO...

Máš zkušenost - výborně!
Tak ty věci změn. Do budoucna :)

Agáto, to máš fuk: já měla iluze zase z jiného sudu, ale výsledek tentýž, pochopitelně. Pěkně vyráchat, pomlejt a šup na mráz :lol:
O platbě darmo hovořit - sežralo mi to nejspíš většinu energie, kterou jsem dostala k užívání. Ale zase na druhou stranu - na to jsem ji přece dostala, žejo :lol:

helena napsal(a):

i když v tomhle konkrétním případě bych hádala spíš potřebu nadřazenosti
lupí, dovolím si odporovat. Není každej, kdo má v garáži úžasnej vozejk, nadřazenej arogantní blb. Pro některé je to skutečně víc udělání si radosti, než "čumte, blbečci".
V obráceném gardu jsou to třeba botičky (šatičky, vymazlená kuchyňka), na který si budu šetřit pro svoje vlastní potěšení - ne proto, aby se všechny sousedky pominuly závistí.

Heli, ale ja mám radosť z botičiek, šatičiek a ferrari(v mojom prípade by to bolo čierne Porsche a bohužiaľ aj so šoférom :lol: ) akosi oddelené od "mať sa rada". Mať sa rada nahá, naboso a na pešo, to je ten pravý kumšt! :jojo:

Agatha napsal(a):

Takže mám hledat hřejivý pocit kolem žaludku, který mi sdělí, že TO je už ONO,... Tohle jsem zažila tak...abych nekecala...dejme tomu 30 krát za život. Nicméně máš pravdu, zdaleka to není standardem při koukání do zrcadla...:lol:.
Ad to mistrovství - ehm, když je někdo vychovanej v tom, že pokud nejsi ve všem první a nejlepší, nejsi vůbec nic a nikdo,... Ono se ti to tak nějak přemiklíkuje na doživotní soutěžení ve všem...
A s fotkami nestraš - kvůli mně by praskla leda tak čočka objektivu :lol:
Ne, nejsem spokojená... Bylo by mnoho co zlepšovat a vlastně mě mnoho lidí ani opravdově nezná a vidí mě jinak,...
Ano, mít se rád bezpodmínečně...

:D Ty si vyrastala u nás v rodine? Inak, mňa z tohto kolobehu oslobodila veta, ktorú mi "darovala" moja učiteľka tantry a šamanka: "Nemusím nikomu nič dokazovať, ANI SAMA SEBE..." Čarovná formulka, vrele odporúčam. A naozaj opakovať, prípadne spievať ako mantru, až sa raz zobudíš s ňou na perách a budeš na vodou. :rock:

hirondel napsal(a):

Agatha napsal(a):

hirondel napsal(a):

:lol:   
No ale pockej Lupi ,Ty jsi me neodpovedela? :lol:

Hir, já myslím, že ti odpověděla naprosto bravurně... :lol:.

Kdyz se Te na neco ptam tak neodpovis a kdyz se Te neptam na nic pak prijds aniz by jsem Te zadala.
Tak jak teda Agatho?  :lol:

Asi pozná ono Donutilovo: "Ptejte se mě, na co chcete - a já vám na co chci odpovím..."

Mať sa rada nahá, naboso a na pešo, to je ten pravý kumšt!
Sel, mám dojem, že si (nejen s tebou) teď nerozumíme. Já s ferrari nezačla, ale používám hopro zachování kontinuity. Takže jinak - ferrari, šatičky, nebo procházka ranní rosou či sněženky za dvacku - vsjo rovno Cokoli, čím sama sobě udělám radost, bez ohledu na materiální hodnotu je přece jistý důkaz toho, že se mám ráda. Jasně, můžu si svoji kyselou pr.del zkusit zaplácnout "něčím" - ale to mi většinou radost neudělá, stejně jako "něco", čím si potřebuju sama sobě něco dokázat.

mariposa napsal(a):

Agatha napsal(a):

Jinak - kolem je spousta lidí, kteří zažili pád z vrcholu na tvrdou zem právě kvůli tomu, že svou sebelásku postavili na úspěchu, kariéře, penězích nebo majetku...

O jakých lidech to mluvíš?, myslela jsem, že je řeč o Tobě. Jak TY to vnímáš, ne jak to mají druzí.
Děti můžou jednoho dne tragicky zemřít, kuchyně Ti muže i s celých barákem vyhořet, kariéru Ti může překazit těžký úraz, o peníze můžeš přijít... tyhle věci (podle mě) jednoduše k tomu mít rád sám sebe, nefungují. A dřív nebo později to dojde i těm, kteří staví na tom co jsi vyjmenovala. Blbý je, že dost často si to člověk uvědomí až když je pozdě.

Ja by som povedala, že všetko vymenované PRISPIEVA k zakotveniu v živote a k pocitu sebauvedomenia, apod. Ale každý človek je ešte o niečo viac.... a o to ide. A navyše je - z čisto praktického hľadiska - dobré "neklásť všetky vajíčka do jedného košíka", ako hovoria Amíci a výnimočne majú pravdu a hovoria to pekne a výstižne. :jojo:

Selima napsal(a):

hirondel napsal(a):

Agatha napsal(a):

Hir, já myslím, že ti odpověděla naprosto bravurně... :lol:.

Kdyz se Te na neco ptam tak neodpovis a kdyz se Te neptam na nic pak prijds aniz by jsem Te zadala.
Tak jak teda Agatho?  :lol:

Asi pozná ono Donutilovo: "Ptejte se mě, na co chcete - a já vám na co chci odpovím..."

:lol: :lol: Ano ,ano i ja sama s oblibou delam totez.  :)

mariposa napsal(a):

Agatha napsal(a):

Mari - přece se tu na sebe nebudeme tvářit jen morbidně vážně,... :lol: Trocha humoru k odlehčení nelehkého tématu "mít se rád"....

Já to chápu, Agáto. Nemám nic proti legraci a humoru, miluju ho. Jen mi to občas příjde jako utíkání pryč. Znám dokonce člověka, který neustále utíká ke vtípkům a věci zlehčuje jakoby dělal slepého. Je fajn si odskočit, ale je taky dobrý se vrátit :dudlik:

Vtip je spôsob spracovania vecí, nie útek od niečoho alebo niekam... ;) Aj k smrti sa dá pristupovať s vtipom, a pritom sa pred ňou nedá utiecť...

lupina montana napsal(a):

Agatha napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Žiš, Agáto  :co: - no tak piedestal slávy mi naštěstí milostivý osud upřel, ačkoliv bych tím jistě doma zabodovala :lol:

Lupi, piedestal "slávy" může být i duchovní podstaty :vissla: - tak si to o mně moc nemaluj barvičkama materiálně úspěšné menežerky :lol:...
Tento je mi bohudík taky odepřen...

Ták ani ten mi nebyl navnaděn :vissla: I když ještě relativně nedávno jsem si zahrávala s myšlénkou, že by byl pěkný! Jenže jak člověk nabírá zkušenosti, praví vyděšené NE! :co::lol:
Víš, co je zajímavý? Já se jednou strašně zhádala s člověkem, který tvrdil, že absolutně každý touží po slávě, moci a bohatství - zejména však po slávě. A zaboha jsem mu nemohla vysvětlit, že nejenže si vyloženě cintá bryndák, ale že lidí, kteří v hrůze prchnou před slávou i mocí je poměrně hodně :rolleyes:
Jo tím bohatstvím samozřejmě myslel Bohatství, ne že si člověk spokojeně žije a nemá starosti, jestli neumře hlady a nezmrzne....

Ono, nie je Sláva ako Sláva... (Slávka mi odpustí... :D ). Poznám niekoľkých ľudí, čo vcelku prdia na "svetskú slávu", štatút "sélebrity" a okiadzanie, ale dali by možno niekoľko rokov života za uznanie svojich rodičov/partnera/detí/rodiny, atď. Paradoxne, to prvé je asi dosiahnuteľnejšie ako to druhé. A tak sa pekným oblúkom vraciame k otmu "mať sa rád".... :jojo:

helena napsal(a):

Mať sa rada nahá, naboso a na pešo, to je ten pravý kumšt!
Sel, mám dojem, že si (nejen s tebou) teď nerozumíme. Já s ferrari nezačla, ale používám hopro zachování kontinuity. Takže jinak - ferrari, šatičky, nebo procházka ranní rosou či sněženky za dvacku - vsjo rovno http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png Cokoli, čím sama sobě udělám radost, bez ohledu na materiální hodnotu je přece jistý důkaz toho, že se mám ráda. Jasně, můžu si svoji kyselou pr.del zkusit zaplácnout "něčím" - ale to mi většinou radost neudělá, stejně jako "něco", čím si potřebuju sama sobě něco dokázat.

Heli,rozumim Ti :)  Vim z jakeho uhlu se na to divas a da se to pochopit. :)

Nekdy ale vzpomen na situace ,kdy se clovek nema rad a zkousi si udelat radost alespon necim co si napriklad koupi.(saticky ,boticky atd.)
Neni to pak v nejhlubsi podstate dukaz toho ze se clovek ma vlastne rad. Je to mnohdy slepa nahrazka-iluze. Je to velice komplikovany, poznala jsem iluzi tehle veci a proto to rikam Heli i kdyz nevim zda jsem srozumitelna. :)

Selima napsal(a):

Vtip je spôsob spracovania vecí, nie útek od niečoho alebo niekam... ;) Aj k smrti sa dá pristupovať s vtipom, a pritom sa pred ňou nedá utiecť...

