Dobrý den, dámy!

Chtěla bych si přečíst pár nezaujatých názorů na moji současnou situaci:

S přítelem jsme spolu přesně 2 roky, oba končíme dálkové studium na VŠ a do čtvrt roku (po rekonstrukci bytu) bychom spolu měli začít bydlet v přítelově bytě. Oba se moc těšíme, ale ...

OBA MÁME NAPROSTO ODLIŠNÍ VKUS, co se zařízení bytu týče.

Přítel si chce byt zařídit zcela podle svého (musím podotknout, že se jedná o jeho první samostatné bydlení a byt plně financuje on. ...Já nemám takové finanční prostředky, ale řekla jsem, že něco našetřeného mám a že klidně něco málo mohu přispět a že ráda pomůžu s jakoukoli prací...prostě abych byla k užitku a cítila se tam taky jako v "zaslouženém"). Jenže on o to moc nejeví zájem, snad proto, aby nemusel ustupovat ze svých vizí .... Pokaždé slyším: uvidíš ho až hotový. Každý máme totiž úplně jinou představu (přítel miluje tmavé barvy nábytku a podlah - strohost, typ černo-bílá) já zase světlé dřevo, veselé bary ....  A NEMŮŽEME SE SHODNOUT.

Myslíte si, že mám nárok si nárokovat, že já to chci tak či onak, když všechno sponzoruje on a budeme žít v jeho bytě? Jsem srozuměna s tím, že byt je jeho a že kdybychom se rozešli (což ani jeden neplánujem), tak vše zůstane jemu.

Ale pokud tam přece spolu budeme žít, budu tam žít i JÁ!

Nyní máte odlišný vkus, časem zjistíš třeba i jiný biorytmus, řešila bych to malými předměty- v kuchyni,na poličce.......Pokud i maličkosti budou problémem, tak žádné společné bydlení!

Tohle je těžký a přítel by si měl uvědomit, že by se i tobě mělo v bytě líbit. Jistě, malé dekorativní předměty jsou alternativou, jak si udělat hezčí prostředí. Ale i to mu může vadit - zruší to ráz strohého dojmu... :/
Na druhou stranu, možná tě výsledek překvapí a budeš se cítit dobře. Třeba to nebude tak černo - bílý. :)
Já měla taky svůj byt, ale při zařizování jsme se prostě dohodli na rozumném kompromisu.

Byt by měl vyhovovat oběma, oba byste se tam měli cítit dobře, prostě doma. Pokud přítel byt zařizuje sám, podle svého a nebere ohled na tvůj vkus, je to tak trochu sobectví. I když to financuje on sám, ale pokud chce, abys tam žila s ním a cítila se tam doma a ne jako na návštěvě, měl by se zajímat o tvůj vkus a tvůj názor a měli byste to skloubit dohromady. Asi bych si s ním o tom vážně promluvila. Pokud trvá na svém, že vše je v jeho režii, tak bych se nad tím vážně zamyslela, protože to vypovídá cosi o jeho charakteru, což by mohlo být docela zásadní do budoucna.

Jak píšou holky. Pripada mi trosku jako sobec. My jsme ted uz s manzelem, vzdycky vsechno zarizovali spolu. Po 1,5 jsme se sestehovavali a nebylo to, ja to platim, tak to i zaridim. Neni jednoduche hledat kompromisy, ale o nich prave vztah je. Pokud dva lide bydli kazdy sam, je vztah o necem jinem, nez kdyz bydli v jednom byte. Ja bych s nim taky promluvila, a pokud by si stal na svem, asi bych uvazovala, jestli je to pro me to prave orechove. Ale taky je mozne, ze to bude prijemne prekvapeni pro Tebe  ;)

kokino, pokládáš docela zásadní otázku, na kterou neexistuje jednoznačná odpověd, napadla mě spousta možností, jak to může být. Je to přítelův byt, takže si v něm chce zařídit bydlení on. Na jednu stranu to může být férové, protože při případném rozchodu nebudou pochyby o tom, kdo byt financoval a zařídil. Takže  z této strany to vidím prozíravě. Na druhou stranu v tom bytě chce bydlet s tebou a i ty máš potřebu svého prostoru, což je logické, protože se budeš podlet na nákladech na bydlení. Protože vím, že partnerovo myšlení nezměním, snažila bych se promyslet si nakolik je pro mě důležitý osobní prostor, na kolik je pro mě důležitý vztah a jak vidím jeho perspektivu, nakolik mohu důvěřovat partnerovi a snažila bych se o nějakou domluvu a kompromis.