Seli ,povidej :)

Tak ja s ňou ešte nemám osobnú skúsenosť - v tomto živote, ale moja babička si vedela robiť úžasnú srandu vzo staroby, a aj zo smrti... A mám jednu "vtipnú príhodu z natáčení", ktorej by sa babička určite zasmiala. Ona zomrela prvá a podľa jej želania sme ju dali skremovať. Urnu sme mali doma, kým farár vysvaetí hrob. Deduško prišiel k našim na návštevu a ničnetušiac pozrel na čiernu, neutrálnu urnu a hovorí: "Jéj, vy máte peknú novú vázu, a prečo v nej nie sú kvety?" Mame zvlhli oči, ale my ostatní - vrátane tety, ďalšej babičkinej a deduškovej dcéry - sme mali čo robiť, aby sme sa nerozosmiali... To bolo presne v babičkinom duchu. (A jej by sa to fakt páčilo. Ale deduškovi asi nie, takže sme mu to neprezraidli a vázu bez kvetov nejako zahovorili...) Alebo spomínaš na scénu z tuším Big Lebowski, kde kamaráti išli rozptýliť kamošov popol podľa jeho želania, ale vietor im ho nafúkal všetok do očí? Mylsím, že to, čo si rozprávlai, bolo skôr smiešne ako pietne... :jojo:
No a môj otec pre zmenu musel - z istých dôvodov, ktoré nechcem rozoberať - pašovať urnu svojej mamy, preliezať cez plot a tajne ju ukladať k starému otcovi do hrobu... Nie sú to kúzelné príhody?

Selima napsal(a):

Nie sú to kúzelné príhody?

Ano to opravdu jsou :) a moc se me to libi. Babicka podle mne vedela proc si ze smrti a stari dela legraci. Je uzasny slyset ze to jde.  :supr:

Jj, raz napríkald prišiel za dedkom - aj vlastne aj za ňou - ich známy z mladosit, bývalý kolega. Babička odcestovala z chaty, kde sme bývali cleé leto, k nim do bytu, aby im uvoairla, napiekla a "postarala sa o nich", ale vrátila sa skôr a sama a krútila hlavou. Hovorila: "Tí starí ľudia sú hozní, zastreľte ma, ak som aj ja taká. XY je už úplne bláznivý... Na všetko sa sťažuje, furt len fňukal... Nadával na rodinu, na penziu... Keď sme mu povedali, aby bol rád, že je zdravý, tak ešte pridal fňukanie na choroby... Najprv sa bezdôvodne smial, potom začal z ničoho nič bezdôvodne plakať... Hrozné. Musela som odísť a nechať ich tam. Starých ľudí by mali izolovať, aby nenakazili ostatných..." :D

Ešte som chcela napísať, že chápem aj Helenu: Mám kamošku, ktorá si nič nekúpi, všetko, vrátane oblečenia, dedí a to dokonca aj po vlastných deťoch ("pre mňa je to ešte dobré" :dumbom: ) a priznala, že sa cleoživotne nemá rada a celoživotne s tým zápasí, zatiaľ márne... :grater: :kapitulation: Ale ona mala extrémne blbé detstvo a muža, ktorý sa bojí mien - aj k lepšiemu . a blbé programy tak hlboko zažraté, že vyvolali, okrem iných príčin, onkologickú diagnózu.
Na druhej strane poznám ľudí, ktorí nakupovaním, vaečšinou bezhlavým, prehlušujú svoju vlastnú prázdnotu a ten neurčitý pocit, že nerozumejú sami sebe a nemajú sa radi. :/ Takí môžu mať 5 ferrari, 10 domov, tisícky párov topánok ako imelda Marcosová, a ani tak nebudú šťastní.  :rolleyes:

lupina montana napsal(a):

mít rád sama sebe v čisté formě nepotřebuje žádnou podmínku, ani příčinu.
Prostě se máš ráda proto, že jsi - tečka.

A já říkám - prostě se mám ráda. Není třeba žádné proč, proto... Jak říkala jedna moudrá paní Glorie, DOSPĚLÝ člověk se neptá, proč. Na spousty PROČ neexistuje PROTO lidsky popsatelné.

Selima napsal(a):

A navyše je - z čisto praktického hľadiska - dobré "neklásť všetky vajíčka do jedného košíka", ako hovoria Amíci a výnimočne majú pravdu a hovoria to pekne a výstižne. :jojo:

Amíky a jejich Emériku taky nemusím, ale tohle je dobré, to si zapamatuji! :)

Selima napsal(a):

Agatha napsal(a):

Takže mám hledat hřejivý pocit kolem žaludku, který mi sdělí, že TO je už ONO,... Tohle jsem zažila tak...abych nekecala...dejme tomu 30 krát za život. Nicméně máš pravdu, zdaleka to není standardem při koukání do zrcadla...:lol:.
Ad to mistrovství - ehm, když je někdo vychovanej v tom, že pokud nejsi ve všem první a nejlepší, nejsi vůbec nic a nikdo,... Ono se ti to tak nějak přemiklíkuje na doživotní soutěžení ve všem...
A s fotkami nestraš - kvůli mně by praskla leda tak čočka objektivu :lol:
Ne, nejsem spokojená... Bylo by mnoho co zlepšovat a vlastně mě mnoho lidí ani opravdově nezná a vidí mě jinak,...
Ano, mít se rád bezpodmínečně...

:D Ty si vyrastala u nás v rodine? Inak, mňa z tohto kolobehu oslobodila veta, ktorú mi "darovala" moja učiteľka tantry a šamanka: "Nemusím nikomu nič dokazovať, ANI SAMA SEBE..." Čarovná formulka, vrele odporúčam. A naozaj opakovať, prípadne spievať ako mantru, až sa raz zobudíš s ňou na perách a budeš na vodou. :rock:

8.25 SEČ tráví Agáta krásné slunné ráno u PC, opakujíc větu "Nemusím nikomu nič dokazovať, ANI SAMA SEBE..." :lol::dumbom: Seli díky, zkoumám energetické dopady téhle věty na sebe :lol:.

helena napsal(a):

Mať sa rada nahá, naboso a na pešo, to je ten pravý kumšt!
Sel, mám dojem, že si (nejen s tebou) teď nerozumíme. Já s ferrari nezačla, ale používám hopro zachování kontinuity. Takže jinak - ferrari, šatičky, nebo procházka ranní rosou či sněženky za dvacku - vsjo rovno http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png Cokoli, čím sama sobě udělám radost, bez ohledu na materiální hodnotu je přece jistý důkaz toho, že se mám ráda. Jasně, můžu si svoji kyselou pr.del zkusit zaplácnout "něčím" - ale to mi většinou radost neudělá, stejně jako "něco", čím si potřebuju sama sobě něco dokázat.

Heli, mně přijdou tvá podání jasná...
A je jasné, že ani za milion si spokojenost a lásku (jiných i k sama sobě) nekoupíš...

Selima napsal(a):

Nie sú to kúzelné príhody?

Jj, jsou :)! Babička kaučovala věci do vtipna evidentně i po smrti :lol:. To musela být asi docela výjimečná ženština, ne?

Selima napsal(a):

Ešte som chcela napísať, že chápem aj Helenu: Mám kamošku, ktorá si nič nekúpi, všetko, vrátane oblečenia, dedí a to dokonca aj po vlastných deťoch ("pre mňa je to ešte dobré" :dumbom: ) a priznala, že sa cleoživotne nemá rada a celoživotne s tým zápasí, zatiaľ márne... :grater: :kapitulation: Ale ona mala extrémne blbé detstvo a muža, ktorý sa bojí mien - aj k lepšiemu . a blbé programy tak hlboko zažraté, že vyvolali, okrem iných príčin, onkologickú diagnózu.
Na druhej strane poznám ľudí, ktorí nakupovaním, vaečšinou bezhlavým, prehlušujú svoju vlastnú prázdnotu a ten neurčitý pocit, že nerozumejú sami sebe a nemajú sa radi. :/ Takí môžu mať 5 ferrari, 10 domov, tisícky párov topánok ako imelda Marcosová, a ani tak nebudú šťastní.  :rolleyes:

Seli, moje příbuzenstvo má taky tuhle úchylku na dědění věcí. Dokonce se ke mně dostávají věci od mých starých babiček (pokud je jim to malé nebo velké) a i nevlastních příbuzných... Je jim líto to vyhodit, tak to přes máti šoupnou ke mně, zda bych to ještě nevynosila,...a já nemám srdce jim říct, že to nechci - tak to na čas uskladním do skříně a po nějakém roce to při nájezdu na redukci hader ve skříni letí do popelnice nebo na hadr na mytí oken :lol:. Na jednu stranu je mi líto likvidovat ještě funkční oblečení (leckde na světě co by lidé dali za oblečky či jídlo, co my vyhazujeme...), ale na druhou stranu nechci mít za pár let z domácnosti ťamanský sklad :lol:...

Agatha napsal(a):

Selima napsal(a):

Nie sú to kúzelné príhody?

Jj, jsou :)! Babička kaučovala věci do vtipna evidentně i po smrti :lol:. To musela být asi docela výjimečná ženština, ne?

Bola, bola... hovorievala som si, že by som chcela byť aspoň trochu ako ona... ;) Hoci, aj deduško a druhá stará mama boli zaujímaví ľudia, ale každý iným spôsobom. Táto babička - pôvodom z Ostravy - ke´d s aišla so svojimi sestrami, tak sa hocikedy až počurali od smiechu... a ostatní s nimi.

Ja som dedenie obmedzila, lebo som naň dosť alergická, ale ak už sa čosi také stane, tak veci trochu nahromadím a potom odnesiem buď do krízového centra, charity, alebo ku košu. Snáď tak ešte niekomu urobia radosť, mne by ju určite neurobili. :/
Tá kamoška občas zdedí aj dobré veci, o to pokoj, ale štve ma jej heslo "najprv všetci ostatní, až potom ja"... :butter: :dumbom: Ale u nej to má fakt hlboké korene a drží sa, sviňa, a nechce pustiť.

Dlhý predlhý čas som uvažovala nad tým, kde (v detstve) sa stala chyba, že si vôbec neverím, veď s rodičmi som mala skvelý vzťah, milovali ma, chválili ma.
A teraz sa mi otvorili oči. Agáta so Selimou mi dali dobrú ranu do d*žky.

když je někdo vychovanej v tom, že pokud nejsi ve všem první a nejlepší, nejsi vůbec nic a nikdo,... Ono se ti to tak nějak přemiklíkuje na doživotní soutěžení ve všem...Nemusím nikomu nič dokazovať, ANI SAMA SEBE...

Síce mi nikdy nikto nenaznačil, že keď nebudem najlepšia, tak ma nikto nebude mať rád, ale v tej malej detskej hlavinke sa takýto vzorec proste nastavil. Vinný za to nie je nikto.

Teším sa na to, keď sa vráti dcéra z prázdnin, ako jej poviem, že nevadí, keď jej to v škole nepôjde, že moja láska nepozná známky od jedna do päť. (teraz ide do prvej triedy a nejaké náznaky pochybností som už u nej postrehla) Dúfam, že to je správny prístup a nebude ona musieť niekedy prispievať do nejakého fóra Mít se rád - jak ste se k tomu dopracovali :-)

:jojo: Ani mňa naši nebili trstenicou a netýrali hladom a smädom, keď som nebola najlepšia - ale proste tie mlčanlivé očakávania tam boli, rovnako ako drobné, ale badateľné sklamanie. No a celoživotný program bol hotový a jeho naprávanie už pripravené...

Já nebyla v dětství chválena nikdy (poprvé jsem od svého táty slyšela slovo chvály v jednadvaceti letech). Nebo si to alespoň nepamatuju. Jen vím, že když se rodičům něco nelíbilo, nebylo to podle jejich (osobního) vkusu, hned mi to dali pocítit. Zdůrazňovalo se jen to špatné, o tom dobrém se nemluvilo (je pravděpodobné, že jejich rodiče to dělali podobně).
Malá holčička ve mně si tedy vytvořila vzorec, že musí neustále někomu něco dokazovat. A taky to, že vlastně nic neumí, nedaří se jí, nezvládá, není šikovná. Tento vzorec a to co s sebou nese v praktickém životě, je velmi velmi bolestivý. Je to hluboko uvnitř zažitá zkušenost s okolím. Těžko se odstraňuje, přesto věřím, že je to možné.

Děkuju Bellatrix za to cos napsala :). Je to druhá tvář toho co jsem zažila já. Jsem ráda, žes mi ukázala i tento úhel pohledu. Moc se mi líbí co jsi na závěr napsala o Tvé dceři :supr:

bellatrix napsal(a):

Dlhý predlhý čas som uvažovala nad tým, kde (v detstve) sa stala chyba, že si vôbec neverím, veď s rodičmi som mala skvelý vzťah, milovali ma, chválili ma.
A teraz sa mi otvorili oči. Agáta so Selimou mi dali dobrú ranu do d*žky.

když je někdo vychovanej v tom, že pokud nejsi ve všem první a nejlepší, nejsi vůbec nic a nikdo,... Ono se ti to tak nějak přemiklíkuje na doživotní soutěžení ve všem...Nemusím nikomu nič dokazovať, ANI SAMA SEBE...

Síce mi nikdy nikto nenaznačil, že keď nebudem najlepšia, tak ma nikto nebude mať rád, ale v tej malej detskej hlavinke sa takýto vzorec proste nastavil. Vinný za to nie je nikto.

Teším sa na to, keď sa vráti dcéra z prázdnin, ako jej poviem, že nevadí, keď jej to v škole nepôjde, že moja láska nepozná známky od jedna do päť. (teraz ide do prvej triedy a nejaké náznaky pochybností som už u nej postrehla) Dúfam, že to je správny prístup a nebude ona musieť niekedy prispievať do nejakého fóra Mít se rád - jak ste se k tomu dopracovali :-)

Jéé to je pěkné...:hjarta: :)
- to víš že jo, pěkně ji pochval. Tím dokážeš mnohem víc a holčina bude šťastná... Pochvala a ocenění jsou prostě neuvěřitelné motivační páky a metody jak podpořit i tu její lásku k sobě. A výsledkem bude, že budete štastné obě dvě. :)

Nevím, jak jsme se k tomu dopracovala, mám se ráda a naučila jsem se být zdravě sebevědomá. A jak jsem nad tím přemýšlela, moc práce mi to ani nedalo. Ráda se mám poslední tři roky a jsem ráda, že to tak je a nemíním na tom nic měnit. Ale mám se ráda tak normálně, zdravě.

lupina montana napsal(a):

Agatha napsal(a):

To máš asi boj na celý život, že? Musí být hodně únavné se k tomu stále a stále vracet. Nepátralas v karmických souvislostech, kde je jádro pudla? Že by to šlo třeba ufiknout i s kořeny a definitivně zahodit?

Ale tak napadlo mě to- jenže na to stačí, aby sis uvědomila, že kořeny sahají až někam do počátků všech věků a jak jsou po cestě propletený a přešly mě roupy v ten moment. Holt člověk musí dělat na co stačí.
Mimoto mám vždycky špatnej pocit po těle, když se zamlsám, že bych nějak tu karmu a ták...očividně to nemám dělat, nebo minimálne ne prozatím.

No, ono by možná ty kořeny šlo vykopat. Ale byla by to obrovská dřina, spousta času a trpělivosti (myslím, že dost často by s tím člověk měl chuť prásknout) a taky by po nich zůstala obrovská hluboká díra a plno hlíny kolem... Díra by se pak musela tou hlínou zaplnit a případně nasadit nějakaká chtěná rostlinka. A co pak s tím vykopaným kořenem? Když ho budeme celý držet v ruce a uvidíme jak je obrovský to přece nestačí, ne? Je ještě potřeba ho nějak zlikvidovat...ale jak? :grater:

Dalleo, asi jako s jinýma rostlinkama: co nezaléváš, to ti uschne... Klidně i v ruce :lol:

Nedá mi to a ráda bych se s vámi ještě podělila o jeden poznatek: mít se ráda neznamená, že jsem sebevědomá.
Včera jsem zkoušela cvičení se zrcadlem a myslím, že jsem si docela upřímně řekla, že jsem hezká holka a že se mám ráda.
Ale pak je tady vztah mě a okolí. Můžu se mít sebevíc ráda, ale nemusím si být jistá, že mě má rádo i okolí a že mě přijímá. Pak si nejsem sama sebou jistá. Pokud si nejsem jistá, že mám právo jednat tak, jak chci já, že můžu reagovat nepřiměřeně, že můžu dělat chyby a nemusím se za ně ostatním kajícně zodpovídat, pak nejsem sebevědomá.
A tady mám ještě docela zřetelné mezery :D

Tulipánko, když se budeš mít skutečně ráda, nebudeš řešit, co okolí. Nebudeš s tím mít žádný problém.

Ať si okolí trhne protézou :D

Tím nemyslím, že nebudeš třeba přemýšlet o korekcích svého chování k okolí vzhledem na jeho reakce.
Mít se skutečně zdravě rád, dospět k tomu, je hodně náročné, je to práce na celý život. To není jen o postavení se před zrcadlo. To je pouze jedna z met.

Tulipánko,
cvičení se zrcadlem má několik kroků.
Ten, že se do něj umíš na sebe usmát a říci si, že se máš ráda, je úplně první a základní.
Za ním je ale potřeba udělat kroky další :jojo:

Majkafo,
myslíš, že strach, že mě okolí odsoudí, je nedostatek sebelásky? A není sebedůvěra něco trochu jiného než sebeláska?

Mít se rád znamená taky nedělat si domněnky a neutvářet si názor z názoru ne mě ostatních lidí. Mít se rád znamená i řídit se podle sebe, ne podle ostatních. Ostatní nemají rozhodující slovo, co se týče tebe, to rozhodující slovo máš ty. Jseš si vědomá sama sebe, své hodnoty. Nenechat se myslet si něco jiného, o čem nejsem sama přesvědčená. Nenechat si vnutit nějaký názor.

KALIK napsal(a):

Mít se rád znamená taky nedělat si domněnky a neutvářet si názor z názoru ne mě ostatních lidí. Mít se rád znamená i řídit se podle sebe, ne podle ostatních. Ostatní nemají rozhodující slovo, co se týče tebe, to rozhodující slovo máš ty. Jseš si vědomá sama sebe, své hodnoty. Nenechat se myslet si něco jiného, o čem nejsem sama přesvědčená. Nenechat si vnutit nějaký názor.

Tedy: znát sám sebe :)

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
myslíš, že strach, že mě okolí odsoudí, je nedostatek sebelásky? A není sebedůvěra něco trochu jiného než sebeláska?