Kokino, v pondělní příloze MF DNES v ONA DNES vyšel dobrý článek "Začínáme spolu bydlet", kde jsou rady pro ty co chtějí spolu bydlet, jak na to, aby to klapalo. Určitě si to přečti, je tam mnoho poučného.
A jak tady píší ostatní, bude to i tvůj domov, tak by ses měla podílet na zařizování, jinak se budeš pořád cítit jak na návštěvě, nic tam nebudeš mít podle sebe a určitě ti to za chvíli začne vadit. Společné bydlení je především o komunikaci, toleranci a vstřícnosti. Pokud bude jen jeden rozhodovat a druhý se bude podřizovat, tak vám to dlouho nevydrží.

Děkuju za názory! :)

Kokino, máš šanci vzít to jako dobrou životní zkušenost. Nech svoje snahy pro začátek u ledu. Korunky se ještě můžou hodit. Nevíš, zda spolu budete žít tak dlouho, aby pak s nějakým majetkovým vypořádáním nebyl problém. Jako pozorovatele Tě bude jistě zajímat, jak se bude on stavět k řemeslnickým pracem, kde všude se dá sehnat to či ono a za kolik, atd. Přispívej svojí půlkou na nájem a jídlo a jinak si prostě šetři, až budeš jednou zařizovat své bydlení. Protože pokud bude váš vkus odlišný skutečně diametrálně, budete možná platit jednou dva nájmy a jen se vídat. Nechci Tě od vztahu odrazovat a malovat čerta na zeď, nicméně nech ho se projevit. Tím spíše, že on má, i když se to zde diskutujícím moc nelíbí...ani mně by se nelíbilo jen bydlet bez přiložení ruky k dílu, společných plánů a vybírání...vpodstatě pravdu - byt je jeho a chce si ho zařídit a uzpůsobit po svém. Můžu Tě ujistit, že my měli vkus podobný, vybírali jsme spolu i drobnosti, a stejně jsem rozvedená...Ono se to všechno uvidí, chce to jen netlačit na pilu, třeba budeš ještě příjemně překvapená. Dej nám vědět, až bude byteček k nastěhování a jak se tam cítíš.

Hmm, já bych hodně o tom vztahu přemýšlela a nejspíš z něj i couvla.
Buď ten chlap chce bydlet právě se mnou a bude mě respektovat, nebo ať si bydlí sám.
Mně připadá ideální si kupovat bydlení společně a ne, že ta důležitá střecha nad hlavou patří jen jednomu... Necítila bych se tam "klidně".
Na prosazování barev a stylu zařízení mužem já nemám žaludek.
Domácnost jsem vždycky považovala za svoji doménu a kam si postavím květináč, nebo jakou barvu sedačky zvolím, jsem odjakživa považovala za svoje "právo" :D. Měla jsem štěstí, že manžel tyhle věci rád nechával na mně a ještě mě za můj vkus "pochválil" :).

Kokino, ono vlastně ani tak nejde o barvu nábytku atd.; jde o to, jakým způsobem si Tvůj přítel něco prosazuje, jak s Tebou mluví, jak plánuje, jak se k Tobě chová celkově. Ale záleží na vašich povahách. Zkus to s ním ještě pořádně a víckrát probrat, sonduj jeho náhledy na váš společný život...

Buď ten chlap chce bydlet právě se mnou a bude mě respektovat, nebo ať si bydlí sám.

Tercilo, možná ti uniklo, že "se jedná o jeho první samostatné bydlení a byt plně financuje on". Krom toho - začnou spolu bydlet úplně poprvé, což je taková zkouška ohněm a (aniž bych chtěla malovat čerta na zeď ) může se stát, že to nedopadne. V tom případě by chlapci zůstal byt zařízený tak, jak si vlastně nepřál jen proto, že partnerce vyšel vstříc... Nevím, ale já bych asi vyčkala a měnit k obrazu svému bych začla teprve časem.

helena: V tom případě by chlapci zůstal byt zařízený tak, jak si vlastně nepřál jen proto, že partnerce vyšel vstříc...

No a co, Heli? :D Já tedy považuji za normální, že se partnerovi (a hlavně partnerce) vyjde vstříc.... (možná jsem zhýčkaná) :D.
Ostatně, myslím, že zrovna tato Tvoje věta už je trošku k zamyšlení - kdybych totiž věděla, že páníček si trvá na svém zařízení, protože "co když se rozejdeme... neměla bych důvod ve vztahu pokračovat (ač mám tedy daleko do naivity, že jako "až za hrob") :D
Chodí spolu 2 roky, ne 2 měsíce... :/ Po dvou letech chození má zůstat společně užívaný byt bez její stopy? Hmmm...
Chtěla bych s Tebou souhlasit - že je dobré chvíli počkat a vidět atd..., ale něco mi říká, že při způsobu takového chování od chlapa by zrovna tohle pro mě nebylo... Je to vlastně stejné, jako kdyby ona nehodlala prát a vařit, protože proč se namáhat? -  co když se rozejdeme?... ;)
A možná kromě jeho nekompromisních úvah o zařízení JEHO bytu by mě varoval i ten jeho totáně odlišný vkus. Já jsem zvyklá ladit nebo nebrat ;).

Já jsem zas možná až příliš tolerantní (nebo žeby pitomá ) a myslím si
- že "kdo platí, ten rozhoduje" (viz analogicky Rikitan a jeho veselka)
- on o rozchodu uvažovat nemusí, ale holt si naplňuje svoje představy a možná tak trochu
  doufá, že jeho "uvidíš ho až hotový" přítelkyni nakonec taky nadchne...
  (naiva )
- je sakra rozdíl spolu 2 roky chodit a začít bydlet se vším všudy
Ale jak říkám - jestli kokině vadí jen to zařízení, může si začít zútulňovat jen co se zabydlí.

helena napsal(a):

Já jsem zas možná až příliš tolerantní (nebo žeby pitomá http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png) a myslím si
- že "kdo platí, ten rozhoduje" (viz analogicky Rikitan a jeho veselka)- on o rozchodu uvažovat nemusí, ale holt si naplňuje svoje představy a možná tak trochu
  doufá, že jeho "uvidíš ho až hotový" přítelkyni nakonec taky nadchne...
  (naiva http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png)
- je sakra rozdíl spolu 2 roky chodit a začít bydlet se vším všudy
Ale jak říkám - jestli kokině vadí jen to zařízení, může si začít zútulňovat jen co se zabydlí.

Tohle považuji za správné a férové - ten druhý způsob je manipulativní a usurpátorský.

Tercila napsal(a):

helena: V tom případě by chlapci zůstal byt zařízený tak, jak si vlastně nepřál jen proto, že partnerce vyšel vstříc...

No a co, Heli? :D Já tedy považuji za normální, že se partnerovi (a hlavně partnerce) vyjde vstříc.... (možná jsem zhýčkaná) :D.
Ostatně, myslím, že zrovna tato Tvoje věta už je trošku k zamyšlení - kdybych totiž věděla, že páníček si trvá na svém zařízení, protože "co když se rozejdeme... neměla bych důvod ve vztahu pokračovat (ač mám tedy daleko do naivity, že jako "až za hrob") :D
Chodí spolu 2 roky, ne 2 měsíce... :/ Po dvou letech chození má zůstat společně užívaný byt bez její stopy? Hmmm...
Chtěla bych s Tebou souhlasit - že je dobré chvíli počkat a vidět atd..., ale něco mi říká, že při způsobu takového chování od chlapa by zrovna tohle pro mě nebylo... Je to vlastně stejné, jako kdyby ona nehodlala prát a vařit, protože proč se namáhat? -  co když se rozejdeme?... ;)
A možná kromě jeho nekompromisních úvah o zařízení JEHO bytu by mě varoval i ten jeho totáně odlišný vkus. Já jsem zvyklá ladit nebo nebrat ;).

Tak "vyjdi vstříc" partnerovi TY a nechaj ho zariadiť si to podľa svojho... Nie?
Inak, vyberať si chlapa podľa vkusu ohľadom nábytku nie je úplne márne, ale je možné, že keď už sa taký nájde, nebudeme ladiť povahovo alebo sexuálne... To by teda mne osobne vadilo viac. :jojo:
A kupovať byt vo dvojici - na to by som sa po mojich skúsenostiach už asi nedala, alebo len za výnimočných okolností. :/ Je fakt, že mladí sú asi optimistickejší a bez predošlých zlých skúseností, ale aj tak... Keby od teba dcéra drankala väčšiu sumu na zariadenie spoločného bytu s partnerom (bez sobášneho papiera a SJM), dala by si jej ju?

Selimo, každý žije jinak a každý má jiné tužby, přání  a potřeby :).
Pokud TY jsi schopna se sestěhovat s mužem, který kašle na to, co bys v tom bytě chtěla Ty, tak JÁ tedy ne.
To je celé :).

Tercila napsal(a):

Hmm, já bych hodně o tom vztahu přemýšlela a nejspíš z něj i couvla.
Buď ten chlap chce bydlet právě se mnou a bude mě respektovat, nebo ať si bydlí sám.
Mně připadá ideální si kupovat bydlení společně a ne, že ta důležitá střecha nad hlavou patří jen jednomu... Necítila bych se tam "klidně".
Na prosazování barev a stylu zařízení mužem já nemám žaludek.
Domácnost jsem vždycky považovala za svoji doménu a kam si postavím květináč, nebo jakou barvu sedačky zvolím, jsem odjakživa považovala za svoje "právo" :D. Měla jsem štěstí, že manžel tyhle věci rád nechával na mně a ještě mě za můj vkus "pochválil" :).