Podle mě, když člověk má rád sám sebe, nepotřebuje tu lásku dostávat od okolí. Protože ji dostává sám (přirozeným  tokem) od sebe, ze svého nitra. Tím pádem odpadá strach z reakcí okolí. Protože reakce okolí se mnou nemají nic společného, já jsem jen zrcadlem svému okolí. Takže ono ve mě vidí jen samo sebe a ne mě samotnou. Ten strach je vlastně nepochopením tohoto jednoduchého principu, strach je tu tedy vlastně z něčeho co ve skutečnosti neexistuje (okolí nevidí moji skutečnou podstatu, takže není potřeba se bát odsouzení).
Sebedůvěra, sebeláska, pro mě osobně mají ta slova stejný význam. Znát sám sebe a mít se rád takový jaký jsem. Mít v sebe důvěru, že toto vím a nezapomínám na to a stále se mám ráda.

Já Tulipánko cítím, co tím myslíš...chtěla bys to mít, asi jako každý, v souladu. (tedy moje představa :) )
Myslím si, že pokud má člověk rád sám sebe, doopravdy, sebedůvěra se připojí automaticky a pak ten člověk dokáže jednat s láskou ke všem. Láskou jaksi řekněme prozáří všechno kolem. Okolí ho bude mít rádo, pakliže ne, tak to zase ten člověk s láskou přijme a nebude se tím trápit a pochybovat o sobě. Takový člověk nebude mít ani potřebu někomu ubližovat, takže naběhne zpětná vazba...

Ale dělat všechno s účelem, a jen proto a v prvé řadě,  aby mě okolí mělo rádo je úplně špatně.  Vlastně obráceně.(nemyslím, že to tak chceš dělat, to ne, jen mě napadá tato souvislost a možné přehození sledu událostí). Ta láska okolí, ta sounáležitost je až to poslední v pořadí kroků.., je to jakýsi dopad mého jednání. Nechci tím říct, že je mi jedno, co si o mně myslí okolí. Přiznám, že vůbec ne. Záleží mi na lidech a cítím se dobře v harmonii, dokonce chci a dělám vše proto, aby mé okolí bylo šťastné a spokojené.., ale vždycky se k tomuto , řekla bych "daru"  , dostanu jen jako k důsledku svého počínání a-z. Tedy k důsledku svého myšlení a jednání. Je to vyústění nebo odraz mého života.

Můžu se mít sebevíc ráda, ale nemusím si být jistá, že mě má rádo i okolí a že mě přijímá. Pak si nejsem sama sebou jistá.
Převážně se mám ráda, ale přijdou okamžiky... a pak to mám právě naopak.

mariposa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
myslíš, že strach, že mě okolí odsoudí, je nedostatek sebelásky? A není sebedůvěra něco trochu jiného než sebeláska?

Podle mě, když člověk má rád sám sebe, nepotřebuje tu lásku dostávat od okolí. Protože ji dostává sám (přirozeným  tokem) od sebe, ze svého nitra. Tím pádem odpadá strach z reakcí okolí. Protože reakce okolí se mnou nemají nic společného, já jsem jen zrcadlem svému okolí. Takže ono ve mě vidí jen samo sebe a ne mě samotnou. Ten strach je vlastně nepochopením tohoto jednoduchého principu, strach je tu tedy vlastně z něčeho co ve skutečnosti neexistuje (okolí nevidí moji skutečnou podstatu, takže není potřeba se bát odsouzení).
Sebedůvěra, sebeláska, pro mě osobně mají ta slova stejný význam. Znát sám sebe a mít se rád takový jaký jsem. Mít v sebe důvěru, že toto vím a nezapomínám na to a stále se mám ráda.

Logicky to zní, to jo...ale ..ale přeneseno do života, když si to představím, tak se mi to nelíbí.
Věřím ve zpětnou vazbu lásky. Okolí lásku vrátí. Potřebuji dostávat lásku i od okolí, ale pravda, závislá na ní nebudu. Myslíte, že je možné žít spokojeně láskyplně v odvržení...zavržení, všemi? A proč by to vlastně tak mělo dopadnout? Je-li naplněním života toho dotyčného láska?

Kaliku, Mariposo, Wiki,
díky za vaše příspěvky, popřemýšlím o nich.
Můžu dát konkrétní příklad?

Přijdu o 5 minut déle po polední pauze do práce a u dveří už čeká rozčilená zákaznice. Zvládnu to, prostě jí řeknu, že se omlouvám, a když stále nadává, řeknu, že je mi to líto, ale teď už s tím nic nenadělám. Bez emocí, v pohodě.
Pak ale nepošlu lidem pokyny a volá rozčílená kolegyně a vynadá mi. To jsem už nerozchodila a padl na mě splín, že jsem zase něco pokazila, že je to má chyba a kolegyni jsem se podřízeně omlouvala. Přitom mě ta kolegyně ani neměla právo sprdnout, nebyla to nadřízená, jen místo mě poslala ona ty pokyny.

Tuli, mít se rád znamená se přijmout i s tím vědomím, že dělám občas chyby. Chyby dělá každý, zapomíná občas každý, je to naprosto normální, je to lidské a co je lidské, by nám nemělo bát cizí :) Tak nějak se to říká. Chyby snad nedělají jen stroje, i když i tam je to na pováženou. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí, že občas dělají chyby i stroje :) Když se budu snažit chyby eliminovat, tak v tom nevidím problém a mohu se mít rád i nadále. a že se ty dvě naštvaly? No, jejich problém, když to nenechám přenést na sebe :)

Wiki napsal(a):

mariposa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
myslíš, že strach, že mě okolí odsoudí, je nedostatek sebelásky? A není sebedůvěra něco trochu jiného než sebeláska?

Podle mě, když člověk má rád sám sebe, nepotřebuje tu lásku dostávat od okolí. Protože ji dostává sám (přirozeným  tokem) od sebe, ze svého nitra. Tím pádem odpadá strach z reakcí okolí. Protože reakce okolí se mnou nemají nic společného, já jsem jen zrcadlem svému okolí. Takže ono ve mě vidí jen samo sebe a ne mě samotnou. Ten strach je vlastně nepochopením tohoto jednoduchého principu, strach je tu tedy vlastně z něčeho co ve skutečnosti neexistuje (okolí nevidí moji skutečnou podstatu, takže není potřeba se bát odsouzení).
Sebedůvěra, sebeláska, pro mě osobně mají ta slova stejný význam. Znát sám sebe a mít se rád takový jaký jsem. Mít v sebe důvěru, že toto vím a nezapomínám na to a stále se mám ráda.

Logicky to zní, to jo...ale ..ale přeneseno do života, když si to představím, tak se mi to nelíbí.
Věřím ve zpětnou vazbu lásky. Okolí lásku vrátí. Potřebuji dostávat lásku i od okolí, ale pravda, závislá na ní nebudu. Myslíte, že je možné žít spokojeně láskyplně v odvržení...zavržení, všemi? A proč by to vlastně tak mělo dopadnout? Je-li naplněním života toho dotyčného láska?

Mně se Wiki moc líbí Tvůj příspěvek č. 236 :)
Když cítíš lásku uvnitř sebe, je vidět i na venek a já věřím, že lidé to uvidí. Ovšem někdy jsou situace, kdy se lidem dějí věci, které je trápí, jsou agresivní, mají potřebu nadávat, soudit a hledat chyby... chtěla jsem tedy říct, že tohle vychází z nich, že to s Tebou nemusí mít nic společného. Tedy pokud sama vědomě neděláš něco co jim ubližuje, tedy vysíláš a oni vracejí.
Já jsem si všimla, že jsou dny, kdy moje máma je naprosto v pohodě, usmívá se na mě a pak jsou dny, kdy se mnou odmítá i mluvit, podívat se na mě. Jako dítě jsem samozřejmě hledala chybu v sobě. Jenže ta chybu není (někdy může být, ale když vím, že ničím neubližuju, tak není) u mě, ta je v ní, nemá dobrou náladu a dává to najevo svému okolí, potřebuje to dostat ven. V té chvíli vím, že má špatnou náladu a že to není mojí chybou, je to v ní. Malé dítě může mít strach, že udělalo něco špatně, ale když si sama se sebou proberu situaci, tak vím, že na mě to odvislé není.

To bude asi tím chybováním ;)

Tulipánka napsal(a):

Kaliku, Mariposo, Wiki,
díky za vaše příspěvky, popřemýšlím o nich.
Můžu dát konkrétní příklad?

Přijdu o 5 minut déle po polední pauze do práce a u dveří už čeká rozčilená zákaznice. Zvládnu to, prostě jí řeknu, že se omlouvám, a když stále nadává, řeknu, že je mi to líto, ale teď už s tím nic nenadělám. Bez emocí, v pohodě.
Pak ale nepošlu lidem pokyny a volá rozčílená kolegyně a vynadá mi. To jsem už nerozchodila a padl na mě splín, že jsem zase něco pokazila, že je to má chyba a kolegyni jsem se podřízeně omlouvala. Přitom mě ta kolegyně ani neměla právo sprdnout, nebyla to nadřízená, jen místo mě poslala ona ty pokyny.