Kokino, ono vlastně ani tak nejde o barvu nábytku atd.; jde o to, jakým způsobem si Tvůj přítel něco prosazuje, jak s Tebou mluví, jak plánuje, jak se k Tobě chová celkově. Ale záleží na vašich povahách. Zkus to s ním ještě pořádně a víckrát probrat, sonduj jeho náhledy na váš společný život...

třeba to on cítí taky takhle

Pokud TY jsi schopna se sestěhovat s mužem, který kašle na to, co bys v tom bytě chtěla Ty, tak JÁ tedy ne.
Tak ještě jednou - nesestěhovávají se do společného bytu, ale kokina jde bydlet do bytu přítele. Nemůžu si pomoct, ale pořád vidím rozdíl v bydlení společném, tedy i společně financovaném a bydlení "u někoho" - kdyby to ten jedinej na světě byl.
Dost dobře nechápu, proč bych měla v podobném případě trvat na tom, že se v podstatě "cizí" byt bude zařizovat podle mýho vkusu.

Tercila napsal(a):

Selimo, každý žije jinak a každý má jiné tužby, přání  a potřeby :).
Pokud TY jsi schopna se sestěhovat s mužem, který kašle na to, co bys v tom bytě chtěla Ty, tak JÁ tedy ne.
To je celé :).

JÁ, JÁ, JÁ... neodpovedala si mi na otázku, či by si dala peniaze svojej dcére, ktorá by chcela bývať s priateľom, na zariadenie JEHO bytu. ;)
Zatiaľ som nebola nútená riešiť takýto prípad, respektíve som sa sťahovala k mužovi do jeho UŽ zariadeného bytu, kde som si fakt musela vybojúvať nejaké veci po svojom... ale bol to JEHO byt, JEHO zariadenie a tak sme to obaja brrali. A hľadali sme spolu nejaké riešenie - a našli; nie bohvieaké, ale našli. Po rozchode aspoň ani jeden nemáme pocit krivdy a nemusíme druhého ohovárať a sťažovať sa... ;)
A reči, čoho BY si bola alebo nebola schopná sú zaujímavé, ale len ako skutkom nepodložené predstavy. :D BY nefunguje, funguje realita. Ktorá je u každej dvojice iná  - a hlavne bytová realita dnes je podstatne iná ako za socíku alebo tesne po ňom. :jojo:

helena napsal(a):

Pokud TY jsi schopna se sestěhovat s mužem, který kašle na to, co bys v tom bytě chtěla Ty, tak JÁ tedy ne.
Tak ještě jednou - nesestěhovávají se do společného bytu, ale kokina jde bydlet do bytu přítele. Nemůžu si pomoct, ale pořád vidím rozdíl v bydlení společném, tedy i společně financovaném a bydlení "u někoho" - kdyby to ten jedinej na světě byl.
Dost dobře nechápu, proč bych měla v podobném případě trvat na tom, že se v podstatě "cizí" byt bude zařizovat podle mýho vkusu.

Zkušenost mé kamarádky. Přenechala synovi kompletně zařízený byt, který chodil asi 3 roky s dívkou. Ona si přála vše vyměnit včetně oken, dlaždiček,podlah, vyhození nábytku. Během rekonstrukce (neměl na ní tolik času) se zamilovala do jiného. Chlapec sedí v prázdném bytě a splácí půjčku na okna a stavební úpravy. Psáno životem.

Vladena napsal(a):

helena napsal(a):

Pokud TY jsi schopna se sestěhovat s mužem, který kašle na to, co bys v tom bytě chtěla Ty, tak JÁ tedy ne.
Tak ještě jednou - nesestěhovávají se do společného bytu, ale kokina jde bydlet do bytu přítele. Nemůžu si pomoct, ale pořád vidím rozdíl v bydlení společném, tedy i společně financovaném a bydlení "u někoho" - kdyby to ten jedinej na světě byl.
Dost dobře nechápu, proč bych měla v podobném případě trvat na tom, že se v podstatě "cizí" byt bude zařizovat podle mýho vkusu.

Zkušenost mé kamarádky. Přenechala synovi kompletně zařízený byt, který chodil asi 3 roky s dívkou. Ona si přála vše vyměnit včetně oken, dlaždiček,podlah, vyhození nábytku. Během rekonstrukce (neměl na ní tolik času) se zamilovala do jiného. Chlapec sedí v prázdném bytě a splácí půjčku na okna a stavební úpravy. Psáno životem.

I to se muze stat,proto pokud financuje zarizovani jen on, tak by si mela respektovat hlavne jeho vkus,protoze se muze stat,ze ty jednoho dne odejdes a co on se zarizenym bytem podle tveho vkusu.Neco jineho by bylo v pripade,kdyby jste to financovali oba.