Tuli, mě napadlo tohle: no a co? Přiznej si, že jsi vážně přišla pozdě. Tečka. Je to tak, stane se to všem. Nejsi pro to ale špatná. Ta paní tam musela těch 5 minut čekat, snaž se jí pochopit, že ji to naštvalo. Třeba si v duchu říkala: proč mi to ti lidi stále dělají, vždycky musím na někoho čekat, to mi asi dělají naschvál! Například, nebo miliony dalších příkladů. Prostě to tu pani rozladilo. Pochopit ji. Nic víc.
Dále jsi neposlala pokyny. Je to tak, přiznej si to, neposlala jsi je, stane se. Myslela jsi na něco jiného, byla jsi rozhozená tou paní? Například. Nejsi pro to ale špatná. Stane se to všem. Nebyla jsi dostatečně bdělá k tomu co se uvnitř Tebe odehrává. Kolegyni to třeba naštvalo, protože se bojí, že s tím bude mít starosti. Bojí se. Pochop jí. Její reakce jsou takové, že když má strach, tak lidi sprdne, například.
Podle mě jsi byla natolik vykolejená, že jsi nevěděla čí jsi. Proto jsi se pak kolegyni poníženě omlouvala. Kdybys Ti došlo, že tohle se stane každému, o nic nejde, jedeme dál, tak by ses tolik možná neomlouvala. Jen bys přiznala svoji chybu, žes zapomněla a třeba si z toho začala dělat srandu.

Agatha napsal(a):

Dalleo, asi jako s jinýma rostlinkama: co nezaléváš, to ti uschne... Klidně i v ruce :lol:

Okrem buriny... tá občas prerazí aj asfalt- a bez zalievania. :jojo:

Mariposo,
tvůj příspěvek mi sedí :)

Já jsem si teď vzpomněla na tohle: moje máma bez přestání, kdykoliv jsme se viděli s babičkou (její matkou) babičce nadávala, že neumí zacházet s mobilem. To bylo řevu, že neumí přijmout hovor. Zrovna předevčírem jsem volala mámě (a poslední dobou se jí to děje často) a ona mi to zamáčkla. Pak znovu. Pak mi to konečně vzala a sama od sebe mi říká, že je už tak blbá jako ta babička, že neumí vzít telefon. Každému se to stane, i těm kteří si myslí, že nikdy, že ví :D

Můj táta, zakládá si na tom, že je praktickej a nikdy se mu nestane nic co by mu pak způsobilo nepříjemnosti. Kdykoliv se něco stane mě, mámě, mému příteli, chytá se za hlavu, otáčí oči v sloup a nadává: jak! jak se to mohlo stát?! Jemu by se to nikdy stát němohlo. Jenže... se mu poslední dobou stává přesně to co nám stále vytýká. Nezabrzdí auto na benzínce a odejde a auto mu ujede. Dvakrát během roku mu ujelo auto kde ho zaparkoval. Jednou z kopce narazilo do sloupu, přišlo to draho. Stalo se mu to taky! i přesto, jak rozhlašoval svoji neomylnost :D

Prostě tyhle věci se dějí všem.
Těm kdo nejsou dostatečně bdělí k tomu co dělají. Ti co něco dělají a přemýšlí o něčem jiném. A to dělá naprostá většina lidí :D

Wiki napsal(a):

mariposa napsal(a):

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
myslíš, že strach, že mě okolí odsoudí, je nedostatek sebelásky? A není sebedůvěra něco trochu jiného než sebeláska?

Podle mě, když člověk má rád sám sebe, nepotřebuje tu lásku dostávat od okolí. Protože ji dostává sám (přirozeným  tokem) od sebe, ze svého nitra. Tím pádem odpadá strach z reakcí okolí. Protože reakce okolí se mnou nemají nic společného, já jsem jen zrcadlem svému okolí. Takže ono ve mě vidí jen samo sebe a ne mě samotnou. Ten strach je vlastně nepochopením tohoto jednoduchého principu, strach je tu tedy vlastně z něčeho co ve skutečnosti neexistuje (okolí nevidí moji skutečnou podstatu, takže není potřeba se bát odsouzení).
Sebedůvěra, sebeláska, pro mě osobně mají ta slova stejný význam. Znát sám sebe a mít se rád takový jaký jsem. Mít v sebe důvěru, že toto vím a nezapomínám na to a stále se mám ráda.

Logicky to zní, to jo...ale ..ale přeneseno do života, když si to představím, tak se mi to nelíbí.
Věřím ve zpětnou vazbu lásky. Okolí lásku vrátí. Potřebuji dostávat lásku i od okolí, ale pravda, závislá na ní nebudu. Myslíte, že je možné žít spokojeně láskyplně v odvržení...zavržení, všemi? A proč by to vlastně tak mělo dopadnout? Je-li naplněním života toho dotyčného láska?

Ja napríklad viac než dostávať potrebujem lásku DÁVAŤ - a aj s tým môžu byť občas problémy - niečo ako "čo  s roľníckymi prebytkami". (Hoci, už som našla riešenie... viac-menej).

Tulipánka napsal(a):

Kaliku, Mariposo, Wiki,
díky za vaše příspěvky, popřemýšlím o nich.
Můžu dát konkrétní příklad?

Přijdu o 5 minut déle po polední pauze do práce a u dveří už čeká rozčilená zákaznice. Zvládnu to, prostě jí řeknu, že se omlouvám, a když stále nadává, řeknu, že je mi to líto, ale teď už s tím nic nenadělám. Bez emocí, v pohodě.
Pak ale nepošlu lidem pokyny a volá rozčílená kolegyně a vynadá mi. To jsem už nerozchodila a padl na mě splín, že jsem zase něco pokazila, že je to má chyba a kolegyni jsem se podřízeně omlouvala. Přitom mě ta kolegyně ani neměla právo sprdnout, nebyla to nadřízená, jen místo mě poslala ona ty pokyny.

Ja som včera v trolejbuse nechtiac dupla jednej pani na malíček na nohe. :grater: :kapitulation: Púšťala som vedľa sediaceho, ktorý vystupoval, a hoci som sa držala, trolejbus pribrazdil - a ja som neudržala rovnováhu a dupla jej na nohu. Hoci som povedala "Pardón", rozčúlila sa a najprv mi nadávala a potom sa ľutovala. Chápala som ju, ale nemohla som už nič urobiť, tak som sa neznepokojovala a ďalej si sadla a čítala. (Spýtala som sa jej, či jej ešte môžem nejako pomôcť, ale ona len nasupene mlčala...). Bolo - a je - mi to ľúto, ale nedá sa už nič robiť. A hoci ma možno tá chudera večer preklínala - a ja som ju vcelku chápala - netrhalo mi to žily a neničilo ma to. Neurobila som to naschvál, robila som, čo som vedela, myslím, že som nespravila ani žiadnu vyslovenú chybu - a napriek tomu ju bolel malíček. Shit happens. :rolleyes: Čo už. Keď sa to stane mne, aspoň nebudem zúriť na previnilca, ale budem mať pochopenie. ;)

Tuli, podle mě je rozdíl v tom, když tě okolí "nepřijímá" z nějakého tobě utajeného důvodu (nebo máš jen ten dojem) a když tě někdo vcelku oprávněně sprdne za něco, co jsi ne/udělala.
Jistě, zákazníci mají občas pocit, že se do provozoven můžou jít odreagovat od všeho, co je ten den potkalo - ale neoddiskutuješ, žes přišla pozdě. Stejně tak mohl někdo rozhodit kolegyňku (která udělala něco za tebe) a "odnesla" jsi to ty. Kdybys jí namísto ponížených omluv řekla totéž, co té paní - "je mi to líto, ale teď už s tím nic nenadělám. Bez emocí, v pohodě" - možná bys měla (i z sebe) lepší pocit.

Heleno,
ano, k přiznání si chyby, že jsem přišla pozdě, jsem se dostala. Přesně jak píšeš, omluvila jsem se, ale nic s tím už nenadělám, stalo se.
Když mi ale vynadá známý člověk, je to horší. Myslím si, že ze ztráty přízně jsem si nedovolila říci jí to samé, jako předešlé neznámé zákaznici. Ale také mě ta chyba, už docela veliká, vykolejila a pak jsem jednala zkratkovitě bez možnosti nadhledu a použití rozumu.

Myslím si, že ze ztráty přízně jsem si nedovolila říci jí to samé, jako předešlé neznámé zákaznici.
Jestli to čtu správně, tak neznámá baba ti může bejt víceméně ukradená, tak si "dovolíš" jí říct to, co bys svému okolí nikdy neřekla... ne proto, že se bojíš, abys to nepřepískla a třeba jim slovíčkem neublížila - ale protože máš strach, aby se oni neodtáhli od tebe?

Heleno,
ano, bojím se své kolegyni něco říci, abych si to u ní "nerozlila".

Heleno,
mrkni na mé motto (podpis) :)

Tulipánka napsal(a):

Heleno,
mrkni na mé motto (podpis) :)

Procítila jsi to motto, to co tam vlastně stojí, Tuli? Dostalo se Ti to dovnitř?

Tulipánko, ale PROČ?
Možná se ptám blbě, nevím, ale já už tohle dávno nedělám a zdá se mi snažší žít s větou "co je komu do toho", než se snažit být ta nej... Stejně se nezavděčím všem.

Tulipánko a tys nikdy za tu kolegyni nic neposlala, nevyřídila...? Víš, spousta lidí si ani neuvědomuje, že dělají občas stejné chyby, jako ostatní. Moje jedna kolegyně je tak dokonalá, že nechodí pozdě, jako vedle v kanceláři. No, to fakt ne, ale chodí z práce dřív - o fous... A mě prostě nebavilo poslouchat, jak oni si nedodržují pracovní dobu a narovinu jsem jí řekla, že přijdou sice později, ale odcházejí až dlouho po prac. době - práci si tak udělají a tím to pro mě končí. A že je dost lidí, co vypadnou o deset, patnáct minut dřív, než by měli a pokud mají hotovo, je to jejich věc, ne moje... A MÁM KLID... ;) Jen když takhle dřív odchází, občas prohodí, jakože to dneska všechno stihla, jak je šikovná, tak ahoj zítra...
Měla by sis stanovit hranici - aby si kolegyně nezvykla si na tobě chladit žáhu. :/ Tihle nenahraditelní pracovníci bývají příšerní kolegové... :/

Mariposo,
tohle motto tam mám proto, že na něm stále ještě pracuju, jinak by tam už bylo jiné ;).
Je to tak. Jsem dostatečně dobrá pro sebe, ale pro druhé... :/

Heleno,
proč? No, na to se už delší dobu snažím přijít... možná strach z toho, že bych ten tlak od ní potom, co bych ji naštvala, nemusela v práci unést. Tak se tomu snažím vyhýbat a pokud možno nerozdmýchávat vody...
Možná se děsím těch následků, nevím, co může přijít...

Javeno,
spíš si myslím, že jsem svojí nedokonalostí upozornila na tu její a to je jako píchnout do vosího hnízda :D

Tulipánka napsal(a):

Mariposo,
tohle motto tam mám proto, že na něm stále ještě pracuju, jinak by tam už bylo jiné ;).
Je to tak. Jsem dostatečně dobrá pro sebe, ale pro druhé... :/

Co pro druhé? Jak můžeš vědět co si o Tobě lidé myslí? Co mají v hlavách? Pokud se nezeptáš napřímo, pracuješ s domněnkama. Do hlav lidem nevidíš. Nebo si snad domýšlíš co si o Tobě myslí?

Co to je dostatečná? A co nedostatečná? :/

Nikdy se Ti nepodaří, aby Tě všichni lidé milovali a přijímali (myslím jejich vlastní stanovisko, vyplývající z jejich svobodné vůle). Není to možné. Rozdílné povahy, rozdílné energie, rozdílné úhly pohledů.

Tulip, my vôbec netušíme, do akej nálady u druhého trafíme (niekedy to netuší ani on/a) - to by som vôbec neriešila, to mi/nám neprísluší. Viď Toltécke 4 dohody.

Tulip, ve mně to tvé motto nějak skřípe. Proto, že říká - naučili jsme se ... Kurnik, já NE. Vím, že je to zřejmě odněkud opsáno, ale za mě nemluvit, prosím. Proč tam nemáš - naučila jsem se? Ne všichni lidé to mají, jako ty.  :D Já už z toho vyrostla. Díkybohu.

Anebo že by tam ještě něco zůstalo, když mě to tak s... irituje? :D:dumbom:

Majko, vadí Ti, když někdo mluví za Tebe? :)

mariposa napsal(a):

Majko, vadí Ti, když někdo mluví za Tebe? :)

Přemýšlela jsem, jestli mi vadí, že někdo mluví za mě anebo obsah toho citátu. Zjistila jsem, že mi vadí obsah citátu. Jinak mi většinou neva, když někdo mluví za mě. Zřejmě v případech, když mám danou věc vyřešenou. Jdu bádat. :D Jestli mám ještě furt problém s tím, jak mě přijímá okolí. Myslela jsem, že už ne. Asi jo. Ale jen trošku. :D huh

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Majko, vadí Ti, když někdo mluví za Tebe? :)

Přemýšlela jsem, jestli mi vadí, že někdo mluví za mě anebo obsah toho citátu. Zjistila jsem, že mi vadí obsah citátu. Jinak mi většinou neva, když někdo mluví za mě. Zřejmě v případech, když mám danou věc vyřešenou. Jdu bádat. :D Jestli mám ještě furt problém s tím, jak mě přijímá okolí. Myslela jsem, že už ne. Asi jo. Ale jen trošku. :D huh

:lol: :supr:

Majkafo,
tak si to pořeš, ať mě nenutíš to změny citátu. Pak už by to nebyl citát :D

Já tě nenutím. Je prima, že ve mě cosi rezonuje, co si probádám a zjistím, proč a pak udělám opatření. :D Baví mě pracovat se sebou, je to zajímavé. :jojo: Obzvláště když se něco povede.

Majkafo,
děkuji, snad už si ten citát budu moci brzy odstranit sama :)

Tulipánka napsal(a):

Majkafo,
tak si to pořeš, ať mě nenutíš to změny citátu. Pak už by to nebyl citát :D

No, ja to mám tiež skôr tak, že ODnaučili jsme se..., ale mňa to neirituje - asi práve preto, že nežijem podľa Tulipánky ani iných ľudí... :jojo: Pre mňa za mňa si tam daj "Všetci sme svine, kroch kroch" - mne to neva.

Tak já mám pocit, že jsem v tomhle ohledu - mít se rád - na sobě za poslední rok udělala víc práce než za celý předešlý život. Pokud si mě tu někdo pamatuje před rokem, tak to bylo samé strachy, že už mě Munďák nebude chtít a že jsem sama, že už mě nemiluje a co když zase začne pít....atd., atd. Teď mám pocit, že už jsem z těchhle náhledů na svůj život venku, naučila jsem se zdravě myslet sama na sebe, i když někdy v tom ještě klopýtnu, ale je to čím dál tím lepší. Sice mi teď připadá, že Munďák neví, co si s tím má počít, což asi do "nového" života není nejlepší start, ale člověk míní, pánbůh mění a tak je to i u mě. Snažím se nedělat, co mi jde vysloveně proti srsti, za povedné věci i psychického rázu (např. tohle jsi dobře řekla) se už umím pochválit a chválu od okolí nečekám, v tomhle si stačím sama. Jen s tou láskou, že ji od okolí nepotřebujeme, když se máme sami rádi, bych si dovolila nesouhlasit, já to takhle nemám a ani mít nechci, to bych si připadala jako narcis. Páč podle mě mezi MÍT RÁD a MILOVAT je velice podstatný rozdíl. A sama sebe milovat neumím a ani umět nechci.

Já ti nevím majko, ale já se s obsahem Tulipánčina podpisu ztotožňuji.
Celý svůj dospělý život nedělám nic jiného, než že odstraňuji všechny ty vzorečky, které jsem se naučila, jen aby mne druzí přijali a abych byla konečně přirozená - SVÁ.
Osobně neznám nikoho, i když nevylučuji, že nějaký takový osvícený Mistr tu mezi námi není, kdo by takový, jaký přišel, tedy čistý a nepoznamenaný strachem z nepřijetí, od svých miminkovských let zůstal i do dospělosti...

Pan, však jo. Však píšu, že jdu bádat, proč mě to irituje. Co nemám pořešeno. :D

Tak jasně, že člověk má strach, jak ho druzí přijmou, jak na ně bude působit, aby třeba neřekl něco nevhodnýho, aby se nějak nevhodně nechoval, aby působil na první dojem dobře. Jenže někdy se stane, že třeba něco řekneš, co druzí pochopí jinak, někdy se zachováš tak, že druhým to přijde divný a špatný a nebo se ti stane, že někam jdeš a ono ti, ausgerechnet, ujede oko na punčoše. A co naděláš? Nic, tak má cenu se s tím zalamovat? Nemá. Jsem jaká jsem, buď  mě tak berte nebo nechte být. Já jsem se naučila mít sama sebe ráda i s tím, že nejsem dokonbalá. Co vlastně z těch lidí, kteří mě takovou nepřijmou, mám? Nic. Je to jejich problém, ne můj. Žít celý život tím, že se budu pořád kontrolovat, abych byla vždycky přijatelná pro všechny, na to se můžu zvysoka............
Jasně, že když jdu někam, kde je to pro mě důležitý, tak si dám záležet, abych udělala dobrý dojem, ale musím taky rozlišit, kdy na tom záleží a kdy ne. Taky si někdy říkám, jak mě přijmou, ne, že bych měla vyloženě strach, ale trochu obavy jo, pak si ale řeknu, že každej jsme nějakej, nikdo není dokonalej a ono to nějak dopadne.
A jinak bych řekla, že každej člověk by se měl mít rád, myslím tím zdravě, normálně, ne nějak narcisticky a sebestředně. Moje babička, moc hodná, zlatá, ale pořád do mě hustila "co tomu řeknou lidi", tak jsem jí řekla, že mi na tom, co řeknou lidi, nezáleží, že mi záleží na tom, jak to vnímám já, že mi ty lidi nic nedají, nepomůžou mi a tak podobně.
Ale i když má člověk strach z přijetí okolím, měl by se mít rád, aspoň trochu.
Co tomu řeknou lidi? A co tomu řeknu já? To je snad taky důležitý.

Rosamunda napsal(a):

Jen s tou láskou, že ji od okolí nepotřebujeme, když se máme sami rádi, bych si dovolila nesouhlasit, já to takhle nemám a ani mít nechci, to bych si připadala jako narcis. Páč podle mě mezi MÍT RÁD a MILOVAT je velice podstatný rozdíl. A sama sebe milovat neumím a ani umět nechci.