Vždycky je to sázka do loterie.
Ale já bych nechtěla chlápka, který (jakkoliv) získal "svůj" byt a hodlá mě tam trpět jen jako postelovou či sporákovou společnici... ;)
Jak už jsem zmínila, problémek bude nejspíš v domluvě a v tom, jak partner Kokinu vnímá.
Nějak si neumím představit, co by mě táhlo k chlapovi, který má tak odlišný vkus a navíc mi dává najevo, že když jsem nevložila prachy (ačkoli Kokina nabídla), nemám žádné rozhodovací "právo". To bych se tam cítila jak na dočasné návštěvě a okamžitě "vztahově" zbystřila. Zavání to tím, že chlapec Kokinu potřebuje hlavně k práci v domácnosti a postelové zábavičce.
Když se mnou chce PO 2 LETECH CHOZENÍ bydlet, tak přece se vším všudy.
Tedy hlavně s oboustranně vyhovujícími náhledy na platby, zařízení.........
Mám dojem, že tady nejde o byt, ale o pohled na vztah celkově.

:) A otázke, či by sa dala peniaze dcére, keby išla bývať "na psiu knižku" k priateľovi do JEHO bytu, si stále nezodpovedala. Mno, aj to je odpoveď. Zrejme tu panuje dvojaký meter.
Ale prezraď - ako to teda riešiť? Investovať peniaze do "cudzieho" bytu? (To by som asi zasa nerobila ja, po doterajších skúsenostiach..:). Prenajať si spoločný byt, kam pochopiteľne budeme investovať buď spolu - alebo radšej vôbec (tiež je to cudzie...)? Alebo....?

Selimo, to je celé o komunikaci těch dvou lidí, co hodlají společně žít. Já financovala byt, který nebyl můj a zažila jsem to i obráceně - investovalo se do mého... Ale podstatnější i mě přijde - jak se ti dva dohodnou. Když odcházel ten, kdo investoval (v prvním případě já, ve druhém manžel), dostal poměrnou částku či kus nábytku... po dohodě, samosebou - ne, že tady máš botník a vypadni... :D:dumbom:
Taky jsem zažila jeho byt, kde se nesmělo s ničím hnout, protože to bylo jeho. A skončilo to velmi rychle - ne kvůli nábytku a barvě na stěnu... spíš protože to je jeho věc, co dělá, to je jeho věc, jestli pracuje, to je jeho věc, kam jde... Tak jsem šla - nakonec, to byla moje věc, že jo... :D
Souhlasím s Tercilou a na místě kokiny bych byla lehce ve střehu, jestli je můj partner vůbec schopen kompromisu, pohledu na svět z druhé - mé strany... Protože je možný, že to bere jako překvapení a všechno dělá s úmyslem překvapit svou drahou polovičku a vůbec si neuvědomuje, že jí to může trápit.
A samozřejmě, že jsou lidé, kteří někam  přijdou, a je jim fuk, na čem spí, kde vaří... Já taková nejsem a logicky jsem si s partnerem "já jsem" nemohla "sednout". A když kokinu postoj partnera trápí, asi bude z podobnýho těsta. ;)

Selima: :) A otázke, či by sa dala peniaze dcére, keby išla bývať "na psiu knižku" k priateľovi do JEHO bytu, si stále nezodpovedala.

Že jsi to Ty ;): moje dcera už svůj byt má. U nás se nemluví o tom, čí je byt, ale že zařízení bytu je obvykle doménou baby. :)   
Jistě by mě mohlo mrzet, že se někde ztratilo "mých" 100 tisíc za zařízení "cizího" bytu, ale
1. všecko se dá ošetřit právníkem
2. by mě daleko víc mrzelo, kdyby moje dcera chodila s takovým týpkem, jako Kokina (tedy myslím v tom směru, jaký popsala)
3. když jednou dceři peníze dám, už je její věc, jak s nimi naloží.

Seli, já Ti rozumím.
To je právě to, že řešení musí nalézt vždycky ti dva nějakou dohodou. Co to je psí knížka po 2 letech chození, co to je "pozvat" si ke společnému bydlení holku do svýho bytu, co to znamená, když já mám ráda světlý nábytek a můj partner chce nekompromisně černý?.... Že jo - a takových otázek bychom mohli položit...
Říkám pořád: je nutno se nějak dohodnout, případně nalézti vhodnějšího partnera ;).
Ale kdyby mi můj muž diktoval, jaký nábytek chce (a diametrálně se jeho přání lišilo od mého) já bych s ním nebydlela :D. Však za jeho povahu taky děkuji bohu (ač ateista). Mám rozvedeného kamaráda, který ve svém bytě okamžitě přemístil něco, co jsem mu věnovala, a já v tu chvíli nabeton věděla (fakt skoro jako by někdo rozsvítil žárovku), že s ním bych žít nemohla, i když si ho jinak vážím (mně by prostě ty chlapské rošády v bytě vadily) :D, a že jeho případná nová partnerka to nebude mít v tomto směru lehké. Jsem prostě taková. A Ty jsi asi jiná a - každý je holt nějaký :D :supr:.
Já myslím, že jestli Kokina položila tuhle otázku, tak o tom asi nějak ze všech stran uvažuje (a dělá správně).