Rosamundo,
podle mě to je především o tom, že když se máš ráda, máš zároveň ráda i svoje okolí, protože ten cit, který cítíš k sobě se vlastně stane Tvým kabátem a pak ho jen projevuješ všude kam příjdeš. Je to vlastně o tom, že se naladíš na frekvenci lásky, vlastně se tou frekvencí sama staneš. A pak už člověk nerozlišuje jestli dává lásku sobě nebo tomu kdo je s ním v jednom pokoji, ta láska tam je jaksi pro oba, jak pro Tebe samou tak pro toho druhého. Je to určitý úhel pohledu jak se na to dívat. Protože všechno co vyzařuješ do okolí vlastně vyzařuješ i sama do sebe, nebo také všechno co vyzařuješ sama do sebe vyzařuješ zároveň i do okolí. Proto existuje spousta lidí, kteří tvrdí, že je pro ně důležitější lásku dávat, tedy milovat než být milován druhým. Je to vlastně to samé, protože oni zároveň tím, že dávají sami (od sebe) dostávají :)

mariposa napsal(a):

Rosamundo,
podle mě to je především o tom, že když se máš ráda, máš zároveň ráda i svoje okolí, protože ten cit, který cítíš k sobě se vlastně stane Tvým kabátem a pak ho jen projevuješ všude kam příjdeš. Je to vlastně o tom, že se naladíš na frekvenci lásky, vlastně se tou frekvencí sama staneš. A pak už člověk nerozlišuje jestli dává lásku sobě nebo tomu kdo je s ním v jednom pokoji, ta láska tam je jaksi pro oba, jak pro Tebe samou tak pro toho druhého. Je to určitý úhel pohledu jak se na to dívat. Protože všechno co vyzařuješ do okolí vlastně vyzařuješ i sama do sebe, nebo také všechno co vyzařuješ sama do sebe vyzařuješ zároveň i do okolí. Proto existuje spousta lidí, kteří tvrdí, že je pro ně důležitější lásku dávat, tedy milovat než být milován druhým. Je to vlastně to samé, protože oni zároveň tím, že dávají sami (od sebe) dostávají :)

:godlike: mariposo, krásně a srozumitelně jsi to popsala.

Lidé, kteří tomu ještě neporozuměli a neprocítili to, si myslí, že je to sobectví, narcizmus a nevím co ještě. Tak to není. Je to přesně tak, jak jsi to popsala.

Pár týdnů máme nového nejvyššího šéfa firmy. Uvedl se poněkud "svérázně", vše kritizoval a na všechny řval a nadával. Jedna kolegyne se rozplakala.
Na mě křičel v pondělí do telefonu kvůli jedné záležitosti. Spojení vypadlo, když řval. Za chvíli volal znovu a jako první na mě řval, jak to, že jsem mu to položila.Klidně jsem mu řekla, že jsem to nepoložila, že jsem ho najednou neslyšela.Znovu opakoval, že jsem to položila a pokračoval ve řvaní. Když se vyřval, ukončili jsme hovor. Byla jsem klidná, nebrala jsem si to osobně. Věděla jsem, že jsem v té záležitosti udělala všechno, co bylo v mých silách na základě informací, které jsem měla.
Ve středu ráno si mě zavolal, nezavřel ani dveře k sekretářce a omluvil se mi, že na mě řval. Sekretářka, která je u nás týden, říkala, že byla překvapená, že se mi omluvil před ní. A že se hrozně bála, jestli nebude řvát i na ni.
Včera mi říkal, že jedna kolegyně plakala, když na ni řval, že se teď bojí mít s ní jednání, aby zase neplakala. Zeptal se, jestli já jsem v pondělí plakala. Řekla jsem mu, že ne. Vypadal překvapeně. Po chvilce řekl, že jsem asi silná osobnost. Já vím, že je to proto, že se mám ráda, že o sobě vím, že dělám, co můžu, a jestli na mě někdo řve, je to jeho problém, ne můj. Tak proč bych se kvůli tomu trápila, byť by to byl nejvyšší šéf. A kdyby to překročilo mez a on se dlouhodobě choval jako hulvát, půjdu o dům dál. Nemám s tím problém.

majkafa napsal(a):

Ve středu ráno si mě zavolal, nezavřel ani dveře k sekretářce a omluvil se mi, že na mě řval.

Podle mě má ten pán má velmi silnou sebereflexi, uvědomil si co udělal, bravo :supr:

A Majkafa taky, protože se nenechala ošálit cizím křikem, který s ní neměl nic společného :supr:

Pěkný příklad :)

Ještě tak před 4 lety bych po takovém výstupu upadla do těžké deprese a proplakala noc. Jak MOHL na mě křičet? Chudinku ubohou, pracovitou, která se tolik snaží. Tento pocit by se střídal s pocitem Cco si to KE MNĚ dovolil?

Život tak zkrásní, když nám to DOJDE. :jojo:

majkafa napsal(a):

Lidé, kteří tomu ještě neporozuměli a neprocítili to, si myslí, že je to sobectví, narcizmus a nevím co ještě. Tak to není.

On nám bohužel nikdo nikdy neřekl (ani doma ani ve škole), že mít rád sám sebe je základ všeho, že bez toho to nejde. Že kdo nemá rád sám sebe nemá rád nikoho na světě.
Mezi lidmi se šíří přesvědčení, že kdo má rád sám sebe je sobec a egoista, že myslí jen na sebe. Ale to je omyl. Až budou všichni lidé myslet na druhé se stejnou láskou s jakou myslí sami na sebe, nebudou existovat války a zabíjení.
Ten kdo myslí pouze na druhé je větší egoista než ten kdo myslí s láskou sám na sebe. Za tou snahou myslet na druhé (zavděčit se jim, dělat jim dobře) je skrytý strach, že mě nikdo nemá rád, že nic neznamenám, že jsem sám a zároveň touha dostat na oplátu od lidí nazpět to co jim dávám. V takovémhle přístupu jednoduše chybí láska, k sobě i k druhým. Tím, že se starám o druhé si skrytě přeji, aby i oni se starali o mě, aby mi dali to co potřebuji i já, to co dávám chci zase nazpět.
Tak mě to naučili doma a tak jsem to viděla ve škole a tak jsem to dlouho dělala i já.

Ano. :co:

Neplatí - když se starám o druhé, starají se (musí a jo a jo) i oni o mě. To je ohromná manipulace s druhými. Co dávám, to CHCI zpět. :dumbom:
Platí - když se starám o sebe, pak jsem schopná starat se i o druhé, když vnímám, že potřebují. Nelpím na tom, aby mi to vrátili zpět.

mariposo, k tvému: Až budou všichni lidé myslet na druhé se stejnou láskou s jakou myslí sami na sebe, nebudou existovat války a zabíjení.

jen dodám - Až budou mít všichni lidé rádi sami sebe, pak budou myslet na druhé se stejnou láskou, s jakou myslí sami na sebe... :jojo:

mariposo, mě to taky učili doma i ve škole a všude stejně jako tebe. Trvalo mi 44 let, než mi došlo, že to tak není správné.

majkafa napsal(a):

Až budou mít všichni lidé rádi sami sebe, pak budou myslet na druhé se stejnou láskou, s jakou myslí sami na sebe... :jojo:

:) Přála bych to nám všem lidem :)

mariposa napsal(a):

majkafa napsal(a):

Lidé, kteří tomu ještě neporozuměli a neprocítili to, si myslí, že je to sobectví, narcizmus a nevím co ještě. Tak to není.

On nám bohužel nikdo nikdy neřekl (ani doma ani ve škole), že mít rád sám sebe je základ všeho, že bez toho to nejde. Že kdo nemá rád sám sebe nemá rád nikoho na světě.
Mezi lidmi se šíří přesvědčení, že kdo má rád sám sebe je sobec a egoista, že myslí jen na sebe. Ale to je omyl. Až budou všichni lidé myslet na druhé se stejnou láskou s jakou myslí sami na sebe, nebudou existovat války a zabíjení.
Ten kdo myslí pouze na druhé je větší egoista než ten kdo myslí s láskou sám na sebe. Za tou snahou myslet na druhé (zavděčit se jim, dělat jim dobře) je skrytý strach, že mě nikdo nemá rád, že nic neznamenám, že jsem sám a zároveň touha dostat na oplátu od lidí nazpět to co jim dávám. V takovémhle přístupu jednoduše chybí láska, k sobě i k druhým. Tím, že se starám o druhé si skrytě přeji, aby i oni se starali o mě, aby mi dali to co potřebuji i já, to co dávám chci zase nazpět.
Tak mě to naučili doma a tak jsem to viděla ve škole a tak jsem to dlouho dělala i já.

Podľa mňa je dobré nájsť ten zlatý stred... a nepreklápať sa do extrémov. Ja mám hlavne rada život a keďže aj ja som jeho súčasťou, tak aj seba. (Aj duruhých ľudí, zvieratá, väčšinu hmyzu, rastlín, stromy, slnko, more, ale aj púšť, hory, sopky a všekto, čo na tejto úžasnej Zemi existuje.)

Souhlasím se Selimou, že v tomto je nejlepší zlatý střed. (Ono ostatně ve většině věcí. Málokterý extrém je dobrý).

Je fakt, že je třeba naučit se mít rád sám sebe, být se sebou samým v souladu. To je předpoklad k tomu, aby pak člověk mohl předávat lásku a všechny pozitivní věci dál.

Ale v životě jsem potkala i pár lidí, kteří ustrnuli na půlce cesty: naučili se mít rádi sami sebe, JEN sami sebe, a u toho taky skončili.  Ten druhý krok (že budou na ostatní myslet stejnou láskou jako sami na sebe) nepřichází automaticky.
Na toto ustrnutí je potřeba si dávat bacha.

Blossom napsal(a):

Je fakt, že je třeba naučit se mít rád sám sebe, být se sebou samým v souladu. To je předpoklad k tomu, aby pak člověk mohl předávat lásku a všechny pozitivní věci dál.

Ale v životě jsem potkala i pár lidí, kteří ustrnuli na půlce cesty: naučili se mít rádi sami sebe, JEN sami sebe, a u toho taky skončili.  Ten druhý krok (že budou na ostatní myslet stejnou láskou jako sami na sebe) nepřichází automaticky.
Na toto ustrnutí je potřeba si dávat bacha.

Bloss, neumím si představit člověka, který má rád sám sebe, mluvím o čisté upřímné lásce, a zároveň nemá rád ostatní. To podle mě není možné. Lidé si dokáží nasazovat různé masky, i masky lásky i masky sebelásky, ale jsou to pořád jen masky. Pod tou krásnou maskou ta láska ale není. Když tam je, tak vychází ze srdce a všichni to vidí=cítí, jinak je to jen hra na lásku a to není skutečné, nikdo tomu ve skutečnosti nevěří.
Pokud má člověk opravdu rád sám sebe, zná se, zná svoje plusy i mínusy a má se rád přesně takový jaký je, se vším všudy. Zároveň si uvědomuje, že všichni lidé jsme si velmi blízcí, že není možné někoho nadřazovat a někoho podřazovat a že spoustě lidem ta láska (sebe-láska) vlastně chybí. Takový člověk má velké porozumění pro druhé, chápe jak se cítí, soucítí s nimi a nikoho nesoudí, protože ví, že všechno čím člověk ubližuje druhým je vlastně způsobem strachem a velkou nejistotou v sebe sama.
Člověk, který má rád sám sebe jedná ze svého srdce. Je v rovnováze a ve svém vlastním středu.

Ja poznám ľudí, ktorí majú radi seba - aspoň do určitej nevyhnutnej miery - ale radšej než ľudí majú trebárs zvieratá. Ja viem, že je za tým skôr strach ako ne-láska, ale pdoľa mňa je strach istá forma ne-lásky. Takže z môjho pohľadu nevyhnutne nemusia byť priamo úmerné láska k sebe a láska k durhým (ľuďom).

majkafa napsal(a):

Pár týdnů máme nového nejvyššího šéfa firmy. Uvedl se poněkud "svérázně", vše kritizoval a na všechny řval a nadával. Jedna kolegyne se rozplakala.
Na mě křičel v pondělí do telefonu kvůli jedné záležitosti. Spojení vypadlo, když řval. Za chvíli volal znovu a jako první na mě řval, jak to, že jsem mu to položila.Klidně jsem mu řekla, že jsem to nepoložila, že jsem ho najednou neslyšela.Znovu opakoval, že jsem to položila a pokračoval ve řvaní. Když se vyřval, ukončili jsme hovor. Byla jsem klidná, nebrala jsem si to osobně. Věděla jsem, že jsem v té záležitosti udělala všechno, co bylo v mých silách na základě informací, které jsem měla.
Ve středu ráno si mě zavolal, nezavřel ani dveře k sekretářce a omluvil se mi, že na mě řval. Sekretářka, která je u nás týden, říkala, že byla překvapená, že se mi omluvil před ní. A že se hrozně bála, jestli nebude řvát i na ni.
Včera mi říkal, že jedna kolegyně plakala, když na ni řval, že se teď bojí mít s ní jednání, aby zase neplakala. Zeptal se, jestli já jsem v pondělí plakala. Řekla jsem mu, že ne. Vypadal překvapeně. Po chvilce řekl, že jsem asi silná osobnost. Já vím, že je to proto, že se mám ráda, že o sobě vím, že dělám, co můžu, a jestli na mě někdo řve, je to jeho problém, ne můj. Tak proč bych se kvůli tomu trápila, byť by to byl nejvyšší šéf. A kdyby to překročilo mez a on se dlouhodobě choval jako hulvát, půjdu o dům dál. Nemám s tím problém.

Tak to jsi dobrá :godlike: , Majkafo. Na mě takhle řvala jedna řidička, když jsem přecházela po přechodu s kočárkem, že jsem jí tam prý naschval vběhla a bylo mi z toho nepěkně asi dva dny.Říkala jsem si, že jí asi někdo naštval, tak to vypustila na mě, ale moc to nepomáhalo.
Co jsi při tom křiku vnímala a říkala si?Máš nějakou zaručenou pomůcku, kterou si představíš v té chvíli? Děkuji.

mariposa napsal(a):

Blossom napsal(a):

Je fakt, že je třeba naučit se mít rád sám sebe, být se sebou samým v souladu. To je předpoklad k tomu, aby pak člověk mohl předávat lásku a všechny pozitivní věci dál.

Ale v životě jsem potkala i pár lidí, kteří ustrnuli na půlce cesty: naučili se mít rádi sami sebe, JEN sami sebe, a u toho taky skončili.  Ten druhý krok (že budou na ostatní myslet stejnou láskou jako sami na sebe) nepřichází automaticky.
Na toto ustrnutí je potřeba si dávat bacha.

Bloss, neumím si představit člověka, který má rád sám sebe, mluvím o čisté upřímné lásce, a zároveň nemá rád ostatní. To podle mě není možné. Lidé si dokáží nasazovat různé masky, i masky lásky i masky sebelásky, ale jsou to pořád jen masky. Pod tou krásnou maskou ta láska ale není. Když tam je, tak vychází ze srdce a všichni to vidí=cítí, jinak je to jen hra na lásku a to není skutečné, nikdo tomu ve skutečnosti nevěří.
Pokud má člověk opravdu rád sám sebe, zná se, zná svoje plusy i mínusy a má se rád přesně takový jaký je, se vším všudy. Zároveň si uvědomuje, že všichni lidé jsme si velmi blízcí, že není možné někoho nadřazovat a někoho podřazovat a že spoustě lidem ta láska (sebe-láska) vlastně chybí. Takový člověk má velké porozumění pro druhé, chápe jak se cítí, soucítí s nimi a nikoho nesoudí, protože ví, že všechno čím člověk ubližuje druhým je vlastně způsobem strachem a velkou nejistotou v sebe sama.
Člověk, který má rád sám sebe jedná ze svého srdce. Je v rovnováze a ve svém vlastním středu.

Mariposo, to vytučněné mě velmi oslovilo, tedy především právě od tebe....

Přemýšlím, jak to napsat tak, aby to nevyznívalo rýpavě, osobně. Chci k tomu vytučněnému napsat jisté KONSTATOVÁNÍ, prosím, tak to  ber jako konstatování, či můj osobní pocit:

Mariposo, právě ty na mě působíš jako člověk s maskou. Dokonce mi k tomu sedí i tvůj nick - mariposa , tedy mari - póza.
Takto na mě působí i pár dalších lidí tady. Někteří z těch, co často a hodně píší o lásce k bližnímu a o všelijakých vyšších duchovních ideálech (ne všichni, ale někteří z nich velmi), no a pak se jim občas sesmekne ta maska a objeví se pravdivá podstata - u tebe to byl například nedávno výrok na vlákně Život s řidičem kamionu No a slípky sedí doma v kurníku a kvokaj 
Byla to reakce na příspěvky holek, které psaly, že by si  přály mít svého mužského raděj nablízku, než aby jezdil pořád někde daleko kamionem, byť za slušné peníze.....

To je v tak ostrém protikladu k tvému vlastnímu příspěvku tady ( o 3 přízpěvky nazpět) Takový člověk má velké porozumění pro druhé, chápe jak se cítí, soucítí s nimi a nikoho nesoudí, .... a že všichni lidé jsme si velmi blízcí, že není možné někoho nadřazovat a někoho podřazovat

Vím, že  ty sama a asi i další, které mám na mysli, se o tu rovnováhu v sobě snažíte, ostatně asi tak jako každý přemýšlivý člověk.
Jen doporučuju, o tom méně ostatním přednášet a více se pokoušet o realizaci těchto myšlenek právě u sebe samé. A tedy právě - neustrnout na té cestě a nezaseknout se pouze u té SEBElásky.
A nebo možná  právě ty (a ti další) ses k tomu opravdovému souladu sama se sebou ještě nedopracovala....

Bloss, je to Tvůj názor a jako takový ho beru :) Já se tady na babinetu především učím.

Mariposa znamená ve španělštině motýl, když to slovo vysloví rodilý Španěl zní to jakoby zpíval.

Natálie napsal(a):

Tak to jsi dobrá :godlike: , Majkafo. Na mě takhle řvala jedna řidička, když jsem přecházela po přechodu s kočárkem, že jsem jí tam prý naschval vběhla a bylo mi z toho nepěkně asi dva dny.Říkala jsem si, že jí asi někdo naštval, tak to vypustila na mě, ale moc to nepomáhalo.
Co jsi při tom křiku vnímala a říkala si?Máš nějakou zaručenou pomůcku, kterou si představíš v té chvíli? Děkuji.

Říkala jsem si, že vím, že jsem udělala všechno, co bylo v dané záležitosti v mých silách. Mám čisté svědomí. A jestli šéf má jiný názor, ať si trhne nohou a ať se vyřve, jestli mu to pomůže. Kdybych to odflákla, mrzelo by mě to, ne ten jeho křik, ale že jsem neudělala vše, co jsem mohla.
Kdyby na mě řvala řidička a já věděla, že jsem jí tam nevběhla naschvál, nedotklo by se mě to. Proč se tě to dotýká? Možná to tady souvisí se sebevědomím. Kdysi jsem se taky trápila věcmi, za které jsem nemohla, nebo když mě někdo osočil nespravedlivě. Teď už je to jenom velmi výjimečné.

Hodně mi pomohla knížka  4 toltécké dohody. Jedna z nich - nebrat si nic osobně. Ale stále nezvládám dohodu - nehřeš slovem. Už jsem pochopila, co to znamená, ale občas hodně ujedu.