Tercila napsal(a):

Selima: :) A otázke, či by sa dala peniaze dcére, keby išla bývať "na psiu knižku" k priateľovi do JEHO bytu, si stále nezodpovedala.

Že jsi to Ty ;): moje dcera už svůj byt má. U nás se nemluví o tom, čí je byt, ale že zařízení bytu je obvykle doménou baby. :)   Jistě by mě mohlo mrzet, že se někde ztratilo "mých" 100 tisíc za zařízení "cizího" bytu, ale
1. všecko se dá ošetřit právníkem
2. by mě daleko víc mrzelo, kdyby moje dcera chodila s takovým týpkem, jako Kokina (tedy myslím v tom směru, jaký popsala)
3. když jednou dceři peníze dám, už je její věc, jak s nimi naloží.

Seli, já Ti rozumím.
To je právě to, že řešení musí nalézt vždycky ti dva nějakou dohodou. Co to je psí knížka po 2 letech chození, co to je "pozvat" si ke společnému bydlení holku do svýho bytu, co to znamená, když já mám ráda světlý nábytek a můj partner chce nekompromisně černý?.... Že jo - a takových otázek bychom mohli položit...
Říkám pořád: je nutno se nějak dohodnout, případně nalézti vhodnějšího partnera ;).
Ale kdyby mi můj muž diktoval, jaký nábytek chce (a diametrálně se jeho přání lišilo od mého) já bych s ním nebydlela :D. Však za jeho povahu taky děkuji bohu (ač ateista). Mám rozvedeného kamaráda, který ve svém bytě okamžitě přemístil něco, co jsem mu věnovala, a já v tu chvíli nabeton věděla (fakt skoro jako by někdo rozsvítil žárovku), že s ním bych žít nemohla, i když si ho jinak vážím (mně by prostě ty chlapské rošády v bytě vadily) :D, a že jeho případná nová partnerka to nebude mít v tomto směru lehké. Jsem prostě taková. A Ty jsi asi jiná a - každý je holt nějaký :D :supr:.
Já myslím, že jestli Kokina položila tuhle otázku, tak o tom asi nějak ze všech stran uvažuje (a dělá správně).

jenže mě přijde, že ty se vlastně chováš podobně jako K. přítel. Ty máš pocit, že byt má zařizovat ženská 
viz...Domácnost jsem vždycky považovala za svoji doménu a kam si postavím květináč, nebo jakou barvu sedačky zvolím, jsem odjakživa považovala za svoje "právo.

takže pokud s tím manžel souhlasil, bylo to OK.janže , co kdyby ne?

Mám rozvedeného kamaráda, který ve svém bytě okamžitě přemístil něco, co jsem mu věnovala, a já v tu chvíli nabeton věděla (fakt skoro jako by někdo rozsvítil žárovku), že s ním bych žít nemohla, i když si ho jinak vážím (mně by prostě ty chlapské rošády v bytě vadily)
Koukám, že tobě nevadí jen tmavý nábytek versus světlý, ale dokonce i "chlapské rošády", notabene DÁREK pro něj ve VLASTNÍM bytě. To jako dáváš dárky včetně určení lokace, která se tobě líbí? Nebo když si partner přestěhuje dejme tomu pracovní stolek jinam, protože mu to tak víc vyhovuje, budeš se s ním snažit "dohodnout", resp. přesvědčit ho, že v tom koutě je to lepší, páč tam ti to neva???

:D Ja si myslím, že to je proste o kompromise, ktorý ale možno tiež chápeme každý/á inak. Napr. Tercila asi tak, že muž sa bez slova podriadi žene(t.j. JEJ), niektorá tak, že žena (t.j. ONA) sa bez slova podriadi mužovi :jojo: a ja tak, že každý v niečom ustúpi a v niečom dosiahne svoje. :storstark: Napr. jednu izbu zariadi jeden, druhú druhý (ale zrejme aj za svoje prachy :P ), alebo že nekúpime ani dizajnérský chróm, ani červotočový starinársky nábytok, ale niečo medzi tým. :jojo:

Selima napsal(a):

:D Ja si myslím, že to je proste o kompromise, ktorý ale možno tiež chápeme každý/á inak. Napr. Tercila asi tak, že muž sa bez slova podriadi žene(t.j. JEJ), niektorá tak, že žena (t.j. ONA) sa bez slova podriadi mužovi :jojo: a ja tak, že každý v niečom ustúpi a v niečom dosiahne svoje. :storstark: Napr. jednu izbu zariadi jeden, druhú druhý (ale zrejme aj za svoje prachy :P ), alebo že nekúpime ani dizajnérský chróm, ani červotočový starinársky nábytok, ale niečo medzi tým. :jojo:

:supr:

helena: To jako dáváš dárky včetně určení lokace, která se tobě líbí?

:D:D Kytku, kterou dlouho pěstuji, a vím, která světová strana jí víc svědčí, fakt k určitému místu v jakémkoliv! bytě doporučím! :D - neurčuji lokaci, ale doporučím, kde by se jí v jeho bytě mohlo dařit.
Není třeba ze mě ironicky dělat saň ;), jiné věci jsou mi u lidí v jejich bytech opravdu putna :D.

K Selimě - ono nemusí existovat nějaké manželovo "podřizování", ale pouhý shodný názor, že... ;), navíc některému chlapovi je prostě fakt jedno, jakou barvu nábytku jeho manželka vybere (pro mě naštěstí) :D . Stejně jako mně je jedno, případně souhlasím s tím, jakou barvu auta on zvolí...
Zažila jsi situaci, kdy řekneš: hele ten jasan je ale nádhernej, berme ho,  a partner Ti řekne: tý jo, máš pravdu, je to krása... Zažila?
Já naštěstí ano a jak říkám, pokorně (občas) obrátím oči k nebesům se slovy díků :D.

Zažila, ale zopakujem: Pre MŇA sú dôležitejšie veci, ako zhoda ohľadom nábytku (aj keď s milovníkom skla a chrómu by som to asi mala ťažké, aj on so mnou :D), napríklad spoľahlivosť, pravdovravnosť, otvorenosť, prítulnosť,, pracovitosť a ak sa ešte zhodneme aj v otázke svetonázoru a morálky, tak sa kľudne podvolím, pokiaľ ide o sedačku alebo komodu. Asi ťažšie by som niesla nekultúrneho človeka, odľuda, človeka, ktorý by nema rád ľudí, zvieratá, apod. Keby si niekto zariaďovl SVOJ byt sám, bez toho, aby som mala právo čo len vyjadriť názor, asi by ma to mrzelo, ale snažila by som sa s ním rozprávať a vysvetliť mu svoj postoj. Môj súčasný mi tiež raz pripravil prekvapenie (do MOJHO bytu, navyše :D), ale našťastie má vkus a videl zariadenie, takže sa trafil možno lepšie ako by som sa trafila ja. :jojo: a ja mu naoplátku kúpim niečo menšie - tiež vzhľadom na JEHO byt  a zariadenie - alebo kvet. A funguje to, máme podobný vkus a rešpektujeme sa. A Vovovovo tom to je.

P. S. Aj Mr. Kokino to možno myslel dobre a chcej K. len prekvapiť, ale nejako to nevypálilo dobre, holt...

zde nic, pouze feminismus

richarde a proč s tím jdeš na téma kokiny :co:

Asi si nevie založiť vlastné...

Selima napsal(a):

:D Ja si myslím, že to je proste o kompromise, ktorý ale možno tiež chápeme každý/á inak. Napr. Tercila asi tak, že muž sa bez slova podriadi žene(t.j. JEJ), niektorá tak, že žena (t.j. ONA) sa bez slova podriadi mužovi :jojo: a ja tak, že každý v niečom ustúpi a v niečom dosiahne svoje. :storstark: Napr. jednu izbu zariadi jeden, druhú druhý (ale zrejme aj za svoje prachy :P ), alebo že nekúpime ani dizajnérský chróm, ani červotočový starinársky nábytok, ale niečo medzi tým. :jojo:

Vidím to podobně. U nás je to spíš tak, že spolu hledáme kompromis mezi tím co by chtěl on a co bych chtěla já, každý přitom trochu ustoupíme a to na čem se shodneme, tak to prostě v domě bude. Jsme s přítelem krátkou dobu, ale v budoucnu plánujeme společné bydlení a pro mě je skutečně jasným signálem, že je to partner, který hledá řešení a neprosazuje jen své potřeby to, že teď třeba bude provádět stavební úpravy v domě a zajímá ho můj názor, protože chce abych se tam v budoucnu i já cítila doma. Nerozhoduje sám, ale se mnou a nehraje pro něj roli to, že úpravy bude financovat jen on. A za to si ho opravdu vážím.

Terci, když napíšeš [i]"něco, co jsem mu věnovala"[i/], těžko z toho poznat, že se jedná ausgerechnet o kytku. Tak jasnovidná fakt nejsem

Selima napsal(a):

Asi si nevie založiť vlastné...

já mám vlastné -číst lépe:jojo:

richardr napsal(a):

Selima napsal(a):

Asi si nevie založiť vlastné...

já mám vlastné -číst lépe:jojo:

vážně a kde ? asi taky blbě vidím.

PPavlaa napsal(a):

richardr napsal(a):

Selima napsal(a):

Asi si nevie založiť vlastné...

já mám vlastné -číst lépe:jojo:

vážně a kde ? asi taky blbě vidím.

Ty jsi ale blbá a návíc ta slovenčina a chytrost feministky!!!
Založ si něco v Blavě huso:reta:

Nemôžem ani za svoju chytrosť, ani za to, že ty nerozumieš slovenčine. Ja rozumiem češtine, angličtine, nemčine, trochu francúzštine, ruštine, atď, etc. Asi preto nemám mindráky a nemusím sa hádať s diskutujúcimi na fórach. A aj ja ti želám pekný večer. :jojo:
;) (Mmch, odovedáš niekomu úplne inému, kto ti píše česky, ale už asi kvôli hnevu vôbec nevidíš na oči... :P )

selimko, asi mu dnes zapařil mozeček :P

richardr napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

richardr napsal(a):

já mám vlastné -číst lépe:jojo:

vážně a kde ? asi taky blbě vidím.

Ty jsi ale blbá a návíc ta slovenčina a chytrost feministky!!!
Založ si něco v Blavě huso:reta:

Richardr, todleto chování se tady opravdu netoleruje. Takže za porušení pravidel uděluju ban. Přemýšlej nad sebou.

kokina02:
u mna je to velmi velmi podobne... hm... ked som si precitala tvoj prispevok, akoby som citala svoje myslienky :)
ja som s priatelom uz 7 rokov, tento rok kupil byt, podobne ako v tvojom pripade, on sam. ja koncim VS a nemam takmer ziadne financne uspory (teda take, ktore by pokryli investicie do bytu). priatel ho momentalne preraba a planuje zariadit z vlastnych zdrojov a tym padom aj podla seba. nas vkus teda, pravdupovediac, nie je natolko odlisny, ako si pisala ty, kazdopadne po tom, co sa uz veci dali skutocne do pohybu, priatel so mnou takmer nic neprebera a nepyta sa ma na nazor. obcas mi posle nejaku fotku planovaneho nabytku a chce po mne vyjadrenie, ci sa mi paci, ale kazdopadne, vzdy uz je to take "po funuse", davno je rozhodnuty a mam pocit, ze sa ma pyta len "zo slusnosti".
co je vsak problem, myslim u teba aj u mna spolocny, nie je vobec otazka vkusu, pretoze vzdy sa vie najst nejaky kompromis, problemom je to, ze partner s tebou o tychto veciach vobec nekomunikuje, nechava si veci pre seba (s tym ze ta chce prekvapit, co samozrejme je mozne :)... toto podobne trapi aj mna, pretoze mam pocit, ze cokolvek poviem je vypocute, ale nie je brane nejako vazne. samozrejme, musim povedat, ze sa spociatku drzim tak trochu v ustrani, pretoze naozaj som do toho nedala este ani korunu (euro ;) ale stale mam pocit, ze by prave tato financna stranka mala byt prekazkou toho, aby ta (mna) partner odsunul z rozhodovania o tom, ako ma byt vyzerat a pod. ak planujete zit v nom spolocne.
mna to celkom trapi, na druhej strane svojho partnera trochu chapem, a neviem naozaj vylucit, ako by som sa zachovala v jeho pripade, mozno by mi prislo rovnako spravne zariadit si svoj byt za svoje peniaze po svojom...
myslim, ze v oboch pripadoch, teda ked ide o uplne prvy byt za tazko nasporene peniaze, chlapi sa v podobnej situacii snazia tymto sposobm prezentovat svoju schopnost o vsetko sa postarat a zariadit. beru to prosto ako vyzvu, ako naozaj vaznu ulohu. skus sa na to pozriet aj z tejto stranky, ja sa to snazim takto brat. a som presvedcena, ze v konecnom dosledku nie je nic stratene, aj zariadeny byt este mozes dotvorit sama podla seba postupne, nenapadne, rafinovane, tak ako to zenske vedia :)
nenechaj si to tymto pokazit, ani odradit a ak je vas vztah pevny, nemas dovody pochybovat. rozpravali ste sa o tom, povedala si mu o svojich pocitoch? skus si s priatelom o tom este raz pohovorit a dohodnut sa s nim, ze napr. kuchynu (kedze predpokladam, ze budes varit najma ty, alebo inu miestnost v byte, aby som ta hned neodsunula na poziciu kucharky ;) ) si chces zariadit podla seba. a uvidis, ci bude ochotny "ustupit" v niektorych veciach tvojim predstavam. v opacnom pripade, je to uz na vaznejsi rozhovor. drzim ti paste. :jojo: